Infekce kůže Pyodermie Exantémová onemocnění Virové infekce Mykotické infekce Parazitární infekce

Infekce kůže Pyodermie Exantémová onemocnění Virové infekce Mykotické infekce Parazitární infekce MUDr. Drahomíra Rottenbornová

Pyodermie •

Skupina onemocnění způsobených nejčastěji stafylokoky nebo streptokoky

• Stafylokoková hnisavá kožní onemocnění  folikulitida – zánět vlasových folikulů a mazových ţlázek (červené papulopustulky v místě ochlupení)  furunkl – vzniká splynutím několika zanícených folikulů  karbunkl – vzniká splynutím několika furunků (v šíjové oblasti), šíří se do podkoţí aţ na fascii, často bakteriemie, teplota

ZDZ-1 Infekce kůţe

2

• •

Panaricium infekce dřeňového prostoru prstů, často po malém píchnutí ( o trn, o střep), bolestivé zarudnutí, zduření regionálních uzlin

• •

Paronychium podobná infekce v okolí nehtu


3

Impetigo • nebolestivé puchýřky vyplněné hnisem, hojící se stroupky na tvářích a končetinách • výskyt: malé děti, soc. slabší skupiny, • vlhké, teplé klima (letní tábory)


4

Růže (Erysipelas) •

• • • •

ohraničené bolestivé zarudnutí a zduření kůţe + zduření regionálních mízních uzlin + celkové příznaky (horečka, nevolnost) vzniká v místě, kde je porušen koţní kryt či zhoršená trofika kůţe (bércové vředy, varixy dolních končetin) původce: Streptococcus pyogenes (streptokok sk. A) zdroj: člověk s jinou formou streptokokové infekce ( i nemocný sám sobě) často recidivuje na tomtéţ místě


5

Celulitida (Plynatá flegmóna) • • •

• •

Hnisavý zánět postihující kůţi a podkoţí vzniká nejčastěji na poraněné kůţi, na končetinách s poškozenými odtokovými mízními cévami KO: postiţená kůţe je teplá, zduřelá, bolestivá, zarudlá, zduření regionálních mízních uzlin, celkové příznaky (horečka, zimnice, bolesti hlavy) V centru zánětlivého loţiska můţe vzniknou absces původci: S. aureus, streptokoky, klostridia, smíšená bakteriální flóra


6

Nekrotizující fasciitida • pokud se zánět šíří aţ na svalovou fascii • Původci: streptokoky, smíšená aerobní a anaerobní flóra


7

Myonekróza (plynatá sněť, gangrena emphysematosa) •

závaţné postiţení měkkých tkání, zvl. svalů, bez rychlé adekvátní léčby končící smrtí

•

Původci: histotoxická klostridia, často smíšená bakteriální flora C. perfringens typ A, C. novyi, C. septicum, C. difficile

•

Brána vstupu: operační rána nebo poranění, často jen malá ranka, obvykle na perineu, v dolní polovině břicha, na genitálu, hýţdích, stehnech

•

Zdroj klostridií: zvířecí a lidské exkrementy, spory jsou široce rozšířeny


8

Patogeneze myonekrózy •

• •      • • • •

Endogenní infekce: agens se dostane do rány nejčastěji kontaminací vlastní stolicí Exogenní původ: znečištění kontaminovaným prachem či půdou - při dopravních nehodách, ve válečných podmínkách, zemětřesení Disponující faktory pro vznik anaerobní infekce: destrukce tkáně (př. trauma, operace) přítomnost cizího tělesa porucha cévního zásobení (př. nádor, hematom) současná hnisavá infekce nekomunikující tělesné dutiny (obstrukce, stáza sekretu) Jestliţe se do hypoxické tkáně dostanou anaerobní bakterie, zachytí se a začnou se mnoţit. Kyselými produkty svého metabolismu dále prohlubují hypoxii tkáně Produkované enzymy jim umoţňují rychlé šíření infekce Sloţky imunit. systému do hypoxické tkáně špatně pronikají ZDZ-1 Infekce kůţe

9

anaerobní podmínky, cizí těleso

Pomnožení fakultativních anaerobů. Vyklíčení spor, pomnožení klostridií, produkce toxinů, enzymů, plynu.

další snížení prokrvení (okysličení) tkáně, rozšíření poškození tkáně, zlepšení podmínek pro anaerobiozu

průnik toxinů do krev. oběhu (toxemie) ZDZ-1 Infekce kůţe

edém, trombotizace, šíření do okolních tkání

šok, kóma, smrt 10

Klinický obraz • intenzivní, pronikavá bolest v ráně, tuhý edém, na kůţi se tvoří puchýře a loţiska nekrózy, při pohmatu můţe být zřetelná krepitace (třaskání bublinek vzduchu), celkové příznaky (horečka, úzkost, neklid, hypotenze, poruchy srdeční činnosti, rozvoj šoku) • proces způsobený klostridii se šíří velmi rychle, smrt můţe nastat za 24-72 hodin od prvních příznaků, i při adekvátní terapii smrtnost 20-25%

Laboratorní diagnostika • Materiál: exsudát, excize z loţiska, pokud na výtěrovce-poslat dvě •

!!!při sepsi se nedoporučuje odběr na hemokulturu – vzniklý hematom by mohl být zdrojem nového loţiska!!!

•

Transport: anaerobní podmínky!!!


11

• •

V laboratoři ihned zpracovat Mikroskopie odebraného materiálu (g+ tyče)

•

Kultivace

•

Průkaz toxinu


12

Léčba: • radikální chirurgický zákrok (i amputace končetiny), odstranění cizího tělesa, stehů • ATB • antigangrenózní globulin • hyperbarie • symptomatická terapie (podpora dechu a oběhu) Profylaxe: • příprava operačního pole jodovým antiseptikem 2-3 dny před ortopedickou operací (spory mohou přeţít předoperační dezinfekci oper. pole) • preventivní podávání antibiotik Po poranění: • řádné chirurgické ošetření rány • zajistit dostatečné prokrvení tkáně • ATB, antigangrenózní sérum ZDZ-1 Infekce kůţe

13

Plynatá sněť způsobená Cl. septicum po injekci kokainu

Myonekróza způsobená Cl. perfringens u 56 letého alkoholika


14


15

Infekce kůže virového původu Bradavice – původce: lidské papilomaviry (HPV)

Verrucae vulgares

V. plantares ZDZ-1 Infekce kůţe

V. juveniles 16

Herpetická kožní onemocnění • Herpes simplex  původce: virus Herpes simplex typ 1 (orální) a typ 2 (genitální)  po vstupu do organismu virus způsobí klinické projevy zvané jako primoinfekce  z místa vstupu se virus podél nervových vláken šíří do regionálních nervových ganglií, kde doţivotně přetrvává - latence  občas se reaktivuje, podél nervů se dostává zpět do kůţe či sliznice a zde vyvolá klinické projevy označované jako reinfekce, recidiva


17

Klinický obraz • primoinfekce: 90% případů asymptomaticky herpetická gingivostomatitida, herpetická faryngitida (typ 1) genitální opar (typ 2) • reaktivace: opar rtu (typ1) u oslabených osob: encefalitida genitální opar (typ 2) •

nákaza novorozence: během porodu (můţe se rozvinou závaţné onemocnění mozku a vnitřních orgánů)

•

Pásový opar (Herpes zoster) - viz plané neštovice

•

Condylomata accuminata (fíčky)- viz pohlavně přenášené choroby


18

Mykotické infekce kůže - plísňové •

onemocnění kůţe, vlasů, nehtů Původci: dermatofyta (rody Trichophyton, Microsporum, Epidermophyton)

•

Výskyt: kosmopolitní, parazité člověka nebo zvířat (antropofilní, zoofilní, geofilní)

•

Přenos: přímým kontaktem nebo společně uţívanými předměty (hřebeny, ručníky, podlahy koupališť, sprch); dermatofyta dlouho přeţívají ZDZ-1 Infekce kůţe

19

Onemocnění: dermatofytózy (tinea); podle postiţených struktur:  tinea capitis (vlasy) = trichofytóza  t. barbae (vousy)  t. corporis (hladká kůţe) = epidermofytóza  t. pedis (interdigitální mykózy) - noha atleta  t. unguium (nehty) = onychomykóza


20

Kvasinkové infekce kůže Nejčastěji kvasinkami rodu Candida (= kandidóza) • Kandidy jsou přítomny za fyziologického stavu na sliznici DÚ a tlustého střeva. • Jejich přemnoţení a tedy rozvoji infekce napomáhá sníţení lokální rezistence, defekty buněčné imunity, cukrovka, nádorová onemocnění, ATB terapie… Klinické formy kandidové infekce: • kožní: místa vlhké zapářky, práce ve vlhku • vaginální: úporná, u muţů zánět glans a předkoţky (balanopostits) • dutina ústní (soor), jazyk, patro, hrdlo, jícen • nehty • hematogenní diseminace (plicní infekce, endokarditida, mozkový absces)


21

Candida albicans Candida tropicali Candida glabrata Candida crusei


22

Parazitární infekce kůže Svrab •

Původce: členovec zákoţka svrabová (Sarcoptes scabiei)

•

Svědící erupce na kůţi – tisíce pupínků, puchýřků, chodbiček

•

Lokalizace: kde je citlivá, tenká kůţe: mezi prsty, zápěstí, ţeny-prsa, muţi-genitál, děti-dlaně, plosky, kojenci-celé tělo

•

Komplikace: sekundární bakteriální infekce

•

Výskyt: sporadický, rodinný, epidemický – místa s nízkou hygienickou úrovní (ale i u čistotných osob-obtíţná diagnóza)


23

• Přenos: úzkým kontaktem, choroba částečně pohlavně přenosná • Opatření: přeléčení všech rodinných a sexuálních kontaktů, vyvaření všeho osobního, loţního prádla, osobní hygiena


24

Napadení vší (vlasovou, šatní, ohanbí) Napadení štěnicí Napadení blechou

Veš šatní

Veš dětská

Veš muňka

Štěnice

25

Blecha

Exantémová kožní onemocnění Spála (Scarlatina) • • •

nemoc je kombinací streptokokové angíny se spálovou vyráţkou původce: Streptococcus pyogenes ( beta-hemolytický streptokok sk. A), který tvoří pyrogenní (erytrogenní) toxin KO: horečka, angína, světle červená drobná vyráţka


26

Spalničky (Morbilli) • • •

• • • •

vysoce nakaţlivé onemocnění, na které ve světě stále umírá hodně dětí teplota, rýma, kašel, poté výsev exantému komplikace: časté – zápal plic nebo středního ucha, vzácnou komplikací je postiţení CNS, útlum imunity s následným vzplanutím latentních infekcí (TBC) původce: virus spalniček přenos: kapénkami prevence: aktivní imunizace (TRIVIVAC) ČSSR – po roce 1983 eliminace spalniček, pouze zavlečené případy


27

Zarděnky (Rubeola) • •

zpravidla lehce probíhající onemocnění se zvýšenou teplotou, zduřením uzlin a skvrnitou vyráţkou při onemocnění těhotné v 1. trimestru můţe dojít k transplacentárnímu přenosu na plod, jeho generalizované infekci a potratu, při udrţení těhotenství k vrozeným zarděnkám – poškození mozku, srdce, oka, sluchu

• • •

původce: virus zarděnek přenos kapénkami prevence: aktivní imunizace (TRIVIVAC)


28

Plané neštovice (Varicella) • • • • •

vysoce nakaţlivé horečnaté onemocnění s výsevem puchýřků po celém těle původce: virus planých neštovic, po primoinfekci zůstává v těle rektivace viru při imunologickém oslabení = pásový opar (výsev puchýřků v určitém koţním segmentu) přenos: kapénkami a předměty kontaminovanými obsahem puchýřků prevence: aktivní imunizace (v ČR k dispozici od května 2005), zatím ne celoplošně


29

Příušnice (Parotitis) • • • •

otok slinných ţláz s moţným postiţením mozkových plen, slinivky a pohlavních ţláz původce: virus příušnic přenos kapénkami prevence: aktivní imunizace (TRIVIVAC)


30

Pravé neštovice (Variolla) • KO: horečka, vyráţka – puchýřky, které zhnisají a hojí se jizvičkami • časté komplikace: stafylokoková infekce neštoviček, sepse • původce: virus pravých neštovic • jediným onemocněním, které bylo eradikováno (v r. 1977)


31

Historie •

Pravé neštovice - jedna z nejvýznamnějších příčin úspěchů bílých kolonizátorů v Americe

•

Přivlekli s sebou u na americký kontinent svoje nemoci, zejména pravé neštovice

•

panenská populace Indiánů byla v klíčových oblastech během několika desítek let zredukována o úděsných 90 %, coţ vedlo ke zhroucení jejich sociálních struktur

•

Evropané v řadě případů pouţili na podporu svého postupu neštovice jako biologické zbraně (oblíbenou metodou bylo Indiánům prodat či darovat infikované přikrývky).


32

Slavné oběti neštovic • • • • • • • •

•

Ramses V., egyptský faraon (1145/1144 – 1142/1140 př. n. l.) Šun-č‚, čínský císař (1643 – 1661) Marie II. Stuartovna, anglická královna (1662 - 1694) Ludvík XV., francouzský král (1710 - 1774). Na černé neštovice zemřela i jeho dcera Anna Jindřiška (1727 – 1752), Petr II., ruský car (1727-1730) Isabella Parmská, manţelka císaře Svaté říše římské Josefa II. (1741 1763) rakouský císař Josef I. princ Leopold Lotrinský, ţenich Marie Terezie, jehoţ smrt způsobila, ţe se s Marií Terezií oţenil jeho bratr František Lotrinský Ostatně neštovice prodělala v padesáti letech i sama tato panovnice a vypráví se, ţe kvůli nepěkným jizvám na tváři, které jí po onemocnění zůstaly, nechala ze svého okolí odstranit všechna zrcadla. ZDZ-1 Infekce kůţe

33

Osobnosti, které onemocnění neštovicemi přežily • • • • • •

Hugo Kapet, franský král (939/941 – 996) Anna Klevská, anglická královna (1515– 1557) Alžběta I., anglická královna (v roce 1562) Ludwig van Beethoven, německý hudební skladatel (1770 – 1827) Abraham Lincoln, president USA (v roce 1863) Josef Stalin, sovětský diktátor (1878 – 1953)


34

Eradikace neštovic •

Počátkem 60. let 20. století připravila Světová zdravotnická organizace (SZO) největší zdravotnickou akci všech dob - pokus o totální vymýcení (eradikaci) pravých neštovic.

•

Účinnou a originální koncepci této akce vypracoval český epidemiolog Karel Raška (v letech 1963 aţ 1970 ředitel oddělení přenosných nemocí SZO v Ţenevě)

•

místo nákladného plošného očkování navrhl soustředit se na jednotlivá ohniska nákazy a tam zasáhnout s maximální důsledností

•

do akce se zapojilo dalších dvacet českých odborníků,riskujících přitom nejen zdraví, ale mnohdy i ţivot v politicky nestabilních oblastech

•

Jedním z nich - doc. Zdeněk Ježek ZDZ-1 Infekce kůţe

35

•

Neštovice vymizely nejdříve v Latinské Americe (1971), po značných potíţích pak v Indii (1975)

•

Nakonec zůstala Afrika a v ní pak Etiopie a Somálsko, které ovšem spolu v letech 1977 - 1978 vedly válku, jíţ padlo za oběť i několik dobrovolníků SZO.

•

17. dubna 1978 dostává ředitel celé eradikační akce památný telegram: "Pátrání skončeno. Žádné další případy nejsou zjištěny. Ali Maow Maalin, kuchař nemocnice v somálském městě Merca, je posledním známým případem neštovic na světě."

•

1980 - WHO prohlásilo pravé neštovice za zcela vyhubené

Prof. K. Raška


Doc. Z. Jeţek

36

•

Odhaduje se, ţe jen během 20. století tato choroba zahubila 300-500 milionů lidí

•

Ještě v roce 1967 onemocnělo 15 miliónů lidí a 2 milióny jich zemřely.

•

Po vyhlášení vymýcení neštovic bylo rozhodnuto zničit všechny laboratorní vzorky původce choroby

•

zůstat měly pouze ve dvou laboratořích - jedna v USA (jsou přechovávány v CDC v Atlantě) a jedna v SSSR.

•

Podle svědectví Kanatjana Alibekova však SSSR ještě v 70. a 80. letech prováděl pokusy s cílem ještě zvýšit nebezpečnost tohoto viru a měl vyrobit značné mnoţství biologických zbraní zaloţených na jeho bázi.


37

Očkování proti variole •

lady Mary Wortley Montagu: v roce 1721 zavedla v Anglii první očkování proti neštovicím

•

Pouţila přitom metodu jiţ dříve uţívanou v Turecku - záměrné nakažení pacienta sušeným hnisem z puchýřů pravých neštovic, v němţ je původce oslabený

•

Neštovice jsou však velice virulentní a tak i následný lehčí průběh nemoci mohl vést ke znetvoření nebo dokonce smrti pacienta, který byl navíc po celou dobu infekční a mohl šířit nemoc dál ZDZ-1 Infekce kůţe

38

Edward Jenner • •

•

• •

Britský vesnický lékař z Berkeley v hrabství Gloucestershire Povšiml si, ţe lidé, kteří přicházeli často do styku s dobytkem a nakazili se kravskými neštovicemi, téměř nikdy neonemocněli neštovicemi pravými r. 1796 záměrně naočkoval osmiletému Jamesi Phippsovi hnis z vřídku způsobeného kravskými neštovicemi Chlapec onemocněl kravskými neštovicemi, ale za šest týdnů se uzdravil. Jenner ho poté infikoval vakcinační dávkou pravých neštovic; podle předpokladu u chlapce nemoc nepropukla.

•

Tento pokus je považován za první skutečnou vakcinaci.

•

v roce 1798 o svých výsledcích publikoval článek, ve kterém nazval svoji metodu vakcinací (z latinského slova vacca, česky kráva) a rovněţ zavedl pro původce nákazy termín virus. ZDZ-1 Infekce kůţe

39

Očkování na území našich zemí •

První veřejné očkování dětí na Moravě nechala provést na počátku 19. století hraběnka Marie Walburga hraběnka z Waldburg-Zeilu (1762 - 1828) v Suchdole na svém kunvaldském panství.

•

Během prusko-francouzské války (1870-1871) zemřelo na variolu 23.000 francouzských vojáků, zatímco očkovaná pruská armáda takto ztratila pouze 278 muţů.

•

Povinné očkování dětí v nově vzniklém Československu stanovil zákon z roku 1919.

•

V současné době se vakcinace díky eradikaci (vymýcení) uţ neprovádí.


40

Historická poznámka V r.1905 Cheinisse utřídil infekční nemoci, které se projevují makulopapulózní vyráţkou takto: 1. spalničky 2. spála 3. zarděnky 4. rubeola scarlatinosa (později se ukázalo, ţe neexistuje) 5. erythema infectiosum (pátá nemoc)

6. exanthema subitum (šestá nemoc)


41

• • •  

Megalerythema infectiosum (Pátá dětská nemoc) Původce: parvovirus B19 Klinický obraz: nápadné zarudnutí na obličeji (příznak zfackované tváře) asi po 3 dnech se podobné velké rudé fleky objeví na hýţdích a končetinách, postupně vymizí někdy aţ za několik týdnů  jiné příznaky většinou nebývají  virus můţe způsobovat přechodný útlum krvetvorby a větší vnímavost k infekcím.  většinou postiţeny školní děti


42

Exanthema subitum (Šestá dětská nemoc) •

Etiologie: HHV-6

•

U kojenců a dětí předškolního věku

• • •

Klinický obraz: 3-4 dny horečka 39-40°C poté pokles horečky a výsev vyráţky (drobná, bledě růţová, plošná, někdy splývavá), nejčastěji na krku, trupu, případně přechází na hlavu vyráţka trvá několik hodin aţ 2-3 dny můţe být zaměněno za spalničky či zarděnky

• • •

Pokud lékař nepomyslí na toto onemocnění a předepíše na léčbu horečky antibiotika, můţe být výsev vyráţky zaměněn s alergií na antibiotika


43

Toxoalergický exantém •

svědivé eflorescence s tendencí ke splývání

• • • • •

vyvolávajícími látkami mohou být: ţivočišné i rostlinné jedy (bodnutí hmyzem, aromatické ovoce,kopřivy) léky (ATB, analgetika, zvířecí imunoglobuliny) dezinficiencia kontrastní látky obsahující jód


44

Infekce kůže Pyodermie Exantémová onemocnění Virové infekce Mykotické infekce Parazitární infekce

Recommend Documents