Ročník XVII. - Číslo 5

•v

W ■W

"W

RISE HVĚZD Ročník XVII. -

Číslo 5.

ŠTEFÁNIKOVO ČÍSLO REDIGOVAL

Dr. H U B E R T

SLO UKA.

M. R. Š T E F Á N I K , DÍLO MISTRA KAFKY.

malý

a vždy pohotový

je filmový přijímací

přístroj

bez­

vadného, levného domácího

kina

CINÍ KODAK

OSM

které nezabírá mnoho místa a po­ skytne Vám kdykoliv znovuprožití nejkrásnějších chvil Vašeho života. Příslušný, účelný promítací přístroj

KODAK KODASCOPE OSM je malý a levný a přes to tak vý­ konný, že promítne uzoučký 8 mm film na plochu velikou až 2 x 2,7 m.

KODAK spol. s r. o., P R A H A II. P r o s p e k t y a bl i žš í ú da je v ka ždé m dobrém odborném závodě.

ř íš e

h v ě z d

R O Č N ÍK X V I I ., Č. 5.

K V Ě T E N 1936.

Milan Rastislav Stefánik. 6, ru e L eclerc

—

P a ris.1)

N é le 21 JuiU et 1880 en Hong rie, á K o sa risk a , d é p a rte m e n t de N y itr a , d e n a tio n a lité sla vě, h á b ita n t P a ris d ep u is 190lf e t n a tu ra lisé fra n g a is po u r se rv ices ex cep tio n n els ren du s á la France. V ersé au 102e ď ln fa n te rie á C h artres.

N arozen 21. červen ce 1880 v U hrách, v K o ša risk á c h , žu pě n itra n sk é, n á ro d n o sti slovan ské, b y d líc í v P a říži od roku 190Jf a n a tu ra liso va n ý F rancouz za v ý ­ jim ečn é slu žb y , prokázan é F ran ­ cii. V řaděn k 102. pěším u pluku v C h artres.

GradesUniversitaires.

U n iv e r s it n í stupně.

B acca la u réa t ěs-scien ces, ěsle ttr e s , D o c to ra t ěs-sciences.

D o k to rá t filo so fie.

T i t r e s.

T i t u l y .

L a u réa t d e la S o ciété A slro nom ique de F rance; lau réat de V In stitu t d e France. M em bre du C onseil d es O bserv a to ire s du M ont-Blanc. A ncien D ire c te u r-A d jo in t de V O bservatoire du M ont-Blanc. A stro n o m e a tta c h é a u x Obse rv a to ire s de M eudon, d e P a ris e t du M ont-Blanc. M em bre de p lu sieu rs so ciété s

P o ctěn cenou F ran cou zské a stro n o m ick é sp o lečn o sti; po­ ctěn cenou fran cou zskéh o In sti­ tu tu . Člen vý b o ru o b se rv a to ří m ontblancských . B ý v a lý m ís to ře d ite l o b serva­ to ře m on tblan cské. A stro n o m , p řid ělen ý o b serva ­ to řím m eu donské, p a řížsk é a m on tblan cské. Člen vícera věd eck ý ch společ-

') C u rricu lu m v ita e destiné pour le M inistěre de la M arině qui a proposé M. S tefánik pour la croix ď O fficier de 1’O rdre national frangais, la »Légion d’H onneur«. (A rchives de ^P am átn ík Osvobo­ zení*.) r . R.

') C u rric u lu m v ita e z června 1914 určené pro m inisterstvo nám ořnictví, k te ré navrhlo Š tefán ik a k vyznam e­ nání ry tířsk ý m křížem francouzské­ ho národního řád u »Čestné legie«. (Z archivu x-Památníku Osvobo­ zení*.) R. R.

sa v a n te s de F rance e t d e VEtranger. M em bre de p lu sieu rs C ongrěs scien tifiq u es.

n o sti fra n co u zsk ých i cizo zem ­ sk ý c h .

P ublica tio n s e t Communica­ tio n s á V A cadém ie F rangaise e t d an s p h isieu rs rev u e s sc ie n tifi­ qu es fra n g a ises e t étra n g ěres.

Č lán ky a p ř ís p ě v k y pro fra n ­ cou zskou A k a d em ii a v m noha v ě d eck ý ch časopisech fran cou z­ sk ýc h i cizích.

Missions scientifiques d e 1905 á 1914.

V ě d e c k á p o s l á n í od 1905 d o 1914.

E x p érien ces sc ie n tifiq u e s de p lu sieu rs années dan s le m a ssif du M ont-B lanc, e t au so m m e t du M ont-B lanc (O b se rv a to ire Janss e n ). E tu d e s m étéo ro lo g iq u es e t a stro n o m iq u es au so m m e t du M ont-B lanc e t dan s les a ltitu d e s in férieu res pou r é tu d es com para tiv e s . M ission scien tifiq u e a v e c J a n ssen en E spagne. M ission a stron om iqu e du Bureau d es L o n g itu d es e t de VObs e r v a to ir e de M eudon en A sie C en trále. V o ya g e scien tifiq u e au Sa­ hara. M ission du B ureau d es L o n g i­ tu d e s en O céanie p o u r VObserv a tio n de la co m ěte H alley. M ission du B ureau d es L o n g i­ tu d e s p ou r o b se rv e r Véclipse tota le du S oleil á V avau — archip e l Tonga. C ollaboration avec M. B igourdan, m em b re de l’I n s titu t, pour la m ission de V In stitu t á Corm eilles, pou r V O bservation de V E clipse solaire. M ission o fficielle du B ureau d e s L o n g itu d es au B résil pou r o b serv a tio n de Véclipse to ta le du Soleil.

N ě k o lik a le té vě d eck é p o k u sy v m on tblan cském m a sivu a na vrch olu M ont B lancu ( O b serva ­ to ř J a n ss e n o v a ).

Clen vícera vědeckých kon­ gresů.

S tu d ia m eteo ro lo g ick á a a stro ­ n om ická na vrch olu M ont B lan­ cu a v n ižších polohách za úče­ lem sro vn á va cích stu d ií. V ědecká v ý p r a v a sJ a n sse n e m do Š panělska. H vězd á řsk á v ý p r a v a pod pa­ tron ací B ureau d es L o n g itu d es a o b se rv a to ře m eu don ské do S tře d n í A sie. V ědecká ce sta do S ahary. V ý p ra v a B ureau d es L o n g itu ­ d es do O ceánie za po zo ro vá n ím k o m e ty H a lleyo vy. V ý p ra v a B ureau d es L o n g itu ­ des za po zo ro vá n ím úplného za ­ tm ěn í Slunce na V avau — sou ­ o stro v í Tonga. S polu práce s p. B igou rdan em , členem In stitu tu , v e v ý p r a v ě In­ s titu tu do C orm eilles za po zo ro ­ ván ím slunečního za tm ěn í. O ficielní v ý p r a v a B ureau d es L o n g itu d es do B ra zílie za pozo­ rováním úplného za tm ěn í Slunce.

M ission du M in istěre d es Colonies á T a h iti. M ission de V Instru ction Publique e t de la M arině M archand e pou r V Equateur. M ission d e la colonie de Ta­ h iti p ou r étu d es p r é p a ra to ire s á V éta b lissem en t de la T élégrap h ie sa n s f il en O céanie fran gaise. M. S té fa n ik , en o u tre d es trava u x sc ie n tifiq u e s plu s h au t m en tion n és, a créé á s e s fr a is e t m uni ď in stru m en ts de gran de va leu r un O b serv a to ire á T ah iti. V im p o r ta n c e du m a in tien d e c e t o b serv a to ire e s t con sidérable. M. S té fa n ik qui e s t Vinventeu r de p lu sieu rs perfection n em en ts au x in stru m e n ts a stron om iques a com m en cé le catalogu e d es n ébu leuses p ou r Vhém isphěre a u stra l. II o rg a n ise d an s d es iles de VOcéanie fran gaise un serv ic e m étéo ro lo g iq u e co m plet. A u cou rs de ses m issio n s au B résil e t á V E quateur, M. S té fa ­ n ik a eu Voccasion de développ er u tile m e n t Vinfluence fra n ­ gaise d an s d es co n dition s qui so n t sig n a lées p a r d es le ttr e s du G ou vern em ent de V E quateur e t de M onsieur de M onzie, Sous-Sec ré ta ire ď E ta t á la M arině M archande.

P oslán í m in is te r s tv a kolonií na T ah iti. P oslán í m in is te r s tv a vyu čo ­ vá n í a obchodního loď stva do E cuadoru. P oslán í ta h its k é kolonie za ú čelem p říp ra vn ých stu d ií ke zřízen í b ezd rá to v é teleg ra fie ve fra n co u zsk é Oceánii. K ro m ě sh ora u veden ých vě­ d eck ých pra cí v y b u d o v a l M. Stefá n ik s v ý m n ákladem na T ah iti h vězdárn u a o p a třil ji p ř ís tr o ji v e lik é ceny. U držován í té to h věz­ d á rn y je ve lm i dů ležité. M. Stefánik, k te rý je vynález­ cem některých zdokonalení hvěz­ dářských p řístrojů , započal ka­ talog mlhovin pro jižn í polo­ kouli. O rgan isu je na o stro vec h f ran­ cou zské Oceánie úplnou službu m eteorologickou . P ři s v ý c h v ý p ra v á c h do B rasilie a E cuadoru m ěl M. Š tefán ik p ř íle ž ito s t r o z š íř iti u žitečn ě fra n c o u zsk ý v liv za podm ínek ozn ám en ých d o p isy ecuadorské v lá d y a pana d e M onzieho, s tá t­ ního p o d se k re tá ře obchodního loď stva.

WICKHAM STEED:

Generál Stefánik. (C opyright by Ř íše Hvězd.)

Postupem času, jak válečná leta ustupují do pozadí paměti, objevuje se mému vnitřnímu zraku stále určitěji a určitěji ně­ kolik postav a událostí. Postava Štefánikova vykresluje se mezi nimi dokonce zřetelněji, než tomu bylo v dobách, kdy jsem ho znal. To je důkazem, jaký dojem na mne učinil, ačkoli jsem ho

viděl jen zřídka a, nemýlím-li se, nikdy jsem s ním nevyměnil ani jeden dopis. Na italské frontě v létě roku 1916 — když jsem s napětím pozoroval bitvu na Soči a pak šel do Gorice krátce po jejím do­ bytí Italy — slyšel jsem vyprávěti mnoho o službách, které pro­ kázal Itálii před několika měsíci. Avšak teprve za rok jsem se s ním setkal. Tehdy vedla jej cesta Londýnem, a tu mne navští­ vil. Stále ho ještě vidím v jeho světle modré francouzské uni­ formě, s výrazem pobledlým a rozhodným, zřejmě se stopami po zranění, které utrpěl v roce 1915 za srbského ústupu, ale tak naplněného láskou pro věc své vlasti, jako by to byl skutečný trium f ducha nad tělem. Neztrácel času výklady. Jda přímo k jádru věci, vzbuzoval v pěti minutách důvěru, jež jest obvyklou jen mezi starým i přá­ teli. Mluvil jsem o jeho velkých činech v květnu 1916, kdy, přes zranění, letěl nad rakouské linie v údolí Horní Adiže, doufaje, že rozhodí mezi české sbory proklamace ve jménu Masarykově. Místo toho objevil silnou rakouskou armádu v předvečer ofensivy; s touto zprávou se ihned vrátil k italském u hlavnímu stanu. Takto bylo umožněno, aby italský vrchní velitel, generál Cadorna, přivedl právě včas zesílené oddíly vojska, a tím zasta­ vil rakouskou ofensivu na okraji asiážské roviny v dohledu ital­ ského m ěsta Vicenzy. Štefánik hovořil málo o těchto hrdinských činech, které za­ chránily Itálii od pohromy. To náleželo m inulosti, a jeho m ysl byla obrácena k budoucnosti. Horlivě mluvil o svých plánech, jak se znovu chopiti propagační práce na italské frontě, kde na­ stalo období stagnace. V Anglii bylo tehdy možno málo podnik­ nout, aby tyto projekty se dostaly kupředu, jelikož britská vo­ jenská i politická pozornost byla soustředěna na ofensivě gene­ rála Haiga ve Francii a Flandrech. V pozdním podzimu roku 1917 se okolnosti změnily. Itálii stihla porážka u Caporetta a nákladná britská ofensiva ve Flan­ drech selhala. Přiblížila se velká krise Světové války. Po po­ hromě u Caporetta v říjnu 1917 přišel ke mně předseda jihoslovanského výboru v Londýně, Dr. Trumbic, se slzami v očích. Pravil, že bude-li Itaile rozdrcena, bude také ztracena jihoslovanská věc. Když jsem vykládal o jeho zármutku svým italským přátelům, sblížili se s Jihoslovany. Ze vzájemné diskuse vzešlo jednání o úmluvě italsko-jihoslovanské, později zvané „Paktem řím ským ”, který dostal svůj ráz v mém domě. Na základě této úmluvy bylo možno organisovati pro začátek dubna 1918 Řím­ ský kongres potlačovaných habsburských národů, který zasadil vážnou ránu soudržnosti rakousko-uherské armády. Část tohoto období ztrávil Štefánik v Paříži, kde pracoval s Benešem jako člen československého národního výboru, zatím co Masarykovi legionáři pochodovali z jižního Ruska přes Sibiř. Nemohu říci, jak dalece se Štefánik zúčastnil konečných fází

příprav Římského kongresu, neboť v tu dobu jsem se zabýval organisací svého oficielního poslání na italskou frontu v pově­ ření britského departementu propagandy proti nepříteli. Úspěch Římského kongresu, ba dokonce i možnost, že se bude konat, byly pochybné až do posledního okamžiku. V še záviselo na tom, zda se podaří získati od britské, francouzské a italské vlády slib nezávislosti pro potlačované rakousko-uherské národy. Když jsem opouštěl Londýn 19. března 1918, ubíraje se na italskou frontu, bylo mi britskou vládou výslovně zakázáno slíbiti nezávislost kterémukoli z těchto národů, zvláště pak Čecho­ slovákům a Jihoslovanům. Dva dny nato započala velká ně­ mecká ofensiva z 21. března, proti britským liniím ve Francii; v Paříži byla situace pokládána za krajně kritickou. Dne 23. března spadly na Paříž první střely dalekonosného německého děla, vystřelené ze vzdálenosti 100 kilometrů. Uprostřed vše­ obecné úzkosti a zmatku nebylo snadnou věcí získati od fran­ couzských autorit technická usnadnění, nutná k mému poslání. Přece však Clémenceau na mne naléhal, abych postupoval co nejrychleji, neboť rakouská ofensiva proti Itálii byla očekávána na 10. dubna. Bylo nezbytno jednat rychle — a šlo to těžko. Před cestou do italského hlavního stanu bylo nutno získati oficielní svolení v Římě. Toho jsem dosáhl, byť i ne v plné míře. Baron Sonnino, italský zahraniční ministr, odmítl dáti sankci jakémukoli slibu nezávislosti Čechoslovákům a Jihoslovanům. N a frontě, dne 30. března, obrátil jsem se na italskou válečnou radu a shledal, že všichni italští důstojníci jsou pevně přesvědčeni, že soudržnost rakousko-uherských sil nemůže býti otřesena bez slibů nezávis­ losti utlačovaným habsburským národům. Ihned jsem tedy te­ legrafoval francouzskému ministerskému předsedovi Clémenceauovi a britskému ministerskému předsedovi Lloyd Georgemu, že potřebuji úřední francouzskou a britskou plnou moc, abych mohl dáti ony sliby. Pod vlivem německé ofensivy ve Francii byla mi dána; dostal jsem ji v Římě ve dvou dnech. Tak jsme byli s to zahájiti Řím ský kongres s vyhlídkou na úspěch. Avšak italské politické váhání zneklidnilo Dr. Trumbiče a Jihoslovany tou měrou, že nechtěli Řím ský kongres obeslat. Konečně Beneš se Štefánikem a ostatním i přáteli přemluvili Trumbiče, aby do Říma jel, kde jsm e zatím s Dr. Setonem-Watsonem a italským i stoupenci s úzkostí očekávali příchod dele­ gátů. Mnoho jich přijelo z Paříže. Opouštěje v Římě vlak, stiskl mi Štefánik vřele ruku se slovy: „C est votre oeuvre!” Nemohl jsem přijmout a také jsem nepřijal jeho slova jako něco jiného než projev úlevy, že jedna z hlavních překážek úspěchu kon­ gresu byla odstraněna, neboť k tomu horlivě pracovalo mnoho jiných rukou a bylo pouhou náhodou, že se právě mně podařilo obejiti odpor britské a francouzské vlády.

Odpor italské vlády zůstával, alespoň se strany Sonninovy; a bez italského oficielního souhlasu nemohli Italové shazovati nad rakouskými Uniemi proklamace nezávislosti. Po kongresu však přijal italský m inisterský předseda, signor Orlando hlavní delegáty, mezi nimi v první řadě Beneše a Štefánika. S nadše­ ním odpovídal na Benešovu řeč, a přijímaje resoluce kongresu, ve sm yslu příznivém nezávislosti, pravil mu: „In hoc signo vin ces!” To mi dalo naději. Bera Orlanda za slovo, řekl jse m : „Dou­ fám, Monsieur le Président, že mohu vykládat vaše slova v tom smyslu, že italská vláda dává svoji oficielní sankci proklamacím nezávislosti, které jsm e vypracovali?” — „Zajisté”, odpověděl signor Orlando. V několika m inutách jsem telegraficky posílal do italského hlavního stanu plnou moc k rozhazování prokla­ mací ve jménu vlád britské, francouzské a italské. Pak jsem vídal Štefánika málo. Jeho hlavní práce spadala do Itálie, moje do Londýna a někdy do Paříže. Avšak vždy, kdy­ koli jsme se setkali, mluvili jsm e jako přátelé, kteří si porozumí bez dlouhých řečí. Nikdy nezapomenu, jaký žal vyvolala ve mně zpráva, že se zřítil s letadlem na rodnou zemi. Štefánikovo jméno bude vždy uctíváno mezi hrdiny Světové války. Spoluobčanům, k jejichž osvobození vykonal s Masarykem a Benešem takovou práci, zůstane příkladem nesmrtelným. L o n d ýn , 26. červn a 1935.

L askavosti Dr. Ja ro sla v a K rause, tiskového a tta c h é našeho vyslanec­ tv í v Londýně, a prostřednictvím prof. Jo se fa B a rtů šk a dostalo se naší redakci tohoto vzpom ínkového člán k u slavného anglického publicisty a šé fred a k to ra Times, k te rý spoluprací s M asarykem z a v álky si získal m noho zásluh o naše osvobozeni. íPřPi rtr- j? i

U tvůrce Stefánikova pomníku. V těchto dnech pozval p rofesor B ohum il K afk a do svého atelieru D r. H u b erta Slouku a Z deňka Ko­ p a la a pověděl jim mnoho zajím avého o postupu práce, k te rá je ště zdaleka není skončena. Bude to trv a ti je ště nejm éně d va roky, než bude postaven ten to m onum entální p ro je k t k oslavě našeho n áro d ­ ního hrdiny. P ře d vchodem do atelieru vlaje s tá tn í vlajk a. Z ah rad a okolo um ělcovy dílny je zalita sluncem , poseta kv ěty a bronzem soch, k te ré tu a ta m sto jí n a ja rn ím koberci tráv n ík u , k o n trastu jíc e se zelení a k ráso u nebe. V chází­ m e do atelieru. Ve velikém jasném pro sto ru sto jí odlitek Š tefánikovy sochy pro b ra ti­ slavský pom ník. V p rostém klidném drženi tý čí se p řed nám i kolos s obli­ čejem zahleděným vysoko před sebe, s obličejem plným víry, s ry sy ztv rd ­ lým i kázni. Vše n a té to postavě je pevné; v n itřn í klid, seb ejisto ta určo­

v ala tento vyrovnaný postoj. N ep atetick ý š a t letce je oblekem m oderního hrdiny. V stupuje M istr K afk a; jeho živé, m ladé oči, tem p eram en tn í gesto a veselý sm ích prozrazují m ladost tohoto umělce, i když jeho vlasy zbě­ lely. M ám e mnoho otázek. U sedám e a on rozpráví: — U skutečňování m yšlenky p o stav it Š tefánikův pom ník se počalo r. 1928 vypsáním s tá tn í soutěže, jíž jsem se účastnil. P a tn á c t členů poroty

M is tr B o h u m il K a fk a .

složené z význačných osobností našeho um ěleckého i politického života přisoudili m ém u návrhu, n a něm ž spolupracoval m alíř Jaro š, prvou cenu. Současně učinila p o ro ta návrh, abych byl pověřen pom ník provést. Z ávaznost a rozsah úlohy, k te rá mi byla svěřena, způsobily, že jsem znovu a znovu uvažoval a hledal definitivní vý raz díla a tu jsem se v rá til k své původní myšlence, z níž jsem před soutěží vyšel. Vzal jsem v úvahu zase jen jediného lva, bránícího stá tn í znak, ale pylon, n a k te ré m stál, jsem se rozhodl zvýšit a d á t jej n a m ísto č ty ř nižších pylonů původně p ro ­ jektovaných. P ři kom ponování p ro jek tu m yslel jsem vždy n a to, sym bolisovat sílu, k te rá je s to b rá n it n á š s tá t — to jsem vyjádřil lvem, držícím n áš s tá tn í zn ak v přední tla p ě (viz obraz). M ůj lev stoji n a třec h nohách v pevném postoji. N ení to a nem ohl to nikdy b ý t český lev podle heraldických p řed ­ pisů. To by zkreslovalo m ůj v ztah k Š tefánikovi a bylo v rozporu s m ou představou, kdyby se p o stav a lv a vysvětlovala jinak. Bylo tře b a rozhodnout, m ám -li Š tefán ik a v y tv o řit v úboru letce či v uniform ě francouzského generála. V ýbor se znovu rad il s poradním sbo­

rem a po návrzích pro i p ro ti bylo odhlasováno, abych vytvořil Š tefán ik a v úboru pilota. Sm louva b yla podepsána n a ja ře r. 1932. P rv o u m ou s ta ro ­ s tí potom bylo vym odelovat sochu sam otného Š tefánika, k te ro u jsem zalo­ žil v hodně nadživotním m ěřítk u , 220 cm vysokou. V elku výhodou, o níž jsem se mohl v své svrchovaně zodpovědné p ráci opřít, b y la náhoda, že jsem Š tefán ik a osobně znal a byl s ním ve velm i p řátelsk ém pom ěru od našeho společného příchodu do P aříže r. 1904 až do mého odchodu z P aříže r. 1908. T en k rát jsm e se vídávali d v a k rá t i tř ik r á t tý d n ě; přicházel do m ého atelieru, s k am arád sk ý m zájm em sledoval m oji p rác i a m é um ělecké zápasy. J á je j zase vyhledával v M eudonu, n a hvězdárně slavného Jan ssen a — a ta m se m i svěřoval se svým i národním i tužbam i .vědeckým i plány a m yšlenkam i a ukazoval výsledky svých výzkum ů n a pokusných m o­ delech. T yto přečetné procházky a schůzky m i byly nyní nejcennější podpo­ rou. Ale i P a m á tn ík Odboje s generálem M edkem v čele m i vycházel v stříc, půjčili mi pilotskou kom binézu Š tefánikovu a přílb u asi té veli­ kosti a typu, ja k o u m ěl h rd in a p ři svém trag ick ém pádu. Původní přílba m i nem ohla b ý t zapůjčena, neboť je skropena — jeho krví. P ři p ráci rozhalil jsem lím ec kom binézy, ta k že se tím objevila u ni­ fo rm a s distinkcem i g en e rála a prvého m in istra v álk y republiky česko­ slovenské. Tím odpadly eventuelní nám itky, že je znázorněn jen ja k o pilot. Celé měsíce jsem byl v nejvyšším duševním nap ětí. H ouževnaté m yš­ lení n a Š tefánikovu osobnost snad způsobilo, že se m ně zjevil i ve snu. To se m i nestalo je ště nikdy, tře b a že jsem již to lik rá t p o rtréto v al lidi i dnes již zem řelé. Zdálo se mi, že sto jí vedle našeho p řítele S trim p la a řík á : — Ty, K afko, potřebuješ, abych ti stá l modelem. J á ti postojím , a rá d — a potom se pom alu počal otáčet, dokola, zvolna, abych si m ohl prohlédnout jeho hlavu pozorně i pokojně se všech stran , i od zadu. A potom , o několik m ěsíců později, když jsem loni studoval v ftím ě m onum entální p ráce řecké a řím ské, a před těm ito slavným i vzory uvažoval, ja k co nejvíce vypnout své síly a schopnosti, tu se m i znovu ukázal. Jeho hlava, v nadživotní veli­ k o sti se zrovna n a m ne dívala, jakoby reflekto rem osvětlená a já jsem vi­ děl všechny ta h y jasn ě a zřetelně. P ři takové veliké soše jsou důležité pohledy se všech stra n , a ty jsem kontroloval zdviháním do výše zdvihacím i p řístro ji, k te ré jsm si sám k tom u sestrojil. P ro vyhotovení sochy v defenitivním m ěřítku, 7 m e trů vysokém , jsem hledal v P ra z e prostor, k te rý bych mohl najm out. Po bezvýsledném hle­ d ání m i nezbývalo nic jiného, než odhodlat se k stav b ě tohoto provisor­ ního atelieru, k te rý m i po dokončení Š tefánikova pom níku bude dílnou, kde chci vytvořit obrovského J a n a Zižku z Trocnova, určeného pro P a n ­ theon N árodního Osvobození v P raze. P ra ž sk á obec mi půjčila pozem ek pro atelier s podm ínkou, že po skon­ čení p ráce atelier zbourám a pozem ek dám do původního stavu. Sám jsem nakreslil plány, v nichž jsem určil základní disposice prostoru, osvětleni i rozm ěru a podle nich jsem stav b u provedl. V budově bylo n u tn o za říd it i ú střední topení, aby m ráz sochy v zim ě nepoškodil. N yní se bylo nutno rozhodnout o rázu další práce. Model je možno z v ě tšit přím o do sádry, ale to jsem nechtěl, neboť p ři strojovém zvětšo­ vání není m ožné nic m ěnit a mnoho peněz by odešlo do ciziny, neboť m y n a takovu p ráci p řístro jů nem ám e. M odelovat přím o je postup n ejd ražší i nejm éně pohodlný, ale zároveň n e jk ra tší a proto jsem si vy b ral ten. P ři m odelováni v hlíně jsou m ožné všechny pozdější zm ěny a o p rav y a sád ro ­ v ý odlitek m á nejlepší technické vlastnosti pro bronz. O bjednal jsem asi 2 vagony trá m ů a pilířů n a postavení k o n stru k ce sochy. Bylo nutno objednat celý vagon speciální m odelářské hlíny. Loni jsem dospěl k dokončení sochy. N ač dnes popisovat všechny boje při práci, všechno úsilí dílo prohloubit? Z pohyblivé věže jsem m ohl pozorovat vrchní č á st sochy, zvláště v ý raz tv á ře se všech stran . S á d ro v ý m o d e l Š te fá n ik o v y so c h y . ->

U m ístě n í S te fá n ik o v a p o m n ík u v B ra tisla v ě .

P ři odléváni tohoto kolosu do sá d ry jsem spotřeboval asi 80 m etr. centů sádry. Po dokončení sochy stá l v atelieru kolos o váze dvaceti pěti tun. P ři studiu lva, bránícího stá tn í znak, pracoval jsem loni dv a m ěsíce v zoologické zahradě v Tróji. T am jsem podrobně studoval c h a ra k te r a po­ hyby z v ířa t a současně jsem se z vědeckých publikací poučoval o k o stře a anatom ii lva. M istr K afk a zm lkl. Znovu hledím e n a Š tefánika, nesoucího v ru ce po­ selství svobody. D ávám e tv ů rci je ště otázku, ja k je se svým dílem spo­ kojen. K afk a odpovídá nepřím o: — N a toto dílo bude jistě celá v eřejn o st k lá st nejvyšší um ělecké požadavky. Vždyť jde o jednu z největších úloh, k te ré mohou b ý t v našem s tá tě um ělci svěřeny. Jd e tu o pověst našeho so­ ch a řstv í i o význam národního h rdiny Š tefán ik a v p am átn é B ratislavě, kde bude socha stá t. Zkoum al jsem , proč dílo zak lad atele českého sochař­ ství, velikého M yslbeka, je m ajetk em nejen výtv arn éh o světa, ale celého národa, celé naší k u ltu ry a proč proniklo i do srdcí lidu. H odnotil jsem m ezníky našeho českého um ěleckého sochařství, S uchardova P alackého, Bílkova Komenského, Š tursova S m etanu, Šalounova H usa, D vořákova De­ nise a Španielova Š tefánika, a dal jsem si otázku, k am p ostaví budouc­ n ost tento výsledek mého um ěleckého vyznam enání a celoživotního úsilí. Dnes, kd y je dokončená č á st pom níku, rozhodl jsem se u k á z a t ji veřejno­ sti, neboť nev y stav it ji znam enalo sk rý v a t se. N enašel jsem v P ra ze m íst­ nost, n a vystavení dostačující a proto ji uk azu ji zde, n a m ístě, kde vznikla. N ebylo by vhodné, abych sám hodnotil své dílo. P ra c u ji pouze z celé své síly a s plným přesvědčením . D ěkujem e M istru K afkovi za vzácnou ochotu, s níž n ám zodpověděl n aše otázk y a provedl n ás svým atelierem , kde se rodí vedle g igantického Š tefán ik a i m noho jiných děl vysoké um ělecké hodnoty a odcházím e s vě­ domím, že vděčný národ odhalí konečně svém u velikém u synu, astronom u, vědci, politiku a vojákovi pom ník důstojný jeho prom etheovského ducha.

Štefánik v Meudonu. Jak se dostal Štefánik na hvězdárnu meudonskou? Dopo­ ručující dopis od profesora pražské techniky v rukou cizince, špatně ovládajícího francouzský jazyk, by k tomu jistě nestačil, nestačilo by ani upozornění na dovednost návštěvníkovu, který dokázal odstranit poruchu na menším fysikálním přístroji, o níž se průvodce laboratořemi jen letmo zmínil. Jednu z neposledních příčin tak rychlého přijetí nutno hledat u ředitele observatoře, 811etého Janssena. který měl příčinu k sympatiím k modro­ okému nadšenému Slovanu. Přede dvěma lety přišel sem Alexis H a n s k ý, Rus okolo třicítky, který s e ve svých dvacetičtyřech letech zúčastnil slu­ nečního zatmění na ostrově Novaja Zemlja, kdež získal pěkné úspěchy, a poněvadž pracoval nadále v sluneční astrofysice a sliboval mnoho do budoucnosti, byl ruskou vládou vyslán na Meudon. Pravý typ Rusa, fatalista, neobyčejně šlechetného srdce, což mu získalo oblibu u všech společenských vrstev, příjemný causeur, skromný, poněkud melancholicky založený, rychle zí­ skal Janssena, který se naň nedíval jako učitel na žáka, ale spíše jako otec na člena rodiny. H anský se vrátil do vlasti, kde vyvinul obdivuhodnou čin­ nost. Jako hvězdář přidělený pulkovské observatoři ztrávil dvě letní období na Špicberkách, zabývaje se studiemi zemské tíže. třikrát vystoupil v balonu, aby nad vrstvou mraků mohl pozo­ rovat m eteority a záhy byl zvolen místopředsedou ruské hvěz­ dářské společnosti. Při tom udržoval velmi čilý písemný styk se svými ochránci na Meudoně. Janssen — stařec s nadšením dítěte — byl tak sdílný se svým i myšlenkami, plány a úvahami, že patřilo už do nepsaného zákoníku jeho životních zásad, že okruh jeho spolupracovníků a žáků nabýval rázu kroužku rodinného. Bezděčnými i formál­ ními sekretáři tu byly jeho paní a jediná dcera Antoinetta, okolo čtyřiceti let, které byly úplně podmaněny velkou osobností hlavy rodiny a „unášeny jako sateliti mohutnou přitažlivostí hvězdy”. Uprázdněné m ísto po odchodu Hanského zaujal mladý Fran­ couz M i 11 o c h a u, ten však měl svůj vlastní rodinný krb a tak přešly nyní veškeré přátelské projevy Janssenových na Štefá­ nika. Uprostřed pozornosti a pravého francouzského pohostin­ ství poznává Štefánik representanta francouzské astronomie, muže velkého formátu, vědce i umělce zároveň, jehož styk y se společenskými a politickými kruhy pařížskými nebyly k podce­ ňování. Poznává však i poměry na hvězdárně meudonské, slyší i protesty, které zatím pouze šeptem vyvstávají okolo Janssenovy osoby, neboť autorita ředitele meudonské observatoře,

člena Akademie, Institutu, čestného předsedy Francouzské astro­ nomické společnosti byla stále veliká. Protesty vycházely z opačného tábora hvězdářů a asistentů, sdružených okolo Henri Deslandresa, od roku 1897 titulám ího astronoma v Meudonu, který se mohl pochlubiti jedinečným objevem spektroheliografu, přístroje, který v rukou astrofysika prokázal našim vědomostem o struktuře slunečního povrchu a atm osféry neocenitelné služby. Příslušníci obou táborů stáli příkře proti sobě a došlo-li až k tomu, že s i vzájemně zakazovali přístup do kopulí a pracoven, pak v tom bylo více přemrštěného formalisování příslušnosti k dvěma různým pracovním skupi­ nám, než snad osobní nevraživost a sobectví. Štefánikův poměr k oběma skupinám byl rozhodnut v tom okamžiku, kdy byl přijat do Janssenova kroužku; to tedy zna­ menalo e o i p s o nepřátelství se strany skupiny protilehlé, skupiny iDeslandresovy. Nefrancouzská příslušnost nového Jans­ senova oblíbence mohla zde být vítaným argumentem, avšak Štefánik nekladl prozatím na malichernosti osobních zájmů ta ­ kovou váhu. A podceňoval je. Nové prostředí a noví lidé ukládali jeho ctižádosti nemalé požadavky. Francouzská astronomie, hlavně pracovní metoda v Meudonu byla úplně jinou než ta, kterou prožíval na přednáš­ kách profesorů Grusse a Zengera, a jediný sem estr studií v Curychu u profesora Wolfera nestačil, aby ho sblížil s astrofysikou Slunce, oboru, ve kterém se právě Janssen stal světovou autoritou. V meudonské laboratoři vysedával dlouho do noci, pak bylo nutno ještě vlakem do Paříže, do svého bytu v hotelu Čluny; ráno znovu do Meudonu a to se opakovalo každodenně. Přepra­ covanost i stálé finanční starosti přinášely s sebou hluboké du­ ševní deprese — malomyslnost nováčka mezi zasvěcenci — a ulehčilo se mu proto značně, když ho Janssen pozval na Meudon. To bylo na jaře roku 1905. Blížila se montblancská sezóna a s ní vzrůstaly Janssenovy naděje, že mnohý z plánů, o nichž dlouhou zimu přemítal, převede v skutečnost. Sám však už ne­ mohl na nejvyšší horu Evropy; nedávná nehoda z ledových plání zasadila jeho sebedůvěře těžkou ránu. Ale je zde Štefánik, plný nadšení a všeho toho, co on už provždy ztratil. Prožívá těžký vnitřní b o j: vzdát se svých posledních plánů či vzít na sebe zod­ povědnost za mladý, nezkušený život? Ve skutečnosti rozhodl Štefánik sám. Cesta na Mont Blanc byla proň vítanou příležitostí k dobytí postavení, společnosti, Paříže. Za daných okolností byla i jediným východiskem z finanč­ ních nesnází: náklad výpravy měl hraditi stát. A tak poznává po prvé, ve společnosti Millochauově, Janssenovu hvězdárnu na vrcholu Mont Blancu. — V den letního slunovratu, 21. června 1905, scházela se ve velkém sále astronomické společnosti elita vědeckého života Pa-

říže. Byl to „Svátek Slunce”, astronomická společenská novinka z minulého roku, oživení prastarých tradic zašlých národů, oslavujících den slunovratu, jenže tradic přesazených nyní z jed­ noduchosti života primitivů do skvělého prostředí banketů, kvě­ tin, luxusu toilet a oživeného hudební a uměleckou produkcí nej­ slavnějších hvězd pařížských oper. Stodvanáct předních členů Francouzské astronomické spo­ lečnosti, Institutu, Akademie, Úřadu délek, pařížské university a observatoří účastnilo se slavnostního banketu, jehož m e n u bylo tak sestaveno, aby se při čtení jmen jídel zdálo, že je serví­ rováno někde mezi souhvězdími. Janssen, E iffel, Flammarion pronesli první přípitky; pak bylo v slavnostní řeči vyzdviženo dílo ředitele meudonské hvězdárny, do sálu bylo přijato dalších třista členů společnosti, načež ukazovány fotografie Slunce, ji­ miž se chlubila meudonská observatoř. Dále předváděny některé technické kuriosity ve vynálezech. Inženýr Gaumont promítal kinematografem obraz pěvce-negra, zatím co synchronisovaný gramofon reprodukoval jeho zpěv. Mluvící film roku 1905! Právě když byla společnost v nejlepší náladě, dostal Flam­ marion depeši. Její obsah přečten přítomným: „Štefánik a Millochau posílají s vrcholu Mont Blancu po­ zdravy svým přátelům, kteří se sešli k oslavě slunovratu”. Mont Blanc a vše to, co souviselo s výpravami hvězdářů na jeho vrchol, nebylo účastníkům „Svátku Slunce” neznámo; Před několika lety vydal člen Francouzské astronomické společnosti, Vallot, knížku „Tři dny na vrcholu Mont Blancu” a ani ne před rokem — několik týdnů před příchodem Štefánika do Paříže — vyslechla většina z nich na jedné ze schůzí společnosti přednášku francouzského hvězdáře Senouquea „Sedm dní na vrcholu Mont Blancu”. Senouque se tehdy vrátil ze své páté výpravy do tohoto masivu, kdy jen tak tak vyvázl ze zajetí bílé smrti. Po ukončení večera stoupalo více než stopadesát návštěv­ níků na vrchol E iffelovy věže, kde její konstruktér pořádal l u n c h , aby v příjemné zábavě trávilo noční hodiny, ranní rozbřeskování a východ Slunce nad spícím velkoměstem. \ té době prožívala výprava hvězdářů v Janssenově observatoři, zavátá sněhovou bouří, třetí noc, vyplněnou více neklidem než spán­ kem, neboť osud zítřků byl nejistým. Takových nocí čekalo hvězdáře ještě deset, nežli po šťastném sestupu do Chamonix mohl Štefánik načrtnout titulek nové knihy: „Čtrnáct dní na vrcholu Mont Blancu. Napsal Milan Stefánik, slovenský hvězdář.” Kniha nikdy nevyšla. — V Paříži se již debatovalo o novém astronomickém úkazu: úplném zatmění Slunce ve tŠpanělsku. Uvítání, ba i obdiv, jichž předmětem bývají zpravidla astronomové při takových příleži­ tostech, bylo u podobného zjevu v této zemi, v roce 1900, spo­

jeno s projevem sympatií španělského obyvatelstva k sousední republice. Proto tím četnější byly přihlášky členů Francouzské astronomické společnosti na výzvu Flammarionovu, který vy­ mohl různé cestovní slevy a výhody. Janssen, příliš odpočatý několikaletým pobytem v Meudonu, jako by pojednou omládl: pojede také, a vyzval Štefánika, aby se zúčastnil jeho výpravy. Jel ještě Millochau a fotograf Pasteur. Cílem bylo m ěstečko A l c o s ě b r e , na pobřeží Středo­ zemního moře. Odtud na západ, po pásu úplného zatmění, sm ě­ rem do vnitrozemí, usadily se výpravy jin é ; Deslandres s expe­ dicí Úřadu délek u m ěsta Burgos, a ještě dále, u pobřeží A tlant­ ského oceánu, zvolili si stanoviště astronomové pařížské hvěz­ dárny. To byly oficielní výpravy francouzské. Bilance jejich výsledků byla celkem malá. Ve vnitrozemí obloha zamračena a jenom ta m ísta, kde právě v okamžiku za­ tmění prosvítalo Slunce otvory v mračnech, mohla využiti vzác­ ného nebeského zjevu. Mezi takovými byla i výprava Deslandresova. Na pobřeží Středozemního moře bylo nádherné počasí. V ho­ dinách poledních, jakmile tem ný měsíční kotouč dotkl se slu­ nečního okraje, začala rychlá, předem promyšlená a nacvičená práce každého člena Janssenovy výpravy. Fotografické práce obstarával Pasteur, spektrální část svě­ řena Millochauovi, kdežto Štefánik obsluhoval visuelní spektroskop a kreslil čáry slunečního spektra, náležející koroně, a dále čáry v infračervené části. Na ty to práce byla vym ěřena skoupě krátká doba: 3 minuty 42 vteřin. Ostatních fází zatmění použito k přesnému stanovení času doteků, k pozorováním meteorologickým, zabarvení oblohy, viditelnosti planet neb jiných zjevů atmosférických. Flammarion, kterému se dostalo cti býti hostem královské rodiny španělské v jejím letním sídle A l m a s a n u , mohl vidět jen začátek zatmění. Totalita nastala už za dvojitou vrstvou mračen a přece zjev byl velkolepý a pro tísnící se kolem dav přímo zdrcující. Sténání a nářek dusí hlas; jakési pohřební žalmy stou­ pají k nebesům jako vzývání d ěsu; nedaleko nás padá žena, celá bez sebe, do náručí sousedky, ústa přes míru otevřená, jako by doslova vypustila duši; mnoho dětí pláče a volá; jest to vše­ obecný úžas, obrovská hrůza při pohledu na zázrak, který se právě odehrává. Není pochyby, že velká většina užaslých diváků viděla na chvíli konec světa .. A když zjev se schyluje ke konci: „ . . . Dlouhý okamžik naprostého klidu. Pak nekonečné ach! a volání obdivu.” Po skončení zatmění, když s ohlášením čtvrtého kontaktu padne rozčilení a nervosita, nastává vždy jakési zpytování svě­ domí, které se neobejde bez otázky prestiže: co naše výprava

a co výpravy jiné ? Pokud nejsou vyvolány fotografické desky, znamená to otázku: jaké počasí měli jinde? Po té stránce byla Janssenova výprava obdařena skutečně štědře: byla jediná, která se vracela do Francie s plným úspěchem. Štefánik pobyl v Meudonu sotva deset dní a už jel s Janssenovým i do Oxfordu na Mezinárodní kongres pro sluneční ba­ dání. V oboru slunečních prací byla snad nejdříve pociťována potřeba úzké mezinárodní spolupráce. Rychlé změny v plynné atm osféře volaly po spojitosti pozorovacích řad a neměla-li Evropa zmeškat, co se děje na Slunci v době, kdy zde je noc, musela být v nějakém spojení s hvězdárnou na opačném konci zeměkoule, kde je zatím právě den. V roce 1904 u příležitosti světové výstavy v americkém m ěstě Saint-Louis svolali sem dva význační američtí solární ba­ datelé, H a l e a L a n g l e y , několik zástupců tohoto oboru ostatního světa a tak vznikl Přípravný kongres. Kongres v Ox­ fordu byl povolán k tomu, aby vypracoval základnu a stanovy mezinárodní spolupráce slunečních hvězdáren. Členové kongresu byli uvítáni s pověstnou anglickou zdvo­ řilostí universitou oxfordskou, která jim připravila pohostinství v jedné ze svých nejvýznačnějších kolejí, New-College. V zaha­ jovací schůzi, jíž se zúčastnili slavní představitelé astronomie z celého světa1), byl zvolen Janssen čestným předsedou, ale tři dny kongresu nepostačovaly na probrání všech bodů. Proto příští sjezd v Meudonu v roce 1907 měl pokračovati tam, kde oxfordská jednání musela být přerušena. Po návratu z Oxfordu dali se účastníci zatmění do zpraco­ vání svých výsledků ze Španělska. Štefánik je shrnul ve zprávě „Spektroskopická badání při zatmění Slunce dne 30. srpna 1905 v Alcosěbre”, která byla předložena Akademii Janssenem a uve­ řejněna v jejích Comptes Rendus. Začátkem roku 1906 začal Deslandres velkou akci. Aby získal prostředky pro svůj personál i laboratoře, uhodil na m ísta ’) Byl ta m i prof. Dr. W olfer z C urychu, Š tefánikův bývalý učitel. Když se m u dostala v roce 1928 do ru k o u fotografie Lidové hvězdárny S tefánikovy, n apsal D r. V. G uthovi: „Jm éno Vaáí nové hvězdárny m á pro m ne je ště něco osobně p řita ž­ livého; je st jis tě p o k řtěn a po zem řelém hvězdáři a gen erálu ve světové válce, jehož jjsem znal osobně velmi dobře; vždyť přece byl zde v C urychu jeden sem estr m ým posluchačem v p řednáškách a cvičeních a svou pili a důkladností zanechal u m ne nejlepší vzpom ínky. Později byl v Meudonu a zanechal znam enité práce. S nad se přece nem ýlím , že ten to astronom a onen bojovník b yla jedna a ta tá ž osobnost? A spoň jsem četl článek v jednom francouzském hvězdářském časopise, z kteréh o ta k m usím usuzovat.” Je ště v roce 1931, k dy jsem se se tk a l v C urychu s prof. W olferem, vzpom ínal s radostí a opravdovou ú ča stí n a svého posluchače, jehož n a d ­ šení, optim ism us a veselé „á propo” nesm azal z pam ěti an i časový odstup tém ěř dvaceti let.

nejmocnější; sám odhadoval počet návštěv a intervencí, jež vy­ konal u význačných politiků, poslanců a senátorů, na tři sta. Do­ kazoval nutnost reorganisace hvězdárny, která už nemůže do­ stačovat pro zvýšenou úroveň mezinárodního fora, a zvláště po­ ukazoval na nemožné poměry osobní. Okolí Janssenovo poznalo, proti komu je akce namířena. Janssen sám se stavěl klidným; byla v tom již hodná dávka starcovy apatie, a nedovedl-li být lhostejným k intrikám, které ztrpčovaly poslední léta jeho života, snažil se aspoň nedáti na sobě ničeho znát. Zato jeho paní, žárlivě a egoisticky střežící absolutistický primát svého manžela ve francouzské astronomii, nechtěla ještě dáti přednost klidnému odpočinku před kolbištěm osobních sporů. Bylo také poněkud její zásluhou, že se v něm jednalo o Millochaua, který ve svých 34 letech viděl stále před sebou nejasnou budoucnost m ísto klidu a vytouženého prostředí pro vědeckou práci. Paní Janssenová působila tedy na Štefánika, aby mu hleděl nějak pomoci také on, jeho přítel. A Štefánik, nejméně jistý svou budoucností ze všech adeptů meudonské observatoře, po­ máhá. Zkusí to se svým i pařížskými známostmi. Vysvětluje, zve na oběd, píše memorandum, ač sám je hodně skeptický k úspě­ chu a když vidí, že se skepse ukázala oprávněnou, béře neúspěch akce za vlastní chybu režie. Millochauovi dává novou naději: má již dlouhou dobu hlavu plnou plánů a všemožných vynálezů. Posledním z nich je sam o­ činná výhybka pro pouliční elektrické dráhy, jejíž zárodek chová u sebe z dob pražských studentských let, kdy ho zaujal pro­ moklý výhybkář na Václavském náměstí. Vykládá tedy o ní před zasmušilým Millochauem, kreslí její mechanické vyřešení, obličej přítele se vyjasňuje, s nadšením mluví o „našem” vyná­ lezu; Štefánik spolkne slůvko „naše” a nemešká se vytasit s ji­ ným vynálezem: novým spektroskopem. Brzy začne se spektroheliografem. Prostudoval literaturu, přemýšlel, kreslil a teď už má návrh jednodušší konstrukce než dosud užívané. Millochau souhlasí; pracují spolu na konstruk­ tivních podrobnostech. Ale jednou přijde Štefánik znenadání do laboratoře a vidí, jak přítel kradmo schovává sešitek, na němž zahlédl napsáno „Spectroheliograph”. Situace mluví zřetelně, ale Štefánik se dělá navenek nevě­ domým. Zatím vychází společná studie ,,0 novém způsobu spektroheliografu” od Millochaua a Štefánika, s příznivou poznám­ kou Janssena. Krátce po uveřejnění v Comptes Rendus fran­ couzské Akademie, přinesl studii i americký „Astrophysical Journal”. Millochau pak publikuje některá zlepšení společného vyná­ lezu, na to reaguje Deslandres, neboť prý uvedená zlepšení po­

užíval dávno před Milloehauem i Štefánikem , ale nepokládal ta­ kové maličkosti za vhodné k uveřejnění. Šteďánik se do sporů neplete, ale pilně pracuje na svém no­ vém vynálezu „Heliometru na principu reflexe”, který uveřejnil v Akademii. Je u devítipalcového ekvatoreálu neb ve své labo­ ratoři, kterou teď dostal přidělenu, koná spektroskopická studia, zkoumá různé látky jako filtry pro isolování infračervené části slunečního spektra, a výsledek publikuje v Akademii pod ná­ zvem „Příspěvek k studiu spektra infračerveného” a druhou no­ ticku „O citlivosti sítnice pro světelná záření”. Míchá v jiných a jiných poměrech chrysoidin, malachitovou zeleň a fialovou anilinovou barvu s japonským lakem a alko­ holem a pro každou takovou sm ěs kreslí vzhled rozloženého spektra paprsku, který onou směsí prošel. A zase vysvětluje Millochauovi svoji alchym istickou práci: chce fotografovati sluneční koronu v době mimo zatmění, něco podobného, co udělali v roce 1868 Janssen s Lockyerem. Je toho názoru, že v struktuře korony převládá onen záhadný prvek — coronium — problém tedy je jasný: najiti takový filtr, který by z celého záření slunečního propustil jen a jen zelené záření, náležející čáře tohoto coronia. Už píší pojednání pro Akademii, ale zpráva má býti podána později, až Štefánik skončí definitivně svoje pokusy s hledáním zelené směsi. Neopatrností paní Janssenové dostane se pojed­ nání do Akademie předčasně a je uveřejněno v Comptes Rendus pod názvem „O způsobu, který umožňuje studium sluneční ko­ rony mimo zatm ění”, s podpisem Millochaua a Štefánika. Informativní ráz noticky stačí, aby eventuelní konkurence věděla oč jde. Zanedlouho někdo nadhazuje, že Deslandres hodlá konat podobné pokusy; Štefánik se právě zotavuje z delší ne­ moci; jakmile Se o tom doslechne, už nechce slyšet o nebezpečí předčasného opuštění lůžka, jde do své laboratoře a dva dny pilně zkoumá, navazuje tam, kde pokusy přerušil svou nemocí. Musí opět ulehnouti, nemoc se zhoršuje; přenáhlení mohlo ho stát život. Za takových poměrů budoval Štefánik svou budoucnost na hvězdárně meudonské. Před odjezdem do Chamonix k nové montblancské sezóně dostal se do menší kontroverse s Deslandresem. V Chamonix se dověděl, že Janssen byl jmenován čest­ ným ředitelem meudonské hvězdárny a Deslandresovi se dostalo titulu administrátora. Prakticky to znamenalo začátek konce Štefánikovy kariéry v tom to prostředí, neboť čestný.titul jeho ochránce byl jen slušnou form ou pensionování. Když se vrátil do Paříže, poznal, že jeho zlé předtuchy byly skutečností překonány: kopule násilím otevřena, velký daleko­ hled rozmontován, soukromý byt v rukou nových vítězů — asi­ stentů a lidí z okolí Deslandresova. V návalu hněvu chtěl za­

dostiučinění, ale hrdý postoj cizince dráždil jeho protivníky jen k uštěpačným poznámkám. Bylo by beznadějným chtíti zde pro­ razit. Bydlil sice dále v Meudonu, ale byl si vědom, jak závisí toto provisorium na životě Janssenově. Konec roku 1906 znamenal pro Štefánika konec klidnějšího prostředí pro práce hvězdářovy.

Štefánik. K d o ch těl česk o slo ven sk o u s a m o sta tn o st? Jen a jen Č echo­ slo vá ci, Č ech oslováci sam i. S pojen ci si vzp o m ín a li na po čá tk u v á lk y na po lskou sa m o sta tn o s t, k te rá zašla nedávn o a p o m ýšleli na je jí zn o vu zřízen í, ale k r á lo v s tv í Č eské zan ik lo již p říliš d á vn o, a b y se vů bec p o m yslilo na zn o vu zříze n í českéh o s tá tu . K d o zná F ran cii, poch opí nesm írn ou nám ahu úkolu, k te r ý po d n ik l S tefá n ik . V e F ran cii se v á žn o st, k te r á se získ á v jedn om povolán í, n ep řen á ší do jiného. Je ve lm i vzá cn é v id ě t ta k o véh o M ar celina B erth e lo ta nebo Paula P a in levé v e v e lk é ú loze p o litick é , ale od a stro n o m a se ne­ čeká, že bude v e le t arm ádě. A ta k v S te fá n ik o v ě ú spěchu je něco n eu věřiteln éh o. Ze b y la m á m a tk a požádán a, a b y za k ro čila v e prospěch dů ­ sto jn ík a v ita lsk é nem ocnici, na tom n ebylo nic n eobyčejn éh o. Je ta k é docela přirozen o, že j í ten to d ů s to jn ík p ř iš e l p o d ě k o v a t a že se ho v ro zh o vo ru zep ta la : ,^/Iohu vám sn ad p ro s p ě t i v něčem jin é m f ” A S te fá n ik nem á v h la vě nic, n ež s a m o sta tn o s t s v é zem ě. O dpověděl p r o s tě : p o m o z t e m i o sv o b o d it m ou v la s t.” A to p o víd á m u ž, k teréh o n ezn á te, k te r ý n osí u niform u fra n cou zskéh o p o dporu číka — v sto u p il dobrovoln ě do v o jsk a , ale ro d em je R aku šan . A ten to n ezn ám ý, k te r ý so tv a s to jí, m lu ví o o svo b o zen í s v é zem ě! K te r ý ú c ty h o d n ý a d ů sto jn ý ú řad b y m u p o p řá l sluchu? A ú řadům je docela lh o ste jn é, že te n to m u ž m á o b ličej vro u b en ý h u stý m obočím , že m á zdu řelé p y s k y a tv á ř e po n ešto ­ vicích , že m á o b ličej en ergickéh o a p o što la , k te r ý j i ž p ro žil četn á u trp e n í — a ž n ás p ře k v a p u je , m d ím e-li ten to o b ličej v čapce s ú zk ý m i p o d p o ru čick ým i d istin k cem i. Ú řa d y se o něm in fo rm o v a ly. D o v ěd ěly se, že je to a s tr o ­ nom a m eteo ro lo g , že b y l na M on t B lancu a p la v il se po T ichém oceánu, že zná všech n o: arch eologii, e s k a m o té rs tv í, m o žn o sti h ospodářskéh o v ý v o je na T a h iti i jiu -jitsu . A ú řa d y b y ř e k ly : J a k ý p o d iv n ý ž iv o t! A n ep och opily b y , že ten to m u ž, s tv o ř e n ý k v e lik ý m činům , nenašel je š tě úkolu seb e hodného.

A n yn í je na prah u svéh o h rdin skéh o období. A le v ja k é m s ta v u se ta m d o sta l! K d y b y to lid stv o m ohlo v ě d ě t, u še třilo b y v e lik ý c h lidí, a b y se d o sta li do d o b y činů ne­ porušeni. A le v e lc í m u žo vé se v ž d y c k y předčasn ě a n adarm o v y p lý tv a jí na přek o n á n í lid sk é h lo u p o sti a d robn ých u dálostí. K a žd ý c h š e s t m ěsíců Š te fá n ik a o p eru jí, nem á již žalu dku , u sta vičn ě o m d lévá , ta k ž e n evid ěli-li jsm e ho den, p ta li jsm e se , n ezů sta l-li v b ezvěd o m í v e s v é stu d e n é světn ičce. A ja k á b yla jeh o práce, v í ce lý s v ě t. J edn al s d ip lo m a ty , n ovin áři, p o litik y , p řesv ěd čo v a l je , že je nutn o v y tv o ř it česk o slo ven sk o u sa m o sta tn o st. Jeho p řá te lé , získ á n i jeh o ú silím , zva li na o b ěd y lidi, s k te ­ rý m i b ylo p ro něho u žitečn é se zn á t. P o n ěva d ž js e m b y l te n k r á t ve lm i m lád, n eo stých a li se m n ozí p řed e m nou a řík a li si se sklen kou v jed n é ru ce a dou tn íkem ve dru h é: „K do je to ten dobrodru h ?” „ A le m y slím , že je blázen. N e v id ě li js te jeh o oči?” ,^Kam se teď p o d ěl? ” A le já věd ěl, že leží v m dlobách v e s v é pracovně. V ěděl jse m , že p ř ijd e sn ad ve čer sám v e č e ře t, m a lá tn ý m kro k em , a řek n e: , j l u s í m ně v ě ř it, m u sí m ně v ě ř it, i k d y b y to bylo jen om ze so u citu .” *

*

*

Ú spěch p řišel ne n aráz, ale pom alu, dn es v p ře d , z ítr a v za d , ta k že se z něho n ebylo m ožno n ik d y ra d o va t. Š te fá n ik še l do Itá lie , do R u sk a , c e sto v a l stá le , stá le b ledší, stá le m ěl v íc e n aspěch , je d l m éně a m éně m lu vil. Ř ek li b y s te , že se m u ž iv o t z tr á c e l tou m ěrou , ja k o u j e j d á va l s v é v la sti. P ř iš ly n o ty p resid en ta W ilson a, sta n o v íc í p rá vo národů na sebeurčení. D ů věra v něho denně ro stla . Jeho p ro n ik a v ý duch již u hádl s m ě r y a ducha p ř íš tí E v ro p y . Š te fá n ik , j i s t v ítě z s tv ím , p ř e d sta v o v a l e p ic k ý osu d s v é zem ě. P o k a žd é, k d y ž k nám p řišel, požá d a l o a tla s , ale n eo tevře l j e j ta m , kde jso u Č echy. S tu d o va l sib iřsk é pláně. J a k é s n y tv o ř il, k d y ž p ře jíž d ě l p r ste m to k ře k a o pakoval: j e d i n e č n á zem ě, jedin ečn á zem ě, nová K an ada!” M yslil jsem na B o n a p a rta , k d y ž stu d o v a l v ý p ra v u do E g y p ta . Co b y b y l udělal ten to člo věk , k d y b y b y l ž iv , v té poválečn é E vro p ě, je š tě n evych la d lé, te k u té , v n íž b ylo po d v a nebo tř i r o k y všech n o m ožné? A za s ta v m e se na o k a m žik a za m y sle m e se nad jeh o ú žas­ n ým živ o te m : M ilan Š te fá n ik b y l v roce 191Jf astro n o m em , R akušan em pro c e lý s v ě t a p r o s tý m fra n co u zsk ým vo já k em . V roce 1918 je g en erálem , za k la d a telem n ového s tá tu a m i­ n istrem v o je n s tv í. P ra žsk á revo lu ce b yla p roveden a bez jed in é rá n y z p u šk y. B yla to jed n a z n ejk rá sn ě jšíc h revolu cí.

M ilan Š te fá n ik , v ra c e je se do v la s ti jím osvobozen é, m ěl se d o č k a t n ádherného triu m fu . N en í m ožno, a b y si člo věk v y s n il k rá sn ě jší sen. A Š te fá n ik , ro m a n tik ja k o všich n i velcí m u žo vé činu, b y l stv o ře n pro to , a b y vy c h u tn a l úplnou v e lik o s t té to apo­ th eo sy. A le proč b y l te h d y ta k sm u tn ý ? J a k to, že o d jížd ě je do Itá lie, o dku d m ěl o d le tě t do P ra h y , m i řík a l, ab ych na něho ne­ za p o m n ěl, n eu vidím -li ho již ? M ěl p o p rvé m éně naspěch. Ř ek li b y s te , že vě d ěl, že se jeh o ž iv o t skon čí, a ž bude skon ­ čena jeh o úloha. P o sled n í jeh o ob ra z, ja k jse m si j e j u ch oval: m lčen livý m už, n eh yb n ý, se skloněnou h lavou , d ív a jíc í se poh ledem vědce, p o h led em p ro n ik a v ý m a n e vá šn ivým , na něco n evid iteln éh o a hrůzného. A o d jel, letí. P o to m p á d a plam en y. B yla nutn á ta to H eraklova hranice, a b y b yla p osvěcen a slo­ ve n sk á půda? J a k ý to osud, osu d to h o to vyh n a n ce a o svo b o d itele, k te r ý u m írá, k d y ž se d o tk l konečně sv é rodn é zem ě! J a k ý to o b ra z jeh o n adšeného gen ia — ten plam en , k te r ý j e j p o h ltil, ja k m ile b yla jeh o úloha dokončena! K a ž d ý n árod kla d e k své m u p o čá tk u m yth ic k éh o hrdinu a v y p r a v u je o něm leg en d y s v ý m dětem . Šťastné Č eskosloven sko, že našlo na prah u svéh o druhého živ o ta p ra vd ivo u legendu o to m to h rdin ovi! /P ř e lo ž il Z d e n ě k K o p a l.) B E R T R A N D D E JO U V E N E L .

Drobné zprávy. P ři B ratislav ě m á b y f postav en á Š tefánikova hvezdáreň. Dr. H. S louka pred n ášal n a pozvanie Osvětového svazu p re Slovensko v u to ro k 24. m a rc a večer pred početným poslucháčstvom v sále Obchod­ ného g rém ia o tom , ako podl’a názorov m odem ej astronom ie n astan e konec sv ěta. V úvode svojej p řed n ášk y poukázal Dr. S louka n a vzom ú spolup rác u hvezdárov, k to rí sa raz z a tr i ro k y schádzajú v róznych světových m e stách k m edzinárodným konferenciám a v ďalšom uviedol, že konec sv ě ta může n a s ta t’ tro ja k ý m spósobom : Kozm ickou k atastro fo u , dákou nem ocou a starobou. Konec sv ě ta podl’a prvého spósobu móže n a s ta t’ srá ž ­ kou s niektorou kom etou, ale tá to srá ž k a je len m álo pravděpodobná. Podl’a druhého spósobu, nemocou, móže n a sta t’ konec sv ě ta nedostatkom vody alebo tepla, čím by sa přivodilo zal’adnenie zem e a tý m a j konec je j života. N ajpravdepodobnejší konec sv ě ta však přivodí staro b a, lebo ta k ako v živote, i vo vesm íre je stv u je sta rn u tie, ktoré, pravda, trv á nieko fk o milionov rokov. V závere svojej přednášky, k to rú čiastočne sprevádzal so svetelným i obrazm i, zm ienil sa Dr. Slouka o úsilí Ceskoslovenskej astronom ickej spoločnosti v P ra h e p o sta v it v najbližšom okolí B ratislav y Š tefánikovu hvezdáreň, k to rá by m ala neobyčajný význam hlavně pre m ládež. M ěsto B ra ti­ sla v a p rejavilo o postavenie výhl’adovej veže neobyčajné porozum enie a je te ra z len n a příslušných kruhoch i n a veřejnosti, aby s a o vec za in te re­ sovaly a ju podpořily. (Slovenský deník.) Z te c h n ic k ý c h d ů v o d ů odlo žen o d o k o n č e n í č lá n k ů a Z. K o p a la do čísla červn o véh o .

D r. K . H u je ra

Každodenní povětrnostní m apy vydává od počátk u ú n o ra t. r. S tá tn í ú sta v m eteorologický, P ra h a n . , U K arlova č. 8. T u to novou publikaci u v íta jí s rad o stí všichni ti, kdož ibyli dosud nuceni odebírati synoptické m ap y z ciziny — hlavně m ap y něm ecké — k te ré často docházely se zn ač­ ným zpožděním, nehledě k tom u, že byly sestav o v án y se zřetelem k územ í stá tu , pro k te rý byly vydávány. Nové m a p y vycházejí každého dne v č a s­ ných hodinách odpoledních a jsou ihned rozesílány p ředplatitelům , tak že tito je m aji v rukou buď téhož dne, nejpozději druhého dne ráno. K aždý v ý tisk obsahuje celkem 5 m ap; 3 m ap y p ovětrnostní situ ace n ad Evropou a přilehlým i m oři, znázorňující synopticky počasí o 7. hodině ran n í svět. č a s u ( = 8 hod. středoevrop.). N aleznem e n a nich isobary v m m H g i v mb. isalobary, znázorňující zm ěnu tla k u od 5— 8 hod., a tím i pravděpodobnou tendenci pohybu tlakových ú tv a rů a konečně vědeckou an aly su těch to m ap podle původu vzdušných hm ot a vývoje polárních fro n t. N a dalších dvou m apách je s t znázorněno počasí v republice m ezi 7—8 hod., isanom aly tep lo ty n a je jím územ í, sm ěr v ě tru ve výši 1000 m, ja k o ž i průběh počasí za .posledních 24 hod.: dobu slunečního svitu (isohelie), m axim ální a m ini­ m ální teploty minulého dne a m nožství srážek podle ú d ajů asi 50 te le g ra ­ fujících stan ic nížinných i horských. B o h atý obsah všech těchto m a p nám um ožňuje podrobné a důkladné sledování vývoje počasí, jak o ž i vhodné doplnění povětrnostních předpovědí. K aždý p řed p la tite l dostane s první zásilkou podrobné vysvětlení všech užívaných značek i obsažný výklad o základech m oderní n a u k y povětrnostní, aby m ohl m ap y plně pochopiti a využiti. J e s t si je n p řá ti, aby československé m apy nalezly hodně odběra­ te lů ve všech kruzích, m ajících z á je m o m eteorologií ať s hlediska vědec­ kého nebo ryze p rak tick éh o ; p ři větším n ák lad u by se jis tě ta k é p o d statn ě snížila jejich cena. ta k ž e íby se sta ly dostupným i každém u a došly takového rozšíření, jak éh o zasluhují.

Astronom ie skrovných prostředků. Co lze p o čítati ze zatm ění Luny, když jsm e je pozorovali neozbrojeným okem ? M íním zatm ění, jehož pozorování jsem popsal ve článku: „Ú plné zatm ění L uny z 8. ledna 1936”. Z výsledků vyb írám .prozatím z a č á te k a ko­ nec to ta lity v 19h00'7m a v 19hl8'7m. O kam žik p rá v ě u p ro střed m ezi z a č á t­ kem a koncem to ta lity m á p ro astronom ii zv láštn í zájem . T u b y la L u n a ponořena co nejhlouběji do stínu zem ě, stře d kotouče m ěsíčního byl nejblíže ke střed u stínu zem ského, jenž je st přesně 180° vzdálen od Slunce. V o k a­ m žiku tom n a sta n e p ře sn á oposice L uny a Slunce. P odle n ašich pozorování byla v 19h9'7m. Oposici m ůžem e ta k é p o čítati z obou poloh, k d y stře d ko­ touče m ěsíčního ležel n a o k raji stínu zem ského. Č asy ty jsou v 17h55’7m a ve 20hl2'7m. I jejich stře d d á v á přesnou oposici, ale te n to k rá t v y jd e 19h4'2m. P rotože pozorováni půlek je s t obtížné, n em á to to číslo a u to ritu čísla počítaného z to ta lit. N ebylo by v ša k spravedlivé, kdybychom je zcela zanedbali. Pozorovali jsm e p řec e polovice z á k ry tu s touže svědom itostí, jak o to ta lity . Z e pozorování půlek je s t obtížnější, p ro zrazu jí odchylky od počítaných hodnot, k te ré u nich činí až 7m, u to ta lit až 3m. P ro to d ám e číslu z to ta lit váh u 7, číslu z půlek váh u 3, počítajíce podle sm ěšovacího VZOrCe 7 (19h9'7ra) + 3 (19h4 2ni) ■----------------------------------------- ~

19h8’0tn.

7+ 3 Číslo, jež vyšlo, čas přesného úplňku, je s t zase surovinou vědeckou p ro další počty. A rci: z jediného čísla nelze nic počítat, pro to že k ažd é sčítán í, odčítání, násobení či dělení vždy ze d v o u čísel vyvozuje tře tí. Z atm ění uvedené je st poslední, k te ré do n ap sán í tohoto ruk o p isu m ohlo b ý ti pozorováno. Což abychom to to nejm ladší zatm ěn í spojili s n ejsta rším , o něm ž vím e ? — J e to slavné z a tm ě n í m ě s ta U r, jem už jsem věnoval člá­ nek v „ftíši hvězd”, XH., 21, 1931 a celý tisko v ý a rc h ive své k nížce „Zro­ zení A stronom ie”, 1935. K línopisná z p rá v a o to m to zatm ěn í p ře k lá d á se dvojím způsobem. S ta rší překlad m á slova v (závorce)-. D oplňky v zájm u sro zu m iteln o sti připojené jsou v h ra n a tý c h [závorkách]. T ex t zní tedy. „N astane-li dne 14. a d a ru z a tm ě n í n a (jihu) jihovýchodě počínající a n a (severu) severozápadě končící, v p rv n í hlídce začínající, v poslední končící, její [Lim y] z a tm ě n í viditelné, když (jih ) jihovýchod p řed tebou, p a k v ztah u je se om en n a k rá le světovlády; zpustošení [m ěsta] U r, zničení jeho hradeb, zahubení m ě sta a jeho osad.” Z atm ění to bylo v noci z 8. n a 9. březen ro k u 2282. Za té to ra n n í doby dělila se noc n a tř i díly, t. zv. hlídky, je ž z a jisté m ěly b ý ti ste jn ě dlouhé. Z práva k lade zatm ění nepochybně kol půlnoci, když p řece v p rv n í hlídce začalo a v poslední končilo. K dyby sta rš í p ře k la d byl správný, že z a tm ě lý m ěsíc stá l n a jihu, položili bychom stře d zatm ění, p ra v ý úplněk, n a půlnoc. D ůvěřuji v šak více m ladším u překladu, podle něhož, arc i zcela hrubě, byla to ta lita n a jihovýchodě, tedy p řed ‘k ulm inací Luny, řekněm e asi v llh . — Toho se budem e d ržet pro další počet, kladem e tedy: zatm ění m ě sta U r r. 2282, 8. března, n a 23h tam ního času pravého; zatm ěni poslední r. 1936, 8. ledna, n a 19h8'0m SEC . , Středoevropský č a s je střed n í č a s sluneční pro 15« východně od G reenwiche. U rs k ý č a s je p ra v ý sluneční, ja k se p ři takovém odhadu vůči půlnoci sam o sebou rozum í. M ěsto U r leželo 46'20 východně od Greenw iche. U rs k ý čas m ěli bychom nejdříve pom ocí rovnice časojevné p řep o č ítat n a střed n í, ale to je zbytečné. U d aj n á š „asi v l l h ” je s t zajisté a si o % hod. n ejistý , tedy o tolik, kolik z h ru b a činí nanejvýš o prav a n a střed n í čas. P o čítejm e klidně, ja k o foy ú d a j v „23h” byl již ,ve střed n ím čase U rském . Chceme si jej ovšem p řev é sti ve stře d n í č a s n á š SE. T o se provede odečtením o p rav y (46 20 — 150) . 4m = 2h5m. Bylo tedy zatm ění m ěsta U r ve 20h55m SEČ.

1. Kolik dnů leží m ezi oběm a pravým i úplňky obou z a tm ě n i? — Pomocí tabulek vyjádřím e d a ta v t. zv. ju lián sk ý ch dnech. A stronom ové označují 1. ledna r. 4712 ja k o O-tý den ju lián sk é periody, 2. ledna jak o p rv n í atd . D ni se p ro stě -čítají bez ohledu n a m ěsíce a leta. Je vám to divné. P ro č ? — Co ve sta ré m sv ětě zavedli učenci, bylo u Indiánů Maya, o nichž se nyní tolik mluví, lidovým věděním. Ti počitali prostě dny za sebou jdoucí k úče­ lů m kalendářovým , nedbajíce, že časem p řišli do obrovských čísel. Do těch přijdem e m y ta k é: Z atm ěni posledním u přísluší ju lián sk ý den 2,428.176'797. Z atm ění m ě sta U r přísluší ju lián sk ý den 887.624'872. Zlom ky za decim ální tečkou v y jad řu jí údaj hodinový. Půlnoc, jíž den začíná, značí se 0'00-6h, značí se 0'25‘-12h, tedy poledne, zn ačí se 0‘50. Obdobně je s t 20h55m = 0'872 dne 19h08m - 0'797 dne. Rozdíl obou dat, vyjádřených v juliánských dnech, d áv á in terv al obou úplňků: 1,540.551925 dnů. P rávě, abychom ten to interval bezpečně dostali, zavedli jsm e ju lián ­ ské dny. 2. Zkouška. N ejm ladší zatm ění bylo ve středu. Ju lián sk ý den O-tý byl v pondělí, první stře d a po něm byl ju lián sk ý den 2. D alši stře d y jsou vždy ob 7 dnů dál. Lze je proto v y já d řiti vzorcem 2 + 7 n , k d e n je s t libovolné číslo celistvé. Zkusme, zda pro střed u dne 8. ledna 1936 opravdu je 2,428.176 = 2 + 7 n . P a k m usí 2,428.174 b ýti dělitelno sedmi. S kutečně rovná se 7X346.882. Pod­ m ín k a ta je s t arci je n nutnou, nikoliv dostačující pro sp ráv n o st našeho juliánského dne. 3. K ontrola střední lunace. N aleznem e v tabulkách, že trv á 29'503588 dne, In te rv a l od jednoho úplňku k následujícím u kol té to hodnoty kolísá, protože ani Slunce ani L una se nepohybuji rovnom ěrně. S třední úplňky jso u m atem atickou fikcí, od níž se sk utečné n anejvýš o 0'59 dne odchylují. Nevíme, ja k ležel střední úplněk vůči prav ém u p ři obou zatm ěních. Ale je st jisto, že in te rv al obou m ůže se v nejnepříznivějším případě zm ěn iti o 2 X 0'59 = 1'18 dne. V zdálenost obou středních úplňků, jež jsou našim nejblíže, lze p ro to v y jád řiti vzorcem 1,540.551’925 + 118fc, kde k je st kladný či záp o rn ý zlom ek. Kolik lunací středních v tom to in te rv alu uplynulo, dovíme se, dělíce trv án ím jedné lunace; je s t p ak i(l,540.551'925 + 1 1 8 ): 29 530588 = 52.168 007 + 0 040fc. Počet lunací m usí b ý ti celé číslo, t. j. 7 -f- 4 0 k = 0, k = 0 17. Je ted y „fc” skutečně zlomek, ja k předpověděno. T ím ověřena částečn ě spo­ lehlivost lunace, v z a tá z tabulek. Byla jednou doba, kdy lidé si hleděli stan o v ití střed n í lunací pomocí dvou zatm ění, jichž in terv al ve dnech byl znám . P ro s ta rý svět je ta to fáze ve vývoji astronom ickém předhistorickou, ale zd á se, že v kodexech m exických Indiánů tak o v é záznam y se nalézají. U silují dokonce o velmi veliké intervaly, m yslím však, že jsou fingovány. V znikají p a trn ě sečítáním m enších in terv alů z pozorováni získaných. D r. A . D ittrich .

TL dílny hvězdáře am atéra. V. L eštím e zrcadlo. Leštění, nejobtížnější, ale zároveň nejzajím avější čá st práce, je před n ám i. Ze stejnom ěrně šedé, hladké plochy m ám e vyrobit lesklou, světlo

dokonale odrážející plochu optickou. Pochod leštěni se liší zásadně od broušení v tom sm yslu, že zrn íč k a leštícího p ro střed k u se nepohybují vol­ ně m ezi dvěm a tvrdým i plocham i skla, jak o tom u bylo u sm irk u ; leštící lá tk a pevně lpí n a misce, k te rá je vyrobena z m a teriá lu m ěkkého a tv á rli­ vého a hladí plochu zrcadla, činíce ji ponenáhlu skelně lesklou. V rstv a skla, k tero u za leštění odstraním e, je neobyčejně te n k á ; n ěk teří optici (n a př. M iethe) se dokonce dom nívají, že za leštění sk la vůbec neubude, že se jen m ikroskopické nerovnosti jem ně vybroušené plochy vyro v n ají a uhladí. N ež se odhodláme k leštěni, m usím e b ý t přesvědčeni, že n aše zrcadlo je skutečně dosti jem ně vybroušeno. P oznám e to podle toho, že ani silnou lupou nevidíme s tru k tu ry či dokonce jam ek n a jeho povrchu; kdo začne le štit dříve než správně dokončil jem né broušení, nem á vůbec naděje, že by mohl své zrcadlo vyleštit. Z apam atujm e si dobře to to zák lad n í p ři­ kázáni! J a k si připravím e leštící m isk u ? M ateriálem bude čern á obuvnická sm ůla, k te ré si koupím e několik krabiček. Dbejm e toho, aby nebyla zne­ čištěna nebo zaprášena; každé větší zrnko p rach u nebo písku by mohlo plochu zrcadla zničiti. Skleněná brousicí m isk a n ám bude podkladem pro smolnou leštící plochu, k te rá bude m ít ste jn ý v y d u tý tv a r jak o tato. Vhodné m nožství sm ůly rozpustím e velm i zvolna v čisté nádobce, dbajíce, aby se nezpěnila. Z navlhčeného pergam enového p ap íru udělám e asi 5 m m vysoký o k ra j kolem brousicí m isky přesně vodorovně položené a ro ztav e­ nou sm ůlu n a ni nalijem e v takovém m nožství, aby vznikla v rstv a asi 4 m m vysoká. P a k rychle, dříve než sm ůla zcela ztuhne, p řitisk n em e n a ni zrcadlo, k te ré jsm e drive důkladně navlhčili, aby se nepřilepilo. Tím dodám e smolné ploše žádaného vypouklého tv a ru . N a to je n u tn o tu to vy­ puklou plochu rozděliti n a soustavu čtverců rozm ěru 2 X 2 cm dvěm a ř a ­ dam i navzájem kolm ých rýh, k te ré do sm ůly vytlačim e o k rajem vhodného prk én k a. R ýhy jsou asi 4 m m široké. J e s t nejlépe dvě ste jn á p rk én k a spo­ jití příčkou širokou 2 cm a vytlačovat! rý h y v pravidelných vzdálenostech. Systém rý h učiňm e excentrický, ta k aby střed m isky nebyl ani u p ro střed čtverečku ani v průsečíku dvou rý h ; je to v zájm u pravidelnosti leštěné plochy. V ytlačováním rýh, k te ré se m usí d ít za tepla, dokud sm ů la je je ště tvárlivou, zničím e ovšem tv a r leštící m isky a m usím e opětným p řitisk n u ­ tím navlhčeného zrcadla sm ůlu urovnati. N akonec nechám e navlhčené zrcadlo n a sm ůle přes noc, čím ž m isk a nabude dokonalého kulového tv a ru , jak o m á zrcadlo. Po ztu h n u tí m usí b ý t sm ůla dosti tv rd á, ta k aby ani del­ ším leštěním se vytlačené rý h y nevyplnily. Je-li koupená sm ů la p říliš m ěk­ ká, přidám e do ní při tavení trochu čisté kalafuny. A m eričtí optici a m a té ři objevili — šťastnou náhodou — že m ísto sm ůly lze k leštění velmi dobře použiti m ezistěn z čistého včelího vosku, jichž používají včelaři, aby usnadnili včelám stav b u nových p lástů . Jso u to ten k é voskové deštičky, do nichž je s obou s tra n v ytlačen relief zá k la ­ den včelích buněk jak o žto soustav a m alých pravidelných šestiúhelníků. L eštící m isku vyrobím e z m ezístěny velm i snadno, neboť je velm i tv á r­ livá; sta č í vyřiznouti k ru h o polom ěru m isky a pouhým m im ý m stlače­ ním mezi oběm a broušeným i plocham i dodám e m ezistěně žádoucí vypouklý tv a r. N a m isku ji ovšem m usím e přilepiti vhodným lepidlem. Velmi pev­ nou leštící m isku lze vyrobit ta k é ta k to : přiřízn u to u m ezistěnu p řitlačím e na zrcadlo ležící n a stole; p a k ovinem e kolem zrcad la p ás tužšího papíru, ta k že vznikne ja k á si m iska asi 5 cm hluboká s m ezistěnou n a dně. T uto m isku vyplním e sádrovou kaší. P o ztu h n u tí všechno obrátím e, zrcadlo vy­ jmeme, p ap ír odstraním e, nožem urovnám e o k raje m ezístěny a m isk a je hotova. M alé voskové šestiúhelničky m írně naříznem e třem i sm ěry, aby­ chom um ožnili lepší cirkulaci leštícího prostředku. Vhodné m ezístěny kou­ pím e snadno v každém obchodě včelařským i potřebam i, nebo n ám je dá znám ý včelař zadarm o. T aké je ště jiného m a teriá lu lze použiti jak o pod­ ložky k leštění, n a př. su k n a nebo dobrého kreslicího papíru. T yto pro­ stře d k y nelze v šak dobře doporučití. Z vláště leštění n a p ap íře vede ob­

vykle k poškrabání leštěné plochy a nedovoluje provedení parabollsace, k te rá je p ři astronom ických zrcadlech žádoucí, u větších a světelnějších zrcadel dokonce nevyhnutelná. L eštícím m ateriálem je p aříž sk á červeň neboli rouge. K oupím e si jí asi Y* k g nejlepší ja k o sti (ve větší drogerii) a přeplavím e si ji podobně ja k o jem ný sm irek, abychom odstranili náhodná zm éč k a v ní obsažená. U sazovací doba sta čí asi 1 m inutu. Po vyplavení uschovám e si rouge ve tv a ru h u sté k aše v lahvičce se skleněnou zátkou. T ah y p ři leštění podo­ bají se zcela ta h ů m p ři broušení. K ašovitou rouge nanáším e n a m isku ště tc em a brzy poznám e její nejvhodnější hustotu. P ohybujíce zrcadlem po misce, cítím e pod ru k a m a zcela zvláštní jem ný odpor, působený tím , že jem ná z m é č k a rouge, lpějící n a sm ůle, zrcadlo ja k si »hobluji«. Zrcadlo lne k m isce různou silou podle toho, kolik vody obsahuje rouge. M usíme d b á ti toho, aby ln u tí nebylo p říliš silné, neboť bychom se vydávali v ne­ bezpečí, že plochu poškrábem e. N a stejnosti a pravidelnosti ta h ů záleží nyní m nohem více než při broušení, což zdůrazňuji. N ahlédnem e to snadno uvědom im e-li si, že m iska, n a k te ré leštím e, je z m a teriá lu m ěkkého a tvárlivého, jenž se m ůže vzdáliti od plochy kulové, k terou měl s p o čátk u a zm ěniti ta k é tv a r leštěné plochy. T ato zdánlivě nevýhodná v lastn o st nám však bude později velmi vítán a, neboť práv ě ona nám um ožní parabolisaci, o čemž je ště uslyšíme. L eštění rychle pokračuje. Měli-li jsm e zrcadlo dobře vybroušeno, bu­ dem e velm i překvapeni, ja k již po několika m inutách, b a tém ěř po ně­ k olika tazích se plocha stá v á lesklou a začíná odrážeti světlo. J e to dobré ynam pni neboť čím rychleji bude zrcadlo vyleštěno, tím pravidelnější bude jeh o plocha a tím lepší jeho ja k o st. Rouge nem usím e příliš často vyměňov a ti; stačí vždy po několika m inutách m isku i zrcadlo opláchnouti a sledov ati postup leátění. L eštění m usí postupovati napro sto pravidelně, ted y stejn ě rychle n a o k rajích jak o ve středu zrcadla, což je velm i důležité. N aší sta ro stí totiž je, aby tv a r leštěné plochy zů stáv al kulovým až do konce leštění. Počín á-li se zrcadlo lesknouti více u p ro střed než n a okrajích, znam ená to, že se nám střed prohlubuje: dělám e ta h y příliš dlouhé a m usím e je zk rá tit. N aopak při tazích příliš k rá tk ý c h se n ám lesknou o k raje silněji a střed z ů stáv á m atný. Tom u odpomůžeme prodloužením tahů. Za všech okolností v šak m usí plocha zů stati středově soum ěrnou (rotační) i p ři vzniku sla­ bých zon; není-li tom u ta k , je zrcadlo zkrouceno a bude bezcenné. Svěd­ čilo by o tom , že naše práce byla velm i nedbalá nebo že jsm e se dopustili n ějak é hrubé chyby. N ap rav iti zkroucenou plochu leštěním je vyloučeno. N ezbude než se v rátit, zrcadlo znovu jem ně vybrousit a za čít s novým leštěním od počátku. Ovšem posuzovat tv a r plochy podle postupu leštění je je n nejhrubší odhad a nic nám nepovídá o skutečném tv a ru a vlastnostech zrcadla. Aby­ chom mohli postup dobře sledovat, m usím e se n au čit zrcadlo zkoušet a přesně m ěřit. Bez optických zkoušek by b y la k ažd á p ráce prováděna n a slepo a nem ěla by velkých nadějí ve zdárný výsledek. Zkoušeni zrcadel bude věnován p říští článek. D nes se je ště zm íním o hlavní pom ůcce k něm u, k te ro u si z a tím m ůžem e p řip rav it. J e to t. zv. um ělá hvězda, m alý a jasn ě svítící bod, k te rý nám um ožni vyzkoušet zrcadlo v lab o rato ři a z jistit spolehlivě jeho vlastnosti i vady. N ejjedno­ dušeji si ji vyrobím e ta k , že cylindr m alé petrolejové lam p y obklopím e neprůhledným válcem , do něhož práv ě p ro ti plam eni udělám e m alý k ru h o ­ v ý otvor o p rů m ěru 0*2 mm. M ůžeme si ta k é u d ělat několik otvorů různé velikosti, k te ré m ůžem e střídavě zastiňovati. Kdo chce m ít zdroj jasnější, po př. libovolně prom ěnlivý, m ůže použít elektrického sv ětla a obrázek o tvoru zm enšit nějakou optickou soustavou, n a př. objektivem od m ikro­ skopu a pod. O bratn ý pracovník si již poradí sám . Tím způsobem lze vy­ ro b it um ělou hvězdu velm i jasnou a p ři tom rozm ěrů n epatrných, což je p ři zkoušení velmi výhodné.

Ke zkoušeni budem e potřeb o v at m ístnost, k te rá se dá za tem n it a j e dlouhá alespoň jak o dvojnásobné ohnisko našeho zracd la + 1 m. P ro m a lé zrcadlo naleznem e nebo im provisujem e snadno vhodnou zkušební m ístn o st; u větších zrcadel s dlouhým ohniskem to není vždycky ta k jednoduché. Dr. A . B . O prava: V min. článku n a str. 95, řád ek 19 m á b ý t: koule je s t jed in á

d u tá plocha o stejné k řiv o sti — m ísto »jedině v světelné křivosti«.

Co pozorovati. P lan ety v k v ětn u a červnu 1936. M erkur je počátkem k v ětn a večernicí v poloze pro vyhledání velmi příznivé a najdem e je j od 5. do 15. k v ětn a ve 20 hod. 30 min. ve výši asi 8° nad obzorem, při azim utu asi 120°; Slunce zap ad á v uvedených dnech n a azim utu 117° až 121°. Od konce k v ětn a až do konce července je M erk u r jitřenkou, je v poloze příznivé od 24. června do 8. července: ve 3 hod. 30 min. je asi 5° n ad obzorem, p ři azim utu zprvu 248° p ak 240°. Venuše je až do konce červ n a jitřenkou, vycházi p očátkem k v ě tn a je n asi 20 m inut před Sluncem, n a azim utu asi 260°, a její východ se zvolna zpožďuje, ta k že záhy zm izi v ranních červáncích. M ars postoupí v k v ětn u a červnu ze souhvězdí B ý k a do souhvězdí Blíženců; v k větnu zapadá velmi záhy po Slunci, p o čátkem červ n a objeví se n a ran n í obloze, ale vychází velm i záhy p řed východem Slunce. Ju p ite r k oná v k v ětn u a červnu zp ě tn ý pohyb v souhvězdí H adonoše, vychází počátkem k v ětn a po 22. hodině a koncem červ n a po 18. hodině. P očátkem k v ětn a je v d ruhé půli noci nad obzorem (vrcholí kol 2. h o diny), koncem k v ětn a je po celou noc nad obzorem (vrcholi o půlnoci); koncem června vrcholí před 23. hodinou a zapadá ve 2 hodiny. D ne 9. k v ětn a a 5. června je J u p ite r v konjunkci s M ěsícem; dne 5. červ n a je k o n ju n k ce obou těles těsně nad stálicí & Hadonoše. S a tu rn postupuje v k v ě tn u a červnu ve V odnáři, vychází počátkem k v ětn a před 3. hodinou, počátkem června po 1. hodině a koncem če rv n a před půlnocí. P očátkem k v ětn a je hodinu, p řed východem Slunce nízko nad východem, koncem k v ětn a v tu té ž dobu je n ad v-j-v ve výši asi 14" a kon­ cem června nad j-v ve výši asi 28". D ne 16. k v ětn a a 12. červ n a je S atu rn v konjunkci s M ěsícem (tento severně). P rste n S atu rn ů v se v uvedené době jeví jak o čára. In g . V . B o re c k ý .

Nové knihy. Zápisníky M. R. Š tefánik a. V ydávají Jo se f B a rtů šek a Ja ro slav Boháč. (P ram en y k dějinám osvobození, sv. I.) N ákladem P a m á tn ík u Osvobození. V elký form át, str. XX + 392. Brož. K č 50'—. Štefánikovo jm éno je nerozlučně sp ja to s dějinam i našeho osvobození, jehož se činně zúčastnil a pro k te ré ta k é tra g ic k y zahynul. Jeh o neúnavná činnost, jeho rozsáhlé sty k y a organisační schopnosti, to vše bylo mnoho­ k rá te a n a různých m ístech oceněno. A však S tefán ik ů v život jak o hvěz­ d áře zů stáv á pro m nohé je ště neznám ý, ačkoli je v lastn ě předehrou jeho boje za osvobození národa, b a m ůžem e říci, n eb ý t astronom ie jeho život­ ním povoláním a jeho vysněným ideálem, je otázkou, zd a by jeho jm éno vůbec se bylo objevilo n a plátně dějin. Velmi podrobné pohledy do a s tro ­ nom ického vývoje Š tefánikova podávají jeho bohaté zápisníky, vydané P a ­ m átníkem Osvobození v P raze. S obdivuhodnou péčí snesli red a k to ři B a r­ tůšek a Boháč všechen m ateriál, k te rý byl k disposici a chronologicky je j seřadili tak, že nám podává nespojitý film Š tefán ik o v a života od ro k u 1896 až po 1916. Ja k o první ze zápisků jsou uveřejn ěn y Š tefánikovy verše z le t

1896—1899, z k te rý c h je patrno, ja k poeticky a citlivě byl Š tefánik zalo­ žen, podobně i v stud en tsk ý m zápisniku z le t 1900—1901 nacházím e verše plné vroucího obdivu přírody, lá sk y a národního nadšení. N ásledují a u to r­ sk é zápisky z le t 1902— 1903, p a k d v a odborně vědecké zápisníky z let 1902 a 1906 a zajím avý deník z M eudonu, kde Š tefánik měl pro D eslandresovu nepřízeň velm i obtížné postavení. V poznám kách o cestě do T urkis ta n u z le t 1906 až 1907 nalezám e plán p rací při pozorování úplného za­ tm ění Slunce, k te ré Š tefánik chtěl pozorovati v U ra Tjube, av šak pro ne­ pohodu nedocílil úspěchu. Mnoho zajím avého o Š tefánikově astronom ic­ kých pracích obsahují poznám ky z r. 1908 z M ont Blancu a a frick ý deník z r. 1909. Jeho bohatá korespondence z le t 1909 a 1910 je svědectvím , ja k těžko se probíjel životem a kde všude hledal pochopení, pomoci a trochu lásky. P rojížděl O ceánii v letech 1910, navštívil T ah iti a pozoroval úplné zatm ění Slunce n a ostrově V avau. V roce 1912 vidím e Š tefán ik a n a p ro ti­ lehlé čá sti zem ěkoule, vede výpravu k pozorování úplného zatm ění Slunce v Brazílii. V E cuadoru v roce 1913 u p latň u je své diplom atické schopnosti ve prospěch francouzské vlády a jeho zápisky z r. 1914— 16 seznam ují nás s n ejru šn ější čá stí života Štefánikova. Tento stru čn ý n ástin obsahu nem ůže ani částečně n ah ra d iti to, co při čtení této knihy získám e. V šem spolupracovníkům , z nichž jsm e jm enovali p ro zatím jen oba red ak to ry , jichž je v ša k velm i mnoho, m usím e upřím ně blahopřáti, že um ožnili n ejširším k ru h ů m poznati Štefánika-hvězdáře, je­ hož sm rt byla nejcitelnější ranou, k te ro u Československo a zejm éna česká astronom ie utrpěla. D r. H u b e rt S lo u k a . H andbook of TraveL E d ited by G. Ch. S h attu c k , 2. vydání, 80 stra n 510. Ilustrováno. Cena váz. Kč 220'—. H a rv a rd U n iv ersity P ress, Cambridge, M assachusetts 1935. Snad je dobře v době, kdy se p řip ra v u jí různé vý p rav y z a pozorováním úplného zatm ění Slunce, upozorniti n a velm i užitečnou p říru čk u pro cesto­ vatele, k te rá je s t výsledkem p rací 39 přispívatelů, členů slavného H arv ard T ravellers Club. J e ti do dalekých k r a jů není dnes ta k obtížné ja k bývalo dříve, av šak p řiv ésti z cesty co m ožná nejvíce p o zn atk ů a zejm éna vědec­ kých pozorování, je s t m ožné jen p ři velmi pečlivé p říp rav ě a organisaci expedice. H a rv a rd sk á p říru č k a je s t neocenitelným rádcem v tom to směru, o jejím bohatém a všestran n ém obsahu svědčí ty to k apitoly: I. Metody cestování (autom obil, letadlo, koně, k arav an y , saně, canoe, plachetnice a td .). n. T áboření (vybavení, orientace, vaření, lov), n i. Z aznam enávání a sbírání (fotografování a film ování, astronom ické určování polohy, zem ě­ pis, geologie, přírodopis, anthropologie a m eteorologická pozorování). IV. H ygiena a lé k ařstv í (hygiena ipři cestování, nemoci, lék ařsk é inform ace a td ). L istování v té to zajím avé příručce n á s brzy přesvědčí, že v ětšin a in­ fo rm a cí je s t založena na neocenitelných p rak tick ý ch zkušenostech cestova­ telů. K niha by m ěla b ýti vodítkem každém u, kdo přip rav u je cestu, z níž by chtěl z ísk ati vědecké výsledky. H arold J e f f r e y s : E a rth q u a k e s and M ountains (Zem ětřesení a h o ry ). 80, str. X + 1 8 4 + 6 příloh a 9 m ap a diagram ů. Cena váz. 7 s 6 d (50 K č). M ethuen & Co. Ltd., London. Jeffrey so v a jm éno je dobře znám é i u nás ve spo jito sti s jm énem Jean sovým . M á velký podíl n a m oderních teoriích o vzniku Země a p la n etárn í so ustavy a jeho spolupráce jak o geologa s astronom y je s t zvlášť cenná, neboť dává pozor n a hvězdáře, kdyby snad n ěk teré jejich teorie p říliš překročovaly geologické m ožnosti. V té to své nové knize popisuje poutavým způsobem vznik Země, určení jejího stá ří, význam p řitažliv o sti pro její tv a r, techniku a dynam iku zem ětřesení, fysikální základy geologie a mnohé jiné zajím avé čá stě geofysiky. K niha je s t populárním výkladem jeho vel­ kého spisu „The E a r th ”, k te rý je s t psán pro odborníky. Jeffrey sů v způsob výkladu je st velmi p řístu p n ý a snadno pochopitelný, ten význam jako m á Je an s jak o popu larisáto r astronom ie, m á Jeffrey s v geofysice. Jeho knihu p řečte každý se zájm em , neboť poučuje i o o tázk ách úzce souvisejících s astronom ií. D r. H u b e rt S lo u ka .

Zprávy Společnosti. D ary. Ve prospěch »Ríše hvězd« věnoval Dr. H orák, P ra h a , K č 10"—, pro ČAS. věnoval pan K arel Goňa, P ra h a , Kč 60'— a Ing. Z áru b a-P fefferm ann v Praze-B ubenči K č 70'— . Do knihovny věnoval p. F r. H řebík z P ra h y dílo: B igourdan: L’A stronom ie, a p an JTJDr. Jo se f H ra še A stro nom ische M itteilungen No. 134. Všem d árcům srdečný dík. V ýborová schůze II. 7. dubna 1936 v klubovně Š tefánikovy h v ězd árn y za ú časti 16 členů výboru. Bylo p řija to nových 18 členů do Společnosti: za zakládajícího člena: fa S rb a Štys, to v á rn a jem né m echaniky a o p tik y v P raze. Za řád n é členy: J. D avídková, P ra h a VH., J a n Ju h as, studující. Fintíce, K arel K napp, úř., Vršovice. K rátoškov á Julie, P ra h a VTI. K říž Josef, studující, Fintíce. MUDr. D im itrij Orlov, Ú jezd n. Lesy. P rof. Dr. B. Polák, B ratislava. JU D r. Boh. P šenička, P raha-D ejvice. P rof. M arie Režná, Spiš. N ová Ves. S rb K arel, klenotn. pom., P ra h a I. S tehlík Vlad., fotograf, P ra h a II. S tra k a F ra n t., odb. uč., Chudčice. M UDr. J a n Sirek, Měl. Vtelno. Šmid F r., účetní, H radec K rál. Špergl A nt., IngC., P ra h a XI. Š torek Josef, RNC., P ra h a H. Z ítek F r. ml., drogista, Vel. H am ry. D ále p rojednány běžné záležitosti spolku, podány a schváleny zp ráv y pokladní a adm inistrační za I. č tv rtle tí 1936 a vyřízena došlá korespondence. Č lenská schůze byla 4. dubna 1936 z a ú časti 23 členů v před n ášk o v é síni Štefánikovy hvězdárny. N a p rogram u byla p řed n á šk a RNC. Z d eň k a K opala o populární lite ra tu ře astronom ické. P řed n ášející ocenil p opularisačni p ráci Flam m arionovu a rozhovořil se o p opulám ich knih ách J e a n sových a Eddingtonových, k te ré považuje za pilíře i zák lad y m oderní astronom ické lite ra tu ry populární. D ále podal zp ráv u Dr. H. S lo u k a o svém zájezdu do Vídně, kde měl příležito st po zn at popularisační práci Dr. Thom ase a p ráci n a univer. hvězdárně vídeňské. D ále před n ášel v B ratislavi, kde nalezl veliké pochopeni u něk terý ch našich členů p ro astronom ii. Pravděpodobně tu v nejbližší době vyroste nová lidová hvěz­ d á rn a a sam o statn ý odbor naší Společnosti. N aše členy a před p latitele žádám e, aby své přísp ěv k y i p řed p latn é z a rok 1936 uhradili do konce k v ětn a 1936. K 1'. červnu budou posílány upo­ m ínky. Ti členové, k te ří oznám ili adm inistraci, že budou p la tit později, upom ínáni nebudou.

| Zprávy Lidové hvězdárny Štefánikovy. N áv štév a n a hvězdárně v březnu 1936 byla prů m ěrn á. H vězdárnu n a ­ vštívilo 267 členů, 11 hrom adných v ý p rav škol a spolků se 341 ú častn ík em a 219 návštěv obecenstva, tedy celkem 827 osob. P očasí bylo dosti p říz­ nivé, ale ne v době, k dy bylo možno pozorovati Měsíc, což m á p řirozeně nepříznivý vliv n a návštěvu hvězdárny. V březnu 1936 bylo 14 večerů ja s ­ ných, 1 oblačný a 16 večerů většinou zam račených. P ro obecenstvo bylo konáno celkem 15 pozorování, hlavně mlhovin, hvězdokup, dvojhvězd, Mě­ síce a po 3 neděle ta k é sluneční sk v rn y a spektrum . Z odborných pozoro­ vání, konaných členy sekcí, byla vykonána 23 pozorování slunečních sk v rn , 11 pozorování hvězd prom ěnných, 11 pozorování m eteo rů a 7 m ěření p ro ­ tu berancí a chrom osféry. P ra žsk é členy, pokud mohou docházeti v neděli n a hvězdárnu, prosí­ m e o pomoc buď při provádění obecenstva nebo u pokladny. M ajetník a vydavatel Č eská společnost astronom ická, P ra h a IV -P etřín. Odpovědný red a k to r: D r. H u b ert Slouka, P ra h a XVI., N ad K likovkou 1478. — T iskem k n ih tisk árn y „P ro m eth eu s”, P ra h a Vin., N a Rokosce č. 94. — Novinové znám kování povoleno čís. 60316/1920.

Sommaire du No. 5. M ilan R astislav Š tefánik. — Le G énéral Š tefánik. — Chez 1’au teu r du m onum ent de Š tefánik. — Š tefánik á Meudon. — Š tefánik. — V ariétés. — L ’astronom ie avec des m oyens modérés. — L’atelier de 1’astronom eam ateu r. — Qu’e s t ce - qu’il y a á observer ? — Bibliographie. — Nouvelles de la Société astronom ique tchěque. — Nouvelles de 1’observatoire Štefánik.

Contents of No. 5. M ilan R astislav Š tefánik. — G eneral Š tefánik. — W ith th e au th o r of Š tefán ik ’s m onum ent. — Š tefán ik a t Meudon. — Š tefánik. — General news. — A stronom y w ith m oderate m eans. — The A m ateu r’s workshop. — H ints fo r observations. — N ew books. -— N otes from th e Czechoslovak A stronom ical Society. — N otes from th e Š tefán ik O bervatory.

A d m in is tra c e : Praha IV.-Petřín, Lidová hvězdárna Štefánikova. Ú řední hodiny: pro knihovnu a do tazy : ve všední dny od 14 do 18 hod., v neděli a ve sv átek od 10 do 12 hod. V pondělí se n eúřaduje. Ke všem písem ným dotazům přiložte znám k u n a odpověď! A dm inistrace p řijim á a vyřizuje dopisy, krom ě těch, k te ré se tý k a jí redakce, dotazy, reklam ace, objednávky časopisů a k nih atd. Roční předplatné „Ř íše H vězd” činí Kč 40'—, jed n o tliv á čísla Kč 4'— . Členské příspěvky n a rok 1936 (včetně časo p isu ): Členové řádní: v P r a z e Kč 50'— . N a v e n k o v ě Kč 45'—. S tudující a dělníci Kč 30‘— . — Noví členové plati zápisné Kč 10'— (stud. a děln. Kč 5"— ). — Členové zakládající platí K č 1000'— jednou pro vždy a časopis d ostávají zdarm a. V eškeré peněžní zásilky jenom složenkam i P oštovní spořitelny n a ú čet České společnosti astronom ické v P ra ze IV. (Bianco slož. obdržíte u každého p ošt. ú řadu.) U čet č. 42628 P ra h a .

Telefon č. 463-05.

ZEISSŮV DALEKOHLED s třídílným B-objektivem prům. 8 cm, f 121 cm a s třem i okuláry, k to m u para­ laktický stativ am atérské konstrukce prodá velmi levně (případně i na splátky)

A. GROSSMANN, P R A H A -K A R L ÍN , P ro k o p o v a u lic e 5., te le f o n 2 3 0 -2 8 . P eněžité d ary pro „Říši H vězd” označte vždy „pro časopis”, bude jich použito k zvětšení obrazové části.

Praha IV.-Petřín, Lidová hvězdárna Stefánikova. P řistu p na hvězdárnu v k v ětn u 1936 je krom ě pondělí každý den v těchto hodinách: pro obecenstvo ....................................................................................... o 21. hod., pro školy obecné a m ěšťanské ........................................................ o 20. hod., pro školy střední a hrom adné návštěvy spolků ......................... o 20. hod., P ro školy v denních hodinách (krom ě pondělí) denně od 8—20 hod. prohlídka zařízení. V neděli je hvězdárna vždy otev řen a dopoledne od 10— 11 hodin, od­ poledne od 15— 16 hodin a večer od 19— 21 hodin. V stupné Kč 2 ' — , děti a studující Kč 1 ' — . H rom adné návštěvy spolků a škol n utno n ap řed ohlá­ sit! kanceláři hvězdárny (telefon č. 463 - 05 ) . P ro g ram : Od 1. do 7. M ěsíc a dvojhvězdy, od 8. do 23. m lhoviny a hvězdokupy a od 24. do 31. květn a zase M ěsic a dvojhvězdy. Spisy vydané nákladem České astronom ické společndsti, Lidové hvězdárny Štefánikovy a Knihovny přátel oblohy:

Knihovna přátel oblohy. S b írk a populárních astronom ických spisů. Sv.

I. P. Š a f a ř í k o v á : W illiam Herschel a jeho se stra K arolina. Cena K č 9'—. Členská cena Kč 5’—. Sv. II. Dr. R. S c h n e i d e r : Hodiny a hodinky. Cena Kč 9'— . Sv. III. P rof. V. V. S t r a t o n o v : O životě na sousedních světech. C ena Kč 9'—. Č lenská cena Kč 5‘— . Sv. IV. K. A n d ě l : Průvodce po Měsíci. C ena Kč 15'— . Č lenská cena K č 10'— . Sv. V. Ing. V. R o l č í k : Návod k sestavení hvězdářského dalekohledu. C ena K č 12'—. Č lenská cena K č 10'—. J. K l e p e š t a : C esta oblohou. N a ručním papíře, bibliofil. úprava. Cena K č 25'— (s prém ií Pohledy se Země do p ro sto ru ). Váz. Kč 30’— .

Propagujte „ŘÍŠI HUÉZD“ l M ajetník a vydavatel Č eská společnost astronom ická, P ra h a IV -P etřin. — Odpovědný red a k to r: Dr. H u b ert Slouka, P ra h a XVI., N ad K likovkou 1478. — T iskem k n ih tisk árn y „P rom etheus”. P ra h a VHI., N a Rokosce č. 94. — Novinové znám kování povoleno č. 60316-1920. — Podací ú řa d P ra h a 25.