Ročník VII. - číslo 24 Občasník primariátu H

Ročník VII. - číslo 24 Občasník primariátu H

ÚVODNÍK, OBSAH OBSAH: „Jak si správně přát“ Sny se uskutečňují. Každý den, každou minutu, každou vteřinu. Neustále si něco přejeme. Vědomě nebo nevědomě. Ať už tomu věříme nebo ne. Něco si přejeme, dokonce, i když to nechceme. Co si přejete vy? Co se má uskutečnit ve Vašem životě? Někteří lidé dokonce mají svá pravidla, jak si správně něco přát. Mezi ně patří správná formulace, přesvědčit rozum, poděkovat, důvěra namísto pochybností… Dokonce jsem i četla, že tato přání se mají napsat na lístek a schovat na důležité místo, které má člověk rád. Zkuste to! Když člověk má v něco či někoho důvěru je to vždy lepší, než kdyby nevěřil. Myslím si, že tato důvěra je důležitá právě v okamžiku, když má člověk problémy, když ztrácí sebedůvěru… Podívejme se na úspěšné lidi. Úspěšní lidé nepochybují a jsou stále pozitivně zaměřeni na své cíle. Je tedy si třeba říci: „Co se má v mém životě splnit?“ Simona Slaná

Úvodník, vtípky Téma - ROZHOVOR Tvorba pacientů Zdravý životní styl Tvorba pacientů Reportáž Horní Holčovice CIRKUS PACIENTO Zpráva o životě – 3. díl Módní okénko Reportáž LVS Črta, Článek O úplném vyléčení Reportáž – ANIMA VIVA Recenze básnických sbírek Tvorba pacientů

2 3 5 6 8 9 11 12 14 15 16 17 18 19

VTÍPKY Z DÍLNY DOKTORA TATARKA Přijde letuška do letadla a tam sedí Čech, Rus a Američan. A letuška se ptá: „Zase vy tři?“

Klaus se baví s Obamou a ptá se: „Kolik lidí Tě u Vás nesnáší?“ Obama: „Tak 10.000.000“. Klaus odpoví: „Tak to je všude stejné“. Proč lije blondýna vodu do počítače? Chce surfovat po internetu. Blondýna sedí u počítače a ječí. Proč? Protože drží myš. Jak tak jdu po prérii, co nevidím. Bizon. Podívám se líp a opravdu ho nevidím.

Víte co je vrcholem obezity? Když spadnete ze všech čtyř stran postele najednou!

V. Štěpánková VII/24

Vrátí se muž domů, vidí svou ženu - blondýnu, jak přikládá na stěnu mokré ručníky a ptá se: "Proč máčíš tu stěnu?" "Ale, doktor mi doporučil, abych dávala studené obklady na místo, kde jsem se praštila..." 2

TÉMA - ROZHOVOR V dnešním čísle vám přinášíme rozhovor s primářem primariátu H prim. MUDr. Petrem Tarabou.

zhodnotit potřebu psychiatrické pomoci. Často pak bývá léčba nedobrovolná. A tak tomu bylo vždy i v minulosti.

1. Petře, co tě vedlo k tomu, že jsi začal pracovat v psychiatrické léčebně v Opavě?

3. Co tě na práci pořád ještě baví?

Cesta k oboru nebyla zcela přímočará. Určitý vzor jsem měl ve svém otci, který byl lékař. Druhým vzorem, který mě přivedl k neurovědám, byl můj středoškolský profesor Miloš David. Ten mi řekl: Chcete-li něčeho v medicíně dosáhnout, máte dva směry. Buď se věnovat srdci, kardiologii nebo mozku. Já jsem tehdy mozku nerozuměl, nechápal jej, byl pro mě taková bezbřehá neohraničená hmota. Od třetího ročníku vysoké školy jsem začal pracovat ve výzkumné laboratoři vyšší nervové činnosti, a když jsem končil studium, tak jsem uvažoval o ARO, kde dochází k velkým psychickým změnám, které souvisejí se stavem vědomí. Nakonec jsem však zvolil psychiatrii.

2. V oboru psychiatrie se pohybuješ už velmi dlouho. Můžeš srovnat léčbu dříve a nyní? Nyní je větší léková nabídka a léčba je více individualizovaná. Žádné léky ale nenahradí osobní práci a postoje k psychické poruše. Když se člověk setká s psychickou poruchou, tak ta mu začne zasahovat do života v takové míře, že si to ani neuvědomuje. Není schopen adekvátně VII/24

Na práci je velmi zajímavé, že dochází k setkání člověka s člověkem. Každý životní osud je jedinečný, tím se ukazuje pestrost života. Vždy se jedná také o vzájemné obohacení. 4. Jaký je tvůj ideálně strávený den? Nyní mne potkala radostná událost v podobě potomka – dalšího syna. To mne hodně naplňuje i radostně zaměstnává. Jinak zastávám pravidlo, že zdravý život by měl být různorodý a košatý. Proto se nebojím padat občas z koně, na kterém v čase volna rád jezdím na vyjížďky do přírody. Na toto téma by se dal ovšem napsat celý román. 5. Tvůj primariát je znám tím, že je aktivní. Co chystáte na podzim? Náš primariát má řadu tvořivých osobností, se kterými se dobře spolupracuje a bez kterých není možná komplexní léčba. V letošním roce jsme se rozhodli uspořádat již 14. konferenci v Psychiatrické léčebně v Opavě, zaměřenou na komplexní terapii psychóz. Psychiatrická léčebna je výjimečným zařízením, protože se zde před 50 lety vytvořil systém léčby psychotických poruch, který nemá v celé republice obdoby a v době vzniku byl zcela mimořádný a to i v rámci evropské psychiatrie. Toto nám potvrdili i kolegové z Belgie, Francie, Slovenska, kteří nám záviděli propracovanost systému. Zejména ocenili koedukaci, tedy hospitalizaci mužů a žen v rámci jednoho oddělení, což přináší řadu výhod a přibližuje se životu v běžném prostředí. Jako vždy i nyní se na kongresu setkává řada odborníků z různých oborů, kteří danou problematiku vidí a vnímají ze svého úhlu pohledu. Součástí je i společenské setkání, které je vždy obohacením. Rád bych připomenul, že Psychiatrická léčebna v Opavě se může pochlubit také nejdéle trvajícím klubem pro psychotické poruchy v České republice. Klub se pořádá od roku 1963.

3

TÉMA - ROZHOVOR 6. Jak si myslíš, že bude léčba psychotických onemocnění probíhat v budoucnosti? Vše se nyní technizuje, ale je jisté, že psychiatrická péče se i v budoucnu neobejde bez člověka a jeho osobního vkladu, který je nenahraditelný. Lidský vztah nic nenahradí. 7. Co bys radil v dnešním uspěchaném světě, aby si člověk zachoval vnitřní integritu, pohodu, zdraví a radost ze života? Tvořivost, nadhled a humor při zvládání překážek. Ať je naše sklenice vždy poloplná a ne poloprázdná. Text, fotografie: Bc. Eva Klimešová

Alfons Essler

Ozvěna duše Když láska rozeznívá struny kytary mé duše, já kráčím životem tak bezúčelně, suše Však radost z maličkostí je do vínku mi dána a v mojí hlavě promění se v slavíka i vrána. Nemít peněz, hmoty, hladov kusu žvance já zpěněnou slinou procházím tu se svým rancem když vrata za zády mi přibouchne kamarád tehdy uvědomím si tu pravdu všechny stejně rád mít až na věčnost a kousky střepů sbírám z vázy rozbité, co žena moje hlídá. Nerad, však s efektem vymývám si hlavu ať spojen s velkými, já neztratím se v davu. Když láska rozezní klapky klavíru mé lásky

VII/24

já půjdu stejně dál nehledě na otázky. Když cestu zkříží mi pár mraků temných, černých, pak srdce zasteskne si po přátelích věrných. Za lásku života já hlavu stít si nechám rovnost, čest a bratrství, toť srdce mého střecha, a zdi jsou červánky a slunce vychází s kapkou vědomí já s duchy zápasím, včerejšek je nikde a zítřek ještě taky, teď flétna hudcova je trylek, který s ptáky do jedné dlouhé, tučné linky jako rovné stavím, a znuděn životem se zabývám svým zdravím. Kapka rosy, ta rosa otevře mi oči a znovu, po desáté začínám svůj počin, pod klapkou hříčky s osudem se peru.

A pravdu v omylu já balím peřím v téru až všechno vyprchá, pak náhled bude jiný, teď uniforma zloby odráží smutku stíny, a já se nepostavím tomu co teď mohu a z temnot hlubin země zas posmívám se bohu odvar s bylin čarovných a věštba z hlubin mysli toť souboj střelců nerovných a zaslepení smysly. Už pozdní večer nastal a v dáli koník kluše, to láska rozeznívá struny kytary mé duše.

4

Tvorba pacientů Láska Karin Honzková Láska je kopretina a pro mě je důležitá má rodina. Láska se usmívá a dobrou náladu mívá. Láska má kvete div se co div, světe. Láska má vzkvétá od jara do léta. Láska je ptačí let moc důležitý pro tento svět. Láska je píseň, po níž přešla mě i tíseň.

Radka Tvrdíková

Rohov Leo Hluchník

Deprese Karin Honzková

Za trochu lásky šel jsem v svět. Na rtech úsměv v ruce rudé růže květ. Ona byla z prajzska, to jsem hned poznal. Já dal své srdce a ještě mnoho písní a prsteny zlaté. Koho si vzala? A to se mne ptáte? V modravé dáli je Rohov.

Svět jásá a já jako ocelová koule v písku nemohu se odrazit Potácím se okolo propasti jako golfový míček kolem jamky a bojím se, že do ní spadnu Není ruky, která by mě vytáhla a chtěla se mnou hrát

Iluze Karin Honzková Odlesk na hladině nevpustí pohled do hlubin a odvaha se skrývá na dně Šumění stromů zaniká ve větru myšlenek stále po něčem toužíš Slunce teprve zapadá ty jsi už dávno za zenitem vyrovnanost je přepychem

VI/24

Karin Honzková

To moje země, tam rostlo mé děvče. V dál uletělo mé mládí. Daleko, daleko v tichu mém žití, dál uletělo neznámo kam. Zvadlých květů jak na podzim listí. Chřadne mé srdce. V modravé dáli je Rohov. Buď pozdravena má země! My měli se rádi. Koho si vzala? A to se mne ptáte? Šel jsem já přes pole a jiná mně vstoupila v cestu. Skřivánčích písní já počítal ke stu. Já zůstal sám. V modravé dáli je Rohov. Kde štěstí hledat? Ptám se sám. Dávno neumí milovat duše. Tam tísní se jen v odříkání. Ticho a teskno je ve mně. Jak večer pod horama. Viď moje země? Tiše tvou dýcháme řečí. Já nejsem Fénix, já nevstal a oheň v krbu tiše praská. V modravé dáli je Rohov. Ze vzpomínek.

5

TÉMA – Zdravý životní styl Co je zdravý životní styl? V tomhle díle se ptáme Mgr. Libora Kundraty. Většina lidí bude souhlasit s tím, že většinu zdravého životního stylu tvoří program pravidelného cvičení. Cvičení, je jakákoliv činnost, která vyžaduje fyzické úsilí a provádí se, aby člověk získal nebo si udržel kondici. Kolik cvičení potřebujete, je individuální, ale většina odborníků se shoduje na tom, že byste měli cvičit aspoň 30 minut, a to 3x až 4x týdně. Toto je dle mne věc, která je nejkontroverznější! Protože tvrdit, že 30 minut denně po většinu dnů v týdnu povede k tomu, že se bude normalizovat fungování organismu, je takové trošku zbožné přání. Správně by to doporučení mělo být 45-60 minut po většinu dní v týdnu! Nebo také 500 minut rutinního pohybu denně (americká doporučení jsou 10 000 kroků denně)! Jak Vám může cvičení pomoci? Cvičíte-li, pohybujete-li se dostatečně každý den, až jste příjemně unavení, ale nikoli vyčerpaní, rozvíjíte svou sílu, obratnost a výdrž. Víte proč? Vaše svaly, srdce a ostatní části těla se stávají silnější a výkonnější, když jsou pravidelně nuceny k námaze při cvičení. Zároveň i redukujete svou tělesnou hmotnost. Cvičení pomáhá jak duši, tak i tělu. Psychologický přínos, jako např. větší pocit životní pohody, zvýšené sebevědomí a pokles úzkosti i deprese se cvičením, pravidelnou pohybovou aktivitou úzce souvisí. Příznaky toho, že nejste ve formě! Jak poznáte kromě toho, že máte nadváhu, že nejste v kondici a potřebujete cvičit? VII/24

Dobrý obecný návod je, že byste se krátce po cvičení měli cítit lépe, nikoli hůře a že dobrý pocit by ve vás měl vydržet několik hodin. Pokud nejste v dobrém tělesném stavu, můžete mít některé z následujících příznaků: - máte pocit nedostatku dechu po vyjití schodů - vaše srdce 10 minut po cvičení ještě stále buší - cítíte se vyčerpaní, slabí či roztřesení po pár minutách těžší práce nebo cvičení - máte často napětí ve svalech - špatně usínáte večer po cvičení - druhý den po cvičení se cítíte neobvykle unavení - máte slabý svalový tonus (vaše svaly vypadají ochable) - cítíte se unavení a bez sil po většinu času Sledování vlastního srdečního tepu: Při cvičení, pohybové aktivitě není důležitá jen délka pohybové aktivity, ale i její intenzita. Cvičením se srdeční tep zrychluje. Kontrolováním srdečního tepu během cvičení vás informuje o správnosti intenzity cvičení a rovněž vám umožní měřit vaše pokroky. Víme, že čím je vyšší tepová frekvence, tak tím se méně metabolizují (spalují) tuky v těle a metabolizují se sacharidy (cukry) to znamená, že nedojde ke kýženému snížení hmotnosti. Pokud budete například chodit 4x týdně na spinning a nebo zumbu, tak je nakonec vaše tělesná hmotnost vyšší, něž jste měli na začátku. To je Jana Lubasová z důvodu, že se nespalují tuky, ale cukry a zvýší se množství svalového glykogenu, který je navázán na vodu. Měřítkem intenzity tedy by nemělo být, jak moc jste při cvičení zpocení a zničení, ale jakou máte tepovou frekvenci. Ani zde však neplatí, že čím více, tím lépe! Podívejte se na postavu sprintera a vytrvalce, kteří mohou mít v okamžiku výkonu stejný energetický výdej, ale jde o to, že ten sprinter toho dosahuje na vysoké tepové 6

TÉMA – Zdravý životní styl frekvenci, protože metabolizuje (spaluje) cukry, kdežto vytrvalec běží na nízké tepové frekvenci, používá jako zdroj energie tuky a tudíž je hubený a šlachovitý. Proto zde hovořím o důležitosti sledování tepové frekvence, pokud pohybem chcete zredukovat svou váhu. To, jak jste zpocení, není měřítko pro to, kolik jste spálili pohybem tuku. Doporučení je, že ta tepová frekvence by se měla pohybovat v rozmezí cca mezi 65-75% vaší maximální tepové frekvence. Tato procenta si spočítáte tak, že od čísla 230 odečtete svůj aktuální fyzický věk a znásobíte počtem procent. Příklad: Je-li vám 30 let, tak je to (230-30) x 0,65 = 130 tepů/min = 65%. (230-30) x 0,75 = 150 tepů/min =75%. Takže pokud je vám 30 let, tak byste při cvičení, pohybové aktivitě měli mít tepovou frekvenci mezi 130-150 tepy za minutu. Pokud to při cvičení přeleze těch 150 tepů, zpomalte! Pokud máte při pohybu tepovou

frekvenci pod 130 tepů, tak přidejte, ale tak ať nepřekračujete hranici 150 tepů za minutu! Jak měřit tep: - přiložte špičku třetího prstu zlehka na krevní cévy na krku nalevo nebo napravo od ohryzku, - přiložte špičku třetího prstu na zápěstí hned pod palec, - přístrojem sportesterem (pulsmetrem), který lze zakoupit v prodejně se sportovním vybavením. Chůze – ideální cvičení: Pokud jste nějaký čas necvičili – či pokud je vám přes 40 a máte špatnou kondici – je chůze asi nejlepší způsob, jak začít. Rychlá chůze je vynikajícím kardiovaskulárním cvičení. Obecně je bezpečná, snadno se provádí a nevyžaduje žádné speciální vybavení (kromě dobrých bot) a lze ji provozovat kdekoliv.

Pokud budete cvičit, budete mít lepší pocit dobré životní pohody, snáze zvládnete zátěžové životní situace a budete mít větší radost ze života.

Alfons Essler

VII/24

Jana Lubasová

7

Tvorba pacientů O malé zemi Leo Hluchník V té malé zemi je zloděj každý snad – i král já se vším srozuměn. Kradou nám duši, srdce, city i pocity. Tam okrádá jeden druhého a nikomu nic nechybí. To zem zaslíbená pro nás pro všechny. Peníze tam hrají hlavní roli v té malé zemi, kde nás všechno udiví. To zem zázraků a divů. A přitom velmi, velmi krásná je. My máme rádi tuto zemi. Kde nás stvořil Pán Bůh sám, kde pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Kde domov můj.

František a Jaroslava Lučanovi ON: Život je hledání život je boj život je touha zkrotit ten věčný nepokoj. ONA: Život Ti hodně dává a také hodně bere však svou cestou dál musíš jít i když toho někdy máš už dost a nechce se Ti žít.

Život je pouhá hra v kostky padne sudá nebo lichá? neustále utíká až ti bere dech tak už toho přemýšlení nech.

VI/24

SUDOKU – PRO VOLNÉ CHVÍLE

Duše je věčná tělo není, je to tak kdo na tom co změní? snad ty věčný pábitel? život je učitel ty jeho žák!

Jana Lubasová

8

REPORTÁŽ - Horní Holčovice HORNÍ HOLČOVICE 2012 Ve dnech 25.6 - 29.6 proběhl již tradiční pobyt klientů primariátu H PL Opava v Horních Holčovicích. Zde je několik postřehů z pobytu: 25. 6. 2012 pondělí Dnes jsme přijeli do Holčovic. Vyrazili jsme hned dopoledne autobusem v 10.00 hodin. Jízda byla „klidná“, horší byl výstup k chatě. Tedy pro jak koho, ale zvládli jsme ho všichni. Jakmile jsme dorazili do areálu a k jídelně, dali jsme oběd. Poté jsme se edukovali a ubytovali

Hanča – velmi příjemné, uklidňující. František – bylo to příjemné jako celý pobyt tady. Markéta – mně se to líbilo a velice mě to uvolnilo. Jirka – úžasná, uvolňující tělo. Marta – naprosté uvolnění. Iva – byla bezvadná, hlavně od pana psychologa se mi to líbilo. Večer jsme s pochutnali na buchtičkách s krémem a někteří jedlíci si i přidali. Následně jsme to mohli vypotit v sauně. Děvčata šla jako první zároveň s paními psychoterapeutkami jako jeden tým a posléze nedočkaví muži. Romča – bylo to boží, plachta byla celá propocená. Eva – božská toť sauna, užila jsem si to jako vždy a zablbli jsme se Zdeňkou v dešti venku ...osvěžující. František – byl jsem v sauně, stálo to za prd, protože jsem se celý spotil, ale pak netekla voda, takže jsem celý smrděl až do rána. Markéta – líbila, super! Potila jsem se jak... Jiří – parádně bylo, to pocení bylo až po delší době a pak to bylo blbé bez vody.

v domečku na haciendě. Následně si odpočinuli na verandě a od 15 hodin všichni společně vytvořili „totem“ z našich zdrobnělých jmen. V 17.30 jsme šli na večeři a po ní relaxovali. Při zpěvu delfínů a kosatek jsme uvolnili celé tělo. Poté jsme se ve dvojicích s panem psychologem Liborem naučili vynikající sloní masáž. Sklidila velký ohlas. Marcela – bylo to uvolňující a líbila se mi. Edita – bylo do dobré a praktické. Romča – úžasné to bylo, moc se mi to líbilo, každý den, klidně … VI/24

26. 6. 20120 úterý Ráno jsme začali kafíčkem a vydatnou rozcvičkou s panem psychologem. Zopakovali jsme si prvního Tibeťana a poté šli na snídani. Pak jsme si hodinku zpříjemnili hrou a zpěvem na kytaru s Františkem.

27. 6. 2012 středa Dnes nás navštívil pan primář s paní staniční sestrou. Všichni ve formě a dobré náladě. Odpoledne jsme šli na procházku k nedaleké dřevěnici. Poté zacvičili čtyři Tibeťany a večer opékali párky. 9

REPORTÁŽ - Horní Holčovice 29. 6. 2012 pátek Ráno jsme si zacvičili Tibeťany, nabalili věci a vyjeli na cestu…. Autor článku, fotografie: účastnící pobytu v Holčovicích

28. 6. 2012 čtvrtek Ráno jsme udělali klasicky rozcvičku s panem psychologem, i když trochu pršelo. Pak šli na snídani. V 10.30 nastoupili do tělocvičny, kde jsme se naučili 5. Tibeťana a secvičili je dle kazety dohromady, to do oběda. Odpoledne jsme šli na procházku. Bylo opět trochu pod mrakem. Večer jsme relaxovali a vysaunovali se.

VI/24

10

CIRKUS PACIENTO JEDEN VELKÝ DÍK CIRKUSU PACIENTO DÁMY A PÁNOVÉ, PŘISTUPTE BLÍŽE, UVIDÍTE, CO JSTE JEŠTĚ NEVIDĚLI!

CIRKUS PACIENTO v

psychiatrických

léčebnách

je vícedenní socializační a aktivizační program pro pacienty psychiatrických léčeben nebo psychiatrických oddělení nemocnic. Čtyřčlenný tým terapeutů společně s pacienty (a pokud možno i s personálem) přímo v léčebně čtyři dny v rozličných aktivitách zkoušejí, co umí, a vyvrcholením toho je závěrečné společné "cirkusové představení" pro celou léčebnu i pro veřejnost. CIRKUS PACIENTO v psychiatrických léčebnách dělají terapeuti z Ledovce a klauni ze Zdravotního klauna. Ledovec je nezisková organizace, která nabízí lidem s duševním onemocněním a/nebo mentálním handicapem z plzeňského regionu podporu při udržování a zlepšování kvality jejich života v běžných podmínkách. Zdravotní klaun je občanské sdružení, které pravidelně přináší smích a radost hospitalizovaným dětem, seniorům a geriatrickým pacientům.

Rádi bychom vyjádřili náš velký dík Vám všem, kteří jste se podíleli na úspěšném provedení Cirkusu Paciento. Velmi nás potěšilo, že jste nám poskytli tolik potřebný čas k nácviku jednotlivých cirkusových čísel a hlavně důvěru, že se nám vše povede a nebude nás nikdo zesměšňovat. Váš přístup k nám byl vstřícný a taktní a umožnil nám vyzkoušet si věci, na které bychom si jinak netroufli a měli zbytečné obavy. "Byla jsem ráda, že se můžu zúčastnit a něco takového vyzkoušet na vlastní kůži. Nácvik i samotné vystoupení mne velmi bavilo." Martina, pacient 17 C "Vaše vystoupení, zábava a jednání s pacienty se mi velmi líbilo. Každý z nás se mohl zapojit a předvést, kdo co umí nebo si v průběhu týdne nacvičil. Dále si myslím, že nápady, hry, dovednosti pozitivně přispěly našemu ozdravnému pobytu. Pokračujte tak i nadále." Zdenka, pacient 17 C DÁMY A PÁNOVÉ, T ŠÍME SE NA SETKÁNÍ S CIRKUSEM PACIENTO!

KONTAKT: Mgr. Mgr. Martin Fojtíček ředitel Ledovce Ledce 1 330 14 tel.: 777 019 834 E-mail: [email protected]

VI/24

11

Zpráva o životě - ANNA WERONIKA VOŠTENAK V minulém čísle Posla jste měli možnost si přečíst 2. díl ZPRÁVY O ŽIVOTĚ. Dnes vám nabízíme již třetí pokračování. Blíží se státnice a má nervozita narůstá. Je to poprvé od maturity, co budu dělat tak komplexní zkoušky. Mám strach, že zklamu, že nezvládnu nervozitu, že se prostě ztrapním. A vida, opět je tu má pýcha. Stačí malý úspěch a já hned chci víc a víc. Chci všechno. Toužím po červeném diplomu. Týden před mou první státnicí rána. Tatínkovi praskl žaludeční vřed a odvezli ho na ARO do nemocnice. Ihned následuje operace. Odpoledne se snažím dozvědět, jak vše dopadlo. Sestra mi do telefonu sděluje, že to vypadá na zhoubný nádor a že si nemáme dělat naděje. Krátce na to následuje další operace. Příštího dne jdeme na návštěvu do nemocnice a lékař sestřinu teorii vyvrací. Vše bude dobré. Po celý týden pravidelně tatínka navštěvuji na úkor učení. Nejsem schopna jíst, jen piji velké množství kávy a hodně kouřím. Učím se po nocích. Nastal den státnice. Celou noc jsem nespala. Pročítala jsem si knihy a skripta a utvrzovala jsem se v tom, co už jsem měla naučené. Nervy jsem měla napnuté k prasknutí. Stojíme opět všichni v místnosti a čekáme na ortel. K mému velkému překvapení dostávám ze státnice i z obhajoby jedničku. Mám velikou radost. Venku začíná doslova průtrž mračen. Jako by s tím deštěm opadávala ze mě veškerá nervozita. Kouřím a jsem docela klidná. Tatínek je už doma z nemocnice a přijíždí pro mě autem. Vezeme domů i mého přítele, v takovém počasí jej nenechám cestovat vlakem. Tak teď už jen promoce a bude ze mě Mgr. Je po státnicích a já si oblékám nové šaty a chystám se na promoci. Tak jsem se dočkala. Také přijímací zkoušku na VŠCHT jsem bravurně zvládla. Nejsem bez krizí, ale jsem šťastná. Experimentuji s léky, prakticky jsem si je téměř úplně vysadila a hned se mi lépe učilo a vše se mi lépe dařilo. Nepotřebuji léky, nejsem nemocná. Možná labilní, ale takových nás je. Jdu po pódiu, všichni hledí jen na mne. Skládám slib a přebírám diplom. Jsem promována magistrou. Mé sny se naplňují. Co chtít víc?

VI/22

PÁD Prázdniny prožívám ve znamení po sobě následujících krizí. Neberu prakticky žádné léky. Můj přítel jen těžce snáší mé prudké změny nálad. Nastává naše první výročí a přítel se mi svěřuje se svou nejistotou, co se týče našeho vztahu. Jsem naprosto zdrcena. Už dříve jsem pomýšlela na sebevraždu, nyní jsem si jistá. Je zářijové ráno. Probouzím se časně a jsem doma sama. Vím, že to je ten den. Chystám si léky a vodu a s pláčem je začínám polykat. Pak si lehám do postele a usínám. Doufám, že se již nevzbudím. V jednu odpoledne volám mamince do práce. Je mi strašně zle a čas od času upadám do bezvědomí. V mezičase mám silný průjem a zvracím. Maminka ihned přijíždí domů. Přiznávám se jí, kolik a jakých léků jsem spolykala. Začíná záchranná akce, do které je zapojena i sestra se švagrem. Nutí mě pít urologický čaj a zůstávat co nejvíce vzhůru. Je mi zle. Odpoledne volá přítel, který se mi snažil během dne dovolat. Je znepokojený, že neberu

12

Zpráva o životě - ANNA WERONIKA VOŠTENAK telefon. Maminka mu sděluje, že mi není dobře a spím. Brzy po dramatických událostech navštěvuji svou psychiatričku. Je to snad poprvé, co jsem k ní zcela upřímná a nic neskrývám. Přiznávám, že jsem si vysadila léky. Musím právem snést její rozčílení, zasloužím si ho. Mrzí mě, že jsem k ní nedokázala být upřímná dřív. Věřím, že od teď začne nová kapitola mého života. Ale vše se začíná ubírat špatnou cestou. Jsem stále sama doma a tato samota mě začíná postupně ničit. Začínám slyšet hlasy, vidím to, co není. Stále vyčítám rodičům, že mě nenávidí a chtějí se mě zbavit. Často pláču nebo jsem agresivní. Ocitám se náhle v cizím světě. Žiji jako v Platónově jeskyni a vidím jen zkreslené obrazy reality. To je ovšem můj svět, má skutečnost. Pomalu přestávám vnímat a kontrolovat své jednání. Každé ráno zvracím. Má lékařka mi doporučuje pobyt na psychiatrickém oddělení Havířovské nemocnice. Souhlasím. Mé putování neznámou zemí však pokračuje. Stále méně vím, co se děje. Kouřím velké množství cigaret a piji hodně kávy. Zakazuji si jídlo, jsem přece tlustá. Jsem si jistá, že mě všichni nenávidí a chtějí se mě zbavit. Slyším, jak se mi lidé smějí. Nemohu spát. Po návratu z Havířova se mé odcizení realitě ještě stupňuje. Nakonec mě zachraňuje nemoc – mononukleóza. Mám vysoké horečky a zvracím. Na doporučení lékařky odjíždím do psychiatrické léčebny v Opavě. Z prvních dní v Opavě mám pouze jednu vzpomínku. Rozešli jsme se s přítelem. Stačily k tomu dvě sms. Po dvou týdnech na polouzavřeném oddělení přecházím na oddělení otevřené. Toužím zemřít. Hrajeme hru. Ocitáme se na pustém ostrově a máme si s sebou vybrat jednoho člověka a tři věci. Vybírám si jednoho ze spolupacientů a jako tři věci volím žiletku, léky a vodu. Když přicházím na řadu, abych nahlas řekla, co jsem zvolila, mlčím. Nechci to říct. Je to mé tajemství. Ta touha po smrti, tak silná, že mě zcela ovládla, je mým tajemstvím. Stále cítím potřebu se trestat. Tresty mě udržují naživu. Jsou určitým zmírněním mé touhy po smrti. Na čas ji uspávají. Trestám se především tím, že si zakazuji jídlo. Během jednoho týdne hubnu o tři kila. Při své výšce 170cm vážím již jen 49 kilo. VI/22

Mé myšlenky jsou zcela mimo mou vůli. Ovládají mě vnitřní hlasy. Slyším, jak se v mé hlavě domlouvají, povídají si, radí se či se hádají. Cítím úzkost, napětí a strach. Kam jsem se ztratila já? Já studentka? Já vědecká pracovnice? Já promovaná magistra? Já doktorandka? Pořizuji si žiletku, abych si mohla ubližovat. Pak se s tím ale svěřuji dobré kamarádce a žiletku jí odevzdávám. O několik dní později prohledávám za její nepřítomnosti její věci, abych ji našla. Jsem neúspěšná.

Jana Lubasová Začíná má individuální terapie s místní terapeutkou. Je to má spása, má možnost na normální život. Pracuji na sobě a objevuji počátky svých zranění, která mě nutí ubližovat si. Začínám chápat své hlavní problémy a pracuji na sobě, abych je dokázala zvládat. Přesto občas nastávají okamžiky, kdy mě má nemoc zcela ovládne. Tu toužím po smrti a mám konkrétní plány, jak ji vykonat. Naštěstí se mám vždy komu svěřit. Léčebna je pro mě útočištěm, skrýší před nesmyslným týráním sebe sama. A. W. Voštenak

………..konec třetího dílu.

13

Módní okénko stanice 17B Milí čtenáři, s programy a aktivitami na naší stanici jste se mohli podrobněji seznámit v čísle 22, dnes bych vám ráda přiblížila jednu z aktivit, kterou si již léta připravují a organizují samotní pacienti. Klademe důraz na to, aby kromě organizovaných programů si sami pacienti dovedli uspořádat svůj čas tak, aby v něm byla jak správná míra aktivního odpočinku, tak schopnost oslovit jiné pacienty, zorganizovat a připravit si samostatný program. V tomto duchu zde probíhají večerní komunity, které bývají pravidelně každý pracovní den v 18.45 hod. Každý večer tedy jednotlivý pacient přichází s nabídkou půlhodinového programu, který si po domluvě s personálem sám připraví. Pro názornost uvádím například hudební večer, který se konal nedávno. Pacient využil klavíru, který je umístěný na protějším oddělení stanice 17C a po předchozí domluvě se pacienti našeho oddělení přesunuli na večerní komunitu tam. Další časté téma bývá vyprávění o práci, koníčcích, místech, které pacienti navštívili a nějakým způsobem je oslovily. Následuje často diskuse, která je podobná křeslu pro hosta, kdy se pacienti dotazují a vyptávají ....

Dnes bych Vám ráda přiblížila téma večerní komunity, které využila pacientka J. vzhledem ke své profesi. Protože pracuje jako kosmetička, dohodla se se spolupacientkou a proběhla PROMĚNA v přímém přenosu. Možná si budete myslet, že téma zaujalo pouze ženy, ale vzhledem k tomu, že oddělení 17B je koedukované, byli osloveni i muži. A ti celou proměnu sledovali se stejným zájmem jako ženy. Proměna začínala teoretickou částí, kdy slečna J. hovořila o různých kosmetických produktech, o různých možnostech a způsobech líčení. Nezapomněla ani na hygienickou stránku, připomněla důležitost čištění pleti. Poté přistoupila k praktické části, ve které došlo k proměně dobrovolnice. Protože jsme měli na oddělení téměř profesionální fotografku, vše je zdokumentované a výsledek můžete posoudit vy sami. První fotografie je pořízená před proměnou, druhá je již po téměř půlhodinové práci kosmetičky. Program na našem oddělení je velice různorodý, přejeme našim pacientům, aby měli stále mnoho nápadů a chuti realizovat své nápady. Ivana Džemlová, psychoterapeut

FOTO 1 – PŘED PROMĚNOU

FOTO 2 – PO PROMĚNĚ

VI/22

14

Reportáž LVS LVS - nově Léčebná výchova k soběstačnosti (LVS), dne 16. 1. 2012 nově zahájila svou činnost. Úkolem tohoto pracoviště, které nyní nově náleží primaritátu „H“, je připravit klienty na samostatný život po propuštění z léčebny. Výcvik probíhá v třítýdenních intervalech v běžně zařízeném bytě – kuchyň, koupelna, WC, obývací pokoj a relaxační místnost. Deset klientů dochází denně na dopolední program, a to od 9.00 – 11.30 hod. V odpoledních hodinách jsou prostory využívány skupinkami klientů pod vedením ošetřujícího personálu priamariátu „H“.

−

Podpora sounáležitosti – aktivní využívání volného času, společné výlety, vycházky, hry, výstavy a jiné.

Práce v LVS je zajímavá, různorodá, vyžaduje hodně trpělivosti a tolerance. Při ukončení třítýdenního turnusu klienti do knihy „Námětů a připomínek“ hodnotí svůj pobyt a vznášejí své požadavky, projevují svou spokojenost a vděčnost. Zdena Petrová

Z knihy „Námětů a připomínek“ Rádi Vás vždy uvítáme, dobrou náladou v LVS máme. Od vaření po cukrárnu, nad své starosti se povytáhnu. Díky Vám za hezké rady, nestydím se, že jsem tady. Všechno spolu zdárně zvládnem, děláme to s radostí. Přesto všechno díky Vám, uvařené jídlo vždycky chutná nám. Nápadů je vždycky dost, nezapomeňte na radost.

**************************************** Okruhy výukového programu: − Sebeobslužná péče, podpora hygienických návyků, praní, žehlení a opravy prádla. − Rozvoj a podpora komunikačních dovedností, verbálních i písemných (vyplňování peněžních poukázek, podacího lístku, hledání v telefonním seznamu, komunikace v obchodě, na úřadech apod.) − Podpora finanční gramotnosti – hospodaření s penězi, nutné pravidelné platby v domácnosti, nebezpečí dluhových pastí, hledání nových pracovních možností. − Rozvoj a podpora plánovacích schopností. Plánování a nákup různého zboží v obchodě, příprava jednoduchých jídel, kultura stolování, dodržování základních hygienických návyků při přípravě v kuchyni, zásady správné životosprávy. − Nácvik zvládání domácnosti – úklidové práce, péče o prostředí, o květiny. VI/22

Jsem moc rád, že jsem se zúčastnil třitýdenní pracovní terapie v LVS. Naučil jsem se, jak se vaří gulášová polévka, zapékané brambory, sýrovou česnekovou pomazánku, bramborové placky a pekli jsme bábovku. Děkuji paní sestřičce Petrové, že nás naučila prát prádlo, žehlit a různé věci potřebné k životu.

****************************************

15

Črta a článek ČRTA: Dělat co je příjemné a co chceme To je přirozenost, nejít proti sobě, dělat nepříjemné jen v případě, že musíme a nechceme. Tato úvaha není určena těm, kteří se etablovali ve světě, který je nám dán k obývání, ale těm, kteří z naší 1,5% až 2,5% menšiny své místo hledají a mnohdy si neví rady. Celá naše nemoc se v mnohém točí kolem pocitu příjemného a nepříjemného. Dělat příjemné a to co chceme je pro nás mnohdy záchranou, pokud k tomu máme podmínky a můžeme si to dovolit. Je to pro nás přirozené a nejdeme tímto proti sobě, netrápíme se, netrýzníme se při tak těžce daném osudu. Pokud jsme okolnostmi donuceni k tomu, že bychom měli dělat to, co musíme a nechceme, dělejme to. Ale od toho raději vbrzku pryč. Teď to nutné, co musíme dělat a co často nechceme. Berme to od základů, (to je peníze) musíme zajít na nákup, a pokud jsme schopni se orientovat v nejbližším okolí, orientujeme se i v cenách, protože stravovat se musíme, i když třeba nechceme. Vyzvednout si důchod, pokud nám byl dán, toť věc nesmírně důležitá, mít zatrženo červenou tužkou v kalendáři. Pokud jsme toho schopni, vypočítat si, jak jsme v určitém období s penězi schopni vyjít. Pokud toho nejsme schopni, požádat někoho, kdo nám domácí rozpočet povede.

Pochopitelně osobu důvěryhodnou. Od základního, to je o postarání se o materiální potřeby, a nepotřebujeme na základní přežívání nic než důchod a starání se o nákupy a bydlení se odvíjí všechno. Jen nebuďme nerozumní a naučme se s penězi ve svém malém soukromém prostoru hospodařit. A čím lépe to dovedeme, tím lépe pro nás. Pravidelné návštěvy lékařů. Jsme možná nespokojeni s jejich službami, s jejich osobnostmi, s kvalitou léčebného zařízení. Ať už máme vztah s lékařem jakýkoliv, pro prášky je potřeba si zajít. Naivní představy některých, že jsme při našem duševním zdraví i schopni pracovat ve společnosti zaměřené na výkon, pravidelně, soustavně, po desetiletí jako normálně zařazení občané je třeba odmítnout. Práce je jen řešení krátkodobé, za které buďme vděční, ale prostě nejsme pro tento způsob života předurčeni. Neuzavírejme se v sobě, byť to může být přitažlivější. Buďme otevření a hajme svoje zájmy. Říkejme jasné ano a jasné ne, pokud jsou nám kladeny otázky po naší chorobě těm, kteří jsou ochotni naslouchat. Od základního se odvíjí vše, co může navíc, po čem toužíme, třeba po hodnotném studiu, lásce, práci, třeba po vlastním domově a pěkném životě. Ne všem z nás se to podaří, ale snažme se. Ing. PE-PA

ČLÁNEK: O úplném vyléčení V průběhu hospitalizace na našem rehabilitačním a doléčovacím oddělení často slýcháme přání "být úplně vyléčen", "být úplně zdráv". O co jde? A je to "úplně" možné v případě psychotických onemocnění? Lidé s těmito problémy mají vyšší hladinu vnitřního stresu a jsou citlivější na zátěž. To zůstává, i když ataka ustoupí a člověk se cítí docela fit. Proto důrazná doporučení ve věci náležité životosprávy vč. přiměřené fyzické i psychické zátěže, nočního spánku a abstinence od alkoholu a drog rovněž zůstávají. Nezbytné je po určitou dobu a někdy i trvale dle ordinace lékaře užívání léků - psychofarmak. S tímto "příplatkem" pak může někdejší hospitalizovaný pacient zažívat zdraví ve smyslu fyzické, psychické a sociální pohody tak, jak to definuje světová zdravotnická organizace. Platí i to, že se nemoc může vracet i při dodržování životosprávy, a že zdraví nemůže nikdo nikomu zaručit trvale. V případě, že člověk zná varovné příznaky své nemoci a zavčas reaguje po jejich zjištění vyhledáním odborné pomoci, zlepší a usnadní si tím situaci. Naopak vyhledáváním spouštěčů své nemoci si novou ataku spolehlivě přivolává. Dopracovat se ke zodpovědnému přístupu ke svému zdraví není jednoduché ani okamžité. Někdy je k tomu zapotřebí i opakovaných hospitalizací. Výsledek však stojí za to. Obzvláště když se dosáhne aktivního, kvalitního života a ten Vám všem přeji. PhDr. Václav Kutnohorský VI/22

16

Reportáž - ANIMA VIVA o. s. Sdružení ANIMA VIVA o. s. bylo založeno 29. 4. 2002. Činnost sdružení ANIMY se postupně rozvíjela až do dnešní podoby s bohatou nabídkou pomoci duševně nemocným. Současným posláním a hlavním cílem sdružení ANIMA VIVA o. s. je na území Moravskoslezského kraje poskytovat podporu lidem s duševním onemocněním a od srpna 2011 také s mentálním postižením. ANIMA VIVA o. s. se snaží o předávání informací o duševní nemoci či mentálním handicapu, jejich pochopení a přijetí a návrat klientů do přirozeného společenského prostředí. Přispívá k pochopení duševního onemocnění a mentálního postižení u veřejnosti.

POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY • odborné sociální poradenství (Sociální poradna v areálu Slezské nemocnice v Opavě). • sociální rehabilitace (v Opavě na pracovišti: Centrum ANIMA Opava). • v Ostravě na dvou pracovištích: Klub Kafe Ostrava a Kafárna. O ostravských pracovištích poskytneme reportáž v příštím čísle časopisu Posel. V Centru ANIMA se snaží pracovníci uživatelům nabídnout zvládnutí co největšího stupně samostatnosti – základní úkony v domácnosti, orientaci v okolí domova, zapojení se do běžného života, práce na PC, výuku angličtiny,návštěvu společenských akcí, výlety a další.

Kontaktní adresa: CENTRUM ANIMA OPAVA Liptovská 1045/21, 747 06, Opava Kylešovice Tel.: 553 034 600, 731 177 812

Obrázek od Renka Kristiana ztvárňuje přímo ANIMU, resp. lidi a atmosféru v ní, ve společenské místnosti, u stolu u kávy… ANIMA VIVA o. s. nabízí sociální poradenství, pomoc při jednání s úřady, při vyhledávání pracovního místa, řešení situace bydlení, dluhovou problematiku, poradenství při studiu, vyhledání odborné pomoci či následné terapie, kontakty a informace o dostupných návazných službách a organizacích, pomoc při obstarávání osobních záležitostí. ANIMA VIVA o. s. pořádá také besedy a Workshopy, které pořádá ve svých prostorách v centru v Opavě při nejrůznějších příležitostech.

VI/22

Pavel Sznapka - Cobainovo velmi pozdní odpoledne 17

Upoutávka básnických sbírek Vydané básnické sbírky u příležitosti 14. celostátní konference Komplexní terapie psychóz

ŽENA TRPĚLIVĚ ŽHNE Marie Farná, ilustrace Milan Farný Uvodní slovo: Básnická sbírka Žena trpělivě žhne je sedmou básnickou sbírkou autorky Marie Farné (nar. 1958), která žije se svým manželem – výtvarníkem Milanem Farným ve Studénce. Sbírka přináší 32 básní. Mnohé básně představují prosté autorčino básnické vyznání krásám života, některé mají formu výkřiků nemocného člověka či upřímných modliteb. PhDr. Lukáš Dominik Život manekýny Zašlé zlato, zašlé naděje voda z břehů se vyleje a nejsem si jista že láska je vždy čistá Zašlé zlato, zašlé viny k tomu život manekýny po vodě si pouští věnce večer lidské propletence a z nočního úžasu zbyl jí smysl pro krásu NÁHODNÉ SETKÁNÍ

HLUBINY NEKONEČNA Martin Vitásek, ilustrace Eva Barvířová

VII/23

Hledím na temnou oblohu, Pomoci si však nemohu, Chtěl bych Tě svádět, líbat, něžně Tě hladit, Pro lásku k Tobě všechny jiné touhy klidně zradit, Víc dávat než brát, S Tebou vstávat, s Tebou chodit spát, Síle lásky se zcela poddávat, Není víc, než milovat a nechtít nic, jen abys byla šťastná, Ty jsi moje skutečnost nad všechny představy krásná, Chci jeden Tvůj dotek, Chci milión Tvých fotek, Chci za Tebou, do tvého světa, Nebude mnou zapomenuta jediná Tvoje věta, Až se dostanu na konec všech snů, Sejdeme se v Nekonečnu za velmi mnoho dnů. 18

Tvorba pacientů Moje cesta do léčebny Moje cesta do léčebny byla za podivných okolností. Začnu o tom povídat: Stalo se to asi před dvěma měsíci, bydlel jsem dva týdny u kamarádů na ubytovně. Tam jsem začal kouřit marihuanu a pít ve velkém pivo. Zapíjel jsem deprese, malé deprese pořád neustávaly. Ale bylo to horší, měl jsem halucinace a bludy a byl jsem slovně agresivní a ještě jsem léčil alkoholiky, kteří pili asi dva měsíce v kuse. Já jsem je vyléčil, ale já na tom byl hůř. Potom jsem přišel domů asi za čtyři dny a předávkoval se léky Seroquelem 400 mg, snědl jsem jich asi 12 tablet, a zhruba za 2 hodiny nastaly halucinace a moje maminka zavolala sanitku. Když mi chtěli píchnout infuzi, tak na mě muselo ležet 6 lidí, aby mi to píchli a pak mě převezli do nemocnice do Třince na Sosnu na psychiatrii, kde jsem byl dva dny připoutaný k posteli a dávali mi nitrožilně stravu. Po dvou dnech mě dali na normální oddělení a tam jsem byl asi tři týdny a potom jsem požádal, aby mě převezli do Opavy do PL na oddělení 17 C, kde jsem ležel i před rokem. Na oddělení 17 C jsem byl tři týdny a 12. 3. mě propustili domů, že jsem již vyléčený.

Chodil jsem na různé terapie. Hlavně děkuji panu psychologovi Václavu Kutnohorskému za jeho terapie a dále děkuji panu doktorovi Tatarkovi za jeho ochotu a pomoc, aby mě vyléčili. Také děkuji všem sestřičkám a hlavně sestřičce Hance Duškové za vzornou a obětavou péči, když měla čas, tak si se mnou povídala a radila mi. Také děkuji psychoterapeutickém týmu za pomoc. Bylo mi tu hezky a zbavil jsem se závislosti a chuti na marihuanu a alkohol. Také děkuji kolektivu pacientů, že se mnou měli tu trpělivost a pomáhali mi v mých útrapách. Strašně se mi tady líbilo a vrátím se zase kdykoliv, když se nebudu cítit dobře. Chci se zbavit závislosti na šňupacím tabáku a vystudovat školu. Najít nějakou dobrou práci a žít spořádaný život: bez drog, alkoholu, výtržností, pobytů v nemocnici a sebevražedných pokusů. Od této léčby jsem si odnesl plno zážitků, jiný pohled na svět, můj život a ostatní lidi, kteří jsou okolo mě a zaslouží si větší ohleduplnost. Děkuji p. Petrové za učení v LVS. Moc mě naučila a těším se na další pobyt. Pavel Budzel

Alfons Essler

VII/23

19

Sponzoři časopisu

PhDr. Mgr. Karlický Michal

REDAKČNÍ RADA Bc. Ivona Országová PhDr. Václav Kutnohorský Mgr. Libor Kundrata Ivana Džemlová Bc. Eva Klimešová Jarmila Frenclová Ing. Michal Ország Dagmar Šimerová Simona Slaná

Toto číslo bylo dáno do tisku 15. 8. 2012 a vychází v září. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Obálka: René Kristián © Opava