Jabok 2008/2009 1. ročník Obecná a vývojová psychologie, psychologie osobnosti Mgr. Anna Klimešová ZS, zakončeno požadavky:
Zk
znalost
témat mini-portfolio úkolů Literatura Fürst, Maria. Psychologie. Olomouc : Votobia 1997 Nakonečný, Milan. Psychologie osobnosti. Praha : Academia 1995 Říčan, Pavel. Cesta životem. Praha : Portál 2004 Říčan, Pavel. Psychologie osobnosti. Praha : Orbis 1975 Plháková, Alena. Dějiny psychologie. Praha : Grada 2006 Plháková, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha : Academia 2004 Vágnerová, Marie. Vývojová psychologie. Praha : Karolinum 1999
Dějiny psychologie antika Aristoteles
De anima
novověk
Locke sensation a reflection 1. polovina 19. století psychofyzika (Weber, Fechner, Purkyně) 1879 laboratoř experimentální psychologie v Lipsku Wilhelm Wundt Ebbinghaus – paměť 1. polovina 20. století Rusko Reflexologie USA
Behaviorismus Evropa Gestaltismus Hlubinná
psychologie
Reflexologie Ivan Petrovič Pavlov učení - klasické podmiňování Nobelova cena Behaviorismus pozitivismus, materialismu, objektivismus John Watson (1878 – 1958) psychologie = věda o chování klíčové pojmy: stimul → reakce (S – R) black box experiment laboratoř, zvířata výzkumy učení (účelem je predikce chování či vyvolání žádoucího chování) intervenující proměnná (S – O – R) Burrhus Frederic Skinner (1904 – 1990) operantní podmiňování potkani, holubi Gestaltismus = tvar, konfigurace, vzorec, struktura (pattern) Wolfgang Köhler řešení úkolů – „aha efekt“ Kurt Lewin teorie pole a sil v něm působících „dobrý tvar“ gestalt
John
Hlubinná (dynamická) Ψ Psychoanalýza S. Freud Analytická psychologie C. G. Jung Individuální psychologie A. Adler Psychoanalýza Sigmund Freud (1856 - 1939) 1
vědomí
a nevědomí
Erich
Fromm (1900 – 1980)
pudy psychosexuální chybné
vývoj
úkony
Analytická psychologie Gustav Jung (1875 - 1961) kolektivní nevědomí, archetypy extraverze/introverze
Carl
Individuální psychologie Alfred Adler (1870 – 1937) pocit méněcennosti touha po moci komplex méněcennosti sourozenecké konstelace Psychologické směry po 2. světové válce: Humanistická psychologie Neobehaviorismus Neopsychoanalýza Kognitivní psychologie Humanistická psychologie zdraví, vnitřní potenciál, tvořivost, osobnost Abraham H. Maslow (1908-1970) hierarchie potřeb seberealizace a seberozvoj Carl H. Rogers (1902 - 1987) person centered approach (PCA) tendence ke zdraví Viktor Emil Frankl (1905 – 1997) touha po smyslu (logos) logoterapie existenciální neuróza hodnoty Neobehaviorismus Albert Bandura (*1925) Učení nápodobou (observational learning) Modelování (modeling) Neopsychoanalýza Erik Erikson (1902 – 1994) Osm věků člověka Karen Horneyová (1885 – 1952)
Kognitivní psychologie George A. Kelly (1905 - 1967)
ÚKOL: K
jedné z uvedených psychologických škol najděte významného autora, který zde dnes nebyl jmenován a stručně shrňte oblast jeho přínosu.
Problematika vědomí a vnímání Obecná psychologie 2. přednáška Psychické funkce: Kognitivní funkce: Vnímání Myšlení Řeč Představivost Pozornost Emoce Konativní funkce: Motivace Vůle Jednání
Vědomí Dimenze vědomí – jasnost, zřetelnost ◦ stav mezi centrem a periferií vnímání (analogicky jako u vnímání) Př. jasně si uvědomuji, že někoho vidím, ale vidím ho jen nezřetelně, takže nevím, kdo to je Pole vědomí Strukturuje se časově a logicky ◦př. sluchová struktura písničky ◦př. chápání čteného textu ◦Obsah pole vědomí = „úžina vědomí“
2
◦Ve vědomí lze mít současně 3 – 6 prvků ◦př. současně řešíme max. 4 hypotézy ◦Větší soubor lze zmenšit reorganizací podnětového pole ◦př. tečky na kostce Nadvědomí Transpersonální psychologie (60. léta) (S. Grof) Doplňující pojem k nevědomí Transpersonální zážitky (meditací, psychotropními látkami, mystické zážitky) Změněné stavy vědomí (nepatologické) Spánek Hypnagogické stavy (usínání) Hypnopompické stavy (probouzení) Hypnóza
Vnímání informace o vnější skutečnosti vytvoří obraz vnitřní, subjektivní skutečnosti prostřednictvím smyslů Vjem a Počitek POČITEK je pojem pro výsledek neurologické činnosti receptoru počitky + emoce + zkušenosti => vjem VJEM je kompletní výsledek vnímání Charakteristiky vnímání Celostnost Rubinův pohár ◦celistvost vjemu dotváří i naše zkušenost př. voda v potůčku ◦celek preferujeme, „dobrý tvar“ Charakteristiky vnímání Výběrovost ◦ subjekt je aktivní – z vjemového pole si vybírá (motivace, pozornost) ◦ některé podněty se „vnucují“ př. koktejl párty efekt
Iluze – zrakové klamy Paobrazy, následné obrazy vjem přetrvává př. červený předmět chvíli zrakem fixovat, pak zavřít oči
Učení, paměť, inteligence 3. PŘEDNÁŠKA Učení Klasické podmiňování (Pavlov) Operantní podmiňování (Thorndike, Skinner) Učení vhledem (Köhler) Zástupné učení (Bandura, Walters) Zástupné učení (na modelu) chování netřeba procvičovat, aby došlo k jeho osvojení aby se chování vyskytlo stačí zástupné posílení učíme se pozorováním výsledků jednání druhých k osvojení dojde i bez posílení (ale chování se nemusí vyskytnout) atraktivní a konzistentní model některé modely jsou „zajímavější“ než jiné, jedinec se od nich učí „radši“ (autorita) model srozumitelný, trvalý, předvídatelný během socializace se častěji učíme přijímáním informací z pozorování modelů než klasickým podmiňováním Techniky učení Asociace ulehčují vybavení z paměti př. mnemotechnické pomůcky (měsíc C, D) psát si značky, obrázky k textu
3
prostor, čas, podobnost, významová souvislost rekonstrukce: vybavení části → celek Vizualizace Křivka zapomínání (dle Ebbinghause) - najděte si v knize nebo na internetu Negativní vlivy na učení Interference verbálních obsahů vhodné oddělit jinak orientovanou látkou Emocionální zábrany silné emoční vzrušení, zážitek silná nervozita, tréma odpor k učivu
Paměť funkce: vštípení, uchování, vybavení druhy: operační – obsah 7+/– 2, trvá vteřiny krátkodobá – omezená, trvá hodiny, dny dlouhodobá – kapacita teoreticky neomezená vliv emocí, motivace význam pauz pro ukládání Praktické rady k učení motivace, emoce využívat vhledu, používat příklady symboly, obrázky k textu na základě asociací učit se v oddílech, pauzy s jiným obsahem opakovat bezprostředně a pak s odstupem
INTELIGENCE Inteligence schopnost ovlivňující úroveň a kvalitu myšlení: schopnost učit se přizpůsobit se řešit nové problémy
používat symboly schopnost usuzovat hodnotit orientovat se v nových situacích na základě rozpoznání podstatných souvislostí a vztahů
Přístupy k inteligenci G-faktor (general, obecný) (Spearman) schopnost vyřešit situaci, pro kterou nemáme dostatek zkušeností projevuje se např. v abstraktních operacích se symboly verbální a neverbální složka fluidní (vrozená) a krystalická (kulturní) (Cattel) Wechsler (1944) – vazba inteligence na: řeč (→ dovednost verbalizovat myšlenky, vyjádřit se) paměť prostorovou představivost (→ mapa, graf, schéma) psychomotorické tempo sociální chápání (→ porozumění sociálním situacím) myšlení (např. úsudek, operace s čísly, neverbální logika, zobecňování,…) Měření inteligence výkonovými testy výkon převáděn na jednotky IQ jednotka IQ má průměr = 100 σ = 15 Přístupy k inteligenci 80. léta – koncepce faktorů (složek, druhů) inteligence např. třísložková koncepce: řešení úloh zacházení s vlastními zdroji a tvořivost praktický rozum druhy inteligence (Gardner): 4
verbální, logická, prostorová, pohybová, hudební, sociální, emoční,… zde se ale pojem inteligence prolíná s pojmem nadání
Myšlení
Část I.
Funkce myšlení: formování pojmů rozpoznání a nalézání vztahů usuzování řešení problémů heuristika (hledání nových řešení) obsah myšlení („materiál“) vjemy, představy, pojmy, abstraktní znaky druhy myšlení dle obsahu: konkrétní názorné abstraktní
Usuzování vyvozování nových závěrů z výchozích premis (propozic) indukce, dedukce, analogické usuzování
indukce – obecný závěr generalizací z jednotlivostí kočka –vlk – kůň – … růže, delfín, zvíře, velký
dedukce – vyvození závěru o specifické věci z obecných pravidel 1. všichni chňaplové jsou fujáři 2. špitec je chňapla 3. z toho plyne, že špitec je fujár
analogické usuzování - srovnáme situaci s jinou podobnou, vyvodíme závěr např. A ku B se má jako C ku … ? PRÁVNÍK : KLIENT = DOKTOR: …
Myšlení
ČÁST II.
Pojem mentální kategorie jednoduše reprezentují různé údaje → usnadňují myšlení pojem má: obsah verbální znak určující rysy Mentální modely Přestože byli 4 řemeslníci bratři, lišili se svou výškou. Elektrikář byl nejvyšší a klempíř nižší než on. Klempíř byl vyšší než tesař, který byl zase vyšší než malíř.
ŘEČ řeč – mentální činnost jedince jazyk – systém znaků sémantika – nauka o významech denotát – předmět či obsah pojmu př. duše – pneumatika kola,… konotát – individuální asociace př. manželství Vztah mezi řečí a myšlením totožné jsou různé, ale těsně spolu souvisí a ovlivňují se primární je myšlení primární je řeč teorie vývoje myšlení a řeči: Lev Vygotskij Jean Piaget Kognitivní vývoj podle Jeana Piageta akomodace – přizpůsobení tomu, co nelze změnit (voda) asimilace – přijímání předmětů do vlastních kognitivních struktur (vodu nezměníme, jak ji použít? Jaké nebezpečí? Plavání, vodní doprava, hašení...)
5
1. Senzomotorické stadium (0-2) stálost objektu 2. Předoperační (2-7) Učí se používat jazyk symbol. zvnitř. činů (panenky) egocentrismus (subjektivní perspektiva – neschopnost jiné perspektivy) centrace (jeden znak situace, neschopnost konzervace - sklenice s korálky) ireverzibilita (neschopnost obrátit proces: 2+3=5, 5-3=?) 3. Konkrétní operace (7-11) vazba na konkrétní zkušenosti; chápe stálost počtu, grupování/seskupování, řazení 4. Formální operace (12+) ◊ hypoteticko-deduktivní usuzování Myšlení a řeč dle Lva Vygotského Nástrojem myšlení je vnitřní řeč V prvních měsících je myšlení neverbální
1. osvojení sociální řeči 2. vývoj dětské samomluvy komentování 3. egocentrická řeč – řízení činnosti 4. vnitřní řeč
◦tělesná ◦výrazová (behaviorální) ◦prožitková obecné dimenze:
◦libost – nelibost ◦napětí – uvolnění dle intenzity a délky trvání:
◦afekty ◦nálady ◦city ◦citové vztahy Vlastnosti emocí trvání, intenzita polarita nakažlivost spontánnost ◦vznikají nezávisle na vůli neopakovatelnost základní emoce: ◦strach, úzkost, hněv, smutek, radost, překvapení, odpor komplexní emoce:
◦důvěra (pocit bezpečí), naděje, žárlivost, závist, pocit viny, pocit hanby, pocit křivdy Domácí úkol Najděte, co je to fí-fenomén Autorem je Wertheimer Jaké je jeho praktické využití Doporučený zdroj: Plháková, Učebnice obecné psychologie
Emoce, motivace, vůle Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. Praha:Academia, 2005.
EMOCE
Funkce emocí vyjadřují motivy regulují fyzickou aktivitu v souvislosti s adaptací na svět (v ohrožení aktivizují apod.) signální funkce – předem upozorňují, co je vhodné udělat, čeho se vyvarovat (úzkost, těšení,…) hodnocení objektů, situací, zaujímání postojů
MOTIVACE zkoumat motivaci znamená hledat příčiny lidského chování a prožívání definice:
složky:
6
souhrn intrapsychických dynamických sil (motivů), které aktivizují a organizují chování a prožívání s cílem dosáhnout pozitivní situace
úzce spojena s emocemi → motivačněemocionální systém
dva přístupy k motivaci:
◦motivy (pohnutky) – zevnitř ◦incentivy (pobídky) – zvenku MOTIVY
◦různě silné ◦vědomé / nevědomé / částečně uvědomované Motivy sebezáchovné ◦cílem je přežití stimulační ◦př. potřeba přiměřené aktivace a variability podnětů ◦podmínka optimálního psychického fungování ◦nedostatek → senzorická deprivace sociální (afiliační) ◦potřeba afiliace: potřeba sdružování, přináležení, intimity ◦potřeba moci: potřeba vlivu, prestiže ◦potřeba úspěšného výkonu individuální psychické ◦hledání životního smyslu ◦obrana sebepojetí ◦potřeba svobodně se rozhodovat a jednat Teorie motivace Freud – pudy Adler – touha po moci Murray – teorie potřeb ◦potřeby = síly, kt. organizují vnímání, myšlení, snažení a jednání určitým směrem s cílem změnit neuspokojivou situaci Maslow – hierarchie potřeb
VŮLE a seberegulace
chtění (žádoucího cíle) + jednání, které z něj vyplývá reguluje chování jinak než vazbou na aktuální uspokojení může jít proti pudové motivaci zahrnuje motivy vyššího řádu – hodnoty a normy společnosti Vůle a seberegulace je vědomá ◦vědomé rozhodování a volba prostředků i průběhu jednání rozhodování – volba při konfliktu motivů: ◦vítězí silnější motiv ◦vítězí motiv osobně významnější Volní vlastnosti aktivní vůle ◦uplatnění při rozhodování ◦rozhodnost, činorodost, pružnost pasivní vůle ◦uplatnění v realizační fázi ◦schopnost odolávat tlakům a překážkám, vytrvalost, sebekázeň
PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI Drapela, Victor J. Přehled teorií osobnosti. Praha : Portál, 2003 Mikšík, Oldřich. Psychologické teorie osobnosti. Praha : Karolinum, 1999 PŘEDMĚT Psychické jevy → jedinečnost Vrozené předpoklady (dispozice) Podmínky existence SUBJEK T
POVAHA JEHO ČINNOST I
PODMÍNKY EXISTENC E
OSOBNOST Individualita
7
Struktura abstraktní organizace osobnosti, odvozená z jejích projevů Životní historie, vývoj osobnost se vyvíjí v souvislosti s biologickými sklony, sociálními zkušenosti a změnami v prostředí Rysy „vzorce“ chování osobnost jsou charakteristické vzorce myšlení, emocí a chování, které určují osobní styl jedince a ovlivňují jeho interakce s prostředím
METODY PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI Psychologie je jedna z mnoha cest pronikání do osobnosti Metody Analýza vnějších projevů (činností) Rozhovor Dotazníky Determinace osobnosti Bio-psycho-sociální + spirituální Osobnost se utváří a realizuje v aktivním sociálním styku DETERMINACE OSOBNOSTI Vnitřní: Genetické a biologické předpoklady Vrozené předpoklady = prenatální a perinatální události Onemocnění Vlohy, temperament, rozumové nadání
Vnější: Socio-ekonomická skutečnost Individuální kontext existence TEORIE A TYPOLOGIE OSOBNOSTI HLUBINNĚ ORIENTOVANÉ koncepce osobnosti:
A. PSYCHOANALYTICKÁ (S. Freud) Struktura osobnosti – Id, Ego, Superego Dynamika – vnitřní (nevědomá) Chování je determinováno primitivními silami, které jsou mimo naši kontrolu, takže nemáme svobodnou vůli Sobectví – bez omezujících sil společnosti bychom se sami zničili Osobnost je neměnná a determinovaná zážitky z dětství B. ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE (C. G. Jung) Typologie dle směřování energie – extravert, introvert C. INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOLOGIE (A. Adler) Typologie podle stylu života (osobní cíle a prostředky): Panovačný typ vysoká aktivita, malé sociální povědomí (prosazují se, agresivní), malý zájem o blaho druhých Zištný typ parazitický postoj – získat co nejvíc od druhých, nechat si uspokojovat potřeby, nízká aktivita i sociální zájem Vyhýbavý typ chybí cit pospolitosti, i aktivita k řešení problémů, obava z chyb, útěk od životních úkolů Sociálně užitečný typ vysoký sociální zájem a aktivita, ví, že řešení život. problémů vyžaduje kooperaci, odvahu a ochotu přispívat k blahu druhých RYSOVÁ TYPOLOGIE podle Eysencka dva hlavní faktory: Extroverze – introverze Emoční stabilita – em. labilita
8
SPRANGEROVA TYPOLOGIE – podle hodnotové orientace 1. Teoretický typ tíhne k individualismu, k poznávání abstraktních jevů, vše převádí do pouček a poznání 2. Ekonomický typ materiální hodnota (peníze, přepočítává vše na známky, …), každého člověka se snaží převést do ekonomiky (ocenit ho) 3. Estetický typ projevy vycházejí z citů, nejvyšší hodnotou – prožít radost, blaho 4. Sociální typ s maximálně vyvinutým sociálním cítěním, je schopen se obětovat na vlastní úkor 5. Mocenský typ snaha ovládnout druhé, závislost druhých na něm → uspokojení 6. Náboženský typ hlavní poslání vidí v naplňování a pochopení idejí, odtržen od reality
• • • •
rozpracovala psychoanalýza = nevědomé strategie vyrovnání se s negativními emocemi nemění situaci ale způsob, jakým ji vnímám neměly by převládat ve způsobech reagování
Vytěsnění
•nepříjemné události → vyvolají stud, pocit
viny, úzkost,… → tyto nepříjemné obsahy jsou vyloučeny z vědomí
•nikdy není zcela úspěšné Potlačení
•úmyslné sebeovládání –čl. ovládne své impulsy a přání nebo dočasně odsune bolestné vzpomínky
•potlačené obsahy si čl. uvědomuje •upřednostňování vytěsnění a potlačení → zvýšená vulnerabilita k nemocem
HUMANISTICKÉ KONCEPCE osobnosti (C. Rogers, V. E. Frankl, A. Maslow) - NASTUDUJTE SAMI
Racionalizace
Biologické koncepce – SOMATOTYPY E. Kretchmer Pyknik → cyklotym Astenik → schizotym Atletik → viskózní /Dysplastik/ Scheldon Endomorf Mezomorf Ektomorf
racionální či sociálně žádoucí motiv
•kyselé hrozny, sladké citróny •tomu, co jsme udělali/neudělali přiřadíme •hledá dobrý důvod, ne skutečný důvod jednání (selhání) jedince Projekce
•vlastnosti, které na sobě nemáme rádi,
nerozpoznáme u sebe, ale připisujeme je /přehnaně/ druhým lidem
•„všichni to dělají, tak proč ne já“ Popření
Obranné mechanismy Ega Jak se vyrovnáváme s nepříjemnými pocity? Ego-obranné mechanismy:
•popření existence nepříjemné situace •„určitě to tak není, spletli se“ •může poskytnout čas k vyrovnání se ALE může i ohrozit
9
Přesunutí
•nepřípustná potřeba je částečně uspokojena na
náhradním cíli
•„klovací pořadí“ aj. Reaktivní výtvor
•člověk utají svůj motiv sám před sebou tím, že silně vyjádří opačný motiv •„mravnost nade vše“ – Hugo Haas Intelektualizace
•získání emočního odstupu od stresové situace užíváním intelektuálních termínů a formulací •onkolog, armádní lékař na frontě,… VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE Vývojové procesy a činitele VÝVOJ = nevratná zákonitá změna determinovaná zevnitř i zvenku, snižování entropie – pročleňování struktury diferenciací a integrací Fylogeneze - vývoj druhu v generacích Ontogeneze - vývoj jedince od početí do smrti Předmět vývojové Ψ duševní vývoj jedince ◦ vývoj činnosti ◦ vývoj psychických procesů ◦ vývoj vlastností a vztahů Cíl popis psychického vývoje objevení zákonitostí v načasování a v kvalitativních změnách
Resocializace mladistvých delikventů Princip vývoje činitele psychického vývoje působí na vývojové procesy a způsobují vývojové změny Vývojové procesy Učení ◦ realizují se změny, které nejsou součástí vrozené a zděděné výbavy Zrání ◦ realizuje se dědičná výbava Vývojové činitele Dědičnost ◦ genetická a vrozená výbava ◦ konstituční výbava Prostředí ◦ přímé i nepřímé působení na psychiku Jedinec sám ◦ bezděčná i záměrná aktivita Periodizace psychického vývoje např. Vývoj myšlení podle J. Piageta Vývoj morálního usuzování podle L. Kohlberga Vývoj osobnosti se člení obtížně ◦ Vývojově citlivé vlastnosti narůstají plynule ◦ Přechody mezi obdobími (=vývojové krize) Tranzitorní krize Kritická vývojová období ◦ Absence urč. vlivů dočasně nebo trvale ovlivní vývoj ◦ „senzitivní období“ Vývoj osobnosti podle E. Eriksona:
Erik Erikson: „Osm věků člověka“ Aplikace, využití Výchova Diagnostika Klinická dětská psychologie Rodinné poradenství Pedagogické poradenství
Vývojové úkoly, které klade tělesný vývoj a společnost Psychosociální konflikt Dobytí „ctností“ 1. Základní důvěra X základní nedůvěra 10
2.
3. 4. 5. 6.
5.
7.
o Ochota nechat matku zmizet z dohledu Autonomie X stud a pochyby - Zadržování / pouštění - 1. období vzdoru Iniciativa X vina - Energie, aktivita Snaživost X méněcennost - Podřizování spontánnosti pravidlům Identita X zmatení rolí - Jak mě vnímají, mé hodnoty, cíle Intimita X izolace - Intimita, aniž bych ztratil sám sebe - Opakem je sklon k distancování Generativita X stagnace o plození a vedení příští generace, produktivita a tvořivost o stagnace, pocit osobního ochuzení, pseudoimtimita Integrita Já X zoufalství o přijetí vlastního jedinečného životního běhu - „moudrost stáří“ o strach ze smrti
VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE PRENATÁLNÍ OBDOBÍ Nedonošené dítě: 25. týden Přenošené dítě: 46. týden ZYGOTA nidace, rýhování EMBRYO: 2. – 8. týden, 3cm organogeneze, lidská podoba nejtvořivější → nemoci matky největší dopad 8. týden – tlukot srdce, krevní oběh FETUS: 8. – 40. týden zdokonalování + růst, cvičná funkce individuální rozdíly v pohyblivosti, v aktivitě učí se asociací Které faktory ovlivňují vývoj dítěte?
PERINATÁLNÍ OBDOBÍ
nejradikálnější změna prostředí závislost na vlastních životních funkcích pupečník, porod placenty mlezivo, zavinutí dělohy = hormonální propojenost
NOVOROZENECKÉ OBDOBÍ porod až 1. úsměv (6. až 8. týden) – široký soc.kontakt spánek 10 – 23h denně, rychlý přírůstek váhy, růst interakce – prostor pro druhého klokánkování vnímání řeči, zájem o vnímání obličeje reflexy – Moorův, Babinského, úchopový, hledací, poloha šermíře, těžiště na malíkové straně
KOJENECKÉ OBDOBÍ od 3. měs. leží dítě symetricky Rozvoj motoriky: Sed: od 6. měs. „žabí“ sed, od 9. měs. přímý sed Lokomoce: 6. až 9. měs. od 9. měs. se staví u nábytku → stoj bez opory → první kroky (12. měs.) Uchopování od 4. měs. zrakem řízený úchop (sahání → úchop → manipulace → pouštění) 9. měs. „kleštičky“ → zájem o malé předměty Rozvoj myšlení – spojeno s motorikou učení – kruhové reakce – náhodný efekt → snaha o záměrný efekt hra – explorace Vývoj řeči: na zač. 3. měs. BROUKÁNÍ → zdvojování slabik ŽVATLÁNÍ (napodobuje řeč) → slovo → jednoslovné věty 11
od 3 měs. se začíná SMÁT 6. – 7- měsíc stálost objektu (i matky) → SEPARAČNÍ ÚZKOST a strach z cizích lidí
mluví ve větách, otázky, hádanky Živá představivost „nepravá lež“
MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK BATOLECÍ OBDOBÍ 1. – konec 3. roku rozvoj chůze – batolení hra z kostek: ve 2.letech řady → ve 3. letech most paralelní hra symbolické, předlogické myšlení asociace předmětu s pojmem („jablko“) → symbolické hry, kreslení, představy, řeč) Řeč osvojování výslovnosti, rozšiřování slovní zásoby, gramatiky → od 2. roku souvětí negativismus soucit
PŘEDŠKOLNÍ OBDOBÍ
ztrácí proporce dítěte (roztomilost) lokomoce – schody, koloběžka, kolo zvládnutí sebeobsluhy rozvoj sociálních vztahů (vrstevníci, instituce) magické myšlení – animismus, antropomorfismus (zvířata jako lidi) vědomosti získává svou vlastní zkušeností dítě nechápe to, co je popisováno pouze slovy, bez možnosti vlastní zkušenosti Předoperační myšlení Typická činnost– hra Typická vlastnost – zvídavost Rozvoj řeči rozšiřování slovníku, zpřesňování významu slov a zdokonalování gramatiky
Významný sociální mezník → nová sociální role přibývají povinnosti i výhody příprava celé rodiny → dítě se do školy ne-/těší Škola místo učení a výkonu místo socializace konfrontace hodnot rodiny a školy Školní zralost Kognitivně motorická Pozornost, lateralita, grafomotorika, výslovnost, sluchová analýza, početní dovednosti Sociální, emoční Intelektová Všeobecný přehled, orientace v čase, slovní zásoba MYŠLENÍ: Vázáno na realitu (názorné, konkrétní) Chápe stálost počtu, formuje se pojem počtu Decentrace (chápe více hledisek) Chápe trvalost podstaty, i když se jeví proměnlivě (strom jaro – podzim) Reverzibilita když uberu → změní se to, když to vrátím → bude to jak dřív Kauzalita – hledají jednoznačnou příčinu Náhoda ohrožuje pocitem nejistoty
12
Rozvíjí logika – dedukce Normy – konvenční morálka touha splnit očekávání autority od středního škol. věku si začíná vytvářet vlastní normy Domácí zvíře Identita
PUBERTA 11/12 až 15 let Potřeba jistoty a závislost Znejistění → roste potřeba nové stabilizace Emoce kolísavost, impulzivita introvertovanost Sebehodnocení Vztahovačnost MYŠLENÍ: rozšíření perspektivy – bere v úvahu různé možnosti (→ zesiluje nejistotu) formální logické operace, hypoteticko-deduktivní usuzování dokonce větší zájem o možnosti než skutečnost dovede uvažovat systematicky, kombinovat, integrovat změna v hodnocení času → přehodnocení postoje ke světu i k sobě egocentrismus – hyperkritika sklon polemizovat – procvičování intelektuálních kompetencí schopnost introspekce nový způsob sebepoznání SEKULÁRNÍ AKCELERACE Urychlení vývoje vlivem kulturních, ekonomických, průmyslových změn v 2. pol. 20. století oproti meziválečnému období Rozdíly mezi generacemi, generační propast
ADOLESCENCE Adolescentní moratorium (=odklad, pozastavení) Různé přístupy společnosti k adolescenci: „nemoc“, kritické období „zlatý věk“, média „životní styl“, děti i dospělí je napodobují „právo na hledání sebe sama“ „období nezodpovědného konzumu“ X „alternativa konzumní společnosti“ adolescenti jako „oběti nezodpovědného vývoje společnosti“
DOSPĚLOST PSYCHOLOGICKÉ ZNAKY: nezávislost na primární rodině – finanční, emoční, bydlení psychosociální zralost (viz níže) období nejvyšší výkonnosti, tvořivosti, zakládání vlastní rodiny psychosociální zralost: samostatnost v rozhodování odpovědnost za sebe a za své jednání, ochota podstoupit riziko a přijmout event. následky schopnost stát si za svým názorem, střetávat se s jinými názory sebedůvěra schopnost udržovat dlouhotrvající přátelství schopnost jednat s každým člověkem s náležitými ohledy a bez předsudků schopnost sladit své potřeby (práva) s potřebami jiných na základě empatie projevit soucit, pomoc
13
schopnost běžného heterosexuálního styku bez pocitů viny, bez zábran - schopnost dát najevo lásku a něhu a také ji přijímat schopnost vykonávat přiměřené množství práce každý den - nepociťovat nepřiměřenou únavu, pociťovat užitečnost CHARAKTERISTIKY DOSPĚLOSTI: vrchol fyzických sil a tvořivosti vrcholí vývoj kognitivních procesů a psychický výkon zlepšuje se schopnost odpovědného a etického jednání získávání životních zkušeností stabilizují se základní životní postoje Základní aspekty života Manželství Rodina Zaměstnání Záliby
Bilancování, smíření se smrtí SMRT Tabuizované téma strach ze smrti, tedy z konce vlastní existence strach z umírání jiné pohledy – př. smrt jako vyvrcholení života, odchod do Boží náruče
RIZIKOVÉ VÝVOJOVÉ BODY: Narození dítěte 7. rok manželství Syndrom opuštěného hnízda Krize středního věku (kolem 40 let) Klimakterium
OBDOBÍ STÁŘÍ Gerontopsychologie Průběh ovlivňuje: míra společenské izolovanosti člověka zájmy, koníčky soběstačnost , aktivní přístup k životu Biologické stárnutí omezování hybnosti, výkonnosti a výdrže; klesá frustrační tolerance; zhoršuje se paměť a funkčnost smyslových orgánů Odchod do důchodu Změna sociální role
14
