Vývojová psychologie a psychologie osobnosti Vztahově postojové a seberegulační vlastnosti osobnosti
Autorství
Autorem materiálu a všech jeho částí,není-li uvedeno jinak, je PhDr. Alena Šindelářová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).
Vztahově postojové vlastnosti osobnosti (charakter, postoje, ideály, citové vztahy)
1. Charakter: souhrn mravních vlastností osobnosti, které se zakládají na jejím morálním přesvědčení a projevují se v mravní stránce jejího chování a jednání (morální profil), vlastnosti kladné i záporné –. Struktura charakteru: - v širším smyslu (všechny vlastnosti osobnosti) - pro nás (v užším smyslu) – světonázorové, mravní, pracovní, společenské vlastnosti + vlastnosti, jimiž člověk vyjadřuje vztah k sobě samému. a) světonázorové vlastnosti: souhrn poznatků, postojů a názorů člověka na nejzákladnější otázky existence člověka a smyslu života, podle něhož jedná a vytyčuje si cíle.
Vztahově postojové vlastnosti osobnosti
b) mravní vlastnosti: vyjadřují vztah osobnosti k morálce (mravnost, čestnost, statečnost…… nemravnost, nečestnost……) c) pracovní vlastnosti: určují společenskou hodnotu člověka, vztah, postoj k práci (svědomitost ……), způsob práce (přesnost ……) d) společenské vlastnosti: vztah a způsob chování k lidem. e) vztah k sobě: sebevědomí tzv. zdravé (sebedůvěra, skromnost ……), přehnané (domýšlivost ……), snížené (méněcennost, poníženost)
Vztahově postojové vlastnosti osobnosti
2. Postoje: relativně stálá tendence (pohotovost) charakteristickým způsobem reagovat na určité podněty. V průběhu života – ustálený systém pozitivních nebo negativních hodnocení. Tím se předem předurčuje kladná nebo záporná reakce na určité podněty. (Složka rozumová, citová a iracionální.) Podle převládání racionální nebo iracionální složky dělení postojů: a) přesvědčení (mínění, názor) – převládá poznávací složka, utváří se vědomě, je racionálně zdůvodněné, verbalizované přesvědčení = mínění b) předsudek – iracionální hodnotící vztah (např. rasismus ) c) víra – převládá emocionální zabarvení.
Vztahově postojové vlastnosti osobnosti
Utváření postojů: životními zkušenostmi, napodobováním, generalizací, změna postoje souvisí s přebíráním rolí, velký vliv – sdělovací prostředky, mínění ve skupině. 3. Ideály: vznešené, vzorové, vysoké životní cíle, o jejichž dosažení člověk usiluje. 4. Citové vztahy: naznačují, co má pro osobnost zvláštní hodnotu, kladnou nebo zápornou. Intenzita citových vztahů – vášeň (velmi silná) –odcizení (ztráta citů) = citová škála
Obr.1 Citová škála - doplňte
nenávist
lhostejnost
obliba
láska
*-------------*------*-----*------------*------*------*
Seberegulační vlastnosti osobnosti (sebeuvědomování, svědomí, volní vlastnosti
)
1. Sebeuvědomování = vědomí, vlastní individuální existence. Projevuje se aktuálním poznáním vlastního duševního života (prožívání a chování) a připraveností vybavit a použít vlastních dosavadních zkušeností. Uvědomuje si vlastní zkušenost. Pojmy – já, ego. Sebeuvědomování je prvním předpokladem seberegulace (ovládání se). Sebepoznání = uvědomění si zvláštnosti v průběhu vlastního prožívání a chování (kladů a nedostatků). K sebepoznání – v průběhu sociální interakce, hodnocením jiných lidí se člověk učí vyčleňovat a poznávat (urychluje se v pubertě).
Svědomí Sebekoncepce = bezprostřední vztah člověka k sobě samému založ. na sebeuvědomění, sebepoznání a sebehodnocení. (Zahrnuje postoje a hodnoty, utváří i vztah k jiným lidem). 2. Svědomí = spontánně vznikající vnitřní proces, který odráží konflikt mezi zvnitřněnými mravními zásadami člověka a jeho aktuálním chováním. Je to vnitřně přejatý systém zákazů a příkazů společnosti, ve které člověk žije. Sebekritika = verbalizované sebehodnocení, zejména hodnocení vlastních nedostatků.
3. Volní vlastnosti Vůle = proces cílevědomého a záměrného sebeovládání. Cílevědomost – (nedostatek = tendence podávat se různým náhodným vlivům.) Zásadovost (mravní zásady) Vytrvalost – je rozdíl od tvrdohlavosti. Rozhodnost – (odliš. unáhlenost, tj. nerozvážné a nesprávné impulzivní rozhodnutí.) Sebeovládání = zadržení a přemáhání nežádoucích projevů a jednání.
Další vlastnosti: Je to i schopnost přinutit se splnit přijaté rozhodnutí. (Nedostatek sebeovládání – neschopnost ovládat pohybové, citové a řečové projevy a přemoci nepříjemné tělesné stavy.) Fyziologický základ = nedostatečně vypěstovaný vnitřní útlum. Samostatnost – protikladem je sugestibilita (ovlivnitelnost) – podléhání vlivů okolí, podřizuje se jim i proti svému přesvědčení. Iniciativnost – samostatné jednání bez cizích pokynů, nachází nové cíle a způsoby jejich dosažení. Silná vůle – souhrn kladných vlastností vůle, předpoklad: ustálené zájmy a city, správně organiz. činnost člověka zaměřená na dosažení vysokých společenských cílů.
Literatura a seznam vyobrazení
Langmeier, Josef, Langmeier Miloš,Krejčiříková Dana: Vývojová psychologie s úvodem do vývojové neurofyziologie. HaH, Praha 1998. Literatura: Fürst, Maria: Psychologie.Votobia, Olomouc 1997. Helus, Zdeněk: Psychologie. Fortuna,Praha 1998. Obr. 1 v souboru Vztahově postojové vlastnosti osobnosti je upraven autorkou prezentace pro doplnění žáky
