Ročník II. 15. října Číslo 9-10

15. října 1916.

Ročník II.

Číslo 9 - 1 0 .

R e d a k t o r : A n t . B. S v o j s i k , v r c h n í v ů d c e . V r e d a k č n í c h p r a c í c h vly p o m á h á 18. o d d í l p r a ž s k ý c h

junáků

Předplatné 2 K i se zásilkou, jednotlivá čísla po 20 h. — Redakce: Praha I I , NáplavnI ulice číslo 5. — Administrace: E m i l Š o l c , nakladatelství v Karlině Královská třída.

Z tábora

První t á b o r o v ý oheň. n y m b u r s k ý c h skautů

1916.

Dr. J. Sv. Procházka:

Ochrana ptactva. Nejširší pole, na němž mchou se skauti a vůbec veškerá mládež zúčastniti veřejného působení a to i teoreticky i prakticky, svým příkladem, poučováním i zakročováním v případě přestupků, skýtá ochrana ptactva. A ochrana ptactva je úvodem a předpravou k ochraně přírody a pa­ mátek vůbec a poskytuje též pro mládež neocenitelnou výhodu, že může výsledky své práce pozorovali. Vzorem můžeme míti Ameriku, kde nejrozšířenější společnost na ochranu ptactva, A u d u b o n S o c i é t y (čti Odebn Sosajty), nazvaná dle J. J. Audubona, znamenitého ornitologa a přítele přírody, který mnoho let prožil v přírodě, zabývaje se studiem ptactva amerického, volí si mezi skauty své Junior Secretaries, mladé tajemníky, kteří obstarávají propagaci myšlenek ochrany přírody a za-

Str. 130.

„Junák".

Číslo 9—10.

.sťupují zároveň jaksi policii společnosti, nemilosrdně stíhajíce všechny pronásledovatele ptactva, jsouce k tomu oprávněni i jistou jim propůj­ čenou mocí úřední. Tak osvědčili se znamenitě zvláště v době tahu křepe.ek, které je v Americe zakázáno stříleti, ač jsou jinak hledanou po­ choutkou. Na nádražích prohlížejí zavazadla a se skautskou bystrostí pod plášti, v zavazadlech a jinde objevují zakázané úlovky a postižené k pokutování oznamují. Také němečtí Pfadfindři se vrhli na praktickou ochranu ptactva a nářadí k ní potřebné sami si zhotovují. U nás máme sice zemský zákon o ochraně ptactva z r. 1870, ale bohužel málo se zachovává a zákon na ochranu ptactva sám nestačí, když se jinak ptactvu málo pomáhá, ba naopak často bezděky škodí. Velikými škůdci ptactva jsou kočky. Kočka je v. domácnosti hezké a milé zvíře, ale jakmile začla pytlačiti, má propadnouti smrti. Usmrcení dějž se ovšem l i d s k y a bez t r á p e n í . Nejlépe je na př. kočku do pasti chycenou i s touto ponořit do vody. K u chytání jsou nejlepší dřevěné, sklopné pasti; železa a samostřelná zařízení nejsou dovolena. Praktickou past navrhuje W . W y 1 e r, německý praktický ornitolog. Na okenní rám jednokřídlového, sklepního okna upevníme do rohu nahoře háček, na pažení okna kroužek neb kladku. O d háčku přes kladku vedeme šňůru zatíženou as 5kilovým zá­ važím, aby sě okno automaticky zavíralo. Tomu však zabráníme tenkou laťkou, kterou vzpříčíme mezi okenní rám a pažení asi uprostřed okna. Uprostřed laťky pevně uvážeme šňůrku, kterou připojíme k tenkému prkénku, asi 5 0 X 5 0 cm J velikému, které je dole pod oknem o stěnu vodorovně opřeno. Na prkénko lze položití návnadu, ale nebývá toho ani třeba. Jakmile kočka skočí na prkénko, srazí je dolů a s ním i laťku; okno zavře se samo tíhou závaží. Kočka je chycena ve sklepě. Tímto způsobem chytil jmenovaný ornitolog během několika málo dní 1 5 koček a tím svou zahradu úplně zbavil škodné. Jiný důležitý úkol ochránce ptactva je starati se ptactvu o příbytek a potravu. Nejlepší příležitost k hnízdění je v hustém křoví. Toto křoví vysazovati, kde je to možno, v zahradách i v přírodě, jest jeden z nejlepších úkolů mladých přátel ptactva. Také křoviny, jež svými bobulemi a semeny ptactvu skýtají potravu nutno pěstovati. Nejlépe jest vyhledati mezi mnohými druhy ty, které vynikají oběma vlastnostmi. Sem náleží střemcha, trnka, jeřáb, bukyně, mukyně, šeřík, dřín, svída, blošina, řešetlák, krušina, bez, chebdí, hloh, moruše, tis a m. j . Slavný teoretický i praktický znalec ptactva, svob. pán B e r l e p s c h , loni ze­ snulý, podává též návod, jak takové smíšené křoviny vysazovati a postřihávati, aby vyhovovaly svému účelu a poskytovaly zároveň oku pří­ jemnou podívanou. Je jisto, že takové křoví nikdy nebude hmyzem ožráno. Je důležito, v okolí a pod křovím neshrabovati spadlé listí, v němž se drží larvy hmyzí, ptákům za potravu sloužící. Kdo chce ptactvu prokázati velkou službu, má dle možnosti zame2ovati porážení dutých a vykotlaných stromů, jež poskytují ptactvu úto­ čiště. A : p o n ě v a d ž těchto stromů je nyní poskrovnu, navrhl s v o b . p á n 2 B e r 1 e p s c h ů umělá hnízdiště u r č i t ý c h r o z m ě r ů (což je ve­ lice důležito), vydlabaných z kusu kmene i s korou neb z.vypálené hlíny. T y ovšem junáci tak snadno zhotovovati nemohou, za to však budky $>re ptáky dle vědeckých pravidel. Naše obyčejné budky pro špačky

Číslo

9-10.

Junák

Stři 131.

bývají zhotoveny ledajak a jen nedostatečně svému účelu vyhovují. Z a to správně sestrojené budky jsou ptákům výborným útočištěm i v zimě. ' l aková budka má býti sestrojena ze silnějších prken, aby se nebortila. Přední strana je 34.5 cm vysoká, zadní pouze 33 cm. Šířka všech stran 1 7 cm. Tlouštka užitých prken je asi 2.5 cm. Dno nutno vklínili a ni­ koliv přibiti, aby budka byla pevná a vlhkem se nebortila. Střecha, do zadu se svažující, přečnívá as o 3 cm. V předu, ve vzdálenosti 6 cm od spodního okraje stříšky je vlet. Je to kruhovitý otvor, stoupající dovnitř asi v úhlu 4°. Vzdálenost vletu od dna musí býti zachovávána, aby kočky neb jiné šelmy nemohly na dno tlapkou dosáhnouti. Na obranu před šelmami neupevňujeme též pod vlet bidélko, pro ptáky zbytečné. Budku nutno zhotoviti z tvrdého dřeva, nehoblovaného (pouze pilovaného) a upevniti j i pevně přišroubováním za lištu, kterou jsme na zadní stěnu budky před pověšením připevnili. Před umístěním budky, jež děje se na podzim nebo v zimě, vysypeme dno její na 1 —3 cm (dle rozměrů budky) směsí hlíny a pilin. Vlaštovkám pomáháme tím, když pod střechou, asi 1 0 — 1 5 cm pod vyčnívajícím okrajem střechy, neb ve stáji v téže vzdálenosti od stropu př bijeme prkénko 10—15 cm široké. Prkénko podepírá hnízdo a za­ mezuje potřísnění stěn trusem. Z a suchého jara, ve druhé polovici dubna a v květnu, udržujeme na silnici před domem nebo na jiném místě, kde je hlína blíže domu, stálým doléváním vody loužičku nebo vlhkou hlínu, aby měly vlašťovky z čeho stavětí hnízdo. V sadech, kde je vodotrysk, rybníček neb jiná vodní nádržka, umí­ stíme koupadlo pro ptáky a zároveň napajedlo v podobě plovoucího prkénka nebo proutěného víka s prohlubeninou 1—3 cm hlubokou upro­ střed. Kde je voda více než 3 cm od okraje vzdálena a více než maxi­ málně 4 cm hluboká, nemohou ptáci ani piti, ani se koupati. U studně venku neb jinde v sadech umístíme talíř neb misku s vodou — nejlépe se hodí hliněné misky užívané pod květináče — nebo korýtko hluboké postupně 0—4 cm. Neméně důležitá jsou krmítka pro ptáky. Jest jich více druhů. Budiž zde popsáno alespoň jedno krmítko, tak zvané hessenské. — Na čtyři koly, 1.40 m vysoké, upevníme lepenkovou neb jinou stanovou střechu (t. j . čtyřstěnnou střechu v podobě jehlance). Koly mají vzájemnou vzdálenost 1.30 m. Pod okrajem střechy na všech čtyřech stranách umístí se skleněné úzké tabule, široké 18 cm. Doprostřed, pod stříšku postavíme čtvrtý kůl, který sáhá až ke spodnímu okraji skla. Na ten nahoru přibíjíme čtvercové prkénko o straně dlouhé 60 cm s nízkou lištou po krajích, aby ptáci zásyp nerozhazovali. Pod tímto horním prkénkem, ve vzdálenosti 25 cm je druhé, jímž kůl prochází, rovněž čtvercové, ale o straně dlouhé pouze 30 cm, rovněž lištou opatřené. Toto menší krmítko má ten účel, aby si ptáci zvykli na zásyp. Jakmile počnou zobatí na hořejším prkénku, na dolení přestaneme zasypávat. Pokud jde o zásyp, užíváme směsi drobtů chlebových, drobtů sušeného a rozemletého koňského masa bez soli ve vodě vařeného, semence, mletého semence, máku, makové moučky, jáhel, ovesného šrotu, jitrocelového semence, su­ šených bezinek, sušených jeřabin, mravenčích vajíček a sušených mouč­ ných červů. Mnohé z těchto věcí jsou ovšem nyní vzácný, právě tak

Str. 132.

Junák"

Čfslo

9—10.

úprava těchto věcí v tak zvané k r m í c í k o l á č e dle barona Berlepsche není dnes móžna. Ten totiž doporučuje přesně odvážené množství svrchu uvedených věcí dobře promíchali s určitým kvantem hovězího neb skopového loje. T o ovšem platilo pro doby míru, kdy lůj snadno bylo možno opatřiti. — T a k é strouhané vařené brambory možno ptákům dávati, ale u těchto, jakož i u chleba nutno pečlivě dbáti, aby zvlhnutím nezkysaly,. neboť stávají se tak ptákům nebezpečny.

Patolízal. Polsky napsal Jul. Letowsiky, česky Jar. Novák.

Nikdo z nás ho neměl rád, ačkoliv nás bylo v třídě přes třicet. . . Nebyla tím vinna ani jeho ryšavá hlava, stále rozcuchaná, ani vrozená jeho plachost, ani konečně jeho kostkované kalhoty, jež nosil v zimě V létě již od primy a které s ním téměř srostly tak, že bez těch »kostiček« (jak jsme je nazývali) nedovedl si nikdo Červička ani představiti. — Chudobný, zanedbaný, neměl zvláštního nadání; nad učením dlouho seděl, ale konečně se mu vždy v čas naučil. D o školy, ráno i odpoledne, přicházel vždy první. Pravda, někdo musí býti prvním, ale přece bylo to nápadné, že nikdy se nestalo, aby Červíček neseděl již v lavici, když naše »skautská trojice« vrazila do třídy . . . Všichni u nás v tercii měli jsme přezdívky, ale Červíček jich měl hned celou ř a d u : Červ . . . Zozek. . . Mřížka . . . Červánek (poněvadž se vždy začervenal, když ho někdo oslovil) . . . Ananas . . . a konečně ještě jednu, velice ohyzdnou: Patolízal! — A co nejvíce nás při tom rozčilovalo, bylo, že nikdy se pro to nerozzlobil, ba ani pro tu poslední. Obyčejně jen se usmál, jako by chtěl říci: »I to snesu . ..« — Já, který nejednou jsem se popral, že na mne volali »Básníku!«, Černický, první z naší třídy, který se nadmíru čertil pro »Kominíčka« a třetí nerozlučný z naší dru­ žiny, Poletyllo, o něhož se div křeče nepokoušely pro »Kulihráška«, nemohli jsme nikterak pochopiti, že on, »Patolízal«, snáší to vše s ta­ kovou lhostejností. Přezdívka tato nepovstala jen tak bez příčiny. — ; Již v sekundě pozo­ rovali jsme, že Červíček často po chodbách postává s latinářem, nejpřísnějším ze všech profesorů, malým, suchým a při tom, dle našeho názoru, nadmíru popudlivým mužíčkem . . . A jen co je pravda hodili se ti dva znamenitě k sobě . . . »Červ« v těch svých starobylých »kostičkách« a spravované čepicí, »Ciceron« (tak jsme nazývali latináře mezi sebou) v ošumělém a vybledlém svrchníku, oba stejně ryšaví a vyhublí, jako by nikdy nejedli: párek k pohledání! — Stávalo se nezřídka, že Ciceron mezi vyučováním z nenadání řekl: »Červíčku, připravoval jsi se?« — » Prosím, Vašnosti, připra­ voval . ..« — »Umíš všecko ?« — »Prosím, Vašnosti, všecko . . .« »Nu dobrá, sedni si tedy, milánku, a řekne nám to . . . (a tu následovala ta známá, hrozná přestávka) třeba . . . Záhorský.« Byly to projevy obzvláštní důvěry a přízně, jež nám ovšem neušly. Avšak, co ty dva sblížilo a jak Červíček dovedl zmírniti neobyčejnou přísnost »Cicerona«, nemohli jsme se dopátrati. Červíček nijak mu nenadbíhal, ale latinář vždy sám, zvláště za přestávky jej přívětivě oslo-

ti<\o

9—10.

Junák"

Str. 133.

vovál: »Ta'k jak je, Červíčku, jak?« —• »Děkuji, pane profesore!« —» N o , to je dobře!« a latinář pohladiv ho po hlavě, přátelsky mu po­ klepal na rameno. Jedenkrát, když jsem je spatřil opět takto úkradkem spolu rozmlouvati, chytil jsem si druhého dne Cervíčka: »Prosím tě, co máš s tím Cicercnem?« — » H m , nic; co bych s ním měl!« odpověděl, jako obyčejně se při tom zarděv. — » A na co se tě tedy vyptával?« — » K d y ? Včera? . . . Ptal se mne, kde zůstávám. A já řekl, že na předměstí sv. Ř e h o ř e . . . u uhlířů.« — » A co on?« •— » O n ? Ciceron? . . . Ptal se mne ještě: T o u takových, co dobývají uhlí? . . . A já na to: Ne, pane profesore; kde by tu uhlí dobývali! T i je pouze po domech roz­ nášejí . . . v košících . . . No, a to je všecko, na co se včera ptal!«

Zkouška na divadelní představení v přírodě. Z t á b o r a na Plešivci u Berouna.

Pověděl to s takovou upřímnou prostotou, že ještě téhož večera jsem ho hájil proti svým soudruhům-skautům Cemickému, Poletyllovi a Stumrovi, jenž byl právě u nás na návštěvě. »Možno, že je poctivec!« zvolal •Černický, »ale já ho přece nemám rád . . . Cítím, že mi způsobí jednou velikou nepříjemnost.« A opravdu! — A l e to je celá historie. Především musím poznamenati, že Černický, jenž byl prvním žákem v naší třídě, vedle skaut ngu měl ještě jednu zamilovanou věc — klou­ začku. Když nadešla zima a kaluže potáhly se ledem, pozbýval téměř rozumu. Nedbal ničeho: první i poslední jeho myšlenkou byla klouzačka. — Zejména první dni toužebně očekávaného mrazu uváděly jej přímo v třeštění . . . Musil se klouzati den co den, třebas jen čtvrt hodinky. Po-

Str. 134

„Junák"

Číslo 9—10.

zději, když se zábavy jaksi nasytil, přicházel do své míry, ale v prvních dnech byl hotov dopustiti se největší pošetilosti. Již v listopadu, sotva ukázala se první jinovatka, Černický říkal: »Rány Boží! možná, že do rána umrzne!« — Ale nadešel počátek pro­ since a o klouzačce ani potuchy. A ž konečně na sv. Barboru počalo k vejčeru znatelně přituhovati. »Hoši!« zvtfla/1 Černický, přiběhnuv ze dvora; bude-li ráno klouzačka, nevím, zda to vydržím. • . Do školy bych aspoň rozhodně n e š e l . . . vzkážu, že jsem nemocen!! — »Edo, měj rozum! Což jsi zapomněl, že nám bude zítra »Rek« — jak po­ sledně oznámil — něco zvláště zajímavého vykládati? Nemyslíš, že by bylo takové hodiny škoda ?« krotil jej Poletyllo. Černický na okamžik se zamyslil; bylo patrno, že by opravdu nerad vynechal přednášku našeho oblíbeného třídního, jemuž říkali jsme vše­ obecně »Rek«. -—- »Nu tak tedy Rek přednášku odloží!« — »Jak to!?« zvolali jsme oba najednou. — »E!« mávnul rukou, »vždyť vám říkám, že to nevydržím!« —Ráno bylo 7° pod nulou. Sotva jsme se probudili, vidíme k svému údivu, že Černický jest již přistrojen. Vstal dříve než obvykle, ale jako b ý na svá včerejší slova byl zapomněl, vzal knihy a odcházel: »Na shledanou!« pravil ve dveřích. — » E d o , kam jdeš!? Počkej! Vždyť je ještě času dost! Slyšíš? Co je ti?!« volali jsme jeden přes druhého. Ale marně . . . "Už byl pryč . . . Jenom minutku a chvátali jsme za ním, ale už jsme ho nedohonili. — Nakoupili jsme si ještě cestou jablek, abychom měli v deset hodin co chroupat a přesně v osm přišli jsme do škply. A l e co to? Co znamená ta tlačenice na chodbě? Mimoděk podíval jsepi se na Poletylla a Poletyllo na mne: »Vidíš?« — »Vidím . ..« V e třídě plno štiplavého dýmu, takže naprosto nebylo možno tam vydržeti. Stojíme všichni na chodbě. Ukázal se Černický, proti svému zvyku zamlklý. I Červíček je zde. Seděl ze všech nejdéle ve třídě, až ho čmqud vypudil. Netrvalo dlouho, přichvátal třídní a jal se vyslýchali školníka, který rozkládal rukama, jakoby chtěl naznačiti, že neví o ničem. — »Co asi s námi udělají?« ptáme se druh druha. —• » H m . . . Pošlou nás domů!« vyjel Černický, odvraceje zrak. — Červíček stál v koutě a lho­ stejně podupával nohama, aby se zahřál. Konečně objevil se sám ředitel, provázen Rekem a nahlédl do třídy, ale v okamžení zase spěšně z ní vyšel, kašlem se zajíkaje. — »Je kreslírna vytopena?« otázal se školníka. — »Dosud n e n í . . . n e v ě d ě l . . . kdož pak se mohl něčeho podobného n a d í t i . . . « omlouval se školník. — »Ať tedy mrznou!« řekl ředitel, ale hned bylo patrno, že má přece jen nějaké pochybnosti, neboť obrátiv se k nám, zvolal: »Domů! svévol­ níci !« — Potom nařídiv školníkovi, aby otevřel ve třídě okna, rozběhl se ještě za námi a doložil: » A odpoledne dostavíte se všichni k vý­ slechu . . . rozuměli jste!? . . . všichni . . . do jednoho!« Odcházíme rychle ze školy, ale ten výslech, předem ohlášený, otrávil nám radost z nenadálého prázdna. Pohlížíme s bezděčnou výčitkou na Oemického. — » E d o , Edo!« zaštkal tiše Poletyllo. Černický mávl rukou. —• » E h ! ..« — Na místo, abychom pospíšili domů, zůstali jsme v

Číslo 9—10.

„Junák"

Str, 135.

houfci před školou nerozhodně státi. V tom ukázal se poblíž naší sku­ piny Červíček. Byli jsme sklíčeni a proto laskavější než jindy. »Červíčku! Půjdeš s námi?« otázal se Černický. — »Já na klu­ ziště? . . . iNemám bruslí!« — »Já ti půjčím!« nabídl se Poletyllo. » A když já neumím na dvou se klouzat,« vymlouval se Červíček. » A ostatně jsem rád, že mohu jít domů, poněvadž musím . ..« a rozpačitě se od­ mlčel. — »Co musíš?« otázal se Štumr, který se k tomu právě nahodil. — »Eh, nic! Na shledanou!« — A přidržuje si na boku svoje kalhoty, rychle odcházel. Na rohu setkal se s Ciceronem, který spěchal do gymnasia; ten ho hned zastavil. Počali o něčem rozmlouvati, při čemž Červíček stál před ním s odkrytou hlavou, tiskna čapku na levý bok, na totéž místo »kostiček«, kde před tím držel ruku. — »Oho, Ciceron již ví o všem!« pravil Poletyllo. — »Však by se byl o tom dozvěděl tak jako tak,« pro­ hodil jsem. — »Pojďme jim s očí!« zašeptal Černický. »Víte co?« do­ ložil. »Mám předtuchu, že se všecko v y z r a d í . . . Zpropadená v ě c ! . . . U ž mně přešla chut na klouzačku.« Počali jsme jej těšiti. Nesmysl! Co by se mohlo vyzraditi? . . . •—• »Inu nevím, nevím,« malomyslně zavrtěl hlavou. »Červíček byl již ve třídě, když jsem přišel. Bylo mu již nápadno, že jsem přišel tak záhy do školy . . . A č pilně psal, mohl mě přece snadno z a h l é d n o u t i . . . A teď se setkal s Ciceronem.. . Nevím, nevím . . . Bude z toho pěkná mrzutost!« — Ale konec konců, pohodiv vzdorně hlavou, rozběhl se na kluziště . . . Odpoledne, místo katechety, zastali jsme v učebně třídního. Černický, spatřiv jej, stanul rozpačitě ve dveřích, jakoby chtěl couvnouti. T o tam bylo jeho sebevědomí a s ním obvyklá jeho jistota a neohroženost. — Uklonivše se, zasedli jsme tiše na svá místa. — Po chvíli vstoupil do třídy Ciceron. Přistoupiv ke katedře, jal se něco šeptati třídnímu, při čemž jsme zaslechli slova: »pan ředitel«. Z d á l o se mi, že jda mimo Cervíčka, kterýž seděl nedaleko od kraje, Ciceron se naň významně usmál. Rek po vstav, přerušil slavnostní ticho obvyklou pobídkou: » K mo­ dlení!* — Leč nikdo se neozýval. — »Kdo se má dnes modliti?« ptal se profesor. — »Červíček.« — »Pravda!« zašeptal Červíček a zardívaje se, počal se tichým hlasem modliti »Otče náš . . . « » . . . a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim vinníkům . . .« »Sedněte!« pravil po modlitbě Rds; sám však neusedl, nýbrž ujal se pohnutým hlasem slova. Vyslovil své politování nad tím, že jeho třída, kterou se vždy rád honosil, způsobila mu nyní tak veliký zármutek. Lépe by bylo, kdyby zůstalo vše utajeno, neboť mu bude nejvýš bolestno zjistiti jméno vinníkovo. Ale spravedlnosti nutno učiniti zadost. Než uplyne hodina, musí se všechno vysvětlit!. Usednuv, roziložil před sebou zápisník a počal se v něm mlčky probírati: Pojednou zvolal: »Černický!« Černický, patrně zblednuv, povstal. Řek nezačal (jako obyčejně) od Apfelbauma a nehodlal se tedy řídili dle abecedního pořádku. — »Černický,« pravil Řek, »na své čestné slovo: nevíš, kdo provedl ten neroz-

Str. 136.

Jupák"

Číslo 9—10.

umný kousek ?« — »Nevím!« vyhrkl Černický s tak nápadným chvatem, že to až zaráželo. — »Dobrá, sedni si!« odvětil Řek. A po chvíli/převrátiv v zápisníku několik listů, pokračoval ve vý­ slechu: »Záhorský!« •— Dle toho jsme poznali, že vyvolává dle pro­ spěchu v poslední konferenci. Černického tedy v podezření neměl. Od­ dechli jsme si. — »Nevím!« zněla upřímná odpověď Záhorského. — »KTeutzer!« — »Nevím.« — A podobně šlo to dále; jakkoli odpověď vždy stejně zněla, Řek neztrácel ani na okamžik chladné krve. — »Čiževič . . . Poletyllo . . . Apfelbaum . . . Domoradský . . .« klidně vyvo­ lával. A odpověď stále táž: »Nevím!« »Výborně!« pravil jsem si. »Projde celý katalog a nedoví se ničeho!« — Potěšen tou myšlénkou, podíval jsem se na Černického, ale věnij až jsem se ulekl. Černický všecek se chvěl jako v horečce a byl bledý jako stěna. Snášel patrně velkou duševní trýzeň . . . Porušil čestné slovo. . . Zavadil jsem oň zlehka. Necítil "ničeho. — »Štumr!« volal'tou chvílí Rek. — »Nevím!« — Konečně došla řada na šestnáctého. »Červíček!« Váhavě po­ vstal. — »Nevím!« zašeptal tiše; on vůbec nikdy hlasitě neodpovídal. V tom se stalo něco neočekávaného. Černický, kterýž, jak mi později sdělil, nezaslechl odpovědi Červíčkovy, vzchopil se ze svého místa a vztáhnuv ruku ke katedře, náhle vzkřikl: »Já jsem to udělal, pane pro­ fesore! . . . Já jsem nasypal síry na kamna . . . J á ! . . . « opakoval vždy důrazněji, patrně, aby mu bylo spíše uvěřeno. Třídou zašuměl údiv, na to zavládlo trapné ticho. Rek sklonil zrak na katedru a počal se probírati v katalogu. »Jak se jmenuješ?« otázal se konečně, jako by neznal svého nejlepšíh* žáka. — »Černický!« — Profesor převrátil ještě list: »Sedni si!« pravil klidně. » T e b e jsem se již ptal . . . A tys před chvílí se mi zaručil, že nevíš o ničem.« — Nový údiv. Avšak Černický jako by neslyšel. — »Já to byl; já!« volal, pláčem se zajíkaje. »Já jsem to udělal. . . Chtěl jsem jít na klouzačku, já koupil za pětník síry. Před tím jsem to zapřel, ale teď mluvím pravdu. . . Ano, já jsem to udělal. Ostatně, bylo by to vyšlo na jevo tak jako t a k . . . Červíček byl již ve třídě a jistě mě viděl . . . Ať to zapře, může-li . . . Ten patolízal!. . .« — A vrhnuv se na lavici, počal vzlykati jako malé dítě. Třídou zašumělo: »Patolízal! Patolízal!« a všechny zraky obrátili se na Červíčka. — Ubožák, těžce Čemickým obviněný, opovržlivými potóedy žáků stíhaný, zašeptal plačky s dojemnou naivností: »Vždyť jsem nic neřekl!« — A znova týž šepot: »Patolízal!« »Ticho!« zvolal Rek, zameziv tak hádku. Po té sestoupiv s katedry, počal se procházeti podél lavic zamyšlen a zasmušen. Slavnostní ticho přerušovali jen tlumený pláč Černického. Konečně postavil se Rek před první lavici, zrovna u Vzlykajícího vinníka a počal svými obvyklými slovy: »Milí hoši!« — Oslovení to bylo nám znamením, že se již ne­ hněvá. — » A a h — « oddechli jsme si všichni. Řek zatím jal se nám vykládati, jak velice jsme jej zarmoutili, že jsme vzornou pověst třídy poškodili. Pravil dále, že neví, kdo je vinníkem, neboť Černickému již v.ěřiti nemůže . . . nikdy nevěří tomu, kdo jednou jej p ř e l h a l . . . Proto nechce již nic v ě d ě t i . . . Co tomu řekne pan ředitel,

Číslo 9—10.

„Junák".

Str. 137.

je ovšem jiná v ě c . . . . A l e snad se to nějak u r o v n á . . . . ovšem skvrna zůstane na nás vždycky . . . Vidouce jeho neobyčejnou šlechetnost, všichni jako na povel vyhrnuli jsme se z lavic, obklopivše dobrého Reka a žadonili jsme: »Prosím, ne­ udávejte nikoho!« — » N a místa!« zvolal a usadiv se klidně, jal se vykládati o druhé válce punské.

Na Z l a t é Stoce. Ze soutěže na nejlepší obrázky z přírody. Zaslal skaut Pešek v Třeboň..

V ě c opravdu se urovnala, ale Červíčkovi »patolízal« zůstal. O n sám nadále vytrval ve svých tajemných stycích s Ciceronem. Stranili jsme se ho a on rovněž, pln lítosti, kde mohl se nám vyhýbal. — Jednoho dne, na počátku jara, nepřišel Červíček do školy a druhého dne rovněž ne. Tehdy pravil Rek ke konci odpoledního vyučování: » K d o bydlí blízko Červíčka? Je nutno se pozeptati, zda snad nestůně.« — Nikdo se neozval. — »Je toho tím spíše třeba, poněvadž jest sirotkem... ne­ má rodičů . . . nemá nikoho na světě . . . « pokračoval Řek. » A bydlí u prostých l i d í . . . Mohl by zemříti, ani by nevzkázali a my bychom ni­ čeho nevěděli. . . «

Str. 138.

„Junák*

Číslo 9—10.

N a ta slova přihlásilo se několik hochů, ale Černický první pravil: »Já tam dojdu, pane profesore!« — »Já také!« zvolal P o l e t y l l o . — »Já také! J á také!« volali první. — »No, no . . . Najednou má tolik přátel!« poznamenal Řek trpíce. »Černický se k němu podívá . . . Dávám ti tu věc na starost a zítra mi řekneš, co a j a k . . . « Po vyučování Poletyllo, Štumr a já jsme se připojili k Černickému: »Půjdeme s tebou. . . Na skautskou cestu!« — » P o j ď t e . . .« Na rohu ulice přidal se k nám pátý skaut ve třídě, Domoradský: »Já také pů­ jdu !« — A již zaměřila pětičlenná naše výprava do předměstí; sv. Ře­ hoře nad Starou Vislou, kde u svých uhlířů bydlel Červíček. Přibližujíce se k malému, nízkému, jakoby do země propadlému dře­ věnému domku, najednou jsme se všichni zastavili: »Pssst! Ciceron!« zašeptal Stumr. Před námi v houstnoucím soumraku kmitla se drobná postavička Ciceronova. Nesl balík a mířil k témuž domku jako my. »Počkejte!« řekl tiše Černický. Zůstali jsme státi za rohem, pokud Ciceron nezmizel v síni. Na to jako na povel, po špičkách přistoupili jsme k okénku, jímž prosvítala záře malé petrolejky. Viděli jsme těsnou, nízkou světničku. Batolily se tu tři děti. V koutě ukusoval z krajíce chleba starý, sehnutý uhlíř. Zena otáčela se u kamen. Ciceron, jak bylo patrno, nebyl tu poprvé, neboť všichni jej znali, staří i děti. K d y ž jsme poprvé nahlédli do světnice, stál Červíčék upro­ střed světnice a líbal latináři ruku. Nastalo ticho a my zřetelně zaslechli ostrý hlas Cicerona, který rozvinoval na stole vedle lampy svůj balíček: »Sliboval jsem t i , sliboval, ubohý Červíčku, ale ne a ne se dostat z domu . . . A ty sám ke mně jsi také nepřišel. . . Vím, vím, spadla by ti koruna s hlavy . . . A ty máš opravdu korunu . . . ano, ano . . . trnovou korunu! . . . Ale zatím nastala katastrofa! . . . Jistě s tebe spadly — ko­ stičky, co?« »Ba spadly, pane profesore, spadly . . Zašíval jsem je, jak jen jsem mohl, ale co plátno, když mají jedenáct děr . . .« — »Jedenáct! Podí­ vejme se!.. . Opravdu!:..-... Je ti už vidět tělo . . . Ale to nic!. . . Tyhle jsou c e l é . . . No, ticho! n e p l a č ! . . . pojď, postav se k s v ě t l u . . . Vez­ meme míru, jak ti asi půjdou . ..« A vyňav z kapsy kousek provázku, jal se měřiti délku nohou Červíčkových. » H n e d to bude! Nejsem o mnoho větší a silnější než ty . . . však jsem za mládí také mnoho . . . No, postůj hezky zpříma!« — A vzav do ruky nůžky, jal se nohavice dle míry přistřihovati. — »Tak, podívej se, jak jsou ještě zachovalé a pevné . . . V těch si zase nejméně tři léta pochodíš! . . . Tak . . . A teď uděláme záložku, aby se mohly dle potřeby zase povolit. Tak! A teď sem dej jehlu!« »Ah, pane profesore! Jak jste ke mně dobrotiv!« zašeptal plačky Červíček. Uhlířka obrátila se u kamen. »Podívejme se, jak to pan pro­ fesor umí!« —- Ciceron hořce se usmál: »Jaký div, paní, vždyť po celý svůj život stále jsem zašíval!« — A na to mlčky pokračoval ve své práci. Červíček, nespouštěje s něho očí, stíral se svých tváří slzy a mlčel. »Nu, a zítra zase přijdeš do školy! Ale, ale, hnedle bych byl zapomněl. T u máš ještě tři šestáčky! Ale šetř, hochu, šetř!« A položil na stůl tři penízky. Nemohli, jsme se déle dívali na tento výjev, byli bychom vypukli po-

Číslo 9—10.

Str. 139.

Junák*.

hnutím v pláč. — »Pojďme!« zašeptal Poletyllo se slzou v oku. Z a tmy kráčeli jsme mlčky domů. Po cestě opustili nás Štumr a Domoradský. Večeři nechali jsme takřka netknutou a druhého dne z rána, již o sedmé chvátali jsme všichni tři znovu k předměstí sv. Řehoře. V sadech setkali jsme se se Štumrem, nesoucím kromě učení nějaký raneček. »Jdete k Červíčkovi ? Já také!« zajásal:. A v ulici při Staré Visle — tu máš! — potkáme pátého skauta — Domoradského. »Michálku, ty také?« počali jsme volati. -— » T o víte, že také!« a spatřiv naše ba­ líčky, počal si pro jistotu ohmatává ti kapsu. Červíček měl již na sobě nové »kostičky« a pil chvatně teplé mléko, když znenadání vstoupili jsme do nízké světničky. Zadíval se na nás nanejvýš udiven. Nemeškajíce, vysvětlili jsme mu vše několika slovy a počali vykládali své dárky. Poletyllo přinesl tři košile . . . Domoradský deset korun . . . Černický dva páry k a l h o t . . . Stumr z brusu nové ka­ maše . . . Červíčék ; obklopen tolika poklady, plakal a my jsme mu p o m á h a l i . . . A od těch dob, aby se tak byl někdo osmělil nazvati jej patolízalem, nebo zamračit! se na Cicerona! Byli jsme tu my, skauti a ten by se byl, pane, od nás m ě l ! . . .

K u l t u r n í d o k u m e n t y pod p o v r c h e m zemským. Slovo k p o z o r o v a t e l s k é m u úkolu v 7. čísle »Junáka«.

Laskavostí p. vrchního vůdce a redaktora poskytnuty mi byly k na­ hlédnutí odpovědi junáků na zmíněný úkol. Uviděl jsem, že junáci zcela správně usuzují, že »propadávání jest pouze zdánlivé; ve skutečnosti zvy­ šuje se okolí předmětů«. Sama příroda nanáší na příznivých místech vrstvy, mnohdy velmi mo­ hutné. P ů d a štěrkovitá, na níž stojí Praha, byla nanesena Vltavou. Leckdy

Obr. L Bronzové š p e r k y , nalezené v p r a ž s k é m

obvodu.

i vítr nanosí veliké náspy, jako na př. severské pískové dýny a saharské vrchy. V nejbližším okolí můžeme spatřili veliké dílo větrů: mocná lo­ žiska jemné cihlářské hlíny (spraš, loess) byla před tisíciletími nanesena větrem. Velmi mnoho i člověk působí k proměňování zemského povrchu a to jak úmyslně, tak i bezděky. Pohlédneme-li na nynější úpravu Podskalí

Číslo 9—10.

Str. 140.

v Praze, spatříme, že úmyslně zvyšuje se zde posavadní úroveň po­ vrchová a to rázem o 4—6 metrů. Původní stavby vyhlížejí tu pak sku­ tečně jako »propadlé«. Někdy je zvýšení nepatrné; na př. při předlažbě zvýší se úroveň třeba jen o 1 cm. Po staletích i takové malé změny vy­ dají v souhrnu zvýšení o metry. Stává se pak, že předmět (budova) po dlouhých dobách bývá okolím převýšen a i úplně pokryt. Vidíme to na nejstarším pražském příbytku mezi novou radnicí a kostelem sv. M i k u ­ láše. Chodíme tu po ulici a netušíme, že pod námi je světnice z X I I . století. K d y ž pak zasypaný předmět je po staletí ukryt pod zemí, vymizí i z lidské paměti. Někdy jen báje připomínají »propadlé« budovy a města. Před padesáti lety vykládala se Illiada studentům jako snůška

Obr. 2. Pražs&é nálezy z kance doby kamenné.

báchorek. Přišel archeolog Schliemann, kopal na pobřeží maloasijském a našel skutečnou Tróju hluboko pod povrchem zemským. Zpráva o tom způsobila světovou sensaci. Četlo se v »Les Mondes« dne 4. října 1873: »Město Trója jest historické! K d o by si pomyslil, že by se nalézalo 2 0 — 3 0 m hluboko pod mocnou vrstvou nánosu ?« Předměty zapadlé do země staly se velice důležitou pokladnicí archeo­ logického zkoumání. Tvořiliť se nánosy už v dávných dobách, v samém okolí prvotních lidí, a zachovaly nám tak v sobě přečetné pozůstatky lidské práce a kultury. Tábořiště pravěkých tlup byla pokryta popelem, kostmi, střepy z rozbitých nádob a nástrojů a mezi tím leckdy vtroušen. nalezne se i ztracený šperk (Obr. 1.) a cenná zbraň. Z a 3—4 století jistě nashromáždí se takových věcí velice mnoho a odpočívají v nánosu skryty, až při kopání v zemi na ně uhodíme a na světlo vyneseme. Při exkursi libeňského oddílu, před prázdninami t. r., našli jsme v hloubětínské pískovně pod ornicí vrstvu Ví—1 m silnou, ve které bylo množství střepin z nádob a kosti domácího dobytka. Střepiny ukázaly, že po­ cházejí z mladší doby bronzové (kultura knovízská), tedy asi z V . sto­ letí před Kristem. Někdy sídlilo obyvatelstvo na temže místě po ták dlouhou dobu, že pozůstatky výrobků, které v sídl šti takovém vyhrabáváme, zjevují po­ stupný technický a kulturní vývoj až třeba k výrobkům středověkým a

Číslo 9—10.

„Junák"

Str. 141.

moderním. Nejhlouběji nacházíme věci nejstarší, třeba ještě z doby ka­ menné (Obr. 2.) ; nad nimi je vrstva pozůstatků z doby bronzové; ještě výše jsou zbytky z doby železné a nejvýše je humus se zbytky moder­ ními. Všecky tyto vrstvy nalézti na témže místě je případ velice vzácný, ale hledáme sídliště, které by ukázalo aspoň dvě, tři kulturní vrstvy. T o má pak vel kou vědeckou důležitost pro stanovení časové posloupnosti těch kterých kultur. Před libeňskou reálkou, u Sokolovny, jest odkopávka, kde jsem v březnu 1909 objevil šest kulturních vrstev nad sebou. (Obr. 3.) A ž do hloubky 1 m sáhaly střepiny novověké a středověké; v hloubce 1 až 2 m nalezl jsem nádoby na kruhu točené (Obr. 4.) z doby až Kristova narození. O d 2—3 m hloubky táhla se vrstva se zbytky staré doby že­ lezné (kultura bylanská), t. j . ze I I I . století před Kristem. Ještě hlouběji zasahovaly jámy se zbytky z doby bronzové (k. knovízská). Takovéto souvrství znázorňuje zhruba celý postupný vývoj lidské kultury.

r

Obr. 3. Souvrství ilibeňské.

Byly konány i pokusy, hledati lidské výrobky nejhlouběji vůbec polo­ žené a vypočítati z nich stáří lidstva a nejstarších kultur. V Louisině při kopání základů pro velikou budovu v deltě mississippské nalézány byly v rozličných hloubkách kmeny cypřiší. V e čtvrté vrstvě cypřiší vy­ hrabána byla v hloubi 5 m lebka lidská. Dowler vypočítal, že celková výška deltového nánosu vyžadovala k svému vytvoření doby 158.400 let; lebka ona, dle hloubky své odpovídala by stáří 57.600 let. Z e m ě faraónů již často obrátila k sobě pozornost učenéha světa. Při první Napoleonově výpravě, uhodilo se při kopání studní na lidské vý­ robky ve značné hloubce. Heketian Bey, který 185 1 — 5 4 podnikal četná vrtání do země, nalezl u Heliopole, nedaleko Kaira, v hloubi 16—24 stop džbány, hrnce, cihly, měděný nůž, lidskou figurku. Zvlášť důležitý byl nález při vrtání u Memfis. Zde, na místě, kde stával kolos Ramsesa I I . , nalezeny v hloubce 1 2 m vypálené hliněné střepy v čistém nil­ ském nánosu. Linant Bey nalezl v deltě nilské, v hloubi 72 stop, kousky červených cihel. Ze všech těchto nálezů bylo ihned vypočítáváno jejich stáří. Pozorována výšky vrstvy náplavu naneseného Nilem za rok a dle toho vypočítávána doba, nutná k nanesení značných těch vrstev. Tak došlo se k číslům, stanovícím stáří nalezených předmětů na 1 2 až 30.000 let. Řeka Tinniěre při ústí svém do Ženevského jezera vytvořila z bahna

Str. 142.

„Junák"

Číslo 9—10.

a štěrku pahrbek, který, byv při železničních pracích rozvážen, poskytl kořist předmětů rozličných kultur. Čtyři stopy pod povrchem nalezeny byly zlomky římských cihel a mince; v hloubi desíti stop nalezeny nehlazené střepy hrnců a předměty bronzové; v hloubi 19 stop hrubé střepy, dřevěné uhlí, rozbité hnáty a lidská kostra. Dle Morlota činí stáří římské vrstvy 1300—1800, bronzové vrstvy 2400—4200, nejspodnější kul­ turní vrstvy 4 7 0 0 — 7 0 0 0 let. (Obr. 5.)

Obr. 4. N á d o b a »l\radištrví«, na kruhu točená, s vtaicí. (Nalezena v Libini.)

Jak přijme tato čísla junák pozorovatel? Musí říci dle pozorování přírody, že říční náplavy jsou velmi nestejné a nepravidelné a že nanesené vrstvy podléhají náhlým změnám a pře­ vratům, na př. o povodni. Nelze tu počítati s pravidelným zvyšováním nánosu a nelze tudíž odvozovati zde spolehlivého určování chronolo­ gického. I když vážní badatelé opravdově vypočítávají stáří jednotlivých ná­ nosových hloubek, musíme o nich podotknouti, že, byť byli i v jiných stránkách velmi znamenití, málo obírali se pozorováním skutečných dějů přírodních a že vývody jejich junáky nepřesvědčí. Udávaným číslům pak upíráme vědecké ceny. K d y skutečně můžeme udati stáří spolehlivým letopočtem ? Jsou takové šťastné případy, kdy věříme letopočtu. Na př. mám ve sbírce starý hliněný džbáneček, o němž tvrdím, že pochází z první polo­ ží

Obr. 5. Staroslovanské popelnice z doby bronzové.

vice X V . století. Je to jisté? Ano, neboť uvnitř džbánečku našel jsem přes třicet husitských mincí. Jinde našly se mezi střepy nádob mince římských císařů, jimiž pak vrstvu spolehlivě datujeme. Hůře je v dobách starších, kdy mincí nebylo. Ale i tu si pomůžeme pozorováním a usuzováním. Nesmíme se tu ovšem ukvapiti, nýbrž žá­ doucí je veliká opatrnost a kritičnost. Proto také nynější věda archeolo­ gická nedospěla doposavad k určitým letopočtům pro dobu předhistorickou a kde takové letopočty udávány jsou, hledíme na ně jako na za­ tímní pomůcku orientační. Z a to archeologie má veliké výsledky při stanovení relativní chrono-

Čislo 9—10

Junáků

Str. 143.

logie. Označují se tu jednotlivá kulturní období zvláštními jmény a ta nám pak nahražují letopočty. Je to něco podobného jako v geologii, která také nemůže nám poskytnouti určitých letopočtů, nicméně dosta­ tečně nás uspokojuje relativní chronologií, totiž svým systémem útvarů od prahor až k čtvrtohorám. Lidstvo ví mnoho; ale je to přec ještě málo. V ě d y mají dosud veliké úkoly nerozřešené. Pozorování je nejlepší průprava k získávání nových vědomostí. Proto také dobrý junák-pozorovatel jest i dobrým studentem. Později pak, při vědecké práci, velice mu vítány budou poznatky, kte­ rých nabyl bystrým pozorováním. Zavadil jsem tu o domy ponořené do země a o staré střepy — a lidský věk nestačí na zdolání potřebného pozorování a usuzování. Vší­ mejte si všeho kolem sebe, i věcí zdánlivě nepatrných — i starého střepu — a prospějete vlastnímu vzdělání i obohatíte vědomosti obecné. Šachem.

S k a u t s k á měření svahů. r i'i'

Měřemí svahů.

Při vycházkách neb na tábořištích naskytne se často příležitost i po­ třeba provésti rychle, bez zvláštních přístrojů různá měření. Jsou to buď měření vzdáleností, na př. pro kontrolu odhadů neb map, neb měření výšek strání, svahů, vrchů, staveb, ploch pozemků, obsahu nádržek a pod., nebo různá jiná měření, na př. rychlosti vody v potocích, množství tekoucí vody, spádu řeky atd., která nám mohou poskytnouti nejen pří­ jemnou zábavu, ale i výborné poučení z praktické geometrie, zvláště

Str. 144.

Číslo 9—10.

Junák"

iiení-li po ruce pomůcek a přístrojů a záleží pouze na vynalézavosti zúčastněných, jakým způsobem daný úkol rozřeší. Dnes pojednáme o měření výškovém a zvláště o přesném zjištění svahu ferrainu (strání, roklí, b ř e h ů ) . O d b o m ě provádí se toto měření nej­ častěji tak zv. svahoměrem a to odstupňováním. Vezmeme 4 m dl. vážní lať s vodováhou, položíme j i jedním koncem vždy na svah, druhý posu­ nujeme po svislé, dělené lati tak vysoko, až vodováha »hraje«, t. j . až je vážní lať v poloze vodorovné, odečteme na svislé lati výšku a b (viz obr. 1.) přejdeme se svislou latí na druhý konec lati vážní a pokraču­ jeme tak b u ď po svahu nahoru, neb obráceně, mezi body I . a I I . . Součet výšek: a b + a' b' + a" b" = V ti j . výška mezi bodem I . a I I . Počet položených délek latě vážní a b + a" b' + a'" b" -

D

!. j . vodorovná vzdálenost bodu I . od I I . Předpokládejme však, že skaut nemá po ruce ani latě, ani vodováhy, ani zednické krokvice, která by vodováhu (libelu) mohla nahraditi, nýbrž pouze 2 hole (tyčky od stanu) a kousek tenkého motouzu. Z jedné tyče zřídíme vážní lať tím, že na ni přivážeme motouz za­ tížený u p r o s t ř e d kaménkem, do rovnoramenného trojúhelníku m n o tak, že m n = n o (viz obr. 2 ) , načež v p o l o v i n ě vzdálenosti m o, t. j . v bodu p, zavěsíme rovněž olovnici z motouzu s kaménkem. Posuneme-li tyč vážní do takové polohy, až svislé části motouzů- se kryjí, pak jest tyč vodorovná a možno výšku na druhé tyči svislé odečísti. Nemáme-li po ruce metr, naznačíme dělení podle zápalky, která měří přesně 5 cm. Tímto způsobem lze zjistiti tedy současně výšku i vodorovnou vzdálenost, t. j . celý průřez (profil) svahu. J. K .

Nymburští

s k a u t i na p o l i dobročinnosti.

válečné

Nynější těžká doba přináší starosti, které by se jindy zdály mali­ chernými, ale nyní jsou rázu vážného. Jest to též korespondence s vo­ jíny nalézajícími se jak na frontě, tak v zajetí. Poznali jsme, že mnohá starostlivá matička nebo manželka neví si rady, jak by odeslala zprávu, balíček a pod. za svým drahým. Proto usmyslili jsme si zříditi jakousi poradní kancelář, kdež bychom, náležitě informováni udíleli nez štně rady, jak poslati tu neb onu věc a psáti adresy. T o bylo zvláště důležito pro zajatce do Ruska, ježto malé pro­ cento našeho lidu zná azbuku. T é jsme se dobře naučili. T é ž dotazy o nezvěstných jsme psali a poslali peníze zajatcům. Hlavní starost — o vhodnou místnost — nám odpadla, když slavný Okresní výbor pro­ půjčil nám úp'ně bezplatně svoji zasedací síň, která se k účelům našim velice hodí. Odborných pokynů dostalo se nám v kancelářích Červeného

Číslo 9—10.

Str. 145

„junák"

kříže v Praze a na poště. Hlavní zásluhu o zřízení naší kanceláře m á náš obětavý vůdce, pan prof. Novotný. Hned začátkem prázdnin »úřadovali« jsme poprvé. Nedočkavě oče­ kávali jsme prvního zákazníka. Toho dne přišel však jen jediný. Oče­ kávali jsme takový výsledek, ale utěšovali jsme se nadějí, že podruhé budeme míti práce více. A vskutku; druhého dne vyříd.Ii jsme celkem 18 věcí. A zákazníků stále přibývalo. V úřadování jsme se střídali a také z tábora našeho dojížděli jsme do akce dvakrát v týdnu na kolech. Vedle zasílání balíčků, fotografií, peněz do Itálie a Ruska, dotazů na pluk a pod. vyřídili jsme 247 lístků zajatcům, 52 případů pátrání po nezvěstných a mimo to 15 případů pátrání po nezvěstných prostřed­ nictvím Červeného kříže ve Švýcarech.

Z tábora

Při p r a c í c h dřevařských. n y m b u r s k ý c h skautů

1916.

Z Ruska došlo již na lístky námi psané mnoho odpovědí a též o ne­ zvěstných namnoze získali jsme zpráv. Poněvadž kancelář se osvědčila a konala dobré služby, budeme úřadovati také během školního roku. Máme v kanceláři pokladničku na naši Ústřední Matici Školskou, která nyní tolik potřebuje a odevzdáme jí, jak doufáme, slušný peníz od našich vděčných zákazníků. Fr. Votava.

Cvičný tábor vídeňských

skautů.

Vystoupení dnešního našeho vrch. vůdce, prof. A . B . Svojsíka, za idey skautské v roce 1911 mělo, jak známo, za následek nejen vznik a zřízení junácké organisace naší české; předešlo časově počátky německého skautingu v Rakousku. Skautství vnášelo do života školní mládeže tolik nového, v úzkých

Str. 146

Junák

Č.slo 9 - 1 0 .

poměrech školní výchovy neobvyklého, že právem byla obava, nezaujmou-li rozhodující kruhy vůči nové instituci, k otázce táboření, kroje, samosprávy atd. stanovisko odmítavé. Bylo tudíž nutno informovati o všech našich krocích rozhodující kruhy. Dík včasným a věcným informacím, článkům, jež uveřejnil vrchní vůdče též v listech vídeňských, dík zdaru, jenž provázel první prázdni­ nové tábory naše, nejen že dopřáno bylo nám klidného rozvoje, ale pod vlivem tím vznikaly i organisace nové. V táboře vídeňských Němců šířily se správné názory, vznikly dobré, přátelské styky, došlo k obapolným návštěvám a vídeňští zařizovali pak bezděky mnohé co do programu i vnější formy shodně s námi. Uznávají-li dnes předáci rakouského skautingu našeho vrch. vůdce prvním průkopníkem idey výchovy životem v přírodě v říši naší a hlásí-li se ve svém orgánu veřejně k formám a způsobu života v našich táborech vzniklým jako ke svému vzoru, je to zajisté akt vzácné upřímnosti a svědčí o tom, že ani v táboře našich německých kolegů není myšlenka ná­ rodnostního smíru planým heslem. Letos v létě dožili se vídeňští skauti splnění dávné své touhy — prázd­ ninové kolonie — již zbudovali nedaleko Neulengbachu. T á b o r byl dosti rozsáhlý. Příchozího, jejž hlásila hlídka telefonicky do vůdcovského stanu, upoutal zprvu obrovský hangárový stan, kde se scházeli účastníci tábora za nepohody k jídlu, hrám a pod. Také ku­ chyně, vedená instruktorem a 4 skauty, vybudována byla v mohutném měřítku a uspokojovala plně požadavky, jež na ni kladlo denně 60 hla­ dových hrdel. — Obytné stany, v počtu 34, byly stavěny s podsadami, jak jsme je as uvyklí vídat v našich táborech. Na květinovou výzdobu, jíž v posledním roce u nás věnováno hojně péče, rovněž nebylo zapo­ mínáno. — Na slavnostním cvičišti (Paradeplatz) vztyčen stožáT s vlajkou a zřízena »polní pošta«. Program záležel hlavně z tělesných cvičení, prací v táboře a v lese, her, stopování a pochůzek po okolí; večer byly slavnostně ukládány vlajky a besedováno u táborového ohně. Vídeňští hoši si na svůj tábor tak uvykli, že neradi jen se s ním lou­ čili. Na 300 se jich tam vystřídalo, a to, myslím, by bylo jedinou zá­ sadní odchylkou od našeho způsobu táboření. U nás nestává se totiž, že by hoši přicházeli do tábora zařízeného, jejž jim zbudovali předchůdci, jako se dálo při stálém střídání se účastníků tábora u Neulengbachu. A č v onom budování vlastního krovu, dobývání snesitelných podmínek ži­ votních na předním místě jest hledati nejsilnější prostředky výchovné, nechci přece říci, že by t i , kdož přišli do hotového, byli snad bez zá­ sluh. I na ně zbylo jistě ještě tolik práce, že jí nemusili předchůdcům svým záviděti. K prvnímu kroku svému v podnikání táborovém odvážili se vídeňští v těžkých dobách dnešních, ale byli zajištěni finančně i hmotně četnými příznivci. Několik bankovních firem darovalo jim celkem 2550 K , firma Elsinger, svrchu zmíněný hangárový stan, jiné firmy zásobily kuchyni, dodávaly zdarma dříví, prkna, nářadí a m. j . Néulengbašský tábor měl nesporně rozhodný úspěch, což ochotně do-

Číslo 9—10.

.Junák*

Str. 147.

tvrzovaly i čelné vynikající návštěvy, jako místodržitel bar. Bleylében, zástupci ministerstva kultu a vyučování, zeměbrany, hrabě Chotek a j . Úspěchu toho vídeňským skautům z plna srdce přejeme a jsme povděčni za to, že se myšlenky táboření ujali s takým zápalem, neboť pří­ klad jejich bude za j'sté na prospěch skautské výchovy mládeže v celé 8*. J. Kouba, vůdce 16. oddílu.

Cvičný tábor vídeňských. Pfadfindrů. Jar. Novák:

P l á t ě n á Lhota. K prázdninovému t á b o ř e n í spojilo se letos 8 junáků z V . oddílu s vůdcem N o v á k e m , 8 junáků z IX. oddílu s v ů d c e m Wildmannem a 4 junáci z XIX. oddílu s v ů d c e m Sigmundem. T á b o r rozbili jsme 7. července na Plešivci u Berouna, lesnatém to kopci 4 5 8 m vysokém. T á b o r s á m ležel p o n ě k u d níže v širokém úvalu mezi o b ě m a vrcholy kopce, y r o z s á h l ý c h lesích, větši­ nou jehličnatých. T á b o ř e n í o c h o t n ě povolila městská rada b e r o u n s k á a p r o ­ půjčila n á m i m a l ý k a m e n n ý domek, bývalou s u š á r n u u tábořiště, kde isme .si zařídili skladiště a špižírnu; za veliké nepohody jsme tam vařili. Obec b e r o u n s k á se s v ý m tajemníkem p. D a n e š e m vycházela n á m ve všem ochot­ n ě wstříq, o c h o t n ě obstarala dovoz zavazadel, prken a dříví na topení, v ý ­ pomoc v zásobování a mn. j . T á b o r byl postaven na m ý t i n ě asi 4 0 k r o k ů široké, obklopené s m r k o v ý m lesem, s m í r n ý m svahem k cestě, v e d o u c í kolem. Do města k n á k u p u bylo

Str. 148.

„Junák

Číslo 9—10.

p ř e s hodinu. D o b r á p i t n é voda byla v nedaleké k r y t é studánce a za ní asi 5 minut vzdálena stéla p ř i okraji lesa hájovna, kde bydlil n á š d o b r ý přítel a s t á l ý r á d c e , hajný p. Zima. Tvar t á b o r a byíl kruhovitý. Ve středu týčil se 7 m v y s o k ý stožár, na néjž vždy z r á n a v y t a h o v á n y vlajky. P o n ě k u d níže připevněn n á p i s »Skautské obec P l á t ě n á Lhota«, ověnčený chvojím a ještě níže tabulka s denním p r o ­ gramem. U paty s t o ž á r u vystaveno z k a m e n ů , drnu a tyček malé řečniště, o b r á c e n é do »rynku« mezi stany. Své o s a d ě dali jsme j m é n o »Platěná Lhota« a jednotlivé stany na zahajo­ v a c í slavnosti v h o d n ě pojmenovali. Proti íečništi, na nejvyššfm m í s t ě tá­ bora, b y l velký zvonovitý stan, zvaný »Stará rychta«, po p r a v é s t r a n ě pak byly až k c e s t ě tři vojenské stany, zvané: »Vůdcovský«, »V b r á n ě « a »Na h v ě z d á r n ě « , kde byla m a l é m e t e o r o l o g i c k á stanice. U p r o s t ř e d nich b y l ze­ l e n ý »A« stan, jejž obyvatelé pokřtili »Boudou«, po levé s t r a n ě pak stály tři vojenské stany, z nichž jeden čtyřplátnový pro svou velikost zván byl »Arohou«. V š e c h n y stany, k r o m ě zvonovitého, byly na p r k e n n ý c h podsa­ d á c h , 70 cm vysokých. — Vnitřní zařízení stanů p o n e c h á n o na vůli jich o b y v a t e l ů m a někteří se v tom ohledu vskutku vyznamenali. P ř e d stany z b u d o v á n y lavičky a u vchodu zaražena tabulka s názvem stanu, ozdobená chvojím, praporky a lampionem. V e č e r b y l na tábor s rozžatými lampiony velmi p ě k n ý pohled. — Konečně stál v t á b o ř e ještě stojan na tyče s pestrou vlajkovou v ý z d o b o u u vedle kuchyň, k r y t á středhou ze stanu. Kamna byla nízké, zpola s k r y t á v zemi s 6 p l á t y a p ř e s 2 m v y s o k ý m plechovým ko­ m í n e m . Vedle stél velký stůl a nad n í m police na kuchyňské nádobí. — Proti zvonovitému stanu, za cestou, zbudovali isme 4 m dlouhý stůl s la­ vicemi, policí na p ř í b o r y a krytou prkennou stříškou. U stolu měl každý určeno s v é m í s t o i věšák pro p ř í b o r , o z n a č e n ý číslem. Dle z k u š e n o s t í z p ř e d e š l ý c h p r á z d n i n o v ý c h t á b o r ů sestavili jsme si zvlášt­ ní organisaci t á b o r a . Ačkoliv byli t u v e s m ě s hoši od 9 do 14 let, p ř e c e mo­ hli pracovati dosti s a m o s t a t n ě , neboť někteří tábořili po d r u h é i po třetí. — J u n á c i rozděleni byli v p ě t družin, k t e r é se střídaly dle určitého p o ř a d u < hlídkách, vaření, uklízení atd. D e n n í život počínal o 7. hod. ranní. Po­ slední hlídka uvařila s n í d a n í , t r u b a č dal povel trubkou k vstávání, načež p o č a l o ranní cvičení. Cvičil se denně %\—%, hod., někdy i večer skautský s y s t é m , což o b č a s d o p l n ě n o sokolskými sestavami p r o s t n ý c h , tělocvičnými hrami, střelbou z luku a pod. Athletické výkony všech junáků z a z n a m e n á ­ valy se na zvláštní tabulce veřejně vyvěšené. — Po snídaní bývala prohlíd­ ka t á b o r a a stanů, n a č e ž rozešli se junáci po práci a h r á c h jtmáckých, jež děly se rovněž po družinách nebo všemi účastníky. Při v a ř e n í počínali si hoši s a m o s t a t n ě , měliť jsme v táboře na deset velimi d o b r ý c h kuchařů. S t a t e č n ě zápolili i s kukuřicí, jáhlami a p o d o b n ý m váleč­ n ý m m a t e r i á l e m k u c h y ň s k ý m , aby obdrželi od svých s p o l u o b č a n ů pochva­ lu. S t á l é chuť k jídlu byla j i m vydatnou pomocnicí. Strava n a š e byla t é m ě ř -výhradně v e g e t á ř s k á ; h u s t é p o l é v k y se zeleninou a houbami byly na p r o ­ gramu t é m ě ř d e n n ě . Maso — jednou i ryby — měli jsme jen asi dvakrát, aby se skauti pochlubili, ž e dovedou upraviti i pokrmy masité. O s t a t n ě ne­ báli se ani obtížnějších m o u č n í k ů a několikráte upekli veliké buchty nu celo­ denní výlety. Ba, n á š k u c h a ř Cikán pustil se i do výroby perníku. Škoda jen, že ho bylo tak m á l o !

Číslo'9—10.

Junák"

Str

149.

V e č e r s c h á z e l a se t á b o r o v á rada (vůdci, rádci a jich zástupci), kde sta­ n o v i l se program na příští den a p r o b í r a l y se důležité p ř í h o d y a otázky t á b o r o v é ; o b č a s svolán t á b o r o v ý s n ě m v š e c h junáků na rynk k p o r a d ě o důležitých věcech. P r v n í takovou příležitostí bylo slavnostní zahájení t á ­ bora. P o n ě v a d ž jeho v ý s t a v b a trvala skoro týden, p ř i p a d l o p ř á v ě na neděli a odbylo se za p ř í t o m n o s t i četných r o d i č ů junáků a p o z v a n ý c h hostí. Hned p o o b ě d ě svolával obecní p í s a ř Šufánek s t r u b a č e m a b u b e n í k e m za h ř m o t u bubnu a hlaholu trubky všechno občanstvo na rynk. drže při tom

Partie z rybníka Rožmberka. Ze soutěže na nejlepší obrázky z p ř í r o d y . Zaslal skaut Pešek v Třeboni. delší ř e č ve stylu s t a r ý c h vyhlášek, n a č e ž zahálena slavnost proslovem .vůdce N o v á k a , p ř e č t e n y t á b o r o v é ř á d y , jež junáci slíbili zachovávati, vzty­ č e n y vlajky na s t o ž á r a pozdraveny salutováním. Na to zaháleno jednání o životě v t á b o ř e a p o j m e n o v á n y jednotlivé č á s t í tábora. — Po svačině p ř e d s h r o m á ž d ě n ý m obecenstvem jsme cvičili a hráli s k a u t s k é hry a konečně dávali i divadelní p ř e d s t a v e n í . Jeviště postaveno bylo z chvojí při vchodu do s u š á r n y , jež byla zákulisím a skladištěm rekvisit zároveň. Každé neděle m ě l t á b o r četnou návštěvu 150—200 hostí, jimž život t á b o ­ r o v ý náležitě vyložen a jednotlivé ukázky skautského programu p ř e d v e d e n y . Doufáme, že t á b o r n á š b y l dobrou p r o p a g a c í junáctví na Berounsku. S m í s t ­ ními skauty b y l i jsme v d o b r ý c h stycích. Navštívil n á s také jejich vůdce, p . prof. Seifert a z á s t u p c e jeho, p. Novák, provedl sás důkladně Berounem. T á b o r o v ý c h o h ň ů nebylo mnoho, nejčastěji sešli jsime se v kuchyni u ka­ men, nebo v s u š á r n ě a t u zpívali isme dlouho do noci. O b č a s u s p o ř á d á n y za t m y xnoční vyoházky« do krajiny. Z t á b o r a byly vysílány družiny o z á ­ v o d na výzkumy, z nichž musili přinésti p o d r o b n é z p r á v y o kraji, obyvatel-

Str. DO.

Jupák"

Číslo

9-10.

stvu a jeho z p ů s o b u života, náčrtky zajímavých objektů atd. Referáty těchto družin, p o d á v a n é p ř e d t á b o r o v ý m s n ě m e m , byly velmi zajímavé a b o d r ý m humorem p r o t k a n é . Hoši měli rozkaz pokud m o ž n o s každým započíti roz­ hovor a vyptávati se na místní p o m ě r y , z p ů s o b p r á c e a pod. při čemž n ě ­ kolikráte dostali se do k o m i c k ý c h situací s lidmi, kteří jejich pátravosti podkládali nekalé zámysly. Zdravotní stav b y l dobrý. Zásobování až na chléb — dálo se pravidelně. V š e m junákům přibylo na váze a záhy otužili se i t i , u kterých v prvních dnech objevovaly se známky n e p e v n é h o zdraví. — Když vrátili jsme se po 3 3 d e n n í m táboření do Prahy, vyhlíželi všichni jako p r a v í zálesáci, opálení, ošumělí, ale otužení, načichlí zdravou vůní polí a lesů.

S k a u t s k é trampoty humoristy. Z n á m ý anglický s p i s o v a t e l - š p r ý m á ř Jerome Klapka Jerome (* 1861) ve své hojně čtené knize »Tři muži ve člunu* humoristickým z p ů s o b e m p o d á v á vy­ líčení své cesty člunem po Temži a táboření pod stanem. Vyjímáme z. knihy několik jeho »zkušeností« z vodního táboření. Z a d e š t ě : Je večer. Promokli jste až na kůži, v člunu na d o b r é 2 palce vody, vše je vlhké. P o d a ř í se v á m na b ř e h u nalézti místečko, kde p ř e c e není tolik bláta a bahna jako jinde; tam přistanete, vytáhnete stan a dva z vás dají1 se do p r á c e , aby jej vztyčili. Stan je vodou n a s á k l ý a těžký, pleská na všecky strany, spadne vám na hlavu a t ě s n ě se na vás přilepí. D o p á l í t e se. Zatím jen se leje. Je dosti ne-.; snadho postaviti stan, k d y ž je sucho; když však p r š í , je to p r á c e p ř í m o her-kulská. — Ke v š e m u se v á m zdá, že váš drůh si z v á s tropí šašky, m í s t o aby p o m á h a l . Sotva že jste na své s t r a n ě p ě k n ě plachtu napnuli, on j i na druhém konci pozdvihne a vše pokazí. »No, co tropíš?* vykřiknete. — »Co ty to tropíš!* dá v odpověď; »což pak n e m ů ž e š povolit?« — »Netahej! zmotal jsi všechno, osle oslovská,« zahouknete. »Já že jsem to" zimotal?« volá zase na v á s , »toto, jen ty tam po­ vol!* — »Povídám t i , žes' ty to" š p a t n ě popadl,« křičíte vy a nejraději byste ho rýpli; škubnete provazy, až na d r u h é straně všechny kolíky ze Země v y ­ trhnete. »Ach, hlupák!« zabručí si on zlostně p o d vousy; následuje divé škubnutí, a vyrvána je v a š e strana O d h o d í t e palici a chystáte se stan obejít, abystemu p o ř á d n ě pověděl, co o věci soudíte; ale také on se vzchopí a obchází stan druhou stranou, aby zas vyložil vám, jak on o tom smýšlí. A tak běháte za sebou do kola a obviňujete se navzájem, až náhle stan se zřítí na h r o ­ madu. Stojíte tu a díváte se na sebe p ř e s truchlivou zříceninu, až pojednou cba jako jedním hlasem zvoláte: »Tu to m á š ! Neříkal jsem to?«

*

K d y ž s t a n s p a d n e . Zdá se v á m , že na prsa ulehl vám slon a pod vámi že vybuchla soipka a vmetla vás na dno m o ř s k é — i se slonem, jenž;

Číslo 9—10.

.Junák*.

Str. 151.

v n e r u š e n é m klidu na vašich, pusou dále spí. Procitnete a hlavou v á m kmitne p o m y š l e n í , že se stalo něco strašného. Zprvu se v á m zdá, že je to konec světa; to však se n e z d á m o ž n ý m , spíše jsou to zloději nebo vrazi anebo snad hoří — a t ě m t o s v ý m d o m n ě n k á m d á v á t e výraz výkřiky v takových p ř í p a d e c h obvyklými. N e ž pomoc nepřichází a vy víte jen tolik, že se jistě udusíte. — Z d á se, že k r o m ě v á s ještě n ě k o m u vede se n e d o b ř e . Slyšíte jeho mdlé výkřiky p o d lůžkem. Jste odhodláni prodati svůj život co nejdráže, ať to dopadne jakkoliv. Bráníte se tedy zoufale, třískáte nohama i rukama na vše strany, křičíte p ř i tom z plna hrdla, až k o n e č n ě něco povolí a vaše hla-

Z letošního p r á z d n i n o v é h o táboření n a š i c h junáků: Vyhlídka ze stanu na tábor 16. oddílu pražského v Potštýně.

va octne se na čerstvém vzduchu. A s i n á dva kroky rozeznáváte stěží ob­ rysy jakéhosi polo oblečeného chlapa — chce v á s p a t r n ě zpráv odit se světa;; chystáte se již k zoufalé p o t y č c e na život a na smrt — v tom se v á m r o z ­ břeskne v hlavě, že je to snad v á š soudruh, Jim. »Á, psi to ty?« zvolá na v á s , také vás poznávaje. — »Ano,« odpovídáte a protíráte si oči; >>co pak se stalo?« — » N á š h l o u p ý stan se sesypal, n e m ý lím-li se,« praví. »Kde pak je Vilém?« I pozdvihnete oba hlasu svého a voláte: »Viléme!« T u se pod vámi roz­ vlní a zdvihá p ů d a a "z trosek ozve se týž dušený hlas; je jž jste p ř e d chvíli slyšeli: »Táhněte! C o ž n e m ů ž e t e šlapat jinde n e ž po m é M'avě?« -K J a k s e v a ř í č a j . Jali isme se stroiiti večeři. Kotlík s vodou na čaj; postavili jsme na lihová k a m í n k a na přídi loďky, odešli jsme okamžitě na tzád' a tvářili se, jako bychom si kotlíku vůbec nevšímali, nýbrž jako b y -

Str. 152.

„Junák".

Číslo 9 - 1 0 .

c h o m byli zaujatí ú p l n ě ostatními p ř í p r a v a m i . — Jedině tímto z p ů s o b e m lze na v ý l e t e c h docíliti toho, aby se voda v kotlíku vařila. Pozoruje-li ta­ kový p o t m ě š i l ý kotlík, že netrpělivě čekáte, ani nezasyčí. Musíte se od n ě ­ h o vzdálit a d á t i se do jídla, jako byste vůbec čaje nechtěli. A n i ohlédnout se p o n ě m n e s m í t e . Pak uslyšíte hnedle, jak se voda vaří a syčí a zpívá, div se nezblázní, jen aby již b y l čaj. M á t e - l i velmi na spěch, doporučuje se také, vyprávěti si navzájem (hodně nahlas!) že v ů b e c čaje není p o t ř e b í a že h o ani p i t i nechcete. P ř i s t o u p í t e t ě s n ě ke kotlíku, aby v á s d o b ř e slyšel a zavoláte: »Poslouchej, Jiříku, já čaje nechci! a což ty?« a Jiří v á m odpoví (také h o d n ě nahlas): »I toto, já o čaj nestojím; budeme raději p i t i limonádu — čaj není záživný.« A kotlík varem p ř e k y p í , až kamínka u h a s í .

ZE S K A U T S K É H O

SVĚTA.

Skautky zahradnicemi. Dle zpráv z Berlína věnovaly se letos německé dívčí družiny více. n e ž minulá léta zahradničení a m ě l y velmi p ě k n é vý­ sledky. K tomu účelu rozšířeny stávající již zahrádky skautské v okolí Ber­ lína neb založeny četné nové. 'Přes to, že půda těchto zahrádek, jak p ř í r o d ­ n í m i p o m ě r y m í s t a je vysvětlitelno, nebyla p r á v ě nejlepší, b y l výtěžek ku podivu veliký, díky ovšem pečlivému a o d b o r n é m u obdělávání p ů d y a do­ b r é m u hnojení. Výtěžek z a h r á d e k ve většině p ř í p a d ů již v p r v é m roce za­ p l a t i l veškeren investovaný kapitál a j e š t ě b y l přebytek. Družiny pracovaly pod v e d e n í m o d b o r n é zahradnice, kterou s i platily a někdy i její pomoc­ nice. Pěstovaly se brambory, zelí, kapusta, špenát, salát, dýně, řetkvičky, brukve, ostružiny, rajská jablíčka, slunečnice a m á k . Družiny pracovaly vády odpoledne. V „určité hodiny p o d á v á n o kakao neb polévka na posilně­ nou. Najvětším výtěžkem však celé sezony bylo to, že družiny byly skoro d e n n ě p o mnoho hodin na čerstvém vzduchu a v p l n é práci. Je zajímavo, že i u n á s bylo něco takového kdysi zamýšleno Č e c h o v o u k v ě t n í c í na Maninách, že však po několikaletém chřadnutí podnik bohužel zanikl, a že p ř e s to, že nejen n i č e h o nevynesl (ani h m o t n ě , ani m r a v n ě ) , stál mnoho p e n ě z , ačkoliv p o d m í n k y pro udržení nebyly p r á v ě špaitné. P t á m e se mimo­ děk: P r o č není m o ž n é u n á s , co je m o ž n o v Berlíně, D r á ž ď a n e c h , Frank­ furtě a jinde? V čem to vězí?? Nejsevernější skauti světa. A . Bonde, d á n s k ý vůdce skautský, který založil »nejvyšší« družinu skautskou ve sv. Mořici ve Švýcarech (1836 m), p í š e o své p r á c i na p r o s p ě c h skauitství na Islandě: »TO. února přibyl jsem za b o u ř ­ livého p o č a s í a vlnobití do Reykijaviku, hlavního m ě s t a na Islandu. V tomto m a l é m m ě s t e č k u jest 7 0 skautů. Den na to jel jsem do Stykkisholmu, ma­ lého o b c h o d n í h o m í s t a a r y b á ř s k é vsi, mající sotva 6 0 0 obyvatel. V n ě k o ­ lika dnech seznámil jsem se s místní h o n o r a c í a b y l jsem p o ž á d á n , abych tam založil skautský oddíl. 28. ú n o r a m ě l jsem v oddílu 10 hochů. — Islanď a n é jsou N o r o v é , kteří r. 876. po Kr. přesídlili na Island a mluví jazykem, jakým mluvili Skandinávci za dob Kristových. Jejich staré báje p a t ř í k m i ­ strovským dílům literárním; také jejich m o d e r n í básnictví jest cenné. Ř e č jest velmi p ě k n á a b o h a t á . R o z u m í m jí, ale nedovedu jí mluvití. M u s í m se svými skauty mluviti d á n s k y . Hoši jsou velmi inteligentní a v š e c h n o oby­ vatelstvo jeví zájem o hnutí skautské. Dopisuji si p r á v ě s p á n e m , který b y -

Čí.lo 9—10.

„Junák".

Str. 153

dilí ještě severněji; doufá, že i tam — z a p o l á r n í m k r u h e m — vznik­ ne skautské středisko. — Cvičení a skautské hry jsou pro zvláštní povahu kraje velmi obtížný. Jezdíme často na z n á m ý c h malých islandských k o n í ­ cích, kteří po nejistých, »kozích« stezkách šplhají a nesouce jezdce na z á ­ dech s rýbí hbitostí a obratností d r a v é řeky přeplavou. Podnebí ostrova jest velmi zdravé. Zima trvá dlouho — od října do května — ale není nad­ měrně studená. Naopak: M á m e v březnu p o d i v u h o d n é , b e z v ě t m é a teplépočasí s jasnými, slunečnými dny, v čerstvé, průhledné, polární atmosféře, pro skautské podniky zvláště vhodné.« J. N . Skaut nejmladším válečným zpravodajem. Jest jím 131etý americký skaut Robert Veditz, syn obchodního přidělence amerického vyslaneatví v Paříži. Jak oznamují p a ř í ž s k é listy, b y l m l a d ý A m e r i č a n pověřen vydavatelstvyamerických časopisů p r o mládež, »Boy« (Chlapec) a »American Boy«, ti­ kotem, aby jich listům posílal p r a v i d e l n ě z p r á v y o světové válce. Mladý Veditz m á u amerických skautů hodnost rádce. Se svolením francouzské vlády navštívil hlavní střediska francouzských skautů a b r a n n ý c h oddílů a také v nemocnicích a t o v á r n á c h na zbraně b y l přivítán jako dospělý z p r a ­ vodaj. , J. N . Skauti ve Španělsku jsou od roku 1912. V l á d a i církev hnutí podporují. Král věnoval organisaci, která se n a z ý v á »Soiciedad de Exploradores«, značné obnosy, a své dítky přihlásil mezi skauty. V r c h n í vůdce, setník Theo-doro de Iradier, b y l á la suitě přidělen vojenskému kabinetu královu. Tou dobou čítá se asi na 10.000 skautů španělských. Z popudu v r c h n í h o vůdce Iradiera založena skautská organisace také v s o u s e d n í m Portugal­ sku. J. N .

RŮZNÉ

ZPRÁVY.

Robinsonada v ý p r a v y Shacletonovy. Jak bylo v posledních letech zjiště­ no, rozkládá se kol jižní točny velká pevnina (šestý díl světa nazvaný Ant— arktis) s horami p ř e s 3 0 0 0 m vysokými, jejíž povrch jest však úplně po­ kryt v ě č n ý m ledem a s n ě h e m , často na sta m e t r ů tlustým. Ledová pokrývka vyplňuje m e n š í údolí a srovnává je t é m ě ř v rovinu, spojuje ostrovy s pev­ ninou, takže test těžko po-znati, co jsou ostrovy, co výběžky pevniny. — Jižní točna byla d o s a ž e n a p o p r v é Amundsenem, a to od Austrálie, kde do Antarktické pevniny zařezává se hluboká, rozsáhlá zátoka. Odtud též b ý ­ vají nejčastěji p o d n i k á n y jihotoěnové výpravy a tato část Antarktiky jest. p o m ě r n ě nejlépe známa. — Krátce p ř e d válkou vydala se nová anglická v ý ­ prava za vedení cestovatele Shakletona k jižní točně. Shakleton pronikl iiž jednou s australské strany až na 11 m i l k jižnímu pol-u. N y n í však výprava zaměřila do krajin jižně od Jižní Ameriky, dosud málo známých. V ý p r a v a se nezdařila, byla uchvácena ledy, loď zničena a p o s á d k a zachránila se na. pustý Sloní ostrov při pobřeží Antarktidy. Shakleton vydal se s průvodcem na dobrodružnou pouť, aby v Jižní Americe vyhledal pomoc. Zdařilo se mu dostati se z polárních krajů a po- několika m a r n ý c h pokusech trosečníky na.-. Sloním ostrově zachrániti. Zatím trosečníci prožili na ostrově půl roku.. Ostrov jest úplně nehostinný, skoro neustále zahalen mlhami a obklopen, úskalím, do n ě h o ž divoce bijí bouřlivé vlny Ledového- oceánu. V prvních.

Str. 154.

„Junák“

Číslo 9 - 1 0 .

třech týdnech robinsonády všichni členové výpravy Velice trpěli m razy, po* .zídějjrsě zotavili. N ejprve-bydleli v ledové jám ě, kterou si vyhrabali v ledu, ale ta záhy pro m nožství vnikajícího sněhu nebyla.-k potřebě. P roto v y sta­ věli si bídnou, chatrč, položivše dva čluny, řež jím zbyly, dnem n ahoru p řes dvě skály ja k o střechu, m ezery uapány sněhem . Tm a n astávala záhy, p ro ­ čež již p o 5. hod. pobývali v chatě. K svícení a topení užívali sp o rý ch zbytků oleje. P otraviny — poněvadž jich byl citelný nedostatek — rozdíleny s nejyětší spořivostí. P ro osvěžení připravovali si polévku z tresiti bovrilové. Snědli i ryby, jež nalezili neztrávené v žaludku m ořské vydry. Život n a o.stravě byl jednotvárný; jen někdy prudké vichry rozehnaly m lhy, které však záhy opět se vrátily v množství ještě větším . K onečně objevila se zá­ chranná loď Shakletonova. a trosečníky odvezla do Jižní Ameriky. J. N.

ZPRÁVY SPOLKOVÉ. Z 12. oddílu. Prázdniny! Jaké to krásné chvíle pro' skauta, k terý se již s nedočkav ostí těší, kdy bude m oci prožívati svůj volný čas v p říro d ě, ně­ kde v koutku lesním , nedaleko říčky. Mnozí sta rší junáci již tábořili a oku­ sili kouzla jeho, nováčkové, povzbuzeni a nadšeni vyprávěním svých d ru ­ h ů — b ratrů skautů — tím více se těší nia tábor. Již p o čtvrté vydal se dvanáctý oddíl na prázdninový tábor, alby junáci ieho získali nových sil k dalším studiím , k další p rác i, aby vypom ohli při žních. Zvolili jsm e si m ísto nedaleko Sázavy, v krásném březovém háji. Již o velikonočních a svatodušních svátcídh podnikali jsm e oddílové výlety, abychom vyhledali vhodné tábořiště a v okolí zamluvili si živobytí, nezbytné k táboření. Maji­ t e l pozem ku vyšel našim přáním ochotně vstříc. N a paloučku, bílým i b ří­ zam i zdobeném , robím e podsady, ve stínu sm rků sklep, jinde kuchyni a ostatní zřízení táborové. Za cvičiště používám e velkého palouku v roube­ ného lesem , nia něm ž zřízeno m ísto ke skokům, běhu, atd. V edle p rací, jež sk y tá obvyklý denní p ro g ra m našidh táborů, vypom áhám e ve m lýně a při h ospodářských p ra c íc h n a poli. N avštěvujem e též tá b o r berounských »Psohlavců« a seh ráv ám e s nimi různé hry. V ycházím e si n a Blaník, V la.šim, Káoov, Š ternberk n. S. a m nohá jiná m ísta. V ečery ubíhají za zpěvu s doprovodem m andolin, kytary a houslí.' V okolí táb o ra nalézám e houby ve velkém m nožství, m aliny i jahody. Zřizují se »sušárny« n a houby a kaž­ dý se těší, až pochlubí se dom a svým příspěvkem do kuchyně. Po skonče­ ný ch prázdninách zahájili jsm e činnost bez vůdce. O dešel opět za povin­ n o stí vojenskou do dálné ciziny. S důvěrou, že bude zase vše v nejlepším pořádku, scházím e se v naší zlaté klubovně. Sbor rádců a jejich zástupců schází se m ěsíčně a p racuje nia p ro g ram u oddílovém. N a schůzkách p ro ­ b írám e pro g ram , k terý až tam z oblasti válečné vůdce určuje a jejž rá d ­ cové se starším i junáky spracují. R uku v ru ce jdem e k společné p ráci, n e­ boť vím e, že jen společnou p ílí nás všech dom ůžem e se úspěchů. Týdenní výlety a schůzky jso u družinové, p oslední týden v m ěsíci je však schůzka oddílové a p říští neděli oddílový výlet. D ružina ke družině lne, neboť víme, žě ve svornosti je tajem ství úspěchu. K ojíme se nadějí, že n áš vůdce se. v řátí m ezi nás á nalezne oddíl v takovém stavu, v jakém , jej zanechal. N e­ zapom enem e nikdy svého 'vůdce, k te rý vcrl: nás vždy k pravým skautským ideálům! •

Číslo 9—10.

Str." 155.

„Junák"

Ústřední Matici Školské v Praze odevzdal v těchto dnech 16. oddíl p r a ž ­ s k ý 100.— K ze svých ú s p o r , jakožto dar ve p r o s p ě c h matičního školství.) Kéž záhy zvíme o p o d o b n ý c h akcích t é ž ze zpráv ostatních oddílů. ,\'.í":

.:

."

£•;-.,._'..'<•:

.......

,..

š;

' T i . ! . . • :. i TKcnifoa.;. - ;

Pravidelné sobotní p ř e d n á š k y pro junáky p o č n o u v říjnu a budou se k o nati vždy od 346. v p ř e d n á š k o v é m sále m ě s t s k é m ve Vladislavově třídě p ó celou sezonu. Dospělejším junákům doporučuje se návštěva cyklu 2 0 před-násek profesora Jiřího Klímy o vychovatelství a 4 p j e d n á š ě k o tělesné výchově, universitního profesora dra K. Weignera, p o ř á d a n ý c h Osvětovým. Svazem. — Z p ř e d n á š e k , j e ž pro skauty p o ř á d á n y byly, uvádíme: D r . K.Kavina: Jaro v p ř í r o d ě . D r . Karas: Ř í m křesťanský. Cestovatel Štorch: Pev­ ninou africkou o d Indického o c e á n u p o Středozemní m o ř e . L . Bjrácha: Svatopluk Čech. Prof. Pokorný: Po N i l u do Assuanu. P í . Kožmínová: Lidové umění na Slovácku. D r . J. Veselý: Loutkové divadlo. Přednášky ko" naly se v e s m ě s s projekcemi. Ze 16. oddílu. V neděli dne 2 2 . října o 6. h o d i n ě večer u s p o ř á d á m e v klubovních m í s t n o s t e c h (Smíchov, Ferdinandovy sady, budova městské čí­ tárny) p ř e d n á š k u o táboře- a o Potštýně. Přednášeti bude vůdce a M . K a ­ valír, a p ř e d n á š k u d o p r o v o d í p ů v o d n í m i diapositivy z tábora, Potštýna i okolí, j e ž pro tento večer připravil n á š n e ú n a v n ý druh, Karel- Borovička. Těšíme se, že n á s v ten večer navštíví všichni naši p ř á t e l é a p ř e s v ě d č í se o naší poctivé p r á c i . Kouba. Z t á b o r a n y m b u r s k ý c h . N y m b u r š t í »Junáci«, ačkoliv přistoupili do svazu českých Skautů - nejpozději a postrádali všelikých zkušeností, odvážili se k delšímu pobytu ve volné p ř í r o d ě ; vydařil se nad očekávání. N a místo, vyhlédnuté k s t á l é m u táboření, poblíž vesničky, skryté v hlubokých lesích, vyrazili jisme dne 10. srpna. Po 'krátkém odpočinku p o n a m á h a v é cestě — táhlli jsme dosti těžký vozík — byly postaveny prozatímní stany a nastala p r á c e s p ř í p r a v o u terénu p r o stavby podsad stanových. M o h u t n é stromy, d a r o v a n é n á m lesní s p r á v o u , sami jsme porazili a dovezli na p i l u v Čeohovicídh, kdež nařezali n á m z nich prkna, p o t ř e b n á k stavění podsad. D r u ­ h é h o dne dali jsme se s chutí do p r á c e a večer dívali jsme se naplněni hr­ dostí na kuchyni a 4 podsady se stanovými střechami, první s v é táborové stavby, ozářené posledními paprsky zapadajícího slunce. Následující dny postaveno ostatní a pečlivě provedeno vnitřní zařízení podsad. K m a l é m u vodopédku, kamz isme se chodili m ý t p o ranníoh cvičeních upravili jsme cestu a p ř e h r a ž e n í m p o t ů č k u vytvořili jsme m a l ý basen. Za ochotu, s ja­ kou vyšel n á m vstříc majitel pily p. Knesply vypomohli jsme prací na pile. Obvyklý program skautských t á b o r ů doplněn b y l denními 'hrami sportov­ ními, účastí na- honech, pracemi na dvoře lesního ú ř a d u neb v lese. Haken.

ODPOVĚDI

K ZÁVODŮM

Z Č Í S L A 7.

I . Pozorování. 1. P o d o b n é »propadnutí« se budov do země, jaké jeví se u domu z XII. století za s t a r o m ě s t s k o u radnicí pražskou, nebo »zabořování« se kostela., v Jindřišské ulici, j e viděti ve větší nebo menší m í ř e na četných stavbách. Jsou to: Kostel »TI nejsvětějŠí Trojice v Podskalí, domky p ů d Bmáťczským

Str. 156.

„Junák*

Číslo

9-10.

klášterem na s t r a n ě k řece, r o h o v ý d ů m u Mostecké věže v Lužické ulici na Malé Straně, s t a r á židovská radnice a synagoga v Mikulášské třídě, budovy v místech, kde končila Řetězová lávka na Malé Straně, domy na nábřeží poblíž mostu císaře Fnantiška Josefa na s t r a n ě novoměstské, domky na. straně holešovické u Hlávkova mostu, v Podskalí, d ů m v Bubenči mezi k o ­ stelem a Královskou oborou, na N o v é m Světě, Dintzenhoferův pavilon na S m í c h o v s k é m nábřeží a mn. j . 2. »Propadmutí« j m e n o v a n ý c h budov nevzniklo snížením p ů d y , na níž jsou postaveny, nýbrž zvýšením okolí. Budova ie na př. postavena v nížině. Aby se vyrovnaly nesrovnalosti p ů d y — zvláště staví-li se nové domy, ce­ sty, trati elekitr. drah, nábřeží a p. — vyrovná se dolík n a s y p á n í m p ů d y , při čemž budova bývá z a s y p á n a jen do výšky nepatrné, jindy docela. Zvlá­ ště p a t r n ý jest tento úkaz, jdeme-li podél b ř e h ů vltavských. Zdálo by se, ž e v Praze po velikých p r a c í c h r e g u l a č n í c h a assanačních bude hojně p ř í ­ kladů pro tento zjev, ale není tomu tak, neboť budovy takové většinou byly zbourány, často bez ohledu na uměledkou a historickou jejich cenu. Nejlepší odpověď O. Matoušek z I I . od. praž. I I . Z p r a ž s k ý c h n á m ě s t í s hlediska estetického patří na místo p r v é n á ­ m ě s t í H r a d č a n s k é p ř e d hlavním vchodem do královského hradu. Obklopeno jsouc velkolepými paláci, pokryto zelení tichého sadu s nejkrásnějšími m ě d ě n ý m i skvosty Prahy — helmou d ó m u svatovítského a ko­ pulí svatomikulášskou, s n á d h e r n ý m v ý h l e d e m na Malou Stranu, Petřín,. Vltavu a Prahu je n e s p o r n ě králem n á m ě s t í pražských. N a d r u h é m í s t o kladu n á m ě s t í M a l o s t r a n s k é , jemuž dominuje c h r á m sv. Mikuláše s královským hradem a d ó m e m v pozadí a na místo třetí n á m ě s t í S t a r o m ě s t s k é , které p ř e s jeho velikolepé přednosti zatlačuje na m í s t o třetí několik n o v ý c h d o m ů a moderní pomník Husův, jež starobylý, jednolitý ráz n á m ě s t í značně porušily. A č většina p o s u d k ů vyzněla nejpříznivěji pro n á m ě s t í Staroměstské, na d r u h é m místě pro Václavské, dává redakce p ř e d n o s t názoru svrchu uvede­ nému, jenž svědčí o b y s t r é m talentu p o z o r o v a c í m , zájmu pro krásy Staré Prahy a samostatnosti úsudku. III. Závody o letošních prázdninách: a) Fotografický snímek neb náčrt volně žijícího tvora z h o t o v e n ý v p ř í r o d ě dle skutečnosti: F o t o g r a f i e z m i j e dle skutečnosti v p ř í r o d ě (II. oddíl), b) Zobrazení jiné zajímavosti p ř í r o d n í neb n á r o d o p i s n é : F o t o g r a f i e v o d n í c h p a r t i í v j i ž ­ n í c h Č e c h á c h . O b r á z k y z R o ž m b e r k u a Zlaté Stoky uveřejněny v tom­ to čísle »Junáka« (Boř. Pešek, junák v Třeboni), c) Nejipozoruhodnější čin junácký: S o u s t a v n é p á t r á n í junáka v rozsáhlých územích, aby zji­ stil, k d e n e j č a s t ě j i b i j e h i e s k, k získání zkušeností, jichž by se v y užitkovalo k zabezpečení skautských táborů. Podrobnosti přinese »Junák« v některém příštím čísle, d) Nejlepší vylíčení života nebo jednotlivé událo­ sti ze života našich skautů: Článek »N a po s 1 e d n í h l í d c e« od Jiřího Wolkra v Prostějově, uveřejněný v 8. čísle tohoto listu. Opravy. Na str. 128. m á řádka 40. počínati: » 4 8 l e t a n a S l u n c e a řádka 42. » I , 4 0 0 . 0 0 0 1 e t —«.

173 let« —

Tiskem Th. Venty, společnost s r. o. v Praze-I. Nákladem Emila Šolce v Karlině-