Detašák Listopad 2013 // číslo 12 // Ročník 5
Rozhovor a mnohem víc…
detasak.4fan.cz
Detašák Vážení čtenáři, právě držíte v ruce letošní první číslo Detašáku. Po trochu hektické době rekonstrukce nastává ve škole klid. V tomto čísle najdete hned dva rozhovory. První s naším novým panem profesorem na fyziku – panem profesorem Demuthem a druhý s dělníkem ze stavby. Zavádíme i zcela novou, trochu pikantnější, rubriku drbů. A samozřejmě mnoho dalších zajímavých článků. Nemohu nezmínit i nové webové stránky, které již nenabízí pouhou tištěnou verzi v PDF. Za celý tým Detašáku vám přeji poklidný podzim a příjemný začátek zimy.
Michael Bouška, 6.B
O časopise + anketa [8]
Teď [11]
Rasismus? [13] Redakce: M. Bouška, A. Bire, J. Král, M. Žaulud, M. Běhounek, B. Seberová, K. Nováková, J. Resutík, A. Mikušová, D. Kalenda, K. Vojtová, K. Vaňoutová, A Zelinková, V. Suchánková, D. Pánek, A. Dragonová, S. Musilová detasak.4fan.cz
2
Detašák
Rozhovor s DETAŠÁK: Řekněte nám prosím něco o průběhu stavby.
nebylo vůbec snadné získat v oblasti, ve které jsem vyrůstal.
DĚLNÍK: V současné době provádíme zateplovací práce a nátěr budovy.
DETAŠÁK: Odkud tedy jste?
DETAŠÁK: Takže celá budova bude bílá? DĚLNÍK: Ano, celá bílá, když ji někdo posprejuje, dá se to lehce přetřít, ale to si myslím, že se nestane, protože tu bude nainstalován kamerový systém. DETAŠÁK: Baví Vás tato práce? DĚLNÍK: Není to špatná práce, ale je dost náročná. Raději bych dělal nějakou práci, kde není tolik špíny a prachu. DETAŠÁK: A jakou práci byste tedy dělal raději? DĚLNÍK: Já jsem chtěl být stavební inženýr, ale na to je potřeba vyšší vzdělání, ale to
DĚLNÍK: Pocházím ze Zakarpatské oblasti. DETAŠÁK: Jak dlouho žijete v České republice? DĚLNÍK: V České republice žiji skoro už osm let. DETAŠÁK: Bylo pro Vás těžké naučit se češtinu? DĚLNÍK: Ze začátku to bylo těžké. Pracoval jsem s Čechy, sice jsem jim rozuměl, ale nemohl jsem jim odpovědět. Teď už pracuji spíše s Ukrajinci, ale myslím si, že jsem se česky naučil rychle.
M. Žalud & M. Běhounek (6.B)
Zvukový záznam rozhovoru najdete na detasak.4fan.cz
detasak.4fan.cz
3
Detašák
Rubrika školních drbů
Povídá se… Povídá se, že studenti se na lavicích jen váli, ale nedivte se, když se před školou spálí. Povídá se o tom, že máme svobodu slova, i když to už nikdy nechci zkoušet znova. Povídá se, že můžeme svůj názor mít, avšak je lepší se s ním ve třídě moc nechlubit. Povídá se, že dva týdny se někdy rovnají týdnů pět, o tom by naše šatny mohly vyprávět. Povídá se, že ve škole nesmím chodit bos, a že v první patře někomu už pěkně hnědne nos. Povídá se, že při dlouholetém sportu a pohybu, dochází v mysli k degenerativnímu ohybu. Povídá se, že bych byl ve škole seděl docela rád, kdybyste moji milí přestali už konečně lhát. Povídá se, že hodně bolí blízkých lidí zrada, a že 5. B si na prsou hřeje dlouhou dobu hada. Povídá se, že práva hodnotit svůj život nemáme, ale nebojte se, my vám ho do rukou zas tak snadno nedáme. Povídá se, že změna k lepšímu je možná, i když třeba jsou to jen má přání zbožná. (Omlouvám se všem, které bych tímto článkem urazil, podobnost s realitou je čistě náhodná) Carpe diem Ress
detasak.4fan.cz
4
Detašák
Rozhovor s panem profesorem Tak jako každým rokem i letos se na našem gymnáziu objevily nové tváře. A jak už bývá u našeho časopisu zvykem, rozhodli jsme se vyzpovídat jednoho z nich a to pana profesora Milana Demutha. Detašák: Co Vás vedlo k povolání pedagoga? Pan profesor Demuth: Abych řekl pravdu, byla to čistá náhoda. Stavěl jsem dům a potřeboval jsem povolání, které by mi poskytovalo dostatek volného času. Detašák: Jistě již neučíte prvním rokem. Jak byste ohodnotil a porovnal naši školu (profesoři, studenti, vybavení…). Pan profesor Demuth: Školu bych rozhodně hodnotil kladně. I když je zde rozhodně nižší kvalita vybavení než v mém předešlém zaměstnání (Soukromá střední škola výpočetní techniky na Proseku), ale vyrovnává to vyšší inteligence studentů. Bohužel mě zatím zklamalo, že zde nejsou žádní fanatici ať už do technických nebo humanitárních oborů, ale jinak jsem zde spokojen. Detašák: Proč jste se rozhodl právě pro naši školu? Pan profesor Demuth: Rozeslal jsem více nabídek, z této školy mi přišla jedna z pozitivních nabídek a navíc je blízko mého bydliště.
detasak.4fan.cz
Detašák: Vašimi předměty jsou fyzika a informatika. Na naší škole učíte také předmět Svět práce. Který předmět učíte nejraději? Pan profesor Demuth: Každý předmět je jiný, a proto nelze jednoznačně říci, který mám nejraději. Informatika je v podstatě mé zaměstnání, fyzika je zase ze všech tří předmětů nejdůležitější, ale nejraději mám asi svět práce, protože se v něm probírají věci jako např. fotoaparáty. Detašák: Takže rád fotografujete, je to pravda? A máte také ještě nějaké jiné zájmy nebo koníčky? Pan profesor Demuth: Ano, fotografuji rád. Dále jsem také vášnivým modelářem. Vytvářím především techniku, nejčastěji modely letadel. Detašák: Děkujeme za váš čas a přejeme hezký zbytek dne. Pan profesor Demuth: Děkuji a na shledanou. K. Nováková a B. Seberová
5
Detašák
– Biograd na Moru Aneb jedním autobusem tam a dvěma zpět Hned ze začátku školního roku byla možnost se přihlásit na zájezd do Chorvatska, pod vedením paní profesorky Jáklové a Mazurové. Přihlásilo se překvapivě hodně studentů. Odjezd byl 6.9. v 15 hodin od gymnázia v Horních Počernicích. Zájezd trval devět dní. Jelo se zachovalým dvoupatrovým autobusem, do kterého se chvíli nevědělo, vejdou-li se do něj spolužáci a zavazadla. Nakonec se všechno a všichni vešli. S menším zpožděním se mohlo vyrazit. V autobusu nuda rozhodně nebyla a myslím si, že se každý alespoň malinko prospal. Ráno se přijelo do kempu Soline kolem sedmé hodiny ranní. V jehličnatém lesíku s kamenitým podložím, kde se kemp nachází, si každý roztáhl deku a posnídal. Po 10 hodině se konečně vyrazilo na pláž, kde jsme strávili většinu dne, dokud nám v odpoledních hodinách nepředali mobilhomy. Tam jsme si uvařili
detasak.4fan.cz
a po náročné cestě si odpočinuli ve svých malých postelích… Většina dní probíhala podobně: ráno se šlo na pláž, poté zpět do mobilhomů na oběd, zpět na pláž, poté večeře a večerní program, při kterém se tančili latinsko-americké tance (čača) nebo se dělali sporty jako přehazovaná, badminton, volleyball, pingpong a podobně. Některé dny probíhali jinak podle toho, jak nám přálo počasí. Místo dopoledního programu jsme např. šli do blízkého města Biograd na Moru nebo dělali různé sportovní aktivity. Dvakrát za celý pobyt si každý mohl vyzkoušet, jaké to je okusit překážky plovoucího hradu. Ve středu jsme se jeli podívat s výletní lodí k ostrovů Kornaty, které jsou mimochodem
6
Detašák zapsány ve světovém dědictví UNESCO. Při cestě tam byl oběd. Každý si mohl vybrat mezi vepřovým masem a rybou. Po obědě jsme se na jednom z ostrovů zastavili a šli se vykoupat do nejslanějšího jezera. Při cestě zpět byla zastávka na pobřeží jednoho z ostrovů, který už nepatřil ke Kornaty. Zde jsme se mohli opět vykoupat nebo si zakoupit něco k snědku. Pak už se jelo jen zpátky. Předposlední den před odjezdem se všichni ráno vydali do Biogradu na Moru, kde na nás čekal výlet ponorkou. Po skupinkách se chodilo dívat na dno moře. Koncem tohoto dne pro nás bylo nachystáno překvapení, závěrečná jízda lodí, na které se konala diskotéka. Poslední den probíhal podobně jako první, až na to, že se v dopoledních hodinách museli odevzdat mobilhomy. Pak se všichni přesunuli na pláž, kde strávili zbytek dne. Bohužel nám poslední den zrána pršelo, ale odpoledne se vyjasnilo a mi naskákali opět do moře. V podvečer jsme už museli opustit pláž, abychom stihli autobus. Každý si vzal svou tašku či kufr a šlo se ke dvěma autobusům
jednopatrovým, jelikož se z Biogradu odváželi i jiní Čeští cestující. První autobus přijel kolem 18 hodiny, byl moderně vybaven a měl dost místa pro cestující i zavazadla. Noc v autobusu byla možná trochu hlučnější než v druhém autobusu. Druhý autobus přijel chvíli po prvním. Byl také moderně vybaven a zavazadla se do něj vešla. Vše bylo připraveno k odjezdu. Poslední rozloučení s krásným pobytem v Biogradu na Moru, campu Soline. Druhý den jsme kolem 11 hodiny opět dorazili do Horních Počernic. Zde jsme už mohli spatřit natěšené rodiče, jak bedlivě čekají, až uvidí jejich malé i velké studenty. U autobusu vznikl trochu zmatek, ale vše dopadlo dobře a všichni se přiřadili ke správným rodičům. Myslím, že díky Chorvatsku se ujasnili spory s lidmi, se kterými jste dříve nevycházeli nebo naopak. Mladší ročníky se spřátelily se staršími. A když bude stejná hojnost účastníků i příští rok, mohl by to být znovu krásný zájezd.
Daka
detasak.4fan.cz
7
Detašák
Detašák je školní časopis, vycházející již pátým rokem, ve kterém vás informujeme převážně o dění ve škole. Tradičními rubrikami se staly především rozhovory s profesory, které často dokáží zaujmout. To potvrzuje i anketa – nejvíce se od nás očekávají právě rozhovory s profesory a články o dění ve škole.
Časopis se čtyřletou historií Historie časopisu sahá do roku 2009, kdy vyšlo první číslo. Za jeho předchůdce můžeme považovat časopis Kamna-futra, který vydávala tehdejší 6.B. Během své historie časopis prošel několika změnami a to především z hlediska grafiky. Jednou z nejzásadnějších změn byla změna koncepce titulní stránky, na které je po
změně jedna „cover“ fotka, která má za cíl zaujmout a jasně říci, co má čtenář očekávat. V roce 2012 začal časopis vycházet i na webu. Velké poděkování patří našim bývalým šéfredaktorkám – Martině Doskočilové, Kristýně Hodanové a Heleně Víchové, díky kterým získal časopis vysokou úroveň. O grafickou podobu časopisu se staral také Adam Mičinec. Velkou zásluhu na vzniku a celkové koncepci časopisu má paní profesorka Milada Schieblová.
Nyní i v mobilu Letos nás čeká několik změn. Krom menších grafických změn především
Co bys změnil(a)? Rubriky
Chci starou titulní stranu
Libí se ti Detašák?
ANO NE
v oblasti propagace a distribuce. Z ankety jasně vyplývá, že naši čtenáři čtou časopis nepravidelně. Z ekonomických důvodů
Vývoj titulní strany
detasak.4fan.cz
8
Detašák však nejsme schopni zajistit větší počet kopií, a proto se snažíme rozšiřovat možnosti elektronického čtení časopisu. Nově se můžete přihlásit k odběru na e-mail. Časopis je také dostupný
jednotlivé články, tedy nikoliv pouze tištěnou verzi v PDF.
jako aplikace pro telefony s Androidem, iPhony, iPady, a pro počítače s Windows 8.1. Od tohoto vydání je web nově přizpůsoben pro mobilní telefony a tablety a je možné si přečíst
Michael Bouška anketa: Anthony Bire
Ocenění 1) Co očekáváte od školního časopisu Detašák?
2011 – Výhra týmu Detašáku na soutěži Všemi směry
2) O čem se chcete v Detašáku dočíst?
2012 – Nejlepší grafika školního časopisu v Praze
Sandra H. (2.B):
2012 – Třetí místo v kategorii obsah
1. Něco o studentech a profesorech. 2. O nějakých novinkách, zájezdech, informace o dění v jednotlivých třídách. Karolina D. (1.B): 1. Novinky z okolí. 2. Drby. Eduard S. (1.B): 1. Zábavné ankety, rozhovory, články o škole a zájezdech. 2. O novinkách, akcích a lidech z naší školy. Vojtěch N. (1.B): 1. Něco o přírodě, např. o kosatkách. 2. Něco o technice, křížovky, sudoku a soutěže.
2013 – Zvláštní cena poroty za grafiku v Praze
Jak vzniká Detašák: Ačkoliv se to nemusí zdát, tak připravit jedno číslo časopisu je celkem náročný a dlouhý proces. Nejprve se sejde celá redakce. Každý redaktor si vybere, o čem bude psát. Většinou si každý volí téma, které ho baví a má k němu nějaký vztah. Po rozdělení práce musí každý redaktor článek vymyslet, napsat a zkontrolovat. Všechny články se shromáždí a přidají se fotky a grafické efekty. Do časopisu se dopíše obsah, úvod, redakce a dodělá se úvodní stránka. Po mnohých úpravách se časopis může tisknout a distribuovat do tříd. Ve stejný čas je vyvěšen i na web.
Eliška O. (1.B): 1. Informace o školních akcích. 2. Veselé a zajímavé články informace o „Gladiátorských hrách“. Barbora N. (1.B): 1. Pravdivé informace. 2. Dění ve škole a na sídlišti Černý Most, např. výstavy v Galerii 14.
Kristina Vojtová (1.B)
detasak.4fan.cz
9
Detašák
NOVINKY: Vědcům se podařilo sestavit jednoduchý čip,který umožňuje běh jednoduchého operačního systému.Umí sice pouze jednu logickou funkci,ale ukazuje budoucí možnosti. A to není vše. Další žhavou novinkou je také objev astronomů. Hlásí objev dalšího objektu planetární hmotnosti,který neobíhá kolem slunce(hvězdy).
Takovým tělesům říkáme bludné planety a ve Vesmíru jich je nevyčíslitelně mnoho. A teď něco pro milovníky Sci -Fi. Začíná totiž největší projekt simulace lidského mozku a kolem roku 2020 bychom měli mít první superpočítače s výkonem podobným lidskému mozku.
Výročí (vědy a techniky): říjen - Výročí úmrtí Emila Votočka - Český chemik světového jména,profesor anorgatické i organické chemie. Byl znám i jako hudebník. zemřel 11.10.1950 listopad- Výročí úmrtí Janese Clercka Maxwellavýznamný teoritický fyzik,který přispěl k několika fyzikálních disciplí. Zemřel 5.11.1879 ve věku 48 let.
Václava Suchánková
Nikde jinde nenajdete reportáže ze zajímavých školních akcí. Detašák nikdejinde.4fan.cz detasak.4fan.cz
10 detasak.4fan.cz
Detašák
Teď Dnes si budeme povídat o minulosti. Ne o té minulosti jako například o pádu Berlínské zdi nebo objevení Ameriky. Budeme si povídat o tom, čemu my říkáme ''teď''. O minulosti. Bohužel my nikdy nemůžeme vědět, co se děje přímo teď, protože to nějakou chvíli trvá, než se informace dostane do našeho mozku a my ji můžeme logicky zpracovat, abychom o ní věděli. Skvěle to je vidět na tzv ''flash lag efektu'' (otrocky přeloženo z angličtiny jako ''efekt zábleskového zpoždění''). V zásadě jde o to, že na obrazovce krouží prstenec a vždy, když je v jedné čtvrtině své trajektorie, tak střed blikne. Člověk by měl logicky vidět blikající kruh v dalším kruhu, ale většina lidí, která podléhala tomuto testu hlásila, že se jim blikající kruh posunul o kousek dozadu za černým prstencem. (viz obrázek)
To proto, že náš mozek odhaduje možné scénáře dopředu. Mozek předpokládá, že černý prstenec prostě bude dál pokračovat ve své trajektorii pořád dokola. Nečeká, že se objeví záblesk, a proto, když se světlo
detasak.4fan.cz
ze záblesku dostaví k našemu zraku, mozek ''zpanikaří'', protože byl už navyklý na pohybování černého prstence, ale záblesk zpozoroval až později, tak ho už nestačí zasadit doprostřed prstence. Tím, jak pozdě mozek vnímá záblesk, bylo zjištěno, že naše vědomí žije 80 milisekund v minulosti. 80 milisekund není až zas taková doba, ale je děsivé si uvědomit, že náš mozek není schopen žít nebo vůbec fungovat v přítomnosti. Drastičtější to je ovšem tehdy, když nervové impulsy cestují větší dálku. Nervové impulsy, nebo také chemičtí poslové, chcete-li, cestují naším nervovým systémem nejvyšší rychlostí cca 400 km/h (uvědomte si, že některé impulsy jsou asi o padesát až sto kilometrů za hodinu pomalejší, například chem. poslové bolesti). Ale podívejte se na dnešní techniku. Dnešní nejrychlejší sériově vyráběné auto na světě (Hennesey Venom GT) dokáže jet maximální rychlostí 428 km/h. Nemluvě o letadlech nebo dragsterech nebo upravených motorkách. Takže třeba tohle auto nebo vojenská stíhačka cestuje doslova rychleji než myšlenka. Když si poklepete na nos a na palec u nohy najednou, zdá se to stejné, ale ve skutečnosti mozek čeká na signál z nohy, který samozřejmě přijde později, než ''pustí'' i signál z nosu. To znamená, že čím vyšší jste, tím delší reakční dobu máte. (Samozřejmě, že to je titěrná doba, ale stejně tu máme legitimní důvod že ,,dospělí jsou blbí''). To samé, když položíte prst na rozpálenou pánev. Když se na vás někdo dívá ve zpomaleném záběru, tak to vypadá, že položíte prst na pánev, vyčkáváte, vyčkáváte, a teprve potom uhnete. A teď už půjdu, abych vás už déle neunavoval… a tím ''teď'' myslím 80 milisekund před tím, než vaše mozky mohly zpracovat můj pozdrav. Matěj Jurđa
11
Detašák
Dne 15. 9. 2013 jsme celá třída Prima B vyjeli i s profesorkami na ŠvP. Protože je místo našeho ubytování vysoko na kopci a autobus tam nemůže vyjet, museli jsme strmý kopec vyšlapat vlastními silami. Před nádherným tříhvězdičkovým hotelem jsme dostali klíčky od našeho pokoje. Po vstupu do pokoje jsme byly velice příjemně překvapeny. Nádherný prostorný pokoj s jednou manželskou a jednou rozkládací postelí, šatna i koupelna s vybavením by uspokojila člověka i k normálnímu bydlení. V pokojích jsme byli rozděleni různě, po dvou, po třech i po čtyřech. My jsme byli na pokoji po třech.
Po vybalení věcí následovala večeře. Moc jsme si pochutnali. Druhý den ráno jsme šli na snídani a co tam na nás čekalo? ŠVÉDSKÝ STŮL !!! Každý den nás také čekal vydatný oběd. Neminuly nás ani výlety. Byli jsme například u vodopádů nebo jen na lesních procházkách. Hezkým završením dne byl vždy večerní program, kdy jsme se rozdělili na skupiny a pak vždy jedna skupina vymyslela nějakou zábavu. Následovala večerní hygiena a spánek. Na ŠvP se nám moc líbilo. Zkrátka super !!! Kája Vaňoutová
Více fotek na detasak.4fan.cz
detasak.4fan.cz
12
Detašák
Za základky na gympl
Přechod ze základní školy na osmileté gymnázium není lehký, ale rozhodně stojí za to…. Gympl, profesoři i studenti jsou na jiné úrovni než na základce, tedy většinou. Na základku jsem sice chodila s lidmi, se kterými jsem se znala už od školky a měla mezi nimi kamarády, ale i přesto byl přechod na gymnázium jasná věc. V den přijímaček jsem měla nervy jako na vodě… Přesto jsem zkoušky napsala a i se svými kamarády, kteří se sem hlásili, a to v celku úspěšně. Po nastoupení na novou školu se toho hodně změnilo…. Zažila jsem s novou třídou perfektní adaptační
kurz, na který moc ráda vzpomínám až do teď. Na něm jsme se hodně skamarádili a prožili nezapomenutelné zážitky. V nové škole jsem potakala nové super lidi a to i teď na školním zájezdě v Chorvatsku. Známky se většině lidí změnily, ale já měla celkem dobrý prospěch pořád. Velký nezvyk oproti základce byl přístup. Zde vám někteří profesoři vykají a mezi spolužáky už nejsou takové vědomostní rozdíly. Rozhodně nelituji, že jsem kdy šla na gymnázium….
Adéla Mikušová 2.B
detasak.4fan.cz
13
Detašák
Rasismus Já si myslím, že rasismus a xenofobie se v dnešní době řeší čím dál tím víc. Lidé mají svoje předsudky a už jako příklad, kdy se v článku – Ostravský soud řešil případ nevpuštění Romů do baru Diablo – řeší, zda se jedná o rasismus. Je zřejmé, že se s tím potýkáme skoro pořád. Asi by se člověk neměl soudit jen podle vzhledu a rasy. Někteří Romové se třeba chovají úplně normálně a celý život se musejí potýkat s tím, že se jich lidé bojí, vyhýbají se
jim a pomlouvají je, protože se o nich říká to, co se říká. Kamkoliv jdu a jsou tam Romové je vidět, jak se jich lidé bojí atd. Samozřejmě, že je proč se většiny bát a neříkám, že se s nimi má hned člověk bavit atd., ale odsuzovat je jen podle vzhledu, když je vidím na pár metrů, asi není správné, a děje se to čím dál tím víc. Já osobně se Romům také vyhýbám, ale kdybych byla například ta servírka v baru Diablo, určitě bych je hned nevyháněla ven, i když
určitý respekt nebo strach bych z nich třeba měla. Určitě by se mohlo stát, že se to stane ve velký problém, už třeba proto, že jich pořád více a více přibývá. Vzhledem k tomu, že jsou předsudky a názory na ně takové jaké jsou, jejich odsuzování se nevyhnou. Řešit se to bude stále a k tomu, aby se s tím přestalo a brali jsme je úplně normálně, žádné důvody nejsou. Jednou se z toho zřejmě může stát závažný problém.
Švejdová Tereza 3.B
detasak.4fan.cz
14
