Ročník 2014
číslo 16
Obsah Rubrika: Významné události našeho Domova Letní slavnosti…………………………………………………………..…. 1 Rubrika: Historický koutek Bitva u Lipan ……………………………..……………..……………....… 2 Rubrika: Koutek Prahy Jak ulice K Fišpance ke svému jménu přišla….…..…..……...…….. 9 Rubrika: Významné červencové dny Cyril a Metoděj………………………………………………………....…. 13 Upálení mistra Jana Husa………………………………………….…... 15 Rubrika: Příspěvky klientů Hudba………………………………………………………………..…..…. 17 Rubrika: Literární koutek Jan Neruda……………………………………………………………..…. 18 Česká politika – Jan Neruda………………………………....…….….. 22 Osvobození – Spero .…………………………………………….….….. 23 Rubrika: Sportovní koutek Protahovací cviky…...…………………………………………….....….. 24 Rubrika: Koutek zábavy Věty se slovy na stejné písmeno…………………..……………….…. 25 Koncentrace…………………………………………..…….…...…...…... 26 Číselná tabulka…..…………………………………………..…..…...….. 27 Soutěžní kvíz…..………………………………………………….…..….. 28 Rubrika: Kulturní koutek Kulturní program……………………………………………….……..…. 29
Významné události našeho Domova
Letní slavnosti 13. červen byl ve znamení oslav léta a pro některé i lehkým sportováním. V pátek třináctého se totiž konaly již páté Letní slavnosti (nejen) pro seniory, které naše Středisko pořádalo. A věřte nebo ne, i přes to, že byl pátek třináctého, den to byl vskutku povedený! Před slavnostmi jsme se trochu protáhli při turnaji v pétanque, kterého se účastnilo dohromady 11 týmů z různých koutů Prahy. Každé družstvo čítalo tři členy. Na pétanquovém hřišti nás tedy bylo nemálo. Pověru, že pátek třináctého je dnem nešťastným, prolomila stříbrná trofej, kterou získali zástupci našeho Domova. A že měli silné soupeře! Vždyť první místo obsadili profesionálové z Prahy 8, kteří jsou veterány, co se týče účasti na různých pétanquových turnajích. Na turnaj volně navázal program Letních slavností. Slunný den nám zpříjemnila dechová kapela Žižkovanka v čele s Petrem Sovičem, který celým dnem návštěvníky slavností provázel coby moderátor. Dále svým country tancem zaujaly seniorky z Proseka. Letní slavnosti podpořili soutěžního ducha také anketou, kterou mohli hosté vyplnit a získat milou cenu. Zazpívali jsme si s Dagmar Zázvůrkovou a Karlem Štědrým. Opravdu krásný letní den! Už se těším na příští rok. Veronika Langerová
~1~
Historický koutek
Bitva u Lipan 30. červenec 1419 – 30 květen 1934 Tato dvě mezní data významného, ale i tragického období českých dějin mají svůj vztah k území Prahy 9. Na začátku husitských bojů byl Prosecký kostel, na konci Lipanské návrší. 30. červenec byl husity při novoměstské defenestraci ubit mezi ostatními konšely i novoměstský purkmistr Jan Podvinský. A husité se pak vrhli i na jeho zboží – podvěskou tvrz a Prosek. Tvrz vypálili a prosecký kostel značně poničili. Tento čin je počátkem husitských bojů trvajících 15 let. Za závěr můžeme považovat bitvu u Lipan 30. května 1434, i když ještě po tři další roky vzdoroval Jan Roháč z Dubé (†9. září 1437). Letos uplynulo 580 let od osudné porážky husitských vojsk, vedených Prokopem Holým, v bitvě u Lipan. Rozhodující bitva byla bitva polních vojsk táboritů a sirotků pod vedením Prokopa Holého s oddíly panské jednoty v čele s Divišem Bořkem z Miletínka, která se odehrála 30. 5. 1434. Rozklad v polních vojscích vedl k oslabení pozice Prokopa Holého. Z toho chtěla těžit šlechtická opozice, které se opět podařilo spojit s pražskými městy. Po zlomení odporu Nového Města již nestálo koalici nic v cestě. Umírnění husité vytvořili účelovou koalici s českými katolíky, aby vrátili zemi klid a uzavřeli mírové dohody s koncilem v Basileji i s císařem Zikmundem Lucemburským. Vojska táborská a sirotčího svazu se zformovala u Sedlčan a vyrazila ku Praze. Když se jim pro~2~
Historický koutek
tivníka podařilo vylákat k boji, ustoupila ke Kolínu. Tam se nedaleko Českého Brodu připravilo jejich 10 000 bojovníků na střetnutí se spojeným vojskem umírněných husitů a katolíků, které čítalo na 12 000 mužů. Obě strany ovládaly husitskou válečnou taktiku a opevnily se vozovou hradbou. Obě ležení byla od sebe vzdálena asi kilometr, tedy více než na dostřel tehdejších palných zbraní. Radikálové měli ve svém vojsku asi jen 700 jízdních oproti dvojnásobku jezdců u nepřítele, který je početně mírně převyšoval. Tuto slabinu vyvažovala takřka nedobytná pozice. Panské jednotě se však předstíraným útokem podařilo vylákat polní vojska z jejich vozové hradby a vpadnout do ní. Řež uvnitř vozové hradby, která se pro obránce stala pastí, byla velmi zuřivá. Rozhořčený boj trval od odpoledne až do nočních hodin, příslušníci polních vojsk kladli houževnatý odpor a snažili se zachránit alespoň holý život. Podařilo se to jen nemnohým, mezi nimi sirotčímu hejtmanovi Čapkovi ze Sán. Chladnokrevné zhodnocení situace jej vedlo k názoru, že bitva je ztracena, a proto opustil bojiště. Pozdější kronikáři však neprávem hodnotili jeho útěk jako zradu. Další z poražených však neměli ani takové štěstí, ani koně. Na 700 (možná i tisíc) zajatců bylo upáleno v okolních stodolách. Bitva u Lipan patřila k nejkrvavějším v průběhu celé husitské revoluce. Vítězové ztratili na 200 mužů, počet pobytých na straně poražených byl mnohem vyšší. Přesto jsou údaje o 10 000 padlých přehnanou propagandou nepřátel „kacířů“. Věrohodné zprávy hovoří o 1 300 mrtvých. Vyslovená katastrofa postihla ~3~
Historický koutek
sirotčí polní vojsko, o jehož existenci po bitvě prameny mlčí. Naproti tomu většina polního vojska táborského Lipany přežila. Osudové střetnutí tedy neznamenalo zlomení bojové moci radikálů, ale zasadilo jí tak těžký úder, že se z něj politicky ani mocensky již nevzpamatovali. K tomu přispěl i fakt, že padl rovněž Prokop Holí, Prokop Malý řečený Prokůpek a další hejtmani. Porážka radikálů znamenala ukončení bojů trvajících téměř 15 let. Snahy o pokračování v boji se omezily jen na jednotlivce (Jan Roháč z Dubé). Bitva začala kolem čtvrté odpoledne v neděli 30. května 1434. Zbrojné houfy táboritů, sirotků a hotovosti spojeneckých měst čítaly 15 000 – 18 000 pěšáků, 700 jezdců, kolem čtyř stovek vozů. Panská koalice nasadila do střetnutí přesilu asi 25 000 pěšáků, 1 200 jezdců, 720 vozů. Údaje se v literatuře dost liší. Prokopova armáda stanula v hradbě na severní straně lipanské hory. Odtud zahájila palbu. Májový deštík skropil dějiště bitvy. Vozy obou stran se daly do pohybu. Zprvu složitě manévrovaly. Protivníci se navzájem dokonale znali, vždyť tu zkřížili zbraně Češi s Čechy. Prokop a jeho protějšek, starý známý Bořek z Miletínka, výtečný husitský válečník. Jeden čekal na chybu druhého. Vyhlíželo to, že první se dopustili chyby jednotky českého panstva. Krchlebcův vozový šik se nebezpečně přiblížil k Prokopově hradbě na levém křídle. Dostal se do tak prudké palby, že se musel uhnout. Vzdaloval se rychle, dokonce se spuštěnými korouhvemi, až to vypadalo na útěk. S ohlušujícím křikem vyrazili Táboři a Sirotci za prchajícím. Avšak v zápětí jim odřízl zpáteční cestu do vlastní otevřené hradby nájezd panské zálohy z boku. ~4~
Historický koutek
Nechráněná pěchota se stala obětí obrněného jezdectva. Do rozevřené a zčásti opuštěné vozové hradby polních vojsk vnikly jiné oddíly a dokonaly dílo zkázy. Jistě jim usnadnil situaci hejtman Čapek ze Sán, který bojiště raději vyklidil – zmizel se svým jezdectvem směrem na Kolín. (Či se snad probil? Není v tom jednoty, nicméně verze o jeho záměrném opuštění pole je trochu pravděpodobnější.) Předstíraný, jakoby zmatený ústup panského vozového šiku byl ve skutečnosti léčkou Diviše z Maletínka, který při znalosti českého způsobu boje měl vylákat Prokopovu pěchotu z hradby. Podařilo se. Vlastní bitva byla urputná, avšak krátká, snad tříhodinová. Až do rána však pokračovalo nemilosrdné dobíjení raněných, honička za uprchlíky, upalování stovek poražených ve stodolách. Ne všichni panští velitelé jednali se stejnou brutalitou, leckteří zajatce šanovali (později vyměnili za své). Nicméně vítězství koalice katolické a kališnické šlechty bylo právě tak kruté jako naprosté. Polní vojska, opora radikálního křídla husitského revolučního hnutí, přestala existovat. Prokop Holý nalezl v bitvě smrt. Zahynul za blíže neznámých okolností. Zmizela rozhodující síla důsledné revoluce. Zbylo pro budoucnost husitství ve své umírněné kališnické podobě. Tragika Lipan tkvěla i v tom, že v bolestném střetnutí Čechů s Čechy v určitém smyslu prohrály obě strany. Neboť odstranění polních vojsk nesmírně oslabilo i vítěze. ~5~
Historický koutek
Jak vůbec lipanské katastrofě mohlo dojít? Husitskou revoluci přece neporazily cizí, ale výhradně domácí – české zbraně! V listopadu 1433 byla zřízena panská jednota, když vojska táborská odepřela poslušnost vládě. Členy jednoty byli všichni čelní páni a zemané podobojí a Staré město Pražské. Pozvána k úmluvám strana pod jednou, jež vyhověla, když bylo slíbeno zasadit se především o osvobození Plzně. Nové město se postavilo na stranu Táborů a Sirotků a pilně zbrojilo a hradilo se proti Starému městu. Jednota shromažďovala vojska u Kutné Hory a na zprávu o nebezpečí z Nového města přitáhla ku Praze. Vyzvala novoměstské, aby se přidali k zemské vládě proti škůdcům země a napomáhali tak k pokoji. Po odmítnutí bylo město dobyto, výsady zničeny a ustanoveni noví konšelé. Ve zmatku Prokop Holý, jenž zde dlel, utekl nebo byl vyhnán. Bitva u Lipan. Na tuto zprávu odtrhla táborská vojska od Plzně, jíž se zatím podařilo zásobit se, a táhla na Prahu. Nedošla však svého cíle. Obrátila se k Táboru, aby se spojila s vojsky Prokopovými. U Kolína bylo celkové jejich shromáždiště. Tam přibyl i Čapek ze Sán, vůdce Sirotků, jenž sbíral moc v králohradeckém kraji. Odtud vytáhli společně proti Praze. Postup jejich však zastavila panská vojska, ze čtyř částí složena. Setkali se mezi Brodem a Kouřimí, asi v polovině cesty, pod vrchem Lipským, na jehož úpatí leží obec Lipany. Prokop Holý si pospíšil a obsadil severozápadní sráz prostranného vrchu. Tím nabyl se svým vojskem, počtem asi 10 000 a 6 řadami vozů velmi výhodného postavení proti jednotě, opatřené asi 19 000 bojovníků a 11 řadami vozů. ~6~
Historický koutek
Vrchní velení na straně panské měl Diviš Bořek z Miletínka. Bitva počala v neděli 30. května v pokročilém již dni. Před bitvou bez úspěchu vážně vyjednáváno o příměří. Táboři odmítli podmínku na vrácení vzatého, sami chtějíce zpět Nové město Pražské a Plzeň. Tomek líčí počátek: „…vůdci táborští přetrhli vyjednávání. Nuže, pravili, tedy rozdělíme pěstmi. A hned počali silnou střelbou z houfnic… dobře měříce, takže činili velké škody v postavení panském. Tu chvíli se strhnul silný vítr, který hnal prach do očí panského vojska, takže některou chvíli nevidělo nic před sebou. Dle obyčeje zachovávaného v této válce padlo vojsko na kolena a pomodlilo se před bitvou. Sotva pak povstalo zase, přestal vítr a sprchlo, čímž prach zmizel.“ - Páni se neodvažovali podniknout útok na výborné postavení Prokopovo. Až na reptání vojska, marně padajícího, vymyšlena válečná lest, jež se zdařila. Mikuláš Krchlebec s předvojem blížil se čelem k hradbě Táborů, skryt za vlastní vozovou hradbou. Zaútočili matoucím střílením. Táboři vystřelili ze všech děl najednou, načež stočil Krchlebec vozy na levou stranu, představuje útěk a celé vojsko panské otočilo se s vozy ještě dále a ujíždělo od vrchu Lipského. Krchlebec zůstal v otevřených vozech vzadu, se skloněnými praporci a sudlicemi. Táboři se dali oklamat a střílející na plno pustili se s radostným pokřikem do pronásledování. Když se Táboři dosti vzdálili, dal Krchlebec vztyčit korouhev pana Oldřicha Rosenberského a hnal se spěšně útokem na opuštěné vozy ze zadní strany. Celé vojsko jednoty se zastavilo a srazilo se s Tábory a Sirotky, jež uvedlo ve zmatek. Ti dali se na zpáteční útěk, nestačili se však ~7~
Historický koutek
uzavřít vozovou hradbou, byla v nich již záloha Krchlebcova. Nyní následovalo již jen vraždění ve vozech i za jejich hradbou. Hradba Tábory nebezpečně sevřela a učinila ve zmatku bezmocnými. Jen Janu Čapkovi s oddílem, který byl na pravém křídle, podařilo se utéci. Ostatní, pokud nebyli zabití, vzati do zajetí. Padl i Prokop Holý. V ten den byla moc vojsk táborských a sirotčích naprosto a navždy zničena. Několik tisíc raněných a 1 500 mrtvých (udávají se i větší čísla) krylo bojiště, několik tisíc bylo zajato a z nich hned druhého dne na 700 ve stodolách spáleno. Panské vojsko zaplatilo skvělé vítězství jen poměrně malou ztrátou. Miroslav Kuranda
~8~
Koutek Prahy
Jak ulice K Fišpance k svému jménu přišla. Pří stavbě novostaveb ministerských budov v podskalí pod Emauzy v letech 1924 – 1926 bylo zbouráno celkem 13 podskalských domů, mezi nimi i “...s barokními štíty domek kláštera emauzského č.p. 373-II, který po řádné vnitřní úpravě bylo by možno a záhodno zachovati, ježto leží na svahu Slovanského vršku a tedy mimo regulaci ulice Pod Slovany. Stejně ještě těsně vedle něho bezcenná budova Fišpanky č. p. 274-II, jejíž ztráty nebude nikdo litovati, ba naopak uvolnila by jižní barokní štít domku č. p. 373-II, na který je přilepena...” Z článku v Národní politice z roku 1926 To bylo tenkrát, kdy jsme dle úředních dokumentů byli někam příslušní a mezi svými osobními doklady jsme měli i domovský list. To byl doklad o tom, že jsme příslušni do místa svého narození, do své rodné obce. Co z toho pro nás vyplývalo? Byla to záruka, že když při potulkách světem se neuplatníme jako řádní občané – postihne nás mizérie, přijdeme o práci, rodinu, byt – jinde než ve svém domovském místě, musí se o nás stát postarat. Péči vykoná prostřednictvím domovské obce. Do té nás předá tzv. postrkem. Kdo se narodil třeba v podšumavské vísce a zchudl a tím ztratil možnost existence, a následkem toho byl přistižen při žebrotě nebo potulce, byl zadržen a předán do své domovské obce, která se musí o svého příslušníka postarat. Pro ten účel mívaly obce své obecní domy. Mezi lidem se jim říkalo chudobinec. Někdy byly totožné se starobincem a obecní pastouškou. ~9~
Koutek Prahy
Vždy záleželo na tom, jak byla obec mohovitá. Posílání postrkem znamenalo putovat v doprovodu četníka od vesnice k vesnici až do domovské obce. Když byl takový přesun avizován, doprovázel četník hnance jen za hranici obce, kde zpravidla u křížku jej předal sousednímu četníkovi. I to bylo jedno z poslání hraničních křížků nebo mezníků mezi katastry. Jinak odvedl četník hnaného tuláka až do obce ke starostovi. Ten musel zajistit jeho ubytování a stravování v obecním domě a zařídit další postrk až do domovské obce. V Praze byli tito delikventi (proč toto slovo, vždyť oni se provinili jen tím, že se pro zchudnutí nebo úraz či stáří nemohli sami o sebe postarat) shromážděni v zařízení, které spravovalo policejní ředitelství. Hnanecká stanice byla v Podskalí ve zrušené továrně na zpracovávání velrybích kostic, které se používaly k vyztužení korzetů a šněrovaček. Kostice se německy řekne das Fischbein, zčeštěně fišpán a továrničce se přezdívalo fišpanka. Tímto jménem se tato budova nazývala i tehdy, když už se tu kostice dávno nezpracovávaly a sloužila jen jako přechodné ubytování těch, co čekali na postrk do své obce. To dnes už neznáme. Dříve platilo tzv. “domovské právo”. To zabezpečovalo občanům, že v případě jejich naprosté pracovní neshcopnosti, když se dostanou do nouze a nikoho, kdo by je podpořil nemají, jejich “domovská obec” se o ně postará. Zastihla-li je tato Fišpanka zač. 20. let 20. st. ~ 10 ~
Koutek Prahy
osudová rána jinde než ve své domovské obci, byli do ní posíláni pěšky, tzv. postrkem, v doprovodu četníka. Ti si je předávali postupně z obce do obce. Když tam dorazili večer, byli zatím ubytováni v obecní šatlavě a ráno, když přišel četník, tak je odvedl dál. V Praze se ale takových osob vyskytovalo víc než jinde. Šatlava by nestačila a pražská policie nemohla na tuto službu na stálo stahovat strážníky z ulice. Měla tedy na to vyčleněné stálé členy jako doprovod eskortu. Lidé čekající na eskortu byli zatím umístěni v hnanecké stanici a tou byla v Praze Fišpanka. Zde čekjaící lidé na eskortu bývali někdy najímáni těmi, kdo právě hledali nějakou levnou pracovní sílu do své živnosti (zpravidla jen za stravu) a tím byl takový člověk na čas připraven o toto zabezpečení. Kdo to štěstí neměl, musel putovat s četníkem do své nejisté budoucnosti. Co ho “doma” čekalo? Většinou mu dali pocítit, že je obci na obtíž. Bylo mu dovoleno chodit “po střídě” na jídlo. To znamenalo každý den k určenému sedlákovi nebo bohatšímu chalupníkovi jít v poledne na oběd. Nedostal ho však zadarmo. Musel odpracovat alespoň tak, jak mu zdraví a věk dovolil. Ti dárci to ale neposkytovali ze šlechetných důvodů. Dostávali na “vyživování” takového člověka měsíční příspěvek. Ten jejich strávník pochopitelně neprojedl. Živili ho tím, co jim zbylo, co by jinak třeba přenechali svému psu. V Praze byla sitace lepší. Vždyť “hnanci” odtud nijak nepospíchali. Zde měli své jisté, jídlo i střechu nad hlavou. Taky museli pracovat, pokud mohli, zpravidla jako metaři v Podskalí a okolí, nebo pomocníci hasičů při požárech. Zpravidla se uplatnili při pumpování. Hasiči měli i ruční stříkačky, jejíž čerpadlo obsluhovala ~ 11 ~
Koutek Prahy
na každé straně čtveřice mužů. Ta k požářišti dorazila zpravidla dřív, protože byla lehčí než parní. Po světové válce, kdy se Praha stala již Velkou Prahou po připojení sousedních obcí – u nás to byly Vysočany, Prosek a Hloubětín jako nově vzniklá Praha IX. A do Prahy XI byly se Žižkovem připojeny Hrdlořezy. Sociální péče Prahy se zlepšovala. Dokladem toho bylo i reprezentačně upravené území okolo ministerstva sociální péče pod Slovany. Úpravě území padla za oběť i Hnanecká stanice v bývalé fišpance a byla po ní postavena nová budova v Nových Vysočanech.
~ 12 ~
Významné červencové dny
Cyril a Metoděj Svatý Konstantin (Cyril) a Metoděj, označováni někdy jednoduše jako bratři ze Soluně, jsou známí jako Apoštolové Slovanů nebo také Slovanští věrozvěstové. V rámci své misie na Velké Moravě vytvořili písmo hlaholici a prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk. Svatý Konstantin (řecky Κωνσταντίνος, Konstantinos), zvaný Filosof (*827 v Soluni, † 14. 2. 869 v Římě), mladší z obou bratů, byl profesorem filosofie v Konstantinopoli. Roku 855 vstoupil do kláštera. Znovu vstoupil do kláštera před svou smrtí v Římě, kde přijal řeholní jméno Cyril (řecky Κύριλλος, Kyrillos; latinsky Cyrillus), pod nímž je známější. Svatý Metoděj (řecky Μεθόδιος, Methodios; latinsky Methodius, *813 v Soluni, † 6. 4. 885), křestním jménem Michal, starší bratr Konstantina, byl zpočátku byzantským státním úředníkem, později mnichem a přijal jméno Metoděj, diákonem a nakonec prvním moravskopanonským arcibiskupem. Celý středověk byli oba bratři považováni za biskupy, nyní nad jejich biskupskou hodností nepanuje shoda. Až do pol. 19. století byli svatí Cyril a Metoděj běžně označováni staročeskými jmény Crha a Strachota. Jméno Crha vzniklo ze jména Cyril; Strachota špatným překladem: řecké Methodios bylo mylně přikloněno k latinskému metus („strach“) a přeloženo. Papež Jan Pavel II. je v roce 1980, společně se svatým Benediktem a později dalšími světicemi, prohlásil spolupatrony Evropy, navíc jsou i hlavními patrony Moravy. Česko i Slovensko slaví svátek Cyrila a Metodě~ 13 ~
Významné červencové dny
je 5. července, stejně tak římští katolíci v některých zemích. Poprvé byly na tento den na žádost olomouckého arcibiskupa Bedřich a z Fürstenberka stanoveny papežem Piem IX. oslavy tisíciletého výročí příchodu bratří v roce 1863. Toto datum, ačkoliv nemá zřejmou souvislost s životem Cyrila a Metoděje ani s cyrilometodějstvím obecně, se od té doby začalo používat v Čechách, na Moravě, v Chorvatsku a nakonec i na Slovensku. Mezi důvody pro přesun byla nevhodná roční i liturgická doba dřívějšího data 9. března a také vzrůstající kult Jana Husa, jeho svátek připadá na 6. července. Okružním listem „Grande munus“ z 30. září 1880 vyzdvihl papež Lev XIII. zásluhy obou bratří a rozšířil jejich svátek na celou římskokatolickou církev. Slovanské pravoslavné církve mají vlastní den oslavy svatých Cyrila a Metoděje, kterým je 11. květen podle pravoslavného kalendáře (24. květen dle občanského kalendáře), kdy podle tradice Cyril a Metoděj ze Soluně na Velkou Moravu přišli. Historicky doloženo je pouze to, že se tak stalo na jaře roku 863. V Bulharsku je 24. květen slaven jako Den sv. Cyrila a Metoděje a Den slovanské kultury a vzdělávání a je svátkem a dnem pracovního klidu. Všeobecný římský kalendář platící od roku 1970 klade zase památku na den 14. února, což je datum úmrtí sv. Cyrila. _______________________________________________________________________________ Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Cyril_a_Metod%C4%9Bj
~ 14 ~
Významné červencové dny
Upálení mistra Jana Husa Jan Hus se narodil v Husinci u Prachatic asi roku 1371. Přesné datum jeho narození není známé, historici se o jeho datu dodnes přou. Zemřel 6. 7. 1415 v Kostnici. Jan Hus byl český reformátor. Vyučoval na pražské univerzitě (od roku 1398) a posléze se stal i jejím rektorem. V roce 1400 byl, na přání matky, vysvěcen jako římskokatolický kněz a od roku 1402 působil jako kazatel v betlémské kapli. Jan Hus se ve svých kázáních inspiroval učením reformátora Johna Wycliffa. Ostře kritizoval poměry v církvi, která se obohacovala prodáváním odpustků. Upozorňoval na morální úpadek církve a hledal řešení k její nápravě. To vedlo až k tomu, že arcibiskup prohlásil Husa za kacíře, posléze na něho byla uvalena klatba. Pod hrozbou zákazu konání bohoslužeb odešel Jan Hus do Kozího Hrádku a začíná kázat pod širým nebem. Jan Hus za svůj život vydal několik klíčových teologických spisů, mj. s názvy Knížky o svatokupectví, Postilla nebo Výklad viery, Desatera a Páteře. V roce 1414 Jan Hus odjíždí hájit své názory na církevní koncil do Kostnice. Spoléhá přitom na ochranu císaře Zikmunda, který ho však zradil. Ve vykonstruovaném procesu několikrát odmítá odvolat své učení. Nakonec je odsouzen a 6. července 1415 upálen na hranici před hradbami Kostnice. Jeho popel byl vysypán do řeky Rýn, aby jeho ostatky nemohly být uctívány.
~ 15 ~
Významné červencové dny
6. červenec je dnem, kdy si připomínáme upálení mistra Jana Husa. Bylo to na církevním koncilu ve švýcarské Kostnici v roce 1415. Tehdy byl Jan Hus po několika měsíčním věznění odsouzen jako kacíř a krutě popraven. Odmítl totiž odvolat své učení o nápravě církve, která tehdy zažívala obrovský morální úpadek. Husova smrt však ještě zesílila vliv jeho myšlenek a vyústila až v husitskou revoluci. K odkazu Jana Husa se vedle husitů hlásí i další církve. Jako svatý mučedník je spolu s Jeronýmem Pražským uctívaný například pravoslavnou církví. V roce 1999 byl mistr Jan Hus označen za reformátora církve samotným papežem Janem Pavlem II. Ten tehdy i veřejně politoval jeho upálení. V současnosti je 6. červenec – Den upálení Mistra Jana Husa také českým státním svátkem. Mistr Jan Hus nebyl jenom velkým náboženským myslitelem, zasadil se také o vývoj českého jazyka. Právě jeho reforma českého pravopisu je spojována s odstraněním spřežek a zavedením diakritiky.
_______________________________________________________________________________ Zdroj: http://svatky.centrum.cz/clanek/den-upaleni-mistra-jana-husa/27/
~ 16 ~
Příspěvky klientů
Hudba Češi prý jsou národ muzikantů. Nevím. Při poslechu některé nové skupiny hudebníků „Rock“, „Tvrdý rock“, „Metal“ (nevím, co to je) mám pocit řádění divokých opic na hrobech hudebních velikánů. To nemluvím o vzezření a úpravě hudebníků. Občas mám pocit při pohledu na ně, že právě vstali z lůžka, nestačili se umýt, o učesání nemluvě. Na podiu se svíjí, jako když je bolí břicho a co ten zpěvák? Ten vypadá, jako když má bolení a snaží se to ne vyzpívat, ale vyječet na publikum. Vím, že mezi mnou a jimi je rozdíl generací. Ale jestli je toto (někdy to slyším z radia) nádherná muzika – nevím. Jsem asi, jak mi to řekla moje známá, hudební barbar. Snad. Za mých velmi mladých časů jsme ve škole zpívali národní písničky. Potom přišla dechovka a zase jsme si zpívali. V 50. – 60. – 70. letech přišel jazz, Karel Vlach, Karel Krautgartner, následovali Beatles a dál to všechno ještě šlo. Ale teď? – Nevím. Ráda jsem chodila (pokud mi to čas a kapsa dovolila) na koncerty. Mám ráda Smetanu, Dvořáka a i Bacha, Beethovena a jiné. Ráda jsem poslouchala písně Karla Svobody. Ráda mám opery, raději než činohry. Ale moderní, prý „nádherné muzice“ nerozumím. Jsem prostě moc stará a jen hudební barbar. Nad dnešními hudebníky a jejich „uměním“ se zamýšlela Dana Komínková
~ 17 ~
Literární koutek
Jan Neruda Jan Neruda (*9. července 1834 v Praze, †22. srpna 1891 v Praze) byl významný český básník z období realismu a novinář, člen družiny májovců. Jan Neruda pocházel z pražské Malé Strany. Narodil se v Újezdských kasárnách. V ulici Ostruhová (později přejmenována na Nerudovu) v domě U Dvou slunců žil v letech 1845 – 1857. Od roku 1845 studoval na malostranském gymnáziu a od roku 1850 na Akademickém gymnáziu, které tehdy sídlilo v Klementinu. Po maturitě se neúspěšně pokoušel, na nátlak otce, studovat práva. Prošel několika úřednickými zaměstnáními, v nichž ale nebyl spokojen, proto zkusil, tentokrát z vlastní vůle, studovat filosofii. Ovšem ani toto studium nedokončil. Jako novinář začínal v Národních listech – listu mladočechů. Později působil v časopisech Obrazy domova a Čas. Přispíval i do časopisu Květy, spolu s Vítězslavem Hálkem vydával časopis Lumír. Podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, s velmi zajímavými postřehy, které jej ukazují coby dobrého pozorovatele. Od roku 1883 až do své smrti bydlel na Novém Městě ve Vladislavově ulici 1382/14.
~ 18 ~
Literární koutek
Jan Neruda se nikdy neoženil, ale své první a zároveň celoživotní lásce – Anně Holinové pravděpodobně sňatek nabídl. Věnoval jí řadu svých básní. Ostatní ji nazývají věčnou Nerudovou nevěstou. Jeho druhou láskou byla spisovatelka Karolína Světlá, kterou považoval za ideální ženu. Karolína Světlá jej povzbuzovala při jeho tvorbě a často mu také finančně vypomáhala. On jí byl zase rádcem při jejích prvních literárních pokusech. Když mu pak jednou hrozilo vězení pro dlužníky, prodala Karolína Světlá rodinný šperk a peníze mu půjčila. Celá událost se ale dostala na veřejnost a rozezlený manžel Karolíny Světlé, profesor Petr Mužák, jej donutil, aby mu vydal všechny dopisy, které kdy dostal od jeho ženy. Na manželce si zase vymohl slib, že se s Nerudou už nikdy nesejde. Tak navždy skončilo přátelství Karolíny Světlé s Janem Nerudou. V roce 1862 se znovu zamiloval. Tentokrát do patnáctileté dívky Terezie Marie Macháčkové (měla sestru – dvojče Marii Terezii), dcery továrníka z Králova Dvora u Berouna (některé prameny nesprávně uvádí Dvůr Králové). První milostný dopis se jí však odváží poslat až o tři roky později, když už je ale Terezie těžce nemocná tuberkulózou. Téhož roku Terezie zemřela. Jako starý se zamiloval do jisté Anny Tiché, která v tu dobu byla velmi mladá. Neruda sám se kvůli velkému věkovému rozdílu rozhodl vztah ukončit. Po celý svůj život se cítil zneuznán a od toho se odvíjel jeho často až záporný vztah k lidem. Měl problémy s alkoholem, peníze propíjel a také utrácel v nevěstincích. Kvůli svým pravidelným návštěvám hostinců se dostával do řečí pražské \společnosti a vídeňský list Montagsrevue o něm jednou hanlivě napsal, že je líný ~ 19 ~
Literární koutek
a oddává se pití kořalky (on sám psal: „Do padesáti jsem miloval, od padesáti je mi líno, do padesáti jsem pivo pil, od padesáti piji víno“). Pravdou je, že nevynikal pílí a protože neměl jiný příjem, musel na sklonku života psát jeden fejeton týdně do Národních listů, aby vůbec přežil. Jak píše Ladislav Quis ve svých memoárech: „A ty fejetony psal těžce, s přemáháním, často si mi na to stěžoval a též mi o tom psal. Většinu života prožil v nouzi, na čemž měl alkohol jistě velký podíl.“ Návštěvy hostinců musel Jan Neruda omezit v roce 1879, kdy onemocněl zánětem žil a od té doby už mohl jen těžko chodit do schodů. Nedocházel už ani do redakce Národních listů a fejetony od něj odnášel poslíček. V roce 1888 uklouzl v zimě na náledí, roztříštil si čéšku a toto zranění se mu už nikdy zcela nezhojilo. Zemřel 22. srpna 1981 na rakovinu tlustého střeva. Byl pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze. Měl být jako první pohřben na pražském Slavíně, ale na své vlastní přání byl pohřben do hrobu „pod širým nebem“. Jan Neruda – novinář Stal se zakladatelem českého fejetonu. Jako novinář byl oblíben; zvláště jeho fejetony (často podepisované rovnostranným trojúhelníkem) patřily ve své době k nejčtenějším. První opravdové zaměstnání získal v německy psaném časopise Tagesbote aus Böhmen. V roce 1859 vstoupil do redakce Vilímovských Obrazů domova. Roku 1861 zase do redakce Krásova Ča~ 20 ~
Literární koutek
su. Odtud společně s Karlem Sladkovským a dalšími demokratickými novináři do časopisu Hlas. Jan Neruda – spisovatel a básník Jeho prozaické dílo, ačkoli zdaleka nedosahuje kvalit jeho poezie, bylo oceňováno již za jeho života. Jeho dílo je spjato s Prahou (například Povídky malostranské). Jan Neruda patří k nejvýznamnějším autorům české literatury vůbec. Jeho básnické dílo je nicméně plné skepse a pesimismu, který občas zachází až k hranicím nihilismu. Jazyk jeho literárního díla je bohatý, používá archaismy, zastaralé gramatické tvary a obraty. Často převrací slovosled. Zdůraznění děje provádí opakováním výrazů. Příslovce dává nakonec věty a zkracuje tvary přídavných jmen. Jeho básnické dílo bylo pro svůj pesimismus nepochopeno a jeho kvality začaly být běžně uznávány až zhruba dvacet let po jeho smrti. Pravdou zůstává, že literární kritika a ostatní básníci se k jeho dílu začali vracet o něco dříve. „Často musím myslit na Jana Nerudu. Básník ´Prostých motivů´ a ´Zpěvů pátečních´ dovedl do svých veršů vložit tolik lásky a nadšení a tolik umění, že tento náboj, jak se dnes s oblibou říkává, přenesl tyto verše svěží téměř přes celé století“ Jaroslav Seifert _______________________________________________________________________________ Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Neruda
~ 21 ~
Literární koutek
Česká politika Vlákénko pavoučí se hravě vzduchem třese, je odevzdáno větru, ať je, kam chce, nese, a na vlákénku, sotva oku znalý, se nese pavouček jak puntík malý. Nahoře v modru orli, plní síly, si hrdě plujou k určitému cíli a měří cesty mezi světa díly. K nim pavouček své hravé vznáší zraky: „Pšt – orli, orli – hečte, letím taky!“
Jan Neruda
~ 22 ~
Literární koutek
Osvobození Takový klid jsem jaktěživa neznala. Až nyní zřím, co bylo přímo přede mnou. Však mému zraku dlouho se skrývala. Hleděla jsem jen na stránku života temnou. Pod tíhou černých myšlenek jsem strnula, dál nechtěla jsem udělat ani krok. Ale teď jsem z té ničivé cesty uhnula a odhodlaně dala jsem ruce v bok. Sama v sobě jsem sílu objevila a začala jsem žít, nejenom přežívat. Krása života se náhle vyjevila. Má duše začala se na svět usmívat Temno zdá se být náhle chatrné. To temno, které mi bralo klid. Až nyní zřím, co bylo patrné. Až nyní vím, co je to žít.
Spero
~ 23 ~
Sportovní koutek
Protahovací cviky Další číslo časopisu s sebou přináší také další ukázky cviků. Tentokrát se jedná o cviky protahovací. Cvičení vsedě Cviky provádějte vsedě na židli s opěradlem. Trup držte vzpřímeně, ramena tlačte dolů a hlavu mějte vytaženou vzhůru. Rovná záda, ruce upažené a dobře napnuté, pootáčejte celou horní částí těla (hlavou, hrudníkem a pažemi) doprava a přitom vydechujte. Vraťte se do původní polohy a současně se nadechněte. Stejným způsobem se otáčejte i doleva. Naklánějte se doleva a přitom vydechujte, jako kdybyste chtěli zvednout nějaký předmět, vraťte se zpátky, naklánějte se doprava. Kolena dejte k sobě, ruce položte křížem na stehna a snažte se nohy od sebe oddálit, rukama přitom tlačte opačným směrem. Pak položte ruce na vnitřní část stehen ke kolenům a snažte se kolena roztáhnout a zároveň je rukama tlačte v protisměru k sobě.
~ 24 ~
Koutek zábavy
Věty se slovy na stejné písmeno Vymyslete ke každému písmenku alespoň tři věty, v nichž všechna slova začínají na zadané písmeno. Příklad: A – Alena a Aleš analyzují Alžbětinu anotaci. 1) B: ........................................................................................... ........................................................................................... ........................................................................................... 2) P: ........................................................................................... ........................................................................................... ........................................................................................... 3) V: ........................................................................................... ........................................................................................... ...........................................................................................
~ 25 ~
Koutek zábavy
Koncentrace V následujících řádcích jsou napsána čísla v různém pořadí. Podtrhněte všechna trojčíslí 281. 405679328346828159463192842849307861168624281 159015473789349281546791281641284674860434969 156811354954349549739752812815496348463368281 124932815697032174821018282184562544021321012 415210398723831268920128126476321281048972352 956928146794365446464973461918540497654989469 428128428124378247034619812743748128120734842 443000191857243119816724948171280121438271281 454891712134914521341547132710519472094124281 211648764121092324168712464118146128125469421 142391134201316917213761928210128127382134672 218433148732181434932814674404734923721821842 218447330943797646721943218146281248143787476 446207913514281281284412181434804428124657341
Počet nalezených trojčíslí: ……………………………….
~ 26 ~
Koutek zábavy
Číselná tabulka Doplňte tabulku tak, aby součet čísel ve vodorovných i svislých řadách dával 15.
8 1
1 3 5
3
3
1
~ 27 ~
Koutek zábavy
Soutěžní kvíz Ten, kdo první sdělí správně zodpovězené otázky Veronice Langerové, získá malé překvapení Jen napovím, že většinu odpovědi naleznete v tomto časopisu. 1. Kdy se narodil Jan Hus? a) 7. ledna 1368. b) Pravděpodobně v roce 1371. c) 3. května 1370. 2. Jakou nejvyšší akademickou funkci Jan Hus zastával na pražské univerzitě? a) Proděkan. b) Děkan. c) Rektor. 3. Jak se slaví výročí upálení mistra Jana Husa na Slovensku? a) Je to tzv. památný den, což je obdoba významných dnů v českém kalendáři. b) Oficiálně se nijak neslaví, Hus není v kalendáři. c) Je to státní svátek.
~ 28 ~
Kulturní koutek
Kulturní přehled aneb kde byste rozhodně neměli chybět 10:00 – 11:00 Kulatý stůl Na tomto setkání se řeší převážně stravování. Hovoříme ale také i o provozních záležitostech a o všem, co Vás zajímá. 7. 7.
Červenec Výlet lodí po Vltavě Během července se můžete mimo jiné těšit také na výlet lodí po Vltavě. Červenec Grilování a bingo Ani letos si nenecháme mezi prsty proklouznout grilování při hezkém letním počasí. Samotnému grilování bude předcházet oblíbená hra bingo.
Podrobnější informace budou vždy vyvěšeny na nástěnce u jídelny. Časopis Náš Domov Pro své členy a příznivce vydává SSS MČ Praha 9 v nákladu nepatrném.
~ 29 ~
