číslo 16 prosinec 2014
1
Tři měsíce utekly a my Vám přinášíme další číslo našeho časopisu, který můžete tvořit i Vy. Stačí nám jen napsat, že byste měli zájem přispívat. Zároveň s touto prosbou jde ruku v ruce nabídka pro maturanty a ostatní, kteří něco pořádají, s nabídkou našich vystoupení.
Obsah 16. čísla časopisu: SPEKTRUM Česká hymna CESTOU NECESTOU Nový Zéland SERIÁLOVÁ SKLIZEŇ… Křeček v noční košili KOMIKS Sitting Bull POVÍDKOBRANÍ Když SPEKTRUM Podzimní zamyšlení PŘEDSTAVUJEME PK Models SPEKTRUM Kdo nám naděluje dárky? POD KOPYTY KONÍ Historie rodea – 5. díl PÍSNIČKY Balada Mexico Kida SVĚT PŘÍRODY Přirození komunikace s koněm DOSTAVNÍK Železnice přes USA VEVERUŠÁK Vanilkové muffiny Templářský poklad Háčkování Letecká bitva – obec Kovářská KULTURNÍ POZVÁNKY
Všichni členové – ať už redaktoři časopisu, vystupující, ale i všichni ostatní, co se starají o chod spolku Keltoviny Vám přejí plno slunných dní v roce 2015 a nejen v něm. Vše aktuální co se u nás děje naleznete na našich stránkách na internetu www.keltoviny.cz a nebo na našem facebookovém profilu www.facebook.com/keltoviny, kde přidáváme řadu pozvánek, vtipů aby ten Váš život byl veselejší. Politiku u nás určitě nehledejte. A hlavně… za chvilku tu jsou VÁNOCE Martin Štulla Vydává občanské sdružení KELTOVINY Redakční rada a dopisovatelé: Martin Štulla (šéfredaktor), Pavla Štullová (korektura textu), Zuzana Rottová, Věra Melicharová, Ivan Vaněk, Anita Maroušková, Lada Reisnerová, Vojta „Kiďák“ Tomáško, Lenka Jenderková, Iva Blümelová, Lucie Kopečná, Lenka Martinková, Jiří Mika a Veronika Janurová … Použité fotografie a ostatní obrazový materiál: titulní strana: Šikland©, zadní strana: Zuzana Rottová; ostatní fotografie jsou přímo se jménem autora
2 3 5 6 7 8 9 11 15 17 18 18 20
23
Česká hymna autor: Pavla Štullová zdroj: wikipedie.cz
Asi si myslíte, proč jsem se rozhodla najít něco o naší státní hymně. Důvod je prostý. Jak se v článku dočtete, poprvé se hymna objevila v prosinci roku 1834. Píseň pochází z divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, poprvé uvedené v Praze dne 21. prosince 1834. Hudbu k ní složil František 2
foto: wikipedie.cz
Škroup, prvním interpretem se stal Karel Strakatý. Rychle zlidověla a získala postavení národní písně. Čechy byly tedy první zemí, která měla jako hymnu divadelní šlágr. Hymnu tvoří pouze první (a oproti originálu lehce pozměněná) sloka písně; druhá je dnes téměř neznámá. (Viz např. parodii v Pravém výletu pana Broučka do měsíce od Svatopluka Čecha z roku 1888.) První sloka písně Kde domov můj je česká národní hymna. Užívá se od rozpadu Československa na konci roku 1992, již v roce 1990 však byla oficiálně prohlášena i za hymnu České republiky uvnitř federace. Před rozdělením tvořila zároveň první část československé hymny, následována první slokou nynější hymny slovenské (Nad Tatrou sa blýska). Česká státní hymna Kde domov můj patří podle zákona 3/1993 Sb. mezi 6 státních symbolů České republiky a ty lze podle § 1 zákona 352/2001 Sb. užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Státní hymnu lze podle § 12 zákona 352/2001 Sb. hrát i zpívat při státních svátcích a při jiných příležitostech, je-li to obvyklé. Hudební motiv písně Kde domov můj se později objevil i v Škroupově Chrudimské předehře složené k příležitosti slavnostního otevření divadla v Chrudimi (1854) a ve skladbě Antonína Dvořáka Můj domov, kterou složil jako předehru ke hře Františka Ferdinanda Šamberka Josef Kajetán Tyl (1882). Vlastní nápěv hymny však je starší než Škroup a nalezneme jej u Mozarta v druhé větě jeho Koncertantní symfonie Es dur pro hoboj, klarinet, fagot a lesní roh K 297 b.
Se zvednutým prstem na Novém Zélandu autor: Iva Blűmelová zdroj: vlastní autorská tvorba
Na Nový Zéland se jezdí za krásami přírody a stopovat! Tuto úvodní větu si troufám tvrdit po téměř dvouměsíčním stopařském putování. Severní i Jižní ostrov kolem dokola, občas i napříč. Skvělé setkání s Novozélanďany, kteří jsou pohodoví a přátelští. Jen člověk na začátku trochu nerozumí anglicky, ale i na ten akcent si dá po chvíli zvyknout. Navíc jsou i pohostinní a dělá jim radost pomáhat druhým (opravdu!). Veřejná doprava není zrovna nejlepší způsob, jak procestovat tuto nádhernou zemi. Mezi některými městy jezdí autobusy jen jednou za několik dní. Potom lze potkat turistické autobusy, které jedou po předem dané trase, vlastně zastavují, na těch nejznámějších turistických místech. Od jedné z účastnic jsem vyslechla, že mnohem víc lidí zajímá alkohol a večerní party než denní program – to bych věděla o lepších a levnějších destinacích pro večírkové dovolené.
3
foto: I. Blűmelová
Pronájem auta nebo stop? Mnoho turistů si pronajímá auto, což rozhodně není špatné řešení, jsou pány svého času, zastaví a zajedou přesně tam, kam chtějí. Rizikem může být, že se člověk snadno transformuje na tzv. car turistu, kteří se snaží autem objet co nejvíce míst, zastavuje vedle silnice, nastavuje foťák tak, aby auta nebyla vidět a svým hrdým výrazem dává najevo, že dovolenou tráví v horách (...na druhou stranu se není čemu divit, když mnoho krás a zajímavostí vidí člověk z auta aniž by udělal jediný pohyb...). Pokud však člověk stopuje, často se dostane na místa, kam vlastně ani nechtěl nebo nevěděl, že existují a pak vidí ještě více krásy. A holky stopařky se mají přímo báječně. Nejdříve jsem zkusila stop ve dvojici - bylo to dobré, ale potom to bylo ještě lepší. Kromě super zážitků a dojmů z přírody (které každý už před příjezdem očekává…) jsem si navíc odvezla i mnoho stopařských vzpomínek. Často se mi dostávalo pozvání na jídlo, pití, k přespání. Dostala jsem i peníze nebo peříčko pro štěstí z ptáčka kiwi. Pomáhala jsem sázet stromy, strávila den s holandskou rodinou, německým párem, který si na stará kolena plnil sen cesty kolem světa, víkend se dvěma veselými novozélandskými důchodkyněmi. Také mi zastavil bývalý reprezentant v biatlonu, který mi vyprávěl o tom, jak jezdil závodit do Nového Města na Moravě.
foto: I. Blűmelová
Noc u babičky První den, kdy jsem stopovala sama, mě k večeru svezl pán se synem jedoucí navštívit jejich 83letou maminku, resp. babičku. Při oznámení, ať mě prostě vyloží někde u silnice, že už si místo na přespání najdu, se zhrozil a zvedl telefon: „Ahoj mami, mám v autě milou stopařku, může u tebe dnes také přespat?“ A tak jsem si hned první den užívala krásného pokojíčku, teplé večeře a výtečného apple pie jako od babičky! Paní byla chodící černá kronika, proto jsem se večer dověděla o všech vraždách, co se na Novém Zélandu staly během posledních 15 let. Sice je dobré vědět o případných rizicích, ale to že mě někdo může zastřelit v kempu, protože si mě splete s jelenem, bych stejně asi neovlivnila. Manželka vás ráda pozná! Druhý den se situace téměř opakovala, tvrzení mladého muže, že mě moc ráda pozná jeho manželka, se mi zdálo podezřelé (…také by mi nebylo příjemné, kdyby můj manžel přijel domů s mladou stopařkou a oznámením, že u nás přespí…). Ale realita byla taková, že jeho manželka mě po příjezdu začala objímat, že miluje lidi, kteří cestují a že mě moc ráda poznává. Večer jsem usínala s plným žaludkem, vypraným oblečením a růžově nalakovanými nehty (jejich pětileté dcera „provozovala“ kosmetický salon a byla nadšená, že má další zákaznici). A já si začala na nabídky k přespání rychle zvykat! „Chtěla bych vzít do Nelsonu.“ „Pokud ti nevadí, že tam nebudeš za hodinu, ale za 3 dny, tak tě tam můžu vzít na jachtě!“ Samozřejmě jsem nadšeně přijala (A ještě se mi to náramně hodilo, protože jsem si pár dní předtím narazila prst na noze tak, že jsem nemohla téměř chodit.). Následující dny jsem se učila číst v lodních mapách, vázat uzly a překonávat mořskou nemoc (to se nepodařilo…). Poprvé v životě jsem měla možnost vidět delfíny a těch pár minut, co doprovázeli "naši" jachtu na širém moři, bych přála zažít každému. Volnost, radost a pocit štěstí…
4
foto: I. Blűmelová
Hodní řidiči Že autostop je na Novém Zélandu opravdu rozšířený, dokládá situace, kdy jsme na stometrovém úseku silnice postávali tři skupiny stopařů čekající na zastavení. Hned první auto mi zastavilo a ještě jsme naložili stopařku čekající opodál. Často si se mnou řidiči také zajeli mnoho kilometrů (jednou také 100), aby mě dovezli přímo na mnou požadované místo. Jindy se mnou pán původně jedoucí do práce strávil celé dopoledne a vozil mě po nejodlehlejších místech Jižního ostrova, prolézal lvouní stezky a ukazoval krásné vodopády jenom proto, že sama bych se tam těžko dostávala a do práce zas tolik nepospíchal. Dá se říct, že co stop to další příběh a pokud se všechny pospojují dohromady, stane se Nový Zéland nezapomenutelnou mozaikou nevšedních zážitků, kvůli kterým má smysl cestovat.
Křeček v noční košili autor: Martin Štulla zdroj: csfd.cz
Kdo ví, jak se stalo, že si Kája Berka na návštěvu k dědečkovi a babičce do Ružbachu zapomněl vzít s sebou pyžamo. Prababička mu ochotně půjčila noční košili po pradědečkovi, o němž se v rodině tradovalo, že byl směšný snílek a vynálezce nesmyslných předmětů. Jedině prababička pokládala svého zesnulého manžela, profesora na místním gymnáziu, za zneuznaného génia. Kája, poté, co prosnil noc v pradědečkově noční košili, dal babičce plně za pravdu. Nejenom, že zažil v pradědečkově vyučovací hodině výlet do pravěku, ale dozvěděl se tady důležitou informaci. Jeho starší bratr Radim, konstruktér velké automobilky, se už dávno trápí se svým vynálezem převratného významu. Pradědeček prozradí Kájovi, že na podobném vynálezu auta, které bude jezdit zadarmo a bez škodlivých zplodin, sám kdysi pracoval a důležitou dokumentaci zakopal na zahradě.
foto: Česká televize
V tomto seriálu zažijete cestování v čase po česku. Od pana režiséra Václava Vorlíčka je i tohle téma vtipně a ryze česky ztvárněné. Výborný seriál o české chytrosti a také české závisti. Velice originální, zábavný seriál. 5
6
Když
autor: Věra Melicharová zdroj: wikisource.org Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když podezříván, pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví, když čekat znáš, ba čekat beze mdloby, jsa obelháván, neupadat v lež, když nenáviděn, sám jsi beze zloby, slov ctnosti nadarmo však nebereš, když umíš snít a nepodlehnout snění, když hloubat znáš a dovedeš přec žít, když proti triumfu i ponížení jak proti svůdcům společným jsi kryt, když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova lstí bídáků jsou pošlapána v kal, když hroutí se tvé stavení a znova jak dělník v potu lopotíš se dál, když spočítat znáš hromadu svých zisků a na jediný hod vše riskovat, zas po prohře se vracet k východisku, a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát, když přinutit znáš srdce své a čivy, by s tebou vytrvaly nejvěrněj, ač tep a pohyb uniká ti živý a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“ když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, když sbratřen s davem, uchováš si hrdost a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král, když řekneš: "svými vteřinami všemi mně, čase, jak bych závodník byl, služ!" pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi a co je víc: pak, synu můj jsi muž! 7
Podzimní zamyšlení
autor: Lenka Jenderková zdroj: Lidové noviny, wikipedie.cz, granosalis.cz
Z velkého přechodu z veder do zimy se vyklubal celkem teplý podzim, za což jsem velmi vděčná, protože jinak sychravé počasí nebo nekonečné deště navozují špatnou atmosféru a únavnou náladu. Když se mě někdo zeptá, které roční období mám nejraději, odpovím léto nebo zimu, protože má člověk široké možnosti, co podniknout. Ale pokud se bavíme o jaru nebo právě podzimu, ty možnosti už nejsou tak rozsáhlé. Avšak za takového počasí může být i jinak. Vyplatí se rozhodně pro zlepšení imunity chodit alespoň jednou za týdně plavat nebo pokud někdo vlastní pejska, tak chodit rychlou chůzí, která příznivě ovlivňuje nejen náš organismus (krevní tlak, oběh, zažívání atd.), ale i našeho miláčka. Každodenní dávka ovoce a zeleniny je také velmi důležitá součást zdraví a posilování imunity na zimu. Spíše se zaměřím na stres, který s sebou nese podzim. Někteří lidé špatně reagují na zimu, na zvyšující se spotřebu plynu kvůli cenám nebo na blížící se Vánoce. Myslím, že po zimě si každý říká, že ty nervy vůbec nestály za to. Lepší je se hodit do klidu, s chutí si vychutnat podzim, poslední teplé dny, pobyt v zahrádce, která díky tomuto období hraje všemožnými barvami nebo přípravami na Vánoce. Tento rok je prvním rokem, kdy mám promyšlené veškeré dárky a to jak z pohledu praktického, tak i cenového, takže jsem nadmíru spokojená, avšak důležitější než co, je spíše kdy dárky nakupuji. Nejlepším obdobím je právě podzim. Dárky se postupně kupí, na začátku prosince je akorát postupně zabaluji a nemusím se zbytečně stresovat o svátcích, které mají být spíše obrazem klidu a míru. Udělejte si třeba seznam, kde si zapíšete, komu co pořídit a spočítat si i ceny. Potom sečtete, vyjde vám konečná suma, kterou zaplatíte a tak budete vědět, kolik si můžete dovolit utratit nebo zda vám to vůbec vyjde. Někteří lidé nakupují vše až v prosinci, honí se za slevami, jsou mrzutí a v konečném důsledku, třeba mnohdy jako mě, zjistí, že jim to ani nevyjde. Takhle budete mít výdaje pod kontrolou a není nic lepšího, než zjistit, že z listopadové výplaty zůstalo o to víc peněz a můžete si pak třeba dopřát lepší značku vína na oslavu Nového roku :). Takže žádný stres, jen pohodu, nohy nahoru a užívat si života, dokud to jde a dokud jsme zdraví nebo máme milující rodinu a přátele. Plňte si své sny, běžte za svými plány, aby vám neutekl, abyste nelitovali, že jste neprožili život takový, jaký jste chtěli. Jednou za čas si dopřejte něco dobrého do žaludku, občas i trochu dřiny pro tělo a občas trochu více spánku a válení se v posteli, pečujte o sebe a rozdávejte úsměv, protože ten se vám vrátí! foto: Z. Rottová
Moje tipy na akce: Václav Neckář koncerty: 1. 12. 2014 Bystřice nad Pernštejnem 6. 12. 2014 Zlín 9. 12. 2014 Vamberk 10. 12. 2014 Hořice v Podkrkonoší 14. 12. 2014 Kutná Hora 22. 12. 2014 Praha 26. 1. 2015 Pelhřimov
Můj tip na večerní film: Inkoustové srdce Jeptiška (Guillaume Nicloux) Zaříkávač koní Můj tip do kina: Hobit: bitva pěti armád (premiéra 11. 12. 2014) 8
PK MODELS autor: Martin Štulla zdroj: autorský rozhovor
O modelech Monti systemu jsme již psali v čísle 14. Tak jen krátce. Monti system je legendární česká stavebnice věrných modelů osobních a nákladních aut, se kterými si vyhrají malí i velcí. Modely jsou vyráběny v měřítku 1:48, 1:35 a 1:28. Monti system sestavíte bez lepidla a nanášení barev. V tomto čísle jsme si vzali na mušku hlavní osobu firmy PK MODELS Pavla Kulvejta, která se modely Monti systemu také zabývá. Kdy Vaše firma vznikla a co Vás vedlo k jejímu založení? Naše firma vznikla v roce 2009. K jejímu založení vedlo modelaření. Lákalo nás vymýšlet modely, které by potěšili nejen nás, ale i další sběratele či modeláře. Původně jsme se zabývali měřítkem HO 1:87, ale postupně jsme přešli na stavebnice Monti system. No a v současné době to vypadá, že se k HO opět vrátíme. První krůček k návratu se již učinil s modely lunaparkových a cirkusových maringotek. Proč zrovna PK Models? Původní název byl JMPKmodel a tato firma je úspěšně stále na trhu. Firmu jsme založili s panem Jiřím Mikšátkem, proto JMPK prostě iniciáli jmen. Časem se naše cesty a cíle začaly rozcházet, tak jsme se dohodli na rozdělení a v tu dobu vzniklo PK/models. Čím jsou Vaše modely jedinečné? Neřekl bych jedinečné. Jsou to stále původní modely MS, pouze se snažíme jim dát nějaké téma, skutečnost a návaznost. To co nelze dohnat výlisky se snažíme dohnat polepy. Někdy stačí málo a obyčejná stavebnice MS se změní na model. Monti system se bral jako hračka, ale ty doby jsou už dávno pryč. Dnes už to jsou modely pro sběratele. Těžko říci kdo se postaral o to, aby legendární a dnes už i retro stavebnice MS vymizela z obchodů s hračkami a to byl společně se skoro nulovou inovací takový pád na dno. Za jedinečné považuji výtvory modelářů, kteří model MS od základu předělají a přidají pár detailů. Některé modely jsou opravdu nádherné - to vždy smekám. To jsou jedinečné modely. Výrobce MS (firma BENEŠ a LÁT, a.s.) vyrobil, podle jejich internetových stránek, přes 80 modelů. Kolik jich je na Vašem kontě? Když připočítáme svatební kamiony, výroční kamiony a dokonce jsme dělali i rodinný kamion, tak jich je okolo 80 typů také. A pár prototypů je v šuplíku. Buď jsme se z firmou nedohodli na podmínkách vydání, nebo se to nedotáhlo do úplného finále. 9
foto: PK Models
Oslovují Vás firmy nebo Vy je? Dnes už ano, ale stále je to tak na půl. Pokud oslovujeme firmu, tak víme, že ji musíme našim projektem zaujmout a oslovit. Někdy je to pořádná fuška a občas se to nepovede vůbec. Některé firmy či společnosti jsou dosti nepřístupné, až někdy nechutně arogantní. Ale tak to je asi bude. Každá prohra je pro nás vlastně další výzva.
foto: PK Models
Co rozhoduje o tom, jaký model vyrobíte a jaký ne? Je to spousta důvodů a aspektů. Téma na model je vymyšlené v celku hned. Pak se musí vyhodnotit, zda se na daný model dají vůbec vyrobit polepy, zda půjde vyrobit barevnost výlisků, zda budeme moci použít loga na které vždy někdo vlastní autorská práva. A jaká bude cena modelu. Také se stane, že v průběhu realizace zjistíte, že daný model je vlastně nesmysl a nebude asi moc pěkný, tak jde do šuplíku a je konec a vymýšlí se další model. V tomto mají obrovskou výhodu modeláři, kteří si model MS upravují pouze pro sebe - žádné následky a žádné starosti… Bohužel mi jdeme s kůží na trh (jak se říká) a kdo se pohybuje v české modelářské branži, tak jistě zná, že Český modelář je veliký kritik.
Nápady zpracováváte sám? Nápady určitě nezpracovávám sám. Já model navrhnu, udělám náčrtek, jak by měl model asi vypadat. Spolupracujeme s několika grafiky, ale náš dvorní grafik je pan Jarmar se kterým model MS pipláme do finálové podoby a někdy je to pěkná fuška. Nekonečné grafické úpravy a předělávání, zkouška zkušebních tisků atd. Je to stále dokola. Pokud je limitovaná edice ve spolupráci s Vistou Semily, tak se samozřejmě tvoří model vždy v úzké spolupráci s Vistou. Testujete své nové modely na sobě? Ano testuji, jinak to ani nejde, ale i tak se stane, že Vám něco unikne a to i přesto že to kontrolují další tři až čtyři lidé. Blíží se Vánoce. Co aktuálně připravujete? Určitě bude naše již tradiční PFko. Je sice rozpracováno spousta modelů a to hlavně Liaz. Co se ale do Vánoc podaří vydat si nedokážu odhadnout. Vista Semily má jiné výrobní priority než výrobu MS. Byl sice vytvořen ediční plán do konce roku, ale nějak se nedaří ho dodržovat. Proto bych o tom raději moc nehovořil, ať nejsme pod stromečkem zklamaní. Kde se můžeme informovat o novinkách ve světě PK Models? Všechny novinky a aktuální zprávy nejdete na našich facebookových stránkách https://www.facebook.com/pages/PKmodels
10
foto: PK Models
Kdo nám naděluje dárky? autor: Pavla Štullová zdroj: Lidové noviny, wikipedie.cz, granosalis.cz
Víte, kdo Vám nadělí dárky v jiných evropských zemích? Zatímco u českých dětí Santa Claus bitvu s Ježíškem definitivně prohrál, v jiných zemích tohoto staříka s bílým vousem a červenou čepicí netrpělivě očekávají. Ale není to jen on, kdo nosí vánoční dárky. Někde domácnosti navštěvuje Vánoční muž, jinde skřítek, děda Mráz, čarodějnice nebo parta trpaslíků. Austrálie V zemi klokanů slaví Vánoce stejně jako ve Velké Británii – jen s tím rozdílem, že místo lyžování a koulování vrcholí v Austrálii léto a děti si užívají letních prázdnin, které s oblibou tráví na pobřeží oceánu s celou rodinou. Vánoční stromečky mají buď umělé, nebo zasazené v květináči. Vánoční hostina má většinou formu pikniku pod otevřeným nebem s nezbytnými barevnými balónky. Australané milují vánoční gratulace a pohlednice snad nejvíce za všech národů a posílají jich neuvěřitelné množství. Dokonce mezi sebou soutěží, kdo se může pochlubit větším počtem obdržených vánočních blahopřání! Aby si je každý mohl dobře prohlédnout a případně i přepočítat, připínají je umělohmotnými kolíčky na pestrobarevné šňůry, zavěšené nedaleko jídelního stolu, nebo vkusně naaranžované v oknech. Brazílie Vánoční oslavy jsou pro ně velmi důležitými svátky. Nádherné pláže neznají zimu ani sníh. V páté nejlidnatější zemi světa žijí vedle sebe potomci Portugalců, Italů, Němců a Španělů, mulati, mestici, černoši, Japonci a Indiáni. Ve vánočních oslavách se zrcadlí nebývalá národnostní různorodost. Protože se ale všichni považují především za Brazilce, mají Vánoce i spoustu společných rysů. Všichni se radují, přejí si vše nejlepší k Narození Páně a zdobí stromečky spoustou nejbarevnějších vánočních ozdob. Téměř všechny vánoční stromky jsou umělé, skutečné jehličnany si mohou dovolit jen ti nejbohatší. Brazilci jsou proslulí nejen početnými rodinami, ale i velkorysostí a chutí utrácet. Většina obyvatel Brazílie navštěvuje o vánočních svátcích mše v kostelech nebo přímo pod otevřeným nebem. O štědrovečerní večeři si Brazilci pochutnávají na pečeném krocanu, ovoci, mořských rybách a sladkých zákuscích. Zpestření do tradičního pojetí Vánoc vnáší vyznavači candomblé, náboženství, které kdysi do Brazílie přivezli otroci z Nigérie a Beninu. Víra černých otroků prorostla katolickým náboženstvím, a tak se v daleké jihoamerické zemi radují nejen z bílého Ježíška, ale i z boha plodnosti a sklizně Oxalá s černou tváří, kterého doprovází Lemanjá, bohyně moře. Bulharsko V pravoslavném Bulharsku se vánoční svátky slaví až 6. ledna, a tak si milovníci Vánoc mohou nadělovat dárky hned dvakrát - 24. prosince a 6. ledna. V žádné bulharské domácnosti nechybí o Vánocích ozdobený stromeček. Dárky pod něj dává děda Koleda. Tradičním vánočním jídlem je 11
v Bulharsku vepřové maso, čočka, fazole, rýže a zelí. Místo vánoček, na které jsme zvyklí u nás, připravují Bulhaři ze sladkého kynutého těsta pečivo ve formě kroužků. Na venkově se ještě občas dodržuje starý bulharský zvyk, že hlava rodiny rozloží před štědrovečerní večeří po zemi slámu, připomínající chudobu chléva, ve kterém přišel na svět vyvolený syn Boží, malý Ježíšek. Hospodyně rozprostře na slaměnou podestýlku vyšívanou pokrývku a na takto připravený “stůl” rozloží mísy s jídlem. Nejstarší člen rodiny pokrmy požehná a vánoční hostina může začít. Dánsko Počátkem vánočních svátků se objevují adventní věnce. Čtyři hořící svíčky si vykládají Dánové jako symboly čtyř období lidského života – dětství, mládí, dospělosti a stáří. Vánoce jsou v Dánsku ale spojeny především s dárky a nikdy se na nich nešetřilo. Připravují se s několikaměsíčním předstihem a Dánové dělají s jejich nákupy velké tajnosti. Podle starého obyčeje totiž musí být každý dárek pro obdarovaného velkým překvapením. Lidé v Dánsku věří, že čím větší překvapení, tím šťastnější budoucnost je čeká. Dárky rozdává vánoční posel a balí je alespoň do dvaceti vrstev vánočního papíru a krabic. Dárek musí být vtipný a poukazovat na některou ctnost nebo charakterovou vadu. Drobné dárky a cukroví se věší na větve vánočního stromečku, který nechybí v žádné domácnosti. Nejoblíbenější je smrček. V posledních letech si získal na oblibě také zvyk kupovat malé jehličnánky v květináčích, o Vánocích je ozdobit a na jaře slavnostně zasadit ve volné přírodě, v lese nebo na speciálně vyhrazeném místě v městském parku. Ke štědrovečerní večeři se podává husa, kachna, vepřová pečeně s červeným zelím, teplá šunka, pepřená treska s ředkvičkou a horká rýže politá studeným mlékem, pivní a pšeniční chléb, a jako dezert sladký rýžový nákyp se zapečenou mandlí. Komu se poštěstí ji najít, dostane speciální dárek Julemand. Vánoční specialitou Dánska jsou tzv. vánoční talíře - ručně malované. Finsko Dárky roznáší dárky veliký Ukko, pomáhají mu pidimužíci, kteří prý zlobivé děti odnášejí do svého ledového království. Francie Dárky dětem ukládá až 25. prosince na krb nebo ke kamnům dobrý vánoční duch Pére Noël. Je ze všech Ježíšků a Santa Clausů nejmladší. Od Santa Clause se liší vlastně jenom jménem, také létá na saních tažených soby. Ke slavnostnímu stolu zvou Francouzi do svých domácností bezdomovce, chudé, sirotky a vězně, na kterém nechybí ústřice, šneci, žabí stehýnka, krocan plněný kaštanovou nádivkou a drahé ovoce. Tři králové jsou svátkem dětí a maminky jim v tento den upečou dort ozdobený papírovou figurkou, ve které je zapečená malá figurka. Kdo ji najde, je králem hry. Grónsko Tady bydlí Děda Mráz a píší mu sem děti z celého světa. Žije v podzemní jeskyni uprostřed věčného ledu. Chorvatsko V centrální části Chorvatska přináší do rodin dárky Jezus, jinde ale přichází 24. prosince děda Božičnjak. Dříve hospodář vystřelil před štědrovečerní večeří jednou z pušky, aby oznámil ostatním, že začali slavit. 12
Island Islanďané slaví Vánoce skoro dva týdny – od 25. prosince až po Tři krále 6. ledna. Nadílku obstarává třináctičlenná parta vánočních trpaslíků. První se objevuje 13 dní před Štědrým dnem a s každým dalším dnem se objevuje další. Itálie Štědrý večer se slaví jako předvečer narození Páně jen schůzkou s přáteli. Také italské děti dostávají dárky až na první svátek vánoční ráno. Ve srovnání s našimi, jsou italské Vánoce velmi odbyté: vždyť tu ani nepečou cukroví. Jenom ta půlnoční mše je stejná. Pod vánočním stromkem najdou děti téměř vždy i malé jesličky. Dárky jsou spojené s osobou italské obdoby Santa Clause - Babbo Natale. Po snídani jde zpravidla celá rodina do kostela. Na italské vánoční hostině nesmí chybět panettone, typická vánoční bábovka s hrozinkami a kandovaným ovocem, nebo v případě severní Itálie jednodušší pandoro. Hlavní jídla se opět liší v závislosti na tradicích daného regionu a rodin. Může být jehněčí s rozmarýnovými bramborami a artyčoky, či večeře o několika chodech na bázi mořských ryb. V Itálii se slaví ještě 6. ledna svátek Epifanie. Čarodějnice Befana sestoupí komínem do domů, kde zanechá dětem dárky. Její velká loutka se pak na znamení konce svátků zapálí. Lucembursko Lucemburčané zdobí své vánoční stromky už 1. prosince. Děti věří, že jim dárky nosí tajemná bytost Kristkind (Ježíšek). Vánoční specialitou je černý pudink s mačkanými bramborami a jablečnou omáčkou. Mexiko Oslavují vánoce pro ně typicky - hlučně a vesele. Stromeček nemají. Sladkosti dávají do velkého hliněného džbánu na vodu - Pinty, který visí ze stropu a je ozdobený peřím, děti se po něm natahují a tlučou dřevěnými hůlkami tak dlouho, dokud jim nespadne a sladkosti a dárky se nevysypou. Německo Dárky německým dětem přináší vánoční duch Weihnachtsmann. Má rezavé vlasy a vousy a k přemisťování používá osedlaný divoký vítr. Dříve prý odnášel neposlušné děti a trestal nevěrné ženy. 1. 12. děti dostávají sladké adventní kalendáře a až do vánoc otvírají po jednom okénku se sladkým překvapením, vánočním stromečkem je jedlička. V jižním Německu děti 24. prosince navštěvuje Ježíšek s andělských doprovodem. Nizozemsko Nizozemské děti navštěvuje Sinterklaas, tedy Mikuláš, který připlouvá lodí údajně ze Španělska. Dárky roznáší už v noci ze 4. na 5. prosince spolu s Zwarten Pietem (Černým Petrem). O štědrém dnu chodí lidé do kostela, 25. a 26. prosince se scházejí se svými přáteli ke společnému jídlu a dávají si další dárky. Norsko Otec vánoc Julenissen schovává dárky do dřeváků 24. prosince, a bývá doprovázen vánoční kozou. Pro tu by měli děti připravit do botiček nějakou lahůdku – nevymlácenou ovesnou slámu. 13
Polsko Štědrý den je dnem přísného půstu. Večer přináší dárky ještě před hostinou svatý Mikolaj. Na štědrovečerním stole nesmí chybět polévky jako boršč, zelňačka, houbová nebo rybí a samozřejmě štědrovečerní ryba - sleď nebo jeseter. Rakousko Na Vánoce se připravují několik týdnů dopředu. Tak jako my, tak i rakušané si vyrábí adventní věnce, ozdobené svíčkami a stuhami - zelonou, ta je barvou naděje a fialovou - barvou minulosti. Na Štědrý večer přichází Ježíšek přivolaný cinkáním zvonečku. Dárečky nebývají drahé. Spíše nápadité, praktické, vlastnoručně vyrobené. Všechny dárečky balí otec - hlava rodiny. Rusko Štědrý den je v Rusku obyčejným pracovním dnem. Pravoslavné Vánoce totiž připadají až na 6. a 7. ledna. Původně byly spojeny s velkým množstvím lidových zvyků. Po zákazu Vánoc v roce 1918 však zvyky upadly v zapomnění a nyní většina Rusů místo nich slaví Nový rok s jolkou a dárky od dědy Mráze. Děda Mráz používá saně, cestuje až ze vzdálené Čukotky a doprovází ho Sněhurka v bílém kožíšku ušitém z hranostajů. Slovensko Slovenským dětem podobně jako u nás přináší dárky Ježíšek (Ježiško). Večer se jí kpustnica, na stole nesmí chybět opékance, malé bochánky z kynutého těsta posypané mákem. Nechybí ani tradiční bramborový salát, kapra ale stále více nahrazují jiné ryby. Spojené státy Vánoce tu jsou největším svátkem roku, přestože se slaví pouze jeden den - 25. prosince. Proto tento den musí být opravdu dnem D. Všude miliony světélek, jak venku, tak doma, velkolepá vánoční výzdoba, oblékají si trička s vánočními motivy, ohromné stromky, mnoho dárků, které nosí Santa Claus, čím více, tím lépe, ohromná hostina s krocanem s kaštanovou nádivkou. Santa Clause potkáme také například v Belgii, Irsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Španělsko Vánoce ve Španělsku jsou svátkem rodiny. Dávají si dárečky, pije se šampaňské, jí se marcipán. Děti se však většinou obdarovávají až na den Tří králů. Mikuláš zde dětem nosí dárečky do dřeváků. Stále častěji ale do rodin přichází Papá Noel, který dárky naděluje na Štědrý den. Švédsko Vánoční skřítek Tomten na sebe bere podobu vánočního kozla, který má rohy zdobeny červenou stuhou a dává dárky na Štědrý den. Švýcarsko Mají tajemného “Monsieura Chalandé.” Tohoto obrovského panáka plného dárků nacházejí děti za dveřmi pokoje. Velká Británie Vánoční svátky už začínají vlastně na Mikuláše, tedy 6. prosince. Vrcholem je 25. prosinec - den, kdy děti po probuzení nacházejí v červených ponožkách dárky od Father Christmas. Celá rodina se pak sejde nad nadívaným krocanem a vánočním pudinkem. 14
Historie rodea – 5. díl autor: Martin Štulla zdroj: upraveno z prorodeo.cz
Utváření rodeové asociace • V roce 1929 vznikla Rodeo Association of America (RAA), aby sjednotila organizátory a manažery. Shromažďovala výsledky ze soutěží z více jak 50ti rodeí po celé Severní Americe, včetně Cheyenne ve Wyomingu, Pendeltonu v Oregonu, Calgary v Albertě a Salinas v Kalifornii. RAA schvalovala soutěže, vybírala rozhodčí a stanovovala peněžní výhry a bodový systém. Její rozhodčí určovali a zaznamenávali šampiony z každé soutěže. Tato nová organizace byla daleko od dokonalosti. Někdy peněžní ceny nebyly takové, jak bylo oznámeno, a někteří rozhodčí posuzovali nespravedlivě. RAA jmenovala první světové šampiony v roce 1929. • V roce 1930 pokazil déšť rodeo na Millerově ranči 101 v Ponca City v Oklahomě. Po tomto dešti vylezly želvy a někoho napadlo, že by mohli závodit na želvách místo koní. S obrovským počtem 10 000 startujících lidé sledovali, jak většina želv jen tak ležela a pouze pár se jich ploužilo dopředu. První místo získal majitel želvy Goober Dust a domů si odvezl 7 100 dolarů. Druhé místo si odvezlo 1 250 dolarů. Tyto želvy ovšem nebyly důvodem založení organizace Cowboy Turtle Association (CTA), která začala fungovat o řadu let později v roce 1936. • V roce 1934 světová série rodea dorazila do Medison Square Garden. Rodeo nabídlo 40 000 dolarů v cenách. Organizátor světové série plukovník William T. Johnson ztratil 40 000 dolarů o šest let dříve při organizaci Wild West show v Texasu a rozhodl se, že tyto peníze získá zpět. Pořádal 5 rodeí v roce a předpokládal výdělek kolem 1 000 000 dolarů, jen smlouva v New Yorku měla vynést 75 000 dolarů. Odhadoval, že prodělá 6 000 dolarů ročně na špatných půjčkách kovbojům. Johnson nebyl členem RAA, na jeho soutěžích bylo ale více peněz a vypadalo to, že kovbojové jeho soutěže mají raději. Během roku 1939 Johnson ale prodal všechna svá rodeová zvířata a na světové sérii se již neobjevil. Místo toho se vrátil zpět k chovu dobytka poté, co prodal celý svůj spekulativní business. • Roku 1936 Johnson odmítl během Boston Garde Rodea přidat peníze ze startovného do výher. Skupina rozzlobených kovbojů založila Cowboy Turtle Association (CTA). Byla to první asociace soutěžících. Sami sebe nazývali želvami proto, že se organizovali jen pomalu, ale případně uměli vystrčit hlavu. Ten samý rok Tex Austin, organizátor Wild West show, byl pokutován za to, že dovolil, aby se zvíře vyděsilo, když býček omylem narazil hlavou do brány arény. • V roce 1937 zemřel Pete Knight na vnitřní zranění poté, co spadnul z koně jménem Duster na rodeu v Haywardu v Kalifornii. V době jeho smrti nasbíral více titulů šampiona a peněžních výher než kterýkoli jiný bronco jezdec na světě. Walter Cravens, jezdec na býcích, byl shozen a pošlapán během rodea světové série v New Yorku a o den později zemřel kvůli poraněné plíci. V roce 1939 na rodea chodilo dvakrát tolik diváků co na závody aut a baseball. • V roce 1940 vznikla v Kalifornii organizace Cowboys Amateur Association (CAA). Jejím účelem bylo umožnit startovat a získávat zkušenosti i amatérům předtím, než přestoupí do Rodeo Cowboys 15
Association (RCA). Členové museli do RCA přestoupit ve chvíli, kdy dosáhli ve výhrách částky 500 dolarů. CAA také podporovala účast žen v disciplínách barrel race a cutting. • V roce 1945 CTA změnila své jméno na Professional Rodeo Cowboys Association (PRCA). V roce 1947 filmová hvězda Gene Autry podepsal smlouvu na vystoupení na Medison Square Garden Rodeo. Dostal plat 1 500 dolarů za jeden den vystoupení, vystupoval 33 dní v kuse. • V roce 1948 začala fungovat organizace Girl’s Rodeo Association pod vedením skupiny texaských rančerek. Dnes má tato organizace dvě sesterské asociace – Professional Women’s Rodeo Ass. (PWRA) a Women’s Professional Rodeo Ass. (WPRA). • V roce 1949 byla založena National Intercollegiate Rodeo Ass. a extrémně rychle se rozrostla. První College National Final Rodeo (CNFR) bylo upořádáno ten samý rok v San Francisku v Kalifornii. V roce 1951 se účastnilo již 41 škol. V roce 1955 se odhadovalo, že po celých Státech probíhalo kolem 600 rodeí. Byla zorganizována volba Miss Rodeo America, prvně International Rodeo Managementem v Casperu ve Wyomingu. • První National Finals Rodeo (NFR) se pořádalo v Dallasu v Texasu v roce 1959. Bylo pozváno nejlepších 15 výherců z každé disciplíny a jejich výhra na NFR byla připočtena k celkovým výhrám v celém cyklu rodeí, a tak byl určen mistr světa. V roce 1960 NFR běželo v televizi na stanici CBS. V roce 1961 se zájem rodea dále rozšiřoval a zahrnul i studenty středních škol, byla založena National High School Rodeo Ass. • V roce 1962 se NFR přemístilo do Los Angeles v Kalifornii, pak se na 30 let usadilo v Oklahoma City v Oklahomě, od roku 1965 do roku 1984. Od roku 1985 má soutěž své zázemí v Las Vegas v Nevadě. • Roku 1975 bylo v Herefordu otevřeny National Cowgirl Museum a Hall of Fame. Později byly přemístěny do moderního a mnohem většího zázemí ve Fort Worth. Většina lidí zde zapsaných jsou rodeoví soutěžící. • Roku 1979 PRCA otevřela ProRodeo Hall of Fame v Colorado Springs v Coloradu. Je to jediné muzeum určené pouze pro rodeový sport a rodeové kovboje. Socha před budovou muzea zobrazuje Caseye Tibbse při jízdě na bronco koni Necktie. • V roce 1987 začal v Pocattelu v Idahu National Circuit Finals Rodeo. Nejlepší dva soutěžící z každé dsiciplíny z 12 různých PRCA regionálních cyklů bojuje o titul národního šampiona. V roce 1991 se hlavním sponzorem stala firma Dodge. V roce 1989 se otevřelo Texas Cowboy Hall of Fame ve Fort Worth Stockyards ve Fort Worth. Mnoho ze zde zapsaných lidí bylo aktivních při rodeích. Se vší pozorností, kterou rodeo začalo přitahovat ze strany médií, stupňoval se i zájem o ochranu zvířat. Přátelé rodea (Friends of Rodeo) vznikli v roce 1992 jako organizace chránící rodeo. Ten samý rok skupina 20 bull riderů svým příspěvkem 1 000 dolarů od každého založila Professional Bull Riders, Inc. (PBR) se základnou v Colorado Springs. Organizace si dala za cíl posunout jednu z nejpopulárnějších rodeových disciplín na samostatnou úroveň. Daří se jim a dnes je Built Ford Tough Series turné po 29 městech a v hodnotě 10 milionů dolarů, která přiláká více než 100 000 tel. diváků. Výraz rodeo (ze španělského rodear) znamená obklopit, chodit dokola. V americké angličtině byl poprvé použit roku 1834 jako označení pro shánění dobytka. 16
Balada Mexico Kida - Waldemar Matuška autor: Věra Melicharová zdroj: www.velkyzpevnik.cz
Ve zpěvnících se můžete setkat také s názvem V Lincolnu loňskýho roku. G
Lá-lá lá-lá-lá lá-lá G
C
2. Ten večer jsme v Johnyho baru srkali černý kafe a říkali jsme si, jak asi, baví se Jim v Santa Fe.
1. V Lincolnu loňskýho roku G
Gmaj7
Ami
Jim Stapleton farao hrál, že G
C
přitom se serval, tak A7
Ami7
Najednou náramná rána, rozbila lucernu a v tu ránu v celičkým báru nastala egyptská tma.
šerif mu náramky dal. D7
G
C
Do Santa Fé když ho vedli, G
Ami
Jim řekl, ať tak nebo tak, G
La-la lá la-la lá
C
já natuty vezmu ti roha Ab7
G
Ami
3. Na prahu postava stála a že se hned ochladil vzduch, to bylo každýmu jasný, že to byl nějakej duch.
G
a budu zas volnej jak pták G
La-la lá la-la lá
A v Santa Fé zrovna v ten moment, říkám jen, co o tom vím, zrovna když oknem bral roha to nakoupil nebohej Jim. foto: welcomemyhorse.blog.cz
DĚKUJEME ZA PODPORU…
17
Přirozená komunikace s koněm autor: Anita Maroušková zdroj: barulena.wgz.cz, adusssblog.blog.cz Přirozená komunikace s koňmi, anglicky NHS (Natural Horsemanship) je termín naznačující způsob "výchovy" koně. Výchovy je v uvozovkách, protože v pravém slova smyslu nejde o výchovu, ale o vytváření vztahu člověk--kůň, ve kterém člověk koňskou řečí nabídne koni přátelství, vztah a vedení a zároveň autoritu. Autoritu, která nabízí koni bezpečí, ochranu, vedení, a proto by měla být pro koně přijatelná, doslova chtěná a lákavá, neboť kůň jakožto stádový tvor s mentalitou lovené oběti (není dravec, predátor) po ochraně a vedení touží. V takto nastaveném vztahu je pro koně radostí plnit člověčí pokyny, které tudíž mohou být velice jemné a není třeba používat pomůcek jako je bič, udidlo apod. Takový vztah má ale své zákonitosti, které musí člověk respektovat, a také klade nároky na znalost "koňské řeči", tj. způsobu komunikace.
foto: A. Maroušková
Lidé na celém světě mluví různou řečí a většinou potřebují někoho, kdo tlumočí. Ale koně na celém světě mají jen svou řeč - řeč těla. A proto se tak dorozumí úplně všude. A je na nás, lidech, abychom se jim přizpůsobili a alespoň částečně se jejich řeč těla naučili, abychom pochopili jejich hierarchii a pomohli jim protlouct se životem, stejně jako oni pomáhají nám. Nejznámějšími zastánci jsou Monty Roberts, Parelli, v Čechách pak Honza Bláha, Míša Kunová Barbora Mrkvicová a další…
Železnice přes USA autor: Martin Štulla zdroj: časopis ABC
Dnes nám to už tak nemusí připadat, ale koleje dříve znamenaly pokrok v dobrém i špatném. Jejich stavba přinášela dobrodružství i útrapy, hlavně v dalekých krajích na konci tehdejšího civilizovaného světa. Když před 166 lety vypukla v Kalifornii zlatá horečka, zamířily tam ze zbytku Spojených států statisíce lidí. Jenže jak se tam dostat? Mezi velkými městy na východě (například New York 18
foto: Časopis ABC
nebo Boston) a západním pobřežím byly vysoké hory a rozlehlé prérie. Tato země navíc někomu patřila. Žily tu poslední velké svobodné indiánské kmeny: bojovní Dakotové (také Siouxové či Lakotové) a jejich spojenci Čejeni (Šajeni). Síla zlata však byla taková, že se další a další lidé vydávali povozy nebo pěšky skrze indiánské území. Mnozí z nich za to zaplatili životem. Neohrožovali je jen indiáni, cesta napříč Amerikou trvala měsíce, byla extrémně náročná a skoro na jejím konci čekalo pohoří Sierra Nevada. Pokud se k němu cestovatelé dostali pozdě a zastihl je tu sníh, často umrzli. Není proto divu, že se americká vláda snažila východ a západ země spojit nejmodernějším dopravním prostředkem tehdejší doby: železnicí. Myšlenka to byla smělá, dráha od Atlantiku k Pacifiku musela překonat vysoké hřebeny a tisíce kilometrů pouští. Nakonec se začalo stavět ze dvou míst: první kámen položili v kalifornském Sacramentu 8. ledna 1863. Druhá firma pak zahájila stavbu z Omahy na řece Missouri, kam už železnice z východu vedla. Doba stavbě moc nepřála, probíhala občanská válka Severu proti Jihu (1861-1865). V Kalifornii, kterou nedlouho předtím USA získaly ve válce s Mexikem, nebyl skoro žádný průmysl. Stavitelům chybělo prakticky všechno, co potřebovali: od hřebíků po kolejnice a lokomotivy. Vše museli přivážet z východu po moři. Zajížďka to byla 24 tisíc kilometrů, kolem celé Jižní Ameriky. Navíc na lodě útočilo jižanské bitevní loďstvo. Problém byl i s dělníky, potřebovali jich asi pět tisíc, ale sehnali jen osm set. Důvodem bylo zlato. Komu by se chtělo tvrdě pracovat na stavbě, když byla možnost najít pohádkové bohatství. Nakonec stavitelé dovezli dělníky z Číny. Na východním konci železnice se začalo usilovněji stavět až po válce. Pak to ale bylo rychlé: Zásobovací vlaky dopravovaly dělníky a materiál až na konec kolejí. Tam už stálo stanové město, které se stěhovalo se stavbou. Našli jste tu obchody a lékaře, ale také bary, kasina, nevěstince. Byl to Divoký západ nejhrubšího zrna. Celé toto společenství pomáhali živit lovci bizonů jako například Buffalo Bill. Výsledkem jejich práce byl prudký úbytek těchto zvířat, nakonec jich z milionových stád zůstalo na prériích posledních dvacet. To však až v roce 1894, kdy si již lidé začali uvědomovat hodnotu přírody a začali bizony přísně chránit. Díky těmto dvaceti jedincům a dalším chovaným na farmách se druh podařilo zachránit. Dnes už jsou tato zvířata opět celkem hojná. Na prériích nebyli jen bizoni. S každým kilometrem se trať přibližovala k území Dakotů a Čejenů žijících z lovu bizonů na velkých pláních. Železnice pro ně představovala nebezpečí, které si dobře uvědomovali. Bránili proto stavbě ze všech sil. Obě železniční společnosti závodily, kdo postaví více kolejí (a dostane více peněz od státu). Když hrozilo, že by každá nejraději postavila celou dráhu sama, třeba i za cenu, že by vedly dvě trati vedle sebe, vláda rozhodla, že se koleje setkají v Promontory Point v Utahu. Stavba byla dokončena 8. května 1869. Cesta od moře k moři, která dříve osadníkům trvala až půl roku, se zkrátila na necelý týden. Divoký západ se změnil. Indiáni a bizoni prohráli. Železnice se spojila v Promontory Point. Tamní část trati byla využívána až do začátku 20. století, kdy byla postavena Jižní zkratka. V roce 1938 byl provoz kolem Promontory Point definitivně zastaven a o čtyři roky později nevyužité kolejnice odvezli do železáren. Také obě lokomotivy, které se zde roku 1869 setkaly, skončily ve šrotu. Dnes v Promontory Point uvidíte jejich repliky stejně jako koleje, které tu znovu položili coby technickou památku. 19
foto: Časopis ABC
Na následujících stranách najdete zajímavé články, které redaktoři píšou pro skvělý web www.veverusak.cz. Web je určen pro všechny, kteří se chtějí dozvědět mnoho zajímavostí ze všech koutů světa a ze všech možných odvětví a činností, přečíst si tipy na zajímavé knihy a výlety, nebo si třeba zasoutěžit o moc hezké ceny. Veverušák je tu i pro TEBE . A co jsme pro tohle číslo Keltovin připravili? Budete si moci přečíst o templářském pokladu ve Staré Boleslavi, najdete zde tip na vynikající vanilkové muffiny, rovněž se s námi naučíte háčkovat záložku do knihy a vydat se můžete i na zajímavý výlet spojený s leteckou bitvou. Na Veverušákovi pak najdete další zajímavé článečky, třeba: Zajímavosti ze života kadibudek a záchodků - v zajímavém článečku nazvaném Jak se narodila kadibudka. Pokračovat rovněž můžete v háčkování, jak si uháčkovat pytlík na drobnosti se dozvíte v článečku nazvaném Háčkování 3 Váček na drobnosti. Pokud máte rádi poezii, můžete si přečíst hezké básničky od dětí z Berouna v článku nazvaném Podzimní veršování.
Potřebujeme: 240 g hladké mouky 120 g másla 100 g cukru krupice 1 vanilkový cukr 1 vejce 100 ml mléka 200 g bílého jogurtu foto: magdalenka.cz 2 lžičky prášku do pečiva marmeláda (libovolná příchuť) Na ozdobu: 1 smetana ke šlehání 1 ztužovač šlehačky cukrářská dekorace (dle vlastní volby) Postup: V míse vyšleháme vejce s cukry do pěny. Přidáme máslo, jogurt, mléko a mouku smíchanou s práškem do pečiva. Vše vypracujeme na hladké těsto. Těstem plníme těstem vymazaný a vysypaný plech na muffiny nebo formičky přibližně do ¼. Po té na těsto přidáme zvolenou marmeládu a na ni přilijeme opět vrstvu těsta asi do ¾. Formičky a plech nikdy neplníme až po okraj, protože by muffiny hodně vyskočily a vypadaly by nevzhledně.
Rubriku Veverušák pro Vás připravili: Lucie Kopečná, Lenka Martinková, Jiří Mika a Veronika Janurová
Dortíčky pečeme ve vyhřáté troubě přibližně 20 – 25 minut. Po uplynutí doby do nich píchneme dřevěnou špejlí a zjistíme, zda jsou již hotové. Podle toho volíme další dobu pečení nebo je vytáhneme z trouby ven.
Vanilkové muffiny Také si občas lámete hlavu jaký dort koupit nebo upéct rodičům, sourozencům nebo kamarádovi k narozeninám či jiné příležitosti? Určitě je potěší jak velký dort, tak také malé dortíčky, které jsou nejen nádherné, ale i velice chutné a lehce se připravují. Uvidíte, že se po nich jen zapráší.
Smetanu se ztužovačem vyšleháme dotuha a vychladlé muffiny zdobíme podle vlastních představ ušlehanou šlehačkou a cukrářskou dekorací. 20
Templářský poklad ve Staré Boleslavi?
templářští utečenci schovali poklad, který je schopný najít jen ten, kdo zná veškeré důležité indicie. Nikdo zatím nepřišel na to, které to jsou a ani není možné s jistotou tvrdit, že se nějaký poklad v kostele nachází. Přesto… V bazilice dosud neproběhl archeologický výzkum a domýšlet si proto můžeme takřka cokoli.
Po staletí se traduje, že někteří členové templářského řádu unikli zuření francouzského krále, snad vstoupili do jiných řádů, možná se „jen“ dočasně ukryli… V každém případě se s jejich osudem pojí vidina bohatého pokladu, plného zlatých předmětů a rohatá modla, zvaná Bafomet, jíž se při svých kacířských obřadech měli klanět. Tolik alespoň oficiální obvinění.
Háčkování záložka do knihy Zatímco v prvním díle jsem vysvětlila jen historii a některé nejdůležitější sloupky používané při háčkování, tentokrát si zkusíme vyrobit jednoduchou záložku, k jejíž výrobě využijeme všechny techniky, které jsme si minule vysvětlili.
Templáři prchají do Čech Ti, kterým se povedlo překonat francouzské hranice, se mohli uchýlit do bezpečí kdekoli v tehdy známém světě. Stopy některých z nich – dnes už ovšem bezejmenných – vedou také do českého království, především na moravský hrad Veveří, kde měl údajně při sněmu zasedat i sám velmistr Jakub Molay r. 1304. A s sebou přinášejí nemalé množství svých pokladů ve zlatě. Bafomet sice beze stopy mizí, později se objevují některé zmínky o něm v souvislosti se zednáři. Pověsti nám dokládají pouze zlaté sochy dvanácti apoštolů v životní velikosti, které jsou dodnes ukryté v podzemí zmíněného hradu. Podle jiných verzí původně patřily knížeti Břetislavovi, který je do Čech přivezl z vypleněného Polska. Jak se dostaly do rukou templářů, však zůstává záhadou.
Není důvod přidávat jakýkoli fotopostup, každý z nás totiž bude háčkovat podle toho, který vzor se mu nejvíc líbí. Budeme tedy potřebovat přízi (pro začátečníka je ideální tenká vlna, např. Gloria ve světlé barvě) a odpovídající háček (na Glorii 2,5 mm). Začínáme řetízkem na deset ok + ŘO a přeskočit očka u jejich „paty“, práci po jejich uháčkování vždy otočíme a pokračujeme tak do požadované délky. Kdo si troufne na složitější variantu, může během práce střídat např. řadu KS se řadou DS. V takovém případě je však potřeba upravit počet ok na otočení (2-3 ŘO na DS; 1 ŘO na KS).
Stopy vedou do Staré Boleslavi Podle jiných – méně známých – vyprávění vedou stopy templářského pokladu do Staré Boleslavi, starší části dvojměstí Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, ležící necelých 20 km od Prahy; města, kde byl úkladně zavražděn druhý český světec, kníže (sv.) Václav († r. 929, nebo 935). Hlavní roli v dalším pátrání po osudu templářského pokladu hraje krypta sv. Kosmy a Damiána, která je dnes součástí baziliky sv. Václava. Při prohlídce tu zaujme dvojice ozdobných sloupů, z nichž jeden je otočen hlavicí k zemi. Nejeden badatel si klade otázku: proč? Odpovědí se nabízí hned několik, od zcela prozaické, že jde o stavební omyl, až po možnost, že odkazují na místo, kam
Jinou možností je háčkovat 1DS 1 ŘO (DS předchozí řady vynechat) do 2. očka 1 DS. Pokud budete háčkovat správně, vznikne drobná mřížka. Na konci tohoto vzoru háčkujeme vždy 1 DS. Kdo by chtěl mít záložku ozdobnější, může na její konec přidělat třásně pomocí liščí smyčky, nebo přišít knoflík či korálek. Třásně vytvoříme tak, že z klubíčka nastříháme několik stejně dlouhých nití, které přeložíme napůl a protáhneme pomocí háčku. Do každého očka řady umístíme skupinku tří až čtyř nití. Smyčky pečlivě utáhneme a na závěr volné konce zastřihneme na stejnou délku. Stejný postup opakujeme na druhém konci záložky. 21
Jestliže místo třásní oba konce sháčkujeme pevnými očky, můžeme si vyrobit originální nátepník, který na závěr můžeme pošít korálky.
dne nacházených trosek letecké techniky, roztroušených po okolí bývalého nebeského bojiště – anglické i německé vzdušné techniky.
Na úvodním obrázku je široký náramek vytvoření předními reliéfními sloupky, poněkud obtížnějším vzorem, který se používá všude tam, kde je potřeba, aby výrobek pružil.
Na tuto bitvu místní obyvatelé nemohou zapomenout. Není sice mnoho přímých pamětníků, ale pro skupinu lidí – nadšenců – je dalo by se říci otázkou cti vyhledávat staré předměty pro vybudované muzeum v bývalé školce. Ve dvou rozsáhlých patrech se skrývá nepřeberné množství exponátů o nichž poutavě vyprávět členové místního spolku. Chcete -li se něco opravdu zajímavého dovědět o hrdinství letců, ale i o každodenním úsilí lidí okolo spolku pro odhalování pozůstatků letecké bitvy nad Krušnohořím, vydejte se do obce Kovářská, nebudete toho litovat!
foto: L. Martinková
Letecká bitva Půl roku před ukončením II. světové války, se již převážně odehrávaly letecké bitvy nad střední Evropou. Dne 11. září 1944 se jedna taková odehrála nad Krušnými horami, nad obcí Kovářská. Nebyl to lehký boj, svědčí o tom veliké množství nalezených a do dnešního
foto: J. Mika
22
23
24
