Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Ústav profesního rozvoje pracovníků ve školství
Výtvarná výchova a didaktika výtvarné výchovy
Roční období a jejich výtvarný výraz Výtvarný projekt
S e a s o n s and their art e x p r e s s i o n
Autorka bakalářské práce: Ivana Miillerová Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Karla Cikánová Praha 2007
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Karly Cikánové. V práci jsem použila informační zdroje uvedené v seznamu.
V Praze 3. března 2007
Děkuji touto cestou Mgr. Karle Cikánové za odborné vedení, obětavý a laskavý přístup, za cenné rady a připomínky, které mi při zpracování bakalářské práce poskytla. Zároveň děkuji všem, kteří mi byli při psaní práce oporou a pomohli mi radou nebo skutkem.
OBSAH
1. Teoretická část 1.1 Anotace
1
1.2 Klíčová slova
1
1.3 Úvod
2
1.4 Důvody a důsledky střídání ročních dob
3
1.5 Roční období v oblasti výtvarného umění
5
1.6 Interakce s uměleckými díly
2. Praktická část
22
30
2.1 Důvody proč je toto téma vhodné pro výtvarné činnosti v souvislostech s rámcovým vzdělávacím programem
30
2.2
Seznam realizovaných námětů ve výtvarných činnostech
33
2.3
Podzim
34
2.4
Zima
38
2.5
Jaro
43
2.6
Léto
46
3. Závěr
49
Seznam literatury
50
Seznam příloh
51
Přílohy
1.1 ANOTACE Moje práce pojednává o důvodech a důsledcích střídání ročních dob. Dále o tom, jak se vyvíjel způsob zobrazování ročních dob ve výtvarném umění, seznamuje s nejznámějšími výtvarnými díly ztvárňujícími toto téma, jejich autory a malířskými styly. Obsahuje praktické ukázky zpracování tohoto tématu dětmi mladšího školního věku, při využití tradičních i méně obvyklých metod. Ukazuje, jak je možné toto téma využít v souvislosti s Rámcovým vzdělávacím programem škol.
1.2 KLÍČOVÁ SLOVA Roční období. Slunovrat. Rovnodennost. Rámcový vzdělávací program. Environmentální výchova. Holandská krajinomalba. Renesance. Manýrismus. Barbizonská škola. Impresionismus. Expresionismus. Symbolismus. Secese. Kubismus. Surrealismus. Abstrakce. Interakce s uměleckým dílem. Experimentace s výtvarným prvky. Protisk. Koláž. Malba. Kresba. Objektová tvorba. Mozaika. Vitráž. Vosková rezerváž. Průsvit. Kašírování. Barevný kontrast. Světlostní kontrast. Teplotní kontrast.
1
1.3 ÚVOD Dříve měly děti možnost pozorovat dennodenně velkolepé přírodní děje. Viděly pučet stromy, pozorovaly jak se do stromů a květin na jaře vlévá život, jak se od moře vracejí vlaštovky, jak staví hnízda, vyvádějí mladé... O toto všechno jsou dnešní děti, a zvláště ty městské, ochuzeny. Místo živé přírody vidí okolo sebe vybetonované plochy, asfaltové ulice lemované vysokými domy, ruch a pohyb aut a tramvají, všudy přítomné reklamy. Celý rok mohou obdivovat v obchodech živé kvetoucí rostliny. Stále stejně bohatá je nabídka ve sklenících vypěstovaného, nebo dováženého ovoce. I v zimních měsících si mohou zaletět k moři, nebo alespoň zaplavat v bazénu. Stírá se rozdíl mezi ročními obdobími, moderní člověk se přírodě odcizil. Málo si uvědomujeme, že jsme s přírodou více než spojeni, že jsme její součástí. Uvědomování si těchto souvislostí mě vedlo k tomu, že jsem jako téma své bakalářské práce zvolila Roční období ve výtvarném projevu dětí. Chtěla jsem dětem umožnit prožití rytmu roku a „znovuobjevení" krás přírody v její cyklické proměně. Vycházela jsem z myšlenek K. Cikánové (Kreslete si s námi, str. 73): „Dítě má to štěstí, že všechno, čím je v přírodě obklopeno, vidí poprvé. Už v raném věku se může vytvářet kvalita jeho vztahu k přírodě i k prostředí, v němž žije. Vedeno při svých objevech citlivým dospělým, dojde postupně k jednoduché rovnici: poznávám - objevuji - kreslím - přátelím se, tedy nezničím. Dívejme se i my dětskýma očima jakoby poprvé a přispějme k dětskému chápání souvislostí neživé a živé přírody." Při práci s dětmi jsem se snažila rozvíjet jejich smyslové vnímání přírody a přírodních jevů, seznamovala je s různými i netradičními technikami, s významnými díly výtvarného umění. Aby se děti naučily tato díla citlivě vnímat, považovala jsem za důležité říci jim něco o autorovi, o době ve které vznikala a o dalších vlivech projevujících se ve způsobu zpracování námětu. Děti pracovaly samostatně, ve dvojicích i ve skupinkách, společně jsme hotové práce hodnotili, některé jsme použili k výzdobě školy. Mnohá témata jsem zařadila po dohodě s třídními učiteli tak, aby navazovala a dále rozvíjela při výuce probíraná témata. Pokusila jsem se o pestrý výběr výtvarných činností, abych umožnila každému dítěti v nějaké vyniknout. Většina prací je dílem žáků druhého ročníku při odpolední činnosti ve školní družině, zařazeny jsou však i práce vzniklé při mém suplování v různých třídách prvního stupně. Proto je úroveň přiložených prací rozdílná. Věk se projevil i v zájmu o výtvarnou činnost. Malé děti pracovaly spontánně a s radostí, starší děti se více bály neúspěchu, projevovala se u nich „krize výtvarného projevu". Snažila jsem se, aby moje práce byla i nadále využitelná jako trvalá pomůcka pro učitele a vychovatele při výuce výtvarné výchovy, popřípadě jako motivační materiál při návštěvách galerií. Kapitola pojednávající o ztvárnění ročních dob v oblasti výtvarného umění je psána tak, aby mohla pedagogům ušetřil čas při vyhledávání informací v literatuře nebo na internetu.
Z
1.4 DŮVODY A DŮSLEDKY STŘÍDÁNÍ ROČNÍCH DOB V minulosti lidé trávili většinu času venku, v přírodě. Roční období a počasí hrály v jejich životě důležitou roli. Jistě si uvědomovali, že podobné počasí se vždy po určité době pravidelně opakuje a začali tyto poznatky zaznamenávat. Dá se tedy předpokládat, že jakmile se objevili první lidé, začaly vznikat i první jednoduché kalendáře, založené na pozorování pohybu slunce. I primitivní lovci byli závislí na pravidelném putování zvěře za potravou, na tahu ptáků v oblacích nebo ryb v řekách, prvotní zemědělci nesměli zmeškat vhodnou dobu k setí a museli mít sklizeno dříve než přišla zima, deště nebo záplavy. Proto bylo třeba pochopit a předvídat pravidelně se opakující jevy v přírodě i na obloze. Kněží a kouzelníci po staletí sledovali Slunce, proměny Měsíce, střídání ročních období, předávali si svá pozorování a ze zkušeností mnoha generací vzešel kalendář založený na pečlivém zkoumání oblohy a jejích proměn. Prvotní bezesporu astronomické poznatky nacházíme u starých kulturních národů, jakými byli v Asii Sumerové, Babyloňané a Číňané, v Africe Egypťané, v Americe Mayové a v Evropě Britové. Právě na astronomických dovednostech kněží záleželo, zda bude včas zajištěna obživa celého společenství, zda národ bude bohatnout nebo chudnout. Aby bylo možno sledovat putování nebeských těles vždy na stejném místě a srovnávat jejich polohu pokaždé se stejným bodem, stavěli z počátku kamenné sloupy, později celé chrámy, jako například Stonehenge v Anglii, chrámy Slunce v Asii, zikkuraty v Mezopotámii nebo pyramidy v Jižní Americe. Přestože je zřejmé, že k zaznamenávání pohybu Slunce, Měsíce, planet a hvězd docházelo od nepaměti, zdůvodnění střídání dne a noci, léta a zimy i měsíčních fází není tak staré, jak by se zdálo.Teprve v polovině šestnáctého století sepsal Mikuláš Koperník spis „O obězích". Přestože se vněm dopouští některých nepřesností, v jednom úplně bourá staré představy o uspořádání vesmíru. Nepovažuje totiž Zemi za střed všehomíra, ale pouze za jednu z planet. Ve Vesmíru se všechno pohybuje. Naše planeta Země se otáčí kolem své osy a zároveň obíhá kolem Slunce. Otáčení Země kolem vlastní osy způsobuje střídání dne a noci. Eliptický tvar dráhy, po které naše Země obíhá okolo Slunce, ale především neměnný sklon zemské osy má na svědomí pravidelné střídání ročních období. Odklon této osy od roviny ekliptiky je 23,5'. Vinou tohoto odklonu rotační osy dostává jedna z polokoulí v dané roční době více slunečního svitu než druhá. Kdyby rotační osa nebyla skloněna, nedocházelo by k sezónnímu kolísání teplot. Naše počasí by během celého roku bylo víceméně takové, jaké zažíváme v září a březnu. Čtyři roční doby jsou však výsadou oblastí jako je Evropa, Severní Amerika, jižní část Jižní Ameriky, většina Asie a Austrálie. V pralesích Afriky, Asie a Jižní Ameriky není jaro ani podzim. Kolem rovníku nejsou rozdíly v délce dne a ve výšce Slunce na obloze tak výrazné. Celý rok je tam téměř stejná teplota a střídají se pouze suchá období s obdobími dešťů. Také v oblastech kolem zemských pólů je to jinak. V krajinách severního pólu nevychází slunce vůbec nad obzor od října do března - je tam polární noc, teploty klesají až na -80'C. Potom zase Slunce vyjde nad obzor a půl roku nezapadá. Na jižním poluje to naopak. Na pól, který je vlivem sklonu rotační osy právě přikloněn ke Slunci, Slunce půl roku svítí, sluneční paprsky však jsou skoro rovnoběžné s povrchem, energie se
3
rozmělní na velkou plochu a i zde je chladno. To má samozřejmě vliv na flóru a faunu. Severní pól se ke Slunci nejvíce přiklání 21. června, jižní pól 21. prosince. Dobám, kdy je odklon kolmice na rovinu dráhy směrem ke Slunci největší (23,4'), říkáme slunovraty. V době letního slunovratu, kdy paprsky dopadají kolmo na obratník Raka, je na severní polokouli nejdelší den v roce, na jižní nejkratší. Po šesti měsících se situace změní. Sluneční paprsky dopadají kolmo na obratník Kozoroha, na jižní polokouli je osvětleno více povrchu Země než na severní. Dny na severu jsou kratší než noci, na jihu naopak. Dvakrát v roce, v době jarní rovnodennosti a podzimní rovnodennosti, sklon zemské osy zaujímá polohu ve směru pohybu Země okolo Slunce. Sluneční paprsky dopadají kolmo na rovník a celá Země má stejně dlouhý den jako noc. Sklon zemské osy způsobuje, že po jarní rovnodennosti na severní polokouli je každým dalším dnem stále více povrchu vystaveno slunečnímu záření a na jižní polokouli stále méně. Na severu se dny prodlužují, na jihu zkracují. Kalendářní jaro u nás začíná jarní rovnodenností 21. 3., léto začíná letním slunovratem 21. 6., podzim začíná podzimní rovnodenností 23. 9. a zima nastává zimním slunovratem 21. 12.. Rozdíly v teplotách ročních období nesouvisí se vzdáleností Země od Slunce, ale jsou dány počtem hodin, které Slunce na Zemi svítí a úhlem paprsků dopadajících na povrch Země. Ráno nebo večer, kdy sluneční paprsky dopadají na zem šikmo, zahřívají její povrch jen málo. Zato v poledne, kdy je Slunce na obloze nejvýš nad obzorem, zahřívají jeho paprsky Zemi mnohem více. V kteroukoli hodinu letního dne je Slunce na obloze výš nad obzorem, než v tutéž hodinu v zimě. Proto Slunce v létě zahřívá krajinu více než v zimě. Letní dny jsou navíc delší než zimní. U nás trvá nejdelší letní den šestnáct hodin (21. 6.), zatímco nejkratší zimní den jen osm hodin (21. 12.). Tedy v létě svítí Slunce dlouho a za celý den nasbírá příslušná zemská polokoule více tepla než v zimě. Kromě toho, když je Slunce na obloze vysoko, dopadají na Zemi sluneční paprsky hustěji a jsou méně zeslabovány ovzduším. Proto je v létě teplo a v zimě zase chladno.
4
1.5 ROČNÍ OBDOBÍ V OBLASTI VÝTVARNÉHO UMĚNÍ Výtvarné umění provází člověka od nepaměti. Postupně se však měnil jeho význam. Od magických a náboženských významů v pravěku, starověku a středověku přes zkoumání a zobrazování viděné skutečnosti, až po hledání nových forem a způsobů vyjádření od konce 19. století do dneška. Stejně jako se měnila funkce výtvarného umění, měnil se i způsob zobrazování ročních dob. Čtyři roční období jsou již od raněkřesťanského umění symbolizovány květinami, plody a zvířaty (Řím, katakomby). Tento způsob znázornění ústí v baroku v personifikované Arcimboldovy obrazy. Roční období mohou také ztělesňovat antičtí bohové. Například jaro představují Zeus, Hermes, Venuše nebo Flóra, léto HéliosApollón nebo Ceres, podzim Dionýsos-Bacchus, zimu Héraklés, Hádes, Persefoné, Vulkán, Boreáš nebo Aiolos. Kromě toho existují personifikace s atributy, které odkazují k přírodě a k zemědělským činnostem příslušného ročního období. Nejběžnějšími symboly jsou květiny a mladá zvířata pro jaro, snopy, srpy a hořící pochodeň pro léto, réva a listí vinné révy, roh hojnosti s plody pro podzim, oheň a mrtvá drůbež pro zimu. Také v krajinomalbě nacházíme odraz změn ročních období. Krajinomalba byla původně pouhý doplněk figurální malby. Do popředí zájmu se dostala až v Holandsku v době baroka. V důsledku třicetileté války se Holandsko rozvinulo v nejbohatší zemi světa. Vliv na zobrazovaná témata měly i náboženské změny. V protestantském Nizozemí obrazy s religiózní tématikou téměř vymizely, mnohem žádanější se staly motivy z každodenního života a krajiny. To už nebyla polofantastická krajina například renesančních malířů, která bývala pouhým pozadím obrazu, ale skutečná krajina, v které objevoval malíř krásu a kouzlo reálného světa. Plochá nizozemská krajina s nízkým horizontem a obrovským nebem zrcadlícím se ve vodě, nebo pohledy na město patří k nejobvyklejším motivům holandského krajinářství. Tyto krajiny nejsou vždy konkrétním zobrazením skutečně existujících krajin, ale jsou vyobrazením a symboly zároveň. Jako naturalistická líčení zachycující náladu krajiny nepozbyla dodnes ničeho ze své působivosti. Holandskými krajinami byl ovlivněn i anglický malíř John Constable. Také on obdivoval všemocnost přírody a rád zobrazoval její proměny. Další významný malíř anglického romantismu byl William Turner. Ve svých obrazech se pokoušel zobrazit dojmy z přírody nikoliv tak, že by je vylíčil, ale snažil se převést je do řeči malby. V 19. století znovu objevili holandskou krajinomalbu malíři plenéru „barbizonské školy" a impresionisté. Část francouzských malířů usilovala o podání přírody, které by se neopíralo ani o klasicko-akademické ideály, ani o poetizující romantický sentiment. Základem jejich tvorby bylo vnímání přírody, jak ho prožívali při přímém pozorování. Usadili se v Barbizonu, malé vesničce ve Fontainebleauském lese. Malovali v plenéru, velkou roli přikládali náladě, kterou světlo vyvolává. Patří sem především Camille Corot, Theodor Rousseau, Jean-Francois Millet. Také impresionisté malovali venku v přírodě, byli to však městští lidé a krajina pro ně byla jen podívanou a potěšením pro oči, nepokoušeli se zachytit jejího ducha. Typická pro ně byla touha zachytit současný život a v jejich krajinách je vždy přítomnost člověka patrná. Impresionisté se snažili, aby obraz odpovídal nejen konkrétní krajině, ale i atmosféře dané roční i denní dobou a světelnému stavu. Chtěli ve svých dílech vyjádřit pocity, které zakoušeli při pohledu na nejrůznější přírodní děje. Rádi malovali motiv zasněžené krajiny, protože nabízel možnost zachycovat variace nejjemnějších barevných
5
odstínů. Důležitá pro ně byla hra slunečního světla. Především Monet maloval obrazové cykly se stejnými motivy, ale pokaždé za jiného osvětlení a v různých denních dobách. Impresionistickou technikou nanášení čistých skvrn rychlými a chvějivými dotyky štětce dosáhl toho, že jeho obrazy jsou plné chvění. Krajinné náměty převládají i v tvorbě Alfréda Sisleye. Z našich malířů je za impresionistu považován krajinář Antonín Slavíček. Představitelem postimpresionismu je Vincent van Gogh. Snaží se do krajiny vciťovat a tím proniknout k podstatě světa. Používá čistých nelomených barev, které využívá na zesílení výrazu. Je považován za předchůdce expresionismu. Další z výtvarných směrů mající vliv na vnímání a tím i malbu krajiny je symbolismus. Tak jak pro impresionismus a neoimpresionismus byla důležitá vizuální stránka obrazu, symbolisté kladou důraz na niterný obraz lidské psychiky, proti malbě racionální staví intuici. Z českých malířů jsem jako představitele tohoto výtvarného směru vybrala Jana Preislera. Secesní výtvarné umění má blízko k symbolistickému básnictví a k hudbě. Znakem secese je vláčný ornament, který vychází z přírodních tvarů, především květů, listů, lidského i zvířecího těla. Secesní barevnost pracuje s principem harmonie a kontrastu, používá lomené barevné odstíny žluté, modré, zelené, fialové, černé a bílé. Secese ráda pracuje s různorodým materiálem, s jeho optickým dojmem a ruší hranice mezi jednotlivými uměleckými obory. Významným představitelem tohoto hnutí v architektuře byl Antonio Gaudí. Mluvíme-li o výtvarném vyjádření ročních období, nelze se nezmínit 0 plakátech a kalendářích Alfonse Muchy. Motiv krajiny nacházíme i u kubistů. Jistý kritik si všiml, že krajiny Georgese Braquea jsou jakoby sestaveny z jakýchsi krychliček, a tak byl tento směr nazván kubismem. Kubisté zjednodušili formy, obrazový obdélník pro ně přestal být kukátkem do krajiny. Skutečné tvary malovali z různých pohledů, zepředu, zezadu, shora, a ty potom sestavovali v nové celky. Přestali používat perspektivu, zrušili iluzivní obrazový prostor spočívající na popředí a pozadí, vlevo a vpravo, dole a nahoře, nepoužívají ani realistických barev. Využívají především barev tlumených, šedozelenou nebo hnědou. Nejznámějším světovým představitelem je Pablo Picasso. U nás se kubismus v neobvyklé míře uplatnil i v architektuře. Využívaly se geometrické, jehlanovité, hranolové a krychlové formy, motiv stupňovité pyramidy, tvary odvozené z krystalu. V následujících ukázkách jsem se snažila vybrat mezi díly různých autorů ta, ve kterých je zřejmá souvislost s ročními cykly a zároveň jsou to díla typická pro určitý výtvarný směr, jako je obraz Sandra Botticelliho Primavera. Z českých autorů jsem se snažila dětem představit malíře jim blízké svým výtvarným vyjadřováním, jako jsou Mikoláš Aleš, Josef Lada a Josef Čapek. Dále jsem vybírala umělce patřící k zakladatelům českého národního umění, s jejichž díly se budou děti 1 dále setkávat. Sem jsem zařadila výzdobu Národního divadla od Vojtěcha Hynaise a cyklus dvanácti měsíců na orloji Staroměstské radnice od Josefa Mánesa. Z výtvarných děl typických pro různá roční období jsem vybrala triptych Jaro od Jana Preislera, obraz Ptáčnice z cyklu Jaro v Železných horách od Jindřicha Průchy a od Antonína Slavíčka obraz Podzim ve Veltrusích. Jako průkopníka abstraktního umění jsem zvolila Františka Kupku a jeho dílo Kosmické jaro II., jako představitelku surrealismu TOYEN a její obraz Léto.
6
SANDRO BOTTICELLI ( 1 4 4 5 - 1510) Byl italským malířem rané renesance a jeho mecenášem byl Lorenzo di Medici. Díky tomuto vzdělanému člověku a příznivci umění se Florencie v sedmdesátých letech 15.století stala politicky i kulturně nejvýznamnějším centrem Itálie. V renesanci se už nekladl takový důraz na posmrtný život a nebe jako ve středověku, středem pozornosti se stává člověk a krása. Náměty obrazů jsou často čerpané z antických bájí, umělci se však pokoušejí starověku porozumět na základě jeho myšlenkových předpokladů a podle nich potom tvořit. Svět bohů, satyrů a nymf znamenal pro umělce osvobození od kanonizované a závazné ikonografie křesťanských témat. Zde měl malíř naprostou svobodu a byl ve své tvorbě vázán jedině znalostmi z vědy - matematiky, filosofie, literatury. V určitém směru byli všichni renesanční malíři poetičtí. Zobrazování básní, alegorií a básnické myšlenky bylo často hlavním obsahem jejich díla. Botticelliho dílo odráží zjemnělý dvorský styl florentské rané renesance. Nejzřetelněji se to projevuje v postavách ženských figur a ve znázornění mytologické krajiny. Botticelliho plátna obsahují průvody zářivých postav, krásně ozdobených a popisovaných se zaujetím pro každou podrobnost, jako je tvar prstu nebo pletenec vlasů. Kolem roku 1477 namaloval obraz Primavera, který spolu se Zrozením Venuše (1482) je pokládán za vrchol evropského malířství. Tato malba vděčí za svůj vznik literárnímu vlivu Poliziana a Lorenza di Medici, v jejichž básních je opěvováno jaro. Námět pochází z klasické mytologie, kterou básníci objevili ve starých řecko-latinských textech. Obraz znázorňuje mýtický les, ve které se pohybují skupinky postav idealizované krásy. Okolo ústřední postavy Venuše tancují průsvitné nymfy a lesní božstva. Obraz má být oslavou jara. V jarním rozkvetlém lese zosnují bohové setkání dvou milenců. Vpravo posunuje Boreas nesmělou urozenou dívku před postavu Jara. Tři Grácie tančí a Kupid míří svým šípem na mladého muže. Je to malba dokonalé harmonie a z obrazu vyzařuje radostná atmosféra.
7
GIUSEPPE ARCIMBOLDO ( 1 5 2 7 - 1593) Narodil se v Miláně, jeho otec byl malíř. Pracovali společně na vitrážích v milánské katedrále. V roce 1558 navrhuje Giuseppe francouzské gobelíny pro katedrálu v Comu. Po odchodu do Vídně pracuje u dvora jako portrétista a kopista. V roce 1563 maluje řadu Ročních dob. K tomuto tématu se během svého života několikrát vrací. Dalšími jeho oblíbenými tématy byly Čtyři živly. Tyto dva cykly spolu souvisejí. Je možné zde najít spoustu alegorických a symbolických narážek. Poukazuje na ně Arcimboldův spolupracovník ve své básni: „Léto je horké a suché jako Oheň. Zima je studená a mokrá jako Voda. Vzduch a Jaro jsou jak horké, tak mokré a Podzim a Země jsou chladné a suché." Spojitost lze nalézt i se světem antických bohů a renesančnímu porozumění přírodě: Proserpina, bohyně zimy je blízkou přítelkyní boha vod, Neptuna, a proto patří Zima a Voda k sobě. Jarní vzduch ukazuje zářivé barvy květin. Léto a Oheň spolu sdílejí společnou hvězdu - Slunce, zatímco Země a Podzim sdílejí Měsíc. Až do roku 1587 žil na dvoře Rudolfa II. Zde se setkával s mnoha zajímavými lidmi, umělci, učenci, alchymisty i astrology. Měl přístup k Rudolfovým sbírkám, které obsahovaly vše, co bylo neobvyklé a zajímavé. Tady studoval detaily živočichů a rostlin, které využíval ve svých obrazech. Byl oblíbencem habsburských panovníků, jeden z jeho nejlepších a nejznámějších obrazů je oslavou Rudolfa II. Ten je zde namalován jako Vertumnus, antický římský bůh rostlinstva a proměn. Je poskládán ze skvostného ovoce, květů a zeleniny, reprezentující čtyři roční období. Arcimboldo byl jedním z nejoriginálnějších manýristů. Jeho portréty skládané z nejrůznějších předmětů byly prý velmi podobné lidem, které tímto neobvyklým způsobem zobrazovaly. Originalita těchto obrazů ho zařazuje do linie tradic sahajících od Bosche až po surrealisty. Soubor Čtyři roční doby je plný symbolické symetričnosti. Jsou zde vždy dvě srovnatelné hlavy z profilu, jedna z nich pohlíží vlevo, druhá vpravo a vyjadřují zvláštní příbuznost mezi ročními dobami, které představují. Pokud se na obraz Jaro díváme z odstupu, vidíme tvář mladé ženy. Až pohled z blízka odhalí, že její pokožka, vlasy a šaty jsou složeny z okvětních lístků a stonků jarních květin. Její pokožku tvoří květy sahající od bílé po růžovou, vlasy vytváří seskupení pestrých květin a šaty představuje soubor zelených květin. Bílé květy oddělují tvář od šatů. Také Léto představuje lidskou hlavu z profilu. Skládá se výhradně z letního ovoce a zeleniny. Zářivé barvy hlavy vystupují z tmavého pozadí a tvoří s ním výrazný kontrast. Podzim představuje hlava chlapíka poskládaná z podzimních plodin, která vystupuje z rozbitého škopku. Jeho nos tvoří šťavnatá hruška, zdravě vyhlížející tvář představuje zralé jablko, brada je granátové jablko a ucho velká houba. Hlavu korunují hrozny, listy vinné révy a obrovská dýně. V obraze je oslavována plodnost podzimu a chuťových požitků. Zima je zobrazena jako starý kmen stromu s popraskanou kůrou. Lze v něm rozpoznat starého muže s loupajícím se nosem, jehož bezzubá ústa sedí na bradě plné bradavic. Tvář pokrývá strniště vousů, oči se skrývají v prasklinách kůry, ucho je zbytek
t
ulomené větve. Slaměná rohož chrání muže před chladem. Zářivé barvy citrónu a pomeranče vnášejí do obrazu naději, že zima nepotrvá věčně.
PIETER BRUEGHEL (brechl) ( 1 5 2 5 - 1569) Patří k nejvýznamnějším představitelům starého flámského umění, jeho dílo je vrcholným projevem severské renesance. Své obrazy zaplňoval po vzoru Hieronyma Bosche mnoha malými postavičkami. Zobrazoval venkovany při jejich běžných pracovních činnostech i radovánkách. Vypráví se, že pozoroval krajinu v hlubokém předklonu, tedy vzhůru nohama. Tím se mu svět jevil v obrysech, barvách a odstínech mnohem výrazněji. Na zakázku antverpského humanisty Nikolase Jonghelincka namaloval cyklus Měsíců, který původně tvořilo šest obrazů, znázorňujících vždy dva měsíce roku. V cyklu je zachycen měnící se vzhled přírody a činnost lidí během celého roku. Obraz Lovci ve sněhu z tohoto cyklu býval chloubou rudolfínské sbírky. Nyní můžeme vidět v pražské Národní galerii obraz Senoseč. Tento obraz představuje v komplexním záběru stav přírody i činnost lidí v období časného léta, pravděpodobně v červenci. Všimněme si hluboké perspektivy sestávající se z pozadí zachycující krajinu se vzdálenými vrcholky hor, ze středního plánu, kde postavičky shrabují a nakládají na vůz seno, a z předního plánu, kde vidíme lidmi zaplněnou cestu. V popředí jsou předměty i postavy největší, ve středních plánech se postupně zmenšují a ztrácejí na zřetelnosti, nejmenší a nejméně zřetelné jsou v zadním plánu. Ani linie nemají stejnou intenzitu a také výraznosti v kresbě i malbě směrem do dálky ubývá. Celá série Měsíců je nesporným vyvrcholením snahy nizozemských krajinářů o harmonické skloubení monumentálně cítěných krajin a současně vynikajícím dokladem tvůrčího spojení nizozemského popisného nazírání a italského smyslu pro výtvarně působivou, konstruktivním řádem organizovanou výstavbu obrazu.
40
JOSEF MÁNES (1820-1871) Jedna z tragických a ve své době nedoceněných osobností naší národní kultury. Patřil do rodiny významných českých malířů v době národního obrození. Od dětství byl veden k lásce k přírodě, umění a vlasti. Vytvořil ideální typ „českoslovanský", ke kterému ho inspiroval pobyt na Moravě a Slovácku, kde kreslil bujaré mladíky a krojované dívky plných tvarů. Své ideální typy krásných zdravých venkovských lidí zobrazil i na Orloji Staroměstské radnice. Orloj Měsícový kruh pod číselníkem hodin na Staroměstské radnici měl od prvopočátku zastupovat kalendář s jeho znaky. Náměty těchto dvanácti kruhových obrazů jsou vybrány z venkovského života a zobrazují různé venkovské práce vztahující se ke každému z těchto měsíců. Ukazují, jak úzce souvisí člověk s tím, co se v přírodě děje. Každý měsíc má svou vlastní práci, povahu a tím i vliv na člověka. Těmito obrazy měsíců je vylíčen běh celého roku. Na ukázku jsem z tohoto dvanáctidílného cyklu vybrala pro každé roční období jeden charakteristický měsíc. Leden Zde vidíme, jak v rodinném kruhu radostně vítají nově zrozené děťátko, které zároveň představuje nový rok. Celá rodina radostně a s nadějí hledí do budoucna. Březen Mezi sněhem zelená se tráva, sníh se ztrácí v jarních potůčkách, oráč střípky ledu zaorává, zima už má ze sluníčka strach. Moje píseň čeká na skřivana, aby se mnou zpíval o jaru. Vydechni si, země, lemovaná horami tam v modrém oparu! Hory, včera bílé závějemi, nyní modrají se na blízku. Moje rádlo kypří jarní zemi, horko oráči i želízku. Červenec Vidíme zralé pšeničné pole s červenými květy máku. Opálené venkovské ženy srpem žnou obilí. Malý chlapec jim přináší ve džbánku vodu k občerstvení. Říjen Mladík s dívkou sklízejí na vinici hrozny. Nastala doba sběru vína, poslední a nejbohatší dar podzimu.
M
MIKOLÁŠ ALEŠ ( 1 8 5 2 - 1913) Tento český malíř, ilustrátor a kreslíř je jeden z nejvýznamnějších představitelů českého národně orientovaného malířství druhé poloviny 19. století. Je pokračovatelem díla J. Mánesa, a to jak svým romantizujícím stylem, tak svým tematickým čerpáním z české historie. V roce 1879 vítězí v soutěži na výzdobu foyeru Národního divadla, kde ve dvanácti lunetách v cyklu Vlasti líčí pouť bájného reka českými kraji. Již na studiích se věnoval ilustrování lidových písní a vrátil se k nim v době svého neúspěchu. Po letech z nich vydal Špalíček jednoho sta národních písní a říkadel, který patří k nejsvéráznějším a nejkouzelnějším výtvorům české kultury. Zachytil zde minulý, mizející svět českého a slovenského venkova na sklonkul8. a počátku 19. století. Je zde volně vyjádřen tok roku, lidové vesnické zvyky s ním spojené a nejzávažnější období lidského života. „Čas je tu svázán koloběhem roku, vyměřen pravidelným rytmem práce i her a radovánek, zvyků a obřadů, točí se jako kruh věčnosti od jara do zimy a od zimy do jara." Ve Špalíčku jsou citlivě propojeny slova s obrazem, reálné věci s ornamentem. V humorných i milostných písních a pořekadlech se objevují obrázky dětí, babiček, sedláků, řemeslníků, zbojníků, vojáků a drábů, v nichž se obecná typičnost spojuje s živou konkrétností. Jsou zde vyobrazena i zvířata, ptáci a pohádkové bytosti. Prostředníkem vyjadřování je čára, podle potřeby rázná i lehoučká, drsná i něžná, vláčná i kostrbatá, hravá či věcná. Aleš měl schopnost vyjadřovat čarou světlo a stín, hloubku prostoru i objemnost. Špalíček byl určen pro děti, aby si zapamatovaly písničku s obrázkem a naučily se říkadlům. Z knihy je cítit láska k rodné zemi a vzpomínky na dětství prožité na jihočeském venkově.
13
VOJTĚCH HYN AIS ( 1 8 5 4 - 1925) Narodil se ve Vídni v české rodině, která stále ctila češtinu a rodnou zemi. Většinu svého života prožil v Paříži. Zde se přátelil s Františkem Kupkou. Přihlásil se do soutěže o výzdobu Národního divadla. Byla mu svěřena zakázka na malbu opony, která znázorňuje alegorickou stavbu Chrámu. V Národním divadle také najdeme Hynaisovo zpodobnění čtyř ročních dob. V nich je důraz kladen na ženy a těla, krajina je pouhou kulisou. Námět je záminkou, aby umělec ukázal, jaké bohatství pohybů je obsaženo v krásném ženském těle. V obraze Jaro je mezi bílými květy a kmeny bříz namalována mladá dívka hrající na píšťalu. Z barev převládají tóny zelené, bílé a jemná červeň vlající drapérie. V obraze Léto vidíme mladou ženu odpočívající po koupeli. Barvy jsou zářivější, přibyly odstíny červené a žluté. Klidné výjevy jara a léta jsou doplněny amorky. V obraze Podzim vidíme v levé části zralou ženu trhající s dětmi podzimní ovoce, v pravé přicházejí lovci s kořistí. V díle se objevují hnědé a rezavé odstíny barev, odpovídající zobrazovanému období. Obraz Zima se od předchozích liší, neboť byl namalován o dvacet let později. Vidíme zasněžený březový háj, kterým poletuje rusovlasá žena. Žena drží makovice, symbol spánku a okolo ní poletují černí havrani. Na první pohled zaujme jemné propracování jejího vznášejícího šatu a chladné tóny barev.
JOSEF LADA ( 1 8 8 7 - 1957) Tento karikaturista, humorista a ilustrátor se narodil v Hrusicích v rodině ševce. Své dětství popisuje v knize Kronika mého života. Neúspěšně se učil malířem pokojů, knihařem. Umělecko průmyslovou školu nedokončil. Značnou část života pracoval jako redaktor humoristických časopisů. V dětství ho oslovily kresby Mikoláše Alše. Přes blízkost v nazírání na venkovský život a zálibu v něm, dělí Ladu od Alše podstatné rysy kreslířského výrazu. Ladovy specifické kresby připomínají kreslířský projev dítěte, obrys obtahuje silnou čarou, celou kresbu začleňuje do secesní kartuše nebo dekorativního rámečku. I v jeho kresbách nacházíme soulad s přírodou a jejím velkolepým rytmem ročních proměn. S vtipem zachytil život české vesnice a jejich rázovitých obyvatel, hry dětí na pastvě i jejich zimní radovánky, strašidla, hastrmany i hospodské rvačky.
15
ANTONÍN SLAVÍČEK ( 1 8 7 0 - 1910) Je vrcholným představitelem českého umění kolem roku 1900. Studoval malbu krajiny u profesora Julia Mařáka. Vycházel z náladového realismu, v některých dílech je znát i vliv impresionismu. Seznámil se s K. V. Raisem, jehož román Západ se odehrává v Kameníčkách na Českomoravské vysočině. Slavíček si tento chudý kraj oblíbil a vzniklo zde mnoho jeho obrazů. V nich se snažil o zachycení rázu a proměn tamní krajiny. V roce 1909 byl zasažen mrtvicí. Léčení nebylo úspěšné, proto zvolil dobrovolnou smrt a zastřelil se. Se svojí ženou měl tři děti, syn Jan byl také malíř. Malířem se stal i jeho vnuk Mikuláš Medek. Vdova po Antonínu Slavíčkovi se znovu provdala za malíře Herberta Masaryka a měla s ním další čtyři děti. V obraze Podzim ve Veltrusích se Slavíčkovi podařilo zachytit melancholickou náladu podzimu. Osamělý povoz s unaveným koněm vjíždí mezi téměř opadané kmeny stromů. V nich je uplatněn vertikální rytmus doplněný teplou barevností. Přední část obrazu je zaplněna barevnými skvrnami spadlého listí. Dalšími obrazy ve kterých mistrovsky zachytil podzimní náladu jsou Březová nálada, Podzim, Na podzim v mlze.
%
JINDŘICH PRÖCHA ( 1 8 8 6 - 1914)
/
ť
Tento představitel avantgardy moderního malířství, jedna z osobností českého krajinářství, se narodil v Uherském Hradišti, kde jeho otec sloužil u četnictva jako důstojník. Jeho rodina pak následovala otce do několika dalších služebních míst. V roce 1901 se usadili v Železných horách. Svahy Železných hor se staly pro citlivého malíře skutečným domovem. Jde o „kraj českých krajinářů", chudý s nevtíravou krásou, málo osídlený, s širokými rozhledy a vysokým nebem. Tento kraj už před Průchou objevili Antonín Slavíček a Antonín Chittussi. Zvláště Slavíčka Průcha celý život obdivoval. Vrcholné tvůrčí období Jindřicha Průchy trvá sotva sedm let. Zemřel na frontě 1. září 1914 ve věku 28 let. Pro jeho krátký život a oblíbené téma obrazů - jaro, bývá nazýván malířem jara a předjaří. V letech 1 9 1 0 - 1 9 1 1 namaloval cyklus Jaro v Železných horách a i v dalších letech se k tématu probouzející přírody vracel. V těchto dílech vidíme krajinu s jednou nebo několika chalupami, s plaňkovými ploty a několika ovocnými stromy v popředí, s výhledem do kraje, s malými pohorskými políčky v pozadí, většinou bez lidských postav, mírně zvlněný obzor a větrnou, trochu oblačnou oblohu. Někdy se jedná o průhledy do téže krajiny s jedním či více osamocenými stromy v přední části obrazu. Obraz Ptáčnice patří k Pilichovým posledním a nejznámějším dílům. Je na něm zobrazena jarní krajina plná světla a mihotavých stínů jarním větrem rozpohybováných stromů. Bílé stavení je obklopeno rozkvétajícími třešněmi. Na louce vytvořené mnoha odstíny zeleně doplněné skvrnkami žluti a lomených hnědých tónů se kolem kvočny batolí kuřata. Drůbež, postavy i vzdálenější předměty jsou naznačeny skvrnkami bez kontur. Tím je docíleno hloubky obrazu. V oknech bílého stavení se odráží modrá obloha. Plaňkový plot ve střední části obrazu a stín plotu v přední části působí na rozdíl od přerušovaných stínů stromů staticky. To ve spojení s oblohou navozuje pocit větru. Celý obraz působí čistým kouzlem horského jara.
n
JAN PREISLER ( 1 8 7 2 - 1918) Jedna z nejvýznamnějších osobností zakladatelů českého moderního umění. Tento malíř básník z údobí symbolismu a secese, profesor Akademie výtvarných umění v Praze, pocházel z chudé rodiny. Již od dětství byl spíše samotářský, bavilo ho pozorování přírody a živlů. Na jeho prvotní tvorbu měl vliv Ženíškův a Alšův mýtický historismus. Později se vzdaluje realismu a přiklání se k symbolismu, ke snům, neskutečnu. Měl několik námětů, ke kterým se znovu a znovu vracel a v různých variantách je obměňoval: Černé jezero, Jezdci, Jaro, Koupání, Milenci, Pokušení. Jeho obrazy se vyznačují poetickým kouzlem a uhrančivostí. V básnickém vyjádření představ a snů uskutečňoval po svém estetiku symbolismu, přejímal i podněty dekorativní secese. Triptych Jaro vznikl na zakázku jako dekorativní obraz pro výzdobu interiéru a patří k jeho vrcholným dílům. Byl inspirován soudobou poezií, je namalován v čistých a nelomených barvách. Ve střední části se zasněný jinoch opírá o kmen břízy a nad ním je neviděné a neslyšené zjevení. Předobrazem této symbolické postavy bylo personifikované Hoře z básně Julia Zeyera Píseň o hoři dobrého juna Romana Vasiliče: „...viděl bílou ženu v labutí té říze, plavé její vlasy, hluboké ty oči, oči temnomodré jako noční nebe, oči nesklopené, bez dívčího zmatku, slova záhadná též slyšel její stále: Budu s tebou, budu, do rakve i hrobu!....Necítils po celou tuto dobu tíž v svém osiřelém srdci?...Ona tíž, ten smutek, ona duma, byla já jsem, věrná tvoje družka!...Hoře jsem. Jsem tvoje nyní hoře! S úsměvem se rozluč bezstarostným, s radostí se rozluč do skonání!" Postraní křídla triptychu uvádějí dvě dívčí postavy symbolizující výzvu a rozpor touhy. Sytě červené a modré řízy dívek se odrážejí od jasně zeleného trávníku s akcenty žluté. Klidná a vyvážená kompozice spolu s mlčenlivými gesty i se zasněným výrazem tváří vyvolává dojem melancholie a stesku.
22
JOSEF ČAPEK ( 1 8 8 7 - 1945) Tento ilustrátor, výtvarník, scénograf, dramaturg, žurnalista a významná osobnost českého kulturního života začátku 20. století se narodil v Hronově v rodině lékaře. Měl výrazné výtvarné nadání, i když ve škole příliš neprospíval. Navštěvoval tkalcovskou školu ve Vrchlabí, později studoval na Uměleckoprůmyslové škole malbu a grafiku. Navštívil Paříž a Španělsko. Po návratu se zapojil do uměleckého a společenského života Prahy. Stal se zakládajícím členem výtvarně umělecké skupiny Tvrdošíjní. Do svého zatčení gestapem byl redaktorem Lidových novin. Byl internován v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald, Oranienburg-Sachsenhausen, Bergen-Belsen, kde zemřel na skvrnitý tyfus. Jako malíř je obtížně zařaditelný, od expresionismu přešel ke kubismu, používal analogické, syntetické, expresivní a konstruktivní prky. Později využívá znakovosti, dětské kresby, maluje obrazy se sociální tématikou. V jeho životě i díle je patrná odpovědnost vůči životu, za nejvyšší hodnotu uznává vnitřní svobodu. Ve svých pozdějších dílech se přibližuje čistému světu dětských představ i bezprostřednosti jejich vyjadřování a tím jeho díla inspirovala básníky Františka Hrubína a Jana Skácela.
Jan Skácel : Josef Čapek kreslí pro děti Maloval motýlími křídly a sojčím pírkem, zrovna tak jako se včela vrací k úlu a nad rybníkem letí pták. Na stromy myslel, všechna hnízda, na brambořiště, z kterých dým k tichému nebi zvolna stoupá, na jaro, léto, na podzim. A nezahálel ani v zimě, a jak přísluší malíři, rozpouštěl krásné vločky sněhu na malovaném talíři. Rád poslouchal co říká vír, a ze studánek vodu pil a pak to všechno s čistým srdcem na bílý papír nakreslil.
V obraze Jaro pomocí jednoduchých tvarů oproštěných od nepodstatných detailů naznačil jarní krajinu s dvěma domy, sadem, zahradou a brázdami připravenými k setí. Černé znaky větví si pinkají okvětními lístky jako s bílými tenisáky. Tráva se pod teplými paprsky svěže zelená, zatímco hnědá hlína pod nimi roztává a mění se v bláto. Okvětní lístky rozfoukané větrem zalétávají až za rám obrazu. Jaro přichází nezadržitelně.
TOYEN (1902-1980) Z hlediska osobního i politického patří Toyen k nejsvobodnějším tvůrčím osobnostem minulého století. Odmítla své civilní jméno a přijala dodnes záhadný pseudonym, nesklonný a bezrodý, zrušila rodinné vazby ve prospěch několika přátel. Sympatizovala s anarchistickým hnutím, popřela tradiční ženskou roli nezávislým způsobem života. Navázala celoživotní přátelství s malířem Jindřichem Štýrským a společně vyhlásili vlastní umělecký směr - artificialismus, postupně však jejich tvorba splynula se surrealismem. V roce 1934 se stali zakládajícími členy Surrealistů v ČSR, byli ve styku i s Bretonovou skupinou. V době okupace tvořila v ilegalitě, po válce odešla s básníkem Jindřichem Heislerem do Francie, kde žila až do své smrti. Pro Toyen bylo malování přirozenou vnitřní potřebou, oproštěnou od jakékoliv ctižádosti. Sama se nikde neprosazovala, nepřizpůsobovala se požadavkům galeristů a výtvarných kritiků. Surrealismus Vychází z psychoanalýzy a práce s podvědomím. Principem je užití reálných prvků v nereálných spojeních a souvislostech (koláž). Za zakladatele je považován básník A. Breton. Za 1. světové války pracoval v nemocnici, kde se setkával s pacienty, kteří následkem války utrpěly těžké duševní poruchy a byli léčeni pomocí hypnózy. Hypnózu a procesy v podvědomí zkoumal S. Freud. Tyto léčebné metody se nazývají psychoanalýza. Surrealisté se pokoušeli malovat děje probíhající v podvědomí, často hledali inspiraci ve snech, v obrazech spojovali věci, které k sobě nepatřily, a tím dosahovali změny významů. V jejich ničím nespoutané představivosti lze najít prvky černého humoru, erotiky, hrozbu násilí i strach. Společným znakem je spontánnost, bezprostřední vyjadřování, které je odvozeno z psychického automatismu a zastává důsledný protináboženský a protiburžoazní postoj. Na obraze Léto vidíme prolínání živé a neživé hmoty. Oči, oblíbený motiv surrealistů, zde připomínají žabí vajíčka, vyvíjející se v plodivém, teplem a vlhkostí nasyceném prostředí. V této době Toyen zajímaly nejjednodušší formy života, znázorněné v procesu neustálého plození. Najdeme zde i další častý motiv rozvírající se trhliny, který vzbuzuje erotické asociace. Vedle písku a podivně utvářených poloabstraktních tvarů připomínajících skály, upoutá útvar připomínající svoji strukturou stavbu achátu. Obraz je namalován v komplementárních barvách oranžové a modré a navozuje pocit tepla a vlhka.
20
FRANTIŠEK KUPKA (1871 - 1957) Tento představitel abstrakce se narodil v Opočně v rodině notářského úředníka. Po vyučení sedlářem studoval na Akademii výtvarného umění v Praze, nějaký čas žil ve Vídni a později se usadil v Puteaux nedaleko Paříže. Ve Vídni se seznámil s teozoíy, spiritismem a zájem o duchovní nauky jej neopustil po celý život. Byl obdivovatelem Mánesa, jeho dílo se utvářelo od prvopočátečního popisného realismu přes vlivy doznívajících malířských tendencí a směrů až ke konečnému vyústění do abstrakce. Jeho abstraktní tvorba měla svůj specifický vývoj a zákonitosti. Šlo zde o rozvinutí dvou základních témat, pohybu v kruhu a pohybů svislých. Kupka rozvíjí abstrakci od počátku desátých let minulého století. Řeší vztahy mezi linií, barvou a plochou, zajímá jej pohyb, maluje kompozice založené na dynamických liniích, obrazy s vertikálním barevným členěním. Až do roku 1930 byly základem jeho nefigurativních obrazů realistické podklady. Závěrečné období Kupkovy abstrakce představují čisté formy, v nichž čerpal ze zkušeností let minulých. Byl velmi muzikální, pokusil se tónovou stupnici převést do barev a tato jeho snaha vedla k založení výtvarného směru orfismu. V abstrakci nejde o zobrazování viditelného světa, ale o to, jak jej vyložit. Uspořádání ploch a tvarů napomáhá vnímání obrazu podle záměru autora. V barevné kompozici se využívá poznatků o vzájemných vztazích barev. Některé plochy na obraze nechává malíř záměrně vyniknout, což jsou tzv. dominanty, které nás na první pohled zaujmou. Můžeme si všimnout, že zářivější barva vynikne lépe na ploše malé, lomené barvy na ploše větší. V jeho obrazech se často vyskytuje červenomodrý akord vycházející z pocitu největšího barevně světelného napětí připomínající barevná okna katedrál.
21
1.5 INTERAKCE S UMĚLECKÝMI DÍLY EL GRECO (1541 Kréta - 1614 Toledo) Narodil se na Krétě v úřednické rodině. Dětství prožil v dostatku, v klášterní škole dosáhl dobrého vzdělání. Žil v Benátkách, Římu, Madridu, v r. 1577 se usídlil v Toledu. V nové vlasti si nikdy nezvykl, do konce svého života podepisoval své obrazy v řečtině. Byl považován za podivína a výstředníka. Ve svém díle spojil byzantskou uměleckou tradici a benátský kolorit. Byl ovlivněn Tintorettem a Michelangelem. Postavy na jeho obrazech jsou nepřirozeně protáhlé, mají patetická gesta, oduševnělý výraz a expresivní barevnost. Snažil se vyjádřit především spirituální obsah námětu. Řadí se k nejvýznamnějším představitelům manýrismu. Manýristé odmítali čistě naturalistické nazírání na svět, zdůrazňovali více individuální způsob malby. Objevili symbolický obsah výtvarného umění a expresionistické využití malby. Z tohoto důvodu je El Greco označován jako „prapředek moderního umění". Cílem manýristů nebylo vytvářet pravdivý prostor obrazu,do kterého by mohl divák vstoupit, ale o b r a z i v é kterých „vanul dech božských sfér"7Neskutečným, scénickým používáním osvětlení s dramatickými efekty světla a stínu, svévolnou perspektivou a používáním odvážných zkratek se pokoušeli své obrazy zbavit skutečného života. Manýrismus lze považovat za přechod renesanční malby k barokní.
VŘ: Podzim VN 9: Svatý Martin Pozorně si prohlédněte oba obrázky sv. Martina. Pokuste se nakreslit jezdce na koni, jak se o svůj plášť dělí se žebrákem.
U
VINCENT VAN GOGH ( 1 8 5 3 - 1890) Narodil se v Nizozemsku v rodině kalvínského pastora. Měl čtyři mladší sourozence, ale v jeho životě hrál důležitou roli především bratr Theodor, který Vincenta až do jeho smrti podporoval. Vincent pracoval v galerii, později se rozhodl stát se pastorem.Odchází mezi hornickou chudinu do Belgie, kde učí děti číst a psát, pečuje o nemocné a ve volných chvílích maluje. Přes svoji silnou náboženskou horlivost si zde nenašel cestu k lidem. Proto odchází a chce se věnovat malování. Z Paříže přesídlí do jihofrancouzského městečka Arles. Zde maluje svá nejznámější díla. Přátelí se s Gauguinem a po hádce s ním si uřízne ucho. Usilovně pracuje, což se projeví na jeho duševním zdraví. Léčí se v nervovém sanatoriu v Saint-Rémy. Střídají se u něho halucinace a myšlenky na smrt s obdobím usilovné práce. Svůj život skončil sebevraždou. Maluje prudkými, vířivými tahy štětce, které vyjadřují jeho vnitřní neklid. Používá čisté, nelomené barvy, barva pro něj dostává širší symbolickou funkci. Malba je pro něj bezprostředním záznamem jeho vzrušení, jeho názorem na svět. Snaží se vciťovat do tváří, postav, krajiny a věcí, a tím proniknout k podstatě světa. U Van Gogha dochází k prolínání severského realismu s moderním francouzským uměním, syntéze materialismu a spiritualismu. Z jeho bouřlivého vyjadřování se zrodil expresionismus. Na jeho obraze Obilné pole s havrany (1890) vidíme zákrut cesty mizející mezi klasy zralého obilí. Rezavě hnědá cesta je lemovaná zelení trávy. Obraz se dá rozdělit do dvou částí. Spodní část je vytvořena teplými do oranžova hrajícími tóny žluté barvy. Nebe zabírá menší část a je namalováno chladnými tóny modrých barev. Neklidu a napětí je docíleno použitím komplementárních barev (žluté a modré) a tmavými znaky ptáků, spojujících obě části obrazu. Přestože na plátně není namalováno slunce, můžeme jeho přítomnost pocítit ve zlatavých odlescích obilného pole.
VŘ: Léto VN: Obilné pole s havrany Dobře si prohlédněte toto dílo a pokuste se o jeho kopii. Používejte husté temperové barvy.
23
FRATIŠEK KUPKA - TEPLÁ CHROMATIKA,(1912) Tento obraz patří mezi abstraktní obrazy zabývající se pohybem organické hmoty. Na první pohled upoutá lehce ohraničenými plochami zářivých teplých barev, přecházejících od zlatožluté, oranžové až po tmavě hnědou. Tím, že v místech, kde se zaoblené organické tvary překrývají, jsou barvy tmavší, je vyvolán dojem, že je obraz průsvitný a připomíná vitráž. Barva se stává světlem, barevné plochy se navzájem prostupují a vytvářejí rytmickou kompozici. V organických, na obě strany střídavě skloněných útvarech, které se v zaoblených koncích přeměňují z teplých tónů do zneklidňující fialové , vidím růst a postupnou přeměnu rostlinného útvaru. Možná je zde zachyceno více rostlin, možná jen jedna, která se napřimuje v touze po světle a teple, později se při vadnutí zase sklání. V pohybu té rostliny ze světa snů můžeme cítit tanec i hudbu.
Prohlédněte si tento obraz, pokuste se vybarvit přiloženou „omalovánku" : a) stejnými barvami jako malíř b) barvy zvolte podle vlastního uvážení
F r a n t l f c e k
K u p k a
M u s e u m K a m p a Ned»c« fan« « Mody MiéOKoi
PABLO PICASSO - ŽENA (1907) Tento kubistický obraz je inspirován negerskou plastikou. Na maskách kubisty upoutalo to, že tvář je zredukována na základní znaky - otvory pro oči, nos, linka úst. Také obličej této ženy připomíná svojí strnulostí obřadní masku afrických domorodců. Rozměry a podoba obličeje jsou pozměněny a neodpovídají realitě. Obličej je geometricky rozčleněn a reliéf je zvýrazněn obtažením linie očí, obočí, nosu i pusy. Výraz je démonický. Nevýrazné odstíny šedé s příměsí zelené, červené, modré jsou geometricky členěny a navzájem odděleny linkou. V místech, kde je přidaná bílá, jsou výraznější tahy štětcem (šaty, pozadí, struktura účesu). Načervenalá barva v obličeji kontrastuje s šedozeleným studeným pozadím a působí jakoby obličej vystupoval do popředí.
VŘ: Zima VN 8: Masopustní masky Porovnejte obraz P.Picassa s africkou maskou, nechte se jimi inspirovat a vytvořte vlastní masku.
26
RAFAEL SANTI ( 1 4 8 3 - 1520) Tento představitel vrcholné renesance se narodil se v rodině malíře. Požíval úctu na papežském dvoře, dlouho byl považován za největšího umělce všech dob a za vzor dokonalosti. Reprezentativní prostory papežského paláce vyzdobil monumentálními freskami s převážně historickými náměty a tím se stal předchůdcem malířů historických obrazů. Namaloval řadu Madon s dítětem, které dodnes patří mezi největší umělecké skvosty. Maloval prosté náměty matky a dítěte, jak se objímají, líbají a hrají si. Většinu jich namaloval pro bohaté florentské rodiny.Nejslavnější z nich je Sixtinská madona, která je nazvána podle papeže Sixta, který před ní klečí. Madona velkovévody Obraz představuje jednu z nejjednodušších variant námětu Madony s dítětem. Obraz vyniká vyvážeností všech kompozičních prvků a takřka neznatelné natočení těl i pečlivé odstupňování barev dokládá Leopardův vliv. VŘ: Zima VN 4: Madona Pozorně si tento obraz prohlédněte a pokuste se namalovat kopii. Snažte se o co nejvěrnější zachycení barev.
« Wö» ¥
27
Sv. Jiří poráží draka (1502) Tento obraz patří k Rafaelově ranné tvorbě, vidíme zde elegantního rytíře na bílém koni, jak v neobydlené krajině bojuje s drakem. Drak na tomto plátně je více zábavný než strašlivý, je spíše podobný rozzuřenému psu než nestvůře z předpeklí. Rozmáchlé gesto ruky, kterou rytíř drží nad hlavou meč, nás zavádí do závěrečné scény souboje, kdy se hrdina napřahuje k poslední rozhodující ráně. Není pochyb, že drak bude poražen. Přestože je scéna dynamická, založená na kontrastech, je z ní cítit harmonie, ke které Rafael vždy směřoval. Lyrické provedení motivu, oblé kopečky pokryté světlou zelení, zlámané dřevce i utíkající princezna, připomínají pohádkový výjev. Napomáhá tomu i měkkost barevných odstínů tlumených barev oživená jen několika barevně výraznějšími detaily, jako je žlutý chochol na přílbě rytíře, červené sedlo a pruhy dřevce. VŘ: Jaro VN: Svatý Jiří Porovnejte obraz Rafaela Santi s kresbou M. Alše. Nakreslete, jak představujete souboj rytíře s drakem.
n
si sami
JIŘÍ KOLÁŘ (1914-1991) Tento básník, esejista, překladatel a výtvarník se vyučil truhlářem a vystřídal mnoho různých zaměstnání. Byl členem Skupiny 42, za svazek Prométheova játra byl vězněn. Od roku 1980 žil v Paříži, podporoval finančně české umělce, získal francouzské občanství. Své první koláže dělá pod vlivem poetismu a surrealismu. Později úplně opustil klasickou poezii a přešel k poezii vizuální. V jeho předmětných básních písmo nahradily předměty - provázky, drobné předměty, mušličky... Originální techniky a metody převodu klasické poezie do podoby vizuální popsal v knize Slovník výtvarných metod. Od 70. let se věnoval pouze výtvarnému umění. Je světově proslulý díky svým kolážím, muchlážím, rolážím a předmětům polepeným drobnými útržky papíru. VŘ: Podzim VN: Podzimní báseň Vytvořte kolektivní práci - tzn. závěs, kde přírodní prvky budou tvořit zajímavou kompozici a budou se podobat obrazu - písmu.
2. Praktická část
2.1 Důvody proč je toto téma vhodné pro výtvarné činnosti v souvislosti s rámcovým vzdělávacím programem Cyklické opakování ročních období se promítá do všech oblastí lidského života. A protože škola má za úkol vybavit žáky znalostmi, dovednostmi a životními postoji pro další život, zasahuje toto téma do většiny předmětů Rámcového vzdělávacího programu. Výtvarná výchova má naučit žáky intenzivně vnímat okolní svět a umět vyjádřit co zažilo a vnímalo. Rozvíjí specifické cítění, tvořivost, vnímavost dítěte k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému a tím i k okolnímu světu.Umění je prostředek k vizuálnímu vnímání světa. Ve všech předmětech vzdělávání se objevuje snaha vytvořit u žáků správné pracovní návyky, naučit je pracovat samostatně i ve skupinách, pochopit časovou a místní propojenost historických a kulturních událostí. Žáci jsou vedeni k rozšiřování slovní zásoby, k pojmenování pozorovaných skutečností a k jejich zachycení ve vlastních projevech, názorech a výtvorech. Důraz je kladen na utváření ohleduplného vztahu k přírodě i kulturním výtvorům a snaze je ochraňovat, k uvědomění si zodpovědnosti za stav přírody i celé planety. Žáci jsou vychováváni k toleranci, ke kvalitním sociálním vztahům, k pozitivním postojům k tradičním evropským i obecně lidským hodnotám. Výtvarná výchova může pomoci podívat se na probíranou látku ze svého úhlu pohledu, upevnit a rozšířit vědomosti, citově je zpracovat a prožitek zaznamenat. Toto skloubení racionálního poznávání světa s pocitovým považuji za velký přínos současné školní reformy. Využití projektů otevírá společný prostor pro získání dovedností a poznatků překračujících rámec jednotlivých oborů a přispívá tak k osobitějšímu a originálnějšímu sebevyjádření ve výtvarných pracích, tak i k hlubšímu porozumění probírané látky. Především průřezové téma Environmentální výchova, která vede žáky k citlivému vnímání přírody a přírodního a kulturního dědictví se mi zdá být velmi vhodné pro propojení s výtvarnou výchovou. Žáci by si měli uvědomit problémy spojené s ochranou životního prostředí a zásady trvale udržitelného rozvoje. To znamená, že by měli pochopit, že pouze ekonomický rozvoj nezajistí trvalé zlepšení jejich života. Že je třeba respektovat zákony přírody, uvědomovat si sounáležitost s ní a vnímat její krásu. Při plánování výuky ve výtvarné výchově by se měl učitel ve východiscích a motivacích opírat o mezioborové vztahy. Zde je však nutná spolupráce všech vyučujících. ^ Například pokud se žáci v předmětu Člověk a jeho svět učí o Vesmíru a důvodech střídání ročních dob, je možné s tímto tématem pracovat i ve výtvarné výchově. Je možné se s žáky bavit o barevnosti jednotlivých ročních období, o tom, jak tyto proměny vnímali a malovali různí malíři. Můžeme s dětmi vyzkoušet i jejich osobitý styl.- JUn. Probírá-li se v předmětu Člověk a společnost chování k slabším a potřebným, je možné v literární výchově číst pohádky se stejným motivem, např. Hvězdné tolary, nebo legendu o svatém Martinovi. Při výtvarné výchově ukážeme žákům, jak toto téma
30
zpracovali ve svých dílech takoví malíři, jako například El Greco, nebo Mikoláš Aleš. Tím je můžeme inspirovat k vlastní výtvarné práci. Také učivo o partnerství a rodičovství lze napojit na výtvarnou výchovu. Využila bych jarního období, kdy se ptáci zahnízďují a i lidé pociťují touhu po partnerském vztahu. Vybrala bych takové druhy ptáků, kteří dříve než snesou vajíčka, společně stavějí hnízdo a společně se pak o mláďata starají. I děti mohou stavět hnízda z papíru, nebo látky a společně se zamýšlet nad funkcí rodiny, nad vztahy v ní a nad tím, jak vůbec rodina vzniká. Úzce na sebe mohou navazovat výtvarná a literární výchova. Obě se zabývají díly vyjadřujícími autorův vztah ke světu, probouzejí v dětech fantazii a představivost. Učí je vyjadřovat pocity a obohacují jejich duchovní život. Také schopnost vidět věci jinak je oběma výchovám společná. To jsou důvody, proč spolupráce mezi těmito vyučujícími může být velmi podnětná. Ať už se v literární výchově jedná o četbu klasických pohádek (O dvanácti měsíčkách, Sněhová královna) nebo o příběhy novějších, dětem dobře známých pohádkových postaviček (Křemílek a Vochomůrka), vždy je možné tento zážitek využít při práci ve výtvarné výchově. Pohádkové příběhy Veverky Zrzečky (Zeman J.) ukazují dětem, jak prožívají běh roku lesní zvířata. Kniha Já Baryk ukazuje svět očima domestikovaného psa. Také v Karafiátových Broučcích nechybí poetika měnící se přírody. Tak vzniká velké množství výtvarných námětů. Děti mohou malovat, jak se veverky chystají na zimu, jak si „psí počasí'" představuje Nepilův pes Baryk, nebo jak letní nocí poletují svatojánští broučci. Jak se měnily hry dětí v průběhu celého roku můžeme dětem ukázat v klasicky známých příbězích kocoura Mikeše s Pepíkem Ševců (Lada J.), nebo v Povídání o pejskovi a kočičce (Čapek). Mnoho inspirativních písní a říkadel najdeme ve Špalíčku Mikoláše Alše. Vhodně vybrané texty mohou v dětech podnítit zájem o literaturu, což se projeví bohatostí jazyka, rozšířením všeobecného přehledu a zájmem o další druhy umění. Naopak kvalitní ilustrace v knihách mohou dětem dodat chuť ke čtení. Literatura společně s výtvarným uměním může děti přivést k větší vnímavosti k přírodě. V předmětu Člověk a jeho svět se v tématickém okruhu Rozmanitosti přírody žáci dozvídají, že Země a život na ní tvoří jeden nedílný celek, ve kterém jsou všechny hlavní děje ve vzájemném souladu a rovnováze, a že pokud je člověk naruší, je velmi obtížné ji obnovovat. Děti pozorují proměny přírody, sledují vliv lidské činnosti na ni, hledají možnosti jak přispět k její ochraně a k zlepšení životního prostředí. Obsahem učiva je mimo jiné Vesmír a Země, kde se probírá sluneční soustava, důvody střídání dne a noci, cyklické střídání ročních dob. Také témata Rostliny, Houby a Živočichové je možné rozvrhnout podle ročních období a ztvárnit ve výtvarné výchově. Spoustu možností pro výtvarné činnosti nabízí předmět Člověk a příroda. I on nabízí možnost rozvoje emocionálních vztahů, osobních postojů a praktických dovedností ve vztahu k životnímu prostředí. Děti jsou vedeny k pozorování přírody a sledování vlivu podnebí a počasí na rozvoj a udržení života na Zemi., ( , v / Provázanost člověka s přírodou lze najít i v předmětu Člověk a zdraví. Zde jsou žáci vedeni k uvědomování si důležitosti mezilidských vztahů a kvality životního prostředí na jejich fyzické i psychické zdraví.
31
V předmětu Informační technologie mohou žáci na počítači nejen vyhledávat informace a zajímavosti ze světa přírody, mohou počítačem dotvářet a přetvářet obrázky krajin v různých ročních obdobích. Domnívám se, že i Brámatická výchova se dá využít k tomu, aby děti procítily běh roku. Proč s nimi nevyzkoušet, jak se asi cítí strom v květu, v době dozrávání plodů, při usínání či spánků? Jaké pocity může mít květina, když na ni usedne motýl, když prší, když ji ohýbá vítr, když na ni šlápneme? Takto na vlastní kůži zažité pocity se budou dětem jistě lépe vyjadřovat i v jejich vlastní výtvarné tvorbě. Náplní předmětu Člověk a svět práce jsou i lidová řemesla. Při zkoušení tkaní mohou žáci utkat barevné záplaty na plášť pro zimního krále, jarní louku plnou nejrůznějších odstínů zeleně, kabelu, ze které bude paní Zima rozhazovat vločky sněhu. Možností by se našlo jistě ještě mnohem více, záleží na kreativitě a spolupráci vyučujících. Nová koncepce vzdělávání dává pedagogům velkou svobodu při tvorbě projektů a je jen na nich, jak ji využijí.
36
2.2 Seznam realizovaných námětů VÝTVARNÉ
TÉMA : ROČNÍ
OBDOBÍ
Výtvarná řada: PODZIM: realizované náměty VN 1 : Pan Podzim se představuje VN 2: Interakce s uměleckým dílem (Arcimboldo), portréty z přírodnin VN 3: Babí léto - pavouk v pavučině VN 4: Nálada podzimního stromu VN 5: Co veverka schovala v listí VN 6: Brouci v listí VN 7: Houby VN 8: Vitráž - Svatý Václav VN 9: Interakce s uměleckým dílem (El Greco, M. Aleš), Svatý Martin VN10: Interakce s dílem uměleckým (J. Kolář - Uzlová báseň), Báseň o podzimu Výtvarná řada: ZIMA: realizované náměty VN 1 : Skořápkové lodičky VN 2: Šupinka pro štěstí VN 3: Betlém VN 4: Interakce s uměleckým dílem (Rafael - Madona velkovévody), parafráze VN 5: Zjevení anděla VN 6: Zimní noc v malém městě VN 7: Noční sněženíčko VN 8: Interakce s uměleckým dílem (Picasso - Žena), masopustní masky VN 9: Čerti VN 10: Zimní pohádka Výtvarná řada: JARO: realizované náměty VN 1 : Kam letíš ptáčku VN 2: Kolik barev ptáčku máš... VN 3: Já s hnízdem ve vlasech VN 4: Stavba hnízda VN 5: Zelená se louka VN 6: Kaluže Výtvarná řada: LÉTO: realizované náměty VN 1 : Klobouk k vodě VN 2: Hvězdné mapy VN 3: Slunce VN 4: Interakce s uměleckým dílem (V. V. Gogh - Obilné pole s havrany), parafráze
33
2.3 PODZIM Přechod léta do podzimu je nenápadný, počáteční změny v přírodě příliš nevnímáme. Koncem září a počátkem října bývají ještě krásné a slunné dny. Říká se jim „babí léto". V těchto dnech můžeme vidět, jak vzduchem poletují stříbrné pavučinky, podle kterých dostalo toto období své jméno. Původcem je drobný pavouček, který za slunného větrného dne vypouští z bradavek na zadečku jemná pavouci vlákénka. Když si připraví dostatečně pevnou vzdušnou loď, pustí se větvičky a nechá se unášet větrem. Když se jeho vlákno někde zachytí, spustí se pavouček k zemi a vyhledá si zimní úkryt. Větrného počasí můžeme využít ke hrám i my. Pokud ještě nemáme vyrobeného draka, můžeme z okna pověsit svázané barevné igelitové sáčky a pozorovat, jak si s nimi vítr pohrává. Na plot nebo keř lze navěsit lehké barevné šátky nebo pentle z krepového papíru. Až se dosyta vynadíváme na jejich barevné třepetání, nezapomeneme je uklidit. Dalším znakem podzimu je mlha. Vzniká ochlazováním vzduchu a srážením vodní páry. Ve městě je toto období spojeno se smogem.To se částečky prachu, popela a znečisťujících látek spojují v drobné mlžné kapénky, které nám ztěžují dýchání. Nechrne se inspirovat básničkou a mlhu namalujme - „Mlha je guma krajiny, gumuje domy, komíny..." Další inspirativní říkanka poukazující na typické přírodní úkazy pro toto období se vztahuje kjíní - „Svatá Uršula perličky rozsula, ráno vstala, posbírala, ani jedné nenechala." To mlha, usazující se na chladné zemi, je prvními mrazíky přeměněna na jinovatku, kterou ještě slunce dokáže přes den rozehřát. Také se říká, že „Podzim na strakaté kobyle jezdí". To se s námi příroda loučí před zimním spánkem v celé své kráse. Dříve než opadají listy stromů a keřů, můžeme s dětmi sledovat jejich postupnou přeměnu. Zlátnou břízy a javory, žloutnou a hnědnou duby a kaštany, purpurově rudnou třešně a popínavé psí víno. Barvy a tvary listů, stejně jako další přírodniny, poskytují nepřeberné množství námětů k poznávacím aktivitám, hrám a výtvarně tvořivým činnostem. Na vycházce do přírody můžeme s dětmi vytvořit reliéfní koberec z přírodnin. Spadané listí doplníme červenými jeřabinami, šípky, kaštany, žaludy atd. Odlišnou strukturou použitých materiálů ještě více vynikne půvab barevných ploch. Ty nejzajímavější listy a přírodniny posbíráme a odneseme s sebou do třídy, kde je využijeme k dalším hrám. Na vycházce můžeme dětem vysvětlit, co způsobuje barevnou proměnu a opadávání listů. Celý rok proudí od kořenů k větvím a z větví do listů mízou živiny. Ta by mohla v zimě zamrznout, a tak příroda tento přísun živin do větví zastavuje, listy usychají a opadávají. Tím jejich úkol nekončí. Listy utvoří kolem svého stromu teplou přikrývku, bránící kořeny před mrazem. Na jaře, když se staré listí vlivem slunce a deště rozkládá, mění se v živiny, které proudí od kořenů do větví mateřského stromu. Je o tom hezká pentatonická písnička: „Padá listí, světlo se ztrácí, síla se vrací ke kořenům." Nejenom rostliny se chystají na zimu, také ptáci odlétají do teplých krajin, někteří živočichové se chystají přespat zimu v doupatech, děrách i škvírách. Vědí děti, kteří ptáci nás na zimu opouštějí, a kteří živočichové zimu prospí? Jak si představují zimní ložnici těchto zvířat? Možná budeme mít štěstí a vysoko ve větvích zahlédneme hnízdo veverky nebo její špižírnu. Do dutiny stromu nebo pod kameny si ukrývá oříšky, semena, plody, bobule i houby. Místa kam si zásobu schovala často zapomene a zásoby už nenajde.
3*
Výtvarné řady námětů - východiska Každé roční období má svého vládce. Ten musí dohlížet na to, aby v době jeho vlády bylo všechno tak, jak má být. Aby se listí obarvilo do správných barev, aby se jeřabiny a šípky červenaly, aby vítr měl sílu nadnášet draky... 1) Výtvarný námět: Pan Podzim se představuje Výtvarný problém: Na velký formát papíru obkreslete jedno z dětí. Tvar obkreslené postavy by měl vyjadřovat pohyb. Pokuste se dotvořit postavu tak, aby vyjadřovala charakteristiku této fantaskní bytosti. Výtvarná technika: Kombinovaná. Vyjádření charakteristiky fantaskní bytosti (obličeje i obleku) s využitím netradičních materiálů. 2) Výtvarný námět: Arcimboldo, interakce s uměleckým dílem - portréty z přírodnin Výtvarný problém: Pozorně si prohlédněte portréty poskládané z ovoce, jak je namaloval malíř Arcimboldo. Pokuste se poskládat obličeje z listů, podzimních plodů a dalších přírodnin. Zamyslete se, zda lze z výrazu lidského obličeje vyčíst jeho charakter, či náladu. Výtvarná technika: Nelepená koláž z přírodnin. 3)Výtvarný námět: Babí léto - pavouk v pavučině a) Jak se pavouk drápe ke sluníčku Východiska: Poezie pro děti, vyprávění o babím létě, foto pavučin a pavouků.
Babí léto Proč pavouček vzhůru létá? Chce si ještě užít léta, proletět se s větrem, vánkem, dřív než usne zimním spánkem. Domluvit se se Sluníčkem, že ho vzbudí petrklíčem, co s ním jaro otvírá. Tiše, pavouk usíná...
Výtvarný problém: Na střed papíru kápněte tuš, kapku rozfoukejte tak, aby vytvořila „pavučinu". Vzniklý obrazec vybarvěte pastelkami v barvách léta (žlutá, zelená, červená). Výtvarná technika: Experimentace s výtvarnými prvky. b) Ubytujme si pavouka pro štěstí Výtvarný problém: V květináči upevněnou větev proplétejte vlnou tak dlouho, až vznikne hustá síť pavučin. Na tvrdý karton nakreslete pavouky, vystřihněte a rozmístěte do pavučiny. Práci dozdobte kapkami rosy, vytvořenými ze staniolu. Celý objekt umístěte na vhodném místě. Výtvarná technika: Objektová tvorba, kolektivní práce.
35
4) Výtvarný námět: Nálada podzimního stromu a) Strom na podzim Výtvarný problém: Vytvořte za pomoci netradičních materiálů a postupů korunu stromu. Při práci používejte otisky zajímavých materiálů a struktur (zelí, cibule, salát...), využijte papíry, ubrousky, provázky... Dbejte, aby barevnost odpovídala podzimnímu období. Kmen vytvořte z hrubě strukturovaného papíru. b) Protisk (monotyp kreslený) Výtvarný problém: Na hladkou podložku naneste teplé podzimní barvy. Pracujte s hustou temperovou barvou. Přiložte měkký papír a na jeho vrchní stranu nakreslete strom. Pod tlakem kreslícího nástroje (tužky, dřívka, prstů) se na spodní straně objeví zrcadlově obrácená kresba. c) Kresba stromu voskovkou, pozadí vzniklé zapouštěním barev Výtvarný problém: Voskovkou nakreslete strom. Představte si podzimní ráno. Země je vlhká mlhou, deštěm nebo jinovatkou. Navlhčete papír a pokuste se malovat mokrým do mokrého. Nechte do sebe zapouštět zředěné vodové barvy v tónech padajícího listí. Kontrast ohraničených linií větví stromu a rozpitého pozadí. V této výtvarné řadě jsme se pokusili netradičními technikami o zachycení podzimní nálady stromů. Nad dokončenými pracemi jsme s dětmi hovořili jak na ně barvy a tvary stromů působí a jakou náladu toto spojení vytváří. 5) Výtvarný námět: Co veverka schovala v listí Východisko: Četba Veverky Zrzečky, pozorování veverek v přírodě, sledování jejich příprav na zimu. Výtvarný problém: Namalujte na velký formát papíru veverku a pokuste se strukturu srsti (ocasu) vyjádřit malbou zubním kartáčkem. Otiskováním listů vytvořte prostředí, ve kterém veverka žije. Doplňte tiskátky z brambor a kresbou fixem. Důraz na odlišení ve struktuře, nikoliv v barvě - přírodní struktura listů, struktura srsti, hladkost plochy bramborového tiskátka. Výtvarná technika: Kombinovaná technika. Malba netradičními předměty (zubní kartáček), otisk listů, tiskátka, zdůraznění malby kresbou. 6) Výtvarný námět: Brouci v listí Východisko: Pozorování brouků v přírodě, Atlas hmyzu Výtvarný problém: Seskupte listy na podložku, překryjte tenkým papírem a přejíždějte po něm naplocho drženými suchými křídami. Vybírejte takové barvy, které odpovídají barvám listů v tomto ročním období. Vzniknou přesné opisy struktur i obrysů listů. Tuší (fixem) dokreslete v listí žijící brouky. Výtvarná technika: Dokreslovaná frotáž. 7) Výtvarný námět: Jak se vaří houbová polévka Východiska: Na vycházce do lesa hledejme s dětmi houby a podle atlasu určeme druhy. Všímejme si charakteristických tvarů, zabarvení, vůně. Vzpomínejme jaké dobroty se dají z hub uvařit. Výtvarný problém: Na kulatý kartón, nebo papírový talíř otiskujte různé předměty. Používejte i tiskátka s vhodnými motivy, nebo vytvořte vlastní tiskátka z brambor, těstovin, gumy, a pod. Doplňte vystříhanými obrázky z časopisů.
%
Výtvarná technika: Kombinovaná - koláž, tiskátka. Technika vhodná i pro děti méně výtvarně zdatné. 8) Výtvarný námět: Vitráž s motivem .vv. Václava Východisko: Vyprávění o sv. Václavovi, patronu České země. Prohlídka sochy sv. Václava na Václavském náměstí. Ukázka některých gotických vitráží. Výtvarný problém: Fixem namalujte rytíře na koni. Na kopírce zvětšete do požadované velikosti. Vybarvěte a ze spodní strany potřete olejem, tím papír zprůsvitní. Vitráž připevněte na okno a sledujte, jak je prosvítající paprsky rozzáří. Výtvarná technika: Kolorovaná kresba fixem. 9) Výtvarný námět: Svatý Martin Východisko: Poslech baladické písně o sv. Martinovi, který se o svůj plášť rozdělil se žebrákem. Ukázka z díla El Greca - Sv. Martin. Výtvarný problém: Na šedý papír tuší namalujte děj příběhu, bílou křídou se snažte vyjádřit nepohodu a bídu prosícího žebráka. Kontrast plynulých, tenkých a tmavých linií tuše a světlých, silných, přerušovaných linií kreslených bílou křídou. Výtvarná technika: Dějová kresba. 10) Výtvarný námět: Interakce s uměleckým dílem (Jiří Kolář - Uzlová báseň). Báseň o podzimu Výtvarný problém: Vytvořte kolektivní práci, kde přírodní prvky budou tvořit zajímavou kompozici a podobat se dopisu - písmu.
37
2.4 ZIMA Představa zimního období bývá spojována se sněhem a mrazem. Ve skutečnosti se u nás zima vyznačuje především velkou oblačností, pro kterou někdy není celý den dostatečné denní světlo, a krátkými smutně šedivými dny. Naštěstí umí zima čarovat. Padající sníh utlumí zvuky, schová na čas špínu a nepořádek, z předmětů i stromů vytvoří fantaskní tvary, mráz zasklí louže a na oknech vymaluje neskutečné květy. A když na umrzlý sníh posvítí sluníčko, objeví se třpytivá, i když studená, krása zimy. Zimní počasí poskytuje jedinečnou příležitost k pozorování a pokusům se sněhem a ledem. Můžeme sledovat sněhové vločky, ve kterých se voda proměnila v šestihranné nebo hvězdicovité útvary se šesti paprsky . Pozorujeme je lupou, nebo jejich zvětšené tvary vyhledáváme v encyklopedii, popřípadě na internetu. Sníh vypadá bílý a čistý, ale pokud ho ve sklenici necháme rozpustit, zůstane nám špinavá voda. Je tomu tak všude? Děti z rodinných výletů na hory mohou přinést vzorky rozpuštěného sněhu a společně můžeme porovnávat, kde je příroda nejčistší. Čerstvě napadaný sníh vybízí také k výtvarným projevům, k tvoření otisků, vyšlapávání cestiček a vzorů, stavění soch. Lze do něj kreslit, sníh se dá tvarovat i barvit. Můžeme pozorovat, pojmenovávat i malovat ptáčky slétající se ke krmítku, všímat si charakteristických tvarů holých stromů, hledat v přírodě neopadavé druhy dřevin. Prostě zima má pro děti plno výtvarných námětů a není třeba myslet jen na zimní spánek.
Výtvarné řady námětů - východiska Vánoce Pro většinu dnešních dětí představují Vánoce jen televizní pohádky a přijímání spousty dárků. Zkusme to jinak. Přibližme jim ve zvycích a obyčejích kouzlo dřívějších Vánoc. Vyberme z nepřeberného množství vánočních zvyků ty, které můžeme vyzkoušet ve školní družině. Některé, jako házení pantoflem nebo rozkrojení jablka, lze provádět bez větších problémů, jiné je třeba upravit. Roztavené olovo, z kterého se věštila budoucnost, můžeme nahradit tavením vosku nebo zbytků voskovek na lžíci. Pokud vosk roztavený nad plamínkem svíčky nalijeme do nádoby s vodou, vzniknou zajímavé barevné obrazce. Dětem se líbí stáčení svíček z voňavých včelích pláství, výroba skořápkových lodiček a pozorování jejich plavby. Při těchto akcích je třeba zvýšené opatrnosti. Vyprávění vánočního příběhu bude děti inspirovat k tvorbě Betlémů. Lze najít velké množství publikací i pohlednic s tímto tématem. Pokud máte možnost navštívit nějakou výstavu Betlémů, určitěji využijte. Nad obrázky Josefa Lady si můžeme vyprávět, jak se liší a co mají naopak společného Vánoce dříve a dnes. Společná by měla být radost z toho, že jsme na Štědrý večer všichni spolu - pohromadě. Jaké barvy má asi radost, která o Vánocích naplní náš domov? Pokusme se zachytit veselé barvy maminek a tatínků při narození děťátka. Mezi průsvitné papíry vložte kousky voskových pastelek, přežehlete žehličkou. Barvy se do sebe zapustí a při pohledu proti světlu krásně září. Tyto barevné ,,slepenice" můžete
38
nazvat „Betlémské světlo" a připevnit je na okno, nebo je použít jako pozadí k dětmi vytvořeným Betlémům. Vánoce jsou o světle a teple uvnitř nás (i domova) a tmě a chladu venku. Proto při výtvarných technikách využívejte teplostní a světlostní kontrasty. Téma: Vánoce Výtvarná řada: Zvyky a obyčeje 1) Výtvarný námět: Skořápkové lodičky Východiska: Výroba skořápkových lodiček a sledování jejich „životní pouti" v nádobě s vodou. Výtvarný problém: V šeru pozorujte míhání plamínku svíček a jeho odraz na hladině. Pokuste se zážitek namalovat. Dbejte na rozvržení motivu a vyplnění celé plochy. Využijte teplostních a světlostních kontrastů. Výtvarná technika: Malba temperovými barvami na čtvrtku A4. 2) Výtvarný námět: Šupinka pro štěstí Východiska: Vyprávění o tom, co všechno nosí štěstí - kominík, knoflík, střepy, zlatá muška, prasátko, čtyřlístek, rybí šupinka...Co si děti představují pod pojmem štěstí. Výtvarný problém: Nakreslete velký obrys ryby, vybarvěte, vystřihněte. Přilepujte šupinky ozdobené knoflíky. Snažte se harmonickou kombinaci vybraných knoflíků. Výtvarná technika: Koláž. 3) Výtvarný námět: Betlém a) Malba Východiska: Vyprávění vánočního příběhu, ukázka lidových Betlémů, betlémská scéna v dílech slavných malířů. Výtvarný problém: Namalujte na formát papíru A3 temperou svatou rodinu. Dbejte na rozvržení a umístění postav v kompozici. Výtvarná technika: Malba temperami. b) Průsvit (vitráž) Výtvarný problém: Nakreslete a vystřihněte siluety sv. rodiny a chýše. Pozadí vytvořte podlepením průsvitnými papíry nebo podlepte barevným papírem slepeným roztavenými voskovkami. V siluetách se snažte o záměrné zvýraznění charakteristických znaků postavy. Výtvarná technika: Využití světelných efektů vitráže. 4) Výtvarný námět: Interakce s uměleckým dílem - Madona Výtvarný problém: Podle obrazu, který namaloval Rafael Santi - Madona velkovévody, se pokuste vytvořit kopii. Všimněte si, že světlé plochy na tmavém pozadí více vyniknou. Využívejte světlostních kontrastů. Výtvarná technika: Malba temperou podle předlohy. Parafráze výtvarného díla. 5) Výtvarný námět: Zjevem anděla Výtvarný problém: Světlou voskovkou na bílý papír nakreslete anděla. Jeho podoba se zjeví až po přetření vodovými barvami. Kontury zvýrazněte tuší. Opačný postup práce - kresba až na konec. Výtvarná technika: Vosková rezerváž.
43
6) Výtvarný námět: Zimní noc v malém městě Východiska: Pohlednice, fotografie z kalendáře s obrázky jihočeských renesančních domů. a) Výtvarný problém: Namalujte, vystřihněte a překryjte inkoustem obrys domu. Zmizíkem vytvářejte okna, dveře a ornamenty.Vytvořte městský dům s bohatě zdobeným štítem. Z domů sestavte architektonický tvar města. Výtvarná technika: Omezená barevnost na modrou a bílou. Ubírání barvy. b) Výtvarný problém: Nakreslete bílou pastelkou na tmavý papír řadu městských domů s odlišně zdobenými štíty. Dolepte padající sněhové vločky vytvořené raznicí. Výtvarná technika: Kombinovaná - kresba, koláž. 7) Výtvarný námět: Noční sněženíčko Výtvarný problém: Tuší namalujte strom, celou plochu papíru překryjte inkoustem, zmizíkem vytvořte sněhovou pokrývku, sněhuláky, padající sníh, atp. Světelný kontrast v kresbě, posunutí výtvarné techniky mezi výrazové prostředky. 8) Výtvarný námět: Interakce s výtvarným dílem (Picasso - Zena). Masopustní masky Východiska: Návštěva Náprstkova muzea, ukázky masek primitivních národů, vyprávění o šamanech a rituálních slavnostech. Ukázka díla Pabla Picassa, který se uměním primitivních národů inspiroval ( Žena, 1904, NG). Výtvarný problém: Vystřihněte z tvrdého papíru tvar obličeje, dotvořte textilem, vlnou, peřím, do podoby rituální masky. Vytvoření masky dle fantazie, nikoliv podle skutečnosti, kombinování pestrých látek, samostatná volba materiálů, vzorů, barev, zdůraznění očí (úst), originalita. Výtvarná technika: Koláž. 9) Výtvarný námět: Čerti Výtvarná technika: Z velkého formátu papíru poskládejte „harmoniku", která bude představovat tělo čerta. Přikládejte a dolepujte hlavy, končetiny atd. Pokuste se proměnou barev a tvarů vytvořit neopakovatelné „charaktery" čertů. Pracujte s omezenou barevností černé, šedé a červené. Výtvarná technika: Hra s vystříhanými prvky, využití barevného kontrastu. Čerti zavěšení v prostoru se vlivem proudění vzduchu otáčejí a „tančí". Při vhodném osvětlení můžeme tento rej papírových čertů a jejich stínů nazvat „Pekelný tanec" nebo „Když se čerti ženili".
k0
Zimní pohádka Každý z nás má jistě nějakou svoji oblíbenou pohádku. Tou mojí je Sněhová královna Hanse Christiana Andersena. Ve škole nám ji pravidelně každý rok pouštěli z lety ohrané gramofonové desky a přece jsem se na tu chvíli moc těšila. Před očima mi vyvstávaly obrazy třpytivě krásného zámku, bezcitné královny i mihotavá polární záře. Tyto vzpomínky zůstávají v člověku po celý život. Dodnes někdy vídám ve víření sněhových vloček malou Gerdu, hledající svého kamaráda. Pokusme se obdarovat děti stejným zážitkem. Přečtěte dětem ten dávný příběh, malujte Sněhovou královnu i její pohádkové království. My jsme vzniklá díla propojili v jeden velký celek a vytvořili tím tématickou výzdobu školy s názvem Zimní pohádka. Nad dokončenými pracemi se můžete s dětmi zamýšlet, jakou má Sněhová královna povahu, nebo jak se cítí ve svém zámku. Ptejte se dětí, zda by pro kamarádství dokázaly překonávat těžké překážky, co by ve škole (doma, ve městě, v přírodě, na Zemi...) viděl člověk, který by měl v oku střípek z rozbitého kouzelného zrcadla a viděl jen ošklivé a nepěkné věci. Jak my můžeme pomoci, aby toho nepěkného ubývalo? (úklid třídy, ochrana životního prostředí...) Nebojte se hrát si i venku. Z kousků ledu dozdobeného jeřabinami můžete poskládat Sněhové královně krásný náhrdelník, místo sněhuláka postavte sochu Sněhové královny, korunu a žezlo, znaky své moci, může mít z rampouchů.
Uspávanka se sněhem a krásnou paní (Jan Skácel) V ledové sluji z jinovatky krajku okolo hrdla krásná paní má a zpívá šeptem, zpívá uspávanku a je to píseň celá stříbrná. V zavátých úlech včely střeží med, ve sněhu zajíc udělal si jamku a spi můj hochu, už i medvídek celý se schoval do zimního spánku. V ledové sluji z jinovatky krajku okolo hrdla krásná paní má a zpívá šeptem, zpívá uspávanku a celou zem tou písní uspává.
k\
Výtvarná řada: Zimní pohádka 10) Výtvarný námět: Jak se vidí v zrcadle Sněhová královna a) Výtvarný problém: Představte si, jak sebe samu vidí Sněhová královna, když se prochází po svém ledovém paláci. Jaké barvy a vzory se jí líbí? Tuší nakreslete postavu, voskovkami obličej a ozdoby na šatech. Zvýrazněte vodovými barvami. Výtvarná technika: Kombinovaná - kresby tuší, voskovkou, vodovými barvami. b) Výtvarný problém: Ve skupinkách vytvořte velký obličej z látek, alobalu, barevných papírů, knoflíků... Pokuste se zkombinovat materiály a barvy tak, aby obličej vyjadřoval zimu a chlad. Výtvarná technika: Koláž. c) Šaty pro Sněhovou královnu Východiska: Pohádka J. Čapka O pyšné noční košilce. Výtvarný problém: Jaké šaty by si přála Sněhová královna? Kombinací výšivky, knoflíků, korálků, třpytek a krajek dotvořte „pohádkově" krásné šaty. Výtvarná technika: Rozvíjení představivosti při dotváření oděvu, barevnost omezená na studené barvy. d) Zimní zámek Východiska: Fotografie staveb A. Gaudího. Ukázka mozaiky. Výtvarný problém: Na velkém tuhém papíru namalujte zámek s věžemi, dolepte bránu a okna. Ke zdobení využijte mozaiku a šablony. Rozvržení práce na velkém formátu, seznámení s dílem A. Gaudího, využití mozaiky, vyjádření pocitu chladu studenými barvami. Výtvarná technika: Kombinovaná.
M
2.5 JARO Ze všech proměn, kterými příroda každoročně prochází, je nástup jara nejhlubší, nejobdivuhodnější proměnou. Během krátké doby je příroda zahrnuta přívalem změn tvarů, barev, tónů a vůní. Proto je jaro tolik opěvováno básníky, hudebními skladateli i malíři. Na jaro se těší zvířata, děti i dospělí." Vždyť každá babička stará, je veselejší z jara". Nálady jarních měsíců se od sebe velmi liší. V březnu bývá zem ještě zmrzlá, s posledními zbytky sněhu, dubnové počasí s deštěm a se sluníčkem pokryje zem zeleným kobercem a v květnu se zem i koruny stromů rozsvítí květy. Děti rády vyhledávají důkazy přicházejícího jara. Na větvích stromů a keřů, které byly celou zimu holé, se nyní tvoří pupeny s budoucími listy a květy. Využijeme zájmu dětí o tuto proměnu, vyhledáváme v atlasech názvy stromů i květin, malujeme společně rostliny skutečné, i ty, které existují jen v naší fantazii. Silným zážitkem může být voda z tajícího sněhu, valící se koryty potoků a řek. V březnu a dubnu můžeme s dětmi vyhlížet ptáky vracející se z teplých krajin, pozorovat stavbu jejich hnízd, přemýšlet nad tajemstvím ukrytým ve vajíčkách. Touto dobou také ptáci nejintenzivněji zpívají. Symbolem jara jsou mláďata. Možnost vidět je a pozorovat děti vždy zaujme. Protože městské děti nemají tolik příležitostí sledovat mláďata v jejich přirozeném prostředí, je vhodné navštívit s nimi nějaký statek (např. Toulcův dvůr), nebo zoologickou zahradu. Další inspirací pro děti může být četba knihy Dášenka čili život štěněte od Karla Čapka. Živočich, kterého mají děti možnost vidět i ve městě, je hlemýžď. Na jaře můžeme při vycházkách sbírat jejich ulity a představovat si, jak asi mají svůj pohyblivý domov zařízený. Původní smysl oslav Velikonočních svátků asi dětem vysvětlovat nebudeme. Můžeme jim však ukázat obrázky Josefa Lady s koledníky, s dětmi cvrnkajícími kuličky, honícími káču, pletoucími pomlázky a věnečky. Necháme děti malovat hry a činnosti, které se nám zachovaly dodnes a také si s nimi nějakou dětskou hru vyzkoušíme. Jistě se jim pak bude jaro malovat ještě lépe.
Výtvarná řada: P T Á C I V encyklopedii si najdeme kapitoly zabývající se životem ptáků. Vyhledáváme zajímavosti z jejich života, hnízdění, péče o mladé. Čteme příběhy, pohádky a báje, ve kterých se ptáci objevují. Sledujeme návrat ptáků z teplých krajin. l)Výtvarný námět: Kam letíš ptáčku? Malba temperou je založena na teplostním kontrastu. Motivací bylo vyprávění o dvou odlišných stěhovavých ptáčcích, kteří se jen málokdy potkávali. Červený přilétal v horkém létě, v době, kdy se modrý stěhoval do chladnějších krajů. Výtvarný problém: Čtvrtku rozdělte na dvě poloviny, do jedné části namalujte ptáčka dávajícího přednost teplu, do druhé toho, který má raději zimu. Využijte teplostních kontrastů. Výtvarná technika: Malba temperou, dokreslení detailů.
43
2) Výtvarný námět: Kolik barev ptáčku znáš, kolik si jich na svém peří spočítáš? Výtvarný problém: Navrhněte a vystřihněte obrys ptáčka, postupně na něm vytvářejte reliéf z papíru promáčeného tapetovým lepidlem. Po proschnutí nabarvěte suchými křídami. Snažte se, aby byl ptáček hodně pestrý. Zamyslete se nad tím, které barvy vyjadřují radost. Výtvarná technika: Kašírování na karton, povrchová úprava suchými křídami. 3) Výtvarný námět: Já s hnízdem ve vlasech Výtvarný problém: Víte, jak vypadáte po ránu, když jste rozcuchaní? Máte na hlavě takové hnízdo, že by vám tam mohli bydlet vrabci? Jůra, Matěj a Jan z říkanky takové hnízdo mají. Nakreslete svůj portrét s ptačím hnízdem ve vlasech. Z tvého výrazu by mělo být znát, jak by ses cítil, kdyby se ti na hlavě usadila rodinka vrabců. Potěšilo by tě její štěbetání nebo by ses tvářil jako kakabus? Doplň říkadlem. Portrét s dodatečně doplněným sdělením, za účelem zvýraznění nálady. Výtvarná technika: Kolorovaná perokresba doplněná písmem. 4) Výtvarný námět: Stavba hnízda Výtvarný problém: Z novinového papíru natrhejte pruhy, z kterých postupně slepujte hnízdo. Uvědomte si, jak je konstrukce - stavba hnízda náročná. Lidé mají dvě ruce, ale ptáci jen zobáček a nožky. Pracujte ve dvojicích a pomáhejte si jako maminka a tatínek. Výtvarná technika: Volné modelování papírového objektu z papíru trháním, mačkáním a lepením. 5) Výtvarný námět: Zelená se louka Východisko: Povídejme si s dětmi o dešti a o sluníčku, o jejich vlivu na růst rostlin. Vyprávějte příběh, ve kterém se Sluníčko a déšť dohadují, kdo z nich je pro růst trávy potřebnější. Jednou bylo víc Sluníčka, jindy deště a tím vzniklo to velké množství zelených odstínů jarní trávy. Výtvarný problém: Na odlišné druhy a struktury papíru nanášejte a zapouštějte do sebe žlutou a modrou barvu. Vyzkoušejte kolik odstínů zeleně tímto smícháním vzniká. Odstíny zelené se budou lišit podle množství a sytosti těchto dvou použitých základních barev. Z malých, nestejně velkých formátů nabarveného papíru, společně poskládejte strakatou louku. Dbejte na to, aby se stejné odstíny zeleně nedotýkaly. Doplňte ovečkami vytvořenými z papíru a nepředené vlny. Výtvarná technika: Výtvarný pokus s modrou a zelenou barvou. 6) Výtvarný námět: Kaluže Při trvalejších srážkách pozorujeme z okna, jak se vytvářejí kaluže. Sledujeme barvu, tvar, velikost, zda jsou čiré, či s příměsí bláta.
v
Když prší (Jiří Žáček) Když prší, kvetou paraplíčka. Když prší do kaluží, poslouchej déšť a zavři víčka. Když prší, kvetou paraplíčka jak záhon zimních růží.
Výtvarný problém: Vytvořte si své vlastní kaluže. Na velký formát namalujte temperovými barvami kaluže. Ještě vlhké papíry odneste na déšť a opět pozorujte, co dešťové kapky z obrázků vytvoří. V místnosti dosušené papíry můžete dále dotvářet přidáním kamínků, papírových lodiček, „plovoucích" klacíků, listí... Výtvarná technika: Experiment
kS
2.6 LÉTO Letní dny jsou nejdelší v roce, bývají teplé a slunné, proto s dětmi trávíme co nejvíce času venku. Je to doba vhodná k výletům, vycházkám do přírody, ke slavnostem. 21. 6. můžeme s dětmi oslavit letní slunovrat.V tento nejdelší den v roce je Slunce na obloze nejvýše. Od nepaměti byla v tento den lidmi oslavována zázračná životodárná síla Slunce. Je to období nejvyšší plodnosti, která přináší žatvu. S dětmi si můžeme vyrobit masky slunce a vyzdobit jimi třídu. Inspiraci k této oslavě hledejme v bájích starých národů, které oslavovaly Slunce jako boha a na jeho počest pořádaly slavnosti, přinášely dary, stavěly chrámy. Je to i vhodná příležitost ukázat názorně dětem, proč u nás dochází ke střídání ročních období. (Cikánová K., RAABE, 2006): "Stačí k tomu dvě děti, jedno bude sluníčko a bude držet žlutou bavlnku jako paprsek napnutý a přichycený k horní severní polovině jablka = Země, kterou drží druhé dítě. Země, v našem případě jablko, je od bubáka po stopku napíchnuté na špejli a v této zviditelněné ose nahnuté vrchní severní částí blíž ke Slunci. Další postup s otáčením stále stejně nakloněné Země kolem Slunce si snadno domyslíte." Další možností kdy slavit příchod létaje Svatojánská noc. V noci před svatým Janem zapalovali naši předkové na kopcích ohně, zpívali a tančili. Připisovali této noci kouzelnou moc. Devatero kvítí v té noci trhané pomáhalo ode všech nemocí, o půlnoci v horách vykvétalo zlaté kapradí a když se dívka podívala do studánky, uviděla v ní toho, koho jí osud přisoudil za muže. O této divuplné noci vypráví mnoho pohádek a pověstí, ale je i inspirací pro další generace autorů literárních děl. Využijme toho a seznamme děti nejen s lidovými pohádkami, ale např. s básní Františka Ladislava Čelakovského Toman a lesní panna, s divadelní hrou Sen noci svatojánské od Williama Shakespeara, s dnes už klasickou dětskou knihou Broučci od Jana Karafiáta. Můžeme děti upozornit na to, že svatojánci umějí to, oč se lidé tak dlouho pokoušejí - proměnit všechnu energii na světlo tak, aby se ani trochu neztratilo na teplo. Teplého a slunného počasí můžeme využít ke hrám s vodou. Naše škola má výhodu, že je v blízkosti lesoparku Hvězda. Celý rok v něm pozorujeme proměny přírody a v létě zde trávíme času ještě více. Schovány ve stínu starých stromů staví děti rády domečky pro skřítky nebo přetvářejí pařezy v podivuhodné fantaskní bytosti. Teče zde i potůček, na kterém pouštíme lodičky a stavíme hráze. U rybníka zase můžeme sledovat, jak se zrcadlí na hladině okolní stromy a seznámit děti s díly impresionistů, pokoušejících se zachytit míhání odlesků slunce na vodní hladině. S vodou se dá hrát i na školní zahradě. Můžeme se pokusit vyrobit si vlastní duhu. Na zahradní hadici nasadíme rozprašovač a stříkáme široký proud jemných vodních kapek do výšky proti slunci. Postavíme se tak, abychom měli proud vody před sebou a slunce v zádech. Duhu si můžeme vyrobit i ve sklenici naplněné vodou, do které kápneme po jedné kapce červené, žluté a modré barvy. S dětmi pozorujeme rozšiřování a prolínání barev, při kterém také duhové barvy vznikají. Vodu můžeme využít i při malování na asfalt. Do větších nádob nalijeme dětem čistou vodu a děti velkými štětci (malířskými štětkami, větvemi, trávou, stříkacími pistolemi) kreslí na asfaltové cestičky. Musí pracovat rychle, protože voda se na slunci rychle odpařuje a „díla" dlouho nevydrží. Pokud chceme mít chodníky ozdobené delší čas, necháme děti pracovat s barevnými křídami, do těchto svých prací mohou zakomponovat i kameny nebo květiny.
M
Zajímavé kamínky, které si děti nosí z výletů je možné použít k dalším výtvarným činnostem. Všímáme si jejich tvarů a zabarvení, skládáme z nich obrazce, využijeme je v mozaice. Při hrách na louce s dětmi sledujeme rozdílnosti různých druhů travin. Liší se délkou stébla, tvarem listů, uspořádáním nenápadných květů. Ve waldorfských školách bývá zvykem sbírat léčivé byliny a o svatém Janu z nich vařit na ohni kouzelný čaj, který chrání celý rok proti nemocem. Při vycházce do polí sledujeme zrání obilí, pozorujeme, jak postupně zelené osení žloutne a zlátne, jak se klasy ohýbají pod tíhou zralých zrn. Můžeme si s dětmi vytvořit leporelo, ve kterém ukážeme cestu obilného zrnka od zasetí až po voňavý chléb na našem stole. Knihu je vhodné doplnit říkankami. Bylo by hezké, kdyby se nám tím podařilo naučit děti větší úctě ke chlebu a dalším potravinám. 1) Výtvarný námět: Klobouk k vodě Východiska: Vyprávění o tom, proč chodí děti rády na koupaliště, jakými způsoby a proč je třeba se chránit před slunečními paprsky. Výtvarný problém: Vyřazený slaměný klobouk dotvořte mušlemi, papírovými loďkami, rybičkami... Pokuste se vyjádřit veselou a hravou náladu na plovárně. Výtvarná technika: Ozvláštnění klobouku. 2) Výtvarný námět: Hvězdné mapy a) Stmívání Východiska: Hvězdy jsou po obloze rozsety jako brambory na poli, ale můžeme v nich vidět různé obrazce, které si lidé před mnoha lety pojmenovali jako souhvězdí a zakreslili je do hvězdných map. Ukázka hvězdné mapy. Výtvarný problém: Na velký formát papíru společně nakapejte kapičky vosku. Papír přetírejte modrou tuší. Postupně přidávejte stále tmavší odstíny, „hvězdy" budou na „nebi" čím dál výraznější. Po zaschnutí můžete vyhledávat a pojmenovávat vzniklé obrazce, popřípadě je dodatečně zvýraznit. Výtvarná technika: Hra s výtvarnými prvky, učit děti vidět. b) Výtvarný námět: Východ hvězd Výtvarný problém: Papír pokryjte silnou vrstvou voskovek a přetřete tuší. Ostrým předmětem vyškrabujte hvězdy. Výtvarná technika: Vosková rezerváž 3)Výtvarný námět: Slunce a) Maska Slunce Východiska: Mýty o Slunci, ukázky šamanských masek. Výtvarný problém: Z velkého formátu tuhého papíru vystřihněte masku ve tvaru slunce. K dotvoření použijte barvy, látky, stužky, knoflíky, papírovou mozaiku... Výtvarná technika: Koláž b) Mozaika - výzdoba Chrámu slunce Výtvarný problém: Pokuste se namíchat co největší množství žlutých a oranžových odstínů. Nabarvené papíry rozstříhejte na trojúhelníky a poskládejte z nich velký sluneční kotouč.Snažte se, aby se stejné odstíny navzájem nedotýkaly.
c) Průsvit - Jak se slunce rozzářilo Výtvarný problém: Z průsvitných žlutých a oranžových papírů vystříhejte nestejně veliká kola a paprsky. Vystříhaná kola na sebe postupně vrstvěte a společně s paprsky je přilepte. Připevněte na okno, střed slunce by měl být tmavší, neboť je vytvořen z více vrstev papíru. Výtvarná technika: Průsvit, vrstvení průsvitného materiálu. / r ť f y fi i 4) Výtvarný námět: Interakce s uměleckým dílem - Obilné pole s havrany Výtvarný problém: Pozorně si prohlédněte obraz který namaloval Vincent van Gogh - Obilné pole s havrany a pokuste se vytvořit jeho kopii. Používejte husté temperové barvy. Výtvarná technika: Malba temperou podte-předlehy. Parafráze výtvarného díla.
3. ZÁVĚR Hlavním cílem této bakalářské práce byla moje příprava výtvarných činností s dětmi ve školní družině v průběhu celého roku.Těmito činnostmi jsem se snažila posilovat v dětech vztah k přírodě jako zdroji inspirace pro vytváření kulturních a uměleckých hodnot. Při plnění zadaných úkolů jsem si uvědomila, jak často se téma střídání ročních období objevuje nejen v předmětu výtvarné výchovy, ale i ve většině dalších vyučovaných předmětů. V mnoha z nich je kladen důraz na utváření ohleduplného vztahu a zodpovědnosti k přírodě, což jsou cíle, k jejichž dosažení může napomoci i výtvarná výchova. Ověřila jsem si, že dobrá spolupráce mezi vyučujícími je v tomto případě velmi důležitá. Práce je rozdělena do dvou částí. V teoretické části, která seznamuje žáky s některými uměleckými směry, jsem se pokusila různými nenásilnými způsoby dětem přiblížit vybraná umělecká díla. Jednou z možností je metoda parafráze uměleckého díla. Tato metoda mi připadá vhodnější pro starší žáky (5. třída). Pokusili jsme se o parafrázi obrazů Madona velkovévody (Rafael) a Obilné pole s havrany (Van Gogh). S mladšími dětmi jsme srovnávali dvojice uměleckých děl, vyjadřujících tentýž námět jinými technickými nebo osobitými přístupy (Sv. Jiří, Sv. Martin). V ukázkách jsem vybírala díla do značné míry typická, reprezentativní a přitom žákům přístupná. Interakce s uměleckým dílem pomáhá dětem vytvořit si vztah k výtvarnému umění a zároveň kultivuje jejich estetické cítění. Výtvarné náměty v praktické části jsou rozděleny do čtyř ročních dob. U každého ročního období je popsána běžná činnost dětí ve školní družině zaměřená na rozvoj jejich vztahu a vnímání přírody. Při přípravách na hodiny výtvarné výchovy považuji za důležitý soulad mezi námětem, materiálem a technikou. Potvrdilo se mi, že děti dávají přednost netradičním a kombinovaným technikám nebo výtvarným experimentům (Kaluže, Hvězdné mapy...).Pro mnohé děti jsou tyto techniky schůdnější a pomáhají jim překonat ostych a nejistotu ve tvoření. Prostřednictvím těchto postupů se stávají výtvarné činnosti ve družině rozmanitější a tvořivější. Technika však nemá být samoúčelná, neměla by být cílem, ale pouze jeho prostředkem. Důležité je také najít vhodné, neotřelé a přitažlivé náměty a účinnou motivaci. V tématu ročních dob je možné vybrat z nepřeberného množství námětů vhodných k výtvarnému zpracování. Pokusila jsem se některé z těchto námětů vybrat a mám v úmyslu i v dalších letech jejich nabídku postupně rozšiřovat. Chtěla bych, aby bylo možné z nich vybírat každý rok takové náměty, které budou odpovídat věku a výtvarným zkušenostem dětí, dostupnosti materiálu a času, který je třeba práci věnovat. Tato bakalářská práce může i ostatním pedagogům posloužit jako základ jejich sborníku výtvarných námětů, který mohou donekonečna doplňovat svými vlastními náměty a nápady. Do své bakalářské práce jsem vybírala dětské práce různorodé nejen svým námětem, ale i technikou zpracování stejně jako je rozmanitá příroda v průběhu roku. Neboť jak praví H. Ch. Andersen: „Knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové nádherné vydání."
Seznam literatury Aleš, M.: Špalíček národních písní a říkadel. Odeonl985. 01-523-85 Bauer, A.: Lexikon výtvarného umění. Olomouc, FIN 1996. ISBN 80-7182-023-7 Cikánová, K.: Kreslete si s námi. Praha, Aventinum 1992. ISBN 80-85277-79-4 Cikánová, K.: Malujte si s námi. Praha, Aventinum II. 1996. ISBN 80-7151-468-3 Cikánová, K.: Objevujte s námi tvar. Praha, Aventinum yyd. 1995 Cikánová, K.: Objevujte s námi textil. Praha, Aventinum 1996.ISBN 80-85277-85-9 Cikánová, K.: Výtvarná výchova v projektu environmentálního vzdělávání. Praha 2006 Grygar, J., Kalašová, L.: Země ve vesmíru. Albatros 1992 Hazuková, H., Šamšula, P.: Didaktika výtvarné výchovy I. Praha 2005. ISBN 80-7290237-7 Kotalík, J.: Jan Preisler. Odeon 1968 Kotalík,J., kolektiv NG: Národní galerie v Praze. Odeon 1984. 01-530-84 Kraussová, A.: Dějiny malířství od renesance k dnešku. Slovart 1996. ISBN 80-8587176-9 Lamač, M.: Kupka František. Odeon 1984 Lurker, M.: Slovník symbolů. Universum Roeselová, V.: Didaktika výtvarné výchovy. Praha 2003. ISBN 80-7290-121-4 Roeselová, V.: Didaktika výtvarné výchovy V., nejen pro základní umělecké školy. Praha 2003. ISBN 80-7290-129-X Šamšula, P.: Obrazárna v hlavě 1 - 6. Výtvarné čítanky. Praha, Práce 1996 - 2002 Šamšula, P., Adamec,J.: Průvodce výtvarným uměním I. ISBN 80-208-0323-8 Šamšula, P., Adamec,J.: Průvodce výtvarným uměním II. ISBN 80-208-0359-9 Bláha, J, Šamšula, P.: Průvodce výtvarným uměním III. ISBN 80-208-0386-6 Šamšula, P., Hirschová, J.: Průvodce výtvarným uměním IV. ISBN 80-208-008-5 Bláha, J., Slavík, J.: Průvodce výtvarným uměním V. ISBN 80-208-0432-3 Opravilová, E., Gebhartová, V.: Rok v mateřské škole. Portál 2003. ISBN 80-7178-847-3 Orlíková, J., Hlaváčková, M.: Antonín Slavíček. Gallery 2004. ISBN 80-86010-74-0 Pečinková, P.: Josef Čapek. Svoboda 1995. ISBN 80-205-0493-1 Pijoan, J.: Dějiny umění 1-12. Odeon. ISBN 80-7176-764-6 Pohribný, A.: Malý labyrint výtvarného umění. SNDK 1968 Uhlíř, J.: Tvoříme ve stylu známých malířů. Portál 2002. ISBN 80-7178-670-5 Ulmer, R.: Alfons Mucha. Slovart 2003. ISBN 3-8228-2852-1 Vávra, J.: Od Impresionismu k postmoderně. Olomouc 2001. ISBN 80-7182-120-9 Vondrová, P.: Výtvarné náměty pro čtvero ročních období. Portál Zykmund, V.: Stručné dějiny moderního malířství. Praha 1971. 14-178-71
50
Seznam příloh Příloha č. 1 : Pan Podzim se představuje Příloha č. 2: Portréty z přírodnin (interakce - Arcimboldo) Příloha č. 3: Babí léto Příloha č. 4: Nálada podzimního stromu - kolektivní práce Příloha č. 5: Nálada podzimního stromu - protisk Příloha č. 6: Nálada podzimního stromu - kresba voskovkou Příloha č. 7: Co veverka schovala v listí Příloha č. 8: Brouci v listí Příloha č. 9: Svatý Václav Příloha č. 10: Svatý Martin (interakce - El Greco) Příloha č. 11 : Báseň o podzimu (interakce - Kolář J.) Příloha č. 12: Skořápkové lodičky Příloha č. 13: Betlém Příloha č. 14: Madona (interakce - Rafael) Příloha č. 15: Zjevení anděla Příloha č. 16: Zimní noc v malém městě Příloha č. 17: Noční sněženíčko Příloha č. 18: Masopustní masky (interakce - Picasso) Příloha č. 19: Čerti Příloha č. 20: Zimní pohádka Příloha č. 21 : Jak se vidí v zrcadle Sněhová královna Příloha č. 22: Kam letíš ptáčku Příloha č. 23: Kolik barev ptáčku máš Příloha č. 24: Já s hnízdem ve vlasech Příloha č. 25: Zelená se louka Příloha č. 26: Kaluže Příloha č. 27: Hvězdné mapy Příloha č. 28: Slunce - maska Příloha č. 29: Slunce - výzdoba chrámu Příloha č. 30: Obilné pole (interakce - Gogh) Příloha č. 31 : Teplá chromatika (interakce - Kupka F.)
Originály a ostatní dětské práce budou předloženy při obhajobě této bakalářské práce.
51
Příloha č. 1
Král podzimu
Příloha č. 2
. » "-i x
\
•
•
•
i,
JĚ**
/
1
.
- ->. v - / . 1
5 0
1
Příloha č. 3
Příloha č. 4
Příloha č. 5
Příloha č. 6
Příloha č. 7
Příloha č. 8
Příloha č. 10
Příloha č. 11
Příloha č. 12
Příloha č. 13
Příloha č. 14
Příloha č. 15
Příloha č. 17
Příloha č. 18
Příloha č. 19
Příloha č. 20
Příloha č. 21
Příloha č. 22
Příloha č. 23
Příloha č. 24
Příloha č. 25
Příloha č. 26
Příloha č. 27
Příloha č. 28
Příloha č. 29
Příloha č. 30
Příloha č. 31
