ROLE VEŘEJNOSTI V PROCESU OBNOVY PAMÁTKY V ČR a VYBRANÝCH STÁTECH EU

Masarykova univerzita Ekonomicko správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa

ROLE VEŘEJNOSTI V PROCESU OBNOVY PAMÁTKY V ČR a VYBRANÝCH STÁTECH EU Role of the Public in the Process of the Cultural Heritage Reconstruction in the Czech Republic and in selected EU states Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Ing. arch. Lea Vojtová, Ph.D.

Autor: Bc. Jiří Tunkl

Brno, duben 2013

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta

Katedra regionální ekonomie a správy Akademický rok 2010/2011

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

Pro:

Bc. TUNKL Jiří

Obor:

Regionální rozvoj a správa

Název tématu:

ROLE VEŘEJNOSTI V PROCESU OBNOVY PAMÁTKY V ČR a VYBRANÝCH STÁTECH EU Role of the Public in the Process of the Cultural Heritage Reconstruction in the Czech Republic and in selected EU states

Zásady pro vypracování

Problémová oblast: Obnova památek, státní památková péče, nástroje obnovy, veřejná správa, veřejné finanční prostředky, veřejnost v procesu obnovy památky. Cíl práce: Cílem práce je analyzovat systém veřejné podpory v procesu obnovy památek obecně a se zaměřením na občana, občanská sdruţení a spolky, jejichţ aktivní účast je v procesu obnovy

památek přínosná a ţádoucí. Zhodnotit, jak je účast veřejnosti vnímána a zda, a jakým způsobem je moţné roli veřejnosti posílit v nově koncipované legislativě památkové péče. Postup práce a použité metody: Práce bude obsahovat komplexní analýzu systému památkové péče v ČR ve vztahu k veřejnosti, účasti a zapojení do procesu obnovy památek od historie do současnosti. Vyhodnoceny budou obecné, legislativní a ekonomické nástroje ochrany historického kulturního dědictví v ČR z pohledu účasti občana, občanských sdruţení a spolků. Práce prověří vhodné formy inovace systému zapojení veřejnosti v ČR. Bude také provedeno srovnání moţností s vybranými státy Evropy, kde je proces obnovy památek, z větší části, veřejným procesem. Sumarizace poznatků a dosaţených výsledků, náměty a zásady pro inovaci systému, budou obsahem závěrečné kapitoly práce.

Rozsah grafických prací:

(Předpoklad cca 10 grafů, schémat, popř. kartogramů)

Rozsah práce bez příloh:

70 – 80 stran textu

Seznam odborné literatury: Beran V., Dlask P., Management udržitelného rozvoje regionů, sídel a obcí, 1. vyd., AKADEMIA, Praha 2005, ISBN 80-200-1201-X. Hájek,T. Zánik a vznik památkových péčí. 1. vyd. Praha: Epocha, 2005. Heřmanová, E., Chromý, P., Kulturní regiony a geografie kultury (kulturní reálie a kultura v regionech Česka), ASPI Praha 2009, ISBN 978-80-7357-339-3. Kadlec, M., Svoboda, M., Památková péče, cestovní ruch a veřejná správa: MMR ČR, 2007. Pek Tomáš,: Stavební památky, ASPI, 2009. ISBN 978-80-7357-4628. Vojtová, L., Ochrana a regenerace kulturních hodnot v území. Brno: MU ESF, 2006. Legislativní a informační materiály: Zákon č. 183/ 2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v platném znění.

Zákon č. 20/87 Sb. O státní památkové péči v platném znění. Právní rámec ochrany kulturních památek v České republice. Broţura Ministerstva kultury – listopad 2007. Dostupné na: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=2273 Další zdroje: Časopisy: Zprávy památkové péče roč. 2006-11 Art &antiques 2008, Památková péče po anglicku, str. 46-7,.

Další literatura k tématu a internetové zdroje dle vlastního výběru.

Vedoucí diplomové práce:

Ing. arch. Lea Vojtová, Ph.D.

Datum zadání diplomové práce:

28.2. 2011

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry V Brně dne 28.2. 2011

………………………………………… děkan

Jméno a příjmení autora:

Bc. Jiří Tunkl

Název diplomové práce:

Role veřejnosti v procesu obnovy památky v ČR a vybraných státech EU

Název práce v angličtině:

Role of the Public in the Process of the Cultural Heritage Reconstruction in the Czech Republic and in selected EU states

Katedra:

Regionální ekonomie a správy

Vedoucí diplomové práce:

Ing. arch. Lea Vojtová, Ph.D.

Rok obhajoby:

2013

Anotace Diplomová práce „Role veřejnosti v procesu obnovy památky v ČR a vybraných státech EU“ se zabývá postavením občanských a jiných nevládních a neziskových sdruţení působících v oblasti památkové péče. V úvodních částech je stručně přiblíţena historie památkové péče v České republice a ve vybraných zemích EU. Následuje sumarizace stávajících systémů památkové péče na evropské úrovni a v ČR, stejně tak jako srovnání postavení občanských hnutí v jednotlivých státech EU a u nás. Případová studie popisuje několik památkových kauz, ve kterých se angaţovala občanská hnutí. Poslední části shrnují jednak výsledky výzkumu veřejného mínění v ČR a v Německu, dále moţnosti zlepšení péče o památky i návrh na legislativní úpravu správního řízení. Závěr práce shrnuje význam veřejnosti v procesu ochrany kulturního dědictví a památek.

Annotation The Thesis „Role of the Public in the Process of the Cultural Heritage Reconstruction in the Czech Republic and in the selected EU states“ deals with the position of citizens associations and other non-governmental and non-profit organizations in the field of the care of historical monuments. The introductory chapters give a description of the history of the care of historical monuments in the Czech Republic and selected countries of the EU. These chapters are followed by a characterization of the current systems of the care of historical monuments on the EU level as well as in the CR and comparison of positions of citizens associations in selected states of the

EU and in the Czech Republic. The case study gives an overview of various cases concerning monuments in which the citizens associations took part. The concluding chapters summarize the results of a poll that took place in the Czech Republic and Germany. The conclusion summarizes the importance of the public in the process of the protection of the cultural heritage and monuments.

Klíčová slova Památková péče, veřejnost, neziskový sektor, veřejné mínění

Keywords Care of historical monuments, public, non-profit sector, public opinion

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Role veřejnosti v procesu obnovy památky v ČR a vybraných státech EU vypracoval samostatně pod vedením Ing. arch. Ley Vojtové, Ph.D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 25. dubna 2013

vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. arch. Lee Vojtové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji Dr. Phil. Margrit Kempgen a Dipl. Ing. Andreasi Vogelovi za četné informace týkající se památkové péče v Německu. Chtěl bych také poděkovat své rodině za podporu během celého studia.

Obsah ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE.................................................................................................. 2 Úvod .............................................................................................................................................. 12 1.

2

Historie památkové péče........................................................................................................ 14 1.1

Dějiny památkové péče v Evropě ................................................................................... 14

1.2

Dějiny památkové péče v Čechách ................................................................................. 15

Ochrana památek ve vybraných zemích Evropy ................................................................... 20 2.1

Francie ............................................................................................................................. 20

2.2

Velká Británie .................................................................................................................. 21

2.3

Německá spolková republika .......................................................................................... 23

2.3.1

3

Sasko ........................................................................................................................ 26

2.4

Slovensko ........................................................................................................................ 28

2.5

Česká republika ............................................................................................................... 34

Vývoj a postavení občanských sdruţení a hnutí v oblasti památkové péče ve vybraných

státech Evropy. ............................................................................................................................... 41 3.1

Francie ............................................................................................................................. 42

3.2

Velká Británie .................................................................................................................. 45

3.3

Německo ......................................................................................................................... 52

3.4

Česko ............................................................................................................................... 61

3.4.1 4

5

6

Seznam vybraných sdruţení .................................................................................... 61

Případové studie..................................................................................................................... 70 4.1

Česko ............................................................................................................................... 70

4.2

Německo ......................................................................................................................... 79

Výzkumy Veřejného mínění .................................................................................................. 82 5.1

Görlitz ............................................................................................................................. 82

5.2

ČR ................................................................................................................................... 85

Vztah údrţby památek a jejich vlastnictví, ekonomická udrţitelnost kulturního dědictví

a role médií v jejich propagaci....................................................................................................... 89 7

SWOT analýza a návrh na inovaci systému. ......................................................................... 93 7.1

SWOT analýza ................................................................................................................ 93

7.2

Návrh úpravy legislativy v procesu vyhlašování kulturních památek ............................ 94

Závěr .............................................................................................................................................. 97 Seznam pouţitých zdrojů ............................................................................................................. 100 Seznam pouţitých zkratek ........................................................................................................... 110 Seznam grafů ............................................................................................................................... 112 Seznam příloh .............................................................................................................................. 113 Příloha č. 3: Výdaje krajů na památky ......................................................................................... 113 Přílohy.......................................................................................................................................... 114

Úvod „Památkovou péči pěstujeme jako poděkování minulosti, z lásky k současnosti a jako dárek budoucnosti“ Gottfried Kiesow Téma postavení a role veřejnosti v procesu ochrany památek a kulturního dědictví jsem si vybral pro svou práci, neboť se domnívám, ţe je velmi významná, aţ dá se říci nepostradatelná, ale paradoxně v našich současných poměrech stále podceňovaná a málo vyuţívaná. Důvody proč se většina lidí domnívá, ţe ochrana památek je jen pro profesionály a ţe jedinec nic nezmůţe, je třeba hledat v hlubším sociologickém rozboru naší společnosti. Zároveň mne zaujalo v současné době čím dál více propagované komunitní hnutí jako opozice k současné globalizaci a jedno z moţných východisek krize západních kultur. Jeho součástí je i komunitní dobrovolnictví, coţ úzce souvisí s existencí občanských sdruţení a neziskových organizací. Naše země oplývá velkým mnoţstvím movitých a nemovitých památek jak národního, tak regionálního nebo třeba jen lokálního významu. Rozhlédneme-li se kolem sebe, musíme bohuţel konstatovat, ţe jejich stav není zrovna utěšený, a ţe většina z nich se potýká s nedostatkem finančních prostředků na svou údrţbu, ať uţ jsou jejich majiteli stát, obce nebo soukromé osoby. Zvláštní kapitolou jsou v poslední době památky technického charakteru, které nejširší veřejnost jako stavební památky a kulturní hodnoty vhodné k ochraně a zachování ani mnohdy nevnímá. Ve své práci se zabývám srovnáním vztahu veřejnosti k památkám u nás a v zahraničí, zejména v Německu, kde jsem pobýval na studijním pobytu. V úvodní části se soustředím na shrnutí historie památkové péče, dále na legislativní rámec památkové péče a postavení občanských sdruţení a organizací v procesu ochrany kulturního dědictví. Na několika příkladech ukáţi pozitivní roli veřejnosti v procesu záchrany stavebních památek jinak odsouzených k zániku. V rámci své práce jsem u nás i během svého pobytu v Německu uskutečnil malé dotazníkové šetření, jehoţ obsahem byly otázky týkající se vztahu veřejnosti k problematice kulturního 12

dědictví. Vzhledem k malému počtu respondentů nejsou zjištěná data zcela relevantní, ale i tak přinášejí zajímavé poznatky a jsou alespoň částečnou sondou přibliţující povědomí veřejnosti o kulturním dědictví. V závěru své práce jsem na základě analýzy zjištěných fakt a srovnáním s poznatky a zkušenostmi v zahraničí navrhl některá opatření a dílčí náměty, které by mohly pomoci s řešením problematiky péče o kulturní dědictví u nás.

13

1. Historie památkové péče 1.1 Dějiny památkové péče v Evropě Péče o kulturní památky vychází ze zcela přirozeného pocitu úcty člověka k odkazům minulosti. Projevy úcty můţeme vysledovat ve všech obdobích kulturních dějin lidstva, kaţdá doba jim však dává vlastní ideovou šíři a formu. Jejím základem, který se můţe jevit jako samozřejmost, ale ne vţdy samozřejmým byl, je poznání, ţe svět člověka a kultura jeho společnosti má své kořeny v lidské generační paměti. Zachování tohoto kontinuálního procesu a uvědomění si nutnosti jeho poznání a ochrany je v institucionální podobě charakteristický aţ pro 19. století. Památková péče jako vědní obor je tedy poměrně mladou vědeckou disciplínou, s krátkou historií, i kdyţ jisté prapočátky by se daly vysledovat jiţ za Římské říše, kdy jednak byly vytvářeny tzv. záměrné památky (jako typické příklady se uvádí Trajánův sloup nebo Hadriánův oblouk) a kdy také byly sbírány historické předměty, zejména mince, pro svou historickou a uměleckou hodnotu. Z této doby také pochází výraz restituce (restitutio – navrácení v dřívější stav, obnovení), kdy římští císaři dávali cenné mince z dob svých předchůdců jako čestný dar a razili na ně právě ono slovo. Jeho význam se tak blíţí tomu současnému.

Přesto však se ale ještě nedá hovořit

o památkové péči, jak ji známe dnes, pouze o moţném zárodku. S nástupem křesťanství se objevuje zájem o církevní památky a stavby, zatímco zájem o profánní upadá. K oţivení zájmu o historické stavby dochází v renesanci, která obnovila zájem o antiku a to přineslo i zájem o antické památky, byť se se jednalo o vlastenecký zájem Italů o své předky a jejich kulturu, spojený s ochranou památek pocházející z té doby, ani zde se však ještě nedá mluvit o památkové péči jako o vědním oboru. Jako reakce na tuto novou tendenci se objevuje proud, který varuje před odklonem od víry v Boha. Toto smýšlení ústí v baroko a opětovný návrat k náboţenské víře, prosazuje se historismus, zájem o náboţenské památky, ale také ničení některých světských – zejména hradů. V 18. století dochází k antropologickému obratu, člověk a jeho potřeby se dostávají do popředí, mění se preference a systém hodnot jako reakce na osvícenství, náboţenské uvolnění a rodící se kapitalismus. Vzniká na jedné straně administrativní přístup (např. Marie Terezie vydala v roce 14

1749 edikt na obranu památek, objevuje se pojem staroţitnost a jeho definice) a také vzrůstá zájem o emoce. Následuje romantismus, kdy uţ se definitivně prosazuje historická a umělecká hodnota, naopak je potlačeno církevní hledisko. Na významu také získává národní cítění, které je spojováno s památkou a je tedy oceňována národní hodnota. Později, jak se památková péče rozšiřuje do celé společnosti a není jiţ jen záleţitostí úzké movité skupiny (šlechty a bohatých měšťanů), se objevuje spor, zda ochrana památek má být zprostředkována soukromě či veřejnými institucemi. Zatěţkávací zkouškou se ukazuje Velká francouzská revoluce, kdy po počátečním chaotickém ničení památek je v roce 1790 zřízena komise pro památky, která se však v roce 1794 rozpadá, tím končí neúspěšně první pokus o institucionalizovanou památkovou péči. V první polovině 19. století vznikají další státní orgány pro ochranu památek – 1807 v Dánsku královská komise k zachování staroţitností, 1814 ve Švédsku a Norsku úřad říšského antikváře, 1834 vznikl první zákon o ochraně památek v Řecku. V Rakousku vznikla 1850 císařským rozhodnutím Centrální komise pro výzkum a zachování stavitelských památek se sídlem ve Vídni a stavební památky byly dány pod státní ochranu. V druhé polovině 19. století se projevuje výrazně snaha o navrácení staveb do „dokonalého slohu“ a odstranění pozdějších úprav, purismus. Nejprve značnou sílu získal kult gotiky, později se však architekti začali přiklánět k dalším slohům, nebylo moţné se vrátit k čisté formě, ale k té převládající a stavby byly posuzovány individuálně.1

1.2 Dějiny památkové péče v Čechách Památková péče v českých zemích nemá příliš dlouhou tradici, její počátky by se daly objevit u Bohuslava Balbína a později u Mikuláše Adaukta Voigta. Významnějším pro památkovou péči je vznik Společnosti vlasteneckých přátel umění 5. února 1796, která i přesto, ţe nebyla podporována císařem (oficiálně byla uznána aţ v 30. letech 19. století), vyvíjela bohatou a prospěšnou činnost. Otevřela si obrazárnu v Černínském paláci (později byla přestěhována do Šternberského paláce a pak do Domu umělců), do které přispívali obrazy sami její členové. V roce 1902 vznikla Moderní galerie Království českého spravující umělecké předměty, mimo jiné i dary od Františka Josefa I. Právě 1

HÁJEK, T. Zánik a vznik památkových péčí Filozofie památkové péče. 1. vyd. Praha: Epocha, 2005. s. 20

15

tyto dvě instituce se staly základem pro vznik Národní galerie. Samotný spolek Společnosti vlasteneckých přátel umění sice od druhé poloviny 19. století postupně ztrácel na významu, přeţil však aţ do konce druhé světové války, zrušen byl aţ v roce 1950. Jiţ v době osvícenství došlo k opravám a zásahům do objektů, které jsou v současné době památkově chráněny. V Praze proběhla jiţ za Marie Terezie renovace svatovítské katedrály, která byla poničena pruským ostřelováním, oprava Karlova mostu v letech 1784-85, který byl poškozen vysokou vodou a baziliky sv. Jiří, která byla na přímý pokyn císaře Františka I. po jeho návštěvě 1824 významně restaurována. Kromě praţských památek byl také opravován Karlštejn, který byl do té doby téměř v havarijním stavu. Vzhledem k nedostatku prostředků a pouţití jen nejnutnějších úprav k zajištění hradu došlo k sníţení jeho původní hodnoty, přesto však byl stále povaţován za velmi působivý. Počátkem 19. století začaly první soustavné opravné práce na církevních památkách, hradech a zámcích a vznikly v českých zemích první příručky na toto téma, např. O budování, udrţování a obnově církevních památek od Josefa Helferta a Andeutungen über Erhaltung und Herstellung alter Burgen und Schlösser. 31. 12. 1850 vzniká císařským rozhodnutím Centrální komise pro výzkum a zachování stavitelských památek se sídlem ve Vídni, při které byli jmenování konzervátoři, jejichţ úkolem bylo pořizovat soupis památek. Prvním z nich byl jmenován zakladatel české archeologie Jan Erazim Vocel.2 Prosadila se nová restaurátorská metoda zásahů do památek, která jiţ respektovala individualitu památky a nahrazovala poškozené nebo zničené součásti stejným způsobem, jakým byly koncipovány původně, pouze docházelo k změnám materiálu. V druhé polovině 19. století byla restaurována řada památek, k nejvýznamnějším patřila bazilika sv. Jiří, Karlův most, Staroměstská mostecká věţ, Prašná brána v Emauzích, chrám sv. Barbory a kostely sv. Jakuba a sv. Jana Nepomuckého v Kutné Hoře, dále katedrála sv. Ducha v Hradci Králové, kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě, katedrála sv. Václava v Olomouci a sv. Petra a Pavla v Brně. Zároveň byla přestavěna řada zámků, např. Lednice, lichtenštejnský zámek ve Šternberku, tovačovský zámek, hrad Bouzov.

2

Vývoj a současné principy památkové péče [online] [cit. 20. 11. 2012] dostupné na www: http://www.npu.cz/proodborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/historie-a-principy-pamatkove-pece/

16

Také byla přestavována řada měst, v Praze se proti demolicím starých budov vzedmula vlna nevole osobností, spolků a kulturních organizací, coţ vyústilo ve vznik Klubu za starou Prahu. Roku 1859 byla zaloţena Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta, jejím předsedou byl zvolen hrabě František Thun ml. V roce 1861 začaly opravy, na nichţ se podílel architekt Josef Mocker. V 60. letech byl zaměřen Karlštejn, restaurátorské práce však byly odkládány a byly započaty pod vedením Josefa Mockera aţ roku 1887. Během oprav došlo k zásadní proměně vzhledu Karlštejna, za coţ byly úřady kritizovány odbornou veřejností, která to vnímala jako zásadní poškození

památky.

V roce

1910

byl

hrad

zpřístupněn

veřejnosti

a dodnes

patří

k nejnavštěvovanějším památkám. Na sklonku 19. století vzniká Česká akademie věd a umění (1890)3, jejím prvním prezidentem, významným podporovatelem a finančním přispěvatelem byl architekt Josef Hlávka. Po roce 1948 byla nahrazena Československou akademií věd. 1892 se objevil návrh prvního památkového zákona, ale neprošel. Rok poté vzniká Soupisná komise královského hlavního města Prahy, která vytvářela první stavebně-historické průzkumy na našem území. V roce 1896 vydal spolek Přátel staré Prahy velikonoční manifest, na něj reagovala Rada hlavního města Prahy zřízením Umělecké komise pro zachování starobylého rázu Prahy, následujícího roku však komise odstoupila. Ve stejný rok byla svolána manifestační a protestní schůze praţského lidu, kterou svolal Vilém Mrštík, autor článku Bestia Triumphans v časopise Rozhledy, v němţ obviňuje praţský magistrát z ničení památek. Jako následovníci myšlenek Aloise Riegela, významné osobnosti Rakouské školy ochrany památek, působili Vojtěch Birnbaum a později zejména Zdeněk Wirth, jehoţ zásluhou si myšlenky tohoto velkého teoretika osvojil jiţ v roce1905 Klub za starou Prahu, kterému se i díky jeho myšlenkám podařilo dosáhnout zrušení regotizace jiţní věţe katedrály sv. Víta v Praze. Po roce 1918 zastávali čeští památkáři konzervační analytickou metodu – zachovávali dochovaný stav materie památky a prováděli doplňky v soudobém stylu.

Příklady mohou být opravy

Černínského a Michnova paláce. Za první republiky došlo v Československu k ostrému střetu památkové péče a avantgardních architektů, kteří poţadovali absolutní, ničím neomezovanou svobodu staveb a stavebních úprav.

3

A krátce poté Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (1891)

17

Vznikl Klub za novou Prahu (10. června 1924), jehoţ členové navrhovali „alej mrakodrapů na Václavském náměstí a na Příkopech“. Situace se však vyvinula jinak, Praha zůstala ušetřena velkých demolicí a přestaveb kvůli velké hospodářské krizi a druhé světové válce. Poválečná obnova byla ve znamení spíše rekonstrukční neţ konzervační památkové péče. V letech 1949-54 byla obnovena Betlémská kaple jako víceméně kopie, v níţ byly pietně zachovány kamenické detaily vč. husitských nápisů původní kaple a k tomu zřetelně odlišené nové přístavby. Za komunistické totality došlo k vyhlášení městských památkových rezervací pod jednotnou vypracovanou koncepcí „památkových asanací“, i následkem toho došlo v první polovině 50. let k ekonomickým problémům státní památkové péče, a tak v další vlně vyhlašování rezervací po roce 1958 došlo k častému odkládání regenerací prosazováním oportunistických zájmů komunistických funkcionářů. V této době také započala výstavba panelových sídlišť a její pozdější rozpínání na úkor historických staveb. Filozofie památkové péče od Aloise Riegela nebo Maxe Dvořáka byla povaţována za burţoazní a spojována s Leninem kritizovanou filozofií Ernsta Macha. Jistou rehabilitaci jejich myšlenek umoţnilo aţ uvolnění v 60. letech spojené s kritikou zanedbávání kulturních památek. Vzhledem k zuboţenému stavu mnoha památek nebyla preferována Riegelova hodnota stáří. Za normalizace vznikl značný odpor ministerstva kultury proti „burţoazní“ moderní architektuře a jejímu zápisu do státního seznamu kulturních památek a snaha o regeneraci všech památek na úkor konzervace jejich dochovaného stavu (objevil se i radikální návrh znovuvybudovat zničenou část Staroměstské radnice z předhusitské doby). Po revoluci došlo k velkému rozmachu romantických obnovování zřícenin (např. hrad Cimburk), coţ vyvolávalo obavy v řadách pracovníků památkových ústavů o ztrátu jejich autenticity a poškození hodnoty stáří. Došlo však i k citlivé restauraci památek např. konzervace exteriéru paláce na hradě Bezděz. Naopak diskuzi vyvolalo restaurování gotického portálu na Staré radnici v Brně v roce 2001.

18

Po roce 2000 došlo k významným změnám na Státním ústavu památkové péče. Ústav dostal nový statut, v návaznosti na něj byla revidována a přesněji specifikována činnost všech organizačních útvarů ústavu a došlo i k jeho dílčí reorganizaci.4 Po revoluci se také objevila řada obav z přestaveb a demolic v Praze jako následku „divokého kapitalismu“, na druhou stranu však bylo zastaveno chátrání našich historických měst, i kdyţ z nich zmizela jistá nostalgická „omšelost“ a genius loci. Stavební darwinismus extrémních architektů se (prozatím) neprosadil.

4

Supp-historie [online] [cit. 23. 10. 2012] dostupné na www:muff.uffs.net/skola/muzeo/pamatkova_pece/supphistorie.rtf

19

2 Ochrana památek ve vybraných zemích Evropy 2.1 Francie Jádrem francouzského systému památkové péče je odbornický přístup, který je zaloţený na profesionálním názoru odborníků správního aparátu, coţ vychází historického vývoje (Prosper Merimeé, Eugen Violet –le Duc). Výhodou tohoto sytému je, ţe zásahy do památek jsou řízeny skupinou erudovaných odborníků, nevýhodou je jejich malý počet a moţnost neobjektivnosti a preferování čistě osobních pohledů. Ústředním orgánem francouzské památkové péče je. Ředitelství architektury a kulturního dědictví (Direction de l’architecture et du patrimoine, DAPA), to zastřešuje celý systém veřejné správy v oblasti kultury a vydává závazné pokyny v návaznosti na hlavni směry státní kulturní politiky a zejména financováni památkové péče. Váha odborného názoru pracovníků této instituce je rozhodujícím kritériem pro hodnocení významu konkrétní kulturní památky, je však uplatňována jen ve specifických či sporných situacích, kdy dochází k názorovému nesouladu odborníků niţších instituci.5 Na úrovni regionů je garantem památkové péče Regionální ředitelství kultury v čele s regionálním konzervátorem. Je zajímavé, ţe přes odlišnou rozlohu má Francie podobný počet zapsaných památek – 43 000.6 Nosnými pilíři památkové péče ve Francii jsou: -

kvalifikovanost aktérů,

-

popularizace národního dědictví,

-

spolupráce veřejného a soukromého sektoru,

-

uvědomění si souvislostí krajina/urbanismus/památka,

-

vzdělávání,

-

dlouhodobé plánování údrţby a adaptací,

-

propracovaný systém spolufinancování,

-

tradice.7

5

NPU_EXPERTNI_ZPRAVA_VSE_k_akvizicim [online] s. 49 [cit. 23. 3. 2013] dostupné na www: http://www.npu.cz/download/1361440455/NPU_EXPERTNI_ZPRAVA_VSE_k_akvizicim.pdf. 6 NPU_EXPERTNI_ZPRAVA_VSE_k_akvizicim [online] s. 50 [cit. 23. 3. 2013] dostupné na www: http://www.npu.cz/download/1361440455/NPU_EXPERTNI_ZPRAVA_VSE_k_akvizicim.pdf. 7 PEK, T. Stavební památky – Specifika přípravy a financování jejich obnovy, údrţby a provozu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009s. 109

20

2.2 Velká Británie Památková péče ve Velké Británii vychází z odlišného historického vývoje veřejné správy, proto mnohem větší kompetence jsou na místních samosprávách. Nicméně i zde je památková péče v gesci centrálního orgánu, konkrétně ministerstva kultury, médií a sportu. Na jejím financování se však podílí také ministerstvo pro komunity a místní vládu, ministerstvo ţivotního prostředí, potravin a zemědělství. Statutárním poradcem vlády v oblasti památkové péče je English-Heritage (Oficiální název zní The Historic Buildings and Monuments Commission for England), tento nevládní veřejný orgán je spolufinancován odborem kultury, médií a sportu. Základní práva a povinnosti organizace jsou stanoveny v zákoně o národním dědictví (National Heritage Act). V její péči jsou zejména památky významné pro národní kulturní dědictví a ty, jejichţ ochrana a údrţba přesahuje moţnosti soukromého sektoru. Jedná se o soubor cca 400 památek různého charakteru, z nichţ méně neţ třetina je přístupná veřejnosti, coţ je dáno tím, ţe podstatný zdroj příjmů English Heritage plyne ze státního rozpočtu8 Organizace je řízena komisí, řídící radou anglického dědictví, dále fungují poradní výbory a správní poroty (panels), které poskytují odborné expertízy a rady v oblasti památkové péče a v neposlední řadě výkonná rada, které dohlíţí na kaţdodenní záleţitosti kolem kulturního dědictví. A. Komise - jejím úkolem je především řídit organizaci a dohlíţet na plnění dlouhodobých strategických cílů a vyuţití veřejných fondů. Je to jediný orgán v rámci organizace, který má pravomoc se usnášet na právně závazných rozhodnutích. Komise se skládá z maximálně 17 členů, jmenovaných ministerstvem kultury, médií a sportu na základě jejich expertních znalostí v některé ze specializací, v současné době je jejich počet 12 (11 + předseda), podle zveřejněných informací se komise má v roce 2013 sejít celkem šestkrát. B. Poradní výbory – Organizace má tři nevýkonné výbory, které radí zaměstnancům a komisi co se týká specifických strategií, postupů a otázek spojených s konkrétními případy. Existuje také pět výborů, které spravují vnitřní záleţitosti, a nevýkonné správní poradní poroty/panely, které radí zaměstnancům v praktických otázkách a postupech v různých specializovaných oblastech. 8

NPU_EXPERTNI_ZPRAVA_VSE_k_akvizicim [online] s. 31 [cit. 23. 3. 2013] dostupné na www: http://www.npu.cz/download/1361440455/NPU_EXPERTNI_ZPRAVA_VSE_k_akvizicim.pdf.

21

B. 1. Poradní výbor anglického dědictví Poskytuje zaměstnancům organizace konzultace a informace v oblasti fungování vzhledem k zákonu o národním dědictví a další legislativě, zvláště strategických záleţitostech a případech, kde se jedná o nové nebo sporné záleţitosti a kde jsou vytvářeny precedenty. Nevztahuje se na záleţitosti spojené s Londýnem. B. 2. Poradní výbor týkající se Londýna Poskytuje stejné sluţby jako výše zmíněný výbor, ovšem v souvislosti s historickými budovami, památkami, chráněnými územími, parky a zahradami v Londýně, zvláště tam, kde se jedná o nové nebo sporné případy a vytváření precedentů. B. 3. Výbor pro vyhodnocení speciálně vyznačených případů Poskytuje informace komisi a zaměstnancům o komplexních, sporných a významných případech, které jsou organizaci English Heritage postoupeny ministerstvem kultury, médií a sportu. B. 4. Výbory, které spravují vnitřní záleţitosti (administrativní výbory) Auditový a pojišťovací výbor Administrativní výbor Finanční výbor Výbor lidských zdrojů a odměn English Heritage trading limited (EHTL) English Heritage také spravuje: Fórum o uctívaných místech – necírkevní fórum pro výměnu informací v oblasti konzervování a udrţitelnou budoucnost historických míst spojených s náboţenstvím. Urbanistický panel – poskytuje odborné informace pro pomoc místním orgánům, rozvojovým agenturám a dalším subjektům, které se účastní regenerací historických měst a vesnic. C. Výkonná rada. Komise deleguje jistou správu na vrchního vedoucího, který plní úkoly i jako účetní jménem ministerstvem kultury, médií a sportu. Vrchní vedoucí má k dispozici výkonnou radu, která se skládá z ředitelů čtyř operačních skupin. Schází se měsíčně. Rada je zodpovědná za vedení organizace a plnění cílů, zajišťování efektivního managementu, dosahování nejlepších výsledků za vyloţené finance.

22

V současné době probíhá přehodnocování celého systému památkové péče a územního plánování ve Velké Británii, v jehoţ rámci by měl být rovněţ sjednocen systém zápisů do registrů památek. Specifikem britského systému, zaloţeného na maximálních kompetencích orgánů místní správy, je rozhodující role územního plánování v kompetenci obcí. Z toho pohledu nejde jen o zachování kulturní a umělecké hodnoty budov, ale celého komplexu vázaného na urbánní a krajinné zázemí. Vytýčení památkových areálů a jejich širších přesahů do volné krajiny tak tvoří podstatu britského přístupu k ochraně kulturního a krajinného dědictví.9

2.3 Německá spolková republika Památková péče v Německu se řídí jednak právem spolkové republiky a jednak právem jednotlivých spolkových zemí, na které je kultura delegována podle ústavy spolkové republiky – Grundgesetz (Hlava 2, článek 23, odstavec 6) Právo Spolkové republiky Německo (Bundesrepublik Deutschland) Jiţ v rezoluci z konference o památkové péči a ochraně vlasti v Jeně v roce 1920 bylo poţadováno „přihlíţet při plnění vyhrazených úkolů v oblasti dopravy a vodní a elektrické energie náleţitě přihlíţet k zásadám ochrany památek a vlasti“ Tento poţadavek byl splněn teprve po šedesáti letech, kdyţ Německý spolkový sněm schválil 1. 6. 1980 Zákon o zohlednění ochrany památek v právu spolkové republiky. Jedná se o tzv. článkový zákon, který mění: 1. Zákon o územním plánování, 2. Zákon o spolkových dálkových silnicích, 3. Zákon o spolkových vodních cestách, 4. Zákon o scelování pozemků, 5. Spolkový zákon o ochraně přírody, 6. Zákon o telekomunikacích a 7. Zákon o spolkových drahách. Právní úprava byla změněna tak, ţe v budoucnu bude zohledňovat památkovou péči i při úkolech náleţejících státu, přestoţe ten nemá v oblasti ochrany památek vlastní zákonodárnou kompetenci. V praxi to znamená, ţe např. nelze při rozšiřování spolkových dálkových komunikací bourat stavební památky bez územního řízení, a tedy bez souhlasu památkového úřadu. Je také posílena ochrana okolí stavebních památek a při věcech týkajících se projektů Německých spolkových drah.

9

NPU_EXPERTNI_ZPRAVA_VSE_k_akvizicim [online] s. 31 [cit. 23. 3. 2013] Dostupné na www: http://www.npu.cz/download/1361440455/NPU_EXPERTNI_ZPRAVA_VSE_k_akvizicim.pdf.

23

Podle Stavebního zákoníku § 1 (5) „Při přípravě územních plánů se bere zvláštní ohled na: 4. Zachování, obnovu a další rozvoj stávajících částí sídla a řešení vzhledu sídla a krajiny. 5. Potřeby památkové ochrany a památkové péče a části sídla, ulice a náměstí historického, uměleckého a urbanistického významu, zasluhující ochranu.“ To v praxi znamená, ţe se na přípravě a veřejném projednání územních plánů a regulačních plánů obcí účastní odborné orgány památkové péče v zájmu ochrany veřejného zájmu. Platí výhrada schvalování územních plánů orgánem památkové ochrany. Podle § 9 Stavebního zákoníku (Baugesetzbuch) odstavce (6): „Ustanovení přijatá podle jiných zákonných předpisů a památky podle zemského práva se do regulačního plánu přejímají indikativně, pokud je to nutné nebo účelné k jeho pochopení nebo pro urbanistické posouzení ţádosti o povolení stavby.“ Podle § 172 (1) Stavebního zákoníku, první větě, č. 1, jsou obce zmocněny, aby v regulačním plánu nebo jiném ustanovení označily území, na nichţ lze odmítnout udělení souhlasu s demolicí, přestavbou nebo změnou stavebních objektů. Podle odstavce (3) je uveden důvod zachování stavebních objektů, které samy nebo v souvislosti s jinými stavebními objekty charakterizují vzhled sídla, města nebo krajiny nebo mají urbanistický, zejména historický či umělecký význam. Vzor pro toto právní zakotvení památkové ochrany byl britský Civic Amenities Act (1967). Obecně se regulační plány sestavují pouze při zamýšlených změnách, § 172 umoţňuje chránit historickou část sídla před změnami. Protoţe zamítnutí demolice můţe představovat zásah do vlastnických práv, vyţadující odškodnění, § 173 (2) předepisuje případné převzetí pozemku obcí, jestliţe od majitele nelze ani s veřejnou podporou poţadovat zachování budovy. Zatím však tato moţnost není příliš vyuţívána i proto, ţe v obcích s dobrou tradicí památkové péče panuje konsenzus mezi občany a městskými korporacemi, co se týká historických památek. Jinde je však zájem o památkovou ochranu tak malý, ţe v případě zásahu do památky se nevyuţívá ani tato, byť krajní moţnost. Dle § 43 (1) Zákona o podpoře výstavby měst – nyní § 177 Stavebního zákoníku odstavci (4) se stanoví, ţe vlastník musí hradit náklady na sanaci své budovy do výše, kterou je moţné získat z výnosů – tedy tzv. nerentabilní náklady převyšující tuto hranici můţe uhradit veřejný sektor.

24

Dle odstavce (3) věty 3 se tato úprava vztahuje na stavby historického, uměleckého nebo urbanistického významu. Spolkové země Dle základního zákona jsou spolkové republiky kulturně svrchované, ochrana památek je tedy jejich výhradní záleţitostí. Některé ji zmiňují ve svých ústavách – např. Hesensko čl. 62: „Umělecké, historické, kulturní a krajinné památky poţívají ochrany a péče státu a obcí.“ Podobně znějí ústavy Bádenska-Württemberska (čl. 86), Bavorska (čl. 141) a Severního PorýníVestfálska (čl. 18 odst. 2). V ústavách Porýní-Falce (čl. 40 odst. 3) a Sárska (čl. 34 odst. 2) je ochrana památek zmíněna jen jako úloha státu. Tato ústavní ochrana je účinná tím, ţe zavazuje stát a obce nezávisle na zákonech a omezuje ústavně zaručenou plánovací svrchovanost obcí a soukromé vlastnictví. Praktický význam mají zejména zákony o ochraně památek, které existují pro všechny spolkové země: 1. Bádensko-Württembersko – 1971, změny 1978 a 1982 2. Bavorsko 25. 6. 1973, poslední změna 1994 3. Berlín 1995 4. Braniborsko 1991, poslední změna 1997 5. Brémy 1975 6. Dolní Sasko 1978 7. Durynsko 1992 8. Hamburk 1973 9. Hesensko 1974, změny 1980 a 1986 10. Meklenbursko-Přední Pomořansko 1998 11. Porýní-Falc 1978 12. Sársko 1993 13. Sasko-Anhaltsko 1991, změna 1994 14. Severní Porýní-Vestfálsko 1980, změna 1982 15. Šlesvicko-Holštýnsko 1996

25

Ve všech spolkových zemích kromě Šlesvicka-Holštýnska jsou odděleny orgány památkové ochrany a odborné orgány. Památková ochrana (Denkmalschutz) je tak samosprávná právní funkce a památková péče (Denkmalpflege) odborná poradenská činnost. Orgány památkové ochrany mají rozhodovací pravomoc, při uplatňování zákona, odborné orgány památkové péče pro ně mají poradní, konzultační funkci, poskytují vědecké podklady.10 Systém památkové ochrany ve většině spolkových zemí je koncipován na nejniţší, vrchní a nejvyšší orgány památkové ochrany. Nejniţší orgán je vţdy okres nebo město, kterým je svěřen stavební dohled. (výjimka Severní Porýní-Vestfálsko, kde je to kaţdá obec, i kdyţ nemá pravomoc rozhodovat o svých vlastních stavebních záleţitostech). V Bádensku-Württembersku, Berlíně, Braniborsku, Durynsku, Hesensku, Meklenbursku-Předním Pomořansku, Porýní-Falci, Sársku, Sasku a Sasku-Anhaltsku smí nejniţší orgány památkové ochrany rozhodnout jen ve shodě s odborným orgánem památkové péče, v Severním Porýní-Vestfálsku stačí, pokud ho jen informuje. V Sársku, Berlíně, Braniborsku, Durynsku, Hesensku a Meklenbursku-Předním Pomořansku nemusí brát ohled k názoru odborného orgánu pouze ministr kultu. V těchto zemích neexistuje vrchní orgán památkové ochrany, jen nejvyšší a nejniţší. V Sasku rozhoduje vyšší a nejvyšší orgán památkové ochrany po dohodě se zemským úřadem památkové péče jako vrchním zemským orgánem. Městské státy Brémy a Hamburk nemají různé druhy orgánů památkové ochrany. Pro Brémy platí různé úpravy pro obě městské obce. V jedné je zemský úřad památkové péče současně orgánem památkové ochrany, v Bremerhavenu je zemský úřad odborným památkovým orgánem, s jehoţ souhlasem rozhoduje magistrát jako orgán památkové ochrany. Pokud se neshodnou, rozhodne senátor pro vzdělání, vědu a umění. 2.3.1 Sasko § 11, odstavec 3 Saské ústavy říká: „Památky a jiné kulturní statky poţívají ochrany a péče státu. Jejich zachování v Sasku prosazuje stát.“ Péče o historické, kulturní, urbanistické, technické a jiné památkově chráněné objekty na území Svobodného státu Saska je poskytována dvěma úzce spolupracujícími liniemi orgánů – orgány památkové ochrany a orgány památkové péče. Orgány památkové ochrany mají svrchovaný

10

KIESOW, G. Památková péče v Německu, 1. vyd. Brno: Barrister & Principal.. 2012 s. 85-88

26

charakter11, zatímco orgány památkové péče tuto výsadu nemají. V praxi to znamená, ţe zatímco činnosti orgánů památkové péče mají spíše poradní charakter, orgány památkové ochrany mají moţnost, po přihlédnutí k posudku orgánu památkové péče, rozhodnout a zásahu do památkově chráněného objektu. Institucemi památkové ochrany jsou podle § 3 Saského zákona o ochraně památek 1. Ministerstvo vnitra/vnitřních záleţitostí jako nejvyšší orgán památkové ochrany, jehoţ činnost spočívá zejména ve vedení a dohledu podřízených orgánů, vydávání nařízení, směrnic a správních předpisů s tím spojených. 2. Vládní prezidium jako vyšší orgán – v Chemnitz, Dráţďanech a Lipsku. Mají příslušnost jako orgány první instance při rozhodnutí o státním nebo komunálním majetku, případně předpisy o náhradě a také vydávání příspěvků. Je zde také moţnost udělení daňového zvýhodnění pro vlastníky památek za určitých podmínek. 3. Niţší správní orgány, u obcí které jsou jmenovány jako ty s nadprůměrným počtem památek. Odborné orgány jsou Zemský úřad pro památkovou péči a Zemský úřad pro archeologii se zemským muzeem pro pravěk na památkovou ochranu. Jsou podřízené Státnímu ministerstvu pro vědu a umění. Orgány památkové péče mají pravomoc zejména přinutit majitele navrátit památku, která byla nějak pozměněna, poškozena nebo zničena do původního stavu. Památka můţe být jen s povolením orgánu památkové ochrany obnovena a opravena, vybavena popisky, zejména reklamami, odstraněna z okolí, nebo odstraněna celkově. Samozřejmě také platí, ţe jakákoli změna jejího vzhledu vyţaduje povolení, to platí i v případě změny okolí, pokud výrazně ovlivňuje vzhled a přirozené prostředí památky, zejména pokud se mění jeho vyuţití. Ţádosti na příslušný orgán památkové ochrany se podávají písemně, spolu s nimi jsou přiloţeny znalecké posudky, plány, dokumentace, fotografie, výpočty nákladů a ekonomického vyuţití. Orgán památkové ochrany si můţe vyţádat další podklady. Platí podmínka, ţe pokud příslušný orgán památkové ochrany nerozhodne o ţádosti do 2 měsíců po podání, ţádost o udělení povolení se automaticky povaţuje za udělenou, pokud úřad rozhodnutí nepozastaví. Pozastavení můţe trvat maximálně 2 roky. Povolení je zrušeno, pokud do

11

V německém originále hoheitlich

27

2 let od jeho udělení nedošlo k jeho realizaci nebo jeho realizace byla přerušena na 1 rok, tyto lhůty lze však na písemnou ţádost prodlouţit. Neexistuje nárok občanů ani občanských iniciativ na památkovou ochranu vlastních nebo cizích předmětů. V případě, ţe majitelem nebo drţitelem památky je spolek, platí příslušnost k vyššímu orgánu památkové ochrany, který rozhoduje s ohledem na příslušné místní úřady. Totéţ platí, je-li majitelem spolkový stát Sasko, nebo jeho okres. Nejvyšší úřad památkové ochrany má k sobě zřízenu památkovou radu, která má být ve všech významných otázkách ochrany památek vyslechnuta. Můţe dávat také návrhy, co se týká peněţních prostředků určených na památkovou péči. Skládá se z 13 čestných členů pověřených touto funkcí na 5 let, kteří jsou vybráni z řad nejvyššího ústavu památkové ochrany. Ve své práci se spoléhají na činnost a spolupráci se zmocněnci pro památkovou péči, pověřených dle správních předpisů rovněţ na 5 let (lze prodluţovat).12

2.4 Slovensko Počátek památkové péče stejně jako v českých zemích je na Slovensku spjat s polovinou 19. století, kdy v rakouské části habsburské monarchie byla zřízena památkovým orgánem C. k. Centrální komise (Kaiserliche und konigliche Central – Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale.. V roce 1853 začala tato komise svou činnost i na slovenském území a fungovala do roku 1872. Od 4. 4. 1872 byla nařízením Ministerstva kultu a výuky zřízena Uherská komise pro památky, jejíţ úlohou byly soupisy, dokumentace, kategorizace a údrţba památek. (Její statut byl schválen ministerstvem 5. 7. 1902, v něm bylo ustanovení o zavedení registru – katalogu objektů, které byly vyhlášeny za památky, u kterých se čekalo na rozhodnutí a u kterých bylo rozhodnutí negativní.) Jejím nástupcem se stala Štátna pamiatkova komisia, která spravovala památky na Slovensku po dobu padesáti let a která nechala vyhotovit kopie řady nástěnných maleb. Nejvíce zájmu věnovala sakrální architektuře. Od počátku 20. století vzrůstal i počet světských památek včetně měšťanské architektury. 12

Gesetz zum Schutz und zur Pflege der Kulturdenkmale im Freistaat Sachsen (Sächsisches Denkmalschutzgesetz – SächsDSchG) [online] [24. 2. 2013] dostupné na www: http://www.revosax.sachsen.de/GetXHTML.do?sid=7394215004067

28

V registru památek se začaly objevovat historické národního charakteru památky. Zdrojem financování záchranných památkových akcí byly mimořádné dotace na konkrétní památky. Fungoval Náboţenský fond a v roce 1886 vznikl nový pramen financí, vytvořený vydáním 800 000 kusů slosovatelných úpisů. Prosazovala se puristická metoda, kdy za vrchol umění byla povaţována gotika, coţ vedlo k tomu, ţe restaurátoři z památek odstraňovali vše, co bylo dodáno později. Přesto se před zkázou podařilo zachránit spoustu cenných památek. Negativem, které ovlivňuje hodnocení uherské památkové péče v dějinách, je snaha maďarských sbírkotvorných institucí odvést co nejvíce z památkového fondu Slovenska na území současného Maďarska. Tak byly do Budapeště a Ostřihomu převezeny deskové oltáře a plastiky středověkého umění s podporou Státní památková komise. Po vzniku Československa vznikly také nové slovenské památkové orgány v Bratislavě. Slovenskou památkovou správu vytvořilo nařízení ministra s plnou mocí pro Slovensko, dr. Šrobára č. 8380 prezidentský zákon z 20. 10. 1919, čímţ vznikl Vládní komisariát na ochranu pamiatok na Slovensku, který měl pravomoc bývalé uherské komise. Součástí nařízení byly i okruhy kompetence komisariátu a povinnost provést výzkum a dokumentaci památek, jakoţ i zaloţení katastru nemovitých památek a jejich propagace. Komisariát byl obdobou památkových ústavů v Praze a Brně, rozdíl byl však v tom, ţe nepodléhal přímo ministerstvu školství a národní osvěty. Vedoucím komisariátu byl architekt Dušan Jurkovič, který tu pracoval do roku 1922, jeho nástupcem se stal dr. Ján Hofman, autor několika prací, jeţ usilovaly o vysvětlení pojmů památky veřejnosti a téţ dějin výtvarného umění na Slovensku. i přes jeho snahu však komisariát byl víceméně pasivním pozorovatelem. Ve druhé polovině 20. let se prosadil odklon od puristické metody a příklon k přísné konzervaci. Do popředí se dostaly dřevěná architektura a technické památky (Komisariát se účastnil několika památkových akcí, jejichţ přehled mezi lety 1919 aţ 1935 vydal v letech 1936 a 1937.) V roce 1939 komisariát zanikl, jeho kompetence přešly na slovenské Ministerstvo školstva a národnej obrany v Bratislavě, kde vzniklo památkové oddělení, jehoţ vedoucím se stal Vladimír Wagner, poslední vedoucí komisariátu. Byla zachována kontinuita práce i vedení. Oddělení se muselo vyrovnat s problémem revize celého památkového fondu 29

a vzhledem k přibliţování fronty vyvstávala otázka zabezpečení památek. Památky nakonec utrpěly značné škody, ale ještě více jim ublíţily následující měsíce po přechodu frondy. Podle údajů z roku 1947 bylo na Slovensku zničených nebo poškozených 255 profánních staveb, 20 hradních ruin, 308 římskokatolických, 137 evangelických a 80 řeckokatolických kostelů, poškozené byly pomníky a památníky, rozkradl se interiér 450 zámků. Povereníctvo SNR pre školstvo a národnú osvetu v Košicích vytvořilo Referát pre pamiatkovú starostlivosť. V čele stál Ján Geryk, nemělo však většího významu aţ do přestěhování do Bratislavy, kdy uţ v čele s dr. Dubnickým a za pomoci dr. Wagnera referát usiloval zajištění stavu a záchranu zámků na západě Slovenska, vytvoření soupisu uměleckých předmětů a zabezpečení movitých památek a sbírek. V roce 1946 vznikla Národná kultúrna komisia s předsedou prof. J. Martinkem a došlo k dvojkolejnosti v řízení spojené s nejasnostmi v kompetencích. V roce 1949 bylo vyhlášeno prvních 14 objektů za státní majetek, 1950 bylo vyhlášeno prvních 8 městských památkových rezervací. Výnosem pověřence pro školství, vědu a umění Ladislava Novoměstského z 15. 3. 1951 byl zřízen Památkový ústav v Bratislavě, který se stal státním vědeckým a výzkumným pracovištěm v odboru ochrany kulturních a přírodních památek. Jeho činnost se týkala čtyř okruhů: A) soupis a dokumentace památek; B) spolupráce, zejména výzkumná a metodická, při praktické obnově památek; C) aktivní restaurování kulturních památek; D) poradenská činnost pro Povereníctvo školstva, vied a umení a Slovenský úrad pre veci církevné. V prosinci 1951 byl ústav přejmenován na Slovenský pamiatkový ústav, nositeli výkonu památkové péče byly krajské a okresní národní výbory a v celostátních věcech ministerstvo školství, vědy a umění. Od roku 1952 vycházel časopis Pamiatky a múzea, v kterém byly zveřejňovány první články o praktické ochraně památek. V roce 1953 splynula Národná kultúrna komisia pre Slovensko se Slovenským pamiatkovým ústavom, komise dále vykonávala činnost na soupisech mobiliářů hradů a zámků, které tvořily součást státního kulturního majetku. V roce 1954 byla vyhlášena městská památková rezervace 30

v Bratislavě, rok poté v Banské Bystrici. Od počátku roku 1956 přebraly financování památkové obnovy referáty kultury Krajských národních výborů. Došlo ke změně názvu ústavu na Slovenský ústav pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody. Kromě výzkumu, dokumentace, popularizace a restaurování památek vykonával i odbornou a metodickou pomoc při výkonu památkové péče. Zvýšená péče se věnovala památkám dělnického hnutí, Slovenského národního povstání a dějinám KSS. (Byly určeny dva způsoby záchrany – památkářský a muzeální na konferenci na téma „poznanie a záchrana objektov ľudovej architektúry“ v Dolnom Smokovci.) V roce 1960 byly zřízeny odborné organizace památkové péče Krajské strediská štátnej pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody v Bratislavě, Banské Bystrici a Prešově, která podléhala pod památkový ústav. Výkon státní památkové péče byl decentralizován na okresní národní výbory. Roku 1961 byl vypracován návrh na vyhlášení prvních 24 národních slovenských kulturních památek. Realizovalo se i systematické dokumentování fondu památek, práce na soupise památek, hlavní redaktorkou se stala doc. a Guntherová – Mayerová, bylo stanoveno, ţe státní seznam památek bude zaloţen do roku 1965. Roku 1965 se začal také konstituovat československý národní komitét ICOMOS. V roce 1966 byl rozšířen statut ústavu, který se stal ústředním vědecko-výzkumným, odbornětechnickým a metodickým pracovištěm památkové péče a ochrany přírody, řídil krajská střediska a Pamiatkostav Ţilina, vznikla Levočská charta. První svazek Súpisu pamiatok na Slovensku vydal ústav v roce 1967. Byla vytvořena nová koncepce ústavu jako ústředního odborného pracoviště a nositele řídící a výkonné památkové péče, ústav se dělil na útvar teorie a výzkumu památek a útvar zabezpečování památkové péče. Ty se pak skládaly ze sedmi odborů, respektive tří Krajských středisek, takto ústav fungoval aţ do roku 1975. V roce 1973 byl vydán dočasný statut ústavu, který definuje jeho poslání jako ústřední organizace a také přibyl odbor projektování a započal proces podrobného soupisu historických památek, který trval aţ do roku 1976. V roce 1974 byly připraveny návrhy na vyhlášení rezervací lidové architektury – Vlkolinec, Čičmany, Ţdiar a Špania Dolina. Roku 1976 byly vypracovány „Zásady ďalšieho rozvoja štátnej pamiatkovej starostlivosti“ jako podklad pro usnesení vlády č. 126 z 12. V. 1976 „O koncepcii ďalšieho rozvoja štátnej pamiatkovej starostlivosti v SSR“ Bylo poţadováno vytvoření „Ústredia štátnej pamiatkovej starostlivosti“, „Štátnych reštaurátorských ateliérov“ a rozšíření „Projektového ústavu kultúry“. 31

Restaurátorská sloţka byla delimitována do Ústredia umeleckých remesiel. V druhé polovině sedmdesátých let byly vypracovány inventární seznamy movitých památek, také došlo k změně struktury, krajská střediska se dostávají zpět pod krajské národní výbory. Roku 1980 se opět změnil název ústavu na Štátny ústav pamiatkovej starostlivosti, byl vydán nový statut. V roce 1981 byly zaloţeny Štátne reštaurátorské ateliéry. V roce 1983 byla provedena prověrka péče o národní kulturní památky a vznikly čtyři městské památkové rezervace, dokumentace byla přemístěna do Košic. Roku 1984 byly integrovány Okresní památkové správy do krajských středisek ŠPSOP. V roce 1985 byl vydán další nový statut ústavu, investorsko-investiční činnost byla částečně delimitována z ústavu, byla vypracována koncepce péče o archeologické památky a schválena vypracovaná „Koncepcia rozvoja štátnej pamiatkovej starostlivosti do r. 2000“. Od 1. 1 1988 nabyl platnosti zákon č.27/87 O štátnej pamiatkovej starostlivosti a byly vypracovány zásady památkové inspekce. Vzhledem k společenskopolitickým a ekonomickým změnám po roce 1989 jsou připraveny 2 varianty novely zákona o památkové péči. Začíná se zpracovávat „Automatizovaný register hnuteľných kultúrnych pamiatok“, ústav je zpět přejmenován na Slovenský ústav pamiatkovej starostlivosti, buduje se ústředí s detašovanými regionálními středisky a pracovištěmi na území celého Slovenska. Krajské ústavy se delimitují pod ústav, status ústavu stanovuje, ţe ústav je opět vědeckovýzkumnou, dokumentační a informační základnou pro zabezpečení péče o slovenský památkový fond. Po roce 1994 dochází k sloučení ústavu s Štátnými reštaurátorskými ateliérmi. V následujících letech vzniká na úseku metodiky několik odborných koncepčních materiálů k mnoha otázkám památkové péče na Slovensku, vypracovává se pilotní projekt publikování Ústredného zoznamu kultúrnych pamiatok. Dochází k reorganizaci, která směřuje k vzniku Národného pamiatkového a krajinného centra, rozšiřuje se síť regionálních pracovišť, avšak bez hlubšího odborného zázemí a značně se zvyšují náklady na jejich provoz. Začíná realizace „Monitoringu ochrany lokalít zapísaných v svetovom kultúrnom dedičstve / Banská Štiavnica, Vlkolinec a Ţehra.“ V roce 1998 se ruší NpaKC, struktura se vrací k osvědčené původní funkci ústavu jako ústřední metodické organizaci pro památkovou péči, mění se název na Pamiatkový ústav s regionálnymi strediskami a pracoviskami a Oblastnými reštaurátorskými ateliérmi. Od roku 1999 je 32

nejdůleţitější úlohou příprava nového Zákona o pamiatkovej starostlivosti a terminologického slovníka pamiatkovej starostlivosti. Ten je 19. 12. 2001 schválen jako zákon č. 49/2002 O ochrane pamiatkového fondu, nabývá platnost 1. 4. 2002 a k tomuto datu je ústav transformován na Pamiatkový úrad Slovenskej republiky.13 Památkový úřad Slovenské republiky a další úřady se řídí při výkonu svých povinností relativně novým památkovým zákonem 49/2002 O ochrane pamiatkového fondu. Slovenská republika ratifikovala Listinu základních práv a svobod, kde v článku 34, větě druhé stojí: „právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.“ Kromě toho je kulturní dědictví zmíněno i v preambuli ústavy Slovenské republiky (Ústavný zákon č. 460/1992 Zb ), v jejím čl. 20 je jasně stanoveno, ţe výkon vlastnického práva nemůţe poškozovat mj. kulturní památky a v čl. 44, ţe kaţdý je povinen chránit a nepoškozovat nad rámec zákona kulturní dědictví.14 Zákon je novelou zákona z roku 1987, jeho hlavním rozdílem oproti české legislativě je, ţe zavádí jednokolejnost památkové péče. Stanoviska památkového úřadu Slovenské republiky, který vznikl transformací památkového ústavu, případně krajských památkových úřadů jsou právně závazná. Krajských památkových úřadů je osm. Zákon je také podstatně stručnější neţ český a dá se říci, ţe i přehlednější. Je také zajímavé, ţe stanovuje mnohem vyšší pokuty za přestupky spáchané na památkách, neţ je tomu v českém zákoně. V případě maximální pokuty, která se týká poškození památky, památkového území, ochranného pásma nebo archeologického naleziště na seznamu světového dědictví UNESCO se jedná v přepočtu o více neţ desetinásobek českého maxima. Jistým nedostatkem je však fakt, ţe pokuta za přestupek můţe být udělena jen do tří let od jeho uskutečnění a do jednoho roku, co se o něm krajský památkový úřad dozvěděl.15 Zákon byl novelizován zákonem č. 208/2009, který stanovuje a dále upřesňuje oprávnění a pravomoci krajských památkových úřadů, mimo jiné jim v případě ohroţení památky umoţňuje vydávat okamţitá rozhodnutí, na něţ odvolání nemají odkladný účinek, taktéţ umoţňuje zastavit 13

Pamiatkový úrad Slovenskej republiky – Dejiny pamiatkovej starostlivosti [online] [cit. 12. 4. 2013] dostupné na www: http://www.pamiatky.sk/sk/page/dejiny-pamiatkovej-starostlivosti 14 Predpis č. 23/1991 Zb.Ústavný zákon, ktorým sa uvádza LISTINA ZÁKLADNÝCH PRÁV A SLOBÔD ako ústavný zákon Federálneho zhromaţdenia Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky [online] [cit. 18. 4. 2013] dostupné na www: http://www.zakonypreludi.sk/zz/1991-23 15 Zákon NR SR č. 49/2002 o ochrane pamiatkoveho fondu [online] [cit. 20. 4. 2013] dostupné na www: http://www.pamiatky.sk/Content/Data/File/sluz_predpis/49_2002-Ochrane_pamiatkoveho_fondu.pdf

33

práce, které jsou v rozporu s rozhodnutími. Novela téţ stanovuje, ţe v stavebním řízení, v řízení o povolení změny stavby, v řízení o dodatečném povolení stavby, v jednání o ohlášení udrţovacích prací, v kolaudačním jednání, v jednání o změně v uţívání stavby, v jednání o povolení terénních úprav, prací a zařízení nebo o odstranění nemovité kulturní památky nebo stavby v památkovém území a ochranném pásmě rozhoduje stavební úřad na základě závazného stanoviska krajského památkového úřadu.16 Činnost památkové komise, podrobnosti restaurátorských prací a dokumentace a podmínky kvalifikace na tuto činnost upravuje vyhláška č. 253 / 2010 Z z.17 Velký význam má samozřejmě i zákon 50/1976 O územnom plánovaní a stavebnom poriadku (stavební zákon) a novela 479 / 2005 Z z., která ho upravuje a doplňuje a také stanovuje sídla a místní příslušnost stavebních inspektorátů. Nesporným přínosem systému památkové péče na Slovensku, je jeho jednokolejnost, která se mi jeví efektivnější a zaručuje, ţe závaţná rozhodnutí týkající se veřejného zájmu jsou v rukou odborníků a nikoliv v rukou úředníků, kteří jsou mnohem více spjati s mocenskými strukturami a ne vţdy mají potřebnou kvalifikaci.

2.5 Česká republika Česká republika patří rovněţ k zemím s velkým počtem památek, ať uţ jsou to archeologické lokality, soubory lidové architektury, krajinné celky, hrady a zámky, městské památkové zóny a historická jádra měst či v neposlední řadě památky UNESCO. Jde o nenahraditelné kulturní dědictví, které je dokladem nejen naší národní historie, specifičnosti a jedinečnosti kultury naší země, ale má rovněţ přesah evropský. Proto je toto kulturní dědictví nezbytné chránit a uchovat je pro další generace. To je ostatně deklarováno ve všech vládních dokumentech a v této obecné poloze existuje politická shoda, stejně tak jako je tato myšlenka v obecné rovině pozitivně vnímána nejširší veřejností. Problém nastává v otázce: Jak toto kulturní dědictví chránit? Kultura je zmíněna jiţ v Preambuli Ústavy České republiky, kde je uvedeno, ţe my občané ČR jsme odhodláni střeţit kulturní bohatství. 16

Zákon 208/2009 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 49/2002 Z. z. o ochrane pamiatkového fondu v znení zákona č. 479/2005 Z. z. [online] [cit. 20. 4. 2013] dostupné na www: http://www.pamiatky.sk/Content/Data/File/sluz_predpis/208_2009-novela_49_2002.pdf 17 VYHLÁŠKA 253/2010 Z.z. [online] [cit. 21. 4. 2013] dostupné na www: http://www.pamiatky.sk/Content/Data/File/sluz_predpis/253_2010-Vyhlaska_MKSR.pdf

34

V současné době stále platí zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči ve znění pozdějších novel, který je stěţejním právním předpisem upravujícím péči o památky. Můţeme na něj pohlíţet jednak jako na technický předpis vymezující pravomoc a působnost jednotlivých orgánů, ale také jako na dokument, který svědčí o významu, jaký společnost přikládá památkám a památkové péči. To ţe stále platí zákon, který vznikl za zcela jiné politické konstelace, byť byl několikrát novelizován, o něčem vypovídá. Jiţ více jak dvacet let není politická vůle provést zásadní změnu v problematice ochrany památkového fondu této republiky. Veškeré peripetie se schvalováním nového zákona, fundovaně popsal ve své diplomové práci Michal Novotný, část této práce vyšla ve Zprávách památkové péče18, z níţ si dovolím ocitovat závěrečnou pasáţ“ „ ….pouze se potvrdila skutečnost, že možnost odborné veřejnost ovlivnit proces přípravy návrhů památkového zákona je stále obtížnější, nemluvě už vůbec o procesu schvalován. Absence nového památkového zákona byla způsobena hlavně nezájmem politických kruhů ……. Problémem nejen tohoto období však bylo administrativně možná pohodlné, ale po věcné stránce nevhodné rozdělení procesu přípravy zákona od jeho následné modifikace ve vládě a parlamentu. Zapracováním dílčích připomínek zásadního charakteru nelze dosáhnout kvalitní koncepční úpravy. Snaha vyjít politickým požadavkům vstříc za každou cenu se pak vymstí ztrátou důvěry odborníků i veřejnosti v předkládaný návrh………je naopak nutné, aby ochránci památek nerezignovali. Nebudou-li v tomto směru vyvíjet žádnou aktivitu, ocitnou se ve vleku politických událostí. Jestliže se o památkové legislativě nebude rozhodovat na základě potřebného, i když složitě hledaného konsensu a podpory odborné veřejnosti, bude výsledek práce zbytečný a důsledky pro odbor památkové péče nebezpečné“.19 Tato slova z roku 2006 mají svou platnost i v současné době, neboť v loňském roce byl ministerstvem kultury předloţen vládě další „Věcný záměr nového památkového zákona“, který dle vyjádření ministryně kultury Aleny Hanákové reflektuje na současná legislativní prostředí, kdyţ mimo jiné vychází z právních předpisů o informačních systémech a základních registrech, respektuje legislativní změny stavebního řádu a rovněţ nový občanský zákoník. Legislativu EU a další národní i mezinárodní předpisy. Základním způsobem rozšiřuje kompenzaci za omezení vlastnického práva pro vlastníka 18

Novotný, Michal: Legislativní vývoj v památkové péči po roce 1989, in Zprávy památkové péče, ročník 66, 2006, č. 3, s. 245-252. 19 Novotný, M. Legislativní vývoj v památkové péči po roce 1989, in Zprávy památkové péče, ročník 66, 2006, č. 3, s. 252.

35

nemovitosti, které nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se v památkových rezervacích nebo památkových zónách.20 Tento věcný návrh vyvolal vlnu kritických ohlasů u odborné veřejnosti. Např. v otevřeném dopise ministryni kultury vyjadřuje svoje obavy Sdruţení pro stavebně historický průzkum. Z obsáhlého několika stránkového dopisu s výčtem kritických připomínek ke konkrétním bodům návrhu cituji část závěrečného shrnutí: „Je překvapující, že souhrn navrhovaných změn oproti platné právní úpravě je poměrně malého rozsahu. Některé osvědčené instituty jsou nežádoucím způsobem oklešťovány, jiné, které v praxi akceptovány vůbec nebyly, jsou tvrdošíjně zachovávány. Přestože souhrn změn oproti platné právní úpravě není rozsáhlý, je zřejmé, že některé z nich by mohly být příčinou dalekosáhlých nevratných škod na kulturním dědictví“.21 „Řešení skutečně zásadních otázek, jako pokus o novou organizační strukturu státní památkové péče, se návrh vyhýbá. Rovněž se úzkostlivě vyhýbá uplatnění jakýchkoliv mechanismů, které by vedly k širšímu zapojení veřejnosti do péče o kulturní dědictví. Základním předpokladem tolik potřebné širší veřejné podpory státní památkové péče je účastenství občanských sdružení v příslušném správním řízení, podobně jako tomu je již dlouho v oblasti ochrany přírody. Takový institut, který je v souladu s budováním občanské společnosti, však návrh neobsahuje.“ 22 O ignorování názoru občanských a profesních sdruţení svědčí ostatně i to, ţe Sdruţení profesionálních pracovníků památkové péče jako jediné zaslalo, byť nebylo přímo ministerstvem kultury osloveno své náměty pro věcný záměr památkové zákona, ale do komise pro jeho přípravu přizváno nebylo. Coţ je nepochybně zvláštní, neboť kdo jiný neţ pracovníci památkové péče, kteří se dennodenně touto problematikou zabývají, by měli přinést kvalifikovaný pohled na nutné úpravy a zlepšení současného stavu. Na svých webových stránkách 13. 11. 2012 sdruţení zveřejnilo své stanovisko k věcnému záměru, ve kterém se praví: „Návrh věcného záměru zákona o památkovém fondu je jednoznačně v zásadním rozporu s programovým prohlášením vlády a především nezvyšuje, ale naopak podstatně snižuje rozsah a kvalitu péče a ochrany podstatné

20

20121219_hanakova-mkcr [online] [cit. 24. 1. 2013] dostupné na www: http://www.svornik.cz/wpcontent/uploads/2013/01/20121219_hanakova-mkcr.PDF 21 StanoviskoSHP_dopis_MK_20121126 [online] [cit. 24. 1. 2013] dostupné na www: http://www.svornik.cz/wpcontent/uploads/2012/12/StanoviskoSHP_dopis_MK_20121126.pdf 22 ibidem

36

části národního kulturního dědictví. a je tedy zcela zbytečný ba škodlivý.“

23

Dále obsahuje

stanovisko zveřejněné formou otevřeného dopisu ministryni kultury, jde o 13 bodů s věcnou kritikou jednotlivých konkrétních návrhů věcného záměru. Za všechny vybírám ten, který se mi jeví nejdůleţitější: „Návrh VZZPF neodstraňuje duplicitu, čili tzv. dvoukolejnost státní památkové péče, která je základním nedostatkem současné legislativní úpravy.“24 Tyto připomínky odborné veřejnosti nebyly brány v potaz a tak usnesením vlády z 6. 3. 2013 vláda věcný záměr schválila a uloţila ministryni kultury zpracovat a vládě do 30. 9. 2013 předloţit návrh zákona s tím, ţe do něj budou zapracovány připomínky legislativní rady vlády.25 Součástí těchto připomínek je rovněţ stanovisko komise k hodnocení dopadu regulace k návrhu věcného záměru, ve kterém se mimo jiné také praví ţe: „Princip přijatý v návrhu věcného záměru a přejatý v RIA, že památková ochrana je jednostranným aktem uplatnění veřejné moci vůči památkám a jejich vlastníkům, a že námitky lze uplatňovat jen ve správním řízení, má důsledek v minimalizaci role veřejnosti (jiné než vlastníků památek) i v těch případech, kdy se jí ochrana památek rovněž dotýká. Je to zejména v případě aktů, týkajících se památkových rezervací a památkových zón, kdy památková ochrana má dopady nejen na vlastníky památek, ale také na život obyvatel, v památkové zóně či rezervaci žijící.“ 26 Z výše uvedeného vyplývá, ţe současná politická a vládní reprezentace není nakloněna k přenechání větší pravomoci veřejnosti zasahovat do „správy věcí veřejných“, ale naopak posiluje právo vlastníků památek, či soukromých subjektů, kteří jsou ochranou památek dotčeni. To v důsledku můţe skutečně oslabit památkovou péči, jak na to upozorňuje i výše jmenované Sdruţení profesionálních pracovníků památkové péče i v souvislosti s reformou Národního památkového ústavu, která byla připravena v minulém roce ve spolupráci s ministerstvem kultury a nabyla účinnosti 1. ledna 2013. Péči o státní hrady a zámky, které NPÚ spravuje, budou zajišťovat 4 nově vzniklé územní památkové správy (ÚPS) – v Praze, v Českých Budějovicích, v Sychrově a v Kroměříţi. Odbornou sloţku budou zajišťovat i nadále územní odborná 23

Věcný záměr stanovisko SPPPP [online] [cit. 8. 1. 2013] dostupné na www: http://www.spppp.eu/ostatnidokumenty/vecny_zamer_stanovisko_SPPPP.pdf 24 ibidem 25 Usneseni vlády [online] [cit. 10. 3. 2013] dostupné na www: http://www.mkcr.cz/assets/kulturnidedictvi/pamatkovy-fond/legislativa/usneseni-vlady.doc 26 Legislativní rada vlády: stanovisko k návrhu věcného záměru zákona o památkovém fondu [online] [cit. 28. 2. 2013] dostupné na www: http://www.mkcr.cz/assets/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/legislativa/LRV-stanovisko-kVZPZ.doc

37

pracoviště (ÚOP¨, jejichţ struktura zůstává jako doposud vázána na krajskou administrativní strukturu a i nadále budou spolupracovat s výkonnými orgány státní správy. Dále bylo zřízeno generální ředitelství NPÚ, které vzniklo z bývalého ústředního pracoviště koncipovaného spíše jako metodické centrum. Generální ředitelství bude koordinovat činnost jednotlivých ÚPS a ÚOP a přebírá tak roli spíše manaţerskou. Návrh reorganizace se jiţ v loňském roce setkal velkou kritikou odborné veřejnosti. Za všechny uvádím stanovisko Asociace sdruţení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR (ASORKD), které v otevřeném dopise z 5. června 2012 adresovalo předsedkyni podvýboru pro kulturu poslanecké sněmovny Daně Filipi. Mimo jiné se v něm uvádí: „Z kraje podotýkáme, že za nestandardní považujeme již okolnosti vzniku restrukturalizačního návrhu, neboť při zpracování návrhu nebyla respektována obvyklá sociopolitická, odborná, manažerská a legislativní kritéria. Návrh byl podán bez patřičné diskuse a vznikl ve stínu nelegitimní cenzury prováděné vedením NPÚ. Tomu odpovídá také výsledek – návrh je nepodložený, scestný a nebezpečný natolik, že jeho realizace by mohla nevratně zpečetit osud velké části kulturního a uměleckého fondu naší vlasti. Jedná se přitom o nenahraditelné historické dědictví, které nám zanechali předci a předchůdci a které má i příslovečnou nezměrnou hodnotu. Máme za to, že kulturní a umělecké bohatství státu je nyní chybným restrukturalizačním návrhem bezprostředně ohroženo.“27 Dále je uveden výčet 28 konkrétních připomínek k navrhované restrukturalizaci, z nichž vybírám alespoň několik: - restrukturalizace má být chybně spuštěna dříve, neţ dojde k legitimnímu stvrzení této nebo jiné koncepce státní památkové péče parlamentem ve formě zákona; - máme za to, ţe ideové jádro návrhu ustoupilo hmotným a partikulárním zájmům sobeckého raţení, jakými je koncentrace osobní moci a snaha byznysu výhledově zprivatizovat nejvýnosnější zrekonstruované památky a vyrábět v nich zábavu pro trh; - záměr oddělit správu zpřístupněných státních památek od odborných pracovišť sníţí odbornou úroveň péče a zvýší náklady vynaloţené na byrokracii. Kontakt mezi více subjekty přinese větší zátěţ a pomalejší plnění veřejné sluţby. Výkon odborných činností

27

Stanovisko k restrukturalizaci NPÚ [online] [cit. 30. 2. 2013] dostupné na www: http://www.asorkd.cz/wpcontent/uploads/2012/06/Snanovisko-k-restrukturalizaci-NPÚ.pdf

38

dotýkajících se památkově chráněných objektů ve vlastnictví státu oslabí téměř likvidačním způsobem; - máme za to, ţe systém památkové péče je třeba místo restrukturalizace učinit transparentním a dostat na odbornou kolej. Principy diskrece, protekce a klientelismu je třeba nahradit principy otevřenosti, odbornosti a specializace. Naléhavým úkolem je dosaţení základní odborné úrovně památkového dohledu a elementární právní kultury, které návrh negarantuje. Pro ideje památkové péče je třeba vhodným způsobem získat především většinu občanů a nejen děti, invalidy, seniory a zahraniční turisty.28 To jsou poměrně závaţné a ostře formulované připomínky, které jistě mají své opodstatnění, neboť jejich autory jsou lidé, kteří mají s praxí památkové péče zkušenosti. Uvidíme tedy, zda nová reforma a restrukturalizace Národního památkového zákona přinese kýţené výsledky a naplnění předsevzetí, která na svých stránkách deklaruje NPÚ jako současné principy památkové péče: Preference preventivní péče, tedy průběţné údrţby památek před renovačními či dokonce rekonstrukčními intervencemi; součástí prevence je i dobrý územní plán a místo, které je v něm památkám přiznáno. Průzkum, dokumentace a objektivní všestranné poznání hodnot památky musí být východiskem jak výběru objektů k ochraně, tak způsobů péče o ně a posléze i jejich prezentace. Obnova památky musí vyváţeně spojovat uchování jejích hodnot s pochopením pro udrţení její ţivé funkce jako nejlepší záruky její trvalé existence. Vědomí nezastupitelnosti originální hmotné substance památky jako zdroje její autenticity a vypovídací hodnoty a jako nositele hodnoty stáří. Věrohodnost nepřímých podkladů o které se obnova opírá; obnova historického tvaru se musí zastavit tam, kde začíná hypotéza (Benátská charta). Památku je třeba uchovat na místě, kde byla postavena nebo pro které byla vytvořena; přemístění památky lze odůvodnit jen výjimečně, ze záchranných důvodů. O památky je nejlépe pečovat prostředky, kterými vznikly, tedy s uţitím historických technologií, postupů a materiálů, jejichţ kontinuitu je třeba udrţet. 28

Ibidem

39

Chráníme nejen památku, ale i její prostředí a urbanistický či krajinný kontext; v urbanistickém měřítku jde o historický městský půdorys, poměr zastavěných a volných ploch včetně zeleně a historickou skladbu dominant. Památková péče musí všemi prostředky obhajovat a prezentovat své cíle a aktivně komunikovat se společností29

29

Vývoj a současné principy památkové péče – národní památkový ústav [online] [cit. 2. 2. 2013] dostupné na www: www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/historie-a-principy-pamatkove-pece/

40

3 Vývoj a postavení občanských sdružení a hnutí v oblasti památkové péče ve vybraných státech Evropy. Člověk je svobodný teprve tehdy, kdyţ se začíná zajímat o věci veřejné.“ Ralf Dahrendorf Ve druhé polovině 20. století se s rostoucím uspokojením materiálních potřeb a ţivotní úrovně v euroamerické civilizaci uvolnila moţnost pro lidi, zejména mladších ročníků, zajímat se o věci veřejné. Vzhledem k rostoucí nedůvěře v klasické decizní prostory, ekonomiku a politiku, tak spontánně vznikl tzv. třetí sektor, rozsáhlý veřejný prostor nevládních nebo nestátních neziskových organizací.

30

Tato nevládní hnutí, občanská sdruţení a neziskové organizace se

věnují nejrůznějším tématům, reflektují společnost, vyvaţují moc silných ekonomických lobby, starají se o veřejný zájem. V práci sociologa Ivana Ryndy, z níţ je i výše uvedená citace je zajímavý výčet funkcí těchto nevládních organizací v obecné rovině: komunitní participativní

prostor pro minority, umoţňující fungovat společnosti jako mnoţině všech podíl občanů a minorit na rozhodovacích procesech

monitorační např. celoplošný monitoring stavu ţivotního prostředí a znečišťovatelů mobilizační konkrétní případy kauzy balanční

vyvaţování lobby

kohezní

společenská důvěra, státotvornost

inovativní

změna hodnotových paradigmat, ale i technologií obnovitelných zdrojů

formativní

upozorňování na moţná rizika a postoje vedoucí k řešení

servisní

obecně: osvěta poradenství, ochrana ţivotního prostředí střechově: infrastrukturní, síťové31

Některé z těchto funkcí plní nepochybně i organizace působící v oblasti ochrany památek a kulturního dědictví, jimţ se věnuji v následujících kapitolách. 30

Vzduchoprázdno-web.pdf [online] s. 23 [cit. 27. 1. 2013] dostupné na www: http://vcpd.cvut.cz/UserFiles/File/vzduchoprazdno-web.pdf 31 Ibidem s. 24

41

3.1 Francie Francie má velké mnoţství dochovaných památek, zásadní památkovou péči poţívá však jen malé procento z nich. Přesto můţeme hovořit o kvalitní zachovalosti francouzských historických staveb, coţ je dáno jednak péčí jednotlivých majitelů o ně, dále propracovaným systémem památkářského vzdělávání architektů a v neposlední řadě participující veřejnosti. Ti všichni jsou garanty zachování památkových objektů i prostředí, jeţ je obklopuje. Jedním z těch, kdo se výrazně prosazují na poli ochrany kulturního dědictví je sdruţení Rempart, které se angaţuje v regionálním rozvoji a plánování. Hnutí Rempart vzniklo 11. července 1966 z vůle Touring Club de France účastnit se na ochraně kulturního dědictví a jako ohlas na diskuzi vyvolanou televizním vysíláním „Chefs d'œuvre en péril“ (Mistrovská díla v ohroţení). Původní nápad byl umoţnit dobrovolníkům a aktivistům v památkové péči sdílet a vyměňovat své zkušenosti a posílit tak jejich moţnosti ochrany kulturního dědictví. Původní platforma pro výměnu zkušeností se jmenovala ACS-Rempart (Association des Animateurs de Chantiers de Sauvegarde pour la Réhabilitation et lentretien des Monuments et du Patrimoine Artistique). V začátku měla 24 členů (sdruţení), jejichţ počet za čtyřicet let vzrostl na 170. V roce 1968 se asociace (l'association d'animateurs) transformovala na unii asociací. Bylo potřeba, aby se členové zapojili do lokálních struktur, aby se zachovala jejich činnost a měli moţnost získat subvence a stát se součástí sociokulturního prostředí. Ve stejném roce se unie stala členem Cotravaux, koordinace dobrovolnických prací mladých lidí, vytvořené v roce 1959. V roce 1969 byl proveden výzkum zaměřený na zlepšení kvality iniciovaný unií Rempart, který navrhl systém výchovy a vzdělávání aktivistů ve vztahu ke kulturnímu dědictví. V sedmdesátých letech sdruţení Rempart rozvíjelo a zdokonalovalo výkon členských organizací rekrutovaných z dobrovolníků, jejich trénink, vzdělávání pomocí setkávání a seminářů a za pomocí budování mezinárodních kontaktů a vztahů. V roce 1979, v době kdy se unie připravovala přijmout svého stého člena, byla přijata charta, obsahující texty o základním zaměření, které definovaly ducha unie, podle které měla členská sdruţení řídit své činnosti vzhledem ke kulturnímu dědictví a dobrovolníkům. Na počátku osmdesátých let unie podporovala politiku decentralizace a dekoncentrace ve prospěch odpovídajících územněsprávních jednotek. V roce 1981 byla vytvořena první trvalá pracovní 42

místa v sdruţeních. Činnost Rempart byla stále lépe vnímána i státními orgány, v roce 1982 byla unie uznána jako veřejně prospěšná organizace. Aby ještě více oslovila veřejnost, Rempart vytvořila iniciativy v oblasti vzdělávání a kulturním ţivotě. Na příklad kolekce Ţivé kulturní dědictví, vytvořená v roce 1983, usilovala atraktivní pedagogickou formou o přiblíţení památkového dědictví veřejnosti. V roce 1984 bylo zaloţeno sdruţení přátel Rempart, jehoţ cílem je podporovat akce a činnosti unie, zejména návštěvami a propagací památek a míst spravovaných členy sdruţení. Od roku 1985 je svaz Rempart jiţ povaţován jako účastník dialogu s veřejnou mocí, účastní se mnoha komisí a dohod na národní i mezinárodní úrovni. Celá osmdesátá léta usilovalo sdruţení Rempart o provozování činností ve prospěch specifické populace, zejména mladých, znevýhodněných a handicapovaných občanů. V devadesátých letech formálně upevnil své vztahy s regionálními svazy, které během let vznikly. Ostatně nový statut unie umoţnil sdruţením, která se neorganizovala jako dobrovolnické skupiny, aby fungovala jako přidruţená. Byla vyvinuta také politika kvality včetně osnov výchovy aktivistů, hodnotící síť vzhledem k cílům pro památkově chráněná místa, mise pomoci a rady sdruţením. Po roce 2000 byla unie Rempart vzhledem k počtu památek ve správě a rozsahu pole působnosti nejrozšířenějším národním hnutím v památkové péči. Co se týká dobrovolníků, unie a její členové rozvíjejí činnosti zejména v doméně pedagogiky, zapojení veřejnosti, „oţivení“ dědictví a vydávání edice propagačních materiálů.

Sjednocuje národní sdruţení kulturního dědictví

uznávané jako veřejně prospěšné. Unie také udrţuje a rozvíjí dobré vztahy s ministry kultury a mládeţe vzhledem k dosaţení dlouhodobých cílů. Unie se stala členem organizace Europa Nostra a její vliv a znalosti přesahují národní úroveň. V současné době má více neţ 170 členských oblastních a regionálních sdruţení. Pod heslem „Mise kulturní dědictví“ vyuţívá činnosti tisíců dobrovolníků a aktivistů k ochraně kulturního dědictví. V roce 2010 se představitelé shodli na změně titulu z SCV na občanskou sluţbu (service civique). Unie spolupracuje a rozvíjí partnerství s nadacemi a mecenášskými organizacemi jako Fondation du Patrimouine, Fondation Total nebo Lafarge).32

32

Un reseau d'associations / rempart: une histoire – rempart chantier bénévole patrimoine [online] [cit. 5. 12. 2012] dostupné na www: http://www.rempart.com/n/rempart-une-histoire/n:120032

43

Aktivity Rempart se skládají zejména z: A. Soustředění dobrovolníků Vyuţívají pomoci laické, v památkové péči nevzdělané veřejnosti pod vedením omezeného počtu odborníků. Vesměs se jedná o akce pro osoby většinou starší 18 let, které tak mohou smysluplně trávit volný čas. Často se tyto akce konají i v zahraničí. B. Technické praxe Technické praxe fungují na podobném principu jako soustředění dobrovolníků, jen přináší navíc vyučení se jedné nebo dvou technik navíc: kamenictví, sochařství, kovářství, vitráţ oken atd. Jsou zaměřeny na osoby usilující o získání, příp. prohloubení znalostí těchto technik, teoretická část je spojena také s praktickou – konference, exkurze C. Výchovy vedoucích projektů Školení se zaměřují zejména na osoby, které si přejí do určitého oboru investovat více neţ jen dobrovolnickou práci a rozvíjet svůj projekt restaurace kulturního dědictví. Kurz vedoucích

33

se

skládá z vedení dobrovolníků pracujících na kulturní památce, školení pedagoga. Síť Rempart nabízí navíc víkendová školení o archeologii, vedení projektů apod. D. Dobrovolnictví v občanské službě Aktivity pro dobrovolníky se týkají zachraňování a rehabilitace kulturního dědictví v rámci společného projektu, kdy jsou dobrovolníci integrováni do stálých skupin, které mohou být kromě dobrovolníků sloţené i ze stálých placených členů. Jisté mise navrţené sítí Rempart se mohou konat v zahraničí, většina se však odehrává ve Francii v místních členských sdruţeních Unie.34 Unie Rempart pečuje o řadu památek po celé Francii, mezi nimi na příklad o prádelnu v jiţních Pyrenejích, pevnost v regionu Rhône-Alpes, vesnické domy v Poitou-Charentes, zámek v Languedoc-Roussillon, prádelnu v Pays-de-la-Loire, mlýny v Nord-Pas-Calais a mnohé další.35 Celkový počet projektů sítě Rempart včetně jiţ dokončených je přes 700.36 33

V originále animateur Rechercher une mission /chantiers de benevoles, stages et volontariat rempart - rempart chantier bénévole patrimoine [online] [cit. 7. 12. 2012] dostupné na www: http://www.rempart.com/n/chantiers-de-benevoles-stages-etvolontariat/n:120322 35 Sites rempart / découvrir nos sites rempart chantier bénévole patrimoine [online] [cit. 6. 12. 2012] dostupné na www: http://www.rempart.com/n/decouvrir-nos-sites/n:120434 36 Sites rempart / découvrir nos sites rempart chantier bénévole patrimoine -rechercher un site [online] [cit. 6. 12. 2012] dostupné na www: 34

44

3.2 Velká Británie The Heritage Alliance/Aliance kulturního dědictví Je největší aliancí organizací zabývajících se kulturním dědictvím ve Velké Británii. Byla zaloţena v roce 2002 a má přes 90 členů, z nichţ k největším patří Národní trust (National Trust), který se zabývá ochranou kulturních památek i významných přírodních míst,37 nebo the Association of Building Preservation Trusts, zabývající se zachováním historických budov. Celkem má aliance pět milionů členů a téměř půl milionu dobrovolníků a tisíce místních skupin.38 Jako cíl si stanovila ovlivňovat nevládní sektor kulturního dědictví, výměnu znalostí a zkušeností, formulací politiky týkající se nejdůleţitějších záleţitostí a vytvoření a podporu informační sítě, pro coţ vytvořila forum a sama se účastní všech velkých fór týkajících se této oblasti. Předsedou Alliance je Loyd Grossman a aliance má zřízenu správní radu, která se skládá ze zaslouţilých osobností ze sektoru památkové péče. Kaţdodenní fungování aliance je řízeno sekretariátem

v čele

s generálním

ředitelem,

vedoucím

pracovníkem

v oblasti

politik

a komunikací správcem úřadu. The Heritage Lottery Fund Podporuje kulturní dědictví skrz investice do projektů s trvalým dopadem na místa a jejich obyvatele. Celková částka investic se pohybuje kolem 375 milionů liber za rok, od roku 1994 fond podpořil přes 35 000 projektů za více neţ 5,3 miliard liber. Fond také funguje jako zastánce hodnoty kulturního dědictví pro moderní ţivot.

http://www.rempart.com/m/search/index/site/n:120434?name=&refprovince=&refprovince%5B%5D=402&refprovi nce%5B%5D=1507&refprovince%5B%5D=1509&refprovince%5B%5D=1511&refprovince%5B%5D=400&refpro vince%5B%5D=1515&refprovince%5B%5D=404&refprovince%5B%5D=10171&refprovince%5B%5D=407&refp rovince%5B%5D=1519&refprovince%5B%5D=1521&refprovince%5B%5D=1523&refprovince%5B%5D=1517&r efprovince%5B%5D=1525&refprovince%5B%5D=1527&refprovince%5B%5D=1529&refprovince%5B%5D=1531 &refprovince%5B%5D=1533&refprovince%5B%5D=1535&refprovince%5B%5D=1537&refprovince%5B%5D=1 539&reftyppatrimoine=&reftyppatrimoine%5B%5D=1374&reftyppatrimoine%5B%5D=1377&reftyppatrimoine%5 B%5D=1378&reftyppatrimoine%5B%5D=1375&reftyppatrimoine%5B%5D=1376&reftyppatrimoine%5B%5D=13 79&membre=&fin=&debut= 37

What we protech – National Trust [online] [cit. 18. 12. 2012] dostupné na www: http://www.nationaltrust.org.uk/what-we-do/what-we-protect/ 38 The heritage alliance about us [online] [cit. 4. 1. 2013] dostupné na www: http://www.theheritagealliance.org.uk/about-us/

45

The Heritage Lottery Fund je spravován National Heritage Memorial Fund, který je zodpovědný za rozdělování peněz získaných Národní lotterií pro dobré účely (National Lottery for Good Causes) na kulturní dědictví po celých Britských ostrovech od roku 1994. Jedná se o neministerský veřejný orgán, který se zodpovídá skrz Parlament Ministerstvu kultury, médií a sportu.39 V praxi to znamená, ţe ačkoli se jedná o nevládní veřejný orgán, ministr kultury, médií a sportu mu dává finanční a politická nařízení, avšak individuální vyuţití prostředků a postupy jsou nezávislé na vládě. Heritage Lottery Fund je spravován důvěrníky National Heritage Memorial Fund, který financuje nouzové akvizice jako poslední instance. NHMF alokuje ročně kolem 5 milionů liber vládou uznaných jako grantová pomoc národnímu dědictví. Peníze pochází z Národní loterie, z nichţ 20 % jde do kulturního dědictví.40 The Society for the Protection of Ancient Buildings Je charitativní organizace, která podle the Town and Country Planning Act je informována o všech ţádostech (úplně nebo i částečně) zbourat památkově chráněnou budovu v Anglii a Walesu. Dle svých stránek se snaţí koncentrovat na starší budovy a větší díla jako katedrály a kostely. Organizace slouţí jako poradní orgán při opravě starých budov v kaţdém ohledu. I kdyţ podporuje vyuţití tradičních materiálů a technik, udrţuje si přehled o aktuálních technických záleţitostech a regulacích a doporučených materiálech. Historie: 22. 3. 1877 William Morris a další významní členové Pre Raphaelského bratrstva uspořádali inaugurační sezení společnosti SPAB reagující na uspěchané renovace historických budov. Od roku 1930 začala fungovat stipendia pro architekty a inţenýry. Během druhé světové války organizace bojovala proti strhávání bombardováním poškozených budov (zejména kostelů a katedrál) a snaţila se také přimět RAF, aby byla citlivá k památkám v kontinentální Evropě.

39

About us – Heritage Lottery Fund [online] [cit. 6. 1. 2013] dostupné na www: http://www.hlf.org.uk/aboutus/Pages/AboutUs.aspx#.UVhDQpPTquI 40 Our background – Heritage Lottery Fund [online] [cit. 6. 1. 2013] dostupné na www: http://www.hlf.org.uk/aboutus/Pages/OurBackground.aspx#.UVhRFJPTquI

46

V roce 1944 vznikl The Town and Country Planning Act, který zavedl památkovou ochranu historických budov na národní úrovni. Po válce společnost pořádala v roce 1951 svůj první týdenní kurz oprav pro profesionály. V roce 1968 se SPAB stala formálním konzultantem u ţádostí na ochranu budov postavených před rokem 1720. V roce 1976 se pořádal první den vápence pod záštitou SPAB, který se téměř přestal pouţívat. Organizaci se podařilo výrobu z tohoto materiálu zachránit a zvýšit. V roce 1984 organizace pořádala první víkendový kurz pro majitele domů v Londýně, v současnosti jsou tyto kurzy pořádány po celé zemi. V devadesátých letech vznikají nová ocenění pro nejlepší opravy kostelů a historických budov. V roce 2002 organizace oslavila své 125. výročí své činnosti. V roce 2006 započal projekt Faith Maintenance.41 Organizace jiţ od roku 1930 pořádá kurzy SPAB training a the William Morris Craft Fellowship, který umoţňuje pokročilejší stupeň vzdělávání pro mistry v oboru historických budov. Existují pak ještě kratší kurzy jak pro profesionály tak majitele domů.42 Organizace také poskytuje kurzy pro externí organizace a stipendijní devítiměsíční kurz pro studenty. Organizace uděluje cenu Philipa Webba, pojmenovanou po jednom ze svých zakladatelů za vynikající výsledky v oboru konzervace a architektury. Studenti (případně skupina) vyberou zanedbanou památku, ke které vytvoří projekt revitalizace. Organizace pořádá také kampaně na zachování památek a budov. Jako příklad se dá uvést kampaň proti stavbě třetí runway v Heathrow, která ohrozí několik památek v oblasti.43 Jednou z nejvýznamnějších kampaní je také Faith in Maintenance, projekt pomoci dobrovolníkům, kteří pečují o historická uctívaná místa, který uspořádal od roku 2007 jiţ 150 kurzů po celé Anglii a Walesu pro anglikánské, protestantské, metodistické, římskokatolické a ţidovské skupiny. Organizace má svou pobočku ve Skotsku, která zde pořádá akce.

41

SPAB: history of SPAB [online] [cit. 10. 1. 2013] dostupné na www: http://www.spab.org.uk/what-is-spab/history-of-the-spab/ 42 SPAB: how we work – Conservation courses, training, campagning, building, scholarships, architects, surveyors, William Morris Fellowship [online] [cit. 11. 1. 2013] dostupné na www: http://www.spab.org.uk/what-is-spab/howwe-work/ 43 SPAB: campaigns [online] [cit. 11. 1. 2013] dostupné na www: http://www.spab.org.uk/noticeboard/campaigns/

47

The UK Association of Building Preservation Trusts Je charita financovaná English Heritage, dalšími organizacemi a členskými příspěvky. Organizace usiluje o sniţování své závislosti na veřejných dotacích a vytváření svých osobních zdrojů. Organizace zaměstnává ředitele na částečný úvazek. Organizace usiluje o sniţování své závislosti na veřejných dotacích a vytváření svých osobních zdrojů. Organizace zaměstnává ředitele na částečný úvazek. Organizace má devět správních obvodů po celé Velké Británii – šest v Anglii, po jednom v Severním Irsku, Skotsku a ve Walesu. Kaţdý obvod má svého představitele a místní komisi, které jsou zodpovědné národní komisi. Národní komise se skládá z předsedy, který je volen členy na tří aţ pětileté období, obvodních představitelů, přidruţených členů a člena jmenovaného The Architectural Heritage Fund. Členové národní komise jsou důvěrníky asociace. Národní komise se schází třikrát do roka, na svých jednáních projednává obchodní záleţitosti a otázky vyvstávající z jednání místních komisí. Národní komise můţe zakládat subkomise, např. výkonné komise, nebo správní komise, které pracují určitou dobu na specifickém problému. Kaţdá místní komise organizuje pravidelná setkání, kterých se účastní ředitel Association of Building Preservation a na kterých se prodiskutují a řeší problémy a navrhují záleţitosti, které potřebují řešení na národní úrovni, které pak představitelé posílají národní komisi. Tímto způsobem je vedení APT instruováno zdola, čímţ sleduje svůj étos. Je to právě energie a entusiasmus v jednotlivých organizacích a jejich dobrovolnících, který dává asociaci sílu.44 Kaţdý rok se koná národní konference v různých částech Velké Británie. The National Trust (The National Trust for Places of Historic Interest or Natural Beauty) Je nezisková nevládní organizace s více neţ 3,7 miliony členy a 60 tisíci dobrovolníky, která se stará o více neţ 350 historických domů, zahrad a monumentů. Historie: Nápad zaloţit National Trustu se zrodil, kdyţ jedna z jeho zakládajících členek, Octavia Hillová byla poţádána v roce 1884 zachovat zahradu Sayes Court v jihovýchodním Londýně. V roce 1895 byl název the National Trust zaregistrován s majetkem půdy ve Walesu. V roce 1931 vznikl National Trust for Scotland. V roce 1946 po druhé světové válce byl ustanoven Národní

44

UKAPT Association of Preservation Trusts – our organisations APT [online] [cit. 13. 1. 2013] dostupné na www: http://www.ukapt.org.uk/pages/our-organisation.html

48

zemský fond, s jeho pomocí byla pak řada vesnických domů převedena do National Trust. V roce 1968 doporučila Bensonova zpráva postoupení řady administrativ na regiony, v důsledku čehoţ následovala dekáda velkého rozvoje organizace. V roce 1981 počet členů dosáhl jiţ milionu. V roce 1990 dvou milionů – více neţ politické strany. V roce 2005 se ústředí přestěhovalo do Swindonu, malá kancelář zůstává v Londýně. Struktura: Organizace má zřízenu správní radu, skládající se z 9 aţ 15 členů a scházející se 6 aţ 8 krát do roka. Správní rada zřizuje komise, a 52 člennou radu, scházející se alespoň 1 krát ročně, která dohlíţí nad dodrţováním dlouhodobých cílů a jíţ je správní rada odpovědná. Existují také regionální rady a poradní panely. V čele organizace stojí její předseda, který vede radu důvěrníků. Sommerset Building Preservation Trust Somerset Building Preservation Trust je nevládní organizace a registrovaná charita vedená 18 zmocněnci, kteří pořádají shromáţdění třikrát do roka. Presidentem je Ralph Clark.45 Organizace získává prostředky z English heritage, Heritage Lottery Fund, Architectural Heritage Fund, Viridor Environmental Company, Britského ministerstva ţivotního prostředí, různými národními a regionálními vládními iniciativami, soukromými dárci a dalšími.46 Organizace v současnosti pracuje na osmi projektech restaurace památek a také jiţ 10 let uděluje cenu Williama Stansella za nejlepší opravy a konverze starých budov v Somersetu.47 Scottish Civic Trust Společnost je registrovaná charita, která usiluje o ochranu významných historických budov ve Skotsku. Trust byl zřízen v roce 1967 jako reakce na dlouhodobé opomíjení situace kolem historických budov a jejich chátrání a bourání. Od roku 1990 pořádal dny otevřených dveří na skotských památkách, tato akce přešla pod názvem European Heritage Days pod Radu Evropy,

45

Somerset Building Preservation Trust [online] [cit. 16. 2. 2013] http://www.sbpt.info/who_runs_the_sbpt.php Somerset Building Preservation Trust [online] [cit. 16. 2. 2013] dostupné na www: http://www.sbpt.info/funding.php 47 Somerset Building Preservation Trust [online] [cit. 16. 2. 2013] dostupné na www: http://www.sbpt.info/william_stansell_awards.php 46

49

přesto však Trust zůstává spolu koordinátorem. V současné době řídí společnost kancelář v Glasgow.48 Společnost má zřízenu 10 člennou správní radu a prezidentem trustu je Sir James DunbarNasmith. Patronem organizace je Princ Charles.49 Klíčovým programem je Community Heritage Project snaţící se o podporu místních organizací a jednotlivců v ochraně skotského kulturního dědictví. Hlavní tři hesla jsou: vzdělávání, zapojení veřejnosti a partnerství.50 Trust funguje jako zastřešující organizace pro více neţ 100 lokálních organizací zabývajících se památkovou péčí a environmentálními otázkami a na základě dotazníkových šetření vyhodnocuje jejich činnost. Vytvořilo také Glasgow Civic Forum, které má slouţit k prohloubení dialogu mezi regionálními skupinami.51 Organizace uděluje cenu My Place Award za projekty s významným přínosem okolí a místní komunitě.52 Organizace poskytuje také poradenské sluţby u stavebních plánů a konzervačních studií a hlídá také dodrţování principů kvality památkové péče. Historic Houses Association Je nezisková organizace reprezentující přes 1500 soukromě vlastněných historických domů, hradů a zahrad po celém Spojeném království, zhruba 300 z nich jsou přístupné veřejnosti s návštěvností kolem 14 milionů za rok. Organizace poskytuje technické a odborné poradenství, semináře a podpůrné sluţby pro své členy, umoţňuje členství „přátel“ pro jednotlivce usilující o stejné cíle, poskytuje školení přidruţeným firmám při spolupráci s majiteli, informuje a lobuje za média, zákonodárce a další

48

History of the Trust – Scottish Civic Trust [online] [cit. 17. 2. 2013] dostupné na www: http://www.scottishcivictrust.org.uk/about/history-of-the-trust.aspx 49 Trustees – Scottish Civic Trust [online] [cit. 17. 2. 2013] dostupné na www: http://www.scottishcivictrust.org.uk/about/trustees.aspx 50 Community heritage project – Scottish Civic Trust [online] [cit. 17. 2. 2013] dostupné na www: http://www.scottishcivictrust.org.uk/about/community-heritage-project.aspx 51 Glasgow Civic Fund - Scottish Civic Trust [online] [cit. 17. 2. 2013] dostupné na www: http://www.scottishcivictrust.org.uk/civic-trust-network/glasgow-civic-forum.aspx 52 My Place Awards - Scottish Civic Trust [online] [cit. 17. 2. 2013] dostupné na www: http://www.scottishcivictrust.org.uk/about/my-place-awards.aspx

50

v oblasti ochrany tohoto kulturního dědictví a jeho hodnotě jako veřejného celospolečenského zájmu a spolupracuje s mezinárodními a jinými organizacemi s podobnými zájmy.53 Organizace je sponzorována i podniky ze ziskového sektoru, na svých stránkách uvádí ty nejvýznamnější.54 V současnosti má organizace spuštěnu svou kampaň Inspirational Places – the value of Britain's historic houses, probíhající od roku 2010 a usilující o uznání zásluh soukromého sektoru v památkové péči od všech stran celého politického spektra, fiskální úlevy na pomoc národně významným historickým budovám, zjednodušení administrativy a další.55 The Architectural Heritage Society of Scotland Je charitativní organizace, která usiluje o ochranu, zachování a zhodnocení skotských budov. Organizace má kolem 1000 členů po celém Skotsku a šest regionálních skupin, které organizují místní aktivity. Společnost pochází ze skupiny vzniklé v roce 1956 jako reakce na hrozící demolici Edinburského George Square. V roce 1959 se přejmenovala na Scottish Georgian Society a v roce 1984 přijala nynější název.56 Prezidentem Simon Green, společnost má zřízenu osmičlennou radu. 57 Vydává ţurnál a dvakrát ročně magazín pro své členy. The Wiltshire Historic Buildings Trust Společnost vznikla v roce 1967 na ochranu, konzervaci a pro nové vyuţití památek ve Wiltshire, je registrovanou charitou. Za tímto cílem zakupuje ohroţené budovy, opraví je a dále prodá a finance následně pouţije na nákup dalšího objektu, navíc jako nezisková organizace má přístup

53

About Us: Historic Houses Association [online] [cit. 21. 2. 2013] dostupné na www: http://www.hha.org.uk/aboutus.html 54 Sponsors: Historic Houses Association [online] [cit. 21. 2. 2013] dostupné na www: http://www.hha.org.uk/sponsors.html 55 Current Campaigns: Historic Houses Asssociation [online] [cit. 21. 2. 2013] dostupné na www: http://www.hha.org.uk/our-policies/current-campaigns.html 56 The Architectual Heritage Society of Scotland: About AHSS [online] [cit. 11. 3. 2013] dostupné na www: http://www.ahss.org.uk/about/ 57 The Architectual Heritage Society of Scotland: Officials [online] [cit. 11. 3. 2013] dostupné na www: http://www.ahss.org.uk/about/11/officials

51

i k dotacím, které jsou pro komerční subjekty nedostupné. V současné době má čtyři aktivní projekty.58 The Architectural Heritage Fund Je registrovaná charita zaloţená v roce 1976 s cílem konzervace historických budov ve Velké Británii. K tomuto účelu poskytuje poradenství, informace a finanční pomoc ve formě grantů a nízko úročených půjček pro projekty prováděné stavebními nadacemi (building preservation trusts), pouze organizace se statutem charity mohou dostat takovouto finanční pomoc a jen na chráněné nebo v památkové zóně se nacházející budovy (nebo ty, které jsou v řízení o prohlášení za památku). Projekt musí být spojen se změnou vlastnictví nebo vyuţitím budovy.59 Je moţné, ţe nadaci, která můţe čerpat finanční zdroje, mohou zaloţit místní úřady spolu s charitami. Fond je financován vládními činiteli i soukromými subjekty, veřejné zdroje pokrývají administrativní náklady, soukromé příspěvky efektivně přispívají na konkrétní projekty. Kaţdý přispívající nad £10 (označován přítel organizace) obdrţí výroční zprávu o všech projektech, které byly podporovány. Existují ještě kategorie podporovatelů a patronů, kteří získávají další výhody. Časté jsou i odkazy v rámci dědictví, které mají tu výhodu, ţe dary charitám nepodléhají dědické dani. Tím pádem je moţné, ţe pokud zůstavitel odkáţe část svého majetku charitě, je moţné, ţe se sníţí hodnota dědictví ostatním osobám pod daňový limit a výsledná daňová povinnost můţe být niţší.60 Organizace je partnerem serveru Funds for Historic Buildings, který poskytuje podrobné poradenství v oblasti dotací na opravy a renovace historických budov.61

3.3 Německo Jako předmět této kapitoly jsem si vybral popis vývoje vlivu veřejnosti na památkovou péči v Německé spolkové republice, zejména v Sasku, kde jsem pobýval na výměnném studijním pobytu. Všímám si zejména postavení veřejnosti od vzniku a vývoje prvních spolků zaměřujících 58

Projects: The Wiltshire Historic Building Trust [online] [cit. 13. 3. 2013] dostupné na www: http://www.whbt.org.uk/projects.php 59 The Architectural Heritage Fund [online] [cit. 25. 2. 2013] dostupné na www: http://www.ahfund.org.uk/index.html 60 The Architectural Heritage Fund [online] [cit. 25. 2. 2013] dostupné na www: http://www.ahfund.org.uk/support.html 61 Funds for Historic Buildings [online] [cit. 26. 2. 2013] dostupné na www: http://www.ffhb.org.uk/index.php

52

se na historii a ochranu památek aţ po jejich moderní činnost a participaci v památkové ochraně a péči. Jako následek napoleonských válek došlo k poškození nebo dokonce zničení mnoha památek a následnému uvědomění si řady občanů i veřejné moci, ţe by jisté architektonické stavby i movité předměty měly poţívat památkovou ochranu. V roce 1819 byla zaloţena baronem von Stein Společnost pro starší německou historickou nauku.62 V témţe roce vznikly i další spolky – Thüringisch-Sächsische Verein für die Erforschung des vaterländischen Altertums und Erhaltung seiner Denkmale a Schlesische Altertumsverein. Tyto spolky se věnovaly zejména výzkumu historie, ale zabývaly se také zachováním památek. Další spolky vznikaly v období následujících 30 let. Aţ po roce 1848 došlo k vytvoření Úhrnného spolku německé historie a dávnověku (1852).63 Jeho základní myšlenkou byla naděje na jednotu Německa alespoň, co se týká spolupráce v oblasti vědy. Na úrovni pozdějších spolkových zemí začaly vznikat první seznamy památek, jejichţ ochrana byla vynucena pod pohrůţkou trestů. K těmto seznamům památek měly spolky poradní odbornou funkci, kdy se vyjadřovaly k jejich zapsání. Spolek podpořil vytvoření archeologického „Centralmuseum für germanische und römische Alterthümer“ v Mohuči a Německého muzea v Norimberku, kde sídlily kulturně historické sbírky. Centrální spolek absorboval řadu odborníků a kapacit z původních zemských spolků, k nové vlně jejich zakládání došlo aţ po vzniku druhého císařství v roce 1871, např. Historische Verein für Dortmund, Verein für die Geschichte der Stadt Nürnberg a Aachener Geschichtsverein. V roce 1887 existovalo 65 spolků zabývajících se historií a ochranou památek, zatímco v roce1900 jich bylo jiţ 142. „Gesamtverein“ se angaţoval proti hrozící demolici např. „Lübecker Holstentor“, ale také vydal konkrétní poţadavky k zacházení s architektonickými památkami. Ty se týkaly mj. „Porta Nigra“ v Trieru, Saalburgu nebo Heidelbergského zámku. Roku 1898 „Gesamtverein“ zřídil komisi pro památkovou péči, která vypracovala rezoluci, jeţ vybízela německé státy k tomu, aby vybudovaly úřední strukturu památkové ochrany a přijaly k tomu odpovídající zákony. Z iniciativy této komise také vznikla akce Den pro památkovou péči, která se konala v letech 1910 aţ 1913. Tato akce měla velký podíl na vybudování kritérií a metod pro památkovou péči. Zde bylo

62 63

V německém originále Gesellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde Gesamtverein der deutschen Geschichts- und Alterthumsvereine

53

poukazováno na hodnotu krajinné, selské architektury a přineslo ideu celistvé památkové ochrany.64 Po roce 1900 došlo kvůli industrializaci k značné změně historických center a velká část zástavby ztratila své vyuţití a hrozilo jí zbourání. Jako reakce na tento vývoj vznikla řada spolků na ochranu památek před zásahy, které se soustředily především na konkrétní případy starých domů. Podporovaly památkovou péči zajišťovanou úřady, ovlivňovaly místní politiku a pomáhaly tak společenskému povědomí o památkách. Vzhledem k industrializaci a s ní spojené změně charakteru městských sídel, došlo samozřejmě k mnoha stavebním úpravám a demolicím starších budov. Proti tomu se začalo stavět stále více a více spolků a občanských iniciativ, které se uţ nesoustřeďovaly pouze na zachování jednotlivé památky, ale na ochranu památek obecně a souvislost mezi nimi a „image“ měst. Jako příklad by se dal uvést v roce 1893 zaloţený spolek historie, který se angaţoval v Dinkelsbühlu. Po roce 1900 se začal prosazovat názor, ţe památky by sice měly být chráněny před zničením, jejich přestavby by však umoţněny být měly, aby zapadaly do celkového vzhledu měst. Přes rozšířený názor, ţe památky by měly být chráněny, neexistovali aţ do vzniku císařství státní konzervátoři. První, Ferdinand von Quast, byl od roku 1843 sám příslušný pro celé Prusko. Zejména ale chyběly vhodné, své době přiměřené zákony na ochranu památek. V roce 1830 vznikla první iniciativa saského prince Johanna pro vytvoření zákona o památkové ochraně, která však selhala. Stejný rok, kdy převzal direktorium Královského saského spolku pro výzkum a uchování domácích památek, vydala vláda námitku, ţe takový zákon by příliš omezil vlastnická práva, ačkoli princ Johann sám v úvodu ke svému návrhu zmínil, ţe „památky jsou statek celého lidstva a nezištná péče státu o ně, by měla být od majetkových vztahů oproštěná.“ 65 Na jednáních Gesamtverein se stále častěji objevovala ţádost o státní památkovou péči a upozorňování na celospolečenské urbanistické změny spojené s nepřiměřenými zásahy do památek, přesto i další iniciativy jako např. ve velkovévodství Bádenském v Prusku také selhaly. Aţ v roce 1902 vznikl v hessenském Darmstadtu zákon, který se týkal památkové

64

Eine Wurzel von Denkmalpflege – Denkmaldebatten [online] [cit. 12. 6. 2012] dostupné na www: http://denkmaldebatten.de/engagement/altertumsvereine/eine-wurzel-der-denkmalpflege/ 65 Heinrich Magirius: Ausstellungskatalog König Johann von Sachsen. Zwischen zwei Welten, Halle an der Saale 2001, S. 479.

54

ochrany. Roku 1919 povýšila Výmarská republika ochranu „památek umění, historie a přírody jako krajiny“ na jeden z cílů ústavy. Přesto zůstala památková péče v gesci říšských zemí66 Na přelomu letopočtu byla památková péče úzce spjatá s ochranou vlasti, jak dokazují nejrůznější propojení. Např. Německý spolek ochrany vlasti zaloţený 1904 jako organizace zastřešující všechny podobné spolky. Roku 1911 se v Salzburgu konala první společná konference týkající se památkové péče a ochrany domoviny. Stejně jako památková péče si i hnutí ochrany vlasti dávalo za cíl zachování památek. Jejich společným úsilím také byla snaha o zachování typického rázu městských center a souborů památek. První sanace starých center měst byly prováděny od poloviny 20. let 20. století.67 V této době také s nástupem elektřiny a jejího širokého vyţití došlo k opouštění mnoha dříve vyuţívaných budov, které ztratily svůj původní účel. Příkladem mohou být mlýny, jejichţ vyuţití vodní energie přestalo být praktické a ekonomicky výhodné. Byli to však nejdříve inţenýři, kteří začali brát ohledy při svých přestavbách a územním plánování, neţ památkáři, kdo začal usilovat o uchování staveb, které ztratily svůj původní účel, ale které měly památkovou či historickotechnickou hodnotu. Inciativa pro uchování technických památek vyšla od Oskara von Millera, předsedy bavorské okresní skupiny Spolku německých inţenýrů a v letech 1912-14 také předsedy spolkového sdruţení. Byl to také on, kdo prosazoval pojem technická památka a snaţil se o zvyšování veřejného povědomí o nich. Iniciativa inţenýrů pro technické památky byla součástí „technického hnutí“ z konce 19. století, které v rámci Spolku německých inţenýrů usilovalo o rovnoprávnost technických vyšších škol s univerzitami klasického zaměření a dosáhlo udílení práva promoce pro pruské technické vyšší školy. Tak prosadilo zapsání dějin techniky jako vědeckého oboru a následné jmenování Conrada Matschosse jako prvního jejího profesora na Techniker Hochschule v Berlíně 1909. Matschoss se také významně přičinil o vytvoření Německého pracovního společenství pro uchování

66

Erste Erfolge – Denkmaldebatten [online] [cit. 12. 6. 2012] dostupné na www: http://denkmaldebatten.de/engagement/altertumsvereine/erste-erfolge/ 67 Engagement für das Altstadtensemble - Denkmaldebatten [online] [cit. 13. 6. 2012] dostupné na www: http://denkmaldebatten.de/engagement/altstadtfreunde/engagement-fuer-das-altstadtensemble/

55

technických památek68 v roce 1928 svolaného Německým muzeem, Spolkem německých inţenýrů a Německým spolkem památkové ochrany. Tato organizace směřovala svůj zájem a také zájem památkové péče na pracovní a výrobní postupy, které určovaly tvar stavby. Tak tato iniciativa obohatila památkovou péči jednak o nová kritéria v architektuře a estetice, protoţe do té doby byly tyto soustředěny zejména na statky uměleckého a historického významu – předindustriální technické stavby byly omezené např. na římské nebo středověké stavby (např. mosty), které však nechápaly jako technické památky, nýbrţ památníky dob minulých. Po nástupu národního socialismu však iniciativa za technické památky byla oslabena a během druhé světové války zcela přerušena. Materiály Conrada Matschosse a Wernera Lindnera, v roce 1932 vydané publikace Technické památky, byly během války téměř zcela zničeny. V poválečných časech získaly památky práce a výroby v NDR prominentní roly. Zatímco v Západním Německu byly všechny síly soustředěny na obnovu hospodářství a uchování technických památek v těchto dobách nehrálo ţádnou roli. První kauzy se objevily aţ později vzhledem k rušení cechů, krizi ocelářského průmyslu a s tím spojené proměny regionů, které se dříve soustředily na těţký průmysl. K zřízení prvních odborů pro průmyslové památky došlo na začátku 70. let, nejdříve v Porýní a Vestfálsku.69 Na počátku 70. let zaţil vývoj měst hlubokou krizi. Snaha znovuvýstavby a obnovy po válce narazila na odpor občanů, kteří usilovali o zachování historických center měst. Dobrým příkladem můţe být Frankfurt nad Mohanem, kde úřady navrhovaly vystěhovat velkou část obyvatel tzv. Westendu – chudší oblasti historických budov ve prospěch výstavby nových, kancelářských. Narazily však na odpor spolku Aktionsgemeinschaft Westend e. V., který vyţadoval ochranu budov a vypracoval alternativu výstavby. Došlo k demonstracím a dokonce prvnímu pokojnému, ale protizákonnému obsazení budov studenty v Německé spolkové republice. Vše vyvrcholilo několika potyčkami s policií. Nakonec však spolek dosáhl změny v městském plánu a přinutil město Frankfurt k zastavení demolice historických budov.70

68

Deutsche Arbeitsgemeinschaft zur Erhaltung Technischer Denkmäler Engagement für technische Denkmale - Denkmaldebatten [online] [cit. 14. 6. 2012] dostupné na www: http://denkmaldebatten.de/engagement/technikerbewegung/engagement-fuer-technische-denkmale/ 70 Eine Zukunft für das Frankfurter Westend - Denkmaldebatten [online] [cit. 12. 6. 2012] dostupné na www: http://denkmaldebatten.de/engagement/buerger-gegen-abriss/eine-zukunft-fuer-das-frankfurter-westend/ 69

56

Výsledkem všech snah památkářů byl zákon o podpoře městské zástavby v roce 1971, ve kterém byla v městském plánování odmítnuta ta opatření, která by během sanací, modernizací a plánování dopravy vedla k poškození starých budov nebo dokonce celých městských částí. Rok 1975 byl vyhlášen evropským úředním aparátem jako rok památkové péče a znamenal vyjádření změny veřejného povědomí o historickém dědictví a cílil na posílení moci památkové ochrany. Akce se setkala s velmi vřelým přijetím od veřejnosti a dá se povaţovat za úspěšnou. V Německu pro něj byla zřízena celá komise, která je v současnosti aktivní pod jménem Německá národní komise pro památkovou ochranu. V roce 1976 vydal Roland Günter, který se angaţoval zejména proti demolicím průmyslových budov a sídlišť pracujících v Eisenheimu, „Příručku pro občanská sdruţení“. Památková ochrana byla rozšířena nejen na budovy postavené do roku 1870, ale i na architektonické památky do roku 1945 s tím, ţe se vyskytly i případy chráněných budov po roce 1945 a také historických zahrad. Přijat byl také pojem soubor památkově chráněných budov, který byl rozpracován jiţ kolem roku 1900. Pojem soubor památek a jejich okolí, získal mnohem větší uznání. Kromě dříve chráněných významných objektů získalo moţnost ochrany také okolí památky – zejména zahrady a parky, celá centra měst, silnice a soubory budov a prostranství. I díky vlivu německých národních komisí schválily spolkové země Benátskou chartu (1964), která kromě restaurování a ochrany jednotlivých památek rozšířila péči o soubory památek. Památkové zákony také rozšířily pojem památky o technická, sociální a průmyslově historická kritéria. Těţištěm „vědecky“ zdůvodněných zákazů rekonstrukce na základě Benátské charty byl pokus zastavit „znovuvýstavbu“ po druhé světové válce. Proti tomu stála kampaň za rok památkové ochrany, která usilovala o rekonstrukci starého krásného města a částečnou rekonstrukci památek za určitých podmínek. Výsledkem bylo velké mnoţství kompromisů a situaci samozřejmě nezjednodušila ambivalentní definice památkových pojmů. Právě v posledních letech se tak vede diskuze o oprávněnosti ochrany budov z šedesátých a sedmdesátých let, či zda se jedná o pokaţení městských ploch neuváţenými rekonstrukcemi údajných historických budov.71

71

Europäisches Denkmalschutzjahr - Denkmaldebatten [online] [cit. 13. 6. 2012] dostupné na www: http://denkmaldebatten.de/engagement/buerger-gegen-abriss/europaeisches-denkmalschutzjahr/

57

Po sjednocení Německa došlo k mnoha strukturálním změnám, které měly za následek v bývalé východní části a několika slabších regionech západu mj. i vznik mnoha brownfields a mezi nimi i řady chátrajících památkových objektů. Jako reakci na tuto nepříznivou situaci spustily spolkové země v roce 2002 program Přestavba měst východu. V roce 2004 pak následoval podobný program Přestavba měst západu. Jen ve východních spolkových zemích bylo od té doby vyuţito přes 2,5 miliard Euro na obnovu nevyuţitých obytných domů a čtvrtí, kde došlo ke konsolidaci trhu s bydlením. Demolice budov se však nekoncentrovaly pouze na bezvýznamnou architekturu a sídliště na okrajích měst, zasáhly i kvalitní nesanované stavby, města tak ztrácela svůj osobitý ráz a historickou a kulturní sloţku. Jako příklad se v této souvislosti dá uvést Lipsko, které mělo v roce 1998 téměř o 100 000 obyvatel méně neţ v roce 1989. Volné obytné prostory se snaţily úřady buď nechat zbourat, nebo leţet ladem, coţ pochopitelně vyvolávalo protesty místních obyvatel. Vše se točilo v „začarovaném kruhu“ – oblasti, které byly neudrţované, byly opouštěny jejich původními obyvateli, prázdné prostory vedly k dalšímu chátrání, zhoršování image a stupňování konfliktů vedly k vytváření slumů, z kterých se jejich obyvatelé pokoušeli vystěhovat. Jako reakce na tuto situaci vznikla řada iniciativ, které usilují o nápravu a pomoc prázdným budovám, jako příklad se dá uvést lipský spolek HausHalten, který se od roku 2003 snaţí o zprostředkovávání domů, aby napomohl údrţbě starých staveb a obydlení opouštěných čtvrtí. Přišel na myšlenku uspořádání, ţe nájemce by platil pouze provozní náklady, ale musel na vlastní náklady prostory renovovat a jako dohlíţitel kontrolovat zbytek domu. Cílem je udrţení hodnoty a zajištění budovy pro majitele. V Lipsku existuje kolem třinácti takto dohlíţených domů, další tři byly převedeny na standardní podnájemní poměr. Z počátku měl spolek problémy přesvědčit majitele k účasti na iniciativě domů pod dohledem, V letech 2008–2009 však byl Lipský spolek podporován spolkovou vládou. V současné době lipské stavební úřady úzce spolupracují se spolkem. Spolková vláda a spolkové země si uvědomily moţnou hrozbu zbourání památkově cenných budov a demolice budov starších r. 1919 nedostávají ţádnou podporu. Objevila se nová idea „dohlíţených obchůdků“, kdy dohlíţí na dříve prázdné budovy sousedé a mohou je vyuţívat spolu s přilehlými zahradami a dvory.72

72

Erhalt durch Zwischennutzung - Denkmaldebatten [online] [cit. 13. 6. 2012] dostupné na www: http://denkmaldebatten.de/engagement/denkmalwaechter/erhalt-durch-zwischennutzung/

58

V reakci na ztrátu původní funkce památek a jejich následné nevyuţívání začaly obce vstupovat do jakéhosi vzájemně výhodného vztahu se soukromými majiteli, kteří je poskytli k neformálnímu „přivlastnění“, čímţ došlo k omezení vandalizmu a dalšího chátrání. Akvizice podpůrných prostředků pro přestavby je tím zjednodušena, běţné náklady jsou hrazeny uţivateli. V případě jiné moţnosti zhodnocení budov můţe být smlouva o pouţití ukončena. 73 Další variantou můţe být tzv. „Bydlení na zkoušku“, kdy je nabízeno seriózním zájemcům bezplatné bydlení po dobu jednoho týdne v některém z mnoha nevyuţitých bytů v starších domech, aby tak vyzkoušeli jeho kvalitu.74 Pro památkovou ochranu jsou přechodná vyuţívání, uţitečný prostředek na uchování a péči o historickou zástavbu. Památková péče, která se kvůli přibývání stavebních památek a současnému úbytku personálních a finančních prostředků sama ocitá v prekérní situaci, se snaţí zprostředkovat tuto formu vyuţívání památek a vyzdvihuje její přínos v tom, ţe dokáţe zachránit památku na určitý čas před chátráním. Současné konzervování je v mnoha ohledech udrţování stavu. V ne kaţdém stavu však jsou památkářské standardy prosaditelné a čekání na finančně silné investory patří údajně minulosti, proto je hledání strategií mezidobí zapotřebí.75 Nezanedbatelnou roli na ochraně starých měst a městských památkových center hrají také obrovské dary, četné příspěvky a mnohé občanské aktivity. Závěr: Dá se říci, ţe ve vývoji památkové péče v Německu, konkrétně zkoumaném zejména Sasku, lze vypozorovat určité tendence. Jednak je tu tendence vyššího zapojení veřejnosti v podobě nejrůznějších památkových hnutí a sdruţení a tím vznikající demokratický tlak na úřady na nápravu nevyhovujících stavů památek a také rostoucí vliv těchto sdruţení, situaci, kdy tato sdruţení jsou akceptována jako poradní orgán s důvěrnou znalostí místní situace. Další tendencí je rozšiřování pojmu památka i na další stavební objekty jako jsou například technické nebo

73

WILLINGER, S. Leerstand als Möglichkeitsraum. Urbanistische Strategien zur Revitalisierung in den Innenstädten, in: Information zur Raumentwicklung, Heft 6, 2005, s. 401 74 Vom Nutzen der Nutzung - Denkmaldebatten[online] [cit. 15. 6. 2012] dostupné na www: http://denkmaldebatten.de/engagement/denkmalwaechter/vom-nutzen-der-nutzung/ 75 BRANDT, S. Gibt es eine Denkmalpflege jenseits baulicher Eingriffe? in: Meier, H. R. (Hg.): Denkmal in der Stadt – die Stadt als Denkmal. Dresden 2004, S. 55

59

náboţenské stavby či okolí památek a zahrady a později také snaha o jejich záchranu a sanaci. Oproti situaci v České republice je v západních zemích pozorovatelná kontinuita nepřerušená změnami politického reţimu po roce 1945, zatímco ve východních zemích je situace v mnoha ohledech podobná té naší – vzhledem k strukturálním změnám došlo k vzniku mnoha nevyuţívaných, často technických a průmyslových památek. Další odlišností je existující významný segment neziskových, veřejně prospěšných organizací, institucí a nadací pro něţ je vybudován sice sloţitý, ale fungující systém legislativních, finančních a zejména daňových podpor, které umoţňují postupně omezovat přímé dotace z veřejných zdrojů a spoléhat se na rostoucí roli zdrojů z nestátní sféry.76

76

NPU_EXPERTNI_ZPRAVA_VSE_k_akvizicim [online] s. 25 [cit. 23. 3. 2013] dostupné nawww:

http://www.npu.cz/download/1361440455/NPU_EXPERTNI_ZPRAVA_VSE_k_akvizicim.pdf.,

60

3.4 Česko 3.4.1 Seznam vybraných sdružení ASORKD ASORKD Asociace Sdruţení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR je samostatnou právnickou osobou s působností po celé ČR a sídlem v Praze. Hlavním cílem Asociace je sjednotit různá občanská sdruţení, které usilují o ochranu a rozvoj hmotného i nehmotného kulturního dědictví ČR, a aktivity v památkových kauzách.77 Prezidentem a spoluzakladatelem je Pavel P. Ries. Podle vlastních stanov plní asociace tyto úkoly: 1) pomáhá při tvorbě legislativy týkající se památkové péče a vyjadřuje se k ní, 2) zastupuje členská občanská sdruţení a společnosti při jednání s institucemi a orgány státní správy a samosprávy, 3) iniciuje činnost orgánů státní správy a samosprávy týkající se ochrany kulturního dědictví, 4) zastupuje členy a členské organizace v jednáních a spolupracuje se zahraničními orgány a institucemi, 5) vyjadřuje se z profesního hlediska k činnosti svých členů a jiných subjektů, jejichţ činnost se týká památkové péče, 6) usiluje o pozitivní obraz Asociace u veřejnosti, propaguje a popularizuje tématiku péče o kulturní památky v očích veřejnosti, 7) poskytuje informace o vývoji tématiky ochrany památkové péče pro své členy, 8) vytváří platformu pro činnost a spolupráci svých členů, 9) poskytuje poradenství pro své členy, 10) propaguje logo své organizace a zajišťuje jeho právní ochranu.78 Orgány jsou 1. Členská konference – Nejvyšší orgán, členem jsou všechny členské organizace, kaţdá má jeden volební hlas, je svolávána alespoň jedenkrát ročně, program jednání musí být vyhlášen

77 78

Kdo jsme Asorkd [online] [cit. 15. 3. 2013] dostupné na www: http://www.asorkd.cz/kdo-jsme/ Stanovy ASORKD [online] [cit. 16. 3. 2013] dostupné na www: http://www.asorkd.cz/kdo-jsme/stanovy/

61

alespoň 30 dní předem. K schválení je potřeba prostá většina, k schválení změny stanov dvoutřetinová většina. Členská konference volí prezidium a revizní komisi. 2. Prezidium ASORKD je výkonný orgán, který řídí činnost asociace, přijímá nové členy a ruší členství, zřizuje a ruší odborné sekce a pracovní komise. Tvoří ho prezident, dva viceprezidenti a 4 další členové, volení členskou konferencí tajným hlasováním na dobu dvou let. 3. Funkce prezidenta je kontrolovat provádění usnesení členské konference, sledování činnosti sekcí, zastupování asociace navenek, svolávání a řízení jednání členské konference, předkládání prezidiu ke schválení návrh programu a odvolávat funkcionáře prezidia, sekcí a komisí. Dále pověřuje jednotlivé členy prezidia zastupováním v jednotlivých orgánech a organizacích, řídí činnost sekretariátu a dalších pracovníků ASORKD příp. Smluvních organizací, odpovídá za řádné vedení výdajů a účetnictví, evidence a správu majetku. Tříčlenná Revizní komise je volena z řadových členů na dva roky, odpovídá se členské konferenci. Volí si ze svého středu předsedu. Kontroluje způsob hospodaření a plnění usnesení členské konference. Odborné sekce jsou určeny k řešení problémů podle zaměření činnosti svých členů a vypracovávají doporučení pro prezidium a členskou konferenci. Pracovní komise řeší odborné úkoly pro celou Asociaci.79 Klub za starou Prahu Duchovním otcem myšlenky byl spisovatel Vilém Mrštík. Klub byl zaloţen spontánně 28. ledna 1900, v době soustředěného náporu stavebních podnikatelů na výhodné vyuţití parcel historického centra města, kterému však musely předcházet demolice cenné historické zástavby. Od roku 1910 začalo vycházet klubovní periodikum. Jiţ před první světovou válkou vznikly klubovní pobočky – např. v Českých Budějovicích, Pelhřimově, Domaţlicích, Plzni, Rokycanech, Mělníku, Pardubicích. Po vzniku první republiky se klub snaţil omezovat negativní zásahy do památek spojené s odstraňováním habsburských symbolů. Vloţil se také do diskuze o dostavbě katedrály sv. Víta, kdy ovlivněn myšlenkami Aloise Riegela, poţadoval oddělení staré stavby od dostavby, to se však nakonec nestalo a byla vyslyšena snaha o spojení hlavní lodi chrámu. Řešil také dostavbu tzv. Petřínské komunikace, jeţ vyústila v urbanistickou soutěţ, v níţ 79

Stanovy ASORKD [online] [cit. 16. 3. 2013] dostupné na www: http://www.asorkd.cz/kdo-jsme/stanovy/

62

zvítězil člen domácí rady Klubu Alois Kubiček, na základě jehoţ návrhů byly vybourány Letenský a Strahovský tunel.80 Během války byla činnost utlumena, v padesátých a šedesátých letech se objevily tendence podřídit klub státní správě, podařilo se ale uchovat samostatnost. V 80. letech se nepodařilo zachránit nádraţí Těšnov, ale klub uspěl v záchraně školy na Komenského náměstí a Vinohradské trţnice.81 Po změně politického reţimu v roce 1989 Klub Za starou Prahu začal bojovat s investory poţadujícími demolice i v historickém jádru Prahy i přes jeho zapsání v roce 1992 do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.82 Za svou činnost byl jiţ v roce 1990 oceněn Evropskou cenou památkové péče udělenou Nadací Fridricha von Stein v Hamburku.83 Dvakrát ročně vycházejí Zprávy Klubu Za starou Prahu s řadou aktuálních příspěvků i odborných článků. V současné chvíli má Klub statut občanského sdruţení, právnické osoby a sídlí v prostorách románské věţe Juditina mostu (menší Malostranská mostecká věţ 1, Praha 1), dlouhodobě pronajatých Obvodním úřadem městské části Praha 1. Jeho členskou základnu tvoří cca 1200 členů. Jako cíl si klade ochranu kulturních památek, historické městské zeleně a veřejné estetiky pomocí konferencí (i protestních), přednášek, prohlídek, podáváním interpelací, ţádostí, peticí, rozkladů, pamětních spisů samosprávným a veřejným institucím i jednotlivcům, dále vydáváním broţur, letáků i periodických publikací, sbírkami, výstavami, společenskými večery, zřizováním místních odborů (pobočných sdruţení) a účastí ve správních i jiných řízeních. Předsedkyně je PhDr. Kateřina Bečková, místopředsedové jsou Ing. Arch. Jan Bárta a PhDr. Richard Biegel, Ph.D., který je i jednatelem. Klub má zřízenu Domácí radu, jejíţ předsedkyní je téţ PhDr. Bečková.

80

Mezi válkami – Klub za starou Prahu [online] [cit. 18. 3. 2013] dostupné na www: http://www.zastarouprahu.cz/historie/mezi-valkami 81 Od války do 80. let – Klub za starou Prahu [online] [cit. 18. 3. 2013] dostupné na www: http://www.zastarouprahu.cz/historie/od-valky-do-80-let 82 Devadesátá léta – Klub za starou Prahu [online] [cit. 18. 3. 2013] dostupné na www: http://www.zastarouprahu.cz/historie/devadesata-leta 83 Ocenění - Klub za starou Prahu [online] [cit. 18. 3. 2013] dostupné na www: http://www.zastarouprahu.cz/historie/oceneni

63

Asociace majitelů hradů a zámků Asociace se sídlem v Praze má 44 členů - majitelů historických nemovitostí a 5 čestných členů.84 Jako hlavní cíl si klade záchranu historických památek v České republice, které se nacházejí v soukromém vlastnictví. Nejvyšším orgánem je valná hromada, schází se alespoň jedenkrát ročně. Rozhoduje o dlouhodobé koncepci a cílech asociace, volí předsedu asociace (zároveň předsedu představenstva) a další členy představenstva. Schvaluje stanovy a jejich změny, výroční zprávu, rozpočet a další zásadní materiály. Představenstvo je sloţeno z předsedy a šesti aţ deseti členů asociace nebo členských právnických osob, z nichţ je zvolen místopředseda, případně tajemník, účetní a další funkcionáři. Zasedá minimálně čtyřikrát za rok, zodpovídá za hospodaření a sestavuje rozpočet.85 Zástupce asociace pracuje v expertním výboru ministerstva kultury pro péči o historické památky, coţ jí umoţňuje ovlivňovat tvorbu nové legislativy v oblasti památkové péče. Asociace usiluje o výraznější daňová zvýhodnění pro majitele nemovitých památkově chráněných objektů. Za cíl si také klade ustanovit pravidelné dotace poskytované jak státem, tak i Evropskou unií na údrţbu památek vlastněných soukromými osobami.86 Organizace je členem panevropské organizace Europa Nostra a Unie evropských asociací historických památek.87 Hnutí Brontosaurus Hnutí je uskupením převáţně mladých lidí do 26 let, kteří se zabývají dobrovolnickou činností pro přírodu a památky. Historie: Akce Brontosaurus se zrodila v lednu 1974 pod heslem: „Brontosaurus to nepřeţil, protoţe přerostl své moţnosti“ a s logem Vladimíra Jiránka, Byla reakcí na Rok ţivotního prostředí, který

84

Členové, AMHZ Asociace majitelů hradů a zámků [online] [cit. 19. 4. 2013] dostupné na www: http://www.amhz.cz/clenove.html 85 Stanovy, AMHZ Asociace majitelů hradů a zámků [online] [cit. 19. 4. 2013] dostupné na www: http://www.amhz.cz/stanovy.html 86 O naší činnosti AMHZ Asociace majitelů hradů a zámků [online] [cit. 19. 4. 2013] dostupné na www: http://www.amhz.cz/o-nas-cinnosti.html 87 O naší činnosti vztahy AMHZ Asociace majitelů hradů a zámků [online] [cit. 19. 4. 2013] dostupné na www: http://www.amhz.cz/o-nas-cinnosti-vztahy.html

64

vyhlásila Organizace spojených národů. Vůdčí osobností akce byl novinář Josef Velek, původně se mělo jednat o jednoroční kampaň, ale pro velký ohlas, zejména mezi mladými lidmi se z akce vyvinulo Hnutí Brontosaurus, tedy celý program výchovy k ekologicky příznivějšímu myšlení a jednání. Uţ v roce 1974 byly uspořádány víkendové a prázdninové akce v přírodě, v roce 1978 první tábory pro mládeţ na pomoc přírodě – Prázdniny s Brontosaurem. V lednu 1990 proběhla 1. konference Hnutí Brontosaurus, na níţ vznikla organizace v současné podobě, během dalších let probíhala diskuze o dalším fungování, která vedla k rozdělení na dvě nezávislé organizace Hnutí Brontosaurus a Asociaci Brontosaura. V roce 2009 Hnutí Brontosaurus oslavilo jiţ 35 let existence, je členem asociace ekologických neziskových organizací Zelený kruh a Youth and Environment Europe. V současné době má více neţ 1000 členů, kteří si mezi sebou volí vedení. Organizace se skládá ze základních článků, seskupení lidí, kteří pořádají akce pod hlavičkou hnutí a věnují se buď ochraně přírody, vzdělávání, menším opravám hradů a zámků nebo alespoň sportu. Průměrně mají přes 30 členů, některé jsou ale větší s aţ 100 členy. Kromě členství v základním článku organizace nabízí také individuální členství, kdy je takový člen evidován na ústředí. Nebo dobrovolnictví, kdy se prakticky kaţdý můţe stát krátkodobým nebo i dobrovolným spolupracovníkem hnutí a být členem dobrovolnické skupiny a případně i dobroklubu, večerního klubu, který pořádá zábavné tematické akce v Praze a Brně. V neposlední řadě je také moţné být příznivcem – přispět jednorázově nebo opakovaně i relativně malou finanční částkou. Svou přízeň hnutí jiţ vyjádřili Lenka Dusilová, Světlana Nálepková či Pavel Liška.88 Akce památky patří mezi programy nabízené Hnutím Brontosaurus a skládá se ze tří částí: - dobrovolnická pomoc památkám v určené lokalitě pod odborným dohledem (v souladu se zákoníkem práce), - záţitkový zábavný program - vzdělávání z oblasti památek a historie (většinou formou prohlídky, přednášky či záţitkovou pedagogikou).89

88

Podpořte – nás Hnutí Brontosaurus [online] [cit. 16. 4. 2013] dostupné na www: http://www.brontosaurus.cz/podporte-nas 89 O akci památky [online] [cit. 17. 4. 2013] dostupné na www: http://www.akcepamatky.cz/o-akci-pamatky

65

Hnutí pečuje o řadu lokalit, mezi nimi 7 hradů (např. hrad Veveří), 8 zámků a další památky jako osadu Křivolík, pevnost Josefov nebo skanzen Nasavrky. Součástí památkových akcí je i projekt DRAK – putování za Drobnou Architekturou Krajiny, který vznikl na konci roku 2010, jeho cílem je zmapování drobné architektury a následné vypracování dat do map a průvodců. Poté pak následuje vytipování a oprava drobných památek se zapojením veřejnosti ve volném čase. V letech 2011 a 2012 se Hnutí Brontosaurus v rámci projektu DRAK věnovalo zejména Mikroregionu Bílý potok v okrese Brno-venkov. K projektu také patří převáţně víkendové poznávací akce spojené s návštěvou významných míst v Brně, spojených s jeho historií. Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska Na svých stránkách Sdruţení historických sídel Čech, Moravy a Slezska prohlašuje, ţe je „dobrovolná, zájmová, nestranická a nevládní organizace sdruţující především historické obce nebo jejich části, na jejichţ území jsou zachovány významné kulturní hodnoty, zejména nemovité památky“ a usiluje o uchování a trvalou vyuţitelnost kulturního dědictví. Vzniklo z iniciativy měst v listopadu roku 1990. K 1. 2. 2012 mělo celkem 212 členů, z toho 204 řádných (obcí, měst a městských částí) a 8 přidruţených.90 Dále uvádí, ţe v rámci svých činností: popularizuje, zveřejňuje a propaguje kulturní dědictví, pořádá veřejnosti přístupné výstavy, odborné semináře, konference a další setkání. Snaţí se lobbovat ve prospěch historických sídel při úpravě či tvorbě právních norem, dále spolupracuje s organizacemi a institucemi usilujícími o podobné cíle v ČR i zahraničí. Mezi

nejvýznamnější

činnosti

patří

spravování

(společně

s Ministerstvem

kultury

a Ministerstvem pro místní rozvoj) Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Od roku 1994 je udělována cena za nejlepší přípravu a realizaci tohoto programu s právem uţívat titul Historické město roku. Od roku 1991 bylo sdruţení spolupořadatelem a v roce 1998 se stalo hlavním organizátorem Dnů evropského dědictví, coţ jsou dny otevřených památek vţdy v měsíci září. Jde o celoevropský

90

SHSČMS [online] [cit. 18. 4. 2013] dostupné na www: http://www.shscms.cz/o-sdruzeni-shscms.html

66

projekt k neformálnímu uvědomování si kořenů národních identit a ochraně kulturního odkazu předků. Celá akce je pod záštitou Rady Evropy a v ČR také vrcholných státních orgánů.91 Vrcholným orgánem Sdruţení je sněm, který se koná jednou za několik let, poslední se konal 24. a 25. března 2011 v Přerově. Výbor sdruţení řídí jeho činnost mezi sněmy a odpovídá za hospodaření a majetek. Skládá se ze tří členů za kaţdý kraj. Činnost výboru řídí předseda. Předsednictvo se z pověření výboru zabývá aktuálními otázkami, které jsou třeba řešit mezi schůzemi výboru. Skládá se z jednoho člena po kaţdém kraji, zpravidla z členů výborů z nejvýznamnějších členských sídel. Kontrolní komise dohlíţí na dodrţování stanov a obecně závazných předpisů v činnosti Sdruţení. Prověřuje stíţnosti a oznámení, navrhuje opatření k nápravě a kontroluje plnění úkolů programového prohlášení a usnesení sněmu. V případech vyloučení jejich členů rozhoduje odvolávání. Vţdy do 31. 3. kaţdého roku provádí kontrolu činnosti a hospodaření Sdruţení za uplynulý rok a předkládá výboru Sdruţení písemnou zprávu o jejím výsledku. Tady není developerovo Občanské sdruţení Tady není developerovo, o.s. vzniklo začátkem roku 2011 s cílem zasadit se o ochranu přírody a kulturního dědictví na Praze 3, jejíţ charakter je stále více ohroţován necitlivými stavebními záměry developerů. Jeho hlavní aktivity se týkají funkcionalistické budovy hlavního nádraţí. Sídlo sdruţení je Řehořova 46, Praha 3 – Ţiţkov, předsedou je Dan Merta, dalšími členy výboru jsou Helena Benýšková, Matěj Stropnický a Dana Tomášová. Iniciativa Za novou Prahu – usiluje o diskuzi veřejnosti a státních orgánů vedoucí k smysluplnému a zdravému rozvoji města včetně nových staveb a přestaveb, zároveň spojenou s respektováním zájmů usilujících o památkovou ochranu objektů. Podle prohlášení členů se jedná o harmonický a vyváţený vývoj města spojený s přijetím vize a dlouhodobých cílů, kam má Praha směřovat.92

91

Více: http://www.coe.int/t/dg4/cultureheritage/heritage/EHD/default_en.asp Archiweb.cz – Nová iniciativa: Za novou Prahu [online] [cit. 29. 3. 2013] Dostupné na www: http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=1&id=9569& 92

67

Archaia Brno o.p.s. Česká nestátní nezisková organizace s právním statutem obecně prospěšné společnosti. Jejím posláním je ochrana, záchrana, dokumentace a výzkum archeologických, stavebních a jiných historických památek, a také výchova, vzdělávání a popularizace v oblasti archeologie a památkové péče. Těţištěm činnosti společnosti jsou záchranné a předstihové archeologické výzkumy a stavebně historické průzkumy na území historických jader a předměstí moravských měst a městeček, především Brna a Jihlavy. Vyhodnocování a dále prezentování jejich výsledků veřejnosti.93 PragueWatch Občanské sdruţení PragueWatch se snaţí kriticky hodnotit rozvoj Prahy a praţské městské politiky. Usiluje o transparentnost v městském plánování a informování veřejnosti o probíhajících kauzách a chystaných problematických stavbách, přestavbách a developerských projektech. Sdruţení provozuje web Praguewatch.cz, který je internetovým průvodcem po praţských kauzách, sporných případech městského plánování, ohroţených kulturních a veřejných prostorech, parcích a dalších lokalitách, které tvoří ţivé město. Web připravuje občanské sdruţení PragueWatch ve spolupráci s Ateliérem pro ţivotní prostředí. Praguewatch.cz podpořila nadace Open Society Fund Praha. Činnost sdruţení není spojena s ţádnou politickou stranou. Podle svých stránek správní radu tvoří: Marek Čaněk, Michaela Pixová, Jan Šamánek. Sdruţení se podílí na projektu Praţská památková realita vzniklém 2011 v Ústavu pro dějiny umění FF UK, který dokumentuje všechny významné památkové kauzy v praţské památkové rezervaci od roku 1990. Dále se také účastní iniciativy Letná sobě!, projektu Praha (ne)kulturní Praţského fóra upozorňující na špatné poměry památkové péče v Praze, jejich nekoncepčnost, nesystematičnost a netransparentnost. Součástí je i tzv. Praţská demoliční tour upozorňující na stavby zbourané i na zbourání čekající a „masopustní průvod aneb neváţně o váţné problematice památkové péče“.94

93

Archaiabrno o.p.s. [online] [cit. 14. 3. 2013] Dostupné na www: http://www.archaiabrno.cz/home_cs/?acc=home Praguewatch – Praha pod lupou [online] [cit. 15. 3. 2013] Dostupné na www: http://praguewatch.cz/page/index/11 94

68

Občanských sdruţení a neziskových organizací je velké mnoţství, proto se omezuji jen na výčet některých, která mne zaujala: Spolek pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova95 Občanské druţení Hartenberg o.s96 Castellum97 Občanské sdruţení pro záchranu a obnovu regionální kulturní památky Nechvátalův Mlýn v Dašově Přátelé Starého Pivovaru v Brně Brnění, o. s.98 a 4AM Fórum pro architekturu a média99 která se podílela na iniciativě Nechceme podzemní garáţe na Zelném trhu100 Občanské sdruţení Vaňkovka101 Nadační fond kulturního dědictví českých a moravských varhan (Prostějov) Obnova kulturního dědictví údolí Desné102 občanské sdruţení PREDMOSTENZIS103 Občanské sdruţení "U NÁS"104 Nadační fond na opravu Kosteleckého kostela na Hané Sdruţení přátel hradu Roštejna105 Spolek pro záchranu památek červenořečických106 Klub UNESCO Kroměříţ107 Sdruţení Zlenice108

95

Viz http://www.hradkrasov.cz/index.php?id=5 Viz http://www.hartenberg.cz/hartenberg-o-s 97 Viz http://www.castellum.cz/ 98 Viz http://www.osbrneni.cz 99 Viz http://www.forum4am.cz/ 100 Viz http://nesouhlasim.webnode.cz/ 101 Viz http://www.vankovka.cz/index.php?lang=cz&page=5 102 Viz http://vresovka.cz/ 103 Viz http://predmost.cz/ 104 Viz http://osunas.unas.cz/ 105 Viz http://www.volny.cz/rostejn/rok2007/index2007.htm 106 Viz http://www.slamovani.cz/cz-5-spolek-na-zachranu-pamatek-cervenorecickych.html 107 Viz http://www.unesco-kromeriz.cz/ 108 Viz http://www.zlenice.cz/ 96

69

4 Případové studie 4.1 Česko Karlův most V letech 2007–2010 probíhala oprava Karlova mostu v Praze. Způsob opravy vyvolal vlnu pobouření a kritiky nejen u odborné, ale i u laické veřejnosti. Díky masivnímu mediálnímu tlaku iniciovanému zejména Asociací sdruţení pro rozvoj kulturního dědictví (ASORKD), které se podařilo získat více jak 43.000 podpisů pod petici „Zachraňte Karlův most“, došlo k zastavení následných prací, takţe byla ukončena jen první etapa. Celá kauza byla projednávána i organizací UNESCO, která uznala oprávněnost kritiky. Zásadními výtkami bylo, ţe celá oprava probíhala bez předchozího stavebně historického průzkumu, ţe byly na zábradlí mostu vyjímány kameny, které nebyly poškozeny a nahrazovány strojně opracovanými kameny na místo klasicky řemeslně zpracovanými kameníkem, to souviselo i s tím, ţe celou akci prováděla firma bez zkušeností s opravou památek. V roce 2010 zaslala ASORKD formou otevřeného dopisu zastupitelstvu hlavního města Prahy 12 poţadavků, které však dosud nebyly projednány. Poţadavky se týkaly jednak odborné stránky a jednak hospodaření. Mimo jiné asociace ţádala vysvětlení, proč byla vybrána firma, která neměla doposud zkušenosti s opravou památek tohoto druhu, proč nebyl proveden stavebně historický průzkum, jak to, ţe došlo k výměně kamenů nad rámec poţadavků komise. Dále bylo poţadováno provést účetní audit nákladů na opravu mostu, atd. 109 Poţadavky ASORKD však nebyly zastupitelstvem do konce roku 2012 projednány, teprve začátkem letošního roku došlo ke schůzce zástupců ASORKD se zastupitelem a radním pro kulturu Ing. Václavem Novotným. Ten je informoval, ţe v současné době probíhá stavebně historický průzkum a po jeho skončení bude vypsáno nové výběrové řízení na dodavatele, kde jiţ bude poţadavek, aby práce prováděli zkušení restaurátoři kamene. Doporučil ASORD, aby se se svými poţadavky znovu obrátila na radu města.110 Zdálo by se tedy, ţe jde o pozitivní příklad, kdy díky občanské iniciativě, petici a mediálnímu tlaku bylo zastaveno ničení památky. Na druhé straně je třeba dodat, ţe za špatnou opravu nebyl nikdo potrestán, neboť správní delikt ve věci poškození

109 110

http://www.asorkd.cz/karluv-most/ Další body jednání jsou dostupné na http://www.asorkd.cz/karluv-most

70

Národní kulturní památky byl promlčen. Coţ je signál, pro všechny majitele památek, ţe je mohou bez obav znehodnocovat a ţádné sankce jim v podstatě nehrozí. Přerov nad Labem – zámek – úspěch památkové péče? Historie: Na místě původní gotické tvrze byl postaven roku 1380 hrádek jako správní sídlo břevnovského kláštera. Hrádek měnil majitele (mezi nimi např. i císař Zikmund), po konfiskaci majetku po stavovském povstání byl zabaven a začleněn do královských statků Ferdinanda I. Habsburského. V druhé polovině 16. století podstoupil hrádek rekonstrukci a přestavbu na renesanční zámek. 1639 severozápadní křídlo vypálili a pobořili Švédové, ještě v 17. století byly tyto části odstraněny a jiţní a východní křídlo bylo opraveno. V letech 1872–1873 došlo k vybudování opěrných pilířů a v letech 1960–1964 k rekonstrukci. V současné době tato dvoukřídlá dvoupatrová budova se zachovalou renesanční a gotickou zástavbou patří Českému rozhlasu, který ji (ještě jako Československý) získal za symbolickou cenu v osmdesátých letech a kterému ještě do roku 2006 slouţila jako archiv.111 Ten se také pokusil na začátku roku 2012 prodat tuto památku do soukromých rukou. Zájem o budovu projevila podnikatelka Jana Válková a její přítel, bývalý redaktor (a podle některých zdrojů i bývalý důvěrný spolupracovník Stb) Martin Švehla, kteří nabídli 16,5 milionu Kč (původní ţádaná cena byla 20 milionů Kč). Vzhledem k tomu, ţe ani jeden z nich nenabídl důvěryhodnou koncepci budoucího vyuţití památky, zvedla se velká bouře nevole a obav občanů z moţné ztráty kulturního vyuţití pro obyvatele obce a návštěvníky. i díky lobbingu sdruţení ASORKD, upozorňováním na podezřelou vazbu Švehly na náměstka generálního ředitele Českého rozhlasu pro správu a provoz Oldřicha Šestáka, nesouhlasu tehdejšího hejtmana a peticím se podařilo prodej oddálit. a i díky upozornění operního pěvce Lea Mariana Vodičky na moţnost restitučního nároku Náboţenské obce Církve československé husitské v Přerově nad Labem, byla na přerovský zámek a jeho prodej zapsána plomba dokud případné vyrovnání nebude vyřešeno.

111

V sousedství zámku se nachází skanzen polabské architektury, první etnografické muzeum v českých zemích viz Hrady.cz – textové informace [online] [cit. 26. 2. 2013] Dostupné na www: http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=955

71

Rožmitálský zámek Historie: Město a hrad byly zaloţeny v polovině 13. století. Od 16. století zde sídlil rod Lvů z Roţmitálu, který zde jiţ tehdy nechal postavit hlavní zámeckou budovu při hranolové věţi a později byl při zámku zaloţen pivovar. Po roce 1620 získalo zámek do svého majetku praţské arcibiskupství. Po únoru 1948 byl zámek zestátněn, v roce 1998 však darován zpět praţskému arcibiskupství, které ho převedlo na společnost TRINITY COOP s.r.o., kde má 20 % podíl. Společnost provedla jisté opravy věţe a postavila správcovský domek, dále se však o zámek nestará a ten chátrá.112 2. 1. 2012 sdruţení ASORKD pověřilo člena prezidia Petra Šefla, aby otevřel kausu Roţmitálského zámku. Ing. František Tupý mezitím zjistil bliţší informace o společnosti TRINITY COOP s.r.o.: Jejím 80 % vlastníkem je americký občan Roderick Marshall, kterého se neúspěšně pokusil kontaktovat. Zjistil také, ţe společnost není stavební společností, nýbrţ společností zabývající se nákupem a dalším prodejem zboţí, ačkoliv po nabytí zámku slibovala jeho renovaci. Další zaráţející skutečností je, ţe nikdy nepoţádala o dotaci ať uţ od státu nebo z fondů EU. Objevuje se spekulace, ţe tato společnost vznikla pouze jako účelový subjekt arcibiskupství pro prodej zámku pro movitého kupce, který se jí však nezdařil. i přes nejrůznější petice a dokonce zvaţování apelace na vrácení daru, zůstává nadále stav zámku neutěšený a zámek chátrá dál… Brandýský most – neúspěch památkové péče i ekonomický nesmysl. Nevhodné využití prostředků z evropských fondů. Historie: Silniční most přes Labe postavený v roce 1878 s ocelovým rozpětím rámů asi 40 metrů na pilířích z pískovcových kvádrů spojoval města Brandýs nad Labem a Starou Boleslav. Most podpíraly historicky cenné segmentové oblouky o rozpětí 20,4 a 11,8 metrů113 Ještě za vlády středočeského hejtmana Bendla se krajská správa rozhodla most demolovat a nahradit novým za vyuţití Evropských fondů z důvodu značné zchátralosti. i přes značné pokusy neziskových organizací o zapsání mostu do seznamu památkově chráněných objektů

112

Zámek Roţmitál pod Třemšínem, Roţmitál pod Třemšínem [online] [cit. 5. 2. 2013] Dostupné na www: http://www.hrady.cz/index.php?OID=931 113 Encyklopedie mostů – Brandýs nad Labem [online] [cit. 10. 2. 2013] Dostupné na www: http://libri.cz/databaze/mosty/heslo.php?id=52

72

a protesty veřejnosti i odborníků, poukazujících na fakt, ţe oprava tehdejšího mostu by vyšla přibliţně na polovinu nákladů demolice a vztyčení nového mostu, došlo od 15. 4. do 28. 4. 2011 k rozebrání této historické stavby a nahrazení novým moderním mostem, který sice je komfortnější pro dopravu, avšak nepůsobí na místě autenticky a náklady na jeho stavbu, které vyšly na 224 milionů korun, vzbuzují pochybnosti o ekonomické efektivitě. Krajská správa argumentovala však tím, ţe pokud by most nebyl postaven znovu a došlo pouze k renovaci starého mostu, nebyla by moţná dotace z Evropských fondů. Porodnice u Apolináře Historie: Porodnice byla postavena v letech 1867–70 na návrh věhlasného architekta Josefa Hlávky z roku 1863 v neogotickém stylu. Autor se nechal inspirovat podobnými stavbami z Francie, Německa a Anglie, kde čerpal zkušenosti. Podobnost byla ještě zvýšena pouţitím stejného materiálu – reţných cihel bez omítky. Co se týká koncepce, je porodnice monoblok se šesti stejnými jednopatrovými lůţkovými pavilóny kolem sadového nádvoří. Kaţdý pavilon je dvojtrakt po osmi pokojích orientovaných k jihu do zahrady, pokoje byly šestilůţkové vţdy s dětskou postýlkou vedle kaţdé postele. Operační sály, laboratoře, posluchárny, místnosti lékařů a další místnosti jsou seskupeny kolem nádvoří, aby ţeny ve vzdálenějších lůţkových pavilonech měly maximální klid.114 K porodnici patří kaple sv. Kříţe, která za minulého reţimu slouţila jen jako skladiště. Přestavba: V roce 2011, při příleţitosti 180. výročí narození architekta Josefa Hlávky, se vedení Gynekologicko-porodnické kliniky pustilo do přestavby jedné části tohoto památkově chráněného objektu a to bez stavebně-historického průzkumu a památkového dozoru, tedy v rozporu se zákonem o památkové péči. Proti tomu neprotestoval a dosud neprotestuje ani Národní památkový ústav, ani stavební úřad pro Prahu 2, ani Klub za starou Prahu. Dokonce ani nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových (organizace pokračující v odkazu stavitele) nevyjádřily své rozhořčení nad touto situací. Naopak proti přestavbě se angaţovala po upozornění aţ asociace ASORKD, jeţ se snaţí na kauzu upozorňovat na svých internetových stránkách.

114

Zemská porodnice.pdf [online] [cit. 17. 3. 2013] Dostupné na www:http://www.asorkd.cz/wpcontent/uploads/2011/03/Zemsk%C3%A1-porodnice.pdf

73

Žižkovské nádraží I za účelem zachování historických budov nákladového nádraţí vzniklo v Praze 3 občanské sdruţení „Tady není developerovo“, které má za cíl ochranu a revitalizaci kulturního dědictví Prahy 3 a ochranu památek a kulturních hodnot. Občanské sdruţení chce vyvíjet tlak na současnou politickou reprezentaci Městské části Praha 3, na Ministerstvo kultury a Ministerstvo dopravy, aby své záměry přehodnotili a nastartovali seriózní veřejnou a odbornou diskuzi k dané problematice.115 Historie: Výstavbě ţiţkovského nádraţí předcházela jednání vedená od roku 1919. V roce 1922 bylo rozhodnuto postavit nádraţí na dnešním místě bývalého Červeného dvora na Ţiţkově. Projekt nádraţí vypracovali arch. Vladimír Weiss a inţenýři K. Caivas a M. Chlumecký v polovině roku 1930. Nádraţí navazuje na novou výhybnu v Malešicích z r. 1927, a rovněţ odtud vedenou jednokolejnou odbočku, tvořenou zčásti kamenným viaduktem, vzniklé ve stejném roce, kdy byl také projekt nádraţí schválen. Budova byla rovněţ vyprojektována architekty Dr. Ing. Karlem Caivasem a Ing. Arch. Vladimírem Weissem.116 Se stavbou nádraţí bylo započato během velké hospodářské krize v r. 1931, skladiště a rampy byly stavěny od prvního roku výstavby, správní budovy v letech 1934–36. Náklady na výstavbu byly kolem 100 milionů korun. Provoz byl zahájen 1. března 1936. Na svou dobu bylo ţiţkovské nákladní nádraţí velmi moderní, dá se říci, jedno z nejmodernějších v Evropě, a získalo si velkou oblibu zejména pro svou vybavenost – rozsáhlé sklady s dobrým přístupem přes nákladní výtahy a také chladírna.117 Po dokončení potravinového skladiště ve Strašnicích v roce 1966 začal význam ţiţkovského nádraţí klesat a provoz byl nakonec ukončen v roce 2002. Budovy byly pronajaty různým firmám, které je vyuţívají jako skladiště či obchody.

115

Archiweb.cz – Občanské sdruţení za zachování nákladového nádraţí Ţiţkov [online] [cit. 2. 3. 2013] dostupné na www: http://www.archiweb.cz/news.php?type=&action=show&id=9769 116 posudekNNZ_Technicke_muzeum.pdf [online] [cit. 3. 3. 2013] dostupné na www: http://www.tadynenideveloperovo.cz/kauzy/item/download/33 117 Nak. Nadr. Zizkov KDU.doc [online] [cit. 8. 3. 2013] dostupné na www: praha1.kdu.cz/soubory/Nak.%20nadr.%20Zizkov%20KDU.doc?fid%3D1309116520&ei=LYNxUcPUHeSE4gSJwI GYAg

74

21. 9. 2010 pořádal Klub ţelezničních cestovatelů v rámci Evropského týdne mobility bezplatné čtyři páry jízd historickou osobní motorovou soupravou z Masarykova nádraţí přes nádraţí Praha–Libeň a Praha–Malešice na nákladové nádraţí Praha–Ţiţkov a zpět.118 Spor o prohlášení za kulturní památku: Vzhledem k nepopiratelné architektonické a technické hodnotě bylo nádraţí v roce 2003 navrţeno na kulturní památku. Za ni bylo nepravomocně vyhlášeno aţ v r. 2010, vzhledem k odvolání investora, tedy rozhodnutí zatím nevstoupilo v platnost. V roce 2011 Ministerstvo kultury vyhovělo rozkladu ze strany investora (podporovaném vedením Prahy 3) a prohlášení o památkové ochraně zrušilo. Obnovilo řízení a projednávání o prohlášení nanovo. Člověk se neubrání spekulacím, ţe s tím souvisí kladné stanovisko MK ČR s územním plánem v roce 2009, který počítal s demolicí nádraţí, přestoţe jiţ šest let na ministerstvu leţel návrh na památkovou ochranu. Jiţ předtím totiţ vznikla v roce 2007 společnost Ţiţkov Station Development zaloţená Českými drahami a developerskou firmou Sekyra Group (majetkový podíl ČD 51:49 SG). Ta měla na 16 hektarech postavit bytový a administrativní komplex. Existovaly dvě varianty – zachování administrativní budovy nádraţí i její zbourání, kolejiště mělo být odstraněno úplně.119 Záměr však neodpovídal územnímu plánu, proto zastupitelé města Prahy s ním vyslovili nesouhlas, avšak podpořili urbanistickou studii, počítající s vznikem nové obytné čtvrti a navýšením obyvatel o 15 tisíc, jeţ by si vyţádaly vznik nové pozemní komunikace, jeţ by si patrně vynutila demolici budov nádraţí.120 Na ţádost nového ministra Bessera došlo k vyhotovení nových odborných posudků, ovšem i zde se dá spekulovat, ţe šlo o jakousi zástěrku ministerstva pro neprohlášení za kulturní památku a následnou demolici.

118

Na Nákladové nádraţí Ţiţkov zavítal poslední osobní vlak [online] [cit. 18. 3. 2013] dostupné na www: http://www.kauza3.cz/dobre-kauzy/na-nakladove-nadrazi-zizkov-zavital-posledni-osobni-vlak.html 119 Sekyra Group a ČD chtějí stavět byty na nákladovém nádraţí Ţiţkov [online] [cit. 10. 3. 2013] dostupné na www: http://www.zelpage.cz/zpravy/4620 120 Budova chátrajícího nádraţí na Ţiţkově bude moţná kulturní památkou [online] [cit. 10. 3. 2013] dostupné na www: http://praha.idnes.cz/budova-chatrajiciho-nadrazi-na-zizkove-bude-mozna-kulturni-pamatkou-1iy-/prahazpravy.aspx?c=A110106_130929_praha-zpravy_sfo

75

Územní plán počítal s prodlouţením Olšanské ulice jako tzv. Jarovské spojky a zbouráním nádraţí. V květnu 2010 Klub za starou Prahu podal nový návrh na památkovou ochranu a 3. 12. 2010 mu ministerstvo kultury vyhovělo – prohlásilo trojkřídlou hlavní budovu, dvě symetricky umístěné vrátnice a dochované oplocení podél ulice Jana Ţelivského za kulturní památku. České dráhy a Sekyra Group podaly proti rozhodnutí rozklad121, rovněţ Praha 3 vyjádřila nesouhlas.122 V květnu 2011 ministr Jiří Besser předal věc odboru památkové péče k novému projednání, zároveň, jako odpověď na otevřený dopis a odevzdání petice za prohlášení nákladního nádraţí za památku, poslal hnutí Tady není developerovo velmi neurčitý dopis, kde „nechce předjímat své rozhodnutí v této věci“. Nakonec ministr Besser 23. května 2011 zrušil rozhodnutí o prohlášení nádraţí za památku a vrátil věc k novému projednání. Argumentoval jednak procesními chybami a jednak tím, ţe sice nádraţí má architektonickou hodnotu, ztratilo však vyuţití a následné nové vyuţití je velmi problematické a v případě prohlášení za památku ekonomicky „nereálné“. Odkazuje na tzv. Moskevskou chartu, argumentuje také tím, ţe vzhledem ke ztrátě funkčního vyuţití objekt ztratil technickou a památkovou hodnotu s tím spojenou a je velmi nepravděpodobné, ţe bude obnovena.123 Do kauzy se také vloţil tehdejší ministr dopravy Pavel Dobeš, který informoval, ţe dotace na stavbu čtyřproudové silnice na místě původní budovy nádraţí neprošla do státního rozpočtu a dohodl se na ostraze budovy s ČD.

121

Bitva za záchranu Nákladového nádraţí Ţiţkov [online] [cit. 5. 3. 2013] dostupné na www: http://www.tadynenideveloperovo.cz/kauzy/item/48-bitva-za-zachranu-nakladoveho-nadrazi-zizkov 122 V sobotu 5. února 2011 se na území nákladního nádraţí stala zajímavá nehoda – do budovy najel vlak o 25 vozech, podle oficiální verze zřejmě couval vysokou rychlostí, nezastavil na konci koleje, ale vyjel a zadním nákladním vozem se naboural přímo do čelní podle odborníků nejcennější administrativní budovy. Přítomní hasiči nechtěli nehodu komentovat, škoda byla vyčíslena na 1,7 milionu Kč. Prvotní vyšetřování Dráţní inspekce nasvědčuje tomu, ţe nehodu způsobil špatný odhad pracovníků provádějících posun. Opoziční zastupitel městské části Praha 3 Ondřej Rut (SZ) však vznesl podezření, ţe nehoda nemusí být jen nešťastná náhoda, protoţe za provoz odpovídají České dráhy, které mají na zbourání objektu eminentní zájem, a vnitřní nástupiště a kolejiště, kde se nehoda stala, jsou dnes vyuţívána spíše výjimečně. ČD odmítlo obvinění jako absurdní. Viz Do unikátní budovy ţiţkovského nádraţí narazil vagon nákladního vlaku [online] [cit. 5. 3. 2013] Dostupné na www: http://zpravy.idnes.cz/do-unikatni-budovy-zizkovskeho-nadrazi-narazil-vagon-nakladnihovlaku-13l-/domaci.aspx?c=A110207_101557_praha-zpravy_ab et Do hlavní budovy nádraţí najel vlak [online] [cit. 5. 3. 2013] dostupné na www: http://www.tadynenideveloperovo.cz/kauzy/item/57-do-hlavni-budovy-nadrazi-vjelvlak 123 NNZ_zruseni_prohlaseni_23511.pdf [online] [cit. 6. 3. 2013] dostupné na www: http://www.tadynenideveloperovo.cz/kauzy/item/download/23

76

Ministerstvo kultury si nechalo zpracovat čtyři další odborné posudky, které vesměs kritizují ty předchozí (zadané majitelem a developerem) za to, ţe zdůrazňují omezené moţnosti nového vyuţití a jeho náklady, nikoli však architektonickou a památkovou hodnotu objektu a doporučují demolici. Nové posudky pak zdůrazňují všestrannost a unikátnost budovy a navrhují její konverzi a přestavbu z ekonomických důvodů.124 Nedoporučují demolici, neboť stavba je spjata s územím Ţiţkova a její zbourání by mělo negativní dopad na genia loci a identitu této čtvrti a v neposlední řadě kritizují nízkou odbornou a technickou stránku (např. nekvalitní fotografie). 29. 11. 2012 prohlásilo ministerstvo kultury nákladové nádraţí za kulturní památku potřetí. Za památku byla prohlášena hlavní budova skládající se ze tří křídel: administrativního křídla podél ulice Jana Ţelivského a dvou křídel překladišť, i přes apelace hnutí Tady není developerovo, podal vlastník ČD odvolání.125 Současná ministryně kultury Alena Hanáková 8. 3. 2013 podepsala návrh rozkladové komise v odvolacím řízení, kterým byl objekt Nákladového nádraţí Ţiţkov prohlášen za kulturní památku. Památková sdruţení, vlastník – České dráhy a developer, památkové instituce, a v neposlední řadě i veřejnost, musí najít fungující budoucí vyuţití nové památky. Spekuluje se o komerčním vyuţití části budovy, ale i jiţ dříve zvaţovaném sídle Národního filmového ústavu. Náklady na opravu se odhadují na dvě aţ tři miliardy korun. 126 Jednání nebudou lehká, v úterý 27. března navštívili ministryně kultury Alena Hanáková (STAN) a ministr dopravy Pavel Dobeš (VV) nákladové nádraţí na Ţiţkově, které bylo koncem února jiţ podruhé nepravomocně prohlášeno kulturní památkou. Proti rozhodnutí se odvolala spol. Ţiţkov Station Development, konsorcium Českých drah a společnosti Sekyra Group. Po prohlídce areálu uspořádala starostka Prahy 3 Vladislava Hujová (TOP09) pracovní jednání u kulatého stolu, ke kterému byli kromě ministrů a zástupců Ţiţkov Station Development přizváni zástupci ministerstva kultury, parlamentu ČR, praţského magistrátu a radnice Prahy 3. Zástupci občanských iniciativ přizváni nebyli.

124

posudekNNZ_Senberger.pdf [online] [cit. 6. 3. 2013] dostupné na www: http://www.tadynenideveloperovo.cz/kauzy/item/download/32 125 Nákladové nádraţí Ţiţkov v Praze kulturní památkou. Jiţ potřetí – Byznys ihned.cz [online] [cit. 7. 3. 2013] dostupné na www: http://byznys.ihned.cz/reality/c1-58873230-nakladove-nadrazi-zizkov-v-praze-kulturni-pamatkou-jiz-potreti 126 Památková ochrana ţiţkovského nádraţí výstavbě nové čtvrti nezabrání [online] [cit. 15. 3. 2013] dostupné na www: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-59503930-nadrazi-zizkov-nova-ctvrt

77

Plzeň - OC Aréna/Corso, kulturní dům Inwest, iniciativy Kultura (k) vítězí, Kontrolní skupina.cz, Ano pro referendum a referendum.plzeňané.cz Jako reakce na záměr developerské firmy Amadeus Real zbourat kulturní dům Inwest v Plzni (původně Dům kultury ROH, známý také jako Dům hrůzy u Radbuzy) vznikla v březnu roku 2011 sdruţení Kultura (k) vítězí127 a v srpnu téhoţ roku Kontrolní skupina.cz128, která usilovala o změnu rozhodnutí. i přes protesty veřejnosti a ţalobu na rozhodnutí úřadu o zboření domu kultury, podanou Petrem Pelclem, jednatelem sdruţení Kontrolní skupina.cz ke krajskému soudu, byla v dubnu 2012 provedena demolice.129 Na místě má vyrůst OC Aréna/Corso Americká, moderní nákupní centrum, které bude narušovat architektonický ráz zástavby, genia loci a přirozenou konkurenci malých obchodníků v okolí. i proti tomu se vzedmula vlna odporu. 4. 10. 2011 začíná sběr podpisů na vyhlášení místního referenda. Do 6. srpna 2012 je pod ţádostí podepsáno 14 768 občanů. Magistrát však nedodrţí zákonnou lhůtu na kontrolu (podpisů) a zároveň vyškrtne 4 000 podpisů, přípravný výbor však během 7 dnů získá téměř 5000 nových. Zastupitelé na mimořádném zasedání proti zákonu nerozhodnou o vyhlášení referenda, coţ je v rozporu se zákonem. Přípravný výbor referenda podporován finančním příspěvkem na transparentní účet od více neţ 120 občanů, podává ţalobu, aby o vyhlášení referenda rozhodl soud. Primátor Martin Baxa písemně ţádá soud, aby referendum nevyhlásil ani v jedné z otázek, ten však 5. listopadu rozhoduje pro vyhlášení referenda. Společnost Amadeus Real podává kasační stíţnost proti rozhodnutí, která je však zamítnuta Nejvyšším správním soudem. Magistrát posílá upomenutí občanům za neoprávněné podepsání petice a zahajuje kampaň, kde upozorňuje výhradně na negativní důsledky případného odmítnutí stavby. Aktivisté naopak pořádají protestní akce a koncert „Ano pro Plzeň“, vyjadřují jim podporu přes sociální sítě i známé osobnosti jako politik Jiří Pospíšil a architekt Adam Gebrian, který také zastává názor, ţe celkový developerský návrh není nejšťastnější.130

127

O nás – Arenu ne [online] [cit. 7. 3. 2013] dostupné na www: http://www.arenu-ne.cz/o_nas/ kontrolniskupina.cz [online] [cit. 7. 3. 2013] dostupné na www: http://www.kontrolniskupina.cz/?page_id=16 129 Protest demolici nezastavil. Kulturní dům Inwest mění bagry v trosky - idnes.cz [online] [cit. 8. 3. 2013] dostupné na www: http://plzen.idnes.cz/protest-demolici-nezastavil-kulturni-dum-inwest-meni-bagry-v-trosky-12p-/plzenzpravy.aspx?c=A120404_183429_plzen-zpravy_sor 130 Referendum podporují i Adam Gerbian a Jiří Pospíšil, Ano pro Plzeň [online] [cit. 8. 3. 2013] dostupné na www: http://www.anoproplzen.cz/referendum-podpuruji-i-adam-gerbian-a-jiri-pospisil/ 128

78

Přes všechny obstrukce 11. – 12. ledna 2013, v době konání prvního kola prezidentských voleb, je vyhlášeno historicky první referendum v Plzni.131 V tom s účastí 42 % rozhoduje 64 % občanů proti stavbě OC Aréna/Corso, tedy 27% všech oprávněných voličů132. Výsledky jsou tedy zavazující pro město Plzeň, které má povinnost provést opatření proti výstavbě nákupního centra. Společnost Amadeus Real apeluje otevřeným dopisem na statutární město Plzeň, aby vyjádřilo svůj postoj k projektu. V něm také zdůrazňuje, ţe do projektu, který připravovala jiţ od roku 1996, investovala přes 330 milionů Kč, a udělala více neţ deset úprav na základě poţadavků města vč. plánovaného vybudování sportovního areálu, takţe náklady vzrostly o cca 200 mil Kč. Plní také právně nezávazné regulační podmínky a varuje, ţe pokud budou zavedeny po výsledku referenda nové, mohou znamenat konec projektu. Zmiňuje, ţe před referendem učinila několik vstřícných kroků jako zastavení probíhajícího stavební řízení před referendem. Také připomíná, ţe projekt, který je soukromou investicí s náklady přes 2,5 miliardy Kč, vytvoří více neţ tisíc pracovních míst a představuje podnikatelskou příleţitost pro stavební firmy v okolí Plzně. V závěru upozorňuje, ţe za současné situace bude muset projekt omezit a nedojde k tzv. zarovnání uliční čáry na ulici Americké, a nová varianta bude zahrnovat z ekonomických důvodů zejména obchodní jednotky 133

4.2 Německo Postplatz Görlitz Uţ několik let trvá spor o náměstí v Görlitzu, jednoho z nejkrásnějších v městě, které je typické několika budovami – jednak červenou cihlovou budovou pošty, budovou, ve které sídlí zemský a okresní soud a také na severní straně secesní stavbou a pozdně klasicistní budovou, kde najdeme kavárny a malé obchůdky. Známé je však zejména kašnou, jejíţ součástí je socha ţeny, nesoucí velkou mušli, které se říká Muschelminna, vytvořená 1887 vratislavským sochařem Robertem Toberentzem, která byla obnovena po sjednocení Německa.

131

Příběh referenda – Ano pro Plzeň [online] [cit. 8. 3. 2013] dostupné na www: http://www.anoproplzen.cz/pribehreferenda/ 132 Výsledky referenda, Ano pro Plzeň [online] [cit. 8. 3. 2013] dostupné na www: http://www.anoproplzen.cz/vysledky-referenda/ 133 Dopis_MMP_otevreny_zastupitele_final_scan.pdf [online] [cit. 9. 3. 2013] dostupné na www: http://www.anoproplzen.cz/wp-content/uploads/dopis_MMP_otevreny_zastupitele_final_scan.pdf

79

Historie: Ve středověku na místě, kde se dnes nachází náměstí, stál dřevěný most a stráţní domek. Později tu stál špitál, který po reformaci slouţil pro chudé a do roku 1845 slouţil tento prostor jako trh se zvířaty.134 Po roce 1847, kdy bylo dokončeno blízké görlitzké nádraţí, začal v této oblasti prudký rozvoj staveb. 1851 aţ 1855 byla postavena budova pošty, 1865 se na náměstí přestěhoval královský obvodní soud a 1868 byla postavena výše zmíněná secesní budova. Od roku 1882 pak začaly náměstí křiţovat tramvaje, koleje byly odstraněny aţ roku 1937. V době národního socialismu neslo náměstí jméno Hindeburgovo a mezi lety 1937 a 1938 došlo k zásadní přestavbě, kdy cestičky vytvářející hvězdu, které vedly ke kašně, byly odstraněny a zatravněny. V roce 1945 zde byly vystavovány mrtvoly zběhů z fronty pro zastrašení obyvatel. Po obsazení SSSR, kdy bylo celé město rozděleno na německou část a polský Zgorzelec, bylo v budově soudu zřízeno vojenské velitelství, následně 1951 bylo náměstí přejmenováno na „Náměstí osvobození“. V roce 1967 byla do kašny vestavěna malá fontána. Od šedesátých let se tu konaly na 1. května průvody. Na podzim 1989 náměstím procházely demonstrující pochody mířící k radnici. 1. května 1990 získalo náměstí zpět svůj původní název. V klasicistní budově mířící k centru města byly vybudovány nové obchůdky anebo ty původní změnily majitele. 1. května 1994 byla navrácena na původní místo Muschelminna, která byla odstraněna za druhé světové války. Novou verzi vytvořil sochař Friedemann Kloß. Celková renovace vyšla na více neţ 300 tisíc marek, byla financována jednak výnosy nejrůznějších akcí jako např. Tag der Sachsen, ale i příspěvky občanů a firem či z veřejných zdrojů spolkové země Sasko a městského rozpočtu. Nezanedbatelný příspěvek také přišel od firmy Shell, která má známý symbol – mušli. Od návratu Muschelminny se na místě konají vţdy 1. května slavnosti.135 Spor o přestavbu: Jak bylo zmíněno výše, došlo 1937 k velké přestavbě náměstí, kdy byly odstraněny ke středové kašně mířící cesty a pozměněno bylo i okolí, tramvajové koleje byly usměrněny tak, ţe tramvaje se v současné době pohybují po trati se dvěma zatáčkami, takţe nehrozí nebezpečí vykolejení. Tyto změny jsou však trnem v oku památkářským úřadům, které z estetických (moţnost pozorovat mramorovou figuru z blízka) a památkářských důvodů ţádají o navrácení náměstí

134

135

Ernst Kretschmar: Der Postplatz im Herzen von Görlitz, Neue Stadtbildreie S. 11 Ernst Kretschmar: Der Postplatz im Herzen von Görlitz, Neue Stadtbildreie S. 101

80

do původního stavu před rokem 1937. Navíc argumentují i tím, ţe přestavba v době totalitního reţimu můţe vyvolávat i špatné vzpomínky. Proti nim se staví názory spíše zdůrazňující praktičnost současného řešení, kdy je vytvořena jakási přírodní zábrana proti vandalům, kteří by v případě přestavby do původního stavu měli přímý přístup ke kašně a také fakt, ţe v případě navrácení originálního stavu by bylo nutné nákladně změnit trasu kolejí tramvají. V neposlední řadě jsou tu ekonomické důvody, kdy většina obyvatel je toho názoru (viz výzkum veřejného mínění), ţe taková akce by byla (obzvláště během současné ekonomické krize) drahá, peníze by se daly vyuţít jinde a lépe, a současná podoba je uspokojivá. Jako protiargument k ekonomickým důvodům se však dá namítnout, ţe takovéto peněţní prostředky by šly z Evropských strukturálních fondů, kde je velmi striktní vymezení účelu jejich pouţití a není tudíţ moţné za ně vybudovat jinou stavbu, popř. rekonstrukci objektu, který není chráněn památkově. I proto se městská samospráva rozhodla nenechat moţné finance propadnout a usiluje o přestavbu. Je tu však ještě otázka autenticity a historické věrnosti případné přestavby. Původní plány totiţ byly ztraceny. Dalším sporným argumentem je také doprava. V případě navrácení do původního stavu by došlo k ulehčení situace Poštovního náměstí, protoţe by tím i ubyly parkovací plochy, ovšem na druhou stranu by se tak zkomplikovala situace pro zákazníky místních malých obchodů a tedy i následně jejím majitelům, kteří by tudíţ mohli přicházet o trţby. V únoru roku 2012 se konal výzkum veřejného mínění, ve kterém se těsná většina vyjádřila pro udrţení současného vzhledu. Avšak účast na výzkumu byla jen 3,1 %.136

136

Postplatz Görlitz: Ran an die Muschelminna, Görlitzer-Anzeiger [online] [cit. 11. 6. 2012] Dostupné na www: http://www.goerlitzer-anzeiger.de/goerlitz/kultur/7725_postplatz-goerlitz--ran-an-die-muschelminna-.html

81

5 Výzkumy Veřejného mínění Kulturní dědictví a veřejnost – na toto téma byla provedena dvě dotazníková šetření, jedno v ČR a jedno během mého studijního pobytu v Görlitzu.

5.1 Görlitz Dotazníkové šetření, jehoţ cílem bylo zjistit, jak vnímá veřejnost svou roli při ochraně kulturního dědictví, proběhlo za mého studijního pobytu na Fachhochschule v Görlitzu v době od června do července 2012. Dotazník byl vyhotoven v německém jazyce a distribuován byl jednak v písemné podobě náhodně vybraným jedincům na ulici a jednak elektronicky, vybraným účastníkům, zejména studentům a učitelům, které jsem poznal během studia. Větší návratnost byla u písemné podoby. Celkem se mi podařilo získat zpět 45 vyplněných dotazníků. Z počtu 45 respondentů šlo zejména o osoby mladší 40 let, starší občané většinou odmítali dotazník vyplnit. 71% respondentů tvořily ţeny (32 respondentů), 51% vysokoškolsky vzdělaní lidé (23 respondentů) a 42 % studenti (19 respondentů). Tento větší podíl osob s vyšším vzděláním byl nepochybně ovlivněn prostředím, ve kterém jsem se zejména pohyboval. Dotazník obsahoval celkem 15 otázek, z nichţ 3 se vztahovaly k osobě respondenta – pohlaví, věk (4 respondenti mladší 18 let, 24 ve věku 18–25, 14 účastníků 26–40 a 3 odpovídající 41–60, starší 60 let, jak jsem jiţ zmínil, odmítali dotazník vyplnit) a vzdělání (3 respondenti základní, 7 středoškolské bez maturity, 12 středoškolské s maturitou a 23 vysokoškolské. Studenti patřili mezi středoškolské i vysokoškolské vzhledem k druhu studia).

82

Graf č. 1: Otázka č. 2

Otázka č. 2: Účastnil jste se již někdy akce na záchranu památky? 5

5 A Ano B Ne, ale učastnil bych se

C Ne

13

D Ne, nemají smysl

22

Graf č. 2: Otázka č. 3

Německou verzi dotazníku přikládám v příloze. V níţe uvedených výsledcích budu pracovat s jejím českým překladem. První otázky byly zaměřeny na názor, zda veřejnost má obecně dostatečně silný hlas v památkové péči, k čemuţ se téměř polovina vyjádřila, ţe jen částečně a další pak spíše ţe ne. Další otázky směřovaly na osobní aktivitu dotázaných, kdy opět téměř polovina odpověděla, ţe se ještě 83

nezúčastnila, ale zúčastnila by se, v případě nějaké památky v blízkosti svého bydliště. Tyto výsledky zhruba odpovídají podobným otázkám z ČR. Následovala otázka na účast veřejnosti v památkovém procesu, ve kterém se 40 % vyjádřilo pro, 24 % se vyjádřilo proti, ostatní podmiňovali svůj názor konkrétním zněním zákona. Další byla otázka na informovanost o památkové péči, kdy se největší část (30 %) vyjádřila, ţe zdroje jsou dostupné na internetu, nedostatečně však v tištěné podobě, 29 % zase, ţe o situaci nemá přehled. Další otázky byly koncipovány na zjištění názorů na jednotlivé stavební úpravy v Německu. Nejdříve byla poloţena otázka na obecný názor na zásahy do památek. Více neţ polovina vyjádřila nesouhlas se současnou praxí. Další otázky se jiţ týkaly konkrétních kauz – jmenovitě katedrály v Kolíně nad Rýnem, mostu v Dráţďanech, kvůli jehoţ stavbě bylo město vyškrtnuto ze seznamu kulturních památek UNESCO a v neposlední řadě také náměstí u pošty v Görlitzu, které se má přestavovat do podoby, kterou mělo před válkou. Zatímco v prvním případě nejvzdálenějším lidé odpovídali, ţe nemají o situaci přehled, v druhém vyjádřili nesouhlas s postupem UNESCO a víru v lepší řešení a coţ je nejzajímavější, v třetí otázce byly odpovědi spíše proti výstavbě, ať uţ z finančních nebo estetických důvodů. Na otázku, kolik zhruba památek UNESCO je v Německu, drtivá většina odpověděla, ţe neví. Správnou odpověď (v Německu je 37 UNESCO památek) vyznačilo pouze pět respondentů. V České republice byly výsledky mnohem lepší, více neţ polovina zodpověděla správně. Další otázky se týkaly kulturní aktivity respondentů – kdy téměř polovina odpověděla, ţe navštíví méně neţ 5 kulturních akcí ročně a většina, ţe za kulturu vydá méně neţ 25 Eur s tím, ţe průměrný občan Německa vydá více. Závěr: Dá se říci, ţe vzhledem k odpovědím situace informovanosti o památkách a památkové péči v Spolkové republice Sasko není příliš dobrá. Avšak tendence k tomu, ţe by se veřejnost mohla více angaţovat v celém procesu jsou a situace se můţe zlepšit. Obecně většina obyvatel přiznává, ţe jejich výdaje na kulturu nejsou příliš vysoké a setkal jsem se i s názory, ţe tento fakt je ovlivněn probíhající hospodářskou krizí. Obecně jsou výsledky podobné těm z ČR aţ na několik výjimek.

84

5.2 ČR V ČR byl proveden další dotazník, jehoţ cílem bylo také zjištění vztahu veřejnosti k památkové péči a kultuře všeobecně. Samotný dotazník se skládá z úvodu – 3 dotazů na respondenta a hlavní části – 13 otázek multiple-choice většinou s čtyřmi moţnostmi a jednou moţnou odpovědí, pouze s jednou výjimkou, otázkou, kde je moţné vybrat více moţností. V dotazníku jsou uţity jednak otázky na zjištění znalostí respondentů, tak i otázky na jejich názor a jejich vlastní zvyky týkající se kultury. Dotazník byl šířen zejména přes internet a sociální sítě, v omezené míře bylo pouţito také osobní dotazování respondentů. Návratnost nebyla příliš vysoká, přišlo pouze 94 odpovědí před uzavřením vyhodnocování, z toho 35 % byli muţi a 65 % ţeny. První otázka byla stejná jako v Německé verzi, tedy zda veřejnost je dostatečně zapojena do památkové péče. Výsledky byly podobné jako u Německé verze, většina se shodla na moţnosti B – částečně. Zajímavé je, ţe pozitivněji situaci vnímají mladší 25 let i vysokoškoláci. Druhá otázka rovněţ odpovídá korespondující otázce v německé verzi. Také jsem se tázal na účast v procesu památkové péče. i zde je nejvíce odpovědí B) – tedy, zatím ne, ale ţe by se respondent účastnil v případě nějakého negativního zásahu do památky. Tuto moţnost vybralo 65 % odpovídajících, tedy je tu ještě silnější názor neţ v BRD. Naopak dřívější účast v nějaké akci týkající se památkové péče má procentuálně zhruba stejné mnoţství respondentů.

85

Graf č. 3: Otázka č. 2

I třetí otázka se kryje s odpovídající v Německé verzi – většina souhlasí, ţe sdruţení by měla moţnost zasahovat do řízení o zasahování do památkových objektů a zón, často se objevuje mínění, ţe záleţí na konkrétním znění zákona. Graf č. 4: Otázka č. 3

86

Čtvrtá otázka se týká systému informování veřejnosti o památkách – oproti německé obdobě otázky je tu mírný nárůst těch, kteří prohlásili, ţe nesledují danou problematiku. Pátá otázka se jiţ liší od německé verze, tázal jsem se na subjektivní názor, které město povaţuje subjekt za kulturně nejvyspělejší – dvě třetiny zde vybraly Prahu, následovaly Brnem a Olomouc a dále Ostrava. Jako alternativy se objevují nejčastěji Český Krumlov a Litomyšl. Pouze dva respondenti uvedli, ţe ţádné město není dostatečně kulturní. V šesté otázce jsem se ptal, na to, která česká a slovenská města získala titul Evropské hlavní město kultury. Čtvrtina si správně vzpomenula na Prahu, 19 % na Plzeň a jen 5 respondentů na Košice, správně odpovídali překvapivě spíše středoškoláci neţ vysokoškoláci. Sedmá otázka se ptala na počet navštívených kulturních akcí za rok a odpovídá otázce č. 10 v německé verzi. Stejně jako v ní, dokonce ještě větší poměrná část navštíví méně neţ 5 kulturních akcí ročně, jen necelá čtvrtina více neţ 10, je zajímavé, ţe více akcí navštíví ţeny. Sestupná tendence je ostřejší neţ u německých výsledků. Další otázka se táţe na měsíční výdaj za kulturu a je paralelou k otázce č. 11 v německé verzi. V té české 80 % respondentů uvedlo, ţe méně neţ 500 Kč, coţ je ještě více neţ u moţnosti s nejniţší částkou v německé verzi, asi zde musíme brát v potaz koupěschopnost české poptávky, ale i přesto je tato skutečnost zaráţející i vzhledem k tomu, ţe částky v Německé verzi byly mnohem vyšší. S vyšším vzděláním rostou i výdaje na kulturu, jak jsem očekával. U další otázky, kolik vynaloţí průměrný Čech, je situace mnohem méně jednoznačná. Necelých 40 % respondentů si myslí, ţe běţný Čech utratí částku do 500 Kč, zhruba polovina respondentů, ţe 500–1000 Kč. Tato situace, tedy názor, ţe průměrný občan vynaloţí více neţ respondent, je podobná i v Německu (otázka č. 12 německé verze). Otázka na počet památek UNESCO v ČR je jinak koncipována neţ německá, i proto 64 % správně určilo počet, ostatní většinou vedlejší moţnosti. Jako příklad konkrétních památek byly uvedeny nejčastěji Praţské historické jádro, Sloup Nejsvětější trojice v Olomouci, LednickoValtický areál a Český Krumlov. Další otázky byly kladeny na zjištění názoru na aktuální situaci v památkové péči. Nejdříve obecný dotaz na novodobou zástavbu v městech (odpovídá otázce č. 5 v německé verzi), kdy 53 %, stejné procento respondentů jako v Německu, odpovědělo, ţe se situací není spokojeno, a také 15 % jako v Německu preferuje ekonomické hledisko před estetickým a památkovým. V další otázce jsem se tázal na názor na chování praţského magistrátu a jeho zásahy 87

do kulturního dědictví v Praze. Bohuţel dvě třetiny respondentů uvedly, ţe o situaci nemají přehled. V poslední otázce mne zajímal názor na kandidaturu slovanského hradiště Mikulčice do seznamu kulturního dědictví UNESCO. 46 % se vyjádřilo pro zapsání, zhruba polovina převáţně s niţším vzděláním, ţe situaci nedokáţe posoudit. Závěr: Kromě celkem očekávaných výsledků jako např. lepších znalostí osob s vyšším vzděláním nebo pozitivnější vnímání situace mladší generací odhalil dotazník i některé překvapivější závěry, např. vyšší povědomí o kultuře mají většinou ţeny, dále spíše osoby s niţším vzděláním jsou názoru, ţe názor veřejnosti by měl být více zohledněn v posuzování zásahů do památek, zatímco osoby s vyšším vzděláním častěji zdůrazňují odbornou stránku. Zajímavé je také, ţe většina respondentů pokládá své výdaje za kulturu za niţší neţ výdaje průměrného jednotlivce. Osoby s niţším vzděláním častěji vyuţívaly moţností typu nevím, nebo nedokáţu situaci posoudit.

88

6 Vztah údržby památek a jejich vlastnictví, ekonomická udržitelnost kulturního dědictví a role médií v jejich propagaci Cílem památkové péče je uchovávat specifickou součást kulturního bohatství společnosti pokud moţno v původním prostředí a v původním stavu pro následující generace na principu trvale udrţitelného rozvoje společnosti, coţ je moţné jen díky omezování negativních vlivů na kulturní dědictví. Negativním vlivem je myšleno nejen ţivotní prostředí, ale i vlastní uţívání památek. Pokud civilizovaná společnost chce naplnit výše uvedené, má k dispozici několik nástrojů: •

Základním nástrojem je výchova ke kladnému vztahu ke kulturnímu dědictví a osvěta

o jeho významu pro vývoj společnosti. •

Dalším nástrojem by mohlo být zavedení trţního prostředí. Ne se všemi památkovými

objekty se však dá obchodovat. Navíc trţní prostředí mnohdy nerespektuje veřejný zájem. •

Jinou moţností je výhradní správa kulturních statků státem či jiným veřejnoprávním

subjektem, který by ho měl spravovat v souladu s veřejným zájmem. Ani tento model nefunguje vţdy optimálně, neboť stát nemá dostatek finančních prostředků na správu všech památek v ČR. •

Nejlepším řešením je tak model smíšený, kdy část památkových objektů je v soukromých

a část ve státních rukách. 137 O tom, ţe v posledních letech vzrůstá podíl soukromého vlastnictví památek, není pochyb. Přináší to i pozitivní aspekty, např. tu okolnost, ţe za posledních zhruba 5 let se zvýšil počet veřejně přístupných památek zřizovanými občanskými sdruţeními, církvemi a podnikatelskými subjekty o 50 %.138 Přičemţ podíl těchto památek, tedy těch, které nejsou v majetku státu, krajů nebo obci, tvoří 38 % z celkového počtu zpřístupněných památek139 Ne vţdy jsou však majitelé památek natolik osvícenými a dokáţí sladit své poţadavky na vyuţití památky s nutnou ochranou památky a jejím zachováním v takovém stavu, aby ještě bylo moţno hovořit o památce. Proto zde musí „existovat účinná regulace, která zabrání vzniku škod a úbytku kulturního dědictví. Obsahem činnosti památkové péče by tak mělo být pomocí právních,

137

Hodnocení dopadů nového zákona RIA-final.doc [online] s. 48 [cit. 3. 4. 2013] dostupné na www: http://www.mkcr.cz/assets/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/legislativa/Ria-final.doc 138 Viz příloha č. 1 139 Ibidem

89

správních, ekonomických, organizačních a informačních nástrojů zajistit péči o památky, pomocí osvěty, výchovy a jiných podnětů motivovat občany, obce, občanská sdruţení a jiné právnické osoby k ochraně památkového fondu a péči o něj. Nový zákon o památkové péči by tak měl reagovat na současné ekonomické a sociální trendy a nastavit optimální podmínky pro památkovou péči v ČR na základě dosavadních zkušeností získaných nejen u nás, ale i v zahraničí.“ 140 Velkým problémem je sladit dvě mnohdy zcela protichůdné věci jako je zachování co moţná největší autenticity památky a zároveň pro ni najít nové vyuţití, které by jí zaručilo ekonomickou udrţitelnost. Jak říkal nestor památkové péče v Německu Gottfried Kiesow: „Stavební památky by se měly vyuţívat co nejsmysluplněji a nejekonomičtěji, aby se zajistila průběţná péče, neboť jenom budovy, ve kterých se trvale bydlí nebo do nichţ alespoň pravidelně přicházejí lidé, mají stálou kontrolu a péči.“141 Vhodnou náplní pro historické budovy bývá zřízení v nich památníku nebo muzea, ale jak opět upozorňuje G. Kiesow: „I když je takové spojení většiny vlastivědných muzeí se stavebními památkami ideální, nesmí to ovšem vést ke zřizování stále nových muzeí jenom proto, že se pro nějakou historickou budovu nenajde jiné využití.“142 Poněkud lépe, co se týká slučitelnosti vyuţití, jsou na tom technické památky, pro které se z jejich podstaty hledá lépe nové vyuţití neţ např. pro středověký hrad či kostel. Na druhé straně jsou to právě technické památky, které v naší republice rychle mizí, neboť méně neţ 1 % z celkových 40 299 státem chráněných nemovitých památek jsou památky průmyslového dědictví.143 V obecném povědomí je rozšířen názor, ţe co není zapsáno v ústředním seznamu památek, není památkou a můţe se s ní libovolně nakládat. Upozornil na to jiţ Lukáš Beran ve svém příspěvku Nové památky na mezinárodní konferenci Industriální dědictví/2: „Památka tedy vzniká rozhodnutím, a je to rozhodnutí úřední. Jistá část veřejnosti, mnozí architekti a naprostá většina obecních zastupitelstev (příliš zaměstnaných prodejem spravovaného majetku) rozumí pod pojmem „památka“ cosi, co je chráněno Zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů. Ten sice památku definuje i pojmově, avšak – na rozdíl od předchozího zákona z roku 1958 – se sám vztahuje pouze na ty památky, které jsou zapsány v Ústředním 140

Ibidem s. 48 Kiesow Gottfried, Památková péče v Německu, Barrister &Principal, Brno 2012, s. 139. 142 Ibidem 143 Vzduchoprázdno-web.pdf [online] s. 53 [cit. 27. 1. 2013] dostupné na www: http://vcpd.cvut.cz/UserFiles/File/vzduchoprazdno-web.pdf 141

90

seznamu kulturních památek ČR. Jak stavby a věci zákonem nechráněné mizí, postupně tuto definici razítkem přijímáme všichni. Co není zakázáno, je dovoleno.“144 Přitom na zmíněné konferenci Industriální dědictví/2 zaznělo i několik zajímavých příspěvků ze zahraničí, které by jistě stály v modifikované podobě za úvahu k následování, i kdyţ si nejsem jistý, zda by to bylo v naší republice v současné době moţné. Za všechny uvádím příklad vyuţití průmyslového dědictví v Anglii, o kterém referoval Steve Miller: „Ironbridge Gorge Museum Trust, zaloţený v roce 1967, působí jako obecně prospěšná organizace a zároveň je jedním z největších nezávislých muzejních areálů na světě. Trust spravuje třicet šest památek na šesti čtverečních kilometrech lokality světového dědictví UNESCO (Ironbridge Gorge World Heritage Site) a provozuje deset muzeí, které společně vyprávějí příběh tohoto místa vzniku průmyslové revoluce. Muzea ročně navštíví více neţ 500 tisíc lidí, z toho je přibliţně 70 tisíc účastníků školních exkurzí. Více neţ čtyřicet let od svého zaloţení zůstává Ironbridge Gorge Museum Trust průkopníkem v oblasti průmyslové archeologie a také v rozvíjení podnikatelských činností, umoţňujících starat se o budovy a památky, které spravuje. Museum Trust je obecně prospěšná organizace závislá především na vlastních komerčních aktivitách, zahrnujících příjmy od návštěvníků, z maloobchodního prodeje a dalších činností. Do budoucnosti se Museum Trust snaţí vyvinout nové zdroje příjmů, podporuje také myšlenku „zelené turistiky“ jako způsobu, jak sníţit náklady a jak se odlišit na turistickém trhu, protoţe stále více lidí hledá záţitky „nezatěţující Zemi“. Od počátku se na úspěšných akcích v Ironbridge podíleli dobrovolníci, počínaje pomocí při vzdělávacích programech Trustu aţ po průvodcovské sluţby, exkurze a předvádění na místě. V podstatě při kaţdém typu práce Trustu v průběhu posledních čtyř desetiletí spolupracovali placení zaměstnanci, akademici a dobrovolníci v rozmanitých oblastech včetně záchranné archeologie, konzervačních a památkových projektů, vzdělávacích programů i dočasných výstav. Dlouhodobá strategie trvalé udrţitelnosti počítá se zásadní rolí, kterou tito dobrovolníci hrají, zvláště pak s jejich schopností „přidat hodnotu“ k různorodým aktivitám muzea. Dobrovolníci přinášejí organizaci energii, nové myšlení a další příleţitosti k propojování komerční

144

ibidem s. 53

91

a akademické sféry. Kontakt dobrovolnického týmu s vedením Ironbridge zajišťuje Spolek přátel, od léta 2009 pak koordinátor dobrovolníků, který je členem manaţerského týmu.“145 Inspirativní je v příspěvku uvedená dobrá zkušenost s dobrovolnickou prací, která se mi jeví velmi přínosnou, ale bohuţel v našich podmínkách v širším měřítku jako málo vyuţívanou. Můţeme se s ní setkat snad jen ve sféře ochrany přírody a v oblasti charity. V kontextu s ochranou památek by pak k jejímu rozšíření mohly přispět právě občanská sdruţení a neziskové organizace, které fungují právě na bázi dobrovolné práce. Musely by však být vnímány státní správou a samosprávou jako rovnocenní partneři a ne jako obtíţní kverulanti, kteří jen kritizují a komplikují jim ţivot. Významnou roli by občanská sdruţení mohla sehrát také na poli vzdělávacím, tak aby pozitivní vztah ke kulturnímu dědictví byl vnímán nejširší veřejností jako něco samozřejmého. Nemohou však dost dobře suplovat roli státu, který má v tomto směru větší moţnosti, které však bohuţel nevyuţívá. Svou vzdělávací roli si naštěstí uvědomil Národní památkový ústav a začal realizovat projekt časově vymezený léty 2012–2015, jehoţ hlavním cílem je vytvoření systému vzdělávacích programů zaměřených na vzdělávání v oblasti nemovitého a movitého kulturního dědictví, včetně historických sídel, kulturní krajiny a archeologických památek. Vzdělávací programy budou z hlediska obsahů i forem respektovat různé typy učení, včetně učení celoţivotního. Cílovými skupinami projektů jsou školní skupiny, rodiny s dětmi, laická i odborná veřejnost. Koordinátoři sedmi nově vzniklých regionálních edukačních center připravují pilotní edukační programy, které budou doplněny ve spolupráci s pedagogickými fakultami UK v Praze a MU v Brně.146

145

Vzduchoprázdno-web.pdf [online] s. 68-71 [cit. 27. 1. 2013] dostupné na www: http://vcpd.cvut.cz/UserFiles/File/vzduchoprazdno-web.pdf 146 Aktuality - VZDĚLÁVACÍ ROLE NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU [online] [cit. 2. 4. 2013] Dostupné na www: www.culturenet.cz/index.php?cmd=page&type=1&news_id=12846

92

7 SWOT analýza a návrh na inovaci systému. 7.1 SWOT analýza Tabulka č. 1 Silné stránky

Existence

Slabé stránky

systému

podpory

a financování Podfinancování

a nedostatek

finančních

kulturního dědictví

prostředků v památkové péči

Velké mnoţství kulturních památek

Omezený dotační systém

Entusiasmus a zvyšující se znalosti aktivistů

Absence nového zákona o památkové péči

Existence občanských hnutí zabývajících se Nedostatečná podpora občanských sdruţení památkovou péčí

a lokálních kulturních center státem

Existence zastřešující organizace Europa nostra

Nízké povědomí veřejnosti o památkové péči

Spolupráce

a výměna

zkušeností Nepříliš organizovaná zahraniční spolupráce

s environmentálními hnutími

občanských sdruţení Nedostatečný systém

daňových

úlev

pro

vlastníky památek Příležitosti

Hrozby

Rozrůstající

se síť

nevládních kulturních Stále

organizací

palčivější

nedostatek

finančních

prostředků

Nový aktualizovaný zákon o památkové péči, Velké mnoţství zdevastovaných památek Vzdělávací

instituce

připravující

nové Nedostatečné mnoţství projektů a vyuţívání

odborníky

dotačních programů EU,

Vlastenectví a respekt české populace ke svým Hodnotová orientace obyvatel, nízký zájem kořenům, historii a tedy i kultuře v budoucnosti Pokrok

v informačních

o památkovou péči

a komunikačních Globalizace a s ní spojená ztráta národní

technologiích, aktivizace obyvatel přes sociální identity sítě – virtuální aktivismus

Komercionalizace kultury a konzumerizmus

Inovace daňového systému

Zánik kulturních památek

93

7.2 Návrh úpravy legislativy v procesu vyhlašování kulturních památek V současné době jsou moţnosti občanských sdruţení (a potaţmo tedy veřejnosti) v procesu posuzování objektu, který vyhodnocuje jeho kvality za dostatečné pro prohlášení památkově chráněným, jen velmi omezené, neboť není nijak právně zakotvena jejich účast v procesu schvalování. Chybí tak demokratická kontrola nad procesem a vznikají tak moţnosti prosazování nepamátkových (často komerčních) zájmů a případného korupčního jednání. Jiţ v roce 1999 navrhoval Ateliér pro ţivotní prostředí tuto novelu památkového zákona: § 44a (1) Občanské sdruţení nebo jeho místně příslušná organizační jednotka oprávněná jednat vlastním jménem (dále jen "občanské sdruţení"), pokud je podle svých stanov zaměřeno na ochranu kulturních památek nebo historického a kulturního dědictví, má právo být účastníkem správního řízení vedeného podle tohoto zákona nebo řízení, v němţ můţe být dotčen zájem tímto zákonem chráněný, a za tím účelem písemně ţádat orgány státní památkové péče nebo jiné úřady veřejné správy, aby je neprodleně informovaly o zahajovaných správních řízeních nebo připravovaných opatřeních, při nichţ můţe dojít k dotčení zájmů chráněných tímto zákonem. (2) Písemnou ţádost o informování o zahajovaných správních řízeních nebo připravovaných opatřeních musí občanské sdruţení vţdy před uplynutím roku od poslední ţádosti podat znovu. (3) Občanské sdruţení podle odstavce 1 se stává účastníkem správního řízení, pokud své účastenství v něm písemně oznámí příslušnému orgánu do 15 dnů od obdrţení informace o zahájení správního řízení. Pokud není v rozporu s tímto zákonem o zahájení informováno, ač o to písemně poţádalo podle odstavce 1 a 2, počítá se tato lhůta ode dne, kdy se občanské sdruţení dozví, ţe je správní řízení vedeno. (4) V případě rozhodování, při němţ je vyloučeno uţití obecných předpisů o správním řízení, občanskému sdruţení podle odstavce 1 příslušný orgán zároveň s písemnou informací o připravovaném opatření určí přiměřenou lhůtu, v níţ se občanské sdruţení můţe seznámit s připravovaným opatřením a jeho podkladem a v níţ se k němu můţe písemně vyjádřit. Tato lhůta nesmí být kratší neţ 7 dní od doručení písemné informace.147

147

Ateliér pro ţivotní prostředí [online] [cit. 13. 3. 2013] dostupné na www: http://atelier.ecn.cz/ukaz.php?co=legislativa&id=1#novela-01

94

Autoři tohoto návrhu argumentují tím, ţe takovouto změnu poţaduje Aarhusská úmluva i památková koncepce z roku 1998. Tento návrh nebyl nikdy projednáván v zákonodárném sboru, pouze vznikla neúspěšná petice na jeho prosazení. Navrhoval bych ho modifikovat a provést několik úprav. Především jsem toho názoru, ţe v době vyspělých informačních technologií by neměl být problém, kdyby probíhající správní řízení týkající se památkové péče byla veřejně dostupná na elektronických stránkách např. Národního památkového ústavu. Takto by o ně mělo dostatek informací jakékoli sdruţení, které v dané kauze má nějaký zájem. Co se týká moţnosti účastnit se správního řízení pro jakékoli sdruţení, nesouhlasím s uvedeným návrhem, protoţe vzhledem k moţné účasti mnoha sdruţení s často podobnými záměry v jednom stejném případě a následné velké byrokratické náročnosti mnoha úkonů, by došlo k velkému zkomplikování celého procesu a zvýšení jeho nepřehlednosti a moţná i netransparentnosti. Navíc by tak takové řízení bylo velmi zdlouhavé a ekonomicky neefektivní. Na místo toho bych navrhoval, aby kaţdé sdruţení, které usiluje o účast ve správním řízení, mělo moţnost účasti v případě, ţe zahájí petici a získá dostatečný počet podpisů občanů, kterých se řízení týká – navrhoval bych občany s místní příslušností, u malé obce bych ponechal obecní příslušnost. Po zkušenostech s Plzeňským případem (viz případové studie) bych navrhoval pouze s trvalým bydlištěm v městské části, nikoli celého statutárního města. Minimální počet vyjádřených souhlasů s účastí sdruţení, tedy i veřejnosti, bych stanovil, opět s ohledem na referendum v Plzni na 25 % občanů s trvalým bydlištěm v ovlivněné obci nebo městské části. Díky takovému opatření se posílí demokratický prvek v řízení a následná moţnost demokratického dohledu na něj, coţ je vůbec fenomén, který podle současné nálady ve společnosti a názorů občanů velmi chybí. Lhůtu sběru podpisů na správní řízení bych stanovil na jeden kalendářní měsíc, v případě větších celků by bylo moţné ji prodlouţit. V současné době totiţ podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, není stanovena účast sdruţení či jakékoli jiné třetí osoby ve správním řízení. Není totiţ podle zákona splněno, ţe jsou správním řízením dotčeny ve svých právech a povinnostech.148 Na to se dá namítnout, ţe jsou

148

Správní řád – část II. – Hlava III. – Účastníci řízení a zastoupení [online] [cit. 22. 4. 2013] dostupné na www: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/spravni_rad/cast2h3.aspx

95

dotčeny zájmy společnosti a veřejnosti a splní-li hnutí podmínku dostatečného mnoţství podpisů, reprezentuje alespoň podstatnou její část. Sdruţení můţe pouze podat podnět na prohlášení věci za kulturní památku, nikoli se účastnit případného následujícího řízení, to znamená, ţe nemá stejná práva jako vlastník, např. nemůţe se seznamovat s právním spisem a nemůţe podat rozklad proti rozhodnutí (odvolat se) k ministru kultury. Po seznámení se s pravomocným rozhodnutím Ministerstva kultury můţe pouze podat podnět k přezkoumání řízení (opět ministru kultury) nebo případně předat podnět k obnovení řízení dotčenému orgánu. Mezitím však rozhodnutí nabývá právní moci.149 I pokud je objekt vyhlášen památkově chráněným, nemá ještě zajištěnu praktickou ochranu, jeho majitel se o něj nemusí starat, úmyslně ho nechá chátrat a můţe dokonce poţádat o zrušení prohlášení za kulturní památku. V takové situace by měly zasáhnout dotčené obecní úřady a nařídit opravné práce, případně udělit pokutu atd. i zde by měla však svou roli hrát památková sdruţení a informováním a aktivizací veřejnosti upozorňovat na neplnění povinností majitele a případně i úřadů. Na úspěšnost takového jednání je však nutné jisté kulturní povědomí společnosti.

149

Vzduchoprázdno-web.pdf [online] s. 53 [cit. 27. 1. 2013] dostupné na www: http://vcpd.cvut.cz/UserFiles/File/vzduchoprazdno-web.pdf

96

Závěr Ve své bakalářské práci Evropské kulturní dědictví, regionální specifika a jejich podpora, jsem v závěrečné kapitole sumarizoval některá opatření, která by měla napomoci ke zlepšení situace v oblasti péče o kulturní dědictví, tedy i památky v České republice. Dovolím si je zopakovat, neboť jsou stále platná: Kvalitní a jednoznačná legislativa, tak aby nemohla být obcházena Důsledná implementace principů mezinárodních úmluv a jejich praktické vyuţití Navýšení finančních prostředků do oblasti kulturního dědictví Zjednodušení systému ţádostí o dotace Výchova a vzdělávání odborníků Zavedení výuky lokální a regionální kultury na všech stupních škol Získání podpory veřejnosti cílenou propagací institucí spravující kulturní dědictví Větší vyuţití mediální podpory Změna stereotypů vyuţívání nemovitých kulturních památek Větší zapojení soukromého sektoru do obnovy památek150 Jejich prosazení a postupná realizace není moţná bez dostatečného tlaku veřejnosti, sdruţující se právě v nejrůznějších občanských sdruţeních a nevládních a neziskových organizacích. Je to tedy občanská společnost, v 90. letech tolik propagovaná a později novou politickou garniturou vysmívaná, která by měla sehrát pozitivní roli také v oblasti ochrany a péče o kulturní památky. Dnes tedy spíše v podobě „moderního“ komunitního hnutí nebo sociálně-filozofického proudu myšlení tzv. „komunitarismu“, který je v opozici k současné převládající vlně liberalismu v západním světě. Jeho příznivci soustředí fungování komunit právě do občanských společností

150

TUNKL, J.: Evropské kulturní dědictví, regionální specifika a jejich podpora [online] s. 42 [cit. 23. 4. 2013] Dostupné na www: http://is.muni.cz/th/171780/esf_b/Evropske_kulturni_dedictvi_regionalni_specifika_a_jejich_podpora_Jiri_Tunkl_17 1780_bakalarska_prace.pdf?zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Devropsk%C3%A9%20d%C4%9Bdictv%C3 %AD%20agenda:th%26start%3D1

97

a vyzvedávají přínos občanských organizací či sdruţení pro komunitní ţivot a zachování občanských ctností.151 Jednou z těch mnoha ctností je jistě i úcta k dědictví našich předků a vědomí, ţe máme povinnost zachovat je i pro příští generace. a památky jsou nedílnou součástí naší kulturní krajiny. Bylo by jistě přínosné, kdyby „památková hnutí“ úţeji spolupracovala s hnutími na ochranu přírody a krajiny, která mají jiţ dlouhodobější zkušenosti a jimţ se podařilo prosadit některá zákonná opatření. Občanská hnutí mohou také sehrávat významnou roli v oblasti vzdělávání a budování pozitivního vztahu ke kulturnímu dědictví, a to nejen formou přednášek, školení, ale zejména neformálními aktivitami a pořádáním nejrůznějších akcí, včetně volnočasových aktivit pro děti a mládeţ. Nebo vzdělávání formou účasti na dobrovolnické práci při opravách konkrétních památek. Tyto edukační aktivity přispějí k začlenění pozitivního vnímání kulturního dědictví a památek do kritéria hodnot kaţdého jednotlivce, coţ je nejlepší cesta k jejich zachování. Vhodnou formou je také převzetí některé konkrétní chátrající památky pod správu občanského sdruţení a její záchrana. Jako příklad bych uvedl činnost sdruţení Polypeje na zřícenině hradu Cimburk. Těch příkladů je jistě mnoho a bylo by jich potřeba ještě více. Neboť po více jak čtyřicetiletém zanedbávání památek a někdy i záměrné devastaci v předchozím reţimu, není moţné vše napravit pouze z veřejných rozpočtů nebo grantových dotací. Bylo by dobré převzít mnohé dobré projekty ze zahraničí, včetně inspirace pro jejich smysluplné vyuţití, tak aby památka byla nejen opravena, ale také opět ţila svým vlastním ţivotem, při zachování její památkové podstaty. K čemuţ je třeba dobré součinnosti s odborníky na památkovou péči a jednoznačná legislativní opora v nově koncipovaném zákoně o památkovém fondu. Součinnost laické a odborné veřejnosti se tedy jeví jako nezbytná. Většina památek se nachází ve veřejném prostoru a jejich ochrana je tedy ve veřejném zájmu, je proto nanejvýš nutné, aby do ní byla zainteresována co moţná nejvíce i veřejnost. Podle konkrétních případů pak co moţná nejširší nebo jen místní, lokální. Na příkladu Karlova mostu, který je vnímán stejně jako např. svatovítská katedrála jako národní poklad, vidíme, ţe jeho necitlivá oprava vyburcovala veřejnost v celé republice k aktivitě, a to napříč generacemi

151

FRIČ, P., Vávra, M.: Tři tváře komunitního dobrovolnictví: neformální pomoc, organizovaná práce a virtuální aktivismus [online] s. 13 [cit. 18. 4. 2013] Dostupné na www: http://www.hest.cz/res/data/008/001140.pdf

98

či mírou dosaţeného vzdělání. V případě regionální nebo lokálně významné památky pak sehrává významnou roli právě místní komunita. Role veřejnosti by měla být aktivnější při správě věcí veřejných i v oblasti kulturního dědictví.

99

Seznam použitých zdrojů BRANDT, Sigrid. Gibt es eine Denkmalpflege jenseits baulicher Eingriffe? in: MEIER, HansRudolf. (Hg.): Denkmal in der Stadt – die Stadt als Denkmal. Probleme und Chancen für den Stadtumbau Dresden: TUDpress, 2004. s. 53-59 HÁJEK, Tomáš. Zánik a vznik památkových péčí. Filozofie památkové péče. 1 vyd. Praha: Epocha, 2005. 200 s., ISBN 80-86328-71-6 HEŘMANOVÁ, Eva, CHROMÝ, Pavel a kolektiv. Kulturní regiony a geografie kultury. 1. vyd. Praha: ASPI, 2009. 348 s. ISBN 978-80-7357-339-3 KIESOW, Gottfried. Památková péče v Německu. 1. vyd. Brno: Barrister &Principal, 2012. 224 s. ISBN 978-80-87474-54-9 KRETSCHMAR, Ernst. Der Postplatz im Herzen von Görlitz. Neue Stadtbildreie, Görlitz: Stadtbild-Verlag, 2005. 112 s. MAGIRIUS, Heinrich. Ausstellungskatalog König Johann von Sachsen. Zwischen zwei Welten. Halle an der Saale: 2001, S. 479-483 NOVOTNÝ, Michal. Legislativní vývoj v památkové péči po roce 1989, in Zprávy památkové péče, Praha: NPÚ, 2006, ročník 66, č. 3, s. 245-252. PATOČKA, Jiří. HEŘMANOVÁ, Eva. Lokální a regionální kultura v České republice. 1. vyd. Praha: ASPI, 2008. 200 s. ISBN 978-80-7357-347-8 PEK, Tomáš. Stavební památky. Specifika přípravy a financování jejich obnovy, údržby a provozu. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. 216 s. ISBN 978-80-7357-462-8 RIEGL, Alois. Moderní památková péče z německých originálů Der moderne Denkmalkultus. Sein Wesen und seine Entstehung a Neue Strömungen in der Denkmalpflege, Mitteilungen der k.k. Zentral-Komission für Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale. Přel. i Hlobil, T. Hlobil. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav v Sprinter, 2003. 172 s. ISBN 80-86834-34-7 ŠMAJS, Josef. Ohrožená kultúra. 1. slovenské vyd. Banská Bystrica: PRO, 2006. 221 s. ISBN 8089057128 VOJTOVÁ, Lea. Ochrana a regenerace kulturních hodnot v území. 1. vyd. Brno: MU, 2006. 208 s. ISBN 80-210-4165-X

100

Elektronické zdroje: 0121219_hanakova-mkcr [online] mkcr [cit. 2013-4-11] Dostupné na www: About cadw [online] cadw [cit. 2013-2-15] Dostupné na www: About Us: Historic Houses Association [online] hha.org.uk [cit. 2013-2-21] Dostupné na www: About us – Heritage Lottery Fund [online] Heritage Lottery Fund [cit. 2013-1-6] Dostupné na www: Aktuality - VZDĚLÁVACÍ ROLE NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU [online] culturenet.cz [cit. 2013-4-2] Dostupné na www: <www.culturenet.cz/index.php?cmd=page&type=1&news_id=12846> Archaiabrno o.p.s. [online] Archaia Brno [cit. 2013-3-14] Dostupné na www: Archiweb.cz – Nová iniciativa: Za novou Prahu [online] Archiweb [cit. 2013-3-29] Dostupné na www: Archiweb.cz – Občanské sdruţení za zachování nákladového nádraţí Ţiţkov [online] Archiweb [cit. 2013-3-2] Dostupné na www: Bitva za záchranu Nákladového nádraţí Ţiţkov [online] [cit. 2013-3-5] Dostupné na www: Budova chátrajícího nádraţí na Ţiţkově bude moţná kulturní památkou [online] idnes.cz [cit. 2013-3-5] Dostupné na www: Community heritage project – Scottish Civic Trust [online] Scottish Civic Trust [cit. 2013-2-17] Dostupné na www: Current Campaigns: Historic Houses Asssociation [online] Historic Houses Association [cit. 2013-2-21] dostupné na www: 101

Členové, AMHZ Asociace majitelů hradů a zámků [online] Amhz.cz [cit. 2013-4-19] Dostupné na www: Devadesátá léta – Klub za starou Prahu [online] Za starou Prahu [cit. 2013-3-18] Dostupné na www: Do unikátní budovy ţiţkovského nádraţí narazil vagon nákladního vlaku [online] idnes.cz [cit. 2013-3-5] Dostupné na www: Dopis_MMP_otevreny_zastupitele_final_scan.pdf [online] Ano pro Plzeň [cit. 2013-3-9] Dostupné na www: Eine Wurzel von Denkmalpflege – Denkmaldebatten [online] Denkmaldebatten [cit. 2012-6-12] Dostupné na www: Eine Zukunft für das Frankfurter Westend [online] Denkmaldebatten [cit. 2013-6-12] Dostupné na www: Encyklopedie mostů – Brandýs nad Labem [online] libri.cz [cit. 2013-2-10] Dostupné na www: Engagement für das Altstadtensemble - Denkmaldebatten [online] Denkmaldebatten [cit. 20126-13] Dostupné na www: Engagement für technische Denkmale - Denkmaldebatten [online] Denkmaldebatten [cit. 20126-14] Dostupné na <www: http://denkmaldebatten.de/engagement/technikerbewegung/engagement-fuer-technischedenkmale/> Erhalt durch Zwischennutzung - Denkmaldebatten [online] Denkmaldebatten [cit. 2012-6-13] Dostupné na www: 102

Erste Erfolge – Denkmaldebatten [online] Denkmaldebatten [cit. 2012-6-12] Dostupné na www: Europäisches Denkmalschutzjahr - Denkmaldebatten [online] Denkmaldebatten [cit. 2012-6-13] Dostupné na www: Glasgow Civic Fund - Scottish Civic Trust [online] Scottish Civic Trust [cit. 2013-2-17] Dostupné na www: Funds for Historic Buildings [online] ffhb.org.uk [cit. 2013-2-26] Dostupné na www: Gesetz zum Schutz und zur Pflege der Kulturdenkmale im Freistaat Sachsen (Sächsisches Denkmalschutzgesetz – SächsDSchG) [online] revorsax.sachsen [2013-2-24] Dostupné na www: History of the Trust – Scottish Civic Trust [online] Scottish Civic Trust [cit. 2013-2-17] Dostupné na www: Hodnocení dopadů nového zákona RIA-final.doc [online] mkcr [cit. 2013-4-3] Dostupné na www: Hrady.cz – textové informace [online] hrady.cz [cit. 2013-2-26] Dostupné na www: Kdo jsme Asorkd [online] Asociace sdruţení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR [cit. 2013-3-15] Dostupné na www: Kontrolniskupina.cz [online] Občanské sdruţení Kontrolní skupina.cz [cit. 2013-3-7] Dostupné na www: Legislativní rada vlády: stanovisko k návrhu věcného záměru zákona o památkovém fondu [online] mkcr [cit. 2013-2-28] Dostupné na www: Mezi válkami – Klub za starou Prahu [online] Za starou Prahu [cit. 2013-3-18] Dostupné na www: My Place Awards - Scottish Civic Trust [online] Scottish Civic Trust [cit. 2013-2-17] Dostupné na www: 103

Nákladové nádraţí Ţiţkov v Praze kulturní památkou. Jiţ potřetí – Byznys ihned.cz [online] Byznys.ihned.cz [cit. 2013-3-7] Dostupné na www: Nak. Nadr. Zizkov KDU.doc [online] praha1.kdu.cz [cit. 2013-3-8] Dostupné na www: <praha1.kdu.cz/soubory/Nak.%20nadr.%20Zizkov%20KDU.doc?fid%3D1309116520&ei= LYNxUcPUHeSE4gSJwIGYAg> Na Nákladové nádraţí Ţiţkov zavítal poslední osobní vlak [online] Občanský zpravodaj Prahy 3 [cit. 2013-3-18] dostupné na www: NPU_EXPERTNI_ZPRAVA_VSE_k_akvizicim [online] npu [cit. 2013-3-23] Dostupné na www: NNZ_zruseni_prohlaseni_23511.pdf [online] tadynenideveloperovo.cz [cit. 2013-3-6] Dostupné na www: Ocenění - Klub za starou Prahu [online] Za starou Prahu[cit. 2013-3-18] Dostupné na www: http://www.zastarouprahu.cz/historie/oceneni> Od války do 80. let – Klub za starou Prahu [online] [cit. 2013-3-18] Dostupné na www: O akci památky [online] akcepamatky [cit. 2013-4-17] Dostupné na www: O nás – Arenu ne [online] Arenu ne [cit. 2013-3-7] Dostupné na www: O naší činnosti AMHZ Asociace majitelů hradů a zámků [online] Asociace majitelů hradů a zámků [cit. 2013-4-19] dostupné na www: O naší činnosti - vztahy AMHZ Asociace majitelů hradů a zámků [online] Asociace majitelů hradů a zámků [cit. 2013-4-19] Dostupné na www: Our background – Heritage Lottery Fund [online] hlf.org.uk [cit. 2013-1-6] Dostupné na www: Památková ochrana ţiţkovského nádraţí výstavbě nové čtvrti nezabrání [online] Byznys.ihned.cz [cit. 2013-3-15] Dostupné na www: 104

Pamiatkový úrad Slovenskej republiky – Dejiny pamiatkovej starostlivosti [online] Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-4-12] Dostupné na www: Podpořte – nás Hnutí Brontosaurus [online] brontosaurus.cz [cit. 2013-4-16] Dostupné na www: posudekNNZ_Technicke_muzeum.pdf [online] tadynenideveloperovo.cz [cit. 2013-3-3] Dostupné na www: posudekNNZ_Senberger.pdf [online] tadynenideveloperovo.cz [cit. 2013-3-6] Dostupné na www: Praguewatch – Praha pod lupou [online] Praguewatch.cz [cit. 2013-3-15] Dostupné na www: Predpis č. 23/1991 Zb.Ústavný zákon, ktorým sa uvádza LISTINA ZÁKLADNÝCH PRÁV a SLOBÔD ako ústavný zákon Federálneho zhromaţdenia Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky [online] [cit. 2013-4-18] Dostupné na <www: http://www.zakonypreludi.sk/zz/1991-23> Projects: The Wiltshire Historic Building Trust [online] whbt.org.uk [cit. 2013-3-13] Dostupné na www: Protest demolici nezastavil. Kulturní dům Inwest mění bagry v trosky - idnes.cz [online] idnes.cz [cit. 2013-3-8] Dostupné na www: Příběh referenda – Ano pro Plzeň [online] Ano pro Plzeň [cit. 2013-3-8] Dostupné na www: Postplatz Görlitz: Ran an die Muschelminna [online] Görlitzer-Anzeiger [cit. 2012-6-11] Dostupné na www: Referendum podporují i Adam Gerbian a Jiří Pospíšil, Ano pro Plzeň [online] [cit. 2013-3-8] Dostupné na www: Rechercher une mission /chantiers de benevoles, stages et volontariat rempart - rempart chantier bénévole patrimoine [online] rempart.com [cit. 2012-12-7] Dostupné na www: Sekyra Group a ČD chtějí stavět byty na nákladovém nádraţí Ţiţkov [online] Ţelpage [cit. 2013105

3-10] Dostupné na www: http://www.zelpage.cz/zpravy/4620> SHSČMS [online] Sdruţení historických sídel Čech, Moravy a Slezka [cit. 2013-4-18] Dostupné na www: Sites rempart / découvrir nos sites rempart chantier bénévole patrimoine [online] rempart.com [cit. 2012-12-6] Dostupné na www: Sites rempart / découvrir nos sites rempart chantier bénévole patrimoine -rechercher un site [online] rempart.com [cit. 2012-12-6] Dostupné na www: Somerset Building Preservation Trust [online] sbpt.info [cit. 2013-2-16] Dostupné na www: Somerset Building Preservation Trust [online] sbpt.info [cit. 2013-2-16] Dostupné na www: Somerset Building Preservation Trust [online] [cit. 2013-2-16] Dostupné na www: SPAB: campaigns [online] The Society for the Protection of Ancient Buildings [cit. 2013-1-11] Dostupné na www: SPAB: history of SPAB [online] The Society for the Protection of Ancient Buildings [cit. 2013-110] Dostupné na www: SPAB: how we work – Conservation courses, training, campagning, building, scholarships, architects, surveyors, William Morris Fellowship [online] The Society for the Protection of Ancient Buildings [cit. 2013-1-11] Dostupné na www: Sponsors: Historic Houses Association [online] hha.org.uk [cit. 2013-2-21] Dostupné na www: 106

StanoviskoSHP_dopis_MK_20121126 [online] Sdruţení pro stavebněhistorický průzkum [cit. 2013-1-24] Dostupné na www: Stanovisko k restrukturalizaci NPÚ [online] npu [cit. 2013-2-30] Dostupné na www: Stanovy, AMHZ Asociace majitelů hradů a zámků [online] Amhz [cit. 2013-4-19] Dostupné na www: Stanovy ASORKD [online] Asociace sdruţení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR [cit. 2013-3-16] Dostupné na www: Supp-historie [online] npu [cit. 2012-10-23] Dostupné na <www:muff.uffs.net/skola/muzeo/pamatkova_pece/supp-historie.rtf> The Architectural Heritage Fund [online] ahfund.org.uk [cit. 2013-2-25] Dostupné na www: The Architectural Heritage Fund [online] ahfund.org.uk [cit. 2013-2-25] Dostupné na www: The Architectual Heritage Society of Scotland: About AHSS [online] ahss [cit. 2013-3-11] Dostupné na www: The Architectual Heritage Society of Scotland: Officials [online] ahss [cit. 2013-3-11] Dostupné na www: The heritage alliance about us [online] theheritagealliance.org.uk [cit. 2013-1-4] Dostupné na www: Trustees – Scottish Civic Trust [online] Scottish Civic Trust [cit. 2013-2-17] Dostupné na www: TUNKL, J.: Evropské kulturní dědictví, regionální specifika a jejich podpora, s. 42 [online] is.muni.cz [cit. 2013-4-23] Dostupné na www: UKAPT Association of Preservation Trusts – our organisations APT [online] The UK Association of Preservation Tursts [cit. 2013-1-13] Dostupné na www: 107

Un reseau d'associations / rempart: une histoire – rempart chantier bénévole patrimoine [online] rempart.com [cit. 2012-12-5] Dostupné na www: Usneseni vlády [online] mkcr [cit. 2013-3-10] Dostupné na www: Věcný záměr stanovisko SPPPP [online] Sdruţení profesionálních pracovníků památkové péče [cit. 2013-1-8] Dostupné na www: Vom Nutzen der Nutzung – Denkmaldebatten [online] Denkmaldebatten [cit. 2012-6-15] Dostupné na www: VYHLÁŠKA 253/2010 Z.z. [online] Pamiatkovy úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-4-21] Dostupné na www: Výsledky referenda, Ano pro Plzeň [online] Ano pro Plzeň [cit. 2013-3-8] Dostupné na www: Vývoj a současné principy památkové péče – národní památkový ústav [online] npu [cit. 201211-20] Dostupné na www: <www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkovapece/historie-a-principy-pamatkove-pece/> Vzduchoprázdno-web.pdf [online] Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze [cit. 2013-1-27] Dostupné na www: What we protect – National Trust [online] national trust [cit. 2012-12-18] Dostupné na www: http://www.nationaltrust.org.uk/what-we-do/what-we-protect/ WILLINGER, Stefan. Leerstand als Möglichkeitsraum. Urbanistische Strategien zur Revitalisierung in den Innenstädten, in: Information zur Raumentwicklung, Heft 6, 2005, s. 401 [online] Bundesinstitut für Bau-, Stadt- und Raumforschung [cit. 2012-6-17] Dostupné na www: Zákon 208/2009 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 49/2002 Z. z. o ochrane pamiatkového fondu v znení zákona č. 479/2005 Z. z [online] Pamiatkovy úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-4-20] Dostupné na www: 108

Zákon NR SR č. 49/2002 o ochrane pamiatkoveho fondu [online] Pamiatkovy úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-4-20] Dostupné na www: Zámek Roţmitál pod Třemšínem, Roţmitál pod Třemšínem [online] hrady.cz [cit. 2013-2-5] Dostupné na www: Zemská porodnice.pdf [online] asorkd.cz [cit. 2013-3-17] Dostupné na www:

109

Seznam použitých zkratek ACS-Rempart

Association des Animateurs de Chantiers de Sauvegarde pour la Réhabilitation et l'entretien des Monuments et du Patrimoine Artistique

AMHZ

Asociace majitelů hradů a zámků

ASORKD

Asociace sdruţení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR

BRD

Bundesrepublik Deutschland

ČD

České dráhy

DAPA

Direction de l’architecture et du patrimoine Ředitelstvi architektury a kulturniho dědictvi

EHTL

English Heritage trading limited

EU

Evropská unie

SG

Sekyra Group

ICOMOS

International Council on Monuments and Sites

KSS

Komunistická strana Slovenska

MKČR

Ministerstvo kultury České republiky

MU

Masarykova univerzita

NHMF

National Heritage Memorial Fund

NPaKC

Národne pamiatkove a krajinné centrum

NPÚ

Národní památkový ústav

OC

Obchodní centrum

RAF

Royal Air Force 110

RIA

Regulation Impact Assessment

ROH

Revoluční odborové hnutí

SCV

service civil volontaire

SHSČMS

Sdruţení historických sídel, Čech, Moravy a Slezska

SPAB

The Society for the Protection of Ancient Buildings

ŠPSOP

Štátná pamiatková starostlivosť a ochrana prírody

UK

Univerzita Karlova

UNESCO

United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization

ÚOP

Územní odborná pracoviště

ÚPS

Územní památkové správy

VZZPF

Věcný záměr zákona o památkovém fondu

111

Seznam grafů Graf č. 1: Otázka č. 2 ..................................................................................................................... 83 Graf č. 2: Otázka č. 3 ..................................................................................................................... 83 Graf č. 3: Otázka č. 2 ..................................................................................................................... 86 Graf č. 4: Otázka č. 3 ..................................................................................................................... 86

112

Seznam příloh Příloha č. 1: Počty kulturních památek v ČR Příloha č. 2: Výdaje v programech Ministerstva kultury ČR Příloha č. 3: Výdaje krajů na památky Příloha č. 4: Výsledky dotazníkového šetření provedeného v Görlitzu/Zhořelci Příloha č. 5: Dotazník provedený v ČR

113

Přílohy Příloha č. 1: Počty kulturních památek v ČR 2010 Počet hradů, zámků a ostatních památek*

zřizované

2002

271

257

233

177

184

190

181

178

45

42

36

32

22

62

51

45

44

33

11 324 837

11 681 124

12 108 819

11 489 601

kraji, obcemi a městy objekty

2004

277

Z toho objekty zřizované MK, jinými rezorty, toho

2006

284

zpřístupněných návštěvníkům za vstupné

Z

2008

občanskými

sdruţeními, obecně prospěšnými společnostmi a církví Z toho objekty zřizované podnikatelskými subjekty a podnikateli Počet návštěvníků těchto objektů

Zdroj: Hodnocení dopadů nového zákona – RIA [online] [cit. 2013-3-27] dostupné na www: s. 43

114

9 761 784

Příloha č. 2: Výdaje v programech Ministerstva kultury ČR Program

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Program záchrany architektonického

336 361

351 000

383 660

365 369

272 000

196 144

dědictví Program regenerace

MPR

160 000

160 000

161 500

145 727

150 000

113 498

a MPZ Program

péče

o VPR,

VPZ

18 000

18 000

18 000

24 635

15 000

13 128

18 000

19 000

18 800

20 812

14 000

11 100

a KPZ

2011 211 500 137 000

Cel kem 5 271 112 4 142 144

15

250

000

774

13

258

000

446

Program restaurování movitých kulturních památek Havarijní program Program

55 000

61 711

73 820

98 839

100 371

67 394

76 772

1 054 428

podpory

záchranných archeologických

9 000

4 000

4 000

4 340

5 000

3 339

193 662

170 000

125 823

18 000

11 000

6 654

4 000

91 222

výzkumů Podpora

obnovy

KP prostřednictvím ORP Program

podpory

pro

památky

142

631

500

985

7 000

UNESCO Celkem

596 361

613 711

659 780

871 384

737 371

537 080

606 772

42 654 11 584 765

Zdroj: Hodnocení dopadů nového zákona – RIA [online] [cit. 2013-3-27] dostupné na www: s. 46

115

Příloha č. 3: Výdaje krajů na památky Název dotačního programu pro podporu péče o kulturní památky

Rozdělované finanční prostředky (v tis. Kč) 2005

2006

2007

Praha

2011 58 050

Plzeňský kraj

12 000

14 000

14 500

12 000

14 000

14 500

14 400

9 211

10 128

14 400

9 211

10 128

10 000

10 000

10 000

10 000

10 000

10 000

Královéhradecký kraj

19 591

18 101

16 465

Podpora péče o nemovité a movité kulturní památky

19 591

-

-

-

18 101

16 465

12 175

10 942

15 481

Program obnovy památek

9 415

10 942

12 646

Program obnovy památek místního významu

2 300

2 600

2 835

460

300

400

10 210

28 50

1 913

510

350

513

9 700

2 500

1 400

20 023

19 027

23 193

17 023

15 065

19 693

Fond Vysočina - program "Diagnóza památek"

-

-

500

Fond Vysočina - program "Nevyužívané památky"

-

962

-

3 000

3 000

3 000

13 895

17 768

20 378

Granty na podporu vlastníků KP

3 300

3 191

3 850

Příspěvky na podporu nejvýznamnějších KP

8 310

9 117

8 870

Individuální dotace v oblasti PP

2 285

5 460

7 658

Jihočeský kraj

162 725

18 183

21 134

Nemovité kulturní památky

160 225

17 183

20 134

2 000

2 000

2 000

Zachování a obnova kulturních památek Plzeňského kraje

Ústecký kraj Program na záchranu a obnovu kulturních památek Ústeckého kraje

Karlovarský kraj

8 500

10 000

5 500

Poskytování příspěvků z rozpočtu Karlovarského kraje na obnovu kulturních památek a památkově hodnotných objektů

Obnova

památkového

fondu

na

území

Královéhradeckého kraje

Olomoucký kraj

Významné projekty Olomouckého kraje

Liberecký kraj Grantový fond: G-12 Program podpory obnovy kulturních památek Příspěvek na obnovu kulturních památek

Vysočina kraj Zásady Zastupitelstva kraje Vysočina pro poskytování dotací na obnovu kulturních památek v kraji Vysočina

Podpora měst s památkami UNESCO

Pardubický kraj

Movité kulturní dědictví

116

12 200

12 036,7

6 605

13 000

10 810

18 935

Obnova

drobné

sakrální

architektury

(památky

500

1 000

1 000

8 143

8 200

8 200

8 143

8 200

8 200

22 233

19 765

29578

22 233

19 765

29578

Zlínský kraj

5 600

9 800

12 800

Fond kultury ZK na obnovu památek

5 600

9 800

12 800

i nepamátky)

Moravskoslezský kraj Program obnovy kulturních památek a památkově chráněných nemovitostí

Jihomoravský kraj Dotační program pro poskytování dotací z rozpočtu Jihomoravského kraje v oblasti památkové péče

Středočeský kraj

33 484

32 615

34 241

Fond obnovy památek

26 100

26 615

26 741

7 384

6 000

7 500

Příspěvek na obnovu kulturních památek ve vlastnictví příspěvkových organizací Středočeského kraje

7 700

5 747

6 162,5 30 194,4

Zdroj: Hodnocení dopadů nového zákona – RIA [online] [cit. 2013-3-27] dostupné na www: s. 47

117

Příloha č. 4: Výsledky dotazníkového šetření provedeného v Görlitzu/Zhořelci: Dotazník – český překlad Otázka č. 1

Myslíte, že veřejnost má dostatečný vliv na proces ochrany památek?

A) Ano, návrhy veřejnosti jsou dostatečně zohledňovány legislativou a názor veřejnosti ovlivňuje individuální případy přestaveb kulturních památek B) Částečně, názory veřejnosti ovlivňují případy sporných zásahů do památek C) Ne, názory veřejnosti nemají dostatečný vliv na kulturní péči, „jejich hlas není slyšet“ D) Nevím a nemohu říci. Odpovědi na otázku č. 1: A) 4 respondenti (8 %) B) 21 respondentů (46,7 %) C) 12 respondentů (26,7 %) D) 7 respondentů (17,7 %) Je zajímavé, ţe většinu z odpovědí C), tedy, ţe názor veřejnosti nemá velký vliv, zastávaly především ţeny. Na rozdíl od české varianty se zde nedá hovořit o nějaké jednoznačné korelaci mezi věkem, vzděláním a názory. Otázka č. 2

Účastnil (a) jste se již někdy akce na záchranu památky, nebo byl (a) byste

ochotný(á) se zúčastnit, jestliže by byla ohrožena památka v blízkosti Vašeho bydliště? A) Ano, uţ jsem se alespoň jednou aktivně účastnil (Petice, Happening, Demonstrace…). B) Ještě ne, ale účastnil bych se, pokud by přestavba nebo případný zásah do památky ji mohly poškodit. C) Ne, toto téma mne nezajímá. D) Ne, tyto akce nemají ţádný dopad a tedy ani smysl. Odpovědi na otázku č. 2 A) 5 respondentů, (11 %) B) 22 respondentů (48,9 %) C) 13 respondentů (28,9 %) D) 5 respondentů (11 %) Odpověď B) zvolily zejména o mladší ročníky, oproti tomu C) zvolili hlavně vysokoškolsky vzdělaní lidé, kdeţto jen 5 respondentů (11 %) z toho hlavně muţů a méně vzdělaných zvolilo poslední moţnost D. Podobně jako u výzkumu v ČR největší část respondentů zvolila variantu B, počet aktivně zúčastněných na ochraně památek je procentuálně téměř totoţný. 118

Otázka č. 3

Souhlasíte s tvrzením, že občané by měli ze zákona mít možnost účasti na

rozhodování o zásazích do památek, nebo by takováto rozhodnutí měla být činěna pouze experty? A) Ano, občanská sdruţení zprostředkovávají názor veřejnosti, vedlo by to k demokratizaci celého procesu. B) Ne, instituce památkové péče mají nejpřesnější informace o památkách a jsou k tomuto cíli zřízeny, účast občanských sdruţení by proces jen zkomplikovala. C) Nedokáţu říci, záleţí to podle zákona. D) Přestavby památek by neměly být posuzovány ani institucemi památkové péče, kompetence by měly být v rukou samosprávných úřadů. Odpovědi na otázku č. 3: A) 18 respondentů (40%) B) 11 respondentů (24 %) C) 14 respondentů (31 %) D) 2 respondenti (4,5 %) Odpověď a volily zejména ţeny, korelace s úrovní vzdělání u této moţnosti a u C není tak silná jako u české varianty. Moţnost D stejně jako u české varianty zvolila jen velmi malá část odpovídajících. Otázka č. 4

Myslíte, že současná politika informování o památkách v Německu je dostatečná?

A) Ano, informace jsou dostupné v tisku i na internetu. B) Ne, informace jsou dostupné na internetu, ale jiţ ne dostatečně v broţurách a tisku. C) Ne, je těţké si obstarat odpovídající informace. D) Nevím, nezajímám se o tento obor. Odpovědi na otázku č. 4: A) 8 respondentů (17,7 %) B) 15 respondentů (30%) C) 9 respondentů (20%) D) 13 respondentů (28,9%) Moţnost B volily zejména ţeny. Z výsledků se dá usuzovat, ţe názor není jednotný a ţe velké mnoţství respondentů se o danou problematiku nezajímá, nebo se v ní nevyzná, stejně jako v ČR. Výsledky této otázky byly velmi podobné odpovědím na českou variantu. Otázka č. 5

Co si myslíte o novostavbách v historických centrech?

A) V zásadě se mi líbí, nejsou škodlivé z uměleckého pohledu. B) Novostavby i v centrech nejsou moţná vţdy správné z estetického hlediska, ale ekonomické zájmy jsou významnější. 119

C) Nejsem spokojen (a) se současnou situací. Novostavby kazí klasická panoramata měst a charakter kulturních center. D) Nevím, nemám jasný názor. Odpovědi na otázku č. 5: A) 12 respondentů (26,7%) B) 7 respondentů (15,5 %) C) 24 respondentů (53 %) D) 2 (4,4 %) Město Görlitz/Zhořelec, odkud většina respondentů pocházela, je zachovalé a malebné historické město. Z průzkumu vyplývá, ţe lidé nejsou spokojeni s novými stavbami, které se v něm provádějí. Zajímavé je, ţe k tomuto názoru se kloní zejména lidé se základním i vysokoškolským vzděláním, středně vzdělaní lidé jsou k situaci lhostejnější. Situace je podobná jako při výzkumu v ČR, kdy také 53 % uvedlo, ţe není spokojeno. Počet těch, kteří preferují ekonomické zájmy je také téměř totoţný. Otázka č. 6

Co si myslíte o situaci s katedrálou v Kolíně nad Rýnem, která byla kvůli

novostavbě v okolí zapsána v roce 2004 na rok na Seznam ohroženého kulturního dědictví? A) Novostavba v blízkosti katedrály nebyla oprávněná, Unesco udělalo správně. B) Opatření ze strany Unesco bylo přehnané, neexistoval ţádný reálný problém. C) Nevím příliš mnoho o této problematice, nemohu tedy říci. D) Je mi to jedno, nezajímám se o to. odpovědi na otázku č. 6: A) 4 respondenti (9 %) B) 4 respondenti (9 %) C) 37 respondentů (82 %) D) 0 respondentů V této otázce, která byla pouţita k zjištění názoru a znalostí o širší problematice ochrany památek, zodpověděla nepřekvapivě drtivá většina (37 odpovídajících – 82,2 %) C), tedy, ţe nemá dostatečný přehled. Zajímavé můţe být, ţe a – názor, ţe Unesco zasáhlo správně, zvolili 4 respondenti zejména niţšího vzdělání, zatímco B)- ţe zásah Unesco oprávněný nebyl, zvolili také 4 respondenti oproti tomu však s vysokoškolským vzděláním. Zdá se, ţe informovanost o problémech v památkové péči je stejně špatná jako v ČR. Otázka č. 7 Jaký je Váš názor na situaci kolem Drážďanského labského údolí, které bylo kvůli stavbě Waldschlößchenského mostu 2009 vyškrtnuto ze seznamu kulturního dědictví. A) Myslím, ţe toto opatření nebylo nutné, komunikace mezi úřady měla být lepší a experti by tak mohli najít optimální řešení. 120

B) Stavba nebyla dobrým řešením, názor Unesco měl být vyslechnut. C) Nezajímám se o tuto problematiku nebo nemám jasný názor. D) Unesco nemá ţádné právo říkat Německu, co se má nebo smí postavit, proto si myslím, ţe jeho opatření bylo nesprávné. Odpovědi na otázku č. 7: A) 24 respondentů (53,3 %) B) 9 respondentů (20 %) C) 8 respondentů (17.8 %) D) 4 respondenti Je zajímavé, ţe první dvě varianty volily zejména ţeny, zatímco třetí naopak muţi. D) vyplnili 4 respondenti, po dvou od obou pohlaví Otázka č. 8 Jaký je Váš názor na eventuální budoucí přestavbu náměstí u pošty v Zhořelci? A) Přestavba je z pohledu památkové péče oprávněná a vrátí zpět jeho originální a správnou podobu. B) Přestavba je moţná z pohledu památkové péče správná, ale náklady jsou příliš vysoké a peněţní prostředky by mohly být lépe vyuţity. C) Přestavba je nelogická a zničí krásnou současnou podobu náměstí. D) Nevím, nemám na tuto problematiku jednoznačný názor, nebo se o ni nezajímám. Odpovědi na otázku č. 8 A) 9 respondentů (20 %) B) 16 respondentů (35,5 %) C) 9 respondentů (20 %) D) 11 respondentů (24,4 %) Tato otázka była vybrána jako co nejkontrétnější a co nejvíce se vztahující se k samotnému městu. respondenti zejména s vyšším vzděláním se ztotoţnili s variantou A), největší část 35,5 % zvolilo vyriantu B), oproti tomu 9 respondentů, zejména ţen było pro variantu C). Poměrně velká část odpovídajících vyuţila moţnosti D) – absence jednoznačného názoru. Otázka č. 9 Víte, kolik památek UNESCO se nachází v Německu? A) Do 10. B)11-20. C) 21-30. D) 31-40. E) 41-50. 121

F) více neţ 51. G) Nevím. Odpovědi na otázku č. 9: A) 1 respondent B) 1 respondent C) 5 respondentů (11 %) D) 5 respondentů (11 %) E) 5 respondentů (11 %) F) 2 respondenti (4 %) G) 26 respondentů (57, 7 %) Většina, jak se bohuţel dalo předpokládat, vyuţila moţnosti G), tedy nevím. Správnou odpověď – tedy D) – v Německu je 37 památek zapsaných na seznam kulturního a přírodního dědictví Unesco, zvolilo pouze 5 respondentů. Oproti Česku je správných odpovědí méně, můţe to však být zejména tím, ţe památek Unesco v Německu je více neţ dvakrát tolik jako u nás. Otázka č. 10. Kolik festivalů nebo kulturních akcí navštívíte za rok? A) Méně neţ 5 B) 5-10 C) 11-20 D) Více neţ 20 Odpovědi na otázku č. 10: A) 22 respondentů (48,9 %) B) 10 respondentů (22 %) C) 8 respondentů (17,7 %) D) 5 respondentů (11,1 %) Téměř polovina odpovídajících uvedla, ţe méně neţ pět. Není překvapivé, ţe do poslední skupiny patřily zejména osoby s vysokoškolským vzděláním. Na rozdíl od ČR je sestupná tendence méně výrazná u odpovědí B) aţ D). Otázka č. 11 Kolik peněz vydáte měsíčně za návštěvu kulturních akcí (např. Kina, divadla, muzea, festivaly, koncerty, galerie...). A) Méně neţ 25 Eur B)26-70 Eur C) 71-120 Eur D) více neţ 120 Eur Odpovědi na otázku č.11 A) 31 respondentů (68,9 %), B) 14 respondentů (31 %), C) 1 (2 %), D) 0

122

Není překvapivé, ţe lidé s vyšším vzděláním odpovídali, ţe mají vyšší výdaje na kulturu. Situace je velmi podobná ČR, i kdyţ zde přece jen je počet těch, kteří jsou ve poměrně vyšších výdajů trochu vyšší. Otázka č. 12 Kolik peněz podle Vašeho názoru vydá průměrný Němec měsíčně za kulturu? A) méně neţ 25 Eur B) 26-70 Eur C) 71 -120 Eur D) více neţ 120 Eur. Odpovědi na otázku č. 12 A) 15 (33 %) respondentů, B) 22 (49 %), C) 4 (9 %), D) 2 (5 %), jedna osoba tuto otázku nevyplnila. Zde je situace zajímavější, mnoho muţů, uvedlo A), 22 (48 % tedy opět skoro polovina) respondentů uvedla B), Zejména ţeny obvykle vybíraly vyšší moţnosti. Z porovnání těchto dvou čísel se dá také jasně vyčíst, ţe velká většina odpovídajících je toho názoru, ţe jejich výdaje na kulturu jsou niţší neţ průměrné ve srovnání s jinými spoluobčany. Situace je v tomto velmi podobná ČR.

123

Příloha č. 5: Dotazník provedený v ČR Otázka č. 1. Je podle Vás veřejnost dostatečně zapojena do procesu ochrany památek? A) Ano, návrhy veřejnosti jsou zapracovány při tvorbě legislativy a její názory ovlivňují jednotlivé případy úprav v památkově chráněných oblastech. B) Částečně, jejich připomínky a poţadavky ovlivňují rozhodnutí dotčených orgánů v případě kontroverzních zásahů do památkově chráněných objektů C) Ne, názoru veřejnosti není přikládán dostatečný význam při ochraně památek, „její hlas není slyšet“ D) Nevím, nedokáţu posoudit A) 8 respondentů B) 27 respondentů C) 33 respondentů D) 26 respondentů Většina respondentů uvádí, ţe veřejnost má jen částečný nebo nedostatečný vliv na proces ochrany památek, mnozí vyuţili moţnost nedokáţu posoudit. Je zajímavé, ţe jednak mladší (do 25 let), ale i nejstarší skupina (nad 60) a vysokoškoláci vnímají roli veřejnosti při ochraně památek pozitivněji neţ ostatní skupiny. Otázka č. 2. Účastníte se nějakou formou procesu ochrany památek nebo byl (a) byste ochoten (a) aktivně se zapojit do procesu ochrany památek v místě Vašeho bydliště? A) Ano, jiţ jsem se účastnil nějaké akce (např. podpis petice, happening) B) Prozatím ne, ale jistě bych se účastnil v případě významného zásahu, který by poškodil C) nějakou památku. C) Ne, nezajímá mne daná problematika D) Ne, takové akce stejně nedojdou odezvy A) 9 respondentů B) 61 respondentů C) 18 respondentů D) 6 respondentů Téměř dvě třetiny respondentů (65%) odpověděly, ţe se prozatím nezúčastnily procesu ochrany památek, ale učinily by tak v případě, kdy by šlo o nějaký velký negativní zásah do památky, další zvolili hlavně moţnost nezajímá mne daná problematika (19 %) anebo tyto akce nedojdou odezvy (6 %). Pouze necelých 10 % uvedlo, ţe se jiţ procesu ochrany památky nějak zúčastnilo. Otázka č. 3. Souhlasíte s tím, aby občanská sdruţení měla ze zákona vliv na posuzování zásahů do památkových objektů a památkových zón, či raději přenechat tuto pravomoc v rukou odborných institucí? 124

A) Ano, občanská sdruţení zprostředkovávají názor veřejnosti, dojde tak k zvýšení demokratičnosti v celém procesu B) Ne, památkové instituce mají samy nejlepší znalosti a informace o památkách a jsou k tomuto účelu zřízeny, občanská sdruţení by vše zbytečně zkomplikovala C) Nedokáţu posoudit, záleţí na konkrétním znění zákona. D) Zásahy do památkově chráněných objektů by neměly posuzovat ani památkové úřady, pravomoc by měla být v rukou obecních úřadů. A) 51 respondentů B) 13 respondentů C) 28 respondentů D) 2 respondenti Většina souhlasí s tvrzením, ţe občanská sdruţení by ze zákona měla být zapojena do posuzování zásahů do památkových objektů a zón, mnozí, převáţně s úplným středoškolským vzděláním a vyšším, svůj názor podmiňuje konkrétním zněním zákona. Téměř nikdo se neztotoţňuje s názorem, ţe by zásahy měly posuzovat pouze obecní úřady. Otázka č. 4. Pokládáte současný systém informování veřejnosti o památkově chráněných objektech a památkové péči v ČR jako dostatečný? A) Ano, informace jsou dobře dostupné jak v tisku, tak na internetu B) Ne, informace jsou dostupné na internetu, ale ne v dostatečné míře skrz propagační materiály C) Ne, k správným informacím je obtíţné se dostat D) Nevím, danou problematiku nesleduji A) 15 respondentů B) 30 respondentů C) 17 respondentů D) 32 respondentů V této části jsou výsledky jednotlivých odpovědí relativně blízké, nejvíce respondentů odpovědělo, ţe neví a nesledují danou problematiku cca (cca 34 %), nebo ţe informace jsou dostatečně dostupné na internetu ale ne skrz reklamní materiály (cca 32 %), 18 % uvedlo, ţe výsledky nejsou dostatečně dostupné a 16 %, naopak, ţe jsou dostupné v tisku i na internetu. Zajímavostí je, ţe většina z těch, kteří tvrdí, ţe informace jsou dostupné na internetu a ne v reklamních materiálech, jsou ţeny. Za dostupné informace povaţuje zejména mladší generace a lidé se středním vzděláním. Otázka č. 5. Které město v ČR považujete za nejvíce kulturně vyspělé? A) Praha B) Brno 125

C) Plzeň D) Olomouc E) Ostrava F) Jiné město – uveďte které G) Ţádné město nepovaţuji za dostatečně kulturní A) 61 respondentů B) 9 respondentů C) 2 respondentů D)9 respondentů E) 6 respondentů F) 7 respondentů G) 2 respondenti Velká většina povaţuje jako nejvyspělejší město Praha (65%), následována Brnem a Olomoucí a dále Ostravou. Jako alternativy se objevují nejčastěji Český Krumlov a Litomyšl. Pouze dva respondenti uvedli, ţe ţádné město není dostatečně kulturní Otázka č. 6. Víte, které české případně slovenské město získalo titul Evropské hlavní město kultury a které se připravuje, že tento titul ponese v budoucnu? (můžete vybrat více možností) A) Praha B) Ostrava C) Brno D) Olomouc E) Plzeň F) Bratislava G) Košice H) Nové Zámky I) Ţilina J) Nevím nebo nechci odpovědět A) 24 respondentů B) 4 respondenti C) 5 respondentů D) 9 respondentů E) 18 respondentů F) 8 respondentů G) 6 respondentů H) 1 respondent I) 0 respondentů J) 52 respondentů 25 % správně uvedlo Prahu, 19 % si vzpomnělo na Plzeň, a pouze 6 % Košice, mezi dalšími odpověďmi se kromě nevím/nechci odpovědět nejčastěji objevovala Olomouc a Bratislava. Mezi správně odpovídajícími jsou překvapivě spíše středoškoláci neţ vysokoškoláci a spíš mladší generace. Otázka č. 7. Kolik kulturních festivalů a akcí navštívíte za rok? 126

A) maximálně 5 B) 5 – 10 C) 10 – 20 D) Více A) 52 respondentů B) 31 respondentů C) 8 respondentů D) 3 respondenti Většina respondentů (cca 55 %) uvedla, ţe ročně navštíví nejvýše 5 kulturních akcí, zhruba třetina uvedla 5-10. Jen zhruba další necelá čtvrtina více. Více akcí podle výsledků navštíví ţeny a překvapivě poměrně i osoby mezi 25-40 lety, korelace s vzděláním překvapivě není příliš silná Otázka č. 8. Jaký je Váš měsíční výdaj za kulturu (kino, divadlo)? A) Do 500 Kč B) 500 – 1000 Kč C) 1000 – 3000 Kč D) Nad 3000 Kč A) 75 respondentů B) 14 respondentů C) 4 respondenti D) 1 respondent Přes 80 % uvedlo, ţe vydá za kulturu do 500 Kč měsíčně a i zbytek se uvedl převáţně do 1000 Kč. S vyšším vzděláním rostou i výdaje na kulturu, jak jsem očekával. Otázka č. 9. Kolik je podle Vašeho názoru průměrný měsíční výdaj jednotlivce na kulturu? A) Do 500 Kč B) 500 – 1000 Kč C) 1000 – 3000 Kč D) Nad 3000 Kč A) 36 respondentů B) 46 respondentů C) 10 respondentů D) 2 respondenti Zajímavější je situace u odhadovaných průměrných výdajů – 38 % si myslí, ţe jsou do 500 Kč, dalších 49 % mezi 500 a 1000 Kč. Lze z toho usuzovat, ţe většina respondentů si myslí, ţe vydává za kulturu méně, neţ jiní. Nejvyšší výdaje ostatních občanů odhadují lidé s úplným středním vzděláním.

127

Otázka č. 10. Víte kolik je v ČR památek UNESCO? Vzpomenete si na nějaké? A) 9 hmotných a 2 nehmotné B) 12 hmotných a 3 nehmotné C) 23 hmotných a 7 nehmotných D) 55 hmotných a 11 nehmotných E) Jiný počet hmotných a nehmotných památek A) 21 respondentů B) 60 respondentů C) 8 respondentů D) 2 respondenti E) 3 respondenti 64 % správně určilo počet památek UNESCO v ČR, ostatní odpovědi byly hlavně okolní moţnosti. Mýlily se častěji ţeny neţ muţi, ale to můţe být způsobeno i tím, ţe jich jako respondentů bylo více a také osoby s niţším vzděláním často odpověděly špatně. Mezi nejčastěji zmiňované památky patří Praţské historické centrum, Sloup Nejsvětější trojice v Olomouci, Lednicko-Valtický areál, Vila Tugendhat, Český Krumlov a zámek a zahrady v Třebíči. Z nehmotných se objevují Verbuňk a Jízda králů, avšak těchto odpovědí je velmi málo. Otázka č. 11. Jaký je Váš názor na novodobou zástavbu v městech a jejich historických centrech? A) Souhlasím s ní, připadá mi vkusná a vhodná B) Souhlasím s ní, ne vţdy je správná z estetického hlediska, ale zájmy památkářů by měly ustoupit ekonomickým C) Nejsem s ní spokojen, kazí klasická panoramata měst a narušují ráz historických center D) Nevím, nemám na situaci jasný názor A) 8 respondentů B) 14 respondentů C) 50 respondentů D) 12 respondentů Zhruba 53 % uvedlo, ţe se zástavbou ve městech nesouhlasí, další uvedli převáţně, ţe na situaci nemají jasný názor, 15 % uvedlo, ţe by zájmy památkářů měly ustoupit ekonomickým, z nich se jednalo zejména o starší respondenty. Otázka č. 12. Jaký je Váš názor na zásahy magistrátu do kulturního dědictví v Praze? A) Souhlasím s nimi, nijak nenarušují kulturní ráz města Prahy B) Vnímám situaci neutrálně C) Nesouhlasím s nimi, podle mého názoru poškozují město Praha a nejsou v souladu s platnou legislativou 128

D) Nemám o situaci přehled a nerozumím jí A) 6 respondentů B) 18 respondentů C) 9 respondentů D) 62 respondentů 66 % uvedlo, ţe nemá o situaci přehled, 19 % vnímá situaci neutrálně a pouze 10 %, převáţně s vyšším vzděláním se zásahy nesouhlasí. Otázka č. 13. Podporujete zapsání památníku slovanské hradiště Mikulčice do seznamu kulturních památek UNESCO? A) Ano, památka patří mezi nejvýznamnější dochované pozůstatky z období Velké Moravy B) Ne, památek v UNESCO má Česká republika jiţ dost a zapisováním dalších by mohlo dojít k tomu, ţe hodnota těch nejcennějších bude zlehčována C) Ne, památka není dostatečně hodnotná, aby byla zapsána do seznamu UNESCO D) Nedokáţu posoudit A) 43 respondentů B) 0 respondentů C) 1 respondent D) 50 respondentů 46 % uvedlo, ţe souhlasí se zapsáním Mikulčic do UNESCO, 53 %, zejména z osob s niţším vzděláním, nedokáţe situaci posoudit, ostatní moţnosti byly vyuţity zanedbatelným mnoţstvím respondentů.

129