Rok 1968 v publicistickém pořadu Leonida Parfjonova Намедни ( ). Наша эра

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky

Překladatelství ruského jazyka

Veronika Rogoţanová

Rok 1968 v publicistickém pořadu Leonida Parfjonova Намедни (1961-91). Наша эра Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Jiří Gazda, CSc.

2012

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce

Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce PhDr. Jiřímu Gazdovi, CSc. za uţitečné a cenné rady a připomínky, které mi poskytl při tvorbě této diplomové práce.

A Mgr. Ivě Kučerovské za podporu a konstruktivní připomínky.

Obsah 1. Úvod...................................................................................................................5 2. Jazyk sovětského období....................................................................................7 2.1

Jazyk stranické agitace a propagandy...................................................7

2.2

Ruština sovětského období...................................................................8

3. Leonid Parfjonov a jeho projekt Намедни........................................................13 4. 1968 – rok, který změnil svět............................................................................16 5. Překlad Намедни 1968......................................................................................21 6. Analýza a komentáře překladu...........................................................................39 7. Závěr...................................................................................................................69 8. Резюме...............................................................................................................72 9. Pouţitá literatura................................................................................................77 10. Přílohy..............................................................................................................80

1. Úvod Média na počátku 21. století ovlivňují kaţdodenní ţivot celé společnosti. Přibliţně od druhé poloviny 50. let dochází k postupnému vytlačování tištěných sdělovacích prostředků prostředky audiovizuálními. Tento proces je spojen se stále se zrychlujícím ţivotním tempem, kdy lidé upřednostňují příjímání informací ve zhuštěné podobě prostřednictvím televize před čtením denního tisku. V souvislosti s tímto jevem se často objevuje otázka, zda audiovizuální kultura spíše neoslabuje schopnost lidí vytvořit si svůj vlastní názor a nevede je pouze k pasivnímu příjímání stanovisek předkládaných médii, zejména televizí. Mediální odborníci se v posledních desetiletích zabývají spíše neţ otázkou vlivu audiovizuálních médií na kulturu společnosti problematikou budoucnosti jednotlivých sdělovacích prostředků. Analyzují, zda postupně vymizí tištěná média, zejména pak noviny, a nahradí je nadvláda televize či v posledních letech rychle se rozvíjející internetová periodika a internet jako médium vůbec. Někteří odborníci pouzkazují na fakt, ţe novinové čtenářství zaznamenalo sice výrazný pokles, ale je natolik zakořeněným společenským fenomenem, ţe jej zcela vytlačit nelze. Lze říci, ţe tištěná publicistika má svůj okruh dlouhodobých čtenářů, v poslední době se těší oblibě zejména její investigativní forma. V čem však audiovizuální forma drtivě poráţí tištěnou, je oblast dokumentu. Dokumentární film se od uměleckého filmu odlišuje zaznamenáním a zprostředkováním reality na základě bohatého obrazového a zvukového materiálu, čemuţ tištěná reportáţ doprovázená sebelepšími fotografiemi nemůţe konkurovat. A právě v tom spočívá budoucnost dokumentárního filmu jako ţánru. V dnešní době rychlého rozvoje techniky nabízí audiovizuální kultura stále nové moţnosti zpracování materiálu. Častým jevem je určitá „popularizace“ materiálu, která posouvá dokument na úroveň ţánru dostupného širokému spektru diváků. Diplomová práce s názvem Rok 1968 v publicistickém pořadu Leonida Parfjonova Намедни (1961-91). Наша эра se zabývá překladem jednoho dílu dokumentárního seriálu a klade si za cíl ukázat, jaké jsou moţnosti překladu audiovizuálního publicistického dokumentu. Rok 1968 byl pro překlad zvolen proto, ţe mnohé jeho události ovlivnily historii tehdejšího Československa a také proto, ţe často bývá označován jako přelomový z hlediska československo-ruských vztahů. 6

Práce je rozdělena do tří hlavních částí: První část bude tvořit teoretický úvod do problematiky, který bude obsahovat kapitoly týkající se jazyka sovětského období, osobnosti a tvorby publicisty Leonida Parfjonova, pořadu Намедни (1961-91). Наша эра a v neposlední řadě souhrnu událostí roku 1968, přičemţ souhrn bude pojednávat o událostech, které Намедни zachycují pouze okrajově. Druhá část bude obsahovat samotný překlad dílu seriálu Намедни o roce 1968. Ve třetí části pak nаjdeme věcné a jazykové komentáře k jeho jednotlivým příspěvkům. Komentáře jsou řazeny ve stejném pořadí jako příspěvky v pořadu a jejich délka zhruba odpovídá délce příspěvků. Hlavní důraz bude kladen na události v Československu, tudíţ na reportáţe o Praţském jaru a invazi vojsk Varšavské smlouvy. Jako výchozí zdroj pro překlad dokumentu poslouţily webové stránky autora, kde jsou umístěny všechny díly pořadu Намедни1. Při překladu byly pouţity jak překladové, tak výkladové slovníky v tištěné i elektronické podobě. Jako určitá osnova událostí roku 1968 poslouţila kniha Marka Kurlanského 1968: rok, který otřásl světem. Literatura týkající se jednotlivých příspěvků v pořadu je rozmanitá od hesel v tištěných či elektronických encyklopediích, přes monografie, aţ po knihy vzpomínek pamětníků.

1

Parfenov, L. Намедни 1968 [online]. 1997 [cit. 30. března 2012]. Dostupné z: http://leonidparfenov.ru/namedni-1968/.

7

2. Jazyk sovětského období Jak uţ napovídá název této diplomové práce Rok 1968 v publicistickém pořadu Leonida Parfеnova Намедни (1961-91). Наша эра události zachycené v tomto pořadu, zejména pak dobové reportáţe, pocházejí ze Sovětského Ruska, respektive Sovětského svazu. Prezentace jednotlivých událostí je sice neutrální a odráţí se v ní současný pohled na historii, ale najdeme v ní uchováno mnoho ze sovětské publicistiky, jejíţ neoddělitelnou součástí je soudobý jazyk a styl vyjadřování. Proto se na tomto místě hodí pojednat o jazyce sovětského období a jeho rysech v ruštině, z nichţ se mnohé promítly i do češtiny.

2.1. Jazyk stranické agitace a propagandy Jazyk a styl stranické agitace a propagandy se vyznačuje typickou tematikou: Nejčastějšími tématy mohou být propagace marxismu-leninismu, předvolební agitace, stavba obecně prospěšného zařízení, mezinárodní politická situace atd., společná pro ně vţdy bude persvazivní funkce. Rozvíjí se zde specifické ţánry a formy jako jsou politická diskuze a nebo politická broţura. V psaných projevech se uplatňují ţánry novinářské, kniţní či drobnější jako ţánr politického letáku, příspěvku na nástěnku, výzvy či prohlášení. V mluveném projevu se uplatňuje styl politické besedy, instruktáţe, příspěvku a veřejného projevu či prohlášení. Přesvědčovací funkce proniká i do projevů odborných (politicky odborných), agitačně bývají zaměřeny i typicky publicistické ţánry, jako jsou zprávy a fejetony a dokonce i některé ţánry umělecké, např. drobné dramatické útvary. „Avšak i přes to, ţe se agitační funkce v současné době tak značně uplatňuje v nejrůznějších druzích projevů, lze jen stěţí vyčlenit typické slohové prostředky a slohové vlastnosti agitačně zaměřených projevů, které by byly výrazně odlišné od prostředků a vlastností stylu publicistického.―2 Podle stylového rozvrstvení současné češtiny patří agitační styl jazyka ke stylu publicistickému a řečnickému, kde agitace představuje jednu z hlavních funkcí. Slohovými vlastnostmi se agitační styl neodlišuje od publicistického, je zde pouze kladen větší důraz na výběr prostředků, protoţe právě na nich závisí úspěšnost stylu. 2

Kuchař, J. O jazyce a stylu stranické propagandy [online]. 2011 [cit. 22. února 2012]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4826.

8

Projevy jsou určeny pro nejširší vrstvy, tudíţ musí být srozumitelné, správně zdůvodněné a terminologicky jednotné. V agitačním stylu jsou však patrné i značně individuální rysy, a to zejména v jeho mluvené podobě, kdy kaţdý řečník vyuţívá svých osvědčených prostředků, důleţitým prvkem je zde emotivnost projevu. Styl a jazyk agitačních projevů se vytvářel v projevech Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého, Jana Švermy či Julia Fučíka, kteří vědomě navazovali na kladné prvky nerudovského stylu obohaceného o prvky klasiků marxismu-leninismu. Jazykovým podkladem agitačních projevů je spisovný jazyk obohacený však o hovorové prvky, nejlépe rčení a úsloví. Často můţe být obohacen i výrazy kniţními, které mu dodávají patetický ráz. V průměrném agitačním projevu se však vyskytovalo velké mnoţství přebytečných frází, které nezcela souvisely s tématem, byla zde patrná šroubovanost celého projevu a zastaralost některých výrazů či tvarů. Příčinou byly špatné překlady ruských vzorů a snaha agitátorů po „hyperspisovnosti“. Často se agitátoři uchylovali k profesionalismům (např. najíţdět na plán, nanášet otázku atd.), slangovým slovům s hanlivým významem (rezortničit, šturmovat), či k nadměrnému uţívání zkratek (politruk, kultprop), které působily dojmem, ţe projev je určen pouze pro zasvěcené a oslabovaly jeho agitační funkci. Agitační styl se v Československu rozvíjí s rozvojem komunistické strany a příchodem nových vysoce vzdělaných agitátorů. Někteří z nich vytvářejí osobitý styl projevu plný lidových rčení, biblických výrazů a citátů, jako například N. S. Chruščev, někde se v tomto případě hovoří aţ o „citátové mánii“.

2.2 Ruština sovětského období Historické události 20. století v Rusku ovlivnily i ruský jazyk. Stoupl počet rusky mluvících osob, změnila se stavba slova v jednotlivých oblastech slovní zásoby, změnily se stylistické vlastnosti některých slov a obratů. O sovětském období ruštiny hovoříme od r. 1917 do r. 1991, avšak specifika ruštiny sovětského období se začala utvářet jiţ v období první světové války a zcela dotvořena byla ve 20. letech 20. století. Jazykové změny provázející pád socialismu začaly uţ kolem roku 1986 v období perestrojky a v mnohém se podobaly těm z 20. let. Pro obě období je společná: politizace jazyka, změna některých slov na symboly vyjadřující příslušnost člověka k určité společenské či politické skupině, uvolnění jazykové normy ve veřejných projevech, růst vzájemného nepochopení mezi různými sociálními skupinami, aj. 9

Specifika jazyka sovětského období vznikala zejména v řeči stranických vůdců a aktivistů a rozšiřovala se pomocí tisku, příspěvků na schůzích, usnesení a nařízení. Stala se tak vzorem řeči pro široké a zpočátku sovětské vlády a i méně gramotné vrstvy obyvatelstva. Mnohé výrazy úředního jazyka přešly do jazyka hovorového a naopak některé lidové a ţargonové výrazy se staly součástí jazyka úředního. Tato situace je typická pro 20. léta 20. století, poté se jazyk přiklonil zpět ke spisovné normě, neboť se zlepšilo vzdělání jak vedoucích představitelů komunistické strany, tak obyvatel. Gramatická specifika jazyka sovětského období spočívají v nepřiměřeném pouţívání některých variant gramatického systému. Jsou charakteristická pro kniţní, písemný styl, hovorová řeč jich byla ušetřena, i kdyţ některé kancelarismy mohly proniknout i do hovorové řeči. Mezi typické gramatické nedostatky patří: záměna sloves jmény, změna samostatných slovních druhů (sloves, podstatných jmen, zájmen) na pomocné, kumulace stejných pádů, příliš časté uţívání superlativů přídavných jmen, nesprávná shoda, nesprávný slovosled, schématické obraty, které vyvolávají nepotřebnou personifikaci abstraktních podstatných jmen (yглубление кризиса заставляет оценивать перспективы отрасли), atd. Odosobnění textu je někdy zdůvodňováno specifiky úředního stylu, ve skutečnosti jde spíše o odstranění lidské odpovědnosti a důraz na ideály epochy, např. práce. Touto problematikou se zabývala řada lingvistů, kteří poukazovali na to, ţe fráze a hesla typická pro tuto dobu zastírají podstatu věci. „Поскольку мы пользуемся ничего не значащими лозунгами и выражениями, то бессмысленным, ничего не значащим становится и наше мышление. Можно мыслить образами, можно мыслить терминами, но можно ли мыслить словарными штампами?― 3 Lexikální specifika ruštiny sovětského období zahrnují následující jevy: rozšíření slov s familiárním či pohrdavým sufixem – k (нормалка — нормальная школа, стационарка — стационарная школа), rozšíření slov s úzkým, situačním významem, které existovaly pouze krátkou dobu (лишенец, просвещенец), rozšíření zkratek (Чеквалап - Чрезвычайная комиссия по заготовке валенок и лаптей, Тверодежда - одежда тверского производства), rozšíření pro lid nepříliš 3

Russkij jazyk sovetskogo perioda a sovremennaja jazykovaja situacija. [online]. [cit. 12. března

2012]. Dostupné z: http://imp.rudn.ru/ffec/rlang/rl21.html

10

srozumitelných přejatých slov v novinách a oficiálních dokumentech (пленум, ультиматум, игнорировать), ztráta reálného významu slov (момент, вопрос, задача, линия), výskyt negativního citového zabarvení u neutrálních slov v důsledku jejich situačních uţití (элемент, диссидент), které zkreslovalo a zuţovalo význam daného slova a další. V 60. a 70. letech úroveň jazyka značně vzrostla, extrémy 20. let byly zahlazeny, avšak tendence ke zkreslování smyslu slov a jejich ideologizace zůstala. Stylistická specifika jazyka sovětského období zahrnují: zneuţívání metafor a symbolů (борьба за успеваемость, битва за урожай), zneuţívání epitet majestátnosti (небывалый, гигантский), časté uţití utvrzovacích slov (очевидно, определенно), které oslabuje jejich význam, pronikání výrazů ze zločineckého ţargonu (трепач, шпана), uţití nadávek v tisku i veřejných projevech (гад, паразит, белогвардейская сволочь). Pro hovorovou řeč bylo typické nevhodné uţívání kancelarismů, které zatemňovalo jejich smysl. Typickým rysem oficiálních projevů i hovorového jazyka bylo uţívání eufemismů (slov se zastřeným významem) (изолятор (тюрьма), вышка (расстрел)). Podle C. I. Karcevského, A. M. Seliščeva4 a dalších lingvistů se v této době ve společnosti rozšířil cynismus a sprostá mluva. Po roce 1917 se změnil i vztah k vlastním jménům. Místo typicky ruských jmen začali rodiče pojmenovávat děti jmény jako např. Декрета, Будена, Террор, Вилен. Některá města a ulice se přejmenovávala podle významných představitelů revoluce, a to mnohdy hned několikrát. Z hlediska funkce vidí lingvisté v jazyce totalitarismu prostředek potlačení duchovnosti, individuality a svobody myšlení. K tomu měla slouţit zejména minimalizace aktivní slovní zásoby a tendence ke zkracování slov s cílem vytěsnění asociací, které byly z ideologického hlediska neţádoucí. Většina zde uvedených gramatických, lexikálních i stylistických specifik sovětské ruštiny přetrvala v 90. letech 20. století. Po roce 1991 však začalo docházet k četným změnám. Část lexika týkající se ekonomiky, politiky a reálií se postupně deaktualizovala, došlo k přejmenování mnohých úřadů a funkcí, aktualizovala se slovní zásoba z oblasti náboţenství, ekonomiky, práva, techniky a dalších. Jazyk se obohatil i o výrazy přejaté z jiných jazyků, nejčastěji z angličtiny. Se zrušením cenzury se do médií dostávají projevy lidí s různým vzděláním, tudíţ i různou úrovní kultury projevu. 4

Russkij jazyk sovetskogo perioda a sovremennaja jazykovaja situacija. [online]. [cit. 12. března

2012]. Dostupné z: http://imp.rudn.ru/ffec/rlang/rl21.html

11

Nabízí se otázka, zda to současné ruštině škodí a její úroveň tím upadá, či zda je vývoj jazyka spontánní proces, který není třeba regulovat. V dnešní době řada sovětismů stále existuje, ale změnil se jejich význam. S oblibou je pouţívá mladá generace, coţ znamená, ţe se mnohé z nich staly součástí slangu mladých, např. профсоюз dříve znamenal odborový svaz, v dnešním slangu to označuje komunitu homosexuálů. Podobný význam má i slovo активист – dříve politický aktivista, dnes aktivní bojovník za práva homosexuálů. Na základě sovětismů vznikají i nová slova: např. oткоммуниздить - zbít někoho, скоммуниздить – ukrást něco. V oblibě mladých lidí jsou i sovětská toponyma, která, i přestoţe byla oficiálně zrušena, pokračují ve své existenci ve slangu. Na základě nejrůznějších asociací se vtipně přetvářejí různá ustálená slovní spojení a okřídlené fráze, např. серпом по молоту, mnohdy se k nim přidávají současné reálie: власть и деньги — близнецы-братья (původně общество и власть - близнецы-братья), Леня - это звучит гордо (původně человек - это звучит гордо). Některé sovětismy zastaraly uţ během sovětského období, např. бригадмил, совслуж. V. M. Mokienko a T. G. Nikitinová, autoři Výkladového slovníku jazyka Sovdepiji, uvádějí následující klasifikaci sovětismů: 1.

sémantické sovětismy – nové významy původně neutrálních nepolitických slov,

např. белый – synonymum slova bělogvardějec, vystupující proti sovětské moci během občanské války. 2.

lexikálně-slovotvorné sovětismy – nová slova vytvořená různými způsoby pro

označení sovětských reálií nebo sovětskou interpretaci nového ţivota. U slovotvorných sovětismů se s postupem času rozvíjí konotace opačného významu, objevují se nové samostatné významy, odráţející neoficiální názor na sovětský systém. Např. Совдепия – zkratka Совет рабочих, крестьянских и красноармейских депутатов v prvních letech sovětské vlády, ale také pohrdavé označení sovětské moci, sovětského státního systému a sovětské skutečnosti. 3.

Stylistické sovětismy – stereotypní označení ideologických mýtů, která mají za

úkol podtrhnout oficiálnost nebo majestátnost sdělení, např. (вождь мирового пролетариата Ленин). Patří sem i slova nesovětského lexika, obvykle označovaná jako vysoká nebo kniţní, která vytváří potřebný patos, např. бессмертный, безграничный. 4.

Sovětská onomastika – vlastní jména, např. Нинель (jméno Lenin pozpátku)

Тракторина (ţenské jméno oslavující výrobu traktorů). Označení příslušníků určitých 12

skupin, většinou po průkopníkovi dané myšlenky, např. Кривоносовец (následovatel dopravního inovátora Krivonosova). V sovětské onomastice je převaha toponym, antroponym, ale i ergonym, např. завод Красный Октябрь, швейная фабрика Большевичка. Některé sovětismy se ustálily jako zoonyma, např. kráva Пионерка, kůň Ударник. Dále chrematonyma, např. Ledoborec Lenin a mnohá další.

13

3. Leonid Parfеnov a jeho projekt Намедни Leonid Genadjevič Parfеnov je ruský ţurnalista a televizní moderátor, který svými pracemi pozvedl pořady osvětlující historii sovětského a ruského státu na novou úroveň. Narodil se 26.1. 1960 ve městě Čerepovec ve Vologodské oblasti. Vystudoval Ţdanovovu univerzitu v Leningradě, jiţ v době ukončení univerzity, v roce 1982, byl nadějným ţurnalistou, jehoţ články se objevovaly ve známých sovětských novinách a časopisech, např. Правда, Огонек, Московские новости. Rok po ukončení univerzity Parfеnov začal pracovat v televizi (na Vologodském oblastním programu). Postupně se jeho televizní kariéra rozvíjela, vedl zajímavé pořady, dělal strhující interview, a proto brzy přešel do Ústředního vysílání (Центральное телевидение), do redakce mládeţe. Tam pracoval jako korespondent pořadu Мир и молодежь. V roce 1998 začal pracovat na Autorském vysílání (Авторское телевидение), kde následně odvysílali jeho pořad Намедни. (Ten se poprvé vysílal v roce 1990.) A uţ rok nato pracoval talentovaný moderátor a ţurnalista na Pervom kanale, coţ byl úspěch. Parfjonov vedl pořad Дело a potom rozpracoval koncepci pořadu Портрет на фоне. Pro mnohé televizní diváky je Leonid Parfjonov především autorem a moderátorem legendárního pořadu Намедни vysílaného na programu NTV. První verze tohoto projektu byla vysílána na ATV v roce 1990 jako týdeník, jehoţ základ tvořily nepolitické zprávy. Pořad ale neměl dlouhé trvání, na začátku roku 1991 byl Parfеnov staţen z vysílání kvůli nepravdivým výrokům o odvolání Ševarnadzeho. Po šesti letech se na NTV objevil koncepčně nový projekt Намедни 1961-1991. Наша эра, coby jakýsi exkurz do historie sovětského státu od dob vlády N. Chruščova do současnosti. Leonid Parfеnov nevybírá toto období náhodou: vlákna, která spojují tuto epochu a současnost nejsou zpřetrhána. Encyklopedie sovětského ţivota se stává klíčem k porozumění událostí dnešních dnů. Pořad byl natolik úspěšný, ţe se Parfеnov rozhodl prodlouţit projekt aţ do roku 1999. Nové díly byly odvysílány v posledních dnech roku 1999. Na konci roku 2000 vyšel ještě díl pro tento rok. V roce 2001 v souvislosti se skandálem kolem NTV pořad opět změnil ţánr z dokumentárního projektu na informačně-analytický pořad, který se vysílal kaţdý týden. Parfеnov však zcela neopustil předchozí ţánr a na konci kaţdého roku byl odvysílán speciální díl pořadu, ve kterém byly vyzdvihnuty hlavní události roku. Stejnojmenný informační pořad se v té době odlišoval od ostatních pořadů ruského 14

vysílání novým přístupem k informacím. Намедни odmítaly schéma politikaekonomika-kultura-sport-počasí příjaté domácí ţurnalistikou. V září roku 2002 pořad prodělal změny, jeho délka se prodlouţila z hodiny na hodinu a půl, vydání začaly tvořit tři stálé bloky: informační, výzkumný a lyrický. V rámci programu se začal vysílat také animovaný seriál o dobrodruţstvích Масяни, který se do pořadu dostal z internetu. Díky tomu Масяня získala popularitu i v kruzích mimo internet, a tak se amatérský animovaný film Olega Kuvajeva změnil v projekt profesionálního studia Mult. Ru. 9. února 2003 Parfеnov na konci dílu oznámil, ţe se pořad uţ nebude nadále vysílat. Příčinou tohoto kroku byla „neschopnost pracovat“ v situaci, která se v poslední době vytvořila kolem NTV. Rozhodnutí o zrušení pořadu bylo kolektivní, nakonec se ale ukázalo, ţe pořad měl jednoduše tvůrčí dovolenou a v květnu se opět vrátil na televizní obrazovky. Málokdo však věděl, co se dělo v zákulisí pořadu. Poté, co se stal Nikolaj Senkevič generálním ředitelm NTV, utuţila se cenzura. V listopadu 2003 vydal Senkevič přísný zákaz připomenutí knihy novinářky Jeleny Tregubovové Байки кремлевского диггера v následujícím díle pořadu. V květnu roku 2004 náměstek generálního ředitele Alexandr Gerasimov vydal zákaz vysílání na evropské části Ruska námětu Выйти замуж на Зелимхара obsahující interview s vdovou po Zelimcharu Jandarbijevovi (dříve se téma vysílalo na asijské části Ruska). Aby ze sebe sňal veškerou odpovědnost za pokus o cenzuru, Parfеnov poţádal o vydání písemného nařízení o odstranění interview z vysílání, které opublikoval v novinách Коммерсант. V důsledku toho generální ředitel zastavil pořad Намедни a propustil Parfеnova z NTV za porušení korporativní etiky. Avšak o něco později se objevil tištěný analog pořadu, doplněný a vylepšený, kniha Leonida Parfеnova Намедни, která spatřila světlo světa v roce 2008. První vydání knihy vyšlo ve dvou nákladech, přičemţ druhý náklad čítal 50 tisíc exemplářů. Druhý svazek vyšel v květnu následujícího roku. Projekt skládající se ze čtyř svazků představuje chronologické historiografické vydání o událostech, osobnostech, módě a kultuře existujících v 60., 70., 80. a 90. letech minulého století. Výhledově je v plánu i pátý díl o prvním desetiletí nového století. Zajímavé je, ţe nemalé mnoţství fotografií a dokumentů je předkládáno přímo lidmi, čtenáři Parfеnovova internetového deníku Живой журнал, kteří byli svědky minulých událostí. Díky této zvláštnosti se stává tištěná verze Намедни unikátní. Práce na této knize vynesla Leonidu Parfеnovovi prestiţní cenu TEFI v roce 2002 a kniha Намедни. Наша эра 1961-1970, 1971-1980 byla vyhlášena Knihou roku na podzim 2009. Paralelně s tímto grandiozním projektem 15

přijímá Parfеnov v roce 2004 nabídku vést redakci týdeníku Русский Newsweek, a rovněţ se dostává mezi kandidáty na Leipzigskou cenu pro pracovníky massmédií. Téma historie vyzdvihl Parfеnov nejednou. Díky němu diváci mohli pohlédnout na dílo titánů ruské historie a literatury z nového úhlu pohledu. Nejzajímavější materiál a pouţití moderních počítačových a televizních technologií dovolily Leonidu Parfеnovovi vytvořit televizní filmy unikátní jak do přijetí, tak do obsahu: Место встречи. Двадцать лет спустя (dokument o filmu Место встречи изменить нельзя a o době po Vítězství, ve které se odehrává), Семнадцать мгновений весны. Двадцать пять лет спустя (dokument o vzniku legendami opředeného filmu Семнадцать мгновений весны ve spoluráci s jeho reţisérkou Tatjanou Lioznovovou), Российская империя (dokumentární seriál představující historii ruského státu 1697 1917 z pohledu současné doby), Живой Пушкин, Птица Гоголь, Век Набокова, Жизнь Солженицына, Весь Жванецкий, Современица (portét Galiny Volček), Он пришел дать нам волю (pořad k 80. jubileu Michaila Gorbačova) a další. Leonid Parfеnov dokázal aktualizovat minulá desetiletí i v šoubyznysu, a to tak, ţe navrhl projekt a stal se spoluautorem scénáře hudebního pořadu Песни о главном (první a druhý díl pro ORT).

16

4. 1968 - rok, který změnil svět „Rok 1968 utvářely čtyři historické faktory: hnutí za občanská práva, které tehdy bylo nové a originální a působilo jako vzor; generace, jeţ se cítila natolik odlišná a odcizená, ţe odmítala všechny podoby autority; válka, kterou lidé nenáviděli po celém světě tak obecně, ţe poskytla dobrý důvod k jednání všem rebelům; a všechno toto se objevilo ve chvíli, kdy zde jiţ nějakou dobu existovala televize, ale stále byla dost nová na to, aby její vysílání nemohlo být kontrolováno, destilováno a lákavě zabaleno dnešním způsobem. V roce 1968 byl přímý přenos z jiné části světa novým a působivým technickým zázrakem.―5 Rok 1968 byl z hlediska událostí velmi bohatý, avšak většina z nich byla důsledkem dlouhodobé situace v politice a společnosti vůbec. Evropa byla v důsledku poválečného dělení stále rozdělena na východní a západní mocenský blok, které mezi sebou soupeřily. Na počátku 60. let, po ukončení Karibské krize dochází v celé Evropě ke změnám a jistému druhu uvolnění. Začíná sílit nespokojenost s dosavadním systémem, snaha vypořádat se s minulostí a změnit uspořádání společnosti a světa vůbec prostřednictvím „uvolnění“. Jsou zpochybňovány základní hodnoty jako rodina coby základ společnosti, tabuizace sexuality a politické minulosti. Válka ve Vietnamu se stává společným jmenovatelem protestů studentských hnutí po celé Evropě i Spojených státech. Masové protesty proti válce nejsou ničím novým, na podzim roku 1967 pochodovaly tisíce lidí na Pentagon a televizní kamery přenášely záběry mladíků demonstrativně pálících svoje povolávací rozkazy. Avšak koncem ledna roku 1968 zahájil Vietkong ofenzívu „Tet“, která pro něho sice skončila debaklem, ale neobešla se bez velkých ztrát na straně Američanů. Navíc tato ofenzíva probíhala v době, kdy americké velení ve Vietnamu tvrdilo, ţe americká armáda nebyla nikdy tak blízko vítězství jako nyní a počty padlých byly zaměňovány frází, ţe počet padlých na straně nepřítele byl několikanásobně větší. Válka ve Vietnamu přinesla revoluci jak v televizní, tak v tištěné ţurnalistice. Namísto jedné fotografie standardního rozměru na článek začaly vycházet několikastránkové komentované obrazové přílohy ilustrující boje. Fotografie se stala stejně důleţitým sdělením jako text. Rovněţ se začalo vyuţívat na tuto dobu poměrně 5

Kurlansky, M. 1968: rok, který otřásl světem. Praha: Slovart, 2007, s. 16.

17

řídké a nákladné satelitní vysílání, proto se stal konflikt ve Vietnamu prvním ţivě přenášeným válečným konfliktem, zprávy se k divákovi dostávaly s daleko menším zpoţděním neţ dříve, kdy se pouţíval systém nahrávek, které se poté letecky dopravovaly do studií televizních společností, odkud se vysílaly. Do té doby rovněţ nebylo zvykem provázet události ve zpravodajských pořadech ţádným komentářem, ve kterém by mohl být pouhý náznak vztahu k probírané události. I v tomto ohledu přinesla válka ve Vietnamu zlom. Populární novinář CBS Walter Cronkite strávil se štábem ve Vietnamu celý měsíc, coţ chtě nechtě vyţadovalo jeho osobní hodnocení situace a komentáře událostí, které štáb zachycoval. Díky mediální revoluci odpor proti válce sílil. Přímé přenosy nahrazovaly chabě provedené propagandistické snímky, coţ ještě více podtrhovalo jejich nevěrohodnost. Studentská hnutí v USA a v Evropě, ať uţ byl jejich další program jakýkoliv, podporovala ukončení války ve Vietnamu. Tato hnutí se většinou začala formovat uţ dříve v 60. letech, v USA se zaměřovala na boj za práva černých občanů a za svobodné vyjadřování politických názorů na univerzitách. Jejich kritika se zaměřovala na zahraniční politiku Lyndona Johnsona a jeho neustálou snahu povolávat stále více vysokoškolských studentů do války ve Vietnamu a na konzervativní politiku Spojených států vůbec, neboť jejich pojetí „pověstné americké demokracie“ povaţovali za zkostnatělé a v mnoha směrech diskriminační. Někteří poţadovali ještě uvolnění poměrů na univerzitách, jako např. smíšené koleje či bydlení mimo campus a legalizaci nejrozšířenějších drog jako jsou marihuana a LSD. Mezi nejznámější studentské vůdce tohoto období patří Abbie Hoffmann, či Stokely Carmichael, kteří organizovali nenásilné protestní akce, které byly často brutálně potlačeny ze strany policie. Kromě těchto hnutí existovala i další, která dávala přednost protestům plným násilí, např. Černá síla, Černí panteři. Jednou z největší masových akcí roku 1968 bylo obsazení Kolumbijské univerzity a protestní akce na nominačním sjezdu demokratické strany v Chicagu. Vlny protestů a násilí vyvolaly i dvě z politického hlediska velmi významné vraţdy tohoto roku, a to bojovníka proti segregaci Martina Luthera Kinga a prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho. Protestní akce studentských hnutí se odehrávaly i v Evropě. Radikálními levicovými vůdci v Německu se stali Rudi Dutsche a Ulrika Meinhofová, protestovalo se však i nenásilně bez snahy o uvedení do praxe revolučních ideálů Frankfurtské školy či Che Guevary. Mladá generace dávala najevo, ţe se chce vyrovnat „s nacistickou minulostí svých vychovatelů, ať uţ to byli přímo rodiče nebo „jen“ učitelé. Kdo by věřil 18

hodnotám a společnosti bývalých nacistů, kteří navíc nechtějí o loajalitě k reţimu mluvit.“6 Protestům se nevyhnuly ani další země jako např. Velká Británie, Itálie, Jugoslávie, Švýcarsko a Francie. V Severním Irsku a Španělsku (zejména v Baskicku) docházelo k násilným protestům za samostatnost národnostních menšin. V Československu po zvolení Alexandra Dubčeka do nejvyšší stranické funkce poţadovali občané odchod prezidenta Antonína Novotného, demokratizaci reţimu zahrnující hlavně svobodu slova, volné cestování a větší podíl občanů na správě země. Odpovídající reformy československých představitelů nabraly poměrně rychlý spád, coţ značně znepokojilo představitele zemí Varšavské smlouvy, zejména SSSR, Východního Německa a Polska. Navzdory výsledkům referenda i neustálému ujišťování Dubčeka i prezidenta Svobody o československo-sovětském přátelství a věrnosti socialismu byla v srpnu roku 1968 provedena vojsky Varšavské smlouvy operace Dunaj, která neznamenala

nic

jiného

neţ

intervenci

Československa

z

důvodu

bujení

kontrarevolučních ţivlů. Situace se i přes značné protesty obyvatelstva a snahu politických činitelů nepodařilo změnit a sovětská vojska setrvala na československém území aţ do roku 1989. V Polsku byl rok 1968 rokem antisemitské čistky. Vše začalo v březnu na varšavské univerzitě protesty proti reţimu Wladyslawa Gomulky. Podnětem k demonstracím a obsazení univerzity bylo vyloučení dvou studentů angaţujících se v disidentském hnutí a staţení hry Adama Mickiewicze Dziady pojednávající o revoluci. Od potlačení studentské protestní akce milicí se začaly v novinách objevovat antisemitské naráţky (jeden z vyloučených studentů, Adam Michnik, byl Ţid), které vyústily v proreţimní antisemitskou kampaň mající za následek masovou emigraci tisíců Ţidů. Masovým protestům se v tomto roce nevyhnula ani Francie. Politicky aktivní skupiny

studentů

zde

poţadovaly

zlepšení

studijních podmínek,

kritizovaly

konzervativní politiku Charlese de Gaulla a Geogese Pompidoua a poţadovaly změnu společnosti, přičemţ problém viděly v materialismu předchozí generace. Za jednoho z hlavních studentských vůdců je povaţován Daniel Cohn-Bendit. Po sérii demonstrací a obsazení univerzitních budov se přidaly k nepokojům v zemi stávky dělníků poţadujících vyšší mzdy. De Gaulle byl nakonec nucen ustoupit oběma skupinám 6

Fisher, P. Osmašedesátníci – pořád nespokojení [online]. 2008 [cit. 22. února 2012]. Dostupné z: http://ihned.cz/c1-25128880-on-osma%9Aedes%E1tn%EDci+%7B%5C%7D+po%F8%E1d+nespokojen%ED-000000_d-10.

19

demonstrantů, ovšem protesty roku 1968 nepřinesly tak značné změny, jak studenti zprvu doufali. Z mimoevropských zemí zasáhla vlna protestů i Japonsko a Mexiko. I zde se protestovalo proti konfliktu ve Vietnamu a změně společnosti. V Mexiku bylo studentské hnutí potlačeno obzvláště brutálně, neboť vládní představitelé se obávali nepokojů během blíţící se olympiády. Za zmínku stojí i další události tohoto roku: Francie úspěšně otestovala vodíkovou bombu, papeţ Pavel VI. v encyklice Humane Vitae odsoudil kontrolu porodnosti a právě antikoncepční pilulka se stala jednou z příčin změny ţivotního stylu mladé generace a jablkem sváru mezi ní a starší konzervativní generací. Vlny protestů za práva menšin s sebou přinesly i nárůst aktivistů za práva ţen, od spolků poţadujících zrovnoprávnění pracovních příleţitostí a mezd po radikální feministické skupiny. V tomto roce došlo k incidentu, při němţ radikální feministka Valerie Solanasová postřelila známého umělce Andyho Warhola. Nigerijské jednotky zablokovaly vzbouřenecký region Biafra poţadující samostatnost. Jelikoţ se letecký most podařilo vytvořit aţ příliš pozdě, zemřely zde hladem statisíce lidí. Vrcholí čínská kulturní revoluce, Mao Ce-tung vyhlásil program převýchovy městské mládeţe na venkově. 24. prosince 1968 uskutečnila poprvé lidská posádka oblet měsíce v kosmické lodi Apollo 8 a odvysílala Vánoční poselství všemu lidstvu z oběţné dráhy. V tomto roce došlo i k významným událostem z hlediska kultury. Na Brodwayi měl premiéru muzíkál Vlasy, který se stal symbolem hippies a sexuální revoluce a který se těšil neobyčejné popularitě stejně jako jeho pozdější filmová verze reţiséra Miloše Formana z roku 1979. V kinech se objevil film Beatles Ţlutá ponorka a tato skupina rovněţ zaloţila nahrávací studio Apple records. V hudbě nastupuje progresivní rocková vlna, ke které se řadí Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple. Pokračuje hnutí hippies, které vyvrcholí v příštím roce festivalem ve Woodstocku. V Československu vzniká skupina Blue effect s leadrem Vladimírem Mišíkem, vyšlo první album skupiny Olympic Ţelva a vzniká také nejslavnější československá undergroundová kapela The Plastic People of the Universe. Slibně se rozvíjející bigbeatová scéna je však potlačena nástupem normalizace a mnozí umělci spojení s Praţským jarem dostávají zákaz činnosti. Rok 1968 byl strašný, a přece v mnoha lidech zanechal pocit nostalgie. Navzdory tisícům mrtvých ve Vietnamu, milionu hladovějících v Biafře, zničení ideálů v Polsku 20

a Československu, masakru v Mexiku, bití a týrání disidentů na celém světě, vraţdě dvou Američanů, kteří opravdově touţili nabídnout světu naději, se pro řadu lidí jednalo o rok velkých moţností, po němţ pociťují stesk. Na roce 1968 bylo vzrušující právě to, ţe velká část obyvatelstva na celém světě odmítla tváří v tvář špatnostem, jeţ se na světě děly, mlčet a nikdo je nedokázal k mlčení ani přinutit. 7

7

Kurlansky, M. 1968: rok, který otřásl světem. Praha: Slovart, 2007, s. 461.

21

5. Překlad Ruský text zapsaný podle originálního znění pořadu Намедни 1968 nalezneme v příloze práce na stranách 80 – 94. Jelikoţ se jedná o uzavřený celek – jeden díl pořadu, struktura originálu a překladu je shodná, tudíţ jednotlivé části nejsou v příloze označeny zvlášť.

Намедни 1968 [MODERÁTOR]:

Dobrý večer ! Sledujete 8. díl projektu Nedávno (1961-91) našeho letopočtu. Události, lidé, jevy určující způsob ţivota, to bez čeho si nás není moţné představit a bez čeho nás nelze pochopit. Máme tu další rok a s ním další díl. Dnes je to rok 68: Kalininský prospekt, Praţské jaro, zemřel Gagarin, vyvrcholení války ve Vietnamu, Moskvič 412, vraţda Roberta Kennedyho, televizní pořad Время, Fantomas, naše tanky v Československu, dámský kalhotový kostým. Komentátoři: scénaristka a herečka Renata Litvinovová, politolog Sergej Karaganov. Televizní pořad Время [MODERÁTOR]:

Dne 1. ledna roku 1968 se na obrazovkách objevilo první vydání informační relace Время. Dosud nebylo zvykem sledovat zprávy v televizi, aktuální informace se získávaly z rádia nebo z novin. Televizní zprávy dokonce ani neměly pevné místo ve vysílání. Время je prvním televizním informačním pořadem, který se začal vysílat v přesném čase, nejprve ve 20:30, potom ve 21 hodin. [UKÁZKA: MODERÁTOŘI POŘADU ВРЕМЯ VÍTAJÍ DIVÁKY]:

22

„Dobrý večer, soudruzi !― „Dobrý večer !― [MODERÁTOR KOMENTUJE SESTŘIH POŘADU ВРЕМЯ]:

Zpočátku obsahoval pořad Время kromě aktuálních zpráv i veřejně prospěšné rubriky jako jsou: Pět minut Hypokrata, Televizní vyšetřování, Uveďte příjmení, které nevedou hlasatelé, ale ţurnalisté. Tyto úřední rubriky však brzy zanikají a vytváří se hierarchie zpráv: vrcholní představitelé státu, ekonomika, ze zahraničí, kultura, sport, počasí. Teď uţ není čas v zemi, ale země v „Čase―. Nyní se večerní volný čas dělí na před relací Время a po ní. [MODERÁTOR]:

Druţstva uměleckých řemesel se mění na továrny s úkolem maximálního zvýšení vyváţené produkce. Jejich výrobky jsou pro stále více lidí spojeny s představou útulného domova. Lidová tvorba vzniká jako na běţícím pásu. [MODERÁTOR KOMENTUJE REPORTÁŢ Z UMĚLECKÝCH DRUŢSTEV]:

Vologodské krajkářky nyní pletou takřka kaţdý druhý zdobený límeček v SSSR a kaţdý třetí zdobený ubrus. Na odbyt jdou květované podnosy ze Ţostova. Aby se uspokojila poptávka obyvatelstva po dárkových podnosech, organizuje se doplňková výroba v Kemerovské oblasti а v Krasnodarském kraji. Jejich produkce napodobenin se však nedá srovnávat se současnými výrobky Ţostovské továrny Metalopodnos. Oficiálně je lidovou tvorbou číslo jedna chochlomská malba. Chochlomský můţe být dětský nábytek, souprava na polévku Uchu nebo kompot, korále či jehelníčky. V kufru jedoucím za hranice je chochlomská lţíce na druhém místě hned po zubním kartáčku. [MODERÁTOR]:

Objevují se první filmy o indiánech studia DEFA. Filmové ateliéry NDR je natáčí v Bulharsku. Hlavní role moudrých náčelníků, ostrých drápů, bystrých očí a věrných přátel ztvárňuje jugoslávský herec Gojko Mitič. [UKÁZKA Z FILMU]:

„Ty zemřeš, mohykáne, jak se na válečníka sluší.―

23

[MODERÁTOR KOMENTUJE SESTŘIH Z FILMŮ O INDIÁNECH]:

Filmy Old Surehand a Náčelník Velký had začal filmový mýtus RVHP o šlechetných indiánských válečnících a bělošských psech. Kolonizátorská politika USA a její vztah k původnímu obyvatelstvu země zazněly v hučení vodopádů, volání prérie a v písni výstřelů. Uţ za rok Julij Kim zazpívá „... s nájemnými vrahy úţasný kavalír a sto indiánů s tvářemi herců z NDR...“ [UKÁZKA Z FILMU]:

„Nepotřebuju tvůj skalp. - Mluvíš jako zbabělec a ne jako válečník.― [MODERÁTOR]:

Dne 28. března 1968 vyšly znovu všechny noviny v zemi se stejným portrétem Gagarina. První kosmonaut zahynul společně s instruktorem, plukovníkem Vladimírem Serjoginem, při výukovo-tréningovém letu na stroji MIG 15. Po nárazu v březovém lesíku se letadlo zřítilo poblíţ vesnice Novoselovo v Kirţačevském kraji ve Vladimírské oblasti. [MODERÁTOR KOMENTUJE REPORTÁŢ Z MÍSTA NEŠTĚSTÍ A POHŘBU]:

Vládní komise sestavená v den katastrofy také nedala jasnou odpověď na otázku, jaké byly příčiny havárie. Proslýchalo se, ţe pilot nebyl střízlivý, přestoţe se ve zprávě komise nepíše o přítomnosti alkoholu v krvi, ţe letci nad lesy chytali lelky, ţe v motoru byla závada. Zprávu tvořilo 29 svazků. Černou skříňku MIG neměl. Země ztratila posledního hrdinu. Pražské jaro [MODERÁTOR]:

Na svém Čtvrtém sjezdu českoslovenští spisovatelé jako první promluvili o byrokratizaci socialismu, o třídě nomenklatury, o odstranění národa od vlády země. Tyto projevy nacházejí odezvu v československém ÚV a spory o socialismus se dostávají na nejvyšší místa republiky. Jako podnět k svobodné diskusi, 4. března 1968 prezidium ÚV KSČ ruší cenzuru. Začíná Praţské jaro. [MODERÁTOR

KOMENTUJE

REPORTÁŢ

ZE

SJEZDU

ČESKOSLOVENSKÝCH

24

SPISOVATELŮ]:

Alexandr Dubček, který byl v lednu 68 zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ, a jeho reformní kolegové z vedení ÚV rozvíjejí glasnost', perestrojku a demokratizaci. K těmto rozvíjejícím se procesům projevil vstřícnost i nový prezident Československa, národní hrdina, generál Ludvík Svoboda. Přiznávají se práva na existenci politické opozice, kritizuje se totalitarismus, rehabilitují se oběti represí. [ZÁZNAM VÝROKU JANA PROCHÁZKY NA SJEZDU V ČEŠTINĚ]:

„Cenzura přestala, přátelé, existovat, hurá―. Jan Procházka, spisovatel. [MODERÁTORŮV PŘEKLAD PROCHÁZKOVA VÝROKU DO RUŠTINY]: Ян Прохазка, писатель: «Цензура, друзья, перестала существовать, ура!» [MODERÁTORŮV KOMENTÁŘ NA POZADÍ ZÁBĚRŮ Z ČESKOSLOVENSKÝCH ULIC]:

Připravuje se státní reforma. Československo by se mělo stát federativním státem tvořeným dvěma republikami. Dosud bylo hlavní město Slovenska Bratislava pouze oblastním centrem. Dubček je slovenské národnosti. Ekonomické těţkosti je naplánováno

překonat

cestou

socialistického

trţního

hospodářství.

Cílem

československých reforem je socialismus s lidskou tváři. [KOMENTÁŘ SERGEJE KARAGANOVA]:

„Liberalizace socialismu nezačala náhodou právě v Československu. Čechy byly před válkou jednou z nejbohatších demokratických a kulturních zemí Evropy. Když čeští komunisté začali s ještě předekonomickými politickými reformami, zrušili cenzuru, povolili fungování neproletářských stran, sovětské vedení se vážně znepokojilo. Hrozilo, že se Československo odtrhne od socialistického tábora a ještě více ho děsilo, že Československo bylo nejdůležitějším kamenem v obraném systému proti NATO, které je nemohlo ohrozit a neohrožovalo, ale kterého se vážně obávali. Konečně, a to bylo možná nejdůležitější, v Sovětském svazu vyrůstala generace 20. sjezdu usilující o socialismus s lidskou tváří a prahnoucí po moci, a oni se ji nechystali pustit k moci.“ 25

[MODERÁTOR NA NÁBŘEŢÍ VLTAVY]:

Kreml sledoval vývoj situace v Československu s napjatou pozorností. Členové sovětského politbyro oslovovali Dubčeka po našem „Alexandře Stěpanoviči“. Zdálo se, ţe je to náš člověk, usměvavý, urostlý, mluvil dobře rusky, ve věci znepokojené Moskvy kýval, přikyvoval, ale všechno, všechno dělal podle svého. Coţ bylo kaţdým dnem jasnější. Část Breţněvova kruhu říkala: „Jestli v tom budeme Čechoslováky podporovat i nadále, odejdou na západ a my je ztratíme, musíme se vměšovat rychleji.“ Druhá část říkala: „Čechoslováci odejdou na úroveň, řekněme Jugoslávie, nic strašného se nestane.“ První byli v jasné převaze. [MODERÁTOR]:

Věčná nehynoucí láska k cikánské písni se rozhořívá novou silou. Miláčkem publika se stává umělec moskevského cikánského divadla Romen Nikolaj Sličenko. Divadlo je podle tradice situováno v budově hotelu Sovětskij. Před revolucí to byl restaurant Jar, ve kterém se bez cikánů neveselilo. „Hej, kočí, uháněj jako k Jaru, nešetři koně...“ [ÚRYVEK ZE ZÁZNAMU PÍSNĚ NIKOLAJE SLIČENKA]: Vítr, vítr, vítr duje, ţe na světě existuje zem, kde kaţdý cikán bude šťasten a bez strádání zpívat bude. [MODERÁTOR]:

V roce 68 je Moskva obohacena o nový prospekt. V generálním plánu roku 1935 figuruje jako Nový Arbat. Při výstavbě dostává název Prospekt Kalinina, častěji se mu říká Kalininský prospekt a „zubní protéza“. [MODERÁTOR KOMENTUJE REPORTÁŢ Z KALININSKÉHO PROSPEKTU]:

Čtyři dvacetišestipatrové administrativní budovy, třináct obchodů, osm závodních jídelen, kino, kadeřnictví, kosmetické centrum, čistírna, prádelna a pět obytných domů s byty zvýšeného komfortu. Poprvé nestaví širokánskou ulici na pustém místě, ale proráţejí ji skrz historické centrum jako průsek v lese. Kalininský prospekt je novým 26

vjezdem do Kremlu. Cesta vůdců země z místa odpočinku na místo práce. Dále u nábřeţí řeky Moskvy jako bašta Kalininského prospektu bude stát budova RVHP, kniha otevřená stranou k Kutuzovskému prospektu. Anekdoty o Čapajevovi [MODERÁTOR]:

Po padesáti letech Velikého října a padesáti letech Sovětské armády, v souladu se zákonem paralelní existence velkého a malého světa, se stává anekdotickým hrdinou Čapajev. Duet Vasilije Ivanoviče a jeho ordonance Peťky je povaţován za párovou klauniádu ústní lidové slovesnosti. [UKÁZKA Z FILMU O ČAPAJEVOVI]:

„Aaaaaa, tady jste, holoubci! Přišli jste si stěţovat, ničemové ! Klystýrové trubky!― [MODERÁTOR KOMENTUJE SESTŘIH Z FILMU O ČAPAJEVOVI]:

Filmový obraz hrdiny občanské války zcela vyhovoval milovníkům historie. V anekdotách jsou Čapajev i Peťka rváči, špindírové a sexuální gangsteři. Pro porozumění postačí asi jediný příklad: „Vasiliji Ivanoviči, bílí jsou v lese!“ - „Do hřibů nám nic není, Peťko, do hřibů ne.“ V obzvláště šťavnatých anekdotách se objevuje i Anka kulometčice a tehdy se uţ Čapajev v ničem neodlišuje od poručíka Rţevského. [UKÁZKA Z FILMU O ČAPAJEVOVI]:

„Ne, jako vy! Ale my, ano my, Čapájevci! Co se týče ţenských to jste opravdu hrdinové!― [MODERÁTOR KOMENTUJE SESTŘIH Z FILMU O ČAPAJEVOVI]:

„Série o Čapajevovi je jediná významná pocta kontrapropagandistickému odporu. A nepřípustná vulgarizace památky hrdinů revoluce nemravnými anekdotami,“ říkali lektoři politické osvěty a psala Komsomolská pravda. [UKÁZKA Z FILMU O ČAPAJEVOVI]: „… ale jestli to musí být...―

Anekdoty zajistily Čapajevovi věčnou slávu.

27

[UKÁZKA Z FILMU O ČAPAJEVOVI – ZPĚV]:

… nedočkáš se kořisti, černý havrane, já nejsem tvůj... [MODERÁTOR]:

Po dovršení padesáti let, byl jubilant Komsomol vyznamenán Řádem Říjnové revoluce. Сoby průkopník všeho nového zavádí zvyk psaní proslovů k soudruhům potomkům. Proslov se zavře do pouzdra a pouzdro se zakope nebo zazdí. [MODERÁTOR KOMENTUJE REPORTÁŢ Z UKLÁDÁNÍ POUZDRA]:

Povinností je dopis uschovat a přečíst v roce 2018, kdy uběhne 100 let ode dne zaloţení Komsomolu, přesto ţe autoři dopisu bezpodmínečně nevěří, ţe se i tehdy bude mládeţnická organizace jmenovat přesně tak jako v minulosti. [REPRODUKOVÁNO Z DOBOVÉHO ZÁZNAMU UKLÁDÁNÍ POUZDRA]:

„Vzpomeňte si na nás na stém výročí věčného a svobodného mládí země.― [MODERÁTOR]:

V roce 68 přichází do sovětských kin série filmů o Fantomasovi. Latinské písmeno F se objevuje na dlaních, dveřích i závorách. Pouliční hra roku 68: běhat s maminčinou punčochou na hlavě a házet do poštovních schránek vzkazy na lístcích ze čtverečkovaného papíru: Potřebuji mrtvolu, vybral jsem si vás, na brzkou shledanou, Fantomas! [MODERÁTOR KOMENTUJE SESTŘIH Z FILMU O FANTOMASOVI]:

První filmové zpracování čtyřicetisvazkové historie o profesorovi temného světa Fantomasovi se objevilo ve Francii jiţ v roce 1912. Nové filmy o Fantomasovi točí Francouzi častěji neţ Američané filmy o Jamesi Bondovi. V roce 1964 reţisér André Hunebell natočil parodii na Fantomasiadu, ale jelikoţ u nás nikdo neviděl originál, v SSSR vzali parodii za bernou minci. [UKÁZKA Z FILMU O FANTOMASOVI]:

28

„Chachachaaaaaaaa ovšem, ţe miluju zabíjení! A dělám to s úsměvem. Zločin proti lidskosti, tak je to. Lidstvo... ţalostné srocení loutek.― [MODERÁTOR KOMENTUJE SESTŘIH Z FILMU ANISKIN A FANTOMAS]:

Díky našemu masovému nadšení Fantomasem byl dokonce natočen i film Aniskin a Fantomas. Venkovský detektiv Michail Ţarov řešil nástrahy dětí tropících neplechu v maskách z punčoch. Ale komisař Juve, Louis de Funes, byl vtipnější neţ náš venkovský okrskový detektiv. [MODERÁTOR]:

Absolutně módním a patřičně nepřístojným jevem se stává dámský kalhotový kostým. Ozvěna stylu nenucenosti, sexuální revoluce a hippies. Toho, čím ţil západ roku 68. [MODERÁTOR KOMENTUJE REPORTÁŢ Z MÓDNÍ PŘEHLÍDKY]:

Ţenu v kalhotách nemusejí pustit do restaurace, jako ji dosud nepouštěli v minisukni. Restauracemi loajálními k dámským kalhotám je pověstné Pobaltí. Střih kostýmu není sloţitý. Sako je rovné nebo lehce vypasované, kalhoty rovné nebo lehce rozšířené, velké kovové knoflíky a límec ve stylu „psích uší“. Nosí se „kopyta“, coţ jsou střevíce s tlustými nepříliš vysokými podpatky. V celém tomto úboru vypadá ţena jako námořník. [KOMENTÁŘ RENATY LITVINOVOVÉ]:

„Dámský kalhotový kostým je v SSSR začátkem emancipace. To znamená, že nosit kalhoty bylo, nehledě na módu, společností stejně velmi silně odmítáno jako kouření žen na veřejnosti. Ale stejně tak jako by bylo nošení tohoto kostýmu výzvou nebo drzostí. A jestliže v muslimských republikách výkonné výbory podporovaly strhávání burek, tak v křesťanských republikách zakazovaly nošení kalhot, například do klubů. To bylo nepochopitelné. V tom spočívalo protiřečení.“ [MODERÁTOR]:

Špióni Rudolf Abel a Kanon Malodyj konsultovali film Mrtvá sezóna reţiséra Sávy Kuliše. Ten ilustruje známou frázi: „Kdyţ špión začne střílet, přestává být špiónem.“ [MODERÁTOR KOMENTUJE SESTŘIH Z FILMU MRTVÁ SEZÓNA]:

29

Film Mrtvá sezóna posunul sovětský špionský boom na novou úroveň. Agent vrchní rozvědky vlády v nejmenované zemi, plukovník Ladějnikov, musí překazit práci na vytvoření nervového paralytického plynu RH. Preparát vyvíjí zločinný vědec, který se zabýval touto nelidskou zbraní ještě u nacistů. Kvůli tomu se válčí na skryté frontě. Toto jsou kořeny zla, se kterými bojují naši agenti. Soupeř si prostředky nevybírá. [UKÁZKA Z FILMU MRTVÁ SEZÓNA]:

„Kdo s tebou spolupracuje ?― [MODERÁTOR KOMENTUJE SESTŘIH Z FILMU MRTVÁ SEZÓNA]: Z Mrtvé sezóny vyplývá, ţe naši špióni pracují i dnes a jejich vztahy se západními kolegy fungují na základě kodexu profesní cti. Elegantním příkladem je epizoda „výměna sovětského špióna za patrně amerického.“ [MODERÁTOR]:

Bylo přijato rozhodnutí o čtyřnásobném zvýšení výroby osobních automobilů k 70. roku. V automobilce Leninského komsomolu ovládli produkci automobilu Moskvič 412. [KOMENTÁŘ MODERÁTORA NA POZADÍ ZÁBĚRŮ MOSKVIČE 412]:

Ryze domácí zpracování, velmi progresivní na svou dobu. Nejoceňovanější sovětský automobil Moskvič 412 se zúčastnil rallye Londýn-Sydney, Londýn-Mexiko, Tour Evropy. Polovina Moskvičů šla na export. [MODERÁTOR]:

Číslo 68 je dělitelné čtyřmi, coţ znamená, ţe v Americe je to rok prezidentských voleb. Na vrcholu předvolební kampaně přichází nová ztráta kennedyovského klanu. 5. června, během mítinku v losangelském hotelu Ambassador, je zavraţděn bratr zavraţděného prezidenta Johna Kennedyho, favorit předvolebního klání, senátor Robert Kennedy. [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY KENNEDYHO A JEHO POHŘBU]:

Vrahem je Arab, ale ve světě jsou všichni přesvědčeni, ţe zkostnatělá ultrakonzervativní Amerika pokračuje v ostřelování mladistvých liberálů, oblíbenců univerzitního severo východu. O dva měsíce dříve byl zavraţděn vůdce černošské menšiny, laureát 30

Nobelovy ceny, Martin Luther King. USA si trvale upevňuje pověst země, kde probíhá lov na progresivní politiky. [MODERÁTOR ]:

Centrální vysílání začíná vysílat nový pořad Ve světě zvířat. Jeho prvním moderátorem se stal klasik animalistické sovětské kinematografie, reţisér Bílého tesáka a Cesty předků, Alexandr Zguridi. Pořad přináší domácí i zahraniční filmy o fauně. Později je zastřešuje znělka ze skladby rumunského skladatele Rama Ramirese Skřivan v podání orchestru Paula Moria. Skladba se stává vrcholem dívčího virtuozního umění na domácím pianinu Krasnyj oktjabr. [MODERÁTOR KOMENTUJE SESTŘIH Z POŘADU VE SVĚTĚ ZVÍŘAT]:

Zguridiho později vystřídal Vasilij Peskov a Peskova Nikolaj Drozdov. Ve Světě zvířat se částečně kompenzuje to, ţe u nás chybí safari parky. Pořad vede k lásce k divoké přírodě, zvláště pak poukazuje na podobu člověka a všech ţivých tvorů. Autoři filmu srovnávají schopnosti zvířat se schopnostmi sportovců. Samozřejmě, ţe zvířata v mnohém překonávají člověka. [MODERÁTOR]:

Jedním z oblíbených témat ve Světě zvířat je leţení lachtanů. [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY Z LEŢENÍ LACHTANŮ]:

Lachtani jsou naši, vyskytují se v severních ledových mořích, ţijí jako my v přeplněných městech. Mají sloţité vztahy mezi samci, samicemi a mláďaty. Neobyčejná fotogeničnost, můţete je sledovat klidně celé hodiny. Zní to téměř začarovaně - leţení lachtanů. Hemingway [MODERÁTOR]:

V roce 64 vyšly sebrané spisy Ernesta Hemingwaye ve čtyřech svazcích a se čtyřmi fotoportréty. Šedivé boţstvo v hrubém svetru nebo v rozepnuté košili se stalo oficiálním klasikem. Majitelé plátěného ztělesnění many nebeské neříkají Hemingway, pro ně je to „náš stařík Chem“. 31

[MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY HEMINGWAYE A JEHO KNIH]:

Kromě lakonického stylu, kultu muţské síly a ţenské slabosti, slaného oceánu a pravdy, ţe ve válce je jako ve válce, je Hemingway brán jako osobní příklad. Jako vzor pro nápodobu, podle koho ţít. Hemingway předčil Nikolaje Ostrovského i Alexeje Maresjeva. Nemuseli jste ho vůbec číst. Hemingway zapůsobil hlavně svými fotoportréty provedenými na plátně, neţ svými knihami. Jsou součástí ţivotního stylu, společně s knihovnou, párem křesel a konferenčním stolkem, bulharskými cigaretami, tiraspolským koňakem a snem o semišové bundě. Pleteme samy [MODERÁTOR]:

Pleteme samy je název populární rubriky v různých časopisech. Po ukončení kurzu stříhání a šití se ţenské obyvatelstvo obrátilo k vědě „dvě hladce, dvě obrace“. [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY VZORKŮ A MODELŮ PLETENIN ]:

Průmyslové pleteniny nedostačují vzrůstající poptávce. Dosud nejrozšířenějším modelem byly babiččiny šedé ponoţky pro vnoučky. Nyní je vzorek sloţitější, masově vydávaná periodika dávají rady typu nahoře osmičky, potom hladce, dole pleteme řetízek. Ţeny si vyměňují vzory. Koupit vlněnou přízi v klubkách je problematické. Pletením si krátí čas dokonce i v práci. Pletení v kanceláří i ve vědecko-výzkumných institutech se stává tradičním tématem satirických povídek. Má se za to, ţe pletení uklidňuje. Shrneme-li si to klidné chování, svetr, čepice a šála na zimu. Pletení se stává důleţitou ţenskou ctností společně s vařením a samostatným bydlením bez rodičů. [MODERÁTOR]:

Hlavní události Letních olympijských her 1968 v Mexiku probíhají v doskočištích. [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY Z OLYMPIJSKÝCH HER]:

Viktor Sanejev zvítězil v trojskoku, poté co soupeřil s Italem Gentilem a Brazilcem Prudenciem. Během tohoto klání vytvořili tři sportovci pět světových rekordů. [REPRODUKOVÁNO Z PŘENOSU Z DOSKOČIŠTĚ]:

32

„Raz, dva, tři!― [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY Z DOSKOČIŠTĚ]: Nejznamenitější rekord Mexika stanovil americký skokan do dálky Robert Beamon s přezdívkou „texaská kobylka“. Beamon skočil 8,90 m, čímţ překonal předchozí rekord o více neţ půl metru. Jeho výkon se podaří překonat aţ za 23 let. [MODERÁTOR]:

Arkadijovi Rajkinovi, jednomu z nejlidovějších umělců Sovětského svazu, je v roce 68 tento titul udělen oficiálně. Rajkin působí v estrádě od té doby, co na satiru nadávali a od té samé doby, co na satiru znovu nadávají. On ještě řekne: „Budu si dovolovat vše, co mi jenom dovolí.“ Zůstává záhadou, kdo mu povolil říct: „Strana nás učí, ţe plyny se při zahřívání roztahují.“ [MODERÁTOR KOMENTUJE SESTŘIH Z RAJKINOVA PŘEDSTAVENÍ]:

Rajkin je hlavním šaškem sovětského království. Na tohle zrcadlo si nikdy nikdo nestěţoval, Rajkina zboţňují všichni. On jediný udrţuje rovnováhu mezi pomluvou sovětského člověka a občanským satirickým objevením zla. [UKÁZKA ZE ZÁZNAMU RAJKINOVA VYSTOUPENÍ]:

„Takţe uspořádáš mi banket?ˮ Je to francouzsky, vy nerozumíte. A abyste rozuměli, řeknu to jednoduše: „Zveš mě na půllitr?― Je to povinné, protoţe za měsíc jdeš opět ke mě a já uţ jenom „oj, oj.― [MODERÁTOR KOMENTUJE SESTŘIH Z RAJKINOVA PŘEDSTAVENÍ]:

Rajkin v 60. letech není to nejlepší z lyriků, ale z fyziků a satiriků, jako jsou Ţvaněckij, Ilčenko, Karcev. Velký mistr mluveného slova Rajkin obrací téměř kaţdou klíčovou frázi téměř kaţdého monologu v přísloví. [UKÁZKA ZE ZÁZNAMU RAJKINOVA VYSTOUPENÍ]:

„Za co mě platí ? Za kváktitu?! A kdo mě bude platit za jakkost ? Rékbus, křikţovka, velký promblém, dokud tento promblém nebude vyřešen, za moji jakkost budeš platit ty, nájemníku! Takţe já si vţdycky urvu na svůj kousek chleba tvůj kousek másla! Neboli odborně řečeno je to chléb obloţený vodkou!―

33

[MODERÁTOR]:

Rok 68 je rokem nejzuřivějších bojů ve Vietnamu. Prezidentské volby potřebují od správy demokratů dojemná vítězství v Indočíně. [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY Z VIETNAMU A SSSR]:

V roce 68 mnoţství amerického kontingentu ve Vietnamu dosahuje maximálního počtu 570 tisíc. V SSSR se snad všichni obyvatelé účastní akcí Celosvazového týdne solidarity s lidem Vietnamu. Např. školáci sbírají učební pomůcky pro vietnamské děti. Mítink v továrně Rudý proletář: [UKÁZKA ZE ZÁZNAMU MÍTINKU V TOVÁRNĚ RUDÝ PROLETÁŘ]:

„Prosím vás, zde přítomné na našem mítinku, drazí vietnamští přátelé, abyste předali vietnamskému lidu, lidu hrdinů, bratrský rudoproletářský pozdrav, a abyste je ujistili v tom, ţe budeme posvátně a beze zbytku splácet náš mezinárodní dluh. Dovolte mi sdělit hlasem našeho mítinku: Ruce pryč od Vietnamu!― [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY Z LETECKÉHO UČILIŠTĚ]:

Mluví se přímo o bezplatném charakteru sovětské vojenské i technické pomoci. Příprava vietnamských vojenských letců v sovětském učilišti. Fronta osvobození Jiţního Vietnamu o sobě dává vědět obzvláště aktivně. [MODERÁTOR U PREZIDENTSKÉHO PALÁCE V SAIGONU]:

Právě v roce 1968 odpovídají jihovietnamští partyzáni Američanům nejsmělejšími protiútoky. Na začátku února vtrhávají do Saigonu, ostřelují štáb amerických vojsk a prezidentský palác. Partyzáni během několika hodin berou šturmem budovu velvyslanectví USA v Saigonu a zabírají šest pater ze sedmi. [REPRODUKOVANÁ UKÁZKA Z REPORTÁŢE O VIETNAMU]:

„Kdyţ se o tom dozvěděl prezident Johnson, bouchnul pěstí do stolu a vykřikl: Ne, ne a ne, to není pravda. Jak vidíte, je to pravda, pane prezidente, musíte se s tím vyrovnat.― [MODERÁTOR V SAIGONU]:

34

Zvláštní vojenský význam tyto útoky nemají, pouze zostuzují americkou armádu před celým světem. Začíná být jasné, ţe v této válce nelze zvítězit, stejně jako začíná být jasné, ţe dokud trvá tato válka, nelze zvítězit ani v prezidentských volbách. [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY Z VÁLKY VE VIETNAMU]:

Demokraté volby 68 prohrávají. Pod heslem ukončení války se 37. prezidentem USA stává republikán Richard Nixon. [MODERÁTOR]:

V roce 68 se odehrála nejsurovější americká kárná akce v Jiţním Vietnamu, kterou se snaţili udrţet v tajnosti. Uţ za více neţ rok se svět dozvídá o existenci jakési vesnice Song My a také o tom, ţe tuto vesnici jiţ nenajdete. [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY Z VÁLKY VE VIETNAMU]:

Četa poručíka Calleyho vypaluje do základů vesnici Song My a vyhlazuje jejích 567 obyvatel. Později Američané provádějí operaci Fénix, odhalení a zničení aktivistů Fronty osvobození Jiţního Vietnamu pomocí sil speciálních jednotek saigonského reţimu. [MODERÁTOR]:

Oblibě se těší gumové pantofle ţabky. V řadě různých jazyků se nazývají tzv. „dţapanky“, my jim říkáme vietnamky. [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY Z MÍST, KDE SE NOSÍ ŢABKY]: Tento model je něco mezi „nouzí, která naučila Dalibora housti“ a mezi „hloupostí horší neţ zlodějina“. Nenahraditelné jsou na pláţi, obzvláště štítiví obouvají ţabky v lázních a veřejných sprchách. Gumové pantofle s přezkami napříč se ještě neobjevily, proto nikdo nepiští, ţe ho vietnamky dřou mezi prsty. I kdyţ skutečně dřou. Intervence v Československu [MODERÁTOR]:

TASS je zplnomocněn oznámit, ţe se straničtí a státní činitelé ČSSR obrátili na Sovětský svaz a jiné socialistické země s prosbou o poskytnutí neodkladné pomoci 35

československému národu, zahrnujíce v to i pomoc ozbrojených sil, coţ je způsobeno hrozbou socialistickému zřízení ze strany kontrarevolučních sil, které uzavřely dohodu s vnějšími. 21. srpna sovětské vojenské jednotky vstoupily na území Československa. Nikomu a nikde nebude dovoleno vyrvat ani jeden článek ze společenství socialistických zemí. [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY Z NÁVŠTĚVY SOVĚTSKÉHO POLITBYRO V ČESKOSLOVENSKU A PŘÍJEZDU SOVĚTSKÝCH VOJSK]:

Československé odpadlíky dlouho přemlouvali, ještě v březnu 68 kritizovali Dubčeka na zasedání politického konsultačního výboru zemí účastnících se Varšavské smlouvy v Sofii. Na červencovém setkání ve Varšavě uţ Breţněva kritizují vůdci NDR Ulbricht a Polska Gomulka, kteří povaţují jeho politiku ve vztahu k Československu za „politiku polibků“ a jak se potvrzuje, první hovoří o intervenci. Sovětský vůdce se snaţí najít opozici Dubčeka v československém vedení. Na přelomu července a srpna v pohraničním městečku Černá nad Tisou vedou členové sovětského politbyro ÚV a československého prezidia ÚV tři dny jednání. Jedni hovoří o změně socialismu, druzí přísahají věrnost socialismu a navrhují přesvědčit se tak, ţe se projedou po zemi. 3. srpna se setkávají vůdci socialistických zemí v Bratislavě, sovětské delegaci je tajně předán dopis nezbytný jako záminka pro invazi. Dopis je podepsán pěti členy a kandidáty na členy prezidia ÚV Komunistické strany Československa. V noci 21. srpna Sovětský svaz přivádí do Československa svoje vojska za podpory spojené armády NDR, Polska, Maďarska a Bulharska. [MODERÁTOR V PRAZE]:

Francouz: „Já jezdím do zahraničí autem, citroënem nebo renaultem. A jak vy?“ Američan: „Já do zahraničí létám letadlem.“ Rus: „A já do zahraničí nejezdím, naše vlast je velká.“ „A kdyţ vás vyšle vlast?“ „No, kdyţ mě vyšle vlast, tak tankem.“ Naprosto jako Churchil: Ivanovi zase ukázali Evropu a Evropě znovu ukázali Ivana. Střety rozpoutávaly rozhořčení. K našim tankům se tady chovali v lepším případě s chladnou přezíravostí. Naše tanky tady v lepším případě utlačovaly stolky pouličních kaváren jako nepochybný rys burţoazního přerodu. [MODERÁTOR KOMENTUJE ZÁBĚRY Z INVAZE V ČESKOSLOVENSKU]: 36

Celkový počet invazních vojsk byl 600 tisíc vojáků, 7000 tanků, na třech frontách: centrální, přikarpatská a jiţní. Při obsazení zemřelo 80 občanů Československa, raněných bylo 722. [KOMENTÁŘ SERGEJE KARAGANOVA]:

„Záměry sovětského vedení byly dostatečně očividné. V Moskvě počítali s tím, že západ nebude příliš silně odporovat a on ani příliš silně neodporoval. Později jeden známý francouzský diplomat nazval invazi do Prahy malou zastávkou na cestě k uvolnění. Také předpokládali, že nedojde k žádnému masovému odporu a taky že nedošlo, a zároveň počítali s tím, že Dubčeka podvedou straničtí soudruzi a oni ho podvedli. Vojenské vztahy invaze proběhly vcelku hladce, ale měly těžší politické a psychologické následky. Od Sovětského svazu se odklonila liberální inteligence západu, která se k němu v té době chovala blahosklonně. Došlo k rozkolu v komunistickém hnutí, doktrína Břežněva byla zavržena hlavní masou komunistů západní Evropy. Začalo masové disidentské hnutí a konečně a možná to bylo to nejdůležitější, bylo rozdrceno rodící se hnutí za liberalizaci socialistického, politického a ekonomického systému v samotném Sovětském svazu. Propásli jsme historickou šanci, za dvacet let se generace 20. sjezdu pokusila provést tyto reformy, ale byla rychle smetena a místo socialismu a kapitalismu s lidskou tváří jsme začali vytvářet to, co vytváříme nyní.“ [MODERÁTOR]:

25. srpna v Moskvě na Rudé náměstí vyšlo osm lidí s plakáty. Demonstrace protestu proti intervenci v Československu trvala pouze několik minut, pět demonstrantů bylo následně odsouzeno. Téměř všichni vládci liberálního smýšlení posílali na ÚV dopisy a telegramy, velká část umělecké inteligence byla ostře proti invazi do Československa, téměř nikdo během tohoto týdne zvláštního tajemství nebyl potrestán. [MODERÁTOR V BUDOVĚ ČESKÉHO ROZHLASU]: Budova rádia v Praze. Sovětští disidenti říkali, ţe je na Rudé náměstí vyvedlo československé rádio. Z praţského rozhlasového studia zněl tragický hlas hlasatele: „Rusové, odejděte, my jsme vás nezvali!“ Občanům Československa rádio vysílalo výzvu: „Jsme s vámi, buďte s námi.“ (Мы с вами, будьтe с нами). Ve skutečnosti to uţ neodpovídalo realitě, v té době byly uţ vedoucí představitelé Československa odvezeni 37

na sovětské území. [MODERÁTOR

KOMENTUJE

ZÁBĚRY Z

IVAZE A JEDNÁNÍ

POLITICKÝCH

PŘEDSTAVITELŮ V MOSKVĚ]:

Dubčeka a další zatčené vůdce Praţského jara odvezli na základnu KGB ve Lvovské oblasti. Chystali se nad nimi vykonat ukázkový soudní proces, ale zalekli se ještě větší radikalizace nálady v Československu. Vedoucí představitel KSČ byli převezeni do Moskvy, kam také přijíţdí prezident ČSSR Svoboda. 26. srpna musejí Dubček a Svoboda podepsat komuniké o normalizaci situace. V říjnu hlavy vlád Kosygin a Černik podepíší dohodu o podmínkách pobytu sovětských vojsk v ČSSR. Vyměnit Dubčeka za spolehlivého Gustava Husáka se rozhodnou aţ v dubnu 69. Potom provedou odejmutí stranických průkazů, čímţ očistí řady od nepřátelských elementů. [MODERÁTOR PŘED BUDOVOU ÚV KSČ V PRAZE]:

Budova ÚV komunistické strany Československa. O hlavním hesle Praţského jara nejdříve říkali, ţe to není přesné socialismus s lidskou tváří, vţdyť bez lidské tváře to ještě nebude socialismus. Potom říkali, ţe je to nemoţné socialismus s lidskou tváři, vţdyť s lidskou tváři to uţ nebude socialismus, potom diskuse umlkly. Tunelu, kterým prochází trasa vedoucí před budou ÚV v Praze, dali přezdívku „Husákovo ticho“ (Гусаковская тишина). Kdysi nejsmělejší komunistická strana upadla do hlubokého spánku a aniţ by se během dvaceti let probudila, přestala existovat. [MODERÁTOR]:

Dosud pro široké publikum neznámý skladatel David Tuchmanov vydal malou desku. Medailon smělosti obsahuje tři písně. Na jedné straně je pomalý hit Ty oči naproti, předělaný na Ty oči nejsou proti v podání Valerije Obodzinského. Rychlý hit Poslední dráha v podání Vladimíra Makarova, na druhé straně patriotická lokomotiva táhnoucí tyto dva ideově prázdné vagóny Miluji tě, Rusko v podání Galiny Nenaševové. [UKÁZKY ZE ZÁZNAMŮ VÝŠE UVEDENÝCH PÍSNÍ]:

„Ty oči naproti jako kaleidoskop z ohňů jsou Ty oči naproti jasněji a hřejivěji planou.―

38

„A tak mi opět ujela poslední dráha domů jde po svých, no, jo, zase po svých, ten, kdo zaváhá.― „Mnohokrát tě zkoušeli zda, Rusi, budeš ţít či nebudeš ţít Mnohokrát se pokoušeli duši ruskou zahubit. Ale vím, ţe tebe nelze zlomit ani zastrašit ty jsi moje rodná země z mojí vůle nejdraţší...― [MODERÁTOR]:

Sledovali jste 8. díl pořadu Nedávno (1961-91) našeho letopočtu. Události, lidé, jevy určující způsob ţivota. Další díl rok 69. Mimo jiné: události na ostrově Damanský, Američané na měsíci, Tvardovskij odešel z Nového světa, léčebný prostředek Mumijo, konflikt v severním Irsku, Hotel Rossija, příjezd kosmonautů a atentát na Breţněva, jak zachránit Věţ v Pise. Do dalšího dílu a dalšího roku se mějte krásně.

39

6. Analýza a komentáře překladu Tato část práce se věnuje komentování překladu pořadu Намедни 1968. Наша эра. Komentáře jsou řazeny ve stejném pořadí jako příspěvky v pořadu. Nejprve následuje věcný komentář událostí, poté analýza samotného překladu. Rozsah komentáře se odvíjí od rozsahu příspěvku. Úvod pořadu Slovo намедни znamená podle Rusko-českého slovníku Kopeckého nedávno, před nedávnem, onehdy.8 Název pořadu Намедни 1961-91. Наша эра jsme přeloţili jako Nedávno 1961-91 našeho letopočtu, při čemţ letopočet bychom uváděli v závorce: Nedávno (1961-91) našeho letopočtu. Pořad Čas Tato pravidelná informační relace se stálými rubrikami nahradila v roce 1968 Televizní zprávy (Телевизионные новости) a přehledový týdeník Štafeta novinek (Эстафета новостей). Jejím autorem byl Jurij Letunov a prvními hlasateli Igor Kirillov a Nonna Bodrovová. Během čtyřicetileté historie pořadu se při jeho přípravě vystřídali mnozí ţurnalisté, moderátoři a korespondenti, avšak formát pořadu zůstal nezměněný a stal se základem tvorby Prvního kanálu. Čas vystřídal různá studia, znělky a názvy, objevovala se i zanikala jeho nedělní a noční vydání. K přerušení vysílání však došlo pouze jedenkrát, a to v roce 1991 v důsledku politických událostí. Pořad byl obnoven po tříleté přestávce v říjnu 1994 v souvislosti s válečnými událostmi v Čečensku a od té doby se stále vysílá. Od roku 1999 je jeho součástí i informačně analytický pořad Odnako Michaila Leontjeva. Spojení выйти в эфир lze jednoduše přeloţit českým slovesem vysílat, coţ dokládá sklon ruštiny k větší analytičnosti, neţ je tomu v češtině. V textu najdeme velké mnoţství příkladů této analytičnosti, v komentářích uvedeme však pouze tento jediný příklad za všechny. Co se týče předkládaného překladu, ten analytičnost zachovává a spojení выйти в эфир překládá jako objevit se na obrazovkách, čímţ se snaţí 8

Kopeckij, L. V. ; Leška, O. Rusko-český slovník ve dvou dílech ; Díl 1, A-O. Praha : SPN, 1978, s. 499.

40

zdůraznit fakt, ţe pořad je vysílán poprvé. Ve větě У теленовостей нет даже постоянного места... se v ruštině jedná o záporový genitiv, který odpovídá českému nemá. V ruštině neexistuje přesná obdoba českého slovesa mít, proto se musíme mít na paměti pravidla pro vyjadřování vlastnictví. Spojení деловые рубрики отмирают překládáme jako úřední rubriky zanikají. Přídavné jméno деловой má i další významy, jako sluţební, pracovní a věcný, avšak v případě rubrik, které jsou v pořadu také označeny jako обшественнополезные, coţ odpovídá českému veřejně prospěšné, bude nejlepší pouţít právě význam úřední. Lidová tvorba Na konci 60. let začíná stoupat obliba suvenýrů. Lidé si chtějí přivézt něco, co jim bude připomínat návštěvu určité oblasti něčím pro ni zcela typickým. Tento trend pokračuje i v 70. letech, kdy ÚV KSSS vydávává ustanovení O Lidových uměleckých řemeslech, které se stává programem rozvoje řemeslné výroby pro příští desetiletí. Ustanovení řeší otázky zvýšení produkce, postavení mistrů a jejich komplikované následnictví, dobu učednického období, výzkumnou práci v oblasti lidové kultury a popularizaci jejích výsledků. Boom upomínkových předmětů vedl k vytvoření podniků vyrábějících napodobeniny tradičních řemeslných výrobků, které kopírovaly jejich původní znaky i výrobní technologie. S rozšířením výroby se vyskytlo mnoho problémů, které bylo potřeba řešit na konferencích v Akademii výtvarných umění nebo na výstavách pořádaných různými institucemi v Moskvě a Leningradu. Mezi největší problémy této doby patřilo zachování umělecké výroby typické pro jednotlivé oblasti, zabezpečení dostatečného počtu zkušených mistrů v těchto oblastech a vzdělávání mladých pracovníků, kteří v rámci zvyšování produkce nastoupili do uměleckých podniků, aniţ by měli jakékoliv znalosti a zkušenosti v tomto oboru. Největší poptávka v tomto období byla po malovaných kovových tácech ze Ţostova, dymkovských hračkách a chochlomské malbě. Výkladový slovník G. Ja. Solganika objasňuje výraz встать на конвейер jako výraz přeneseného významu týkající se masové výroby, nebo práce prováděné rychle,

41

ve velkém a pomocí současných metod.9 Tomuto významu odpovídá české přirovnání dělat/vyrábět/vznikat jako na běţícím pásu pouţité v překladu. Konstrukce едвалине (каждый второй нарядный воротничок) vyjadřuje přibliţnost, odpovídá jí české snad, takřka, téměř, v překladu jsme zvolili takřka kaţdý druhý zdobený límeček. Výraz продукция а-ля odkazuje k francouzskému á la, coţ znamená podle či po, coţ poukazuje na určitou nápodobu nebo opakování postupu, v našem překladu jsme proto výraz přeloţili jako produkce napodobenin. Dalším překladatelským problémem jsou reálie, v našem případě je to уха a хохлома. Obě reálie nejsou v našem prostředí zcela neznámé, otázkou zůstává, do jaké míry je nutné je upřesňovat. Jelikoţ jde o retrospektivní publicistický pořad, který události připomíná a objasňuje, přikláníme se k alespoň minimálnímu upřesnění pro českého diváka. V našem překladu je to tedy polévka ucha a chochlomská malba. Filmy o indiánech studia DEFA Gojko Mitič začínal v 60. letech jako příleţitostný kaskadér v tehdy velmi populárních západoněmeckých kovbojkách s Pierrem Bricem. Západoněmecké filmy podle Karla Maye se ve Východním Německu v té době příliš nedávaly, proto východoněmecká filmová společnost DEFA reagovala na poptávku po těchto filmech tím, ţe začala točit svoje vlastní. Prvním z nich byly Synové velké medvědice, kde hlavní roli ztvárnil Srb Gojko Mitič. Tento film mu otevřel cestu k dalším rolím indiánů, ale i historických postav a udělal z něho „nejslavnějšího indiána socialistického bloku“. Studio DEFA kladlo velký důraz na věrohodnost příběhu, kostýmů a rekvizit. Za americká indiánská území slouţí Jugoslávie, Bulharsko, Kuba, Krym, Kavkaz a další. Zápletka filmu je často podobná: Bledé tváře napadnou Indiány, aby mohly zabrat jejich území a zabijí při tom někoho z nich, mladý válečník (Gojko Mitič) se vydá na válečnou stezku a v čele svého kmene porazí bledé tváře, které se zachrání pouze zbabělým útěkem. Mezi nejznámější filmy tohoto typu patří Statečný Osceola, Apači, Ulzana, Zlato v Black Hills a jiné. V příspěvku se setkáváme se jménem Julij Kim, coţ je básník, dramaturg, bard a disident, jehoţ mnohé písně se staly hity a zazněly v mnohých populárních filmech.

9

Solganik, G. Ja. Tolkovyj slovar. Jazyk gazety, radio, televidenija. Moskva: Astrel, 2007, s. 291.

42

) vytvořit shodné přívlastky ГДРовский, СЭВовский, čeština vytváří přívlastky neshodné - mýtus RVHP, studia NDR. Zajímavé jsou i překlady názvů dvou filmů zmiňovaných v reportáţi. Zatímco čeština se drţí původního názvu Old Surehand, ruština si tento název upravila a přeloţila na Верная рука - друг индейцев. V případě druhého filmu ruština překládá původní německý název Chingachgook, die grosse Schlange na Чингачгук - большой змей a čeština nahrazuje jméno v názvu slovem náčelník – Náčelník Velký had. Zemřel Gagarin Kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin se stal prvním člověkem ve vesmíru. Jeho let se uskutečnil 12. 4. 1961 v Kosmické lodi Vostok 1. Gagarin odstartoval z kosmodromu Bajnokur, obletěl Zemi a po 108 minutách opět přistál. Po návratu na Zemi se z něho stal hrdina Sovětského svazu a „nejznámější člověk na světě“. Velkou část svého ţivota strávil Gagarin setkáními s lidmi po celém světě. I přesto od roku 1961 studoval na Ţukovského vojenské letecké inţenýrské akademii v Moskvě a účastnil se výcviku na přistání na měsíci. Po neúspěšném letu Sojuzu 1 v roce 1967 byl z opatrnosti z programu odstraněn, dokončil studium na akademii a vrátil se zpět k létání, které bylo jeho původní profesí. Dne 27. března 1968 prováděl s instruktorem Vladimírem Serjoginem cvičný let na letounu MIG-15, při kterém zahynul. Vyšetřování havárie neobjasnilo její příčinu, coţ vedlo k četným spekulacím o úmrtí Gagarina. Jednou z moţných příčin tragédie je náraz hydrometeorologického balónu do kabiny letadla či jeho nepřímý střet s jiným letounem. Nejpravděpodobnější příčinou pádu MIGu byla však nejspíš špatná kázeň v leteckém provozu Moskevské oblasti a nepříznivé meteorologické podmínky, za kterých neměl být let vůbec povolen. Vyrojily se i mnohé spekulace, z nichţ ty nejnesmyslnější popírají skutečnost, ţe Gagarin zemřel v letadle a namísto toho uvádějí, ţe Gagarin se Serjoginem zahynuli při utajeném kosmickém letu. Některé se přiklánějí k tomu, ţe oba piloti před letem poţili alkohol. Nejdále ve spekulacích nejspíše zašel maďarský autor István Nemere, který zpochybnil Gagarinovo prvenství ve vesmíru a jeho kosmický let vůbec. Podle něho byl kosmonaut pouhá loutka v rukou politiků, kterou měl zboţňovat celý svět. Proto údajně 43

Gagarin po hádce s Breţněvem skončil v blázinci a později byl zlikvidován. Podle Velkého slovníku ruských přísloví10 гонять лосей znamená trávit čas nečinně, coţ odpovídá českému spojení chytat lelky, které jsme pouţili v překladu. Ve větě в двигатели были неполадки znamená slovo неполадки závadu. Rozdíl oproti ruštině je v tom, ţe pouţijeme mnoţné číslo. Pražské jaro „Lidé byli nespokojeni s vedením strany. Nemohli jsme změnit lidi, a tak jsme změnili vůdce.― Alexandr Dubček, 196811 Praţské jaro v Československu začalo v prosinci 1967 plenárním zasedáním Ústředního výboru KSČ, jehoţ výsledkem bylo jmenování Alexandra Dubčeka prvním tajemníkem strany, a pokračovalo aţ do noci z 20. na 21. srpna 1968, kdy na území Československa vstoupila vojska Varšavské smlouvy. Samotný název Praţské jaro vytvořila západní média poté, co se svět dozvěděl o změnách probíhajících v Československu. Název odkazuje k revolučnímu roku 1848 a tzv. „jaru národů“. V Československu se označení Praţské jaro zprvu nevţilo, neboť tento termín označuje známý hudební festival a je poměrně nepřesný, neboť uvolnění se netýkalo pouze Prahy, ale celého státu. V našem prostředí bylo do roku 1989 běţné označení polednové události, polednová politika podle lednového zasedání ÚV KSČ. V Československu v 60. letech vládla komunistická strana, která podléhala sovětskému politbyro. Uţ od počátku 60. let docházelo k ekonomickému poklesu v zemi. V roce 1967 začal ztrácet podporu prezident a první tajemník KSČ Antonín Novotný, který byl na prosincovém zasedání poraţen Alexandrem Dubčekem. Odstranění Novotného proběhlo s podporou Leonida Breţněva, který během prosincové návštěvy Prahy viděl, ţe odpor proti Novotnému stále sílí. K Breţněvově podpoře přispěl i fakt, ţe v době, kdy probíhal boj o moc mezi Breţněvem a Kosyginem, Novotný podporoval Kosygina. V Československu postupně docházelo ke zrušení cenzury, rozšíření politické 10

11

Bolšoj russkoj slovar pogovorok [online]. 2000-2010 [cit. 5. března 2012]. Dostupné z: http://dic.academic.ru/dic.nsf/proverbs/29581/%D0%93%D0%BE%D0%BD%D1%8F%D1%82%D1 %8C. Kurlansky, M. 1969: rok, který otřásl světem. Praha: Slovart, 2007, s. 189.

44

diskuse, povolení nových politických stran a svobodného cestování. Byl ustanoven přípravný výbor pro obnovu skautské organizace Junák, vznikl prozatímní výbor katolického duchovenstva v čele s biskupem a apoštolským administrátorem praţské arcidiecéze F. Tomáškem. Média v Československu stále kontrolovala vláda, ale vyuţívala je k propagaci reforem a prakticky uţ od poloviny února 1968 nad nimi byl zrušen policejní dozor. Svaz Československých spisovatelů začal vydávat Literární listy, jejichţ jediným problémem nebyla cenzura, ale nedostatek papíru. Při Svazu československých spisovatelů vznikl Klub nezávislých spisovatelů v čele s V. Havlem, P. Koptou a A. Klimentem, který sdruţoval nekomunistické členy. Schůze se zaţitou organizací se proměnily v diskuse, na nichţ se stanovovaly demokratické poţadavky. V té době se objevila otázka, zda Dubček nezašel ve svých reformách dál, neţ ve skutečnosti chtěl a zda se mu poněkud nevymkly z rukou, neboť sledovanost médií byla v té době vysoká a jejich otevřenost mnohdy komplikovala československé vztahy s ostatními socialistickými zeměmi. Zájem byl především o politické procesy 50. let, o činnost STB a nevyjasněné otázky z minulosti, např. sebevraţda Jana Masaryka v roce 1948. V médiích byl dán prostor i pro opačné názory nesouhlasící s reformami. Tito lidé nebyli nijak omezování, ani stíhání, jak tomu dříve bylo zvykem. S Novotným jako prezidentem pokračovaly reformy obtíţně. Odpor k jeho osobě však zesílil natolik, ţe byl nucen 22. 3. 1968 rezignovat. Na jeho místo nastoupil generál Ludvík Svoboda. Jeho volbu provázely protesty, neboť větší podpoře se těšili Čestmír Císař a Josef Smrkovský, avšak zvolení Svobody bojujícího ve druhé světové válce po boku Sovětů mělo zmírnit obavy Moskvy z československých reforem. Začaly se vyšetřovat křivdy uplynulých dvou desetiletí komunistické vlády, coţ vedlo k manifestacím a mnohdy i k sebevraţdám politiků a ústavních činitelů, kteří se obávali vlastního podílu na těchto činech. Byl zaloţen Klub 231, coţ byla organizace politických vězňů odsouzených po únoru 1948 podle zákona 231/1948 Sb. Na ochranu lidově demokratické republiky. Dále byl zaloţen Klub angaţovaných nestraníků a tzv. „Pillerova komise“ pro dokončení stranické rehabilitace. Sílily poţadavky po povolení opozičních politických stran, jejich mluvčími se stali Literární listy, Václav Havel a Ivan Sviták. V dubnu byl zveřejněn Akční program KSČ, který zrovnoprávňuje Čechy a Slováky, zakazuje postihování osobního a politického přesvědčení, odsuzuje minulé zločiny a kritizuje mocenský monopol komunistické strany. Co se týče ekonomických reforem, obsahoval program dva zásadní body, a to realizaci socialistického podnikání, coţ mělo znamenat relativní nezávislost podniků na státu a druhým bodem byly 45

strukturální změny, které měly sníţit náročnost ekonomiky na materiály a energie. Dále se program zabýval zkvalitněním vzdělání a svobodným přístupem k umění a vědě. Na 9. září bylo stanoveno plenární zasedání KSČ, které mělo začlenit Akční program mezi stanovy strany a vytvořit federalizační zákony. 27. června byla v několika denících zveřejněna výzva Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem, jejímţ autorem byl Ludvík Vaculík, který ji sepsal na podnět pracovníků Československé akademie věd Otty Wichterla, Jana Broda, Otakara Poupy a Miroslava Holuba. Manifest vyzývá k rozvoji lidového hnutí, které by podpořilo demokratizaci, varuje před antikomunismem a vyjadřuje obavu z působení konzervativních členů KSČ a jejich podpory ze zahraničí. Dva tisíce slov se setkalo s velkou podporou po celé zemi, i kdyţ bylo odmítnuto jak reformními členy KSČ, kteří ho povaţovali za konkurenci pro Akční program, tak konzervativními, kteří ho označili za kontrarevoluční. Tento manifest ještě vyostřil uţ tak dost napjaté československo-sovětské vztahy, neboť z reakce KSČ bylo zřejmé, ţe její vedení není ochotné přijímat sovětské instrukce. Po poráţce Praţského jara byli signatáři manifestu různými způsoby perzekuováni. Výraz компартия dokládá tendenci ruštiny k univerbizaci. Ze slovního spojení коммунистическая партия vzniká zkratkové pojmenování vytvořené pomocí úryvku prvního slova a celého druhého slova. V češtině namísto toho uţijeme celé slovní spojení komunistická strana nebo zkratku KSČ. Univerbizace je v ruštině poměrně častým jazykovým jevem, v textu najdeme velkého mnoţství jeho příkladů, v komentářích však uvedeme pouze tento jeden příklad za všechny. Výrazy гласность a перестройкa jsou ponechány i v českém překladu, neboť se pouţívají v českém prostředí. Лагерь социализма je jedním ze spojení typických pro jazyk socialistického období, podle Výkladového slovníku jazyka Sovdepiji12 je jeho protikladem tábor kapitalismu nebo imperialismu. V češtině se často se stejným významem uţívá spojení východní blok. Непролетарские партии lze podle slovníku Sovdepiji definovat jako strany, které slouţí kapitalistickému zřízení namísto dělnické třídě, jak je tomu u stran proletářských. Česká terminologie je stejná. 12

Mokienko, V. V. ; Nikitna, T. G. Tokokovyj slovar jazyka Sovdepiji. Sankt Peterburg: Folio-press, 1998, s. 467.

46

Он казался своим парнем jsme do češtiny přeloţili jako zdálo se, ţe je to náš člověk, ve smyslu člověk našeho smýšlení. Termín социализм с человеческим лицом slovník Sovdepiji vůbec neobsahuje, moţná je to kvůli debatě o socialismu, která následuje v příspěvku o okupaci Československa, kde zaznívá názor, ţe uţ to v podstatě není socialismus, ale předstupeň kapitalismu. Český termín je stejný - socialismus s lidskou tváří. Cikánská píseň Cikánská píseň se v 19. století stala součástí ruské kultury. Lev Nikolajevič Tolstoj nazval cikánskou píseň jediným přechodem mezi lidovou a váţnou hudbou. V roce 1931 vznikl v Moskvě z iniciativy A. V. Lunačarského cikánský divadelní soubor. Ten hrál aţ do roku 1937 původní hry cikánských dramatiků v cikánštině, poté v jeho čele stanul herec MCHATu A. Janšin, který se rozhodl rozšířit repertoár divadla o ruskou i světovou klasiku v ruštině. V roce 1951 přichází do divadla Romen mladý talentovaný Nikolaj Sličenko, který se s postupem času stává jeho hvězdou. Sličenko není doma i v zahraničí populární pouze jako herec a zpěvák, ale i jako reţisér a autor divadelních her. V současnosti je uţ více neţ 30 let uměleckým vedoucím divadla Romen a mnohé písně v jeho podání se staly hity. Větu Место традиционной дислокации театра - здание гостиницы Cоветскоe jsme přeloţili jako Divadlo je podle tradice situováno v budově hotelu Sovětskij. Slovo dislokace v češtině znamená rozmístění, přesun, coţ se nám v tomto významu nehodí, nutné je pozměnit i syntax. Kalininský prospekt V roce 1935 vznikl návrh magistrály spojující střed města z Arbatského náměstí s novými čtvrtěmi na severu Moskvy. Před válkou se tento projekt nestihl realizovat, Moskva se k němu vrátila aţ v 60. letech. Pracovní název nové magistrály byl Nový Arbat nebo Prospekt konstituce, nakonec byl v roce 1963 pojmenován Kalininský prospekt a oproti původnímu plánu pohltil několik přilehlých ulic. V roce 1990 byl začátek Kalininského prospektu oddělen a dostal název Vozdviţenkova ulice, zbylá část byla v roce 1994 nazvána Nový Arbat, jak jí neoficiálně říkali Moskvané jiţ 47

v 60. letech. Na severní straně Kalininského prospektu vyrostly 24patrové obytné domy pro vysoce postavené sovětské úředníky a pracující inteligenci, první dvě patra těchto domů tvořily kavárny, restaurace a obchody. Mezi věţáky se nacházely niţší budovy, ve kterých byly soustředěny sluţby. Na jiţní straně vznikly čtyři 26patrové administrativní budovy stojící na dvoupatrovém stylobatu, který je spojuje a tvoří vestibuly jednotlivých budov. Při slavnostních příleţitostech svítí okna výškových budov tak, aby vytvářela zářící nápis SSSR. Kalininských prospekt měl být supermoderní magistrálou, tzv. „Moskevský Manhattan“, od počátku však působil příliš hrubě, a tak brzy dostal přezdívku „zubní protéza“. Souvětí В первые широченую улицу строят не на пустом месте, а прорубают сквозь исторический центр ukazuje ruskou záporovou konstrukci не …, a …, kterou do češtiny překládáme tak, ţe záporku ne přidáme obvykle ke slovesu v první větě a druhou větu připojujeme pomocí spojky ale. České souvětí tedy vypadá takto: Poprvé nestaví širokánskou ulici na pustém místě, ale proráţejí ji skrz historické centrum. Zkratka СЭВ byla v překladu nahrazena českou zkratkou RVHP, která je českému divákovi srozumitelnější. Anekdoty o Čapajevovi Vasilij Ivanovič Čapajev (1887-1919) byl bolševický vojevůdce v době občanské války, který se zúčastnil několika akcí proti Kolčakově armádě a zemřel při kozáckém útoku. Sovětská propaganda z něho později vytvořila národního hrdinu, k čemuţ přispěl i román Čapajev Dmitrije Furmanova a stejnojmenný film S. a G. Vasiljevových z roku 1934 s Borisem Babočkinem v hlavní roli. Čapajev a jeho sekundant Peťka se stali hrdiny velkého mnoţství vtipných dialogů, kde Čapejev svébytně odpovídá na potměšilé otázky. Cyklus anekdot o Čapajevovi patří k nejpočetnějším v ruské kultuře. I téměř sto let po jeho smrti vznikají stále nové anekdoty s touto dvojící a současnými náměty. Hned v úvodu příspěvku se setkáváme se slovem oрдинарец, které lze do češtiny přeloţit jako ordenanc, coţ byl poddůstojník mající na starosti předávání 48

rozkazů v období Rakouska-Uherska. Konstrukce чутьлине vyjadřuje podle Výkladového slovníku Jefremovové13 přibliţnost a nejistotu, odpovídají jí česká slova snad, asi, moţná. Konstrukce недотогокому má význam do toho mi nic není, to je mi jedno. Не догрибовнам jsme přeloţili jako do hřibů nám nic není. Анекдоты обесмертили Чапаева окончательно jsme po úvaze přeloţili jako Anekdoty zajistily Čapajevovi věčnou slávu, čímţ jsme v podstatě vynechali slovo окончательно, které by v českém překladu působilo nadbytečně. 50. výročí Komsomolu Komunistický svaz mládeţe (Komsomol) byl zaloţen v roce 1918, od roku 1922 to byl Všesvazový leninský komunistický svaz mládeţe (VLKSM). Za jeho zakladatele a organizátora je povaţován Lazar Šackin. Prostřednictvím Komsomolu se uskutečňuje ideologická výchova mládeţe a realizují se politické a sociální projekty. V roce 1922 vznikla pod vedením Komsomolu Všesvazová pionýrská organizace. Komsomol ke svému 50. výročí dostal jiţ šestý řád za zásluhy během obou válek a socialistického budování. Po Řádu Lenina a Řádu rudého praporu práce to byl Řád Říjnové revoluce. V reportáţi zmiňovaného stoletého výročí se však Komsomol jiţ nedoţil. Během perestrojky prodělal organizační změny, které vedly k jeho rozpadu na nezávislé organizace (např. Avantgarda rudé mládeţe) a organizace fungující při politických stranách (např. Ruský komunistický svaz mládeţe). Výkladový slovník jazyka Sovdepiji uvádí ve spojitosti s Komsomolem mnohá hesla nabádající komsomolce k lásce k práci a k budování lepších zítřků, stejně jako k věrnosti Komsomolu a hrdosti na to, ţe jsou jeho členy. Naopak je zrazují od víry v boha a od skutků, kterými by pošpinili pověst komsomolců. Např. Если тебе комсомолец имя, имя крепи делами своими. Věta вспомните нас на столетнием празднике вечной и свободной молодости земли dokládá naděje vkládané do mladí, coţ je časté téma písní o komsomolcích.

13

Jefremova, T. F. Новый словарь русского языка. Толково-словообразовательный (онлайн версия) [online]. 2012 [cit. 12. března 2012]. Dostupné z: http://www.classes.ru/all-russian/russian-dictionaryEfremova-term-119697.htm

49

Fantomas Hrdina románů Marcela Allaina a Pierra Souvestra Fantomas se v roce 1966 dočkal své parodie po boku Louise de Funese ve filmu Fantomas kontra Scotland Yard. V SSSR nebyly dřívější fimy o Fantomasovi příliš známé a tak se z funesovské komedie stává hit. Hlas komisaři Juvovi propůjčil Vladimír Kenigson a jeho hlášky plné citoslovců opakují snad všichni. Díky popularitě filmu vznikl tuzemský film Aninskin a Fantomas (1974), který však ani zdaleka nedosáhl takové úspěšnosti jako jeho francouzský předchůdce. Spojení дворовая игра označuje hru, která se hraje na dvorech, tudíţ venku. V překladu jsme pouţili spojení pouliční hra, které povaţujeme pro češtinu za přirozenější. Jedním z významů slova черный je i temný, nečistý a nadpřirozený. V našem případě bude tedy профессор черного мира profesorem temného světa. Frazeologismus прнять за чистую монету má podle online slovníku frazeologismů14 význam povaţovat za pravdu, brát váţně, čemuţ v češtině odpovídá frazeologismus brát za bernou minci. Spojení сельский участковый představuje elipsu, neboli vypuštění, coţ znamená, ţe z věty bylo vypuštěno slovo detektiv. V češtině ho však pro zachování smyslu uvedeme – venkovský okrskový detektiv. Dámský kalhotový kostým „Módní trendy v roce 1968 určovala představa, ţe v oblékání neexistují ţádné hranice ani tabu. Konformismus vyšel z módy a začaly se objevovat předpovědi, ţe i v této oblasti bude pokračovat tendence k osvobozující rozmanitosti.―15 Sotva se společnost vzpamatovala z minisukní, do módy přicházejí dámské

14 15

Frazeologičeskij slovar [online]. 2008 [cit. 12. března 2012]. Dostupné z: http://www.otrezal.ru/phraseological_dictionary/855.html Kurlansky, M. 1968: rok, který otřásl světem. Praha: Slovart, 2007, s. 39.

50

kalhoty. Co se týče situace v Evropě, v meziválečném období se sice objevil styl „garconne“, avšak z pánské módy si pro dámy vypůjčil pouze saka. Kalhoty bylo přípustné nosit pouze jako domácí oděv. Ve Spojených státech byla společnost k dámských kalhotám o něco přátelštější, a to díky dţínům. Ty byly původně navrţeny jako pracovní oděv pro obě pohlaví, nicméně brzy se staly neodmyslitelnou součástí neformálního oděvu. V roce 1964 se na paříţských přehlídkových molech objevil večerní kalhotový kostým návrháře Courregese a kalhoty pro kaţdodenní nošení Yvese Saint Laurenta, čímţ padly veškeré zábrany. Pochopitelně ne naráz, trvá dva tři roky, neţ se nošení kalhoty na pracovišti, v restauracích a klubech obejde zcela bez problémů. Kalhoty se kombinují s blůzkou, vestou či svetříkem, největším hitem je však kalhotový kostým. Ruština na rozdíl od češtiny hojně vyuţívá částečnou negaci. Ve větě Женщину в брюках могут не впустить в ресторан částečná negace vyjadřuje popření nutnosti. Do češtiny větu přeloţíme jako ţenu v kalhotách nemusí pustit do restaurace. Тупоносы jsou podle Česko-ruského slovníku Kopeckého16 střevíce s tupou špičkou. V češtině této definici odpovídá typ obuvi zvaný „kopyta“. Film Mrtvá sezóna Film Mrtvá sezóna odstartoval novou vlnu dobrodruţných filmů v SSSR. Uţ v jeho úvodu se k divákovi obrací jeden z konzultantů filmu, špión Rudolf Abel, jehoţ přítomnost dodává snímku na věrohodnosti. Druhý konzultant špión Kanon Molodyj se stal vzorem pro jednoho z hlavních hrdinů, plukovníka Ladějnikova, kterého ztvárnil Donatas Banionis a jeho kolegu, zajatce uprchlého z německého koncentračního tábora, Rolan Bykov. Tato dvojice s nasazením vlastního ţivota překazí plány sadistického profesora Hasse na vytvoření obzvláště nebezpečné biologické zbraně. Za klíčovou scénu filmu je povaţována výměna Ladějnikova za amerického špióna, která má ukázat, ţe i špióni na znepřátelených stranách jednají podle profesní cti. Velká část filmu byla natočena v Estonsku, proto je i více neţ polovina komparzu estonská a kvůli silnému přízvuku musela být předabována.

16

Kopeckij, L. V. ; Leška, O. Rusko-český slovník ve dvou dílech. Díl 2, P-JA. Praha : SPN, 1978, s. 410.

51

V příspěvku se vyskytují slova s podobným významem, a to pазведчик a pезидент, proto by bylo dobré objasnit rozdíl mezi nimi. Pазведчик znamená rozvědčík, agent tajné sluţby, špión. Pезидент označuje kromě diplomatického zástupce, osobu s trvalým pobytem v zahraničí i vedoucího agenta zahraniční rozvědky. Zájmeno наши zde zastupuje spojení naši špióni, z čehoţ vyplývá, ţe jde o elipsu. V češtině pro zachování srozumitelnosti vypuštěné slovo špióni zachováme. Moskvič 412 Moskvič 412 se od předchozích modelů navenek lišil pouze málo. Pod kapotou se však nacházel zcela odlišný motor, čtyřválcový s ventilovým rozvodem OHC, který při objemu 1478 cm³ dával výkon 55 KW. Nová byla i čtyřstupňová synchronizovaná převodovka a řadící páka na podlaze umoţňující dosahovat rychlosti aţ 140 km/h. Vylepšené dynamické vlastnosti vozu ale poukazovaly na zastaralou konstrukci podvozku s tuhou zadní nápravou opatřenou listovými pery. На автозаводе имени Ленинского Комсомола jsem přeloţili jako v automobilce Leninského Komsomolu. Pro jazyk socialistického období je typické pojmenovávat vše ideologicky. Podle Výkladového slovníku jazyka Sovdepiji tvoří tyto názvy zvláštní skupinu sovětismů, proto v něm mezi příklady uţití najdeme i jaké město, osoba či instituce neslo toto jméno. Slovo дипломированный znamená diplomovaný, v našem příspěvku pak věta Самая дипломированная советская машина byla přeloţena do češtiny jako nejoceňovanější sovětský automobil. Prezidentské volby v USA Narůstající odpor k válce ve Vietnamu vedl ke staţení kandidátky tehdejšího prezidenta USA Lyndona Johnsona. Radikalizovaní mladí lidé razili heslo: „Nevěř nikomu nad 30!“, jediný kandidát, který mohl uspokojit jejich poţadavky, byl tehdy 32letý Robert Kennedy zprvu podporující kandidaturu stranického kolegy Johnsona. Kennedyho slibnou volební kampaň však 5. 6. ukončil třemi výstřely Palestinec Sirhan Sirhan v dallaském hotelu Ambassador. Atentát vyvolal vlnu nepokojů stejně jako smrt vůdce černošského hnutí Martina Luthera Kinga v Memphisu o dva měsíce dříve (4. 4.). 52

Nepokoje provázely i nominační sjezd demokratické strany v Chicagu, kde byl demokratickým kandidátem zvolen Hubert Humphrey a který se zapsal do dějin jedním z nejnásilnějších potlačení demonstrantů. Ve volbách 1968 zvítězil republikánský kandidát Richard Nixon. V příspěvku se setkáváme se spojením предвыборная гонка. Samotné slovo гонка znamená podle slovníku Kopeckého17 závody, utkání. Spojení se slovem предвыборная odpovídá českému předvolební klání. Ve výrazu нобелевский лавреат můţeme v češtině změnit shodný přívlastek na neshodný - laureát Nobelovy ceny anebo zůstat u shodného přívlastku jako ruština – nobelovský laureát. Varianta s neshodným přívlastkem je však běţnější. Větu За США прочно закрепляется слава страны, где идет охота на прогрессивных политиков jsme přeloţili jako USA si trvale upevňuje pověst země, kde probíhá lov na progresivní politiky. Vedlejší věta by mohla být nahrazena variantou … kde jsou loveni progresivní politici pro zdůraznění bezbrannosti politiků vůči násilným útokům a jejich nedostatečné ochrany. Ve světě zvířat Pořad Ve světě zvířat má na ruských obrazovkách dlouholetou tradici. Od svého prvního vydání v roce 1968 měl do současnosti pouze čtyřletou přestávku ve vysílání a stále se těší velké oblibě. Jeho hosty bývají všichni, kdo mají něco společného se zvířaty, od doktorů zoologie, přes chovatele, reţiséry, spisovatele, veterináře, aţ po sportovce, s jejichţ výkony bývají schopnosti zvířat často srovnávány. Pořad od svého vzniku několikrát změnil moderátora, avšak jeho hudební znělka, skladba Ariela Ramireze Skřivánek, zůstala aţ na krátkodobé drobné změny zachována, i přesto, ţe se jiţ netěší takové oblibě dětských klavíristů jako v době svého vzniku. Pianino Красный октябрь jsme se rozhodli pouze přepsat do latinky a jeho značku nepřekládat, neboť je v našem prostředí takto známá. Ve větě Воспитывая любовь к дикой природе, B Мире животных особо упирает... jsme změnili slovosled. Přechodníkovou konstrukci na začátku jsme nahradili činným tvarem slovesa a názvem, В Мире животных slovem pořad: Pořad

17

Kopeckij, L. V. ; Leška, O. Rusko-český slovník ve dvou dílech. Díl 2, P-JA. Praha : SPN, 1978, s. 174.

53

vede k lásce k divoké přírodě, zvláště pak poukazuje... Slovo лежбищe označuje podle slovníku Kopeckého18myslivecký termín loţe, dále pak zoologické termíny kolonie, nebo leţení. V našem překladu jsme лежбищe котиков přeloţili jako leţení lachtanů. Hemingway V roce 1968 vychází v SSSR sebrané spisy Ernesta Hemingwaye. Pozornost přitahují jednak vydáním dříve zakázaného autora, ale hlavně autorovými portréty na hrubém plátně, o které je velký zájem. Kniha laureáta Nobelovy ceny Komu zvoní hrana měla být poprvé publikována v SSSR v roce 1960, avšak z ideologických důvodů byla ÚV KSSS zakázána. Kdyţ v roce 1968 spatřila světlo světa, bylo v ní okolo dvaceti cenzurovaných míst. I přes tento fakt se Hemingway stává oficiálním klasikem a díky svým portrétům „povolenou západní ikonou“. Колeнкор označuje podle Rusko-českého slovníku Kopeckého19 tkaninu kaliko, neboli knihařské plátno. Обладатели колeнкорового воплащения манны небеснoй jsme přeloţili jako Majitelé plátěného ztělesnění many nebeské. Familiární oslovení Hemingwaye свой старик Хем v českém překladu uvádíme v uvozovkách, ale ponecháváme ruský tvar „Chem“ pro zachování ruského výslovnostního specifika. Pleteme samy Svoje místo v módě znovu objevují pleteniny. Průmyslové jsou nedostačující, protoţe se vyrábějí pouze čepice a lyţařské komplety, které jsou příliš teplé na nošení v místnosti. Po kurzech šití se stalo módním pletení, které není tak náročné na vybavení a lze ho provozovat téměř kdekoliv. Kromě šál, čepic a svetrů se pletou vesty, pulovry, cardigany a jiné moderní oděvy. Pletací příze je nedostatková, proto se často rozpárávají modely vyšlé z módy a z jejich materiálu se vytvářejí nové kousky. Pletení má údajně příznivý vliv na zdraví, sniţuje tepovou frekvenci a krevní tlak, proto se doporučuje jako relaxační činnost. Spojení две изнаночных, две лицовых přeloţíme do češtiny v opačném pořadí 18 19

Kopeckij, L. V. ; Leška, O. Rusko-český slovník ve dvou dílech ; Díl 1, A-O. Praha : SPN, 1978, s. 415. Kopeckij, L. V. ; Leška, O. Rusko-český slovník ve dvou dílech ; Díl 1, A-O. Praha : SPN, 1978, s. 371

54

jako dvě hladce, dvě obrace, protoţe je to typičtější pro české prostředí. V příspěvku je toto spojení pouţito jako „název vědy“, proto jej uvedeme v uvozovkách. Pokud by se jednalo o popis konkrétního vzoru, bylo by nutné zachovat pořadí originálu. Slovní spojení массоые издания jsme do češtiny přeloţili jako masově vydávaná periodika, neboť pořad odkazuje na oblíbenou rubriku v časopisech. Výraz по совокупности jsme upravili jako Shrneme-li si to (klidné chování, svetr, čepice a šála na zimu). Olympiáda v Mexiku Nepokoje roku 1968 se nevyhnuly ani největšímu svátku všech sportovců. Olympijským hrám v Mexico Cíty předcházelo krvavé potlačení studentského hnutí. 2. 10. bylo při demonstraci v Tlatelolcu zmasakrováno v aztéckých ruinách aţ 200 studentů (přesná čísla nikdy nebyla zveřejněna) a mnoho dalších bylo uvězněno nebo je dodnes pohřešováno. Podle mexického prezidenta Díaze Ordaza měl tento čin předejít nepříjemnostem během olympijských her. Olympiádě předcházely výhruţky bojkotem i ze strany černých atletů. Těch se obával hlavně americký team, protoţe hodlal sestavit nejlepší druţstvo celých her. Atleti protestovali za zlepšení podmínek barevných ve Spojených státech a také proti zákazu účasti Jihoafrického druţstva z důvodu apatheitu. Nakonec se bojkot nekonal, ale atleti dávali najevo svou nespokojenost alespoň při předávání medailí. Tommie Smith a John Carlos přišli na předávání medailí bez bot, v černých ponoţkách a černých rukavicích a kdyţ se rozezněla hymna, zvedli zaťatou pěst, jeţ symbolizovala hnutí Černá síla. Oba atleti byli následně vyloučeni z olympijské vesnice. Na Smithe a Carlose navázali další černí atleti, včetně rekordmana Roberta Beamona, který si přišel pro medaili ve vyhrnutých teplácích a černých ponoţkách. Ve větě c Джентиле a Пруденсио vidíme, ţe ruština na rozdíl od češtiny tato jména cizího původu neskloňuje. Podle Doleţelové20 ruština méně často skloňuje zahraniční města, ale i příjmení, zejména ta zakončená na -o. Arkadij Rajkin 20

Doleţelová, E. Lekcii po morfologii ruskovo jazyka. Brno: Masarykova univerzita: Pedagogická fakulta, 2006, s. 27.

55

Arkadij Rajkin (1911-1987) začínal v leningradském Divadle pracující mládeţe čtením humoristických povídek, fejetonů a parodií. V roce 1939 zvítězil ve Všesvazovém konkurzu umělců estrády a dostal angaţmá v Leningradském divadle estrády a miniatur, kde se záhy stal uměleckým vedoucím. V tomto divadle působil celý svůj ţivot, nedlouho před smrtí v roce 1981 dostal povolení přesunout divadlo do Moskvy, neboť v Leningradu se přiostřily jeho vztahy s cenzurou. Na počátku 60. let začal Rajkin spolupracovat s dalším vynikajícím satirikem Michailem Ţvaněckým, kterého společně s Romanem Karcevem a Viktorem Ilčenko přijal do Divadla miniatur. Ţvaněckij se stal autorem mnoha Rajkinových monologů, ve spolupráci s ním vznikl i pořad Semafor. V roce 1970 byla jejich spolupráce ukončena a Ţvaněckij, Ilčenko a Karcev se vydali budovat samostatnou kariéru. Ve svých představeních hrál Rajkin desítky rolí, procházel skrz oponu a pokaţdé se objevoval v nové roli. Jeho monology v sobě kromě vytříbeného humoru soustřeďovaly i filozofickou hloubku. Rajkin se dotýkal jak problémů kaţdodenního ţivota, tak těch nejpalčivějších lidských otázek. Říkalo se, ţe během jednoho představení proţil jeden lidský ţivot, coţ k němu společně s imagí ostýchavého člověka, který dokáţe inteligentně, tiše a důvěrně besedovat s publikem, přitahovalo obrovské mnoţství diváků. Ve větě На это зеркало никогда не пеняли v češtině nahradíme nevyjádřený podmět zájmenem nikdo a mnoţné číslo změníme na jednotné: Na tohle zrcadlo si nikdy nikdo nestěţoval. Райкин в 60-ых - уют из физиков, не лириков, а сатириков jsme přeloţili jako Rajkin v 60. letech není tím nejlepším z lyriků, ale z fyziků a satiriků. Slovo уют samo o sobě znamená pohodlí, útulnost, komfort, tudíţ se jeho význam soustředí na příjemné a kladné záleţitosti. V české větě jsme se ho rozhodli nahradit tím nejlepším. V Rajkinově repertoáru najdeme i monology různých řemeslníků, cizinců, kteří pouţívají „slova ze svého rodného jazyka“, která jsou ve skutečnosti slovními hříčkami. Najdeme zde tatarského zedníka, ukrajinského zámečníka a další. Delší z ukázek v reportáţi pochází z monologu ukrajinského instalatéra: „Мне за что деньги платит за кoликчество? A кто мне будет платить за какчество? Рекбус, крокcворд, большая промблема, пока эта промблема решена 56

не будет, за мое какчество платить будешь ты, жилец, так что я всегда с тебя оторву на свой кусок хлеба твой кусок масла. Или как сказать это по научному, так это бутыльброт.― Autorem monologu je spisovatel a scénárista Mark Azov, který ve svých pamětech vzpomíná, ţe tento monolog se Rajkinovi zpočátku moc nelíbil: „Райкин был неумолим... пока не споткнулся о словечко «какчество». Мы думали, он и его выбросит вместе с монологом, потому что оно никак не свойственно украинскому языку, а почерпнуто из лексикона евреев-портных: «Это, по-вашему, качество? Это какчество!» Но именно тут Аркадий Исаакович учуял что-то родное и как сел на это словечко, так и не захотел слезатьь: придумал и «рекбус», и «кроксворд», а главное, вытянул всю «большую промблему.―21 Překlad Rajkinovy komiky do češtiny je poněkud obtíţný. Ukrajinský instalatér obchází nájemníky a opravuje u nich vlastní nedodělky, které schválně udělal během stavby, aby získal svůj бутыльброт. Toto slovo vychází ze slova бутерброт, které v překladu znamená obloţený chlebíček. Бутыльброт je proto kombinací chleba a láhve, která odkazuje na alkohol. Nabízí se zde slovní spojení „tekutý chléb“, to by ale asi evokovalo českému divákovi spíše pivo, zatímco ukrajinský instalatér by byl spíše pro vodku. Je však nutné dodrţet hříčku s chlebem, neboť Rajkin na konci ukázky říká „... na svůj kousek chleba tvůj kousek másla!“ Další alternativy, ke kterým jsme se nakonec přiklonili, jsou chléb s vodkou či chléb obloţený vodkou. Slovo какчество v sobě nese tázací zájmeno как? Vychází ze slova качество, coţ znamená kvalita, jakost. Do češtiny jsme tuto slovní hříčku přeloţili jako jakkost, která v sobě nese rovněţ tázací zájmeno jak? Рекбус, крокcворд, кoликчество a большая промблема jsou tvz. balagury. To znamená, ţe význam těchto slov je narušen a překrucuje jejich vnější formu. „Slouţí k odhalení slova jeho znesmyslněním.“22 Slovo крокcворд znamená kříţovka, v českém překladu jsme se z něho rozhodli udělat křikţovku a slovo rekbus pouze přepsat. Кoликчество odzkazuje k ruskému slovu количество, které znamená mnoţství nebo také kvantitu, z té jsme udělali kváktitu a slovo промблема jsme ponechali se stejnou úpravou i v češtině – promblém.

21

Azov,

Mark.

Ţidovskj

genij

[online].

2010

[cit.12.

Března

2012].

Dostupné

z:

http://berkovich-zametki.com/2010/Zametki/Nomer6/Azov1.php. 22

Sanikov, V. Z. Russkij jazyk v zerkale jazykovej igry. Moskva: Jazyk slavjanskoj kultury, 2002, s. 16.

57

Vietnam Vietnam byl původně součástí francouzské indočínské kolonie. Po druhé světové válce se Indočína rozpadla na Vietnam, Laos a Kambodţu. Francouzi se zde snaţili znovu uplatnit svůj vliv, avšak to se jim přes sílící snahy o samostatnost nedařilo. Indočína se stala další oblastí zájmu Studené války, v podstatě šlo o to, komu se podaří sjednotit Vietnam. Ten se na počátku 50. let rozdělil na Severní Vietnam s centrem v Hanoi spravovaný komunistickou vládou v čele s Ho Či Minem a na Jiţní Vietnam se střediskem v Saigonu a vládou ustanovenou Francouzi. Na území Jiţního Vietnamu operovala severovietnamská partyzánská armáda Vietkong, která prostřednictvím Ho Či Minovi stezky připravovala Vietnam na sjednocení a nastolení socialistického reţimu. V roce

1961

dostaly

severovietnamské

jednotky

pod

kontrolu

polovinu

jihovietnamského území, coţ vedlo k větší angaţovanosti Spojených států ve vietnamských záleţitostech. V roce 1964 začala otevřená válka. Jako záminka poslouţil útok severovietnamských člunů na americký torpedoborec v Tonkinském zálivu, který však stačil prezidentu Johnsonovi k přijetí rezoluce. Kromě bojů v Jiţním Vietnamu docházelo i k bombardování Severního Vietnamu a pohraničních oblastí Laosu. Boje i přes velké ztráty nevedly k vítězství ani jedné ze znepřátelených stran. Americký pokus o mír komunisté odmítli. Do Vietnamu odcházelo stále více amerických vojáků, coţ vzbuzovalo stále větší odpor veřejnosti. Na počátku roku 1968 zahájila severovietnamská armáda ofenzívu „Tet“. V době míru u příleţitosti oslav vietnamského nového roku „Tet“ došlo k jednomu z největších útoků na Saigon. Operaci zahájil útok na Americký konzulát v Saigonu, který provedla 15členná partizánská skupina Nguena Van Sau. Jednalo se o sebevraţednou misi, neboť ze skupiny nikdo nepřeţil, jak se očekávalo. Během noci zaútočilo dalších 4000 partyzánů na cíle v Saigonu a jeho okolí. Jako reakce na ofenzívu „Tet“ byla zmasakrována vesnice My Lai. Ofenzíva „Tet“ nepřinesla Severnímu Vietnamu podporovanému Čínou a východním blokem v čele s SSSR kýţený výsledek. V této době byli Američané asi nejblíţe svému vítězství. Během roku 1969 nový americký prezident Richard Nixon začal se stahováním vojsk z Vietnamu. V letech 1970-73 byla provedena invaze do Kambodţi a zintenzivněno bombardování Severního Vietnamu. V roce 1973 byla podepsána mírová smlouva v Paříţi, kde se Spojené státy zavázaly ke staţení zbylých jednotek, v zemi měli zůstat pouze poradci, kteří nebudou zasahovat do bojů. 58

V následujících dvou letech severovietnamští komunisté podnikali menší operace v Jiţním Vietnamu, který jiţ nemohl spoléhat na americkou pomoc. Počátkem roce 1975 Severovietnamci obsadili Centrální vysočinu a postupovali směrem k Saigonu. Saigon byl dobyt 1. května. V následujícím roce byl Vietnam sjednocen a vyhlášena Vietnamská socialistická republika, coţ je povaţováno za konec války. Prezident USA L. Johnson odesláním 575 000 vojáků, velkého mnoţství techniky a hlavně obrovského mnoţství munice pouţité při bombardování Severního Vietnamu výrazně oslabil americkou ekonomiku, neboť celá válka byla financována ze státního rozpočtu. Ve východním bloku byly v letech 1964-68 organizovány Týdny solidarity s pracujícími a lidem Vietnamu, kdy lidé organizovali sbírky, kupovali známky solidarity nebo pracovali přes čas, aby „přispěli k novému rozmachu podpory sravedlivých poţadavků vietnamského lidu“. 23 V tomto příspěvku najdeme celou řadu sovětismů: Народ-герой označuje vietnamský lid a jeho vytrvalý boj za socialismus. Братский красно-пролетарский привет - za socialistické bratry označuje podle Výkladového slovníku Sovdepiji24SSSR jiné socialistické země. Bratrský pozdrav je nezbytnou patetickou součástí proslovů, podle slovníku Sovdepiji nejčastěji právě ve spojitosti s Vietnamem. Za

интернациональный

долг

povaţují

podle

Výkladového slovníku

Sovdepiji25spřátelené socialistické země podporu světového osvobozeneckého hnutí. Jako příklad je uvedena pomoc bratrskému maďarskému národu proti kontrarevoluci v roce 1956 nebo pomoc Vietnamu. Руки проч от Вьетнама! Pokřik vyjadřující poţadavek nezasahování do něčích záleţitostí a zachování nedotknutelnosti. 26 V souvětí Становится ясно, что эту войну не выиграешь, становится ясно, что вeдя эту войну, президентских выборов не выиграешь тоже 3. osoba jednotného čísla vyjadřuje určité zobecnění, které lze v češtině vyjádřit např. pomocí slov člověk nebo jeden nebo ji přeloţit zcela neosobně: Začíná být jasné, ţe v této válce nelze zvítězit, stejně jako začíná být jasné, ţe dokud trvá tato válka, nelze zvítězit ani 23 24 25 26

Stenoprotokol: Úterý 15. března 1966. [online]. [cit. 12. března 2012]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1964ns/stenprot/010schuz/s010013.htm Mokienko, V. V. ; Nikitna, T. G. Tolkokovyj slovar jazyka Sovdepiji. Sankt Peterburg: Folio-press, 1998, s. 64. Tamtéţ, s. 171. Tamtéţ, s. 526.

59

v prezidentských volbách. Ve větě Лишь через год с лишним мир узнает, что есть на свете такая деревня Сонгми и нет деревни Сонгми došlo k menším úpravám syntaxe. Konec věty и нет деревни Сонгми jsme nahradili vedlejší větou: Uţ za více neţ rok se svět dozvídá o existenci jakési vesnice Song My a také o tom, ţe tuto vesnici jiţ nenajdete. Kromě názvu vesnice Song My se můţeme setkat i s názvem My Lai. Je to proto, ţe osada Song My je tvořena vesnicemi My Lai 1, 2, 3, 4 a různé zdroje uvádějí různé názvy. Vietnamky Vietnamky, ťapky, ţabky či pláţovky byly údajně zachyceny jiţ na nástěnných malbách z doby kamenné. Nejstarší dochované ţabky jsou z doby cca 1500 př. n.l. V Asii je tento typ obuvi velmi rozšířeným díky teplému klimatu a nízké pořizovací cenně. Jejich tradiční textilní podoba se dostala do Spojených států z Japonska po druhé světové válce. V polovině 20. stol. se začala na Novém Zélandu vyrábět jejich plastová varianta. Obuv původně určená na pláţ a na místa, kde by mohlo dojít ke koţní nákaze jako jsou sprchy a veřejná koupaliště, se postupem času stala módní trendem. Vietnamkám bývá často vyčítána škodlivost vůči ţivotnímu prostředí a nepříznivý vliv na zdraví člověka, kvůli příliš ploché podráţce se v nich nedoporučuje chodit více neţ hodinu denně. Получать раcпpостранение jsme v češtině nahradili slovním spojením těšit se oblibě. Rčení голь нa выдумки хитра můţeme do češtiny přeloţit jako znouze ctnost nebo nouze, která naučila Dalibora housti. S druhým rčením простота хуже воровства se můţeme v češtině setkat v doslovném překladu hloupost horší neţ zlodějina, ale není to příliš frekventované rčení. Intervence v Československu Z pohledu Čechoslováků

60

V optimisticky naladěném Československu se však našli i kritici polednových reforem, objevovaly se letáky napadající jejich představitele i padělky dopisů, které se je snaţily obvinit ze sympatizace s ţidovským hnutím. Obecně lze za nepřátele reforem označit funkcionáře StB a příslušníky Lidových milicí. Tyto kritiky - a hlavně jejich styl - brzy vzbudily nelibost veřejnosti, proto se jejich aktéři stáhli většinou do ústraní. O to silnější však byla kritika ze zahraničí. Podporu Praţskému jaru vyjádřily Jugoslávie a Rumunsko.

Zbylí

představitelé

socialistických

zemí

s vývojem

situace

nesympatizovali a obávali se rozšíření do svých zemí. Moskvu ani v nejmenším nepotěšil dubnový Akční program KSČ a vyjádřila obavy, aby se demokratické reformy nestaly útokem na socialismus. Dne 8. 5. se v Moskvě setkali představitelé Polska (W. Gomulka), Maďarska (J. Kadár), Bulharska (T. Ţivkov)a Východního Německa (W. Ulbricht), aby podepsali komuniké o Československu, po němţ se začaly šířit zvěsti, ţe velké mnoţství vojenských jednotek SSSR z Východního Německa a Polska směřuje k hranicím Československa. Jednalo se však pouze o cvičení vojsk Varšavské smlouvy v západních Čechách, které však díky neustálému protahování zavdávalo příčiny k obavám z ovlivňování domácí politické scény. V průzkumu veřejného mínění se většina obyvatel vyslovila, ţe je pro zachování socialismu, i přes tento fakt vztahy s Moskvou stále více ochladaly. Sověti měli tři návrhy moţného řešení situace: přinucení Dubčeka k plnění jejich programu, převzetí moci v Československu funkcionáři KSČ loajálními k Moskvě a intervence. Intervence zprvu přidala v úvahu nejméně. Narušila by totiţ sovětské vztahy se západem, které se v posledních letech podařilo pomocí sloţitých diplomatických jednání vylepšit. Západní komunistické strany Itálie a Francie se stavěly proti intervenci, měly ještě na paměti události v Maďarsku roku 1956, které poznamenaly sovětské vztahy se západem na dlouhou dobu. V červenci se konala schůzka ve Varšavě, na které byla odsouzena situace v Československu a vedení KSČ bylo písemně vyzváno, aby zakročilo proti protisocialistickým silám. Československo se této schůzky neúčastnilo, preferovalo jednání s jednotlivými zeměmi. Ve dnech 29. 7. - 2. 8. se československé a sovětské ústřední vedení sešlo ve slovenském městečku Čierná nad Tisou, kde byli českoslovenští představitelé nuceni přijmout některé poţadavky Sovětů, jako bylo znovuobnovení cenzury, zákaz činnosti KAN, K 231 aj. Po tomto setkání Dubček ujistil občany, ţe v ţádném případě není 61

ohroţena jejich národní suverenita, stejně jako československo-sovětské přátelství. Ve stejné době sovětské noviny otiskly dopis 99 zaměstnanců Pragovky, kteří odsuzují poměry v Československu a ţádají SSSR o pomoc. Sovětský tisk následně upozorňoval i na fakt, ţe zaměstnanci byli kvůli tomuto dopisu vyloučeni z odborů a někteří dokonce i propuštěni. Celá kauza byla ovšem zveličená. Po Sametové revoluci se ukázalo, ţe dopis podepsalo pouze 25 zaměstnanců Pragovky, přičemţ dva z nich se následně vzdali funkce v odborech a se dvěma byl na vlastní ţádost rozvázán pracovní poměr. Avšak na základě dopisu konzervativní frakce ÚV KSČ Breţněvovi, ve kterém jeho sympatizanti ţádali o vojenskou asistenci a převzetí vlády, 20. srpna ve 23 h k invazi nakonec přece jen došlo. Začala operace Dunaj. Operace Dunaj, okupace Československé socialistické republiky intervenčními vojsky, náleţí k nejrozsáhlejším vojenským operacím po skončení druhé světové války. Byla naplánována a následně provedena přesně podle zásad sovětského operačního myšlení jako kombinovaná akce pozemního vojska, vojenského letectva a výsadkových jednotek. Bez přehánění ji lze označit za jeden z vrcholů sovětského operačního myšlení. 27 Prosovětská frakce nakonec nedokázala převzít moc, ani ovládnout televizi, jak zpočátku plánovala. Ačkoliv nedošlo k vojenskému odporu proti invazi, neboť československá armáda byla příliš závislá na sovětském velení a její fungování by za těchto podmínek nebylo příliš efektivní, docházelo k pouličním nepokojům, kdy se občané Československa snaţili pomocí zprvu nenásilných protestů, později pomocí zápalných lahví zastavit tanky. Prezident Svoboda i ÚV KSČ vyzvali v Provolání Všemu lidu Československa obyvatele, aby nekladli odpor a vojenskou operaci označili za „popření základních norem mezinárodního práva“. Představitelé ÚV KSČ byli nejprve internování v budově ÚV a poté převezeni na neznámé místo. V následujících dnech je vyhlášen zákaz shromaţďování a šíření tiskovin. Probíhají podpisové akce za odchod okupačních vojsk a za propuštění zadrţených představitelů státu. Na západ se podařilo vyvézt 45minutový film o obsazení Československa, který zcela popíral oficiální sovětskou verzi, ţe jednotky Varšavského smlouvy byly v zemi vítány a přišly na výzvu konzervativní frakce ÚV KSČ. Některé socialistické země jako Rumunsko a Jugoslávie intervenci odsoudily, proti se postavily i komunistické strany Itálie a Francie, ve Východním Německu 27

Fidler, J. Okupace Československa : 21.8.1968 : bratrská agrese. Praha : Havran, 2003, s. 8.

62

a Polsku vyjádřili podporu československému lidu dělníci a disidenti. Dokonce i v Rusku protestovalo 7 lidí s transparenty „Ruce pryč od Československa“, „Za naši i vaši svobodu“ a dalšími. Byli to vnuk zesnulého sovětského ministra zahraničí Pavel Litvinov, manţelka uvězněného básníka Julije Daniela a známá básnířka Natalia Gorbaněvská, Konstantin Babickij, Larisa Bogorazovová, Vadim Delone, Vladimír Dremljuga a Viktor Fajnberg. Protestující byli po několika málo minutách zatčeni. Gorbaněvská se o celé protestní akci později vyjádřila takto: „... moji kamarádi i já jsme byli šťastní, ţe jsme dokázali – i kdyţ jen na okamţik – setřít kal nezřízených lţí a zbabělého mlčení, a tak ukázat, ţe ne všichni občané naší země souhlasí s násilím vykonávaným jménem obyvatel Sovětského svazu―.

28

Telegram v podobném znění

zaslal předsedovi vlády Kosyginovi a předsedovi ÚV KSSS Breţněvovi i básník Jevgenij Jevtušenko. Nemalé problémy působil okupantům i prezident Svoboda, který nechtěl podepsat dohodu o normalizaci situace, dokud nebudou propuštěni věznění představitelé státu a obě politbyra se nesejdou na jednáních, kde by řádně projednala své poţadavky. 23. 8. pak Svoboda odletěl na jednání do Moskvy, kde obě politbyra jednala aţ do 26. 8. Československým vězněným představitelům, ke kterým se na jednáních připojila jejich konzervativní frakce, se nepodařilo prosadit ţádný ze svých poţadavků. Výsledkem jednání byl podpis komuniké o omezení suverenity Československa a o postupné normalizaci poměrů na základě sovětských instrukcí. Po návratu do Prahy se vedení ÚV sice podařilo schválit několik drobností, jako např. vyloučení konzervativních členů vlády, kteří sympatizovali se Sověty. Ze Svazu československých spisovatelů se postupně stalo disidentské hnutí a propagace československého umění v zahraničí výrazně zesílila, aby tak vyjádřila protest proti intervenci. Z pohledu Rusů Invazi do Československa předcházela dlouhá a pečlivá příprava vojsk Varšavské smlouvy. Invazní jednotky se seznamovaly s trasami, kterými mají vstoupit do ČSSR, která místa mají obsadit, kde se mohou vyskytnout problémy. Rovněţ byly východoněmeckými dopravními policisty školeny na zvládnutí dopravní situace a na

28

Kurlansky, M. 1968: rok, který otřásl světem. Praha: Slovart, 2007, s. 332.

63

záchranné práce v případě ohroţení. Invazi předcházela rozsáhlá ideologická příprava. Podle slov Eduarda Vorobjova, velitele Střední skupiny vojsk operace Dunaj, „kaţdý, kdo vstupoval do sovětské armády, musel počítat s určitou izolací―.29 Např. Pro vojáky slouţící ve Východním Německu, jako byl on sám, to znamenalo izolaci téměř úplnou. Jakýkoliv styk s tamějším civilním obyvatelstvem byl vyloučen, domů do SSSR se jezdilo pouze na 30denní dovolenou, člověk se tedy pohyboval neustále pouze ve vojenském prostředí, do kterého proudily pouze velmi omezené informace. Hlavními zdroji byly sovětský tisk a ideologická školení. Vojáci účastnící se operace Dunaj neměli o Československu téměř ţádné informace, kromě toho, ţe patří do východního bloku, nikdy před tím v něm nebyli a události Praţského jara šly zcela mimo ně. O této zemi se dozvěděli více aţ v momentě, kdy se tématem ideologických školení staly sílící kontrarevoluční vlivy v Československu a sílící hrozba napadení této země západem a tudíţ i ohroţení socialistického tábora. Tyto informace vojáci díky soustavné ideologické výchově přijímali jako hotovou věc a tudíţ byli zcela přesvědčeni o nutnosti zásahu, který povaţovali za pomoc Československu a odvrácení hrozby Třetí světové války. Po příchodu do Československa však viděli, ţe se věci liší. Rozhořčené protestující občany brali jako zmanipulované kontrarevolučními silami. Během příprav na operaci Dunaj byli mnozí z nich upozorněni na to, ţe budou nejspíš nuceni rozhánět demonstrace civilistů, kteří jsou napojeni na kontrarevoluční síly. Neočekávali však takovou intenzitu odporu a protestů, které nechápali, protoţe přece přišli na pomoc. Vojáci byli během akce zásobováni domácím tiskem, jehoţ zprávy rovněţ ne zcela odpovídaly realitě. Informovaly o sovětském vítězství v Československu nad kontrarevolučními ţivly a o nadšeném vítání vojáků československými občany. Někteří vojáci si silný odpor civilního obyvatelstva proti jejich přítomnosti vykládali tak, ţe kontrarevoluce pronikla hlouběji, neţ se očekávalo. Hovořit s kýmkoliv z civilistů o tom, proč píšou na zeď nápisy typu MOSKVA – 2000 KM, BĚŢ DOMŮ, IVANE či OKUPANTI, ODEJDĚTĚ se jim díky neustálému dozoru nepodařilo, tudíţ přetrvával jejich pocit hrdinství z pomoci socialistickému bratrovi. Jak vzpomíná jeden z výsadkářů vyslaných v první linii do Československa - Boris Šmejlov: „Nesmíte zapomínat, ţe nám bylo tehdy kolem dvaceti let. Byli jsme plní vojenské romantiky 29

Invaze 1968 : ruský pohled. (editor J. Pazderka). Praha : Ústav pro studium totalitních reţimů ;

Torst, 2011, s. 47.

64

a příběhů o dobru a zlu a o vítězství socialismu nad kapitalismem.―30 Sovětští vojáci vyslaní do Československa, zejména ti z provincií, museli projít i nemalým kulturním šokem. Většina z nich nikdy předtím nebyla v zahraničí a většinu času strávili na základnách či v menších vojenských městech. Jejich vzdělání mnohdy nebylo příliš valné a kromě ideologického školení o situaci v Československu o této zemi nevěděli vůbec nic. Najednou se ocitli ve městech s odlišnou kulturou, mezi lidmi, o nichţ kromě toho, co jim řekli politruci, věděli pouze to, ţe je zde nechtějí. Na otázky protestujících občanů, kteří se jich ptali na důvod, proč je okupují, mnohdy nedokázali odpovědět právě z těchto důvodů. Většina z nich odpovídala pouze, ţe plní rozkazy, coţ byla v podstatě pravda, protoţe rozkazy byly to jediné, co v dané situaci znali. Nesmíme zapomínat ani na to, ţe v době invaze se na československém území nacházela asi stovka ruských stáţistů, kteří zde jako specialisté ve svém oboru pobývali v rámci československo-sovětské dohody třeba uţ několik let. A najednou se pro ně vztahy se zemí, která je přijala jako hostující odborníky, měly změnit. Ve vzpomínkové knize Invaze 1968: ruský pohled31 si jeden z Rusů, kteří se ocitli v takové situaci, letecký inţenýr A. V. Ivanov, stěţuje na naprostou neinformovanost a nezájem o jejich bezpečnost ze strany SSSR. Zároveň však oceňuje, ţe chování jeho československých kolegů bylo i vzhledem k tehdejší situaci více neţ zdvořilé a k ţádným incidentům nedošlo. Později se ukázalo, ţe příprava tzv. ilegálních agentů KGB pro invazi do Československa

byla

velmi

obsáhlá

a

propracovaná.

Agenti

cestovali

do

Československa jako studenti či turisté ze západních zemí, coţ mělo usvědčit Čechoslováky z přílišných styků se západem a měli se zde napojit na opoziční hnutí a pokud moţno ovlivňovat jeho činnost. Dále měli šířit protivládní letáky a vytvářet úkryty zbraní, které měly být následně odhaleny a svědčit o přípravě kontrarevoluce. V plánech KGB se našly i návrhy na zavraţdění několika ruských ţen provdaných za Čechy, při čemţ by tyto vraţdy padly na hlavu kontrarevolučních ţivlů. Ţe by však k něčemu takovému mohlo skutečně dojít ze strany československých občanů nebrali vůbec v potaz a o bezpečnosti svých občanů na území ČSSR v přípravách zmínku nenajdeme.

30

Invaze 1968 : ruský pohled. (editor J. Pazderka). Praha : Ústav pro studium totalitních reţimů ;

Torst, 2011, s. 68. 31

Invaze 1968 : ruský pohled. (editor J. Pazderka). Praha : Ústav pro studium totalitních reţimů ;

Torst, 2011.

65

Dalšími Rusy nacházejícími se na území ČSSR v době invaze byli korespondenti ruských novin jako byli Правда, Известия a Труд nebo Otázky míru a socialismu. Od těchto novinářů se očekávalo, ţe budou „stranicky věrně“ interpretovat události a psát o příchodu sovětských vojáků a o Praţanech vítajících je květinami. Někteří z nich jako např. spolupracovníci Otázek míru a socialismu Vladimír Lukin a Kirill Henkin či korespondent deníku Известия Vladlen Krivošejev odmítli psát články tohoto typu, proto byli během prvních dnů okupace za svůj „nesovětský“ přístup donuceni i s rodinami k návratu do Moskvy, kde ztratili svá místa v redakcích a v ţurnalistice se většinou jiţ neuchytili. Dále se nabízí otázka, jak vnímali vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa občané Sovětského svazu. Výše jsme uvedli, ţe k protestům proti invazi došlo i v Moskvě, avšak ţe protest byl v podstatě potlačen dříve neţ začal. Dění v Československu kromě politických špiček a disidentů sledovali i intelektuálové, kteří do politického dění nezasahovali přímo. Ti také později v drtivé většině invazi odsoudili. Co se týče obyčejných obyvatel Sovětského svazu, záleţelo na tom, zda měli nějakou zkušenost s Čechoslováky. Ti, jejichţ synové byli vysláni do Československa, spíše nechápali důvod invaze. Kdyţ se dostali sovětští vojáci do střední Evropy během druhé světové války, byl důvod prostý: Německo napadlo jejich zemi a utlačovalo i zbytek Evropy. Nyní jim důvody nepřišly dostatečně závaţné. V mnohých invaze do Československa vzbudila první pochybnosti o politice Kremlu, ve kterou dosud pevně věřili. Tyto pochybnosti se však rozvinuly aţ o řadu let později. Ohlas na vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa najdeme i v řadě děl ruských literátů. Často se v nich píše o hanbě a o tom, jak se s touto skutečností vypořádat, někdy také o omylu a ztrátě iluzí. Této události věnovali svoje verše Alexandr Tvardovskij, Jan Satunovský, Naum Korţavin, Bulat Okudţava, Jevgenij Jevtušenko a mnozí další. 23. srpna 1968 se objevil dopis „88“ moskevských spisovatelů československým spisovatelům, kde autoři prosí jménem Ruska za odpuštění. Později se objevila tvrzení, ţe za celým dopisem stál básník se sklonem k mystifikaci Gregorij Poţeňan. Mnozí další intelektuálové se pokusili vyjádřit svůj soucit s Československem ve svých neoficiálních dílech, tyto projevy solidarity či odporu do Československa však z drtivé většiny nikdy nedorazily. Okupace oslabila i některé československo-sovětské styky. Moţnost cestování mezi oběma zeměmi byla stále stejná jako před srpnovými událostmi, avšak vztahy z obou stran značně ochladly. Týkalo se to např. spolupráce československých literátů 66

a básníka Genadije Ajgiho, divadelníků a herce Olega Tabakova, rusistků a filologů a Alexandra Isačenko a Romana Jakobsona a mnohých dalších. Výše jsme zmínili demonstraci sedmi disidentů na Rudém náměstí v Moskvě. Sovětští disidenti se zájmem sledovali situaci v Československu, neboť doufali, ţe se v případě úspěchu socialismus s lidskou tváři postupně dostane i do SSSR. Praţské jaro pro ně tedy představovalo naděje na vlastní lepší budoucnost, invaze do Československa tedy zničila i jejich vlastní sny. Většina z nich měla v paměti ještě maďarské události z roku 1956. Natalia Gorbaněvská v pamětech vzpomíná na výrok Josifa Brodského „My nejsme generace šedesátých let, ale roku 1956― a sama dodává: „Tehdy jsme mlčeli, ale teď jsme cítili, ţe musíme jednat. Z všech stran se ozývalo, ţe celý národ schvaluje poskytnutí bratrské pomoci. Věděli jsme, ţe alespoň několik z nás je proti a ţe to musíme dát najevo.―32 Tato demonstrace vyvolala v disidentských kruzích rozporuplné reakce. Část ji označila za zbytečný risk a část chápala postoje oněch sedmi lidí, kterým svědomí nedovolilo reagovat jinak. Účastníků demonstrace bylo ve skutečnosti osm, avšak osmou účastnici, Tatjanu Bajevovou, díky jejímu mládí zbylí disidenti označili pouze za přihlíţející, aby nebyla trestána. Kritika za tuto akci se snesla hlavně na hlavu Natalii Gorbaněvské, která se jí účastnila se synem starým pouze několik měsíců. Gorbaněvská se aktivně angaţovala v disidentském hnutí, v polovině 60. let stála u zrodu disidentské Kroniky současných událostí, která sdruţovala protestní dopisy, petice, záznamy ze soudních procesů a jiné informace důleţité pro boj za dodrţování lidských práv v SSSR. Kronika se rozrůstala a šířila v samizdatu i po jejím zatčení v roce 1969, celkově mechanismus kroniky fungoval asi 15 let. Účastníci demonstrace byli odsouzeni v průměru na 3 roky vyhnanství či pobytu v pracovních táborech, Gorbaněvská a Fajnberg na zhruba stejnou dobu pobytu v psychiatrické léčebně. Drtivá většina z nich se i po propuštění znovu aktivně angaţovala v disidentském hnutí. V 70. letech většina z nich kromě Babického a Bogorazové odešla do exilu, odkud i nadále upozorňovali na nedodrţování lidských práv v SSSR. Na počátku reportáţe čte Leonid Parfeonov oficiální zprávu TASSu o invazi do Československa. V úryvku můţeme rozeznat velké mnoţství rysů uvedených v úvodní kapitole Jazyk socialistického období jako je šroubovanost oznámení, ideologická spojení a hesla a v neposlední řadě odosobnění celého sdělení. 32

Invaze 1968 : ruský pohled. (editor J. Pazderka). Praha : Ústav pro studium totalitních reţimů ; Torst, 2011, s. 235.

67

Zkratku TACC (Телеграфное агентство Советского Союза) jsme pouze přepsali do latinky, neboť z kontextu je zřejmé, ţe se jedná o nějaký tiskový orgán. Никому и нигде не будет позволено вырвать ни одного звeна из содружествa социалистических государств je podle Výkladového slovníku Sovdepiji33 patetické označení pro spolupráci socialistických zemí. Звeнo pak častý výraz pro její součásti nebo pro součásti různých organizací, např. Pionýr bývá často označován za součást (звено) Komsomolu. Přechodníková konstrukce проехавшись по стране byla v překladu nahrazena vedlejší větou, ...ţe se projedou po zemi. Буржоазнoe перерождениe podle Výkladového slovníku Sovdepiji34 označuje patetické vyjádření pro přerod společnosti v burţoazní společnost, která je povaţována za nepřítele socialismu. Spojení враждебные элементы je negativní označení pro vlivy nepříznivé pro socialistické zřízení, často bývá spojeno se stranickými čistkami či literaturou a kulturou kapitalistických zemí.35 Větu почти никто за эту неделю особого секрета, почти никто за это не пострадал jsme přeloţili jako: …téměř nikdo během tohoto týdne zvláštního tajemství nebyl potrestán... s tím, ţe jsme opakování почти никто vynechali, neboť v češtině působí nadbytečně. Ve větě Некогда самая бойка коммунистическая партия впала в спячку, через двадцать лет так не проснувшись, прекратила свое существование jsme provedli úpravy v syntaxi: Přechodníkovou konstrukci jsme nahradili druhou větou hlavní a výraz впала в спячку jsme upravili jako upadla do hlubokého spánku: Kdysi nejsmělejší komunistická strana upadla do hlubokého spánku a aniţ by se během dvaceti let probudila, přestala existovat. David Tuchmanov Talentovaný skladatel a dirigent se věnoval hudbě uţ od raného mládí, v době svých studií velice zdařile zhudebňoval verše světových klasiků v ruských překladech. 33 34 35

Mokienko, V. V. ; Nikitna, T. G. Tolkokovyj slovar jazyka Sovdepiji. Sankt Peterburg: Folio-press, 1998, s. 566. Tamtéţ, s. 434. Mokienko, V. V. ; Nikitna, T. G. Tolkokovyj slovar jazyka Sovdepiji. Sankt Peterburg: Folio-press, 1998, s. 575.

68

Na počátku 60. let se začal věnovat skládání písní a rázem se stal populárním. Z mnohých jeho děl se staly notoricky známé hity. V roce 1968 vyšla první deska s jeho skladbami Medailon smělosti. Jedna pomalá a jedná rychlá skladba doplněné o tradiční ruskou píseň opěvující lásku k vlasti, avšak v moderním pojetí. Medailon smělosti však nevynesl slávu pouze Tuchmanovovi, ale interpretům jeho písní. Rychlý hit Poslední dráha otevřel mladému talentovanému zpěvákovi Vladimíru Makarovovi dveře nejedné estrádní scény. Hlasem Očí naproti se stal „pěvec lásky“ Valerij Obodzinskij, kterého často kritizovali za ideově neangaţovaný repertoár, proto se neobjevoval na televizních obrazovkách. Obodzinskému jeho podání lyrických písní však vyneslo hvězdnou slávu i bez televize. Píseň Miluji tě, Rusko napsaná pro Galinu Něnaševovou dala vyniknout její schopnosti osobitě procítěné interpretace skladby. V této reportáţi najdeme tři úryvky písní, jejichţ text je rovněţ přeloţen do češtiny. Překlad si však klade za cíl pouze vytvořit představu o textech populární hudby v roce 1968, nejedná se tudíţ o české verze písni. Stejně tak je tomu v případě úryvku z písně Nikolaje Sličenka a v anekdotách o Čapajevovi.

69

7. Závěr Cílem této práce je překlad jednoho dílu publicistického pořadu Намедни (1961 - 91). Наша эра o roce 1968 a do jisté míry i ukázka moţností překladu tohoto ţánru, který je z hlediska audiovizuální publicistiky v současnosti velmi populární. Projekt Намедни (1961-91). Наша эра publicisty a moderátora Leonida Parfjonova nebyl pro tento účel vybrán náhodou. V úvodu hovoříme o vítězství filmových dokumentů nad tištěnými reportáţemi dokumentárního charakteru, o jejich rozvíjejících se moţnostech v důsledku neustálého technického pokroku a v neposlední řadě o určité „popularizaci“ dokumentárního materiálu. Právě tyto rysy jsou často vyzdvihovány v Parfjonovových pracích. Jeho pořady jsou zaloţeny na zajímavém materiálu, moderním zpracování a vyuţití současných televizních a počítačových technologií. Dalším jejich rysem je propracovaná výprava, dramaturgie a v neposlední řadě určitá forma odlehčení a humoru. Parfjonov se velmi často stává aktérem děje, nejednou pouţije kostým nebo si zahraje na ústřední postavu epochy, se kterou zrovna seznamuje diváka. V pořadu Намедни (1961-91). Наша эра vystupuje v animovaných předělech, kde oţívají fotografie z dobového tisku a Parfjonov se ocitá po boku L. I. Breţněva na slavnostním předání medaile „Zlatá hvězda“, podává ručník N.S. Chruščovovi myjícímu se v lavoru, či zakouší stav beztíţe společně s posádkou kosmické lodě. Jak vidíme na pouhém zlomku příkladů moţností zpracování audiovizuálního publicistického pořadu, jsou tyto moţnosti velice rozsáhlé. Předmětem našeho zájmu je, jak tyto moţnosti zpracovat při překladu tohoto ţánrů. Překlad v této diplomové práci dostal podobu určitého „skriptu“, který by mohl slouţit při případném dubbingu, coţ znamená, ţe bylo přeloţeno celé znění pořadu. Co se týče formy, drţí se písemný překlad formálních náleţitostí pořadu, uvádí titulky jednotlivých příspěvků pouze tam, kde je to uvedeno v pořadu, dodrţuje stejné pořadí příspěvků, uvádí komentáře a ukázky. Co však působí přehledně v audiovizuální podobě, nemusí být přehledné v písemném provedení, proto je celý text překladu opatřen poznámkami informujícími o tom, kdo zrovna hovoří, kde se nachází, zda se jedná o komentář obrazového materiálu, či reprodukovanou dobovou reportáţ či ukázku z filmu nebo ze záznamu představení. Jednotlivé typy materiálu jsou v textu vyčleněny i graficky pomocí odsazení, odlišného typu písma atd. Těmito poznámkami se překlad snaţí maximálně přiblíţit audiovizuální podobě pořadu. Jediné, co písemná verze neodráţí, jsou výše 70

zmíněné oţivlé fotografie z novin, prostřednictvím kterých vstupuje do děje moderátor. I přesto, ţe jsou tyto fotografie opatřeny nějakým novinovým titulkem a mnohdy i mluveným slovem, nedomníváme se, ţe je překlad těchto útrţků mluveného slova nutný, neboť se jedná o pouhé předěly v pořadu, které nemají s obsahem daného dílu ţádnou konkrétní spojitost a mají pouze dotvářet ráz celého pořadu. Navíc tyto předěly plní svým humorným pojetím jistou odlehčující funkci a v případě, ţe by byl pořad skutečně nadabován podle našeho „skriptu“, divák by zajisté pochopil vtip i bez jakéhokoliv zásahu překladatele. Po obsahové stránce je překlad jakýmsi koktejlem událostí od politiky, přes kulturu a sport aţ po módu. V kapitole Analýza a komentáře překladu proto najdeme i komentáře věcné, neboť jsme při rozmanitosti příspěvků povaţovali za nutné jednotlivé události alespoň krátce uvést. Seznámíme se s novými filmy o indiánech a Fantomasovi, se špionským snímkem Mrtvá sezóna a připomeneme si filmové zpracování románu o Čapajevovi. Navštívíme automobilku, která vyrábí nový typ vozu Moskvič 412, stejně jako výrobny lidové umělecké tvorby. Z politických událostí se dotkneme vraţdy Roberta Kennedyho a války ve Vietnamu. Připomeneme si tragickou smrt prvního kosmonauta Jurije Gagarina. Pobaví nás estrádní umělec Arkadij Rajkin, rozezpívají nové hity Davida Tuchmanov a Nikolaj Sličenko. Vyzkoušíme si dámský kalhotový kostým a pláţové boty ţabky a mnoho dalšího. Rozsáhlejší komentář je věnován událostem týkajícím se Československa, které tvoří jednak nejdelší reportáţe v dílu věnovanému roku 1968 a rovněţ jsou významné z hlediska naší historie i československo-ruských vztahů. Najdeme zde stručný popis situace v Československu krátce před začátkem Praţského jara, jeho program, vývoj a klíčové okamţiky aţ do jeho ukončení vojenskou invazí 21. srpna 1968. Samotné invazi je věnován druhý oddíl československých komentářů a je zde zachycena jak z domácího pohledu, tak z pohledu Rusů. Najdeme zde tedy nejenom stručný průběh, reakce ze zahraničí a následky operace Dunaj, ale i ohlasy v zemích Varšavské smlouvy, stručné pojednání o moskevské demonstraci a o osudech jejích aktérů. Jazykové stránce překladu je věnována druhá polovina komentářů v kapitole Analýza a komentáře překladu. Lze říci, ţe překládaný díl pořadu Намедни (1961-91). Наша эра se příliš neodlišuje od jiných publicistických textů. Ale jelikoţ se jedná o „retro“ pořad, najdeme zde kombinaci současného jazyka obohaceného o dobové prvky jazyka tzv. „Sovdepiji“. Často se zde vyskytují citáty, přísloví a okřídlená slovní spojení. Hlavními překladatelskými problémy textu jsou reálie a slovní hříčky. 71

V případě reálií je to míra přiblíţení daného jevu českému divákovi/čtenáři a míra zachování rázu reálie. U slovních hříček v případě scének Arkadije Rajkina zachování slovní komiky. Jinak zde můţeme pozorovat typické rozdíly mezi ruštinou a češtinou, se kterými se běţně setkáváme, jako jsou větší sklon ruštiny k analytičnosti oproti češtině, univerbizace, odlišné syntaktické konstrukce, např. častější

uţívání

přechodníků, elipsy atd. Pozornost je věnována i výkladu sovětismů a řešení konkrétních úprav překladu.

72

8. Резюме Масс-медиа в начале 21-ого века оказывают очень сильное влияние на ежедневную жизнь общества. С конца пятидесятых годов 20-ого века аудиовизуальные средства коммуникации постепенно вытесняют печатную журналистику. Этот процесс связан с постоянно ускоряющимися темпами жизни, люди предпочитают принимать всю информацию посредством телевидения, чем читать ее в газете. В течении последних несколько десятилетий медийные специалисты занимаются будущим отдельных средств массовой коммуникации. Они анализируют, исчезнут ли письменные масс-медиа, прежде всего газета, или их сменит телевидение, или в последнее время быстро развивающийся Интернет, который также является прогрессивным средством массовой коммуникации. Некоторые специалисты отмечают, что чтение газет уже не так популярно и массово, как было раньше, но все же большое количество людей привыкло читать газеты, так что эту закоренелую привычку полностью вытеснить нельзя. Печатные средства массовой коммуникации имеют свой круг регулярных читателей,

в

последнее

время

популярны

именно

общественные

и инвестигативные жанры публицистики. Но в чем аудиовизуальныe средства разгромно поражают печатные - область документа. Документальный фильм отличается от художественного звукозаписью и передачей действительности на основе богатого картинного и звукового материала, а репортаж в печатных средствах коммуникации, несмотря на фотографии, не способен с ним конкурировать. И именно за этим будущее документального фильма как жанра. В нынешнее время быстрого развития техники аудиовизуальная культура предлагает все время новые возможности обработки материала. Частым способом обработки является популяризация материала, перенесший документ на уровень жанра, доступного широкому спектру зрителей. Целью данной магистерской дипломной работы под названием «1968-ой год в публицистическом проекте Леонида Парфенова Намедни (1961-91). Наша эра» является перевод одной серии этого проекта и показ возможностей перевода документального фильма. Работа состоит из трех главных частей: 73

Первой частью этой дипломной работы является введение, которое состоит из 3-х глав: «Язык социалистического периода», «Леонид Парфенов и его проект Намедни» и «1968 - год, изменивший мир». В главе «Язык социалистического периода» автор занимается главными свойствами языка «Совдепии», его влиянием на чешский язык социалистического периода и классификацией советизмов по авторам «Толкового словаря языка Совдепии» Никитине и Мокиенко. Глава «Леонид Парфенов и его проект Намедни»

посвящена

личности

и

творчеству

известного

публициста

и телеведущего, а также истории данного проекта. Глава «1968 - год, изменивший мир», приносит обзор самых важных событий 1968-ого года и занимается прежде всего событиями, о которых «Намедни» упоминает только второстепенно, как например: ситуация в США, убийство Роберта Кеннеди, студенческие протесты по всей Европе и т. п. Вторая часть занимается собственным переводом серии «Намедни», посвященной 1968-ому году. Проект «Намедни (1961-91). Наша эра» публицистa Леонидa Парфеновa выбран для этой работы не случайно. Выше мы упомянули о победе аудиовизуaльных документов над печатными репортажами, об их быстро развивающихся возможностях в результате постоянного технического прогресса, и не в последнюю очередь о популяризации документального материала. Именно эти черты очень часто выдвинуты в работах Парфенова. Его проекты основаны на интересном материале, современной обработке и использовании телевизионных и компьютерных технологий. Вот основные черты, которые характерны передаче «Намедни»: проработанное оформление, драматургия, и не в последнюю очередь определенный вид юмора, придающий программе облегченный характер. Парфенов очень часто становится соучастником действия, не один раз пользуется костюмом, или исполняет центральный персонаж периода, с которым он знакомит зрителей.

В

проекте

Намедни

(1961-91).

Наша

эра

он

выступает

в мультипликационных пределах, где оживают фотографии из старинных газет и Парфенов оказывается вместе с Брежневым на торжественном вручении медали «Золотая звезда», подает полотенце Хрущеву, моющемуся в тазу, или переживает состояние невесомости вместе с экипажом космического корабля. Как видно из вышеприведенных примеров, возможности обработки аудиовизуaльной

публицистической

программы

широки.

Предмет

нашего 74

интереса - как эти возможности обработать в переводе этого жанра. Перевод этой работы сделан с целью дублирования. Что касается формы, письменный перевод соблюдает формальные средства оригинала, заголовки в переводе использованы только тогдa, когда они приводятся в документе, соблюдает последовательность репортажей, комментариев и отрывков. С целью сохранения характера программы в письменной формe сделаны в тексте заметки о том, кто говорит, где он находится, комментарии телеведущего, гостей, отрывки картин или песен. Для этого мы, кроме заметок, выделили эти разные виды материла в тексте графически, потому что мы стремимся максимально приблизить перевод к аудиовизуальной форме проекта. Единственное, что перевод не отражает - это вышеупомянуты ожившие фотографии из газет с Парфеновым, как соучастником действия. Несмотря на то, что эти фотографии сопровождаются газетным заголовком и нередко словесным сопровождением, мы не считаем перевод этoго словесного сопровожднения необходимым, потому что эти пределы не имеют никакой связи с содержанием данной серии и в случае дублирования зритель понял бы шутку даже без помощи переводчика, только из картинного материала. Третья часть содержит анализ и комментарии перевода. Проект «Намедни» - это коктейль, содержащий информацию о культуре, спорте, политике и моде. Учитывая тематическое разнообразие, мы считаем необходимым, хотя бы вкратце, представить каждую из тем посредством содержательных комментариев. Что касается культуры, серия сосредоточена именно на музыке и кинематографии. Мы познакомимся с новыми фильмами про индейцев и про Фантомаса, вспомним картину про разведчиков «Мертвый сезон». На телевидении появляются новые программы, как «В мире животных» и информационная программа «Время», долгое время влияющие на привычки телезрителей и продолжающих свое существование в эфире до сих пор. Прослушаем новые песни Давида Тухманова в исполнении Валерия Ободзинского, Владимира Макарова и Галины Ненашевой и споем хиты Николая Сличенко. Для любителей спорта серия приносит репортаж с Летних олипийскийх игр в Мехико, победу Виктора Санеева в тройном прыжке и рекорд американского прыгуна в длину Роберта Бемона. Что касается моды, попробуем спорный женский брючный костюм и резиновые вьетнамки, а также узнаем, какие советы дает рубрика «Вяжем сами». В политике коснемся выборов в США и их главного предвыборного события - убийства

75

Роберта Кеннеди, войны во Вьетнаме и советской помощи народу Вьетнама. В работе особоe внимание уделяется событиям в Чехословакии, которым посвящена большая часть серии, потому что эти события очень важны для истории Чехословакии и для чехословацко-русских отношений. В данной работе вторжение 1968-го года рассматривается с двух сторон, как со стороны чехословаков, так и со стороны русских. Комментарий начинается репортажем о событиях Пражской весны, о выборе в качестве первого секретаря ЦК КПЧ Александра Дубчека, отмене цензуры и реформах в экономике, здесь также приведены примеры гражданской деятельности, а также протесты против реформ. Второй репортаж рассказывает о положении в Чехословакии незадолго до вторжения, припоминает встречи представителей стран Варшавского договора и иx критику чехословацких реформ, угрожающих социализму. В комментариях описана подготовка к вторжению, развитие ситуации в его начале и его последствия. Мы здесь тоже найдем отклик стран Варшавсккого договора и стран Западной Европы, узнаем о демонстрации восьми диссидентов на Красной площади и об их последующей судьбе. Русские диссиденты следили за событиями в Чехословакии с напряженным вниманием, потому что они надеялись, что в случае успеха чехословацких реформ оттепель постепенно перенесется в СССР. Вторжение в Чехословакию для них стало большим разочарованием,

но

некоторые

из

них

стали

интенсивнее

участвовать

в диссидентском движении. В работе тоже найдем взгляд русских солдат на события августа 68-ого года и их взаимоотношения с гражданами Чехословакии, сопровожденные частыми недоразумениями. В работе также упоминается об отношениях

русских,

работавших

на

территории

Чехословакии,

и

их

чехословацких сотрудников во время вторжения. Вторжение оказало плохое влияние на международное сотрудничество русских и чехословаков в области науки и культуры. Возможность посещать эти страны осталась, но взаимные симпатии остыли. Перевод

серии

«Намедни»

почти

неотличается

от

других

публицистических текстов. Но так как речь идет о ретроcпективной программе, прoект является соединением современного языка с элементами языка советского периода. О советском периоде русского языка говорим с 1917 года до начала 90-х годов, причем главными языковыми процессами этого периода являются 76

политизация, идеологизация, выражение принадлежности человека к какой-то общественной или политической группе, ослабление языковой нормы публичных выступлений и т. п. Во время советского периода произошли большие изменения в лексической, грамматической и стилистической подсистемах языков. В анализе перевода мы сосредоточились на лексическом анализе, особенно на толковании часто появляющихся советизмов. В оригинале часто встречаются цитаты, пословицы, крылатые выражения и игра слов. Главными проблемами перевода серии проекта «Намедни» является перевод реалий (как приблизить реалии чешскому зрителю/читателю и одновременно сохранить их характер) и перевод речевого комизма артиста Аркадия Райкина, чтобы сохранить игру слов. Кроме того, в работе можно встретиться с типичными различиями в языковых системах русского и чешского языков, как например: тенденция к aналитичности и универбизации в русском языке, различные синтаксические конструкции, деепричастия, эллипсис и т. п.

77

9. Použitá literatura

Československo roku 1968. Díl 1, Obrodný proces. (vědecký redaktor V. Kural). Praha : Parta, 1993. Drobný, E. ; Minařík, S. Československé automobily 1945-1985. Bratislava : Alfa, 1986. Fidelius, P. Jazyk a moc. München : Edice Arkýř, 1983. Fidler, J. Okupace Československa : 21.8.1968 : bratrská agrese. Praha : Havran, 2003. Frey, M. Dějiny vietnamské války : tragédie v Asii a konec amerického snu. (z německého originálu přeloţil V. Maidl). Praha ; Litomyšl : Paseka, 2003. Gazda, J ; Pospíšil, I. Proměny jazyka a literatury v současných ruských textech. Brno: Masarykova univerzita, 2007. Hančilová, M. Rusko-český politický slovník. Praha : SPN, 1980. Hlaváčková, K. Česká móda 1940-1970 : zrcadlo doby. Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum : Olympia, 2000. Invaze 1968 : ruský pohled. (editor J. Pazderka). Praha : Ústav pro studium totalitních reţimů ; Torst, 2011. Ivanova, T. F.; Čerkasova, T. A. Russkaja reč v efire : kompleksnyj spravočnik. Moskva: Russkij jazyk Medija, 2005. Kopeckij, L. V. ; Leška, O. Rusko-český slovník ve dvou dílech ; Díl 1, A-O. Praha : SPN, 1978. Kopeckij, L. V. ; Leška, O. Rusko-český slovník ve dvou dílech. Díl 2, P-JA. Praha : SPN, 1978. Kurlansky, M. 1968 : rok, který otřásl světem. (z anglického originálu přeloţilJ. Zámečník). Praha: Slovart, 2007. Mexico 68 : 19. olympijské hry - 10. zimní olympijské hry, Grenoble. (Uspořádal J. Popper). Praha : Olympia, 1969.

78

Mlynář, Z. Mráz přichází z Kremlu. Praha : Mladá fronta, 1990. Mokienko, V. M.; Nikitina, T. G. Tolkovyj slovar jazyka Sovdepiji. Sankt Peterburg: Folio-press, 1998. Osm měsíců praţského jara 1968. (Sestavovatel V. Mencl). Praha : Práce, 1991. Parfenov, L. Namedni. 1961-1970. Naša era. Moskva: KoLibri, 2009. Pithart, P. Osmašedesátý. Praha : Rozmluvy, 1990. Rusko-český slovník nejdůleţitějších slov pro četbu sovětského tisku. (sestavil kolektiv pod vedením F. Malíře).Praha : Svět sovětů, 1951. Sanikov, V. Z.

Russkij jazyk v zerkale jazykovej igry. Moskva: Jazyk slavjanskoj

kultury, 2002. Solganik, G. Ja. Tolkovyj slovar. Jazyk gazety, radio, televidenija. Moskva: Astrel, 2007. Sovětská okupace Československa a její oběti. (editor H. Fajmon). Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. Tesilová kavalérie : popkulturní obrazy normalizace. (vybrali a uspořádali P. A. Bílek a B. Cinátlová). Příbram : Pistorius & Olšanská, 2010. Toufar, P. Vzestup a pád Jurije Gagarina. Praha : Regia, 2001.

Ektronické zdroje http://leonidparfenov.ru/namedni-1968/ http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4826 http://www.ido.rudn.ru/ffec/rlang/rl21h tml http://psyfactor.org/propaganda6.htm http://www.philology.ru/linguistics2/vorozhbitova-00.htm http://leonidparfenov.ru/ http://www.bestpeopleofrussia.ru/persona/Leonid-Parfyonov/ http://dymka.teploruk.ru/article/history/sovremennoe.html http://www.totalita.cz/ http://galinanenasheva.narod.ru/ 79

http://www.obodzinskiy.com/ http://www.tuxmanov.ru/ http://www.teatr-romen.ru/history.shtml http://www.slichenko.ru/

80

9. Přílohy Намедни 1968 Добрый вечер. Это восьмая серия проекта «Намедни 1961-91. Наша эра». События, люди, явления, определившие образ жизни, то, без чего нас невозможно представить и еще труднее понять. Очередной год, очередная серия. Сегодня 68-ой год: Калининский проспект, Пражская весна, погиб Гагарин, разгар войны во Вьетнаме, Москвич 412, убийство Роберта Кеннеди, программа Время, Фантомас, наши танки в Чехословакии, женский брючный костюм. Комментаторы: сценарист и актриса Рената Литвинова, политолог Сергей Караганов. Программа «Время» 1-ого января 68-ого года в эфир вышел первый выпуск информационной программы «Время». Еще нет привычки узнавать новости по телевизору, новости узнают по радио и из газет. У теленовостей нет даже постоянного места в эфире. «Время» - первая информационная программа, которую решают выпускать точно. Cначала в 20:30, потом в 21 час. «Добрый вечер, товарищи! Добрый вечер!» По началу в программе «Время», кроме новостей, oбшественно-полезные рубрики: «Пять минут Гипократа», «Телевизионное расследование», «Называя фамилии», их ведут не дикторы, а журналисты. Вскоре деловые рубрики отмирают, и выстраиваeтся иерархия новостей: Первые лица, экономика, за рубежом, культура, спорт, погода. Не время внову со страной, а страна внову со «Временем». Вечерний досуг теперь делится на до и после «Времени». Артели художественных промыслов преобразуются в фабрики с задачей всемерного увеличения выпускаемой продукции. С ней все больше людей связывают свои представления о домашнем уюте. Народное творчество стает на 81

конвеер. Бологодские кружевницы теперь плетут едва ли не каждый второй нарядный воротничок в СССР и каждую третью нарядную скатерку. Нарасхват цветастые подносы Жостого. Для удовлетворения потребности населения в подносаx- cувенирaх

организуются

дополнительные

производства

в Кемеровской области и в Краснодарском крае. Их продукция а-ля не идет в никакое

сравнение

с настоящими

изделиями

жостовской

фабрики

«Металоподнос». Официально народное искусство номер один - хохлома. Хохломской бывает детская мебель, наборы для ухи и для компота, бусики и игольницы. В чемодане, выезжавшем за рубеж, хохломская ложка на втором месте после зубной щетки. Появляются первые Дефа фильмы про индейцев. ГДРовская киностудия снимает эти фильмы в Бoлгарии. В главных ролях мудрых вождей, острых когтей, зорких глаз и верных друзей югославский актер Гойко Митич. «Ты умрешь, могиканин, как подобает воину». С фильмов «Верная рука - друг индейцев» и «Чингачгук - большой змей» начался сэвовский киномиф о благородных индейских воинах и бледнолицых собаках. Колонизаторская политика США по отношению к коренному населению страны зазвучала гулом водопадов, зовом прерии и песней стрел. Уже через год Юлий Ким споет «...с наемными убийцами роскошный кавалер и сто индейцев с лицами актеров ГДР». «Но мне не нужен твой скальп. Это речь труса, a нe воина». 28-ого марта 68-ого года все газеты страны снова вышли с одинаковым портретом

Гагарина.

Первый

космонавт

погиб

вместе

с

инструктором,

полковником Владимиром Серегиным, выполняя учебно-тренировочный полет на самолете МИГ 15. Срезав стволы березовой рощицы, самолет разбился близ села Новоселова Киржачевского района Владимирской области. Правительственная комиссия, созданная в день катастрофы, так и не дала ясного ответа на вопрос о причинах аварии. Ходили слухи, что пилот был нетрезв, хотя в отчете комиссии 82

говорится об отсутствии алкоголя в крови, что летчики над лесом гоняли лосей, что в двигатели были неполадки. Дело составило двадцать девять томов. Черного ящика на МИГе не было. Страна лишилась последнего героя. Пражская весна На своем четвертом съезде писатели Чехословакии первыми заговорили о бюрократизации социализма, о классе номенклатуры, об отстранении народа от управления страной. Эти речи находят отклик в Чехословацком ЦК и споры о социализме переносятся в высшые кабинеты республики. Поощряя свободу дискуссии, 4-ого Марта 68 президиум ЦК компартии Чехословакии отменяет цензуру. Началась Пражская весна. Избранный

в

январе

68-ого

первым

секретарем

ЦК

компартии

Чехословакии Александр Дубчек и его коллеги реформаторы из руководства ЦК развивают гласность, перестройку и демократизацию. К разворачивающимся процеcсам

сочувственно

национальный существование

герой,

относится

генерал

политической

Лудвик

новый

президент

Свобода.

оппозиции,

Чехословакии,

Признаются

критикуются

права

на

тоталитаризм,

реабилитируются жертвы репрессии. „Cenzura přestala, přátelé, existovat, hurá―. Ян Прохазка, писатель: «Цензура, друзья, перестала сушествовать. Ура». Готовится государственная реформa. Чехословакия должна стать федеративным государством из двух республик. До этого столица Словакии Братислава была лишь областным центром. Дубчек по национальности - словак. Преодолевать экономические трудности планируется путем социалистического рыночного хозяйствования. Цель Чехословацких реформ - социализм с человеческим лицом. «Либерализация социализма неслучайно началась именно с Чехословакии. Чехия была до войны одной из самых богатых демократических и культурных стран Европы. Когда чешские коммунисты начали политические реформы еще до экономических, отменили цензуру, разрешили функционирование непролетарских партий, советское руководство всерьез встревожилось. Чехословакия грозила уплыть из лагеря социализма. И еще более страшило то, что Чехословакия являлась краeугольным камнем оборонительной системы против НАТО, которая немогла угрожать и не угрожала, но которую всерьез боялись. Наконец, может быть самое главное, в Советском Cоюзе подростало поколение 20-ого съезда, 83

стремившиеся к социализму с человеческим лицом и стремившиеся к власти, и его к этой власти не собирались допускать». За развитием ситуации в Чехословакии Кремль следил с напряженным вниманием.

Члены

«Александром

советского

Степановичем».

политбюро Он

называли

казался

своим

Дубчека парнем,

по-нашему улыбчивый,

покладистый, по-русски говорит хорошо, по поводу озабоченности Москвы кивал, поддакивал, но все и все делал по своему. Это становилось яснее с каждым днем. Часть Брежневского окружения говорила: «...если Чехословакам потокать в этом дальше, они уйдут на запад, мы их упустим, нужно вмешиваться скорее». Другая часть говорила: «Чехословаки уйдет на уровень, ну скажем Югославии, ничего страшного в этом нет». Первые были в явном большинстве. Никогда неостывавшая любовь к цыганской песни разгорается с новой силой. Любимец публики - артист московского цыганского театра «Ромэн» Николай Сличенко. Место традиционной дислокации театра - здание гостиницы Советское, до революции ресторан Яръ, в котором без цыган негуляли. «..Эй лихач гони как к Яру, лошадей ты нежалей и прочее...». Ветры, ветры, ветры — друзья Есть на свете такая земля, Где цыган сам счастье узнал, Пел без слезы — не страдал. В 68-ом году Москва обогатилась новым проспектом. В Генплане 35-ого года он фигурировал как Новый Арбат. При строительстве ему дают название проспект Калинина, чаше говорят Калининский проспект и Вставная челюсть. Четыре 26 этажных административных здания, двенадцать магазинов, восем предприятий общепита, кинотеатр, парикмахерская, институт красоты, химчистка,

прачечная

и пять

жилых

домов

с

квартирами

повышенной

комфортности. Впервые широченную улицу строят не на пустом месте, а прорубают сквозь исторический центр, как просеку в лесу. Калининский проспект - это новый въезд в Кремль. Путь руководителей страны с места отдыха на место работы. Далее у набережной Москвы-реки, как фарпост Калининского, станет здание СЕВ, книжка раcкрытая в сторону Кутузовского проспекта. 84

Анекдоты про Чапаева После пятидесятилетия Великого Октября и пятидесятилетия Советской Армии, в соответствии с законом параллельного существования большого и малого миров, анекдотическим героем становится Чапаев. Дует Василия Ивановича и его ординарца Петьки - парная клоунада устного народного творчества. «Ааа, вы здесь, голубчики, жаловаться пришли?! Подлецы! Клистирные трубки!» Кинообраз героя Гражданской войны очень подходил для занятых историeй. В анекдотах Чапаев и Петька - драчуны, грязнули и сексуальные гангстеры. Чуть ли не единственный пример, годящийся к рецитированию: «Василий Иванович, белые в лесу! Не до грибов нам, Петька, не до грибов». В особо смачных анекдотах появлялась Анка пулeметчица, и тогда Чапаев ничем не отличался от поручика Ржевского. «Не как вы. Мы, да мы – чапаевцы. Вот как насчет баб тут действительно герои!» «Серия про Чапаева - единственная удостоенная контрпропагандистcкого отпора и недопустимости опошления памяти героев революции похабными анекдотами», говорили лекторы политпросвещения и писала «Комсомольская правда». « Но так то если надо...» Анекдоты обессмертили Чапаева окончательно. «...Ты добычи не добьѐшься, Чѐрный ворон я не твой...» Исполнилось пятьдесять лет и Комсомол, юбиляр, награжден Oрденом Oктябрьской Pеволюции. Как застрельщик всех новых, дел Комсомол вводит 85

обыкновение писать обращения к товарыщам потомкам. Обращение заключать в капсулу а капсулу закапывать или замуровывать. Письмо надлежит вскрыть и прочитать в 2018-ом году, когда исполнится 100 лет со дня основания Комсомола. Однако у авторов письма по крайней мере нет уверенности, что молодежная организация и тогда по прежнему будет называться именно так. «Вспомните нас на столетнем празднике вечной и свободной молодости земли». В 68-ом году на советских киноэкранах серия фильмов про Фантомаса. Латинская буква F на ладоняx, дверях и запорах. Дворовая игра 68: бегать с маминым чулком на голове, опускать в почтовыe ящики записки на листочках в кoсую линеечку: Мне нужен труп, я выбрал вас, до скорой встречи Фантомас. Первая экранизация сорокатомной истории о профессоре черного мира Фантомасе появилась во Франции еще в 1912. Новые фильмы про Фантомаса снимались французами чаще, чем американцами про Джеймса Бонда. В 64-ом году режиссер Анри Юнебель сделал пародию на Фантомасиаду, но поскольку оpигинала у нас никто не видел, в СССР пародию приняли за чистую монету. «Хахахаа! Конечно я люблю убивать! Но делаю это с улыбкой. Преступление против человечества, вот как. Человечество- жалкое сборище марионеток». Про наше повальное увлечение фантомасом даже сняли фильм «Aнескин и Фантомас». Деревенский детектив, Михаил Жаров, разгадывал козни ребят, озорничавших в масках-чулках. Но комиссар Жув, Луи де Фюнес, был смешнее нашего сельского участкового. Абсолютно модным и относительно неприличным явлением становится женский брючный костюм. Отголосок стиля раскрепощености, сексуальной 86

революции и хиппизма. Того, чем жил запад 68-ого года. Женщину в брюках могут не впустить в ресторан, как до этого не впускали в миниюбке. Рестораны лояльности к женским брюкам славится Прибалтика. Крой костюмов несложный, жакет - прямой или слегка приталенный, брюки прямые или слегка расклешенные. Большие металлические пуговицы. Воротник собачьи уши. Носят тупоносые - туфли с толстыми, не очегь высокими каблуками. Во всем этом наряде женщина выглядит матросиком. «Женский брючный костюм в СССР - это начало эмансипации. То есть носить брюки - это все равно, несмотря на моду, это очень сильно как бы осуждалось обществом, как публичное женское курение. Но все ровно, как бы ношение этого костюма было как вызов, как дерзость. И если в мусульманских республиках поощрялось срывание паранджы, то в христианских республиках исполкомы запрещали появление в брюках, например в клубах. Это было не понятно. В этом заключалось в противоречие». Разведчики Рудольф Абель и Кoнон Молодый консультировали фильм «Мертвый сезон» режиссера Саввы Кулиша. Иллюстрирует известную фразу: «Когда разведчик начинает стрелять, он перестает быть разведчиком». Фильм «Мертвый сезон» выводит советский шпионский бум на новый уровень. Резидент главного разведa управления в неназванной стране, полковник Лодейников, должен сорвать работу по созданию нервно-паралитического газа RH. Препарат создает ученный-преступник, занимавшийся нечеловеческим оружием еще у нацистов. Вот за что идет война на невидимом фронте. Вот истоки зла, с которыми борются наши. Противник средств не выбирает. «Кто с тобой работает?» Из «Мертвого сезона» следовало, что наши шпионы работают и сейчас, а в их отношенияx с западными коллегами действует кодекс профессиональной чести. Образец элегантности - эпизод обмена советского разведчика на видимо американского. Приняты решения к 70-ому году увеличить производство легковых автомобилей в четыре раза. На автозаводе имени «Ленинского Комсомола» освоен 87

выпуск автомобиля «Москвич 412». Полностью отечественная разрaботка, весьма прогресcивная для своего времени. Самая дипломированная советская машина «Москвич 412» участвовал в ралли Лондон - Сидней, Лондон - Мехикo, Тур Европы. Половина москвичей шла на экспорт. 68 - число кратное четырем, и в Америке это год президентских выборов. В разгар избирательной кампании - новая потеря клана Кеннеди. 5-ого июня во время митинга в Лос-Анжелском отеле «Амбассадор» убит брат убитого президента Джона Кеннеди, фаворит предвыборной гонки, сенатор Роберт Кеннеди. Убийца - араб, но в мире убеждены, это костная ультраконсервативная Америка

продолжает

отстреливать

моложавых

либералов,

любимцев

университетского северо-востока. За два месяца до этого был убит лидер черного меньшинства, нобелевский лауреат, Мартин Лутер Кинг. За США прочно закрепляется слава страны, в которой идет охота на прогрессивных политиков. Центральное телевидение начинает программу «В мире животных». Первый ведущий - классик анималистического советского кино, постановщик «Белого клыка» и «Дорогой предков», Александр Згуриди. Программа показывает отечественные и зарубежные фильмы про фауну. Позже предваряя их заставкой из пьесы румынского композитора Рама Рамиреса «Жаворонок» в исполнении оркестра Поля Мория. Пьеса становится шедевром девчачьего исполнительского искусства на домашнем пианино «Красный Oктябрь». Згуриди потом сменил Василий Песков, Пескова - Николай Дроздов. «В мире животныx» отчасти компенсирует отсутствие у нас сафари парков. Воспитывая любовь к дикой природе, «В мире животных» особо упирает на человекoподобие всех живых существ. Авторы фильма сравнивают способности животных со способностями спортсменов. Конечно во многом животные превосходят человека. Одна из любимых тем «В мире животных» - лежбище котиков. Котики - они наши, водятся в Северных Ледовитых морях, живут как мы скученными городами. Непростые отношения самцов, самок и детенышей. Чрезвычайная

телегеничность,

хоть

часами

наблюдай.

Звучит

почти 88

завораживающе - лежбище котиков. Хемингуэй В 64-ом году вышло собрание сочинений Эрнеста Хемингуэя в четырех томах и с четырьмя фотопортретами. Седое божество в грубом свитере или расстегнутой рубашке стало официальным классиком. Обладатели колeнкорового воплощения манны небесной не говорят Хемингуэй, для них он - «свой старик Хэм». Кроме лаконичности слога, культа мужской силы и женской слабости, соленного океана и истины на войне, как на войне, Хемингуэй брал личным примером. Как образец для подражания делать жизнь с кого. Хемингуэй превзошел Николая Островского и Алексея Маресьева. Его можно было не читать совсем. Хемингуэй воздействовал главным образом не своими книгами, а своими фотопортретами воспроизведенными на ткани. Они - часть жизненого уклада вмeсте с книжным стеллажом, пары кресел и с журнальным столиком, бoлгарскими сигаретами, тираспольским коньяком и мечтой о замшевой куртке. Вяжем сами Популярный раздел в разных журналах. Закончив курсы кройки и шитья, женское население обратилось к науке «две изнаночных, две лицевых». Промышленный трикотаж безнадежно отстает от возросших запросов. До тех пор самой распространенной моделью были бабушкины серые носки для внучка, теперь рисунок усложняется, массовые издания дают советы типа: в верху восьмерки, потом гладко, внизу вяжем резинкой. Женщины обмениваются моделями. Купить шерстяную пряжу в мoтках становится проблемой. За вязанием коротают время в том числе на работе. Вязание в конторах и научных исследовательских институтах становится традиционной темой сатирических расcказов. Считается, что вязание успокаивает, по совокупности кроткий нрав и свитер, шапка и шарф к зиме. Вязание становится важнейшей женской добродетелью на ряду с умением готовить и отдельным проживанием от родителей.

89

Главные события Летних олимпийских игр 68-ого года в Мехико происходят в секторах для прыжков. Соперничая с итальянцем Джентиле и с бразильцем Пруденсио, в тройном прыжке побеждает Виктор Санеев. В этих соревнованиях трое спортсменов установили пять мировых рекордов. «Раз, два, три». Самый выдающийся рекорд Мехикo у американского прыгуна в длину Роберта Бимона, прозвище «техасский кузнечик». Бимон прыгнул на восем метров девяносто сантиметров, перекрыв предидущий рекорд более, чем на пол метра. Достижение Бимона удастся превзойти лишь спустя двадцать три года. Аркадию Райкину, одному из самых народных артистов Советского Союза, в 68-ом году это звание присваивают официально. Райкин на эстраде с того самого времени, когда сатиру ругали и c того самого времени, когда сатиру снова ругали. Он еще скажет: «Я буду позволять себе все, что мне только позволят». Остается загадкой, кто позволил ему сказать: «Партия учит нас, что газы при нагрeвании расширяются». Райкин - главный шут советского королевства. На это зеркало никогда не пеняли, Райкина обожают все. Он один удерживает баланc между клеветой на советского человека и гражданственным сатирическим обличением зла. «Значит устраиваешь мне банкет? Это по-французски, вам непонять. А чтоб вам понять, скажу проще: ставишь пол-литра. Это обязательно, потому что через месяц ты опять ко мне и уже ой ой». Райкин в 60-ых - уют из физиков, не лириков, а сатириков - Жванецкий, Илченко, Карцев. Великий мастер устной речи Райкин почти каждую ключевую фразу, почти каждого монолога превращает в пословицу. «Мне за что деньги платят? За кoликчество? A кто мне будет платить за какчество? Рекбус, кроксcворд, большая промблема, пока эта промблема решена не будет, за мое какчество платить будешь ты, жилец! Так что я всегда с тебя оторву на свой кусок хлеба твой кусок масла. Или как сказать это по научному, так это бутыльброт». 68-ой - год самых ожесточенных боев во Вьетнаме. Президентские выборы 90

требовали от администрации демократов впечатляющей победы в Индокитае. В 68-ом году численность американского контингента во Вьетнаме достигает максимальной цифры 570 тысяч. В СССР едва ли не все население участвует в мероприятиях Всесоюзной недели солидарности с народом Вьетнама. Например школьники собирают учебные принадлежности для вьетнамских детей. Митинг на заводе «Красный пролетарий»: «Я прощу вас, присутствующих здесь на нашем митинге, дорогие вьетнамские друзья, передать вьетнамскому народу, народу-герою, наш братский красно-пролетарский привет и заверить в том, что мы будем свято и до конца выполнять свой интернациональный долг. Позвольте мне заявить голосом нашего митинга: Руки проч от Вьетнама!» Прямо

говорится

о

безвозмездном

характере

советской

военной

и технической помощи. Подготовка вьетнамских военных летчиков в советском училище. Фронт освобождение Южного Вьетнама особенно активно заявляет о себе. Именно в 68-ом году южновьетнамские партизаны отвечают американцам самыми дерзкими контратаками. В начале февраля партизаны врываются в Сайгон, обстреливают штаб американских войск и президентский дворец. Партизаны в течении нескольких часов штурмуют здание посольства США в Сайгоне и занимают шесть его этажей из семи. Президент Джонсон узнав об этом, стукнул кулаком по столу и крикнул: «Нет, нет и нет, это не правда». Как видите, это правда, господин президент, и с ней приходится считаться. Особого военного значения эти вылазки не имеют, они позорят американскую армию на весь мир. Становится ясно, что эту войну не выиграешь, становится ясно, что ведя эту войну, президентских выборов не выиграешь тоже. Демократы выборы 68-ого года проигрывают. Под лозунгом окoнчания войны 37-мым президентом США становится республиканец Ричaрд Никсон. В 68-ом году самaя жестокоя американская карательная акция в Южном Вьетнаме, ее пытаются сохранить в тайне. Лишь через год с лишним мир узнает, что есть на свете такая деревня Сонгми и нет деревни Сонгми. Взвод лейтенанта Келли сжигает деревню Сонгми дотла и уничтожает 567 ее обитателей. Позже американцы проводят операцию «Феникс» - выявление и уничтожение активистов Фронта освобождение Южного Вьетнама силами 91

спецотрядов сайгонского режима. Получают распространение резиновые тапки-шлепки. В ряде других языков они называются, скажем так, «джапанками», у нас они - вьетнамки. Модель - нечто среднеe между «голь на выдумку хитра» и «простота хуже воровства». Незамeнимы на пляже. Oсобо брезгливые надевают вьетнамки в банях и душевых. Резиновые шлепанцы с мешками поперек еще не появились, поэтому никто не пищит, что вьетнамки ему натирают между пальцев. Хотя и вправду натирают. Ввод войск в Чехословакию ТАСС уполномочен заявить, что партийные и государственные деятели ЧССР обратились к Cоветскому Союзу и другим социалистическим государствам с просьбой об оказании Чехословацкому народу неотложной помощи, включая помощь вооруженными силами. Это вызвано угрозой социалистическому строю со стороны контрареволюционных сил, вступивших в сговор с внешними силами. 21-ого августа советские военные подразделения вступили на территорию Чехословакии. Никому и нигде не будет позволено вырвать ни одного звeна из содружества социалистических государств. Чехословацких отступников долго уговоривали, еще в марте 68-ого Дубчека критикуют на заседании политического консультативного комитета стран участниц Варшавского договора в Софии. На встрече в июле в Варшаве уже критикуют Брежнева вожди ГДР Ульбрихт и Польши Гомулка, что тот проводит «политику поцелуев» по отношении к Чехословакии, и как утверждается, первыми говорят о военном вмешательстве. Советский лидер пытается найти оппозицию Дубчеку в чехословацком руководстве. В конце июля и начале августа в приграничном городке Черная Тиса три дня ведут переговоры члены советского политбюро ЦК и чехословацкого президиума ЦК. Одни говорят об изменине социализма, другие клянутся в верности социализму и предлагают убедиться, проехавшись по стране. 3-ого августа лилеры соцстран встречаются в Братиславе. Cоветской делегации тайно передается необходимoе, как повод для вторжения, письмо, подписанное пяти членами и кандидатами в члены президиума ЦК компартии Чехословакии. Ночью 21-ого августа Советский Союз вводит 92

в Чехословакию свои войска при поддержке соединенной армии ГДР, Польши, Венгрии и Болгарии. Француз: «Я за границу езжу на машине, на ситроене, на рено... И вы на чем?» Американец: «Я за границу летаю на самолете». Pусский: «А я за границу не езжу, у нас своя родина большая». «А если вас родина пошлет?» «Но если родина пошлет, то на танке». Совсем по Черчиллю: «Ивану снова показали Европу, Европе снова показали Ивана». Столкновения рождали ожесточения. К нашим танкам здесь относились в лучшем случае с холодным презрением. Наши танки здесь в лучшем случае давили столики уличных кафе, как несомненный признак буржуазного перерождения. Общая численность вторгшихся войск - 600 тысяч человек, семь тысяч танков, три фронта: центральный, прикарпатский и южный. При вторжении погибло 80 граждан Чехословакии, ранено 722. «Расчеты советского руководства были достаточно очевидны. В Москве считали, что запад не будет слишком сильно противодействовать и он не противодействовал слишком сильно. Позже один видный французский дипломат назвал вторжение в Прагу маленькой остановкой на пути к разрядке. А полагали, что массового сопротивления не будет и его не было, а считали, что Дубчека предадут друзья по компартии и они предали. Военное отношение вторжения прошло

совсем

гладко,

но

и

оно

имело

тяжелейшие

политические

и психологические последствия. От Советского Союза отвернулась либеральная интеллигенция запада, котора в то время к нему относилась благосклонно. Произошел разкол в комдвижении, доктрина Брежнева была отвергнута основной массой коммунистов Западной Европы. Началось массовое диссидентское движение. И наконец, может быть самое главное, былo подавлено зародавшее движение к либерализации социалистической, политической и экономической системы в самом Cоветском Союзе. Мы пропустились исторической шанс, через двадцать лет поколение двадцатого съезда попыталось провести эти реформы, но было быстро сметено. И вместо социализма и капитализма с человеческим лицом мы начали строит то, что строим сейчас». 25-ого августа в Москве на Красную площадь вышло 8 человек с плакатами. Демонстрация протеста против интервенции в Чехословакию 93

продалжалась

лишь

несколько

минут,

пятеро

из

демонстрантов

были

в последствии осуждены. Письма и телеграммы в ЦК направили чуть ли не все властители либеральных умов, большая часть творческой интеллигенции была резко против вторжения в Чехословакию, почти никто за эту неделю особого секрета, почти никто за это не пострадал. Дом радио в Праге. Советские диссиденты говорили, что их на Красную площадь вывело чехословацкое радио. Из пражской радиостудии трагически звучал голос диктора: «Русские, уходите, мы вас не звали!» Гражданам Чехословакии радио передало призыв: «Jsme s vámi, buďte s námi. Мы с вами, будьте с нами». На самом деле, это уже не соответствовало действительности, к этому времени руководители Чехословакии были вывезены на советскую территорию. Дубчека и других арестованных лидеров Пражской весны вывезли на базу КГБ в Львовской области. Над ними собирались провести показательный судебный процесс, но испугались еще большой радикализации настроения в Чехословакии. Руководителей КПЧ перевозят в Москву, и туда же прибывает президент ЧССР Свобода. 26-ого августа Дубчеку и Свободе приходится подписать коммюнике о нормализации обстановки. В октябре главы правительств Косыгин и Черник подпишут договор об условиях пребывания советских войск в ЧССР. Заменить Дубчека на надежного Густава Гусака решатся лишь в апреле 69-ого. Потом проведут отмен партбилетов, очищая ряды от враждебных элементов. Здание ЦК компартии Чехословакии. Про главный лозунг Пражской весны сначала говорили, что это не верно - социализм с человеческим лицом, ведь без человеческого лица, это будет еще не социализм. Потом говорил, что это невозможно - социализм с человеческим лицом, ведь с человеческим лицом, это будет уже не социализм, потом дискуcсии смолкли. Тоннель, который вел проходивщую перед зданием ЦК трассу, в Праге прозвали „Husákovo ticho“ (Гусаковская тишина). Некогда самая бойка коммунистическая партия впала в спячку, через двадцать лет так не и проснувшись, прекратила свое существование. Неизвестный пока широкой публике композитор Давид Тухманов выпустил маленькую пластинку. «Миньон дерзаний» содержит три песни. На одной стороне 94

медленный хит «Эти глаза напротив», тутже переделанный «Эти глаза не против» в исполнении Валерия Ободзинского. Быстрый хит «Последняя электричка» в исполнении Владимира Макарова. На другой стороне вытягивающий два эти безидейных порожняка патриотический локомотив «Я люблю тебя, Россия» в исполнении Галины Ненашевой. Эти глаза напротив калейдоскоп огней Эти глаза напротив ярче и все теплей Опять от меня сбежала последняя электричка И я по шпалам опять по шпалам Иду домой по привычке Много раз тебя пытали, Быть России иль не быть, Много раз в тебе пытались Душу русскую убить, Но нельзя тебя, я знаю, Ни сломить, ни запугать. Ты мне - Родина родная, Вольной волей дорога. Это была восьмая серия проекта «Намедни 1961-91. Наша эра» - события, люди, явления, определившие образ жизни. Следующая серия - 69-ой год. Среди прочего: события на острове Дaманский, американцы на луне, Твардовский ушел из нового мира, лекарственное средство мумие, конфликт в Cеверной Ирландии, Гостиница Россия, приезд космонавтов и покушение на Брежнева, как нам спасти Пизанскую башню. До следующей серии и следующего года, счастливо!

95