Rodina je základ (státu)



Editorial:

Rodina je základ (státu) Pro nČkteré rodiny toto rþení platí více, pro nČkteré ménČ. O tČch druhých se dnes zmiĖovat nebudu. TČch prvních ale také pár znám, þasto je potkávám u nás v Trojce. Kdyby si jich povšimli naši politici a vzali si je za vzor pro fungování státu, mČli bychom se všichni asi o moc lépe. Pod slovem rodina si každý z nás mĤže pĜedstavit nČco trochu jiného. Máma, táta a dvČ dČti bezesporu není ten jediný a zaruþenČ správný model (aþkoli je to model oblíbený a v neposlední ĜadČ mĤj osobní -).

V duchu mČ napadají samá velká slova, která se stydím vyslovit nahlas, natož je dát na papír. V každém pĜípadČ by znČla pateticky a stejnČ by nebyla úplnČ pĜesná a výstižná. A vy byste s nČkterými tĜeba nemuseli souhlasit. Proto se jim radČji vyhnu. A vy si dosadíte ta svoje, která nosíte v hlavČ, v srdci nebo kdekoliv jinde.

Rodina je mikrokomunita, ve které jsou dĤležité hodnoty a vztahy, jež ji drží pohromadČ, nikoliv podoba jejích jednotlivých þlenĤ. Umím si pĜedstavit skvČlou a funkþní rodinu, kde máma a táta nejsou manželé nebo kde jsou místo mámy a táty dvČ mámy þi dva tátové. Ale nemohu už souhlasit s tím, že tradiþní model rodiny s manželstvím je mrtvý a pĜežitý a tudíž není správné jej vyzdvihovat a na úkor ostatních forem soužití jej podporovat. „Klasická“ rodina je tradiþní a osvČdþené spoleþenství, které už pĜežilo nČjaké ty vČky, zmČny a svČtové revoluce, a stát by ji mČl podle mČ podporovat minimálnČ z þistČ pragmatických, ekonomických dĤvodĤ. Nic lepšího totiž zatím nikdo nevymyslel… Z tohoto mého pĜesvČdþení pramení i potĜeba obþas to pĜipomínat (nČkdy i velmi hlasitČ). A urþitČ i proto jsem se rozhodla þást svého pracovního života zasvČtit organizaci, která se práci s rodinou s plným nasazením vČnuje.

Nedá mi však jednu vČc tady nezmínit. Neberte to, prosím, jako pouþování þi moralizování, spíše jako životní zkušenost osoby už ne dvacetileté. VČtšina z nás se snaží být dobrými partnery a co možná nejlepšími rodiþi. A soustĜedíme se na to nČkdy tak moc, že nám nezbývá þas a energie pro ty ostatní, kteĜí k nám do rodiny také patĜí. Pro naše rodiþe, sourozence, tety, ba dokonce i tchýnČ-. Ale peþovat o dobré vztahy v rámci širší rodiny se urþitČ vyplatí, i když je to nČkdy hodnČ nároþné. MinimálnČ z jednoho praktického, trochu vypoþítavého dĤvodu. Je to dobrý vzor pro naše dČti. Abychom jednou nezĤstali sami a bez pomoci, protože ony už budou mít tu „svoji“ rodinu.

I pĜes všechno výše uvedené – když mČ naše milá šéfredaktorka Míla oslovila, abych napsala na toto téma do Brepty editorial, trochu mČ to zaskoþilo. Psát o nČþem tak intimním, jako co pro mČ znamená rodina? To nebudu umČt…

P.S. Díky Radimu Procházkovi za skvČlý zážitek se stejnojmenným filmem v Nové Trojce! Ŷ

A tak peþujme o rodiny vlastní, a když to jen trochu jde, tak i o ty cizí. V Nové Trojce nebo nČkde jinde. Protože aĢ si kdo chce, co chce, Ĝíká – RODINA JE ZÁKLAD STÁTU.

Edita Janeÿková

Brepta byl pői tom

-2-

Kőesadlo 2011 PĜedávání cen KĜesadlo probČhlo v rezidenci primátora na Mariánském námČstí. Nejprve mČla proslov paní z Hestie, pak pan radní, který mluvil o tom, že jsou dobrovolníci divní (použil slovo jako „Ėoumouvé“), ale pak že vlastnČ ne, že divní jsou všichni nedobrovolníci. Pak nám znovu první paní pĜedstavila pana kováĜe, který má na starosti výrobu KĜesadel, a vyprávČla, jak má špínu za nehtama (ale þunČ není!) a minule ho na pĜedávání nepustili, protože si zapomnČl pozvánku. NáslednČ nás pozdravil pĜes internet Tomáš Töpfer a koneþnČ jsme se dostali k pĜedávání. KĜesadlem byla ocenČna desítka dobrovolníkĤ z rĤzných organizací. Na závČr nám ještČ zahrála kapela pár skladeb a mohli jsme se pĜesunout k obþerstvení, kde jsme si nakonec užili moc fajn veþer. A vzhledem k tomu, že už byl ocenČn nejstarší dobrovolník (loni dČda Petr) i nejmladší (já), nikdo neví, kdo z Nové Trojky mĤže KĜesadlo dostat pĜíštČ. Tudíž kdyby vám Míla volala s tím, že vás chce nominovat, þekejte krásný text, u kterého se budete þervenat, a pĜibližnČ po mČsíci další telefonát, kdy vám chce v Trojce jen tak nČco Ĝíct… PĜijdete do Trojky, þekáte, a když pĜijde skoro celý tým se šampánČm (budou pĜedstírat, že si mysleli, že máte narozeniny), víte, že ocenČní dostanete… PĜeju tudíž všem dobrovolníkĤm, aby konali co nejvíce dobra, a ještČ jednou celé Nové Trojce velké DÍKY! Ŷ

S Novou Trojkou

Dobrá zpráva z velikonoĀní Trojky: Kohoutek se neudusil Na Zelený þtvrtek se letos dveĜe do Nové Trojky neuzavĜely jako v pĜedchozích letech o velikonoþních prázdninách, naopak se pĜívČtivČ doširoka otevĜely pro všechny, kdo si chtČli užít pĜedvelikonoþního tvoĜení a zábavy. Pletly se pomlázky, zdobily vČneþky, vystĜihovaly slepiþky, zažehlovaly obrázky… Pro obþerstvení mozkových závitĤ malých i velkých posloužila velikonoþní stezka – všichni pĜi vstupu obdrželi kvíz se záludnými otázkami rĤzné obtížnosti, ze kterých bylo možné hravČ zjistit, co všechno (ne)víte o nejdĤležitČjším kĜesĢanském svátku v roce. A jako už tradiþnČ pĜi trojkových akcích – vrcholný zážitek pĜedstavovalo veselé divadelnČ-hudební pĜedstavení, v nČmž tentokráte slepiþka zachraĖovala dusícího se kohoutka a skvČlá Mirka ýerná pĜi té pĜíležitosti zĜejmČ trhla rekord v poþtu pĜevlekĤ za jedno pĜedstavení. Nu, a kdo nemČl dost, mohl si ještČ zaskoþit na námČstí JiĜího z PodČbrad, kde Nová Trojka mČla v rámci velikonoþních trhĤ po nČkolik dnĤ svĤj kreativní stánek s velikonoþní dílniþkou pro dČti. Že vás teć mrzí, že jste trojkové Velikonoce propásli? Tak si aspoĖ dodateþnČ spolu s dČtmi odpovČzte na nČkteré otázky z velikonoþní stezky. Níže je malá ochutnávka. Ŷ Zuzana Ježková

Kristina Rudišová

Tőetí koule s „Trojkou“ Vše, co zavání dobrou zábavou, se toþí kolem þísla tĜi. Nová Trojka poĜádá tĜetí turnaj v pétanque, který se hraje ve tĜech hráþích… Anebo ve dvou, ale v tom pĜípadČ se tĜemi koulemi. Ono na té naší akci ani tak nezáleží na poþtu hráþĤ, máme místo pro jednotlivce i pro celé rodiny – opravdu pro všechny. V nedČli 27. 5. se tedy opČt po roce setkáváme v Rajské zahradČ na celodenní rodinné akci, která je z vČtší þásti zasvČcena právČ pétanque. Jednomu z mála sportĤ, který se dá hrát i na vysoké úrovni v rodinném týmu. Kdybyste se chtČli podívat na to, jak to dopadne, když taková rodina poĜádnČ trénuje, mĤžete se letos na zaþátku Ĝíjna vypravit do Marseille na 46. Mistrovství svČta v pétanque. Zde za domácí Francii – tedy za favorita þ. 1 – s nejvČtší pravdČpodobností nastoupí rodinný tým Rocherových ve vČku 19, 21 a 43 let. MČli jsme možnost je pĜed šesti lety pĜivítat i v Praze na mezinárodním turnaji Avokádo (mimochodem ten letos probČhne v sobotu hned po vysvČdþení u Trojského zámku) a byla to radost pohledČt. Jen pro zajímavost, na letošním Mistrovství svČta se na nČ pĜijde podívat celkem 30.000 lidí! Sportovní hala je po 5 dní trvání MS již zcela vyprodána! Ale nČjaké lístky „zašité“ mám, kdyby byla náhodou chuĢ se na jih Francie vydat... Takovou návštČvnost ovšem v Rajské zahradČ nemíváme. VpravdČ ani žádné mistrovské výkony neþekáme. Když se podaĜí zopakovat nebo pĜekonat loĖskou bohatou úþast, nadšení a atmosféru, jsme naprosto spokojeni. Kdo pétanque nikdy nehrál, ten se to nauþí. Kdo již koule zná, vyzkouší si svĤj um proti jiným soupeĜĤm. A jak je s Novou Trojkou zvykem, disciplíny jsou nachystané i pro ty nejmenší. Pokud jste to letos o Svatodušní nedČli nestihli, tak si pĜijćte užít Den dČtí s pétanque rodinným turnajem pĜíští rok. A nebojte se, koule pro vás máme pĜipravené. Ŷ Karel Dohnal

Ĝehtaÿka je: a/ velikonoþní pomazánka z vajec a ĜeĜichy b/ kamarádka Kašpárka c/ nástroj k dČlání hluku Zvony na Velký pátek odlétají: a/ do UhĜínČvsi b/ do ěíma c/ na dovolenou V Norsku je velikonoÿní tradicí: a/ jedení co nejvČtšího množství þokolády b/ Ĝešení detektivek c/ koupel v ledovém severním moĜi Kĝesģanské Velikonoce se termínem shodují s: a/ židovským svátkem Pesach b/ muslimským svátkem Pašmína c/ slovanským svátkem Pašík Letnice jsou: a/ dČtská nemoc propukající zaþátkem léta b/ slavnost seslání Ducha svatého c/ speciální kojící vložky do podprsenky

Brepta se zajímá

-3-

o děti i maminky

Užijte si veĀer, o vaše děti se postaráme my!

Dárky pro projekt Mámy pro mámy…

Pyžámkové veþírky si v tomto školním roce vydobyly své místo mezi pravidelnými programy Nové Trojky. Jsou plánovány obvykle na první pátek v mČsíci a jsou mezi dČtmi i rodiþi stále oblíbenČjší. NČkteĜí pĜedškoláþci se nocování v Nové Trojce úþastní témČĜ pravidelnČ. NČkolik Pyžámkových veþírkĤ probČhlo v režii dvou sleþen, které vám teć Brepta pĜedstaví v malém rozhovoru.

Dobrovolnicím v Nové Trojce je velmi blízká pomoc potĜebným, a tak se sešly a vyrobily krásné látkové brože pro maminky pĜedþasnČ narozených dČtí, které pobývají dlouhé týdny v nemocnici. První tvoĜivé setkání probČhlo v listopadu 2011 a druhé v dubnu 2012. Látkové kvČtiny dostaly maminky na neonatologickém oddČlení u ApolináĜe a ve FN Motol. Filcové brože zatím na své pĜedání þekají.

Martina Zierisová: V Ĝíjnu devatenáctiletá kráska, studuje stĜední pedagogickou školu, sportovkynČ a kamarádka malých dČtí, modelka (má za sebou pobyty v MilánČ a fakt fotí, nekecám!) a budoucí topmodelka a zakladatelka neziskovek peþujících o malé dČti.

Na oddČlení nemocnic putovaly i darované obleþky nejmenších velikostí, které pĜinesly maminky do Nové Trojky na podzimní burzu.

Anna Kurzweilová: V listopadu osmnáctiletá gymnazistka, partygirl (Martina dodává, že to ona je taky!), jejímiž podivnými koníþky jsou poþty, chemie a tzv. kalení (organizované i spontánní). No, ještČ taky docela ráda tancuje a snowboarduje. A obþas dobrovolniþí v Trojce (na vČncích a pokud nČkam nejede i na Burze).

Pletené vČci pro maliþké do nemocnic jako první z Nové Trojky napletla úžasná „trojková“ duše Ivanka Dolejší. Poslední zásilku vyrobila paní Jana Blažejová, maminka „velké Lucky“, nejvČtší kamarádka Helenky KováĜové.

þím bychom tak zaÿaly… Jakpak jste se k Pyžámkovým veÿírkĥm dostaly? A: To bylo, jak jste potĜebovali záskok a máma nám to dohodila… No a nám se to zalíbilo. M: Budu za chvíli maturovat na stĜední pedagogické škole, a tak když mi Aniþka Ĝekla, abych do toho šla s ní, neváhala jsem… Jak to, že jste tak odvážné? Nebojíte se mít na starosti tolik malých dčtí? A (smČje se): VĤbec! Jezdíme na tábor a tam máme na starosti dČti bez rodiþĤ celé tĜi týdny! Jsme instruktorky, a to taky znamená, že se staráme o oddíl dČtí celý rok. Co nevidČt budeme vedoucí… M: DČti z Pyžámkových veþírkĤ jsou sice menší než ty na táboĜe, ale to mČ právČ baví! Mám malé dČti fakt ráda. Co je na Pyžámkových veÿírcích nejzábavnčjší? A: Že mĤžu pracovat se svojí nejlepší kamarádkou a ještČ to mám zaplacené. - Každá koruna je dobrá, kapesné moc velké nemám.̅ M: Že mĤžu být s Anþou a mĤžu si vyzkoušet to, co se uþím ve škole. (Aþkoli máme oficiální praxi ve školkách, tohle je víc doopravdy. A pĜes noc je to zase jiné.) Co je pro vás na veÿírcích nejtčžší? A: Ráno s dČtmi vstávat – v noci toho moc nenaspíme, pĜece jen musíme hlídat. A já si ráda pospím! M: VČdČt, jak se zrovna jmenuje Eliška -, a pak taky vychytat správný okamžik, kdy dát dČti v noci na noþník. A co nejvíc baví dčti? A: Nejvíc se tČší na veþeĜi („Opravdu?“ ptá se Brepta. „Fakt!“ dušuje se Anþa.) a pak do tČlocviþny… To s nimi klidnČ Ĝádíme hodinu i víc. M: Já mám zásobu rĤzných her, docela se mi daĜí dČti zaujmout – baví je tĜeba udČlat pavuþinu z klubíþka a pak ji podlézat… Ale je toho hodnČ, co je baví. Neumím vybrat jen jednu vČc. No a co byste chtčly ĝíct nakonec? A + M: TČšíme se zase v záĜí. (Teda jestli nás budete chtít – my pĜijdeme urþitČ!) Ŷ Jolana Kurzweilová

̅Jako vyvážené periodikum se budeme muset zeptat rodiþĤ na jejich názor na tuto otázku...

Velké speciální PODċKOVÁNÍ patĜí Jance RĤžiþkové, která již našila nespoþet prostČradýlek do inkubátorĤ, polohovátek, zavinovaþek na mašli þi zip, napletla obleþky nejmenších velikostí. Loni byla vyhlášená Dobrovolnicí Prahy 3, má velké srdce pomáhat. NemĤžu nezmínit svĤj zážitek z Velikonoc, kdy jsem byla u ApolináĜe pĜedávat vČci pro oddČlení; pĜišla jsem na ARO a JIP a všechna ta miminka v inkubátorech byla zachumlaná v zavinovaþkách od Janky RĤžiþkové a na oddČlení IMP byly dČti pĜikryté peĜinkami, které šila taktéž Janka. Byl to velmi krásný pocit. Projekt „Mámy pro mámy“ vznikl v obþanském sdružení NEDOKLUBKO z potĜeby nás všech, kteĜí cítíme, že pĜedþasné narození je pro rodinu i miminko obrovskou zátČží a sebelepší lékaĜská péþe nedokáže zmírnit všechny jeho dopady na psychiku a vztahy v rodinČ. Každým rokem se v ýeské republice narodí témČĜ osm tisíc miminek dĜíve, než by mČlo a musí þasto nČkolik prvních týdnĤ i mČsícĤ svého života prožít v inkubátoru. Pro rodiþe jsou první týdny velice psychicky nároþné. PĜedevším maminka trpí pocity beznadČje, selhání, bezmoci, sebeobviĖování, strachu radovat se z narození miminka. V tento þas se i zdánlivČ malá pomoc, mĤže stát v srdci obdarovaného pomocí nezmČrnou a projev pochopení a empatie dokáže nesmírnČ povzbudit a potČšit. Každý z nás má tuto zázraþnou schopnost – udČlat lidi okolo sebe šĢastnČjšími… Toto je hlavní myšlenkou nedoklubkového svépomocného projektu: malými vlastnoruþnČ vyrobenými dárky potČší maminky (babiþky, dČti – kdokoliv ochotný pomáhat) „zvenku“ ty maminky, které zĤstávají v nemocnicích s prázdnou náruþí a vydČšeným srdcem. Ŷ Andrea Dohnalová (koordinátorka o.s. Nedoklubko)

Brepta pőedstavuje

-4-

DOBROVOLNICE

Kdo je kdo aneb Koho v N3 potkáváte, ale vlastně o něm skoro nic nevíte Štěpánka Nikodýmová Je lektorkou páteþní školiþky a maminkou þtyĜleté Pepinky. ěíká o sobČ: „Jsem ulítlej Blíženec.“ Narodila se na SmíchovČ, kde své dČtství prožila v úzkém spojení s tamní romskou komunitou. Vystudovala gymnázium s výtvarným zamČĜením a VŠ pedagogickou, obor výtvarná výchova a pedagogika. ŠtČpánka je odbornice na obrazy, pracovala v galerii, výtvarná a umČlecká þinnost vĤbec ji provází celým jejím životem. Vedla mnohé výtvarné kroužky, pracovala u filmu jako skriptka, dČlala produkci u fotografa, pracovala také jako výtvarná asistentka u zdravotnČ postižených dČtí. Brepta si nemohl nevšimnout, že ŠtČpánka svou práci miluje, ale taktéž si nemohl nevšimnout, že neménČ miluje þas, kdy má volno a mĤže si ulítnout za svými koníþky. A tČch z rukávu ŠtČpánka sype celou haldu. Šest let se vČnovala stepu, ale tanþit umí i lidovČ a modernČ, klidnČ si i zabaletí þi protáhne tČlo pĜi moderní gymnastice. Je velmi pohybovČ nadaná, skvČle a pĜedevším rychle lyžuje. ěíká: „Rychle lyžuji proto, že bych chtČla umČt létat.“ A z lyží se rázem vyzuje a už jedním dechem popisuje, jak miluje moĜe, sluníþko a teplo, potápČní a ryby a sbírání kamenĤ, kterými si posléze plní byt. Je to živel a líbí se jí živoþišní muži typu Johnnyho Deppa, George Cloonyho þi Ivana Trojana. Ráda spí, nesnáší nedČle, nerada vstává a Ĝídí se heslem: „Chodím pozdČ spát a chci si poĜád hrát“. Furt poslouchá nČjakou hudbu, miluje mláćata, žirafy (ty jejich rĤžky) a je arachnofobiþka. Jejím snem je mít hodnČ dČtí a naložit je do mikrobusu a objet s nimi celý svČt. A urþitČ by s sebou vzala i toho nejsprávnČjšího a nejulítlejšího chlapa na svČtČ.

Alena Cikánková Žena s ještČ horkou dobrovolnickou smlouvou a hlavou plnou dobrých nápadĤ se narodila ve znamení Ryb a má doma sympatického manžela a dvČ hodné dČti, þtyĜletou Haniþku a roþního Jeníka. Podílí se na tradiþních akcích (burza, Rybka, Velikonoce) a od záĜí spolupovede dopolední program pro 1–2leté mrĖousky. ěíká o sobČ: „Jsem pĤvodnČ Vinohraćanka, nyní Žižkovanka.“ NavštČvovala MŠ v Libické a paní uþitelky, které tam tehdy mČla, má nyní i její dcera Haniþka. Vystudovala StĜední zdravotnickou školu a poté VOŠ v oboru porodní asistentka, pracovala v podolské porodnici, ale záhy odešla pokraþovat ve studiu

do ýeských BudČjovic, a to na ZdravotnČ sociální fakultu, kde vystudovala obor rehabilitaþní péþe. Ale ani to nenaplnilo jejího bohatého studijního ducha a vrhla se na Pedagogickou fakultu UK, kde se v oboru speciální pedagogika zamČĜila na psychopedii. V dobČ studií absolvovala školení pro vedoucí táborĤ pro dČti se zdravotním postižením, spolupracovala s neziskovou Asociací rodiþĤ a pĜátel zdravotnČ postižených dČtí, seznámila se s problematikou sluchovČ postižených a okologicky nemocných. Ája toto skromnČ shrnuje slovy: „Školení, pĜednášky, tábory.“ Pracovala jako sociálnČ právní poradkynČ v DomovČ dĤchodcĤ, vČnovala se projektĤm EU v Národní radČ osob se zdravotním postižením. Ovšem nejen prací živ je þlovČk a tak Ája Breptovi na sebe prozradila, že se svým (tehdy budoucím) manželem „za mlada“ procestovali hezkou Ĝádku zemí. Líbilo se jim napĜ. na UkrajinČ, v Rumunsku, Nepálu, Maroku. A dnes? „Co mám dČti, více se o sebe bojím. Snowboard už asi vynechám úplnČ, lyže snad dám, a až budou dČti vČtší, vrhneme se celá rodina opČt na naše milované cestování.“

Eva Bőešřovská Eva, jež se donedávna honosila krásným pĜíjmením Kartáková, kraluje stĜedeþním trojkovým dopoledním, kdy vyluzujíc magické tóny na svou flétnu podmaĖuje si srdce, duše i mozky nejednoho mrĖouska. Aþ je dle zvČrokruhu praktickým Kozorohem, neušlo všudypozornému Breptovi, že její duši omývají též vody volnomyšlenkáĜského VodnáĜe. Eva je maminkou skoro dvouletého Lojzíka a druhé dČĢátko už na sebe také nenechá dlouho þekat. Narodila se v KarlínČ a nyní je již tĜicet let vČrna krásnému bydlení na FloĜe. Vystudovala gymnázium Pražaþka, rok a pĤl studovala na matfyzu a poté šla do slova a do písmene na mateĜskou s bráchou. To tu Brepta ještČ nemČl, tudíž nechápavČ pozvedl oboþí a Eva pokraþovala a vysvČtlovala: „Mám þtyĜi mladší bratry a jelikož maminka hodnČ pracovala, šla jsem na mateĜskou já, abych jí pomohla.“ Po této mateĜské odboþce Eva vystudovala ýVUT obor konstrukce a dopravní stavby, absolvovala též doktorandské studium a zaþala pracovat jako projektant silnic. Také pomáhala v rodinné firmČ i s výchovou mladších bratrĤ. Od dČtství je její vášní hra na flétnu, hraje v orchestru Akademie vČd. Její druhou a taktéž velkou zálibou je hledání kešek, þemuž holduje spolu s manželem. Evin manžel je jednak velmi vysoký a pohledný muž a jednak veliký milovník vlakĤ, pražcĤ, výhybek a všeho, co se železniþní dopravy týká. Breptu snad tudíž ani nepĜekvapuje, že Eva svĤj sĖatek stvrdila na nádraží a celý její manželský život ujíždí v duchu motoráþkĤ, rychlíkĤ a jízdního Ĝádu ýD. I v tomto pravidelném rytmu si najde þas na své další záliby, jimiž jsou divadlo a douþování matematiky. Eva Ĝíká: „VlastnČ nejvíc ze všeho mČ baví uþit.“ pokraþování na další stranČ

Brepta pőedstavuje

-5-

Štěpánka Illichová Nová mladá þerstvá posila dobrovolnického týmu, autorka letošní podoby Morany, kulis pro trojkové tradiþní akce a po nČkolik mČsícĤ pondČlní odpolední služba v hernČ (spolu s Aniþkou). ŠtČpánka je dle svých slov: „Býk kreativec alias dáma v podhradí.“ (RozumČj – je narozena ve znamení Býka, je kreativní a miluje Karlštejn.) Má neménČ kreativního syna Jakuba (8 let), který v Trojce mimo výrazového tance navštČvuje skoro všechny možné kroužky. Bydlela s rodinou na ŽižkovČ, nyní je šĢastná v domku v HrdloĜezích, odkud to má blízko do pĜírody, k Ĝece Rokytce a k nutriím, ale i do Nové Trojky je to slabá þtvrthodinka, inu co víc by si þlovČk mohl pĜát. ŠtČpánka vystudovala návrháĜství a design na VOŠ odČvní a ve svém oboru pracovala pČt let. Jeden rok žila v NČmecku, kde se dostala k bytovému designu, což se jí stalo osudným a v této sféĜe nyní pracuje už 15 let. Má vlastní ateliér, šije na módní pĜehlídky, pracuje jako soukromník, má ráda svou volnost, je plná nápadĤ a je veselá. Brepta se v její spoleþnosti cítí dobĜe, ŠtČpánka se opravdu ráda smČje. A o sobČ prozrazuje, že má ráda vyjížćky na kole, ranní bČh podél Rokytky, zvelebování rodinného hnízdeþka a výlety. S rodinou projela autem ěecko, ale nedá dopustit ani na tuzemské luhy a háje, fatální je pĜedevším pro syna Jakuba JeštČd. „Kuba JeštČd miluje od dvou let. Jezdíme tam s koly, kolobČžkami, ubytujeme se pĜímo tam a užíváme si sílu tohoto nevšedního místa.“ Brepta je okouzlen a naplnČn pĜíbČhy a sny tČchto nevšedních trojkových žen a chce se mu volat: „Mám úžasné kandidátky na tyto ministerské posty: kulturu, zdravotnictví, dopravu a vnitro.“ Ŷ Zuzana Sadílková

Poradci v Nové Trojce Poradce je v Nové Trojce velmi dĤležitá osoba – když jste v koncích, mĤžete pĜijít za ním, za poradcem, a vše bude vyĜešeno. No… tak takhle úplnČ to není, ale pĜece. Doopravdy je to tak: právní, osobnostní, výchovné þi ryze praktické problémy (s kojením, fyziologickým vývojem dČtí i napĜíklad s danČmi) teć není tĜeba Ĝešit na místech oficiálních, s dlouhou þekací dobou. MĤžete se zkusit poradit u nás, kde to znáte, v soukromí a zcela nezávaznČ. MĤžete svĤj problém vyĜešit nebo se mĤžete posunout dál, k dlouhodobé spolupráci s naším odborníkem nebo s nČkým z jiného ranku – náš poradce vás umí i nasmČrovat k další pomoci. A kdo jsou ti naši tajemní poradci – tedy, pĜiznejme si to, vČtšinou poradkynČ? PĜedstavím vám první þtyĜi.

PORADCE A DOBROVOLNICE

Mgr. Jana ÿešková – krásná a rázná blondýna, maminka dvou dČtí, dlouholetá návštČvnice Nové Trojky je opravdová odbornice na dČti – umí pracovat s tČmi, které mají problémy s chováním nebo uþením, umí poznat, které potĜebuje další odbornou diagnostiku, a umí bájeþnČ utČšit rodiþe. A že je tak dobrá, u její poradny se dveĜe netrhnou. Marika Pithartová je maminka dvou dČtí, zdravotní sestĜiþka, která pomáhá Ĝešit problémy spojené s kojením, umí nauþit používat šátek na nošení miminek a bude z ní, doufejme, i dula – a má vĜelý vztah ke zdravé výživČ, k Jance a Matíkovi a taky k Ferdovi, víle Amálce a dalším veþerníþkovým postaviþkám, pravidelnČ se vtČlujícím do její malé dcery Elišky,… pardon, do pejska. Ing. Ludmila Hájková – milá a kĜehce vypadající paní našeho „dČdeþka“ Hájka, ekonomka a vedoucí referátu z finanþního úĜadu v þerstvém dĤchodu své znalosti daĖových pĜedpisĤ a nástrah dala do našich služeb. Ukazuje se, že úĜedního šimla krotí velmi šikovnČ. Problémy spojené s mateĜskou a povinnostmi a možnostmi s ní souvisejícími Ĝeší taky s nadhledem. A nezapomíná pĜitom ani na své dcery a vnuky…

Mgr. Vlastimil JaneĀek – stateþný altruistický právník, zatím jediný muž mezi poradkynČmi. Aþkoliv radí zejména v oblasti práva rodinného, jeho hlavní doménou je právo trestní. Jeho koníþky jsou vesmČs známy: je myslivec (a vĤdce celé smeþky Malých mysliveþkĤ), má rád italské rizoto (nejlépe ozdobené snítkou þerstvé petrželky) a zelenou barvu miluje i ve stavu tekutém… Máme ho rádi. Další poradkynČ pĜedstavíme v pĜíštím þísle Brepty, abyste se mČli naþ tČšit. Ŷ Jolana Kurzweilová

Mnoho let s Novou Trojkou Bylo to už dávno, ani pĜesnČ nevím kdy, asi tak pĜed osmi, možná i devíti lety. Zavolala mi kamarádka Karolina s tím, že nás odpoledne s dČtmi navštíví a pak mĤžeme jít spoleþnČ do Nové Trojky na tvoĜivé odpoledne. Sama bydlela v Holešovicích a jezdila s dČtmi na Žižkov do Trojky za kamarádkami Danielou a Martinou. To odpoledne jsme byli v Trojce poprvé a pak ještČ mnohokrát a už jsme tam chodit nepĜestali. Kluci tam zaþali chodit do kroužku keramiky k Lucii a EvČ a pozdČji i na flétnu. Já s tĜetím na Pilates pro tČhotné, na Batolátka a cvíþko, teć i do trojkové Školiþky. Nová Trojka je prostČ super nalévárna skvČlých zážitkĤ, pĜátelské atmosféry a fajn lidí. Díky moc, Nová Trojko! ŷ Jana Thielová

Brepta vyzvídá

-6-

Na redakþní poradČ Brepty jsme se dohodly, že udČlám velký rozhovor s Radimem Procházkou. Je to zajímavý muž, k Nové Trojce má blízko, a to nejen pĜes svou ženu Evu, která je dlouholetou trojkovou lektorkou keramiky. ěíkala jsem si, že by to pro mne nemČl být problém, koneckoncĤ Radim je mĤj kamarád, a tak k nČmu zajdu na pár dvojek a budu to mít v kufru. Nebo v compu. Nebo vlastnČ na mnoha hustČ popsaných papírech. A jak to vlastnČ celé nakonec bylo? Proces zrodu byl velmi postupný a nelehký. Jednak filmaĜi nedisponují dostatkem volného þasu a jednak samozvané novináĜky mají pocit, že takový rozhovor sfouknou za dvČ tĜi hodinky sakum prdum...

MEZI VIP OSOBNOSTMI

Lásky Radima Procházky

První setkání: PĜicházím do starého bytu rodiny Procházkových na Chmelnici, Radim se mi omlouvá, že je obleþen jen tak podomácku, usadí mne do sedaþky vzornČ uklizeného obýváku a rozlije do sklenek bílé víno...

kina. A on chtČl. Šli jsme na W. Allena. My jsme spolu nikdy nechodili. Hned jsme spoleþnČ na koleji zaþali žít.) Kdo z vás dvou chtčl mít „tolik“ dčtí? Byla v tom nčjaká dohoda, pĝemlouvání, kompromis, nebo je to včc náhody? Eva chtČla dČti víc a dĜív. Já chtČl dČlat hodnČ filmĤ, Eva hodnČ dČtí. Myslím, že tohle záleží víc na ženČ, i kdybych byl s jinou, která by chtČla tĜeba jen jedno dítČ, neukecával bych ji. U nás víc rozhoduje Eva, urþitČ ji to nČkdy štve, chtČla by, abych v rodinných otázkách rozhodoval i já. Naše dČti plánované moc nebyly. Jejich poþet už je zĜejmČ koneþný, i když nikdy neĜíkej nikdy...

Radime, toto je mĥj vĥbec první velký rozhovor, nebojíš se toho?

(Eva: ChtČla jsem mít tĜi dČti hned za sebou. Byla jsem vždycky tolerantní k RadimovČ práci a chtČla jsem toleranci i od nČho. MČl ohromný pracovní zápĜah, prožíval intenzivní život, natáþel první celoveþerák, do toho už bylo tĜetí dítČ na cestČ, pĜi premiéĜe byl našemu Honzíkovi rok. Každý mČl tu nároþnost jinou, on natáþení, já rodinu. Nauþila jsem se být samostatná, dČti jsou vČtší a Radim už na sobČ necítí takovou tíhu.)

Nebojím.

Jaká je vlastnč Eva?

Jak jsi na tom vlastnč s rozhovory, poskytuješ je rád?

Inteligentní, vtipná, hodná, pĜátelská, má smysl pro humor, je empatická. Pochopí mé problémy z práce, umí mne podpoĜit. Je temperamentní, vĤdþí, charismatická, má v sobČ tajemství. DobĜe se s ní diskutuje, když si povídáme v klidu, shodneme se, v dobrém slova smyslu se ovlivĖujeme. PĜi divoké diskusi mČ pĜeválcuje svým temperamentem, mám z ní skoro strach, aby mi neublížila. Vyhrává hlukem.

Pţsobím jako osvětový Āinitel

K mé práci to patĜí. Výroba filmĤ je velmi nákladná záležitost, a když chceme, aby o nás bylo slyšet, musíme dávat rozhovory, propagovat svá díla a vlastnČ mČ to baví, rád vysvČtluju, co obnáší mĤj obor produkce; je tĜeba také lidi ovlivnit správným smČrem, upozornit je nejen na svou práci, ale i obecnČ na dobré filmy, které si zaslouží jejich pozornost. V tomto smyslu pĤsobím jako takový osvČtový þinitel. Proÿ myslíš, že si Brepta vybral k rozhovoru právč tebe? Hmm, myslím, že má žena Eva o mnČ v Trojce þasto hezky vypráví a tím mi vytvoĜila jakousi gloriolu. ZĜejmČ vás zajímá mĤj pohled, abych Eviny informace uvedl na pravou míru. Pojí tč s N3 i nčco jiného než tvá žena Eva? Nové Trojce velice fandím, líbí se mi komunitní koncept centra. Obdivuji nadšení pĤvodních zakladatelek a to, že je tato idea pĜežila. Trojka podle mého nabízí jakousi širší kvalitu, nejde jen o to, že si dČti mají kde pohrát a matky kde pokecat. V dnešní dobČ zamČĜené na výdČlek a výkon je toto prostor, kde se pracuje þasto svépomocí, ale souþasnČ velmi kvalitnČ. Cením si Edity, ona je opravdu skvČlá následovnice svých pĜedchĤdkyĖ.

Nikdy jsme spolu nechodili Jak jste se s Evou seznámili a ÿím tč okouzlila? Včdčl jsi hned, že je to právč „ta žena“? Seznámili jsme se v hospodČ na koleji HvČzda (v Praze na Bílé hoĜe). Náš první fyzický kontakt vznikl pĜi semifinále ME ve fotbale v roce 96. Okouzlovala mČ postupnČ a okouzluje mČ þím dál tím víc, je to stále intenzivnČjší. Že je ona ta pravá, jsem rozhodnČ hned nevČdČl. Eva prodávala lístky v kinČ, mČla daleko vČtší zájem o film. Mohl bych Ĝíct, že byla krásná a inteligentní, ale ten její zábČr v oblasti filmu... PostupnČ jsem zjišĢoval, jak je úžasná, a po deseti letech jsem to zjistil definitivnČ. (Evin komentáĜ: Radim mČ ve fotbalové euforii povalil, prostČ na mne skoþil. Pak jsme se pĜes letní prázdniny nevidČli a v záĜí jsem mu nechala na dveĜích pokoje na koleji lísteþek, jestli by nechtČl jít do

A jaký jsi ty? Jsem ambiciózní, soutČživý, rád poznávám nové lidi a vČci, rád jdu s kĤží na trh – to souvisí s mým oborem. Jsem pĜející, pĜátelský, nekonfliktní, emancipovaný, pĜeju ženám v práci i v domácnosti. Ale teda neperu, nežehlím a tak, to ne. Eva je uþitelsky dominantní, to je pro mne dobrý, ale tĜeba dominantní režisérka – to mne celkem odpuzuje.

Děti mi pőerţstají pőes hlavu Kdo z dčtí se ti nejvíc podobá? Asi Pája, je všestrannČ talentovaná, pohotová, má velkou fantazii. Haniþka i Honzík jsou vlastnČ taky dost po mnČ, Honzík svou zamyšleností a dlouhou výdrží u nČjaké þinnosti. U Vojty se to asi zatím nedá moc poznat. Nejde úplnČ pĜesnČ rozdČlit, kdo je po EvČ a kdo po mnČ. ýtu dČtem poezii, tĜeba Šruta, líbí se to jim i mnČ. A momentálnČ u mne pĜevládá pocit, že mi dČti pĜerĤstají pĜes hlavu. Myslím, že se máme rádi, ale nČkdy je nedokážu zkrotit. Eva má daleko vČtší autoritu, dokáže být hodná i zlá tak, aby tomu dČti rozumČly. Jak bys popsal svĥj život? HroznČ to utíká. RozdČlil bych to na stres z práce a klid s rodinou na chalupČ. Ovšem práce mne vČtšinou stíhá i na dovolené, ale nestČžuju si. Že mám život nabitý událostma, považuju za normální. Jsem spokojený. TĜeba teć se budeme stČhovat a den pĜed stČhováním i den po nČm mám premiéru nového filmu Karla Vachka TmáĜ a jeho rod. Mám pocit, že u nás vždy události pĜicházejí v nČjakém balíku – úspČchy v práci, další dítČ a tak dokola.

Brepta vyzvídá

-7-

MEZI VIP OSOBNOSTMI

Druhé setkání: PĜicházím do nového bytu ProcházkĤ na

Jaké jsou vlastnč Radimovy oblíbené filmy?

Vápence, vítá mne Eva, Radim se zdržel na pracovní schĤzce, je dost pozdČ veþer, nejstarší z dČtí Haniþka už spí, Vojta s Honzíkem skoro spí, Pavlínka ještČ o pĤl dvanácté sedí na záchodČ; Eva mne provází novým bytem, naþež mne usazuje na terase s nádherným výhledem na Žižkov a nalévá mi þerstvého þerveného moravského vína, kterého ten veþer vypijeme... hodnČ...

Radim moc filmĤ nezná, to já se v tom orientuju mnohem víc. Dokáže zasvČcenČ mluvit o filmu, pĜitom poplete jeho název. No, má rád Monty Python, Woodyho Allena, zprávy na ýT a teć, když jsme se stČhovali, tĜikrát zkouknul Kulový blesk. A co hudba, knihy? Neĝíkej, že Radim nic neÿte a neposlouchá. Ale jo, má svého oblíbence, þte knihy Michela Houellebecqa. A poslouchá Vltavu a Karla Kryla. Co se líbí tobč? Z filmĤ Vláþilova Markéta Lazarová a Údolí vþel. Dále Zapomenuté svČtlo, Kulový blesk, Frankie a Johnny. Mám ráda Jarmusche, Kaurismäkiho a Kieslowskeho. Z hudby bych vybrala Hegerovou, Nohavicu a Vivaldiho a nadšenČ þtu vše od A. Christie, od Oty Pavla mám nejradši Jak jsem potkal ryby, Londonova Tuláka po hvČzdách, SbČratele od Johna Fowlese bych dala asi na špici svých oblíbených knih. ýtu víc než Radim. Ještč jsem se chtčla zeptat na kauzu Radim a knihovna na Chmelnici…

Když Radim potkal Roberta, vznikl film Ahoj Evi, budeš mi nyní odpovídat za svého manžela. Cítíš se spíše jeho alter egem, nebo tiskovou mluvÿí? Když si tedy mám vybrat, budu jeho tiskovou mluvþí. Ĝekneš mi, co Radima formovalo v dobč jeho dospívání? UrþitČ to byl sport. RadimĤv tatínek byl velký sportovec, hrál volejbal. Radim se ho snažil následovat, vČnoval se plavání, bČhu na lyžích a stolnímu tenisu, to ho velmi bavilo. PĜedevším je však spojovalo nadšení pro šplhání po horách, v Radimových deseti letech ho otec vzal poprvé do Tater a loni Radim vylezl na Gerlachovský štít, aby na jeho vrcholu rozprášil þást popela ze svého tatínka. Otec je klíþová postava, Radim se mu chtČl co nejvíc pĜiblížit. A k umČní ho zase vedla jeho maminka, díky ní získal vztah ke knihám a umČní obecnČ.

To je jednoduché. Radimovi prostČ vadilo, že by mČla zaniknout knihovna na Chmelnici a místo ní tam být nČjaká blbá herna, tak spolu s dalšími lidmi uspoĜádal petici. Politici naštČstí vyslyšeli hlas lidu a knihovnČ pomohli. Sešlo se to ještČ s jinou peticí proti snaze postavit megabord na rohu ulice, tam to naštČstí pozastavila ještČ pĜed odevzdáním podpisĤ policie, podle které billboard ohrožoval bezpeþnost dopravy. Když se Radim do nČþeho dá… A co vy a Nová Trojka? Tvrdím, že mi Trojka zachránila manželství. V období, kdy Radim dČsnČ moc pracoval, byl tvĤrþí, plný nápadĤ, já se starala o dČti a rodinu. PotĜebovala jsem si najít nČco, co by mi pomohlo vytvoĜit rovnováhu mezi péþí o rodinu a mnou samou. Našla jsem si Trojku, zaþala jsem jedním keramickým dopolednem pro rodiþe a dČti, objem hodin se postupnČ navyšoval a Radim mČ vždycky podporoval. Ale to bylo dĜív, dnes mám pocit, že z celé Trojky už Radima zajímá jenom Vlastík. Líbí se mu, že tam jsou i další chlapi. Dčkuji za rozhovor! Ŷ Zuzana Sadílková

Co Radim gymnazista a posléze žurnalista? Radim je velmi pilný a pracovitý. Vliv na nČho mČla tĜídní profesorka. Klíþové je pro nČj být nČþeho souþástí. Pracoval v gymnaziálním þasopise, proto chtČl studovat žurnalistiku, ale na pĜání rodiny podal pĜihlášku i na práva. Nakonec se dostal na obČ školy, ale prosadil si žurnalistiku. Už za studií pracoval v ýT jako zprávaĜ, kde se seznámil s Robertem Sedláþkem, a to bylo velké osudové setkání. Vymysleli si spolu první film „Skinheads“, dČlali pro F. Feniþe Cestománii a dokumenty pro ýT. Když skonþil novinaĜinu, zaþal studovat na FAMU a souþasnČ pracoval v HospodáĜských novinách. To už jsem þekala Haniþku. Když Radim potkal Roberta, vznikl film. AlespoĖ tedy urþitČ jejich další mnohaletá spolupráce. A na FAMU? Na FAMU Radima okouzlil Karel Vachek, stal se pro nČho jakýmsi filmovým guru. Další dĤležitou osobou se mu stal Petr Fišer. Radim chce vždy tvoĜit pár, pracuje v tandemu, tvoĜí skupinovČ, tak to mČl vždycky.

Radim Procházka – narodil se 22.1.1975 (VodnáĜ) ve VyškovČ, má o þtrnáct let staršího bratra a o tĜináct let starší sestru. Vystudoval gymnázium ve VyškovČ, na FSV UK obor žurnalistika a masová komunikace, na FAMU obor dokumentární tvorba. Živí se produkováním a režírováním filmĤ. Je 11 let ženatý, má manželku Evu a dČti Haniþku, Pavlínku, Honzíka a Vojtíška. VýbČr z filmografie: 2011 Rodina je základ státu (r. Robert Sedláþek) 2011 TmáĜ a jeho rod (r. Karel Vachek) 2010 NejvČtší z ýechĤ (r. Robert Sedláþek) 2010 Drnovické catenaccio (r. Radim Procházka) 2009 Náš první hospodáĜ (r. Radim Procházka)

Breptovy objevy

-8-

Moje velké děti

S JOLÿOU

ÿarodějnice a já

Když prší, nosím deštník. TČžké krabice s korálky, dráty a kleštČmi vozím v kriplkáĜe *. Chodím þĤrat þastČji než jednou za dvanáct hodin. Mažu se proti sluníþku. Nosím spodní košilky a trika zakrývající oblast kĜíže. Noviny (a trojkový program) si dávám tak daleko, abych ta mrĖavá písmenka pĜeþetla. V kuchyĖském studiu chci po asistentce prodeje návrh kuchynČ podle svých pĜedstav. VaĜím fazolky a špenát. A mám sedmnáctiletou dceru a þtrnáctiletého syna, kteĜí vČdí, že: … deštník v dešti nosí jen ti nejvČtší trapáci. … si mám ke kriplkáĜe koupit ještČ dĤchodky, aby byl obraz zoufalství úplný. … si mám poĜídit plínu. … budu vyblitá. … mi bude vedro. … si lidi budou myslet, že jsem stará a prd vidím. … jsem hnusná na prodavaþku. … se má jíst zdravČ, ale nesmí v tom být fazole, špenát, paprika, kukuĜice, þesnek, hrášek, kvČták ani dýnČ. Taky se už tČšíte, až vaši malincí miláþci koneþnČ trochu vyrostou? Ŷ

Jolana Kurzweilová

* kriplkára = normální, úplnČ normální taška na koleþkách zakoupená u VietnamcĤ -

Když lektorka ochoőí TĜíleĢáci se scházejí, maminky je vedou do malé herny – toho þasu hudebny pro kurz Muzikantská pĜípravka. S dĤvČrou otevírají dveĜe a hrnou se dovnitĜ – a ouha, není tam jejich Kristýnka, studentka sborového zpČvu a sama skvČlá zpČvaþka, ale úplnČ jiné ženské. No jo, Kristýnka je nemocná a Martina, šikovná klavíristka a skoroabsolventka stĜední pedagogické, která ji ochotnČ zaskoþila (Martina z Pyžámkových veþírkĤ, kdybyste poĜád ještČ nevČdČli) je pro dČti pĜece jenom nová sleþna. A tak Baruška odmítá vstoupit, Petr nechce Ĝíci ani slovo a Kája se dokonce chystá breþet… DvČ maminky se usazují na schĤdcích a koukají, co z toho všeho bude. Jako hlavní osoba pĜes kroužky v tom Martinu nemohu nechat. Sedm malých tĜíleĢákĤ, dvČ maminky a Martininy trochu rozšíĜené oþi mluví jasnČ. A tak zaþíná Muzikantská pĜípravka se dvČma lektorkami. Návod a plán hodiny od Kristýnky máme, o to nic. Ale jak na to, když jedna z lektorek vĤbec, ale vĤbec nemá hudební sluch a zpívala pĜed lidmi naposledy v osmé tĜídČ, a to z donucení pod hrozbou trojky z hudebky? PĜiznám se vám, nevím už pĜesnČ, co se dČlo. Zato vím, že mi po zádech tekl þĤrek potu a ruþiþka na hodinách se pĜestala hýbat. A pamatuji se taky, že dČti zpívaly a tloukly do Orffových nástrojĤ jako o život, Martina hrála jednu písniþku za druhu a že nakonec zpívaly o traviþce zelené i maminky. A pĜivedly dČti i pĜíštČ, když už tam mČly zase svou Kristýnku. Druhá hodina, s vČtšími dČtmi z Malých muzikantĤ, se už obešla bez mé asistence a byla díky tomu po hudební stránce zcela bez chybiþky. Ale Ĝeknu vám, kdyby se rozdávaly trojkové medaile za odvahu, vím, kdo by mČl nárok! - Ŷ Jolana Kurzweilová

Na dovolenou odjíždím v pondČlí, je pátek, nemám nic sbaleno a pĜede mnou dopolední hlídání dČtí v Parapleti, odpolední ýarodČjnice v ZahradČ, sobotní práce na pĜestavbČ našeho nového bytu a nedČlní balení a poslední nákupy (Bože! Nemám plavky!). V pátek veþer je þást úkolĤ za mnou. Sedím u ohnČ, Markéta mne zásobuje pivem a jsou tam i buĜtíky… KoneþnČ chvíle klidu. Na sobČ mám ještČ þarodČjnický kostým i s malbou na obliþeji. Vtom pĜichází jedna z dobrovolnic, taková milá holka mimochodem, a hezky se na mne usmívá: „To je dneska pĜíjemný, odpoþinkový den, co?“ navazuje konverzaci. „No já si odpoþinu až teć veþer, ještČ dopoledne jsem hlídala dČti,“ odpovídám. A pĜichází šrapnel. Ajaj. Dobrovolnice se na to ani nenadechne, zhodnotí mČ zkušeným okem a s chápavým úsmČvem se bezelstnČ zeptá: „VNOUýATA???“ A mnČ padá þarodČjnická brada. Je to v prdeli. NeĜíkej, Brepto, že se sem to slovo nehodí! I v Lidovkách se smí jednou za rok objevit. A tady je více než na místČ. Takže vypadám na šedesát? „No, víš, mnČ je teprve“ … sakra, asi to sem ani nemĤžu napsat…, tak jo, jsem roþník šedesátý osmý. I dobrovolnice zjevnČ pĜemýšlí co teć. „No ale to by klidnČ už šlo,“ pĜidává polínko do už tak dost rozhicované konverzace. Nevím už, co jsme Ĝíkaly dál – asi jsem se ji snažila pĜesvČdþit, že jsem nemČla dČti ve dvaceti a ani moje dcera to nemá v úmyslu, pak jsem bČžela vydrbat si þarodČjnické nalíþení z obliþeje (že by snad proto…?) a nakonec vyprávím tragickou/veselou historku kamarádce. „No jo, no, proti tČm tĜicetiletejm holkám už holt jsi tak trochu – starší,“ praví pobavená Zuzanka a já si dávám pĜedsevzetí: Dcera je pouþená dost i syn, ale pĜece jen – doma bude další pĜednáška. Já jim dám VNOUýATA! A víte co? Když jsem pak jela domĤ tramvají a sleþna mne chtČla pustit sednout v domnČnce, že moje kila na bĜiše navíc znamenají jediné, nenaštvalo mČ to. SvČt je zase v poĜádku! Ŷ Jolana Kurzweilová

Breptovy srdeĀní záležitosti

-9-

RţžiĀkovi: Zamilovaní i po letech Znají se ze Skautu. Janky oddíl (Sedmiþka) a HonzĤv (PČtka) spoleþnČ leccos zažily. Dohromady se z nich dalo víc než 20 párĤ. Díky tomu mají dodnes tolik spoleþných styþných bodĤ – výlety, pĜírodu, sporty, nekouĜení… Na svatbČ kamarádky si pĜi vzájemném výslechu pĜiznali svoje slabé stránky. Tam si jejich náklonnosti všimli kamarádi, jen Honzovi to úplnČ nedocházelo. „MnČ se nic neĜekne, já se všechno dozvím jako poslední,“ komentuje to. První pusa byla 12. þervna 2004 v Riegerových sadech, pod stromem, slunce pálilo, schylovalo se k bouĜce, Janka mČla na sobČ sandály a šaty, do kterých se už dávno nevejde. O ruku Honza Janku požádal 1. kvČtna. Jen tak ledabyle navrhl, aby Janka otevĜela Kinder vajíþko. Vypadl z nČho zásnubní prstýnek. Romantika. Jenže tohle byla dobĜe pĜipravená akce – originální nápad, prvek pĜekvapení. „Bál jsem se, aby ho Janka neztratila,“ Ĝíká Honza. „Nosil mi vajíþka celkem þasto, tak jsem žádnou zradu neþekala. Na Kinder vajíþku nebylo nic podezĜelého.“ Svatba byla 7. záĜí 2007. PĜi odpovČdi na tuhle otázku Honza dlouze pĜemýšlí, Janka na nČho zamilovanČ hledí a trpČ-livČ vyþkává. Nakonec to datum Honza vyĜkne správnČ. Bydlí spolu na hranici Žižkova a Vinohrad, ale trvají na tom, že jsou ze Žižkova. Mají 2 kluky – Matíka a Damíka. Janka na mateĜské studuje Pedago-gickou fakultu UK, Honza pracuje v IT oddČlení T-mobilu.

SpoleĀné vášně RĤžiþkovi jsou milovníci deskových her. Když se rozbíhal porod Matíka, tak hráli Osadníky z Katanu (byla to zbrusu nová karetní varianta, kterou dostali na Vánoce). Janka vyhrála. Pak si šla dát vanu a ráno se Matík narodil. Tuhle hru tedy taky Janka vyhrála, a vlastnČ i Matík. Když byl Matík malý, tak si domĤ zvali svoje kamarády (i kamarády, kteĜí se vzájemnČ neznají) a spoleþnČ hráli rĤzné hry. Dnes už hraje i Matík – v tomhle se potatil a pomamil. Má oblíbenou legovou hru „Shave a sheep“, která má jen pČt pravidel, ale baví i Janku a tak spolu þasto hrají. Matík prý hraje nekompromisnČ a jde i pĜes mrtvoly. Takže Janka ho taky nešetĜí a umí být potvora. Honza tvrdí, že na hĜe se pozná, jaký kdo je. NČkdo hraje, aby vyhrál. NČkdo vymýšlí rĤzné strategie. NČkdo hraje tak, aby ho to bavilo. A u Janky i Honzy jednoznaþnČ vyhrávají Osadníci z Katanu. Když byla Janka podruhé tČhotná a bylo jí hodnČ špatnČ, tak hráli þasto ýlovČþe, nezlob se. Ale obecnČ je víc baví hry, které nestojí tolik na náhodČ.

Jana a Jan

Jejich další oblíbenou þinností je spoleþné þtení. Janka tĜeba stĜíhá látky na plenky a Honza nahlas þte. ýetli si prý odjakživa. Vzniklo to tak, že Janka vaĜila a Honza si vzal židli a þetl. „Škoda, že jsme to nenahrávali, mČli bychom skvČlou audiotéku.“ PĜi kojení si þtrnáctidenní Matík vyslechl Harryho Pottera. „Když mi bylo v druhém tČhotenství hodnČ špatnČ, zachraĖovalo mČ, že byl Honza ochotný mi nČkolik hodin þíst,“ vzpomíná Janka. Pan Kaplan má tĜídu stále rád, EgypĢan Sinuhet, Detektiv Nero Wolf – to je jejich oblíbené þtivo. Mimo jiné mají rádi Vlastu Buriana.

V Āem jsou odlišní Tvrdí o sobČ, že jsou typologicky odlišní. Janka má dvojnásobnou životní rychlost, koná. Honza dlouze pĜemýšlí a þeká… Když se Honzy nČkdo zeptá, jak se má, tak o tom pĜemýšlí a snaží se odpovČdČt co nejpravdivČji. Neodbyde to zdvoĜilostní frází. NejþastČjší pĜíþinou svárĤ je prý, když se Honza pustí do uklízení. To pak poĜád nČco hledají. Honza tĜeba uklidí vČc tam, kde bylo její místo v dĜívČjší kuchyni. Janka miluje rajþata s mozzarelou. Honza syrová rajþata nesnáší, ostatnČ ani jinou syrovou zeleninu. Pochutná si na slepici na paprice, i na dobrém þaji. Díky tchýni a jejímu pĜíteli Honza zaþal pít víno a orientovat se v nČm. „Myslím, že s rodilým Žižkovanem je kompatibilní supertoskánec,“ shrnuje Honza svoje preference ve vínu. Janka alkohol nepije. RĤžiþkovic auto Ĝídí Janka, Honza Ĝízení nesnáší. Je to podle nČho þinnost, která koncentruje to, co nemá rád: Ĝítit se nepĜirozenou rychlostí, rychle se rozhodovat, tísnit se v prostoru, který je špatnČ navržený – aspoĖ pro lidi 195 cm vysoké, nemožnost si užít cestu a k tomu všemu do okolí šíĜit zplodiny. Honza zase obstarává všechnu zábavu. AspoĖ to tvrdí Janka, která si o sobČ myslí, že je nudná. Honza pronáší mnoho bonmotĤ. I z Matíka se prý postupnČ stává zábavný kluþík. Janka Honzu nauþila sledovat sporty, tĜeba fotbal. „Považoval jsem to za naprosto trapnou záležitost, nebavilo mČ to,“ pĜiznává Honza. Janka miluje atletiku, zimní sporty, lyžování – to, co sama dČlala. Honza dĜív pČstoval badminton, softball, basketball.

Recept na spokojené manželství Na otázku, co zdČdil po svých rodiþích, Honza dlouze pĜemýšlí: „Vím, co jsem nezdČdil – po tátovi šikovnost a po mámČ píli.“ „To není pravda,“ reaguje na to Janka. Janka o sobČ tvrdí, že je hodnČ povahovČ podobná svojí mámČ. A její pĜítel (rodiþe jsou rozvedení) je hodnČ povahovČ podobný Honzovi. „Honza mČ hodnČ podržel pĜed mojí mámou i pĜed svými rodiþi, když jsem otČhotnČla. Bylo mi 23 a ještČ jsem studovala. Máma mČ hodnČ tlaþila k tomu, abych vyjela nČkam do zahraniþí. Já jsem sice chtČla studovat, ale nejdĤležitČjší pro nás bylo mít rodinu. Honza mČ bránil, že to nebyl mĤj nápad mít takhle brzy dČti. Jsem za to šĢastná.“ „Známe své silné a slabé stránky, ty slabé tolerujeme, tČch silných si vážíme,“ shodují se a zamilovanČ na sebe hledí…Ŷ Míla Kramná

Brepta cestuje

- 10 -

PO STĚNÁCH MALÉ HERNY

Bedekr malé herny

Concorde, nadzvukový letoun na dálkové lety, zvládl pĜelet pĜes Atlantik z PaĜíže/Londýna do New Yorku za 3–3,5 hodiny. Letoun je dlouhý 61,66 m.

Vážené dámy, vážení pánové, milé dČti, dovolte mi pĜivítat vás na krátké prohlídce velkého svČta v malé hernČ.

Socha Svobody (vysoká 93 metrĤ, z toho 47 m zabírá podstavec) nám ukazuje západ coby svČtovou stranu i „Západ“ metaforický -

Po té co se pĜezujete do papuþí, mĤžete se volnČ pĜesunout do malé herny na konci této chodby. Prosím nehluþte, nebČhejte a hlavnČ neotvírejte jiné dveĜe – to už je totiž jiná pohádka...

Apollo 11, americký kosmický raketoplán, pomohl vystoupit þlovČku na MČsíc.

Nacházíme se uprostĜed malé herny, která se stala malíĜským plátnem Magdy na konci roku 2011, a to na žádost žen z Nové Trojky. Postavíte-li se do stĜedu místnosti, mĤžete si pĜedstavit, že jste na vrcholu nejvyšší vČže s nejlepším dalekohledem, který vidí stovky kilometrĤ daleko i skrze skály a jiné stavby. RozhlédnČme se spoleþnČ po nejvČtších pamČtihodnostech a pĜírodních úkazech svČta. Je dodrženo jejich mČĜítko, takže si pĜipomeneme i jejich rozmČry. Sem tam se sem zatoulala i postava z bájné mytologie nebo postava z kultovní pohádky. Prohlídku tČchto pamČtihodností a jiných hodností zaþneme u vstupních dveĜí, které pro nás dokonale znázorní startovní pásku. Dalekohled nasmČrujeme na jih a dále si budeme blízký i vzdálený svČt prohlížet po smČru hodinových ruþiþek.

Zaostőujeme na jih Nad dveĜmi se tyþí Stolová hora vysoká 1086 metrĤ, která se nachází na africkém kontinentČ v Kapském mČstČ. Hned vedle stojí dva Baobaby jako symboly nejvyšších stromĤ zemČ. DorĤstají výšky 30 metrĤ a jejich vČk se odhaduje až na stovky let. Bazilika sv. Petra ve Vatikánu, vysoká 158 metrĤ, držela až do roku 1990 prvenství mezi kĜesĢanskými chrámy svČta co do jejich velikosti. Využití perspektivního okaklamu nikoli ke zvČtšení církevní majestátnosti, ale k estetické vyváženosti je opravdovým divem barokní architektury. ZápadnČji stojí Koloseum vysoké 48 metrĤ, ale neuvČĜitelné rozlohou a poþtem obČtí. PatĜí mezi nových sedm divĤ svČta. Nad ěímem se vznáší obláÿek s barokním andčlíÿkem typickým pro tvorbu Rafaela Santi. Großglockner – pýcha Rakouských Alp, vysoká 3798 metrĤ, ráj lyžaĜĤ a milovníkĤ snČhových radovánek. Šikmá včž v Pise – vysoká 56 metrĤ a vychýlená cca o 3 metry od svislé osy stavby. No a samozĜejmČ parašutista s italským vynálezem malého padáþku, který sám otvírá padák parašutistovi. Socha Krista Spasitele (Vykupitele) se tyþí nad brazilským mČstem Rio de Janeiro na kopci Corcovado. Je vysoká 30 metrĤ a její podstavec mČĜí 9 metrĤ. Také ona patĜí mezi sedm nových divĤ svČta. Machu Picchu, jeden z divĤ svČta, jsou ruiny pĜedkolumbovského inckého kultovního mČsta v peruánských Andách. Hory dosahují výšky 2795 metrĤ, památné mČsto je ve výšce 2450 metrĤ. V BarcelonČ zaostĜíme na nedostavČný chrám Sagrada Familia – slavného architekta Antonia Gaudího, vysoký 80 metrĤ. Chichén Itzá je zĜícenina mayského mČsta na mexickém poloostrovČ Yucatán. Nejvyšší pyramida mČĜí 65 metrĤ a patĜí do výbČru sedmi divĤ svČta. Montgolfiéru, papírového pĜedchĤdce balónu, sestrojili vynálezci bratĜi Montgolfierové z Lyonu, dosahovala výšky 10 metrĤ. Ocelová Eiffelova včž je nejznámČjší paĜížskou dominantou s výškou 324 metrĤ vþetnČ antény.

Tower Bridge je zvedací most v LondýnČ nad Ĝekou Temží. Mostní vČže jsou vysoké 40 metrĤ a mají rozpČtí mezi sebou 60 metrĤ, celý most je dlouhý 244 metrĤ. Big Ben je hovorové oznaþení používané pro hodinovou vČž která je souþástí budovy Westminsterského paláce vedle Temže v LondýnČ a neformální pojmenování Velkého zvonu. VČž vysoká 96 metrĤ se tyþí nad severovýchodní stranou paláce, ve kterém zasedá parlament. Nad ním letí Medvídek Pú, který se velmi pevnČ drží svého balónku. Autorem slavné knihy je A. A. Milne, jejím ilustrátorem E. H. Shepard. V rohu místnosti se, vážení návštČvníci, pokochejte pohledem do zemČ vČtrných mlýnĤ, tulipánĤ a rackĤ, do Holandska. Na severozápadní roh navazuje islandský povČstný vodotrysk dosahující výšky až 70 metrĤ a samozĜejmČ islandské sopky pokryté snČhem a ledem a stále þinné (s výškou až 2119 m). Dále severnČji si prohlédnČme Norsko plné skalních útvarĤ, fjordĤ a bláznivých provazochodcĤ v neskuteþných výškách tzv. slackliners. Storebæltsbroen je visutý most v Dánsku, pĜekonávající prĤliv Velký Belt mezi mČsty Korsør a Nyborg a spojující tak dva nejvČtší dánské ostrovy, Sjaelland a Fyn. Most je dlouhý 6790 metrĤ – s rozpČtím hlavního pole 1624 metrĤ jde v souþasnosti o tĜetí nejdelší visutý most na svČtČ. S výškou pilíĜĤ 254 metrĤ je nejvyšším mostem Dánska.

Hledíme na sever Sever nalezneme nČkde na zádi LZ 127 Graf Zeppelina – Ĝiditelné vzducholodČ dlouhé 236 metrĤ s maximální rychlostí 130 km/h a doletovou vzdáleností 12 000 km, pod kterou stojí budova ěíšského snČmu v BerlínČ tzv. Reichstagu s prosklenou kopulí pĜipomínající trychtýĜ vČdČní (výška 47 metrĤ). A pohlećme zpČt do Dánska nebo pĜesnČji do KodanČ na jejich nepĜíliš známou, zato velmi zajímavou operu, kterou snadno poznáte dík Malé moĜské víle sedící pĜed ní. Strom poznání (nebo života) – každopádnČ melodie Vikingské mytologie, která praví, že nebesa drží statný strom, v jehož korunČ sedí moudrý Orel a po kmeni bČhá veverka nosící stížnosti od draka sedícího u jednoho ze tĜí koĜenĤ. Drak hlídá studnu poznání a dvČ pĜadleny spĜádají þervenou nit života. U tĜetího koĜene je zemČ mrtvých. Pod policí je možné zahlédnout kouzelný svčt Tove Janssonové švédsky píšící finské spisovatelky Mumího údolí, a vysoko nad policí letí v balónu Pipi dlouhá punÿocha i s konČm a opiþkou. TČsnČ pĜed druhým rohem místnosti je k vidČní Hora kĝížĥ, jediný kopec a velký symbol revolty Litevských obþanĤ. A jsme v Rusku. První vlaštovkou ruské kultury je ona povČstná Lajka – první živý tvor na obČžné dráze. Pes, který s jistou dávkou pĜedstavivosti krouží dodnes ve svém vesmírném korábu jménem Sputnik 2. ýest jeho památce! Aurora je ruský chránČný kĜižník tĜídy Pallada, který v souþasnosti slouží jako muzeum v Petrohradu. Loć byla nasazena v rusko-japonské válce, první svČtové válce a v roce 1917 se stala symbolem bolševické revoluce v Rusku. KĜižník je dlouhý 136 metrĤ a stožáry dosahují výšky 30 metrĤ.

Brepta cestuje

- 11 -

Východní směr s pőíměsí fantazie Katedrála sv. Izáka a vypálení synagog v Rize jsou v místech oken, a tak místo zamalování prĤhledu rozhodla se autorka pro autentický pohled na svČt v miniatuĜe žižkovského betonového hĜištČ. Chrám Vasila Blaženého v MoskvČ – neboli pudinkové království – jeden z nejznámČjších kostelĤ svČta vysoký 65 metrĤ. Jeho architektura symbolizuje spojení Ruska s Evropou i Asií. Kljuÿevskaja je stále þinná nejvyšší sopka na Kamþatském poloostrovČ, vysoká 4750 metrĤ. Kura (þesky slepice), raketová stĜelnice, která byla zĜízená v 50. letech 20. století, je dopadovou plochou mezikontinentálních balistických raket. Auschwitz-Birkenau byl nejvČtším koncentraþním a vyhlazovacím táborem založeným bČhem druhé svČtové války v NČmci okupovaném Polsku. Nad BĜezinkou symbolicky visí hodiny – je to sice náhoda, ale tiše tikají… Jurij Alexejeviÿ Gagarin byl sovČtský kosmonaut a první þlovČk, který vzlétl do vesmíru. Ke svému kosmickému letu odstartoval 12. dubna 1961 v lodi Vostok 1 z kosmodromu Bajkonur. ObletČl Zemi a po 108 minutách pĜistál. Loć byla dlouhá 38,36 metrĤ. A naposledy Rusko – Volgograd a druhá nejvyšší socha svČta Matka Vlast volá. Je souþástí Památníku Bitvy o Stalingrad na návrší zvaném Mamajevova mohyla – pod tímto názvem je také památník všeobecnČ znám. Postava na výšku mČĜí 52 metrĤ, další 33 metrĤ mČĜí její meþ, celková výška sochy þiní tedy 85 metrĤ, bez podstavce neboli soklu. Za ohybem stČny východním smČrem (k oknu) nalezneme þtvrtý nejvyšší mrakodrap svČta Shanghai World Financial Center vysoký 449 metrĤ a hned vedle si poletují draci ze Lhasy. Lhasa je tradiþním centrem tibetského buddhismu a do roku 1959 byla sídlem dalajlámĤ. Lhasa se svými památkami a pamČtihodnostmi a Mount Everest (8848 m) jakožto nejvyšší hora svČta jsou skryty za okenní tabulkou a i zde se autorka rozhodla pro zanechání pĜirozeného svČtla a prostoru pro lidskou fantazii. Indický Tádž Mahal – další z divĤ svČta, vysoký 72 metrĤ, je stavbou, ke které snad ani není co dodat. Snad jen že ji nechal vystavČt indický mogul Šáhdžáhán na památku své pĜedþasnČ zesnulé ženy. Malajsie, Kuala Lumpuru a pátý a šestý mrakodrap svČta tzv. Petronas Twin Towers (452 m) je velmi zajímavý svou siluetou.

PO PAMĚTIHODNOSTECH NOVÉ TROJKY

ani návštČvníkem. Pod sušákem a za sušákem na výkresy najdeme památku byzantské Ĝíše Hagia Sofia neboli Chrám Boží Moudrosti. Na Jeruzalém nás upozorĖuje kometa z Davidovy hvČzdy a symbolicky znázornČná ZeĈ náĝkĥ i opevnČní mČsta a kupole Skalního chrámu. Skalní dóm je islámská svatynČ v centru Chrámové hory, kterou muslimové nazývají Vznešená a ušlechtilá svatynČ, židé a kĜesĢané Chrámová hora. Skalní dóm je asi nejznámČjší pamČtihodností Jeruzaléma. Teć pĜenesme svĤj pohled k našim jižním sousedĤm do Vídnč a jeho Prátru, parku oddechu a zábavy, s dnes již historickým Ruským kolem vysokým 65 metrĤ. Katedrála svatého Štčpána je dalším symbolem VídnČ a rakouských gotických památek, v souþasné dobČ v ní sídlí biskup. VČž dosahuje výšky 136 metrĤ. Dále nepĜehlédnČme Ĝecké Athény a Akropoli. Parthenón se zaþal budovat v roce 447 pĜ. n. l., jeho ústĜedním bodem byla obĜí socha Athény o výšce 11 metrĤ, chrám mČl rozmČry asi 70 x 31 metrĤ. Pod Akropolí je bludištČ a v nČm Mínotaurus, muž s býþí hlavou. Nad Athénami letí Daidalos a jeho syn Íkaros, který svou pýchou a mladickou touhou pĜemohl laskavost bohĤ, a tak padá k zemi s kĜídly roztavenými od slunce. A následuje Egypt a Královské pohĜebištČ v Gíze. Chufuova neboli Cheopsova pyramida je stavba vysoká 137 metrĤ (pĤvodní výška byla dokonce 146 m), která ohromuje návštČvníky již nČkolik tisíc let a pĜekonává lidské chápání. PĤvodnČ byla obložena bílým leštČným vápencem a díky tomu nádhernČ záĜila v poledním slunci. O celé obložení již bohužel pĜišla a nejeden dĤm v KáhiĜe se mĤže pochlubit stavebním materiálem použitým právČ z pyramidy. PatĜí do sedmi divĤ svČta jak souþasných tak tČch tradiþních. Poslední zastávkou naší prohlídky je Kilimandžáro, horský masiv témČĜ na rovníku v Tanzanii pĜi hranici s KeĖou. Skládá se ze tĜí neþinných stratovulkánĤ – Shira, Mawenzi a Kibo. Nejvyšší bod Tanzanie a zároveĖ celého afrického kontinentu je Uhuru Peak (þesky Vrchol svobody) na vulkánu Kibo s výškou 5895 m n. m. Vrchol pĜitahuje dennČ v prĤmČru 58 turistĤ. A to už jsme zase na jihu u paty Stolové hory, proto vás milí návštČvníci prosím, až si doprohlédnete malby, abyste opustili malou hernu a nechali prostor jejím stálým obyvatelĤm – dČtem. DČkuji za vaši pozornost a snad nČkdy zase v jiné místnosti na podívanou. Ŷ

Burdž Chalífa (v Dubaji ve Spojených Arabských Emirátech) nejvyšší mrakodrap svČta je vysoký 810 metrĤ. NechtČla bych být uklízeþkou

Magda Koláĝová

LEGA není nikdy dost. Máme díly pro starší i malé děti. Díky za ně. StavČní z maliþkých komponentĤ LEGA bylo vždy, obzvlášĢ mezi staršími hochy, oblíbené. Od loĖských Vánoc je LEGO DUPLO jedniþkou mezi zábavami i pro mladší dČti. Obrovskou krabici plnou barevných kostek a souþástek jsme pĜed Vánocemi v loĖském roce dostali darem z programu LEGO Charity. Tento dar nám zprostĜedkoval pan StĜítezský, zamČstnanec firmy LEGO a tatínek Jonáška, který navštČvuje s maminkou Cviþení pro rodiþe s dČtmi. Když nám paní StĜítezská Ĝekla, že její manžel pĜiveze pro N3 dvČ krabice LEGA, pĜedstavovali jsme si úplnČ normální krabice, v jakých se LEGO prodává v obchodech. Ale pan StĜítezský pĜijel s krabicemi, které se skoro nedaly unést. Byly plné hraþek znaþky DUPLO a LEGO City v hodnotČ 10 000 Kþ. Za to patĜí obrovské díky rodinČ StĜítezských, firmČ LEGO i jejímu programu LEGO Charity. LEGO Charity se zamČĜuje na pomoc a podporu potĜebných a podporuje zkvalitnČní výuky a volného þasu - poskytuje stavebnice jako dárek pro dČti ze sociálnČ slabých rodin, do škol a ústavĤ, kde peþují o dČti s postižením, do školek, školních družin a tĜíd, do hracích místností v nemocnicích, do dČtských domovĤ a jiných zaĜízení pro dČti. V roce 2011 LEGO Charity spolupracovala v ýeské republice s více než stovkou organizací, dodala témČĜ 9000 stavebnic LEGO a 1030 charity kartonĤ a kromČ toho vynaložila více než 1 milion Kþ na rĤzné investice (stavební úpravy pro bezbariérový pĜístup, speciální vybavení pro rehabilitaci, dČtské hĜištČ apod.) Ŷ

Míla Kramná

Brepta šmíruje

- 12 -

Hanka Pokorná Víte, která to je? Pokud neznáte pĜímo Hanku, pak urþitČ znáte její grafické projevy na trojkových tištČných materiálech. Její pojetí žižkovských domeþkĤ nás okouzlilo, tČšíme se na její kreslené vtípky na mČsíþních programech i na originální pojetí výroþní zprávy. Kde a co jsi studovala? Vyuþila jsem se pro výrobu þokolády v ýokoládovnách Orion v ModĜanech, následovala studia na StĜední škole Václava Hollara, pak Vyšší odborná škola grafická v HellichovČ ulici a navrch jsem vystudovala obor Výtvarná kultura na plzeĖské Pedagogické fakultČ. Jak by ses charakterizovala? Jsem spící hyperaktiva… Buć spím, nebo makám. Co nejradčji dčláš? Drbu koþky a manuálnČ tvoĜím. Oblíbené místo? Domov, tj. náš pidibyt. Po osmi letech na intru a pČti letech na koleji si vážím domova, zvlášĢ když jsem od patnácti let skoro žádný domov nemČla, na víkendy jsem se vracela do prázdného bytu. Co ráda jíš? Teć v tČhotenství (a je to venku) všechno kromČ marmelády. Co ráda piješ? Pivo (vidČli jsme na trojkových ýarodČjnicích) a bílé víno. Jakou hudbu posloucháš? Nejsem zrovna vyhranČná. Mám docela ráda indies. PĜiznávám se, že u vážné hudby trpím, ale také ne vždy. Jaký typ mužĥ se ti líbí? Tmavovlasí, hnČdoocí chlapi. (Hanka má o 11,5 roku mladšího partnera, což považuji za souþást odpovČdi na tuto otázku.) Jak jste se se Zdendou seznámili? Na fotograficko-výtvarném workshopu v jižních ýechách. On s sebou nemČl foĢák a já zase barvy, tak co nám zbylo?!... (Za 3 týdny mČli spoleþný nejen foĢák a barvy, ale také zárodek jejich prvního potomka – nyní již dvouletého andČla Jonatána.) Trpíš na idoly? Asi jo, zrovna na ty mladší. NapĜ. o Vojtovi Dykovi si myslím, že je naprosto dokonalý. (Pokud zaþne VD chodit na bootcampy, bude prý

HANKA A IVA V NEGLIŽÉ

HP chodit také, tĜeba i v 8. mČsíci tČhotenství. Debata se rozjíždí, téma zaujalo, zapojují se další zájemkynČ o bootcamp, resp. o VD.) Co se ti nelíbí na VD? Tatiana. Jaké je mít o tolik let mladšího chlapa? (Bojím se, o þem se rozpovídá.) On nerozumí komunistickým vtipĤm! Když byla revoluce, slavil druhé narozeniny. Co nemáš ráda? Morousy, moralisty a puritány, co nekouĜí a nepijou, jsou nudní a nikomu nejsou pĜínosem. Také jsme oba se Zdendou proti autĤm, máme Ĝidiþáky, ale auto ne. Na dovolenou jezdíme vlakem. Máš nčjaké životní krédo? Minimální snaha, maximální styl a hlavnČ hodnČ humoru… (Závidím…) Jaký je tvĥj vztah k Nové Trojce? Veselý, milý, pĜátelský, mám to tu moc ráda. Kdyby Trojka skonþila, zhroutil by se mi svČt. (Myslí to vážnČ… Podávám jí nČkolik pĜihlášek na naše kurzy od záĜí… Myslím to vážnČ…)

Iva Barešová Pokud pátráte v pamČti, která je to ta Iva a vybavila se vám nenápadná osoba posedávající v hernČ, ladnČ se pohybující, rozvláþnČ hovoĜící, tiše rozjímající, tak to jste úplnČ vedle, to není Iva. Iva je lektorkou Sportovní školiþky, Bodystylingu a Bootcampu a také poradkyní v oblasti daní. Jak by ses charakterizovala? Svého þasu jsem byla neĜízená stĜela, ale postupem vČku a zkušeností šetĜím energii a stala jsem se Ĝízenou stĜelou. Snesu jen málo lidí, kteĜí mČ mohou Ĝídit, musím jim uvČĜit jejich autoritu. Takových je málo. Kde a co jsi studovala? VŠE v Praze, obor finance a úþetnictví se specializací na danČ a veĜejné finance. Jaká je tvá oblíbená ÿinnost? AktuálnČ – vyhrabat se z pelechu pĜed sedmou ráno, 30 minut bČhat po VítkovČ a s þistou hlavou se vrátit domĤ za dcerou, kávou a dobrou snídaní. (IB mi poskytla rozhovor ještČ pĜed první lekcí bootcampu, jehož je lektorkou, což vysvČtluje, proþ jako svoji nejoblíbenČjší þinnost neuvedla to, že se jednou týdnČ v pĜilehlých žižkovských parcích pokouší srazit sebevČdomí nČkolika namakaným manželĤm trojkových návštČvnic þi dobrovolnic…) Oblíbené místo? KromČ našeho domova-bytu-doupČte na ŽižkovČ je to Jablonecko, odkud pocházím, a dalším místem jsou rakouské Alpy, kam jezdíme od revoluce každoroþnČ lyžovat. Jaké máš záliby? Od mala hodnČ þtu. Vyrostla jsem v bazénu, postupem þasu jsem se propracovala k bČhání, bere mČ také geocaching. Kdo koho ĝídí u vás doma? ěekla bych, že se Ĝídíme navzájem. Moje doména je každodenní Ĝízení, hlídání diáĜĤ. Naopak oblast odpoþinku a požitkĤ Ĝídí mĤj muž. On je improvizátor, já jsem strukturovaná (dooost dobrý). Jak probíhá vaše dovolená? Je to kombinace aktivního – já burcuji a pasivního – zbytek party mČ brzdí. NapĜíklad MUSÍM být první na vleku (první lano, chápu) a i na vyhlášenou válecí dovolenou si beru tenisky (jistČ, ležet se dá i v teniskách).

Brepta šmíruje

- 13 -

Co ráda jíš? TČstoviny a ryby. (IB se pĜiznala, že je jakýsi apoštol Havlíþka a Cajthamlové, nejdĜíve provedla experiment sama na sobČ, pĜijala za svou jejich stravovací osvČtu a ta se jí stala vynuceným koníþkem. Teć za ní chodí lidé a ptají se, jak to dokázala? Hmmm… Ale co? Že by IB nebyla vždy jen štíhlá a vysportovaná, jak ji známe my v Trojce?). Co ráda piješ? Nejsem žádný znalec, ale mám ráda bílé suché víno. Nevypiju ho nikdy moc, vadí mi, když jsem další den mimo, na to nemám þas… Co nemáš ráda? Nemám ráda „krysení“, tedy šizení, oþĤrávání a vymýšlení úhybných manévrĤ. Nesnáším zabednČné a sobecké hrabání si na vlastním píseþku a neschopnost dohlédnout dál než za vlastní práh. SouhrnnČ to nazývám absencí talentu a osobní zodpovČdnosti. Jako pĜíklad – neuklizená psí hovínka, vajgly a stĜepy na dČtských hĜištích nebo neroztĜídČný odpad.

IVA V NEGLIŽÉ A CO JE POD POKLIÿKOU

Breptţv mlsný jazýĀek PĜi návštČvČ cizí zemČ ochutnávám, co mohu – rakouské peþené koleno s jediným bylinkovým veleknedlíkem, italské minichobotniþky ve špagetách, polské kluzky (ano, nČco staþí ochutnat jen jednou). Ale nikdy, opravdu nikdy jsem nebyla tak unešená jako v Izraeli. Bylo to poprvé, kdy jsem byla v tak exotické a zároveĖ blízké zemi (pojišĢovna OZP ji považuje za evropskou) a místní jídlo mi pĜipravilo trauma. NeboĢ jsem si nikdy neuvČdomila, jak nudnČ vlastnČ vaĜím. Chci vaĜit líp! ZábavnČji! BarevnČji! ZeleninovitČji, bylinkovatČji, citronovitČji, ostĜeji a šĢavnatČji! A tak jsem poprosila Martinu, naši blízkovýchodní dopisovatelku, o pĜíspČvek do Breptova mlsného jazýþku. A Martina neprodlenČ posílá recept na echt izraeli salátek. Ŷ JK

Salát ala Orna a Ela (a trocha Babici navrch) Tohle je salát, který jsem si z výzkumných dĤvodĤ musela dát asi pČtkrát v restauraci za rohem. A dobĜe jsem udČlala, protože to teć vypadá, že Ornu a Elu zavĜeli. Pokud ji ovšem nerekonstruují, protože utržili spoustu penČz za saláty.

Ingredience: svazek rukoly, oloupaná okurka nakrájená na kostiþky, pĜimČĜenČ koriandru nasekaného na jemno (žádná petržel!), jedno uzrálé mango oloupané a nakrájené na pĜimČĜené kousky (celé je to o mangu, není ho tĜeba mnoho, ale musí být v salátu poznat), olivový olej, citronová šĢáva (dost), sĤl (trochu). Vše smíchat. Musím se pĜiznat, že jsem už to už zkusila i bez manga (poĜád prostČ není) a jde to se spaĜenými sušenými meruĖkami. Ŷ Martina Pojarová

VaĜení je pro nČkoho þirým utrpením, španČlskou vesnicí a pro nČkoho naopak chvilkami štČstí, klidu, seberealizace a relaxace. Myslím, že se mĤžu smČle Ĝadit mezi ty druhé. Od dČtství jsem rád stál u plotny vedle své maminky nebo babiþky, míchal, dochucoval a samozĜejmČ ochutnával. Nebylo pro mČ vČtšího štČstí než malým prstíkem stírat tČsto na bábovku z misky a blaženČ olizovat vaĜeþku. ýím jsem byl starší, pouštČl jsem se do vČtších experimentĤ, s vČtším þi menším úspČchem, vždy ale odhodlaný pokraþovat. Ochutnal jsem nespoþet svČtových kuchyní, nejblíže mi ale k srdci pĜirostla ta naše – þeská. Zde nabízím recept, za který jsem sklidil nedávno pochvalu.

PeĀená marinovaná vepőová kolena na Āerném pivu a švestkových povidlech

Proÿ nejsi vdaná? Ale já vdaná jsem! Jen jsem si nechala svoje pĜíjmení. ProstČ jsem to tak zaškrtla v tom formuláĜi. Máš nčjaké životní krédo? HlavnČ mít talent, ostatní pĜijde samo… Jaký je tvĥj vztah k Nové Trojce? Nová Trojka je pro mČ nedílnou a neopomenutelnou souþástí žižkovské komunity, která je vedle existence žižkovských parkĤ a hospod jedním z dĤvodĤ, proþ bych ze Žižkova nešla ani za zlaté prase! Ŷ

Markéta Vokrouhlíková

Ingredience: 4 ks vepĜových pĜedních kolen, 2 vČtší mrkve, 2 vČtší cibule, 1 celý þesnek, 1 celer, 1 lahev þerného piva, 1 balení þerných povidel, celý pepĜ, bobkový list, celé nové koĜení, sĤl, pepĜ, olej. OþištČná a omytá kolena dáme do vČtšího hrnce, pĜidáme koĜení, nahrubo nakrájenou koĜenovou zeleninu a povaĜíme za stálého dolévání vody 1,5–2 hodiny. Maso musí být mČkké, skoro odpadající od kosti. Po vyjmutí necháme kolena okapat a vychladnout a naložíme je do marinády, kterou jsme si pĜipravili z oleje, soli, pepĜe, švestkových povidel a pĜibližnČ z poloviny þerného piva. Dáme marinovat do lednice, nejlépe pĜes noc. Kolena vložíme na vyšší plech, podlijeme vodou, zbytkem þerného piva, pĜidáme celý pepĜ, bobkový list a za stálého podlévání a pĜelévání peþeme v troubČ asi pĤl hodiny na vyšší stupeĖ a další pĤl hodiny dopékáme na stĜední teplotu. Podáváme s þerstvým strouhaným kĜenem, hoĜþicí a chlebem. Dobrou chuĢ! Ŷ Václav Kamenický

Brepta se inspiruje

- 14 -

Jde to i bez dětí PĜíchod dítČte obrátí náš život doslova naruby. Když jsem si já pĜedstavila, jak se po porodu zmČní mĤj život, zaþala jsem panikaĜit. PĜepadl mČ strach, že už nic nebude jako dĜív. NechtČla jsem se pĜestat stýkat se svými bezdČtnými pĜáteli, chodit se bavit a zajímat se o okolní svČt. DČsila jsem se toho, že zaþnu pod vlivem hormonĤ používat slova jako mimísek, manža a tČhulka, že se ze mČ stane „supermatka“, která se dokáže bavit jenom o tom, kolik toho Pepíþek spapal a jestli blinkal. A v neposlední ĜadČ také, že moje nejrĤznČjší aktivity a koníþky vezmou pravdČpodobnČ za své. PostupnČ jsem si uvČdomila, že tak to být nemusí. Že podĜídit dítČti úplnČ všechno pro nČj nejspíš ani to nejlepší není. A že to rozhodnČ není nejlepší pro mČ. Protože já tu jsem poĜád. Je ze mČ sice matka, ale to za tČma prsama jsem poĜád já. Rozhodla jsem se, že ze sebe neudČlám nepostradatelnou, že dám svojí holþiþce šanci, aby navázala úzký vztah i s jinými blízkými lidmi. A proto jsem se rozhodla ji na pár týdnĤ opustit. Zastávám názor, že pro dítČ rozhodnČ není pĜínosem, pokud nestráví noc bez matky, dokud neodjede v první tĜídČ na školu v pĜírodČ. Není to to pravé pro jeho zdravý duševní vývoj a v žádném pĜípadČ to není dobré pro duševní zdraví matky. V první ĜadČ je tu tatínek, kterému by, má-li zájem, mČlo být umožnČno podílet se úplnČ na všem, na co si troufne, a to od samého zaþátku. KromČ kojení bohužel. A jsou tu také prarodiþe, tetky a strýþkové. Všichni ti, kterým vČĜíme, by mČli dostat šanci utvoĜit si svĤj vztah s dítČtem a to dost dobĜe nejde s matkou za zády. Tak jsem se rozhodla. Nenechte se mýlit, jednoduché to nebylo. Sestra se chystala v lednu do Malaysie a jak jinak nechat rodinČ prostor, aby se mohla tmelit, než odjet na jiný kontinent? Bylo to vlastnČ spojení pĜíjemného s užiteþným. Znamenalo to, že dostojím svému pĜedsevzetí a nevzdám se své vášnČ pro cestování, své lásky Asie. Takže rychlá akce – letenka, plán cesty a sraz v Kuala Lumpur.

Teprve za pár dní, to když opadla prvotní euforie, mi došlo, co všechno budu muset pĜipravit a zaĜídit. V první ĜadČ vybrat spolehlivé a ochotné hlídání. Mám tu výhodu, že manžel je svou dcerou doslova posedlý, uznává, že si dovolenou zasloužím, a má možnost si pĜizpĤsobit pracovní povinnosti. Také ho potají podezĜívám, že se tak trochu tČšil, až mČ vyloží na letišti a bude si moci užívat se svou

NA CESTÁCH

princeznou den za dnem po svém. Vím, že se na nČj mohu 100% spolehnout, že to zvládne. NavaĜila jsem kašiþky, zásobila domácnost všemi tČmi nezbytnými vČcmi pro mimino a vyprala úplnČ všechno, na co jsem narazila, protože superman to pĜece jen není. Tím byly pokryty ty praktické záležitosti. Pak už staþilo pĜipravit se na to, že se mi bude stýskat. HodnČ. Musím se plnČ odevzdat svému pudu sebezáchovy. Ten zaĜídí, že druhý den po pĜíletu nebudu chtít nastoupit na letadlo zpátky, udrží stesk v rozumné míĜe, protože z Asie se prostČ dĜív mĤžete vrátit jen hodnČ tČžko. Také se postará, abych si cestu užila a omezila kontakt s domovem na rozumné zhruba tĜi SMS dennČ. Pak už staþilo, jako obvykle, potlaþit stĜední paniku z létání a byla jsem tam. Nadechnout se a vyjít z klimatizovaného letištČ do parádní tropické výhnČ. SmČle se ponoĜit do svČta, který se od toho našeho liší tak, že máte pocit, jako by nic pĜed tím ani nebylo. To mimochodem také hodnČ pomáhá. Nechat se pohltit atmosférou daleké exotické zemČ, rušných velkomČst, milých usmČvavých lidí, zemČ prosycené vĤnČmi neuvČĜitelného pálivého jídla, vonných tyþinek a koĜení. Nechat svou duši hýþkat nadpozemsky krásnou pĜírodou od vlhké dusné džungle pĜes svČží zelené hory s þajovými plantážemi až po rozpálené píseþné pláže. PoĜídit si stovky fotek nejrĤznČjších zástupcĤ zdejší Ĝíše fauny a flóry, oddat se meditaci v monumentálních chrámech a stavbách náležejících nejrĤznČjším bohĤm. A relaxovat pod hladinou v tom zvláštním tichém zelenavém podmoĜském svČtČ. Posunout o kousek hranice svých fyzických i duševních schopností.

Pro tohle jsem na necelé tĜi týdny opustila svou, v té dobČ desetimČsíþní dcerku. A jsem ráda, že jsem to udČlala. Potvrdilo mi to fakt, že všechno jde, když se chce. Umlþela jsem všechny ty hlasy, co Ĝíkaly, že nedokážu opustit dítČ na tak dlouhou dobu. Vím, že spousta lidí mČ možná bude odsuzovat, že oni by tohle nikdy neudČlali. Ale nemyslete si, jednoduché to tedy nebylo. SamozĜejmČ jsem pĜemýšlela nad tím, jestli mČ holþiþka pozná, jestli se jí nestýská, jestli jí nepĜivodím nČjaké trauma nebo nezpĤsobím trauma sobČ. V letadle cestou zpátky to dokonce došlo tak daleko, že jsem pĜemýšlela, jestli ji vĤbec ještČ nČkdy uvidím, to ale pĜipisuji své silné nechuti létat. A víte co? Když bude situace pĜíhodná, pĜíští rok poletím zase. Zasloužím si þas, který bude patĜit jenom mnČ a který strávím tak, aby mi to dalo co nejvíce. Mám neskuteþnou výhodu, že manžel si to myslí také a moc se tČší, že bude zase se svojí holþiþkou nČjakou dobu sám, nebudou se muset mýt a budou jíst jenom pizzu. A také mám štČstí, že mám kamarádky s dČtmi, se kterými mĤžu mluvit o knížkách a skleníkovém efektu a vesmíru a kamarádky zatím bez dČtí, které mČ vyslechnou, když jim vykládám o tom, kolik krĤþkĤ už naše Eliška udČlala, než pĜejdeme na ty knížky a mimozemšĢany. Ŷ Zuzana Zemanová

Brepta se inspiruje

- 15 -

DÁNSKO – family friendly Tenhle þlánek jsem mČla psát už na podzim jako ohlédnutí za prázdninovým pobytem. VČci se ale sebČhly tak, že jsem nenapsala nic a þiním tak až teć. Budiž tedy brán tĜeba jako doporuþení pro prázdniny letošní, neboĢ Dánsko zde bude vychvalováno až do nebe, zejména z pohledu rodiny s malými dČtmi. Stejným douškem je ale tĜeba dodat, že Dánsko je zemČ zatracenČ drahá, a pokud se na to patĜiþnČ nepĜipravíte (þi nemĤžete-li si to dovolit), budete obracet dánskou korunu sem a tam a nakonec dojdete k tomu, že jsou v Dánsku vlastnČ velmi obdobné ceny jako u nás (jen násobené v kurzu 3,2 vĤþi korunČ). Mluvím o „discount“ supermarketech. V menších obchodech je dráž, v restauracích draho nepĜedstavitelnČ. U nás v rodinČ jsem ta šetĜivČjší já, takže doteć sem tam vytáhnu fakt, že jsem dvČma krabicemi jídla a la tČstoviny, rýže a trvanlivé mléko, vþetnČ asi pČti vaniþek Luþiny v cestovní ledniþce (to je ta, co se zapojuje do auta místo zapalovaþe a vydrží pĜesnČ jednu cestu), ušetĜila nČkolik desítek tisíc. -

NA CESTÁCH

koutek samozĜejmostí, pĜed turistickým centrem se skvČlo velké dĜevČné hĜištČ. V zábavním parku (asi zdaleka ne tak zábavním jako Legoland, o to však zábavnČjším) se musely sundávat boty, prodávaly se všemožné dobroty i klasické jídlo pro dČti, ale zároveĖ zde bylo asi padesát stolĤ, kde si každý mohl dČlat, co chtČl a jíst, co chtČl. JasnČ pĜevažovaly dánské maminky a jejich „krabiþky“. Mimochodem, dánští tatínkové pak venku v dešti vČtšinou kouĜili a živČ navzájem konverzovali. V plaveckém bazénu si mĤžete vybrat kromČ bazénu pro dospČlé i dva bazény pro dČti – dle vČku. V nich a kolem nich je obrovská spousta rĤzných nástrojĤ a pomĤcek, vše zdarma k zapĤjþení. Každý záchod má pĜebalovací pult, v automatu jsou k dispozici pleny. V obchodech mají þasto zmenšené košíþky pro dČti, aby také mohly „nakupovat“. A tak se spousta þinností, které k životu patĜí, ale dČti (a ještČ více jejich rodiþe) protrpí, stávala mnohem pohodlnČjšími a nČkdy i zábavnými. Navíc obecná atmosféra je dČtem citelnČ naklonČna (a to bez jihoevropského ponechání osudu a zvĤli). MĤj muž tvrdil, že je to tím, že tam ve volbách vyhrávají feministky; pak se pro korektnost vĤþi genderu opravil a Ĝekl – vládnou ženy. Možná… Nevím… Ale vyhovovalo nám to obČma, vlastnČ všem þtyĜem!

Cesta autem po pevninČ (pĜes druhý nejdelší závČsný most pĜes moĜe na svČtČ) trvá s mrĖaty cca 16 hodin, cesta do Rostocku a odtamtud trajektem o dvČ hodiny ménČ (dČtem se subjektivnČ zdála kratší asi o den). Trajekt je totiž vybaven dČtským koutkem, resp. dČtským koutem vþetnČ prolézaþek, pouštČných pohádek a všelijakých hraþek. DČti mohou bČhat, skákat, Ĝvát a tĜeba i zvracet. Vše dovoleno, akceptováno a pĜijímáno s úsmČvem nejen personálu, ale i DánĤ vracejících se z nákupĤ þi dovolené v EvropČ. V Dánsku jsme mČli pronajatý malý dĜevČný domeþek blízko u moĜe, kde jsme ocenili sice pidi, ale dvČ ložnice a obrovský obývák s jídelním koutem. Luteránský model dĤležitosti scházení se u spoleþného jídla (a modlitby) asi stále žije, vþetnČ jisté skromnosti aþ zároveĖ vkusu v zaĜízení. Nota bene, dánský design je vyhlášený. DevČt dní našeho pobytu pršelo non stop, s malou pĜestávkou na dvoudenní výlet do KodanČ (to pršelo jen obþas). Okolní domeþky, resp. jejich zahrádky se zaþaly mČnit v mokĜady a pozdČji i blata, dospČlí si mohli sundávat boty, ale dČtem jsme radČji poĜídili „speciální“ dánské gumáky. Teplota vzduchu 15°C (a to nČkolik dní ráno i veþer, takže jsme se s mužem dohodli, že nefunguje venkovní teplomČr; až jednou bylo 14°C – takže fungoval...), teplota moĜe asi obdobná. Vzhledem k poþasí nám nezbývalo než se vydávat na obhlídku okolí. Ve vČtrném mlýnČ si dČti mohly na vše sáhnout a navíc i vyzkoušet dĜeváky, nikdo je ostražitČ nehlídal, jestli nČkterou z rekvizit neposunou o pár centimetrĤ. V informaþním stĜedisku byl dČtský

Suma sumárum – poþasí bylo na nic, stravování hodnČ jednotvárné, ale dČti bĤhvíproþ byly neustále ve skvČlé náladČ a nepĜízeĖ poþasí se nakonec ukázala jako skvČlý prostĜedník k tomu, abychom se vlastnČ „museli“ místo noĜení do moĜe a následného sušení na pláži, neustále vydávat na ménČ þi více vzdálená zajímavá místa. Každý den celodenní výlet, o tom se nám rodiþĤm s malými dČtmi ani nesnilo! A když pĜipoþtu skvČlé podmínky, které jsou všude pro dČti (a jejich rodiþe) jakoby mimochodem a zároveĖ zcela samozĜejmČ pĜipraveny, zdálo se nám Dánsko jako zemČ zaslíbená – taková COUNTRY FAMILY FRIENDLY. Ŷ A.M.

BREPTA, Āasopis pőátel Rodinného a kulturního centra Nová Trojka, vychází 2krát roþnČ v Praze. Evid.þ. period. tisku: MK ýR E 18531. Vydavatel: o. s. Nová Trojka, Jeseniova 19, 130 00 Praha 3, Iý: 26594161. Vydavatele zastupuje Edita Janeþková. Brepta mezi nás pravidelnČ pĜichází od roku 2007. ýíslo 11 vychází na jaĜe 2012. Breptu þ. 11 koordinovala Míla Kramná. Do jeho tvorby se zapojili tito pĜispČvatelé a pĜispČvatelky: Edita Janeþková, Zuzana Ježková, Magdalena KoláĜová, Jolþa Kurzweilová, Míla Kramná, Kikþa Rudišová, Zuzana Sadílková, Markéta Vokrouhlíková, Zuzana Zemanová a další oslovení. Pro Breptu fotili Rejka Balcarová, Zuzana Ježková a majitelé rodinných archivĤ. PĜeklepy a stylistické nesrovnalosti odstraĖovaly KateĜina Ondroušková a Zuzana Ježková. Titulek vytvoĜila Hedvika Marešová. Vážení þtenáĜi, nakládejte prosím s Breptou ekologicky. Pokud jste už doþetli, možná najdete nČkoho, kdo se vašeho Brepty rád zmocní. A pokud vás náhodou jedenácté þíslo nudí, odložte ho prosím do tĜídČného odpadu. AutoĜi své þlánky píší bez nároku na honoráĜ. PĜedem dČkujeme za vaše dobrovolné pĜíspČvky na Breptu do breptovské kasiþky. PĜedchozí þísla najdete na webu www.novatrojka.cz v sekci „ke stažení“. Vaše e-maily oþekáváme na adrese [email protected].

Breptţv fotoeditorial

- 16 -

BOOTCAMP

BOOTCAMP V NOVÉ TROJCE – květen 2012 Iva má nápad, Markétu nadchne, Edita dá svolení, Zuzka to dostane pĜíkazem… Malá ukázka toho, jak se v Trojce rodí nový projekt. Bootcamp. Já ho miluju! PĜijćte vyzkoušet jednu lekci, jsem pĜesvČdþená, že nebude poslední. Zde je ukázka toho, co se dá na Bootcampu zažít … Ŷ nafotila a okomentovala Markéta Vokrouhlíková

drsná Zuzka…

… kliky na rozehĜátí

… vysmátá Iva

… kliky s odrazem

… nové kontakty

… kliky s výhledem

… dokonalá synchronizace

… nemĤžete si doma vyskakovat?