Robert Holman: Ekonomie Kapitola 1 – Člověk a ekonomický tržní systém ➢
➢ ➢ ➢
➢ ➢ ➢
➢
➢ ➢
chování člověka je ovlivňováno subjektivními vlivy, které nelze měřit; ekonomie nemůže plně převzít metody přírodních věd, protože motivy lidského chování nejsou měřitelné tak, jako přírodní jevy; ekonomie se zabývá otázkami, které mají bezprostřední vliv na blahobyt lidí, proto je, mnohem více než jiné vědy, vědou politickou; svoboda volby je hybnou silou vývoje společnosti; tržní ekonomika je systémem založeným na svobodě volby; čím větší skupina lidí, tím slabší jsou motivace založené na vzájemné solidaritě, a tím silnější jsou motivace založené na vlastním prospěchu; trhy dokáží sladit sledování individuálních zájmů a docílení společenského zájmu; ceny mají tři funkce – informační, motivační a alokační; cena přenáší informaci o výši nákladů a výši poptávky; základní pravidla pro fungování tržního systému jsou: dodržování smluv, ochrana soukromého vlastnictví a volný vstup na trh; právní a morální sankce za nedodržování pravidel jsou nezbytné, ale samy o sobě nedokáži zajistit fungování tržního systému; k tomu jsou nezbytné sankce tržní konkurence, která ty, kdo systematicky porušují pravidla, vytlačuje z trhů; ekonomika funguje jako nepřetržitý koloběh; domácnosti mají výrobní faktory (půdu, práci, kapitál), které pronajímají firmám; firmy pomocí výrobních faktorů vyrábějí statky, které prodávají domácnostem; racionalitu lidského chování nenalezneme ve volbě cílů, nýbrž ve volbě prostředků k dosažení cílů; člověk je schopen nalézt efektivní cesty, po kterých dojde ke svým cílům; člověk volí mezi příležitostmi tak, že porovnává jejich náklady a výnosy; snaží se alokovat (rozmístit) své zdroje tak, aby z nich dosáhl maximálního výnosu či uspokojení s minimálními náklady; toto chování člověka má podobu tápání, které však nepostrádá racionalitu; tato racionalita spočívá v tom, že člověk sice dělá chyby, ale učí se z nich a napravuje je
Pojmy: svoboda volby, tržní systém, tržní konkurence, informační funkce cen, motivační funkce cen, alokační funkce cen, ekonomický koloběh, výrobní faktory, statky, člověk ekonomický, racionální ekonomické chování, efektivní alokace.
Kapitola 2 – Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka ➢
➢ ➢
➢
➢
celkové uspokojení z určitého množství statku nazýváme celkovým užitkem; přírůstek uspokojení z dodatečné jednotky statku nazýváme mezním užitkem; mezní užitek klesá s rostoucí spotřebou statku; spotřebitel porovnává mezní užitek statku s jeho cenou a nakupuje nanejvýš takové množství statku, jehož mezní užitek je větší nebo roven ceně; spotřebitelův přebytek je rozdíl mezi částkou, kterou by spotřebitel byl ochoten maximálně zaplatit, a částkou, kterou skutečně platí; tím, že spotřebitel kupuje určitý statek, obětuje jiné příležitosti (jiné statky); optimální rozdělení jeho důchodu mezi různé statky je takové, když mezní užitky statků (dělené jejich cenou) jsou stejné; poptávka ukazuje, jak se mění kupované množství statku v závislosti na jeho (relativní) ceně, při daném důchodu kupujícího a při daných cenách ostatních statků; odlišujeme pojmy poptávané množství a poptávka; poptávka je funkce; podle zákona klesající poptávky poptávané množství klesne, když vzroste cena statku a přitom se nezmění ostatní ceny ani důchody; lze to vysvětlit působením důchodového efektu a substitučního efektu; důchodový efekt znamená, že spotřebitel při zvýšení ceny kupuje méně statku, neboť mu původní částka nestačí na nákup původního množství; substituční efekt
Holman, R.: Ekonomie
1/8
➢
➢ ➢ ➢
znamená, že spotřebitel při zvýšení ceny kupuje méně statku, protože jej substituuje jinými statky; cenová elasticita poptávky udává vztah mezi procentní změnou množství statku a procentní změnou ceny; je-li větší než jedna (elastická poptávka), pak zvýšení ceny povede k poklesu spotřebitelových výdajů na daný statek; je-li menší než jedna (neelastická poptávka), povede zvýšení ceny k růstu výdajů na daný statek; poptávka je v dlouhém období elastičtější než v období krátkém, protože substituce vyžaduje určitý čas; ke změně poptávky (k posunu poptávkové křivky) dochází ze čtyř důvodů: změna preferencí spotřebitele, změna jeho důchodu, změna ceny komplementu a změna ceny substitutu; výrobce potřebuje ke svému rozhodování znát ne tržní poptávku, ale poptávku po svém zboží; ta je vždy elastičtější než tržní poptávka.
Pojmy: celkový užitek, mezní užitek, spotřebitelův přebytek, obětovaná příležitost, spotřebitelská alokace, poptávané množství, poptávka, zákon klesající poptávky, důchodový efekt, substituční efekt, spotřebitelská substituce, substitut, komplement, relativní cena, cenová elasticita poptávky, elastická poptávka, neelastická poptávka, individuální poptávka, tržní poptávka, poptávka po statku jednoho prodávajícího.
Dodatek ke kapitole 2: V teorii chování spotřebitele se uplatňuje kardinalistický přístup a ordinalistický přístup; ordinalisté odmítají pracovat s mezním užitkem, protože nevěří, že je spotřebitel schopen své pocity uspokojení oceňovat čísly; je schopen pouze říci, zda je určitá varianta pro něho užitečná více, stejně nebo méně než jiná; ➢ indiferenční křivky jsou kombinace dvou statků, které přinášejí spotřebiteli stejné uspokojení; ➢ přímka spotřebních možností obsahuje ty kombinace dvou statků, které si spotřebitel může, za svůj důchod a při daných cenách těchto statků, koupit; ➢ spotřebitel se snaží dostat nejvyšší indiferenční křivku, která je pro něj dosažitelná z jeho přímky spotřebních možností. ➢
Pojmy:kardinalistický přístup, ordinalistický přístup, indiferenční křivka, přímka spotřebních možností.
Kapitola 3 – Chování výrobce: náklady a nabídka ➢ ➢ ➢
➢
➢
➢
➢
při ekonomických rozhodnutích nebere člověk v úvahu utopené náklady; utopené náklady člověk nese, ať se rozhodne pro kteroukoliv z volených možností; podstatou nákladů je obětovaná příležitost; nákladem příležitosti je obětovaný výnos nebo užitek, který bychom mohli mít v druhé nejlepší příležitosti; explicitní náklady platí výrobce za používá cizích výrobních faktorů; implicitní náklady jsou obětovné příležitosti výrobcových vlastních faktorů; ekonomické náklady zahrnují náklady explicitní a implicitní; ekonomický zisk je rozdíl mezi příjmem a ekonomickými náklady+ výrobce odchází do jiné příležitosti, jakmile je jeho ekonomický zisk záporný (změní se v ekonomickou ztrátu); variabilní náklady se mění s rozsahem činnosti; pokud výroba roste, rostou i variabilní náklady, pokud výroba klesá, klesají také; fixní náklady nezávisí na rozsahu činnosti a vznikají, i když se nevyrábí; firma je ochotna nést krátkodobě ekonomickou ztrátu, ale jen do výše fixních nákladů; pokud její příjem již nepokrývá ani variabilní náklady, přikročí k zastavení činnosti; v dlouhém období není firma ochotna nést žádnou ekonomickou ztrátu a odchází z trhu do jiné příležitosti; nákladová funkce ukazuje závislost nákladů na objemu produkce; průměrné náklady jsou náklady na jednotku produkce; mezní náklady udávají přírůstek celkových nákladů, vyvolaný zvýšením produkce o jednotku; přírůstek celkového příjmu, dosažený prodejem dodatečné jednotky produkce, se nazývá mezní
Holman, R.: Ekonomie
2/8
➢ ➢
➢
➢
➢
příjem; výrobce bude zvyšovat produkci do takového objemu, kdy se již mezní náklady rovnají meznímu příjmu; v takovém případě je zisk maximalizován; tuto situaci nazýváme též rovnováha firmy; v krátkém období je firma v rovnováze, jsou-li mezní náklady rovny meznímu příjmu; přitom firma může dosahovat ekonomický zisk (případně ekonomickou ztrátu); dlouhodobá rovnováha firmy nastává, když se její mezní náklady rovnají meznímu příjmu a současně firma dosahuje nulového ekonomického zisku; tuto situaci můžeme zároveň označit jako rovnováhu trhu – firmy z trhu neodcházejí ani na něj nové firmy nevstupují, takže produkce celého trhu se nemění; nabídka je funkce, která ukazuje závislost nabízeného množství statku na jeho ceně; nabídka firmy v krátkém období je totožná s částí její funkce mezních nákladů, přičemž počátečním bodem nabídkové funkce je minimum funkce průměrných variabilních nákladů; nabídku firmy v dlouhém období udává bod minima její funkce průměrných nákladů; dlouhodobá tržní nabídka mívá rostoucí průběh, protože růst produkce statku zvyšuje poptávku po specifických faktorech nutných k jeho výrobě; protože je množství specifických výrobních faktorů omezeno, rostou jejich ceny; růst produkce tak vyvolává rostoucí náklady; tržní nabídka je funkcí mezních nákladů; cena, kterou firmy docilují, je totiž rovna jejich mezním nákladům.
Pojmy: utopené náklady, náklady příležitosti, druhá nejlepší příležitost, ekonomické náklady, ekonomický zisk, účetní náklady, účetní zisk, explicitní náklady, implicitní náklady, variabilní náklady, fixní náklady, zastavení činnosti, odchod z trhu, mezní náklady, mezní příjem, optimální objem produkce (rovnováha firmy), krátkodobá rovnováha firmy, dlouhodobá rovnováha firmy, celkové náklady, průměrné náklady, nabídka, nabízené množství, nabídka firmy (individuální nabídka), nabídka krátkého období, nabídka dlouhého období, tržní nabídka, specifické výrobní faktory.
Kapitola 4 – Tržní rovnováha a efektivnost ➢
➢
➢
➢
➢
kupující si na trhu mezi sebou konkurují, což tlačí cenu vzhůru; prodávající si na trhu také mezi sebou konkurují, což zase tlačí cenu dolů; cena, kterou jsou kupující maximálně ochotni platit, je dána mezním užitkem; cena, na které budou prodávající minimálně trvat, je dána mezními náklady tržní rovnováha je taková situace, kdy na trhu není ani nedostatek, ani přebytek statku; nastává v průsečíku křivky poptávky a křivky nabídky, kde je poptávané množství rovno nabízenému množství; cena, při které je toto splněno, je rovnovážná cena; nerovnováha trhu je nestabilní a přechodnou situací, protože vyvolává pohyb ceny směrem k rovnovážné ceně; jedinou stabilní situací na trhu je tržní rovnováha; tržní rovnováha je efektivní situací, protože vyrovnává mezní užitek statku s mezními náklady na jeho výrobu; tím, že ceny tendují k rovnováze, tendují zároveň k efektivním objemům produkce statků; je-li na různých lokálních trzích různá cena, obchodníci kupují zboží na levnějších trzích a prodávají je na dražších trzích; díky těmto arbitrážím se na místně oddělených trzích daného statku prosazuje zákon jediné ceny; statky, u nichž jsou vysoké náklady na arbitráže, nazýváme neobchodovatelné statky; cena neobchodovatelného statku může být na různých lokálních trzích značně odlišná
Pojmy: konkurence kupujících, konkurence prodávajících, tržní rovnováha, nedostatek, přebytek, rovnovážná cena, nerovnovážné ceny, stabilita tržní rovnováhy, efektivnost tržní rovnováhy, změna rovnováhy ze strany poptávky, změna rovnováhy ze strany nabídky, arbitráž, zákon jediné ceny, neobchodovatelné statky.
Dodatek: ➢
Spekulanti přispívají ke stabilizování cen v čase. Spekulace brání tomu, aby cena byla jednou
Holman, R.: Ekonomie
3/8
velmi vysoká a podruhé zase velmi nízká. Aby jednou nepříjemně šokovala spotřebitele a podruhé zas nepříjemně šokovala výrobce.
Kapitola 5 – Směna a specializace ➢ ➢
➢
➢
➢
➢
➢
➢
bohatství není měřeno množstvím výrobků, nýbrž uspokojením z nich; směna obohacuje oba směňující; každý z nich je na tom po směně lépe než před směnou; směna zvyšuje produkční schopnosti, protože umožňuje výrobcům, aby se specializovali; specializace a směna zvětšuje produkční schopnosti sama o sobě, aniž by se musel zvětšit kapitál, práce nebo jiné výrobní faktory; specializace a směna může být založena na absolutních výhodách; absolutní výhoda znamená, že je člověk (firma, země) v něčem lepší než jiní lidé (firmy, země); specializace a směna může být také založena na komparativních výhodách; komparativní výhodu má člověk (firma, země) v té činnosti, ve které je relativně lepší než v jiných činnostech; specializace na základě komparativní výhody může přesunout výrobu některých statků do absolutně horších podmínek, a přesto se zvýší jejich produkce; díky specializaci jsou totiž výrobní faktory využívány efektivněji; svoboda mezinárodního obchodu zvětšuje možnosti pro mezinárodní specializaci a přináší prospěch všem zemím zapojeným do mezinárodního obchodu; naopak obchodní ochranářství tyto možnosti zužuje; ve svém důsledku tak nejvíce poškozují ty země, které ochranářskou politiku uskutečňují a které se tím samy vyřazují z výhod mezinárodní dělby práce; specializace nebývá věcí náhody; komparativní výhoda může být dána přirozeným talentem, přírodními podmínkami, nahromaděnou speciální znalostí nebo vybaveností výrobními faktory; vláda, která nerespektuje zákon komparativních výhod, může ekonomiku velmi poškodit; jednou z teorií, které zdůvodňují protekcionismus, je teorie nezralého průmyslu; podle ní země, které ještě nemají rozvinutá průmyslová odvětví, by měly svůj průmysl chránit před zahraniční konkurencí; úskalím této teorie však je, že průmysl vyrůstající ve „skleníkových podmínkách“ chráněného domácího trhu nemusí vůbec dosáhnout konkurenceschopnosti; tržní proces se nepodobá přirozenému výběru v přírodě, kde silní přežívají a slabší hynou; zákon komparativních výhod umožňuje i těm nejméně výkonným specializovat se a výhodně směňovat; nevede k „hynutí“ slabších, pouze je „vyhání“ z činností, kde nemají komparativní výhodu, do činností, v níž komparativní výhodu mají
Pojmy: směna, specializace, absolutní výhoda, komparativní výhoda, relativní vybavenost výrobními faktory.
Dodatek: ➢ ➢ ➢ ➢ ➢
mezinárodní obchod je v podstatě arbitráž na světovém trhu zboží; zboží jsou kupována na levných trzích a prodávána na dražších trzích; mezinárodní obchod přispívá k efektivnější alokaci světových výrobních zdrojů; mezinárodní obchod je výhodný pro každou ze zúčastněných zemí; uvalení dovozního cla snižuje čistý efekt z dovozu zboří; dovozní cla mají na ekonomiku negativní dopad; přesto vlády často brání volnému dovozu zahraničního zboří; činí tak obvykle pod tlakem domácích výrobců, kteří se obávají zahraniční konkurence; jiným důvodem celního ochranářství jsou zahraniční subvence; když zahraniční vlády subvencují některá zboží, uměle snižují jejich cenu, a to nejen na vlastních trzích, ale i na trzích zemí, které je dovážejí; účelem dovozních cel je v tomto případě snaha neutralizovat dopad zahraničních subvencí na domácí ceny
Pojmy: dovozní clo, dovozní kvóta, subvence.
Holman, R.: Ekonomie
4/8
Kapitola 6 – Nedokonalost konkurence ➢ ➢ ➢ ➢ ➢ ➢ ➢
když výrobci nemohou změnami své produkce ovlivnit docilovanou cenu, trh je dokonale konkurenční; mohou-li změnami své produkce ovlivňovat cenu, je trh nedokonale konkurenční; předpoklady dokonalé konkurence jsou: dokonalá informovanost kupujícího, nulové náklady na změnu dodavatele a homogenní produkt; výrobci na nedokonale konkurenčních trzích „tvoří“ („hledají“) svou cenu tak, že vyrovnávají svůj mezní příjem a mezní náklady; nedokonalá konkurence je méně efektivní než dokonalá konkurence, protože mezní náklady firem jsou menší než mezní užitek jejich produkce; snaha výrobců odlišovat svůj produkt zvětšuje nedokonalost konkurence, ale zároveň zvyšuje užitečnost produktů, protože spotřebitelé oceňují rozmanitost; reklama zvyšuje informovanost spotřebitelů, a tím snižuje nedokonalosti konkurence; čím větší je trh, tím menší je nedokonalost konkurence; velké trhy bývají „husté“ trhy, zatímco malé trhy bývají „řídké“ trhy; velké trhy též přitahují zprostředkovatele, jejichž speciální služby snižují nedokonalosti konkurence
Pojmy: dokonalá konkurence, nedokonalá konkurence, dokonalá informovanost kupujících, náklady na změnu dodavatele, homogenní produkt, odlišení (diferenciace) produktu, mezní příjem, celkový příjem, cenová tvorba, cenová přirážka.
Dodatek: cenová diskriminace je cenovou strategií, kdy výrobce maximalizuje zisk tím, že prodává různým skupinám spotřebitelů za různé ceny; důvodem jsou jejich odlišné poptávkové funkce; ➢ aby prodávající mohl uskutečňovat cenovou diskriminaci, musí k tomu být splněny tři podmínky; za prvé, musí být na trhu nedokonalá konkurence; za druhé, musí být na trhu alespoň dvě skupiny spotřebitelů, které mají odlišné poptávkové funkce, a prodávající musí být schopen je rozeznat; za třetí, prodávající musí být schopni účtovat dvojí ceny ➢
Pojmy: cenová diskriminace.
Kapitola 7 – Omezení konkurence ➢ ➢
➢ ➢ ➢ ➢
➢
➢
omezení konkurence je způsobeno překážkami vstupu na trh; jsou-li trhy otevřené, konkurence najde cestu a prosadí se, i když to někdy trvá delší dobu; omezení vstupu na na trh často vytváří stát nebo obce; stojí za nimi někdy dobrý úmysl státních (obecních) úředníků, kteří věří, že ve své funkci mohou zlepšovat fungování trhů, ale někdy lobbistické tlaky výrobců a obchodníků, obávajících se příchodu nové konkurence; cech je sdružení výrobců, které má moc (danou od státu) zabránit vstupu nových konkurentů na trh; členové cechu mají zájem chránit sami sebe před novými konkurenty; dominantní postavení firmy na trhu nemůže podstatným způsobem omezit konkurenci, pokud je trh otevřený novým potenciálním konkurentům; důvodem fúzí je snaha firem snížit náklady; zákazy fúzí mívají za následek, že firmy nedokáží obstát v konkurenci s velkými konkurenty; za jednu z praktik, jak potlačit konkurenci, považují někteří ekonomové kořistnický (predátorský) dumping; je to prodej za cenu pod náklady, a to s cílem zničit konkurenty a získat dominantní postavení na trhu; kořistnický dumping však bývá často strašákem, kterého domácí výrobci využívají, aby přesvědčili vládu o nutnosti ochrany domácího trhu před silnými zahraničními konkurenty; monopol je vystaven konkurenci substitutů daného statku; čím vzdálenější jsou tyto substituty, tím větší je tržní síla monopolu; má-li zboží velmi blízké substituty, nemá smysl mluvit o monopolu; monopol poškozuje spotřebitele, protože (v porovnání s konkurenčním trhem) prodává za vyšší
Holman, R.: Ekonomie
5/8
➢ ➢ ➢ ➢ ➢
cenu; dosahuje tím monopolního zisku; způsobuje též neefektivnost, protože poskytuje menší než optimální množství statku; regulace ceny může vést k zakonzervování monopolu, protože snížení monopolního zisku přestává lákat nové konkurenty ke vstupu na trh; vážným problémem regulace monopolní ceny je selhání motivací monopolu ke snižování vlastních nákladů; dlouhodobými monopoly jsou administrativní monopol a přirozený monopol; v těchto případech je regulace monopolní ceny odůvodněná, avšak vůbec není snadná; je-li vstup na trh vázán na povolení státu a dá-li stát toto povolení pouze jedné firmě, získá tato firma administrativní monopol; přirozený monopol vzniká z důvodu přirozených bariér vstupu na trh – když jsou dodávky vázány na přenosovou síť, jejíž zbudování vyžaduje vysoké fixní náklady
Pojmy: otevřený trh, cech, dominantní postavení na trhu, fúze, kořistnický (predátorský) dumping, monopol, bariéry vstupu na trh, selhání motivací, administrativní monopol, přirozený monopol.
Dodatek: kartelová dohoda neboli nekalá kooperace je dohoda několika firem o společném, koordinovaném postupu na trhu; je ku prospěchu výrobců, ale poškozuje spotřebitele vysokou cenou; ➢ nelegálnost kartelových dohod je činí málo stabilní, protože k jejich dodržení nelze na členech kartelu vynutit; členové kartelu jsou v pokušení dohodu na vlastní pěst porušovat a kartel se rozpadá; ➢ toto chování členů kartelu lze popsat modelem dilematu vězňů; směřují k Nashově rovnováze, která je v tomto případě nežádoucí pro kartel, ale žádoucí pro spotřebitele ➢
Pojmy: kartel (nekalá kooperace), vězňovo dilema, Nashova rovnováha.
Kapitola 8 – Zásahy státu do cen ➢ ➢
➢
➢ ➢ ➢
➢ ➢
cenový strop vyvolává neefektivnost; ta spočívá v tom, že poskytované množství statku je menší než optimální: mezní užitek je vyšší než mezní náklady; cenové stropy vyvolávají na trhu nerovnováhu – nedostatek; mnoho lidí je ochotno nést nepeněžní náklady; aby nedostatkové zboží dostali, stojí dlouhé hodiny ve frontách nebo ztrácejí čas hledáním zboží na vzdálených trzích; ale čas je vůzácný a možná by raději zaplatili vyšší cenu; břemeno spotřební daně dopadá jak na spotřebitele, tak i na výrobce; rozdělení břemena daně mezi spotřebitele a výrobce závisí na strmosti křivek poptávky a nabídky; je-li poptávka hodně strmá a nabídka málo strmá, dopadá břemeno více na spotřebitele; je-li tomu naopak, dopadá břemeno daně více na výrobce; chce-li vláda používat spotřební daň jako „daň z luxusu“, měla by ji uvalit na zboží se strmou poptávkou a málo strmou nabídkou; spotřební daně vyvolávají neefektivnost; snižují množství zboží, které je pak menší než optimální (mezní užitek je větší než mezní náklady); subvencováním cen chce stát pomoci některým výrobcům; ačkoli stát vyplácí subvenci jen výrobcům, subvencuje jak výrobce, tak i spotřebitele; prospěch ze subvencí však mají ti, kdo tvoří malou skupinu, protože na daních zaplatí menší podíl subvencování, než jaký z něj mají prospěch; obvykle jsou to výrobci; subvencování ceny vyvolává neefektivnost – vede k produkci nadoptimálního množství; státní intervenční nákupy mají stabilizovat ceny, které podléhají sezónním výkyvům; stát zde nahrazuje činnost soukromých spekulantů
Pojmy: cenový strop (maximální cena), nepeněžní náklady, spotřební daň, břemeno daně, subvence k ceně, státní intervenční nákupy. Holman, R.: Ekonomie
6/8
Kapitola 9 – Poptávka po výrobních faktorech ➢
➢ ➢
➢
➢
➢ ➢
➢
➢
k výrobě zboží jsou nezbytné výrobní faktory; tři obecné výrobní faktory jsou půda, kapitál a práce; ty reálně existují jen v podobě specifických výrobních faktorů; specifickými výrobními faktory jsou různorodé pozemky, kapitálové statky a pracovní profese; výrobci si od vlastníků výrobních faktorů najímají výrobní faktory; nájemní ceny výrobních faktorů ovlivňují náklady výrobců; produkční funkce ukazuje závislost produkce na množství výrobních faktorů; s každým přírůstkem variabilního faktoru (při ostatních faktorech fixních) se přírůstky produkce nejprve zvyšují a potom klesají – projevují se klesající výnosy z variabilního faktoru; průměrný produkt výrobního faktoru je celkový produkt dělený počtem jednotek výrobního faktoru mezní produkt výrobního faktoru je přírůstek produkce, dosažený zvýšením daného faktoru o jednotku, při ostatních faktorech neměnných; výrobce při najímání výrobního faktoru porovnává jeho nájemní cenu s jeho čistým peněžním mezním produktem; najímá výrobní faktor pouze do takového množství, kdy je jeho mezní produkt větší nebo roven nájemní ceně; funkce poptávky po výrobním faktoru je totožná s částí funkce jeho mezního produktu a začíná v maximu funkce jeho průměrného produktu; poptávky po výrobních faktorech jsou odvozenými poptávkami; poptávka po výrobním faktoru roste, resp. klesá, když roste, resp. klesá poptávka po statcích, které se pomocí tohoto výrobního faktoru vyrábějí; produktivita výrobního faktoru se zvyšuje, je-li vybaven větším množstvím ostatních výrobních faktorů; v takovém případě roste jeho naturální produktivita; jeho peněžní produktivita může ale růst i tehdy, když roste cena statku, který se pomocí tohoto faktoru vyrábí; optimální výrobní technika (optimální kombinace výrobních faktorů) je taková, kdy jsou mezní produkty výrobních faktorů dělené jejich cenami stejné; změní-li se nájemní cena některého výrobního faktoru, vyvolá to také změnu výrobní techniky; výrobci budou substituovat zdražený výrobní faktor jinými výrobními faktory; tomu říkáme technická substituce
Pojmy: obecné výrobní faktory, specifické výrobní faktory, nájemní cena výrobního faktoru, produkční funkce, klesající výnosy z variabilního výrobního faktoru, celkový produkt výrobního faktoru, průměrný produkt výrobního faktoru, mezní produkt výrobního faktoru, poptávka po výrobním faktoru, naturální mezní produkt výrobního faktoru, peněžní mezní produkt výrobního faktoru (též příjem z mezního produktu), čistý peněžní mezní produkt výrobního faktoru, odvozená poptávka, technická substituce, výrobní technika, optimální výrobní technika.
Kapitola 10 – Nabídka a trh specifického výrobního faktoru ➢
➢ ➢ ➢ ➢
➢
transferová platba je minimální částka, která stačí k převedení výrobního faktoru z jednoho použití do druhého; její výše odráží obětovaný výnos z druhého nejlepšího použití faktoru – jeho obětovanou příležitost; renta je částka, kterou vlastník výrobního faktoru dostává navíc nad transferovou platbu; je to rozdíl mezi skutečným výnosem a obětovaným výnosem z druhé nejlepší příležitosti; nájemní cena kapitálového statku musí jeho vlastníkovi pokrýt obětovaný úrokový výnos a opotřebení kapitálového statku; na konkurenčním trhu pracovní profese bude mzda rovna transferové platbě zaměstnance s nejlepší jinou příležitostí; ti, kdo mají jiné příležitosti horší, inkasují rentu; zvýšení poptávky po býrobním faktoru vyvolává vznik krátkodobé renty, protože nabídka je v krátkém období málo pružná; trvalé mzdové rozdíly mezi některými profesemi jsou způsobeny tím, že se tyto profese liší namáhavostí, nepříjemností nebo rizikovostí vykonávané práce; nazýváme je kompenzující mzdové rozdíly; změna poptávky po statku silně ovlivňuje ceny těch faktorů, jejichž nabídka je nepružná; roste-li poptávka po nich, jejich majitelé se těší značnému růstu příjmů, pokud ale poptávka klesá, trpí značným poklesem příjmů
Holman, R.: Ekonomie
7/8
Pojmy: transferová platba výrobního faktoru, renta výrobního faktoru, konkurenceschopnost výrobního faktoru, kompenzující mzdové rozdíly. ➢
Holman, R.: Ekonomie
8/8
