Rožňavské zprávy školní roč n ík X V I. , č ís l o 1
1
ÚVODEM Náš školní časopis vstupuje do svého 16. ročníku. Za ta léta se na jeho stránkách objevilo mnoho informací, jak o životě na naší škole, našich šikovných žácích, učitelích, kteří na naši školu nastoupili, ale i řada zajímavostí ze světa kolem nás. A přesto je letošní rok v něčem jiný. Změnil se okruh těch, kteří pro vás, naše čtenáře, školní časopis připravují. Na I. stupni koordinuje příspěvky p. uč. Vlasta Pecinová a na II. stupni p. uč. Lenka Crhová. Na ně se můžete obracet se svými nápady, postřehy a přáními, co byste v časopise chtěli najít. Dnes jsme pro Vás připravili takovou ochutnávku. Náš časopis se postupně vyvíjel, měnil. A proto není špatné připomenout něco z jeho historie pro Vás, kteří možná v době, kdy začal vycházet, ještě nebyli ani na světě Časopis tedy vyšel poprvé před 16 lety. Věříme, že tento jednoduchý matematický úkol zvládnou všichni. Tehdy jsme vyhlásili soutěž o nejlepší název časopisu. Nápadů bylo mnoho, zvítězila žákyně II. stupně Aneta Válková . Stejně tak i na vytvoření prvního loga proběhla výtvarná soutěž, kterou zaštítila p. uč. Pavlína Spurná. První logo bylo černobílé a vytvořila ho tehdy žákyně Lucka Sonnewendová.
ROŽŇAVSKÉ ZPRÁVY ŠKOLNÍ Po nějakém čase se tohle logo „okoukalo“ a v hodinách výtvarné výchovy vznikla nová, barevná verze. No, a proč vám tohle všechno píšeme? Je opět čas na změnu! Poprosili jsme p. uč. Spurnou, zda by nám nepomohla a se žáky nevytvořila moderní verzi pro úvodní stránku našeho časopisu. Takže věříme, že budete mít spoustu nápadů a bude těžké vybrat ten nejlepší. DĚKUJEME PŘEDEM
Přejeme v tento adventní čas všem pohodu, štěstí, vzájemná setkávání s blízkými lidmi a všem našim žákům splnění i těch nejtajnějších přání na Štědrý den pod stromečkem. Vaše redakce
2
ROZHOVORY V letošním školním roce na naši školu nastoupili noví vyučující. Žákyně 9.B jim položily několik otázek, abychom o nich věděli něco víc. JITKA UTÍKALOVÁ Znamení: Ryby Oblíbená barva:v podstatě všechny, nejvíc tyrkysová, oblíbené kombinace (hnědo-oranžová, fialovo – zelená) Oblíbené jídlo: italská a řecká kuchyně 1.Jaký je váš názor na fyzickou přípravu dnešní mládeže? Dnešní mládež na tom bohužel není fyzicky příliš dobře. Jsem přesvědčená o tom, že pohyb je velmi důležitý v životě každého člověka! Spoustě lidem dnes bohužel chybí. Podle mě by bylo vhodné přidat ve školách jednu hodinu TV navíc, potom by učitelé měli více prostoru a času na netradiční pohybové aktivity i pomůcky. 2.Kde jste dříve učila? Dříve jsem učila na základních školách ve Šternberku, v České Vsi u Jeseníku a v Německu. 3.Jste spokojena na této škole? Ano jsem.“ 4.Jste ráda, že jste učitelka? Ano. Ve svém životě jsem měla možnost poznat více pracovních profesí, ale učitelství mě naplňuje ze všeho nejvíce. 5.Kde jste pracovala, než jste nastoupila na tuto školu? Pracovala jsem ve školství a v různých společnostech v ČR a v Německu (v oblasti marketinku a reklamy, dále jako provozní ředitelka, jako manažerka Rakouska a Německa u jedné mezinárodní společnosti). 6.Jaký je váš největší úspěch ve sportu? Je to již sice dávno, co jsem se vrcholově věnovala nějakému sportu, ale největším úspěchem bylo 1. místo ve vodáckých závodech. Byl to tenkrát úžasný pocit být nejlepší v ČR. 7. „Jaký je váš nejoblíbenější sport? Dříve jsem měla ráda především kolektivní sporty, protože se sejde dobrá parta lidí (hrávala jsem volejbal). V současnosti jezdím na kole, bruslích, ráda také lyžuji a běhám ... ale vše jen rekreačně. Za Rozpraš se ptala Lucka Podivínová,9.B
KAROLÍNA KÁCOVSKÁ Znamení: Kozoroh Oblíbená barva: modrá Oblíbené jídlo: ovoce, zelenina 1. Jaký byl váš první dojem z naší školy? Velmi se mi tu líbilo od prvního roku, kdy jsem tu byla na praxi, protože je tu přátelská atmosféra a přátelský kolektiv kolegů i žáků.“
3
2. Měla jste strach z nových žáků a kolegů? Ne strach, ale nejistotu, jak se začlením, když se všichni ve škole už dávno znali. Obavy mě ale opustily hned v prvním týdnu, protože mě všichni hezky přijali. 3. Jaké je vaše vzdělání? Mám ukončené bakalářské vzdělání a studuji 2. ročník magisterského studia.“ 4. Jak stíháte vlastní studium a učení na naší škole? Je to časově náročné, ale stihnout se dá obojí. Učit na základní škole je docela příjemné odreagování od vlastního studia. 5. Proč jste se rozhodla stát učitelkou? Protože mám ráda děti a práci s lidmi. 6. Co si mysíte o vztahu žáků k zeměpisu? To záleží na třídě. V některých třídách jsou žáci plni nadšení, v jiných je vztah k zeměpisu vlažnější. 7. Jaká jste byla studentka na základní škole? Z 5. ročníku jsem odešla na gymnázium, takže jsem si ZŠ moc neužila, ale na gymnáziu jsme měli dobrý třídní kolektiv, ale bylo to spíše o učení. Za Rozpraš se ptala Kačka Nesvadbová,9.B
VILÉM FIGALLA Znamení: Blíženci Oblíbená barva: azurová Oblíbené jídlo: segedínský guláš 1.Jaký je váš názor na fyzický stav mládeže na naší škole? Tady na škole se mi zdá velmi slabý, co se týká síly a pohyblivosti. Dál bych to radši nerozváděl. 2.Je tohle vaše první práce jako pedagog? Není, pracoval jsem na Gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci, a na Střední průmyslové škole strojnické Olomouc. 3.Proč jste se rozhodl být učitelem tělocviku? Rozhodl jsem se být učitelem, protože moje matka byla učitelka tělocviku, a taky proto že mě to bavilo, a šlo mi to. 4.Jaký je váš největší úspěch ve sportu? To, je dobrá otázka, těch úspěchů bylo více, ale abych řekl ty, co mě potěšily, tak mě napadá hod oštěpem 13. místo v ČR. Jiný sport mě napadá, třeba turistické závodyorientační běh to jsem byl 2x mistrem ČR. To jsem byl ve vašem věku, ale pokud neberu nějaké soutěže tak jako největší úspěch beru, když sjedu nějaký krásný kopec. 5.Jak se vám líbí na téhle škole? Abych pravdu řekl, je to velmi těžká otázka, z hlediska prostředí je to tu fajn. Podmínky k práci mám tady dobré- je tu tělocvična, jsou tu pomůcky do tělocviku. 6.Jakými jazyky mluvíte, a kterými mluvíte úplně plynule? Tak plynule mluvím česky, ale dorozumím se anglicky. A kdybych si to trošku zopakoval, tak francouzsky bych se taky dorozuměl. 7.Co vy, a cestování? Cestuji velmi rád. Například jsem byl 4x stopem ve Francii. Tímto bych chtěla poděkovat panu učiteli, že si na mě udělal čas a že mi odpověděl na mé otázky. Byl to příjemný rozhovor a skvělá zkušenost.Za Rozpraš Terka Zakopalová,9.B
4
ŠKOLNÍ PARLAMENT Na obou stupních školy proběhly začátkem nového školního roku VOLBY do školního parlamentu s těmito výsledky: Starosta: SOCHA Tomáš (9.B) Místostarostka: ŘEZNÍČKOVÁ Tereza (8.A) Místostarosta (1.st.) JANCKOVÁ Ella (5.B) Jednatel (2. st.): KULHÁNEK Petr (8.B) Jednatel (1. st.): KRÁTKÝ Václav (4.A) STŘÍŽOVÁ Pavlína (4.B) Na obou stupních letos pracuje 45 zástupců z jednotlivých tříd od třetího ročníku po ročník devátý. Z našeho plánu činností jsme pro vás, žáky, již uskutečnili: 1) HALLOWEEN Na 1. stupni proběhl v pondělí 31. října malý halloweenský projekt literárního i výtvarného tvoření. V rukách žáků vznikla zajímavá výtvarná díla i poutavé příběhy na téma „Moje čarodějnice“. Naši zástupci se při vyhodnocování řádně zapotili, ale s některými dílky se i s chutí pobavili. Bylo velmi těžké vybrat nejlepší práce. Všechny příběhy i tvorba se totiž všem zúčastněným povedly. Největší počet bodů přesto získaly tyto práce: V kategorii 3. tříd se umístily: - na prvním místě třída 3.B - na druhém místě třída 3.C - na třetím místě bodovala třída 3.A. V kategorii 4. – 5. tříd zástupci rozhodli takto: - na 1. místě s 9 hlasy z devíti hlasů se umístili žáci 5.C - na druhém místě – 4.A - na třetím místě žáci ze třídy 4.B Děkujeme všem vyučujícím a jejich žákům za ochotu, nápaditost, elán a pracovitost. VÍTĚZNÉ LITERÁRNÍ PRÁCE: 3.B:
Moje čarodějnice
Jmenuji se Agáta. Je mi 91 let a bydlím v ulici, která se nazývá Halloweenská. Mám domácí zvíře – netopýra, který se jmenuje Blesk. Pak mám ještě černou kočku, hada, ropuchu a hlídacího zombíka. Vařím zajímavé lektvary. Jednou jsem vařila ve velkém hrnci, který byl tak velký, že jsem do něj spadla. Kočka a ropucha skočily za mnou. Tehdy jsem přišla o ropuchu. Ta se totiž uvařila v hrnci. Kočka naštěstí přežila. 5
Mám také křišťálovou kouli, kterou hlídá na hradě zombík před zloději. Jednou jsem musela letět na sraz čarodějnic, kde se rozhodovalo, kdo bude vrchní čarodějnicí. K mému velkému překvapení jsem vyhrála. Dostala jsem zbrusu novou kouli typ HD 2016. Měla jsem velkou radost a rychle jsem letěla domů na svůj hrad. Když jsem dorazila, zjistila jsem, že mí nepřátelé překvapili a zneškodnili zombíka a ukradli moji starou křišťálovou kouli. Docela mě to naštvalo, ale pak jsem si uvědomila, že mám kouli novou. Zombíka jsem odvezla do nemocnice a všechno dobře dopadlo. 3.C
Moje čarodějnice
Byla jednou jedna čarodějnice, která se jmenovala Prašivka. Měla černé rozcuchané vlasy, dlouhý špičatý nos a na něm bradavici. Měla špinavou pusu a v ní shnilé zuby a na bradě chlupy, a byla metr vysoká a byla hrozně tlustá. Měla 125 let a žila ve strašidelném lese Zapomnění. Bydlela v jeskyni ovité pavučinami se svým chlupatým manželem Vlkodlakem. Společně se starali o spoustu prapodivných domácích mazlíčků. Prašivka si jednou vyšla k rybníku pro žabí oči, aby si uvařila lektvar krásy. Při vaření si vzpomněla, že jí v něm chybí netopýří křídla a odběhla si pro ně. V tu chvíli její kočka proběhla kolem a nedokončený lektvar převrhla. Ten se vylil na zem a celá jeskyně se proměnila v obrovskou dýni. Celé rodině trvalo dalších 100 let, než se z ní prokousali ven. Těch 100 let pořád dokola jedli samé dýňové buchty a koláče, dýňové polévky nebo pečenou dýni. Když se konečně prokousali ven, byla Prašivka ještě tlustější a škaredší, než byla předtím. Na nový lektvar krásy už ale neměla ani pomyšlení.
4.A
Moje čarodějnice
Žila byla dvě čarodějnická dvojčata, která se jmenovala Aily a Maily. Obě měly jedno společné koště a ztratily ho. Tak si řekly, že ho půjdou hledat. Šly na hřbitov zeptat se zombíků, ale ti jim řekli, že koště nemají, ať se jdou zeptat upírů. Tak šly za upíry. Ti zase koště neměli a poslali je za pavoučí královnou. Ta řekla, že koště nemá a poslala je za dýní. Dýně koště ukryla, ale nakonec jim ho dala. Aily a Maily se zaradovaly a šťastné odletěly za maminkou.
4.B
Moje čarodějnice
Na Halloween 31. října se stala strašidelná a děsivá věc. Dvě děti se vypravily do strašidelného a děsivého lesa. Ztratily se a našly zchátralou a děravou chaloupku. Zaťukaly na dveře… otevřela stařena se zkřiveným obličejem, která měla zuby tak černé, až se děti vylekaly a zakoktaly: „Dobrý den, paní. My jsme se ztratily a potřebujeme pomoct!“ „Jděte pryč!“ vykřikla čarodějnice, „jsem čarodějnice Moromůra. Až doteď jsem tu žila jen se svým kocourem Vrtichvostem v klidu.
6
Vydlabávali jsme dýně a měli závody v létání na koštěti. Vše jste pokazily, děti, abyste neřekly, tady máte pár dobrot na cestu. A už jděte!“ Děti běžely domů a ani se nezastavily. Vše pověděly mamince a řekly, že jen tak-tak našly cestu domů. Maminka jim ušila kostým, aby je Moromůra už nikdy nenašla. Od té doby se děti o Halloweenu bojí a nevylézají ven. Vydlabávají dýně, aby na ně nemohli zlí duchové.
5.C
Moje čarodějnice
Žila byla jednou jedna čarodějka a ta se jmenovala Valentýna. Byla 200 let stará (což je v našich letech 20 let). Měla vysokou štíhlou postavu, krásné černé dlouhé vlasy až po zadek a nosila krásné tmavé, černé, krátké šaty. Uměla čarovat. Čarovala jen dobré věci, byla to totiž hodná čarodějka. Její domácí mazlíčci byli pavouk a pes. Pavouk se jmenoval Chlupáč a pes Trhač. Každou noc se Valentýna proměňovala v kočku se žlutýma očima. Když se v kočku proměnila, tak si s Trhačem hrála celou noc na honěnou okolo Valentýnina domku a v lese. Její domek byl krásný a velký – s bazénem a s místností plnou lektvarů. Mezi nimi se našel lektvar lásky, usmíření …, ale také lektvar mládí. Proto byla pořád tak mladá a krásná. Některé lektvary si však Valentýna nevyráběla sama, ale kupovala si je. Byla to totiž moderní čarodějka. Měla dokonce svoji kreditní kartu a mobil značky Samsung Galaxy S7 a nejraději chodila nakupovat do Šantovky. Nelétala ani na koštěti, ale měla svoje auto – krásný sporťák. Jinak pracovala jako učitelka chemie a tělocviku a nejzajímavější na tom bylo, že učila na naší škole Rožňavské. Děti ji měly moc rády, protože byla velmi hodná a pracovitá, všem dávala hezké známky kromě kluka z 5.C, který pořád jen lhal a zlobil. Jednou musela Valentýna k lékaři, přišla do čekárny a tam uviděl slečnu podobnou sobě. Mladá čarodějka si pomyslela, že by to mohla být její sestra, ale Valentýna přece žádnou sestru neměla nebo že by ano? A tak se jí zeptala a slečna jí začala vyprávět, jak se jmenuje, vše o svých rodičích, a tak Valentýna nakonec zjistila, že je to opravdu její sestra. Valentýna se z vyprávění dozvěděla, že se dívka jmenuje Piper. A Piper se nabídla, že bude pracovat v kadeřnictví vedle školy, a tak se mohly obě vidět každý den a byly z toho, že se našly, hodně moc šťastné.
7
VÍTĚZNÉ VÝTVARNÉ PRÁCE: 1.A
1.B
2.A
2.C
2.B
8
2) TURNAJ VE VYBÍJENÉ O PUTOVNÍ POHÁR 4. – 5. ROČNÍKŮ proběhl v pondělí 28. listopadu. Zápasilo 6 týmů v počtu 72 hráčů v červené a modré skupině, odehrálo se 9 zápasů a o umístění rozhodly až semifinálové zápisy. Turnaj slavnostně zahájila místostarostka za 1. stupeň Ella Jancková s panem učitelem Vilémem Figallou a taneční skupina pod vedením paní učitelky
Kristýny Zapletalové. Atmosféra byla strhující, týmy bojovaly udatně a fair play. Zápasy byly slavnostně ukončeny v týž den
předáním putovních pohárů vítězným týmům a sladkých odměn všem hráčům. V kategorii 4. – 5. tříd se umístily:
na 3. místě: na 2. místě: na 1. místě:
na 6. místě:
4.A
na 5. místě: na 4. místě:
5.C 4.B
5.A 4.C 5.B
3) MIKULÁŠ VE ŠKOLE
Vypadá to, že i v letošním kalendářním roce byly všechny děti hodné, protože i letos přišel Mikuláš!
9
Organizaci tohoto dne si vzali za svou žáci 9. A a 9. B (Johana Slaninová, Zdena Černavová, Markéta Grofková, Tomáš Prchla, Tomáš Socha a Martin Kučera). Věříme, že se dětem nápad vyměnit si role – tj. kluci byli andělé a děvčata čerti – líbil. Děkujeme SRPŠ za sponzorování sladkostí, které děti dostaly. 4) PŘIPRAVUJEME pro 1. stupeň: Hry v době ledové, které proběhnou v tělocvičně 20. 12. 2016 Na překážkové dráze s osmi úkoly si děti zasportují a doufáme, že se i pobaví. Za sportem i zábavou budou jednotlivé třídy vyrážet podle časového harmonogramu a za doprovodu našich zástupců. O bezpečnost na jednotlivých stanovištích se postarají zástupci z druhého stupně. pro 2. stupeň : Těšte se na Vánoční maškarní diskotéku. Akce se koná poslední školní den v tomto kalendářním roce 22.12.2016 v tělocvičně naší školy. Od 9.30 do 12.00 hodin si poslechneme hudební vystoupení, zatancujeme a zahrajeme hry. Přijďte vánočně namaškařeni ! Jistě nám tak lépe uběhne nedočkavé očekávání Štědrého dne.
Zapsala a nafotila: Mgr. Pavlína Spurná a Mgr. Vlasta Pecinová
10
Z TVORBY NAŠICH ŽÁKŮ V hodinách slohu nevymýšlíme pouze vynikající slohové práce, ale také si hrajeme se slovy, rozvíjíme fantazii a snažíme se pobavit. A proto přinášíme ukázky našeho snažení a sami se přesvědčíte, že je jich úctyhodný počet. Pro ty, kteří náš časopis čtou opravdu pozorně , přinášíme následující soutěž. Vyberme nejlepšího dopisovatele Rozpraše Podmínky soutěže: vyhraje ten, kdo bude svými příspěvky nejvíce bavit čtenáře, tj. získá největší počet hlasů od našich žáků. Hlasovací lístky budou dostupné u třídních učitelů a odevzdávat je můžete v žákovské knihovně vždy ve čtvrtek v době od 12:45 do 14:00 hod. do zvláštního uzavřeného boxu. Soutěž bude vyhodnocena na konci školního roku. Redakce Sněhomysl je malý skřítek, který vždy, když jen pomyslí na sníh, tak začně sněhová vánice, kterou může zastavit jen on. Sníh může vyvolat dokonce i na určité místo, nebo určitou osobu. Skřítek žije v ledové skále plné rampouchů. Lucka Skopalová,8.A
Motálek myšlenkový dostal své jméno z jednoho důvodu. Rád jakkoli vleze do hlavy lidem, či zvířatům. Noci tráví v obytných domech, kde je teplo. Vždy zaleze do kouta, kde je topení, a tam usne. Je velmi malinký, takže mu nedělají potíže ani úzké štěrbiny. Celé dny od rána do večera tráví ve dvou, nebo více hlavách. Vleze do nich jakkoli. Buď si nenápadně vleze do pití, nebo vleze uchem,či nosem. Uvnitř hlavy udělá pořádný binec. Pomíchá pocity a myšlenky, nebo pomíchá hlavu zvířatům, aby nevěděla, jestli jsou býložravci,nebo masožravci. Laura Veličková,8.A
Přijímačky Můj pohled na tento příšerně znějící termín je horší než hodiny fyziky ve francouzském jazyce. Ačkoli při zaznění tohoto slova, žáky chytá nezastavitelný záchvat paniky, myslím si, že realita bude jiná… mnohem horší. Určitě proběhnou myšlenky,např. „ Proč jsme nedbali neustálých kázání našich učitelů i rodičů?“ Doufám, že to přežijeme ve zdraví a postoupíme do další fáze života. Martin Stratil,9.B
Chluponožka zelená Je to malé zelené stvoření, pokryté jemným chmýřím s malou hlavičkou a velkýma očima. Je tu ale jedno překvapení! Chluponožčin jazyk má veliké účinky. Když se vám chluponožka dostane do pokoje, je stoprocentně zaručeno a prověřeno, že vám zmizí všechny ponožky. Chluponožka si z nich staví domeček a zabydluje se přímo u vás v domě. Vyskytuje se především v rodinných domech, protože tam je ponožek hodně.V poslední době se chluponožka přemnožila a lidé si raději v noci nesundávají ponožky. Johanka Slaninová,9.B
11
Mladá Boleslav Michal ládoval Adama dortem ananasovým, Bořek oplýval láskou k Emílii Seitové,laskavý amorek vypomohl. Tomáš Hrabčík,9.B
Červená karkulka Žila byla charismatická Červená karkulka. Měla sečtělou maminku a žila s ní a s odvážným pitbulem Astou ve velkolepém domečku na kraji skvostného města. Jednou zamyšlená maminka řekla své milované Karkulce: „ Naše babička má narozeniny, měla bys ji navštívit a přinést nějaký potěšující dárek.“ Karkulka si dala do roztomilého košíčku lahodnou bábovku, láhev sladkého vína, zavolala na natěšenou Astu a vydala se směrem k temnému lesu. Její babička totiž žila za tímto temným, přesto krásným lesem. Karkulka si vyšla přes sluncem prozářenou louku, Asta se rozběhla za divokým zajícem a ztratila se v hlubokém lese. Karkulka volala, pískala, ale Asta nikde. Vtom se z lesa vynořilo nějaké neznámé zvíře. Zákeřný vlk! Zeptal se Karkulky: „ Nazdar, milé děvčátko, kampak jdeš?“ „ Ke své babičce, bydlí za tímto lesem a jdu jí popřát k jejím narozeninám.“odpověděla Karkulka. V ten samý okamžik se z hlubokého lesa vyřítila Asta, začala na šokovaného vlka dorážet, štěkat. Vlk se strašně polekal, zapomněl, že má sežrat babičku i Karkulku a pelášil pryč. Kačka Nesvadbová,9.B Červená karkulka (ještě jinak) Byla jednou jedna rodina, která byla velice moderní. Maminka byla od rána až do noci na Snapchatu, Instagramu, Twitteru a Facebooku. Tatínek byl v práci a když už měl čas, tak šel do herny, kde byli takoví „normální“ lidi po práci jako on. Měli holčičku Klárku, ale všichni ji říkali Karkulka. Rodiče se o ní vůbec nestarali a ani se jí nijak nevěnovali. Karkulka ale stejně měla nejraději svoji babičku, která ji taky strašně milovala. Když za ní jela, rodiče si ani nevšimli, že Karkulka není doma. Cesta k babičce byla téměř každodenní. Nudná a dlouhá cesta metrem, tramvají a vlakem. Ale jednou se stalo něco neobvyklého. Jela jako vždy metrem, pak sedm zastávek tramvají, pak nasedla na vlak a zbytek pěšky do lesa k babičce. Už skoro byla u babičky, když v tom uviděla hladového bezdomovce, který řekl: „Helééé... ty děvčico... co máš v tom batůžku??“ Karkulka vykřikla: „Áááá!!!“ a utíkala. Bezdomovce už nepotkala. Babička ji uvítala, dala ji najíst a takové to rozmazlování. Karkulka dala babičce vše, co měla v batůžku. Byly to i turistické hůlky! Babička skoro vyskočila radostí. Hned šly na procházku. Šly, šly a šly a potkaly toho hladového bezdomovce, který vytrhl babičce hůlky a bouchl babičku i Karkulku do hlavy. Bolela je to,upadly a nemohly vůbec vstát. Naštěstí se objevil zmatený chlapeček, který hrál hru Pokemon GO. Chlapeček vzal vodu a polil je. Probraly se. Karkulka se skamarádila s chlapečkem. Babička už nebyla sama, protože se k ní přistěhovala Karkulka a chlapeček je navštěvoval. A co bezdomovec?
12
Ten prý okusuje perníkovou chaloupku a ježibaba už nestíhá kupovat perníky v Kauflandu. Lucie Stodolová,přepsal Jan Vilímec 6.B
M Michaela Margaretová maskovala misku mikroskopických minerálů mourovatou mikinou. Mimika Michaeliných malíčků mistrovsky míjela mikroskopické monumenty Kačka Nesvadbová,9.B
L Lípa v lednu se ledem leskne,led se láme. Lesy se ledu lekají. Ledové líce ladné Luny…. A lidská lenost… lenost se líhne. Natálie Kubišová,7.A
D Důvěřivá Darina dupala do dlaždic dost drahého domu. Dlouho domovník domlouval Darině, děl: „ Dost dupání,Darino!“ Veronika Kišová,9.B
Vánoce Vánoce tiše přichází. V pokoji stromek voní. Pod stromkem leží dárečky. Z kuchyně kapr voní. Maminka chystá dobroty. Tatínek rozsvítil svíčky. Z venku jdou slyšet rolničky. Já doma zpívám písničky. Když usedáme k večeři, přejme si štěstí zdraví. To je ten dárek největší, to je ten dárek pravý. Zima Paní zima už se směje, vítr fouká do závěje. Na rybníku mrzne led, vánoce tu budou hned. Vezmeme brusle, lyže sáňky, ven utíkáme vesele. Zima přišla, sní radovánky. Hupky šupky z postele. Zčervenala nám všem líčka, mráz nás štípe do tváří. Vesele je u rybníčka, všem se oči rozzáří. Paní zima už se směje, brzy budou vánoce. Na Štědrý den jako loni, sejdeme se po roce. Mikuláš V kalendáři 5. prosince je Jitky a večer se z oblohy snášejí sněhové střípky. Je slyšet zvonění a dusot čertovských kopyt. Je slyšet povyk i smích, co děti dokáží ztropit. Přichází Mikuláš, čert i anděl. Mikuláš má červený plášť a ptá se, co jsi zač? Čert se ptá, byl jsi hodný? Anděl prosí o básničku. Mikuláš vytáhne dárek z košíčku. Tak končí den a práce hotova. Mikuláš slaví svůj svátek 6. prosince v klidu domova. Jindřich Dlouhý, 7. A
13
Přijímací zkoušky Potopy, ničivé hurikány, sopečná erupce, která přinesla zkázu Pompejím, a jiné živelné pohromy nejsou pro nás tak strašné jako přijímací zkoušky. Celý rok jsme učení „mírně“ flákali a v noci před dnem D se do učebnic ponoříme jako malá ryba do Tichého oceánu. Je to velký stres a není moc jasné, jestli se bojíme více my, nebo naši rodiče. Má představa přijímacích zkoušek z matematiky je následující: V prvním kole mě vyhodí, protože ze zoufalství dostanu nekontrolovatelný záchvat smíchu, a ve druhém kole budu čekat, až mě osvítí Duch svatý. Přijímací zkoušky z českého jazyka vypadají pro změnu mnohem hůře. Sebevědomě půjdu napsat na papír svá moudra, ale jakmile dostanu ony obávané přijímací testy, nebudu vědět ani kde se píše y/i To je naštěstí pesimistický a přehnaně žalostný scénář, snad nebude pravdivý Kačka Nesvadbová,9.B. Vypravování s deseti předem danými slovy VEJCE, UHLÍ, LOUŽE, TURISTA, BAZÉN, HEŘMÁNEK, MANŽELKA, PARNÍK, HUSA, PODVOD (Žáci 9. A psali přímo v hodině bez přípravy. Posuďte, jak jejich fantazie pracovala. Některé zavála až do Afriky.) Turista, který se jmenoval Jirka, šel s manželkou pro uhlí, když najednou uviděli na řece stát parník. Nastoupili do něj a jeli po řece na druhou stranu. Na parníku se podávalo jídlo, třeba vařená vejce nebo husa. K tomu si dali heřmánkový čaj, aby se zahřáli. Když dojeli na druhou stranu, manželka z parníku vystoupila a omylem šlápla do špinavé louže. Když došli tam, kde se mělo prodávat to uhlí, tak zjistili, že to byl podvod, že se tam žádné uhlí neprodává.Při cestě zpátky na parník si Jirka nevšiml bazénu, tak tam spadl. Přišli k parníku a měli velikou smůlu, řidič je nechtěl mokré vzít. Tak šli pěšky kolem řeky domů. Po cestě uviděli jednoho pána, co prodával husy. Tak si místo uhlí koupili husu. Monika Spurná, 9. A
Romantická plavba Byli jsme zrovna ve Španělsku, když jsem svoji manželku pozval na romantickou plavbu parníkem. Nebyl to ledajaký parník. Měl být vybaven obrovskou restaurací, a dokonce i bazénem. Bohužel bazén vypadal jako malá louže a koupat nebo osvěžit se v něm doopravdy nedalo. Sice se v něm koupal nějaký turista, ale když jsem se dozvěděl, že se tam koupou občas i husy, znechutilo mě to ještě víc. Vešli jsme do restaurace a kdosi vykřikl: „Jste náš stý zákazník a vyhráváte oběd zdarma!“ Usadili nás s manželkou ke stolu, nabízeli nám dnešní specialitu. Vejce plněná uzeným masem s heřmánkovým dipem. Znělo to zajímavě, tak jsme si to objednali. Chutnalo to delikátně. Jen mé ženě to jaksi nesedlo, a tak musela stále chodit na dámské toalety. Ještěže nosím s sebou ty prášky s uhlím proti průjmu, jinak by nám to zkazilo naše plány. Když jsme odcházeli z restaurace, číšník na nás zavolal:
14
„Počkejte! Co takhle zaplatit!?“ Byli jsme v šoku. Museli jsme všechno zaplatit. Chtěli po nás 200 eur! Byl to jeden obrovský podvod. Tomáš Zdařil, 9. A
Byla neděle brzo ráno a v ten moment vylezl mladý turista ze stanu. Jmenoval se Alois. Celkem samotář, rád cestoval po světě. Jednoho dne ve městě Calais uviděl mnoho parníků, kterými se dalo cestovat do Anglie. Parníky jsou vcelku náročné, protože spotřebovávají mnoho a mnoho uhlí. Alois odjel do Anglie a pak autobusem do Londýna. Prošel si jeho centrum, které se mu líbilo a kde ještě nebyl. Po třech dnech v Londýně se sbalil a odjel na letiště. Koupil si letenku do Afriky, při tom ho sledoval nějaký muž v obleku. Alois si zaplatil hotel a ubytoval se. Muž v černém si zjistil, na kterém pokoji bydlí, a šel si s Aloisem promluvit. Rozhovor probíhal a Alois zjistil, že tento muž pracuje pro „Nat Geo Wild“, televizní společnost zabývající se přírodními jevy a vším, co souvisí s přírodou. Nabídl Aloisovi spolupráci s tím, že by mohl mít vlastní pořad o cestování. Alois ihned souhlasil a smlouvu o spolupráci podepsal. Na druhý den odlétal do Zimbabwe i s natáčecím štábem. Zjistili si, kde sídlí kmen Hukuruma, a jeli k nim. Byli předem domluveni s ochránci kmenů i se samotným kmenem. Hlavní šaman Shi-tsu jim podal tradiční likér z heřmánku. Chutnalo to jako lék proti kašli. Tamější děti měly něco jako bazén. Vyhloubenou louži vystlanou kameny a pilinami, napuštěnou dešťovou vodou. Děti byly vždy velmi šťastné. Šaman měl několik manželek, což je u nich naprosto normální, ale u nás by to byl podvod. Celý kmen Aloise vítal. Na jeho počest zabili na večeři pět hus. Jejich tradiční recept husa plněná vejci na heřmánku se peče v celku a je velmi chutná. Když po čtyřech týdnech dokument o kmeni Hukuruma dotočili, odletěl Alois i se štábem do Anglie, kde už zůstal bydlet. Nyní je Alois nejslavnějším cestovatelským turistou. Tadeáš Spěšný, 9. A
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá Tento příběh se stal v osmé třídě mému tátovi na konci školního roku. Jak už to v tomto období bývá, známky už mají své majitele a morálka začíná značně poklesávat. Celkem pravidelně se odehrávaly houbové bitky. Ne jinak tomu bylo i 16. 6. 1976. Toto datum uvádím zcela záměrně, jelikož v sobě skrývá ono ďábelské číslo. Není se tedy čemu divit, že ten den se zákonitě muselo něco stát. Pravidla houbovky byla celkem jednoduchá. Ve třídě se nacházelo několik největších rivalů a ti začínali souboj. Houba se pohybovala z jedné poloviny třídy na druhou. Také byla průběžně navlhčována. Pokud si nenajde svou oběť, zanechává nápadný otisk na protilehlé zdi, který bylo nutné po boji zamaskovat. Postupně bylo do této zábavy zataženo více a více spolužáků. Jelikož se střely pohybovaly nad jejich hlavami, občas si nešťastně mířená střela vybrala neplánovaný cíl. Takto došla řada i na tátu. Jak už jsem psal, toto rozptýlení nebylo ničím zvláštním, takže mu taťka nevěnoval větší pozornost. Seděl si pohodlně ve své lavici a věnoval se svačině. Zničehonic přilétla houba s takovou razancí, že mu pochoutka byla vyražena z ruky a skončila v nedalekém odpadkovém koši. To však nebyla 15
jediná škoda na jeho osobě, újmu doznalo i jeho světle modré triko. Přední strana byla totálně promočena. S pokřikem "To vám nedaruju!" se se vrhl do bojové řady. Střelám dával maximální razanci, a i protivníci se postupně začali měnit na mokré krysy. Bohužel nikdo nezaznamenal konec přestávky, a tak boj neměl konce. Na mušce měl nyní Emila. Ten jediný stále odolával jeho pomstě, i když bitvu začal. Jelikož v hodinách fyziky táta dával pozor, nebylo pro něho nic složitého odvodit si vztah mezi pohybujícím se předmětem a rychlostí vržené houby. Jaká však smůla. Emil nedokončil svůj rovnoměrný pohyb a houba pokračovala směrem ke dveřím, které se začaly pozvolna otevírat. "A sakra," tak to byla jeho poslední slova. Do třídy se totiž chystal vejít pan ředitel. Chtěl uklidnit nezvykle hlučnou třídu. Neposlušná houba mu srazila paruku, o které neměl nikdo ani zdání. Ačkoli nastalá situace je - s odstupem času - velice legrační, tenkrát ve třídě zavládlo hrobové ticho. Kdyby spadl špendlík, tak to bylo slyšet. I když už byli všichni připraveni na dvojky z chování, pan ředitel se zachoval jako gentleman. Potrestal je týdenním úklidem okolí školy. Tomu nikdo tenkrát neodporoval. Emil však 2. stupeň stejně dostal. Vše se mu vrátilo. Zcela určitě na tuto příhodu nezapomene. Pan ředitel si svým gestem získal u žáků zasloužený respekt. Jindra Dlouhý,7.A
Příběh dlažební kostky Když jsem se narodila (vlastně když mě vyrobili), tak mě pojmenovali Martinka. Byla jsem položena na náměstí v Olomouci, v té době hlavním městě Moravy. Začátky byly těžké, musela jsem si zvyknout, kolik lidí po mně chodí. Docela to bolelo, ale časem jsem si zvykla. A dokonce jsem byla pyšná na to, že po mně chodily významné a slavné osobnosti, ale mrzelo mě, že v roce 1306, kousek ode mne zavraždili krále Václava III., a tak vymřela větev Přemyslovců. Bohužel léta už si nepamatuju, ale moc dobře vím, že na mě šlápl král Zikmund Lucemburský. A byla jsem smutná, že W. A. Mozart bydlel hned naproti, ale svými kroky se mi vyhýbal. To byl rok 1767, kdy zkomponoval svoji 6. symfonii F-dur. Nejlepší pocit jsem měla z toho, že na mě položil své chodidlo Václav Havel. Pak přišlo to nejhorší, rekonstrukce celého náměstí. Prostě nás jen tak vzali a hodili do nějaké krabice. Dobrá zpráva byla, že nás dali zase zpátky, protože jsme památkou olomouckého náměstí. Položili mě úplně jinam, než kde jsem byla, ale líbilo se mi to, protože jsem poznala druhou část náměstí. Všechno to tak rychle uteklo, dnes je 17. 11. 2016 a 17. listopad je státní svátek boje demokracie za svobodu. Teď už po mně chodí normální lidé, turisté z Japonska, Německa, možná i Ruska, kdo ví. Blíží se Vánoce, můj nejoblíbenější svátek, staví se stánky, vánoční stromeček, lidé nakupují vánoční dárky pro své nejbližší. Už mám málo času, musím své vzpomínky vyprávět dalším lidem. Tak se tu v Olomouci mějte hezky. Ahoj Nela Válová, 9. A
16
Tvoření na 1. stupni: Děti z 2. B tvořily věty se slovy na jedno písmeno. Povoleny byly odlišně začínající spojky i předložky:
K Klárka Kořistková krmí koně, kočky, kozy i kachny. Karolína Kelucová
Kočka Kamila kouká na kapra Káju. Tereza Dudková
S Sova Slávka sedí se sovou Stáňou. Slon Světloš se směje Stele. Monika Huňová Soňa solí salám solničkou se smajlíkem. Jindřich Šmeral
Královna Klára kráčí ke králi, který kouká na koberec. Monika Huňová Karolína kuchá kapra Karla. Jindřich Šmeral Karel kouká ke kamarádce Karolíně Krušinové. Michal Heča Kuba krájí kabanos Kláře. Vojtěch Sobotka
Slon Simon sedí se slonicí Simonkou a sepisují sudoku. Věra Bíčová a Karolína Horáčková Standa sází semena se Svatavou a seje sazenice se Slávkem. Vojtěch Sobotka Sestra sype slepicím semínka. Tereza Dudková
Michal Václavík
Sysel Slávek sedí se sovou Simonkou. Tomáš Stejskal
Kateřina krmí kohouta, králíky a krávy. Adéla Kořistková
Sousedka Stáňa stojí se sousedem Slávkem. Václav Nohejl
Kluk Karel kouká ke Křelovu. Tomáš Stejskal
Sabina Sobotková sedí se sovou a syslíkem Simonem. Adéla Kořistková
Kristýna koupe kočičku Kikinu Nikola Mrnková
Sestřenice Sylva sadí stromeček. Claudie Čermáková
Kuba kosou kosí kopřivy. Václav Nohejl
Straka Sára suší seno. Nikola Mrnková
Karel Krušina kymácí kostrou. Tomáš Krušina
Syn Sváťa se stěhuje na Sázavu. Michal Heča
Karel kosí klas.
Květa kuchtí kukuřici. Karel kouše kyselé kiwi. Ondřej Suchánek
Věra Bíčová
Sestra Sára seje sazeničky a Slávek seká strom sekerkou. Karolína Kelucová
17
POPIS KAMARÁDA Veronika Kubáčová 4.C Moje kamarádka se jmenuje Elenka. Ráda sportuje. Dělá pozemní hokej a tréninky má dvakrát do týdne. Je velmi kamarádská. Má středně dlouhé hnědé vlasy a šišatou hlavu, kterou zdobí hnědé velké oči, středně velký nos a růžovočervená pusa. Po stranách hlavy má uši přiměřené velikosti, na kterých má kulaté stříbrné náušnice. Nosí hodně volná trička a rifle. Mám svoji kamarádku moc ráda. Tereza Šmeralová 4.C Moje kamarádka Gábi je vyšší postavy. Má dlouhé blonďaté vlasy. Nos, menšího tvaru, rozděluje krásné velké modré oči. Její obličej zdobí velká pusa, která se věčně směje. Je hubená a nejčastěji nosí červená trička s krátkým rukávem. Všimla jsem si také, že i doma nosí kalhoty do lesa. Je mnohem vyšší než já, to asi kvůli jejím dlouhým nohám. Gabča je hubená a dělá lukostřelbu. Ráda taky chodí na výlety a jezdí na tábory. Vždycky jsem moc ráda, když k nám přijede. Jsem ráda, že je moje kamarádka. Karolína Nevrlá 4.C Moje kamarádka se jmenuje Verunka. Je to moc dobrá kamarádka a baví ji malování. Chodí do výtvarné školy, proto tak pěkně maluje. Je vyšší postavy a má kratší hnědé vlasy, které nosí nejvíce v culíku. Má oválný obličej, který zdobí růžové rty. Odhaduji, že oči má modro hnědé. Oči jí rozděluje středně velký nos. Nosí také ráda černý kožíšek, modré džíny a černobílé tričko a myslím, že je to její nejoblíbenější oblečení. Nosí šedé papuče a tyrkysové ponožky. Chová se kamarádsky a ráda pomáhá paní učitelce. Myslím si, že měří asi 149 cm. Když se usměje, jdou jí vidět velké přední horní zuby. Nenosí náušnice. Je to dobrá kamarádka a každý den je veselá.
ČARODĚJNÝ HALLOWEEN Anežka Procházková, 4.B Ahoj, jmenuji se Sebastiana. Dnes mám super den! A víte proč? Jsem čarodějka a dnes je Halloween! Každý Halloween si koupím ty nejsuprovější šaty a strašidelnou dýni. Na co ty šaty a dýni? Šaty na magický tanec u ohně a dýni na ozdobu mého domu a strašení zlobivých děti. Tu mám ze všeho nejraději. Vydlabu si ji sama. Dnes mi nápadně připomíná obličej mého bezzubého dědy, povedla se!
18
Vadí mi kluci a holky, kteří jsou tak líní, že by ani na Halloween nevstali. Potrestám je! To si pište! To čarodějné ráno je pak ráda vzbudím sama a bafnu na ně tak, že na to do smrti nezapomenou. Zrovna dnes jsem vystrašila jednoho kluka a holku, kteří se vztekali a lenošili v posteli. Vyčarovala jsem jim na postel takového obřího pavouka, že během vteřiny vyskočili z postelí a stihli za sebou ještě zabouchnout dveře. Chachááá! Paráda, fakt jsem se nasmála! Když dostanu hlad, neopatřím si žáby a netopýří křidélka jako jiné čarodějky, ale nějaký moučník. To je nejlepší. Večer začíná… To nejlepší čeká ale na čarodějky v noci. Každý Halloween lítáme po obloze na koštěti a vymýšlíme stále složitější překážky. To zbožňuju! Letos slalom mezi stromy na Kouzelném vrchu… Tanec u ohně… Na to všechno se moc těším. Umíte chodit přes žhavé uhlíky? My čarodějky ano, užíváme si to, stejně jako zpívání tajemných a magických písniček. Néé, už je půlnoc, musím jít. Tak zase za rok…
A PÁR ANEKDOT K POBAVENÍ Povídá Pepíček po písemce: „ Chtěl jsem jedničku, ale určitě nedostanu ani dvojku,protože jsem se učil na trojku, napsal jsem to na čtyřku a dostanu pětku!“ V dějepise: „Znáš jméno nějakého významného Slovana?“ Ano prosím. Slovan Liberec, Slovan Bratislava…“ „Paní učitelko , mohl bych Vás o něco poprosit? „ hlásí se František. „Samozřejmě, co potřebuješ .“ „Mohla byste mi tu pětku z písemky napsat do žákovské bílou propiskou?“ Na zemi leží moucha a třepotá nožičkama. Přiletí druhá a ptá se: „ Aerobik?“ A ta druhá odpoví: „ Ne, biolit.“ Přijde malá žabička ke zvěrolékaři s ponožkou na hlavě. Doktor spráskne ruce a povídá: „ Žabičko, kdo ti to udělal?“ Žabička odsekne: „Buď zticha, tohle je přepadení.“ „Petříčku, skloňuj houska.“ Kdo,co? Houska. S kým,čím? Se sýrem. Komu, čemu? Mně. Pepíček dostal k Vánocům kolo. Na jaře se rozhodl, že ho konečně vyzkouší. Objede dům a volá na babičku: „ Hele,babičko, bez držení.“ Podruhé objede dům a volá: „ Hele, babičko, bez zubů!“ Připravila Zdena Černavová, 9.B
19
ANKETA V naší škole trávíme poměrně velkou část našeho života. Zkusili jsme se zeptat žáků i učitelů Co mají v naší škole nejraději? A zde jsou jejich odpovědi: p.uč. Spurná: „Když jsem tu o prázdninách sama.“ p.uč. Klásková: „Pohodové žáky a je jich tu hodně, třeba v 6.B.“ p.uč. Pírek: „Příjemné a poklidné prostředí.“ p.uč. Jarkulišová: „Nejraději mám děti, které mají touhu a chuť naučit se něco nového, je na nich vidět radost a nadšení. To pak mám pocit, že má moje práce smysl. Přála bych si, aby takových dětí bylo víc a víc.“ p.uč. Mareček: „Na škole mám rád, že mohu provázet mladé lidi jejich životem. Pomáhat jim při jejich těžkém období, kterému se říká dospívání a také jim pomáhat při nabývání vědomostí.“ Kristián,6.B : „ Matematiku s p.uč. Pírkem.“ p. uč. Pecinová: „Žáky, kteří chodí do školy rádi, mají chuť poznávat nové, jsou kamarádští a k sobě ohleduplní, dokáží si pomáhat.“ Adéla,6.A: „Kamarády.“ Michal,2.B : „ Velké přestávky.“ Adam,2.C: „Tělocvik.“ Vašek,2.A: „ Ping-pong.“ Petr,6.A: „Ředitelská volna a prázdniny.“ p. asistentka Bartáková: „ Žáky.“ zástupci 9.A: „Učitele a přestávky.“ Bára,7.B: „Předmět Moderní domácnost.“ Za Rozpraš se ptali žáci a žákyně 6.B Martina,Filip, Hanka a Matěj
NEJEN ŠKOLOU ŽIV JE ČLOVĚK…, a proto vám chceme ukázat, jak lze trávit volný čas po vyučování. Máte také nějakou aktivitu, se kterou chcete ostatní seznámit? Parkour Našim cílem je ukázat naše umění světu a naučit lidi chápat, co je to pohyb. Parkour (někdy též Le Parkour a také jako zkratka PK) neboli l’art du déplacement (umění pohybu/umění přemístění) je disciplína francouzského původu, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B (a také umět se dostat zpět) bezpečně, plynule a účinně (efektivně) za použití vlastního těla.
20
Pomáhá v překonávání libovolných překážek v okolním prostředí – od větví přes kameny a skály až po zábradlí a betonové zdi – a může být provozován jak ve městě, tak na venkově. Muž provozující parkour je traceur, žena pak traceuse (někdy je možno se setkat s počeštěným výrazem traceurka). Důležitou charakteristikou parkouru je efektivita (účinnost). Traceur se nesnaží pohybovat jen nejrychleji, jak dokáže, ale také s co nejmenší spotřebou energie a nejpřímější možnou cestou. A protože neoficiálním parkourovým mottem je être et durer, (být a zůstat, být a vydržet), efektivita zahrnuje předcházení zraněním krátko i dlouhodobým. Tomáš Hrabčík,9.B
Koně Já jsem osobně začala jezdit, protože mě to baví a taky mě baví riskovat. Když sedím na koni, cítím se volná a plná energie, nemusím řešit žádné problémy nebo hádky. Už hodně krát jsem říkala, že si lépe popovídám s koněm než člověkem. Když jsem byla malá, můj tatínek vlastnil koně, jmenoval se Bubiš. Měla jsem ho moc ráda, ale jak už to tak bývá, i zvíře musí umřít. Já si řekla že nepřestanu mít takový krásný vztah ke koním, jaký jsem měla. Hodně dlouho jsem nemohla najít žádný jezdecký klub, a pak se mi poštěstilo. Tak si říkám, je nejlepší zůstat u toho, co mě baví. Jak asi většina z vás ví, pořádají se různé soutěže na koních, ať skokové, tak drezurní. Je toho opravdu moc. Každý kůň je něčím zvláštní a v něčem je lepší než ostatní Asi ti, co na koní jezdí, vědí, jaké je to riziko. Ale pokud to máte stejně jako já, tak se nebojíte, protože tímhle sportem žijete. Já osobně tohle miluju. Jsou chvíle, kdy si myslím, že to nezvládnu, že se mi něco stane, ale ten kůň mi to pomůže překonat. Johana Slaninová,9.B
HC Olomouc Klub HC Olomouc měl během svých 61 let spoustu jmen. Začal pod jménem Spartak Moravia Olomouc a skončil pod dnešním HC Olomouc. HC Olomouc postoupil do extraligy roku 1990 a o čtyři roky později jsme se stali historicky prvním mistrem samostatné ČR. Roku 1991 slavila Olomouc ještě jeden velký úspěch a to 4. místo na prestižní evropské soutěži IIHF European Cup. Rok 1997 byl pro Olomouc tragický, protože licence na HC Olomouc byla prodána tehdejším vlastníkem klubu do Karlových Varů a mnozí fanoušci to berou jako "zradu" olomouckého hokeje. I přes to
21
Olomouc začala pod novým názvem HC MBL Olomouc. Tento problém vyřešil až Jiří Dopita, který v roce 2001 koupil licenci na 2. ligu od Uherského Hradiště a dal tak šanci klubu ukázat, co v něm je. Olomouc postoupila do extraligy až v sezóně 2014/15 a je tam dosud. Prchla Tomáš,9.B
SK Sigma Olomouc Moravský fotbalový klub, hrající od sezóny 2016/17 druhou nejvyšší soutěž. Mezi největší úspěchy klubu patří zisk českého poháru a českého Superpoháru v roce 2012. Největším úspěchem na mezinárodní scéně pro klub byla účast ve čtvrtfinále Poháru UEFA. V sezoně 2014/15 se klubu podařilo vrátit se po vítězství ve druhé lize do nejvyšší ligy. Klub má i svůj B-tým Počátky klubu se spojují s Karlem Tatíčkem, tehdy šestnáctiletým chlapcem, který údajně založil roku 1919 klub FK Hejčín Olomouc a odstartoval tak éru olomoucké kopané. Její růst byl velmi pozvolný. Za zlomový lze považovat rok 1977, kdy se Olomouc probojovala do I. české národní ligy. V Olomouci se sešli hráči jako Vlastimil Palička, Vlastimil Petržela, Ivo Knoflíček nebo bratři Fialové. Tato jména už přislibovala historický úspěch klubu, který přišel roku 1982, kdy trenér Vlastimil Zeman dovedl mužstvo do 1. ligy. Bohužel se v ní Olomouc neudržela, ale hned v příští sezóně se Olomouc, vedená tehdy začínajícím trenérem Karlem Brücknerem, do nejvyšší soutěže zase vrátila. Poté se už Sigma napevno zabydlela mezi českou fotbalovou elitou, kde se nacházela až do roku 2014. Vznik současného znaku Sigmy Olomouc se datuje do 70. – 80. let 20. století, kdy do klubu vstoupil koncern Sigma. Právě od něj získalo mužstvo klubové barvy – modrou a bílou. Černá pěticípá hvězda uprostřed znaku odkazuje na SK Hejčín a na Moravské železárny. Kruhový tvar symbolizuje spojení a pět svislých modrých pruhů představuje pět klubových postupů z I. A třídy až do první ligy. Tomáš Socha,9.B
A NA ZÁVĚR? Vánoce dorazily i do naší žákovské knihovny. Takže se můžete těšit na to, že tam v lednu naleznete nové knížky, které vás mají pobavit, potěšit a maloučko i poučit.
22
23
