RNDr. Milan JEŘÁBEK, Ph.D. Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

ČASOPIS  STUDIA OECOLOGICA  Ročník I  Číslo 2/2007  Redakční r ada:  Doc. Ing. P. Janoš, CSc. ­ předseda  Doc. Ing. M. Farský, CSc.  Ing. M. Neruda, Ph.D.  Mgr. P. Novák – technický redaktor 

Recenzenti:  Doc., Ing. Miloslav ŠOCH, CSc.  Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice  RNDr. Milan JEŘÁBEK, Ph.D.  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem  Mgr. Pavel RAŠKA  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem 

Vydává: FŽP UJEP v Ústí nad Labem  Tisk: MINO Ústí nad  Labem  Toto číslo bylo dáno do tisku v září 2007  ISSN 1802­212X

1 

2

OBSAH  ÚVODEM  CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ ANTROPOGENNĚ POSTIŽENÉ  ZÁJMOVÉ OBLASTI V SEVERNÍCH ČECHÁCH  (Jaroslava VRÁBLIKOVÁ, Martin NERUDA, Petr VRÁBLÍK)  SOCIO­EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ V PROJEKTU 1J  056/05­2  (Jaroslava VRÁBLIKOVÁ, Josef SEJÁK , Martin NERUDA, Petr VRÁBLÍK)  ZEMĚDĚLSTVI V SEVERNÍCH ČECHÁCH 

5 

7 

16 

(Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ, František LOUDÁT, Ludmila HOLADOVÁ, Martin NERUDA,  Petr VRÁBLÍK)  24  ANALÝZA PROBLÉMŮ ZEMĚDĚLSTVÍ V ANTROPOGENNĚ POSTIŽENÉ  OBLASTI 

(Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ, Josef SEJÁK, František LOUDÁT, Ludmila HOLADOVÁ,  Martin NERUDA, Petr VRÁBLÍK)  ROZVOJ PERSPEKTIVNÍCH ZEMĚDĚLSKÝCH ČINNOSTÍ A VENKOVA V  PÁNEVNÍCH OKRESECH ÚSTECKÉHO KRAJE VE SROVNÁNÍ S  ROZVOJOVÝMI DOKUMENTY KRAJE  (Ivan DEJMAL)  ROZVOJ PERSPEKTIVNÍCH ZEMĚDĚLSKÝCH ČINNOSTÍ A VENKOVA V  PÁNEVNÍCH OKRESECH ÚSTECKÉHO KRAJE VE SROVNÁNÍ S  DOKUMENTY STRATEGIE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE  (Ivan DEJMAL)  PERSPEKTIVY ROZVOJE ZEMĚDĚLSTVÍ V ANTROPOGENNĚ POSTIŽENÉ  OBLASTI 

41 

45 

56 

(Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ, František LOUDÁT, Ludmila HOLADOVÁ, Martin NERUDA,  Petr VRÁBLÍK)  67  REVITALIZACE MALÝCH VODNÍCH TOKŮ V SEVERNÍCH ČECHÁCH  (Martin NERUDA, Milan HOLÝ, Vladimír VOPAT, Dagmar BREJŠOVÁ  74  SCÉNÁŘ SOCIO­EKONOMICKÉ A EKOLOGICKÉ REVITALIZACE SEVEROČESKÉ  HNĚDOUHELNÉ PÁNVE  (Jaroslav ZAHÁLKA)  HALA PFÄNNERHALL V DŮLNÍ OBLASTI GEISELTAL A JEJÍ VYUŽITÍ  (Renate PATZ, Martin NERUDA)  INTEGROVANÉ ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ NA PŘÍKLADU BÝVALÝCH TĚŽEBNÍCH  OBLASTÍ  (Annette HENN)  MOŽNOSTI VYUŽITÍ ZAHRANIČNÍCH ZKUŠENOSTÍ Z MEZINÁRODNÍCH  PROJEKTŮ S REVITALIZAČNÍ TEMATIKOU  (Martin NERUDA, Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ)  ANTROPOGENNĚ ZATÍŽENÁ KRAJINA SEVERNÍCH ČECH  (Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ, Josef SEJÁK, Martin NERUDA, Petr VRÁBLÍK)  ZKUŠENOSTI Z VYUŽITÍ BÝVALÉ STROJNÍ HALY PFÄNNERHALL V OBLASTI  GEISELTAL U LIPSKA  (Renate PATZ) 

79  86 

93 

100  105 

111

3 

MOŽNOSTI A CÍLE PODPORY PERSPEKTIVNÍCH ZEMĚDĚLSKÝCH ČINNOSTÍ A  VENKOVA V PÁNEVNÍCH OKRESECH ÚSTECKÉHO KRAJE  (Ivan DEJMAL)  119  PŘÍSPĚVEK K PROBLEMATICE NEZAMĚSTNANOSTI V PÁNEVNÍCH  OBLASTECH ÚSTECKÉHO KRAJE NA PŘÍKLADU OKRESU MOST  (Ludmila HOLADOVÁ, Jaroslava VRABLIKOVÁ)  126  ANKETA ZPRACOVANÁ U ZEMĚDĚLSKÝCH PODNIKATELŮ  Z ANTROPOGENNĚ POSTIŽENÉ OBLASTI  (Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ, Ludmila HOLADOVÁ, Martin NERUDA, Petr VRÁBLÍK)  133

4 

Úvodem  Problematika průmyslové krajiny v Podkrušnohoří má celou řadu specifických problémů. Jedním  z nich je i využití venkovského prostoru, zemědělské půdy v modelové oblasti okresů Chomutov,  Most, Teplice a Ústí nad Labem. Tato problematika byla řešena v projektu Ministerstva práce a  sociálních  věcí  1J  056/05­2  „Zkušeností  z využití  antropogenně  postižené  krajiny  ke  strategii  rozvoje venkova“ v období 1.2.2005­ 31.10.2007.  Výsledkem jednotlivých analýz i dílčích studií je předkládané číslo vědeckého časopisu, které je  zaměřeno  na  hlavní  problémy  vyskytující  se  v antropogenně  postižené  oblasti  Severních  Čech  v oblasti zemědělství, využívání krajiny, agroenvironmentálních opatření  a struktur zemědělské  produkce.  Na  řešení  se  podíleli  jako  spoluřešitelé  Doc.  Ing.  Josef  Seják,  CSc.,  Ing.  Ivan  Dejmal  a  Ing. Martin Neruda, Ph.D a odborníci z praxe.  Soubor publikovaných recenzovaných článků ve vědeckém časopisu Univerzity J.E. Purkyně  je  publikací, kterou dostává do rukou odborná veřejnost, ale i profesní i zájmové organizace, které  se  zabývají  hospodařením  v krajině  se  specifickými  podmínkami  vyvolanými  těžbou  a průmyslovými aktivitami. 

Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc.  řešitel projektu

5 

6

CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ ANTROPOGENNĚ  POSTIŽENÉ ZÁJ MOVÉ OBLASTI V SEVERNÍCH ČECHÁCH  THE CHARACTERIZATION OF NATURAL CONDITIONS IN  ANTHROPOGENICALLY CHANGED STUDIED AREA IN NORTH  BOHEMIA  Jaroslava VRÁBLIKOVÁ, Martin NERUDA, Petr VRÁBLÍK  Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, Ústí n. L. 400 96  [email protected], [email protected] 

Abstrakt  Článek  přináší  informace  o  přírodních  podmínkách  okresů  s vysokou  environmentální  zátěží­  Chomutov,  Most,  Teplice  a  Ústí  n.  L.  Chomutovsko  –  ústecká  oblast  byla  součástí  „Černého  trojúhelníku“  a  podmínky  pro  hospodaření  ve  venkovském  prostoru  jsou  atypické.  V zájmové  oblasti je řešen projekt Ministerstva práce a sociálních věcí č. 1J056/05­2 „Zkušeností  z  využití  antropogenně  postižené  krajiny  ke  strategii  rozvoje  venkova“.  Součástí  projektu  byla  analýza  podmínek  a  zpracování  návrhů  pro  využití  venkovského  prostoru.  Součástí  analýzy  byla  i  geografická charakteristika studovaného prostoru.  Abstract  The  article  brings  information  about  natural  conditions  of  districts  with  environmental  load  Chomutov,  Most,  Teplice  and  Ústí  n.  L.  The  Chomutov  ­  Ústí  region  was  part  of  “Black  triangle” and the  farming conditions here are non­typical. The project of the Ministry of labour  and  social  affairs  No.  1  J  056/05­2  with  the  name  “Experiences  from  Using  an Anthropogenically  Afflicted  Landscape  for  the  Rural  Development  Strategy”  comes  to  the  scoped  area.  One  part  of  the  project  was  the  analysis  of  conditions  and  the  proposals  for  countryside  usage.  Another  part  of  the  analysis  was  also  the  geographical  characteristics  of studied area.  Klíčová  slova:   pánevní  okresy  Chomutov,  Most, Teplice,  Ústí  n. L,  geografie  oblasti, přírodní  podmínky.  Key  words:   Mining  districts  Chomutov,  Most,  Teplice,  Ústí  n.  L.,  area’s  geography,  natural  conditions  Úvod  Výchozí  analytickou  částí  projektu  bylo  zpracování  geografických  charakteristik  zájmového  území.  Zatím  účelem  byly  zhodnoceny  přírodní  podmínky  –  geologie  a  geomorfologie  území,  klimatické podmínky, hydrologické a půdní podmínky.  Cíle  Výchozí prací při řešení projektu byla analýza přírodních podmínek. Projekt řešený kolektivem  pracovníků  FŽP  UJEP  č.  1  J  056/05­2  „Zkušenosti  z  využití  antropogenně  postižené  krajiny  ke strategii rozvoje venkova“ vychází ze specifických podmínek Chomutovsko – ústecké oblasti.  Hodnocení území bylo výchozím podkladem pro další práce.

7 

Vlastní práce  1. Rozloha řešeného území  Chomutovsko – ústecká oblast zaujímá rozlohu 2276 km2, což je téměř 43 % rozlohy Ústeckého  kraje  (5  335  km2)  a  necelá  3  %  území  ČR  (78 887  km2).  Plošně  největší  je  okres  Chomutov,  který  lze  rozlohou  936  km2  zařadit  mezi  středně  velké  okresy  ČR,  představuje  více  jak  40  %  řešeného  území.  Další  tři  okresy:  Most  (467  km2),  Teplice  (469  km2),  Ústí  nad  Labem  (404 km2), řadíme rozlohou v rámci ČR k okresům malým.  Vedle  rozlohy  je  také  podstatné  využití  ploch  (land­use).  Tedy  např.  rozdělení  na  půdu  zemědělskou  (dále  pak  ornou)  a  nezemědělskou  (s  podílem  lesních  pozemků).  Pro  území  je  charakteristické  nižší  zastoupení  zemědělské  půdy  (37,6  %)  –  přibližně  o  čtvrtinu  oproti  krajskému průměru (52 %). Podíl orné půdy  v Chomutovsko  ­ ústecké oblasti činí 52,8 %, což  také  nedosahuje  krajské  hodnoty  (66,9  %).  Lesní  pozemky  v Ústeckém  kraji  tvoří  62,1  %  nezemědělské  půdy,  ve  studovaném  prostoru  pouze  56  %.  (Statistická  ročenka  půdního  fondu  ČR,ČÚZK, Praha, 2006)  2. Přírodní podmínky  2.1 Geologické a geomor fologické podmínky  Geologická  stavba  zájmového  území  je  velmi  rozmanitá  (viz  obr.  1).  Na  území  se  nacházejí  bohatá  ložiska  nerostných  surovin.  Krušné  hory  jsou  tvořeny  většinou  proterozoickými  metamorfity  (svory,  ruly),  místy  prostupují  mladší  magmatity (žuly,  čediče).  Krystalinikum  je  vyplněno i rudnými žilami řady nerostů (fluorit, baryt, křemen).  V minulých stoletích zde byla  významná těžba rud (např. Měděnec, Hora sv.  Kateřiny,  Krupka, Cínovec). Mostecká pánev je  vyplněna  třetihorními  a  čtvrtohorními  sedimenty,  v nichž  se  nachází  i  vrstva  hnědého  uhlí.  Území  je  charakteristické  především  těžbou  hnědého  uhlí  v  Severočeské  hnědouhelné  pánvi.  České  středohoří  tvoří  třetihorní  vulkanity  (čedič,  znělec,  pyroklastika).    Významná  je  i  těžba  kameniva, převážně pro stavební účely, méně v Krušných horách.  Geomorfologicky  je území  nehomogenní,  můžeme  jej rozdělit  na čtyři  hlavní geomorfologické  jednotky  (viz  Obr.2  –  Základní  geomorfologické  jednotky).  Značné  zastoupení  tu  mají  Krušné  hory, Mostecká pánev, České středohoří a okrajově do oblasti zasahují Doupovské hory.  Krušné  hory  formují  celé  českosaské  pohraničí  zájmové  oblasti,  „ představují  jednostranně 

ukloněné kerné pohoří s rozlehlými zbytky zarovnaného povrchu ve vrcholové oblasti“  [ANDĚL,  2000] . Krušné hory tvoří převážně hlubinné vyvřeliny nebo prvohorní krystalické břidlice. Jsou  přirozenou bariérou geografickou, ale  v důsledku  historických událostí spojených s 2. světovou  válkou  se  staly  také  překážkou  pro  sociální  a  kulturní  kontakty.  Dnes  je  oblast  typická  velmi  řídkým osídlením a omezenými hospodářskými aktivitami.  Mostecká  pánev  je  morfologicky  výraznou  sníženinou,  která  se  vytvořila  tektonickým  poklesem.  Reliéf  pánve  se  utvářel  vlivem  akumulačních  a  zejména  erozně  denundačních  procesů,  probíhajících  od  počátku  třetihor  v měkkých  jezerních  sedimentech.  Dno  Mostecké  pánve  je  pahorkatinou  až  plošinou  o  nadmořské  výšce  190  –  380  metrů.  V  částech  spojených  s těžbou  hnědého  uhlí  nalezneme  mnohé  antropogenní  útvary.  Oblast  je  typická  vysokou  hustotou  osídlení,  koncentrací  průmyslu,  specializací  hospodářství  na  těžbu  uhlí,  energetiku  a chemickou výrobu.

8 

České středohoří – souvislá  neovulkanická oblast v pokročilém  stádiu destrukce, vyznačuje  se  denudačním  reliéfem  na  neovulkanických  intruzích,  lávových  proudech  a  pyroklastikách  s lokálně vyvinutými postvulkanickými zarovnanými povrchy. České středohoří vyniká ostrými  tvary a výrazně se zvedá nad relativně pokleslé okolí. Dnešní tvary jsou výsledkem selektivního  odnosu,  který  obnažil  hlavní  části  sopečných  těles  z jejich  sedimentárního  obalu.  Většina  kuželovitých  útvarů  tvoří  obnažené  části  podpovrchových  těles  (lakolitů,  sopouchů,  popř.  žil),  a proto  dnes  již  neodpovídá  původním  neovulkanickým  formám.  České  středohoří  je  značně  antropogenně pozměněno v důsledku těžby stavebního kamene.  Doupovské  hory  zasahují  do  studovaného  prostoru  okrajově,  nalezneme  je  pouze  na jihozápadním  okraji  okresu  Chomutov.  Tvoří  je  převážně  tercierní  čediče,  trachyty  a  jejich  pyroklastika. Hory jsou typické příkrými svahy, stupňovitými svahy a radiálně se rozbíhajícími  hlubokými údolími toků. 

Obr. 1 

Zdroj dat: Geografie Ústeckého kraje, Anděl aj., 2000  2.2 Klimatické poměry  Klimatickou situaci studované oblasti určuje její poloha v mírném vlhkém kontinentálním pásu,  kde převládá západní proudění vzduchu. Celoročně se zde projevuje cyklonální činnost. Poloha  na  styku  vlivu  oceánu  od  západu  a  kontinentu od  východu  má  za  následek  značnou  variabilitu  počasí. Vedle této skutečnosti má na podnebí vliv i členitý reliéf a antropogenní činnost.

9 

Obr. 2  Zdroj dat:  Geografie Ústeckého kraje, Anděl aj., 2000.  Podle Quittovy klimatické klasifikace rozdělil ANDĚL aj. (2000) území do tří základních oblastí  (chladná oblast CH, mírně teplá oblast MT a teplá oblast T). Přičemž MT  i CH oblasti  se dále  dělí  na  několik  podoblastí  především  v závislosti  na  měnící  se  nadmořské  výšce  (viz  obr.  3  –  Klimatické  oblasti).  Nejvýše  položené  části  –  hřebeny  Krušných  hor,  Milešovka  a  dvě  místa  v jejím nedalekém okolí – řadíme do chladné oblasti (CH). Ta je charakteristická velmi krátkým  až krátkým, mírně chladným, vlhkým až velmi vlhkým létem a dlouhým přechodným obdobím  s chladným  jarem  a  mírně  chladným  podzimem,  dlouhou  až  velmi  dlouhou  zimou  a  dlouhým  až velmi  dlouhým  trváním  sněhové  pokrývky.  Průměrné  roční  teploty  se  pohybují  do  6  °C,  srážky 650 až 1000 mm. (viz Obr.3)  Do mírně teplé oblasti MT lze zařadit svahy Krušných hor, Doupovských hor, i většinu Českého  středohoří.  Oblast  je  typická  normálně  dlouhým  až  mírně  teplým  a  mírně  suchým  létem.  Normálně dlouhá zima je mírně teplá a suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Přechodná  období (mírně teplé jaro a podzim) jsou krátká. Průměrné roční teploty jsou 6 °C až 8 °C, srážky  550 mm až 700 mm. V některých oblastech díky srážkovému stínu méně než 450 mm.

10 

Obr. 3 

Zdroj dat:  Geografie Ústeckého kraje, Anděl aj., 2000.  Teplou  oblast  (T)  nalezneme  v údolí  Labe,  Mostecké  pánvi  a  v nejnižších  částech  Českého  středohoří. Charakterizuje ji teplé a suché léto, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně  teplým  jarem  a  podzimem  a  krátkou  mírně  teplou  a  suchou  až  mírně  suchou  zimou.  Průměrné  roční teploty se proto pohybují mezi 8 až 9 °C a srážky 450 až 550 mm.  2.3 Hydrologické poměry  Chomutovsko­ústecká oblast náleží do povodí řeky Labe. Z hlediska regionalizace povrchových  vod můžeme území rozdělit do tří oblastí:    Krušné hory – vrcholové části v okolí Klínovce, nad Chomutovem a Teplicemi jsou velmi  vodné se specifickým odtokem 15 – 25 l.s ­1 .km ­2 , s malou retenční schopností a vysokým  koeficientem  odtoku  (0,46  –  0,6).  Ostatní  jižní  svahy  Krušných  hor  jsou  dosti  (6 – 10 l.s ­1 .km ­2 ) až středně (10 – 15 l.s ­1 .km ­2 ) vodnými oblastmi.    Pánev je málo vodná (3 – 6 l.s ­1 .km ­2 ) s malou až velmi malou retenční schopností, se silně  až  velmi  silně  rozkolísaným  odtokem  a  nízkým  (0,11  –  0,2)  až  středním  (0,2  –  0,3)  koeficientem odtoku.    České  stř edohoří  je  málo  vodné  (3  –  6  l.s ­1 .km ­2 ),  s velmi  malou  nebo  místy  dobrou  retenční  schopností  (v  závislosti  na  geologické  stavbě),  silně  až  středně  rozkolísaným  (na západě)  nebo  málo  rozkolísaným  (na  východě)  odtokem.  Koeficient  odtoku  je  dosti  vysoký (0,31 – 0,45) až vysoký (0,45 – 0,6).

11 

Hydrografická  síť  v pánvi  je  silně  poznamenána  antropogenní  činností  spojenou  zejména  s těžbou  hnědého  uhlí.  Mnoho  vodotečí  bylo  přeloženou  do  betonových  koryt  právě  z důvodu  zabezpečení otvírky povrchových dolů (např. řeka Bílina je mezi Chomutovem a Mostem vedena  potrubím  uměle  vytvořeným  koridorem,  Podkrušnohorský přivaděč).  Vodní toky  i  plochy  jsou  zobrazeny na Obr. 4. 

Obr. 4 

Zdroj dat: Geografie Ústeckého kraje, Anděl aj. 2000  Nejvýznamnějším  tokem  protékajícím  v  řešeném  území  je  řeka  Labe  (dle  velikosti  povodí  na 12. místě,  dle  délky  toku  na  13.  místě  v Evropě).  Do  oblasti  vtéká  nedaleko  Církvic  v nadmořské  výšce  140  m  n.  m.  Oblast  opouští  u  Roztok  ve  výšce  128  m  n.  m.  Délka  toku  ve studované  oblasti  je  přibližně  23  kilometrů  (v oblasti  protéká  pouze  okresem  Ústí  nad  Labem).  Tok  je  značně  rozkolísaný.  Labe  v území  protéká  typickým  úzce  sevřeným  údolím  hlubokým  až  300  metrů  skrze  České  středohoří.  Dalším  významným  tokem  Chomutovsko­  ústecké  oblasti  je  řeka  Ohř e  (2.  největší  řeka  Ústeckého  kraje),  která  pramení  v Bavorsku  752 m n. m. Na území kraje vstupuje u Pernštejna na Chomutovsku ve výšce 306 m n. m. Dále  protéká  okresem  Louny  a  v Litoměřicích  vtéká  do  Labe.  Na řešeném  území  protéká  přibližně  43 km (pouze okresem Chomutov). Řeka Bílina dostala svůj název podle čisté bílé vody, dnes je  jednou  z nejvíce  znečištěných  řek.  Pramení  ve  výšce  758  m  n.  m.  poblíž  Jirkova  (okres  Chomutov)  a  po  84  km  toku  se  vlévá  do  Labe  v Ústí  nad  Labem.  Celá  protéká  pouze

12 

studovaným  územím  –  okresy  Chomutov,  Most,  Teplice  a  Ústí  nad  Labem.  Průměrný  průtok  u ústí je přibližně 5,5 m 3 .s ­1 .  Stojaté vody  Na území řešeného území jsou stojaté vody reprezentovány rybníky, vodními nádržemi, dále se  tu  vyskytuje  řada  sníženin  vzniklých  po  hlubinné  těžbě  (pinky,  oprámy)  nebo  zatopené  povrchové  lomy  (zejména  po  těžbě  hnědého  uhlí).  Zastoupení  rybníků  je  malé  a  v porovnání  s ČR  podprůměrné.  Mezi  nejvýznamnější  stavby  ovlivňující  odtokové  poměry  patří  vodní  nádrže.  Významné  vodárenské  nádrže  jsou  Přísečnice  (362  ha)  a  Fláje  (153  ha).  U  dalších  vodních  nádrží  převažuje  víceúčelovost.  Pro  potřeby  průmyslu  jsou  nejvíce  využívány  vodní  nádrže  Nechranice  (1 338  ha)  a  Kadaň  (67  ha).  V oblasti  se  napouští  jezero  Chabařovice,  na místě  bývalého  hnědouhelného  dolu.  Napouštění  má  trvat  do  r.  2015  a  plocha  jezera  bude  248 ha, průměrná hloubka 15 m a maximální hloubka 23 m. Celkový objem vody v jezeře bude  35  mil.  m 3  a  cílová  kóta  hladiny  145,3  m  n.  m.  (údaje  poskytl  Palivový  kombinát  Ústí  s.  p.).  Zároveň  se  připravuje  napouštění  dalších  bývalých  hnědouhelných  dolů  (např.  Ležáky­Most  s termínem zahájení prosinec 2007).  Podzemní vody  Výskyt podzemních vod  je ovlivněn geologicky,  klimaticky,  morfologicky a také antropogenní  činností. Podzemní voda v pánevních oblastech řešeného území je narušena důlní činností. Díky  složité geologické stavbě se na území vyskytuje řada minerálních vod. Zejména pak v Teplicích,  kde termální vody daly vznik světoznámému lázeňství.  2. 4. Půdní poměry  Půdy  na  území  zájmové  oblasti  závisí  na  geologickém  základu,  reliéfu,  klimatických  podmínkách  a  významné  antropogenní  činnosti.  Mapa  půdních  typů  dokumentuje  velkou  heterogennost půdních poměrů (viz Obr. 5).

13 

Obr. 5  Zdroj dat: Geografie Ústeckého kraje, Anděl aj. 2000  V oblasti Krušných hor se vyskytují rezivé půdy, podzoly, kambizemě i organozemě. V pánvi se  vedle  kambizemí,  které  jsou  zejména  na  okrajích,  vyskytují  pararendziny,  místy  se  objeví  i černozemě a vzácné smonice na třetihorních jílech. Podél toku Labe a Bíliny nalezneme nivní  půdy. V Českém středohoří se vyskytují také hnědozemě a degradované černozemě. Významné  je zastoupení antropogenních půd  vyskytujících se zejména  v důsledku těžby uhlí  a následných  rekultivací.  3. Závěr   Území zájmové oblasti je v mnoha směrech heterogenní. Již v prvním ukazateli velikost okresů  je  okres  Chomutov  svoji  rozlohou  936  km 2  řazen  mezi  středně  velké  okresy  Česka,  další  3 okresy  řadíme  rozlohou  mezi  okresy  malé.  Nejvyšší  oblastí  je  Klínovec  (1244  m.  n.  m.),  nejnižším místem je oblast Roztok, kde ve výšce 128 m. n. m. opouští řeka Labe okres Ústí n. L.  Rozdílné  je  i  klima,  hřebeny  Krušných  hor  a  Milešovka  leží  v chladné  oblasti.  Krušné  hory  se  nacházejí  v chladné  oblasti  s přibližně  20  letními  dny,  160  mrazovými  dny  a  průměrnou  roční  teplotou vzduchu okolo 5 °C a až 1 000 mm ročního úhrnu srážek. Naproti tomu Mostecká pánev  a údolí Labe jsou oblastí teplou s průměrnými ročními teplotami mezi 8 – 9 °C a srážkami mezi  450 – 550 mm. Klimaticky leží větší část území (dolní Poohří a povodí Bíliny) ve středně teplé  oblasti,  kde  bývá  okolo  60  letních  dnů,  110  mrazových  dnů,  průměrná  roční  teplota  přes  8  °C  a roční průměrný úhrn srážek do 600 mm.  Poohří je v oblasti mírně teplé s cca 40 letními dny,  120  mrazovými dny  a průměrnou roční teplotou okolo 7 °C. Hydrografická síť a  vodní režimy  půd  jsou  silně  ovlivněny  antropogenní  činností.  Antropogenní  činností  je  výrazně  ovlivněn  i půdní fond jako důsledek těžby uhlí a následných rekultivací.

14 

Článek byl zpracován za podpory projektu VaV MPSV 1 J 056/05­2 „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.  4. Literatura  ANDĚL, J A KOL.( 2000) Geografie Ústeckého kraje, 151s. ISBN 80 ­7044413–4, UJEP  Ústí n. L.  ANDĚL  J.,A KOL.( 2002) Geografie Ústecka , 134 s. ISBN  80­7044­413­4UJEP,  Ústí n. L.,  ANDĚL, J ,JEŘÁBEK, M (2001) Ústecký kraj In: Geografické rozhledy. – Roč. 11, č. 1,  s. 18–19  ČGS, (2001) ISSN 1210–3004 Praha,  FARSKÝ, I: Geografická charakteristika sledovaného prostoru Chomutov, Most., Teplice a  Ústí n. L.  JEŘÁBEK, M, BALEJ, M (2005) Kulturní krajina a geografický výzkum v Česku – analýza  realizovaných grantových projektů. In: Komplexní geografické hodnocení kulturní krajiny I. díl.  – Ústí n. L.  Mino, s. 45–68. – ISBN 80–238­9682–2 Ústí n. L.  (2005) Interní zpráva pro projekt č.1J O56/05­DP 2, UJEP Ústí n. L.  (2005) Ročenka životního prostředí Ústeckého kraje 2004,64 s. Krajský úřad Ústeckého kraje,  Ústí n. L.  (2006) Ročenka životního prostředí Ústeckého kraje 2005, 51s. Krajský úřad Ústeckého kraje,  Ústí n. L.  (2006) Statistická ročenka půdního fondu ČR, ČÚZK Praha 

Recenzent:  Doc., Ing. Miloslav ŠOCH, CSc.  Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice

15 

SOCIO­EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ  V PROJ EKTU 1J  056/05­2  THE SOCIAL – ECONOMIC CHARACTERIZATION OF STUDIED AREA  IN THE PROJ ECT 1J 056/05­2  Jaroslava VRÁBLIKOVÁ, Josef SEJÁK, Martin NERUDA, Petr VRÁBLÍK  Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, Ústí n. L. 400 96,  [email protected], [email protected] 

Abstrakt  Článek  podává  informace  o  administrativním  členění  sledovaného  území,  jeho  obyvatelstvu  a rozmístění, nezaměstnanosti. Také jsou sledovány výrobní a ekonomické podmínky. Sledované  území  je  vymezeno  okresy  Chomutov,  Most, Teplice  a  Ústí  n.  L.  Zájmová  oblast  patří  do tzv.  „Černého  trojúhelníku“,  jak  je  toto  území  označováno  z  důvodu  velkého  poškození  životního  prostředí.  Po  roce  1990  dochází  k útlumu  těžby  hnědého  uhlí  a  také  k  útlumu  nebo  likvidaci  některých  hospodářských  aktivit,  což  sebou  přináší  i  opuštěné  a  chátrající  průmyslové  a  zemědělské objekty. Tato problematika je řešena v projektu Ministerstva práce a sociálních věcí  č.  1J056/05  ­2  „Zkušeností  z  využití  antropogenně    postižené  krajiny  ke  strategii  rozvoje  venkova“ (2005­2007).  Abstract  The article gives information about administrative structuring of the scoped area, its population  and settlements, unemployment. Also there are scoped the production and economic conditions.  The  scoped  area  includes  Chomutov,  Most,  Teplice  and  Ústí  nad  Labem  districts.  The  scoped  area comes to “Black Triangle”, which  means area with  high environmental degradation.  After  1990 the lignite mining had inhibition and some economic activities as well, with a lot of derelict  industry  and  farming  halls.  This  problematic  is  solved  within  the  project  of  the  Ministry  of labour  and  social  affairs  No.  1  J  056/05­2  with  the  name  “Experiences  from  Using  an Anthropogenically Afflicted Landscape for the Rural Development Strategy” (2005­2007).  Klíčová slova:  pánevní okresy Chomutov, Most, Teplice, Ústí n. L, socioekonomické  podmínky,  nezaměstnanost  Key  words:   mining  regions  Chomutov,  Most,  Teplice,  Ústí  n.  L.,  social­economic  conditions,  unemployment  Úvod  Výchozí části analýz projektu bylo zpracování základních údajů o zájmovém území, a to nejen  z hlediska geografických a přírodních podmínek,  ale  i s ohledem  na další  aktivity ekonomické,  demografické a sociální.  Výchozí údaje  Okresy  Chomutov,  Most,  Teplice,  Ústí  n.  L.  –  zájmové  území  projektu,  zaujímají  rozlohu  2 276 km2, což je necelých 43 % rozlohy Ústeckého kraje (5 335 km2). Plošně největší je okres  Chomutov, který lze rozlohou 936 km2 zařadit mezi středně velké okresy ČR, představuje více

16 

jak 40 % řešeného území. Další tři okresy Most (467 km2), Teplice (469 km2), Ústí nad Labem  (404 km2) řadíme rozlohou v rámci ČR k okresům malým.  Vedle  rozlohy,  je  také  podstatné  využití  ploch  (land­use).  Tedy  např.  rozdělení  na  půdu  zemědělskou  (dále  pak  ornou)  a  nezemědělskou  (s  podílem  lesních  pozemků),  což  je  pro  tuto  část  dostačující.  Pro  sledované  území  je  charakteristické  nižší  zastoupení  zemědělské  půdy  (37,6 %)  tj.,  přibližně  o  čtvrtinu  nižší  než  je  krajský  průměr  (52  %).  Přičemž  nejméně  zemědělské  půdy  nacházíme  v okrese  Most  (29  %),  naopak  nejvíce  v okrese  Ústí  nad  Labem  (45,4  %).  Ani  v jednom  ze  studovaných  okresů  se  nepřibližuje  zastoupení  zemědělské  půdy  krajskému průměru (52 %).  Podíl  orné  půdy  v Chomutovsko­ústecké  oblasti  činí  52,8  %,  což  také  nedosahuje  krajské  hodnoty (66,9 %), ani celostátní úrovně (71,6 %). Největší podíl orné půdy ze zemědělské půdy  připadá  okresu  Most  (69,7  %),  což  dokonce  přesahuje  krajský  průměr.  Naopak  nejméně  orné  půdy  nalezneme  v okresu  Ústí  nad  Labem  (28,7  %).  Lze  pozorovat  do  jisté  míry  paradoxní  situaci pro oba extrémní případy, tj. okres Most s nejvyšším zastoupením orné půdy na nejmenší  zemědělské půdě, zatímco okres Ústí n. L. vykazuje nejméně orné půdy při nejvyšším zastoupení  zemědělské  půdy.“  (Jeřábek,  2005)  Lesní  pozemky  se  rozkládají  v Ústeckém  kraji  na  62,1  %  nezemědělské půdy, v zájmovém prostoru jen na 56 %.  Administrativa  Na  území  okresů  Chomutov,  Most,  Teplice  a  Ústí  n.  L.  leží  127  obcí,  což  je  přibližně  třetina  všech obcí Ústeckého kraje (354 obcí). Z uvedeného počtu má 20 obcí statut města. Obce se dále  skládají  ze  464  částí  obcí  a  vlastních  sídel  je  pochopitelně  ještě  více.  Integrace  obcí  zde  pokročila  více  než  v jiných  částech  kraje,  případně  Česka.  Hodnotíme­li  hypoteticky  chápanou  průměrnou obec, pak vychází o rozloze zhruba 18 km 2 s více než 3,8 tisíci obyvatel. V porovnání  s krajskými hodnotami vychází zdejší obce jako plošně větší a populačně silnější.  Obyvatelstvo  Vývoj  obyvatelstva  v zájmové  oblasti  je  atypický.  Po  r.  1945  došlo  k vysídlení  německého  obyvatelstva a výrazně, zejména v Krušných horách, klesl počet obyvatel. V r. 1950 dosáhl počet  obyvatel  2/3  stavu  z r.  1930.  V důsledku  rozvoje  těžby  hnědého  uhlí  a  průmyslu,  a  s tím  související  výstavby  bytů,  se  počet  obyvatel  v pánevních  okresech  severních  Čech    začal  zvyšovat. Ke zvýšené migraci obyvatelstva i poklesu začalo docházet opět v 80. letech 20. století  v důsledku nepříznivého stavu životního prostředí.  V současném  období  míra  urbanizace,  tedy  podíl  obyvatel  žijících  ve  městech  činí  85,7  %  převyšuje tak značně hodnoty ČR (70,1 %) i celého Ústeckého kraje (79,1 %).  Počet  obyvatel  na  km 2  je  značný.  Průměrnou  hustotu  zalidnění  řešeného  území  (237  ob./km 2 )  převyšují tři okresy (maximum Ústi n.L. ­ 293 obyvatel  na km 2 ). Jediný Chomutov s hodnotou  (134 obyvatel na km 2 ) se vymyká, jen mírně převyšuje průměr ČR (130 ob./km 2 ) a nedosahuje  ani  krajského  průměru  (154  ob./km 2 ).  Průměrná  hodnota  studovaného  území  není  příliš  reprezentativní, většina obyvatelstva žije ve městech a značné oblasti (horské, zemědělské) mají  hustotu  zalidnění  velmi  malou,  i  jen  20  obyvatel  na  km 2 .  Stejně  tak  je  třeba  zmínit,  že významnou část území zaujímají plochy devastované, určené pro těžbu a související činnosti.  Počet obyvatel ve studovaném území k 31. 12. 2005 je 488 299, téměř  60 % obyvatel Ústeckého

17 

kraje  (823 173).  Populačně  slabší  se  jeví  okresy  Ústí  n.  L.  a  Most,  oproti  silnějším  okresům  Teplice a Chomutov. 

Obr. 1 Hustota zalidnění 

Obr. 2 Uchazeči o pracovní místa  (Obr 1,2 Zdroj dat: Statistická ročenka Ústeckého kraje, 2006)  Věková  struktura  je  vesměs  stejná  jako  u  populace  celého  kraje.  Nepatrné  odchylky  zaznamenáváme  u  produktivní  složky  –  v pozitivním  směru,  tj.  vyšší  podíl  o  0,4  %  bodu.  Průměrný  věk  modelové oblasti  je nepatrně nižší  než průměrný  věk v kraji (39  let) a průměrný  věk  v ČR  (40  let).  Naděje  dožití  (střední  délka  života),  dosahuje  v Ústeckém  kraji  nejnižších  hodnot ze všech krajů v ČR, ale i zde dochází ke zlepšení. U mužů činí 70,76 let u žen 77,27 let

18 

(průměr z let 2004 – 2005). Průměrné hodnoty řešeného území se téměř neliší od hodnot kraje.  Nejméně  se  dožívají  muži  v Mostě  (68,7  let),  ženy  v Teplicích  (75,3  let),  nejdéle  se  dožívají  v Ústí nad Labem muži (69,8 let), ženy (76,7 let).(Statistická ročenka Ústeckého kraje 2006)  Živě  narozených  dětí  v řešené  oblasti  je  10,8  ‰,  což  převyšuje  průměr  kraje  (10,6  ‰).  Počet  zemřelých je o něco nižší než 10,8 ‰. Výsledkem tak je stagnace, až mírný přírůstek obyvatel.  Počet zemřelých převyšuje počet narozených v okresech Teplice a Most, naopak v okresech Ústí  n. L. a Chomutov je více narozených.  Migrační  pohyb  vyjadřují  hodnoty  vystěhovalých,  které  jsou  v řešeném  území  nižší  (13,4  ‰),  než  přistěhovalých  (15,8  ‰)  obyvatel.  Výsledkem  je  tedy  kladný  celkový  přírůstek  obyvatel  o 2,4 ‰. Obdobná situace je i v Ústeckém kraji, kde je přirozený přírůstek záporný (­0,3 ‰), ale  díky přistěhovalým obyvatelům celkový přírůstek dosahuje kladné hodnoty 1,3 ‰. Počet sňatků  se blíží 5,2 ‰, počet rozvodů převyšuje 3,8 ‰. Potratovost je téměř 6 ‰, převyšuje tak hodnotu  kraje (5,4 ‰), přičemž průměr ČR je daleko menší 3,9 ‰.  Nadprůměrné množství rozvodů a potratů odrážejí složení zdejší populace, která v řadě aspektů  patří  na  poslední  místa  v Česku  (kvantifikovatelná  vzdělanost,  kvalifikace  apod.,  ale  i neměřitelné pohledy – sociální poměry). (Jeřábek, 2005) Kojenecká úmrtnost v kraji (7,4 ‰) je  opět výrazně vyšší než v celé ČR (3,4 ‰). V řešeném území je dokonce 9,15 ‰.  Zaměstnanost a nezaměstnanost  Na řešeném území (okres Chomutov, Most, Teplice a Ústí  n. L.)  je evidováno celkem 121 211  zaměstnanců.  Průměrná  hrubá  měsíční  mzda  činí  17 556  Kč  a  převyšuje  tak  hodnotu  celého  Ústeckého kraje (17 094 Kč). Mezi sledovanými okresy jsou výrazné diference. Nejvyšší mzdu  berou lidé na Mostecku (18 299 Kč), nejméně na Chomutovsku (16 676 Kč).  Nezaměstnanost, nový prvek  v naší ekonomice po roce 1989, je  standardně  více  sledována  než  samotná  zaměstnanost.  Ústecký  kraj  jako  celek  dlouhodobě  vykazuje  nejvyšší  nezaměstnanost  v důsledku  poklesu  těžby  uhlí,  restrukturalizace  podniků,  útlumu  výrob  i  zemědělství.  Tato  situace se v posledních letech zlepšuje, ale jen velmi pozvolna.  Uchazečů  o  zaměstnání  –  lidí  bez  práce  evidovaných  na  úřadech  práce  k 31.  12.  2005  je  v Ústeckém  kraji  70 532,  z toho  v  řešeném  území  44 576  osob.  Míra  registrované  nezaměstnanosti  v řešeném  území  činí  16,7  %,  což  je  ještě  více  než  v celém  Ústeckém  kraji  (15,41  %),  rozdíl  ale  není  zásadní.  Nejhorší  situace  je  na  Mostecku  21,25  %  (bez  práce  je  tak  kolem  14,5  tisíce  osob, tj.  přibližně  každý  pátý  z disponibilní  pracovní  síly).  Na  Chomutovsku  15,47 % a Teplicku 16,79 %. Okres Ústí nad Labem s nezaměstnaností 13,42 % vychází nejlépe,  bez práce je tedy zhruba každý osmý z disponibilní pracovní síly.  Rozbor  vzdělanostní  struktury  nezaměstnaných  prozrazuje,    že  většina  uchazečů  (téměř  47  %)  má pouze základní vzdělání. Jako obecný problém je zřejmé, že najít nové uplatnění pro lidi bez  kvalifikace je obtížné, a tak se přidávají do skupiny dlouhodobě nezaměstnaných (např. více než  půl  roku).  Více  jak  37  %  nezaměstnaných  připadá  na  osoby  se  středním  odborným  vzděláním  a osoby vyučené. Zhruba 14,6 % nezaměstnaných osob má střední vzdělání s maturitou a méně  jak 1,4 % připadá na vysokoškolsky vzdělané uchazeče. Absolventi VŠ jsou vskutku okrajovou  skupinou mezi nezaměstnanými, za negativum musíme ovšem považovat nevyužití jejich nabyté  kvalifikace.

19 

Při  analýze  nezaměstnaných  podle  věkových  skupin  zjistíme  podobné  zastoupení  sledovaných  skupin (do 24 let, 25­34, 35­44, 45­54), všechny tyto se podílejí více jak 20%. Obyvatelé od 55  do 59 let méně jak 10%. A lidé nad šedesát let tvoří kolem 1% nezaměstnaných. Vedle čerstvých  absolventů,  ale  mají  největší  problém  s novým  umístěním  na  trhu  práce  i  občané  po  55  letech  věku.  Volných  pracovních  míst  ve  studované  oblasti  je  zásadní  nedostatek  (1 437),  na  jedno  volné pracovní místo tak připadá v průměru zhruba 31 uchazečů. Nejhorší postavení s hodnotou  téměř 52 nezaměstnaných na jedno volné pracovní místo zaujímá okres Most, dále Teplice (34),  Chomutov (25), a Ústí nad Labem (21).  Zemědělství  Zemědělství  na  území  pánevních  okresů  ve  druhé  polovině  dvacátého  století  postupně  ztrácelo  na  svém  významu,  ubývalo  zemědělské  půdy  (např.díky  záborům  pro  těžební  a  průmyslovou  činnost  atd.).  Proto  je  zemědělství  v porovnání  s ostatními  obory  považováno  za    méně  významné. V řešeném území k 31. 12. 2005 působilo 650 zemědělských podniků, což je kolem  29 % z celého Ústeckého kraje. Podle výměry zemědělské půdy jich nejvíce (243­tedy přibližně  37 %) hospodaří na ploše menší než 5 ha. V pořadí druhou  rozlohou je 10­50 ha, na této ploše  hospodaří 172 podniků (26,5 %). Dále pak 93 podniků (14 %) na rozloze 5­10 ha, 66 podniků  obhospodařuje  pozemky  o  velikosti  100­500  ha,  45  podniků  pozemky  velké  50­100  ha,  a  31 podniků obdělává pozemky o rozloze 500 a více ha.  Pro  zemědělství  v posledním  období  bohužel  nejsou  k dispozici  další  odpovídající  a  oficiální  data  v potřebném  územním  členění,  statistické  údaje  jsou  sledovány  pouze  na  krajské  úrovni.  Osevní  plochy,  sklizeň  a  hektarové  výnosy  vybraných  plodin,  stejně  tak  stav  hospodářských  zvířat a intenzita chovu lze sledovat pouze do roku 2001. Osevní plochy se postupně snižovaly,  poslední  dostupný  údaj  má  hodnotu  zhruba  38  tisíc  ha,  na  57  %  se  pěstují  obiloviny,  dalšími  vykazovanými  plodinami  jsou  brambory  a  řepka  olejka.  Celková  sklizeň  obilovin  přesáhla  (při hektarovém  výnosu  3,66  tun)  85  tisíc  tun.  Mezi  hospodářskými  zvířaty  dominuje  chov  drůbeže (téměř 650 tisíc kusů), následuje chov prasat, skotu, ovcí a beranů. Ukazatele intenzity  prozrazují,  že  v pánevních  okresech  Ústeckého  kraje  se  chová  9,4  ks  skotu  a  73,5  ks  prasat  na 100 ha. (Jeřábek 2005).  Průmysl, stavebnictví a bytová výstavba  Ústecký kraj jako celek a zejména pak právě řešené území (okres Chomutov, Most, Teplice, Ústí  n. L) patří k regionům s největší koncentrací průmyslu v ČR. Nosnými průmyslovými odvětvími  jsou průmysl paliv a energetiky,  hutnictví, chemický průmysl,  sklářský průmysl  a strojírenství.  Těží  se  zde  kolem  70  %  celkové  těžby  hnědého  uhlí  v republice  a  cca  50  %  se  zde  spaluje  i  zpracovává.  Na  území  pánevních  okresů  Český  statistický  úřad  (ČSÚ)  eviduje  312 průmyslových podniků s 20 a více zaměstnanci – zhruba 56 % všech průmyslových podniků  Ústeckého kraje.  Za prodej vlastních výrobků a služby průmyslové povahy dohromady utržily téměř 178 miliard  korun  v běžných  cenách.  Z toho  bezmála  60  %  se  podílí  okres  Most,  přičemž  podniků  je  zde  relativně málo (65), což zvyšuje jejich tržby v přepočtu na jeden podnik více jak 1,6 mld. korun.  Ve  zbylých  třech  řešených  okresech  se  průměrné  tržby  na  jeden  podnik  pohybují  v rozmezí  275 ­ 325 milionů Kč.  Stavebních  podniků  s 20  a  více  zaměstnanci  je  evidováno  141,  tj.  65  %  stavebních  podniků  v Ústeckém  kraji.  Celkem  byly  vykonány  stavební  práce  téměř  za  10,7  mld.  korun.  Tempo

20 

bytové  výstavby  v pánevních  okresech  nelze  jednoznačně  hodnotit.  Z číselných  údajů  totiž  vyplývá, že počet zahájených bytů se v posledních letech spíše snižuje, roste však rozestavěnost  a  dokončení  bytů  poměrně  značně  kolísá.  Nejen  trendy  jsou  nejasné,  ale  navíc  situace  v konkrétních  okresech  je  v jednotlivých  letech  výrazně  proměnlivá.  (Jeřábek,  2005).  V průmyslové  výrobě  převládají  velké  podniky,  které  spolu  s důlními  organizacemi  (Severočeskými doly, a. s. a Mosteckou uhelnou, a. s.) jsou v regionální ekonomice dominantní.  V mnoha  z těchto  velkých  podniků  probíhá  restrukturalizace  a  racionalizace    výroby  s cílem  zvýšení jejich efektivnosti a konkurenceschopnosti.  Doprava  Dopravní situace na silnicích je charakterizována přetížením stávajících silničních tahů. Zatížení  veškerou dopravou je na silničním spojení Chomutov (20 000 voz/24 hod), Most (17 000 voz/24  hod), Teplice (27 000 voz/24 hod), Ústí nad Labem (13 000 voz/24 hod) v dopravních špičkách.  Lze  konstatovat,  že  stejně  jako  v předchozích  letech  dochází  k nárůstu  dopravy  a  z toho  vyplývající zátěže komunikačních tepen v regionu.  Komunikační  síť  je  mimořádně  stálá,  případné  změny  (úpravy  rozsahu)  jsou  jednak  ojedinělé,  jednak  –  v porovnání  s celkovou  délkou  –  zanedbatelné.  Silniční  síť  řešeného  území  v úhrnu  činní 1 676 km, tj. přibližně 40 % krajské hodnoty. Podle klasifikace převažují silnice III. třídy  (1 080 km), silnice II. třídy mají délku 338 km, I. třídy  253 km ­ téměř 52 % krajské hodnoty.  Dálniční  síť k 31. 12. 2005  měla  v Ústeckém kraji délku 29 km, z toho 5 km  v řešeném území  (okres Ústí nad Labem). Technický stav hlavní silniční sítě se lepší jen pozvolna a stav silnic II.  a III. třídy v technickém stavu za silnicemi I. třídy stále více zaostává.  Cestovní ruch  Cestovní  ruch  nabízí  dle  ČSÚ  201  ubytovacích  zařízení,  z toho  92  se  jich  nachází  v chomutovském  okrese.  Dalším  ukazatelem  je  počet  lůžek,  těch  ČSÚ  uvádí  9 676,  z toho  v okrese  Chomutov  3  643,  Most  1 128,  Teplice  3 169,  Ústí  nad  Labem  1 736.  (Pramen:  Statistické ročenky)  Školství  V zájmovém území působí 152 mateřských škol, které navštěvuje 12 709 dětí. Nejméně zařízení  (17) a také nejméně dětí, které je navštěvují (2 745) je v Mostě. Ve vývojovém pohledu dochází  k nepřetržitému  úbytku  mateřských  škol  (v  roce  2000  jich  bylo  213!),  počet  dětí  se  však  v podstatě  stabilizoval.  ČSÚ  dále  eviduje  118  základních  škol,  které  navštěvuje  43 890  žáků.  Počet  zařízení  se  v posledním  období  mírně  snížil,  když  tento  vývoj  korespondoval  resp.  reagoval  na  nižší  počet  zástupců  příslušné  věkové  skupiny  (2000  –  2004  úbytek  12  %).  Gymnázii (13), středními odbornými  školami (39), středními odbornými učilišti (30) a vyššími  odbornými školami (6) je zastoupeno střední školství, kde je celkem 88 škol. Počet těchto škol je  v zásadě stálý.  Zdravotnictví, pracovní neschopnost a sociální zabezpečení  V pánevní  oblasti  Ústeckého  kraje  ČSÚ  eviduje  1  719  lékařů,  kteří  jsou  ovšem  po  okresech  nerovnoměrně rozmístěni.  Lépe tak situaci  vyjádříme prostřednictvím relativních charakteristik  (počet  lékařů  na  1  000  obyvatel  a  počet  obyvatel  na  1  lékaře).  Počet  lékařů  na  1000  obyvatel  v průměru  za  sledované  území  vychází  cca  3,6  a  počet  obyvatel  na  jednoho  lékaře  296,3.  Ale  v okrese  Ústí  nad  Labem  to  je  5  lékařů  na  tisíc  obyvatel  a  199  obyvatel  na  1  lékaře.  Naopak

21 

v okrese Chomutov pouze 2,9 lékařů na 1000 obyvatel a na 1  lékaře tak připadá 340 obyvatel.  V řešeném  území  působí  11  nemocnic  (20  v Ústeckém  kraji),  6  odborných  léčebných  ústavů,  z toho  3  pro  léčení  dlouhodobě  nemocných.  Počet  ordinací  praktického  lékaře  pro  dospělé  je  180,  pro  děti  a  dorost  89  a  stomatologických  ordinací  216.  Tento  počet  vzhledem  k sídelní  struktuře a počtu obyvatel můžeme považovat za poměrně konstantní a odpovídající. Průměrný  počet  nemocensky  pojištěných  osob  ve  studované  oblasti  eviduje  ČSÚ  188 312.  Průměrná  pracovní neschopnost činí 5,2 dnů ročně, je tak nepatrně nižší než průměr Ústeckého kraje (5,5),  nejnižší průměrná pracovní neschopnost je v okrese Most (4,7).  Sociální péče vykazuje obdobný charakter jako zdravotnictví. Na území pánevních okresů je 56  zařízení sociální péče, nejvíce v okrese Most (22), nejméně v Teplicích (jen 4). Celkem disponují  4 892  místy.  Téměř  třetina  zařízení  slouží  jako  domov  důchodců  (19),  na  lůžkovém  fondu  ale  představují  více  než  polovinu  (2 531).  Nejvyšší  starobní  důchody  studovaného  území  jsou  na Mostecku  (8 039  Kč),  nejnižší  v okrese  Teplice  (7 759  Kč).  Průměrný  měsíční  starobní  důchod v řešeném území  je 7 857  Kč, převyšuje  tak průměr kraje (7 724 Kč)  i celé ČR (7 744  Kč).  Kriminalita  Kriminalita  v pánevní  oblasti  převyšuje  průměr  Ústeckého  kraje  jako  celku.  Na  území  studovaného  prostoru  bylo  zjištěno  21 820  trestných  činů.  V přepočtu  na  1000  obyvatel  činí  hodnota  za  kraj  39,8  trestných  činů.  V řešeném  území  téměř  44,8  trestných  činů  na  1000  obyvatel.  Nejvíce  pak  v okrese  Teplice  (48,8)  a  Ústí  nad  Labem  (48)  o  něco  méně  v Mostě  (45,5). Pouze v Chomutově (37,1) nedosahuje hodnota krajského průměru. (Jeřábek 2005)  Závěr   Oblast pánevních okresů severních Čech zažívala od r. 1948 rozvoj těžby uhlí, výstavbu  dalších  průmyslových  komplexů,  zejména  v  chemickém  a  energetickém  průmyslu.  Stala  se  tak  palivoenergetickou  základnou  státu  se  všemi  negativními  důsledky  pro  krajinu  i  obyvatelstvo.  Po r.  1990  se  v rámci  ekonomické  a  společenské  transformace  situace  i  zde  mění.  Dochází  k útlumu  výroby,  těžby  a  dochází  k restrukturalizaci.  Ta  se  projevuje  ve  všech  oblastech,  i v socioekonomické    oblasti.    Obdobně  jako  v jiných  vyspělých  státech  dochází  i  v severních  Čechách  k postupné revitalizaci.  Článek byl pořízen za podpory projektu VAV  MPSV 1 J 056/05­2 „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.  Seznam literatury  ANDĚL J., A KOL. (2000) Geografie Ústeckého kraje, 151 s. ISBN 80 ­7044­320­0 Univerzita  J. E. Purkyně, Ústí n. L.,  ANDĚL J., A KOL. (2002) Geografie Ústecka. 134 s. ISBN 80 ­7044­413­4 Univerzita  J.E.Purkyně , Ústí n.L.  ANDĚL J A KOL. (2004) Vývoj sídelní struktury a obyvatelstva pohraničních okresů Ústeckého  kraje­ UJEP229s, ISBN 80 – 7044­493­2 Ústí n.L.  ANDĚL, J., JEŘÁBEK, M., ORŠULÁK, T. (2004) Vývoj sídelní struktury a obyvatelstva  pohraničních okresů Ústeckého kraje. ­ Acta Universitatis Purkynianae 88, Studia Geographica  IV. ­ Ústí n. L. : Univerzita J. E. Purkyně, ­ 229 s. ISBN 80­7044­493­2

22 

FARSKÝ I (2005) Geografická charakteristika studovaného prostoru okresů Chomutov, Most,  Teplice Ústí nad Labem, Podkladový materiál pro vědecko – výzkumný projekt č. 1J 056/05  DP2 „Zkušeností z využití antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“ 38 s.  Univerzita J.E.Purkyně , Ústí n. L.  HOLADOVÁ L. (2006) Nezaměstnanost v pánevních oblastech  Ústeckého kraje. Podkladový  materiál pro  vědecko – výzkumný projekt č. 1J 056/05 DP2 „Zkušeností z využití antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“ E.Purkyně , 6 s. Krajská agrární komora  Ústeckého kraje, Most  JEŘÁBEK,  M Sociogeografická charakteristika pánevní oblasti Ústeckého kraje  JEŘÁBEK, M. (ED.) (2006) Regionální výzkum v severozápadních Čechách  Acta Universitatis Purkynianae 124, Studia Geographica VII. ­ Ústí n. L. : Univerzita J. E.  Purkyně, ­ 213 s. ISBN 80­7044­778­8  JEŘÁBEK, M (2005) Poznatky ze sociologického šetření: I. Vazba a spokojenost obyvatel v  místě svého bydliště, Podkladový materiál pro  vědecko – výzkumný projekt č. 1J 056/05 DP2  „Zkušeností z využití antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“ 34 s.  Univerzita J.E.Purkyně , Ústí n. L.  VRÁBLÍKOVÁ J.,SEJÁK J., NERUDA M, DEJMAL I (2005) Zpráva o výsledcích řešení VaV  – interní materiál FŽP UJEP výzkumný projekt č. 1J 056/05 DP2„Zkušeností z využití  antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“ 38 s.  Univerzita J.E.Purkyně ,  Ústí n. L.  VRÁBLÍKOVÁ J.,SEJÁK J., NERUDA M, DEJMAL I (2006) Zpráva o výsledcích řešení VaV  – interní materiál FŽP UJEP, výzkumný projekt č. 1J 056/05 DP2„ Zkušeností z využití  antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“ 15 s. Univerzita J.E.Purkyně ,  Ústí n. L. 

Oponent:  RNDr. Milan JEŘÁBEK,Ph.D.  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

23 

ZEMĚDĚLSTVI V SEVERNÍCH ČECHÁCH  AGRICULTURE IN THE NORTH BOHEMIA AREA  Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ 1 , František LOUDÁT 2 , Ludmila HOLADOVÁ 2 ,  Martin NERUDA 1 , Petr VRÁBLÍK 1  1 

Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, Ústí nad Labem  2  Krajská agrární komora Ústeckého kraje se sídlem v Mostě  [email protected] 

Abstrakt  Článek hodnotí podmínky pro zemědělskou výrobu v antropogenně postiženém území severních  Čech.  Charakterizuje  zájmové  území  a  zabývá  se    výsledky    zemědělské  produkce  v okresech  Chomutov, Most, Teplice a Ústí n. L.  Abstract  The article evaluates conditions of farming production in the anthropogennically changed area of  North Bohemia. There is given a characterization of studied area and farming production results  in districts Chomutov, Most, Teplice and Ústí nad Labem.  Klíčová  slova:  zemědělství,  rostlinná  produkce,  živočišná  produkce,  agroenvironmentální  dimenze  Key words: agriculture, plant production, animal farming, agriculture­environmental dimension  Úvod  V rámci řešení projektu Ministerstva práce a sociálních věcí č. 1J056/05­2 „Zkušeností  z využití  antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“ byla zpracována „Studie o využití  antropogenně postiženého území Ústeckého kraje k rozvoji zemědělství a  venkova“. Zabývá  se  problematikou  zemědělství    jako  důležitého  činitele  při  tvorbě  krajiny,  perspektivami  rozvoje  zemědělství v antropogenně postižené oblasti a úlohou multifunkčního zemědělství   pro rozvoj  venkova.    Sleduje  nejen  soulad  agrární  politiky  ČR  s evropským  modelem  zemědělství,  ale  i strategické  záměry  národního  rozvoje.  Pozornost  soustřeďuje  na  rozvoj  multifunkčního  a  mimoprodukčního  zemědělství    zaměřeného  více  na  extenzivní  zemědělskou  výrobu,  na zajišťování  služeb  údržby  kulturní  krajiny  –  diversifikaci  zemědělských  podniků  do  výroby  netradičních  zemědělských  surovin  pro  nepotravinářské  účely  a  do  nezemědělských  činností.  Nedílnou  součástí  rozvoje  tohoto  území  je  i  zvyšování  retenční  funkce  krajiny,  budování  protierozních opatření a samozřejmě rekultivační činnosti jako pozůstatku důlní činnosti.  Zvýšení  obytnosti  krajiny  podporuje  vysoká  hodnota  krajinářské  funkce  území  (ochrana  mokřadů,  ochrana  půdy  a  biofondu,  podpora  myslivosti,  rozvoj  rybníkářství  a  chovu  ryb)  – podporu  hospodaření  rodinných  farem  s ekologickým  zemědělstvím  a  v neposlední  řadě  budování  center  venkovské  turistiky.  Snížení  vysoké  nezaměstnanosti,  která  se  v těchto  oblastech  (Most,  Teplice,  Chomutov)  pohybuje  kolem  20  %,  je  možno  realizovat  i  formou  nezemědělské činnosti, obnovou řemesel, rozvinutím dřevozpracujícího průmyslu, ale i výrobou  kompostů pro zvýšení úrodnosti půdy, což vytváří podmínky pro rozvoj venkovského prostoru.  Problematika,  kterou  studie  řeší,  má  sloužit  především  k tomu,  aby  se  nalezly  další  zdroje  a

24 

prostředky  a  také  ukázaly  směry,  jak  stabilizovat  venkov,  aby  nedocházelo  k jeho  dalšímu  vylidňování a rovněž aby se upevnila pozice zemědělců v dané oblasti.  Cíle  Projekt  řešený  kolektivem  pracovníků  FŽP  UJEP  č.  1  J  056/05  ­2  „Zkušenosti  z    využití  antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“ vychází ze specifických podmínek  Chomutovsko  –  ústecké  oblasti.      Projekt  je  zaměřen  na  problematiku  venkova  a  zemědělství.  Proto byla také zpracována  „Studie o využití antropogenně postiženého území Ústeckého kraje  k rozvoji zemědělství a venkova“. Příspěvek má za cíl poskytnout informace o zpracované studii.  Antropogenně  postižená  oblast  není  homogenní.  Aktuální  využití  zemědělské  půdy  ne  zcela  přesně  odpovídá  údajům,  které  vykazuje  a  prezentuje  statistický  úřad.  Skutečnost  je  taková,  že pouze  určitá  část  půdního  fondu  je  k zemědělské  produkci  skutečně  využívána.  Z celkové  plochy  zemědělské  půdy  je  využíváno  jen  53,5  %  pro  zemědělskou  výrobu  ze  statisticky  evidované zemědělské půdy. U orné půdy je toto využití podobné a představuje 58,6 % z plochy  statisticky evidované.  Charakteristika hodnocené antropogenně postižené oblasti  Antropogenně  postižená  oblast  zasahuje  do  regionu  NUTS  II  Severozápad  a  je  situována  při hranicích  České  republiky  se  Spolkovou  republikou  Německo.  Významnou  měrou  je  postižená  oblast  součástí  Ústeckého  kraje.  Celková  výměra  území  Ústeckého  kraje  5  335  km 2  je 6,7  %  rozlohy  ČR.  Lesní  pozemky  (1582  km 2 )  jsou  na  29,7  %  území  kraje  a  ve  srovnání  s průměrem ČR  je zalesnění o 11 %  nižší.  Zemědělská půda zaujímá přes 52 % rozlohy  kraje,  v tom  je  35,5  %  orné  půdy,  jejíž  podíl  ve  srovnání  s ČR  je  cca  o  10  %  nižší.  Reliéf  krajiny  je převážně  pahorkatý,  pouze  v oblasti  hřebene  Krušných  hor  a  Českého  středohoří  přechází  až k reliéfu vrchovin, v okolí řek Ohře a Labe je rovinatý. (viz Obr.1) 

Obr. 1 Mapa hodnocené antropogenně postižené oblasti  Struktura  osídlení  je  značně  odlišná  od  průměru  ČR.  V regionu  je  487  obcí,  z toho  ani  jedno  město  nedosahuje  počtu  100 tis.  obyvatel.  Hustota  osídlení  je  131  obyvatel  na  km 2 .  Rozložení  však  není  homogenní.  Některé  okresy  mají  hustotu  osídlení  vysoce  nadprůměrnou  (Ústí  nad  Labem, Teplice a Most), jiná území jsou osídlena podstatně řidčeji, zvláště v horské oblasti. 25 

Ekonomický potenciál  Z ekonomického  hlediska  lze  oblast  rozdělit  na  dvě  části.  Průmyslovou,  severovýchodní  část  a převážně  zemědělskou,  jihozápadní  část.  Toto  rozdělení  není  striktní,  protože  průmyslové  podniky jsou rozděleny po celých severozápadních Čechách a určité činnosti probíhají ve všech  oblastech. Na konkurenceschopnost obou částí měla dopad probíhající průmyslová a zemědělská  restrukturalizace  zahájená  v rámci  transformace  ekonomiky  ČR  během  posledních  15  let.  Pro oblast  jsou  charakteristické  silně  industrializované  uhelné  pánve  (Mosteckou  a  Sokolovskou), kde zaměstnanost v průmyslu dosahuje asi 45 %, a naopak průmyslově slabšími  oblastmi  kolem  těchto  aglomerací,  kde  pracuje  v průmyslu  asi  38  %  ekonomicky  aktivní  populace. Významným rysem vývoje průmyslu v posledních deseti letech bylo značné snižování  průměrné velikosti podniků. Ačkoliv restrukturalizace velkých podniků není zdaleka dokončena,  privatizace  a  související  změny  způsobily  přesuny  v regionální  ekonomice  jako  celku.  Výsledkem  je  snížení  zaměstnanosti  a  tento  trend  pokračuje.  K silné  redukci  výroby  došlo  rovněž  v zemědělství,  které  má  historicky  důležitou  pozici  v jižní  části  regionu  a  kolem  průmyslové  aglomerace.  Po privatizaci  zemědělských  podniků  došlo  také  k silné  redukci  zemědělské  výroby  v celé  této  oblasti.  Specifickým  problémem  regionu  zůstávají  ekologické  zátěže,  způsobené  zejména  těžební  činností  a  emisemi  z velkoprůmyslu.  Ty  značně  ovlivňují  rychlost  hospodářského  růstu,  neboť  váží  obrovské  finanční  prostředky  k jejich  postupné  eliminaci.  Ekonomický  potenciál  charakterizují  v námi  sledované,  antropogenně  postižené  oblasti zejména tyto faktory:  ­  Silně zastoupená energetika, chemie, strojírenství  ­  Na jihozápadě převažující menší podniky, významné lázeňství a zemědělská výroba  ­  Relativně vysoká závislost malých podniků na velkých firmách  ­  Nedokončená privatizace a restrukturalizace velkých podniků  ­  Malý přírůstek nových podniků  ­  Výrazný pokles zaměstnanosti  ­  Nízká investiční síla podniků  ­  Pokračující útlum zemědělské produkce  ­  Velké omezení hospodářské činnosti v horských oblastech  Lidský potenciál  V polovině  20.  století  došlo  po  vystěhování  původního  německého  obyvatelstva  a  restrukturalizaci  původního  hospodaření  k negativnímu  populačnímu  vývoji  a  k nepříznivé  demografické  struktuře  obyvatelstva.  Novým  fenoménem  se  stal  po  roce  1990,  následkem  politické,  hospodářské  a  sociální  transformace,  trh  práce  a  zaměstnanost.  Průvodním  jevem  probíhajících  změn  se  stalo  zvyšování  nezaměstnanosti,  nedostatek  kvalifikovaných  sil  pro rychlé  změny,  kriminalita,  vyšší  koncentrace  problémových  skupin  obyvatelstva  atd.  K rychlému  nárůstu  nezaměstnanosti  došlo  po  roce  1994  a  trend  trvá.  Na  ekonomice  území,  na vývoji lidské populace se výrazně negativně odrazila od roku 1945 tři období:  ­  odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce;  ­  hospodaření a devastace kulturního dědictví za socialismu;  ­  současná transformace průmyslu a zemědělství po roce 1989.  V severozápadních Čechách  (SZČ) se nachází několik okresů (Most, Chomutov, Teplice), které  mají dlouhodobě nejvyšší nezaměstnanost v ČR, která je zastoupena zejména:  ­  strukturální nerovnováhou mezi nabídkou a poptávkou po pracovních místech;  ­  nedostatečnou tvorbou nových pracovních míst (a pokračujícím zánikem míst existujících).

26 

Nejzávažnějším  problémem  je  dlouhodobá  nezaměstnanost  (nezaměstnanost  delší  než  1  rok),  která  je  opět  výraznější  v severovýchodní  části  regionu.  Skupina  dlouhodobě  nezaměstnaných  představuje  v SZČ téměř třetinu  nezaměstnaných, v Mostě a Chomutově dokonce kolem 40 %.  Mobilita trhu práce, a to jak prostorová, tak profesní, je velice nízká. Je pravděpodobné, že další  hospodářský  úpadek  a  neřešení  trhu  s byty  povede  k rychlému  a  selektivnímu  úbytku  pracovní  síly  ve  prospěch  velkých  center  ČR  (zejména  Prahy).  Tento  proces  probíhá  již  dnes.  Decentralizace  a  diversifikace  vzdělávacího  systému  postupně  vede  k výraznějším  rozdílům,  střední školy a učiliště nejsou zaměřeny na poptávku na trhu práce. V regionu je nejnižší počet  obyvatel  s vysokoškolským  a  středoškolským  vzděláním  v porovnání  s ostatními.  V Podkrušnohoří  působí  dvě  univerzity,  Západočeská  univerzita  v Chebu  a  Univerzita  J.  E.  Purkyně  v  Ústí  nad  Labem  a  3  pobočky    univerzit  (v  Mostě  Vysoká  škola  báňská,  Česká  zemědělská univerzita v Praze a pobočka Vysoké školy Finanční a správní).  Technická vybavenost a obsluha území  Největší růst zaznamenaly služby pro obyvatelstvo a obchod, finanční služby a sektor turistiky.  Z územního pohledu je sektor služeb dominantní v Ústí nad Labem, což je dáno jeho významem  ve  východní  části  regionu  Ústí  nad  Labem  a  Teplicích,  kde  se  opírá  o  poptávku  blízkého  Německa.    Technická  infr astruktura  je  oblastí,  kde  se  projevují  značné  dluhy  z minulosti.  V průmyslových centrech je sice vybudována rozsáhlá energetická a vodohospodářská síť,  její  stav  ale,  až  na  výjimky,  neodpovídá  potřebám  rozvoje.  Vznikla  řada  systémů  pro ukládání  odpadů,  které  ale  působí  lokálně,  není  rozvinut  systém  třídění  a  dalšího  využívání odpadů.    Doprava  a  komunikace  jsou  významným  sektorem,  protože  SZČ  jsou  v prostoru  silné  mezinárodní a  nákladní dopravy (hlavní evropský koridor Berlín­  Drážďany­Praha­Vídeň  se  soustředěnou  silniční,  železniční  a  říční).  Významná  (ale  nedokončená)  je  více  než  200 km  dlouhá  podkrušnohorská  spojnice.  Stále  se  připravuje  kvalitní  napojení  na  Prahu  a okolní  regiony  (Liberecko,  střední  Čechy  a  Plzeňsko).  Technický  stav  dopravní  sítě  neodpovídá  současným  potřebám  a  rozvojovým  požadavkům.  Dopravní  obslužnost  okrajových částí regionu je nedostatečná.  Charakteristika zemědělství ­ výnosnost půd a struktura méně příznivých oblastí  Ústecký  kraj  je  z hlediska  půdně  klimatických  poměrů  značně  různorodý.  Průměrné  bodové  hodnocení  půdně­klimatických  poměrů  je  vyjádřeno  45  body,  což  zhruba  odpovídá  průměru  republiky.  Nejlepší  podmínky  jsou  v okrese  Litoměřice  (53  bodů)  a  na  druhé  straně  do  kraje  náleží  i  okresy  s málo  příznivými  oblastmi  jako  je  Ústí  nad  Labem  a  příhraniční  okres  Děčín  s průměrnou  hodnotou  28,  resp.  29  bodů.  V méně  vhodných  oblastech  je  zařazeno  68  %  zemědělské půdy (dále jen z. p.) kraje. Do této skupiny spadá celý okres Děčín a prakticky celý  okres Ústí nad Labem. Horské oblasti tvoří 8 % z. p. kraje (ke 20 % z. p. v okresech Chomutov a  Teplice).  Téměř  polovina  z.  p.  v okrese  Litoměřice  je  zařazena  v LFA.  V tomto  případě  jde  zejména  o  katastry  zařazené  do  specifických  oblastí  z důvodu  sucha  a  ochrany  přírody  v chráněných  územích.  Více  než  třetina  z.  p.  okresu  Louny  a  Chomutov  je  zařazena  do  LFA  z důvodu  sucha,  do  oblastí  LFA  je  z důvodu  ochrany  přírody  v chráněných  územích  zařazena  také nezanedbatelná část okresů Most a Teplice.  Ústecký kraj představuje  velmi  pestrou oblast  z hlediska  hodnocení  vhodnosti  pro  zemědělskou  výrobu  a  k jednotlivým  oblastem  kraje  je  z pohledu zemědělství třeba přistupovat diferencovaně.

27 

Agroenvironmentální dimenze zemědělství  K poklesu zornění došlo ve všech okresech Ústeckého kraje, kdy průměrná hodnota v roce 2000  činí  67,5  %  oproti  72,4  %  v roce  1993.  Nejmenší  zornění  vykazuje  Ústí  nad  Labem  (30  %  v roce 2000,  jedna  z nejmenších  hodnot  v ČR),  došlo  zde  také  k největšímu  poklesu  zornění  (o 41 %) a největšímu nárůstu podílu TTP. Druhý nejméně zorněný okres je Děčín (zornění 34 %  v roce 2000). Děčín a Ústí ad Labem také patří k územím potenciálně nejvíce ohrožených erozí  (Děčín 90 % z. p., Ústí 86 % z. p.).  Průměrné  bilance  dusíku  v roce  1988  patřily  mezi  nejvyšší  (102  kg  N  ∙  ha ­1  z.  p.),  avšak  v 90. letech  hodnoty  tohoto  ukazatele  patří  mezi  nejnižší  (36,7  kg  N  ∙  ha ­1  z.  p.  v r.  1996).  K největšímu snížení bilance došlo hlavně na Mostecku a Ústecku (o 82 – 83 %). Nejvýraznější  snížení  stavů skotu připadá okresu Teplice, a to i v rámci ČR (snížení o 92 %), až na pouhých  3,4  ks  skotu/100  ha  z.  p.  v r.  2000.  Pouze  okresy  Děčín  a  Litoměřice  překročily  v roce  2000  hranici  20  ks  skotu/100  ha  z.  p. (průměrná  hodnota  za  kraj  činí  18  ks/ha  z.  p.).  Kromě  okresu  Chomutov  všechny  okresy  mají  zemědělskou  půdu  v režimu  VCHÚ,  kdy  vyšší  podíl  vykazují  zvláště okresy Děčín, Litoměřice a Ústí nad Labem (42,25 a 55 % z. p.).  Podnikatelská struktura v zemědělství  Ústecký kraj je jeden ze tří s nejmenším počtem zemědělských podniků (spolu s Karlovarským a  Libereckým  krajem).  Z celkového  počtu  2,6  tisíc  podniků  zjištěných  Agrocenzem  2  000  je  2,4 tis.  PFO  a  186  PPO.  Struktura  PPO  se  od  republikového  průměru  liší  především  vyšším  podílem  obchodních  společností,  zvláště  společností  s r.o.  (na  které  připadají  2/3  všech  PPO,  na rozdíl od necelé 1/2 v průměru za ČR) a nižším podílem družstev (13,4 %, celostátně 24,6 %).  Společnosti  s r.o.  mají  převahu  ve  všech  okresech  a  v  okrese  Most  jsou  zastoupeny  výhradně  touto  formou  obchodní  společnosti.  Akciové  společnosti,  stejně  jako  družstva,  se  nevyskytují  v okresech  Most  a  Ústí  nad  Labem;  minimální  zastoupení  mají  družstva  v okresech  Děčín,  Chomutov a Teplice, větší pak v okresech Louny a Litoměřice.  Mezi  PFO  mají  nadprůměrný  podíl  SHR  –  70,4  %;  v rámci  okresů  se  tento  podíl  pohybuje  v rozmezí  42,9  %  (okres  Teplice)  a  82,7  %  (okres  Louny).  Ústecký  kraj  se  v rámci  krajů  vyznačuje  nejvyšším  podílem  zemědělců  s jediným  zaměstnáním  ve  vlastním  podniku  32,3  %  (republikový  průměr  činí  20,1  %)  a  nadprůměrným  podílem  zemědělců  s tzv.  hlavním  zaměstnáním  (při  souběžné  vedlejší  výdělečné  činnosti  v jiném  podniku).  Pod  republikovým  průměrem  je  naopak  podíl  subjektů,  pro  které  je  zemědělství  vedlejší  činností,  jakož  i  podíl  zemědělských  podniků  provozovaných  důchodci.  Platí  to  zejména  pro  okresy  Louny –  37,6  %  zemědělců zaměstnaných pouze ve  vlastním podniků a Litoměřice, kde daný podíl činí 40,6 %  (dvojnásobek  celostátního  průměru).  Podniky  fyzických  osob  se  podílejí  na  celkové  výměře  obhospodařované  z.  p.  47,4  %,  což  je  nejvyšší  podíl  ze  všech  krajů  ČR.  V okrese  Ústí  nad Labem  činí  tento  podíl  89,9  %,  zatímco  v okrese  Most  18,5  %.  Průměrná  výměra  z.  p.  obhospodařované  PFO  činí  42,2  ha  (značně  nad  republikovým  průměrem)  a  u  PPO  594,3  ha  (výrazně  pod  republikovým  průměrem).  Podíl  pronajaté  půdy  u  PFO  –  81,8  %  je  vyšší  než  v průměru za ČR, u PPO – 98,2 % naopak poněkud nižší.  Zaměstnanost v zemědělství  Úbytek  zemědělců  v Ústeckém  kraji  v letech  1991  –  2000  činil  77,2  %  (výrazně  nadprůměrný  úbytek),  podíl  zemědělců  na  zaměstnanosti  v národním  hospodářství  poklesl  na  6,4  %  v roce  1991,  na  3,4  %  v roce  1995  a  na  1,9  %  v roce  2000  (podprůměrný  podíl).  Podíl  zemědělců  Ústeckého  kraje  na  všech  zemědělcích  ČR  se  výrazně  změnil,  poklesl  z 5,7  %  v roce  1991

28 

na4,9 v roce 1995 a  nepatrně  narostl  v roce 2000  na 5,0 %. Mezi  nejvíce  „zemědělské“ okresy  (tj.  okresy  s nejvyšším  podílem  zemědělců  na  zaměstnanosti  NH)  patřily  v roce  1991  okresy  Louny  (16,8  %),  Litoměřice  (13,1  %), oba  s vysoce  nadprůměrným  podílem  na  zaměstnanosti.  Ve sledovaném  období  zůstávají  nadále  výrazně  „zemědělskými“  okresy  (Louny  pokles  v roce  1995  na  12,8  %  a  v roce  2000  na  5,5  %,  Litoměřice  v roce  1995  na  9,6  %  a  2000  na  5,3  %).  Zároveň  v nich  došlo  v rámci  kraje  k nejnižším  relativním  úbytkům  zemědělské  zaměstnanosti  (Litoměřice o 60,1 %, Louny o 68,4 %). Nejvyšší relativní úbytek zaměstnanosti v zemědělství  nastal v okresech Teplice (87,2 %), Ústí nad Labem (85,9 %) a Děčín (82,5 %).  Okres  Ústí  nad  Labem  vykázal  v období  1995  –  2000  nejvyšší  snížení  podílu  orné  půdy  (na 29 %)  a  zároveň  i  pokles  celkové  výměry  obdělávané  půdy,  okres  Děčín  vykázal  snížení  podílu orné půdy a okres Chomutov úbytek celkové výměry obdělávané zemědělské půdy. Kraj  zaznamenal v roce 1999 nejnižší mzdy zemědělců ze všech krajů ČR (9 163 Kč, což činí 95 %  celostátního  průměru  mezd  v zemědělství)  a  též  nejnižší  nárůst  mezd  zemědělců  za  roky  1999/2003. Pouze okres Most měl mzdy zemědělců nad republikovým průměrem zemědělských  mezd,  a  to  výrazně.  Pro  posouzení  významu  této  skutečnosti  je  však  nutno  vzít  v úvahu,  že  takové  příjmy  pobírá  jen  velmi  nízký  celkový  počet  zaměstnanců  v okrese.  Ještě  nižší  počty  zaměstnanců v zemědělství byly v okresech Ústí nad Labem a Teplice. Velmi nepříznivá situace  v odměňování  zemědělců  je  v okresech  Chomutov,  Litoměřice  a  Louny,  kde  přitom  zaměstnanost  v zemědělství  nabývá  hodnot  běžných  v ostatních  okresech  republiky.  V kraji  je  nejhlubší  disparita  mezd  v zemědělství  (75,9  %  mezd  v NH).  Mzdy  v NH  v kraji  byly  v roce  1999  v rámci  všech  krajů  na  5.  místě,  tedy  poměrně  vysoké,  ovšem  při  výrazně  zaostávajícím  indexu nárůstu (hodnocen za roky 1999/2003).  Výrobní výsledky zemědělství  Ústecký  region  je  z hlediska  zemědělské  produkce  velmi  rozdílný,  protože  na  jedné  straně  litoměřický okres má příznivý podmínky a na druhé straně děčínský a ústecký okres mají velmi  podprůměrné podmínky. Průměrný výnos u ozimé pšenice ve výši 3,7 t.ha ­1  a u jarního ječmene  2,9  t.ha ­1  patří  k nejnižším  v republice.  Vývoj  pěstebních  ploch  u  obou  obilovin  odpovídá  obecnému  trendu,  tj.  u  pšenice  se  plochy  zvýšily  (na  131,1  %),  zatímco  u  ječmene  jarního  se  snížily  (na  79,8  %).  Plochy  cukrovky  se  vyvíjely  odlišně,  její  pěstování  se  udrželo  jen  v produkčních  okresech  Litoměřice  a  Louny  a  v ostatních  okresech  se  přestává  pěstovat.  Z hlediska  významnosti  pěstování  brambor  je  významný  pouze  okres  Litoměřice,  kde  plochy  vzrostly  o  40,6  %  a  částečně  okres  Louny.  V ostatních  okresech  jsou  plochy  brambor  nevýznamné  a  většinou  s nízkým  hektarovým  výnosem.  Pěstování  řepky  ozimé  nabylo  značně  na významu;  její  pěstební  plochy  se  zvýšily  o  116,2  %.  Ve  všech  okresech  plochy  řepky  podstatně  vzrostly,  s výjimkou  okresu  Ústí  n.  L.,  kde  se  snížily  dokonce  na  pouhých  68  ha.  V Ústeckém  kraji  je  významná  další  zemědělská  produkce,  kterou  je  pěstování  chmele.  V roce  2001 zaujímal plochu 6 510 ha, tj. 58,0 % z celkové plochy ČR. Dále ovocné sady, které činily  13,3 % z celkové výměry ČR a vinice s celkovou plochou 363 ha.  Stavy  skotu  se  v průměru  sledovaného  období  snížily  na  58,4  %.  Vzhledem  ke  skutečnosti,  že  trvalé  travní  porosty  zaujímají  25  %  ze  zemědělské  půdy  v kraji,  je  pokles  značný.  Největší  přitom zaznamenaly okresy Ústí  nad  Labem a Chomutov, tedy okresy  v Krušných  horách, kde  trvalé  travní  porosty  zaujímají  50  %  ze  zemědělské  půdy.  Pokles  stavu  ovcí  na  44,3  %  svědčí  o zhoršení  využívání  travních  porostů.  Stavy  prasat  ve  srovnání  s ostatními  regiony  značně  klesly  (v  průměru  za  sledované  období  na  75,7  %)  a  vypovídá  to o  celkovém  nedobrém  stavu  zemědělství  v regionu.  Stavy  drůbeže  a  slepic  zůstaly  za  sledované  období  na  přibližně  stejné  úrovni,  ale  uvnitř  kraje  došlo  ke  značné  diferenciaci.  Zatímco  v okrese  Děčín  a  Ústí  n.  L.  se 29 

stavy  drůbeže  značně  snížily,  v ostatních  okresech  s výjimkou  okresu  Litoměřice  se  naopak  zvýšily. Stavy ovcí se velice snížily a jsou okrajovou záležitostí.  Ekonomické výsledky zemědělských podniků  V kraji došlo ke značnému útlumu zemědělské produkce, která byla  v minulosti  silně dotována  ze  státního  rozpočtu,  zejména  v okresech  s nevhodnými  podmínkami  pro  zemědělskou  činnost.  Dosahované  nízké  výnosy  v těchto okresech u obilovin, řepky a  brambor nezajišťují potřebnou  rentabilitu  zemědělství.  Rovněž  v živočišné  produkci  byl  vývoj  ve  sledovaném  období  značně  negativní. I přes poměrně vysoké zastoupení TTP (v průměru 35,0 %, okresy Děčín a Ústí n. L.  více  než  60  %)  došlo  ke  značnému  snížení  stavů  skotu  na  58,4  %.  S poklesem  stavů  prasat  to znamená  značný  úbytek  tržeb  ze  zemědělské  činnosti.  U  podniků  právnických  osob  byla  produktivnost  celkového  majetku  od  roku  1995  průběžně  nad  průměrnou  hodnotou  ČR.  Výnosnost  celkového  i  vlastního  kapitálu  byla  nízká,  v posuzovaném  období  kolísala,  kladné  hodnoty bylo dosaženo v letech 1995, 1996 a  2000. Míra zadluženosti byla nad průměrem ČR,  ve všech sledovaných letech přesahovaly cizí zdroje objemy vlastního jmění.  Vyhodnocení zemědělského potenciálu postižené oblasti podle jednotlivých okr esů  Přehled,  jaký  udává  tab.  1,  ukazuje  v rozmezí  let  1993  –  2005  velký  pokles  zemědělské  produkce. Došlo ke snížení osevních ploch na orné půdě (o 50 tisíc hektarů). Dobrá úroveň byla  zaznamenána  u  obilovin,  kde  došlo  k mírnému  navýšení  ploch,  které  se  stabilizovaly  na  cca  100 tisících  hektarech  orné  půdy.  Nejvyššího  objemu  sklizně  obilovin  bylo  dosaženo  v roce  2004,  kdy  bylo  sklizeno  608  443  tun.  Bylo  dosaženo  průměrného  hektarového  výnosu  5,68  t.  Druhou  významnou  plodinou,  u  které  došlo  k navýšení,  je  ozimá  řepka,  kde  se  plochy  sklizně  pohybují  přes  11  tisíc  hektarů.  Výnos  řepky  byl  nejvyšší  v roce  2004  a  to  3,8  t.ha ­1 .  Je  to  perspektivní plodina, která výnosem a výhledově i cenou bude hrát významnou roli v ekonomice  rostlinné  produkce,  protože  bude  zajišťovat  významnou  náhradu  jako  palivo  do  nafty.  Vedle  bioetanolu,  který  se  získává  ze  pšenice,  kukuřice  a  tritikale,  je  to  významný  příspěvek  k nahrazení benzinu a nafty pro zemědělské stroje a mechanizaci.  K  mnohem  většímu  propadu  došlo  v živočišné  výrobě.  V kraji  došlo  ke  snížení  stavu  skotu  v porovnání s rokem 1993 o 60 tisíc kusů, tj. snížení na 42,5 % (ke stavu v roce 2006). Intenzita  chovu skotu na 100 hektarů klesla ze 45 kusů na 18,1 (ke stavu v roce 2005). Stavy krav doznaly  také  výrazné  snížení.  V roce  1990  bylo  chováno  v Ústeckém  kraji  51  172  kusů  krav  a  v roce  2005 již jenom 16 436, tj. 32 % původního stavu. Z tohoto počtu krav je na mléko 10 200 kusů,  ostatní  krávy  (cca  6  000)  jsou  krávy  bez  tržní  produkce  mléka,  chované  v kategorii  masných  plemen.  V chovu  prasat  je  možno  pozorovat  stejný  trend  poklesu.  V roce  1993  bylo  chováno  231 127  kusů  prasat.  V roce  2004  jen  116  604  kusů.  Došlo  ke  snížení  stavu  o  114 517  kusů  prasat. Vyjádřeno indexem – je to téměř 50 %. U ovcí k tak výraznému poklesu, jako u skotu a  prasat,  nedošlo.  Tabulkový  přehled  okresů  antropogenně  postižené  oblasti  dokumentuje  stav  v jednotlivých okresech.

30 

Tab. 1 Vývojová řada některých ukazatelů Ústeckého kraje za období 1993 ­ 2006  Ukazatel. 

Živ. výr oba 

ZEMĚDĚLSTVÍ 

Rostlinná výroba 

PRÁCE 

Průměrný  evidenční  počet  zaměstnanců  Zemědělství,  lesnictví  a  rybolov  Průměrná  hrubá  měsíční  mzda  Zemědělství,  lesnictví  a  rybolov  Osevní plochy celkem 1  Z toho : obiloviny celkem  brambory celkem  řepka  Sklizeň obilovin celkem 1  Sklizeň brambor celkem 1  Sklizeň řepky 1  Ha výnosy obilovin 1  Ha výnosy brambor 1  Ha výnosy řepky 1  Skot celkem 2  Prasata celkem 2  Dr ůbež celkem 2  Ovce celkem 2  Intenzita chovu skotu 3  Intenzita chovu prasat 4 

Fyz. os. 

1993  269 413 

1995  251 866 

1999  243 614 

2000  233 597 

2001  229 387 

2002  189 615 

2003  185 243 

2004  185 509 

­ 

8 958 

7 963 

7 113 

6 546 

5 893 

5 351 

4 797 

5 971 

8 112 

12 066 

12 646 

13 553 

14 269 

15 322 

16 320 

5 566 

6 808 

9 163 

9 992 

11 042 

11 056 

11 309 

12 409 

2005 

2006 

Kč 

ha 

t 

t 

kusy 

ks/100 ha 

199 632  96 636  3 124 

179 411  178 298  175 790  170 772  150 073  145 729  152 524  151 011  93 946  98 301  102 772  100 333  96 237  88 118  107 110  103 437  3 593  3 491  3 893  3 102  1 143  1 021  948  873  8 787  15 178  11 845  13 250  13 185  11 682  3 878  11 806  333 452  379 934  407 148  359 049  406 863  417 670  370 619  608 443  522 911  59 676  52 926  57 455  55 142  46 336  22 446  19 961  21 073  24 154  10 454  19 440  38 730  22 481  33 256  30 029  20 462  14 687  24 965  3,47  4,08  4,13  3,48  4,09  4,34  4,20  5,68  4,86  19,18  14,72  16,49  14,16  14,96  19,64  16,60  22,21  27,70  1,75  2,23  2,58  1,91  2,56  2,28  1,75  3,79  2,99  91 776  79 035  49 316  48 995  47 795  45 462  44 453  39 652  39 016  231 127  206 159  161 123  158 549  141 396  128 693  144 221  116 604  130 496  1872 456  2382 458  2153 972  1845 687  1827 879  1728 353  2041 441  1530 870  2574 304  14 230  8 888  3 768  6 121  6 355  7 404  8 421  10 379  10 386  23,0  22,4  21,3  20,3  18,4  18,1  96,4  89,4  81,4  89,7  73,9  82,5 

100 531  700  11 806  356 898  35 418  3,7  3,0 

1 

K 31.5. Do roku 2001 včetně „hobby aktivit“ obyvatel  K 1.4. následujícího roku; do roku 2001 k 1.3. (Do roku 1999 včetně „hobby aktivit“ obyvatel)  3  Vztaženo k zemědělské půdě  4  Vztaženo k orné půdě 2 

31 

Okr es Chomutov  Vývoj  ploch  ukazuje,  že  část  Chomutovského  okresu,  vymezená  svahy  Krušných  hor,  městy  Klášterec,  Chomutov,  Jirkov  a  končící  u  dolů  Československé  armády  (směrem  k jihu),  je  tvořena  kvalitní  černozemí,  která  je  i  nadále  velmi  výhodná  pro  pěstování  obilovin.  Proto také  na tomto  území  nedochází  k výraznějšímu  snižování  ploch  obilovin.  Ve  větší  míře  dochází  k navýšení ploch ozimé pšenice a snižování ploch žita. Zmizela technická cukrovka a navýšila se  plocha řepky až na 1 800 hektarů. Snížením stavu skotu nevzniká potřeba výroby siláže, a proto  také  zde  dochází  ke  snížení  plochy  silážní  kukuřice  o  3,5  tisíce  hektarů.  Jarní  ječmen,  který  je pěstován  pro  sladovnictví,  se  stabilizoval  na  výměře  3,5  tisíce  hektarů.  Hektarové  výnosy  u obilovin jsou závislé na ročních srážkách, ale dosahují průměru produkčního lounského okresu.  Zvláště  u  pšenic  v roce  2004  byly  ojediněle  výnosy  kolem  8  tun.  Ječmen  jarní  dosáhl  výnosu  4,8 t.ha ­1 . Svojí cenou je významným ekonomickým přínosem pro pěstitele obilí. Oves tvoří málo  významnou plochu, něco přes 100 hektarů, což je 0,1 % z celkové osevní plochy obilovin. Výnos  ovsa se pohybuje kolem 2,5 tuny. Slouží především pro chovatele koní. (Tab.č.2) 

ozimý 

jarní 

229  396  2 482  1 156  1 457  1 815  894  1 035 

1 969  820  850  670  511  361  352  600 

2 614  979  458  744  1 036  1 018  963  276 

2 143  5 125  4 543  3 273  3 821  3 453  2 963  1 700 

224  259  179  125  238  124  132  200 

189  528  18  26  58  81  113  / 

101  113  250  342  335  334  195  / 

558  410  496  150  50  0  0  0 

Kukuřice  na  zeleno a siláž 

Žito 

6 341  5 431  6 304  7 864  6 366  7 475  7 126  5 130 

Řepka 

Cukrovka  technická 

jarní 

13 826  13 268  15 013  13 909  13 564  14 390  12 658  9 047 

Oves 

Ozimá 

1990  1993  1996  1998  1999  2000  2001  2006 

Ječmen 

Obiloviny  celkem 

Rok 

Brambory pozdní  konzumní 

Z toho  pšenice 

Luskoviny  celkem 

Tab. 2 Sklizňové plochy vybraných zemědělských plodin v okrese Chomutov 

1 049  258  717  821  1 678  1 369  1 874  1 335 

4 192  2 452  1 476  1 024  929  886  885  / 

Tab. 3 Hospodářská zvířata za okres Chomutov  Rok 

skot 

1990  1993  1996  1998  1999  2000  2006 *  * 

23 564  19 590  7 344  4 997  4 744  4 283  4 300 

z toho  krávy  7 978  5 192  2 374  2 116  2 126  1 950  1 900 

prasata  33 159  49 879  17 352  21 007  19 352  19 964  20 000 

z toho  prasnice  2 647  3 382  1 324  1 410  1 404  1 403  1 500 

ovce a  berani  3 553  1 995  50  231  173  388  400 

drůbež  458 855  252 695  395 908  368 250  341 723  427 996  440 000 

z toho  slepice  220 120  86 082  166 272  133 968  160 154  151 770  150 000 

Odhad 

Zaměření  rostlinné  výroby  je  specifikováno  půdními  a  klimatickými  poměry.  Oblast  podhůří  a  vlastní  Krušné  hory  jsou  z velké  části  zalesněné  a  zbytek  tvoří  louky  a  pastviny.  Proto  i  ve výhledu  většina  hospodařících  farmářů orientuje svojí zemědělskou výrobu na chov  masného

32 

skotu.  Zatížení  na  100  hektarů  zemědělské  půdy  je  poměrně  nízké,  pohybuje  se  málo  nad 20 kusy.    Produkční  a  úrodná  část  okresu  Chomutov  své  zaměření  nějak  výrazně  nebude  měnit, protože  obiloviny,  zvláště  pšenice a  jarní  ječmen,  dávají  poměrně  stabilní  výnosy a  jsou  zárukou i příznivé ekonomiky. Dojde zajisté k posunu mezi tritikale a ozimou pšenicí, protože to  dává lepší výsledky a hodnoty škrobu, který bude zpeněžován při dodání tritikale a ozimé pšenice  do lihovaru  na  výrobu  bioetanolu.  Výsledky  v nejbližší  době  ukáží,  do  jaké  míry  nárůst  ploch  tritikale dosáhne. Odhad je, že v okrese Chomutov bude dosahovat cca 3 tisíce hektarů. Výrazněji  se  prosadí také  ozimá  řepka, protože  požadavky  na  získávání esteretanolu pro  míchání  s naftou  budou  vzrůstat.  Jsou  předpoklady,  že  plochy  ozimých  řepek  obsáhnou  2,5  tisíce  až  3  tisíce  hektarů.  Významnější  plodinou,  která  se  v této  oblasti  prosadí,  bude  kukuřice  na  zrno,  protože  ta svými  výnosy  8  ­10  t.ha ­1  bude  ekonomicky  mnohem  přitažlivější  pro  dodávky  na  výrobu  bioetanolu.  Výstavbou  lihovaru  v Trmicích,  případně  dalšího  lihovaru  v Litvínově,  vznikne  poměrně  vysoká  poptávka  na  zpracování  obilí  pro  výrobu  bioetanolu.  Kapacita  Trmic  bude  265 tisíc tun ročně a  je předpoklad, že  bude spuštěn k 1. 8. 2007. Lihovar v Litvínově  bude  mít  kapacitu 240 tisíc tun. Práce byly započaty a pak přerušeny, termín dokončení zatím není znám. 

60 000  50 000  40 000 

prasata 

30 000 

skot  z toho krávy 

20 000  10 000  0  1990 

1993 

1996 

1998 

1999 

2000 

Gr af 1 Grafické znázornění stavu zvířat v okrese Chomutov v letech 1990­2000  Úbytek  skotu  se  zvláště  projevil  v produkčnější  oblasti,  kde  převládají  obilniny.  Proto  z původního  stáda  skotu,  které  bylo  v roce  1990  velmi  početné  (23  564  kusů  a  z toho  téměř  8 000 krav,  viz  Graf  1),  zůstalo  jen  4  283  kusů  a  z toho  1  950  krav.  Vyjádřeno  indexem  to  znamená, že skot se snížil na 18,2 % a z toho krávy na 24,5 %. Většina skotu se chová v oblasti  podhorské  a  horské,  kde  jsou  louky  a  pastviny.  Podíl  krav  s mléčnou  produkcí  se  snížil  na minimum.  Mléko  vyrábí  pouze  tři  farmy  s celkovým  počtem  150  krav.  Zbývajících  cca 1 800 krav je chováno jako masné krávy bez tržní produkce.(graf č.1) Hlavní činností těchto  farmářů  je  starat  se  o  zatravněné  plochy  v určených  termínech.  Zásadami  správné  zemědělské  praxe  je  včas  posekat  a  sklidit.  Tento  systém,  který  stanoví  získávání  dotací  formou  údržby  krajiny  a  minimálního  zatížení,  však  přináší  určitou  stabilitu  do  podnikání  podhorských  oblastí  Krušných hor. U ostatních zvířat došlo k nejvýraznějšímu snížení u ovcí, u kterých stavy poklesly  na pouhých 10 % původního stavu. V chovu prasat došlo ke snížení o 13 000 a z toho prasnice se  snížily na 40 %. Naproti tomu u drůbeže zůstává početní stav na stejné úrovni. Orientace u skotu  bude  převážně  na  chov  zvířat  masných  plemen,  kde  jsou  předpoklady  navýšení  na  5  až  7  tisíc  kusů.  Krávy s mléčnou produkcí  ve zbývajících  třech  farmách  budou  odprodány  a  hospodářství  přejdou na  masná plemena, neboť je zde problém s potřebou velkých investic, aby  byly splněny

33 

podmínky  hygienické  a  veterinární  pro  kvalitní  produkci  mléka.  Chov  prasat  má  v okrese  Chomutov tradici a proto je výhledově možno počítat se stavy cca 20 – 25 tisíc kusů. Také chov  ovcí postupně najde  své uplatnění v podhorských  oblastech na pastvinách  a  bude  se stabilizovat  na počtech cca 1 000 kusů.  Okr es Most  Zemědělství v okrese Most je  limitováno prostorem, který mu  byl  vyhrazen  v důsledku rozsáhlé  důlní  těžby  hnědého  uhlí.  Dalším  faktorem,  který  snížil  v 50.  a  60.  letech  plochu  zemědělské  půdy,  byla  výstavba  sídlišť,  rozšiřování  průmyslových  podniků.  Vznikly  tak  velké  kombináty,  které  byly  stavěny  na  orné  půdě.  V důsledku  toho  byly  budovány  i  nové  komunikační  sítě  –  železnice,  dálnice,  silnice.  Důležitými  opatřeními  je  rekultivace  značného  území,  které  se  postupně  vrací  do  kulturní  krajiny.  Rekultivace  byla  započata  v roce  1960  a  z velké  části  je  dokončena  v  oblasti  dřívějšího  lomu  Most­Ležáky.  Na  části  území  zbytkové  jámy  lomu  vzniká  jezero  Most,  kde  vodní  plocha  představuje  311  hektarů.  Vznikne  zde  obrovský  rezervoár  vody  s obsahem  69  mil.  m 3 .  Jedná  se  celkově  o  lokalitu  s rozlohou  1  264  hektarů.  Pro  srovnání  je  uvedeno, k jak výraznému úbytku zemědělské i orné půdy oproti roku 1960 na okrese Most došlo  (viz tab. 6).  Tab. 4 Sklizňové plochy vybraných zemědělských plodin v okrese Most  Z toho  pšenice  Rok 

Obiloviny  celkem 

ozimá 

jar ní 

Žito 

ozimý 

jar ní 

Oves 

Luskoviny  celkem 

Br ambor y  pozdní  konzumní  Cukr ovka  technická 

Řepka 

Kukuř ice na  zeleno a siláž 

J ečmen 

1990  1993  1996  1998  1999  2000  2001  2006 

5 327  4 818  4 125  5 867  5 192  5 119  4 879  7 566 

3 228  2 110  1 901  3 372  2 409  3 653  3 033  3 996 

145  185  186  261  407  372  239  664 

110  249  279  223  104  122  142  138 

863  334  184  482  561  82  308  304 

738  1 784  1 205  1 308  1 486  801  932  2 024 

180  126  308  220  160  89  213  238 

­  80  ­  20  20  15  27  / 

29  21  30  5  39  4  22  / 

380  266  158  193  5 493  491  421  465 

1 688  360  737  748  563  524  653  / 

310  150  60  ­  ­  ­  20  60 

Tab. 5 Hospodářská zvířata za okres Most (v kusech) 

* 

Rok 

Skot 

1990  1993  1996  1998  1999  2000  2006 * 

6 550  1 426  1 667  1 937  1 489  1 482  1 350 

Odhad

34 

z toho  kr ávy  1 318  525  556  681  650  391  300 

pr asa ta  8 592  3 346  1 558  926  850  795  700 

z toho  pr asnice  613  163  314  257  221  204  200 

ovce a  ber ani  4 508  720  244  330  304  404  450 

dr ůbež  136 464  85 875  56 658  47 349  42 700  96 637  80 000 

z toho  slepice  26 543  26 197  20 015  19 850  18 060  21 626  20 000 

Okres  Most 

Tab. 6 Úbytek zemědělské a orné půdy  Úbytek  orné  půdy  Úbytek  orné  půdy  v  Úbytek  zem.  půdy  v  Úbytek  zem.  půdy  v ha  %  ha  v %  4 809  26,2  5 318  36 

Pro  objektivní  posouzení  rozvoje  zemědělské  výroby  je  nutno  vzít  v úvahu  půdní  a  klimatické  podmínky a zároveň  vycházet z přirozeného  rozdělení  na tři  hlavní  části,  a  to severní,  střední  a  jižní.  Tab. 7 Využití půdy na Mostecku v procentech  Územní  Způsob vyu žití  celek  zemědělství  lesnictví  vodohospodářství  Průmyslové  a  ostatní činnosti  Za ČR  54,87  33,30  1,95  9,88  Mostecko  32,10  32,36  2,08  33,46  severní část  10,08  83,04  1,52  5,36  střední část  16,61  7,72  2,81  72,86  jižní část  69,24  4,28  1,96  24,52  Nejvíce půdy z hlediska zemědělského využití  je koncentrováno do  jižní části okresu, kde podíl  zemědělské půdy představuje přes 69 %. (Tab.7)Naproti tomu severní část je využívána převážně  pro lesnictví a to z 83 %. Severní část představují především  svahy a  náhorní plošiny Krušných  hor.  Klimatické podmínky patří  vedle terénních  překážek k omezujícím  faktorům  využívání  pro  zemědělství. Omezeně je zde zastoupena zemědělská půda jako louky a pastviny (10 %). Střední  část  Mostecka  je  omezována  těžbou  hnědého  uhlí  (důl  Československé  armády)  a  další  průmyslovou činností. Při posuzování zastoupení plodin je patrné, že v roce 2006 došlo k nárůstu  plochy obilovin, a to o 2,5 tisíce hektarů. Vzrostla plocha ozimé pšenice o cca  1 tisíc  hektarů a  o 1  tisíc  hektarů  jarní  ječmen  pěstovaný  především  jako sladovnický.  Tento nárůst  obilovin  byl  dán tím, že byly zařazeny do zemědělské půdy plochy, které byly rekultivovány a před tím zčásti  využívány pro ozimé směsky. Nyní tuto funkci nahradily intenzivní plodiny ozimá pšenice a jarní  ječmen.  Zaměření  rostlinné  výroby  (Tab.  4)ve  výhledu  bude  orientováno  na jižní  části  Mostecka,  především  na  obiloviny,  které  skýtají  záruku  dobrých  výnosů  a  poměrně  snadného  odbytu  pro výrobu bioetanolu. Dojde zřejmě k navýšení ploch ozimé řepky na 800 až 1 000 hektarů pro  míchání  do  nafty  (Bionafta).  Je  to  velmi  podobný  stav  jako  v rámci  kraje,  že  živočišná  výroba  prodělala  za období  od roku 1990 velmi  výrazný  pokles.  Stavy skotu  poklesly  o  5  tisíc  a  stavy  dojených  krav  se  snížily  z 1  318  kusů  na  pouhých  150  kusů.  Stavy  prasat  se  snížily  na  10  %  původního  stavu. Také u ovcí došlo ke snížení na 10 %. Objem  výroby  masa zřetelně poklesl  a  jen  v podhorské  části  Krušných  hor  je  chováno  cca  1  tisíc  kusů  masného  skotu  (viz  Graf  2,  Tab. 5).

35 

10 000  8 000  prasata 

6 000 

skot  4 000 

z toho krávy 

2 000  0  1990  1993  1996  1998  1999  2000 

Graf 2 Grafické znázornění stavu zvířat v okrese Most v letech 1990­2000  Uvedený  graf  charakterizuje  vývoj  stavu  v živočišné  výrobě  a  také  nízkou  intenzitu  na  jeden  hektar zemědělské půdy. V současné době je chováno pouze 10 kusů skotu na 100 ha. Zaměření  živočišné  výroby  se  bude  výhledově  stabilizovat  ve  stavu  skotu  v počtu  1  500  kusů.  Bude  se  jednat především o masná plemena, kde bude převažovat pro podhorské oblasti limousine, masný  simentál  a  v příznivějších  podmínkách  pak  charollais  a  aberdeen  angus.  Počty  krav  bez  tržní  produkce  mléka  se  postupně  budou  snižovat  a  zůstane  jich  jen  několik  desítek  u  drobných  a  malých  zemědělců.  Je  předpoklad,  že  ani  v chovu  prasat  nedojde  k výrazným  změnám  a  bude  se jednat  spíše  o  malochovy,  takže  výhledový  stav  bude  přibližně  1  tisíc  kusů.  U  ovcí  je  předpoklad  rozšíření  počtu  zvířat  ve  stávajících  chovů  do  1  000  kusů.  Jsou  pro  to  vytvořeny  i dobré chovatelské podmínky.  Okr es Teplice  Teplický  okres  z hlediska  pěstování  zemědělských  plodin  patří  vedle  okresu  Ústí  n.  L.  k nejmenším  v kraji.  Snížení  ploch  zemědělské  půdy  bylo  zaznamenáno  zvláště  v předměstí  Teplic a v oblasti,  kde  je prováděna důlní  činnost. Plochy obilovin zůstávají s malými  změnami  na  výměře  přes  3  000  hektarů.  Také  hlavní  plodiny  jako  je  pšenice  ozimá  a  jarní  nedoznaly  výrazně změny ploch. Žito a oves zaznamenaly mírný pokles. Plochy ozimého ječmene poklesly  za  poslední  období  o  dalších  500  hektarů  a  jarní  ječmen  se  zatím  udržuje  na  ploše  přes  300 hektarů.  K  razantnímu snížení  došlo  u  ozimé  řepky,  kdy  oproti  roku  2001  došlo ke  snížení  o 500  hektarů.    Orná  půda  pod  Krušnými  horami  nemá  vhodné  parametry  pro  intenzivní  pěstování  obilovin,  naproti  tomu  oblast  směrem  k Bílině  se  vyznačuje  stabilními,  dobrými  hektarovými výnosy. (Tab. 8)

36 

Rok 

Obiloviny  celkem 

Ozimá 

Jarní 

Žito 

Ozimý 

Jarní 

Oves 

1990  1993  1996  1998  1999  2000  2001  2006 

4 134  4 149  4 482  3 932  3 784  2 865  3 260  3 404 

2 339  1 984  2 130  1 598  1 531  1 710  1 852  1 941 

60  102  685  645  774  422  238  597 

381  386  161  334  337  202  78  173 

1 092  935  611  709  680  368  702  200 

195  573  733  572  373  134  221  334 

52  120  162  74  40  29  169  141 

42  58  161  113  70  92  75  ­ 

­  ­  ­  ­  ­  ­  ­  ­ 

435  571  5  431  920  531  832  319 

Kukuřice  na zeleno a siláž 

Cukrovka  technická 

­  15  ­  ­  ­  ­  ­  ­ 

Ječmen 

Řepka 

Brambory pozdní  konzumní 

Z toho  Pšenice 

Luskoviny  celkem 

Tab. 8 Sklizňové plochy vybraných zemědělských plodin v okrese Teplice 

1 731  1 198  369  ­  122  5  208  ­ 

Tab. 9 Hospodářská zvířata za okres Teplice (v kusech)  Rok 

Skot 

1990  1993  1996  1998  1999  2000  2006 * 

9 076  2 902  1 010  680  541  522  400 

z toho  kr ávy  3 148  1 217  260  195  176  160  50 

pr asa ta  19 334  14 242  14 013  13 821  11 826  11 422  10 000 

z toho  prasnice  1 583  1 826  1 720  1 630  1 412  1 372  1 200 

ovce a  bera ni  8 267  1 149  649  618  313  345  400 

dr ůbež  90 749  39 631  124 159  125 083  111 949  114 335  120 000 

z toho  slepice  30 611  31 759  30 782  30 850  29 703  1 089  20 00 

Orientace  farmářů  v  této oblasti  bude  na  pěstování  pšenice  ozimé  a  výhledově  také  na  tritikale  pro  jejich  uplatnění  při  výrobě  bioetanolu.  V méně  úrodných  částech  pak  tyto  plochy  budou  využity na pěstování konopí, neboť v oblasti Českého středohoří se bude nacházet v Bukovicích  továrna  na  zpracování  této  rostliny.  Záměr,  který  je  zpracován,  dává  předpoklady,  že  je  jeho  realizátor  (pan  T.  Beneš)  schopen  realizovat  provoz  během  dvou  let.  Plochy  řepky  se  budou  zvyšovat  vzhledem  k zajímavé  ceně  řepky  a  snadnému  odbytu  do  ústecké  SETUZY.  Plocha  řepky dosáhne 800 hektarů.  Stavy hospodářských zvířat výrazně poklesly, zejména u skotu, což  dokumentují Graf 3 aTab.9 

*Odhad

37 

25 000  20 000  prasata 

15 000 

skot  10 000 

z toho krávy 

5 000  0  1990 

1993 

1996 

1998 

1999 

2000 

Graf 3 Grafické znázornění stavu zvířat v okrese Teplice v letech 1990­2000  Okr es Ústí n.L  V  okrese  Ústí  nad  Labem  zaznamenalo  zemědělství  největší  pokles  a  to  jak  v živočišné,  tak  rostlinné výrobě. Plocha obilovin poklesla o 4 250 hektarů a představuje pouze 6,4 % původního  stavu  z roku  1990.  Tento  pokles  vznikl  v důsledku  předcházející  zemědělské  politiky,  která  věnovala  maximální  pozornost  rozšiřování  orné  půdy  a  právě  v těchto  podhorských  oblastech  Ústeckého  okresu,  kde  je  velká  členitost  terénu,  svahovitost  a  také  většinou  silně  kamenité  pozemky,  mělo  za  následek,  že  většina  ploch  byla  převedena  na  travní  porosty.  Ekonomika  výroby obilovin v těchto podmínkách je v současné době nerentabilní. (Tab. 10). 

38 

jarní 

Oves 

1 311  305  349  87  ­  ­  ­  ­ 

674  294  7  ­  35  54  124  ­ 

944  589  392  244  351  167  142  14 

267  724  280  166  68  50  49  40 

­  ­  ­  ­  ­  1  ­  ­ 

52  65  29  17  22  32  22  ­ 

­  ­  ­  ­  ­  ­  ­  ­ 

Kukuřice  na  zeleno a siláž 

Cukrovka  technická 

ozimý 

­  126  124  112  256  159  50  124 

Řepka 

Brambory pozdní  konzumní 

Žito 

4 561  1 311  2 794  756  1 642  490  1 316  643  925  215  970  509  802  395  291  113 

Ječmen 

jarní 

1990  1993  1996  1998  1999  2000  2001  2006 

ozimá 

Rok 

Obiloviny  celkem 

Z toho  pšenice 

Luskoviny  celkem 

Tab. 10 Sklizňové plochy vybraných zemědělských plodin v okrese Ústí nad Labem 

676  350  13  139  153  68  113  35 

1 120  823  326  ­  15  15  22  ­

Tab. 11 Hospodářská zvířata za okres Ústí nad Labem (v kusech)  Rok 

Skot 

1990  1993  1996  1998  1999  2000  2006 * 

10 162  5 303  3 266  2 317  2 012  2 339  2 100 

z toho  kr ávy  3 680  2 232  1 436  1 231  928  1 145  900 

pr asa ta  10 245  11 046  9 157  8 746  3 965  3 714  10 000 

z toho  prasnice  693  698  761  749  142  134  700 

ovce a  bera ni  6 805  842  1 174  460  445  718  1 000 

dr ůbež  115 258  17 569  28 558  45 892  7 264  8 574  8 000 

z toho  slepice  20 180  16 324  10 284  4 420  5 785  6 775  5 500 

Také  živočišná  výroba  zaznamenala  velký  propad.  Nejvíce  se  snížil  stav  skotu  v období  roku  1991  –  1996  a  v současné  době se  stabilizoval  na  počtu přes dva tisíce  kusů. Jedná  se  většinou  o skot  masných  plemen.  Krávy  pro  mléčnou  produkci  se  chovají  na  třech  farmách  v počtu  180 kusů.  Prasata  jsou  chována  ve  velkokapacitní  farmě  Velké  Chvojno.  U  chovu  ovcí  došlo  ke snížení  na  12  % původního stavu.  Největší  chov  má  farma Slavošov, která vedle  toho chová  také 60 kusů koní. Jsou to koně zaměřené pro sportovní účely. Ekonomika chovu ovcí  je velice  špatná i dotační titul neřeší vzniklé náklady.   (Tab11, Graf 4) 

12 000  10 000  8 000  prasata  skot 

6 000 

z toho krávy 

4 000  2 000  0  1990 

1993 

1996 

1998 

1999 

2000 

Graf 4 Grafické znázornění stavu zvířat v okrese Ústí nad Labem v letech 1990­2000  Závěr   Vývojové tendence v zemědělství  jsou opačné než v ostatních odvětvích  národního hospodářství  jako celku. Klesá podíl zemědělství na HDP, klesá zaměstnanost, celkový rozměr zemědělství se  snižuje.  Zejména  se  snížil  objem  živočišné  produkce,  výrazně  se  snížily  stavy  hospodářských  zvířat.  Tato tendence  je  shodná  s trendy  v celé  ČR.  Ústecký  kraj  a  zejména  Chomutovsko  –  ústecká  oblast  vykazuje    největší  poklesy  a  nejnižší    intenzitu  zemědělské  výroby  z celé  ČR.  I když je zde současná realita vývoje v zemědělství velmi nepříznivá, je třeba i zde stav radikálně  změnit,  a  to  za  podpory  krajských  a  státních  úřadů.  Zejména  využití  schváleného  Programu  rozvoje  venkova  na  období  2007­2013  přispěje  k radikálním  změnám,    aby  zemědělství    bylo  * 

Odhad

39 

rozhodujícím  činitelem  při  tvorbě  a  údržbě  krajiny,  aby  zajišťovalo  produkci    potravinářských,  ale i nepotravinářských komodit a využilo zejména  biomasu pro energetické účely.  Článek  byl  pořízen za  podpory  projektu  VaV   MPSV 1 J 056/05­2  „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.  Literatur a  KOLEKTIV (2005) Koncepce směrů rozvoje zemědělství ústeckého kraje, Ústí nad Labem  LOUDÁT F., HOLADOVÁ L (2006) Souhrn výsledků v zemědělství v okresech Chomutov, Most,  Teplice a Ústí n.L. za období let 1990 ­2005, Agrární komora Most  VRÁBLÍKOVÁ A KOL. (2006) Studie o možnostech využití antropogenně postiženého území  Ústeckého kraje k rozvoji zemědělství a venkova Ústí n.L., Podkladový materiál pro projekt, FŽP  Ústí n.L.  VRÁBLÍKOVÁ A KOL. (2006) Perspektivy využití půd v antropogenně postižených oblastech,  Sborník Bioklimatologie a voda, Slov. Pedologická společnost  ZÁHORKA J, FANTY M. (2007) Východiska ze situace zmenšování rozměru českého  zemědělství, Agrární komora Praha  (2006) Statistická ročenka Ústeckého kraje, Ústí n.L.  Vysvětlivky zkr atek:  VCHÚ ­  Chráněné území  LFA  ­  Less Favoure Ares – méně příznivé oblasti  NH  ­  národní hospodářství  PFO  ­  podniky fyzických osob  PPO  ­  podniky právnických osob  SHR  ­  soukromě hospodařící rolník  TTP  ­  trvalé travní porosty  z.p.  ­  zemědělská půda 

Recen zent:  Doc., Ing. Miloslav ŠOCH, CSc.  Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice

40 

ANALÝZA PROBLÉMŮ ZEMĚDĚLSTVÍ V ANTROPOGENNĚ  POSTIŽENÉ OBLASTI  THE ANALYSIS OF THE PROBLEM OF FARMING IN THE  ANTHROPOGENNICALLY CHANGED AREA  Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ 1 , Josef SEJÁK 1 , František LOUDÁT 2 ,  Ludmila HOLADOVÁ 2 , Martin NERUDA 1 , Petr VRÁBLÍK 1  1 

Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, Ústí nad Labem  2  Krajská agrární komora Ústeckého kraje se sídlem v Mostě  [email protected] 

Abstr akt  Příspěvek je zaměřen na  SWOT analýzu problémů v zemědělství antropogenně postižené oblasti.  Poukazuje  na  silné  stránky  navazující  na  socioekonomické  analýzy.  Slabými  stránkami  je skutečnost, že území je typickou průmyslovou krajinou s důlní činností.  Hlavní příležitostí  je  možnost  využití  projektů  EU.  Ohrožení  rozvoje  zemědělství  spočívá  v útlumu    zemědělství  z ekonomických důvodů a odlivu obyvatelstva z venkova.  Abstr act  The article  is  scoped to SWOT analysis of  farming problems  in the anthropogennically changed  area. It is showed the strong sides linked with socio­economic analysis. The weak sides are facts,  that area has typical industrial character with the strong mining activity. The main chance for the  region  is  using  of  EU  projects.  The  threat  of  farming  prosperity  is  the  farming  reduction  from  economic reasons and the inhabitants migration from countryside to towns.  Klíčová slova: možnosti rozvoje zemědělství,  SWOT analýza, venkovská krajina   Key words: possibilities of farming prosperity, SWOT analysis, countryside landscape  Úvod  V rámci řešení projektu  Ministerstva práce a sociálních věcí č. 1J056/05­2 „Zkušeností  z využití  antropogenně  postižené  krajiny  ke  strategii  rozvoje  venkova“  byla  zpracována  SWOT  analýza.  Vzhledem  k tomu,  že  se  postižená  oblast  skládá  z velice  rozdílných  území,  lišících  se  ekonomickou strukturou, kvalitou a rozsahem  infrastruktury,  jsou  ve SWOT  analýze  ve  většině  případů uváděny takové údaje a závěry, které se vztahují na rozsáhlejší území více okresů a které  mají skutečně regionální význam.  Silné stránky    dobré propojení center uvnitř regionu    velké zásoby nerostných surovin    tradice průmyslové výroby    dobré podmínky pro zemědělství, velikost farem    výhodné uplatnění mechanizace na velkých půdních celcích

41 

  možnost dalšího zvyšování produktivity práce v zemědělství    velké množství volných ploch pro další rozvoj často však bez infrastruktury    dostatek  volné  pracovní  síly  s nízkými  náklady  i  kvalifikované  pracovní  síly  v některých  oborech    významné přírodní a kulturní památky    vybudovaná energetická a vodohospodářská infrastruktura    hustá železniční a silniční síť    soustředění státních a soukromých investic do zlepšení životního prostředí    blízkost Spolkové republiky Německo a možnost čerpání zkušeností  Slabé stránky    silné zastoupení těžkého průmyslu    převaha výroby s malou přidanou hodnotou    nedostatek investičních zdrojů a startovacího kapitálu    nízký počet malých a středních podniků a pracovních příležitostí v uvedených  sektorech    problematická  privatizace  či  transformace  některých  podniků,  chybí  vazba  zemědělské  prvovýroby na odbytové organizace, a tím dochází  k nižší tvorbě kapitálu a zisků    nerozvinutý sektor služeb    pokles zemědělské výroby, především chovu skotu, ovcí, produkce mléka a masa    nedostatečný zdroj kapitálu pro obnovu a modernizaci zemědělských technologií    pomalý postup revitalizace krajiny a navrácení ploch do zemědělského půdního fondu    pomalý postup revitalizace vodotečí    nerovnoměrné rozdělování dotací z EU pro zemědělství    snížení konkurenceschopnosti při otevření potravinářského trhu    velký počet malých obcí    pokračující odliv obyvatel z venkova    nedostatečné množství nově vytvářených pracovních příležitostí    lokálně velice prudký nárůst nezaměstnanosti    podprůměrná vzdělanost a nízká kvalifikace pracovní síly    rostoucí podíl skupin nepřizpůsobivého obyvatelstva    velký rozsah devastovaných území    negativní image kraje a stále ještě v průměru horší životní prostředí ve srovnání s ČR    velký rozsah znečištěných půd v důsledku minulé průmyslové činnosti  Př íležitosti    využití programů hospodářské pomoci EU    využití potenciálu zemědělských ploch pro rozšíření výroby biomasy a její následné použití    budováním bioplynových stanic vytvořit možnosti pro využití energetické biomasy    pěstování  vhodných  energetických  plodin  a  možnosti  jejich  využití  pro  farmy  nebo  menší  vesnické osídlení jako zdroj tepla    rozšiřování  spolupráce  se  sousedním  Saskem  při  využívání  biomasy  na  výrobu  dalších  ekologických zařízení a výrobků    spolupodílení se na výstavbě větrných elektráren ve vymezených zemědělských oblastech    možnosti    producentů  obilí  dodávat  především  pšenici  a  tritikale  do  lihovaru  v Trmicích,  na zpracování  na bioetanol (plánovaná kapacita lihovaru 265 tis.t.rok ­1 )    odborné dokončení privatizace a restrukturalizace průmyslu, zemědělství a lesnictví 42 

  modernizace podniků a zvýšení jejich konkurenceschopnosti    odstranění administrativních a legislativních bariér pro podnikání    rozvoj zpracovatelského průmyslu a služeb, zejména inovací v podnikání    zlepšení přístupu ke kapitálu    programy a projekty revitalizace krajiny a vodotečí a projekty pozemkových úprav    zaměření výrobních postupů k ochraně životního prostředí a udržování krajiny    zlepšení zpracování marketingu zemědělských výrobků    podpora rozvoje multifunkčního zemědělství    zvýšení informovanosti a osvěty v regionu    hospodářská diversifikace venkovských oblastí    dobudování  a  zkvalitnění  infrastruktury  lázeňství,  cestovního  ruchu,  rozvoj  agroturistiky  a venkovské pobytové turistiky  Ohr ožení    selhání hospodářské a politické transformace    pokračující úpadek domácích výrobních odvětví    pokles investic v hospodářství    odliv kvalifikovaných pracovních sil z regionu    nedostatečně vybudovaná infrastruktura    stagnace či úbytek malých a středních firem    přetrvávání nejasných vlastnických vztahů    neřešení starých ekologických zátěží    další útlum venkovské ekonomiky    stárnutí  a  pokračující  odliv  obyvatel  z venkova,  zejména  z oblastí  se  zhoršenými  podmínkami    pracovně demotivační systém sociálních dávek (zvyk „žít z podpory“)    přetrvávání dlouhodobé nezaměstnanosti    ztráta konkurenceschopnosti podniků    rostoucí množství odpadů, neřešení jejich likvidace (další využívání)    rozsáhlá devastace oblasti Krušných hor a její vliv na vodní zdroje v této oblasti    pomalá revitalizace území, zejména vodního režimu krajiny  Závěr   Z výsledků SWOT analýzy  je zřejmé, že oblast  má nadějné vyhlídky do budoucna. Je  ale  nutné  důsledně  využívat  nabízené  podpory  a  dotace  jak  z evropských  fondů,  tak  z fondů  a  programů  České  republiky.  Předpokladem  pro  ekonomickou  prosperitu  je  revitalizace  krajiny  s důrazem  na revitalizaci  všech  vodotečí  na  území.  Významná  je  i  problematika  produkce  obnovitelných  zdrojů energie ve vazbě na zemědělskou krajinu, jako významný výrobní program pro zemědělce  i obce.  Zároveň  je  nutné  ve  vyšší  míře  využívat  blízkost Spolkové republiky  Německo,  spolkové  země  Sasko  a  možné  podnikatelské  a  akademické  spolupráce.  Strategická  blízkost  Drážďan  a vybudování nové dálnice mezi Ústím nad Labem a Drážďany nabízí nové horizonty spolupráce.  Článek  byl  pořízen za  podpory  projektu  VaV   MPSV 1 J 056/05­2  „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.

43 

Literatur a  ANDĚL, J., A KOL. (2000) Geografie Ústeckého kraje, 151s. ISBN 80 ­7044­413­4, UJEP  Ústí n.L.  ANDĚL, J., A KOL. (2002) Geografie Ústecka ,134 s. ISBN 80­7044­413­4UJEP, Ústí n.L.  FARSKÝ, I. (2005) Geografická charakteristika sledovaného prostoru Chomutov, Most., Teplice  a Ústí n.L. –Interní zpráva pro projekt č.1J O56/05­DP 2,  UJEP Ústí n.L.  JEŘÁBEK, M. Sociogeografická charakteristika pánevní oblasti Ústeckého kraje Podkladový  materiál pro vědecko – výzkumný projekt č. 1J 056/05 DP2  JEŘÁBEK, M. (2005) Trh práce a migrace v Česku a na příkladu Prahy a česko­německého  pohraničí In: Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Comenianae, Geographica. ­  Supplementum No. 3, s. 238­246, UK Bratislava, Bratislava (Mezinárodní konference  Regionálna geografia, regionálny rozvoj a Európska únia, 2004). ISBN 80­223­2144­3, ISSN  0231­715X  JEŘÁBEK, M. Problematika životního prostředí v lokální politice (na příkladě česko­německého  regionu) In: Arbeitsmaterial ARL (Implementierung ökologischer Belange in die  raumplanerische Konzeptionen / Implementace ekologických prístupov v koncepciach  prostorového planovania). ­ Hannover, Bratislava : DTSAG ARL + FA STU/SAŽP, 1997. ­ S.  36­42 ISBN 80­967511­1­5  KOLEKTIV (2007) Sborník z konference Energetické a průmyslové plodiny XII, VURV Ruzyně,  CZ BIOM Chomutov  KOLEKTIV (2004) Strategie rozvoje zemědělství Ústeckého kraje, Krajský úřad, 102 str.  Ústí n.L.  KUBÍN, J. (2007) Státní podpora obnovitelných zdrojů energie, Sborník z konference  Obnovitelné zdroje energie pro venkov, Hradec Králové, 65 s., Ministerstvo životního prostředí  LOUDÁT, F., HOLADOVÁ, L. (2006) Souhrn výsledků  v zemědělství  v okresech Chomutov,  Most, Teplice a  Ústí n.L. za období let 1990 ­2005, Agrární komora Most , 24 s, Most  VRÁBLÍKOVÁ, J., A KOL.(2006) Studie o možnostech využití antropogenně postiženého území  Ústeckého kraje k rozvoji zemědělství a venkova Ústí n.L. Podkladový materiál pro projekt, FŽP  Ústí n.L.  VRÁBLÍKOVÁ, J., A KOL. (2005) Studie „ Zkušeností z využití antropogenně postižené krajiny  ke strategii rozvoje venkova“  34 s.  Univerzita J.E.Purkyně , Ústí n.L.  VRÁBLÍKOVÁ, J., A KOL. (2006) Perspektivy využití půd v antropogenně postižených  oblastech. Sb. Bioklimatologie a voda, Slov. Pedologická společnost,  ZÁHORKA, J., FANTYŠ, M. (2007)Východiska ze situace zmenšování rozměru českého  zemědělství ,39s.Agrární komora, Praha  (2005) Ročenka životního prostředí Ústeckého kraje  2004,64 s. Krajský úřad Ústeckého kraje ,  Ústí n.L.  (2006) Ročenka životního prostředí Ústeckého kraje  2005, 51s. Krajský úřad Ústeckého kraje ,  Ústí n.L.  (2006) Statistická ročenka Ústeckého kraje, Ústí n.L.370 s. 

Recen zent:  RNDr. Milan JEŘÁBEK,Ph.D.  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

44 

ROZVOJ  PERSPEKTIVNÍCH ZEMĚDĚLSKÝCH ČINNOSTÍ A  VENKOVA V PÁNEVNÍCH OKRESECH ÚSTECKÉHO KRAJ E VE  SROVNÁNÍ S ROZVOJ OVÝMI DOKUMENTY KRAJ E  DEVELOPMENT OF FUTURE AGRICULTURAL ACTIVITIES AND  COUNTRYSIDE IN THE MINING DISTRICTS OF USTECKY REGION IN  COMPARISON WITH THE DEVELOPMENT DOCUMENTS OF THE  REGION  Ivan DEJMAL  Kamenická 306/45, Praha 170 00  [email protected] 

Abstr akt  Pro  konečné  dopracování  a  přijetí  návrhu  podpory  rozvoje  zemědělství  v  pánevních  okresech  Ústeckého kraje který bude výstupem úkolu „“ Zkušeností z antropogenně postiženého území ke  strategii rozvoje venkova“ (VaV MPSV 1J 056/05­2)“, je důležité zjistit do jaké míry uvažovaný  návrh  podpory  perspektivních  forem  zemědělské  činnosti  koresponduje  s  dosavadními  rozvojovými  dokumenty:  „Strategie  rozvoje  Ústeckého  kraje“,  „Program  rozvoje  Ústeckého  kraje“ a „Strategie rozvoje venkovských oblastí“.  V tomto srovnání je hlavním nedostatkem těchto dokumentů obzor času a způsobu realizace jimi  navržených  opatření, které se  vstupem  ČR  do  EU  a  přijetím  nové  společné  zemědělské politiky  EU  značně  změnily.  V  zásadě  však  tyto  dokumenty  s  nově  definovanými  možnostmi  podpory  perspektivních  forem  zemědělství  v  pánevních  oblastech  Ústeckého  kraje  nejsou  v  rozporu.  V nich  obsažené  návrhy  sledují  shodné  cíle.  Změnily  se  jen  podmínky  a  možné  formy  jejich  naplnění.  Abstr act  For  the  final  completion  and  acceptance  of  the  proposal  for  development  of  agriculture  in  the  mining districts of Ustecky region which will be the outcome of the  “Science  and  Research”  No.  1  J  056/05­2  with  the  name  “Experiences  from  Using  an Anthropogenically Afflicted Landscape for the Rural Development Strategy”,it is important to  find  out  in  what  degree  in  the  considered  proposal  for  the  future  development  of  agricultural  activities  corresponds  with  the  existing  development  documents  of  the  region:  “Strategy  of  development  of  Ustecky  region”,  “Program  of    development  of  Ustecky  region”  and  “Strategy  of development of countryside areas”.  In  this  comparison  the  main  shortcoming  of  these  documents  is  the  time  scale  and  method  of realization of the proposed measures, which has been considerably altered  by the entry of the  Czech Republic into the EU and new EU common agricultural policy. In principle, however these  documents with the newly defined opportunities for the support of future forms of agriculture in  the  mining  districts  of  Ustecky  region  are  not  different.  The  proposals  follow  the  same  goals.  Only the conditions and possible forms their realization has changed.

45 

Klíčová slova:  rozvoj kraje, strategické cíle, venkov, pánevní oblasti, horské oblasti, ekologické  zemědělství, nepotravinářská produkce  Key  wor ds:  regional  development,  strategic  goals,  countryside,  mining  districts,  mountain  districts, ecological agriculture, cash crops  Úvod  Pro  konečné  dopracování  a  přijetí  návrhu  podpory  rozvoje  zemědělství  v  pánevních  okresech  Ústeckého  kraje,  který  bude  výstupem  úkolu  „Zkušeností  z antropogenně  postižené  krajiny  ke  strategii rozvoje  venkova(VaV MPSV 1J 056/05 ­2)“,  je důležité zjistit do jaké  míry uvažovaný  návrh  podpory  perspektivních  forem  zemědělské  činnosti  koresponduje  s  dosavadními  rozvojovými  dokumenty  kraje.  Jde  o  tyto  rozvojové  dokumenty  „Strategie  rozvoje  Ústeckého  kraje“, Regionální koordinační skupina ÚK, Ústí nad Labem 1999, „Program rozvoje Ústeckého  kraje“, ARREL 2000, aktualizace 2001 a „Strategie rozvoje venkovských oblastí“ ARREL 2003.  Strategie rozvoje Ústeckého kr aje  V relevanci pro oblast  zemědělství a venkova Strategie rozvoje ÚK konstatuje, že:  Vývoj hospodářství byl v kraji po více než 40 let ovlivněn:   ­  rozvojem těžby hnědého uhlí povrchovým způsobem  ­  vytvořením  energetické  a  chemické  základny  pro  celou  Československou  republiku  v Severočeském kraji, a tím jeho vystavení vážným ekologickým zátěžím  ­  zánikem  více  než  140  sídel  následkem  povrchového  dolování  hnědého  uhlí,  vytvořením  umělých vodních nádrží a vylidněním horských obcí  ­  postupnou degradací horských oblastí, zejména původně hustě osídlených Krušných hor  ­  imigrací obyvatelstva s nižším vzděláním  ­  kolektivizací  zemědělství  a  odlivem  venkovského  obyvatelstva,  zánikem  funkce  údržby  a tvorby krajiny  ­  zanedbáním  technické  infrastruktury  obcí,  výstavbou  unifikovaných  sídlišť  ve  všech  větších  městech,  zánikem  vlastnických  vztahů  k  nemovitostem  a  ztrátou  pocitu  spoluzodpovědnosti  ­  uzavřením  hranic se sousední částí Německa (Saskem),  do roku 1963, částečným zánikem  příslušné dopravní infrastruktury a postupným vytvářením jazykové bariéry  ­  degradací lázeňství a cestovního ruchu 

Z přehledu struktury zaměstnanosti vyplývá:   ­  v  zemědělství  jasně  dominuje  Litoměřicko  a  Lounsko,  což  je  dáno  především  výměrou,  přírodním stanovištěm a kvalitou zemědělského půdního fondu  ­  u  průmyslu  se  jasně  ukazuje  postavení  pánevních  okresů,  dané  vysokou  koncentrací  těžebních, energetických a zpracovatelských závodů  ­  poměrně stejnoměrné je rozložení stavebních organizací po celém kraji  ­  význam  labského  dopravního  koridoru  a  celorepublikově  významných  dopravních  uzlů  Ústí  nad  Labem  ­  Děčín  má  zřejmě  rozhodující  vliv  na  vysokou  zaměstnanost  v dopravě  v okresech Ústí nad Labem a Děčín  ­  v oblasti služeb je situace poměrně vyrovnaná. Překvapující je nízká zaměstnanost v okrese  Most v obchodu, veřejné správě a peněžnictví.

46 

Trh práce  Vývoj pracovního trhu Ústeckého kraje je  hodnocen podle zaměstnanosti,  míry  nezaměstnanosti  a dle  průměrných  mezd,  protože  tyto  údaje  dávají  obraz  trendu  vývoje  v  dostatečně  dlouhém  období. V kraji se od roku 1995 počet pracovních míst dramaticky snižuje, což je patrně následek  později započaté restrukturalizace. Je patrný nesoulad mezi nabídkou pracovních sil a poptávkou  po nich.  Na trhu  práce donedávna  převažovala pracovní  síla,  pro  níž  nebylo  uplatnění  a  na  druhé  straně  byl  nedostatek  kvalifikované  pracovní  síly.  Individuální  zkušenosti  malých  i  větších  zaměstnavatelů,  zejména  mezi  zahraničními  investory  ještě  i  dnes  dokazují,  že  vážným  problémem zaměstnanců v Ústeckém kraji není jen kvalifikace samotná, ale především motivace  a  ochota  k vyššímu  výkonu,  produktivita  a  přizpůsobivost.  Tento  stav  se  částečně  změnil  v průběhu  roku  1997,  kdy  prudce  stoupla  nezaměstnanost  propouštěním  z  několika  velkých  firem.  I  relativně  kvalifikovaní  zaměstnanci  s dobrou  motivací,  dovednostmi  a  pracovními  zkušenostmi  začali  mít  problémy  na  trhu  práce  z důvodu  snížení  poptávky  a  díky  nevhodné  specializaci. 

Průměrné výdělky  Průměrné  mzdy  v Ústeckém  kraji  jsou  na  stejné  úrovni  jako  republikové.  V roce  1998  došlo  ke zpomalení růstu průměrných mezd v kraji, ale na rozdíl od ČR nedošlo k jejich poklesu.  Vysoké  průměrné  mzdy  v pánevních  okresech  jsou  způsobeny  hlavně  vysokými  mzdami  ve velkých  průmyslových  podnicích  a  v  peněžnictví.  Vysoká  úroveň  mezd  vytváří  “očekávání  vysokých  mezd”  na  celém  pracovním  trhu,  a  to  jak  u  kvalifikovaných  tak  u  nekvalifikovaných  zaměstnanců.  To  zhoršuje  možnosti  malých  podniků  při  najímání  pracovních  sil  za  relativně  nízkou  mzdu.  Jejich  výrobní  náklady  se  při  stejné  produktivitě  zvýší  a  v důsledku  se  zhoršuje  konkurenceschopnost celého sektoru malých a středních podnikatelů (MSP).  Na místním trhu práce se začínají výrazně profilovat dvě části – primární a sekundární trh práce.  Primární  trh  zastupuje  odvětví  jako  je  stavebnictví,  výrobní  služby,  finanční  služby  a  veřejná  správa,  kde  jsou  významně  vyšší  mzdy  a  relativně  dobré  vyhlídky  do  budoucnosti.  Na sekundárním  trhu  jsou  nižší  mzdy  a  “horší  kvalita”  pracovních  míst  (menší  stabilita,  nižší  nároky  na  kvalifikaci  ap.).  Sekundární  trh  je  reprezentován  odvětvími  jako  zemědělství,  pohostinství  a  ubytování,  obchod,  spotřebitelské  a  veřejné  služby.  Jedná  se  o  odvětví,  kde  dominují hlavně menší podniky.  V  kapitole  Kr itické  oblasti  a  str ategické  cíle  v  oddílu  Efektivní  využití  existujících  a  potenciálních kapacit kraje pak Strategie rozvoje Ústeckého kraje navrhuje: 

Využití zemědělství pro nepotravinářské účely  Další využití zemědělství pro zajištění nových pracovních příležitostí na venkově.  Strategický cíl  V  souvislosti  s  převahou  současné  nabídky  klasických  zemědělských  výrobků  na  trhu,  i v souvislosti  s předpokládaným  budoucím  vývojem,  bude  těžiště  dalšího  rozvoje  zemědělství  spíše  v  rozvoji  pěstování  nepotravinářských  plodin  a  v  údržbě  krajiny.  Podporována  bude  zemědělská  výroba  zachovávající  zásady  ekologické  stability  území  i  charakteru  krajiny.  Pro zajištění  rozvoje  podnikání  na  venkově  jsou  důležité  podpůrné  služby.  Ty  by  se  měly  s ohledem  na  specifické  zaměření  zemědělství  v různých  oblastech  buď  přizpůsobit,  nebo  nově  vzniknout pro nové potřeby.

47 

Strategické směry, kterými bude dosaženo cíle  ­  Využití mimoprodukčních funkcí zemědělství  ­  Podpora pěstování plodin pro nepotravinářské účely  ­  Podpora vzniku a rozvoj služeb pro podnikání na venkově  Z oddílu Hospodář ský a společen ský r ozvoj sídel se zemědělství a venkova týká:  Humanizace sídel a obnova vesnic  Uvědomění si potřeb a skutečných možností rozvoje v obcích a dohoda na společném postupu při  rozvoji venkova.  Strategický cíl  Za  humanizací  sídel  je  nutné  vidět  kromě  architektonických  a  technických  změn  také  změnu  myšlení  a chování.  Jde  o  stavební  úpravy,  přizpůsobení  okolí  sídel,  jejich  vybavení  kvalitními  a cenově dostupnými službami všeho druhu. Záměrem je efektivní  využití stávající  vybavenosti,  např.  školními  a sportovními  zařízeními,  a  jejich  možnost  využití  ve  volném  čase.  Významnou  součástí  bude  osvěta,  estetické  působení,  ovlivňování  pasivního  způsobu  života  a  zvyšování  bezpečnosti.  Životní  prostředí  v obcích  a  v jejich  okolí  patří  k nejcitlivějším  problémům  kraje.  Rozvojem těžkého průmyslu zanikla řada venkovských sídel, z ostatních se stala rekreační sídla  s malým  počtem  trvale  žijících  obyvatel.  Silné  omezení  klasické  zemědělské  výroby  vede  venkovské  obyvatelstvo  k hledání  nových  zdrojů  obživy.  Nejdůležitější  podmínkou  pro  udržení  života  a  osídlení  na  venkově  je  zajištění  pracovních  příležitostí  při  respektování  šetrného  využívání surovinových a energetických zdrojů. Nepotravinářské  využití půdy a odborná údržba  krajiny jsou považovány za příležitosti pro rozvoj venkova.  Strategické směry, kterými bude dosaženo cíle  ­  Vyvážený rozvoj sídel  ­  Odstranění starých zátěží  ­  Revitalizace a údržba krajiny kolem sídel  Z oddílu Revitalizace životního prostř edí se zemědělství a venkova týká  Trvalá péče o krajinu a revitalizace horských oblastí  Podpora ochrany krajiny a obnovení kvalitních podmínek života v horských oblastech  Strategický cíl  Silná koncentrace průmyslu  v podkrušnohorské uhelné pánvi působí  negativně na okolní životní  prostředí,  zejména  v  horských  oblastech.  To  je  jedním  z  důvodů  jejich  hospodářského  úpadku  a zániku  jejich  rekreační  funkce.  Tato  oblast  působí  zanedbaně  a  opuštěně  a  je  negativní  reklamou  pro  hosty  přijíždějící  do  kraje  ze  Saska.  Při  současném  trendu  snižování  exhalací  se  nabízí  v  horských  oblastech  obnovení  lesa,  revitalizace  sídel  a  průběžná  údržba  krajiny,  což  přispěje k obnovení řady funkcí a ke zlepšení image.  Strategické směry, kterými bude dosaženo cíle  ­  Revitalizace horských sídel pro rekreační účely  ­  Obnova lesa v horských oblastech  ­  Vytvoření koncepce krajinotvorby a způsob její údržby

48 

Pr ogr am rozvoje Ústeckého kr aje  Vychází  ze  Strategie  rozvoje  Ústeckého  kraje  a  v  analytické  části  dokument  charakterizuje  situaci zemědělství v kraji takto:   V důsledku různorodých přírodních i ekologických podmínek existují  na území Ústeckého kraje  značné  regionální  rozdíly  v  intenzitě  a  charakteru  zemědělské  výroby.  Z  tohoto  hlediska  lze  území kraje rozdělit do následujících oblastí:  ­  zemědělský okres Louny a jižní polovina okresu Litoměřice  ­  pánevní oblasti okresů Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem  ­  oblast Českého středohoří  ­  oblast Krušných hor  ­  Děčínsko  Intenzivní  zemědělská  výroba  je  charakteristická  pro  okresy  Litoměřice  a  Louny,  kde  jsou  na relativně  velké  výměře  zemědělské  půdy  vybudovány  závlahy  a  pěstují  se  zde  speciální  zemědělské  plodiny  ­  ovoce,  chmel,  vinná  réva.  Cennější  zemědělské  půdy  jsou  též  v  jižních  částech okresů Chomutov, Most a částečně i Děčín. V pánevních okresech a také na Děčínsku má  zemědělství v podstatě okrajový význam, a to nejen kvůli méně příznivým přírodním podmínkám  pro  zemědělskou  výrobu  (Děčínsko,  Krušné  hory),  ale  i  v  důsledku  intenzivní  průmyslové  a těžební  činnosti (pánevní oblast).  Do  jisté  míry  specifická  je  situace  v  pohraničních,  převážně  horských  nebo  podhorských  oblastech,  kde  v  dřívější  době  působily  velké  státní  statky.  Pokud  zde nebyla zemědělská výroba zcela utlumena, potýká se většina zemědělských subjektů v těchto  oblastech se značnými ekonomickými problémy.  V rámci reformy zemědělství ve státech EU, kterou předložila Evropská komise, byla stanovena  kritéria  pro  vymezení  méně  příznivých  oblastí,  která  zahrnují  kromě  ekonomických  výsledků  v zemědělství i ukazatele sociálně ekonomické a demografické (hustota obyvatel, migrace apod.).  Protože  tato  kritéria  nejsou  konstantní,  je  zapotřebí  je  aktualizovat.  Výsledky  kategorizace  a kvantifikace  zemědělského  území  podle  výše  zmíněných  kritérií  jsou  v  ČR  předběžné  a  mají  sloužit pro úvodní jednání s EU k návrhům na formování podpor pro zemědělství.  Zemědělské oblasti jsou rozděleny do dvou základních skupin:   1. Zemědělské oblasti s příznivými podmínkami, které se dále člení na:  ­  oblasti s nejvyšší produktivností  ­  oblasti s vysokou produktivností  2. Zemědělské oblasti s méně příznivými podmínkami (LFA), které se dále člení na:  ­  horské oblasti (11,31 %)  ­  ostatní oblasti LFA (34,23 %)  ­  oblasti postižené specifickými překážkami (3,5 %)  V  rámci  EU  je  zařazeno  do  oblastí  LFA  cca  51  %  zemědělské  půdy,  v  ČR  cca  49  %.  Okresy  Louny a Litoměřice byly zařazeny do oblasti s nejvyšší produktivností, oblast Českého středohoří  však patří do LFA –  ostatní oblasti. Okresy Chomutov, Most, Teplice, Ústí  nad Labem a Děčín  byly zařazeny do LFA – oblasti se specifickými překážkami, kam jsou zařazeny obce nacházející  se  v  nejprůmyslovějších  a  těžební  činností  nejzatíženějších  oblastech  severních  Čech  a  severní  Moravy.  Oblast  Krušných  hor  však  patří  do  LFA  –  horské  oblasti.  Zastoupení  téměř  všech  kategorií  zemědělských  oblastí  podle  klasifikace  EU  nepřímo  dokumentuje  různorodost  podmínek pro rozvoj zemědělství na území Ústeckého kraje.

49 

Podíl  zemědělské  půdy  i  rozsah  jejího  zornění  je  v  Ústeckém  kraji  nižší  než  na  úrovni  ČR.  Vzhledem  k  tomu,  že  struktura  pozemků  je  již  na  úrovni  okresů  kraje  velmi  diferencovaná,  je  vhodnější hodnotit skladbu půdního fondu na úrovni nižších územních jednotek, než je kraj.  V  zásadě  platí,  že  okresy  s  nadprůměrně  příznivými  podmínkami  pro  zemědělskou  výrobu  (Litoměřice,  Louny)  mají  vysoký  podíl  zemědělské  půdy  s  vysokým  stupněm  zornění.  Pro pánevní okresy a Děčínsko je naopak typický vyšší podíl luk a pastvin, což nepřímo indikuje  větší  zaměření  na  extenzivní  typ  zemědělské  výroby.  Výrazně  extenzivní  typ  zemědělství  je charakteristický  pro  Děčínsko,  kde  podíl  luk  a  pastvin  na  zemědělské  půdě  dosahuje  téměř  60%. Téměř ve všech okresech je nadprůměrné zastoupení ovocných sadů a zahrad.  Oblasti Litoměřicka a zejména Lounska jsou známé pěstováním chmele (žatecký chmel).  Na půdně klimatických podmínkách, způsobu hospodaření a zásobě živin  je závislá produktivita  půd.  Nejvyšší  ocenění,  nad  70  bodů,  mají  půdy  v  okresech  na  jihu  Moravy  a  v  Polabí.  Velmi  nízký produkční potenciál mají zejména okresy v západních Čechách a v Ústeckém kraji. Vůbec  nejnižší hodnota je v okrese Sokolov, dále následuje Děčín, Ústí nad Labem a Chomutov.  Zemědělský  půdní  fond  Ústeckého  kraje  je  převážně  ve  vlastnictví  státu,  nachází  se  zde  větší  počet  pásem  hygienické ochrany  vod (dále jen PHO), které do značné  míry (výjimku tvoří jižní  části okresu Litoměřice a Louny) omezují zemědělské hospodaření. V okresech Chomutov, Most,  Teplice, Ústí nad Labem a Děčín dochází k opouštění zemědělského půdního fondu.  Situace  v  obhospodařování  půdy  není  ještě  stabilizovaná.  I  v  současné  době  pokračuje  rozpad  zemědělských  závodů,  transformace  družstev  na  družstva  vlastníků  či  změny  na  akciové  společnosti  a  společnosti  s.r.o.  Velkým  problémem  je  skutečnost,  že  část  pozemků  zůstává  neobdělávána. Nejvíce půdy ležící ladem je v západních a severních Čechách.  Okres  Děčín  patří  v  republikovém  rámci  mezi  okresy  s  nejvyšší  výměrou  neobdělávané  půdy  (podle situační zprávy k 1. 1. 1996 činil úhor v okrese Děčín 31,77 %).  Nejvyšší  specifická  míra  agrární  nezaměstnanosti  v  rámci  ČR  (16  %)  je  v  okresech  Teplice,  Děčín  a  Louny.  Hlavní  příčinou  agrární  nezaměstnanosti  v  těchto  regionech  je  výrazný  úbytek  zemědělských  pracovních  příležitostí  v  mikroregionech,  kde  se  transformovaly,  případně  likvidovaly bývalé státní statky, které zůstávají v důsledku nedostatečné nabídky nezemědělských  pracovních příležitostí stále závislé na nabídce pracovních příležitostí v zemědělství.  K  možnému  ener getickému  využití  zemědělské  p rodukce  se  vztahuje  oddíl  Obnovitelné  zdroje:  „Na území regionu lze z obnovitelných zdrojů využívat větrnou energii na hřebenu Krušných hor  (průměrná roční rychlost větru odpovídá ekonomickému provozu), geotermální energii (využívá  se  v  Děčíně  pro  ohřev  užitkové  vody),  biomasu  (její  pěstování  na  rekultivovaných  plochách,  údržba  lesních  porostů)  a  vodní  energii.  Největší  provozovaná  vodní  elektrárna  je  na  Střekově.  Další  výstavba  na  labském  toku  je  plánována  v  Malém  Březně  (okres  Ústí  nad  Labem)  a v Prostředním Žlebu (okres Děčín).“ (viz Program rozvoje Ústeckého kraje)  Problematika v oblasti zemědělství a venkova je posuzována prostřednictvím následující SWOT  analýzy 

Silné stránky  ­  místně  (Litoměřice,  Louny)  tradiční  specializace  na  intenzivní  zemědělství  (ovocnářství,  zelinářství, chmelařství)  ­  výhodné podmínky pro zemědělství a kvalitní půdy v Polabí a Poohří  ­  v oblastech nepoškozených lesních porostů vysoký potenciál produkce dřeva 50 

­  existence subjektů hospodařících na větší výměře zemědělské půdy  ­  vysoká míra investic do venkovské infrastruktury v posledních letech  Slabé stránky  ­  nedokončená privatizace zemědělské a lesní půdy  ­  pokles až útlum zemědělské výroby v některých oblastech kraje  ­  nízká konkurenceschopnost zemědělského sektoru jako celku  ­  zastaralost technického vybavení, zanedbaná údržba budov  ­  rozšiřování neudržovaných ploch z důvodu neobdělávání půdy  ­  chybějící infrastruktura zejména v malých obcích  ­  nedostatek pracovních příležitostí na venkově  ­  zhoršující se mobilita venkovského obyvatelstva  Příležitosti  ­  schopnost  efektivně  využívat  předvstupní  pomoci  z  předstrukturálních  fondů  (Sapard,  Phare) a (po vstupu do EU) strukturálních fondů ze strany České republiky  ­  využití českých podpůrných programů pro podporu zemědělství, lesnictví a rozvoj venkova  ­  rozvoj zpracovatelského průmyslu v návaznosti na zemědělskou výrobu  ­  blízkost silných trhů (Praha, města pánevní oblasti)  ­  možnost využívat vyšších dotací v rámci zemědělské politiky EU po vstupu ČR do EU 

Rizika ­  další snižování zemědělské produkce jako důsledek poklesu poptávky  ­  zvyšující  se  konkurence  ze  zahraničí  i  ČR  (relativně  levné  zemědělské  produkty  distribuované prostřednictvím řetězců supermarketů)  ­  nedořešené vlastnické vztahy k půdě  ­  pokračující odliv obyvatel z venkova  ­  vylidňování horských oblastí  ­  stárnutí obyvatelstva na venkově  Na základě této analýzy pak v oddílu Struktur a pr ior it a opatř ení Programu rozvoje Ústeckého  kraje se k problematice zemědělství a venkova vztahuje :  Prioritou 3: Revitalizace a ochrana životního prostředí a rozvoj infrastruktury  Opatření 3.4: Ochrana a obnova přírodních území a prvků v krajině  a Prioritou 4: Rozvoj zemědělství a venkova   Opatření 4.1: Stabilizace a rozvoj malých sídel do 5000 obyvatel  Opatření 4.2: Zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství  Opatření 4.3: Trvalá péče o krajinu a nezemědělské využití krajiny  Opatření 4.4: Revitalizace horských oblastí  Strategie rozvoje venkovských oblastí Ústeckého kr aje  Strategie  vychází  ze  shodného  dělení  území  Ústeckého  kraje  jako  Program  rozvoje  a  dále  si  všímá pouze venkovských oblastí, tedy Krušnohoří, Českého středohoří, Lounsko – Litoměřicka  a Děčínska.  V analytické části postupuje shodně s Programem rozvoje jen s číselnou řadou o dva roky delší.  Větší specifikace dokumentu se pak projevuje zejména ve SWOT analýze:

51 

Silné stránky 

Geografické a přírodní podmínky, životní prostředí  ­  převážně  kvalitní  přírodní  podmínky  ­  značný  rozsah  území  v Chráněné  krajinné  oblasti  (dále jen CHKO), Národním parku (dále jen NP)  ­  atraktivní krajina v Krušnohoří, Děčínsku a Českém středohoří  ­  vysoká  kvalita  (bonita)  půdy,  zejména  na  Lounsku  –  Litoměřicku,  ale  i  v údolní  části  Mostecka a Chomutovska  ­  dostatečné  a  kvalitní  zdroje  pitné  vody  v chráněných  oblastech  přírodní  akumulace  vod  (dále jen CHOPAV)  ­  vysoká lesnatost v Krušnohoří a Děčínsku  ­  potenciál pro rozvoj cestovního ruchu  ­  Životní podmínky (obyvatelstvo, bydlení, služby, volný čas, vzdělávání)  ­  nárůst obyvatelstva ve venkovských obcích  ­  příznivá věková struktura (Děčínsko, Krušnohoří)  ­  vysoký podíl obyvatelstva bydlícího v rodinných domcích  ­  původní obyvatelstvo ­ tradice a identita (hlavně Lounsko ­ Litoměřicko)  ­  významné zastoupení objektů pro rekreaci (hlavně Děčínsko, Středohoří, Krušnohoří )  ­  historické dědictví, kulturně­historický potenciál (hlavně  Lounsko  ­ Litoměřicko)  možnost  dvojjazyčného vzdělávání v příhraničních oblastech  ­  možnosti krátkodobé i dlouhodobé rekreace 

Ekonomika  a  trh  práce  (nabídka  pracovních  příležitostí  v  místě,  dojíždění  za  prací,  úroveň  vzdělanosti, kvalifikace, nezaměstnanost)  ­  ­  ­  ­  ­ 

tradice v zemědělství (ovocnářství, vinařství, semenářství, chov ovcí)  silné výrobní subjekty v zemědělství (hlavně na Lounsku ­ Litoměřicku, Středohoří)  Dopravní, technická a podmiňující infrastruktura   relativně hustá silniční síť  příznivé  napojení  východní  části  regionu  na  nadnárodní  dopravní  systémy  (dálnice  D  08,  Labská vodní cesta)  ­  dobrá  dopravní  dostupnost  většiny  území  venkovských  oblastí  (dále  jen  VO),  s  výjimkou  Lounska  ­  dobré podmínky pro využití malých vodních elektráren  ­  Ostatní silné stránky VO  ­  tradiční vazby na SRN  ­  ochranný statut Poohří  ­  tradiční potravinářské obory (pivovarnictví, chmelařství – Lounsko)  Slabé stránky 

Geografické a přírodní podmínky, životní prostředí  ­  ­  ­  ­  ­  ­ 

opuštěné a zanedbané zemědělské a průmyslové objekty (areály)  stavební omezení na územích se zpřísněným režimem ochrany přírody  poškození lesů a půdy v některých lokalitách  zvýšené riziko záplava povodní zejména u hraničních toků  zhoršené klimatické poměry (zejména v oblasti Krušnohoří)  vysoký podíl zanedbané a nevyužívané půdy (zejména v oblasti Děčínska)  Životní podmínky (obyvatelstvo, bydlení, služby, volný čas, vzdělávání)  ­  stárnutí obyvatelstva (především Lounsku ­ Litoměřicku)  ­  vysoké zastoupení sociálně slabých skupin 52 

­  omezené možnosti vzdělávání, nízká vzdělanostní úroveň obyvatelstva  ­  zhoršená dostupnost zdravotnických a sociálních služeb  ­  nedostatečné  podmínky  a  možnosti  pro  využití  volného  času  a  málo  rozvinutá  spolková  činnost  ­  jazyková bariéra bránící rozvoji přeshraniční spolupráce  ­  nepříznivé  následky ztráty kulturní  identity a tradic  v příhraničních územích va . zhoršená  dopravní obslužnost v některých částech va 

Ekonomika  a  trh  práce  (nabídka  pracovních  příležitostí  v  místě,  dojíždění  za  prací,  úroveň  vzdělanosti, kvalifikace, nezaměstnanost)  ­  celkový  úpadek  zemědělství,  úpadek  ovocnářství  (chybí  skladovací  a  zpracovatelské  kapacity)  ­  omezené možnosti pěstování zemědělských plodin  ­  vysoká  míra  nezaměstnanosti,  zapříčiněná  nedostatkem  pracovních  příležitostí  .  nízké  zastoupení malých (středních) podniků a živností  ­  nabídka infrastruktury pro cestovní ruch (zejména v Krušnohoří a  na Děčínsku) . možnost  vyjížďky za prací do SRN  ­  příznivá investorská aktivita v některých lokalitách  Dopravní, technická a podmiňující infrastruktura   ­  špatný technický stav silniční sítě na většině území VO  ­  nízká dopravní propustnost hranic  ­  nedostatek hraničních přechodů  ­  zhoršená  dopravní  dostupnost  v  některých  lokalitách  (Lounsko,  Děčínsko)  .  špatný  stav  technické infrastruktury v některých územích (Krušnohoří)  ­  nedostatečné pokrytí TV signálem a GSM (Krušnohoří)  Ostatní slabé stránky VO  ­  chybí územně plánovací dokumentace  ­  nevyjasněné majetkoprávní vztahy  ­  problémy s výkupem pozemků ve vlastnictví státu  ­  zchátralost památkových objektů (např. na Lounsku)  V návrhové části pak Strategie rozvoje VO ÚK sleduje dva základní cíle:    Rozvoj  ekonomických,  sociálních,  vzdělávacích a kulturních  aktivit, které rozšíří  nabídku  pracovních  příležitostí  a  možnosti  obživy  ve  venkovských  oblastech  a  povedou  k  vyšší  diverzifikaci  venkovské  ekonomiky,  zvýší  úroveň  vzdělanosti  a  kvalitu  společenského  života  jako  předpokladu  pro  zvýšení  atraktivity  venkova  pro  trvalé  bydlení  (a  tím  v dlouhodobějším  horizontu  umožní  přírůstek  obyvatel  a  stabilizaci  zejména  mladých  rodin).    Zhodnocení  kulturně  historického  potenciálu  obcí  a  zachování  krajiny  a  kvalitního  přírodního  prostředí  jako  předpokladu  pro  rozvoj  cestovního  ruchu  a  zajištění  kvalitní  rekreace pro obyvatele i návštěvníky.  Na základě vyhodnocení a problémové analýzy a SWOT analýzy stanovuje čtyři hlavní prioritní  rozvojové osy, které tvoří páteř rozvojové strategie.  Podpora rozvoje venkova navrhuje soustředit především na následující priority:    vytváření nových pracovních příležitostí ve VO    zlepšení dostupnosti a obslužnosti VO a kvality podmiňující infrastruktury    zlepšení vzhledu obcí, stavu krajiny a zachování přírodních hodnot    rozvoj vzdělanosti, zvyšování kvalifikace a rozvoj volnočasových aktivit 53 

V první prior itě vytváření nových pr acovních př íležitostí ve VO navrhuje opatření:  1.1. Podpora aktivit živnostníků, malých výrobců, zpracovatelů a pěstitelů  1.2. Podpora rozvoje sektoru sociálních služeb  1.3. Podpora infrastruktury pro podnikání  1.4. Podpora služeb pro začínající a malé podnikatele  Ve  druhé  prioritě  zlepšení  dostupnosti  a  obslužnosti  VO  a  kvality  podmiňující  infrastr uktur y navr huje opatř ení:  2.1. Podpora dopravní dostupnosti a obslužnosti  2.2. Podpora informační a podmiňující technické infrastruktury  2.3. Podpora infrastruktury pro rozvoj cestovního ruchu  Ve  třetí  pr ioritě  zlepšení  vzhledu  obcí,  stavu  kr ajiny  a  zachování  př ír odních  hodnot  navr huje opatř ení:  3.1. Podpora obnovy veřejných prostranství a budov  3.2.  Podpora  aktivit  zaměřených  na  zlepšení  kvality  životního  prostředí,  revitalizaci  a  ochranu  krajiny, na nakládání s odpady a jejich využívání  Ve  čtvrté  prioritě  rozvoj  vzdělanosti,  zvyšování  kvalifikace  a  rozvoj  volnočasových  aktivit  navr huje opatř ení:  4.1. Podpora aktivit ke zvyšování vzdělanosti a praktických dovedností, včetně  jazykových  znalostí obyvatel  4.2. Podpora spolkové činnosti, kulturních, sportovních a společenských akcí, rozvoj partnerství a  komunikace (zejména mezi veřejným a soukromým sektorem)  4.3. Podpora zakládání a činnosti rozvojových center mikroregionů  Závěr   Všechny  tři  dokumenty  považují  situaci  zemědělství  v  Ústeckém  kraji  za  vážný  problém.  Navrhovaná  řešení  však  vycházejí  především  z  potřeby  odstranění  nebo  alespoň  zmírnění  analyzovaných  a  popsaných  negativních  jevů  a  trendů.  Specifické  problematice  zemědělství  v pánevních  okresech  Ústeckého  kraje  se  však  s  výjimkou  Krušnohoří  nevěnuje  žádný  z dokumentů. Jejich hlavním nedostatkem je obzor času a způsob realizace navržených opatření,  která  se  v  čase  od  přijetí  dokumentů  v  oblasti  možnosti  rozvoje  zemědělství  a  jeho  podpory  značně změnila vstupem ČR do EU a přijetím nové společné zemědělské politiky EU.  V  zásadě  však  tyto  dokumenty  s  nově  definovanými  možnostmi  podpory  perspektivních  forem  zemědělství  v  pánevních  oblastech  Ústeckého  kraje  nejsou  v  rozporu.  V  nich  obsažené  návrhy  sledují shodné cíle. Změnily se jen podmínky a možné formy jejich naplnění.  Článek  byl  pořízen za  podpory  projektu  VaV   MPSV 1 J 056/05­2  „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.

54 

Literatur a  (1999) Strategie rozvoje Ústeckého kraje  (2001) Program rozvoje Ústeckého kraje, ARREL, o.p.s., listopad 2001;  (2003) Strategie rozvije venkovských oblastí Ústeckého kraje, ARREL, o.p.s.  (2004) Regionální inovační strategie Ústeckého kraje  (2004) Strategie udržitelného rozvoje České republiky, Rada vlády pro udržitelný rozvoj,Praha,  Listopad 2004, usnesení vlády ČR č. 1242 ze dne 8. prosince 2004;  (2005) Koncepce směrů rozvoje zemědělství a venkovských oblastí Ústeckého kraje, ARREL,  o.p.s., Listopad 2005;  (2005) „Strategie udržitelného rozvoje Ústeckého kraje 2006 – 2020“, Ústav pro ekopolitiku,  Praha 

Recen zent:  RNDr. Milan JEŘÁBEK,Ph.D.  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

55 

ROZVOJ  PERSPEKTIVNÍCH ZEMĚDĚLSKÝCH ČINNOSTÍ A  VENKOVA V PÁNEVNÍCH OKRESECH ÚSTECKÉHO KRAJ E VE  SROVNÁNÍ S DOKUMENTY STRATEGIE UDRŽITELNÉHO ROZVOJ E  DEVELOPMENT OF FUTURE AGRICULTURAL ACTIVITIES AND  COUNTRYSIDE IN THE MINING DISTRICTS OF USTECKY REGION IN  COMPARISON WITH THE DOCUMENTS OF SUSTAINABLE  DEVELOPMENT STRATEGY  Ivan DEJMAL  Kamenická 306/45, Praha 170 00  [email protected] 

Abstr akt  V rámci  řešení  projektu  „  Zkušeností  z antropogenně  postižené  krajiny  ke  strategii  rozvoje  venkova(VaV MPSV 1J 056/05­2)“ byl porovnán návrh řešení  nepříznivé situace  s existujícími  dokumenty  ke  strategii  udržitelného  rozvoje.  Jedná  se  o  „Strategii  udržitelného  rozvoje  České  republiky“  z  roku  2004  a  „Strategii  udržitelného  rozvoje  Ústeckého  kraje  2006  –  2020“.  Náš  návrh  rozvoje  zemědělství  v  pánevních  okresech  Ústeckého  je  plně  v  souladu  s  oběma  dokumenty.  Abstr act  Within  the  project  “Experiences  from  Using  an  Anthropogenically  Afflicted  Landscape  for  the  Rural Development Strategy (VaV MPSV 1J 056/05­2)” was compared the proposal  for solving  the  non­satisfactory  situation  with  the  existing  documents  of  sustainable  development.  There  exist two documents: “Strategy of sustainable development in the Czech Republic” and “Strategy  of sustainable development of “Ustecky kraj” region 2006­2010”.  Our proposal of agriculture development in the mining districts of “Ústecký kraj” region is fully  in acceptance with both documents  Klíčová slova: trvale udržitelný rozvoj, strategické cíle, venkov, pánevní oblasti, horské oblasti,  ekologické zemědělství, nepotravinářská produkce  Key  words:   Sustainable  development,  strategic  aims,  countryside,  mining  area,  mountains,  ecological farming, non­food production  Úvod  Udržitelný rozvoj je  novým rámcem  strategie  civilizačního rozvoje. Vychází  z klasické a široce  přijaté  definice  Komise  OSN  pro  životní  prostředí  a  rozvoj  z  r.  1987,  která  považuje  rozvoj  za udržitelný  tehdy,  naplní­li  potřeby  současné  generace,  aniž  by  ohrozil  možnosti  naplnit  potřeby  generací  příštích.  Jeho  obsah  byl  poté  rozvíjen  jednotlivými  státy  i  v  mezinárodním  měřítku; poslední z velkých setkání, Světový summit o udržitelném rozvoji (Johannesburg 2002),  zdůraznil,  že  cílem  je  takový  rozvoj,  který  zajistí  rovnováhu  mezi  třemi  základními  pilíři:

56 

sociálním, ekonomickým a environmentálním. Podstatou takto pojaté udržitelnosti je naplnění tří  základních cílů:  ­  sociální rozvoj, který respektuje potřeby všech,  ­  účinná ochrana životního prostředí a šetrné využívání přírodních zdrojů a  ­  udržení vysoké a stabilní úrovně ekonomického růstu a zaměstnanosti.  V  rámci  řešení  úkolu  „„  Zkušeností  z antropogenně  postižené  krajiny  ke  strategii  rozvoje  venkova  (VaV  MPSV  1J  056/05)“  se  na  základě  šetření  a  v  kontextu  s  možnostmi  perspektiv  existence zemědělství a venkova v České republice a Evropské unii ukazuje, že hlavním směrem  zemědělské  činnosti  v  pánevních  okresech  Ústeckého  kraje  je  pro  horskou  část  území  nějaká  z forem  ekologického  zemědělství  a  pro  pánevní  polohy  nepotravinářská  produkce  ,  především  pěstování energeticky využitelných plodin.  Pro  posouzení  realizovatelnosti  těchto  navrhovaných  cest  rozvoje  zemědělství  v  pánevních  okresech  je  proto  důležité  porovnat  zaměření  a  cíle  návrhu  se  zaměřením  a  cíli  existujících  dokumentů  vypracovaných  v  České  republice  ke  strategii  udržitelného  rozvoje.  Základním  dokumentem v tomto ohledu je „Strategie udržitelného rozvoje České republiky“, Rada vlády pro  udržitelný rozvoj, Praha 2004. Druhým, neméně důležitým dokumentem je pak  návrh „Strategie  udržitelného rozvoje Ústeckého kraje 2006 – 2020“, Ústav pro ekopolitiku, Praha 2005.  Strategie udr žitelného r ozvoje České republiky  Strategické cíle formulované v tomto dokumentu, sledují omezování nerovnováhy ve vzájemných  vztazích  mezi  ekonomickým,  environmentálním  a  sociálním  pilířem  udržitelnosti  a  zajištění  co  nejvyšší dosažitelné kvality života pro současnou generaci a k vytvoření předpokladů pro kvalitní  život generací budoucích. Mezi tyto hlavní strategické cíle vztahující se přímo i nepřímo k oblasti  venkova a zemědělství patří:    podporovat  ekonomický  rozvoj  respektující  kapacitu  únosnosti  životního  prostředí  a zajišťující udržitelné financování veřejných služeb (udržitelnou ekonomiku);    rozvíjet  a  všestranně  podporovat  ekonomiku  založenou  na  znalostech  a  dovednostech  a  zvyšovat konkurenceschopnost průmyslu, zemědělství a služeb;    zajišťovat na území ČR dobrou kvalitu všech složek životního prostředí a fungování jejich  základních vazeb a harmonické vztahy mezi ekosystémy, v nejvyšší ekonomicky a sociálně  přijatelné  míře  uchovat  přírodní  bohatství  ČR  tak,  aby  mohlo  být  předáno  příštím  generacím, a zachovat a nesnižovat biologickou rozmanitost;    zajišťovat  ochranu  neobnovitelných  přírodních  zdrojů  (včetně  zemědělského  půdního  fondu);    zachovat strategickou potravinovou soběstačnost ČR;    udržet stabilní stav počtu obyvatel ČR a postupně zlepšovat jeho věkovou strukturu;    trvale  snižovat  nezaměstnanost  na  míru  odpovídající  ekonomicko­sociálnímu  motivování  lidí k zapojování do pracovních aktivit;    podporovat rozvoj lidských zdrojů a dosáhnout maximální sociální soudržnosti;    udržet  vhodné  formy  rozmanitosti  kultur,  života  venkova  a  aglomerací.  Zajistit  kulturní  diverzitu  a  diverzitu  životního  stylu.  Zajistit  rovnoprávnost  komunit,  dosažitelnost  služeb  dle jejich rozdílných životních potřeb a priorit;    podporovat udržitelný rozvoj obcí a regionů;

57 

Za  př íležitost  pr o  udr žitelný  rozvoj  ČR  jsou  Strategií  TUR  mimo  jiné  považovány  trendy  a  činnosti, které se přímo i nepřímo týkají oblasti zemědělství a venkova:    Rozvoj ekologického (alternativního, organického) zemědělství    Zavádění nových biotechnologií (např. metylester, bioetanol)    Rozvoj  víceúčelového  lesního  hospodářství zajišťujícího  schopnost lesů  plnit  odpovídající  ekologické, ekonomické a sociální funkce.    Podpora rozvoje turistické infrastruktury, rozvoj agroturistiky    Podpora péče o přírodní a kulturní dědictví v jeho hmotné i nehmotné podobě    Potenciál využití obnovitelných zdrojů, zejména rostlinné biomasy, dříví a spalitelné složky  odpadů.    Podpora  a  realizace  územních  systémů  ekologické  stability  (ÚSES),  zejména  v  rámci  komplexních pozemkových úprav.    Přijetí praktických opatření k zastavení úbytku biodiverzity.    Definování  a  uplatňování  indikátorů  biologické  rozmanitosti  při  měření  pokroku,  dosaženého v úsilí o snižování úbytku biodiverzity.    Rozvoj environmentálně šetrných technologií.    Aktivní a komplexní politika zaměstnanosti.    Koncepční snižování regionálních disparit.  Za  hlavní  rovnovážné  prvky  mezi  pilíři  jsou  Strategií  TUR  mimo  jiné  považovány  trendy  a činnosti, které se přímo i nepřímo týkají oblasti zemědělství a venkova:    Zvyšování kvality života jednak snižováním znečištění, jednak aktivními krajinotvornými a  obecně „prostorotvornými“ opatřeními (včetně zlepšení funkce územního plánování).    Posilování ekonomické stimulace přechodu k udržitelným vzorcům výroby a spotřeby.    Rozvoj  venkova  (rozvoj  drobného  podnikání,  šetrné  turistiky,  omezení  odlivu  obyvatel  do měst).  Ve  shodě  se  strategií  udržitelného  rozvoje  EU  definuje  Strategie  TUR  ČR  29  základních  pr incipů  na kterých  má  být postaven další rozvoj. Z  toho  5  se  jich  přímo  i  nepřímo  vztahuje  k  navrhované koncepci rozvoje zemědělství v pánevních okresech Ústeckého kraje:    Princip  integrace  stanoví,  že  aktivity  v  každém  pilíři  musí  přihlížet  k  dopadům  do  pilířů  ostatních s cílem nalézt jejich vzájemnou rovnováhu.    Princip  exaktnosti,  tj.  definování  vědecky  podložených,  měřitelných  a  kontrolovatelných  koncepčních úkolů a opatření, který je  naplňován opatřením krátkodobého, střednědobého  nebo dlouhodobého charakteru.    Princip  preferování  obnovitelných  zdrojů  před  neobnovitelnými  vyžaduje,  aby  všude,  kde  je  to  technicky  a  ekonomicky  schůdné,  byly  materiální  a  energetické  potřeby  saturovány  pomocí obnovitelných zdrojů.    Princip udržení života na venkově.    Princip obnovy a údržby kulturní krajiny.  K  posuzovaným  možnostem  rozvoje  zemědělství  v  pánevních  okresech  Ústeckého  kraje  je  relevantní  řada  dílčích  cílů  z  navrhovaných  strategických  cílů  pro  jednotlivé  pilíře  udržitelného  rozvoje České republiky:

58 

Pr vním  str ategickým  cílem  Ekonomického  pilíř e  je  udržet  stabilitu  ekonomiky  ČR  a  zajistit  její  odolnost  vůči  vnějším  i  vnitřním  negativním  vlivům.  V  oblasti  zemědělství  a  venkova  jde  o cíle:   udržení  dostatečné produkce bezpečných potravin při rozvíjení  multifunkčního  charakteru  zemědělství,    podporu ekologického zemědělství,    posílení mimoprodukčních funkcí zemědělství v krajině,    zachování přiměřené zaměstnanosti odpovídající budoucím nárokům dlouhodobě udržitelné  péče o kulturní krajinu,    zlepšení životní úrovně zemědělské a obecně venkovské populace,    podporu víceúčelového lesního hospodářství a posilování odpovídajících mimoprodukčních  (ekologických a sociálních) funkcí lesů v oblastech zvýšeného veřejného zájmu,    podpora urychleného dokončení procesu pozemkových úprav.  Tř etím  str ategickým  cílem  Ekonomického  pilíř e  je  vytvářet  podmínky  pro  flexibilní  ekonomiku založenou na znalostech a dovednostech a zvyšovat konkurenceschopnost průmyslu,  zemědělství  a  služeb.  V  oblasti  zemědělství  a  venkova  jde  konkrétně  o  cíle  „posilovat  konkurenceschopnost  průmyslu  a  zemědělství“  a  „podporovat  využití  nejlepších  dostupných  a  k životnímu  prostředí  šetrných  technologií  a  technik  v  průmyslu,  zemědělství  a  službách“.  Speciálně  pro  oblast  zemědělství  a  potravinářského  průmyslu  se  předpokládá,  že  „vláda  bude  v rozsahu  svých  disponibilních  nástrojů  podporovat  zvyšování  konkurenceschopnosti  vůči  stávajícím i nově vstupujícím zemím EU a třetím  zemím prostřednictvím zvyšování efektivnosti  výroby, kvality, bezpečnosti a přidané hodnoty produkce a regionální pestrosti výrobků.“  Pr vním  str ategickým  cílem  Environmentálního  pilíře  je  zajistit  na  území  ČR  co  nejlepší  kvalitu všech složek životního prostředí. V sektoru zemědělství jde o cíle:  V oblasti ochrany půdy zastavit nadměrný přísun živin a dalších znečišťujících látek do půdního  horizontu  a  ve  stanovených  lhůtách dosáhnout limitních požadavků  na obsah  nežádoucích  látek  a dále  je  nepřekračovat,  provést opatření  k zabránění  kontaminace  půd  ze  starých ekologických  zátěží,  zajistit  ochranu  půdy  před  vodní  a  větrnou  erozí  a  před  zbytečnými  zábory  pro nezemědělské a nelesní účely.    V  oblasti  ochrany  lesů  průběžně  zlepšovat  druhovou  skladbu  i  věkovou  a  prostorovou  strukturu lesů s cílem blížit se postupně přírodě blízkému stavu, resp. stavu umožňujícímu  lesním  ekosystémům  vykonávat všechny  jejich  přirozené  ekologické  funkce a  podporovat  mimoprodukční funkce lesa.    V  oblasti  zemědělství  soustavně  snižovat  podíl  orné  půdy  ve  prospěch  trvalých  travních  porostů.  Zároveň  prosazovat  extenzivní  principy  ekologického  zemědělství.  Rovnováhou  mezi  produkčními  a  mimoprodukčními  funkcemi  zemědělství  zajišťovat  kulturní  krajinu.  Nevyužívaným  a  z  tohoto  hlediska  neperspektivním  částem  zemědělské  půdy  navracet  jejich ekologické funkce.    V  oblasti  péče  o  krajinu  postupně  realizovat  krajinotvorná  opatření  podporující  žádoucí  environmentální  i  estetické  funkce  krajiny  a  ekosystémů;  důraz  musí  být  kladen  také  na posilování retenční schopnosti krajiny.  Tř etím  strategickým  cílem  Envir onmentálního  pilíř e  je  přispívat,  přiměřeně  možnostem  a  významu ČR, k řešení evropských a globálních environmentálních problémů. Z toho se k sektoru  zemědělství nepřímo vztahují cíle: 59 

  V oblasti ochrany klimatu soustavně omezovat (zejména úsporami energie, včetně spotřeby  paliv  v  dopravě  a  využíváním  obnovitelných  zdrojů)  emise  skleníkových  plynů,  zejména  oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv    V  oblasti  ochrany  ekosystémů  a  stanovišť  planě  rostoucích  rostlin  a  volně  žijících  živočichů zastavit jejich plošnou a prostorovou redukci a zachovat všechny jejich přirozené  funkce.    V  oblasti  ochrany  biologické  rozmanitosti  soustavně  zvyšovat  biologickou  rozmanitost  na všech třech jejích úrovních (genové, druhové a ekosystémové).  Pr vním  str ategickým  cílem  Sociálního  pilíře  je  podpora  rozvoje  lidských  zdrojů  s  cílem  dosahovat maximální sociální soudržnosti. K zemědělství a venkovu se jmenovitě vztahuje cíl na  vládní úrovní s využitím disponibilních nástrojů“ nadále pokračovat v podpoře obnovy venkova“  Dr uhým  strategickým  cílem  Sociálního  pilíř e  je  trvale  snižovat  nezaměstnanost  na  míru  odpovídající ekonomicko sociálnímu motivování lidí k zapojování do pracovních aktivit.  K zemědělství a venkovu zde není formulován specifický cíl. V obecné rovině je i pro tuto oblast  cílem  vytvoření  a  rozvoj  „začleňujícího  trhu  práce  v  souladu  s  hospodářskou  politikou  státu,  podporu zaměstnanosti a zaměstnatelnosti“.  Tř etím  str ategickým  cílem  Sociálního  pilíř e  je  udržet  stabilní  stav  počtu  obyvatel  ČR,  dlouhodobě jej zvyšovat a zlepšovat  jeho věkovou strukturu.  K zemědělství a  venkovu  zde není  formulován  specifický  cíl. V obecné  rovině  je  i  pro tuto oblast cílem  „stimulace  tvorby  nových  pracovních míst pro mladé lidi“.  Dr uhým  strategickým  cílem  v  oblasti  sp rávy  věcí  veř ejných  je  zajistit  takové  postavení  regionů/obcí,  které  odpovídá  jejich  perspektivní  funkci  při  zajišťování  rovnováhy  mezi  pilíři  udržitelného rozvoje. Pro přímé  i  nepřímé   naplnění tohoto cíle v oblasti zemědělství a venkova  se předpokládá, že vláda v rozsahu svých disponibilních nástrojů:    podpoří  rozvoj  ekologického  zemědělství,  zejména  na  orné  půdě,  využívání  místních  zdrojů  druhotných  surovin  a  upřednostní  využívání  obnovitelných  zdrojů  energie  s  co  nejvyšším uplatněním potenciálu regionů;    podpoří zapojení českých regionů do evropských struktur;    podpoří zmírňování regionálních disparit, zejména rozvojem místních ekonomik obcí, měst  i  mikroregionů  a  malých  podniků,  a  vytváření  podmínek  pro  jejich  zmírňování  a  tím  i  pro jejich vyvážený rozvoj a aktivaci vnitřních zdrojů regionů.  Strategie udr žitelného r ozvoje Ústeckého kraje 2006 – 2020  Strategie  jako  jednu  z  priorit  v  ekonomické  oblasti  stanoví  „Rozvojem  tr adičních  odvětví  pr imárního  sektoru  v  Ústeckém  kr aji  (zemědělství,  lesnictví,  r ybolov),  zajišť ujících  udr žitelné  využívání  kr ajiny,  umožnit  rozvoj  následného  zpr acovatelského  p růmyslu  ve venkovských  oblastech  kraje  tak,  aby  výsledné  p rodukty  ur čené  k  místní  spotř ebě  i k exportu  měly  co  největší  přidanou  hodnotu.“  Strategickými  cíli  této  priority  a  opatřeními  k jejich realizaci jsou:  1) Zvýšit podíl zaměstnanců v primár ním sektor u zemědělství, lesnictví, rybolov z celkového  počtu zaměstnanců Ústeckého kraje na 7,2 % do r. 2020.

60 

1.1  Prosadit  přijetí  změn  zákonů  pro  usnadnění  registrace  nových  ekonomických  subjektů  podnikajících v primárním sektoru.  1.2 Prosadit přijetí  změn zákonů pro usnadnění daňových odvodů fyzických i právnických osob  v primárním sektoru.  1.3  Zajistit  efektivní  prosazování  požadavků  právních  předpisů  upravujících  podmínky  volné  soutěže v praxi.  1.4 Realizovat cíle Strategie rozvoje venkovských oblastí Ústeckého kraje.  2) Zvýšit podíl investic do zemědělství z celkových investic v kraji do r. 2020.  2.1  Zpracovat  projekty,  které  vyhoví  požadavkům  pro  poskytnutí  prostředků  z  finančních  nástrojů strukturální politiky EU.  2.2 Realizovat cíle Strategie rozvoje venkovských oblastí Ústeckého kraje.  3)  Zvýšit  podíl  ekologicky  obhospodařované  zemědělské  půdy  z  celkové  rozlohy  zemědělského půdního fondu Ústeckého kraje na 20 % do r. 2020.  3.1  Prosadit  změnu  zákonů  upravujících  daňové  zatížení  ekologicky  hospodařících  subjektů  a jejich produktů.  3.2  Naplňovat  cíle  Společné  zemědělské  politiky  EU,  Horizontálního  plánu  rozvoje  venkova  a  Akčního plánu ekologického zemědělství.  4) Zvýšit podíl subjektů zpracovatelského pr ůmyslu se sídlem v Ústeckém kraji z celkového  počtu ekonomických subjektů na 13,5 % do r. 2000.  4.1  Prosadit  přijetí  změn  zákonů  pro  usnadnění  registrace  nových  ekonomických  subjektů  podnikajících ve zpracovatelském průmyslu.  4.2 Prosadit přijetí  změn zákonů pro usnadnění daňových odvodů fyzických i právnických osob  ve zpracovatelském průmyslu.  4.3  Zajistit  efektivní  prosazování  požadavků  právních  předpisů  upravujících  podmínky  volné  soutěže v praxi.  4.4  Realizovat  cíle  Strategie  rozvoje  venkovských  oblastí  Ústeckého  kraje  a  Strategie  rozvoje  průmyslu a malého a středního podnikání Ústeckého kraje.  Ke sledování naplňování těchto cílů Strategie stanovuje tyto indikátory:  Tab. 1 Indikátory  Indikátor   Podíl investic do zemědělství  z celkových investic v kraji (%)  Podíl ekologicky  obhospodařované zemědělské  půdy z celkové rozlohy  zemědělského půdního fondu (%)  Podíl subjektů zpracovatelského  průmyslu se sídlem v kraji  z celkového počtu ekonomických  subjektů (%) 

Úroveň  1995  1996  1997  1998  1999  2000  2001  2002  2003  2004  Kraj  Doporučení ­ sledovat tento indikátor na krajské úrovni  ČR  Kraj  ČR 

0,4 

0,47 

1,67 

Kraj  ČR 

14,1 

13,5 

13,2 

13,2 

9,8 

9,8  6,2 

2,59 

3,86 

5,09 

5,5 

6,0 

10,7 

10,9 

11,3 

11,7 

11,7 

12,8 

12,8 

13,0 

13,2 

V sociální ob lasti ve strategické prioritě „Rozvoj zaměstnanosti a zaměstnavatelnosti občanů  v  Ústeckém  kr aji“  v  oblasti  zemědělství  a  venkova  mimo  jiné  stanovuje  strategický  cíl  „V období  2008  ­  2020  stabilizovat  r egistrovanou  mír u  nezaměstnanosti  na  úrovni  8  % “  a k tomu ustavuje opatření:

61 

1.1  Vytvářet  nové  pracovní  příležitosti  a  udržet  stávající  prosperující  pracovní  místa  u zaměstnavatelů  (včetně  obcí  a  měst)  Ústeckého  kraje  s  využitím  všech  dostupných  zdrojů,  zejména s využitím lokální a regionální produkce v rámci podpory malého a středního podnikání.  1.3 Vytvářet nové pracovní příležitosti mimo jiné:    v rámci realizace environmentálních politik a programů (na regionální a místní úrovni),    v ekologickém zemědělství,    v agroekoturistice.  Ke sledování naplňování tohoto cíle strategie stanovuje tyto indikátory:  Tab. 2 Indikátory  Úr ov  199  199  199  199  199  200  200  200  200  200  Indikátor   eň  5  6  7  8  9  0  1  2  3  4  5,7  7,0  10, 13, 15, 16, 15, 17, 17, Kraj  Registrovaná míra  9  5  00  18  92  15  83  13  94  nezaměstnanosti (%)  10,  10,  ČR  5,2  7,5  9,4  8,8  8,9  9,8  3  2  Dlouhodobá nezaměstnanost  Kraj  2,9  4,4  5,3  5,4  6  6,7  (%)  ČR  1,9  3,1  4,2  4,1  3,7  3,8  V  envir onmentální  oblasti  v  prioritě  „Diver zifikací  ”land­use”,  systémem  dílčích  opatř ení  a kontinuální  péčí  dlouhodobě  zajistit  zlepšení  ekologických  funkcí  krajiny  Ústeckého  kr aje“  v  oblasti  zemědělství  a  venkova  mimo  jiné  stanovuje  strategické  cíle  a  je  naplňující  opatření:  1) Zvýšit podíl trvalých travních porostů z celkové rozlohy zemědělské půdy Ústeckého kraje  na 28 % do r. 2020.  1.1 Podporovat zatravňování dočasně neobhospodařovaných ploch a pozemků s nižší bonitou.  1.2 Zajistit informování subjektů primárního sektoru o existujících programech finanční podpory  2)  Zvýšit  podíl  listnatých  dř evin  na  celkovém  zalesňování  území  Ústeckého  kraje  na  38  %  do r. 2020.  2.1 Ve spolupráci s podnikem Lesy ČR, s.p. aktualizovat Lesní hospodářský plán.  2.2 Podporovat zalesňování dočasně neobhospodařovaných ploch a pozemků s nižší bonitou.  2.3 Vhodné plochy ponechat přirozené ekologické sukcesi.  2.4 Zajistit informování subjektů primárního sektoru o existujících programech finanční podpory.  4)  Snížit  podíl  zemědělsky  neobhospodař ované  půdy  z  celkové  rozlohy  zemědělské  půdy  Ústeckého kraje do r. 2020.  4.1 Založit trvalé travní porosty, zvýšit ekologickou stabilitu území.  4.2 Zalesnit vybrané neobhospodařované plochy.  4.3  V  rámci  managementu  zemědělsky  neobhospodařovaných  ploch  preferovat  ekologickou  sukcesi.

62 

Ke sledování naplňování těchto cílů Strategie stanovuje tyto indikátory:  Tab. 3 Indikátory  Indikátor   Podíl trvalých travních porostů na celkové  rozloze zemědělské půdy (%)  Podíl listnatých dřevin na celkovém  zalesňování (%)  Podíl obcí do 2000 ekvivalentních obyvatel  napojených na kanalizaci s koncovou  čistírnou odpadních vod (%)  Podíl zemědělsky neobhospodařované půdy  z celkové rozlohy zemědělské půdy (%) 

Úr oveň  1995  1996  1997  1998  1999  2000  2001  2002  2003  Kraj  24,3  24,4  24,6  24,7  24,8  24,9  ČR  21,1  22,1  22,3  22,1  22,2  22,5  22,6  22,7  Kraj  35,4  31,9  33,9  31,6  ČR  27,4  31,7  34,9  36,1  36,3  36,4  34,4  35,3  36,1  Kraj  Doporučení ­ sledovat tento indikátor na krajské úrovni  ČR  Kraj  ČR 

Doporučení ­ sledovat tento indikátor na krajské úrovni 

Závěr   Z uvedeného rozboru Strategií trvale udržitelného rozvoje vyplývá, že uvažované směry rozvoje  zemědělství v pánevních okresech Ústeckého kraje jsou plně v souladu s oběma dokumenty a že  navrhovaný  směr  rozvoje  v  nich  má  podporu  pro  přijetí  a  realizaci.  Zároveň  se  však  ukazuje,  že v konkrétním rozpracování návrhu rozvoje zemědělství v pánevních okresech Ústeckého kraje  bude  nutné  zpřesnit  některé  cíle  Strategie  udržitelného  rozvoje  Ústeckého  kraje.  Například  cíl  „Zvýšit  podíl  trvalých  travních  porostů  z  celkové  rozlohy  zemědělské  půdy  Ústeckého  kraje  na 28  %  do  r.  2020“  je  třeba  korigovat  s  ohledem  na  reálnou  možnost  využitelnosti  travních  porostů, která je v současnosti limitována kvótami chovu skotu v rámci Evropské unie.  Do obecného souboru titulkových indikátorů, kterými bude sledováno naplňování Strategie trvale  udržitelného  rozvoje  Ústeckého  kraje,  jejichž  smyslem  je  poskytnout  jednoduchou  a  jasnou  informaci o vybraných faktorech pro každou oblast udržitelného rozvoje, se však námi sledovaná  oblast  zemědělství  a  venkova  dostala  jen  nepřímo  ve  třech  ukazatelích  z  19,  a  to  –  podíl  venkovské populace, zornění zemědělské půdy a lesnatost (viz příloha).  V hodnotících popisech výsledků podpory perspektivních směrů rozvoje zemědělství v pánevních  okresech  Ústeckého  kraje,  zejména  v  určených  pro  politickou  reprezentaci  a  veřejnost,  proto  vždy  bude  nutné  hodnoty  uvedených  obecných  indikátorů  komentovat a doplnit  výčtem  hodnot  podrobnějších indikátorů obsažených ve strategii.  Článek  byl  pořízen za  podpory  projektu  VaV   MPSV 1 J 056/05­2  „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.

63 

Příloha  Matrice titulkových indikátorů udr žitelného rozvoje ke Strategii udr žitelného rozvoje Ústeckého kraje 2006 – 2020 

Podíl obcí se zpracovanou  environmentální politikou (%)  Počet nevládních neziskových  organizací na 1000 obyvatel  Účast občanů v komunálních  volbách (%)  Lesnatost (%)  Zornění zemědělské půdy (%)  Produkce průmyslových odpadů  na jednotku HDP (kg na 1000 USD  v paritě kupní síly)  Podíl rozlohy zvláště chráněných  území na celkové rozloze kraje  (%)  Podíl oblastí se zhoršenou  kvalitou ovzduší na celkové  rozloze kraje (%)  Podíl pořízených investic na  ochranu životního prostředí (%)  Podíl venkovské populace (%) 

+ – 

Počet bytů na 1000 obyvatel  Počet zjištěných trestných činů  na 1000 obyvatel  Incidence alergických  onemocnění na 1000 obyvatel  Podíl obyvatel s dokončeným  vysokoškolským vzděláním (%)  Očekávaná délka života při  narození (muži/ženy)  Obecná míra nezaměstnanosti (%) 

64 

+ – + +  + –  + +  E) Posilování sociálního kapitálu 

+ +  + +  C) Revitalizace obcí a měst 

+ +  D) Zlepšení zdravotního stavu  obyvatelstva 

+ +  + –  + – 

+ +  + +  + +  + +  B) Zvyšovat vzdělanosti a  kvalifikace obyvatelstva 

– – 

– –  – +  A) Snížení nezaměstnanosti 

Přepravní výkony ve veřejné  dopravě (oskm) 

Sociální oblast 

+ – 

+ +  + +  + +  E) Rozvoj cestovního ruchu 

– –  – –  – +  D) Omezovat dopravní potřeby  přímo u zdroje 

+ –  + +  + –  + –  C) Rozvoj primárního sektoru 

+ +  + +  + +  + + 

+ + 

+ –  + – 

+ –  + +  + + 

A) Rozvoj nových malých a  středních podniků  B) Ekonomické oživení rozvojem  moderních environmentálně  šetrných technologií 

Počet ekonomických subjektů na  1000 obyvatel  HDP na osobu (USD v paritě  kupní síly)  Priorita/Titulkový indikátor  Ekonomická oblast 

Podíl obcí se zpracovanou  environmentální politikou (%)  Počet nevládních neziskových  organizací na 1000 obyvatel  Účast občanů v komunálních  volbách (%)  Lesnatost (%)  Zornění zemědělské půdy (%)  Produkce průmyslových odpadů  na jednotku HDP (kg na 1000 USD  v paritě kupní síly) 

+ + 

Podíl rozlohy zvláště chráněných  území na celkové rozloze kraje  (%) 

Podíl pořízených investic na  ochranu životního prostředí (%)  Podíl venkovské populace (%)  Počet bytů na 1000 obyvatel  Počet zjištěných trestných činů  na 1000 obyvatel  Incidence alergických  onemocnění na 1000 obyvatel  Podíl obyvatel s dokončeným  vysokoškolským vzděláním (%)  Očekávaná délka života při  narození (muži/ženy)  Obecná míra nezaměstnanosti (%)  Přepravní výkony ve veřejné  dopravě (oskm)  Počet ekonomických subjektů na  1000 obyvatel  HDP na osobu (USD v paritě  kupní síly) 

– +  – + 

+ –  + +  + + 

D) Snížení produkce odpadů  E) Podpoření ekologické funkce  krajiny 

– +  D) Vytvoření managementu  udržitelného rozvoje  E) Snížení celkové zadluženosti  obcí 

+ +  + +  – –  + +  – +  + +  + +  + +  C) Revitalizace nevyužívaných  zdevastovaných ploch a objektů  a sanace starých ekologických  zátěží 

+ +  C) Zlepšení přístupu obcí  ochraně životního prostředí. 

+ + 

B) Zvyšování kvality ovzduší 

+ + 

+ +  + +  + + 

+ + 

+ +  + + 

+ + 

+ +  Správa věcí veřejných  A) Zapojení občanů do veřejného  života  B) Vytváření grantových  programů 

+ –  + +  + +  + –  + +  + +  + +  A) Zvýšení investic na ochranu  životního prostředí 

+ – 

Podíl oblastí se zhoršenou  kvalitou ovzduší na celkové  rozloze kraje (%) 

Environmentální oblast 

+ –  + –  Priorita/Titulkový indikátor 

Vysvětlivky:  – negativní vazba  + pozitivní vazba

65 

Poznámka:  Obecné  požadavky  na  titulkové  (Headline)  indikátory –  srozumitelnost  pro  média,  politiky  a  širokou  veřejnost,  omezený  počet  zahrnující  všechny  pilíře  udržitelného  rozvoje  umožňují popsat trendy, srovnatelnost s národní úrovni a ostatními kraji České republiky.  Literatura  (1999) Strategie rozvoje Ústeckého kraje,  (2001) Program rozvoje Ústeckého kraje, ARREL, o.p.s., listopad 2001;  (2003) Strategie rozvije venkovských oblastí Ústeckého kraje, ARREL, o.p.s.  (2004) Regionální inovační strategie Ústeckého kraje  (2004) Strategie udržitelného rozvoje České republiky, Rada vlády pro udržitelný rozvoj,Praha,  Listopad 2004, usnesení vlády ČR č. 1242 ze dne 8. prosince 2004;  (2005) „Strategie udržitelného rozvoje Ústeckého kraje 2006 – 2020“, Ústav pro ekopolitiku,  Praha  (2005) Koncepce směrů rozvoje zemědělství a venkovských oblastí Ústeckého kraje, ARREL,  o.p.s., Listopad 2005; 

Recenzent:  Doc., Ing. Miloslav ŠOCH, CSc.  Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice

66 

PERSPEKTIVY ROZVOJ E ZEMĚDĚLSTVÍ V ANTROPOGENNĚ  POSTIŽENÉ OBLASTI  POSSIBILITIES OF THE AGRICULTURE DEVELOPLMENT IN THE  ANTHROPOGENNICALY CHANGED AREA  Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ 1 , František LOUDÁT 2 , Ludmila HOLADOVÁ 2 ,  Martin NERUDA 1 , Petr VRÁBLÍK 1  1 

Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, Ústí nad Labem  2  Krajská agrární komora Ústeckého kraje se sídlem v Mostě  [email protected], [email protected] 

Abstrakt  Článek  je  zaměřen  na  vybrané  možnosti  rozvoje  nepotravinářského  využití  antropogenně  postiženého  území.  Především  formou  produkce  obilovin  a  olejnin  na  výrobu  biopaliv  a  energetických  bylin  na  spalování  a  výrobu  bioplynu.  Dále  je  řešena  problematika  využití  biomasy, jako obnovitelného zdroje energie.  Abstract  The  article  is  aimed  to  bring  possibilities  of  non­food  production  usage  of  land.  There  are  possible  use  cereals  and  oil  plants  for  biofuel  production,  and  energetic  plants  for  combustion  and  biogas  production.  The  problem  of  biomass  usage  as  renewable  energy  source  is  solved  within the article.  Klíčová slova: využití půd k nepotravinářské produkci, biomasa, bioplyn, biopalivo, obnovitelné  zdroje energie  Key  words:  non­food  usage  of  agriculture  land,  biomass,  biogas,  biofuel,  renewable  energy  sources  Úvod a cíl  V rámci řešení projektu  Ministerstva práce a sociálních věcí č. 1J056/05­2 „Zkušeností z využití  antropogenně  postižené  krajiny  ke  strategii  rozvoje  venkova“  byly  zpracovány  analýzy  území,  ale  i  dílčí    studie  o  možnostech  využití antropogenně  postiženého  území.  Tyto  materiály  jsou  podkladem pro návrh možností dalšího využití.  Per spektivy rozvoje antropogenně postižené oblasti  Postižená oblast (okresy Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem) je značně rozsáhlá, a proto  bude potřebovat výraznou pomoc nejen od krajských institucí, ale i od centrálních úřadů. Bude  vhodné požádat v rámci plánů rozvoje, zejména pak „Programu rozvoje venkova“, o prostředky  z EU  a    zpracovat  projekty,  které  budou  zárukou,  že  dotace  pro  danou  oblast  a  účel  budou  schváleny a efektivně využity pro  revitalizaci území.  Využití obilovin a olejnin na výrobu biopaliv  Velká  část  orné  půdy  v okresech  Chomutov,  Most  a  Teplice  se  nachází  ve  velmi  příznivých  půdních  podmínkách,  kde  není  velká  svažitost  a  pozemky  jsou  úrodné.  Celková  plocha  orné

67 

půdy je 46 872 ha. Dále je zde 1 954 hektarů ovocných sadů a 3 253 ha zahrad. V oblasti Mostu  se nachází 103 ha vinic a na Chomutovsku 22 ha. Z toho osevy obilovin představují z orné půdy  více jak 36 %, tj. absolutně 16 830 ha. Výstavba lihovaru v Trmicích (obr. 1,2) s kapacitou 265  000 tun obilovin bude zárukou pro průmyslové využití pro výrobu bioetanolu. Odrůdy pšenice a  tritikale  budou  představovat  poměrně  efektivní  zdroj  suroviny  na zpracování.  Proto  se  také  zaměření této produkce bude orientovat na odrůdy, které budou splňovat  požadavky  na  vysoký  obsah  škrobu.  Rozhodně  je  třeba  vzít  v úvahu,  že  orientace  na obiloviny  při  zajištěném  odbytu  bude  výhodná,  protože  většina  výrobců  již  má  zajištěn  vhodný  mechanizační  park  pro  setí  i  sklizeň obilovin.  Další  důležitou  plodinou,  která  umožní  efektivní  využití  orné  půdy,  bude  výhledově  řepka.  V současné  době  se  pěstuje  na  2155  hektarech.  Výhodou  je  blízkost  odběratele  suroviny  SETUZY Střekov, kde bude řepka zpracovávána lisováním a extrakcí na metylester a přidávána  jako vhodné palivo  na doplnění do nafty. Je reálný předpoklad, že  její plochy  se v dané oblasti  zvýší až na 3000 ha.  Program  podpory  výroby  biopaliv  v návaznosti  na  implementaci  směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  schválila  vláda  na  svém  usnesení  20.  9.  2006  pod  č.  1080.  Rozhodla  o zavedení  biopaliv  bez  jakýchkoli  dotací od 1. 1. 2007. Cílem programu  je dosáhnout 5,75 %  energetického podílu  biopaliv  nebo  jiných obnovitelných pohonných  hmot na celkové  spotřebě  paliv  v dopravě  ČR,  a  to  v roce  2010.  Pro  rok  2007  je  cíl  dosáhnout  uplatnění  2  %  biopaliv  v dopravě ČR.  Energetické byliny a jejich využití na spalování a výrobu bioplynu  Další  uplatnění  v rostlinné  výrobě  je  pěstování  bylin  pro  energetické  využití.  Současný  stav  zatím  jednoznačně  nemotivuje  zemědělce  vhodnou  dotační  politikou  na  pěstování  těchto  energetických plodin.  Celková  dotace  (na  1  ha)  je  nyní  následující:  plošná  podpora  na  zemědělskou  půdu  (cca 2500 Kč)  a  podpora  dle  programu  1.U­Podpora  pěstování  bylin  pro  energetické  využití  (2000 Kč), celkem tedy 4500 Kč.  Významná  by  byla  další  podpora,  a  to  zejména  plošná  dotace  na  ornou  půdu  (cca  2  000  Kč),  čímž  by  se  celková  dotace  zvýšila  na  cca  6  500  Kč.  Tím  by  vznikla  motivace  pěstitelům  a  spolehlivě by se nastartoval tento nový program.  Celková  plocha  všech  energetických  rostlin,  na  které  byly  poskytnuty  dotace,  byla  v r.  2006  celkem 733,39 ha. Byly pěstovány tyto druhy: krmný šťovík – Rumex OK 2, světlice barvířská –  saflor,  konopí  a  psineček  veliký.  Největší  plochu  zaujímá  krmný  šťovík  –  Rumex  OK  2,  s výměrou 601,12 ha. Z víceletých dotovaných rostlin byl pěstován psineček veliký, ale pouze na  ploše  2,11  ha.  Z jednoletých  se  jedná  především  o  saflor,  který  byl  pěstován  u 2 pěstitelů  na  celkové výměře 117,16 ha. Konopí je pěstováno 1 zemědělským podnikatelem na celkové ploše  13 ha. Celkový rozsah pěstovaných energetických rostlin v roce 2006 je nedostačující a bohužel  se oproti předchozímu roku dokonce snižuje. Je to zřejmé i z tab. 1. 

Rok  2004  2005  2006 

68 

Tab. 1 Celkový rozsah pěstovaných energetických rostlin  Porosty dotované  Bez dotací  Celkem  s dotací + bez dotace  Výměra  Z toho Rumex  Rumex  celkem  Rumex  Energetické  rostliny  712,91  712,91  362,09  1 075,0  1 075,0  908,56  740,93  379,37  1 120,3  1 287,93  733,39  601,12  467,48  1 068,6  1 200,87

Jak  je  z tohoto  výčtu  zřejmé,  jsou  v roce  2006  pěstovány  pouze  4  druhy,  z nichž  jednoznačně  převažuje  krmný  šťovík.  V roce  2006  bylo  nově  oseto  Rumexem  celkem  211,8  ha,  které  jsou  zahrnuty do celkové výměry 1068,6 ha. Z toho byly dotace žádány pouze na 118,8 ha. Bohužel,  osevní  plochy  energetických  rostlin  se  nerozšiřují  tak,  jak  by  bylo  žádoucí.  Naopak,  celková  výměra se oproti předchozímu roku 2005 dokonce snížila.  Za    perspektivní  lze  předpokládat  využití  biomasy  z energetických  plodin,  ale  i  z travních  porostů, na výrobu bioplynu. Výstavba bioplynových stanic, kde bude využíváno biomasy spolu  s odpady a s kejdou skotu či prasat a hnojem, bude perspektivou pro celou řadu podniků. Zůstává  hlavní  problém,  a  to  zvládnutí  technologie  a  také  zajištění  potřebného  objemu  biomasy  na výrobu  bioplynu,  a  tím  na  výrobu  elektrické  energie  po  celý  rok.  Malé  farmy  tím  mohou  dosáhnout  značné  soběstačnosti  ve  výrobě  tepla  a  tak  řešit  svoji  ekonomiku,  obdobně  jako  v Německu (viz. obr. 3 a tab. 2)  Tab. 2 Mezní náklady kofermentů na vybraných zařízeních  (na výtěžek plynu v €/dt FM od Biogas Fachberatung ­ odborné poradenství k bioplynu, SRN)  Kofer ment 

Pšenice  Ječná sláma  Seno, 1. seč kvetoucí  Seno, 1. seč vykvetlé  Tráva  Rostl. senáž (40 % suš.)  Siláž (28 % suš.)  Siláž  s vyšším  podílem  zrna (35 % suš.)  Řepa c.­ řízky (18 % suš.)  Travní senáž . (40 % suš.)  Hořčice (12 % suš.)  Řepa  chrást (16 % suš.)  Krmná kapusta (12 % suš.)  Tráva  (15 % suš.)  Tráva  1.  seč  květ  (20  %  suš.)  Krmná řepa (16 % suš.)  Řepa cukr (23 % suš.)  Brambory (26 % suš.)  Zrno kukuřice (65 % suš.)  Bramb. výpalky (6 % suš.)  Kejda skot (8,5 % suš.)  Kejda prasat (6 % suš.)  Drůbeží trus (15 % suš.)  Zbytky  mléka  (13,2  %  suš.)  Řepkové  pokrutiny  15  %  tuk 

Výtěžek  Obsah  plynu  metanu 

Výnos  proudu 

m 3 /tFM 

kWh/m 3 

657,3  345,9  450,1  422,2  503,8  214,0  169,6  221 

5,3  5  5,2  5,2  5,5  5,2  5,2  5,2 

Tržba  z  Od  proudu  kofermbi  ozaří­  KWh/dt  €/dt FM  zení  €/dt FM  1184,45  213,20  2,25  588,03  105,85  1,08  795,78  143,24  1,53  746,45  134,36  1,44  942,11  169,58  1,80  378,35  69,10  0,72  299,85  53,97  0,54  390,73  70,33  0,72 

Výkon­  nost 

náklady  mezní  náklady 

96,8  221,4  62,9  93,5  69,4  95,7  115,4 

5,4  5,4  5,6  5,4  5,4  5,5  5,3 

177,72  406,49  119,76  171,67  127,42  178,96  207,95 

31,99  73,17  21,56  30,90  22,94  32,21  37,43 

0,36  0,72  0,27  0,36  0,27  0,36  0,36 

0,36  0,45  0,45  0,36  0,36  0,45  0,45 

0,72  1,17  0,72  0,72  0,63  0,81  0,81 

31,27  72,00  20,84  30,18  22,31  31,40  36,62 

108,7  161,8  194,8  467,1  38,4  22,3  22,4  61,9  119,8 

5,1  5,1  5,1  5,3  5,6  5,5  6  6,5  6,2 

188,49  280,56  337,78  841,71  73,11  41,70  45,70  136,80  252,54 

33,93  50,50  60,80  151,51  13,16  7,51  8,23  24,62  45,46 

0,36  0,54  0,63  1,62  0,18  0,09  0,09  0,27  0,45 

0,36  0,36  0,36  0,36  0,36  0,36  0,36  0,36  0,36 

0,72  0,90  0,99  1,98  0,54  0,45  0,45  0,63  0,81 

33,21  49,60  59,81  149,53  12,62  7,06  7,78  23,99  44,65 

629,5 

6,2 

1326,99  238,86 

2,52 

0,45 

2,97 

235,89 

€/dt FM  €/t FM 

€/t FM 

0,36  0,45  0,45  0,45  0,45  0,45  0,45  0,45 

2,61  1,53  1,98  1,89  2,25  1,17  0,99  1,17 

210,59  104,32  141,26  132,47  167,33  66,93  52,98  69,16 

FM­ frisch masse – čerstvá hmota  dt ­ 100 kg

69 

Biomasa a její využití jako obnovitelná energie  Kjótský  protokol,  jenž  ČR  ratifikovala  25.  10.  2001,  ukládá  snížení  emisí  skleníkových  plynů  v ČR o 8 % v porovnání se stavem v roce 1990, a to do let 2008 ­ 2012. Jednou z cest ke snížení  emisí  skleníkových  plynů  je  využití  biomasy  pro  výrobu  energie  (výroba  tepla  přímým  spalováním,  zpracování  na kvalitnější  paliva,  výroba elektřiny  a tepla apod.) Zdrojem  biomasy  využívané pro výrobu paliva jsou především sláma, energetické byliny a dřeviny.  Pěstování  obilí  pro  výrobu  bioetanolu  s  sebou  přinese  i  produkci  přibližně  stejného  množství  slámy,  která  je  velmi  vhodnou  energetickou  surovinou.  Při  rozvinuté  výrobě  bioetanolu  bude  procento  využití  obilní  slámy  pro  výrobu  energie  cca  60­80  %.  Zbývající  sláma  zůstane  u zemědělců pro vlastní využití a část zůstane na polích k zaorání.  V regionu Ústeckého kraje se při výrobě 70 tisíc tun bioetanolu spotřebuje 240 tisíc tun vhodné  odrůdy  obilí.  Nabízí  se  zde  tudíž  jednoznačně  možnost  využití  vyrobené  slámy  v množství  přibližně  160 tisíc  tun.  Toto  množství  slámy  má  energetický  potenciál  okolo  2500 TJ  s předpokládanou výhřevností do 15 GJ/t a je schopno vyrobit do 30 MW elektrické energie.  Pro  využití  dostupného  energetického  potenciálu  obnovitelné  suroviny  jako  je  sláma,  musí  být  dořešeny  některé  další  problémy,  které  jsou  pro  realizaci  takového  projektu  zásadní:  Najít  vhodnou  lokalitu  pro  vybudování  energetického  zdroje  s možností  100%  odběru  vyrobené  energie.  Případně  více  lokalit  pro  vybudování  menších  energetických  zdrojů,  ovšem  s vyššími  investičními  náklady  a  menší  možností  uplatnění  vyrobené  energie  (vytápění  bytové  zástavby  apod.).  Z ekonomického  pohledu  je  vhodnější  realizace  energetického  zdroje  s kapacitou  přes  200  tisíc  tun/rok  spotřebované  suroviny  a  s výrobou  energie  pro  průmyslové  využití,  popř.  výroba  elektrické  energie  dodávaná  do  celostátní  sítě.  Vedle  těchto  zásadních  otázek  bude  nezbytné řešit problémy se skladováním slámy a s její dopravou do místa zpracování.  Dalším zdrojem je zelená hmota zejména z trvalých travních porostů (TTP), kterou není možné  využít  pro  spásání  skotem  a  ovcemi  z důvodů  jejich  nízkých  početních  stavů.  Dostupné  technologie  již  ale  dokážou  zpracovávat  tento  materiál  na  užitečnou  hmotu,    kterou  je  možné  použít    např.  při  výrobě  izolačních  materiálů  nebo  místo  plastů  na    výrobu    nádob,  obalového  materiálu, ale zejména na výrobu bioplynu.  Vhodným  doplněním  pro  realizaci  velkokapacitního  energetického  zdroje  za  příznivých  ekonomických  podmínek  jsou  další  zemědělské  plodiny  popř.  dřevní  a  lesní  odpady.  Výzkum  doporučuje  zemědělcům    další  plodiny  pro  energetické  využití.  Podle  dostupných  materiálů  je  nejvíce  prověřenou  energetickou  plodinou  krmný  šťovík.  Tato  plodina  se  již  dnes  pěstuje  na několika  stovkách  hektarů  po  celé  ČR.  Je  to  vytrvalá  plodina,  velmi  výnosná  a  poskytuje  okolo 10 t suché hmoty z jednoho hektaru. Sklízí se v časném létě běžnou mechanizací.  Další  plodinou,  která  se  jeví  jako  perspektivní,  je  konopí.  Továrna  na  zpracování  bude  během  dvou let  v provozu  v obci Bukovany na Teplicku. Výhledově bude zpracovávat konopí z plochy  1500 a později 3000 hektarů. Uplatnění této suroviny má perspektivu, protože v současné době  se rozšiřuje jeho použití v automobilovém průmyslu, stavebnictví a dalších odvětvích.  Další  možností  je  využití  výsledků  Výzkumné  stanice  travinářské    Rožnov  –  Zubří,  která  ověřoval  výnosové  parametry  u  psinečku  velikého,  kostřavy  rákosovité,  ovsíku  vyvýšeného,  lesknice rákosovité, sveřepu horského a luční směsi pro vlhčí i sušší oblasti.  Dosahovali výsledky, které umožňují širší využití v praxi. Byla zpracována metodika  pro jejich  využití v praxi. Ověřovali i  možnosti spalování  biomasy formou peletek.  Pracovníci  Jihočeské  univerzity  ověřují  pro  marginální  oblasti  porost  jetele  lučního  ­  zpracovávají jej  v biorafinerii,  na obnovitelná paliva a suroviny.  V Německu  je  využíván  s velmi  dobrými  výsledky  porost  Ozdobnice  čínské  (Miscantus  x  Giganteus) dosahující výšky až 4 m, s výnosy v průměru  15 ­18 t/ha, za příznivých podmínek až  40t/ha.

70 

Netradiční  formou je  i využívání vysokosušinové bioplynové stanice TF 1000 na  travní senáž  spolu  s kukuřičnou  siláží  na  produkci  bioplynu  a  následně  elektrické  energie  a  tepla  v německém Arnschvangu.  Závěr   Perspektivy  hospodaření  v antropogenně  postižené  krajině  severních  Čech  jsou    zejména  ve využití  biomasy jako obnovitelného zdroje energie. V Podkrušnohoří jsou relativně příznivé  podmínky  pro  pěstování  zemědělských  i  energetických  plodin  jako  energetického  zdroje,  pro  produkci  biopaliv  pro  spalování,  bionafty,  bioetanolu,  či  bioplynu  včetně  možností    využití  kogenerační jednotkou pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla.  Vzhledem k nutnosti snižování ekologické zátěže a neustále se zvyšující ceně fosilních paliv se  pěstování  zemědělských  plodin  a  bylin  pro  energetické  účely    jeví  jako    zajímavý  výrobní  program  pro  zemědělce  zabezpečující  pracovní  příležitosti  pro  místní  venkovské  obyvatelstvo.  Zatím  energetické    využívání  biomasy  zaostává    za  potenciálními    možnostmi,  a  to  z hlediska  získávaného  množství,  energetické  a  ekonomické  efektivnosti  jakož  i  možných  environmentálních přínosů.  Článek byl pořízen za podpory projektu VaV  MPSV 1 J 056/05­2 „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.  Literatura  HOLUB P. (1007) Miscantus –ideální rostlina pro biopaliva 2 generace. Sborník z konference  Energetické a průmyslové plodiny XII, VURV Ruzyně, CZ BIOM, Chomutov  KOLÁŘ L., KUŽEL S., PETERKA J. (2007) Zpracování jetele lučního v biorafinerii na  obnovitelná paliva a suroviny, Sborník z konference Energetické a průmyslové plodiny XII,  VURV Ruzyně, CZ BIOM Chomutov  KUBÍN J (2007) Státní podpora obnovitelných zdrojů energie, Sborník z konference  Obnovitelné zdroje energie pro venkov, Hradec Králové, Ministerstvo životního prostředí  PETŘÍKOVÁ V. (2007) Zkušenosti z pěstování štovíku RUMEX OK 2  v r. 2006. Sborník  z konference Energetické a průmyslové plodiny XII, VURV Ruzyně, CZ BIOM Chomutov  ZÁHORKA J., FANTYŠ M. (2007) Východiska ze situace zmenšování rozměru českého  zemědělství, Agrární komora, Praha 

Recenzent:  Doc., Ing. Miloslav ŠOCH, CSc.  Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice

71 

Obr. 1 Údaje o lihovaru v Trmicích u Ústí nad Labem 

Obr. 2 Postup výstavby lihovaru v průmyslové zóně Trmice (7. 11. 2006) – foto Loudát

72 

Obr. 3 Himersdorf  (SRN – Sasko), bioplynová stanice s kapacitou 500 kW/h (průměrný výkon),  umístěná v areálu zemědělské společnosti, kde navazuje na zdroje ze živočišné výroby (kejda  od prasat a skotu z kapacitní kravína na tisíc krav) – foto Loudát.

73 

REVITALIZACE MALÝCH VODNÍCH TOKŮ V SEVERNÍCH ČECHÁCH  REVITALIZATION OF SMALL STREAMS IN NORTH BOHEMIA  Martin NERUDA 1 , Milan HOLÝ 2 , Vladimír VOPAT 2 , Dagmar BREJŠOVÁ 3  1 

Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, Ústí nad Labem, 400 96  [email protected]  2  Zemědělská vodohospodářská správa, Ústí nad Labem  3  Povodí Ohře, s.p., Vodohospodářské laboratoře Teplice 

Abstrakt  Článek  se  zabývá  vodohospodářskými  revitalizacemi  s  uvedením  dvou  příkladů  ze  severních  Čech.  Jedná  se  o  Černý  potok  na  Telnici  v  Krušných  horách  a  řeku  Modlu  na  Litoměřicku.  Rámcová směrnice o vodní politice podporuje zejména zlepšování kvality vody v řekách a také  revitalizační  aktivity.  Z  příkladů  ze  zahraničí  (Německo,  Dánsko)  se  můžeme  inspirovat  jak  revitalizace provádět.  Abstract  Article  is  about  water  management  revitalizations  with  two  examples  from  North  Bohemia  region.  There  are  Černý  potok  stream  near  village  Telnice  in  Ore  Mountains  and  Modla  River  from Litomerice region. Within Water framework directive we get support for river water quality  increasing  and  stream  revitalizations.  From  abroad  examples  (Germany  and  Denmark)  we  can  find inspiration how to make streams revitalizations.  Klíčová slova:  Revitalizace řek, Černý potok, Modla, severní Čechy, protipovodňová ochrana   Key  words:   Stream  revitalization,  Černý  potok  stream,  Modla  River,  North  Bohemia,  Flood  management  Úvod  Podle  Rámcové  směrnice  o  vodní  politice  je  nutné  zlepšovat  ekologický  stav  našich  vodních  toků. Z toho logicky vyplývá potřeba revitalizovat hydrografickou síť. Jak uvádí T. Just (2006)  na revitalizacích se musí podílet správci toku (hlavně státní podniky Povodí a ZVHS) společně  s obecními  úřady.  Můžeme  čerpat  z  příkladů  z  Bavorska,  kde  revitalizační  akce  probíhají  ve velkém měřítku a mají s nimi dobré zkušenosti.  Revitalizace obecně  Návrhy  kapacit  revitalizačních  koryt  v nevyužívaných  plochách  a  v lesích  se  mohou  blížit  přírodním  tokům.  U  potoků  v ČR  Just  a  kol.  (2005)  doporučuje  jako  orientační  hodnotu  návrhového  průtoku  Q30  d.  Větší  průtoky  se  mohou  rozlévat  do  nivy.  U  neobdělávané  půdy,  mokřadů a lužních hájů může mít koryto i menší kapacitu než Q30 d. Koryta přírodních potoků a  řek mají v ČR v příčném průřezu tvar mělkého, širokého pekáče. Poměr šířky k hloubce koryta  je u stabilních koryt 4:1 až 10:1. Při výstavbě revitalizovaných koryt není vhodné stavět konečný  pekáčovitý  tvar  příčného  průřezu.  Důvodem  je  nedostatečná  stabilita  strmých  svahů  u  čerstvé  stavby.  Chybí  zde  také  bylinná  a  dřevinná  vegetace  na  březích,  která  celé  koryto  stabilizuje.  Možným řešením je výstavba koryta ve tvaru mělké, ploché mísy (viz obr. 1). Sklony svahů jsou  většinou 1:3 nebo mírnější (dle vlastností zemin).

74 

Obr. 1 Srovnání základních rozměrových charakteristik příčných průřezů přírodních, technicky  upravených a revitalizačních koryt (Just T. a kol., 2005)  Po vzoru přírodních koryt je vhodné navrhovat koryto, které obsahuje:  ­  ­ přichylování proudnice k nárazovým břehům  ­  ­ tůně ve dně, a to hlavně v obloucích při nárazových březích  ­  ­ větší sklony nárazových břehů (u tůní)  ­  ­ mírnější protější břehy (jesepové)  ­  ­ kamenité brody, hlavně u přechodů mezi oblouky.  Rytmické  střídání  proudných  a  tišinných  úseků  vhodně  rozděluje  energii  vodního  proudu  a  přispívá ke stabilitě koryta. Tůně vznikají v přírodních korytech u nárazových oblouků, tam kde  je největší vymílání. Současně tůně vymílání také tlumí.  Existují  dva  základní  přístupy  tvorby  revitalizovaného  koryta,  a  to  koryto  proměnlivé  nebo  koryto  pevné  (Just  T.  a  kol.,  2005).  Pokud  je  k dispozici  široký  pás  okolních  pozemků,  upřednostňuje  se  samovolný  vývoj  proměnlivého  koryta  do  stran  (vymílání).  Pokud  koryto  vzniká v limitovaných pozemkových poměrech, navrhujeme jej pevné, v neměnných nebo málo  proměnlivých  tvarech.  Máme­li  k dispozici  prostor  pro  samovolný  vývoj  koryta  zejména  do  stran,  je  vhodné  toto  vymílání  umožnit.  Stabilizace  opevnění  se  omezuje  na  dno  v brodových  místech. Břehy (i nárazové břehy) se neopevňují vůbec nebo se opevňují nesouvisle.  Je­li  revitalizace  omezena  objekty  na  sousedních  pozemcích,  není  samovolný  vývoj  možný.  Stabilizace  spočívá  v mírnějším  sklonováním  svahů  v nárazových  březích  a  opevňování  nárazových  břehů  např.  kamennými  záhozy.  Omezením  stranové  eroze  podpoříme  erozi  hloubkovou.  Stabilizace  proti  hloubkové  erozi  je  tedy  prvořadá.  V těchto  případech  by  tedy  kamenivo mělo být umístěno do dna potoka.  Revitalizace koryt podporují členitost podélného profilu a řídí se těmito doporučeními:  a)  rozdílné  sklony  úseků  závisejí  na  sklonitosti  terénu,  případně  na  výskytu  výrazných  spádových míst,  b)  střídání  klidových  a  proudových  pasáží.  Přirozená  poloha  proudových  míst  (peřejí  a  brodů) je  v přechodech oblouků. Tůně se umísťují do nárazových  vrcholů obloků. Tůně  v těchto místech se tolik nezanášejí, protože příčné proudění je pročisťuje.  Střídání  pasáží  s větším  a  menším  sklonem  dna  je  ekologicky  vhodné.  Soustřeďuje  větší  spád  (opevnění)  do  kratších  částí  koryta.  Vytváří  místa  proudová  a  tišinná.  Samočistící  kapacita

75 

koryta  je  intenzivní  v proudových  místech,  kde  probíhá  kontakt  vody  s biologicky  aktivním  povrchem  dna.  V tišinách  dochází  k usazování  a  mohou  se  zde  vyskytovat  místní  dnové  bezkyslíkaté zóny (Just T. a kol., 2005). V nich dochází k denitrifikačním procesům, které jsou  významné pro přirozené odstraňování dusíku z vody.  Příklad 1 – revitalizace Modly  Revitalizace  Modly  patří  mezi  modelové  projekty  Zemědělské  vodohospodářské  správy  v Ústí  nad Labem (ZVHS), oblast Povodí Ohře (obr. 2 a 3). Místně příslušný je Obecní úřad Úpohlavy  –  Chodovlice  v  okrese  Litoměřice.  Inženýring  provedla  ZVHS.  Celková  délka  úpravy  je 1,436 km. V květnu 1996 došlo k obnově původního koryta Modly. Jako břehový porost byly  vysázeny tyto druhy:  vrba  bílé, olše,  bříza,  jasan, topol  bílý,  javor  mléč,  habr,  javor klen,  lípa,  dub letní, ptačí zob, svída krvavá, střemcha, brslen, zimolez, kalina, dřín obecný. 

Obr. 2 Napřímené koryto Modly 

Obr. 3 Revitalizované koryto Modly  Příklad 2 ­ Revitalizace Černého potoka  Akce  byla  připravována  již  od  roku  1999  pod  názvem  „Ozelenění  přírodní  rezervace  Černá  louka“  v  rámci  „Revitalizace  Černého  potoka  a  jeho  přítoků.“  (Brejšová  D.,  2005).  Koryto

76 

Černého  potoka  bylo  před  lety  technicky  upraveno  a  byly  zde  provedeny  rozsáhlé  meliorace,  které  měly  negativní  důsledek  na  složení  fauny  a  flóry  na  tomto  území.  Narušil  se  původní  hydrologický systém a následně byly změněny i hydrogeologické poměry. Výsadbou břehové a  doprovodné  vegetace  se  zvýší  biodiverzita  v  území.  Zapojený  porost  pomůže  k  udržení  vody  v půdě a k zvýšení infiltrace do podzemní vody. Úpravy koryta potoka zajistí zpomalení odtoku  vody z území, a tím navýšení hladiny podzemní vody. Vodoteč a její přítoky dostanou přírodní  tvář a přiblíží se původnímu stavu.  Vodoteče  jsou  pojmenovány  velkými  písmeny:  Černý  potok  písmenem  „A“  a  přítoky  Černého  potoka písmeny: „B“, „D“, „E“. Vodoteč „C“ je přítokem „B“. Projekční práce byly dokončeny  v  letech 2001 a 2002. V druhé polovině roku 2002 byly  zahájeny revitalizační  práce  na  hlavní  vodoteči.  Byla  provedena  většina  zásahů  náročnějších  na  zemní  práce.  Realizace  skončila  výstavbou 21 tůní a dvou převedení z napřímeného Černého potoka do koryt v původních liniích. 

Obr. 4 Revitalizovaný Černý potok (Brejšová D.)  Závěr   Závěrem  lze  uvést,  že  oba  příklady  revitalizací  v  severních  Čechách  byly  celkově  dobře  provedené  a  plní  svůj  účel.  Jak  uvádí  T.  Just  a  kol.  (2005)  napřímení  vodních  toků  přineslo  prokazatelně negativní účinky. Mnoho těchto úprav poškozuje přírodu a krajinu a v dnešní době  už neplní svou funkci. Dnes vyvstává potřeba vodohospodářských revitalizací. K tomu nás přímo  “úkoluje”  Rámcová  směrnice  o  vodní  politice  z roku  2000.  Obě  revitalizace  se  liší,  jelikož  se  jedná se o zcela odlišné toky. Černý potok je typicky horský potok, pramenící na náhorní plošině  Krušných  hor  a  odtékající  do  Německa  (Schwarzbach).  Naopak  Modla  je  říčka  v  zemědělské  rovinaté krajině Litoměřicka.  Sledování  těchto  dvou  příkladů  revitalizací  se  budou  autoři  dále  věnovat,  zejména  sledováním  potřebných hydrologických charakteristik (měření rychlosti vody, vodního stavu, odběry vzorků  vody).  Následná  péče  je  zajištěna  i  za  strany  správců  obou  vodních  toků  (Povodí  Ohře,  s.p.  a  ZVHS).  Pro  splnění  cílů  Rámcové  směrnice  je  nutné  zrychlit  postup  prací  na  revitalizacích  našich  řek.  Jen  tak  splníme  požadavek  dobrého  ekologického  stavu  našich  vodotečí.  Spolupráce  se ZVHS, 77 

pracoviště v Ústí nad Labem a Povodí Ohře, s. p. bude v dalších letech zaměřena na zpracování  diplomových  prací  s návrhy  revitalizačních  studií.  V současné  době  se  pracuje  na  přípravě  revitalizace  potoka  Čepel  u  Roudnice  nad  Labem.  Získané  zkušenosti  budou  taktéž  využity  v rámci projekt Neptun (příklady „good practise“).  Práce na článku byla podporována z grantu MPSV „Zkušeností z využití antropogenně postižené  krajiny ke strategii rozvoje venkova“, 1J 056/05­2.  Seznam literatury  BREJŠOVÁ D. (2005) Revitalizace Černého potoka a jeho přítoků. Bakalářská práce FŽP UJEP,  Ústí nad Labem  JUST T. (2006) Jak se u nás mají revitalizace?  Vodní hospodářství č. 10, r. 56, s. 349–354.  JUST T. a kol. (2005) Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před  povodněmi. 3 ZO ČSOP Hořovicko, AOPK ČR, MŽP ČR, Ekologické služby, s.r.o, Praha 

Recenzent:  Doc., Ing. Miloslav ŠOCH, CSc.  Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice

78 

SCÉNÁŘ SOCIO­EKONOMICKÉ A EKOLOGICKÉ REVITALIZACE  SEVEROČESKÉ HNĚDOUHELNÉ PÁNVE  THE SCENARIO OF SOCIAL, ECONOMIC AND ECOLOGICAL  REVITALIZATION OF THE NORTH BOHEMIAN BROWN COAL BASIN  Jaroslav ZAHÁLKA  Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, Ústí nad Labem, 00 96,  [email protected] 

Abstrakt  Proces  socioekonomické  a  ekologické  revitalizace  Severočeské  hnědouhelné  pánve  byl  nastartován  po  roce  1989.  Jeho  hlavní  strategické  cíle  jsou:  ozdravění  základních  složek  životního  prostředí,  rozvoj  podnikatelských  aktivit  a  diverzifikace  pracovních  příležitostí,  zvyšování  vzdělanostní a kulturní  úrovně obyvatel, zlepšování  vzhledu, čistoty a  infrastruktury  měst a obcí a účinné řešení etnických a národnostních problémů.  Abstract  The process of social, economic and ecologic revitalization of the North Bohemian brown coal  basin  started  in  1989.  Its  main  strategic  goals  are:  the  recovery  of  the  basic  environmental  components,  enterprise  development  and  creation  of  new  job  positions,  increasing  educational  and cultural awareness of the inhabitants, improving the appearance and infrastructure of towns  and cities and dealing with ethnic and racial problems.  Klíčová  slova:   revitalizace,  životní  prostředí,  podnikatelské  aktivity,  vzdělanostní  úroveň,  infrastruktura   Key words: revitalization, environment, enterprise activities, cultural awareness, infrastructure  Proces  socio­ekonomické  a  ekologické  revitalizace  Severočeské  hnědouhelné  pánve  byl  nastartován    v rámci  ekonomické  a  společenské  transformace  společnosti  po  roce  1989.  Jeho  významnou  součástí  je  snižující  se  trend  těžby  uhlí,  program  odsíření  tepelných  elektráren,  změny vlastnických vztahů v ekonomice, plnění náročných požadavků nově přijatých zákonů na  ochranu  životního  prostředí,  rozvíjející  se  přeshraniční  spolupráce  v rámci  tzv.  Euroregionů  a  další aktivity.  Ústř ední problémy SHP – staré ekologické zátěže, sociodemografická specifika  Přijetí  tzv.  „zelené“  legislativy  v letech  1991  –  1992  výrazně  omezilo  nebezpečí  dalšího  zhoršování  životního  prostředí  v SHP.  Nové  legislativní  a  ekonomické  podmínky  naopak  vytvářejí  předpoklady  pro  další  snižování  průmyslových  emisí  (zákon  o  ovzduší),  pro klesající  objem  těžby  uhlí,    částečný  útlum  a  ekologizaci  tepelné  energetiky  (odsíření),  přechod  ve  vytápění  domů  a  bytů  z uhlí  na  plyn,  důslednější  posuzování  vlivu  průmyslové  činnosti  na  ŽP  (zákon č. 244/92, a jeho novelizace č. 100/01), legislativa odpadového hospodářství. To vše ve  svých důsledcích pozitivně ovlivňuje a ovlivní ochranu ŽP v nejbližší i vzdálenější budoucnosti.  Základním  problémem  SHP  –  ekologickým  a  ekonomickým –  jsou  však  tzv.  staré  ekologické  zátěže,  tj.  důsledky  jednostranného  přístupu  k povrchovému  dolování  uhlí,  škody  na  lesních  a

79 

zemědělských porostech, degradace půdy  v důsledku dlouhodobé emisní zátěže, nedostatečné a  zjednodušené pojetí rekultivací těžbou narušené krajiny apod.  K tomu přistupují socioekonomické a demografické důsledky narušení vývojové kontinuity po  2.  světové  válce,  kdy  v roce  1950  (tj.  v podstatě  po  ukončení  první  zásadní  vlny  poválečné  obměny  obyvatelstva)  dosáhl  počet obyvatel  pouhých  dvou třetin  stavu  roku  1930. To výrazně  ovlivnilo  sociální,  vzdělanostní,  národnostní  a  územní  skladbu  obyvatel,  která  byla  v následujícím  období  populačním  a  imigračním  vývojem  dále  reprodukována  a  je  dodnes  patrná.  Státem  prosazovaná  industrializace  na  bázi  těžkého  průmyslu  se  do  podkrušnohorské  oblasti  promítla  prioritním  rozvojem  těžby  uhlí,  chemického  a  těžkého  průmyslu,  následně  pak  energetického  průmyslu  na  bázi  spalování  uhlí.  V šedesátých  letech  se  začala  realizovat  koncepce  rozvoje  severních  Čech  jako  palivoenergetické  a  petrochemické  základny  republiky.  Katastrofální  rozměry  a  důsledky  této  koncepce,  tj.  rychlého  a  jednostranného  vývoje  těžby  a  spalování  uhlí  v SHP  v poválečném  období  jsou  dostatečně  známy.  Zde  postačí  pouhý  telegrafický  výčet:  přes  5  tisíc  MW  elektrárenských  kapacit  bez  odsíření,  koncentrace  emisí  v rozsahu 35­45% z celkového objemu ČR, více než 26 tisíc ha provozní plochy dolů, z níž stále  větší  část  prochází  složitým  a  náročným  rekultizačním  procesem,  zhruba  80  obcí  a  osad  zlikvidovaných zcela a 30 částečně,  průkazné negativní zdravotní důsledky silně narušeného ŽP,  zejména na organizmus dětí apod.  Dlouhodobá koncepce revitalizace SHP  Charakteristickým  znakem  ekonomické  transformace  v devadesátých  letech  byl  v oblasti  SHP  pokles  těžby  uhlí  a  zaměstnanosti  v hornictví,  zrušení  a  naopak  zakládání  nových  firem,  odliv  pracovníků z výrobní do terciární sféry, určitá ekonomická  nestabilita začínajících podnikatelů,  pokles  investičních  aktivit  a  rychlý  růst  nezaměstnanosti.  Vzhledem  k předimenzovanosti  průmyslu  je  třeba  podporovat  již  zahájenou  sektorovou  restrukturalizaci  posilování  zpracovatelského průmyslu,  sféry služeb, infrastruktury, terciárního sektoru.  Strategie  revitalizace  oblasti  Severočeské  hnědouhelné  pánve  je  úzce  svázána  či  přímo  podmíněna  stabilizací  a    „ekologizací“  těžby  a  spalování  uhlí,  včetně  urychleného  zahlazování  škod a dalších důsledků z minulosti. Dalším krokem bude postupná změna ekonomické struktury  s akcentem na tradiční odvětví sklářského, keramického, chemického a strojírenského průmyslu.  Snižování těžby uhlí a průmyslových emisí ze spalovacích procesů bude  vytvářet prostor nejen  pro  postupné  ozdravění  základních  složek  životního  prostř edí  (vzduch,  krajina,  voda),  ale  i pro následné řešení závažných problémů a „specifik“ v sociálně ekonomické oblasti.  Bylo by  zcela  nereálné  zakládat  koncepci  rozvoje  nových  ekonomických  aktivit  a  řešení  sociálních  a  ekologických  problémů  ve  zdevastovaném,  ekologicky  neúnosném  prostředí,  bez  prvotního  řešení základních příčin devastace.  Na  druhé  straně  je  nereálný  a  nepřijatelný  druhý  extrém,  tj.  představa  mimořádně  degresivního  vývoje  těžby  uhlí  tak,  že  vymizí  nebo  klesne  na  minimum  v dohledné  době  15­20 let.  Legislativní  a  ekonomické  podmínky  ukládají  vytvářet  od  roku  1991  finanční  rezervy  na odstranění  následků  důlní  činnosti  po  vyuhlení  existujících  dolů.  Při  rušení  dolů  půjde  zpravidla  nejen  o  ekonomický,  ale  i  o  technicko  –  organizační  problém,  jehož  složitost  a závažnost  se  bude  v budoucnu  dále  prohlubovat.  Míra  devastace  krajiny  na  jedné  straně  a  dlouhodobé odvádění desítek miliard Kč do státního rozpočtu v totalitním období na straně druhé

80 

jsou  a  budou  příčinou  nedostatku  financí  na  včasné  a  komplexní  zahlazování  důsledků  povrchové  těžby.  Bez  účinné  pomoci  státu  to  nebude  možné.  Tato  zásada  musí  být  v programu jasně for mulována a zdůrazněna.  Reálným  východiskem  je  proto  vypracování  scénář e  aktivní  r egionální  politiky,  cílené  k revitalizaci  regionu  SHP  v nových  společenských  podmínkách.  Jeho  obsah  musí  vycházet  z principů  sociálně  tržní  ekonomiky  a  parlamentní  demokracie.  Měl  by  být  založen  na obousměrném  procesu,  vycházejícím  z iniciativy  regionu  a  současně  podporovaným  po vertikální linii centrem. Jeho cílem je stimulovat v prvé řadě maximální využívání lokálních  a regionálních aktivit a předností (přírodních, ekonomických, demografických, sociálních)  a  současně  vyžadovat  účast  a  podporu  těchto  aktivit  vládou  v rámci  státní  r egionální  politiky.  Toto  pojetí  scénáře  není  tudíž  založeno  na  vypracování  podrobného,  uzavřeného  dokumentu,  ale  spíše  na  průběžné  koordinaci  činnosti  podnikových,  územních  a centrálních  orgánů a institucí.  Inspirativní pro vypracování takto pojatého scénáře mohou být zahraniční poznatky a zkušenosti  z analogických tzv. „starých průmyslových regionů“ v SRN, Francii, Velké Británii, Holandsku,  jejichž  „revitalizace“  a  ekonomická  restrukturalizace  probíhala  v poslední  třetině  20.  století.  Jejich  aplikace  však  musí  být  uvážlivá  a  kreativní  s ohledem  na  určité  odlišnosti  u  nás.  Jde  zejména o rozdílnosti v ekonomické a sociální situaci ČR, v níž tento proces probíhá.  Základní zásadou revitalizačního procesu severočeského regionu musí být maximální využívání  všech  jeho  aktivit  a  šancí,  zejména  výhodné  geografické  polohy  a  příznivých  přírodních  a  ekonomických  podmínek.  V telegrafickém  výčtu  je  to  reliéf  krajiny,  v minulosti  převážně  předurčený  k rekreaci,  turistice,  cestovnímu  ruchu.  Dále  splavný  tok  řeky  Labe  s přímým  napojením  na  světové  přístavy.  Významným  faktorem  je  surovinové  bohatství,  příznivé  vodohospodářské  poměry,  bohatství  historických  památek  a  lázeňských  pramenů,  hustá  a poměrně  moderní  sídelní  a  komunikační  síť,  rozvinutá  technická  a  sociální  infrastruktura  a výrobní  základna  (byť  technologicky  zastaralá).  Pozitivní  poloha  regionu  v blízkosti  státní  hranice ze SRN je dále zvýrazněna intenzivním komunikačním propojením v podobě kapacitních  železničních tratí a silně rozvinuté silniční dopravy.  J ak dál v rekultivační činnosti  Omezení těžby uhlí ze 75 mil. tun na současných cca 40 mil. tun ročně umožnilo její soustředění  z  dřívějších  8  povrchových  a  3  hlubinných  dolů  do  dnešních  4  povrchových  dolů  a  ukončení  hlubinného  dolování.  Tím  se  vytvořil  prostor  pro  podstatně  rychlejší  postup  rekultivací  a  odstraňování  dlouhodobých  následků  povrchové  těžby:  zahlazování  umělých  jam,  využití  vnitřních výsypek, kombinace všech forem rekultivace: lesní, vodní, zemědělské, rekreační.  Tím  je  také  možné  částečně  kompenzovat  úbytek  pracovních  příležitostí  v těžební  činnosti  protože  rekultivace  mají  podobný  charakter  práce,  nevyžadující  zásadní  změny  ve struktuře  pracovních  sil.  Dlouhodobé  změny  v předpokládaných  trendech  provozních  a  rekultivovaných  ploch  v SHP  výstižně znázorňuje přiložený graf.  Další  možnosti  rozvoje  ekologických  aktivit  spočívají  v dokonalejším  úpravárenství  uhlí  a v postupném  obohacování  nabídky  o  palivo  s ekologickými  parametry.  Dále  v komplexním  zhodnocování  nadložních  a  podložních  sur ovin  (což  se  vůbec  nedařilo  v dřívějším  extenzívním  způsobu  těžby),  a  v  podstatně  šir ším  sortimentu  a  nabídce  služeb  a  kooperací  pro jiné (netěžební) podniky.  V těžební a rekultivační činnosti  se tím  vytvoří  nové podmínky, ale současně  složité a  náročné  úkoly, zejména:    snižování podílu vnějších výsypek, maximální využívání vnitřních výsypek ve vyuhlených  lomech, volba postupu porubních front s cílem zajistit co nejrychlejší návratnost území 81 

  zamezení vstupu těžby uhlí do dosud nenarušených území, zamezení dalších likvidací obcí  a nákladných vyvolaných investic    prosazování zásady, že rekultivace jsou technologicky a ekonomicky integrovanou součástí  těžby a že rekultivační záměry musí respektovat a optimalizovat vztah těžby  k přírodním,  ale  i  k sociálně  ekonomickým  složkám  životního  prostředí  (sídla,  dopravní  systém,  rekreace, průmysl, zemědělství apod.)  Pro stanovení výhledového trendu těžby uhlí v  SHP nemůže být do budoucna  směrodatný pouze soubor technických a ekonomických parametrů povrchových lomů, jak tomu  bylo  v minulosti,  ale  také,  a  to  zejména,  limity  ekologické  zátěže  krajiny  a  sociálně  ekonomické aspekty tvorby a ochrany životního prostředí.  Všechny práce spojené s  rekultivací by měly směřovat k vytvoř ení ekologicky  vyvážené,  esteticky  působivé  a  produkce  schopné  krajiny.  Řešením  je  vhodná  kombinace  různých  způsobů  rekultivace.V minulosti  byly  jednotlivé  devastované  plochy  rekultivované  řešeny  bez  vzájemných  návazností.  Od  roku  1958  je  obnova  krajiny  prováděna  podle  generalu  rekultivací.  V dnešní  době  jsou  rekultivace  součástí  těžební  koncepce,  tedy  ve  vzájemné  provázenosti  jednotlivých celků, což přispívá k tvorbě ekologicky stabilní a esteticky  vyvážené  krajiny.  Vedle  stagnující či degresivní zemědělské  rekultivace  je  v SHP stále  nejrozšířenější zakládání  lesních porostů. Mezi nově založené lesní porosty lze řadit i lesoparky, doprovodnou zeleň toků  a komunikací, remízky, zeleň biokoridorů a biocenter, zeleň doprovázející vodní nádrže, rybníky  a  mokřady.  V procesu  lesnických  rekultivací  hraje  velmi  důležitou  roli  správně  zvolená  druhová struktura  zakládaných porostů s ohledem ke stanovištním podmínkám  jednotlivých  výsypek a lokalit.  Novou formou, uplatňovanou zejména v posledních letech, jsou hydrické způsoby rekultivací,  které  vytvářejí  v krajině  jezera  ze  zbytkových  jam  dolů.  V tomto  směru  existují  bohaté  zkušenosti  ze  SRN,  konkrétně  z regionu  Cottbus  –  Senftenberg.  Jedná  se  o  moderní  způsob  zahlazování  následků  po  povrchové  těžbě  v krajině  formou  umělých  vodních  ploch,  které  jsou  pak využívány především k rekreačním účelům. To vyžaduje navazující infrastrukturu, dopravní  propojení,  síť  cyklostezek  a  propagaci.  Vzhledem  ke  skutečnosti,  že  povrchových  vod  není  v Podkrušnohoří  nadbytek,  vyžaduje  tento  proces  zatápění  zásadní  a  dlouhodobé  změny  ve využívání povrchových toků a v hydrologických poměrech.  Příkladem hydrické rekultivace může být zatopený lom Barbora v blízkosti Teplic, Benedikt na  Mostecku  a  budované  velkoplošné  vodní  plochy  Most  a  Chabařovice.  Patří  sem  i vytváření  vodních toků a malých vodních ploch, které jsou zřizovány na výsypkách.  Malé retenční nádrže se ponechávají v místech, kde se přirozeně vytvořily, což zlepšuje celkový  vodní režim a zvyšuje druhovou diverzitu rekultivované lokality.  Předmětem  rekultivační  činnosti  jsou  i  tzv.  ostatní  plochy,  upravené  zejména  jako  funkční  a rekreační  zeleň  se  zpevněnými  komunikacemi  a  manipulačními  plochami.  Jedná  se  o plochy,  které  nemají  sloužit  výhradně  k účelům  hospodářským,  ale    ke  zvýšení  biodiverzity  krajiny  a  k posílení  systémů  ekologické  stability  (vybudování  skládek,  nadzemních  objektů,  sportovních  areálů, autodromu, hipodromu).  Velmi důležité je v  rámci důlních podniků i celého komplexu v SHP vyvolávat a  stimulovat  nové  podnikatelské  impulzy.  Podporovat  vznik  nových  firem  nebo  transformací  stávajících,  které  budou  na  trh  přinášet  inovace,  nové  výrobky  a  služby.  Zvláštní  pozornost  věnovat  vyhledávání,  výcviku  a  zvyšování  kvalifikace  silných  podnikatelských  osobností 82 

s talentem pro moderní řízení a podnikání, osobností, které jsou schopny a ochotny nést riziko i  případného neúspěchu podnikatelských záměrů.  Na závěr   Sebelepší scénář nemůže být založen na vypracování podrobného, uzavřeného a všezahrnujícího  dokumentu, ale spíše  na koordinaci cílené činnosti podnikových a územních orgánů,  institucí  a  občanských iniciativ, na sjednocování jejich zájmů směrem k revitalizaci regionu.  Při  určitých  lokálních  rozdílech  je  důležité  se  sjednotit  na  souboru  základních  strategických  cílů rozvoje regionu SHP a jejich hierarchii. Jde o tento výčet a pořadí:  a)  ozdravění  základních  složek  životního  prostředí,  v prvé  řadě  ovzduší,  jako  kategorický imperativ č. 1  b)  rozvoj  podnikatelských  aktivit  ve  výrobní  i  nevýrobní  sféře  jako  jedné  z forem  lokální a regionální identity,  c)  diverzifikace  struktury  pracovních  příležitostí  výrazným  zvýšením  podílu  tercierního sektoru a tradičních průmyslových odvětví  d)  zvyšování vzdělanostní, kvalifikační a kulturní úrovně obyvatelstva nejrůznějšími  formami  e)  zlepšování  vzhledu,  čistoty  a  infrastruktury  měst  a  obcí  v regionu,  zejména  „humanizace“ panelových sídlišť  f)  účinné  řešení  etnických  a  národnostních  problémů  v regionu  s akcentem  na rómskou problematiku.  Naplňování těchto  cílů  spolu  vzájemně  souvisí. Soubor ekologických zlepšení nelze  odtrhávat  od  transformace  ekonomiky  a  diverzifikace  její  struktury.  Zvyšování  vzdělanostní  a  kulturní  úrovně  populace  je  podmínkou  ekonomické  transformace  zaměstnanosti,  zlepšování  vzhledu krajiny, měst a obcí a jejich sociálně etického klimatu.  Pro postupné zvyšování vzdělanostní, kvalifikační a kulturní úrovně ­ je  třeba  maximálně  podporovat  rozvoj  školských,  kulturních,  vědecko­výzkumných,  společenských  zařízení a aktivit v tomto regionu. Jde zejména o stabilizaci a rozvoj vysokého (Univerzita J. E.  Purkyně  v Ústí  n.L.) a středního  školství, divadelních scén a  souborů (Ústí  nad  Labem, Most),  kulturních,  sportovních  a  dalších  občanských  aktivit,  historických  tradic  a  dalších  forem  zvyšování identity obyvatel s místem a regionem v němž se narodili, žijí a pracují. Podporovat  v obyvatelích hrdost na bohatou historii a šance rozvoje severočeského regionu. Rozvíjet různé  formy  ekologické  výchovy  a  vzdělávání  a  působit  na  postupné  změny  hodnotového  žebříčku  života  zdejší  populace.  Tím  vším  měnit  dosud  přežívající  nepříznivý  a  neatraktivní  image  severozápadních Čech nejen pro vlastní obyvatele a po  Příspěvek  byl  zpracován  za  podpory  projektu  VaV  MPSV  1  J  056/05­2  „Zkušeností  z antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.

83 

Literatura a prameny:  JEŘÁBEK M.(1994) Evolution of cultural landscape in the Northern Bohemian coal mining  region on the backround of socio­economic transformations. In: GeoJournal. Roč. 32, č. 3, 1994,  s. 215­219, London  ŠTÝS, S. (2000) Proměny měsíční krajiny v srdce Evropy, Nakladatelství Bílý slon  ŠTÝS, S. (1998) Návraty vypůjčených krajin, Nakladatelství Bílý slon  Vybrané bakalářské a diplomové práce FŽP UJEP s tématikou rekultivací.  VALÁŠEK, V. A KOL. (2003) Koncepce řešení ekologických škod vzniklých před privatizací  těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji, VÚHU, a.s. Most  (1995) Vybrané ekologické aspekty Severočeského regionu, Acta Universitatis Purkyniane 10,  Studia oecologica I., Ústí n.L.  (1996) Vlivy antropogenní činnosti na životní prostředí, Acta Universitatis Purkyniane 16, Studia  oecologica III., Ústí n.L. 

Recenzent:  RNDr. Milan JEŘÁBEK,Ph.D.  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

84 

Příloha č. 1

85 

HALA PFÄNNERHALL V DŮLNÍ OBLASTI GEISELTAL A J EJ Í  VYUŽITÍ  HALL PFÄNNERHALL  IN THE MINING AREA GEISELTAL AND  ITS USAGE  Renate PATZ 1 , Martin NERUDA 2  1 

Hochschule Merseburg (FH), Prorektorat für Forschung, Wissenstransfer und Existenzgründung  Geusaer Straße, 06217 Merseburg, Německo,  renate.patz@hs­merseburg.de  2  Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, Ústí nad Labem, 400 96,  [email protected] 

Abstrakt  Začátek  devadesátých  let  minulého  století  přinesl  redukci  těžby  hnědého  uhlí  ve  středním  Německu a také s tím spojené zavření továren na výrobu briket. S plány na zbourání výrobních  zařízení  a  továrních  hal  začaly  přicházet  i  nápady  na  jejich  další  využití.  Zpravidla  bylo  ale  rozhodnuto  ve  prospěch  demolice.  U  objektů,  které  zůstaly,  se  hledají  cesty  jejich  opětovného  využití.  Příkladem  může  být  strojní  hala  bývalé  továrny  na  brikety  Pfännerhall  u městečka  Geiseltal v blízkosti Lipska. Zkušenosti tohoto projektu ukazují, že existuje šance na zachování  průmyslových objektů. Je ale nutné nalézt nové formy využití, k čemuž je nutný aktivní přístup  odpovědných  institucí,  ale  zejména  práce  zainteresovaných  „dobrovolníků“,  kteří  tomu  věnují  mnoho času a úsilí.  Abstract  One  of  the  fundamental  questions  in  the  context  of  the  end  of  lignite  mining  areas,  the  decommission of power plants, briquette plants in the Central German brown coal region at the  beginning  of  the  90 th  of  the  last  century  was:  May  be  there  a  future  for  the  old  plants,  is  it  a  possible to reconstruct them or has to be demolished? In most cases it was decided to demolish  them. Nevertheless, in recent time those projects and initiatives are getting growing interest and  attention, which’s committed to save such  facilities and  found new uses  for them. Thus  it  is of  interest, which concepts and experiences had those actors on their way of changing the use of old  industrial  buildings.  Such  an  example  is  the  repairing  hall  of  the  former  briquette  plant  Pfännerhall in the Geiseltal­region.  Klíčová slova:  rekultivace, strojní hala Pfännerhalle,  hnědouhelná těžební oblast Geiseltal  Key words:  reclamation, repairing hall Pfännerhalle, lignite mining area in the Geiseltal region  Úvod  V roce  2005  byla  navázána  spolupráce  mezi  Fakultou  životního  prostředí  v Ústí  nad  Labem  a  Univerzitou  v Merseburgu  v Německu.  Spolupráce  začala  na  Mezinárodní  letní  škole  „Sommerakademie“  v září 2005, která se konala ve strojní  hale Pfännerhalle  v oblasti Geiseltal  ve  středním  Německu  nedaleko  Lipska.  Dr.  Renate  Patz  je  příkladem  „dobrovolníka“,  který  ve svém  volném  čase  pracuje  pro  nadaci  na  záchranu  Pfännerhalle.  Snaží  se  rozvíjet  různé  programy  a  projekty  v širokém  spektru  činností,  od  seminářů,  studentských  letních  škol,  tematicky  zaměřených  výstav  až  k výrobě  suvenýrů  s podtextem  historie  těžební  oblasti.  V blízkém  okolí  haly  se  nachází  jezero  Geiseltal,  které  po  plánovaném  napuštění  v roce  2008 86 

bude  jedním  z největších  antropogenních  jezer  ve  střední  Evropě.  Aktivity  nadace  směřují  k zviditelnění  této  zajímavé  oblasti  a  zvýšení  turistického  ruchu  s návazností  na  možnosti  rekreace u jezera. 

Obr. 1 Region Geiseltal  Těžba hnědého uhlí v oblasti Geiseltal  Region  Geiseltal  ve  středním  Německu  (obr.  1)  leží  20  km  jižně  od  města  Halle/  Saale,  popř. 30 km  východně  od  Lipska.  Je  to  oblast,  kde  zanechala  třísetletá  těžba  hnědého  uhlí

87 

hluboké  rýhy.  Ložisko  Geiseltalu  je  jedno  z nejznámějších  zdrojů  hnědého  uhlí  v  Německu,  známé především velkou mocností ložiska – až 120 m, velkým obsahem ložiska a velmi četnými  nálezy fosílií (KNOCHENHAUER, 2002). Mimořádně výhodný poměr uhlí k nadloží (1:1) vedl  k tomu (celkově bylo vytěženo 1,43 miliard tun hnědého uhlí, a přemístěno 1,43 m 3  skrývky), že  se střední Německo změnilo již koncem 19. století z kdysi zemědělské krajiny v průmyslovou, a  že  se  zde  ve  20.  století  na  nedalekých  lokalitách  Leuna  a  Schkopau    vybudoval  chemický  průmysl.  Vyčerpání  zásob  uhlí  a  s tím  spojený  konec  hornictví  na  konci  20.  století,  urychlené  ještě  politickým  převratem  na  konci  osmdesátých  let,  přinesl  velké  změny.  Pohornická  krajina,  ve které  muselo  ustoupit  těžbě  uhlí  16  měst  a  vesnic,  je  „zničenou“  krajinou  s výsypkami,  haldami,  lomy,  strojními  objekty,  elektrárnami,  továrnami  na  výrobu  briket  a  dalšími  doprovodnými  výrobními  zařízeními.  Tato  krajina  se  nachází  v hustě  osídlené  oblasti  a  má  specifický  krajinný  ráz.  Oblast  Geiseltal  má  výměru  98 000  ha  (REDLICH,  KÜHN  1997).  Část  zaměstnanců  těžebních  společností  nalezla  pracovní  místa  při  demontáži  těžebních  zařízení,  sanaci nebo rekultivaci.  Rekultivací hnědouhelných oblastí se v Německu realizuje jeden z největších environmentálních  projektů.  Těžební  oblasti  se  přeměňují  na  krajinu  jezer.  Tak  vzniká  v oblasti  Geiseltal  plošně  největší  umělé  jezero  Německa  s vodní  plochou  18,9  km 2 .  Realizátorem  projektu  je  firma  LMBV,  Lausitzer  und  Mitteldeutsche  Bergbau­Verwaltungsgesellschaft  mbH,  zodpovědná  za sanaci nepoužívaných povrchových lomů hnědého uhlí a zařízení na zušlechtění uhlí (LMBV,  2002).  Na  jedné  straně  by  se  měly  náklady  na  sanaci  amortizovat,  na  druhé  straně  by  se  mělo  vyvolat hospodářské, ekologické a sociální oživení tohoto regionu. 

Obr. 2 Strojní hala Geiseltal

88 

Strojní hala bývalé továrny na brikety Pfänner hall v oblasti Geiseltal  V roce 1911 vznikla továrna na brikety Pfännerhall u města Braunsbedra. Po 80 letech provozu  byla v roce 1992 jako poslední z původních 8 továren na brikety uzavřena. U továrny na brikety  také  vznikla  v  roce  1918  strojní  hala.  V roce  1994  byla  továrna  zbourána  a  také  se  uvažovalo  o demolici  strojní  haly.  Myšlenka  revitalizace  strojní  haly  byla  tehdy  zamítána.    Důvody  jsou  logické.  Výstavba  nových  hal  je  lacinější  než  rekonstrukce  a  opravy  starých  hal.  Neexistovala  ani představa, jak tyto budovy smysluplně a ekonomicky využít. Nikdo také neprojevil zájem na  využití  haly,  ani  obce,  nebo  jiné  instituce,  podnikatelé  nebo  soukromé  osoby.  Mimoto  se  při  restrukturalizaci  průmyslu  otevřely  nové  perspektivy.  Všechny  důvody  ukazovaly  na odůvodněnost  demolice  a  uvolnění  místa  pro  nové  využití.  Zkusme  se  naproti  těmto  racionálním  důvodům  zamyslet  nad  citátem  J.  W.  Goethe:  „Svět  již  příliš  mnoho  ztratil,  jen  protože se toho lidé příliš rychle vzdali“. V některých ohledech zajisté platí i v současnosti.  Proti demolici bylo zapotřebí silných argumentů. Místní lidé mají k místu citové vazby. I když se  ale  jedná  o  pracovní  místo,  strojní  halu.  Impuls  pro  zachování  tovární  haly  přišel  ale  zvenčí,  od Doc.  Petera  Lucknera,  z  Hochschule  für  Kunst  und  Design,  Burg  Giebichenstein  v Halle.  Důsledně  propagoval  ideu  zachování  a  znovuvyužití  strojní  haly  Pfännerhall  na mnohých  mezinárodních  seminářích  a  konferencích.  Podařilo  se  mu  dostat tuto  myšlenku  do  podvědomí  lidí  a  úřadů.  Doc.  Luckner  svoji  snahu  o  zachování  strojní  haly  financoval  z rozpočtu  vysoké  školy (LUCKNER  2002). Na jeho výzvy o zachování historické kontinuity harmonického způsobu  života a nutnosti zachování strojní  haly  v pozměněné krajině Geiseltalu,  jako symbolu tehdejší  doby, reagoval tehdy jen málokdo.  Plán  využití  strojní  haly  vyžaduje  promyšlenou  a  ekonomicky  podloženou  strategii.  Nejen  investor,  ale  také  občanská  angažovanost  musí  tyto  podmínky  splnit.  Podmínky  smlouvy  o využití strojní haly od podniku LMBV nepřipouští výjimky. Nešlo jen o to, zařadit objekt mezi  kulturní památky, ale také zajistit využití zohledňující určitou charakteristickou hodnotu objektu.  V opačném  případě  by  hala  opět  jen  chátrala.  Výzva  zohledňující  všechny  popsané  vstupní  podmínky  byla  vysoká (STAHEL, HIRSCHBERGER, 1998): „Hodnotit koncept využití  strojní  haly  Pfännerhalle  u  Braunsbedry  je  jako  gordický  uzel,  jehož  budoucí  řešení  není  dnes  zcela  jasné.  Jen  pozitivním  přínosem  do  regionu  si  může  Pfännerhalle  svou  budoucnost  zajistit  a  jen  rozkvětem regionu může svou úlohu splnit“.  Další možnost využití strojní haly se objevila se zapojením Univerzity v Merseburgu (LUCKNER,  PATZ  ET.AL. 1997). Klíčem bylo umožnění trvalého využití haly, její ochrana a modernizace. Byl  rozvinut otevřený koncept využití, který zachovává potenciál regionu. Cílem bylo využití stavby  do budoucna, a to jako vstupní  brány do oblasti  jezera Geiseltal,  jako  místa setkání  a pořádání  kulturních akcí, konferencí a seminářů.  Pozoruhodný  byl  přínos  organizace  „Studentské  podnikatelské  poradenství  Merseburg“,  která  představila ekonomický koncept a model financování. Studenti rozpoznali velmi rychle hranice  projektu a sestavili plán využití objektu. Slabá místa leží podle očekávání v oblastech, které jsou  přiřazeny  třetímu  sektoru  (HENN,  PATZ  1999).  Ekonomické  propočty  ukazují  negativa  těchto  projektů,  zejména  proto,  že  se  ekologické  a  ekonomické  úvahy  mezi  sebou  liší  (RING  1994).  Pokud  budou  koncepty  využití  kvalitně  připravené,  bude  i  šance  na  zachování  funkčnosti  haly  reálná.  Vždycky  ale  bude  nutná  práce  „zdola“,  tedy  angažovanost  jednotlivých  pracovníků,  a  dostatečná podpora „shora“, tedy přes granty, projekty a dotace nadřazených institucí.

89 

Předpokladem úspěchu stanoveného plánu bylo uznání silných a slabých stránek. Z toho vyplývá  nutnost  spolupráce  s externími  organizacemi.  Jako  existenciální  se  projevil  výběr  správného  partnera,  a  to  jak  „zdola“  tak  „shora“.  Cesta  revitalizace  Pfännerhalle  byla  započata  a  nyní  je  nutná podpora přátel a partnerů.  Realizace přestavby Pfännerhallu  V roce  1997  založil  a  zaregistroval  Doc.  Luckner  se  svým  kolegou  „Centrum  pro  budoucí  technologie,  umění  a  design,  Strojní  hala  Pfännerhall,  Geiseltal“.  Název  zároveň  vyjadřuje  program  nadace.  V ustanovení  nadace  je  jako  cíl  zakotveno:  zachovat  stavební  památku  Pfännerhalle  a  přebudovat  ji  v centrum  pro  umění,  desing  a  inovaci  a  jako  takové  ji  využívat.  Umožnit  rozvoj  regionu  Geiseltal  s ohledem  na  kulturu,  vzdělání,  ochranu  přírody  a  životního  prostředí.  Péče  a  správa  důlních  reliktů  z dřívějšího  těžebního  revíru  patří  k tomuto  komplexnímu  přístupu.  Nadace  má  za  cíl  rozvoj  a  realizaci  konceptů,  projektů  a  výstav  zaměřených  na  památkovou  péči,  poradenství  a  podporu  výzkumných  úkolů.  Také  úzce  spolupracuje s organizacemi v regionu při poradenství, organizování veřejně prospěšných prací a  při zastupování zájmů regionu.  Rekonstrukce Pfännerhalle byla provedena v letech 1998 – 2000 a financována „Landes Bundes­  und  Landesmitteln“.  Vnitřní  vybavení  bylo  rekonstruováno  v souladu  s flexibilním  konceptem  na  využití.  Důležitou  snahou  bylo  zachovat  image  budovy  a  s  tím  i  její  historii.  Podařilo  se  vytvořit  vzhled, u kterého nové  materiály a  barvy neznehodnotily  historický charakter budovy.  Části  starých  zdí  se  stopy  poškození  a  barev  byly  umělecky  zachovány  (HOLLAY  2001).  Postupovalo se podle předpokladu „Krásu je možné prožívat jen tehdy, když nejen její okamžitý  stav, ale především také její rozvoj zůstává viditelný“ (OLBERTZ  2005).  Závěr   Cíle  bylo  dosaženo  v roce  2000.  Strojní  hala  Pfännerhalle  byla  zachráněna,  byla  opravena  a  přestavěna. Prostředky nadace určené na přestavbu byly stoprocentně vyčerpány. K tom je nutné  připočítat  hodiny  bezplatné  práce  dobrovolníků.  V roce  2001  přešla  strojní  hala  Pfännerhalle  do vlastnictví  nadace,  se  všemi  právy  a  povinnostmi.  Začala  další  velká  výzva,  a to  zajistit  financování  objektu  (režijní  náklady,  tj.  ceny  za  energie,  vodné  a  stočné,  odpady,  topení,  pojištění, správce).  Území  strojní  haly  je  v regionálních  plánech  označeno  jako  místo  volného  času  a  průmyslová  zóna.  Jeho  napojení  na  inženýrské  sítě  je  jen  provizorní.  K tomu  je  také  nutno  uvést,  že  napouštění  jezera  Geiseltal  potrvá  až  do  roku  2008­2009.  Očekávané  efekty  z turistického  využití  jezera  a  okolí  nastanou  tedy  až  za  několik  let.  K tomu  je  také  nutno  připočíst  vysokou  nezaměstnanost  v regionu  (25  %).  Investoři  nemají  v současné  době  velký zájem  o tuto oblast.  To  se  ale  změní  s otevřením  jezera  Geiseltal  pro  rekreaci  obyvatel.  Pfannerhalle  bude  poté  „bránou k jezeru“ a bude využívána jako turistické a informační centrum pro návštěvníky.  Některé  z  původně  navrhovaných  variant  využití  Pfännerhalle  zatím  ustoupily  do  pozadí,  a  objevily se nové. K současným hlavním záměrům tedy patří:  1)  Zpracování  projektu  „Pfännerhalle  jako  vstupní  brána  jezera  Geiseltal“,  jako  informačního  a  návštěvního  centra.  S  vystižením  historie  těžby  hnědého  uhlí  ve středním  Německu  pod  heslem  „Glück  auf  Tour“.  A  také  jako  součást  evropského

90 

kulturního a průmyslového dědictví, což opět znamená rozvinout odpovídající nabídky  pro návštěvníky s vystižením specifik krajinného rázu oblasti Geiseltal.  2)  Organizování a uskutečnění specifických akcí (obr. 3), jako např. „Fórum budoucnosti  Geiseltalu“,  které  se  vyvinulo  v důležité  diskusní  fórum  regionu,  kde  jsou  zapojeni  nejen  odborníci,  politici,  vědci,  ale  především  také  regionální  iniciativy  a  spolky.  Spolupořádání odborných a kulturních akcí.  3)  Organizování studijních a výukových projektů Univerzit v Merseburgu, Halle a Lipsku  (Mezinárodní  letní  škola  „Sommerakademie“  zaměřená  na  rekultivace  těžebních  oblastí, konaná každý rok v září).  Důležitou výhodou je vysoká flexibilita ve využití prostoru. Protože se lokalita a okolí neustále  mění  a  dotváří,  může  být  rychle  reagováno  na  nové  požadavky.  Osvědčila  se  jistá  „konzervativnost“ u vnitřní výzdoby haly. I z hlediska financování byla pozitivní možnost rychlé  přestavby  vnitřních  prostor  haly  podle  požadavků  expozic  a  organizátorů  kulturních  akcí.  Potřebná  moderní  technika  je  vždy  na  pořádání  akcí  zapůjčena.  Mobiliář,  který  by  se  jinak  vyřadil, byl nadací zajištěn a zrekonstruován. Staré věci představují část naší identity a měly by  být, podobně jako v muzeu, zachovány pro příští generace.  V průběhu  času  se  prvotní  nadšení  organizátorů  přeměnilo  v každodenní  práci  při  zajišťování  veřejných akcí a událostí. Nutná  je pravidelná kontrola hygienických  a dalších předpisů  v hale.  Na druhé straně činnost nadace vychází z kreativity a nezávislosti jejich členů. Výzva spočívající  v  zajištění  využitelnosti  strojní  haly  tedy  stále  existuje  a  je  možné  ji  přirovnat  ke spojujícímu  můstku mezi danými předpisy a řešeními.  Zpracované  a  připravené  projekty  utvářejí  podobu  Pfännerhall.  Například  Kulturní  nadace  Hohenmölsen  pořádá  od  roku  2003  každý  rok  v září  Mezinárodní  letní  školu  „Sommerakademie“.  V roce  2005  se  letní  škola  konala  právě  v této  hale  a  měla  za  cíl  hledání  spojnice  mezi  historií  a  budoucností  těžební  krajiny.  Je  snaha  zachovat  „genius  loci“  tohoto  místa. Tyto základní záměry respektoval návrh na přestavbu a změnu účelu haly. Co je ale stejně  důležité,  jak  vyplývá  ze  zkušeností  fungování  haly,  to  jsou  lidé.  Jedině  při  pravidelných  schůzkách a pořádání akcí se „dům naplní lidmi“ a může být zajištěno jeho smysluplné využití.  Jinak je to pouze stavba bez života. To předpokládá, aby lidé v „Iniciativě pro Pfännerhall“ byli  otevření, komunikativní, a zapojili zejména místní obyvatele do „spolkové činnosti“.  Zkušenosti  z Německa  jsou  velice  inspirativní  pro  projekt  VaV  MPSV  „Zkušeností  z využití  antropogenně  postižené  krajiny  ke  strategii  rozvoje  venkova  1J  056/05­2“,  který  je  řešen  na Fakultě  životního  prostředí  UJEP  v Ústí  n.  L.  V blízkosti  Ústí  nad  Labem,  nedaleko  obce  Chabařovice se  napouští  jezero Milada. Jedná  se o stejný případ hydrické rekultivace  bývalého  hnědouhelného  lomu  jako  lokalita  Geiseltal.  V blízkosti  budoucího  jezera  existuje  mnoho  podobných  továrních  hal  a  ploch  označovaných  dnes  jako  brownfield.  Určitě  se  většina  z nich  v budoucnu  zbourá  při  plánování  nových  investičních  výstaveb.  Ale  možná  by  stálo  za  úvahu  zachovat  pro  budoucí  generace  alespoň  jednu  takovou  halu  s podobným  účelem  využití  jako  v Německu.  Článek byl zpracován za podpory projektu VaV MPSV 1 J 056/05­2 „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.

91 

Použitá literatura  HENN, A.; PATZ, R. (1999) Erhalt und Neunutzung ehemaliger Werkstattanlagen aus dem  Bergbau ­ ein Modell der Produktdauerverlängerung als Baustein für nachhaltige  Regionalentwicklung; TA­Datenbank­Nachrichten, Nr. 3/4, 8. Jg., Dez. 1999, S. 81­84  HOLLAY, I. (2001) Zentralwerkstatt Pfännerhall. Nach der Kohle; db Zeitschrift für Architekten  und Bauingenieure, 135. Jg., 12/2001, S. 78 – 81  JEŘÁBEK, M. (1991) Přemístění obyvatelstva vyvolané těžbou hnědého uhlí v Porýní, Územní  plánování a urbanismus, roč. 18, s. 29­30  KNOCHENHAUER, G. (2002) 300 Jahre Bergbau im Geiseltal; In: Zukunftsforum Geiseltal.  Die Initiative, S. 6­9  LMBV (Lausitzer und Mitteldeutsche Bergbau­Verwaltungsgesellschaft mbH, Herausg.) 2002:  Wandlungen. Industrie­Landschaften im Umbruch; 3. Auflage, Weimardruck GmbH  LUCKNER, P. (2002) Zentralwerkstatt Pfännerhall. Eine soziokulturelle Vision; In:  Zukunftsforum Geiseltal. Die Initiative, S. 14­15  LUCKNER, P.; PATZ, R.  ET.AL. (1997) Stand und Realisierungsbedingungen für das  Vorhaben Zentrum für Zukunftstechnologie, Kunst und Design, Zentralwerkstatt Pfännerhall,  Geiseltal; Abschlußbericht  OLBERTZ, J.­H. (2005) Spuren und neue Wege. Impulsreferat des auf dem 7. Zukunftsforum  Geiseltal am 09.09.2005 in der Zentralwerkstatt Pfännerhall, Braunsbedra  REDLICH, H.; KÜHN, P. (1997) Über die Realisierung des Programms der  Braunkohlesanierung im Bereich des Geiseltals (1992 ­ 1995), In: Dachverband  Bergbaufolgelandschaft (Herausg.): Jahrbuch Bergbaufolgelandschaft 1997, Klingenberg  Buchkunst, Leipzig, S. 28­31  RING, I. (1994) Marktwirtschaftliche Umweltpolitik aus ökologischer Sicht. Möglichkeiten und  Grenzen; Stuttgart, Leipzig  STAHEL, W.; HIRSCHBERGER, D. (1998): Spezifisches Nutzungskonzept zur Umgestaltung  der Maschinenhalle Braunsbedra. Region Geiseltal – Nach dem Renaturieren das Revitalisieren.  Institut für Produktdauerforschung Genf und INGENIUS Ingenieurgesellschaft für integrierten  Umweltschutz, Abschlußbericht 

Recenzent:  RNDr. Milan JEŘÁBEK,Ph.D.  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

92 

INTEGROVANÉ ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ NA PŘÍKLADU BÝVALÝCH  TĚŽEBNÍCH OBLASTÍ  INTEGRATING LOCATION DEVELOPMENT. THE EXAMPLE OF  FORMER LIGNITE­MINING AREAS  INTEGRIERENDE STANDORTENTWICKLUNG AM BEISPIEL VON  BERGBAUFOLGELANDSCHAFTEN  Annette HENN  University of Applied Sciences Merseburg (Germany)  annette.henn@hs­merseburg.de 

Abstrakt  Rozhodovací proces pro rozvoj těžebních oblastí musí být založen na preferenčním výběru mezi  nabízenými  alternativami  územního  plánování.  Vycházejí  z  různých  požadavků  na prostorové  funkce  bydlení,  zaměstnání  nebo  rekreaci  a  také  nezbytnosti  uchování  přírodního  prostředí  a  krajinného rázu. Proto je jednou z nejdůležitějších otázek problém prioritní funkce regionálního  rozvoje  za  pomoci  plánování,  a  také  rozvoj  konkrétních  lokalit.  Článek  popisuje  přístup  k  plánování úspěšného managementu v rámci koordinace environmentálních, sociálních, lidských  a ekonomických otázek.  Abstract:  Decision  making  in  location  development  of  former  coal­mining  areas  has  to  base  on  a  preferential  selection  among  competing  alternatives  of  land­use.  They  are  resulting  from  the  different demands for spatial functions as living, working or recreating on the one hand and the  necessity  to  conserve  the  natural  environment  and  the  landscape­image  on  the  other  hand.  Therefore is one of the most important questions, which functions should be dealt with priority  in  the  procedure  of  regional  development  planning  and  also  in  the  concrete  location  development. The paper illustrates an approach of planning, which leads to a contribution for a  successful management of environmental, social, human and economic tasks.  Klíčová slova: územní plánování, územní rozvoj, sociální a ekonomické posouzení prostorového  plánování  Keywords:: location planning, location development, social and economic valuation of spatial  planning  1. Introduction  Location  planning  and  development,  supporting  the  establishment  of  special  functions  of land­  use,  requires  effective  political  and  administrative  strategies.  In  order  to  realise  a  sustainable  development  of  anthropogennically  changed  landscapes  and  former  coal­mining  areas  too,  planning  policy  has  to  deal  with  several  problems  in  a  wide  variety.  For  instance  have  to  be  called the special questions of administration and management like the limited access to financial  instruments,  the  lack  of  dialogue  between  all  protagonists  as  well  as  the  lack  of  integrating  decision  processes  between  the  neighbouring  local  or  regional  authority  districts.  Contemporaneously  must  be  recognized,  that  despite  of  economic  stagnation,  the  sprawl  of  landscapes  further  is  going  on.  This  aspect  is  due  to  the  lack  of  coordination  of regional 93 

development.  But,  decision  making,  especially  in  the  planning  context  of  former  industrial  or  coal­mining areas, has to consider these complex tasks and must involve a preferential selection  among different, usually competing alternatives. Furthermore, the protagonists, who are involved  in regional planning decisions, are charged to reach standards of sustainability. For the concrete  spatial  level  of  locations  in  former  coal­mining  areas  the  overall  principles  of  sustainable  development  needs  to  be  diversified  into  differentiated  objectives  and  standards  for  future  landscape  development.  Consequently,  an  integrating  process  of  location  development  is  necessary, which involves as well the identification of local problems as methods of solution.  2. Aims  One  of  the  main  aims  of  the  investigations  is  supporting  corporate  decisions  in  spatial  development.  Especially,  the  background  knowledge  of  redeveloping  Brownfield  in  a  former  mining  or  industrial  area,  where  landscape  structures  will  be  completely  reshaped,  the  information  about  the  constitution,  functions  of  landscapes  and  their  impact  on  future  land  usability  are  required  for  an  appropriate  application  of  decision  support,  planning  and  management instruments in order to encourage sustainable development.  The  fact, that  Sustainability  will  only  be  introduced  successfully,  if  the  needs  and  demands  of  those, who are affected by this development, are well­known and considered in decision making  serves  as  a  useful  starting  point.  This  paper  aims  at  the  perspective  in  changing  behavioural  patterns  of  regional  interest  groups  and  their  acceptance  of  redevelopment  not only  in  the  past  but  also  in  the  future.  It  refers  to the  value  that  corporations  provide  to the  society.  Given  the  nature of protagonists concerns, sustainability strategies are very sensitive and require a detailed  understanding  of  their  sensitivity.  But  the  knowledge  of  processes  may  help  to  evaluate  sustainable strategies for a competitive advantage at the revitalization of areas.  The key question  in the  investigations  is: How many and which  scenic elements are necessary,  on which local positions are they required, and under which conditions are they sensible?  To  find  an  answer,  the  project  started  from  the  idea  of  involving  regional  stakeholders,  for  example  inhabitants,  employees,  present  and  future  investors,  consumers  of  landscape  and  nature,  various  interest  groups  and  the  environment  itself.  Due  to  the  fact,  that  there  exists  a  relationship  between  human  actions  and  environmental  affects,  planners,  policymakers,  companies, non­governmental organisations etc. have to address sustainable policies considering  the needs of different stakeholders. The issues can not be dealt with independently, but must be  communicated to the further society to form a consistent set of regional solutions.  To illustrate the methodology, we consider the special situation in East German towns and their  urban neighbourhoods, as one example the region GEISELTAL. It is  located near Leipzig, one  of  the  largest  mining  areas  of  Middle  Germany,  where  lignite  was  mined  for  more  than  300  years, over the last 100 years by industrial methods in open casts. There have been fundamental  changes in all parts of society resulting from the closing down of mines following the reunion of  the  two  German  states  16  years  ago.  That  means  the  value  system  and  the  demands  of  stakeholders  has  also  changed  in  many  ways.  One  of  the  actual  problems  is  the  aspect  of  completely reshaping the landscape and changing its entire image.

94 

3. Methods  The target is to develop an evaluation procedure, which can help decision makers and planners to  take stock of their own perspective and the perspective of future land users on the one hand and  natural resources on the other hand. In terms of a balance model the aims of all protagonists will  be compared and the correlation to functions of landscape is obvious.  The balance bases on a stakeholder­economic theory (FREEMAN, 1984). Five necessary steps of  initiating such a stakeholder process for the practical application on the spatial level of the area  assigned GEISELTAL have been investigated:    Definition of stakeholders,    Recognition  of  different  scenic  elements,  functions  and  natural  resources  in  the  area  of  investigation,    Analysis of conflicting requirements on the space,    Forming profiles for heterogeneous stakeholder groups and    Identification of deficits with regard to natural resources.  The  paper  is  concentrating  on  one  exemplary  kind­of­land­use:  recreation  and  leisure.  In  this  special  kind  of  land­use  you  can  ask  for  those  stakeholders  who  have  a  strong  interest  in  recreation  and  also  in  scenic  beauty  of  the  reshaped  landscape.  Relevant  interest  groups  are  inhabitants, recreating people from the surrounding urban region and tourists.  For developing an evaluation procedure it is necessary to know what the needs of these three  stakeholder groups are. The most important issue concerns the extent of reference classes for  decision making. Methods of classifying the needs are:    Indicators based on perception of stakeholder groups (aesthetic of landscape)    Activity­based criteria (partial use of landscape).  4. Results  An interesting result is that there is a high degree of consistency  in setting ratings according to  the  perception  of  the  aesthetic  potential  of  landscape  (GROSJEAN,  1986,  SCHÜPBACH,  2000,  HERINGER, 1981, ETC.). The dependence from the individual plays only a minor role. So, we can  follow the thesis of YU  (1995) that: „Urban residents all over the world share similar experiences  of  homogeneous  concrete  and  steel  landscapes,  which  contributes  to  the  similar  preferences  across  different  macro­cultural  urban  groups.  Last  but  not  least,  with  some  landscapes,  strong  agreement exist even among least correlated sub­cultural groups, suggesting that some essential  common criteria for landscape preference exist among human beings as a species.“  According  to  our  experience,  the  planning  process  of  redeveloping  Brownfield  firstly  has  to  include  the  analysis  of  these  common  non­use  benefits.  Furthermore  it  is  to  prove,  which  correlation does exist to the current situation in the study area. Consequently, criteria describing  the aesthetic potential of landscape can be called as common acceptable indices. As far as these  indices are coming true one important step in sustainable development is done.  On the other hand, the activity based criteria can be described as so­called use values. Different  from the non­use values there is a strong dependence from the special interest of utilisation. Here  a typecast of stakeholders after their activity­based preferences seems to be helpful for managing  severely  conflicting  criteria.  Therefore,  we  argue  that  it  is  essentially  beyond  the  scope  of  preference­based  economic  valuation,  to  divide  the  demand  into  types  of  stakeholders

95 

characterized  by  specific utilisation. Several types of recreational  behaviour can be analysed as  follows (mixed types are possible):  Typ es of recreational behavio ur  Attributes Of Landscape  peculiarity  2  quota of an effective surface for agriculture  beauty  quota of woodland  diversity  quota of water area 

1,5 

touristic infrastructure 

quota of area for settlement and traffic 

1 

formation of green and open spaces 

quota of recreation area 

0,5  situation at adjoining places 

diversity in land­use 

0  historic elements 

­1 

deformation in stock  deformation by specific land­use areas 

diversity in fields 

­0,5 

structuring by groves 

­1,5 

planting at the border of farmland (tree­covered) 

­2  condition of buildings 

diversity in production 

character of settlements 

quota of green area 

compound structure to other waters 

density of tracks across the fields 

openeing up shores 

surface of  water

diversity of arboreal composition 

breadth of waters 

diversity in the structure of stocks 

quality of waters 

quota of endemic trees 

formation of banks  quota of dead­timber  morphology  intensity of use  density of ways through the woodland  formation of margins of woodland  accessibility of stock 

hiker 

wilderness type 

people having a round trip 

promenading people 

static sportsmen 

space­oriented sporstmen 

ecological type 

educated type 

Fig. 1 Needs of several types of recreational behaviour  In  order to  compare  the  needs  of  different  stakeholders  related to  scenic  elements,  and  current  situation of the landscape we visualize the demands of the several groups of stakeholders (here  several  types  of  recreational  behaviour).  Furthermore  we  have  to  prove  which  interactions  are  expected related to the environment and its natural or near­natural resources. For that purpose the  described  radar  chart  (Fig.  1),  enabling  us  to  show  preferences  of  the  different  protagonists  in  redeveloping  special  parts  of  landscape.  In  the  radar  chart  each  attribute  or  scenic  element  is  represented  by  a  point  on  a  supposed  axis  emanating  from  the  centre  in  the  point  ­2.  Data  are  scaled so that the worst value of each criterion corresponds to the point ­2 and the best value to a  point on the periphery (+2).  The  typology  of  the  attributes  of  the  landscapes  bases  on  an  inventory  (LOBSINGER,  EWALD,  2001).  Each  feature  in  this  scheme  may  be  described  detailed  by  criteria.  For  instances  the  feature „surface water“, which is important in context to mine­lakes may be described by    morphology,    compound structure to other waters,    opening shores,    breadth of waters,    formation of banks,    quality of waters.  Which criteria should  be considered, depends on  the concrete problem or planning task. In our  investigations  we  have  to  regard  quantitative,  normative  and  qualitative  criteria.  Furthermore, 

96 

figures  1  point  out,  those  correlations  do  exist  between  economic,  human  or  social  and  environmental needs.  A  second  important  question  is:  Which  protagonists  are  involved  in  the  process  of  redevelopment?  The  level  endowment  of  the  landscape  will  be  regimented  by  this  diverse  utilisation in relation to the different types of recreation. Most of the required characteristics of  using  the  landscape  can  be  measured  on  a  ratio  scale  (e.g.  desired  density  of  a  framework  of  ways and requested facilities) and described by relevant costs.  Voting has proved to be an efficient tool for making choices among several decision alternatives.  Like  most  voting  systems  the  solution  model  is  based  on  preference  information  on  decision  alternatives of individuals. The voting scheme is developed for decision­making situations with  multiple  quantitative  and  qualitative  criteria.  We  are  contrasting  the  normative  and  qualitative  aims of development of supply with the several target­functions (profiles of demand of types of  recreation). So we can discuss benefits and disadvantages of planning options and identify those  scenarios  (decision  situations)  leading  to  pareto­optimal  solution.  The  policy­maker  generally  can choose between two main strategies:    he can act in generality (try to fulfil demands of all parties) or    he  can  operate  as  a  specific  supplier  of  a  selected  offer  (concentration  on  specific  target  groups).  An  analysis  of  approaches  shows  that  in  the  sense  of  Sustainability  operating  in  specialist­  competence will succeed. Therefore, the task of decision­maker is to favour alternatives (in our  special decision problem candidates) that obtained the natural resources in the spatial level. On  the  other  hand  the  probability  of  this  alternative  having  worst  ranks  is  conflicting  to  the  environmental  potential.  Consequently,  for  a  sustainable  development  detrimental  alternatives  can be excluded.  Furthermore,  on  an  economic  perspective  those  candidates  must  be  excluded  that  can  not  guarantee  an  optimal  ratio  of  cost­benefit.  This  relationship  also  can  be  visualized  by  radar  charts:

97 

Balance 

Attributes Of Landscape  peculiarity  2  quota of an effective surface for agriculture  beauty  quota of woodland  diversity  quota of water area  1,5  touristic infrastructure  quota of area for settlement and traffic  formation of green and open  spaces  situation at adjoining places  historic elements 

1 

0,5  0 

quota of recreation area  diversity in land­use  diversity in fields 

­0,5  ­1 

deformation in stock 

structuring by groves 

­1,5 

deformation by specific land­use areas 

planting at the border of farmland (tree­covered) 

­2  condition of buildings 

diversity in production 

character of settlements 

quota of green area 

compound structure to other waters 

density of tracks across the fields 

openeing up shores  breadth of waters 

diversity of arboreal composition  diversity in the structure of stocks 

quota of endemic  quality of waters  trees  formation of banks  quota of dead­timber  morphology  intensity of use  density of ways through the woodland  formation of margins of woodland  accessibility of stock 

wilderness type 

Walderneuerungsgesellschaft 

LMBV

Fig. 2 Needs of the wilderness type in relation to aims of forestry  The chart shows the conflicting points in forestry decisions between one selected use­group and  two main protagonists in developing parts of the GEISELTAL as woodland.  5. Conclusion  This  study  demonstrates  that  rational  approach  in  decision­making  could  help  to  develop  and  evaluate  alternative  options  that  satisfy  and  concern  of  various  stakeholders.  It  also  proved  helpful as a platform for negotiation and reaching a solution, which is acceptable to all interest  groups in sustainable regional development. In the planning process  integrated requirements of  all  parties  proves  to  a  powerful  tool  in  development  of  options,  assessment  of  their  ecological  and  socio­economic  impacts,  evaluation  and  visualization  of  their  results.  It also  provided  stakeholders  the  possibility  to  visualize  their  preferences  through  radar  charts,  as  well  as  the  possibility of analysing their corresponding or conflicting positions.  Applications of these approaches help to find an answer to the question: What is sustainable and  acceptable?  The  developed  method  is  focussing  on  decision  support  for  Locating  Problems  in  suburban  development,  especially  in  the  sector  of  using  landscapes  for  recreation.  The  study  aims  on  testing a set of participatory methods to facilitate interaction between multiple actors. The goal is  generating a widely agreed strategy of neighbourhood sustainable planning as a first step in the  development of a system for suburban sustainability assessment.  The  requirements  on  a  Decision  Support  Tool  therefore  are  at  first  an  integrated  approach,  secondly a planning scale and thirdly the best use of available information about landscape. 

98 

In  terms  of  the  “balance  model”  the  aims  of  several  stakeholders  can  be  compared  and  the  correlation  to  functions  of  landscapes  is  obvious.  The  aforesaid  elements  for  a  vision  of  sustainable  development  may  already  prove  extremely  helpful  in  the  process  of  founding  a  system for sustainability assessment to better evaluate programmes, policies and plans.  Refer ences  FREEMAN, R. E. (1984) Strategic Management. A Stakeholder Approach, Boston.  GROSJEAN, G. (1986) Ästhetische Bewertung ländlicher Räume am Beispiel von Grindelwald,  Geographisches Institut der Universität Bern.  HERINGER, K. (1981) Die Eigenart der Berchtesgadener Landschaft. Ihre Sicherung und Pflege  aus landschaftsökologischer Sicht unter besonderer Berücksichtigung des Siedlungswesens und  Fremdenverkehrs, Diss. TU München.  LOBSINGER, M., EWALD, K.C. (2001) Die Landschafts­CD. Typisierung, Erhebung und  Darstellung, Landschaftsinventare.  SCHÜPBACH, B. (2000) Ein Vergleich zwischen landschaftsästhetischer Betrachtung und  ökologischer Bewertung. Dargestellt am Beispiel von vier Untersuchungsgebieten im  schweizerischen Mittelstand, Verlag Peter Lang, Bern u.a.  YU, K. (1995) Cultural variations in landscape preference: comparisons among chinese sub­  groups and western design experts, landscape and urban planning, 32, p. 107­126. 

Recenzent:  Mgr. Pavel RAŠKA  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

99 

MOŽNOSTI VYUŽITÍ ZAHRANIČNÍCH ZKUŠENOSTÍ Z  MEZINÁRODNÍCH PROJ EKTŮ S REVITALIZAČNÍ TEMATIKOU  THE POSSIBILITIES OF USAGE OF INTERNATIONAL EXAMPLES  WITH REVITALIZATION TOPIC FROM THE INTERNATIONAL  PROJ ECTS  Martin NERUDA, Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ  Fakulta životního prostředí UJEP, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem  [email protected] 

Abstrakt:  Příspěvek  vychází  z realizovaných  pracovních  mezinárodních  aktivit  autorů  zaměřených  na problematiku  revitalizace  a  rekultivace  území  po těžbě  uhlí  v rámci  mezinárodních  projektů  IBA,  REKULA,  REVITAMIN  a  READY.  Autoři  navštívili  uvedené  oblasti  po  těžbě  uhlí  v Německu a zúčastnili se konferencí a seminářů.  Abstract:  The  article  gives  the  basic  information  about  international  projects  aimed  to  the  area  of  revitalization  after  lignite  coal  mining  (project  IBA,  REKULA,  REVITAMIN,  READY).  The  authors made field trips to see these areas and they have been on conferences and workshops as  well.  Úvod  Na  podkladě  zahraniční  spolupráce  s Univerzitou  v Merseburgu  v letech  2005–2006  a  firmou  MBEG  (Montan  Bildungs­und  Entwicklungsgesellschaft  mbH)  v Thiesenu  a  firmou  LMBV  (Lausitzer  und  Mitteldeutsche  Bergbau  –  Verwaltungsgesellschaft)  bylo  uskutečněno  5  cest  do  Německa. Jednalo se o účast na závěrečných konferencích projektů EU INTERREG III B a II C  (projekty  IBA,  REVITAMIN,  READY,  REKULA).  Problematika  navazuje  na  řešený  projekt  MPSV 1J 056/05­2, proto byli řešitelé přizváni na jednání německými partnery.  1) Mezinárodní výstava „the Internationale Bauausstellung (IBA) Fürst­Pückler­Land“  Mezinárodní výstava  „the  Internationale  Bauausstellung  (IBA)  Fürst­Pückler­Land“  se  v letech  2000  –  2010  koná  v Lužici  (Braniborsku).  Je  to  více  než  jen  výstava,  jedná  se  o  program  zaměřený na budoucí využití bývalých hornických oblastí. Celkem 24 pilotních projektů se snaží  ekonomicky, kreativně a ekologicky  nastartovat požadované strukturální změny. Logo projektu  „see“ znamená odkaz na krajinu jezer v Lužicku, která je zde budována. See je německy jezero a  zároveň znamená sloveso „vidět“, což znamená dívat se na tuto oblast „novým pohledem“.  V Německu  mezinárodní  stavební  výstavy  tvoří  impulsy  v územním  rozvoji  už  přes  sto  let  a  vytvořily  znamenité  konstrukční  inovační  projekty.  V centru  pozornosti  byla  domácí  architektura. V období 1989 – 1999 to byl „IBA Emscher Park“, který byl poprvé zaměřený na  restrukturalizaci  celého  regionu,  oblasti  Emsch  v regionu  Porúří.  Byla  zde  vytvořena  „nová“  kulturní krajina.

100 

Tento přístup převzala i výstava „IBA Fürst­Pückler­Land“ na jihu Braniborska, kde je po dobu  trvání projektu hlavní pozornost věnována kulturní krajině.  V Lužici se muselo přemístit velké množství půdy z důvodů těžby a následně při rekultivacích.  Na  tomto  území  se  nacházela  v minulosti  palivo  –  energetická  základna  bývalé  Německé  demokratické  republiky.  Dnes  zde  nalezneme  oblast  s  největší  evropskou  přeměnou  krajiny,  dochází  tady  k velkým  krajinným  úpravám  terénu  a  tvorbě  nových  jezer.  Hledají  se  nové  perspektivy pro využití průmyslových budov, těžebních strojů a průmyslových areálů.  IBA  kombinuje  kreativní  a  technické  inovační  postupy,  konfrontuje  vědu  a  umění.  Vytváří  mezinárodní zájem o tuto oblast, a tím přináší nové ekonomické stimuly, zejména nová pracovní  místa.  IBA  asociace,  podporovaná  čtyřmi  okresy  Braniborska  a  městem  Cottbus  (Chotěbuz)  a  propagována spolkovou zemí Braniborsko, je srdcem sítě spojující řešitele projektu s německými  a mezinárodními experty zaměřenými na územní plánování. Tento cíl je realizován spoluprací s  univerzitami  a  fakultami,  při  setkáních  a  výměně  zkušeností  na konferencích  a  seminářích  a  odborných exkurzích.  Projekt je pojmenován po Hermannu Fürstovi von Pückler­Muskau. Jeho parky v Bad Muskau a  Branitzu  jsou do dnešní doby klenoty krajinné a  zahradní architektury  v celosvětovém  měřítku.  A  byl to právě on, kdo prosazoval otevřenost ke světu a k netradičním  myšlenkám při krajinné  architektuře.  IBA  pracuje  najednou  na  24  různých  projektech  lokalizovaných  na  8  místech  –  „krajinných  ostrovech“  a  jednom  „evropském  ostrově  –  Europainsel".  Tyto  „krajinné  ostrovy“  jsou  oblasti  s velmi specifickými podmínkami, kde probíhala po dlouhou dobu povrchová těžba.  Rekultivovaná krajina s nově vzniklými jezery spolu s průmyslovým charakterem Lužice vytváří  obrovský kreativní potenciál. IBA přiřadila každému „krajinnému ostrovu“ určitou myšlenku­  zaměření, které je podporované modelovými projekty.  Tedy  hlavním  záměrem  nebylo  vymyslet  něco  zcela  nového,  ale  spíše  objevit  další  možná  východiska  pro  tuto  oblast  s ohledem  na  historickou  hodnotu  území.  Což  přeneseně  znamená  nalézt  náměty  na  znovuvyužití  dané  lokality,  kterými  se  zvýší  atraktivnost  Lužice  a  které  přinesou nové ekonomické stimuly. (http://www.iba­see.de)  2) Projekt REVITAMIN  Projekt  REVITAMIN  spadá  pod  program  Evropské  unie  INTERREG  III  B  CADSES.  REVITAMIN  znamená  „Revitalisation  of  former  brown  coal  mining  areas“.  A  také  slovo  REVITAMIN je odvozeno od RE = obnovit, VITA = život a MIN = hornictví. Obojí má stejnou  myšlenku,  a  to  obnovu  a  trvale  udržitelný  rozvoj  životního  prostředí  a  životních  podmínek  v hornických  oblastech.  Do  projektu  je  zapojeno  18  partnerů  z tradičních  hornických  regionů  Německa,  České  republiky,  Slovenska,  Rakouska  a  Slovinska.  Mají  společnou  hornickou  minulost,  ale  liší  se  rozlohou,  geografickou  polohou  a  způsobem  narušení  krajiny.  Mimo  aktivních  dolů  jsou  zde  i  oblasti  již  rekultivované  nebo  ty,  na  kterých  rekultivace  probíhají.  Hlavním cílem projektu je nadregionální spolupráce a výměna zkušeností. Každý region usiluje  o  rozvoj  krajiny  spojený  s hospodářskou,  sociální  a  strukturální  přeměnou.  Výstupem  projektu  bude  formulování  nadnárodních  inovačních  metod  ochrany  a  obnovy  krajiny,  a  trvale  udržitelného rozvoje hornických regionů s ohledem na místní specifika.

101 

V rámci projektu byly  vytvořeny  pracovní skupiny  a k nim  přiřazeny řešené okruhy. Řešených  okruhů  bylo  pět:  management  projektu,  analýza  hornických  lokalit  a  vytvoření  nadnárodního  multikriteriálního rozhodovacího nástroje s využitím internetu pro hornické regiony (databanka),  vypracování nadnárodní revitalizační strategie pro hornické regiony, plánovací studie pro jednu  hornicky  využívanou  lokalitu,  vytvoření  nadnárodní  informační  a  kooperační  sítě  pro  hornické  regiony.  Témata se navzájem prolínala, a tudíž výsledky již nejsou striktně rozdělené. Úkoly se společně  řešily  při  workshopech  a  vzájemných  setkáních.  Důležité  bylo  vypracování  a používání  efektivních  pracovních  prostředků,  jako  jsou  kontrolní  seznamy,  evidenční  listy  a  vzoru  formulářů.  Ty  sloužily  k provádění  datových  rešerší  a  k porovnání  zveřejněných  výsledků.  Do  projektu  byli  také  zapojeni  experti  z partnerských  regionů,  kteří  mají  rozsáhlé  zkušenosti  z revitalizace hornických oblastí. Průběžné výsledky projektu byly pravidelně konzultovány, aby  mohla  být  doporučení  expertů  využita  pro  další  řešení.  Výsledky  byly  taktéž  prezentovány  na  konferencích  a  jsou  k dispozici  jako  podrobná  dokumentace  s multikriteriálním  rozhodovacím  nástrojem  a  různými  databázemi  na  internetových  stránkách www.revitamin.net.  Důležité  byly  vzájemné  návštěvy  partnerů,  které  přispěly  k poznání  odlišností  jednotlivých  regionů,  a  k rozšíření obzorů pro řešení vlastních problémů.  Během  trvání  projektu  byly  shromážděny  informace  o  hospodářských,  sociálních  a  infrastrukturálních charakteristikách a  vnitřních potenciálech zúčastněných  hornických regionů,  z kterých  byly  vypracovány  silné  a  slabé  stránky  regionů.  Mimoto  jsou  k dispozici  nástroje  územního  plánování,  strategie  regionálního  rozvoje  v hornických  regionech.  Zajímavé  využití  bývalých  hornických  oblastí  tvoří  naučné  a  turistické  stezky.  Příklady  možného  využití  těchto  oblastí  s různou  historií  a  regionálním  charakterem  představují  nápady  pro  další  regiony,  které  hledají pro své oblasti možnosti využití.  Důležitým  výstupem  je  vytvoření  multikriteriálního  rozhodovacího  nástroje  s informační  databází. To usnadní výběr vhodných revitalizačních opatření v hornických oblastech a stimuluje  rozhodovací  procesy  ke  znovuoživení  území.  Databáze  s rozhodovacím  nástrojem  jsou  k dispozici  na  webové  adrese  projektu.  Databáze  obsahuje  kontakty  partnerů,  informace  o  těžbách v jednotlivých regionech, územním plánování a regionálním rozvoji, ale také historicky  cenné údaje o hornictví a příklady „Good practice“ již uskutečněných rekultivací. Rozhodovací  nástroj umožňuje provádění regionálních analýz hornických oblastí a výběr opatření k potlačení  možných  konfliktů.  Kostra  evidence  údajů  je  tvořena  zadávacími  moduly,  kde  jsou  nezbytné  informace  pro  odbornou  analýzu  regionu.  V jednoduchých  kontrolních  seznamech  je  obsažen  metodický  návod  k této  regionální  analýze.  Obsahují  kriteria  a  indikátory,  které  popisem  příslušných  charakteristik  stanoviště  a  chráněných  území  ovlivňují  volbu  revitalizačních  postupů.  Při  využití  relevantních  hodnotících  kritérií  se  můžou  posoudit  možnosti  využití  území  a  zda  vybraná rekultivace je zde vhodná. S využitím praktických příkladů uvedených v projektu, může  uživatel  porovnat  svojí  situaci  s dalšími  hornickými  regiony.  Rozhodovací  nástroj  může  být  dodatečně rozšířen o nové lokality, a tak zlepšit hodnotící postupy širší datovou oblastí.

102 

Územní  plánování  a  regionální  rozvoj  se  v jednotlivých  partnerských  zemích  liší.  Některé  přístupy je možné definovat globálně. Jsou to zejména:  1)  Úspěšný regionální rozvoj oblastí po těžbě vyžaduje jasný a věrohodný plán.  2)  V regionech  s velkoplošnou  těžbou  (Německo,  Česko)  je  nutné  v územním  plánu  zohlednit regionální a nadregionální využití území a z toho plynoucí konflikty.  3)  Multifunkční využití objektů přináší zlepšení ekonomické situace.  I přes rozdílné podmínky v regionech došlo mezi partnery ke shodě, že pouze společný  konsenzus mezi hornictvím, obcemi a regionálním managementem umožní trvalý rozvoj kulturní  krajiny.  Strukturální  změny  přinášejí  potřebu  příměstské  rekreace  a  turistického  využití  území  pro všechny  hornické  regiony  v  Evropě.  Důležité  je  zachování  historicky  cenných  hornických  reliktů  a  jejich  zahrnutí  do  koncepce  využití  území.  Propagace  a  vystihnutí  jedinečností  hornických regionů je prvořadým úkolem. To souvisí se zřizováním informačních a turistických  center s nabídkou volnočasových aktivit.  Byla  vypracována  rovněž  plánovací  studie  a  v ní  strukturální  rozvojová  koncepce  s možnými  vzory  využití  vymezené  hornické  lokality.  Tato  koncepce  vytváří  základní  podmínky  pro  další  komunální  a  regionální  aktivity  k přípravě  investičních  opatření.  Byla  vybrána  oblast  Deuben  v německém  hnědouhelném  revíru  Zeitz  –  Weisenfels,  kde  stojí  úpravna  uhlí  a  nachází  se  zde  mnoho  starých  těžebních  ploch.  Zavalené  vyrubané  prostory  a  jezera  tvoří  cenné  krajinné  plochy.  Základem  pro  další  rozvoj  je  vytvoření  „uzlového  bodu  aktivit  ve  venkovském  území/  pohornické krajině“. Hlavní  myšlenkou pro stimulaci turistického ruchu je vytvoření „brány do  budoucí hornické krajiny“. Podporované směry rozvoje v této lokalitě jsou stimulace průmyslu,  řemesel, zemědělství, rozvoje vesnice, cestovního ruchu a turistiky.  Rovněž využití obnovitelných zdrojů energie  je podporováno. Staré hornické  lokality poskytují  možnosti  využití  geotermální  energie.  Využití  biomasy  od  zemědělců  je  také  zajímavou  možností výroby elektrické energie.  Během  trvání  projektu  REVITAMIN  byla  do  řešení  zapojena  i  Fakulta  životního  prostředí  Univerzity  J.  E.  Purkyně  v Ústí  nad  Labem.  Zástupci  fakulty  se  zúčastnili  několika  konferencí  projektu  Revitamin  v roce  2006  a  letní  rekultivační  školy  „Sommer  akademie“  2005  a  2006  v Německu. Měli možnost vidět příklady rekultivací ve středním Německu a využít náměty pro  formulování  východisek  řešeného  projektu  VaV  Ministerstva  práce  a  sociálních  věcí  s názvem  „Zkušeností z využití antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“, 1J 056/05­2.  Projekt  REVITAMIN  navazuje  na  podobně  zaměřené  projekty  programu  INTERREG  II  B CADSES, který se nazývá REKULA (Restrukturalizace kulturních krajin) a READY (Sanace  a  rozvoj  v hornických  regionech).  Pro  řešitele  všech  tří  projektů  existuje  nyní  šance  spojit  se  dohromady  a  vzájemně  si  vyměnit  zkušenosti  a  znalosti.  (Závěrečná  dokumentace  projektu  REVITAMIN, MBEG Montan Bildungs­und Entwicklungsgesellschaft mbH, Theisen, 2006)  3) Projekt READY  Cílem projektu je sanace a rozvoj v hornických regionech. Projekt byl řešen od prosince 2003 do  listopadu 2006.  Projekt vznikl z důvodu pomoci malým městům v procesu restrukturalizace po  ukončení hornické činnosti. Předchůdcem projektu READY byl INTERREG II C projekt REVI.

103 

Cílem REVI bylo nalézt technické způsoby využití bývalých těžebních oblastí. Výsledky tohoto  projektu ukázaly potřebu definice konceptů revitalizace a rozvoje a jejich uplatnění u hornických  měst. Proto partneři projektu REVI požádali Leibnitz­Institut für ökologische Raumentwicklung  (IOER)  v Drážďanech,  aby  připravil  takovýto  projekt.  IOER  měl  již  zkušenosti  s projektem  FOCUS INTERREG II C. Všichni zúčastnění se shodli na nutnosti přípravy společného postupu  pro rehabilitaci a rozvoj hornických oblastí. Partneři jsou z členských států Evropské unie, ale  i  mimo EU. Mají zájem překonat nevýhody v rozvoji způsobené dlouholetou hornickou činností.  Mezi partnery projektu patří 18 hornických měst a regionů v 6 státech, 1 ministerstvo, 2 vědecké  instituce  a  1  soukromá  firma.  V partnerských  městech  je  hornictví  v útlumu  nebo  již  bylo  ukončeno. Města mají 4 společné charakteristiky:  1)  Problémy  měst  nemají  prioritu  ve  vládní  politice  (nedostatek  konceptů,  nástrojů  a  finanční pomoci).  2)  Investoři hledají nové regionální perspektivy.  3)  Ve většině případů jsou města situována v okrajových regionech.  4)  Města  jsou  malá  nebo  středně  velká.  Na  základě  výsledků  projektu  REVI,  který  také  vedlo město Oelsnitz, bylo prvním krokem projektu READY vytvoření sítě německých  a českých měst, která se postupně rozšířila na evropská hornická města.  Cílem projektu je zlepšení konkurenční schopnosti hornických měst a regionů:  1)  Zabezpečit  stimulaci  strukturálních  změn  zúčastněných  hornických  měst,  a  to  přes  uplatňování nových perspektivních řešení, spolupráci a přípravu na investice.  2)  Iniciování  mezinárodní  spolupráce,  společné  práce  a  řešení  problémů.  Regionální  a  národní  investoři  se  mohou  učit  ze  zkušeností  jiných  a  vyměňovat  si  mezi  sebou  znalosti.  3)  Zvyšovat  povědomí  a  politickou  pozornost  hornických  měst  a  regionů.  Zejména  lobování,  v dobrém  smyslu  slova,  pro  zajištění  potřeb  hornických  měst  a  pro  lepší  získávání  národních a  mezinárodních dotačních titulů. Stejně tak diseminace  výsledků  projektu  pomůže  zvýšit  povědomí  o  regionech,  kterým  hrozí  v budoucnosti  úpadek.  (http://www.ready­network.de)  Závěr   Spolupráce  s Univerzitou  v Merseburgu umožnila řešitelům projektu MPSV 1J 056/05­2 získat  údaje o dosažených výsledcích v oblasti rekultivací a revitalizací v pohornické krajině Německa.  Jedná  se  o  využívání  území  zejména  na  rekreační,  zemědělské  a  další  aktivity.  Získané  zkušenosti jsou cenné pro plánování rekultivací a revitalizací v severních Čechách.  Článek byl zpracován za podpory projektu VaV MPSV 1 J 056/05­2 „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.  Literatura  SINE (2006) Závěrečná dokumentace projektu REVITAMIN, MBEG Montan Bildungs­und  Entwicklungsgesellschaft mbH, Theisen  http://www.iba­see.de  http://www.revitamin.net  http://www.ready­network.de  Recenzent:  RNDr. Milan JEŘÁBEK,Ph.D.  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

104 

ANTROPOGENNĚ ZATÍŽENÁ KRAJ INA SEVERNÍCH ČECH  THE ANTHROPOGENICALLY BURDENED LANDSCAPE IN  NORTHERN BOHEMIA  Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ, Josef SEJÁK, Martin NERUDA, Petr VRÁBLÍK  Fakulta životního prostředí UJEP, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem,  [email protected], [email protected] 

Abstrakt  Podkrušnohoří  tvoří  znatelnou  část  území  České  republiky  a  představuje  typickou  industriální  krajinu. Jedná se o okresy Chomutov, Most, Teplice a Ústí n. L., kde došlo k rozvoji chemického  a energetického průmyslu, stejně tak  jako zde  byly otevřeny rozsáhlé povrchové doly  na těžbu  hnědého uhlí. V současnosti  zde dochází  k útlumu těžby a provádí se rekultivace a revitalizace  území.  Abstract  The  industrial  landscape  in  the  foothills  of  Ore  Mountains  represents  a  significant  part  of  the  territory in the Ústí region. This particularly concerns the area of the Chomutov, Most, Teplice  and  Ústí  nad  Labem  districts,  where,  apart  from  development  of  the  chemical  and  energy  industries a further burden is the mining of brown coal (lignite) by open cast mining. Following  the cessation of mining the territory is gradually being renewed, reclaimed and revitalised.  Klíčová slova:  Industriální krajina, antropogenní  zátěž, rekultivace, revitalizace  Key words: Industrial landscape, anthropogenic burden, reclamation, revitalisation  Aim  Since  the  nineties  researchers  at  the  Faculty  of  the  Environmental  Studies  University  of  J.  E.  Purkyně  in  Ústí  nad  Labem  have  been  occupied  with  the  problems  of  the  region,  which,  following brown coal (lignite) mining, is dominated by the renewal of a degraded and devastated  territory  and  its  reclamation  and  revitalisation.  One  of  the  projects  is  in  the  group  of  projects  called  “Science  and  Research”  No.  1  J  056/05­2  with  the  name  “Experiences  from  Using  an  Anthropogenically  Afflicted  Landscape  for  the  Rural  Development  Strategy”,  which  is  the  subject of this contribution.  Introduction  The twentieth century  in the Ore  mountains  foothills can  be characterised as a period  in which  there  was  vigorous  industrial  development,  in  particular  in  the  power  and  chemical  industries.  The precondition for the large concentration of industrial production in this area was the mining  of brown coal.  In the North Bohemian  brown coal  basin coal  mining, especially the surface  form,  became the  preferred strategic branch in the second half of the century. It left  behind it extensive marks on  the landscape.  North Bohemia,  in particular the districts Chomutov, Most, Teplice and Ústí  nad  Labem,  is  an  area  that  since  the  ‘50’s  has  had  an  increased  environmental  burden  as  a  result  of  human

105 

intervention. Brown coal mining disturbed an area of roughly 260 km 2 . This was manifested in  the  degradation  and  devastation  of  the  pedosphere,  atmospheric  burdens,  changes  to  the  hydrological regime and the destruction of ecosystems and their functions.  Anthropogenic  activities  were  reflected  in  the  violent  interventions  into  the  landscape,  agricultural  land  sequestration.  120  villages  were  wiped  out  along  with  a  number  of  industrial  and  agricultural  buildings  and  other  elements  of  the  technical  infrastructure.  The  mercenary  approach  when  building  the  state’s  fuel­energy  base  in  the  Chomutov­  Ústí  area,  was  accompanied by the devastation of a part of the rural area, the sequestration and degradation of  land, climate changes, imission burdens, changes to the settlement structure and a worsening in  the local inhabitants’ state of health and environment  Intensive agriculture, the high proportion of ploughed agricultural land and the concentration of  agricultural  production  into  large  farming  enterprises  –  departmental  enterprises  of  state  farms  with  a  region­wide  character  in  the  area  of  interest,  meant  that  copses,  ridges  and  bogs  disappeared  from the  landscape as natural  habitats. These  had an eco­stabilisation  function and  contributed  to  increasing  biodiversity.  As  a  result  of  the  increased  burden  on  the  environment  there was a reduction in natural soil fertility, a drop in the soil’s water retention, an increase in  the threat of erosion and worsening water quality. For a long time the extra­production function  of agriculture was ignored in this area.  The  anthropogenic  burden  negatively  affected  the  inhabitants’  health  status  and  that  of  forests  and agricultural growth; it has a role in the region’s unfavourable social and ethical climate.  The  problems  of  the  industrial  landscape  in  Northern  Bohemia  must  be  resolved  in  a  comprehensive manner and the afflicted area revitalised.  Methods  Carrying out an analysis and quantification of reclamations  in the North Bohemian  brown coal  basin, compiling overviews of reclamations completed by 2004 and an overview of the planned  reclamations by district that will be completed in the period 2004 – 2020.  The next part, aimed at the large­scale research faculty locality devastated by mining activities.  This  is  a  locality  in  the  Ore  Mountains  foothills  close  to  the  town  of  Bílina,  the  Radovesická  spoil bank, the largest external spoil bank in the Czech Republic.  The monitoring is aimed at quantifying the burden as a consequence of mining and assessing the  approaches  when  renewing  the  territory  after  brown  coal  mining  and  the  possibilities  for  revitalising the territory. Further an appraisal of the natural conditions was carried out as was an  evaluation  of  the  non­traditional  usage  of  the  territory  in  the  framework  of  the  other  reclamations.

106 

Results  An overview of the reclamations carried out in the North Bohemian brown coal basin.  Tab.1 Reclamations in the coal basin completed by 31. 12. 2003  Agricultural  Forestry  Hydrological  Other   Total 

ha  Ústí region  Teplice­  Bílina region  Most region  Chomutov  region  North  Bohemian  brown  coal  basin total 

1197,08  571,82 

613,16  1085 

20,30  89,57 

43,30  141,6 

1873,8  1888 

1268,2  797,13 

2269,9  104,95 

121,24  21,40 

1093,6  57,97 

4753  981,45 

3834,27 

4073 

252,51 

1336,51 

9496,3 

By the end of 2003 were completed reclamations in the area of 9496.3 ha. Forestry  (43%) and  agricultural (40.4 %) reclamations dominated. 

ha 

Tab. 2 Reclamations in the coal basin – expected completion in the period 2004 ­2020  Agricultural  Forestry  Hydrological  Other   Total 

Ústí region  Teplice­  Bílina region  Most region  Chomutov  region  North  Bohemian  brown  coal  basin total 

59,79  339,59 

674,4  779,78 

257,29  28,47 

146,78  436,28 

1138,26  1584,12 

568,11  801,19 

1468,1  799,89 

411,04  0,13 

1311,2  256,38 

3758,4  1857,6 

1768,7 

3722,13 

696,93 

2150,66 

8338,4 

By  2020  a  total  of  8 338  ha  are  planned  for  renewal  following  mining.  The  structure  of  reclamations  completed  in  the  period  2004  ­2020  will  be  different,  forestry  reclamations  will  dominate with 44,6 %. However other forms of reclamation will take second place with 25,8 %,  and  agricultural  reclamations  will  make  up  21,2  %  and  the  proportion  of  hydrological  reclamations will increase in significance to 8,4 %.  In all it is assumed that, of the reclamations, there will be 6,5 % increase in agricultural land and  that in the categories of agricultural and forestry land and water surfaces 10,3 % will come from  land that has been reclaimed following mining. The increase in the category water surfaces, by  949 ha, about 17 %, is  significant. In the  stage  following 2020  a  further 10 600  ha  is  likewise  expected.  The proportion of reclaimed land, which will be at least 28 434 ha, will be close to 17 % in the  basins  of  the  Chomutov,  Most,  Teplice  and  Ústí  n.L.  districts.  In  the  Most  district  alone  reclaimed land will be 25,3 % of the district’s total area.

107 

The large extent of reclaimed areas in the anthropologically afflicted territories of the basins of  Ore  Mountains  foothill  districts  requires  support  for  the  revitalisation  of  the  degraded  areas,  increasing species diversity by reintroducing the original plant species and, above all, using the  agricultural and forestry areas for cultivating fast growing tree species for energy usage.  Radovesická spoil bank  A  specifically  monitored  recent  formation  where  the  Faculty  is  carrying  out  research  is  the  largest external spoil bank in the Czech Republic – the Radovesická spoil bank. In this locality,  which  is  connected  to  the  Czech  Central  Mountains  Protected  Landscape  Area  and  forms  a  significant anthropogenic formation in the Teplice district. ´The manner and extent of renewing  the  territory  is  being  monitored.  From  1969  to  2003  about  1  million  tonnes  of  material  were  deposited in the area of the former Radovesický valley from the overburden of the Bílina Quarry  coal seam. The overall  land appropriation  for the external spoil  bank  is 1100 ha. Basic data on  the reclamation of the Radovesická external spoil bank are in the tables 3­6.  Tab. 3 Reclamations completed at the Radovesická spoil bank by 2002 in ha and %  Forestry  Other  Agricultural  Hydrological  Completed  reclamation  reclamation  reclamation  reclamation  reclamation  206,08  13,88  448,81  0  668,77  30,8 %  2,1 %  67,1 %  0  100 %  Agricultural land makes up the largest proportion of completed reclamations.  Tab. 4 Reclamations underway on the Radovesická spoil bank as of  31. 12. 2002 in ha and %  Forestry  Other  Agricultural  Hydrological  Total  Underway  reclamation  reclamation  reclamation  reclamation  reclamation  298,67  207,64  15,64  14,46  536,41  55,7 %  38,7 %  2,9 %  2,7 %  100 %  Forestry and other make up the largest proportion of reclamations underway.  According  to  the  elaborated  balance  sheets  for  the  reclamation  area  in  the  Radovesická  spoil  bank  area  and  its  surroundings  it  is  assumed  that  all  of  the  subsequent  reclamations  will  be  started by 2012. Their absolute value and structure is given in Tab. 5.  Tab. 5 Expected structure of the territory after completing the reclamation (in ha, %).  Forestry  reclamation  738,95  38,76 % 

Other  reclamation  563,52  29,55 % 

Agricultural  reclamation  580,05  30,42 % 

Hydrological  reclamation  24,16  1,27 % 

Total  1906,68 ha  100 % 

The actual character of the recent for mation  The  Radovesická  spoil  bank  area  is  one  of  the  recent  formations  that  have  arisen  on  areas  directly influenced by mining and can be characterised as:

108 

  An extreme habitat with an unproductive and unstable ecosystem.    Soil cover  in the  initial stage of development dominated by  inorganic components with  a  minimum of organic material and thus biogenic elements.    An absence of biota, the later initial plant, microbial and animal communities.    Extreme pedological and hydropedological characteristics.    A  territory  with  an  absence  of  biota,  later  with  the  initial  forms  of  plant,  microbial  and  animal communities.    The  spoil  forms  a  pedogenic  substrate  and  its  primary  transformation  into  slightly  productive soil in the initial stage is underway.    There are changes in the geomorphological conditions (erosion, surface settling).    It is essential to cover the spoil with topsoil or organic or industrial compost or marl.  Proposal for modifying the approaches to reclamation for the spoil bank  The proposal for reclaiming the spoil bank emphasises the importance of forestry reclamation for  integrating  the  entire  body  into  the  surrounding  landscape.  Forestry  reclamations  have  been  newly classified – group plots which assumes an opening up of the forest vegetation with open  spaces (natural meadows) as it is in the surrounding landscape.  It also reinforces the importance of retaining rainfall on the spoil bank’s areas by forming water  bodies (rain ponds).  Proposals  for  supplementing  the  reclamation  approaches  for  large­scale  areas  devastated  by  mining activities  The main concerns when renewing a landscape disturbed by mining activity are:    Establishing working ecosystems (with a long­term character).    Renewing the historical continuity and re­establishing valuable ecosystems typical for the  Ore Mountains foothill area (e.g. steppe areas, wetlands, solonchaks).    Strengthening the landscape’s ecological stability.    Improving the soil’s infiltration abilities.    Supporting the working of the territorial system of ecological stability (TSES).    Propose  new  comprehensive  methods  for  people  to  use  the  landscape  (recreation,  sport,  tourism, nature trails, entrepreneurial activities)  Non­traditional  territorial  usage  following  reclamation  in  the  framework  of  the  other  reclamations  When renewing the landscape in the category of “other reclamations”  the main concerns  are:    Other  public  greenery  for  quiescent  recreation  (for  rambling,  cycling  and  short­term  recreation).    Other public greenery for sporting activities.    Other public greenery for nature conservation – local biocorridor, TSES.    Other reclamation for communications and industrial usage such as service roads.    Renewing defunct parts of municipalities.    Farming tourism and horse riding.    Creating nature trails and cycle paths.

109 

  Creating the conditions for fishing and hunting, building campsites.    Creating sports areas, building shooting ranges, the possibilities of developing motocross,  autocross and paintball.  Conclusion  As a result of the  large­scale opencast  mining activities  not only  was the  landscape and  nature  devastated, but there was also the eradication of  settlements,  industrial enterprises, agricultural  areas, water courses and even historical and cultural monuments.  The  territory’s  redevelopment  is  based  on  the  mining  act  and  reclamation  is  being  realised.  Reclamation has been going on  in Ore Mountains foothills  for more than 50  years. During this  period there have been various methods for renewing the landscape, from simple reclamation to  significant  technical  works  –  such  as  the  reclamation  of  the  Radovesická  spoil  bank.  Renewal  does not just mean fulfilling the ecological values and the aesthetic of the landscape but it must  gradually ensure that people return to the area.  The concept currently being promoted is to renew the functions in the territory with the aim of  achieving  a  harmonised,  balanced  landscape  that  will  also  meet  the  socio­economic  functions  (recreation, sport, business activities).  Článek byl zpracován za podpory projektu VaV MPSV 1 J 056/05­2 „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.  Literature  KOLEKTIV (2002) Rekultivace Radovesické výsypky po ukončení provozu. Aktualizace studie.  Technická zpráva R­Princip Most s.r.o.  NERUDA M., VRÁBLÍK P. (2000) Hydrologické poměry výsypky Václav v Křinci u Duchcova ,  Acta Universitatis Purkynianae, Studia oecologica X, s. 81­84, Univerzita J. E. Purkyně, Ústí  nad Labem.  FARSKÝ M., NERUDA M. (2001) A reclamation of the Landscape in North Bohemia Lignite  Basin. E+M Ekonomie a Management. Technická univerzita v Liberci.  VALEŠ J. A KOL. (2004) Koncepce řešení ekologických škod vzniklých před privatizací  hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji. Výzkumný ústav  hnědého uhlí a. s. Most.  VRÁBLÍK P., JENIŠTA J., ŠVEC J. (2004) Studium revitalizačních postupů. Konference  Monitorovanie a hodnotenie stavu životného prostredia V. Fakulta ekológie a  environmentalistiky Technická univerzita vo Zvolene  STAV ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V JEDNOTLIVÝCH KRAJÍCH ČR V ROCE 2004­  ÚSTECKÝ KRAJ, Krajský úřad Ústeckého kraje, 2005 

Recenzent:  Doc., Ing. Miloslav ŠOCH, CSc.  Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice

110 

ZKUŠENOSTI Z VYUŽITÍ BÝVALÉ STROJ NÍ HALY PFÄNNERHALL V  OBLASTI GEISELTAL U LIPSKA  REVITALISIERUNG VON SACHZEUGEN AUS DEM BERGBAU.  ERFAHRUNGEN DER NEUNUTZUNG DER ZENTRALWERKSTATT  PFÄNNERHALL IM BRAUNKOHLEGEBIET GEISELTAL  Renate PATZ  Hochschule Merseburg (FH), Prorektorat für Forschung, Wissenstransfer und Existenzgründung  renate.patz@hs­merseburg.de 

Abstrakt  Začátek  devadesátých  let  minulého  století  přinesl  ukončení  těžby  hnědého  uhlí  a  zastavení  továren  na  výrobu  briket  ve  středoněmeckém  uhelném  revíru.  Vznikla  tak  otázka:  zbourat  výrobní  zařízení  a  tovární  haly  nebo  vymyslet  další  možnosti  jejich  využití?  Zpravidla  bylo  rozhodnuto  ve  prospěch  demolice.  U  objektů,  které  zůstaly,  se  hledají  cesty  jejich  opětovného  využití.  Příkladem  může  být  strojní  hala  bývalé  továrny  na  brikety  Pfännerhall  v Geiseltalu  u  Lipska.  Zkušenosti  tohoto  projektu  ukazují,  že  existuje  šance  na  uchování  průmyslových  objektů. Je ale nutné nalézt nové formy využití, a to nejde bez zainteresovaných „dobrovolníků“,  kteří tomu věnují mnoho času a úsilí.  Abstract:  One  of  the  fundamental  questions  in  the  context  of  the  end  of  lignite  mining  areas,  the  decommission of power plants, briquette plants in the Central German brown coal region at the  beginning  of  the  90 th  of  the  last  century  was:  May  be  there  a  future  for  the  old  plants,  it  is  possible to reconstruct them or has to demolish them?  In  most  cases  decided  in  the  Geiseltal  to  demolish  them.  Nevertheless,  in  recent  time  those  projects and initiatives are getting growing interest and attention, whose commited to save such  facilities and found new uses for them. Thus it is of interest, which concepts and experiances had  those acteurs on their way of changing the use of old industrial buildings. Such an example is the  repairing hall of the former briquette plant Pfännerhall in the Geiseltal­region.  Zusammenfassung:  Mit dem Ende des Braunkohlebergbaus, der Stillegung von Brikettfabriken, generell nahezu aller  Produktionsanlagen  im  Mitteldeutschen  Braunkohlerevier  Anfang  der  neunziger  Jahre  des  vergangenen Jahrhunderts stand für diese nicht mehr benötigten Einrichtungen und Anlagen die  Frage: Abriß oder Erhalt?  In  der  Regel  wurde  zugunsten  des  Abrisses  entschieden.  Derzeit  erleben  gerade  diejenigen  Initiativen und Projekte, die sich für den Erhalt und eine Neunutzung engagierten, zunehmendes  Interesse  und  Akzeptanz.  Die  Zentralwerkstatt  der  ehemaligen  Brikettfabrik  Pfännerhall  im  Geiseltal  ist ein  solches Beispiel. Erfahrungen dieses Projektes zeigen: Chancen  für den Erhalt  einstiger  Industrieobjekte  eröffnen  sich  über  nicht  klassische  Nutzungen.  Der  Erfolg  wird  in  erster Linie durch die Akteure bestimmt, die Menschen, die sich dieser Projekte annehmen.

111 

Klíčová slova:  těžba hnědého uhlí, revitalizace, střední Německo, bývalá briketárna Pfannerhall  Key words: lignite mining, revitalization, central Germany, Pfannerhall former briquette plant  1. Braunkohlebergbau im Geiseltal  Das Geiseltal (vgl. Bild 1), 20 km südlich der Stadt Halle/Saale bzw. 30 km östlich von Leipzig  gelegen, ist eine Region in Mitteldeutschland, in der 300 Jahre Braunkohlebergbau tiefe Spuren  hinterlassen  hat.  Die  Lagerstätte  Geiseltal  ist  eines  der  bekanntesten  Braunkohlevorkommen  Deutschlands,  bekannt  durch  die  große  Kohlemächtigkeit  bis  zu  120 m,  den  großen  Lagerstätteninhalt  und  die  sehr  vielen  Funde  von  Fossilien  (KNOCHENHAUER  2002).  Das  außerordentlich  günstige  Verhältnis  1  :  1  von  Abraum  zu  Kohle,  insgesamt  wurden  1,43  Milliarden t Rohbraunkohle gefördert, dazu mußten 1,43 Milliarden m 3  Abraum bewegt werden,  war  ein  maßgebender  Faktor,  daß  sich  Mitteldeutschland  seit  Ende  des  19.  Jahrhunderts  von  einer  einst  agrarisch  geprägten  zu  einer  Industrielandschaft  wandelte,  daß  sich  hier  im  20.  Jahrhundert  an  den  nahe  gelegenen  Standorten  Leuna  und  Schkopau  die  Chemieindustrie  ansiedelte.  Das  Ende  der  Kohlevorräte,  damit  auch  das  Ende  des  Bergbaus  am  Ausgang  des  20.  Jahrhunderts,  beschleunigt  noch  durch  die  politische  Wende  in  der  ehemaligen  DDR,  markiert  den  Anfang  einer  neuen  Epoche.  Die  hinterlassene  Bergbaufolgelandschaft,  in  der  16  Orte  wegen  der  Kohle  weichen  mußten,  ist  eine  gestörte  Landschaft  mit  Kippen,  Halden,  Tagebaurestlöchern,  zum  Teil  hochbelastet  durch  die  verkippten  Rückstände  der  Chemiebetriebe,  ist  eine  Landschaft  mit  stillgelegten  Tagebaugeräten,  Kraftwerken,  Brikettfabriken,  Produktionsanlagen  auf  Altindustriestandorten.  Eine  solche  Landschaft  sich  selbst  überlassen,  dies  ist  in  einer  dicht  besiedelten  Region  eine  nicht  vertretbare  Option.  Im  Geiseltal betrifft dies ein Areal von 98.000 ha (REDLICH, KÜHN  1997). Einige tausend Menschen,  viele davon einst im Bergbau beschäftigt, fanden damit noch für eine gewisse Zeit Arbeit beim  Rückbau der Altanlagen, bei der Sanierung und Rekultivierung.  Mit  der  Braunkohlesanierung  wird  eines  der  größten  Umweltprojekte  Deutschlands  realisiert.  Aus  Bergbauregionen  entwickelt  sich  eine  Seenlandschaft.  So  ensteht  im  Geiseltal  der  flächenmäßig  größte  künstliche  See  Deutschlands  mit  einer  Wasserfläche  von  18,9  km 2 .  Als  Projektträger  und  Unternehmen  des  Bundes  ist  die  LMBV,  die  Lausitzer  und  Mitteldeutsche  Bergbau­Verwaltungsgesellschaft  mbH  für  die  Sanierung  der  stillgelegten  Braunkohletagebaue  und  Veredelungsanlagen  sowie  ihre  nachfolgende  Verwertung  ­  in  der  Regel  durch  Verkauf ­  verantwortlich  (LMBV  2002).  Einerseits  sollen  sich  so  die  Sanierungskosten  amortisieren,  andererseits soll eine wirtschaftliche, ökologische und soziale Wiederbelebung dieser Regionen  induziert werden.  2.  Die  Zentralwer kstatt  der  ehemaligen  Brikettfabrik  Pfännerhall  im  Geiseltal.  Rahmenbedingungen für der en Erhalt  In  diesem  Kontext  stand  die  Brikettfabrik  Pfännerhall.  1911  in  Betrieb  genommen,  nach  80  Produktionsjahren  1992  als  letzte  von  einst  8  Brikettfabriken  im  Geiseltal  stillgesetzt.  Zum  Fabrikkomplex  zählte  die  1918  errichtete  Haupt­  bzw.  Zentralwerkstatt,  synonym  wurde  auch  die  Bezeichnung  Maschinenhalle  Pfännerhall/Braunsbedra  verwendet.  1994  wurde  die  Brikettfabrik  abgerissen,  auch  die  Zentralwerkstatt  stand  auf  der  Sprengliste.  Daß  die  alten,  abgenutzten,  desolaten  Gebäude  erhaltenswert,  sogar  für  künftige  Ansprüche  weiterhin  nutzbar

112 

seien,  schien  illusorisch,  widersprach  dem  Zeitgeist.  Für  den  Erhalt,  erst  Recht  eine  Rekonstruktion  gab  es  vor  Ort  kein  Verständnis,  vielmehr  Gegenwehr,  Vorbehalte  und  den  Vorwurf der Mittelverschwendung. Letztlich ist dies sogar logisch und konsequent. Hinsichtlich  der  wirtschaftlichen  Effizienz  würde  diese  Werkstatthalle  im  Vergleich  zu  neu  errichteten  Zweckbauten  immer  unterlegen  sein.  Es  gab  weder  Vorstellungen,  wie  solch  ein  Gebäude  sinnvoll  und  wirtschaftlich  zu  nutzen  sei  noch  jemanden,  der  Interesse  am  Erwerb  und  einer  Nutzung der Halle äußerte, weder die Kommunen, noch sonstige Institionen, Unternehmen oder  private  Personen.  Zudem  eröffneten  sich  im  Umstrukturierungsprozeß  nach  der  politischen  Wende Anfang der 90er Jahre vollkommen  neue  Perspektiven. Es sprach somit eigentlich alles  dafür,  das,  was  technologisch  überholt  und  ohnehin  bereits  außer  Betrieb  war,  abzureißen  und  damit  Raum  zu  schaffen  für  neues.  J.W.  von  Goethes  Ausspruch  „Zu  vieles  geht  der  Welt  verloren,  nur  weil  die  Menschen  es  zu  schnell  verloren  geben.“  besitzt  offenbar  immer  noch  Gültigkeit.  Für  eine  Alternative  zum  Abriß  brauchte  es  folglich  starke  Impulse,  Argumente  und  Akteure.  Impulse  können  von  Innen,  von  den  Menschen  vor  Ort  kommen,  sofern  es  eine  überdurchschnittliche  Verbundenheit  mit  einem  Objekt  gibt.  Die  Wahrscheinlichkeit  war  hier  jedoch als sehr gering einzuschätzen. Die vorausgegangenen, teilweise belastenden Erfahrungen  des  Arbeitslebens  in  den  alten  Betrieben  und  das  sich  grundlegend  wandelnde  Umfeld  motivierten  kaum,  sich  für  den  Erhalt  alter  Bausubstanz  einzusetzen.  Der  Impuls  kam  bei  der  Zentralwerkstatt von außen,  von Dr. Peter Luckner, Dozent an der BURG, der Hochschule  für  Kunst und Design, Burg Giebichenstein Halle. Durch  mehrere  internationale Entwurfsseminare  für  das  Geiseltal  und  für  Pfännerhall  geriet  die  Erhaltungsabsicht  für  die  Zentralwerkstatt  Pfännerhall in das öffentliche und behördliche Bewußtsein. Luckner nutzte dafür die Ressourcen  der BURG (LUCKNER  2002). Auf  seinen  Appell,  daß ohne ein  bestimmtes Maß an  historischer  Kontinuität eine harmonische Lebensweise nicht möglich sei, daß gerade eine Reformlandschaft  wie das Geiseltal Zeichen braucht, reagierten allerdings nur wenige.  Die  Erhaltungsabsicht  dennoch  Realität  werden  zu  lassen,  erfordert  eine  angemessene  Erhaltungsstrategie,  ein  wirtschaftlich  tragfähiges  Nutzungskonzept,  ein  dazu  paßfähiges  Umbaukonzept  und  ein  Trägerschaftsmodell.  Nicht  nur  ein  Investor,  auch  bürgerschaftliches  Engagement  muß  solcherart  Auflagen  erfüllen,  der  Verwertungsauftrag  der  LMBV  ließ  Ausnahmen  nicht  zu.  Es  ging  nicht  nur  darum,  ein  Denkmal  wieder  herzustellen,  dieses  muß  auch wirtschaftlich und von den Nutzerinteressen her einen Wert verkörpern, ansonsten würde es  auch nur wieder dem Verfall anheim fallen. Die Herausforderung angesichts der beschriebenen  Rahmenbedingungen  war  hoch  (STAHEL, HIRSCHBERGER  1998):  „Ein  Nutzungskonzept  für  die  Maschinenhalle  Braunsbedra  zu  finden  ist  wie  ein  gordischer  Knoten,  dessen  Lösung  in  der  Zukunft  liegt:  Nur  durch  Beiträge  an  die  Region  kann  die  Zentralwerkstatt  Pfännerhall  ihre  Zukunft  sichern  und  nur  durch  das  Aufblühen  der  Region  kann  sie  ihre  Aufgabe  optimal  erfüllen“.  Eine  weitere  Untersuchung  zu  den  Erfolgsaussichten  und  Realisierungsbedingungen  für  einen  Erhalt  und  die  Neunutzung  der  Maschinenhalle  Braunsbedra  unter  Einbeziehung  der  Fachhochschule  Merseburg  erbrachte  ein  analoges  Ergebnis,  aber  zugleich  auch  einen  Lösungsansatz  (LUCKNER,  PATZ    ET.AL.  1997).  Der  Schlüssel  lag  im  „Werkstattprinzip“,  der  Nutzungsdauerverlängerung,  dem  Prinzip  Bewahren,  Reparieren,  Recyceln,  Modernisieren  von  vorhandenem, um es nicht nur so lange als möglich weiter nutzen zu können sondern auch neuen  Ansprüchen  anzupassen.  Entwickelt  wurde  ein  offenes,  vielfältigen  Nutzungsintentionen  Rechnung  tragendes  Konzept,  das  den  Potentialen  der  Region  Raum  ließ,  auch  wenn  diese

113 

seinerzeit dem Vorhaben sehr  skeptisch gegenüber stand. Als  Ziel wurde definiert, den Bau  zu  einem  Zukunftszentrum  umzunutzen,  zu  einem  Eingangstor  in  das  Geiseltal,  zu  einem  Ort  der  Begegnung, Selbsthilfe und Kultur.  Bemerkenswert  war  der  Beitrag  der  Studentischen  Unternehmensberatung  Merseburg  e.V.,  welche  das  Wirtschaftlichkeitskonzept  und  Finanzierungsmodell  erstellten:  Die  Studenten  erkannten  sehr  schnell  die  Grenzen,  sie  hätten  ohne  weiteres  den  Mißerfolg  des  Vorhabens  prognostizieren  können.  Schwachstellen  liegen ­  fast  erwartungsgemäß  ­  in  den  Bereichen,  die  dem Dritten Sektor zuzuordnen sind (HENN, PATZ  1999). Rentabilitätsrechnungen im klassischen  Sinne  beweisen  eher  die  Nicht­Tragfähigkeit  nachhaltiger  Projekte,  schon  allein,  weil  sich  ökologische und ökonomische Organisationsprinzipien grundsätzlich voneinander unterscheiden  (RING  1994).  Solange  Nutzungskonzepte  primär  daran  gemessen  werden,  ob  sie  sich  über  mehrere  Jahre  rechnen  ­  und  zwar  nach  gegenwärtigen  ökonomischen    Maßstäben  ­  solange  werden  diese  Projekte  auf  Initiativen  "von  unten"  und  die  besondere  Fürsprache  „von  oben“  angewiesen sein. Darin liegt die Chance.  Eine  Voraussetzung  für  den  Erfolg  des  Vorhabens  war  das  vorbehaltlose  Anerkennen  der  Schwächen  und  Stärken,  der  eigenen  und  die  des  Umfeldes.  Daraus  resultierend  waren  die  erkannten  Stärken  durch  Vernetzen  mit  externen  Kompetenzen  auszubauen.  Als  existentiell  erweist sich das Gespür für die richtigen Partner, „unten“ wie „oben“. Der Weg, die Strategie für  den  Erhalt  von  Pfännerhall  war  also  aufgezeigt  und  es  hatten  einige  Freunde  und  Partner  Unterstützung signalisiert.  3. Die Realisierung des Umbaus von Pfännerhall  1997  gründeten  Peter  Luckner  und  weitere  Verbündete  den  Förderverein  „Zentrum  für  Zukunftstechnologie,  Kunst  und  Design.  Zentralwerkstatt  Pfännerhall.  Geiseltal“  als  eingetragenen Verein. Der Name ist Programm zugleich. In der Satzung des Fördervereins ist als  Zweck  verankert,  das  Baudenkmal  Zentralwerkstatt  Pfännerhall  zu  erhalten  und  zu  einem  Zentrum  für  Kunst,  Design  und  Innovation  umzugestalten  und  als  solches  zu  nutzen,  um  die  Entwicklung  der  Region  Geiseltal  unter  wissenschaftlichen  und  ästhetischen  Aspekten  im  Hinblick auf Kultur, Bildung, Natur­ und Umweltschutz sowie die sozialen Verhältnisse auf der  Grundlage eines ganzheitlichen  Ansatzes zu  fördern. Die Pflege und Verwaltung  bergbaulicher  Sachzeugen  und  Besonderheiten  aus  dem  ehemaligen  Geiseltaler  Braunkohlerevier  gehören  zu  diesem  ganzheitlichen  Ansatz.  Der  Verein  verfolgt  seinen  Zweck  durch  die  Entwicklung  und  Durchführung von Konzepten, Projekten und Veranstaltungen, die Planung und Verwirklichung  denkmalpflegerischer  Maßnahmen,  Hilfestellungen,  Beratungen  und  Aktionen,  die  Förderung  von  Forschungsvorhaben,  eine  enge  Zusammenarbeit  mit  den  in  der  Region  tätigen  Vereinen,  insbesondere  durch  Beratungs­  und  Unterstützungsleistungen,  durch  Öffentlichkeitsarbeit  und  Vertretung der Interessen der Region nach innen und außen.  Bei der denkmalgerechten Bereinigung der Bausubstanz und dem Innenausbau wurde bereits das  Prinzip der Nutzungsdauerverlängerung demonstriert. Die  Rekonstruktion erfolgte  im  Zeitraum  1998 bis 2000, finanziert mit Landes Bundes­ und Landesmitteln. Die Innenbereiche wurden im  Einklang  mit  dem  flexiblen  Nutzungskonzept  des  Fördervereins  und  unter  dessen  Mitwirkung  saniert  und  umgebaut.  Als  wichtig  wurde  angesehen,  dem  Gebäude  nicht  durch  „Totsanieren“  sein Erscheinungsbild und seine Geschichte zu nehmen, es aber dennoch für neue Inhalte nutzbar  zu machen. Es gelang ein Gestaltungsansatz, bei dem die neuen Materialien und Farben das Alte  nicht durch eine makellose Neuheit abwerten. Teile der alten Wandflächen mit Gebrauchs­ und

114 

Farbspuren  wurden  „bilderartig“  erhalten  (HOLLAY  2001).  Schönheit  läßt  sich  eben  nur  dann  empfinden,  wenn  nicht  nur  ihr  Augenblickszustand  sondern  vor  allem  auch  ihre  Entwicklung  sichtbar bleibt (OLBERTZ  2005).  4. Der Weg der Neunutzung als Impulszentrum für das Geiseltal  Ein  Ziel  war  2000  erreicht:  Die  Zentralwerkstatt  Pfännerhall  war  gerettet,  sie  war  saniert  und  umgebaut  (vgl.  Bilder  2,  5,  6).  Stiftungsmittel  sind  geflossen  und  ungezählte  Arbeitsstunden  wurden  von  Vereinsmitgliedern  ehrenamtlich  geleistet.  2001  konnte  die  Zentralwerkstatt  Pfännerhall durch den Förderverein erworben werden, er war nun Eigentümer, mit allen Rechten  und Pflichten. An dieser Stelle begann die nächste, nicht minder große Herausforderung für den  Förderverein:  Die  Halle  den  Vereinszwecken  gemäß  mit  Leben  erfüllen.  Dies  schließt  ein,  die  Funktions­ und Nutzungsfähigkeit, das Betreiben des Hauses sicherzustellen, was konkret heißt,  die  notwendige  Einnahmen  zu  erzielen,  um  die  Kosten  für  Strom,  Wasser,  Abwasser,  Müllentsorgung, Heizung, Versicherung, Hausmeister etc. bezahlen zu können.  Einerseits erschwerend ist, daß für den Standort, auf dem sich die Zentralwerkstatt befindet und  der  in  den  regionalen  Plänen  als  Freizeit­  und  Gewerbegebiet  ausgewiesen  wurde,  die  infrastrukturelle  Erschließung  nur  behelfsmäßig  gesichert  ist,  also  die  Anbindung  an  das  öffentliche Straßennetz, die Anbindung an das Wasser­ und Abwasserversorgungssystem. Hinzu  kommt,  daß  bis  zur  endgültigen  Fertigstellung  des  Geiseltalsees  noch  einige  Jahre  vergehen  werden, die Flutung wird noch bis 2008/2009 andauern. Die aus der touristischen Vermarktung  des Sees erwarteten Effekte werden also erst wirksam werden, wenn es den See gibt. Schließlich  ist  die  Region  durch  eine  sehr  hohe  Arbeitslosigkeit  gezeichnet,  sie  liegt  bei  nahezu  25%.  Insofern ist der Standort für weitere Investoren wenig attraktiv, sind die Rahmenbedingungen für  das Betreiben  von Pfännerhall keineswegs ­ aus  wirtschaftlicher Sicht  ­ als optimal anzusehen.  Andererseits  kann  diese  Situation  auch  als  Chance  angesehen  werden,  als  Chance  für  sensible  und nachhaltige Folgenutzungen am Standort Pfännerhall, der dafür eben noch frei ist.  Einige  der  vom  Förderverein  ursprünglich  konzipierten  Nutzungsoptionen  für  Pfännerhall  sind  inzwischen in den Hintergrund getreten, dafür haben sich andere neue herauskristallisiert. Zu den  derzeitigen Hauptnutzungen und Aktivitäten zählen  ­  die  Bearbeitung  von  Projekten,  mit  denen  erstrebte  Nutzungsoptionen  konzeptionell  vorbereitet und die Schritte zur Realisierung eingeleitet werden, dazu zählt, Pfännerhall als  „Eingangstor  in  das  Geiseltal“  zu  etablieren,  als  Informations­  und  Besucherzentrum,  als  Element  der  Straße  der  Braunkohle  in  Mitteldeutschland  und  der  Glück­Auf­Tour  in  Sachsen­Anhalt  (Bild  4),  als  Teil  des  (europäischen)  Industriekulturerbes;  dies  heißt  wiederum,  ansprechende  Angebote  für  Besucher  zu  entwickeln,  die  die  Spezifika  des  Geiseltals berücksichtigen,  ­  die Organisation und Durchführung spezifischer Veranstaltungen (Bild 3), dazu zählt zum  Beispiel  das  Zukunftsforum  Geiseltal,  welches  sich  zu  einem  wichtigen  Diskursforum  in  der  Region  entwickelt  hat,  wobei  in  den  Diskurs  nicht  nur  Fachleute,  Politiker,  Wissenschaftler  einbezogen  werden,  sondern  vor  allem  auch  regionale  Initiativen  und  Vereine; des weiteren finden Fach­ und kulturelle Veranstaltungen statt, selbst für private  Feiern  wird  Pfännerhall  nachgefragt,  weil  es  ein  einmaliger  und  authentischer  Ort  ist  (gerade letzteres zeigt, daß die Bürger der Region beginnen, das Objekt anzunehmen, sich  mit diesem zu identifizieren),

115 

­  die  Durchführung  von  Studien­  und  Schülerprojekten,  mit  denen  die  Kompetenzen  der  Hochschuleinrichtungen  aus  Merseburg,  Halle,  Leipzig  wie  auch  der  Schulen  aus  dem  Geiseltal auf das Geiseltal und Pfännerhall gelenkt werden, mit denen zudem junge Leute  „Hinterlassenschaften“ kennen und schätzen lernen können.  Als  eine  wesentliche  Erfahrung  bzw.  als  Vorteil  hat  sich  die  hohe  Flexibilität  in  der  Raumnutzung erwiesen: Angesichts der skizzierten noch diffusen Entwicklungsperspektiven des  Standortes  und  einem  sich  wandelnden  Umfeld  kann  so  sehr  schnell  auf  neue  Nutzungsanforderungen  reagiert  werden.  Bewährt  hat  sich  die  Behutsamkeit  bei  der  Innenausstattung  der  Halle.  Nicht  in  jedem  Fall  das  technisch  modernste,  sondern  das  selbst  beherrschbare  und  machbare  war  das  entscheidende,  und  dies  ist  nicht  nur  eine  Frage  der  Finanzen.  Nur  temporär  erforderliche  Technik  kann  angemietet  werden.  Mobiliar,  welches  anderenorts ausgesondert bzw. verschrottet werden sollte, wurde vom Förderverein gesichert und  aufgearbeitet. Es ist auch ein Stück Identität, das so bewahrt werden kann.  Der in den Anfangszeiten manchmal anarchistisch anmutende Tatendrang weicht nach und nach  einem  sich  stabilisierenden  Betreiberregime,  das  für  die  Akzeptanz  und  die  Absicherung  von  öffentlichen  Veranstaltungen  und  von  geförderten  Projekten  unverzichtbar  ist.  Die  Einhaltung  gesetzlich  vorgeschriebener  Vorschriften  und  gewisser  Standards  muß  einfach  gewahrt  sein.  Andererseits leben solche Initiativen wie Pfännerhall gerade von ihrer Lebendigkeit, Kreativität  und  Unabhängigkeit.  Die  Herausforderung  wird  also  immer  bestehen,  der  Spagat  zu  meistern  zwischen  eingrenzenden  Vorschriften  und  dem  Überwinden  von  Grenzen,  dem  stetigen  Erschließen neuer Horizonte.  Status und Ruf von Pfännerhall als Ort und Initiative sind mit den Projekten gewachsen. Wenn  beispielsweise  die  Kulturstiftung  Hohenmölsen  im  September  2005  Pfännerhall  als  Hauptveranstaltungsort  für  die  Sommerakademie  nutzen  konnte,  als  einen  Ort,  der  für  die  Teilnehmer  der  Sommerakademie  offensichtlich  mehr  war,  als  „nur“  ein  historischer  oder  historizierender Rahmen, so ermutigt und motiviert dies, ist wohl Beleg, daß der eingeschlagene  Weg mit Pfännerhall keine Sackgasse ist. Pfännerhall will und kann mehr sein als ein lediglich  erhaltenes  und  schön  rekonstruiertes  Gebäude.  Es  soll  Spuren  vom  vorausgegangenen  sichern,  zugleich  offen  sein  für  neues,  ein  zeitgemäßes  Denkmal,  eben  den  Zeiten  gemäß.  Diesen  Grundintentionen  folgte  das  Umbau­  und  Umnutzungskonzept.  Was  aber  mindestens  gleichwertig,  ebenbürtig  dazu  gehört,  so  die  Erfahrungen  der  ersten  Nutzungsjahre  in  Verantwortung  des  Fördervereins,  das  sind  die  Menschen,  die  sich  hier  wiederfinden  und  aufgenommen  fühlen  müssen,  die  die  Idee  annehmen  und  sie  mittragen,  sonst  bleibt  das  Haus  doch  nur  eine  leblose  Hülle  für  eine  abstrakte  Idee.  Dies  setzt  voraus,  daß  die  Träger  der  Initiative  Pfännerhall  selbst  offen  sind,  auf  die  Menschen  zugehen,  sie  einladen,  an  diesem  spannenden Prozeß teilzunehmen.  Quellen:  HENN, A.; PATZ, R. (1999) Erhalt und Neunutzung ehemaliger Werkstattanlagen aus dem  Bergbau ­ ein Modell der Produktdauerverlängerung als Baustein für nachhaltige  Regionalentwicklung; TA­Datenbank­Nachrichten, Nr. 3/4, 8. Jg., Dez. 1999, S. 81­84  HOLLAY, I. (2001): Zentralwerkstatt Pfännerhall. Nach der Kohle; db Zeitschrift für  Architekten und Bauingenieure, 135. Jg., 12/2001, S. 78 ­ 81  KNOCHENHAUER, G. (2002): 300 Jahre Bergbau im Geiseltal; In: Zukunftsforum Geiseltal.  Die Initiative, S. 6­9

116 

LMBV (Lausitzer und Mitteldeutsche Bergbau­Verwaltungsgesellschaft mbH, Herausg.) 2002:  Wandlungen. Industrie­Landschaften im Umbruch; 3. Auflage, Weimardruck GmbH  LUCKNER, P. (2002) Zentralwerkstatt Pfännerhall. Eine soziokulturelle Vision; In:  Zukunftsforum Geiseltal. Die Initiative, S. 14­15  LUCKNER, P.; PATZ, R.  ET.AL. (1997) Stand und Realisierungsbedingungen für das  Vorhaben Zentrum für Zukunftstechnologie, Kunst und Design, Zentralwerkstatt Pfännerhall,  Geiseltal; Abschlußbericht  OLBERTZ, J.­H. (2005) Spuren und neue Wege. Impulsreferat des auf dem 7. Zukunftsforum  Geiseltal am 09.09.2005 in der Zentralwerkstatt Pfännerhall, Braunsbedra  REDLICH, H.; KÜHN, P. (1997) Über die Realisierung des Programms der  Braunkohlesanierung im Bereich des Geiseltals (1992 ­ 1995), In: Dachverband  Bergbaufolgelandschaft (Herausg.): Jahrbuch Bergbaufolgelandschaft 1997, Klingenberg  Buchkunst, Leipzig, S. 28­31  RING, I. (1994) Marktwirtschaftliche Umweltpolitik aus ökologischer Sicht. Möglichkeiten und  Grenzen; Stuttgart, Leipzig  STAHEL, W.; HIRSCHBERGER, D. (1998) Spezifisches Nutzungskonzept zur Umgestaltung  der Maschinenhalle Braunsbedra. Region Geiseltal – Nach dem Renaturieren das Revitalisieren.  Institut für Produktdauerforschung Genf und INGENIUS Ingenieurgesellschaft für integrierten  Umweltschutz, Abschlußbericht  Kontakt:  Hochschule Merseburg (FH), Prorektorat für Forschung, Wissenstransfer und Existenzgründung  Geusaer Straße, 06217 Merseburg  Tel. +49 3461 46 2907; email: renate.patz@hs­merseburg.de  oder:  Förderverein Zentralwerkstatt Pfännerhall e.V.  Grubenweg 4, 06242 Braunsbedra  Tel. +49 34633 90 825; email: [email protected] 

Recenzent:  RNDr. Milan JEŘÁBEK,Ph.D.  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

117 

2

3 

4 

5 

118 

6

MOŽNOSTI A CÍLE PODPORY PERSPEKTIVNÍCH ZEMĚDĚLSKÝCH  ČINNOSTÍ A VENKOVA V PÁNEVNÍCH OKRESECH ÚSTECKÉHO  KRAJ E  THE POSSIBILITIES AND AIMS OF SUPPORT  FOR PERSPECTIVE AGRICULTURAL ACTIVITIES AND  COUNTRYSIDE IN THE MINING DISTRICTS OF USTECKY REGION  Ivan DEJMAL  Kamenická 306/45, Praha 170 00  [email protected] 

Abstrakt  Velká část úrodných půd v pánevních okresech ústeckého kraje je po rozpadu někdejších státních  statků  již  řadu  let  neobdělávána.  Navíc  jsou  tyto  půdy  často  zatíženy  depozicí  vzdušných  polutantů  i  zvýšeným  obsahem  těžkých  kovů  geogenního  původu.  Půda  v horských  oblastech  okresů je méně úrodná, a proto je zde zemědělství ekonomicky závislé na dotacích. Z možných  perspektivních  směrů  rozvoje  se  pro  zemědělství  v  pánvi  nabízí  nepotravinářská  produkce  (energetické  plodiny)  a  pro  horské  oblasti  ekologické  formy  zemědělství.  Podle  dohody EU  a  GAT  skončí  veškeré  dotace  do  zemědělství  rokem  2013.  Společná  zemědělská  politika  EU  a  Program  rozvoje  venkova  (dále  jen  PRV),  proto  nabízí  i dotační  tituly,  které  zemědělcům  umožní připravit se na situaci celosvětové konkurence po roce 2013.  Abstract  A big part of the fertile land in the mining districts of Ustecky region has been, after the collapse  of state farms, for a number of years uncultivated and on top of it is often burdened by airborne  pollution  and  by  increased  deposit  of  heavy  metals  of  geological  origin.  The  land  in  the  mountain’s areas of these districts is less fertile and the agriculture is economically dependent on  grants.  From  the  possible  course  of  future  development  for  agriculture  in  the  mining  area  the  offer  is  production  of  cash  crops  –  energy  crops  and,  for  the  mountain’s  districts,  ecological  forms of agriculture. By the agreement of EU and GAT, all agriculture grants will  stop by the  year 2013. That is why the common agricultural policy of EU and PRV offers to farmers grant  titles which  enable  farmers to be prepared  for the scenario of global competition after the  year  2013.  Klíčová  slova:   rozvoj  venkova,  zemědělské  dotace,  pánevní  oblasti,  horské  oblasti,ekologické  zemědělství, nepotravinářská produkce  Key  words:  countryside  development,  agricultural  grant,  mining  district,  mountain  districts,  ecological agriculture, cash crops  Úvod  Zemědělství  v  pánevních  okresech  se  musí  vypořádat  nejen  se  situací  v  českém  a  evropském  zemědělství, ale i s těmito extrémy:  1)  V  pánvi  jsou  úrodné  půdy,  které  po  rozpadu  někdejších  státních  statků  často  leží  ladem.  Z  části  jsou  kontaminovány  depozicí  vzdušných  polutantů  z  dlouhodobého  energetického  spalování  uhlí  a  dalších  průmyslových  činností.  Jejich  vhodnost

119 

pro potravinářskou  produkci  na  některých  místech  limituje  i  zvýšený  obsah  těžkých  kovů geogenního původu, zejména arzenu.  2)  V  horských  oblastech  jsou  méně  úrodné  až  neúrodné  půdy,  ale  jsou  relativně  více  využívané  než  půdy  v  pánvi.  Efektivita  zemědělské  činnosti  je  zde  zcela  závislá  na dotacích.  Zatímco  zemědělství  v  pánvi  má  svou  perspektivu  spíše  v  nepotravinářské  produkci,  má zemědělství v horských oblastech má perspektivu spíše v produkci biopotravin a ve službách  pro  ochranu  přírody  a  krajiny.  Jak  a  do  jaké  míry  je  možné  tyto  perspektivy  naplňovat  určuje  v hrubých  rysech  Společná  zemědělská  politika  a  hospodářské  dohody  uzavírané  představiteli  EU.  Dohoda  EU  se  světovou organizací  volného  obchodu  (GAT)  předurčuje  podmínky,  za  kterých  může  existovat  zemědělství  jako  ekonomicky  samonosná  činnost  v  ekonomických  a  společenských podmínkách dnešní Evropy. Fakt, který z této dohody vyplývá, a na který musíme  brát  zřetel,  je  ten,  že  veškeré  dotace  do  zemědělství  končí  rokem  2013.  Za  takto  podmíněný  plánovací  horizont  roku  2013  však  nikdo  pořádně  nevidí.  To,  co  se  dá  z  dnešního  pohledu  odhadnout,  je  závislé  na  mnoha  neznámých.  Jistý  předpoklad  nabízí  společná  zemědělská  politika EU, která poskytuje nemalou část dotací z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj  venkova  (European  Agricultural  Fund  for  Rural  Development  EAFRD)  na vytvoření  dobrých  startovních podmínek nedotovaného a celními opatřeními nechráněného zemědělství.  Možné směry rozvoje zemědělství  Ukazuje se, že úplnou klasickou zemědělskou produkci, tj. rostlinnou a živočišnou výrobu, bude  možné,  jako  nedotovanou  konkurence  schopnou  činnost,  provozovat  jen  v  podnicích,  které  budou  samy  zároveň  zpracovávat  alespoň  80  %  vlastní  produkce  ve  svých  zařízeních  a  budou  mít zároveň i síť prodejen, kde ji budou jako většinový sortiment prodávat. V našich podmínkách  by se jednalo o podniky hospodařící na 20 ­ 30 tisících hektarech, které budou mít vlastní jatka,  mlékárny,  mlýny  a  pekárny  a  síť  řádově  100  prodejen.  To  proto,  aby  bylo  možné  kontrolovat  finanční proces od prvovýroby po finální prodej hotového výrobku a eliminovat "příživnickou"  marži  jednotlivých  zpracovatelských  a  obchodních  operátorů  nad  prvovýrobcem.  Plošně  tato  vize  představuje  podniky  zahrnující  zemědělskou  půdu  60  ­  80  katastrů.  Do  vesnic  to  však  nepřinese  zpět  tvůrčího  ducha  někdejších  zemědělců,  o  což  se  doposud  snaží  Program  obnovy  venkova.  Ve  výsledném  součtu  to  patrně  nepřinese  ani  větší  zaměstnanost.  Vysoké  nároky  na  řízení takových podniků zvětší již existující ekonomický a společenský rozdíl mezi zaměstnanci  zemědělských  podniků  a  managementem  se  všemi  důsledky  pro  venkovskou  komunitu  a  společenský život venkovských obcí.  Druhou  cestou  je  specializace  na  určitý  typ  komodity,  po  které  bude  existovat  poptávka.  V dnešním  pohledu  se  zdá,  že  by  to  mohly  být  energeticky  využitelné  technické  plodiny,  tedy  nepotravinářská  produkce.  To  by  byla  cesta  pro  farmy  hospodařící  na  ploše  řádově  na 100 –  1000 ha.  Třetí cestou je forma ekologického hospodaření. Jeho ekonomika je však závislá, na specializaci,  velikosti  produkční  plochy  a  na  zpracovatelské  infrastruktuře,  propagaci  a  odbytu.  V podmínkách  nedotovaného  zemědělství  má  ekologické  zemědělství  perspektivu  a o mnoho  jistější  podmínky  existence  než  dvě  předchozí  cesty.  Jenže,  zcela  nezbytnou  podmínkou  je  spolupráce  jednotlivých  farmářů  a  vytvoření  společně  vlastněné  zpracovatelské  a  obchodní  infrastruktury,  která  nemusí  být  zdaleka  tak  kapacitní,  jako  u  velkých  podniků  s klasickou  zemědělskou produkcí, ale být musí.  Další  podmínkou  existence  ekofarem  v  horších  zemědělských  podmínkách  bude  placená  celospolečenská  objednávka  na  údržbu  a  zlepšování  ekologické  stability  krajiny,  která  nebude  mít formu skryté dotace. 120 

Ekonomická existence ekofarmářů v zemědělsky marginálních, ale přírodně cennějších oblastech  ohrožených  vylidněním,  bude  však  záviset  na  efektivitě  a  síle  jejich  zpracovatelských  a  odbytových  sdružení.  To  se  patrně  neobejde  bez  účasti  i  velkých  ekofarem  nerodinného  charakteru, tedy oněch problematických "postsocialistických" zemědělských velkopodniků, které  ve své většině zatím nic kladného nepřinesly.  Po  stránce  společenské  i  z  hlediska  zájmů  životního  prostředí  jsou  rodinné  ekofarmy  nejžádoucnější  formou  zemědělství.  Tu  nejdůležitější  věc,  dohodnout  se  na  spolupráci  a společném  postupu,  však  musí  ekozemědělci  zajistit  sami.  Sami  musí  pocítit  tuto  potřebu  a udělat první kroky. Pak teprve jim bude možné pomáhat i jinak, než vyrovnáváním nákladů a  příjmů v tříletém přechodném období.  Cíle společné zemědělské politiky EU a Programu rozvoje venkova  Samozřejmě  všechno  může  být  také  úplně  jinak.  Některými  ekonomy  do  deseti  let  očekávané  zhroucení globální ekonomiky v důsledku nedostatku ropy, by vedlo k vyrovnání cen dopravy se  skutečnou hodnotou její energetické náročnosti a tím i ke změně výchozích podmínek dnešního  přebytkového  světového  trhu  levných  potravin  a  následně  k  poptávce  po  domácí  produkci  potravin.  Cest  k  poptávce  po  domácí  produkci  potravin  může  být  pochopitelně  víc  ­  od  mezinárodně  politické situace po globální změnu klimatu.  Potravinová  bezpečnost  proto  není  prázdný  pojem  v  politickém myšlení  a  rozhodování  EU  ani  v současném období  masivních přebytků  vlastní zemědělské produkce a velké nabídky  levných  potravin  na  světovém  trhu.  Proto  společná  zemědělská  politika  i  Program  rozvoje  venkova  (PRV), kterým je politika EU v České republice realizována, do jisté míry sledují uchování půdy  v disponibilním stavu i v marginálních zemědělských oblastech, a podporují uchování struktury  venkovského osídlení a stabilizaci počtu jeho obyvatelstva.  Proto  formulace  jednotlivých  typů  opatření  podporovaných  Programem  rozvoje  venkova  (EAFRD)  umožňuje  podporovat  perspektivní  směry  rozvoje  zemědělství  v pánevních  okresech  i přes  všechny  výše  popsané  nejistoty.  Využít  k  tomu  lze  i  podpory  z  některých  dalších  oborových operačních programů a z regionálního operačního programu (ROP) Severozápad.  Některá  dotovaná  opatření  podporují  zemědělce  nepřímo,  prostřednictvím  podpory  činností  využívajících zemědělských produktů a služeb.  Přehled dotovaných opatření z jednotlivých operačních programů  Tab. 1. Podpora přípravy na novou situaci  PRV (EAFRD) 

objem 

Zhodnocení vlivu a významu podpory 

I.1.1 Modernizace  zemědělských podniků 

38,72 % z  prostředků pro  osu I. tj. cca 2  8 111,57 mil.  Kč v letech  2007­13 

I.2.1. Seskupení producentů 

1,99% z  prostředků pro  osu I. tj. cca  416,89 mil. Kč  v letech  2007­13 

Opatření významné mj. pro welfare chovu zvířat. Obecně potřebné  vzhledem k nedostatečnému kapitálovému vybavení našeho venkova.  Z ekologického hlediska má význam zejména podpora investic do  moderních technologií a techniky pro tvorbu a údržbu krajiny.  Z hlediska zaměstnanosti je toto opatření ambivalentní. Některé nové  technologie a zařízení mohou zvyšovat produktivitu na úkor potřeby  pracovní síly. Jiné investice, jako například do techniky pro tvorbu a  údržbu krajiny, mohou rozšiřovat okruh zemědělským podnikem  vykonávaných činností a tím i zvyšovat potřebu pracovní síly.  Opatření je mj. též podporou produkce a prodeje zdravých potravin  Z ekologického hlediska opatření může být nepřímou podporou  ekologických forem zemědělství a welfare chovu zvířat.  Z hlediska zaměstnanosti může mít opatření vliv na udržení  zaměstnanosti a na vytvoření pracovních míst v místním zpracování  zemědělské produkce a místní obchodní síti.

121 

I.3.1 Další odborné vzděláv ání a  informační činnost 

1,49 % z  prostředků pro  osu I. tj. cca  312,14 mil. Kč  v letech  2007­13 

I.3.4. Využívání poradenských  služeb 

2,35 % z  prostředků pro  osu I. tj. cca  492,30 mil. Kč  v letech  2007­13 

III.1.2. Podpora zakládání  podniků 

15,0 % z  prostředků pro  osu III. tj. cca  2 376,10 mil.  Kč v letech  2007­13  2 % z  prostředků pro  osu III. tj. cca  316,81 mil. Kč  v letech  2007­13  4, 5 % z  prostředků pro  osu III. tj. cca  712,83 mil. Kč  v letech  2007­13 

III. 3.1. Vzdělávání a informace 

III. 4.1. Získávání dovedností,  animace a provádění 

Opatření je podporou zavádění nových technologií a výrob a  diverzifikace činností v zemědělství  Z ekologického hlediska je opatření spíše neutrální  Z hlediska zaměstnanosti může mít opatření vliv na udržení  zaměstnanosti a na vytvoření nových pracovních míst v nových  výrobních činnostech, mj. i v  místním potravinářském zpracování  zemědělské produkce  Opatření je podporou zavádění nových výrob, výrobních metod a  technologií  Z ekologického hlediska je opatření významné důrazem na zachování  a zlepšení krajiny a ochrany životního prostředí  Z hlediska zaměstnanosti může mít opatření vliv na udržení  zaměstnanosti a na vytvoření nových pracovních míst v nových  výrobních činnostech, mj. i v místním potravinářském zpracování  zemědělské produkce  Z ekologického hlediska je opatření samo o sobě neutrální.  Z hlediska zaměstnanosti jde o velmi významné opatření, protože je  přímo zaměřené na vytváření nových pracovních míst na venkově a to i  nepřímo postupným zvyšováním objemu reprodukovaného kapitálu na  venkově.  Z ekologického hlediska lze hodnotit pouze konkrétní projekty a to jen  do jisté míry a předběžně  Z hlediska zaměstnanosti na venkově lze předpokládat vliv jen  nepřímý. Opatřením podporované získání znalostí a dovedností  usnadní přijetí a realizaci opatření, která pracovní místa přímo vytvářejí.  Z ekologického hlediska lze hodnotit pouze konkrétní projekty a to jen  do jisté míry a předběžně  Z hlediska zaměstnanosti na venkově lze předpokládat vliv jen  nepřímý. Opatřením podporované získání znalostí a dovedností  usnadní přijetí a realizaci opatření, která pracovní místa přímo vytvářejí. 

Tab. 2. Podpora ekologicky, hospodářsky a majetkově optimálního uspořádání venkovských  výrobních prostor a krajiny  PRV (EAFRD) 

objem 

Zhodnocení vlivu a významu podpory 

I.1.4. Pozemkové úpravy 

23,61 % z  prostředků pro  osu I. tj. cca  4 946,13  mil.  Kč v letech  2007­13 

Z ekologického hlediska velmi důležité opatření. Pozemkové úpravy  jako jediný právní institut umožňují realizovat navržené skladebné části  ÚSES, protierozní opatření a další krajinotvorná opatření na stávající  zemědělské půdě.  Z hlediska zaměstnanosti je opatření významné nepřímo, protože  umožňuje  jasné určení vlastnických vztahů ke konkrétním pozemkům. 

TAb. 3. Podpora ekologického zemědělství  PRV (EAFRD) 

objem 

Zhodnocení vlivu a významu podpory 

I.1.3.1 Přidávání hodnoty  zemědělských a  potravinářských produktů 

Na celé I.1.3  15,92% z  prostředků pro  osu I. tj. cca  3 335,13 mil.  Kč v letech  2007­13 

I.1.3.2 Spolupráce při vývoji  nových produktů postupů a  technologií (resp. inovací) v  potravinářství 

Na celé I.1.3  15,92% z  prostředků pro  osu I. tj. cca  3 335,13 mil.  Kč v letech  2007­13 

Z ekologického hlediska je přínosné, že je opatřením podporováno  zavádění vyšších standardů a důrazem na zachování a zlepšení krajiny  a ochrany životního prostředí  Z hlediska zaměstnanosti může mít opatření vliv na udržení  zaměstnanosti a na vytvoření pracovních míst v místním  potravinářském zpracování zemědělské produkce a místní obchodní  síti. Opatření též může mít vliv na udržení zaměstnanosti v provozech,  které by bez podpory samy neměly dostatek investic k inovacím  splňujícím nové standardy EU a musely by být uzavřeny.  Z ekologického hlediska je přínosné, že je opatřením podporováno  zavádění vyšších standardů a důrazem na zachování a zlepšení krajiny  a ochrany životního prostředí  Z hlediska zaměstnanosti může mít opatření vliv na udržení  zaměstnanosti a na vytvoření pracovních míst v místním  potravinářském zpracování zemědělské produkce.

122 

dle kultury: 

II.1.3.1.1. Ekologické  zemědělství  Orná půda  Travní porosty  Trvalé kultury  Zelenina a speciální byliny na orné půdě 

4 600 Kč/ha  2 650 Kč/ha  25 285 Kč/ha  16 790 Kč/ha 

II.1.3.1.2 Integrovaná produkce  II.1.3.1.2.1. Integrovaná produkce ovoce  II.1.3.1.2.2. Integ. produkce révy vinné  II.1.3.1.2.3 Integrovaná produkce zeleniny 

roční sazba  12 955 Kč/ha  15 110 Kč/ha  13 110 Kč/ha 

II.1.3.3.2. Pěstování meziplodin 

3 100 Kč/ha 

11 930 Kč/ha 

II.1.3.3.3. Biopásy 

Z ekologického hlediska je ekologické zemědělství nejšetrnější formou  hospodaření vůči dochované přírodní a kulturní složce zemědělské  krajiny a produkuje potraviny vysoké nutriční hodnoty bez kontaminace  cizorodými látkami.  Z hlediska zaměstnanosti je podpora ekologického zemědělství  jedním z nejvýznamnějších opatření, protože má ze všech forem  zemědělské výroby nejvyšší potřebu práce na dobytčí jednotku i  jednotku plochy zemědělské půdy.  Z hlediska vlivu na životní prostředí a zaměstnanost mají podopatření  shodné rysy.  Z ekologického hlediska jsou integrované metody produkce ovoce,  révy vinné a zeleniny šetrnější než konvenční způsoby pěstování těchto  plodin.  Z hlediska zaměstnanosti je podpora integrovaných metod pěstování  ovoce, révy vinné a zeleniny jedním z nejvýznamnějších opatření,  protože má vyšší potřebu práce na  jednotku plochy zemědělské půdy  než konvenční způsoby hospodaření.  Z ekologického hlediska jde o půdoochranné opatření sloužící do  značné míry produkci. Zpestřuje potravní nabídku pro volně žijící  živočichy.  Z hlediska zaměstnanosti je opatření více méně neutrální.  Z ekologického hlediska opatření důležité pro posílení biodiverzity. Je  otázkou, zda by se toto opatření nemělo sledovat i zmenšení  jednotlivých půdních bloků či alespoň honů monokultur a jejich diverzitu  v rámci půdního bloku.  Z hlediska zaměstnanosti je opatření více méně neutrální. 

Tab. 4. Podpora nepotravinářské produkce  PRV (EAFRD) 

objem 

Zhodnocení vlivu a významu podpory 

II.2.1.2. Založení porostů rychle  rostoucích dřevin pro  energetické využití 

jednorázová  dotace při  založení  sazba 76–98,5  tis. Kč/ha 

III. 2. 1. Základní služby pro  hospodářství a obyvatelstvo  venkova 

45 % z  prostředků pro  osu III. tj. cca  7 128,32 mil.  Kč v letech  2007­13 

Z ekologického hlediska je opatření podporou využívání obnovitelných  zdrojům energie. Vlastní pěstování rychle rostoucích dřevin však může  mít negativní dopad na dlouhodobou úrodnost půdy.  Z hlediska zaměstnanosti může realizace opatření vytvořit nové  pracovní příležitosti a to zejména v následném zpracování produkce pro  obchod a v místním využití biomasy v obcích.  Z ekologického hlediska opatření mj.sleduje i podporu využívání  alternativních zdrojů energie, nakládání s odpady, budování kanalizací a  ČOV, využití brownfileds a revitalizaci toků v obcích.  Z hlediska zaměstnanosti jde o velmi významné opatření. Vlastní  realizace opatření přinese jen malý počet krátkodobých pracovních  příležitostí. Avšak podpora technické infrastruktury a občanské  vybavenosti zvyšuje obytnost a hospodářskou atraktivitu území. 

Operační program Podnikání a  inovace 

objem 

Zhodnocení vlivu a významu podpory 

1.Podnikání a inovace  1.4. Efektivní energie 

Opatření 1  celkem 7,4  mld. Kč ročně 

Z ekologického hlediska vliv především zprostředkovaný náhradou  fosilních paliv a neobnovitelných surovin biomasou.  Z hlediska zaměstnanosti může širší pěstování energetických plodin a  energetické využívání biomasy v zemědělských podnicích a na venkově  významně přispět k udržení zaměstnanosti a vytvoření nových  pracovních míst. 

Tab. 5. Podpora činností k ochraně přírody a krajiny  PRV (EAFRD)  II.1.2.1. Platby v rámci NATURA  2000 

II.1.2.2. Rámcová směrnice pro  vodní politiku EU 

objem  ročně  3 355  Kč/ha 

Zatím  nestanoveno,  odhad 300  milionů ročně,  platby po roce  2009 

Zhodnocení vlivu a významu podpory  Velmi významné opatření  Z ekologického hlediska je to jedno z nejvýznamnějších opatření  podporující uchování přírodně nejcennějších částí zemědělské krajiny.  Z hlediska zaměstnanosti opatření přispívá ke stabilizaci počtu  pracovních příležitostí a omezování vilidňování venkova podporou  ekologicky citlivého hospodaření na vybraných zemědělských  pozemcích.  Z ekologického hlediska je to důležité opatření podporující  protierozních opatření, zvýšení retence vody v krajině.  Z hlediska zaměstnanosti opatření vede ke kompenzaci hospodářské  ztráty vzniklé omezeným hospodařením na vybraných zemědělských  pozemcích a tím ke stabilizaci počtu pracovních příležitostí a zamezuje  vilidňování venkova.

123 

II.1.3.3.1. Zatravňování orné  půdy  II.1.3.3.1.1. Zatravňování orné půdy  II.1.3.3.1.2. Zatravňování orné půdy podél  vodního útvaru v 15 m pásu  II.1.3.3.1.3. Zatravňování orné půdy  regionální směsí  II.1.3.3.1.4. Zatravňování orné půdy  regionální směsí podél vodního útvaru v  15 m pásu  II.1.3.2. Ošetřování trav. porostů  Louky (základní management)  Mezofilní a vlhkomilné louky hnojené  –"–  nehnojené  –"–  s ponecháním nepokosených pásů  Suchomilné a horské luky hnojené  –"–  nehnojené  –"–  s ponecháním nepokosených pásů  Podmáčené a rašelinné louky  Louky s hnízdištěm bahňáků  Louky s hnízdištěm chřástalů  Pastviny (základní management)  Druhově bohaté pastviny  Suché stepní trávníky a vřesoviště  III.2.2.1. Přírodní dědictví 

jednorázová  dotace  8 050 Kč/ha  8 770 Kč/ha  10 410 Kč/ha  v15 m pásu  11 130 Kč/ha 

2 230 Kč/ha  2 980 Kč/ha  3 450 Kč/ha  4 005 Kč/ha  3 575 Kč/ha  3 880 Kč/ha  4 480 Kč/ha  12 430 Kč/ha  6 000 Kč/ha  5 460 Kč/ha  3 325 Kč/ha  5 350 Kč/ha  9 160 Kč/ha  Na celé III.2.2  12,52% z  prostředků pro  osu III. tj. cca  1 980,09 mil.  Kč v letech  2007­13 

Z ekologického hlediska významné opatření pro ochranu půdy a  posílení biodiverzity. Je třeba zvážit, zda podporu neposkytovat i na  zatravnění ploch mimo vyjmenované zranitelné půdy a půdy v  chráněných územích a zranitelných oblastech. Travní plochy, zejména v  intenzívně obdělávané krajině mají velký ekologický význam, přestože  nejsou u vodního toku nebo na zranitelné půdě. Navíc je tam nikdo  dobrovolně na úkor produkce kultur na orné půdě bez pobídky nedělá a  dělat nebude.  Z hlediska zaměstnanosti je opatření neutrální. Větší rozsah  zatravnění zemědělským podnikem obhospodařované půdy může  znamenat i celkové snížení potřeby práce.  Z hlediska vlivu na životní prostředí a zaměstnanost mají podopatření  tohoto opatření shodné rysy.  Z ekologického hlediska významné opatření pro ochranu půdy a  uchování biodiverzity. Povinnost žadatele dodržet minimální průměrnou  intenzitu chovu 0,2VDJ/ha však nezajišťuje, že travní hmota porostů  bude racionálně využita – což není, ale měl by být jeden z cílů opatření.  Z hlediska zaměstnanosti jde o opatření významné. Podporuje výkon  jinak ekonomicky nevýnosných, a tedy spíše utlumovaných  zemědělských činností a zvyšuje tak potřebu práce v zemědělských  podnicích. 

Z ekologického hlediska jde o podporu projektů krajinného plánování  Z hlediska zaměstnanosti opatření o něco málo rozšíří objem pracovní  nabídky. Ta ovšem pro nutnou vysokou odbornou pracovní specializaci  v projektové činnosti bude jen z malé části využitelná obyvateli venkova. 

Tab. 6. Podpora venkovských obcí a komunit  PRV (EAFRD) 

objem 

Zhodnocení vlivu a významu podpory 

III.1.1. Diverzifikace činností  nezemědělské povahy 

8,5 % z  prostředků pro  osu III. tj. cca  1 346,46 mil.  Kč v letech  2007­13  12,5 % z  prostředků pro  osu III. tj. cca  2 376,10 mil.  Kč v letech  2007­13  45 % z  prostředků pro  osu III. tj. cca  7 128,32 mil.  Kč v letech  2007­13 

Z ekologického hlediska je opatření samo o sobě neutrální a bude  vždy záležet na konkrétním projektu.  Z hlediska zaměstnanosti jde o velmi významné opatření, protože je  přímo zaměřené na vytváření nových pracovních míst na venkově a to i  nepřímo postupným zvyšováním objemu reprodukovaného kapitálu na  venkově.  Z ekologického hlediska opatření podporuje mj. též zakládání a  obnovu cest a výsadbu zeleně. Obecně nezvýhodňuje ekologicky šetrné  formy turistiky a jmenovitě agroturistiku, která by měla být podporou  preferována.  Z hlediska zaměstnanosti může realizace opatření významnou měrou  přispět k vytvoření nových pracovních míst na venkově.  Z ekologického hlediska opatření mj.sleduje i podporu využívání  alternativních zdrojů energie, nakládání s odpady, budování kanalizací a  ČOV, využití brownfileds a revitalizaci toků v obcích.  Z hlediska zaměstnanosti jde o velmi významné opatření. Vlastní  realizace opatření přinese jen malý počet krátkodobých pracovních  příležitostí. Avšak podpora technické infrastruktury a občanské  vybavenosti zvyšuje obytnost a hospodářskou atraktivitu území.  Z ekologického hlediska je opatření samo o sobě neutrální a bude  vždy záležet na konkrétním projektu.  Z hlediska zaměstnanosti může realizace opatření vytvořit nová  pracovní místa. 

III.1.3. Podpora cestovního  ruchu 

III. 2. 1. Základní služby pro  hospodářství a obyvatelstvo  venkova 

III.2.2.2. Kulturní dědictví 

OSA IV. LEADER  IV.1.1. Místní akční skupina  IV.1.2. Realizace místní rozvojové  strategie  IV.2.1. Realizace projektů spolupráce 

124 

Na celé III.2.2  12,52% z  prostředků pro  osu III. tj. cca  1 980,09 mil.  Kč v letech  2007­13  Za r. 2007­13  1 096,41 mil.Kč  2 850,66 mil.Kč  438,56 mil.Kč 

Opatření podporuje průřezově projekty zaměřené na všechna opatření  os I.­III. a samo sleduje  zlepšení organizačních schopností místních  komunit, vytváření partnerství, využití místního endogenního potenciálu,  tvorbu společensko hospodářských aktivit, které vedou k srovnatelnému  standardu života jako městských obyvatel a posílení kulturní identity  mikroregionů.  Význam z ekologického hlediska i z hlediska zaměstnanosti závisí  na typu podporovaných činností vybraných do jednotlivých projektů.

Operační program Podnikání a  inovace 

objem 

Zhodnocení vlivu a významu podpory 

1. Podnikání a inovace  1.1. Vznik firem  1.2. Rozvoj firem  1.3. Inovace  1.4. Efektivní energie 

Opatření 1  celkem 7,4  mld. Kč ročně 

Z ekologického hlediska je opatření samo o sobě neutrální a bude  vždy záležet na konkrétním projektu.  Z hlediska zaměstnanosti jde o velmi významné opatření, protože je  přímo zaměřené na vytváření nových pracovních míst na venkově a to i  nepřímo postupným zvyšováním objemu reprodukovaného kapitálu na  venkově. 

Operační program Lidské  zdroje, zaměstnanost 

objem 

Zhodnocení vlivu a významu podpory 

2.Aktivní politiky trhu práce  1)Posílení aktivních politik zaměstnanosti 

Opatření 2  celkem 4,06  mld. Kč ročně 

Z ekologického hlediska je opatření samo o sobě neutrální.  Z hlediska zaměstnanosti jde o velmi významné opatření, protože je  přímo zaměřené na vytváření nových pracovních míst na venkově a to i  nepřímo postupným zvyšováním objemu reprodukovaného kapitálu na  venkově. 

Operační program životní  prostředí 

objem 

Zhodnocení vlivu a významu podpory 

Oblast intervence  3.1 ­Výstavba nových zařízení a  rekonstrukce stávajících zařízení s cílem  zvýšení využívání OZE pro výrobu tepla,  elektřiny a kombinované výroby tepla a  elektřiny  Oblast intervence  4.1– Zkvalitnění nakládaní s odpady 

Opatření 1  celkem  3,7  mld. Kč  ročně 

Z ekologického hlediska jde o významnou oblast intervence. Jejím  cílem je využívání obnovitelných zdrojů energie, snížení spotřeby  fosilních paliv a ochrana klimatu země.  Z hlediska zaměstnanosti může realizace opatření vytvořit nová  pracovní místa. 

Opatření 4  celkem  7,4 mld. Kč  ročně 

Oblast intervence  6.5 ­Podpora regenerace urbanizované  krajiny 

Opatření 6  celkem  2,8 mld. Kč  ročně 

Z ekologického hlediska  jde o významnou oblast intervence. Jejím  cílem šetrné nakládání s odpad a jejich druhotné využití (1) a  regenerace a obnova původního stavu území narušeného vlivem  ukládání odpadů (2).  Z hlediska zaměstnanosti může realizace opatření vytvořit nová  pracovní místa.  Z ekologického hlediska je opatření  zlepšující životní prostředí v  urbanizovaném území.  Z hlediska zaměstnanosti může realizace opatření přechodně vytvořit  nová pracovní místa. 

ROP Severozápad 

objem 

Zhodnocení vlivu a významu podpory 

4.4. Udržitelný rozvoj cestovního  ruchu  4.4.3. Ubytování  a pohostinství 

Opatření 4  celkem 687  mil. Kč ročně 

Z ekologického hlediska U podpor z ROPů bude vždy záležet na  konkrétním projektu.  Z hlediska zaměstnanosti může realizace opatření významnou měrou  přispět k vytvoření nových pracovních míst na venkově. 

Článek byl pořízen za podpory projektu VaV  MPSV 1 J 056/05­2 „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.  Literatura  

Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013;  Regionální operační program regionu soudržnosti NUTS 2 Severozápad pro  období 2007 – 2013;  Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost;  Operační program Podnikání a inovace na léta 2007­2013;  Operační program životní prostředí;  Recenzent:  RNDr. Milan JEŘÁBEK,Ph.D.  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

125 

PŘÍSPĚVEK K PROBLEMATICE NEZAMĚSTNANOSTI V PÁNEVNÍCH  OBLASTECH ÚSTECKÉHO KRAJ E NA PŘÍKLADU OKRESU MOST  THE ARTICLE ABOUT UNEMPLOYMENT’S RATE IN THE MINING  REGIONS OF “ÚSTECKÝ KRAJ ” ON THE EXAMPLE OF MOST  DISTRICT  Ludmila HOLADOVÁ 1 , Jaroslava VRABLIKOVÁ 2  1 

Krajská agrární komora Ústeckého kraje, v sídle firmy OVO­FRUKT, spol  s r. o. Most­Vtelno 434 01,  [email protected]  2  Univerzita J.E. Purkyně, Fakulta životního prostředí Králova výšina 7,  Ústí nad Labem 40096  [email protected] 

Abstrakt  Příspěvek je zaměřen na hodnocení nezaměstnanosti v pánevních okresech Ústeckého kraje. Na  příkladu okresu Most je uváděn postup jak je ze strany státních organizací a zástupců největších  podniků přistupováno k možnostem řešení. Opatření ke snížení  nezaměstnanosti  jsou rozdělena  do  následujících  oblastí:  sociální  politiky,  vzdělávání,  podnikání,  daňové  politiky,  veřejných  zakázek a dopravní infrastruktury.  Abstract  The article is about unemployment evaluation in the mining regions of the “Ústecký kraj” region.  On  the  example  of  Most  district  is  showed  the  process  of  possible  solutions  from  state  organizations and the biggest companies. The arrangements for lower unemployment are divided  to 4 main segments: social policy, education, business, rates policy, state projects and transport  infrastructure.  Klíčová slova:  Nezaměstnanost, okres Most, vzdělání  Key words: Unemployment, Most district, education  Úvod  Pánevní okresy Ústeckého kraje, kam patří okresy Most, Teplice, Chomutov a Ústí nad Labem  jsou  okresy  s nejvyšší  mírou  nezaměstnanosti.  Za  tím  účelem  byla  provedena  analýza  za pánevní okresy, které jsou územím  řešeného  projektu z Ministerstva práce a sociálních věcí  1J  056/05­2  „Zkušeností  z využití  antropogenně  postižené  krajiny  ke  strategii  rozvoje  venkova“. Na příkladu řešení problematiky okresu Most je navrhováno řešení.  Výsledky:  I  když  jsou  údaje  o  nezaměstnanosti    součástí  socio  –  ekonomické  analýzy,  přesto  je  to  tak  závažný  problém,  že  je  mu  věnován  samostatný  příspěvek.  Výsledky  analýzy  za  r.  2005  jsou  uvedeny v tab. č. 1.

126 

Tab. č.1  Míra nezaměstnanosti k 31. 12. 2005  Území  %  nezaměstnanosti  Okr. Most  21,20  Okr.  Teplice  16,80  Okr. Chomutov  15,50  Okr. Ústí n.L  13,40  Průměr čtyř okresů  17,74  Nezaměstnanost  v pánevních okresech výrazně převyšuje  průměr celého Ústeckého kraje, který  byl 13,60 %.Ve stejném období za celou ČR činila míra nezaměstnanosti 8,9 %.  V žebříčku  míry  nezaměstnanosti  zaujímá  1.  místo  okres  Most  –  21,2  %,  což  řadí  okres  Most  mezi  okresy  s nejvyšší  nezaměstnaností  v rámci  celé  ČR.  Následující  tabulka  č.  2  a  graf  č.  1  dokumentují vývoj míry nezaměstnanosti v pánevních okresech  v průběhu let 1999­2006.  Tab. č. 2 Vývoj  nezaměstnanosti za období od 1. 1. 1999 – 30. 6. 2006  Rok ­ v %   OKRES 

1999 

2000 

2001 

2002 

2003 

2004 

2005 

2006 

Most 

19,95  21,50 

21,30 

21,70 

23,50 

20,70 

21,20 

20,50 

Teplice 

15,72  17,00 

16,60 

18,20 

19,90 

14,50 

16,80 

15,90 

Chomutov 

17,86  16,90 

16,40 

17,70 

18,70 

15,80 

15,50 

13,90 

Ústí nad Labem 

13,72  14,10 

14,10 

15,30 

14,80 

11,40 

13,40 

13,20 

Celkem pánevní okr esy 

16,77  17,32 

17,04 

18,29 

19,20 

17,89 

17,74 

16,81 

Celkem Ústecký kr aj 

13,49  16,10 

15,80 

17,10 

17,90 

14,30 

13,60 

14,20 

Celkem ČR 

9,37 

8,90 

9,80 

10,30 

8,30 

8,90 

7,70

8,80 

127 

Procenta 

Vývoj míry nezaměstnanosti v pánevních okresech  25  24  23  22  21  20  19  18  17  16  15  14  13  12  11  10  9  8  7  6 

Most  Teplice  Chomutov  Ústí nad Labem  Celkem pánevní  okresy  Celkem Ústecký  kraj  Celkem ČR  1 

2 

3 

4 

5 

6 

7 

8 

Roky 

Graf č. 1  Vysvětlivky: 

1 ­ rok 1999  2 ­ rok 2000  3 ­ rok 2001  4 ­ rok 2002  5 ­ rok 2003  6 ­ rok 2004  7 ­ rok 2005  8 ­ rok 2006 (k 30.6.2006) 

Hlavní příčiny nezaměstnanosti  Mezi významné faktory ovlivňující tak vysokou nezaměstnanost patří především omezení těžby  hnědého  uhlí,  ukončení  činnosti  menších  či  větších  podnikatelských  subjektů  v důsledku  nedostatku finančních prostředků, menší uplatnění osob se základním vzděláním na trhu práce,  ale také restrukturalizace a racionalizace práce v rafinérském a chemickém průmyslu.  V oblasti  zemědělství  to  byla  postupná  likvidace  zpracovatelského  průmyslu  zemědělských  produktů  (likvidace  mlékáren,  cukrovarů,  masokombinátů).  Privatizace  přinesla  postupnou  likvidaci  velkokapacitních  objektů  chovu  skotu,  vyšší  využití  dokonalejší  mechanizace  v rostlinné výrobě a celkový pokles stavu skotu. To vše se projevilo ve výrazném snížení stavu  pracovníků v zemědělství, kteří nenalezli uplatnění v jiných odvětvích.  V neposlední  řadě  jde    o    skutečnost,  že  vzniká  málo  pracovních  příležitostí  pro  nízký  zájem  zahraničních investorů  podnikat v této oblasti.  Postupy při řešení nepříznivé situace v zaměstnanosti na Mostecku  Řešením  nepříznivé  situace  v zaměstnanosti,  především  na  Mostecku,  se  zabývá  pracovní  skupina odborníků při HSRM (Hospodářská a sociální rada Mostecka), která byla ustavena k 1.  3. 2006.  Pracovní tým k problematice řešení nezaměstnanosti pracuje v tomto složení:   ­  ředitel Úřadu práce Most  ­  starosta města Meziboří  ­  náměstkyně ministra Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV)  ­  personální ředitel Mostecké uhelné, a.s.  ­  personální ředitel CHEMOPETROLU, a.s.

128 

­  ­  ­  ­  ­  ­ 

ředitel pro všeobecné záležitosti České rafinérské, a.s.  předseda představenstva Okresní hospodářské komory  Most  předsedkyně představenstva Okresní agrární komory  Most  starosta města Litvínov  senátor  Magistrát města Mostu – vedoucí odboru vnitřní správy 

Důvod  vzniku  pracovní  skupiny  odborníků  byl  určen  zájmem  a  snahou  o  konkrétní  spolupráci  kompetentních regionálních odborníků, kteří znají místní prostředí a podmínky rozvoje regionu,  na jejichž  základě budou formulovány „lokální politiky zaměstnanosti“.  K tomu  je  nutné  používat  i  netradiční  způsoby,  které  povedou  k postupnému  snižování  nezaměstnanosti  prostřednictvím  několika  zásadních  oblastí,  kde  je  nutné  řešení  a  případná  změna.  Především  jde  o  vzdělávání,  podporu  podnikání,  tvorbu  nových  pracovních  míst,  zlepšení  komunikace, finanční prostředky a snižování daňového zatížení.  Jednotlivé náměty jsou rozčleněny na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé.  Cílem  zpracování  a  realizace  námětů  je  postupné  snižování  míry  nezaměstnanosti,  prostřednictvím  pozitivní  spolupráce  všech  zainteresovaných  institucí  a  odborníků,  čímž  také  dojde k vytvoření regionální sítě hlavních aktů pro ovlivňování na trhu práce.  Popis současného stavu nezaměstnanosti a jeho příčiny na okrese Most  K 30.  6.  2006  bylo  v evidenci  Úřadu  práce  Most    celkem  13  094  uchazečů  o  zaměstnání,  tzn.  míra  nezaměstnanosti  dosáhla  20,5  %.  Tento  stav  je  z pozice  úřadu  práce  možno  ovlivnit  jen  v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, kde jsou zejména pro tyto uchazeče vytvářena dotovaná  pracovní  místa  v rámci  veřejně  prospěšných  prací.  Vzdělanostní  skladba  obyvatelstva  v  okrese  Most je velice nepříznivá, 30 % uchazečů  má základní vzdělání a změnit tento stav bude trvat  minimálně  jednu  generaci.  Mezi  další  nepříznivé  ukazatele  z hlediska  možné  zaměstnanosti  je  vysoký podíl uchazečů se změněnou pracovní schopností.  Příčiny současného stavu jsou následující:  ­  monostruktura průmyslu v letech před r. 1990  Ještě v r. 1991 bylo v hornictví a chemickém průmyslu zaměstnáno v okrese Most cca 30  000 lidí. Na konci roku 2005 to bylo již jen 8 000. To zanmená, že za uplynulých 15 let  zaniklo zhruba 22 000 pracovních míst.  ­  ­ nevzniká  potřebný počet  nových pracovních míst  Nová pracovní  místa  i  v důsledku podcenění rozvoje průmyslových zón, vznikají  jen  ve  velmi  malém  počtu  v porovnání  s místy  zanikajícími.  V prvopočátku  vytváření  průmyslových  zón  má  za  následek  to,  že  většina  zaměstnavatelů  nasměrovala  své  působení do lépe připravených zón v sousedních okresech.  Možnosti řešení nepříznivé situace v zaměstnanosti  Hlavními  činiteli  při  řešení  problematiky  nezaměstnanosti  jsou  podnikatelé  místní  nebo  zahraniční.  Pokud se nerozhodnou realizovat své aktivity v okrese Most, bude téměř nemožné změnit situaci  na trhu práce, protože nikdo jiný zde trvale udržitelná pracovní místa vytvářet nemůže.  Motivovat  zaměstnavatele  k tomu,  aby  vytvářeli  nová  pracovní  místa  právě  zde,  by  mělo  být  úkolem zejména místní samosprávy.

129 

Místní  samosprávy  musí  pro  přicházející  investory  vytvořit  takové  podmínky,  aby  jejich  volba  padla právě na místní region. 

Doporučení pro místní samosprávu   ­  ­  ­  ­ 

připravit plochy pro podnikání  plochy aktivně nabízet  více prezentovat možnosti regionu  nabízet ve větší míře i již stávající nevyužité objekty, ve kterých by bylo možno realizovat  podnikatelské aktivity  ­  neopomíjet rozvoj turistického ruchu  Požadavek na podporu ze strany státu   ­  napomáhat  při  získávání  investorů,  jednak  formou  investičních  pobídek,  jednak  pozitivní  prezentací regionu při jednání s investory, tj. kvalitní a rychlé spojení s letištěm v Praze a  se státní hranicí se SRN. 

Požadavky na  Úřad práce v Mostě  ­  na  základě  jednání  s budoucími  investory  připravit  jak  po  odborné,  tak  po  motivační  stránce budoucí zaměstnance.  Oblast  trhu  práce,  rozvoje  zaměstnanosti  a  rozvoje  lidských  zdrojů  je  velmi  citlivá  záležitost  úzce související s ekonomickým rozvojem. 

Opatření ke snížení nezaměstnanosti lze rozdělit do několika  okruhů         

Sociální politika  Vzdělávání  Podnikání  Daňová politika, veřejné zakázky, dopravní infrastruktura 

Sociální politika   Vzhledem  k tomu,  že  současný  systém  sociálních  dávek  nepomáhá  snahám  zvyšovat  pracovní  motivaci, naopak je přímo nemotivující, je nutná změna tohoto systému včetně daňové reformy.  Legislativní  nastavení  sociálních dávek a  minimální  mzdy  je  nutné uvést do takového poměru,  kdy  se  bude  vyplácet  pracovat  –  spíše  cestou  snižování  sociálních  dávek  než  zvyšováním  minimální mzdy.  Výrazně zvýšit rozdíl mezi příjmy z pracovní činnosti a příjmy ze sociálních dávek.  Tento rozdíl je stále příliš malý, a to hlavně u nekvalifikovaných dělnických profesí.  Uchazeči o zaměstnání se základním vzděláním nemají finanční motivaci přijmout zaměstnání a  k tomu  i  větší  počet  dětí  v rodině  je  především  ekonomickým  faktorem  při rozhodování  o  nástupu do zaměstnání. 

Vzdělávání  Založit  v Ústeckém  kraji  vysokou  školu  s technickým  zaměřením.  Ústecký  kraj  je  silně  industrializovaný a chybí zde vysokoškolsky vzdělaní odborníci, kteří by mohli zastávat odborné  technické i manažerské profese, jak ve stávajících firmách, tak u nových investorů.  Motivovat  studenty  z regionu  a    absolventy  vysokých  škol  v ČR,  aby  se  po  absolvování  vrátili  zpět do Ústeckého  kraje. Vytvořit předpoklady pro jejich důstojné uplatnění.

130 

Jako  systémové  zlepšení  postavení  absolventů  na  trhu  práce  zavést  jako  povinnou  tzv.  „Volbu  povolání na základních školách“ a tzv. “Profesní  orientaci na školách středních“.  Legislativně upravit podporu přípravy na povolání tak, aby uchazeči ve věku 15 – 18 let neměli  nárok  na  žádnou  sociální  dávku,  což  donutí  rodiny  změnit  taktiku  tak,  že  rodiče  nechají  děti  pokračovat ve vzdělávání, neboť to bude ekonomicky výhodnější. 

Podnikání  Pokračovat  ve  všestranné  podpoře  vzniku  pracovních  míst  u  nových  investorů.  Získávat  nejen  velké (strategické) investory, ale také investory menší.  Rozšířit  možnosti  a  kompetence  samosprávy,  neboť  obce  mohou  lépe  vytvářet  pracovní  místa  v rámci údržby svého majetku a při různých rozvojových programech.  Podmínit vstup zahraničního investora na trh ČR spoluprací s místními subdodavateli.  Nadále zvýhodňovat nabídky pro tuzemské investory.  Daňová politika, veřejné zakázky, dopravní infrastruktura   ­  nižší  daňová  zatíženost  zaměstnavatelů,  přibližovat  daňové  zatížení    zaměstnavatelů  ve mzdové oblasti standardům Evropy  ­  urychlit  dobudování  dálnice  D8  a  rychlostní  silnice  R  7  což  umožní  rychlé  spojení  kraje  s Prahou a SRN a podpoří příchod nových investorů  ­  veřejné  zakázky  –  současně  neřeší  místní  zaměstnanost,  proto  je  nutno  zadat  do  kritérií  výběru firem povinnost zaměstnat pracovníky i nezaměstnané z regionu  V souvislosti  s řešením  nepříznivé  situace  v zaměstnanosti  v regionu  Mostecka  byl  ustaven  v rámci HSRM „VÝBOR PRO INVESTICE A TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ“.  Výbor  je  složen  ze  zástupců  měst  a  obcí  regionu,  které  jsou  přímo  dotčeny  investicemi  v průmyslových  zónách  a  lokalitách  určených  pro  průmyslovou  a  komerční  výstavbu  (Most,  Litvínov),  zástupce  HSRM,  zástupce  Ústeckého  kraje,  zástupce  kanceláře  vládního  zmocněnce  pro  NUTS  II.  Severozápad  a  dalších  odborníků  z oblasti  ekonomiky,  hospodářství,  ekologie,  územního plánování, sociálních zabezpečení, práva a komunikace.  Hlavním cílem Výboru pro investice a trvale udržitelný rozvoj je:  ­  podporovat  příliv  a  realizaci  investic  na  Mostecku  v zájmu  ekonomické  a  sociální  prosperity při zachování principů trvale udržitelného rozvoje  ­  snížit  rizika,  která  pro  investory  na  Mostecku  představují  úlohy  některých  zájmových  skupin,  které  zneužívají  mezery  v legislativě  a  chyby  při  postupu  správních  orgánů  k útokům  proti  investorům  a  k vyvolávání  problémů  a  komplikací  při  realizaci  jejich  investičních záměrů  ­  aktivně vyjadřovat podporu zejména takovým klíčovým investicím v regionu, které jsou ve  veřejném zájmu, v této souvislosti takový veřejný zájem zřetelně a jednoznačně deklarovat  ­  přispět ke zvýšení atraktivity mosteckého regionu pro investory

131 

Závěr   Příspěvek  byl  zaměřen  na  analýzu  vývoje  nezaměstnanosti  za  období  1999­2006  v pánevních  okresech  Ústeckého  kraje.  Jako  hlavní  příčiny  nezaměstnanosti  uvádí  omezení  těžby  hnědého  uhlí,  restrukturalizaci  a  racionalizaci  práce  v rafinérském  a  chemickém  průmyslu,  ukončení  činnosti  některých  podnikatelských  subjektů  v důsledku  nedostatku  finančních  prostředků,  likvidaci  zpracovatelského  průmyslu  v důsledku  výrazného  omezení  zemědělské,  zejména  živočišné  výroby  a  menší  možnosti  uplatnění  osob  se  základním  vzděláním.  Nastínil  formy  řešení  problému  zaměstnanosti  na  příkladu  okresu  Most.  Jako  zásadní  ke  snížení  nezaměstnanosti  navrhuje  opatření  v oblasti  sociální  politiky,  vzdělávání,  podporu  podnikání  a  úpravy v rámci daňové politiky.  Článek byl zpracován za podpory projektu VaV MPSV 1 J 056/05­2 „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.  Seznam literatury 

Statistické ročenky Ústeckého kraje za léta 1999­ 2006, Ústí n. L.  (2006) Zpráva o situaci na trhu práce na rok 2005 Interní zpráva Úřadu práce v Mostě  (2006) Náměty k řešení nepříznivé situace v zaměstnanosti, Interní materiál Výboru pro investice  a trvale udržitelný rozvoj, Most 

Recenzent:  RNDr. Milan JEŘÁBEK,Ph.D.  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

132 

ANKETA ZPRACOVANÁ U ZEMĚDĚLSKÝCH PODNIKATELŮ  Z ANTROPOGENNĚ POSTIŽENÉ OBLASTI  THE RESEARCH MADE BY FARMERS IN THE  ANTHROPOGENNICALLY CHANGED AREA  Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ 1 , Ludmila HOLADOVÁ 2  Martin NERUDA 1 ,  Petr VRÁBLÍK 1  1 

Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, Ústí nad Labem  2  Krajská agrární komora Ústeckého kraje se sídlem v Mostě  [email protected] 

Abstrakt  Příspěvek  je  zaměřen  na  vyhodnocení  ankety  zpracované  pro  zjištění  možností  zlepšení  podnikání  v zemědělství  antropogenně  postižených  oblastí.  Prostřednictvím  Krajského  informačního  střediska  Agrární  komory  v Mostě  bylo  rozesláno  102  dotazníků.  Zpět  bylo  získáno  35  odpovědí.  Anketa  byla  zaměřena  na  formy  podnikání,  hodnocení  zaměstnanců  a  hodnocení záměrů do budoucna.  Abstract  The  article  is  aimed  to  processing  the  research  made  for  finding  possibilities  of  better  farming  conditions in anthropogennically changed area. With help of the Regional information agency of  Agriculture chamber in Most was sent out 102 forms and 35 forms we have received back. The  research was aimed to the topics as forms of business, employee opinions and future plans.  Klíčová slova: výzkum, podnikání, kvalifikace  Key words: research, business, qualification  Úvod  V rámci řešení projektu Ministerstva práce a sociálních věcí č. 1J056/05­2 „Zkušeností z využití  antropogenně  postižené  krajiny  ke  strategii  rozvoje  venkova“  byla  navržena  anketa  pro  zemědělské  podnikatele.  Prostřednictvím  Krajského  informačního  střediska  (KIS)  Agrární  komory v Mostě byla rozšířena a odpovědi byly vyhodnoceny.  Výsledky  Anketa byla rozeslána 102 zemědělským podnikatelům z okresů Chomutov, Most, Teplice a Ústí  n. L. Z  tohoto počtu bylo vyplněno a vráceno na KIS 34,3 %. Z celkového počtu 24 tematických  bloků byla vybrána pouze část, charakterizující podnikatelské prostředí, zaměření činnosti, počty  zaměstnanců, kvalifikaci a zhodnocení záměrů do budoucna.  Vyhodnocení  podnikání  z hlediska  právní  formy  bylo  následující.  Celkem  z 35  odpovědí  převažovala  forma  soukromě  hospodařící  rolník  (SHR)  ­  celkem    80  %,  28  podnikatelů  byly  fyzické osoby,  a jako 2. nejvíce zastoupená forma byly s.r.o. (11 %)­viz Tab.č.1a Graf č.1

133 

Tab. 1 Právní forma 

Pr ávní for ma  Fyzická osoba ­ SHR  Společnost s ručením omezeným  Akciová společnost  Družstvo  Jiná právní forma  Ostatní  CELKEM 

Počet odpovědí  28 (80 %)  4 (11 %)  1 (3 %)  2 (6 %)  0  0  35 

Pr ávní for ma  Fyzická osoba ­  SHR 

0%   11%  

3%  

6%  

0%  

Společnost s  ručením  omezeným  Akciová  společnost  Družstvo 

80%   Jiná právní forma 

Graf 1  Rostlinnou  výrobou  se  zabývá  23  (66  %)  podnikatelů,  živočišnou    8  (23  %).  Pouze  u 4 podnikatelů  byla provozována kombinovaná rostlinná a živočišná výroba.(viz Graf č.2)

134 

Hlavní zaměření činnosti  11%  

0%  

Roslinná výroba 

23%  

Živočisná výroba 

66%  

Kombinovaná rostlinná a  živočišná výroba  Převažující nezemědělské  činnosti 

Graf 2  Z uvedeného  počtu  podnikatelů  se  77  %  zabývá  pouze  zemědělstvím  a  neprovozují  nezemědělskou činnost. Zajímavé údaje byly získány z rozboru  výměry zemědělské půdy.  (viz Tab. 2 a  Graf 3)  Tab. 2 Přehled výměny respondentů 

Výměr a zemědělské půdy  Do 5 ha  5 ­ 100 ha  101 ­ 500 ha  Více než 500 ha  Nehospodařím na půdě  CELKEM 

Počet odpovědí  0  4 (11 %)  21 (60 %)  10 (29 %)  0  35 

Výměra zemědělské půdy  0%   0%  

11%  

29%  

Do 5 ha  5 ­ 100 ha  101 ­ 500 ha  Více než 500 ha  Nehospodařím na půdě 

60%  

Graf 3  Dominují zemědělští podnikatelé hospodařící na výměře 101­500 ha zemědělské půdy.

135 

Byly zjišťovány výsledky šetření i podle počtu zaměstnanců(viz Tab. 3) 43 % sledovaných firem  nemá žádného zaměstnance.  Tab. 3 Počet zaměstnanců 

Počet zaměstnanců  0  1–5  6–10  11–20  21–30  31–40  40 a více  CELKEM 

Počet odpovědí (% )  15 (43 % )  7 ( 20 %)  5 (14 %)  6 (17 %)  1 (3 %)  1(3 %)  0  35 

Tab. 4 Kolik dalších osob bez zaměstnaneckého poměru ve firmě dále pracuje?  (např. majitel, rodinní příslušníci…) 

Počet zaměstnanců  0  1–5  6–10  11–20  21–30  31–40  40 a více  CELKEM 

Počet odpovědí  8 (23 %)  20 (57 %)  7 (20 %)  0  0  0  0  35 

Další  část  ankety  viz  Příloha  1­  byla  zaměřena  na  cíle  (18  bodů),  na  záměry  podnikatelů  do budoucna,  o  které  zemědělec  usiluje.  Zemědělci  odpovídali  celkem  na  108  otázek.  Největší  zájem  zemědělců  byl  o pronájem  další  zemědělské  půdy,  zaopatřit  se  před  odchodem  do důchodu, o snahu snížit zadluženost firmy. Za důležité dále pokládají šetření financí na rozvoj  farmy, zvýšení příjmu své rodiny, za spíše důležité a velmi důležité pokládají dosažení největší  možné kvality produktů na své farmě.  Další  významný  soubor  otázek­  viz  Příloha  2  (celkem  75  odpovědí)  byl  zaměřen  na  vnímání  postavení subjektů zemědělského sektoru a současnou zemědělskou praxi. Jednalo se o zjištění  zaměření  hospodaření  (na  maximální  zisky),  realizaci  vzájemné  spolupráce,  nutnost  se  v zemědělství  stále  přizpůsobovat,  nedostatečné  odměňování  v zemědělství  a  nutnost  adaptace  novým technologiím.  Třetí  blok  otázek  byl  zaměřen  na  problematiku  a  důsledky  Společné  zemědělské  politiky  EU.  Tomuto problému bylo věnováno celkem 16  otázek  s možnými 80 odpověďmi.  Z tohoto bloku upozorňujeme zejména na závislost  zemědělců na dotacích, na problém malých  farem (slučování), nesouhlasí s kontrolou marketingu a pokles významu zemědělství v národním  hospodářství.

136 

Závěr   Z výsledku ankety, které byly získány v r. 2006 vyplývá, že v zájmovém území převažují fyzické  osoby – soukromě  hospodařící rolníci,  hospodařící  na  středně  velkých  farmách o výměře 101 ­  500  ha,  kteří  mají  zájem  farmy  rozvíjet  a  zaopatřit  se  před  odchodem  do důchodu  (lze  předpokládat, že převažují starší zemědělci nad mladými). Převládá názor, že vláda si zemědělců  příliš  neváží  a  místní  správa  zemědělcům  příliš  nerozumí.  Dotazovaní  předpokládají,  že  společenské postavení zemědělců bude klesat, stejně tak jako význam zemědělství jako odvětví  národního hospodářství.  Hodnotíme­li  výsledky  ankety  pro  závěrečné  otázky,  jako  nejlepší  metoda  se  jeví  aplikace  váženého  aritmetického  průměru  pro  jednotlivé  teze  (tvrzení).  Ve  všech  třech  aspektech  bylo  respondentům  nabídnuto  5  možností,  a  to  od  zcela  nedůležitého  (označení  „jedničkou“  ve stupnici) až po velmi důležité („pětka“) resp. od rozhodného nesouhlasu po rozhodný souhlas.  Na  základě  výpočtu  jsme  pak  vyčlenili  pokaždé  po  3  skupinách,  utvořených  na základě  dosažených hodnot.  U „záměrů respondentů do budoucnosti“ dominuje jako důvod „zaopatřit se před důchodem“,  jako  velmi  důležité  jej  označilo  31  z 35  respondentů,  úhrnná  hodnota  tak  dosáhla  4,89.  Další  přední příčky, s hodnotou převyšující „čtyřku“, tj. spíše důležité, obsadila tato tvrzení: správně a  vhodně  používat  chemikálie,  zvýšit  příjem  své  rodiny,  střádat  prostředky  pro  své  děti  a  pro  budoucí rozvoj farmy, poskytovat hodnotnou práci rodině a dosáhnout co největší možné kvality  produktů  na  své  farmě.  Z výsledků  je  patrné,  že  respondenti  silně  akcentují  finanční  resp.  existenční záležitosti v širším, rodinném kontextu. Naopak slaběji až neutrálně jsou vnímány tyto  možnosti:  získat  úctu  a  uznání  ostatních  zemědělských  subjektů  (2,23),  podnítit  turisty  k návštěvě  farmy,  vytvářet  životní  prostředí  podporující  rozmanitost  rostlinných  a  živočišných  druhů  či  minimalizovat  negativní  dopady  na  životní  prostředí  a  diverzifikovat  zemědělské  činnosti v podniku. Lze­li zobecnit, pak dotazované zemědělce zrovna netrápí ekologický přístup  případně zavádění nových směrů v zemědělství (na venkově).  Při analýze „vnímání postavení zemědělců a současné zemědělské praxe“  z ankety  vyplývá:  nedostatečné  ocenění  (odměnění)  hospodaření  v zemědělství  a  nezbytnost  akceptace  nových  a  měnících  se  technologií  (obojí  ohodnoceno  v průměru  4,77),  přehlížení  zemědělců  ze  strany  vlády,  nepochopení  resp.  neporozumění  místní  správy  zemědělcům  a  jejich  potřebám,  jakož  i  negativní působení přírodních a klimatických podmínek v posledních letech. Na opačném konci  stojí  odmítnutí  resp.  neutrální  postoj  (s  hodnotou  3,03)  k tvrzení,  že „práce  na  farmě  musí  mít  prioritu  před  rodinnými  povinnostmi“,  sledované  tezí,  že  „zemědělci  ztrácejí  respekt,  úctu  a  uznání veřejnosti“.  Z „názorů na Společnou zemědělskou politiku EU“ odvodíme, že dotazovaní „spíše souhlasí“  s tím,  že  význam  zemědělství  jako  odvětví  národního  hospodářství  klesne  (4,11),  vzroste  závislost na podporách a dotacích, menší farmy se budou muset slučovat nebo zaniknou, ale také  se zemědělci stanou lepšími obchodníky a podnikateli. Nepřiklánějí se k tvrzení, že „zemědělci  budou  mít  více  času  pro  rodinu,  přátele  a  relaxaci“  (1,86).  Ke zbývajícím  tezí  se  vyjadřují  neutrálně (např. výroba bude citlivěji reagovat na potřeby trhu či dojde ke ztrátě kvalifikovaných  zemědělských  pracovních  sil)  až  mírně  souhlasně  (např.  rozšíří  se  méně  intenzivní  systémy  hospodaření).

137 

Článek byl zpracován za podpory projektu VaV MPSV 1 J 056/05­2 „Zkušeností z antropogenně  postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova“.  Příloha 1­3  Tabulky zaměřené na budoucí plány zemědělců do budoucnosti. 

Recenzent:  RNDr. Milan JEŘÁBEK,Ph.D.  Přírodovědecká fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

138 

Otázka 

Zcela nedůležité  Spíše nedůležité  Neutrální postoj 

Spíše důležité 

Velmi  důležité 

Netýká se  mě 

CELKEM 

1 

Pronajmout si více zemědělské půdy 

0 

5 

6 

18 

6 

0 

35 

2 

Zaopatřit se před odchodem do důchodu 

0 

0 

0 

4 

31 

0 

35 

3 

0 

2 

5 

9 

15 

4 

35 

4 

Poskytovat hodnotnou práci rodině  Minimalizovat negativní dopady  na znečištění  životního prostředí 

0 

8 

19 

7 

1 

0 

35 

5 

Snížit zadlužení firmy, méně využívat finanční úvěry 

0 

0 

12 

15 

6 

2 

35 

6 

Diverzifikovat zemědělské činnosti v podniku 

7 

13 

2 

8 

3 

2 

35 

7 

Zapojit se do nezemědělských aktivit přinášejících zisk 

0 

1 

13 

10 

5 

6 

35 

8 

Pracovat méně tvrdě 

0 

7 

13 

3 

12 

0 

35 

Získat úctu a uznání ostatních zemědělských subjektů  Vytvářet životní prostředí podporující růst rozmanitosti  10  rostl. i živ. druhů 

8 

11 

9 

3 

0 

4 

35 

2 

24 

6 

3 

0 

0 

35 

11  Podnítit turisty k návštěve mé farmy  Činit zodpovědná rozhodnutí a samostatně řídit svou  12  farmu 

0 

27 

6 

2 

0 

0 

35 

0 

9 

7 

5 

13 

1 

35 

13  Koupit více zemědělské půdy  Střádat prostředky pro své děti a pro budoucí rozvoj  14  farmy 

0 

5 

13 

6 

11 

0 

35 

0 

0 

2 

15 

18 

0 

35 

15  Zvýšit příjem své rodiny 

0 

0 

2 

12 

21 

0 

35 

16  Stát se nejlepším zemědělcem regionu  Dosáhnout největší možné kvality produktů na své  17  farmě 

3 

7 

3 

6 

16 

0 

35 

0 

1 

5 

15 

12 

2 

35 

18  Správně a vhodně používat agrochemikálie 

0 

0 

0 

12 

23 

0 

35 

20 

120 

123 

153 

193 

21 

9 

CELKEM 

Příloha 1 – Záměry respondentů do budoucnosti

139 

Otázka  1  2  3  4  5 

Práce na farmě musí mít prioritu před rodinnými  povinnostmi  Zemědělské hospodaření by mělo být zaměřeno na max.  zisků  Technická výkonnost je klíčovým faktorem dobrého  hospodaření  Míra vzájemné spolupráce mezi zem. subjekty by měla  být na vyšší úrovni  Plánování a fin. management jsou nejdůležitěšjšími  aspekty hospodaření 

Rozhodně  Rozhodně nesouhlasím  Spíše nesouhlasím  Neutrální postoj  Spíše souhlasím  souhlasím 

CELKEM 

0 

7 

20 

8 

0 

35 

0 

4 

8 

23 

0 

35 

0 

1 

9 

19 

6 

35 

0 

0 

6 

25 

4 

35 

0 

3 

13 

17 

2 

35 

6 

Ekonomické, politické a další okolnosti způsobují, že se  musí zem. stále přizpůsobovat 

0 

2 

8 

13 

12 

35 

7 

Přírodní a klimatické podmínky v posledních letech více  komplikují práci zemědělce 

0 

0 

0 

17 

18 

35 

0 

0 

1 

8 

26 

35 

0 

0 

0 

11 

24 

35 

0 

1 

3 

16 

15 

35 

0 

0 

12 

6 

17 

35 

12  Zemědělci ztrácejí respekt, úctu a uznání veřejnosti  Hospodaření v zemědělství je nedostatečně odměněná  13  práce  Dobré vztahy se zaměstnanci a obch. partnery jsou  14  nezbytné 

3 

7 

10 

12 

3 

35 

0 

0 

0 

8 

27 

35 

0 

0 

0 

23 

12 

35 

15  Zemědělci musí akceptovat nové a měnící se technologie 

0 

0 

2 

4 

29 

35 

3 

25 

92 

210 

195 

8  Vláda si ve skutečnosti zemědělců příliš neváží  Místní správa zemědělcům a jejich potřebám často  9  nerozumí  Jsem spokojený se svou farmu a nemám v úmyslu ho  10  dále rozšiřovat  Místní obyvatelé mají pochopení pro podnikání  11  zemědělců 

CELKEM 

Příloha 2 – Vnímání postavení zemědělců a  současné zemědělské praxe

140 

Otázka 

Rozhodně nesouhlasím 

Spíše nesouhlasím 

Neutrální postoj 

Spíše souhlasím 

Rozhodně souhlasím 

1 

Výroba bude citlivěji reagovat na potřeby trhu 

2 

11 

7 

15 

0 

2 

Množství produkčních ploch se sníží  Dojde ke ztrátě kvalifikovaných zemědělských  pracovních sil  Menší farmy se budou muset slučovat, nebo  zaniknou  Objem dlouhodobých investic do zemědělství  klesne  Zemědělský sektor se více zapojí do oblasti  turistického ruchu 

1 

9 

6 

16 

3 

3 

12 

2 

17 

1 

0 

3 

5 

19 

8 

3 

8 

2 

18 

4 

0 

10 

8 

11 

6 

3 

14 

2 

12 

4 

8 

Marketing bude kontrolován zemědělci  Zemědělci budou mít více času pro rodinu,  přátele, relaxaci 

9 

23 

2 

1 

0 

9 

Společenské postavení zemědělců bude klesat 

0 

10 

3 

19 

3 

10 

1 

8 

2 

21 

3 

11 

Míra národní potravinové soběstačnosti se sníží  Význam zemědělství jako odvětví národního  hospodářství klesne 

0 

4 

0 

19 

12 

12 

Systémy hospodaření se stanou proměnlivějšími 

2 

9 

4 

14 

6 

13 

Rozšíří se méně intenzivní systémy hospodaření 

1 

12 

2 

19 

1 

14 

Vzroste závislost na podporách a dotacích  Zemědělci se stanou lepšími obchodníky a  podnikateli  Zemědělci budou své výrobky ve větší míře i  zpracovávat 

0 

3 

2 

22 

8 

0 

4 

6 

18 

7 

2 

13 

2 

14 

4 

27 

153 

55 

255 

70 

3  4  5  6  7 

15  16 

CELKEM 

Příloha 3 – Názory na společnou zemědělskou politiku EU

141