Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta životního prostředí

REGENERACE BROWNFIELDŮ V MODELOVÉ OBLASTI PODKRUŠNOHOŘÍ A MOŽNOST JEJICH REVITALIZACE

Petr Vráblík Ústí nad Labem 2009

Název: REGENERACE BROWNFIELDŮ V MODELOVÉ OBLASTI PODKRUŠNOHOŘÍ A MOŽNOST JEJICH REVITALIZACE Autor: Ing. Petr Vráblík, Ph.D.

Vědecký redaktor: Doc. MVDr. Pavel Novák, CSc.

Recenzenti: Ing. Jan Sixta, CSc. RNDr. Jaroslav Koutský

Podpořeno projektem Ministerstva pro místní rozvoj ČR WD-44-07-1 „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“.

© Fakulta životního prostředí UJEP Ústí nad Labem 2009 ISBN: 978-80-7414-197-3

OBSAH: 1 2 3

Úvod ................................................................................................................................... 3 Cíle a metodika................................................................................................................... 6 Vymezení pojmu brownfield.............................................................................................. 7 3.1 Definice užívané v ČR ............................................................................................... 8 3.2 Definice užívané v zahraničí ...................................................................................... 9 3.3 Kategorizace brownfieldů ........................................................................................ 10 3.4 Brownfieldy - pozitivní a negativní externality ....................................................... 13 3.5 SWOT analýza brownfieldů..................................................................................... 15 4 Problematika brownfieldů a možnosti financování.......................................................... 21 4.1 Fondy Evropské unie................................................................................................ 27 4.2 Další zdroje financování brownfieldů ...................................................................... 31 5 Regenerace brownfieldů................................................................................................... 36 5.1 Současné překážky regenerace................................................................................. 37 5.2 Přístup státní správy ................................................................................................. 39 5.3 Přístup regionální samosprávy ................................................................................. 40 5.4 Přístup obcí............................................................................................................... 41 5.5 Shrnutí regenerace brownfieldů ............................................................................... 43 6 Brownfields v Podkrušnohoří........................................................................................... 46 7 Brownfieldy a jejich řešení v zahraničí............................................................................ 63 7.1 Anglie ....................................................................................................................... 63 7.2 Francie...................................................................................................................... 65 7.3 Německo................................................................................................................... 67 7.4 Shrnutí a aplikace zahraničních zkušeností na poměry v ČR .................................. 68 8 Doporučení a závěry......................................................................................................... 70 9 Přehled právních předpisů, které ovlivňují revitalizaci brownfieldů ............................... 72 10 Souhrn - Summary ....................................................................................................... 81 11 Literatura ...................................................................................................................... 83 12 Přehled obrázků, tabulek a grafů.................................................................................. 86

1 Úvod Po změně společenského systému v devadesátých letech v zemích střední a východní Evropy dochází k přehodnocení jak zemědělských půd, tak pozemků v intravilánech obcí, které ztratily své předchozí využití. Vývoj po roce 1990 přinesl řadu změn ve struktuře sídel, zejména pak v charakteru výrobních území tradičních průmyslových měst. Nové vlastnické vztahy a nové tržní prostředí vedly ke kolapsu mnoha výrob, které byly nahrazovány všemi možnými aktivitami. Plochy v intravilánu měst, dlouhodobě určené územními plány pro výrobu, tak v mnoha případech odumírají a stávají se zdrojem obtíží hospodářského, sociálního i ekologického rázu. Vznikají území, pro která se vžil termín brownfield. Termín brownfield původně vznikl jako protiklad termínu greenfield. Označují se jím plochy zcela nebo částečně opuštěné, u nichž je problém s jejich dalším využitím. Brownfield a problém jejich nového využití, včetně otázek společenských a demografických, spojených s vytvářením nových pracovních příležitostí, legislativních a environmentálních se v západní Evropě a Spojených státech amerických objevuje v průběhu sedmdesátých let. Tyto země mají proto v této oblasti bohaté zkušenosti, řadu problémů již vyřešily. Jde vlastně o kontinuální problematiku, což znamená, že po vyřešení jednoho problému, lokality nebo konkrétního územního celku se objeví problém další. Je to spojeno s aktivitou investorů a jejich přechodem do atraktivnějších destinací, se stavbami určenými na jednorázové využití, u nichž investor příliš neuvažuje o jejich dalším účelu. V České republice je dlouhodobým problémem opětovné využití a remediace brownfieldů a zhruba dvacetileté zpoždění ve srovnání se západní Evropou. K problému přispěly i výrazné ekonomické změny, rušení neprosperujících podniků, vojenských újezdů a restrukturalizace, k níž dochází až po změně politického systému. V období před rokem 1989 v ČR problém s brownfieldy nebyl vůbec řešen a také prakticky neexistoval (Kuráž, 2005). Brownfieldy a jejich vznik je ovlivněn jak z důvodu strukturálních změn v ekonomice, tak vzhledem k drahému a obtížnému odstranění staveb a případných dekontaminací, časové náročnosti regenerace a komerční neatraktivnosti vyžadující intervence z veřejných finančních zdrojů. S brownfieldy se můžete setkat po celé ČR, nejčastěji v průmyslových oblastech s vysokou koncentrací těžkého průmyslu, typickým příkladem je Ústecký kraj. Brownfieldy však představují daleko širší a složitější škálu problémů. Jejich existence přináší tyto charakteristické průvodní jevy: • • • • • • •

ekonomickou retardaci, neschopnost oslovit nové investory, ve spojitosti s absencí trhu s byty zvyšování míry nezaměstnanosti, negativní dopad na městský život, snižování daňových příjmů měst i státu, sociální konflikty, tlak na zábor přírodního prostředí.

Problém brownfieldů je problém multidisciplinární, a tak je také třeba přistupovat k jeho řešení. Obecného cíle strategie regenerace brownfieldů lze dosáhnout, jen pokud bude vyřešeno několik klíčových oblastí:

3

• • • • • • • • •

institucionální rámec a řízení regeneračního procesu, které musí zahrnovat ministerstva, agentury a místní samosprávu; právní rámec a legislativní změny; změny v postupech územního plánování a nuceného odkupu, které jsou potřebné k zjednodušení procesu; finanční rámec a zdroje financování, týkající se příspěvku veřejného sektoru do programu; postupy pro identifikaci a popis lokalit, které budou východiskem pro stanovení priorit a vypracování strategie; vypracování strategie (včetně návazností na již zpracované strategie CzechInvestu) a stanovení priorit pro jednotlivé lokality určené pro sanaci, obnovu a další aktivity; možnosti spolupráce se soukromým sektorem při zajišťování sanace a obnovy brownfieldů; technické a ekologické normy, které budou uplatňovány při projektech regenerace brownfieldů v České republice; propagace úspěšných projektů regenerace brownfieldů.

Existuje několik vážných důvodů pro znovuvyužití brownfieldů: 1. ochrana zelených ploch – hodnotných přírodních zdrojů – úzce spojená s oživením brownfieldů ve městech a obcích, 2. oživení brownfieldů přispívá k trvale udržitelnému urbanistickému rozvoji (TUR), vznikají nové, hodnotné plochy pro bydlení, pracovní příležitosti pro občany a firmy, dochází ke snižování objemu dopravy a též pomáhá obcím snižovat náklady na infrastrukturu, jako jsou školy, parky, nemocnice apod. 3. vlastníci brownfieldů, tj. obce, realitní kanceláře, stavební a sanační firmy mohou ze znovuvyužití těchto ploch profitovat. I když se na první pohled může zdát, že hlavní bariérou znovuvyužití brownfieldů jsou peníze, ve skutečnosti to nemusí být pravda. I v mezinárodním měřítku se ukazuje, že jenom peníze problematiku brownfieldů nevyřeší. To, co potíže brownfieldů řeší, jsou vhodné priority, strategie, právní rámce, programy podpory podnikání. Návod na řešení není jednoznačný. Mezi hlavní bariéry řešení problematiky brownfieldů jak na národní, tak regionální a místní úrovni patří: • Vzdělání – informovanost a zkušenosti v problematice. • Know-how, koordinace a motivace – nedostačující pochopení rozsahu a podstaty problému brownfieldů a jejich ekonomických a sociálních aspektů. Nízká úroveň politické angažovanosti v opětném využívání území. Nedostatečná spolupráce a předávání informací mezi jednotlivými disciplinami, institucemi a odděleními těchto institucí. Nedostačující knowhow v řadách všech osob potenciálně zainteresovaných na využívání brownfieldů, včetně soukromých investorů, místních orgánů veřejné správy, krajů a ministerstev. • Nástroje a politiky – například neexistence strategií přístupu k problematice, absence analytických nástrojů a zásad pro stanovení prioritních investic do lokality, nedostatečné fiskální nástroje a stimuly, nedostatečné nástroje pro vyřešení vlastnických vztahů, nepružné plánovací nástroje, nedostatek prostředků na zajištění nebo překlenutí ekologických závazků (Švihlovský, 2006). 4

Nepříznivé vlivy brownfieldů prostupují do všech tří pilířů udržitelného rozvoje, tedy oblasti ekologické, ekonomické i sociální. Existence brownfieldů tedy přinejmenším nepodporuje udržitelný rozvoj, definovaný na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v roce 1992. V české legislativě je pojem udržitelný rozvoj poprvé použit v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Udržitelný rozvoj je definován jako „vyvážený rozvoj sociální, ekonomický a environmentální, který uspokojuje současné potřeby obyvatel, aniž ohrozí potřeby budoucích generací“. Tento fakt ještě více podtrhuje nutnost regenerace brownfieldů. Regenerace by se měla zabývat ekologickými, ekonomickými, fyzickými a sociálními problémy brownfieldů a snažit se o jejich trvalé řešení. Regenerace by měla brát ohled na historickou kontinuitu místa a snažit se ji zachovat.

Obr. č. 1 Neregulovaný růst měst. Zdroj: Revitalizace „brownfields“ v obcích ČR, metodika monitorování a nové využívání ploch a objektů. Praha, 2003

5

2 Cíle a metodika Cílem této studie je seznámení s problematikou brownfieldů v České republice, především se zaměřením na oblast Podkrušnohoří rozkládající se na území Ústeckého kraje. Studie poukazuje na možné zhodnocení a charakteristiku problematiky brownfieldů v těchto následujících bodech: • Úvod do problematiky, vymezení pojmu a definice brownfieldu v ČR a zahraničí, rozdělení do kategorií, indikátory brownfieldů. • Současný stav, evropské finanční dotace pro brownfieldy, ekonomické aktivity a pozitiva. • Programy v ČR – tematické a regionální operační programy, zahraniční spolupráce. • Ekonomické řešení brownfieldů v tržní ekonomice. • Řešení (revitalizace) brownfieldů, projekty a pozitiva odstranění brownfieldů. • Charakteristika modelové oblasti. Práce klade důraz i na problematiku brownfieldů v zahraničí, především na jejich regeneraci a dlouholeté zkušenosti a zpracované studie, které mohou být podkladem k dalším studiím a návrhům pro řešení problematiky brownfieldů v českém prostředí. Hlavním cílem studie je podat ucelený přehled o problematice, včetně přehledu právních předpisů, které se týkají brownfieldů nebo se jimi mohou zabývat. Studie byla zpracována také za pomoci internetových serverů vztahujících se k problematice brownfieldů. Jsou to především: • www.czechinvest.org • www.kr-ustecky.cz • www.mmr.cz • www.strukturalni-fondy.cz • www.mpo.cz • www.mzp.cz • www.brownfields.cz • www.brownfieldsinfo.cz • www.brownfieldy.cz • www.regenerace.org • www.cabernet.org.uk • www.brownfieldnews.com • www.aboutremediation.com • www.brownfieldassociation.org Studie dále vychází především z řady projektů zabývajících se touto problematikou. Brownfieldy zasahují do všech sfér ekonomické, politické, sociální, ekologické aj. Problematika je to rozsáhlá – multidisciplinární a ovlivňuje život a krajinu kolem nás velmi významným způsobem. Studie je řešena v návaznosti na projekt Ministerstva pro místní rozvoj ČR WD-44-07-1 „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“, a to aktivity A 424. 6

3 Vymezení pojmu brownfield Kromě úzce specializované skupiny odborníků na životní prostředí v minulosti veřejnost pojem „brownfield“ příliš neznala, ačkoliv naši zemi sužovaly následky někdejší průmyslové výroby a těžby surovin intenzivněji než průmyslově méně vyspělé země. Existuje tedy český výraz pro anglické slovo ,,brownfield“? Český ekvivalent zatím není (i když v textu je používán tento termín počeštěný) a doslovný překlad se většinou nepoužívá, i když částečně tento pojem charakterizuje. Máme dvě možnosti: zůstat u „pracovního“ anglického výrazu, nebo jej nahradit českým víceslovným výrazem podle konkrétního užití. Stále častěji bývá termín brownfield nahrazován různými, i víceslovnými ekvivalenty podle toho, o jaký typ znečištěného území jde, používají se například tyto výrazy (Planeta, 2007): • opuštěné / bývalé / nevyužité / pochybně využívané / zastaralé průmyslové objekty (plochy, areály, zóny, území, lokality), • (z)devastované/zpustošené průmyslové plochy, • průmyslově znečištěné plochy, industriální objekty, průmyslové dědictví, průmyslem znečištěné pozemky, chátrající průmyslové kapacity, staré areály, • plochy využívané v minulosti, pozemky, na kterých byla skončena původní výrobní nebo jiná činnost, • deprimované pozemky a území, • ekologicky poškozené lokality, silně znečištěné pozemky, pozemky se starou zátěží, pozemky postižené ekologickou zátěží, ekonomicky podvyužitá území, zanedbané pozemky.

Obr. č. 2 Rezidenční, zemědělský a průmyslový brownfield

V souvislosti s obnovou a dalším využitím brownfieldů se pak lze setkat s pojmy: • revitalizace, • (znovu)využití, • regenerace, • rekultivace, • asanace, konverze, transformace, rehabilitace, přestavba, • vrácení k produktivnímu využívání, opětné využívání, integrace do městského organismu, nové funkční využití, alternativní využití.

7

3.1 Definice užívané v ČR Jednotná definice brownfieldu neexistuje. Níže uvedený přehled nabízí definice dle různých typů institucí. Podle OECD jsou brownfieldy „pozemky a nemovitosti uvnitř urbanizovaného území, které ztratily svou funkci a využití a pravděpodobně obsahují ekologickou zátěž a zdevastované výrobní či jiné budovy“. US Environmental Protection Agency definuje brownfield jako „nemovitosti, jejichž expanze, přestavba nebo nové využití může být ztíženo přítomností nebo potenciální přítomností nebezpečných látek, polutantů nebo kontaminantů“. Státní agentura CzechInvest v rámci Národní strategie regenerace brownfieldů pro Českou republiku používá definici: „dříve (technicky) vybavené a nyní ekonomicky nedostatečně využívané pozemky, které byly nebo jsou obsazeny stálými stavbami a s nimi spojenou technickou infrastrukturou. Zahrnuje pozemky využívané pro těžbu nerostných surovin a ukládání odpadů, u kterých nebylo přijato opatření pro obnovu prostřednictvím postupů kontroly rozvoje. V současné době mohou pozemky částečně či zcela ležet ladem, být zchátralé či kontaminované, případně podléhat libovolné kombinaci těchto tří podmínek.“ Další z definic vycházejí například z projektu CABERNET EU NETWORK: „Brownfieldy jsou: • plochy ovlivněné předchozím využitím lokality a jejího okolí, • jsou zpustlé, ladem ležící, nevyužité, • nacházejí se hlavně v urbanizovaných územích, • vyžadují intervenci k jejich novému využití, • mohou být kontaminované, případně lze problémy se znečištěním (půdy, vody, doposud nedemolovaných staveb) předpokládat.“ Network CABERNET (Concerted Action on Brownfield and Economic Regeneration Network) hledá řešení, která umožní znovuvyužití brownfieldů v podmínkách sociálně, ekonomicky a environmentálně trvale udržitelnými způsoby. V projektu je zapojeno padesát pět členů z různých institucí z celkem jednadvaceti evropských států. Mezi brownfieldy nepatří například výsypky, skládky apod. Řada studií prokázala, že kontaminace není nejzávažnějším problémem, i když se často problém s ekologickou zátěží objevuje. Definice dle Institutu pro udržitelný rozvoj sídel: „Brownfields jsou pozemky a budovy: urbanizované opuštěné nebo podvyužité, které mohou, ale nemusí mít ekologickou zátěž, které složitostí podmínek svého budoucího rozvoje odrazují soukromý a jiný kapitál od účelné intervence.“ A definice dle Ústavu pro ekopolitiku: „Brownfieldy jsou plochy: • nevyužívané nebo ekonomicky nedostatečně efektivně využívané, • původně průmyslové, logistické, komerční či obytné objekty v kompaktně zastavěných územích, • původně zemědělské, vojenské i další plochy a budovy ve „volné“ krajině, • s neprůhledným majetkoprávním uspořádáním, • se zdevastovanými výrobními či jinými budovami, • se starou ekologickou zátěží, jíž je kontaminovaná půda, podzemní a povrchové vody i objekty, • jejichž okolí je vylidněné a nebezpečné,

8

•

investoři odmítají do těchto území vstupovat v důsledku obav z vysokých nákladů spojených se sanací starých ekologických zátěží a s předinvestiční přípravou pozemků.“ Ústav pro ekopolitiku definuje zároveň jakýsi vyšší stupeň brownfieldu, který nazývá „blackfields“. Tyto lokality se vyznačují extrémně vysokými hodnotami kontaminace půdy, vod i dalších složek životního prostředí, které jsou zásadní překážkou pro jejich nové využití. Zdrojem znečišťujících látek, mnohdy toxických, byla těžba a zpracování nerostných surovin, průmyslová výroba, skladování a skládkování nebezpečných odpadů, doprava a aktivity související s vojenským využitím ploch. Celkové náklady na sanace těchto starých ekologických zátěží jsou velmi vysoké. Pro výraz brownfield existuje mnoho definicí, ale všechny ho uvádějí jako plochu s předchozím využitím, která může být znovu revitalizována, hlavně pro ekologické, urbanistické a sociální účely. Brownfieldy existují prakticky všude - v tradičních průmyslových lokalitách, například v uhelných a ocelářských průmyslových oblastech, v městských lokalitách z důvodu přemístění průmyslové činnosti z center do periferních částí na konci 19. století a ve venkovských oblastech hlavně v lokalitách, které byly primárně svázány se zemědělskou činností, lesnictvím a rybolovem (například konzervárny). Transformace těchto objektů v blízkosti městských center a dalších hustě osídlených oblastí se stala důležitým prvkem v náplni činností regionálních (krajských) a obecních samospráv, soukromých investorů a státních institucí. Opětovné využití brownfieldů šetří zelené plochy pro společný užitek všech a současně zpomaluje rozšiřování urbanizovaných oblastí.

3.2 Definice užívané v zahraničí Ve světě jako první řešili problematiku brownfieldů ve Spojených státech, a to již v padesátých letech minulého století. V Evropě je za lídra v této oblasti považována Velká Británie. Na dvou stech tisících hektarech brownfieldů, které současné generaci Britů odkázala někdejší průmyslová konjunktura, se využily různé přístupy. Díky tomu se Velká Británie pro mnohé evropské země stala vzorem, jak s neblahým dědictvím naložit. Britské ministerstvo Department of Environment, Transport and the Regions (DETR) definuje brownfield pro účely jejich evidence (1998) ve Velké Británii takto: • dříve užívané plochy, které jsou nyní opuštěné, • opuštěné budovy (nepočítaje jednotlivé bytové jednotky), • jiné plochy nebo budovy zařazené jako rozvojové v rozvojovém plánu nebo mající územní rozhodnutí k bydlení, • jiné dříve užívané území nebo budovy, kde je možný další rozvoj. Některé organizace měly problémy s tímto příliš úzkým vymezením brownfieldu, a vytvořily si proto vlastní. Např. Strathclyde Regional Council v roce 1995 definoval brownfield jako „městské prostory, které byly dříve využívané průmyslem (doky, ocelárny) nebo institucemi (školy, nemocnice)“. Projekt National Brownfield Sites Project (NBSP) rozděluje charakteristiky brownfieldů na ty, jejichž přítomnost je nutná vždy, a na ty, které se vyskytovat vždy nemusí. Přítomnost starých průmyslových i jiných v současné době nevyužívaných a zanedbaných pozemků zůstává závažným problémem ve většině členských států EU.

9

Obr. č. 3 Charakteristiky určující definici brownfieldů ve Velké Británii

3.3 Kategorizace brownfieldů Brownfieldy se dle různých hledisek a názorů dělí do rozličných kategorií. Podle projektu CABERNET NETWORK je lze dělit do následujících kategorií: • „A“ – plochy, které jsou pro potencionální investory atraktivní, nepotřebují pro nové využití žádnou podporu ani intervenci z veřejných prostředků. Jde o atraktivní lokality, většinou v centru velkých měst. Problém kontaminace zde není dominantní, neodrazuje investory. Většinou jsou to plochy kontaminací nezatížené, na druhé straně je ovšem důležitá také lokalita. Např. silně kontaminovaná plocha v centru Prahy bude jistě pařit do této skupiny, na druhé straně lokalita po ekologické stránce zcela nezatížená, která se nachází na periferii, nebude často bez výrazné dotace využitelná. Stejně tak tomu může být u lokalit nacházejících se v centru menších měst, které leží mimo zájmovou oblast investorů. • „B“ – lokality vyznačující se průměrným potenciálem nového využití pro investory. Jsou to plochy buď se střední ekologickou zátěží, nebo nacházející se v méně atraktivních lokalitách. Většinou budou vyžadovat menší zásah z veřejných prostředků (např. odstranění ekologických problémů). • „C“ – lokality, které bez výrazné intervence veřejných prostředků nejsou využitelné. Jde o silně kontaminované plochy v lokalitách pro investory neatraktivních. Na tyto plochy se musí v budoucnosti zaměřit největší pozornost. Předpokládáme, že pro znovuoživení těchto ploch budou využity i prostředky z EU. Problémem je samozřejmě také nalezení kriterií pro zařazení brownfieldů do jednotlivých výše uvedených kategorií. Při vyhledávání lokalit je nutno uvažovat již v rámci předpokladu, že právě pro oživení brownfieldů typu „C“ bude možné využít prostředků ze strukturálních a kohezních fondů EU. Obecně tedy lze uvést, že brownfieldy v Praze a dalších

10

velkých městech budou převážně patřit do skupiny „A“. V malých městech a obcích tyto plochy bez ohledu na jejich zátěž, stejně jako bývalé vojenské újezdy a zemědělské brownfieldy budou z velké části patřit mezi „C“ brownfieldy. Brownfieldy lze podle původu rozdělit zhruba do tří základních segmentů (RRAJM, 2005): • průmyslové – i když jsou prioritou současných regeneračních programů, poněkud nečekaně netvoří majoritní podíl evidovaných brownfieldů, • zemědělské – dědictví areálů socialistické zemědělské velkovýroby se vymyká zkušenostem EU, ale je třeba je řešit, neboť zatěžují venkovský prostor, • občanská vybavenost – řada těchto objektů neskýtá šanci na komerčně úspěšnou regeneraci, nicméně jejich množství je takové, že je nelze přehlížet. Brownfieldy lze podle záměru na regeneraci rozdělit zhruba do čtyř základních segmentů: • tržní – intervence za účelem ekonomické maximalizace; maximalizace hodnot realitního majetku; snaha o maximální pákový efekt (stimulace privátních investic veřejnou finanční podporou = rozsah poměru vstupu veřejných a privátních investic bývá 1 : 5 až 1 : 10 a více); funguje pouze na vzrůstajícím trhu a v dobré lokaci, • sociální – intervence za účelem „ozdravění“ území; řeší širší hodnotovou problematiku; oceňuje i jiné než přímo ekonomicky vyčíslitelné hodnoty; obvyklý pákový efekt v rozsahu 1 : 1 až 1 : 4; funguje tam, kde je plně adoptován obcí, občany a jinými složkami partnerství, • ekologické – intervence za účelem regenerace; řeší odstranění zejména ekologických zátěží; vysoké riziko poškození životního prostředí; pákový efekt je spíše výjimečným nástrojem – typický rozsah 0 až 1 : 1; funguje tam, kde nic jiného nefunguje a kde to trh nebo místní zájem nevyřeší, • programové – intervence vychází ze záměru účelového (často však samoúčelného) využití prostředků nabízených momentálně otevřeným programem veřejné podpory; charakter intervence je primárně vymezen podmínkami uznatelnosti definovanými v daném dotačním programu. Brownfieldy lze podle cílového typu regenerované nemovitosti rozdělit do šesti segmentů: • průmyslové areály – včetně logistických a skladovacích aktivit, • komerční zóny – kanceláře a maloobchod, • rezidenční, • smíšené aktivity – maloobchod, komerce a bydlení, • volnočasové a rekreační aktivity – zábavní a sportovní centra, golfová hřiště, aktivity na otevřených plochách, • mimořádně kontaminované plochy – s cílem minimalizace ohrožení jsou určeny k využití jako prostory s parkovými úpravami, na nichž jsou jiné rozvojové aktivity zakázány.

11

Obr. č. 4 Rezidenční a průmyslový brownfield na území Ústeckého kraje

Dle Strategie regenerace brownfieldů pro Českou republiku (Parsons Brinckerhoff, Ltd., 2004) lze lokality typu brownfield dělit také do následujících kategorií/typů: Typ 1a: pozemky, které pravděpodobně nejsou kontaminované (nebo jen lehce), jsou dobře umístěné a je na nich jen málo budov nebo budovy žádné. Typ 1b: pozemky, které pravděpodobně nejsou kontaminované (nebo jen lehce), jsou dobře umístěné a je na nich velký počet budov. Typ 2a: pozemky, které pravděpodobně nejsou kontaminované (nebo jen lehce), nejsou dobře umístěné a je na nich jen málo budov nebo budovy žádné. Typ 2b: pozemky, které pravděpodobně nejsou kontaminované (nebo jen lehce), nejsou dobře umístěné a je na nich velký počet budov. Typ 3a: pozemky, které jsou pravděpodobně velmi kontaminované, jsou dobře umístěné a je na nich jen málo budov nebo budovy žádné. Typ 3b: pozemky, které jsou pravděpodobně velmi kontaminované, jsou dobře umístěné a je na nich velký počet opuštěných budov. Typ 4a: pozemky, které jsou pravděpodobně velmi kontaminované, nejsou dobře umístěné a je na nich jen málo budov nebo budovy žádné. Typ 4b: pozemky, které jsou pravděpodobně velmi kontaminované, nejsou dobře umístěné a je na nich velký počet opuštěných budov. Typ 5: lokality, které nemohou být zařazeny do žádné z výše uvedených kategorií, protože není známé jejich dřívější využití nebo spadají mimo hlavní zvažovaná využití. Příklady brownfieldů dle strategie zahrnují: • rozsáhlý pozemek dříve využívaný těžkým průmyslem, kde došlo k širší a různorodější kontaminaci a devastaci (např. někdejší ocelárny); • pozemky dříve využívané pro zpracování a/nebo ukládání odpadu, včetně úpraven odpadních vod (např. někdejší skládka odpadů/smetiště nebo čistírna odpadních, průmyslových nebo splaškových vod); • menší průmyslové plochy dříve využívané lehkým průmyslem, ovšem poškozené konkrétní kontaminací, s níž je třeba se vypořádat (např. bývalá koželužna); • komerční výstavbu s konkrétními, lokalizovanými problémy ohledně kontaminace a/nebo devastace (např. už nevyužívaná kotelna nebo sklad nafty); • zemědělskou výstavbu s konkrétními, lokalizovanými problémy ohledně kontaminace a/nebo devastace (např. autoopravna a sklad pohonných hmot v bývalém jednotném zemědělském družstvu);

12

• •

zdevastované/kontaminované pozemky, které přestal využívat velký podnik veřejné služby (například České dráhy nebo dodavatel elektřiny); zdevastované/kontaminované pozemky, kde majitel není jistý, avšak devastace pokračuje (osiřelé pozemky).

Abychom mohli porovnávat různé kategorie/typy brownfieldů, je nutné zajistit: • jednotnou formu dat, • jednotný obsah dat, • srovnatelnost dat, • dostupnost dat, • vytvoření srovnatelné jednotky, • vytvoření databáze indikátorů výstupů a výsledků. Zdrojem dat mohou být např. územní plány obcí, velkých územních celků, registr analytiky územních plánů, územně technické podklady, databáze bývalých okresních úřadů, data katastrálních úřadů, data stavebních úřadů, data statistického úřadu, databáze ekologických škod, obchodní a živnostenské rejstříky atd. Nejdůležitějším zdrojem je vlastní šetření v rámci vybrané lokality typu brownfieldu, včetně cílených pohovorů s vlastníkem, nájemcem lokality, bývalými zaměstnanci, pracovníky obecního úřadu, v jejímž katastru se brownfield nachází apod.

3.4 Brownfieldy - pozitivní a negativní externality Brownfieldy představují fenomén současné reality vycházející z procesu restrukturalizace vyspělých tržních ekonomik a lze na ně pohlížet z mnoha hledisek. Velmi důležité je bezpochyby hledisko ekonomické, které s řadou hledisek dalších – např. ekologickým, estetickým, bezpečnostním atd. – úzce souvisí. Brownfieldy chápané jako ekonomické entity, které ztratily svoje původní využití v urbanizovaném území, jsou z hlediska ekonomické podstaty jistým bohatstvím ve smyslu dříve investovaných prostředků, nikoliv ve smyslu stávající tržní ceny. Existence brownfieldů je důsledkem změny priorit vyspělých tržních ekonomik a souvisí se změnou podílu sektorů (primárního, sekundárního, terciárního – kvarciárního) na tvorbě hrubého domácího produktu. U brownfieldů jde především o ekonomické entity vybudované v minulosti v souvislosti s rozvojem primárního a sekundárního sektoru v hospodářství. Primární, resp. sekundární sektor dominoval ve vyspělých tržních ekonomikách do poloviny dvacátého století, v ekonomikách centrálně řízených až do přelomu tisíciletí, v některých z nich dokonce až do současnosti, stejně jako v celé řadě ekonomik rozvojových. Řešení problému brownfieldů proto není jednorázovou záležitostí, naopak jde o vytvoření postupů, které by mohly být aplikovány i v budoucnosti – navíc pravděpodobně v podstatné části světa, přičemž se nedá vyloučit, že procesy tohoto druhu budou probíhat se stále větší intenzitou. České ekonomiky, která byla známá dominancí svého sekundárního sektoru, jehož rozhodující podíl na tvorbě HDP si ponechala až do posledního desetiletí 20. století, se problém týká obzvlášť významně. Vyjdeme-li z možné ekonomické interpretace problému, v jejímž rámci lze chápat cenu ekonomické entity ve vazbě na její vzácnost, pak cena brownfieldů, často zabírajících 13

lukrativní pozemek, představuje i částku zápornou. V pojetí některých ekonomů rozdílovou veličinu mezi cenou atraktivního pozemku a odhadovanými náklady na odstranění brownfieldů, tedy navrácení do tržní ceny, tzv. greenfieldů. Fyzické odstraňování stávajících brownfieldů však nemusí být žádoucí variantou, spíše je žádoucí jejich transformace, přičemž celý problém je nutné vidět v souvislosti s realitou negativních externalit, ale především ztracené příležitosti v ekonomii a s fenoménem pozitivních externalit. Proto je možné výše uvedené chápání ceny brownfieldů pojmout v širším kontextu (Kraft, 2005).

Negativní externality spojené s existencí brownfieldů Pod pojmem negativní externalita chápeme efekt, který záporně ovlivňuje ekonomické subjekty, aniž by za něj byly odškodňovány. Negativní externality vznikají tehdy, když se soukromé přínosy neshodují s přínosy společenskými. Důvodem existence externalit je zpravidla tržní selhání. Toto konstatování je důležité, neboť netržní zásah, kterým je ze strany státu regulované odstraňování brownfieldů, má v tržním hospodářství opodstatnění právě a jen v případě, že neexistuje efektivní tržní řešení problému. Principiálně vzato je existence negativních externalit zpravidla spojována s problémem přesnějšího vymezení a snadnější vymahatelnosti práva v souladu s tzv. Coaseho větou. Ta říká, že bez ohledu na počáteční rozdělení vlastnických práv bude konečný výsledek v tržní rovnováze efektivní – za podmínek, že počáteční zákonné rozdělení vlastnictví je dobře definováno a že transakce týkající se obchodu s vlastnickými právy mají nulové náklady. Převedeno do plošší úvahy je zřejmé, že vlastní-li obec brownfieldy, ze kterých vyplývají některé z řady možných konkrétních negativních externalit, jež lze vyjádřit finanční částkou, pak investice vedoucí k převodu vlastnictví těchto brownfieldů na jiný, např. soukromý subjekt může znamenat eliminaci těchto nákladů, což modifikuje tržní cenu zvažovaných brownfieldů, a to i v případě, že by byla záporná. Při rozhodování se o řešení problému negativní externality je nutné brát v úvahu možnost podpory internalizace externalit, neboť externalita zpravidla zanikne, pokud dojde ke spojení dvou dříve samostatných tržních subjektů. Zde by se při opětovném zploštění úvah mohlo brát v potaz řešení problému negativní externality, např. využitím komunálního podniku obce, který by revitalizace brownfieldů realizoval s cílem naplnění svých podnikatelských aktivit. Cesta vedoucí k odstranění negativních externalit se může projevit ve stanovení záporné ekologické daně, resp. ekologické subvence. Stanovila by se tak tzv. záporná Pigouova daň, která odpovídá externímu meznímu užitku. Negativní externality mohou nabýt mnoha konkrétních podob, proti nimž je nutné selektivně působit. Zpravidla jde o škody ekologické, ekonomické, estetické, ale i o dopady kriminální. Ty pak ve svém důsledku mohou vést k motivaci odchodu obyvatelstva z místa stávajících brownfieldů. Existence brownfieldů, resp. řešení jejich problému, je však zpravidla spojitelná nejen s realitou existence negativních externalit, ale i s realitou ztracené příležitosti, tzv. opportunity cost. Dokonce i opačně lze uvést, že řešení problému ztracené příležitosti s sebou zpravidla nese i vyřešení problému negativních externalit (Kraft, 2005).

14

Pozitivní externality spojené s existencí brownfieldů Pod pojmem pozitivní externalita chápe ekonomická teorie efekt, který kladně ovlivňuje ekonomické subjekty, aniž by za ně musely platit. Obecně chápáno může i kladná externalita znamenat v ekonomii problém, neboť její existence může vést k nižšímu rozsahu produkce, než jaký je žádoucí, resp. optimální. Konkrétních pozitivních externalit může být v souvislosti s revitalizací brownfieldů velmi mnoho. Je možné v klasickém multiplikačním řetězci spojit je s dodatečnými důchody obyvatelstva pracujícího v bývalém brownfieldu, které znamenají zvýšení jejich kupní síly. Ta povede k oživení dalších ekonomických aktivit v podobě požadovaných služeb a statků. Důchody z těchto nových ekonomických aktivit místních firem budou zdaňovány, což přinese místní samosprávě prostředky, které lze použít ke zlepšení komfortu života a bydlení v obci. To zastaví často se objevující procesy vylidňování obcí. Revitalizované brownfieldy budou navíc s největší pravděpodobností potřebovat dodavatele komponentů pro svůj produkt, což povede k dalšímu navýšení ekonomických aktivit, řešících často tíživý problém nezaměstnanosti. Za důležité je třeba považovat fakt, že produkt, o kterém je v souvislosti s brownfieldy uvažováno, nemusí nutně znamenat materializovaný statek. Naopak, velmi žádoucí je, aby šlo o služby, neboť rozvoj terciárního sektoru je charakteristický pro úspěšný rozvoj vyspělé tržní ekonomiky. Např. služby cestovního ruchu mohou vést k rozmachu ekonomických aktivit na úrovni odpovídající potenciálním možnostem ČR jako celku. Problematika brownfieldů představuje důležitý ekonomický fenomén, který stojí před většinou vyspělých tržních ekonomik včetně ekonomiky české a který je nutné v ekonomické praxi vyřešit. Řešení však rozhodně nepředstavuje jednorázový akt, naopak lze předpokládat, že nové objekty tohoto typu mohou opětovně vznikat. Přístup k řešení problému brownfieldů by proto měl být koncepční s oporou teoretického zázemí. Revitalizace brownfieldů s sebou přináší v ekonomické teorii řadu souvislostí, přičemž pravděpodobně jako nejmarkantnější vystupují tři ekonomické fenomény, které existují ve vzájemných vazbách. Jde o negativní externality, které z existence brownfieldů vycházejí a prohlubují tlak na vyřešení problémů. Při řešení revitalizace je nutné brát v úvahu – a to i v souvislosti s finančními kalkulacemi – realitu ztracené příležitosti, jež s sebou nese neřešení problému či takovou variantu řešení, kterou není možné považovat za optimální. Naopak úspěšné vyřešení problému brownfieldů eliminací negativních externalit a fenoménu ztracené příležitosti přinese nejen očekávané přímé efekty, ale i tzv. pozitivní externality, tedy efekty, na něž nebylo nutné vynaložit v souvislosti s problémem brownfieldů žádné přímé finanční náklady (Kraft, 2005).

3.5 SWOT analýza brownfieldů Analýza SWOT je klasifikační metoda, která představuje jeden z prvních kroků při formování strategie regenerace brownfieldů ve vybrané lokalitě. Umožní formulovat strategii s logickou návazností, vybrat nejdůležitější problémy a strukturovat je do systému. SWOT analýza vychází z poznatků a charakteristik hlavních pozitivních a negativních rysů vývoje kraje.

15

V analýze SWOT jsou vyhodnoceny silné stránky (Strenghts), slabé stránky (Weaknesses), příležitosti (Oportunities) brownfieldů a ohrožení, rizika či hrozby (Threats). Silné a slabé stránky hodnotí vnitřní parametry, znaky, případně okolnosti vztahující se k příslušné prioritě. Tato část SWOT analýzy se také nazývá „vnitřní analýza“ a má se za to, že jde o faktory změnitelné nebo ovlivnitelné aktivitou subjektů v daném kraji/území (ÚÚR, 2001). „Vnější analýzou“ se označuje druhá polovina SWOT analýzy, která se zabývá příležitostmi a hrozbami vztahujícími se k vnějšímu prostředí. V té se vyhodnocují faktory a okolnosti, jež v převážné míře nejsou přímo ovlivnitelné subjekty z řešeného území. SWOT analýza je součástí strategického (dlouhodobého) plánování a umožňuje formulovat strategické vize: • rozvojem silných stránek, • odstraněním slabých stránek, • využitím budoucích příležitostí, • vyhnutím se rizikům. Zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území zahrnuje uvedení jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na: 1. horninové prostředí a geologii, 2. vodní režim, 3. hygienu životního prostředí, 4. ochranu přírody a krajiny, 5. zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, 6. veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, 7. sociodemografické podmínky, 8. bydlení, 9. rekreaci, 10. hospodářské podmínky. Závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území. Problematika brownfieldů v rámci celorepublikového hodnoceni TUR se odráží především v kategorii slabých stránek v oblasti „Životní prostředí, dopravní dostupnost a konkurenceschopnost“: • nedobudovaná síť TEN-T, nedostatečná síť dálnic a rychlostních komunikací, • nízká úroveň čištění odpadních vod v obcích do 2000 a od 2001 do 10 000 ekvivalentních obyvatel, • dlouhodobé zatížení vysokého procenta obyvatel nadlimitními úrovněmi znečištění ovzduší, • zatížení vysokého počtu obyvatel hlukem, • málo kapacitní a nekvalitní propojení sídel v regionech, nedostatečná dopravní obslužnost v některých regionech, • kriticky se zhoršující situace v údržbě dopravních sítí, • pomalý rozvoj kombinované přepravy a logistických center, • velký podíl starých ekologických zátěží, nízká míra využívaní ploch brownfieldů,

16

• •

nedostatečná prevence rizik, zejména živelních pohrom a technologických havárií, nízký podíl obnovitelných zdrojů energie, nižší míra energetické výtěžnosti tradičních zdrojů.

Strategie udržitelného rozvoje ČR byla schválena v roce 2004. Dokument by se měl stát konsenzuálním rámcem pro zpracování dalších materiálů koncepčního charakteru (sektorových politik či akčních programů) a měl by být důležitým východiskem pro strategické rozhodování v rámci jednotlivých resortů (i v rámci mezinárodních závazků, které ČR uzavřela) a dále pro meziresortní spolupráci a spolupráci se zájmovými skupinami. Strategie má poměrně formální charakter, polovina dokumentu se věnuje analýze SWOT v třech pilířích udržitelného rozvoje (ekonomický, sociální a environmentální). Téma brownfieldů se vyskytuje jak v analytické části, tak v části návrhu strategie: Ekonomický pilíř: • Orientace nových investic na výstavbu „na zelené louce“ místo na využívání zastavěných, ale již nevyužívaných ploch (brownfieldů). Environmentální pilíř: • Přetrvávající kontaminace půdy a horninového prostředí v některých městských aglomeracích; existence už jednou využívaných a zdevastovaných ploch a objektů typu brownfield. Brownfieldy se objevují i v opatřeních strategie, a to zejména v souvislosti s potřebou odstraňování ekologických zátěží, jako příležitost pro nový rozvoj a v oblasti územního plánování při pořizování územních plánů, a to jak na úrovni krajů a obcí, tak při zpracování Politiky územního rozvoje ČR, kde by měl vzniknout požadavek na přednostní využívání stávajících, případně opuštěných, již dříve využívaných areálů a lokalit. V rámci této studie byla jako modelová zpracována SWOT analýza zájmové oblasti Podkrušnohoří na následující oblasti: • ekonomický rozvoj, • rozvoj lidských zdrojů a trhu práce, • rozvoj venkovského prostoru.

17

Ekonomický rozvoj Silné stránky • výhodná geografická poloha mezi Prahou a hospodářskými centry v SRN • dobré dopravní propojení většiny center uvnitř regionu • zásoby nerostných surovin • dostatečné zdroje vody a zdroje elektrické energie • velká tradice průmyslové výroby • množství zahraničních investic (menšího rozsahu) • velké množství volných ploch pro další rozvoj (průmyslové zóny) • nízké náklady na pracovní sílu • existence lázeňských středisek Teplice, Dubí, Mšené-lázně • významné přírodní a kulturní památky • potenciál pro rozvoj cestovního ruchu (atraktivní krajina Krušné hory, České středohoří, České Švýcarsko)

Slabé stránky • nízký stupeň diverzifikace ekonomické základny • nedostatek zahraničních investic velkého rozsahu • převaha výroby s malou přidanou hodnotou • špatná struktura exportu z regionu (suroviny a meziprodukty) • nedostatek investičních zdrojů a startovacího kapitálu • nízký počet malých a středních podniků • nedostatek infrastruktury vhodné pro rozvoj MSP • nedostatečné propojení výroby, výzkumu a vývoje • nedostatečná propagace a marketing regionu i firem • nedostatečně rozvinutá infrastruktura pro cestovní ruch, nízká kvalita služeb v cestovním ruchu

Příležitosti Rizika • oživení ekonomických aktivit a příliv • opoždění výstavby dálnice D8 a vnějšího kapitálu v souvislosti s rychlostní komunikace R7 a opoždění dokončením dálnice D8 modernizace dalších hlavních tahů (železničních i silničních) • zkapacitnění páteřních komunikací, např. R7, I/13, I/27 • stagnace přílivu zahraničního kapitálu • podpora rozvoje MSP (hlavně • nedostatečná podpora rozvoje MSP ze zpracovatelského průmyslu a služeb) ze strany státu strany vlády ČR, zejména MPO • neschopnost efektivně využívat strukturálních fondů ze strany České • schopnost efektivně využívat pomoci ze strukturálních fondů ze strany České republiky republiky • snížení konkurenceschopnosti • rozšířená nabídka státních podpůrných exportujících firem vlivem příliš silné programů pro SZ Čechy, projekty koruny a zvyšujícími se náklady na revitalizace krajiny pracovní sílu • podpora rozvoje vzájemné přeshraniční • tvrdší konkurenční prostředí po vstupu spolupráce ze strany vlády ČR, zejména ČR do EU MMR • nízká úroveň spolupráce mezi Ústeckým krajem a sousedícími kraji • snadnější přístup na evropské trhy po vstupu ČR do EU • nepříznivé dopady celosvětového boje s terorismem na vývoj světové ekonomiky • rozvoj průmyslových zón a aktivní regenerace lokalit typu brownfield • rozvoj energetiky, nových technologií, obnovitelné zdroje

18

Rozvoj lidských zdrojů a trhu práce Silné stránky Slabé stránky • nadprůměrná míra nezaměstnanosti • dostatek volné pracovní síly • nízké náklady na pracovní sílu • špatná vzdělanostní a kvalifikační struktura obyvatel (vysoký podíl osob se • relativně vysoká technická vzdělanost základním vzděláním a bez vzdělání) • dostupnost kvalifikované pracovní síly dlouhodobě • vysoký počet v některých oborech nezaměstnaných • mladší věková struktura obyvatelstva ve • nízká profesní i územní mobilita srovnání s ČR pracovní síly • jazyková vybavenost mladší generace • existence několika vysokoškolských • nedostatečné množství nově vytvářených pracovních míst v MSP pracovišť v regionu (státních i • strukturálně nevyvážená nabídka a soukromých) poptávka na trhu práce (např. • existence vyšších odborných škol ve jednostranná kvalifikace pracovníků většině okresů uvolněných z těžebního průmyslu) • relativně rovnoměrná síť a dobrá • rostoucí podíl skupin nepřizpůsobivého dostupnost základních a středních škol obyvatelstva • možnost dvojjazyčného vzdělávání • zhoršená dostupnost zdravotnických a v příhraničních oblastech sociálních služeb (venkov a horské • velký počet lůžek a dobrý technický stav oblasti) rezidenčních sociálních zařízení • jazyková bariéra bránící rozvoji přeshraniční spolupráce Příležitosti • oživení české ekonomiky v souvislosti s její probíhající transformací • schopnost efektivně využívat pomoci ze strukturálních fondů ze strany České republiky • úspěšná implementace Aktivní politiky zaměstnanosti garantované MPSV • úspěšně provedená reforma systému vyplácení sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti • úspěšně provedená reforma školského systému • úspěšně provedená reforma důchodového systému • větší podpora výzkumu a vývoje se zaměřením na potřeby regionu • úspěšná implementace strategie hospodářského růstu ČR

Rizika • pracovně demotivační systém sociálních dávek – zvyk „žít z podpory“ • nárůst nezaměstnaných absolventů škol • odliv kvalifikovaných pracovních sil do zahraničí nebo atraktivnějších oblastí v rámci ČR (Praha) • nedostatečná a nepružná reakce vzdělávacích institucí na potřeby trhu práce • rozvoj výrob náročných na levnou pracovní sílu – přenos neatraktivních a zastaralých výrob z ciziny • ztráta komparativní výhody v podobě nízkých mezd • zhoršování věkové struktury obyvatelstva • růst sociálního napětí a kriminality • nekvalifikovaně a nesystémově řízená regulace počtu zdravotních a sociálních zařízení

19

Rozvoj venkovského prostoru Silné stránky • místně (Litoměřice, Louny) tradiční specializace na intenzivní zemědělství (ovocnářství, zelinářství, chmelařství) • výhodné podmínky pro zemědělství a kvalitní půdy v Polabí a Poohří • vhodné podmínky pro rozvoj ekologického zemědělství • tradice v pěstování vinné révy (Litoměřicko, Roudnicko, Mostecko) • v oblastech nepoškozených lesních porostů vysoký potenciál produkce dřeva • existence subjektů hospodařících na větší výměře zemědělské půdy • vysoká míra investic do venkovské infrastruktury v posledních letech • zkušenosti z předstrukturálních fondů (zejména Phare a SAPARD) a využívání stávajících dotačních titulů • různorodé přeshraniční kontakty obcí, škol, zájmových spolků a organizací • vysoká úroveň rekultivací a revitalizace území po těžně uhlí Příležitosti • schopnost efektivně využívat pomoci ze strukturálních fondů (PRV) ze strany České republiky • využití českých podpůrných programů pro podporu zemědělství, lesnictví a rozvoj venkova • rozvoj zpracovatelského průmyslu v návaznosti na zemědělskou výrobu • využití programů na regeneraci lokalit brownfieldů • blízkost silných trhů (Praha, města pánevní oblasti, lázeňská střediska) • možnost využívat vyšších dotací v rámci zemědělské politiky EU • podpora principů ekologického zemědělství • rozvoj agroturistiky – • reforma vlastnických vztahů komplexní pozemkové úpravy • vznik mikroregionů a realizace společných projektů

Slabé stránky • nedokončená privatizace zemědělské a lesní půdy • nevyjasněné majetkoprávní vztahy (restituce, církevní majetek) • pokles až útlum zemědělské výroby v některých oblastech kraje • nízká konkurenceschopnost zemědělského sektoru jako celku • zastaralost technického vybavení, zanedbaná údržba budov • velké množství brownfieldů zemědělského typu • rozšiřování neudržovaných ploch z důvodu neobdělávání půdy • chybějící infrastruktura zejména v malých obcích • nedostatek pracovních příležitostí na venkově • zhoršující se mobilita venkovského obyvatelstva • neřešená problematika dlouhodobě zatížených půd Rizika • další snižování zemědělské produkce a rozšiřování ploch neobdělávané půdy jako důsledek poklesu poptávky • zvyšující se konkurence ze zahraničí i ČR (relativně levné zemědělské produkty distribuované prostřednictvím řetězců supermarketů) • nedořešené vlastnické vztahy k půdě • pokračující odliv obyvatel z venkova • vylidňování horských oblastí • stárnutí obyvatelstva na venkově • obtížná rekvalifikace pracovníků v zemědělství • nedostatek investic do technologické obnovy • ohrožení kulturní krajiny, devastace venkova • nedostatek vhodných projektů do strukturálních fondů EU pro rozvoj venkovské krajiny

20

4 Problematika brownfieldů a možnosti financování Brownfieldy mají velmi negativní vliv na své okolí. Způsobují problémy buď přímo svou existencí v místě (jako ekologický či prostorový problém), a nebo nepřímo ovlivňují rozvoj celého města či regionu ekonomicky, popřípadě v sociálně kulturní oblasti. Hlavní okruhy problému jsou následující: Problémy ekologické: zásadním ekologickým problémem je možné znečištění půdy, spodních a povrchových vod způsobené předchozím využíváním pozemku. Toto znečištění negativně ovlivňuje životní prostředí a může mít také přímý negativní vliv na zdraví lidí. Problémy prostorové: s nevyužíváním ploch brownfieldů souvisí také nová výstavba na greenfieldech. Dochází při ní k zabírání volné krajiny, zatímco dříve využívané plochy brownfieldů, často položené uvnitř měst, leží ladem. Na brownfieldech chátrá nepotřebná infrastruktura, zatímco na zelených loukách se často velmi nákladně buduje nová. Vnitroměstské brownfieldy také zhoršují prostorovou ekonomiku sídla. Dochází k růstu dopravy mezi městem a novou zástavbou na greenfieldech. Nezanedbatelné z hlediska prostorového uspořádání měst jsou také bariérové efekty často rozsáhlých opuštěných areálů. Problémy ekonomické: Brownfieldy mohou být znečištěny, mohou na nich stát zchátralé budovy nebo jsou jinak zatíženy. To vše zvyšuje náklady na přípravu pozemku k novému využití. Tím se stávají neatraktivní pro nové investory a zůstávají nedostatečně využívané. Protože pozemek brownfieldu není atraktivní, ztrácí hodnotu a druhotně ji ztrácejí i pozemky v jeho okolí. Majitelé nemovitostí a koneckonců i veřejné rozpočty tak přicházejí o skutečné i potenciální příjmy. Problémy sociálně kulturní: Předchozí využití pozemků většinou poskytovalo množství pracovních příležitostí. Ukončení činnosti těchto podniků a společností způsobilo nárůst nezaměstnanosti v místě i okolí. Vysoká nezaměstnanost s sebou přináší i nárůst kriminality. Místo se stává nebezpečným a lidé se z něho postupně stěhují. Efekt vystěhovávání se šíří i do okolí a neatraktivní zóna se tím zvětšuje. Sociálně významný může být i již zmíněný bariérový efekt brownfieldu. Opuštěné budovy na jeho plochách postupně chátrají, stávají se nebezpečnými a je stále náročnější je opravit. Hodnota území se zpustlými budovami na plochách brownfieldu trpí estetickou devastací, takže se znehodnocují i nemovitosti v okolí. Celkově tak může dojít k dominovému efektu způsobujícímu celkovou degradaci širšího území. (Jankových–Kirschner, 2005). Aby k výše popsaným problémům nedocházelo, je možné využít dotačních zdrojů Evropské unie v rámci programového období 2007–2013 a nebo jiných národních zdrojů. V České republice se v současné době zabývá podporou investic do lokalit brownfieldů především státní agentura na podporu podnikání a investic CzechInvest. Jde o příspěvkovou organizaci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Program podpory rozvoje průmyslových zón probíhal v období let 1998–2005 a byl součástí komplexního přístupu v podpoře přílivu zahraničních investic a zároveň podpory rozvoje konkurenceschopnosti v regionálním měřítku. Zaměřil se na přípravu průmyslových zón, regeneraci nevyužívaných průmyslových areálů, podporu výstavby spekulativních nájemních hal a podporu zvyšování konkurenceschopnosti průmyslových zón v rámci podprogramu akreditace. Program přispíval ke zvyšování konkurenceschopnosti investičního prostředí zejména v hospodářsky slabých či strukturálně postižených regionech a k vytváření předpokladů pro vznik nových pracovních míst. 21

Celkově se v rámci podpory ze státního rozpočtu v letech 1998–2005 podpořilo 92 průmyslových zón. Do konce roku 2005 se na podporu rozvoje průmyslových zón vynaložilo 5,63 miliardy Kč, z Pozemkového fondu bylo převedeno 388 hektarů pro potřeby průmyslových zón. Vybudovalo se 2131 ha průmyslových zón, v nichž své výrobní závody umístilo 357 výrobních firem a podnikatelů, kteří by postupně měli celkem investovat 146 miliard Kč a přislíbili vytvořit 72 tisíc pracovních míst. Od roku 2005 CzechInvest administruje národní program „Program na podporu Podnikatelských nemovitostí a infrastruktury“, který definuje pravidla a stanovuje podmínky pro poskytování podpory obcím, krajům nebo podnikatelským subjektům na projekty výstavby a regenerace nemovitostí pro podnikání včetně příslušné infrastruktury, případně jiným subjektům určeným usnesením vlády ČR na realizaci strategických projektů. Podpora je v rámci programu poskytována formou přímých dotací, návratných finančních výpomocí a formou bezúplatných či zvýhodněných převodů státního majetku. Program přispívá ke vzniku funkčního trhu nemovitostí pro podnikání, zkvalitnění podnikatelské infrastruktury a ke zlepšování investičního a životního prostředí. Cílem programu je zajistit nutné předpoklady a podmínky pro realizaci především strategických projektů v oblasti zpracovatelského průmyslu, strategických služeb, technologických center a výzkumu. Účelem programu je přispět ke zvyšování konkurenceschopnosti investičního prostředí zejména v hospodářsky slabých či strukturálně postižených regionech, k vytváření předpokladů pro vznik nových pracovních míst a zejména prostřednictvím regenerace nevyužívaných nemovitostí (tzv. brownfieldů) k zajištění trvale udržitelného rozvoje v ČR. Veřejná podpora poskytnutá prostřednictvím tohoto programu splňuje všechny podmínky Nařízení Evropské komise č. 1628/2006 ze dne 24. 10. 2006 o aplikaci článků 87 a 88 Smlouvy ES o na vnitrostátní regionální podporu. Jednou ze základních podporovaných aktivit tohoto programu je regenerace nevyužívaných území – brownfieldů – příprava a realizace projektu regenerace brownfieldů – přeměna podnikatelské nemovitosti ve stavu brownfieldu na podnikatelský park nebo podnikatelský objekt. Další zdroj prvotního financování převážně studií v oblasti brownfieldů představoval program Phare. V rámci tohoto evropského programu byl zpracován projekt Strategie regenerace brownfields v České republice, který kontraktovalo Ministerstvo financí a řídila ho agentura CzechInvest. Hlavním zpracovatelem projektu byla mezinárodní společnost Parsons Brinckerhoff Ltd. (UK), další členy konsorcia tvořily společnosti DTZ Ltd. (UK/CZ), OSA projekt (CZ), Invest Servis (CZ). Projekt, zpracovaný experty z Evropské unie a České republiky, započal říjnem 2003 a skončil v říjnu 2004. Základním cílem projektu bylo vypracovat integrovanou strategii pro zabezpečení regenerace a rozvoje území brownfieldů v České republice. Druhým a neméně důležitým cílem projektu se stala příprava demonstračních projektů ve dvou regionech, jmenovitě v kraji Ústeckém a Moravskoslezském. Na tento prvotní dokument navázal CzechInvest svojí další aktivitou – vytvořením Národní strategie regenerace brownfieldů v České republice (CzechInvest, 2008).

22

Národní strategie regenerace brownfieldů v České republice Národní strategie regenerace brownfieldů (dále jen „Strategie“) byla zpracována na základě usnesení vlády ze dne 31. srpna 2005 č. 1100 k zabezpečení investiční přípravy území pro umístění strategických průmyslových zón a k pokrytí nezajištěných prostředků státního rozpočtu na výstavbu průmyslových zón pro období od roku 2005 na území ČR. Na úrovni ČR jako celku existuje pět základních strategických a plánovacích dokumentů, které se mimo jiné zabývají také problematikou regenerací brownfieldů. Jde o tyto dokumenty: • Strategie udržitelného rozvoje ČR; • Strategie hospodářského růstu ČR; • Strategie regionálního rozvoje ČR; • Politika územního rozvoje ČR; • Státní politika životního prostředí ČR. Vizí Národní strategie regenerace brownfieldů je celkové ozdravění území, rozšíření nabídky pro podnikatele, zlepšení životního prostředí ve všech jeho složkách a dosažení efektivního využití dříve zanedbaného území s ohledem na tvorbu kvalitní struktury osídlení a krajiny při respektování kulturně-historických, ekonomických, ekologických i sociálních hledisek. Základním cílem Strategie je vytvoření vhodného prostředí pro rychlou a efektivní realizaci regeneračních projektů a prevenci vzniku nových brownfieldů. Střednědobé cíle (v horizontu do roku 2013) a způsob jejich dosažení: • Maximální zapojení dostupných evropských zdrojů pro regeneraci brownfieldů v programovacím období 2007–2013. Podpora přípravy projektů tak, aby bylo možné do roku 2013 využít maximum disponibilních prostředků z EU fondů. V rámci předkládaných projektů jednotlivých výzev konfrontovat informace o identifikovaných brownfieldech z databází a analyzovat, které potenciálně vhodné projekty by se mohly a měly připravovat na čerpání prostředků z EU fondů. • Zohlednění možnosti regenerace brownfieldů i pro jiné než průmyslové využití (např. smíšená městská funkce, občanská vybavenost, zemědělství, bydlení). • Přímá i nepřímá podpora smíšených projektů regenerace. • Rozvoj systému vzdělávání v oblasti regenerace brownfieldů a zabezpečení profesionalizace veřejné správy v rámci této problematiky. • Příprava vzdělávacích projektů a školení v rámci institucí veřejné správy a v rámci vzdělávacích programů EU pro veřejnou správu i pro širokou veřejnost, kde mohou být využity prostředky operačních programů zaměřených na rozvoj lidských zdrojů (Operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost, Operační program lidské zdroje a zaměstnanost, regionální operační programy) nebo případně technické asistence operačních programů. Dlouhodobé cíle (za horizont roku 2013): • Snížení počtu brownfieldů a záborů zemědělské půdy pro novou výstavbu v souladu s principy udržitelného rozvoje. • Prevence vzniku brownfieldů.

23

• • • •

Zlepšení kvality urbanizovaného prostředí a socioekonomický rozvoj postižených regionů. Zlepšení kvality životního prostředí a odstraňování starých ekologických zátěží v brownfieldových lokalitách (tento cíl má jak střednědobý, tak dlouhodobý rozměr). Cílené a efektivní využití veřejných prostředků pro podporu regenerace brownfieldů, kde je veřejný zásah nezbytný a odůvodnitelný. Zavedení a zajištění aplikace nejlepší praxe při realizaci projektů regenerace brownfieldů, podpora profesionálně řízené realizace regenerace.

Resortem odpovědným za řešení problematiky regenerací brownfieldů v ČR je ministerstvo průmyslu a obchodu společně s ministerstvem životního prostředí a ministerstvem financí. Ministerstvo průmyslu a obchodu bude tuto činnost koordinovat s ostatními zainteresovanými ministerstvy pomoci meziresortní hodnotitelské komise. Vzhledem k počtu brownfieldů a specifickým podmínkám v jednotlivých regionech ČR je velmi důležitá také spolupráce na regionální a místní úrovni. K financování regenerace brownfieldů pro období 2007 až 2013 lze využít několika základních zdrojů: • evropské fondy – zejména Operační program podnikání a inovace, Operační program životní prostředí; Program rozvoje venkova, Operační program Praha Konkurenceschopnost, regionální operační programy; • rozpočtové dotace – zejména programy ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva životního prostředí; • soukromé zdroje – investice developerů; partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP); • dluhové financování – mezinárodní a české finanční instituce. Podkladem pro tvorbu Národní strategie byla tzv. Vyhledávací studie pro lokalizaci brownfieldů. V roce 2005 ji započala agentura CzechInvest ve spolupráci s jednotlivými kraji. Celý projekt byl ukončen v polovině roku 2007 (CzechInvest, 2008). Na základě této studie je k dispozici ucelený přehled o brownfieldech v celé České republice, který je podkladem pro zařazování lokalit do Národní strategie regenerace brownfieldů – ucelené databáze, ze které mohou být vybírány projekty pro regeneraci a rozvíjení dalších investičních příležitostí pro developery a investory. V rámci vyhledávací studie bylo celkem lokalizováno 2355 lokalit, jejichž rozloha celkem činí 10 362 ha a plocha zastavěná objekty je 412 ha. Studie provedla syntézu dat ze všech krajů kromě Prahy, evidovala brownfieldy od velikosti cca 1 ha, ale nezahrnuje tzv. „těžební brownfieldy“. Hrubý odhad nákladů na revitalizaci těchto lokalit vychází na 200 miliard Kč. Celkový počet brownfieldů je ale podstatně vyšší, v roce 2004 se uváděl odhad 8500 až 11 700 lokalit typu brownfield o celkové rozloze 27–38 tisíc ha. Výsledky vyhledávácí studie jsou přehledně uvedeny dle následujících tabulek a grafů. Přestože se dříve mluvilo o brownfieldech téměř výlučně jako o důsledku transformačních změn v průmyslu, vyhledávací studie ukázala, že nejvíce lokalit typu brownfield (34,9 %) bylo dříve využíváno v zemědělství. Průmyslové lokality tvoří druhou třetinu celkového počtu brownfieldů (33,3 %). Zbývající brownfieldy jsou důsledkem nevyužitých objektů občanské vybavenosti (školy, zámečky, kulturní střediska atd. – 12,9 %), vojenských objektů (6,4 %), bydlení (4,0 %) a objektů cestovního ruchu (0,9 %).

24

Tabulka č. 1 Struktura dle původního využití

Využití lokality zemědělství průmysl občanská vybavenost armáda, vojenský prostor bydlení cestovní ruch, lázeňství, hotel jiné

četnost procento 821,0 34,9 785,0 33,3 304,0 12,9 151,0 6,4 95,0 4,0 22,0 0,9 177,0 7,5

Graf č. 1 Předchozí využití lokality v %

bydlení cest. ruch

jiné

armáda

zemědělství

obč. vybavenost

průmysl

Při porovnání rozlohy ploch brownfieldů podle předchozího využití zaujímají v ČR největší plochu zemědělské brownfieldy (42,8 % plochy z celkové rozlohy brownfieldů) následované plochami sloužícími v minulosti průmyslové činnosti (23,2 %) a občanské vybavenosti (17,8 %). Tabulka č. 2 Využití lokality

Využití lokality zemědělství průmysl občanská vybavenost armáda, vojenský prostor bydlení cestovní ruch, lázeňství, hotel jiné celkem

ha procento 4423,20 42,80 2394,10 23,20 1840,40 17,80 413,30 4,00 88,30 0,90 22,40 0,20 1144,60 11,10 10 326,30 100,00

25

Graf č. 2 Využití lokality

jiné

armáda

zemědělství vybavenost

průmysl

Co se týká budoucího využití brownfieldů, jako nejvhodnější předpokládaný způsob se jeví ve 20,8 % případů smíšená průmyslová funkce (lehký průmysl, služby) následovaná smíšenou městskou funkcí (bydlení, služby – 20,7 %). U 16,5 % případů se jeví jako nejvhodnější způsob čistě průmyslové využití, u 12,4 % případů se předpokládá využití pro občanskou vybavenost. Již se neuvažuje s využitím lokalit pro účely armády. Tabulka č. 3 Budoucí využití lokality

Budoucí využití lokality smíšená průmyslová funkce smíšená městská funkce průmysl občanská vybavenost smíšené zemědělství zemědělství bydlení cestovní ruch, lázeňství veřejná zeleň nezjištěno jiné celkem

četnost procento 490,0 20,8 488,0 20,7 389,0 16,5 292,0 12,4 268,0 11,4 166,0 7,0 100,0 4,2 54,0 2,3 13,0 0,6 13,0 0,6 82,0 3,5 2355,0 100,0

Národní strategie regenerace brownfieldů v obsahu základní statistické výsledky uvádí dále strukturu podle velikosti obcí, druhu vlastnictví a struktury podle ekologického zatížení (CzechInvest, 2008).

26

4.1 Fondy Evropské unie Po vstupu České republiky do Evropské unie je možné čerpat finanční prostředky na revitalizaci „brownfields“ ze Strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti. Projekty musí odpovídat cílům 1 (ekonomicky postižené regiony) a 2 (strukturálně postižené regiony). Podmínkou čerpání je strategické plánování a příprava projektů. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR vystupuje v roli centrálního koordinátora využívání fondů EU v České republice. Pro výkon této funkce byl na MMR zřízen Národní orgán pro koordinaci (NOK). Prvotním a základním dokumentem umožňujícím čerpání evropských fondů, který byl schválen Evropskou komisí pro stávající programovací období 2007–2013 byl Národní strategický referenční rámec (dále NSRR). NSRR představuje základní programový dokument České republiky pro využívání fondů Evropské unie v období 2007– 2013. Udává systém operačních programů politiky hospodářské a sociální soudržnosti, jejichž prostřednictvím budou jednotlivé prioritní osy realizovány. Zpracování Národního strategického referenčního rámce ČR 2007–2013 vychází z povinností členského státu definovaných v Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999. Východiskem pro zpracování návrhu Národního strategického referenčního rámce byl Národní rozvojový plán České republiky, jenž byl vzat na vědomí usnesením vlády České republiky č. 175/2006. Část Národního strategického referenčního rámce se zaměřuje na identifikaci klíčových silných stránek České republiky pro posilování její konkurenceschopnosti, stejně tak jako problematických míst a slabých stránek, které mohou stát v cestě udržitelnému růstu ekonomiky i společnosti. Česká republika je členská země Evropské unie. Ve spolupráci s Evropskou komisí si dojednává operační programy, které jsou zprostředkujícím mezistupněm mezi třemi hlavními evropskými fondy (Evropský fond pro regionální rozvoj – ERDF, Evropský sociální fond – ESF, Fond soudržnosti – FS) a konkrétními příjemci finanční podpory v členských státech a regionech. Fondy EU představují hlavní nástroj realizace evropské politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Právě jejich prostřednictvím se rozdělují finanční prostředky určené ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi členskými státy a jejich regiony. Evropská politika hospodářské a sociální soudržnosti (HSS) či krátce kohezní politika patří vedle zemědělské politiky k nejvýznamnějším evropským agendám a Evropská unie na ni vynakládá více než třetinu svého společného rozpočtu. Právě probíhající období 2007–2013 má ČR z evropských fondů k dispozici 26,69 miliard eur. Pro toto období se bude v České republice využívat dvacet šest operačních programů, které jsou rozděleny mezi tři cíle politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Operační programy jsou rozděleny podle témat. Tematické operační programy tvoří celkem osm témat s celkovou přidělenou částkou 21,23 miliard eur. Mezi tematické operační programy patří: • Integrovaný operační program • Podnikání a inovace • Životní prostředí • Doprava • Vzdělávání pro konkurenceschopnost • Výzkum a vývoj pro inovace

27

• Lidské zdroje a zaměstnanost • Technická pomoc Z hlediska problematiky brownfieldů jsou významné dva tematické operační programy • operační program Podnikání a inovace, • operační program Životní prostředí. Problematikou brownfieldů se také zabývají regionální operační programy a rovněž programy Evropské územní spolupráce. Regionální programy jsou rozděleny dle jednotlivých regionů soudržnosti: • ROP NUTS II Severozápad • ROP NUTS II Severovýchod • ROP NUTS II Střední Čechy • ROP NUTS II Jihozápad • ROP NUTS II Jihovýchod • ROP NUTS II Moravskoslezsko • ROP NUTS II Střední Morava

Graf č. 3 Indikativní alokace prostředků z fondů EU v České republice pro ROP v cíli Konvergence

Operační program Podnikání a inovace Operační program Podnikání a inovace je zaměřený na podporu rozvoje podnikatelského prostředí a podporu přenosu výsledků výzkumu a vývoje do podnikatelské praxe. Podporuje vznik nových a rozvoj stávajících firem, jejich inovační potenciál a využívání moderních technologií a obnovitelných zdrojů energie. Umožňuje zkvalitňování infrastruktury a služeb pro podnikání a navazování spolupráce mezi podniky a vědeckovýzkumnými institucemi.

28

Žádat o podporu mohou podnikatelé, sdružení podnikatelů, výzkumné instituce, vysoké školy a ostatní vzdělávací instituce, neziskové organizace, fyzické osoby, územní samosprávné celky a jimi zřizované a zakládané organizace. Základní charakteristika OP – Podnikání a inovace (OPPI) • Operační program byl schválen Evropskou komisí dne 3. 12. 2007. • Řídícím orgánem je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. • OPPI je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF). • Spadá mezi tematické operační programy v cíli Konvergence a z pohledu finančních prostředků je třetím největším českým operačním programem: Z fondů EU je pro něj vyčleněno 3,04 miliard eur, což činí přibližně 11,4 % veškerých prostředků určených z fondů EU pro Českou republiku. Z českých veřejných zdrojů má být navíc financování programu navýšeno o dalších 0,54 miliard eur. OP Podnikání a inovace obsahuje sedm prioritních os rozdělujících operační program na logické celky, jež jsou dále konkretizovány prostřednictvím tzv. oblastí podpor, které vymezují, jaké typy projektů mohou být v rámci příslušné prioritní osy podpořeny. Z hlediska problematiky brownfieldů je zajímavá prioritní osa 5. Na tuto prioritní osu je z fondů EU vyčleněno 1076,6 milionů eur, tj. 35,4 % OPPI. Mezi aktivity podporované v rámci prioritní osy spadá například: podpora vytváření a rozvoje územně koncentrovaných odvětvových nebo oborových seskupení podnikatelských subjektů, vědecko-výzkumných, vzdělávacích a jiných podpůrných institucí, podpora zapojování českých výzkumných institucí a podniků do mezinárodních technologických platforem, zakládání a rozvoj podnikatelských inkubátorů a podnikatelských inovačních center (BIC, PIC apod.), které provozují inkubátor, infrastruktura pro vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů podnikatelských subjektů, příprava podnikatelské zóny, přeměna brownfieldu na podnikatelskou zónu.

Operační program životní prostředí Operační program Životní prostředí je zaměřený na zlepšování kvality životního prostředí a tím i zdraví obyvatelstva. Přispívá ke zlepšování stavu ovzduší, vody i půdy, řeší problematiku odpadů a průmyslového znečištění, podporuje péči o krajinu a využívání obnovitelných zdrojů energie a budování infrastruktury pro environmentální osvětu Řídícím orgánem OPŽP je Ministerstvo životního prostředí ČR. Státní fond životního prostředí je zprostředkujícím orgánem. OPŽP se financuje ze dvou fondů: • Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a • Fondu soudržnosti (FS). OP Životní prostředí obsahuje osm prioritních os rozdělujících operační program, schválený Evropskou komisí dne 20. 12. 2007. Na prioritní osu 4 „Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží“ je z fondů EU vyčleněno 0,78 miliard eur, tj. 15,8 % OPŽP. Aktivitami jsou například budování systémů odděleného sběru odpadů, budování zařízení na využívání odpadů, zejména na třídění, úpravu a recyklaci odpadů, rekultivace starých skládek, sanace vážně kontaminovaných lokalit apod. 29

Evropská územní spolupráce Usiluje o podporu přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spolupráce regionů. V České republice pod něj spadají všechny regiony a prostředky lze čerpat z devíti operačních programů. Na cíl Evropská územní spolupráce připadá v České republice 0,39 miliard eur: Pro Ústecký kraj je určen Operační program Přeshraniční spolupráce ČR–Sasko. Řídícím orgánem OP ČR–Sasko je Saské státní ministerstvo hospodářství a práce, v České republice za něj má coby národní orgán zodpovědnost Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. OP ČR–Sasko je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF). OP ČR–Sasko obsahuje čtyři prioritní osy rozdělující operační program na logické celky. Ty jsou dále konkretizovány prostřednictvím tzv. oblastí podpory, které vymezují, jaké typy projektů mohou být v rámci příslušné prioritní osy podpořeny. Problematiku blízkou řešení situace brownfieldů lze nalézt v prvních třech prioritních osách. Rozvoj rámcových společenských podmínek v dotačním území Na prioritní osu 1 je z fondů EU vyčleněno 96,6 milionů eur, tj. 46,6 % OP ČR–Sasko. Jde o zvýšení propustnosti hranice se zaměřením na ekologickou dopravu, budování společných databází a informačních a komunikačních sítí, výstavbu infrastruktury pečovatelských služeb, péči o seniory a děti, postižené osoby a v oblasti vzdělávání, rozvoj společných přeshraničních regionálních územních plánů, spolupráci mezi lokálními a regionálními aktéry a mezi správními orgány, podporu vzdělávací, sociální a socio-kulturní spolupráce, budování informačních systémů a společná cvičení v oblasti požární ochrany, záchranářství, předcházení environmentálním a technologickým rizikům a oblasti veřejné bezpečnosti, Společný fond malých projektů apod. Rozvoj hospodářství a cestovního ruchu Na prioritní osu 2 je z fondů EU vyčleněno 62,2 milionů eur, tj. 30,0 % OP ČR–Sasko. Vhodnými aktivitami jsou podpora výzkumu a technologického rozvoje, zlepšení úrovně infrastruktury cestovního ruchu, zlepšení společné nabídky cestovního ruchu apod. Zlepšení situace přírody a životního prostředí Na prioritní osu 3 je z fondů EU vyčleněno 36,1 milionů eur, tj. 17,4 % OP ČR–Sasko. Jde například o ochranu a rozvoj přírody a krajiny, rozvoj odpadové a surovinové politiky, posílení ekologického uvědomění, zlepšení protipovodňové ochrany, zlepšení základní technické ekologické infrastruktury (především u zásobování pitnou vodou a odvádění odpadních vod) a ekosystémů vodních toků apod.

30

4.2 Další zdroje financování brownfieldů Revitalizaci brownfieldů lze financovat několika různými způsoby. Při výběru způsobu financování je třeba zvážit všechna rizika a požadavky, které souvisí s využitím finančního zdroje (Jáč, 2006). Základní způsoby financování revitalizace brownfieldů jsou: 1. Rozpočty obcí a krajů 2. Státní rozpočet 3. Programy ústředních orgánů státní správy 4. Úvěry finančních institucí 5. Mezinárodní zdroje 6. Soukromé zdroje 7. Partnerství veřejného a soukromého sektoru 8. Sdružené finanční zdroje Rozpočty obcí a krajů Revitalizaci neprůmyslových deprimujících zón může kraj nebo obec řešit různým způsobem, protože však zpravidla jde o časový horizont, který překračuje období ročního rozpočtu, měla by být revitalizace zahrnuta do rozpočtového výhledu, který je pomocným nástrojem územního samosprávného celku, sloužícím pro střednědobé finanční plánování rozvoje jeho hospodářství. Sestavuje se na základě uzavřených smluvních vztahů a přijatých závazků zpravidla na 2 až 5 let následujících po roce, na který se sestavuje roční rozpočet. V řadě zemí Evropy se sestavují rozpočtové výhledy na 3 až 5 let. Zaměřují se na perspektivní odhady příjmů a základních oblastí výdajů. Rozpočtový výhled se sestavuje např. při investování do infrastruktury obce, kde financování přesahuje zpravidla jeden rok, ale doba provozu je mnohem delší. Pokud se obec nebo kraj rozhodne financovat revitalizaci neprůmyslových deprimujících zón, což je zpravidla vysoce náročná a dlouhodobá záležitost, musí být její nenávratné i návratné prostředky na dostatečné výši. Příkladem tohoto způsobu financování je zčásti i přeměna bývalého vojenského letiště Žatec (brownfield o rozloze 364 ha) na strategickou průmyslovou zónu Triangle, kde investorem projektu byl Ústecký kraj. Státní rozpočet Krajům a obcím se převádí ze státního rozpočtu část daňových výnosů, které tvoří příjmovou stranu jejich rozpočtů – tzv. výlučné a sdílené daně. V některých obcích tvoří převážnou část jejich příjmů. Ze státního rozpočtu mohou kraje a obce získat také různé dotace. V současné době jsou v České republice obcím poskytovány následující dotační tituly: 1. dotace schválené rozpočtovým zákonem dotace, které musí být obcím poskytnuty, i když dochází k neplnění příjmů státního rozpočtu – jsou stabilním příjmem municipalit a) účelové dotace, b) odvětvové vyrovnávací dotace, c) územní vyrovnávací dotace, d) návratné finanční výpomoci, 2. mimořádné dotace 3. dotace ze státních účelových fondů. 31

Účelové dotace jsou charakterizovány přesně vymezeným účelem použití. Z tohoto pohledu mohou být dotace poskytovány na konkrétní akce, na předem stanovené okruhy potřeb. Nejde pouze o určení účelu, na který lze tyto dotace použít, ale většinou také o stanovení podmínek, že se totiž vlastní zdroje místních rozpočtů musí určitým podílem podílet na úhradě příslušných nákladů. Odvětvové vyrovnávací dotace se poskytují obcím na financování činnosti ve školství, sociální péči a zdravotnictví. Tato dotace se poskytuje jednotně všem obcím, na jejichž území se příslušné zařízení nachází. Územní vyrovnávací dotace je neúčelová dotace a při jejím získání má obec větší samostatnost při rozhodování o jejím použití. Je určena na snížení výrazných rozdílů v příjmech obce v letech po sobě následujících, s její pomocí se má také zajistit vyrovnání rozdílů v daňové výnosnosti jednotlivých oblastí. Návratné finanční výpomoci se poskytují pro případy mimořádných potřeb. Jejich použití je omezeno na případy překlenutí časového nesouladu mezi realizací rozpočtových výdajů na jedné straně a zajištění rozpočtových příjmů na straně druhé. Neměly by sloužit jako zdroj financování při neplnění rozpočtových příjmů. Návratná finanční výpomoc je operativnější a pro obec finančně méně náročná. Mimořádné dotace jsou poskytovány z rezerv státního rozpočtu a rozhoduje se o nich až v průběhu rozpočtového roku. Jsou to účelové dotace – např. na rekonstrukci kulturních památek. Dotace ze státních účelových fondů jsou zpravidla přísně účelové. Podmínky pro jejich poskytování, způsob čerpání a způsob jejich využití určuje správce fondu. Dotace ze státních fondů se v České republice poskytují obcím dotace ze státních účelových fondů. Programy ústředních orgánů státní správy Finanční prostředky na revitalizaci brownfieldů poskytují jednotlivé státní instituce, především příslušná ministerstva. Uvádíme jejich stručný přehled: Fond národního majetku České republiky – FNM ČR ve spolupráci s MŽP ČR zajišťoval nabyvatelům privatizovaného majetku úhradu nákladů na odstranění ekologických závazků vzniklých před privatizací. Pojem „staré ekologické zátěže“ zahrnoval kontaminovaná místa (podzemní vody, zeminy, skládky, stavební konstrukce), kde závadný stav způsobily státní podniky v období před privatizací tím, že používali k životnímu prostředí nešetrné, ale ve většině případů povolené technologie a chemické látky. ČR přijala odpovědnost za tyto znečištěné lokality a bylo rozhodnuto na jejich vyčištění použít část prostředků z výnosu privatizace. Problém byl bohužel akceptován až ve druhé vlně privatizace, neboť zkušenosti z první vlny a zvláště při privatizaci zahraničními subjekty se prokázalo, že náklady na odstranění ekologických škod mohou převýšit hodnotu privatizovaného majetku. FNM ČR byl zrušen zákonem č.178/2005 Sb., a jeho nezpochybnitelnou a kladnou roli při regeneraci převzalo v současném období Ministerstvo financí, a to včetně financování navržených opatření (likvidace starých ekologických zátěží), pro které byl zřízen a je využíván zvláštní fond. Ministerstvo kultury České republiky – MK ČR realizuje „Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón“, který umožňuje podporu aktivit zabraňujících vylidňování a postupnému úpadku historických center měst. Ministerstvo kultury poskytuje prostředky i na záchranu a provoz vybraných technických památek při rozsáhlých revitalizacích průmyslových zón.

32

Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky – MMR ČR podporuje v rámci „Programu obnovy venkova“ hospodářský rozvoj obcí, stavební obnovu obytných, kulturních a hospodářských objektů, obnovu a výstavbu občanské vybavenosti, technické infrastruktury a péči o krajinu. Účelově vázané dotace zabezpečuje MMR ze své rozpočtové kapitoly podle závazně stanoveného ukazatele, popřípadě i z dalších zdrojů, např. vyčleněný z prostředků z účelových vládních fondů nebo fondů EU. Program obnovy venkova je v ČR využíván již patnáct let. V současné době je aktuální Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období 2007–2013. MMR ČR podporuje prostřednictvím „Regionálního programu podpory obnovy a výstavby technické infrastruktury v bývalých vojenských újezdech“ urychlenou revitalizaci těchto prostorů. Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky – MPO ČR s dalšími ústředními orgány státní správy (MŽP ČR, SÚJB) prostřednictvím veřejných rozpočtů finančně zajišťují sanace lokalit po těžbě uranu a lokalit znečištěných radionuklidy. Sanace lokalit po bývalé těžbě a úpravě uranu, kterou provádí DIAMO s. p. a odštěpné závody SUL Příbram a GEAM D. Rožínka, je hrazena ze zvláštní kapitoly státního rozpočtu vedené u MPO. Sanace se provádí dle § 32a zákona č. 44/1988 Sb., v posledním znění (horní zákon) jako sanace důsledků hornické činnosti. Je prováděna na základě vládou schválených technických plánů likvidace a na MŽP spadá do kompetence odboru geologie, ochrany vod a odboru ekologických škod. Důležitým státním orgánem při všech řízeních je Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Ministerstvo vnitra České republiky – MV ČR se Svazem měst a obcí ČR koordinují projekt „Čistá obec“. Jeho cílem je podpora místních aktivit zaměřených na revitalizaci zanedbaných ploch v zastavěných územích ve „volné krajině“. Ministerstvo vnitra navrhuje zřízení „Fondu čisté krajiny“, ze kterého by byly podporovány projekty nového využití ploch a objektů uvnitř urbanizovaných území. Cílem projektu Čistá obec je například do roku 2015 uvést všechny obce České republiky do stavu, kdy český občan ani cizinec nezaznamená rozdíly v čistotě a vzhledu obcí, když přejde nebo přejede hranice Česka a okolních členských států EU, především sousedního Německa a Rakouska. Projekt řeší motivaci místních občanů a podniků dbát o čistotu a kulturnost před i za plotem vlastního pozemku. Projekt řeší také vymahatelnost pokut za porušování obecních vyhlášek a zákonů, které jsou pro čistotu a kulturnost obcí relevantní, a zabývá se motivací k čistotě například formou daňových výhod nebo aplikací denní/týdenní mzdy. Projekt se zabývá i kapitálovou potřebou a finanční udržitelností dobrého jména Čistá obec". Mít čistou obec znamená například odstranit viditelné prohřešky vůči životnímu prostředí (opuštěné továrny či jiné drobné stavby, smog z lokálního vytápění, přestárlé a chybějící stromy podél silnic a v parcích, divoké skládky apod.). Projekt ale neřeší úklid obce a neřeší problémy velkých brownfieldů. Předpokladem úspěchu je iniciativa odborů životního prostředí krajských a obecních úřadů Česka a zahájení pilotních aplikací ve více obcích současně. Příklady existují v projektech „Zdravé město“. Rizika implementace projektů „Čistá obec“ nejsou velká, zato obtížně rozpoznatelná. Ministerstvo životního prostředí České republiky – MŽP ČR podporuje revitalizace brownfieldů v rámci „Programu regenerace urbanizované krajiny“, který je finančně zajišťován Státním fondem životního prostředí ČR. Podporu je možné získat na projekty nově vytvářených nebo obnovovaných pásů sídelní vegetace oddělujících obytné zóny od komerčních a průmyslových zón. Podporováno může být rovněž zřizování významných ploch vyhrazené zeleně v rámci městských a obecních parkových ploch areálů škol, mateřských škol, objektů zdravotní a sociální péče a hřbitovů. 33

Úvěry finančních institucí Většina obcí využívá na investiční rozvoj úvěrování. Úvěry mají nepravidelný charakter, jejich výše kolísá. Jde o úvěry, které poskytují různé finanční instituce, především peněžní ústavy. Finanční instituce poskytnou úvěr obci pouze za předem stanovených podmínek a získání úvěru je podmíněno předložením požadovaných podkladů a zajištěním úvěru. Mezinárodní zdroje Pro eliminaci nebo revitalizaci brownfieldů jsou ve světě používány různé finanční nástroje, od vlastních zdrojů soukromých investorů přes cizí prostředky získané např. od komerčních bank nebo jejich konsorcií až po prostředky z veřejných rozpočtů či různá daňová zvýhodnění a v neposledním případě i prostředky získané z Evropské unie. Soukromé zdroje Používají se většinou na revitalizaci objektu, který má výhodnou polohu, téměř žádnou ekologickou zátěž a soukromý investor je přesvědčený, že mu jeho podnikatelský záměr bude realizovat zisk. Partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) Revitalizace brownfieldů vyžaduje při jejich financování specifický režim. Jednou z možností, jak zajistit financování jejich regenerace či revitalizace, je metoda PPP. Přesná definice PPP neexistuje ani v České republice, ani v zahraničí. Tento pojem, který se začal používat pro řadu způsobů zajištění veřejných služeb a veřejné infrastruktury, označuje soubor nástrojů a metod pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru při přípravě, realizaci a provozování určitých typů veřejných služeb. Vícezdrojové financování Obce nebo kraje velmi často používají vícezdrojové financování, tj. více možností financování, které revitalizace neprůmyslových deprimujících zón umožňují. Dochází např. ke kombinaci následujících finančních prostředků: • vlastní zdroje vlastníka brownfieldů (obce, kraje), • čerpání prostředků grantů kraje na přípravu projektu, • využití strukturálních fondů, • čerpání dotací, grantů z programů ústředních orgánů státní správy, • investice soukromých developerských společností. Čerpání veřejné podpory v projektech regenerace brownfieldů odpovídá jejich multidisciplinárnímu charakteru a je převážně zaměřeno vícezdrojově. Vícezdrojový „fund raising“ může být buď výchozím nástrojem finančního managementu vlastního projektu, nebo je již zahrnut v nabízeném komplexním finančním nástroji – programu jako součást tohoto produktu. Zejména při vlastním finančním managementu vícezdrojové veřejné podpory je však třeba velmi bedlivě vnímat limity veřejné podpory (state aid). Je třeba si rovněž uvědomit, že hlavním smyslem veřejné podpory je pákový efekt (leverage effect), což je stimulace soukromých investic prostřednictvím nástrojů veřejné podpory. Dále je potřeba dobře si uvědomit, že významnou součást veřejné podpory tvoří zejména podpora nefinanční,

34

jíž lze mnohdy dosáhnout významnějších výsledků než prostou finanční podporou. V každém případě by však veřejná nefinanční podpora měla veřejné finanční podpoře předcházet a vytvořit pro ni optimální podmínky uplatnění. Právě současné období je v souvislosti s identifikací zdrojů veřejné finanční podpory velmi specifické. Hlavním záměrem regenerace brownfieldu může být také pouze získání finančních prostředků určitého programu. V takovém případě lze finanční management veřejné podpory zredukovat na sledování možností nabízených daným programem. V jiných případech je však nezbytný skutečně kvalitní finanční management, optimalizující různé zdroje veřejné finanční podpory podle záměrů regenerace. Prvním krokem finančního managementu by měl být monitoring možných zdrojů. Zkušenosti/stanoviska/doporučení A. Schanklera z Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) pro financování jsou následující: • Regenerace brownfieldů musí řešit celý západní svět, nikoliv jen transformační země. Regenerace brownfieldů vyžaduje silnou kooperaci a sdílení rizik mezi privátním a veřejným sektorem. • Prostředky SF EU nebudou nikdy pokrývat projekty na sto procent. Příprava projektů regenerace brownfieldů je poměrně značně nákladná. Základním předpokladem pro získání zájmu finanční instituce pro jakýkoliv projekt je jeho komerční návratnost. • EBRD může investovat do projektů s cílem pomoci nastartovat procesy, které by komerční banky nebyly ochotny samy financovat. EBRD financuje pouze takové projekty, v nichž jsou zapojeni zkušení partneři z privátního sektoru, schopní zvládat značná rizika. EBRD normálně nefinancuje projekty, kde by byla její finanční účast menší než 5 milionů eur. Základním předpokladem finanční účasti EBRD je dobrý podnikatelský plán definující jasně projektovou strukturu, roli hlavních partnerů, zdroje pro tvorbu cash-flow, projektové náklady a potenciální zdrojové fondy. • Typy EBRD půjček zahrnují: půjčky městům; půjčky projektovým společnostem (městským, privátním, PPP); půjčky privátním developerům a další. EBRD se vždy snaží strukturovat své finanční produkty podle potřeb konkrétních projektů. • EBRD v oblasti projektů regenerace brownfieldů identifikuje následující trendy a bariéry: mnoho municipalit se zadlužuje až na hranici svých limitů; nedostatek vhodných fondů EU; vysoké náklady na přípravu projektů; nedostatek fondů pro přípravy projektů; veřejno-soukromá spolupráce (PPP) se rozvíjí velmi pomalu; politická nestabilita; dostupnost greenfieldů. • K základním výzvám do budoucnosti podle EBRD patří: více zapojit EU zdroje; zajistit financování pro malé municipality; posílit funkci PPP; redukovat riziko pro privátní sektor; začlenit politiku regenerace brownfieldů do místních rozvojových plánů; nabídnout pobídky pro privátní investory. Závěrem lze shrnout, že oblast financování regenerace brownfieldů je stejně složitá a rozmanitá jako její vlastní proces. Klíčová zásada EBRD – že se vždy snaží strukturovat své finanční produkty podle potřeb konkrétních projektů – by měla být fundamentálním východiskem finančních managementů všech projektů regenerace brownfieldů (RRAJM, 2005).

35

5 Regenerace brownfieldů Brownfieldy způsobují vážné problémy: brzdí rozvoj území, zejména zastavěného, brání hospodářskému rozvoji, negativně působí na životní prostředí, mají negativní socioekonomické dopady a celkově přispívají ke špatnému obrazu celého územního celku. Vhodná regenerace nabízí nové příležitosti pro podnikatelské subjekty a tím i nárůst ekonomické aktivity v regenerované oblasti spojené s tvorbou nových pracovních míst a odstraňování environmentálních zátěží. Brownfieldy jsou také urbanistickým problémem. Tato území blokují rozvojové rezervy, které by mohly být využity pro efektivní a rentabilní zástavbu. Jejich stav je mnohdy výraznou estetickou závadou ve struktuře osídlení a mají také dopad na jejich okolí. Přitom transformace těchto území by mohla ve svém důsledku znamenat výrazné úspory v nárocích na zastavění nových, dosud volných pozemků, což by přispělo k dosažení rovnoměrného a trvale udržitelného rozvoje. Ve velké části případů spočívá regenerace brownfieldů v rekonstrukci nevyužívaného a zanedbaného objektu pro nové využití. Někdy ale technický stav objektů (spojený např. s ekologickou zátěží) neumožňuje provedení rekonstrukce. V tom případě proces regenerace brownfieldů zahrnuje dvě základní fáze: • fázi regenerace – vyčištění území, obnovení stavu podobného greenfieldu, • fázi obnovy – uvedení lokality zpět k efektivnímu využití. U větších areálů často dochází ke kombinaci obou typů – některé objekty se rekonstruují, v části proběhne regenerace a obnova. Kvůli vysokým nákladům a rizikům, jež se s těmito typy projektů pojí, však soukromý sektor nemá o investování do regenerace brownfieldů zájem. Z tohoto důvodu je v případě potřeby vhodné, když fáze regenerace podpoří veřejný sektor tak, aby byl projekt dále komerčně životaschopný. Mezi pozitivní skutečnosti v problematice brownfieldů patří: • dlouhodobá účast některých měst v mezinárodních projektech, • dlouhodobý zájem některých vysokých škol, • snahu o institucionalizaci na úrovni státní správy – MPO/CzechInvest, • angažovanost MŽP, • úspěšně realizované case study, • současný přístup a výsledky revitalizace brownfieldů v Praze, výrazné zapojení soukromého kapitálu, • současné výsledky revitalizace brownfieldů v různých částech ČR, např. v Brně, • rostoucí zájem developerů (zahraničních i tuzemských), • rozvíjející/institucionalizující se předpoklady PPP (založení PPP Centra), • růst společenského zájmu o problematiku, • rozvíjející se zájem právních kanceláří o řešení dané problematiky, • postupující vnímání neudržitelnosti současné dynamiky růstu urbanizovaných území, • ochrana krajiny; ochrana prostoru jako nejohroženějšího přírodního zdroje; • snaha zamezit „prostorovému bujivému rozpínání měst do okolní krajiny“ (urban sprawl). 36

Naopak za negativní skutečnosti můžeme označit: • roztříštěnost názorů, absence sjednocující definice/přístupu k brownfieldům, • dosud leckde převažující vnímání brownfieldů pouze jako estetického problému, který sice ruší, ale neničí – nedostatečné vnímání negativních externalit, • chybí schválená a jednotná metodika výpočtu hodnoty brownfields (ocenění externalit), • neadekvátní zkušenost a řízení procesu na vládní úrovni, • kampaňovitý charakter postupů/řešení, • nedostatečné právní zajištění dané oblasti, • obecná nedůvěra k brownfieldům, přeceňování rizik, • neinformovanost a nezkušenost obcí, • systém „politického projektování“, jemuž scházejí nástroje na omezení negativního vlivu výkonu vlastnických práv na veřejné statky, • převaha nesystémového upřednostňování významu finančních nástrojů veřejné podpory před nefinančními, • převažující prioritu/rozpracovanost segmentu rozvoje cestovního ruchu v místních rozvojových strategiích na úkor jiných rozvojových možností, • problematickou zodpovědnost za staré kontaminace a jejich odstraňování, • tlak „politické objednávky“ na čerpání peněz z EU, která klade větší důraz na získání peněz než na výsledky jejich využití. Řada faktorů se pohybuje mezi negativní a pozitivní charakteristikou. Hodnocení může být výrazně zatíženo deformací subjektivního náhledu (RRAJM, 2005).

5.1 Současné překážky regenerace V této kapitole jsou současné překážky regenerace brownfieldů v ČR roztříděny do čtyř hlavních skupin (RRAJM, 2005). Účelem tohoto rozdělení bylo získat přehlednější popis aktuálního prostředí ovlivňujícího tuzemský proces regenerace brownfieldů. Je ovšem třeba zdůraznit, že takové rozčlenění do vymezených segmentů je účelové a není skutečným odrazem reality. Překážky charakteru společensko-politického V oblasti společenského vědomí a politické poptávky lze za hlavní překážku považovat nedostatečné stimuly k řešení. Důvodem je na jedné straně společenské podceňování brownfieldů, vnímaných především jako estetický problém bez vědomí všech jejich negativních externalit. A na druhé straně určité přeceňování rizik a potíží spojených s regenerací brownfieldů. K tomu ještě přistupuje princip tzv. „politického projektování“ s horizontem čtyřletého volebního období, do kterého se projekty regenerace brownfieldů v naprosté většině časově nevejdou.

37

Překážky charakteru ekonomického Do jisté míry rámcovou překážkou může být pravděpodobně ještě nedostatečná „ekonomická potence“ národního hospodářství, podmiňující mnohostrannější řešení regenerace brownfieldů. S touto skutečností zřejmě souvisí i výrazná disproporce ve využívání nástrojů veřejné podpory (včetně SF EU) pro řešení této problematiky mezi starými členskými státy EU a ČR. V ČR zatím neexistuje dostatečná zkušenost s používáním ekonomických nástrojů pro rozdělení/sdílení finanční náročnosti procesů regenerace brownfieldů (např. PPP), včetně dodržování kodifikovaných limitů veřejné podpory (state aid). Např. v USA přichází na regeneraci brownfieldů z centrálních státních fondů jen 5 %, zbylých 95 % je generováno z prostředků privátního sektoru a fondů místní samosprávy. Zcela nerozvinuté jsou také nepřímé ekonomické motivační nástroje (např. forma daňových pobídek). Další výraznou překážkou je doposud málo rozvinutý trh s nemovitostmi (s výjimkou hlavního města Prahy, případně Brna a Ostravy), navíc při svém rozvoji deformovaný masivní vládní podporou investic na greenfieldech. S nerozvinutostí realitního trhu souvisí i slabé, resp. deformované vnímání ekonomie využití území v urbanismu. Překážky charakteru legislativního Velkou překážkou jsou již obecně známá obtížná vymahatelnost práva a zdlouhavost povolovacích řízení. K tomu ještě přistupuje také nejasná problematika zodpovědnosti za staré kontaminace a jejich odstraňování a nedostatečné právní zajištění procesu regenerace brownfieldů obecně. Schází rovněž právní úpravy motivačního charakteru. Brownfieldy nejsou v ČR právním pojmem. Neexistence specifické právní úpravy této oblasti vyžaduje čerpání z mnoha právních norem různých oblastí, takže aplikace práva se stává činnost náročná na kombinační schopnosti a syntézu. Na řešení této situace se soustřeďují dvě zásadní tendence. První, jejíž zastánci vychází spíše z pozice veřejné správy, navrhuje vytvoření nového speciálního „zákona o brownfieldech“. Druhá, jejíž představitelé mají spíše blíž k privátním účastníkům procesu regenerace brownfieldů, považuje současnou legislativu s určitými úpravami za dostatečnou. V této souvislosti je třeba znovu zdůraznit, že legislativa sama o sobě ještě problémy neřeší. Další zásadní překážkou je absence nástrojů na omezení negativního výkonu vlastnických práv na veřejné statky. Schází rovněž legislativní podpora propojení územně plánovací dokumentace s širšími plány regionálního/obecního rozvoje do systému efektivního a motivujícího prostorového plánování (spatial planning), které respektuje rovněž zásady dlouhodobé udržitelnosti. Překážky charakteru manažerského Zásadní rámcovou překážkou je nedostatečné institucionální zázemí (absence vhodných institučních modelů), které napomáhají neadekvátní zkušenosti a řízení procesů na vládní úrovni (dosavadní snahy MPO/CzechInvestu mají přes svou chvályhodnost stále pouze fragmentární charakter). Fragmentarizace problematiky, absence multidisciplinárních a integrovaných pojetí jsou obecným nedostatkem většiny současných přístupů k podpoře regenerace brownfieldů. U procesu regenerace brownfieldů se všeobecně klade důraz na jeho multidisciplinárnost a sektorové přesahy. V souvislosti s tím se jako obrovská překážka jeví dosud velmi neuspokojivá komunikace. Především převaha resortismu a rivality v

38

komunikaci horizontální a převaha jednosměrného centralisticko-paternalistického přístupu (top-down) v komunikaci vertikální. Absence adekvátní komunikace pak vede ke kampaňovitě založeným procesům s problematickou efektivitou a rizikem vážných externalit. Dalším obecným problémem je reálná absence koncepčních, systémových a strategických přístupů v aktivitách místního rozvoje. Strategické rozvojové dokumenty slouží především jako verbální ornamenty žádostí o příspěvky z veřejných rozpočtů než jako skutečné nástroje místního rozvoje. Tato skutečnost je ve velké míře odrazem „politického projektování“ s horizontem jednoho volebního období a tlaků „politické zakázky“ na samoúčelné čerpání peněz z fondů EU. Velkou manažerskou chybou vycházející z podobných politických tlaků je také převaha nesystémového upřednostňování významu finančních nástrojů veřejné podpory před nefinančními. Potřebné změně orientace místní samosprávy od aktivit regulačních/reglementačních k aktivitám manažerským/komunikačním brání mezi jinými i dosavadní „slepota“ k potřebě systémově založené ekonomie využití území a s tím spojená absence efektivního propojení územně plánovací dokumentace s širšími plány místního rozvoje např. formou strategie rozvoje nemovitostí nebo regionální prostorovou strategií (property development strategy; regional spatial strategy). Regenerace brownfieldů představuje pro developery i investory riskantní operaci. V tomto kontextu již zmíněnou bariéru nezkušenosti a neobratnosti veřejné správy v manažerských dovednostech posiluje ještě výrazná nedostatečnost managementu rizik. Jiným problémem je management veřejné podpory. Veřejná podpora by měla být používána jako intervenční nástroj zejména ve vymezených oblastech selhání trhu. Místní samosprávy však zatím nemají rozvinuté nástroje pro potřebnou identifikaci tržních selhání a intervence veřejné podpory se mnohdy uplatňuje spíše naslepo – kampaňovitě. K podpoře mnohdy sympatického odhodlání obcí k činu se zatím nenabízejí potřebné informace a zkušenosti. CzechInvestem organizované vyhledávání brownfieldů v regionech je bezesporu významnou součástí koncepčního přístupu k řešení problematiky brownfieldů, avšak pouze s následnou kategorizací a propojením do konkrétních záměrů rozvojových strategií. Evidence má být nástrojem a nikoliv, ve smyslu současně převládajících tendencí místních samospráv, samoúčelným finálním produktem.

5.2 Přístup státní správy Hlavním současným stimulem aktivit na úrovni státní správy je snaha o dosažení větší veřejné podpory pro regenerace brownfieldů ze zdrojů SF EU v období 2007–2013. Kdo jsou na národní úrovni hlavní partneři ve sledované problematice? Především je třeba zmínit ministerstvo životního prostředí. MŽP je se svou agendou od počátku neodmyslitelnou součástí jakýchkoliv aktivit týkajících se regenerace brownfieldů. Můžeme shrnout, že MŽP preferuje přednostní využívání brownfieldů pro rozvojové záměry. Stanovisko MŽP se odráží ve Státní politice životního prostředí České republiky. MŽP má vlastní programy pro pomoc při řešení problematiky brownfieldů. Vnímá nutnost meziresortní spolupráce na této problematice a respektuje, že meziresortním koordinátorem problému je MPO. MŽP tedy nebude usilovat o převzetí úlohy meziresortního koordinátora aktivit k prosazení využití narušených nebo nedostatečně využitých ploch se stavbami pro rozvojové záměry. MŽP soustředí svou pozornost pouze na dílčí segmenty této problematiky: 39

• • • •

•

prevence vzniku narušených a opuštěných dlouhodobě nevyužívaných ploch, rozhodování o způsobu (formě) likvidace ekologických zátěží na narušených plochách, rozhodování o způsobu (formě) revitalizací narušených a nevyužitých ploch v případech, kdy plochy budou využity výhradně nebo převážně pro posílení ekologických funkcí krajiny (hrazených z prostředků MŽP, popř. fondů z EU), podíl na rozhodování o způsobu (formě) revitalizace narušených a nevyužitých ploch, v ostatních případech, kdy revitalizace je zajišťována zcela nebo částečně z prostředků státního rozpočtu; za tímto účelem chce MŽP zkvalitnit využívání nástrojů orgánů ochrany životního prostředí v procesech územního plánování, metodická a osvětová činnost související s prosazováním revitalizace narušených a nedostatečně využitých ploch a akční plán realizace této koncepce.

Dalším významným partnerem je MMR. Postoj MMR se promítá do oblasti regenerace brownfieldů v oblasti politiky územního plánování, která zde jen velmi ztuha uvolňuje prostor pro vnímání širších souvislostí.Velmi významnou úlohu sehrává MMR nejen jako Národní orgán pro koordinaci pomoci ze SF EU pro období 2007–2013, ale také jako jeden z řídících orgánů operačních programů. Ministerstvo zemědělství zatím nebylo plně zapojeno do problematiky brownfieldů. Nebylo ani přizvané vládou do užšího kroužku resortů pověřených přípravou Národní strategie regenerace brownfieldů. Vzhledem k vysokému procentu „zemědělských“ brownfieldů identifikovaných v ČR a vzhledem k jejich již dříve zmíněnému „rodokmenu“ socialistické zemědělské velkovýroby máme však velký problém, který staré členské státy EU neznají. Protože jde o dědictví zemědělského sektoru a protože podíl zemědělského sektoru na strukturálním financování veřejné podpory je velmi výrazný, zdá se být zcela na místě očekávání rovněž výrazného podílu MZe na řešení regenerace brownfieldů. Jinými slovy, MZe by mělo urychleně vyvinout rozhodné aktivity pro podporu regenerace brownfieldů pomocí svých všech potenciálně možných nástrojů.

5.3 Přístup regionální samosprávy Současné aktivity na podporu regenerace brownfieldů probíhající v jednotlivých krajích ČR lze rozdělit podle způsobu iniciace na aktivity z vlastní iniciativy a aktivity vyvolané externě. Činnosti příslušné do skupiny aktivit z vlastní iniciativy nejsou nijak koordinované a doposud neexistuje ani žádná platforma vzájemné výměny informací v této oblasti. Objektivní evidence a posouzení těchto aktivit jsou tedy prakticky velmi ztížené. Obecně lze jen konstatovat, že do jisté míry se takovými aktivitami již zabýval pravděpodobně každý z krajů ČR, a to i na úrovni jak odborných pracovních skupin Asociace krajů ČR, tak i Rady Asociace. Zaměření těchto aktivit stejně jako jejich výsledky byly však v různých krajích různé. Někde šlo o první pokusy regionální evidence brownfieldů (např. Plzeňský kraj), jinde byl zpracován podrobný obecný rozbor problematiky brownfieldů (Jihočeský kraj), případně zřídili funkci manažera regenerace brownfieldů (Zlínský kraj) nebo provedli určité případové studie konkrétních brownfieldů (Jihomoravský kraj) atd.

40

K činnostem příslušným do skupiny aktivit vyvolaných externě lze zařadit účast krajů v projektech: 1. 2. 3.

MPO/CzechInvest „Vyhledávací studie lokalit brownfields“ – všechny kraje ČR. MPO/CzechInvestu „Strategie regenerace brownfields v České republice“, včetně vyhledávací studie pro Moravskoslezský a Ústecký kraj. MMR „Revitalizace deprimujících zón pro veřejnou správu č.WB–41–04“, realizovaná ve Středočeském kraji.

Pokud jde o první dva projekty, byly již dostatečně zmíněny v kapitole č. 4. U projektu „Revitalizace deprimujících zón pro veřejnou správu č. WB–41–04“ má řada jeho výstupů univerzální použití, hlavním výstupem projektu je příručka pro pracovníky a zastupitele obcí „Brownfields snadno a lehce“, kterou na podzim 2005 vydalo a rozšiřuje MMR.

5.4 Přístup obcí Z institucí veřejné správy patří obce k těm, které jsou v procesu regenerace brownfieldů konkrétním aktivitám revitalizace a konverze lokalit nejblíže. Aktivity obcí v této oblasti nemají žádnou koordinaci a doposud neexistuje platforma vzájemné výměny informací. Takovouto platformou by mohly být pracovní skupiny v rámci Svazu měst a obcí ČR. Pro zjednodušený popis přístupu obcí lze obce v ČR rozdělit zhruba do tří skupin: První skupinu tvoří pouze hlavní město Praha, které nepochybně postihuje většina současných bariér regenerace brownfieldů v ČR podobně jako ostatní obce a regiony. Praha má však oproti zbytku ČR řadu zcela mimořádných specifických předností (mezi nejdůležitější patří např. silný trh nemovitostí), takže je v podstatě se zbytkem ČR těžko srovnatelná. Druhou skupinu zastupují velká města (převážně krajská centra), která byla v této oblasti aktivizována spíše prostřednictvím specifických příležitostí, v jejichž rámci se tyto jejich aktivity i dostatečně medializovaly. Charakter vyvíjené činnosti odpovídá příslušným iniciačním aktivitám a město od města se hodně liší. Jako první příklad můžeme jmenovat Ostravu, která patřila ke kmenovým partnerům projektu SILESIA (zahájeného v roce 1993) a v jeho rámci navázala spolupráci s městem Pittsburgh v Pensylvánii. První mezinárodní konference na téma brownfieldů v ČR „Brownfields – Unused Potential of Development?“ se konala v Ostravě v roce 1998 jako jeden z výsledků této spolupráce. Vzhledem k tomu se brownfieldy staly jednou z rozvojových priorit města a do činnosti se aktivně zapojila také VŠB – TU Ostrava. Stručně bychom mohli shrnout, že hlavním zaměřením těchto aktivit jsou širší aspekty organizace procesů podpory a realizace regenerace brownfieldů a zejména možnosti účasti veřejné správy/samosprávy. Jako další příklad můžeme uvést Plzeň, kde se magistrát výrazně angažuje, zejména formou podpory, v realizaci projektu regenerace areálu Škoda Plzeň. Realizaci tohoto projektu řídí soukromá developerská firma Geosan Group, a.s. a veřejnou finanční podporu zajišťuje především MPO/CzechInvest jak ze zdrojů SR, tak i SF EU. Město Brno se dnes může vykázat úspěšnou regenerací řady brownfieldů, a to jak díky akcelerujícímu rozvoji místního trhu nemovitostí, tak i díky podpoře veřejné správy formou rekonverze brownfieldů v objekty pro vlastní potřebu.

41

Prvotním iniciátorem aktivit v oblasti brownfieldů v Brně byl Fakulta architektury Vysokého učení technického, kde však převažovalo zaměření na ochranu a využití „průmyslového dědictví“ a na urbanisticko-architektonická řešení jednotlivých lokalit. VUT postupně navázalo spolupráci s Odborem hospodářského rozvoje Magistrátu města Brna, který na počátku roku 2003 zadal zpracování dvou studií – „Studie brownfields v Brně“ od společnosti DHV CR a „Studie využití brownfields ve městě Brně“ od společnosti EUROVISION. Příkladem v Ústeckém kraji může být statutární město Ústí nad Labem, které s pomocí z Regionálního operačního programu Severozápad získalo nemalé prostředky na revitalizaci městského centra a na regeneraci typické lokality brownfields – Sektorového centra.

Obr. č. 5 Sektorové centrum Ústí n.L. v 09/2009

Obr. č. 6 Sektorové centrum Ústí n.L. v 10/2009 - demolice

Třetí skupina zahrnuje zbývající obce, které v širším kontextu revitalizaci brownfieldů mediálně nepropagují, přesto se jí alespoň v obecním měřítku zabývají, ale nemají dostatek 42

prostředků jak danou situaci řešit. Pro tuto skupinu lze nabídnout následující úvahu vedoucí k výběru prvotních cílů řešení brownfieldů na svém katastrálním území: • podpořit udržitelný územní rozvoj – zabrzdit „urban sprawl“, • zvýšit ekonomii využití území, • snížit cenu rozvojových externalit, • zvýšit regionální konkurenceschopnost, • odstranit ekologické zátěže, • snížit sociální rizika, • zlepšit urbánní prostředí a kvalitu života, • ochránit historické dědictví, • získat prostředky na regeneraci z regionálních operačních programů, • navázat úzkou spolupráci s agenturou CzechInvest.

5.5 Shrnutí regenerace brownfieldů Brownfieldy způsobují řadu různorodých problémů a kladou tím otázky odlišným oborům (environmentálním, ekonomickým, sociálně-kulturním). V řešení těchto otázek jsou zainteresovány odlišné instituce, zájmové skupiny a lidé, kterých se problémy brownfieldů přímo dotýkají. Rozhodující roli v procesu regenerace brownfieldů by měl mít veřejný sektor. Měl by se snažit o jejich regeneraci za co nejnižších nákladů tak, aby vyřešil případné ekologické a sociální problémy území. Často je doporučována krajská, jindy ale i městská úroveň, která by se měla snažit nabídnout soukromým investorům právě plochy brownfieldů. Soukromí investoři mají na území specifické požadavky, které se odvíjí od záměru získat z území co nejvyšší zisk. Území nikdy nemůže fungovat bez potenciálních uživatelů, jejichž nároky a požadavky jsou důležité jak pro veřejný, tak pro soukromý sektor. Do procesu regenerace brownfieldů vstupují tyto základní subjekty, které mají v území své zájmy: • veřejný sektor – stát, kraje, města, • investoři (developeři), • uživatelé. Tyto subjekty potvrdil také výzkum zpracovávaný pro německé ministerstvo životního prostředí, který z těchto pohledů posuzoval potenciál místa, potenciál využití místa a vlastní hodnotu místa. Tyto vztahy přehledně ukazuje následující obrázek.

43

Obr. č. 7 Požadavky subjektů účinkujících při regeneraci brownfieldů

Faktory důležité pro regeneraci brownfieldů Seskupení Contaminated Land Rehabilitation Network for Environmental Technologies zpracovalo mezinárodní studii, která se zabývá regenerací brownfieldů. Za klíčové faktory při jejich regeneraci považuje následující čtyři: • • • •

budoucí využití, připravenost místa, ekonomickou životaschopnost, právní rámec.

Tyto čtyři faktory mají navzájem stejnou důležitost, jsou propojeny a působí společně. Jejich vzájemný vztah byl zakreslen do jakéhosi prostorového obrazce, nazvaného tetrahedron (viz obrázek).

Obr. č. 8 Tetrahedron

44

Budoucí využití a připravenost místa jsou úzce spojeny. Budoucí využití totiž může vycházet ze stávajících potenciálů místa (např. využití stávající budovy a infrastruktury) nebo naopak trpět stávajícími zatíženími místa (kontaminace, zchátralé budovy). Mělo by vzít v úvahu stávající podmínky místa a tím jeho přípravu co nejvíce zjednodušit (např. nebourat tovární komín, ale použít ho jako dominantu nově vznikající čtvrti). Na budoucím využití závisí také způsob, jakým dochází k přípravě místa do požadovaného stavu (např. dekontaminační techniky, míra dekontaminace).

Obr. č. 9 Rezidenční objekt v Ústí n.L. – Klíše před regenerací

Obr. č. 10 Rezidenční objekt v Ústí n.L. – Klíše po regenerací

Budoucí využití může brát v úvahu také sociální dimenzi. Při sledování připravenosti místa se posuzuje: • jak zacházet s kontaminací, • zda odstranit nebo využít stávající budovy, infrastrukturu, • vliv přirozeného rozvoje ekosystémů, • rozvoj technik a procedur pro řešení problémů spojených s brownfieldy – kontaminační rizika, dekontaminace, stávající budovy, vliv na životní prostředí, bezpečnost, potenciál rozvoje (Jankových – Kirschner, 2005).

45

6 Brownfields v Podkrušnohoří Oblast Podkrušnohoří, část Ústeckého kraje, se rozprostírá na severozápadě České republiky. Severozápadní hranice kraje tvoří zároveň státní hranicí se Spolkovou republikou Německo, konkrétně se spolkovou zemí Sasko. Na severovýchodě sousedí Ústecký kraj s Libereckým krajem, na západě s Karlovarským, částečně i s krajem Plzeňským a na jihovýchodě se Středočeským krajem. Kraj má rozlohu 5335 km2, což představuje 6,8 % rozlohy České republiky. Zemědělská půda zaujímá více než 52 % území kraje, lesy se rozkládají na 30 % a vodní plochy na 2 % území. Povrch je z geografického hlediska velmi rozdílný, příroda je tu rozmanitá a pestrá. Podél hranic s Německem oblast uzavírá pásmo Krušných hor, Labské pískovce a Lužické hory. Krušné hory jsou velmi staré pohoří, tvoří ho převážně hlubinné vyvřeliny nebo prvohorní krystalické břidlice. Na jihovýchodě kraje se rozprostírají roviny, které pocházejí z druhohor, tzv. Česká křídová tabule, z níž vystupuje Říp, historicky nejznámější hora Čech, a České středohoří s nejvyšším vrcholem Milešovkou. České středohoří vzniklo sopečnou činností v období třetihor a charakterizuje ho neopakovatelný krajinný ráz s množstvím kontrastů a malebných zákoutí. Nejvýše položené místo na území kraje leží na úbočí Krušných hor (Macecha, 1113 m n. m.). Jestliže pomineme dna povrchových dolů, je nejníže položeným bodem kraje hladina řeky Labe u Hřenska (115 m n. m.), zároveň nejníže položené místo v ČR. Největší vodní tok na území kraje představuje řeka Labe, zleva se vlévá druhý největší levostranný labský přítok Ohře a řeka Bílina. Z pravé strany se do Labe vlévá na území kraje Ploučnice, posledním pravostranným přítokem na našem území je řeka Kamenice. V kraji se rovněž vyskytují prameny minerálních a termálních vod. Největší vodní plochou je Nechranická nádrž (1338 ha), vybudovaná na řece Ohři v západní části kraje.

Obr. č. 11 Mapa Ústeckého kraje

Ústecký kraj se vyznačuje značnou rozdílností jak z hlediska přírodních podmínek, tak z hlediska hospodářské struktury, hustoty osídlení a stavu životního prostředí. Hospodářský význam kraje je historicky dán značným nerostným bohatstvím, zejména rozsáhlými ložisky 46

hnědého uhlí, uloženými pod povrchem. Hnědouhelná pánev se rozkládá pod svahy Krušných hor, táhne se od Ústí nad Labem až po Kadaň. Z dalších důležitých surovin, těžících se v kraji, jsou významná ložiska kvalitních sklářských a slévárenských písků a stavebního kamene. V kraji lze vymezit čtyři oblasti, které se od sebe významně odlišují. Je to pánevní oblast s vysoce rozvinutou průmyslovou výrobou, soustředěnou především v Podkrušnohoří (okresy Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem). Z odvětví má významné postavení energetika, těžba uhlí, strojírenství, chemický a sklářský průmysl. Druhou oblastí je zemědělské Litoměřicko a Lounsko, významné svou produkcí chmele a zeleniny. Zvláště Polabí a Poohří jsou proslulými ovocnářskými oblastmi, nazývané Zahradou Čech. Skvělou pověst mají i vína pěstovaná na Litoměřicku. Známou vinařskou oblastí se v posledních letech stává i Mostecko, kde se vinná réva pěstuje především na pozemcích zrekultivovaných po těžbě hnědého uhlí. Oblast Krušných hor je velmi řídce osídleným horským pásem s omezenými hospodářskými aktivitami, jde převážně o část česko-saského pohraničí. Čtvrtá oblast – Děčínsko – není ani územím s koncentrací těžkého průmyslu, ani zemědělským. Jeho jižní část je do jisté míry spojená s Ústím nad Labem, severní část Šluknovsko svou odlehlostí a obtížnou dostupností z centrální části kraje představuje typicky periferní území. Ústecký kraj je rozdělen do sedmi okresů (Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem), které se dále člení na 354 obcí nejrůznější velikosti, z toho je 46 obcí se statutem města. Dnem 1. ledna 2003 vstoupila do druhé fáze reforma veřejné správy, která stanovila vyhláškou správní obvody obcí s rozšířenou působností a obcí s pověřeným obecním úřadem, včetně jejich sídel. Od tohoto data vzniklo v Ústeckém kraji šestnáct správních obvodů obcí s rozšířenou působností: Bílina, Děčín, Chomutov, Kadaň, Litoměřice, Litvínov, Louny, Lovosice, Most, Podbořany, Roudnice nad Labem, Rumburk, Teplice, Ústí nad Labem, Varnsdorf a Žatec a třicet správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem. Ke 30. 6. 2009 měl Ústecký kraj 835 441 obyvatel, což jej řadí na páté místo v republice. Hustotu obyvatel (156,6 obyvatel/km2) má vyšší než vykazuje celostátní průměr (131,6 obyvatel/km2) a je po hlavním městě Praze, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji čtvrtou nejzalidněnější oblastí. Nejhustější osídlení vykazuje Podkrušnohorská hnědouhelná pánev, nižší zalidnění má oblast Krušných hor a okresy Louny a Litoměřice, kde se vyskytují především menší venkovská sídla. Největší obcí a zároveň sídlem kraje je město Ústí nad Labem s 94 960 obyvateli. K charakteristickým rysům kraje patří relativně mladé obyvatelstvo, průměrný věk činí 39 let (ČR 40 let). Průmyslová činnost z minulosti měla a dosud má nepříznivý dopad na kvalitu životního prostředí. Silně rozvinutá povrchová těžba značně poškodila přirozenou tvář krajiny, která se postupně obnovuje jen velmi nákladnou rekultivací. Dobře známé jsou i problémy s emisní situací v kraji. V posledním desetiletí došlo k výraznému zlepšení, což lze dokumentovat snižujícím se množstvím emisí, ale i přesto je kraj vnímán jako oblast s nejpoškozenějším životním prostředím. V srpnu roku 2002 kraj významně poškodily povodně, zvláště oblasti v blízkosti toku řeky Labe. Na území kraje se rozkládá národní park České Švýcarsko o rozloze 7900 ha, který byl zřízen v roce 2000, chráněné krajinné oblasti České středohoří, Labské pískovce, část Kokořínska a Lužických hor. Plochu o výměře 3058 ha zaujímá 136 maloplošných chráněných území. Kraj má důležitou dopravní polohu danou vazbou na Evropskou unii. Teplickým a litoměřickým okresem prochází významná mezinárodní silniční trasa E55 spojující sever a jih Evropy, která u Lovosic přechází v dálnici D8 a pokračuje dále na Prahu, u Ústí nad Labem (Řehlovic) přechází opět v D 8 a to ve směru na Drážďany (SRN). Předpokládaný termín dokončení celé D 8 lze dle současného stavu stavebních objektů předpokládat nejdříve 47

v roce 2011. Další významný silniční tah směřuje z Karlovarského kraje podél Krušných hor do severní části Libereckého kraje. Významná je také spojnice ze Spolkové republiky Německo přes Chomutov a Louny do Prahy. Hlavním železničním tahem je mezinárodní trať ze Spolkové republiky Německo přes Ústí nad Labem do Prahy. Nejdůležitější vodní cestu v České republice zastupuje řeka Labe, která umožňuje lodní přepravu do Hamburku, přístavu v Severním moři. V posledních letech se rozvíjí řada forem přeshraniční spolupráce. Jednou z nich je Euroregion Elbe/Labe, který zahrnuje území o rozloze 5500 km2 (v ČR 2814 km2) s 1,4 milionu obyvatel. Sdružuje 214 českých a 63 saských obcí a zahrnuje část severních Čech, Saské Švýcarsko, část Horního Polabí a Východního Krušnohoří. Dále je to Euroregion Krušnohoří, který na české straně zahrnuje 72 měst a obcí z okresů Chomutov, Most, Louny a Teplice. K hlavním přínosům patří vytváření a realizace společných projektů především v oblasti dopravy, služeb, cestovního ruchu, kultury a životního prostředí.

Charakteristika okresů Podkrušnohoří Podkrušnohorská oblast zaujímá 276 km2, což je necelých 43 % rozlohy Ústeckého kraje (5335 km2) a necelá 3 % území ČR (78 887 km2). Plošně největší je okres Chomutov, který lze rozlohou 936 km2 zařadit mezi středně velké okresy ČR, představuje více jak 40 % řešeného území. Další tři okresy Most (467 km2), Teplice (469 km2) a Ústí nad Labem (405 km2) řadíme rozlohou v rámci ČR k okresům malým. Okres Chomutov Okres Chomutov se rozkládá v jihozápadní části Ústeckého kraje. Hřebenem Krušných hor hraničí na severu se SRN, na jihovýchodě s okresem Louny, na severovýchodě s okresem Most a na straně západní sousedí s okresem Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Nejvýše položené místo na území okresu leží na úpatí nejvyšší hory Krušných hor Klínovce, jehož vrchol se ale nachází již na území kraje Karlovarského. Dnešní podobu získal okres Chomutov roce 1960 díky celostátním územním změnám, kdy se sloučily bývalé okresy Kadaň a Chomutov a vedle dalších menších úprav byly připojeny Vejprty z Karlovarského kraje. Rozlohou 936 km2 patří mezi středně velké okresy České republiky a v Ústeckém kraji je po okresech Louny a Litoměřice třetím největším okresem. Na rozdíl od rozlohy patří v hustotě zalidnění se svými 134,9 obyvatele na 1 km2 až na páté místo ze všech sedmi okresů kraje. Trvalý pobyt k 1. 1. 2009 vykazovalo v okrese 126 310 osob. Okresem procházejí důležité dopravní tepny, především železniční tahy Ústí nad Labem – Chomutov – Cheb, Chomutov – Praha a silniční tahy I. třídy s hlavními směry Chomutov – Praha – hraniční přechod Hora Svatého Šebestiána (I/7) a silnice Karlovy Vary – Chomutov – Děčín (I/13 a E442). Chomutovsko bylo po celá desetiletí známé hlavně jako okres těžkého průmyslu, energetiky, hutnictví a těžby hnědého uhlí. V dnešní době však výkonnost hospodářství všech podniků v okrese ovlivňuje transformační proces zahájený počátkem roku 1991. Státní podniky byly rozprodány a řada z nich postupně zcela ukončila činnost. To mělo vliv na růst nezaměstnanosti, která v současné době dosáhla 12,96 %, takže k 30. 6. 2009 bylo v okrese registrováno 8534 nezaměstnaných.

48

Okres Most Okres Most je svoji rozlohou 467 km2 druhým nejmenším okresem Ústeckého kraje. Na severní straně ho chrání hradba Krušných hor, ze západu, jihu a východu hraničí s okresy Chomutov, Louny a Teplice. K 1. 1. 2009 zde žilo 116 669 obyvatel. Okres má pouze dvacet šest obcí, z toho čtyři se statutem města. Vyznačuje se velkou hustotou obyvatel na km2 (249,8) a ze sedmi okresů Ústeckého kraje nejvyšším podílem obyvatel žijících ve městech. Podíl městského obyvatelstva zde dosáhl 88,6 %. Ohromné nerostné bohatství zcela předurčilo charakter a ekonomický význam okresu. V letech budování socialismu, kdy se Československo orientovalo na energeticky náročný těžký průmysl, se hnědé uhlí stalo rozhodující složkou palivoenergetické základny. V průběhu čtyřiceti poválečných let bylo v oblasti povrchové těžby zrušeno sto třicet průmyslových objektů, zároveň zmizelo více než osmdesát obcí. V době, kdy historické město Most ustoupilo těžbě, neexistovaly pochybnosti o perspektivě hornictví a energetiky na další desítky let. Důsledkem této orientace je v současnosti nejvyšší procento nezaměstnanosti v republice (k 30. 6. 2009 15,52 %). Útlum těžby znamenal propouštění pracovníků. Pomoci v této situaci by měly rekvalifikace a výstavba průmyslových zón (např. PZ Joseph u Havraně). Ty mají nalákat investory, kteří vytvoří další pracovní místa. Předpokladem pro hospodářský a tím i sociální rozvoj oblasti je modernizace stávajících a stavba nových dopravních spojení nejen mezi hospodářskými centry, ale především těch, která umožňují kvalitní a rychlé spojení se sousední Spolkovou republikou Německo – vstupní bránu do Evropské unie. To se týká jak silniční dopravy, tedy dokončení dálnice D8 a rychlostní komunikace R7 Louny – Chomutov, tak modernizace železničního koridoru. Okres Teplice Okres Teplice se rozkládá v severozápadní části České republiky při hranicích se SRN. Na jihozápadě sousedí s okresem Most, na východě s Ústím nad Labem, na jihovýchodě s okresem Litoměřice a na jihozápadě malou částí s okresem Louny. Rozloha teplického okresu činí 469 km2, čímž se při srovnání podle velikosti řadí mezi sedmi okresy Ústeckého kraje na páté místo. Okres Teplice zaujímá necelých 9 % celkové rozlohy kraje. Území okresu je velmi členité. Z celkové rozlohy teplického okresu připadá na zemědělskou půdu přibližně 161 km2 a nezemědělskou 308 km2. Zemědělská půda se dále člení na ornou půdu (51,7 %), trvalé travní porosty (39 %) a zahrady (5,7 %). Z nezemědělské půdy zabírá lesní půda 55,9 %. Teplickým okresem prochází důležité železniční a silniční dopravní tepny. Většina železničních tratí byla v okrese vybudována již v minulém století. V důsledku dřívější povrchové těžby uhlí docházelo k jejich častému překládání. Nejdůležitější jsou železniční tratě vedoucí z Chomutova přes Most a Teplice do Ústí nad Labem. V silniční dopravě má prvořadou úlohu mezinárodní trasa E55 ze SRN přes Cínovec, Dubí a Teplice, okres opouští asi 2,5 km za obcí Bořislav. V okresu je v současné době třicet čtyři obcí, z nich osm se statutem města. Obce mají 114 částí a dále jsou rozděleny na 225 základních sídelních jednotek. K 1. 1. 2009 bylo v okrese k trvalému pobytu přihlášeno 130 198 osob. Vlivem transformačního procesu, započatého v roce 1991, došlo v oblasti hospodářství ke značným změnám. Několik významných průmyslových podniků bylo uzavřeno, některé státní podniky se rozprodaly, řada dalších ukončila činnost. V okrese rostla nezaměstnanost, k 30. 6. 2009 dosáhla 11,94 %.

49

Okres Ústí nad Labem Okres Ústí nad Labem je nejmenší ze sedmi okresů Ústeckého kraje. Leží při hranici se Spolkovou republikou Německo, ze západu, jihu a východu je ohraničen okresy Teplice, Litoměřice a Děčín. Okres má 121 358 obyvatel (k 1. 1. 2009) a v počtu obyvatel kraje se řadí na čtvrté místo za okresy Děčín, Teplice a Chomutov. Hustota obyvatel 299,6 osob na km2 je vysoká, vyšší lidnatost má jen hlavní město Praha, Brno–město a Ostrava–město. Rozloha okresu činí pouze 405 km2, což představuje 7,6 % rozlohy Ústeckého kraje. Z tohoto území zaujímají 31,4 % lesy a 45,4 % zemědělská půda. U zemědělské půdy byl zaznamenán významný pokles půdy orné ve prospěch trvalých travních porostů. V okrese se vyskytuje dvacet tři obcí, z nich tři mají statut města: Ústí nad Labem, Chabařovice a Trmice. Ústecký okres je bohatý na historické a kulturní památky, které mohou být atraktivní pro rozvoj cestovního ruchu. Vývoj okresu je úzce spjat s rozvojem průmyslové výroby, zejména ve městě Ústí nad Labem a jeho blízkém okolí. Klíčovým odvětvím, které využilo polohy města a dostupnosti dopravních cest, se stal chemický průmysl. Vznik první výroby se datuje rokem 1808. Založení Spolchemie (původně Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu) roku 1856 znamenal přelom v rozvoji chemie. Nejvýznamnějším podnikem potravinářského průmyslu se stala Setuza. Johann Schicht převedl v roce 1882 do Ústí nad Labem výrobnu mýdla a položil základ kombinátu na zpracování tuků. Dlouhodobou tradici má též energetika, zastoupená Teplárnou Trmice (divize skupiny Dalkia Česká republika, kterou z 85% v současnosti vlastní ČEZ) - v teplárně je instalováno 6 kotlů o celkovém výkonu cca 470 MWt a 5 turbogenerátorů na výrobu elektrické energie o výkonu 88 MWe. Útlum těžby uhlí a řady provozů těžkého průmyslu významně ovlivnil zlepšení kvality životního prostředí. Okres má poměrně vysokou intenzitu dopravy jak silniční, tak železniční a říční. Míra nezaměstnanosti byla k 30. 6. 2009 12,62 %.

Problematika brownfieldů na území Ústeckého kraje V Ústeckém kraji bylo v letech 2003–2006 identifikováno přes 780 lokalit typu brownfield o celkové ploše 2436 hektarů. To odpovídá 0,45 % celkové výměry regionu. Z uvedeného počtu je 35 lokalit (4 % z celkového počtu) větších než 10 ha a 415 lokalit (53 % z celkového počtu) menších než 1 ha. Průměrná velikost lokality je 3,1 ha. Rozdělení brownfieldů v Ústeckém kraji popisuje následující tabulka a graf.

50

Tabulka č. 4 Brownfieldy v Ústeckém kraji podle kategorie, velikosti a celkové plochy Brownfieldy v Ústeckém kraji podle kategorie, velikosti a celkové plochy Kategorie

Celková Celkem

(typ)

plocha (ha)

1a

1b

2a

2b

3a

3b

4a

4b

5

5 0 0 0 0 0 0 0

318 166 40 13 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0

13 12 1 2 0 0 0 0

0 1 0 1 0 0 0 0

12 38 11 12 2 0 0 0

0 1 1 1 0 1 0 0

0 2 0 1 0 0 0 0

67 51 4 5 0 0 0 0

415 271 57 35 2 1 0 0

206 729 431 805 115 150 0 0

5

537

0

28

2

75

4

3

127

781

2436

4

1125

0

126

33

626

175

24

323

2436

Velikost (ha) <= 1 [ha] 1–5 [ha] 5–10 [ha] 10–50 [ha] 50–100 [ha] 100–200 [ha] 200–500[ha] > 500 [ha] Celkový počet Celková plocha (ha)

Graf č. 4 Rozdělení brownfieldů v Ústeckém kraji podle dřívějšího využití Rozdělení brownfieldů v Ústeckém kraji podle dřívějšíhoBytový využití fond

Školní objekty 15 %

1%

Lehký průmysl 36 % Drážní pozemky

8%

Zemědělské objekty

1%

s

Vojenské objekty

2%

Energetické objekty

2% 27 %

6% 2%

Těžba a nakládání s odpady Montážní objekty Ostatní

51

Graf č. 5 Rozdělení brownfieldů v kraji podle celkové plochy v ha Rozdělení brownfieldů v Ústeckém kraji podle celkové plochy v [ha]

38

323

155 202

Bytový fond

15

Školní objekty Lehký průmysl Drážní pozemky

493

Zemědělské objekty Vojenské objekty Energetické objekty

679

Těžba a nakládání s odpady Montážní objekty Ostatní

265 86

180

V rámci identifikace brownfieldů rozlišujeme následující kategorie: Typ 1a: pozemky, které pravděpodobně nejsou kontaminované (nebo jen lehce), jsou dobře umístěné a je na nich jen málo budov nebo budovy žádné. Typ 1b: pozemky, které pravděpodobně nejsou kontaminované (nebo jen lehce), jsou dobře umístěné a je na nich velký počet budov. Typ 2a: pozemky, které pravděpodobně nejsou kontaminované (nebo jen lehce), nejsou dobře umístěné a je na nich jen málo budov nebo budovy žádné. Typ 2b: pozemky, které pravděpodobně nejsou kontaminované (nebo jen lehce), nejsou dobře umístěné a je na nich velký počet budov. Typ 3a: pozemky, které jsou pravděpodobně velmi kontaminované, jsou dobře umístěné a je na nich jen málo budov nebo budovy žádné. Typ 3b: pozemky, které jsou pravděpodobně velmi kontaminované, jsou dobře umístěné a je na nich velký počet opuštěných budov. Typ 4a: pozemky, které jsou pravděpodobně velmi kontaminované, nejsou dobře umístěné a je na nich jen málo budov nebo budovy žádné. Typ 4b: pozemky, které jsou pravděpodobně velmi kontaminované, nejsou dobře umístěné a je na nich velký počet opuštěných budov. Typ 5: lokality, které nemohou být zařazeny do žádné z výše uvedených kategorií, protože není známé jejich dřívější využití nebo spadají mimo hlavní zvažovaná využití. Nejběžnější kategorie (1b) pokryla 69 % lokalit s tím, že 318 lokalit (41 % z celkového počtu) byly nejmenší lokality do 1 ha v této kategorii. Za povšimnutí rovněž stojí malý počet lokalit v kategoriích 4a a 4b (pouze sedm z celkového počtu 654 lokalit v kategoriích 1a až 4b). To je překvapivě nízké číslo potenciálně velmi kontaminovaných lokalit, které ukazuje, že náklady na rekultivaci brownfieldů v Ústeckém kraji nemusí být až tak vysoké. V Ústeckém kraji v číselném vyjádření dominují rezidenční (36 %) a zemědělské lokality (27 %) z celkového počtu všech brownfieldů (viz graf č. 4). Zatímco zemědělské

52

lokality jsou stále nejvýznamnější co do plochy – 679 ha (28 % z celkové plochy), bývalé montážně-výrobní lokality představují 493 ha (20 % z celkové plochy, viz graf č. 5). Celkově bývalé průmyslové lokality představují 67 % všech lokalit větších než 10 ha. V tabulce č. 5 je provedena analýza rozsahu zemědělských brownfieldů v zájmové oblasti. Tabulka č. 5 Rozsah brownfieldů v zájmové oblasti – okresech (ha)

Druh BRF Zemědělské % zeměd. BRF Celkem

Chomutov 78,0 30,5 255,5

Most 14,0 9,5 146,7

Teplice 36,5 28,0 130,0

Ústí n. L. 13,4 6,7 199,4

Oblast celkem 141,9 19,4 731,6

Ústecký kraj ve spolupráci s vládní agenturou CzechInvest zpracoval koncem roku 2006 vyhledávací studii zaměřenou na lokalizaci brownfieldů v Ústeckém kraji. Výstupem studie je seznam brownfieldových lokalit, které byly detailně prozkoumány a jsou připraveny pro další developerský rozvoj buď na principu PPP, nebo z prostředků programových dotačních titulů financovaných ze strukturálních fondů EU. V rámci studie byly v zájmovém území identifikovány následující příklady brownfieldů vhodných pro regeneraci: Průmyslový park Ústí nad Labem – areál Tlakové plynárny a. s., Úžín • rozloha území: 150 ha • vybraná charakterizující hlediska: • atraktivní urbanistická poloha, v příměstské průmyslové zóně, návaznost na dálnici D8, železniční tratě a I. tranzitní železniční koridor, Labskou vodní cestu • zastavěné území, nutno provést rozsáhlé demolice • nutné je provedení dekontaminace na části území • technická infrastruktura má přímou návaznost na městská zařízení, nutná rekonstrukce subsystémů uvnitř areálu • záměr je v souladu s ÚP O Ústí nad Labem • budoucí využití území: průmyslové a komerční funkce, další doplňkové funkce Braňany – bývalé složiště elektrárenského popílku • rozloha území: cca 50 ha • vybraná charakterizující hlediska: • atraktivní urbanistická poloha • nezastavěné území • budoucí využití území: nelze zatím stanovit Hrušovany – bývalé složiště elektrárenského popílku • rozloha území: cca 150 ha • vybraná charakterizující hlediska: • relativně atraktivní urbanistická poloha při silnici I/7 (R7) Chomutov – Praha • budoucí využití území: nelze zatím stanovit Chomutov – bývalé válcovny trub • rozloha území: cca 60 ha, z toho cca 25 ha zastavěno • vybraná charakterizující hlediska:

53

• atraktivní vnitroměstská urbanistická poloha • kompletní vybavení technickou infrastrukturou • vazba na silnici I/7 (R7) Chomutov – Praha • budoucí využití území: průmyslové, komerční, kulturní nebo rezidenční funkce Zcela aktuální pro zájmovou oblast je také projekt COBRA-MAN, mezinárodní projekt, jehož cílem je přispět k regeneraci brownfieldů na území zúčastněných evropských měst – Most, Ústí nad Labem, italské město Ferrara, polská Bydhošť, německý Stuttgart a slovinský Krajn. Projekt chce problém nevyužitých brownfields řešit na evropské úrovni, a to za pomoci vytvoření koncepce managementu – pozice brownfield manažera – zakotvené v existujících městských strukturách. Implementace projektu jako takového spolu s mezinárodní výměnou zkušeností ohledně strategií managementu brownfieldů přispěje k jejich efektivnějšímu využití, a tím i k rozvoji celého města. Hlavními výstupy pro české účastníky budou: • zmapování brownfieldů v okrese (pilotní projekt), • vytvoření GIS vrstvy a databáze s informacemi k jednotlivým brownfieldům, • webové řešení – zpřístupnění některých informací pro veřejnost, • strategie regenerace brownfieldů, • manuály pro práci brownfield manažera a pro vlastníky brownfieldů, kteří budou chtít území revitalizovat. V rámci projektu navíc ještě vznikne „Evropská škola znovuvyužití brownfieldů“ (akreditovaný VŠ obor na Vysoké škole báňské Technické univerzity Ostrava), budou zmapovány brownfieldy v Evropě obecně (univerzita v Bydhošti, Polsko). Dne 24. září 2009 proběhlo v Ústí nad Labem v rámci tohoto projektu první setkání s vlastníky brownfieldů na území okresu Ústí nad Labem. Toto setkání bylo první z plánovaného souboru setkání a seminářů se zaměřením na problematiku podpory regenerace brownfieldů a za cíl si dalo informovat vlastníky o projektu, získat od nich zpětnou vazbu, poskytnout jim konzultace a seznámit je s postupem při inventarizaci brownfieldů. Město Most si jako svoji pilotní lokalitu vybralo okolí budoucího Mosteckého jezera. Studie, která bude jedním z výstupů projektu, na tomto konkrétním případě ukáže, jak pracovat i s ostatními brownfieldy ve městě. Území nese stopy po původní důlní činnosti a je třeba řešit jeho další existenci. Regenerace bývalého vojenského letiště Žatec Jednou z nejvýznamnějších regenerací brownfieldů na území nejen Ústeckého kraje, ale celé republiky, která byla před několika málo lety dokončena, je regenerace bývalého vojenského letiště Žatec na strategickou průmyslovou zónu Triangle. V první polovině devadesátých let 20. století let byla na žateckém vojenském letišti ukončena činnost vojenského letectva Armády ČR. Areál letiště se od té doby nevyužíval a postupně chátral. Armáda ČR rozhodla v roce 1997 o trvalém uvolnění areálu letiště mimo resort obrany tak, aby se mohl využívat pro civilní účely. Výhodou využití tohoto letiště je strategicky vhodná urbanistická poloha areálu značného rozsahu, možnost zamezit narůstajícím ztrátám vznikajícím v chátrajícím areálu a potenciální hospodářské oživení čtyřměstí Chomutov – Most (zájmové oblast Podkrušnohoří) – Louny – Žatec, které je z hlediska nezaměstnanosti jedním z nejproblémovějších území v rámci ČR. Prostor bývalého

54

letiště, dnes průmyslové zóny Triangle, zaujímá rozlohu 364 ha a měl by být určen především pro strategického investora z oblasti zpracovatelského průmyslu.

Obr. č. 12 Dopravní situace širších vztahů se zákresem PZ Triangle

Dne 24. 4. 2002 schválilo zastupitelstvo Ústeckého kraje záměr nabytí areálu bývalého vojenského letiště Žatec z majetku Armády ČR do majetku Ústeckého kraje formou bezúplatného převodu ve věci veřejného zájmu pro vybudování strategické průmyslové zóny Ústeckého kraje. Dne 29. 5. 2002 vláda ve svém usnesení č. 549 „Zabezpečení investiční přípravy PZ region Severozápad a Moravskoslezsko“ podpořila přípravu strategické průmyslové zóny na území bývalého žateckého letiště. V závislosti na těchto rozhodnutích došlo ke změně územních plánů dotčených obcí a byla zahájena příprava strategické průmyslové zóny Triangle ve spolupráci s agenturou CzechInvest.

Obr. č. 13 Celkový pohled na PZ Triangle

55

Stávající objekty areálu bývalého vojenského letiště byly pro záměry průmyslové zóny, potenciálního strategického investora, ale i pro další investory nevyužitelné. Konkrétně šlo o nadzemní i podzemní objekty, přistávací a vzletovou dráhu, komunikace, zpevněné plochy a inženýrské sítě areálu. Většina z těchto objektů byla navíc značně zdevastována. Tyto objekty se v období od listopadu 2002 do listopadu 2004 postupně, po etapách odstranily. Demolice se prováděly do úrovně základové spáry, včetně základů a včetně likvidace souvisejících inženýrských sítí a vybouraný materiál byl tříděn podle jeho kategorizace. Neznečištěná cihelná suť, betonová suť a živice se recyklovaly na frakci 0-100, recyklát byl uložen na určené deponie v prostoru PZ Triangle a později použit hlavně při výstavbě obslužných komunikací průmyslové zóny.

Obr. č. 14 Demolice vzletové a přistávací dráhy

Dalším závažným problémem bylo rozsáhlé znečištění žateckého vojenského letiště, zjištěné v osmdesátých letech v rámci průzkumu vojenských areálů v tehdejším Československu. Na letišti se v té době používaly již značně opotřebované a zastaralé technologie z padesátých let. Za provozu letiště byly v areálu skladovány a používány látky na bázi ropných uhlovodíků, které zejména nedbalou manipulací jak při příjmu, tak rozvodu a používání způsobily na letišti kontaminaci horninového prostředí a podzemních vod. Jde především o pohonné hmoty (letecký petrolej – kerosin, nafta, benzin), lehký topný olej, motorové, převodové a hydraulické oleje. V případě žatecké základny průzkum potvrdil úniky paliva nejen z podzemních nádrží, ale zejména z přečerpávacích zařízení a rozvodného potrubí. Ropnými produkty bylo v zóně nad hladinou podzemní vody (nesaturovaná zóna) znečištěno cca 120 000 m3 zeminy na ploše asi 5 ha a v zóně hladiny podzemní vody a pod ní (saturovaná zóna) cca 100 000 m3 zeminy a podzemní vody na ploše asi 10 ha. První sanační práce byly zahájeny ještě koncem osmdesátých let, kdy se z hydrogeologických vrtů uvnitř i vně areálu letiště odčerpávaly ropné látky z hladiny 56

podzemní vody. Zatím však šlo o nouzové řešení zabraňující proniknutí ropných látek do vodních zdrojů v blízkých obcích Nehasice a Tatinná. K systematické sanaci tohoto území se přikročilo v srpnu roku 2003, přičemž aktivní provoz sanačních technologií byl projektován až do roku 2008 a postsanační monitoring do roku 2013. Sanační práce probíhaly v souladu s příslušným rozhodnutím správního orgánu (ČIŽP OI Ústí nad Labem), který specifikoval podmínky sanačního zásahu včetně sanačních limitů pro zeminu (2000 mg/kg v suš. NEL) a podzemní vodu (odstranění volné fáze ropných látek z hladiny p. v., 4,0 mg/l NEL v ohniscích znečištění). ČIŽP při stanovení výše limitů vycházela ze závěrů Rizikové analýzy (AQUATEST–SG 1996, aktualizace EnviConG 2001), Ekologického auditu (Rachač, 2001) a dalších podkladových zpráv (doprůzkumy, studie). Generálním dodavatelem sanačních prací byla společnost DEKONTA, a.s. Ústí nad Labem. Roli supervizní organizace, která dohlíží na kvalitu a odbornost realizované sanace, plnila společnost AQUATEST a.s. Praha. Cílem sanačních prací bylo odstranit kontaminaci horninového prostředí a podzemní vody v areálu průmyslové zóny Triangle a zamezit dalšímu šíření kontaminace podzemní vodou ve směru proudění. Vlastní sanační práce zahájily provedením tzv. předsanačního doprůzkumu, který měl upřesnit údaje o rozsahu kontaminace nesaturované zóny zemního tělesa ve vertikálním i horizontálním směru, a to pro účely vytyčení oblastí odtěžby zemin v ohniscích kontaminace, ale i optimalizace parametrů sanační technologie navržené v Prováděcím projektu (DEKONTA, 2003). Celkem bylo vytyčeno a odvrtáno padesát sedm průzkumných vrtů. Při situování vrtů se vycházelo z výsledků všech doposud realizovaných průzkumných prací a provedených laboratorních stanovení obsahu NEL v odebraných vzorcích zemin. Zjištěná kontaminace (kerosin) nepřesahovala úroveň NEL 7000 mg/kg-1 v sušině. Vysoce nadlimitní kontaminace byly potvrzeny v centrech uvažované odtěžby v podstatě na všech lokalitách vyjma lokality Kuchyně 1, 2. Další místa s vysokými koncentracemi znečištění byly zjištěny např. v severní části oblasti bunkrů 3,4 a západní a severní oblasti laboratoře LPH. Plošné rozšíření kontaminace se významně nelišilo od údajů v zadávací dokumentaci. Kontaminace byla prokazatelně vázána i na zeminy saturované zóny. Doprůzkum tato místa zjistil např. v západní části uvažované odtěžby v oblasti Laboratoře LPH, v jižní části uvažované odtěžby v oblasti BLPH 1, 2 a v centru uvažované odtěžby v oblastech BLPH 3, 4 a Stáčiště. Hladina podzemní vody byla zjištěna v hloubce cca 6,0 m p. ú. t. Na základě zjištěných informací o geologickém profilu, úrovni kontaminace a úrovni hladiny podzemní vody byly navrženy konkrétní postupy pro odtěžbu znečištěných zemin s následnou dekontaminací na těchto dílčích lokalitách: • • • • • •

Oblast „Bunkry BLPH 1, 2“ (plocha odtěžby 10 792 m2) Oblast „Bunkry BLPH 3, 4“ (15 743 m2) Oblast „Stáčiště“ (5872 m2) Oblast „Laboratoř PHM“ (2105 m2) Oblast „Hlavní stojánka“ (6902 m2) Oblast „Čerpací stanice PHM“ (1927 m2)

Sanace zemin nad hladinou podzemní vody se prováděla odtěžením kontaminovaných zemin a jejich následnou biodegradací metodou ex situ na zabezpečené ploše

57

vzletové/přistávací dráhy. Po ukončení sanačního procesu (dosažení cílových limitů v zeminách) byly dekontaminované zeminy využity jako zpětný zásyp výkopových jam. Na tyto práce plynule navázala sanace saturované zóny, tedy zemního tělesa pod hladinou podzemní vody. V tomto případě byla zvolena metoda sanace in situ ze dvou důvodů. Tím prvním byla technická obtížnost a s ní spojené vysoké finanční náklady v případě odtěžby kontaminované zeminy pod hladinou podzemní vody. Druhým důvodem je skutečnost, že kontaminovaná oblast zasahuje až do prostoru pod silnicí I/7 Praha – Chomutov, kde nebylo možné odtěžbu provádět. Technologie sanace in situ je principiálně shodná s metodou ex situ s tím rozdílem, že bakteriální suspenze a další aditiva jsou aplikovány prostřednictvím vsakovacích drénů přímo do zemního tělesa, takže nedochází k přesunům zeminy. S technologií sanace in situ úzce souvisí hydraulická sanace, tedy čištění podzemních vod. Podzemní voda byla čerpána systémem třiceti vrtů lokalizovaných v linii rovnoběžné se silnicí I/7 severně od areálu bývalého letiště. Tato soustava vrtů plní funkci ochranné bariéry (zabraňuje šíření kontaminace ve směru proudění podzemní vody) a dále funkci sanační (voda vyčerpaná z vrtů se čistí pod úroveň stanoveného sanačního limitu a znovu infiltruje do saturované zóny vsakovacími drény na dně sanačních výkopů).

Obr. č. 15 Odtěžba zemin v lokalitě Bunkry

Sanace zemin metodou ex situ Na biodegradační plochu přivážely nákladní automobily vytěženou zeminu z nesaturované zóny, kontaminovanou ropnými látkami nad úroveň sanačního limitu. Biodegradace ex situ probíhala schváleným pracovním postupem dle prováděcího projektu. Odtěžba zemin probíhala v období od září do prosince roku 2003. Jako vhodná plocha pro úpravu zemin s kontaminací pomocí biotechnologických metod byla využita bývalá přistávací/vzletová dráha v areálu průmyslové zóny. Před jejím zprovozněním se zkontrolovalo a opravilo technické zabezpečení dráhy (průchodnost okrajových kanálků, těsnost odvodné kanalizace), aby se v průběhu provádění biodegradace zabránilo kontaminaci okolního horninového prostředí. Současně s těmito pracemi se rekonstruoval lapol, v němž se shromažďuje část dešťových vod ze vzletové dráhy. Dekontaminační plocha měla rozměny 80 x 2500 m a její kapacita činila cca 200 000 tun, což bylo dostačující pro splnění sanačního úkolu ve všech oblastech v areálu letiště určených k sanaci. Na ukončení dekontaminace navázala demolice dráhy jako poslední součást odstranění všech nepotřebných stavebních objektů, které na ploše bývalého vojenského letiště probíhaly v letech 2002 až 2004. Plocha byla rozdělena do deseti sektorů, na kterých byla dočasně deponována kontaminovaná zemina 58

vytěžená z jednotlivých sanovaných oblastí. Sektory byly označené a oddělené volným prostorem umožňujícím průjezd techniky (kultivátory, autocisterny, nákladní automobily). V každém sektoru byla umístěna zemina přibližně stejného charakteru a obsahu kontaminantu s cílem co nejefektivnější sanace ex situ ve smyslu optimalizace „doby zdržení“ sanovaného materiálu na ploše. Zemina byla na ploše rozprostřena tak, aby to zajistilo její plnou aeraci (výška navážky činila průměrně 90 cm). Po prokázaném dosažení cílového limitu NEL (kontrolní odběry vzorků zemin prováděla supervizní organizace) byl dekontaminovaný materiál průběžně odvážen zpět k vytěženým prostorům jako zpětný zásyp. 6000

koncentrace NEL [mg/kg]

5000

4000

XII. 2003 III. 2004 IV-1. 2004

3000

IV-2. 2004 V. 2004 VI. 2004

2000

1000

0 S1 S2 S3 S4 S5 6S 7S 8S 9S 10S J1

J2

J3

4J

5J

6J

7J

8J

9J 10J

sektory

Graf č. 6 Přehled koncentrací NEL na mezideponii kontaminovaných zemin v průběhu biodegradace

Základním principem metody biodegradace je schopnost určitých bakteriálních kmenů využívat daného kontaminantu, v případě žateckého letiště leteckého paliva kerosinu, jako zdroje uhlíku a energie v oxidačních procesech. Ekologicky nežádoucí uhlovodíky (u kerosinu především alkany – alifatické i rozvětvené, cykloalkany, aromatické uhlovodíky a alkylderiváty cykloalkanů a aromatických uhlovodíků) jsou přeměněny standardními metabolickými drahami přes několik mezistupňů až na oxid uhličitý a vodu. Během procesu biodegradace byla v celém objemu dekontaminované zeminy dvakrát provedena kultivace. Kultivace materiálu v průběhu biodegradačního procesu se prováděla ze tří důvodů – provzdušnění materiálu, rovnoměrné vnesení biopreparátu či aditiv a homogenizace materiálu. Kultivace se nejprve provedla přeoráváním, v druhé etapě přehozením pásovými rypadly. Po ukončení výkopových prací bylo dno sanačních výkopů vyspádováno ve směru proudění podzemní vody a nakypřeno, aby sloužilo jako vsakovací prostor pro aplikaci biodegradačního roztoku a minerálního obohacení. Na takto upravené dno byly položeny vsakovací drenážní rozvody určené pro zasakování bakteriálního preparátu v rámci sanace saturované zóny metodou in situ. Současně se položily páteřní rozvody biopreparátu z technologického centra přímo k jednotlivým sanačním výkopům. Vsakovací drény byly zavezeny infiltrační vrstvou (betonový recyklát se zrnitostí 100 mm) o mocnosti 0,5 m.

59

Když skončily přípravné práce pro sanaci in situ, zavezly se sanační výkopy dekontaminovanou zeminou z biodegradační plochy. Závoz sanačních výkopů probíhal po metrových vrstvách, hutněných pojezdem vibračního válce. Tyto práce skončily v červenci roku 2004. V rámci sanačních prací technologií ex situ se odtěžilo, dekontaminovalo a zpět zavezlo 118 382 m3 zeminy s nadlimitním obsahem kontaminantu. Nutná skrývka zemin s podlimitním obsahem kontaminantu byla provedena v rozsahu 64 612 m3. Při dekontaminaci zemin na přistávací dráze bylo aplikováno celkem 3474 m3 bakteriálního preparátu a 421 m3 kapalných hnojiv a dalších aditiv. Při sledování a řízení průběhu sanačních prací se odebralo a analyzovalo 4877 vzorků zeminy pro stanovení obsahu ropných látek, dále 1137 vzorků zemin pro stanovení parametrů biodegradace, 283 vzorků podzemní vody pro stanovení obsahu ropných látek a 471 vzorků bakteriálního preparátu pro stanovení jeho mikrobiologické kvality. Během sanace zemin technologií ex situ se ze zemin odstranilo celkem 411,4 t ropných látek. Sanace zemin metodou in situ Během přípravných prací sanace in situ se položilo 1842 m páteřních rozvodů pro distribuci roztoku bakteriálního preparátu a 1956 m vsakovacích drénů. Vybudovalo se 29 hydrogeologických monitorovacích vrtů a 30 širokoprofilových sanačních vrtů. Zahájení sanace předcházel důkladný průzkum saturované zóny, při němž se odebralo a následně analyzovalo 119 vzorků podzemní vody z původních i nově vybudovaných monitorovacích vrtů. Sledovanými parametry byly obsah ropných látek (NEL), obsah rozpuštěného kyslíku, oxidačně redukční potenciál, teplota, vodivost a pH vody, obsah dusičnanů a fosforečnanů, údaj o chemické a biologické spotřebě kyslíku ve vodě a konečně bakteriální aktivita. Zjištěné výsledky sloužily při optimalizaci metody biodegradace.

Obr. č. 16 Biocentrum společnosti DEKONTA, a.s. v areálu letiště

Před zahájením vlastní biotechnologické sanace metodou in situ bylo nezbytné provést aplikaci fertilizačního roztoku (tzv. minerální obohacení). Výsledkem tohoto postupu je maximální intenzifikace činnosti přirozené a uměle vnesené mikroflóry v sanovaném území. Intenzifikace spočívá v kontrolované dotaci minerálních živin a stopových látek nezbytných pro degradační činnost autochtonních, případně vnesených mikroorganismů. Složení aplikovaného fertilizačního roztoku umožňuje pokračování mikrobiálního metabolismu za anoxických podmínek v případě nedostatku vzdušného kyslíku v méně propustných partiích zemního tělesa. Roztok se připravuje v prostorách biocentra ředěním kapalného 60

hnojiva v retenčních nádržích a dořeďuje vodou získanou přečištěním podzemní vody ze systému vrtů hydraulické bariéry. Dokonalou dispergaci případného sedimentu zajišťuje aerační míchání. Poté se roztok čerpadlem dopravuje potrubím do vsakovacích drénů na příslušné sanované lokalitě. Metoda in situ řeší problematiku dočištění saturované zóny kontaminované biologicky rozložitelnými kontaminanty a přímo vychází z technologie pump&treat zakomponováním biologického činitele do této klasické technologie. Princip metody je založen na optimalizaci podmínek převážně již v saturované zóně horninového prostředí pro průběh biodegradačního procesu. Využívá jednak přirozené biodegradační aktivity přítomné mikroflóry, jednak cíleně izolovaných bakteriálních kmenů dodaných do horninového prostředí. Ke stimulaci jejich činnosti je aplikováno provzdušňování čerpané vody a její obohacení o nedostatkové nutrienty (převážně dusík a fosfor) nebo jiný způsob dotace akceptoru elektronů. Pravidelná aplikace bakteriálního preparátu byla zahájena v 9/2004 a prováděna prostřednictvím infiltračních drénů přečerpáváním podzemními rozvody z mísicích nádrží „biocentra“ přímo do drénů. Voda čerpaná ze všech třiceti hydrogeologických vrtů, které byly součástí vnější hydraulické bariéry, procházely celkem třemi sanačními stanicemi, kde se zbavovaly volné fáze ropných látek a následně kontaminantu v rozpuštěné formě. Šlo o typizované sanační zařízení (stanice), každá sestávala z těchto částí: retenční nádrž čerpané kontaminované vody se stojanem, gravitačně-koalescenční odlučovač, labyrintová sorpční nádrž, vypouštěcí čerpadlo, automatika řízení a elektroinstalace, propojovací potrubí, armatury a vodoměry. Vyčištěná podzemní voda byla současně využívána pro výrobu a ředění bakteriálního preparátu využívaného při sanaci. Technologie in situ představovala uzavřený koloběh podzemní vody: čerpání – čištění – zpětné zasakování. Tento postup současně urychloval promývání kontaminovaných zemin v saturované zóně. Sanace in situ měla minimální nároky na zábor ploch v zóně a umožnila výstavbu komunikací, inženýrských sítí i dalších objektů v rámci průmyslové zóny. V průběhu provádění dekontaminace metodou in-situ v letech 2004 až 2009 došlo k neočekávanému nárůstu koncentrace ropných látek v kontrolních i sanačních vrtech, vč. vrtů tzv. „hydrobariéry“. Toto neočekávané zvýšení se odehrálo zejména v jarním a letním období roku 2008 a vedlo až k nutnosti rozšířit prováděnou dekontaminaci jak plošně, tak časově. Společnost Dekonta, a.s. zrealizovala v období 10/2008 až 07/2009 akci „Sanace severního předpolí SPZ Triangle“, která spočívala v rozšíření ochranné funkce větší části z celkem třiceti vrtů hydrobariéry i o funkci sanační. To znamenalo, že se z nich odčerpávala jak znečištěná podzemní voda, tak i volná fáze. Současně bylo zintenzívněno zasakování vody a „proplachování“ míst s neplánovaným výskytem ropných látek. Vše pak vedlo k tomu, že se celá dekontaminace metodou in-situ prodloužila o cca 1 rok. Aktivní část sanace zemin saturované zóny a podzemní vody byla ukončena k 10. 9. 2009, přičemž poté byly provedeny tři etapy následného odběru kontrolních vzorků (poslední na přelomu listopadu a prosince 2009), které prokázaly, že v celém území byly dosaženy sanační limity. Za období 08/2004 až 09/2009 (období provádění sanace metodou in-situ) tak bylo v prostoru bývalého vojenského letiště Žatec vyčerpáno a přečištěno 173 998 m3 kontaminované vody. Bylo odstraněno celkem 2178 kg (2420 litrů) volné fáze ropných látek z hladiny podzemní vody v jednotlivých vrtech. Orientačním propočtem bylo dále zjištěno, že bylo odstraněno 11 188 kg ropných látek v rozpuštěné formě z čerpané podzemní vody. Celkem bylo aplikováno 10 005 m3 bakteriálního preparátu, 273 tun fertilizačního roztoku a 411 085 m3 vzduchu k provzdušnění a okysličení saturované zóny (airsparging). Strategická průmyslová zóna Ústeckého kraje Triangle získala koncem října 2004 významné ocenění v rámci soutěže Průmyslová zóna roku 2003. Odborná porotu ji 61

vyhodnotila jako nejlepší brownfield roku 2003. Ocenění zóně udělila Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest, Sdružení pro zahraniční investice AFI a partneři projektu Partnerství pro podporu přímých zahraničních investic v České republice. Zóna Triangle je určena především investorům, jejichž podnikatelské a investiční záměry jsou z oborů zpracovatelského průmyslu (vyjma oborů zaměřených na prvotní zpracování surovin), dále oborů strategických služeb, technologických center nebo z oblasti výzkumu a vývoje. Zóna Triangle je prioritně zaměřena na umísťování plošně náročných investičních záměrů, uvažuje přibližně o 20–25 ha na jeden investiční záměr. V současném období je tu dobudována kompletní technická i dopravní infrastruktura. Hlavní výhody PZ Triangle: • Přímá blízkost větších sídel ve spádové oblasti (Chomutov, Žatec, Louny a Most). • Rovinný charakter území. • Lokalizace v oblasti s nadprůměrnou nezaměstnaností. • Výhodná strategická poloha poblíž hranic se SRN. • Velice dobré dopravní napojení na stávající silniční síť I. třídy. • Vzdálenost od dálnice D8 cca 40 km. • Dobrá kvalifikační úroveň pracovní síly vzhledem k průmyslové tradici regionu. V současnosti jsou v zóně etablováni dva významní investoři z oblasti výroby LCD panelů a televizorů s plochou obrazovkou IPS Alpha Technology Europe s.r.o. a Panasonic AVC Networks Czech, s.r.o.

Obr. č. 17 Pohled na rozmístění investorů v PZ Triangle

Vizí zóny do budoucna je varianta maximalistického využití SPZ Triangle až do podoby Triangle City. Cílem tohoto záměru je, aby vedle investorů ze zpracovatelského průmyslu zde působili i podnikatelé ze sektoru služeb primárně určených jak pro obyvatelstvo (zaměstnance a obyvatele Triangle City i blízkého okolí), tak pro firmy. Realizace strategické průmyslové zóny Triangle v prostoru bývalého vojenského letiště Žatec představuje jen minimální nárok na zábor zemědělsky či jinak využitelné plochy a naopak umožňuje efektivní řešení problematiky starých ekologických zátěží a eventuálně regenerace některých, dnes nevyužívaných prvků technické infrastruktury.

62

7 Brownfieldy a jejich řešení v zahraničí V této studii je nutné zabývat se také poznatky ze zahraničí. Jednotlivé subkapitoly popisují problematiku brownfieldů ve vybraných evropských státech – Anglii, Francii a Německu (Doležalová, 2004).

7.1 Anglie Plocha previously developed land – PLD se ve Velké Británii odhaduje v současnosti na 65 tisíc hektarů, z čehož čtvrtina leží ladem již více než devět let. Postižené plochy se vyskytují v bývalých průmyslových centrech. V Anglii používají k porozumění problematice a následně k dalšímu studiu několik základních nástrojů: 1. Databáze brownfields a jejich kategorizace (bude více popsána níže). 2. Národní strategie Towards a National Brownfield Strategy, kterou se inspirovala již dříve zmiňovaná studie PARSONS BRINCKERHOFF, Ltd. „Národní strategie regenerace brownfieldů pro Českou republiku“ (dále bude více popsána). 3. Ekonomické studie, o které se opírají anglické politické přístupy. Například PPG 3 k výstavbě bydlení se opírá o odhad poptávky a průzkum trhu bydlení v jednotlivých regionech, National Brownfield Strategy je založena na ekonometrických modelech absorpce PDL (Previously Developed Land) v závislosti na použití podpůrných nástrojů. 4. Centrální jednotka pro regenerace – významným institucionálním nástrojem je státní Urban Regeneration Agency nazvaná English Partnerships, založená roku 1993. Prostřednictvím spolupráce s regionálními agenturami RDA působí EP na celém území Anglie a Walesu. Aktivity EP se zaměřují na podporu místního podnikání a životního prostředí. Příprava pozemků brownfieldů pro nový rozvoj je základní činností EP, které působí jako výsadní poradní orgán náměstka premiéra pro otázky regenerace a ve spolupráci s RDA připravuje podporované projekty. 5. V oblasti fiskálních nástrojů se pro práce na úpravách kontaminovaných ploch uplatňují 150% odpisy. Toto doporučení figuruje i ve studii PARSONS BRINCKERHOFF, Ltd. 6. Sequential testing, zavedené v územním plánování. Prokázat nemožnost stavět na již urbanizovaných plochách závisí z velké části na interpretačních schopnostech projektanta. Jde o nástroj, který zvětší povědomí o problému brownfieldů a lze předpokládat, že výstupy těchto zpráv mohou být použity jako podklady pro studium charakteristiky brownfieldů v obcích. 7. Planning obligation je smluvním nástrojem mezi developerem a místní správou a pojednává o participaci developera na rozvoji území (nejčastěji při výstavbě infrastruktury). Je to další nástroj, který hodlá zavést připravovaný český stavební zákon. V českých podmínkách je jeho zavedení namístě zejména v případě projektů regenerace v územích s aktivním trhem nemovitostí. 8. Nástroj vyvlastnění pro účely regenerace, který je zatím pro ČR nepoužitelný, a to i vzhledem k délce procesu vyvlastňování pozemků pro výstavbu páteřní silniční sítě. 63

Databáze brownfieldů V Anglii existují dvě databáze brownfieldů, první je zaměřena na evidenci nepotřebných nemovitostí veřejných organizací. Správu Register of Surplus Public Sector Land převzala English Partnerships. Do registru přispívají veřejné a poloveřejné organizace: národní obrana, dráhy, zdravotnictví, správa dálnic a uhelné doly. Pro pozemek nabídnutý do registru se hledá nové využití v rámci veřejného sektoru. Registr obsahuje 850 lokalit o rozloze 2800 ha. Druhá databáze navázala (nepřímo, neboť data a definice zřejmě nejsou srovnatelné) na několik sčítání Derelict Land Surveys z let 1974, 1982, 1988 a 1993. National Land Use Database – NLUD byla založena roku 1998 a jejím cílem je mapovat Previously Developed Land. Pozemky jsou dále hodnoceny podle 41 atributů, jež zohledňují: • geografickou polohu, • vlastnictví, • typ poškození, • předchozí využití, • fyzické, environmentální či legislativní překážky, • statut územního plánování (typ povolení), • tržní předpoklady. Přesná definice termínu Previously Developed Land = Brownfield zní: Plocha (land) využitá původně trvalou stavbou (mimo lesní či zemědělské stavby) a napojená na pevnou infrastrukturu. Definice zahrnuje i dvory související se stavbami (s výjimkou těch, které jsou otevřenými prostorami a jsou nezastavitelné). PDL se může nacházet na území sídel i mimo ně. Definice zahrnuje i stavby za účelem obrany, lomy i skládky. Lomy a skládky se zařazují, pokud nebylo vydáno územní rozhodnutí o jejich novém využití, zahrnující podmínku revitalizace na kvalitu greenfieldu. Naopak definice nezahrnuje užívané zemědělské a lesní plochy a stavby ani rekreační plochy, i pokud obsahují stavby. Dále sem nepatří plochy s nevyužitými stavbami, které se ale staly součástí krajinných úprav (v zelených pásech) nebo byly konzervovány. Státní strategie regenerace brownfieldů Towards a National Brownfield Strategy – dokument publikovaný agenturou English Partnership z roku 2003 – je o nejkomplexnější studie vyhodnocující stav brownfieldů v Anglii. Zjištění a doporučení se staly základem pro zpracování National Brownfield Strategy, jak to předpokládal Sustainable Communities Plan. Strategie zpracovala ekonometrický model s odhadem poptávky po PDL do roku 2013 a konfrontovala ji s požadavky státních politik na absorpci PDL. Odhad poptávky zohlednil i regionální disparity. Za hlavní překážku resorpce brownfieldů označuje studie regionální tržní podmínky (25 % ploch zůstává nevyužitých déle než 9 let). Tzv. site abnormals dělí nevyužité plochy do čtyř kategorií podle realizovaného zisku a ztráty investic na:
komerčně atraktivní
komerčně na hranici schůdnosti
s rozvojem nerealizovatelným (náklady mnohonásobně převyšují zisk)

64


bez možnosti rozvoje (např. zelené či jiné plochy, jejichž revitalizace nemusí být

nákladná, ale komerční hodnota je nízká a jsou nutné náklady na údržbu). Strategie vyjmenovává několik typů strategických přístupů: • snížení nabídky či dostupnosti greenfieldů (územní plány, vyhodnocovat kapacity území, omezit dotace na rozvoj greenfieldů). • zvýšení resorbce PDL získáním zájmu investorů (uplatnit design standarts, stanovit procenta pro rozvoj na PDL, informovat o disponibilních PDL, územně diferencovat daňové pobídky, příklad veřejného sektoru). • zvýšení realizovatelnosti rozvoje disponibilních PDL snížením nákladů na „abnormalie“ nebo zvýšením hodnot produktu (realizovat demonstrační projekty, povolovat komerčně výhodnější funkce, snížit nároky na plánování, dotovat gap funging, zamezit spekulacím, připravit regionální akční plány). • omezení tvorby nových „složitých“ PDL donucením vlastníků k zodpovědnému přístupu (omezovat vznik brownfieldů 2. a 3. kategorie, spojit povolení k rozvoji s povinností dekontaminace, nutit veřejné organizace připravovat rozvojové plány pro jejich nepotřebný majetek). • opětovné zvýšení – využití „složitých“ PDL pro nekomerční využití zapojením veřejných investic (nechat prostor neziskovým organizacím, které budou pověřeny správou a údržbou ploch vybavenosti, využít program Land Reclamation Trust). Součástí strategie jsou návody na vytvoření akčních plánů, které by urychlily mobilizaci brownfieldů zejména v rychle se rozvíjejících regionech (4 grows areas v Anglii).

7.2 Francie Podobně jako v Anglii se i ve Francii regenerace brownfieldů zaměřila na rekonverzi velkých průmyslových ploch, které byly transformovány nejčastěji pro nové výrobní aktivity či služby. Počátkem devadesátých let byla většina velkých opuštěných ploch regenerována a brownfieldy představovaly spíše menší pozemky, zato hustě rozmístěné v centrálních částech měst. Degradace výrazně zasahovala i obytná území a navazovala na sociální problémy. Koncem devadesátých let se v rámci regenerací bývalých průmyslových ploch začalo výrazněji prosazovat environmentální hledisko. Problematika opuštěných průmyslových a městských ploch friches industrielles a urbaines se stala podmnožinou politiky městské obnovy urbain. Francie po vzoru anglického SRB zavedla jednotné financování a jednu agenturu. Řešení brownfieldů jako samostatné priority pokračuje jen v některých regionech, které byly vybaveny pozemkovými bankami (EPF), jež se ze státního nástroje mění v nástroj regionální. EPF lze považovat za jeden z nejúspěšnějších nástrojů pro regenerace ve Francii a na jejich kontě je více než 15 000 hektarů rekonvertovaných ploch. Financování regenerací prostřednictvím EPF probíhá formou uzavírání smluv CPER (Contrat de Plan Etat Région) mezi státem a regiony i významnými městy. Tyto pětileté smlouvy obsahují výčet důležitých projektů a programů, na jejichž financování se budou podílet regiony a stát. Smlouvy CPER jsou koordinovány s dotacemi ze Strukturálních fondů. Smlouvy města (contrat de ville) se státem obsahují kapitoly týkající se městských regenerací. 65

Jejich součástí jsou velké urbanistické projekty, nejčastěji regenerace či rehabilitace. Města (pozn.: i velká města jako Marseille jsou sdružením obcí) mají zejména fiskální motivaci, ale i dostatek pravomocí, zkušeností a vlastních prostředků, aby mohla brownfieldy monitorovat a začleňovat do celkových strategií městského rozvoje. Nejde jen o regenerace fyzické, ale také o realizaci projektů zapojených do ekonomického a sociálního rozvoje aglomerací. Pokud jsou brownfieldy pro město závažným problémem, věnují se jim speciální městské strategie. Přestože ve Francii není jednotná databáze brownfieldů, města, pro něž se staly regenerace brownfieldů prioritou, problém sledují. Jejich sčítání patří mezi běžné činnosti městské pozemkové politiky. Města, pro která se staly regenerace brownfieldů prioritou, byla schopna integrovat jejich regeneraci do rozvojových programů města a jednotlivé projekty pak realizovat v rámci volebních programů. Za vedením městských strategií či projektů stojí ve Francii většinou výrazná politická osobnost. Politickou podporu pro regenerace nelze do budoucna v ČR podceňovat.

EPF – pozemkové banky Původně byly EPF (Etablissement public foncier – veřejná pozemková instituce) nástrojem a pozemkovými bankami spravujícími pozemky pro rozvoj města. V roce 1987 padlo rozhodnutí o změně činnosti pozemkové banky na EPML (Etablissement public de la métropole Lorraine) pro správu nevyužitých průmyslových pozemků. Postupně se činnost již existujících EPF zaměřila výhradně na regenerace ploch. V první etapě rekonverzí se EPF zaměřily na regenerace převážně průmyslových zón, nyní se jejich akce zaměřují především na urbanizovaná území. V současné době existuje pět EPF v různých regionech Francie: AFTRP pro pařížský region, EPML pro region Lorraine, EPBS Basse-Seine, EPF pro region Nord-Pas-de-Calais a EPORA pro St. Etienne. Šestá se připravuje pro Marseille. Předmětem činnosti EPF je i nákup pozemků, jejich úpravy (demolice, terénní úpravy a zazelenění, ale nikoliv výstavba infrastruktury a rozparcelování) a prodej místním správám, které připravují konkrétní projekty. EPF nemohou, až na udělené výjimky, provádět aktivity související s přímou přípravou pozemků, tzn. vybavit pozemky infrastrukturou a pořizovat územně plánovací dokumentace. Spolupráce EPF s místní správou se řídí převážně smluvními vztahy. Dvě největší EPF se věnují i výzkumu a inovačním činnostem v oblasti legislativní a v oblasti technologie čištění ploch. Odborníci EPF mají velké zkušenosti s fungováním trhů s nemovitostmi. Přestože k tomu nejsou vysloveně určeny, EPF na plánování a přípravě operací spolupracují společně s místními správami. Uzavírá s místními správami pětiletou convention-cadre – rámcovou dohodu, která obsahuje: popis situace území aglomerace, strategii rozvoje území ve vztahu k nárokům na pozemky a záruky, tj. politickou podporu, kvalitní předběžné studie, právní, finanční a technické záruky. Rámcové smlouvy jsou podkladem pro realizační smlouvy uzavřené mezi EPF a místní samosprávou. EPF jsou financovány ze speciální daně TSE (Taxe spéciale d´équipements, speciální daň pro rozvoj), která představuje přídavek (zhruba 1 %) z výnosu čtyř místních daní a z ostatních příjmů. Zastoupení místních správ v předsednictvu EPA je úplné, existuje pouze státní kontrola financování.

66

7.3 Německo V Německu se odhaduje cca 128 000 ha brownfieldy, a to jen v kontextu urbanizovaných území. I přesto se denně zastaví 73 ha zelené louky – greenfieldů. Německá vláda si proto dala v roce 2002, ve strategii udržitelného rozvoje Perspektiven für Deutschland konkrétní politický cíl: snížit spotřebu zelené louky na 30 ha denně do roku 2020. Tím se využití území definitivně dostalo do politické agendy spolkové vlády. V Německu se problematiky brownfieldů speciálně dotýkají kapitoly ve stavebním zákoně (Baugesetzbuch), zákoně o územním plánování (Raumordnungsgesetz), a protože jde o federaci, tak také jednotlivé zákony v členských zemích. Evropská unie považuje územní plánování za individuální záležitost členských států. Tlak na snížení spotřeby přírodních ploch je realizován přes ochranu životního prostředí (ochrana půdy, vody). Avšak v komentářích k připravované Urban Develepment Strategy se již objevil návrh na Land Use Directive, která by i územní plánování a využití území zastřešila celoevropskou legislativou. Federální agentura pro ochranu životního prostředí v Německu vytvořila nástroj ochrany volné krajiny. Ten formou porovnávací metody prokazuje na finanční bázi významné ekonomické ztráty způsobené tím, že se nedostatečně využívá ploch brownfieldů. Podstatou metodologie je postup, kdy na základě preferenčního indexu, který reprezentuje kvalitu hodnoty místa z komplexního hlediska jednotlivých složek životního prostředí, je prokazováno, že skutečná hodnota pozemku v krajině převažuje nad výslednou hodnotou jejího požadovaného investičního využití. Tento nástroj hodnocení byl ověřován v rozhodovacím procesu místních samospráv v Německu a ukázal se být v zájmu trvale udržitelného rozvoje významným kontrolním kritériem při posuzování umístění investice do území. V Německu se platí poplatek 1 euro za metr čtvereční zemědělské půdy vyjmuté ze zemědělského půdního fondu a tato částka se následně využívá na remediaci brownfieldů. Jedním z projektů regenerace brownfieldů u našeho západního souseda je např. projekt IBA Emscher Park, zaměřený na rozsáhlé území kolem řeky Emscher v Porúří. Tento ojedinělý projekt uvedl pět možných přístupů k brownfieldům: • zpřístupnění brownfieldu – zakonzervovaný památník historie území, • zachování a přestavba – změna funkčního využití, • asanace brownfieldu a rozvoj města na uzdravených plochách, • ponechání času – postupná změna z brownfieldu v greenfield, • land-art – u prostorově dominujících brownfieldů proměna v atrakci, kompoziční akcent. Obrovské prostředky, které byly v Emscher Parku investovány, jsou v našem prostředí neaplikovatelné. Přítomnost soukromého investičního sektoru je nutná a musí směřovat k budoucímu udržitelnému rozvoji regenerovaného území. Každopádně je Emscher Park velmi sugestivním příkladem nakládání s brownfieldy.

67

7.4 Shrnutí a aplikace zahraničních zkušeností na poměry v ČR Nutnou podmínkou pro zahájení systematického řešení regenerací brownfieldů je existence kvalitní a aktuální databáze, nejlépe na základě modelu geografického informačního sytému. Anglický příklad databáze NLUD lze téměř kompletně převzít. Technické podmínky vytvoření databáze umožňují - rychlé využití díky digitalizaci, informace lze aktualizovat a databázi je možné dále rozšiřovat, doplňovat a napojovat na stávající databáze, zejména GIS. Praktických problémů se v českém prostředí vyskytuje několik: zkušenosti se získáváním dat od obcí jsou špatné. Za vhodnou úroveň pro sběr dat je tedy možné považovat pověřené obce za asistence krajských úřadů. Podmínkou pro realizaci databáze a zahájení sběru dat je přesná a jednotná definice brownfieldů. Vzorem může být opět anglický příklad s následnou kategorizací nevyužitých ploch, kdy se u každé kategorie příkladně uvádí, co je jejím prvkem a co není. Je nutné definovat minimální plochu brownfieldů pro zařazení do databáze (doporučeno od 0,5 ha). Doba setrvání ve stavu nevyužití by v českých podmínkách mohla být delší než jinde uvažovaný jeden rok. Databázi je nutné aktualizovat minimálně ve tříletém intervalu. Výstupy musí sloužit pro další studie, zejména k porovnání nabídky s poptávkou a ke skutečné realizace změn využití území. Dále je nutné zařadit problematiku brownfieldů na úroveň státních, krajských a obecních politik a strategií. V západoevropských zemích se problematika regenerací brownfieldů zařadila do politiky městské obnovy. V Nizozemí se problematika znečistěných ploch a regenerací objevuje i v politice životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Mohla by to řešit i nově vytvořená legislativa, která by tento celospolečenský problém zaštítila. V kapitole 9 je přehled základní stávající legislativy, jíž je nutné se zabývat při procesu regenerace brownfieldů v ČR. Některé ze sledovaných zemí či regionů se rozhodly pro strategie zaměřené speciálně na brownfieldy. Opírají se o ekonomické studie přínosu regenerací, o průzkumy trhu a odhad spotřeby městských a jiných ploch v budoucnosti. Musí být stanoveno, jakých cílů se má regenerací dosáhnout a jakými metodami a nástroji. Například: zregenerovat co největší počet ploch s minimálním vynaložení veřejných prostředků předpokládá vytvoření podmínek pro přilákání zájmu investorů o tyto aktivity. Navržené ekonomické nástroje a záruky mají mít iniciační charakter . Někdy se strategie zaměřuje jen na vybrané kategorie brownfieldů a vylučuje ty, které jsou realizovatelné v rámci tržních mechanismů nebo které nebudou sloužit komerčnímu využití. Ve většině zemí se počátkem devadesátých let přešlo na dotační programy pro integrované politiky městské obnovy, které se soustředí více na obytné části měst a jejich sociální problémy. Sestavení obdobného „balíku“ dotačních programů je zatím v českých podmínkách těžko představitelné. Pravidla udělování dotací v západoevropských zemích dbají na to, aby se nepodporovaly tržně realizovatelné projekty. Cíle dotačních programů by neměly nahrazovat úsilí místních správ o spolupráci se soukromým sektorem a spolufinancování. Veřejné dotace by měly pouze doplňovat ekonomické a plánovací nástroje v případech, kdy realizace projektů nebude jinak možná. Důležitým požadavkem pro realizaci složitějších projektů je zajištění víceletého financování. Ve všech zemích se při řešení regenerací uvažuje o zavedení speciálních fiskálních nástrojů. Jejich výhody jsou logické – nástroje jsou přímo adresné investorům, o jejichž zájem usilují. Jejich nevýhodou může být problém s administrací v případě, kdy mají být podporovány regenerace jen určité kategorie brownfieldů. Tuto podmínku je možné řešit

68

územním vymezením, a to buď zónou nebo správním celkem (region). Dále je třeba identifikovat práce na přípravě pozemků, které podporu potřebují (dekontaminace, nákupy pozemků, terénní úpravy atd.) a ty, které jsou běžnými stavebními investicemi. Návrhy fiskálních nástrojů mohou narazit na evropské předpisy o veřejné podpoře. V českých podmínkách se může uvažovat o modelu státní agentury pro regenerace po vzoru English Partnership. Pravomoci agentury mohou být omezeny na činnost poradenskou, koordinaci při zpracování žádostí regionů o dotace z jednotného balíku včetně Evropských fondů, vzdělávání či správu jednotné databáze brownfieldů Agentura může být partnerem měst při realizaci pilotních či strategických projektů. V rámci projektu PARSONS BRINCKERHOFF, Ltd. se uvažovalo se zřízením obdobné instituce tzv. BRU – Brownfield Regeneration Unit. Bohužel zůstalo pouze u doporučení popsaném v Národní strategii. Nebo je v rámci BRU možno uvažovat o zapojení jednotlivých regionálních rozvojových agentur (RRA). Jedním z velmi důležitých segmentů celého systému je i postoj majitelů brownfieldů. Ve většině evropských zemí mezi majiteli velkých brownfieldů figurují poloveřejné organizace. Partnerství s těmito majiteli, které má mít podporu státu, a jejich účast na operacích regenerace ve spolupráci s městy a soukromými developery umožňují realizovat strategické operace v centrálních částech měst, viz příklad Francie. Participace občanů je ve všech sledovaných zemích rozvinutá a nikde se nepodceňuje. Informovanost občanů dlouho před realizací operací, veřejné ankety, výstavy a přednášky jsou nejlepší prevencí před zdržováním projektů při stavebních řízeních. Vzdělávání má centrální význam, zvláště v době, kdy se zdůrazňuje potřeba inovovat stávající metody a přístupy zejména úředníků státní správy a samosprávy. Vzdělávací kurzy jsou nenahraditelnou investicí do budoucna (Doležalová, 2004).

69

8 Doporučení a závěry Zánik celých odvětví průmyslu i změna v bezpečnostní situaci v Evropě vede ke zvyšujícímu se počtu nevyužívaných objektů v lehce dostupných lokalitách, často situovaných v centrálních částech. Mohlo by se zdát, že jejich znovuvyužití je samozřejmostí, bohužel investoři často preferují vložit finance do projektů tzv. greenfieldů. Příklady uvedené v této studii však ukazují, že potenciál a možnosti znovuvyužití brownfieldů jsou velké. Mezi základní možnosti patří: • Brownfieldy mohou být velmi atraktivní lokality jak pro obytné účely, tak pro obchodní využití. • Brownfieldy jsou často umístěny v centru měst. • Brownfieldy mají někdy velmi zajímavou architekturu, která je atraktivní k využití v rámci soukromého sektoru pro umístění centrály společnosti, ale též se těší velkému zájmu odborníků z územního plánování místních samospráv. • Vzhledem ke svému předcházejícímu využití a umístění mají brownfieldy většinou dobrou infrastrukturu v okolí. • Pozitivní image úspěšných revitalizovaných projektů roste. • Mnoho firem preferuje pro svoji lokalizaci centrální oblasti, hlavně kvůli lepší infrastruktuře a možnosti připojení k inženýrským sítím a také proto, že jejich zaměstnanci upřednostňují bydlení v centrech. Kontaminace půdy je jedním z nejdůležitějších problémů znovuvyužití brownfieldů. Dekontaminační proces může znamenat vysoké riziko pro rozpočet, navíc dekontaminační potřeby závisí na plánovaném využití. Školy a obytné budovy mají mnohem přísnější požadavky než průmyslové a komerční objekty. Detailní analýza různých dekontaminačních potřeb je pro úspěch projektu a rozpočet skutečně nevyhnutelná. Ve většině případů bývá kontaminovaná jen část areálu. Kvůli nákladným investicím, které musí být uskutečněné, a kvůli souvisejícím rizikům je partnerství veřejného a soukromého sektoru velmi výhodnou a v mnoha případech žádanou formou revitalizace brownfieldů. Soukromí investoři profitují z nižší byrokratické potřeby a díky efektivnějšímu plánování, kde veřejné instituce mohou takto vyřešit svoje finanční omezení a rozvíjet důležité oblasti ve svých obcích. Je to zajímavý způsob řešení pro areály, které nejsou v zájmu jediného investora a minimalizuje administrativní nároky. V porovnání s greenfieldy mají brownfieldy vyšší počet vlastníků, zájmů, širší paletu nejasností i více výzev, ovšem s tím se pojí mnohem složitější, dlouhodobější plánovací a realizační procesy. Hlavně velké projekty s brownfieldy mívají komplikované vlastnické vztahy, které mohou celý proces podstatně prodloužit. Nevyhnutelným předpokladem úspěchu projektu revitalizace je jeho přijetí na trhu s realitami, a proto je potřebné nejdříve provést důkladný průzkum potřeb a nabídky trhu. Obecně lze proces regenerace brownfieldů charakterizovat jako složitý, multidisciplinární a komunikačně náročný proces s širokým meziresortním přesahem a nadstandardní mírou rizika, který většinou vyžaduje výrazný podíl veřejné podpory. Pokus o definice obecných principů efektivního přístupu k takto složitému a náročnému procesu v celém jeho rozsahu je jednoznačně problematické. Náklady na regeneraci brownfieldů jsou mimořádně vysoké a dokončení práce potrvá několik desetiletí. 70

Celospolečenská hodnota pozemku ve volné krajině (greenfields) je oproti pozemku v zastavěném území města (brownfields) hluboce podceňována. Z celosvětového pohledu udržitelného rozvoje území je důležité současný trend ve využívání území změnit. V rámci publikace bylo také cílem soustředit na jednom místě rozličné pohledy, doporučení a zkušenosti vztahující se k problematice brownfields různých autorů, kteří se dlouhodobě problematikou zabývají, mezi které zejména patří - Bergatt Jackson, Doležalová, Jáč, Kuráž, Nový a další uvedení v použité literatuře (kapitola 11). Počet brownfieldů se v důsledku ekonomické restrukturalizace, ale i ekonomické recese v roce 2009 stále zvyšuje, zatímco na výstavbu se vyčleňuje stále více lokalit typu greenfield. Tento přístup je neefektivní, neboť dnešní greenfield může být zítřejším brownfieldem. Půda není nevyčerpatelná a společnost již dnes akceptuje potřebu recyklovat jiné neobnovitelné zdroje.

71

9 Přehled právních předpisů, které ovlivňují revitalizaci brownfieldů

Právní předpisy Evropských společenství: •

Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí

Council Directive 85/337/EEC of 27 June 1985 on the assessment of the effects of certain public and private projects on the environment •

Směrnice Rady 90/313/EHS ze dne 7. června 1990 o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí

Council Directive 90/313/EEC of 7 June 1990 on the freedom of access to information on the environment •

Směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997, kterou se mění směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí

Council Directive 97/11/EC of 3 March 1997 amending Directive 85/337/EEC on the assessment of the effects of certain public and private projects on the environment •

Směrnice 2001/42/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí

Directive 2001/42/EC of the European Parliament and of the Council of 27 June 2001 on the assessment of the effects of certain plans and programmes on the environment •

Rozhodnutí č. 1411/2001/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. června 2001 o rámci Společenství pro spolupráci při prosazování udržitelného rozvoje měst

Decision No. 1411/2001/EC of the European Parliament and of the Council of 27 June 2001 on a Community Framework for cooperation to promote sustainable urban development.

Právní předpisy České republiky: I. Oblast úpravy – obecné právní předpisy v oblasti životního prostředí • zákon ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 149/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 1991/06/19. Účinnost: 1991/07/15.

72

• zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění zákona č. 334/1992 Sb. a zákona č. 254/2001 Sb. Schváleno/Vydáno: 1991/09/10. Účinnost: 1991/10/04. • zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění zákona č. 123/1998 Sb. a zákona č. 100/2001 Sb. Schváleno/Vydáno: 1991/12/05. Účinnost: 1992/02/16. • zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 100/2001 Sb. Schváleno/Vydáno: 1992/04/15. Účinnost: 1992/07/01. • zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č.132/2000 Sb. Schváleno/Vydáno: 1998/05/13. Účinnost: 1998/07/01. • zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Schváleno/Vydáno: 2001/02/20. Účinnost: 2002/01/01. • vyhláška MŽP ČR č. 457/2001 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí. Schváleno/Vydáno: 2001/12/06. Účinnost: 2002/01/01. • zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) ve znění zákona č. 521/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 2002/02/05. Účinnost: 2003/01/01 (s výjimkou ustanovení § 5 a 6). • vyhláška MŽP ČR č. 554/2002 Sb., kterou se stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení, rozsah a způsob jejího vyplnění. Schváleno/Vydáno: 2002/12/16. Účinnost: 2003/01/01.

II. Oblast úpravy – územní plánování a stavební řád • zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Oblasti úpravy: způsobilost pro povolání, zaměstnání, postavení, funkce; správní přestupky. správní delikty; právní otázky tvorby a ochrany životního prostředí; územní plánování, investiční výstavba; stavební úřady; příprava investiční výstavby; projektová a rozpočtová dokumentace; předkupní právo; povolení stavby; stavební hmoty; výrobky pro stavby; stavební konstrukce; stavební řízení; stavební řád; kolaudace; služební dohled a instanční dozor; inspekce; realizace staveb; prvotní evidence; investiční výstavba, investování; zánik vlastnictví, vyvlastnění; vstup na pozemky; pokuty, blokové pokuty. Schváleno: 2006/03/14. Účinnost: 2006/07/01. Pozn.: Ustanovení § 143, 144, 145, 147 a 151 nabývají účinnosti 1.7.2006. Ustanovení § 102 odst. 2 nabývá účinnosti 1.1.2012. Ostatní ustanovení nabývají účinnosti 1.1.2007 • vyhláška MMR ČR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Schváleno/Vydáno: 1998/06/09. Účinnost: 1998/07/01.

73

• vyhláška MMR ČR č. 500/2006 Sb.,o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti Oblasti úpravy: právní otázky tvorby a ochrany životního prostředí; operativní evidence; územní plánování, investiční výstavba. Schváleno: 2006/11/10. Účinnost: 2007/01/01. • vyhláška MMR ČR č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření. Oblasti úpravy: územní plánování, investiční výstavba; stavební řízení, stavební řád; povolení stavby. Schváleno: 2006/11/10. Účinnost: 2007/01/01. • vyhláška MMR ČR č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu. Oblasti úpravy: stavební řízení, stavební řád.; povolení stavby; kolaudace; asanace, adaptace, demolice. Schváleno: 2006/11/22. Účinnost: 2007/01/01.

III. Oblast úpravy – ochrana přírody a krajiny • výnos Ministerstva kultury č. 6883/76, který byl registrován ve Sbírce zákonů, částka 5/1976 a kterým bylo rozhodnuto o zřízení Chráněné krajinné oblasti České středohoří. • vyhláška MŽP ČR č. 464/1990 Sb., o zřízení chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Schváleno/Vydáno: 1990/10/29. Účinnost: 1990/11/15. • vyhláška MŽP ČR č. 155/1991 Sb., o zřízení chráněné krajinné oblasti Poodří. Schváleno/Vydáno: 1991/03/27. Účinnost: 1991/05/01. • vyhláška MŽP ČR č. 156/1991 Sb., o zřízení chráněné krajinné oblasti Železné hory. Schváleno/Vydáno: 1991/03/27. Účinnost: 1991/05/01. • vyhláška MŽP ČR č. 157/1991 Sb., o zřízení chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Schváleno/Vydáno: 1991/03/27. Účinnost: 1991/05/01. • nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, ve znění zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Schváleno/Vydáno: 1991/03/20. Účinnost: 1991/05/10. • nařízení vlády ČR č. 164/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Podyjí a stanoví podmínky jeho ochrany, ve znění zákona ČNR č. 114/1992 Sb. a nařízení vlády ČR č. 24/1996 Sb. Schváleno/Vydáno: 1991/03/20. Účinnost: 1991/05/10. • nařízení vlády ČR č. 165/1991 Sb., kterým se zřizuje Krkonošský národní park a stanoví podmínky jeho ochrany, ve znění zákona ČNR č. 114/1992 Sb. 40 Schváleno/Vydáno: 1991/03/20. Účinnost: 1991/05/10. • zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření Předsednictva ČNR č. 347/1992 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu ČR uveřejněného pod č. 3/1997 Sb., zákona č. 16/1997 Sb., zákona č. 123/1998 Sb., zákona č. 161/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 76/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1992/02/19. Účinnost: 1992/06/01.

74

• vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění vyhlášky MŽP ČR č. 105/1997 Sb., vyhlášky MŽP ČR č. 200/1999 Sb., vyhlášky MŽP ČR č. 85/2000 Sb. a vyhlášky MŽP ČR č. 190/2000 Sb. Schváleno/Vydáno: 1992/06/11. Účinnost: 1992/08/13. • zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1999/07/01. Účinnost: 2000/01/01. • vyhláška MŽP ČR č. 422/2001 Sb., o vymezení zón ochrany přírody Chráněné krajinné oblasti Šumava. Schváleno/Vydáno: 2001/04/25. Účinnost: 2001/08/01. • vyhláška MŽP ČR č. 118/2002 Sb., o vymezení zón ochrany přírody Národního parku České Švýcarsko. Schváleno/Vydáno: 2002/03/22. Účinnost: 2002/04/09. • nařízení vlády ČR č. 508/2002 Sb., kterým se vyhlašuje Chráněná krajinná oblast Český ráj. Schváleno/Vydáno: 2002/10/14. Účinnost: 2002/12/05. Oblast úpravy – ochrana zemědělského půdního fondu. • zákon ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb., zákona č. 98/1999 Sb., v úplném znění pod č. 231/1999 Sb., ve znění zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 76/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1992/05/12. Účinnost: 1992/07/01. • vyhláška MŽP ČR č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. Schváleno/Vydáno: 1993/12/29. Účinnost: 1994/01/24. • zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění zákona č. 308/2000 Sb. a zákona č. 147/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1998/06/12. Účinnost: 1998/09/01. • vyhláška MZe ČR č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, ve znění vyhlášky MZe ČR č. 476/2000 Sb. a vyhlášky MZe ČR č. 473/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1998/11/12. Účinnost: 1998/11/30. • vyhláška MZe ČR č. 275/1998 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, ve znění vyhlášky MZe ČR č. 477/2000 Sb. Schváleno/Vydáno: 1998/11/12. Účinnost: 1999/01/01. • vyhláška MZe ČR č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci, ve znění vyhlášky MZe ČR č. 546/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1998/12/15. Účinnost: 1998/12/31. • nařízení vlády ČR č. 72/1999 Sb., o stanovení způsobu úhrady nákladů souvisejících s vedením a aktualizací bonitovaných půdně ekologických jednotek a nákladů spojených s oceněním věcí, identifikací parcel a vyměřením pozemků. Schváleno/Vydáno: 1999/03/17. Účinnost: 1999/04/23.

75

• nařízení vlády ČR č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování, ve znění nařízení vlády ČR č. 500/2001 Sb. Schváleno/Vydáno: 2000/11/22. Účinnost: 2001/01/01. • nařízení vlády ČR č. 86/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky pro poskytování finanční podpory za uvádění půdy do klidu a finanční kompenzační podpory za uvádění půdy do klidu a zásady pro prodej řepky olejné vypěstované na půdě uváděné do klidu, ve znění nařízení vlády ČR č. 454/2001 Sb., nařízení vlády ČR č. 294/2002 Sb. a nařízení vlády ČR č. 306/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 2001/01/31. Účinnost: 2001/02/28. Zrušeno: 2005/09/30. • nařízení vlády ČR č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Schváleno/Vydáno: 2003/03/03. Účinnost: 2004/01/01.

IV. Oblast úpravy – lesní hospodářství • zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 67/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 149/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 1995/11/03. Účinnost: 1996/01/01. • vyhláška MZe ČR č. 77/1996 Sb., o náležitostech žádosti o odnětí nebo omezení a podrobnostech o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa. Schváleno/Vydáno: 1996/03/18. Účinnost: 1996/04/19. • vyhláška MZe ČR č. 82/1996 Sb., o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin. Schváleno/Vydáno: 1996/03/18. Účinnost: 1996/04/19. • vyhláška MZe ČR č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. Schváleno/Vydáno: 1996/03/18. Účinnost: 1996/04/19. • vyhláška MZe ČR č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování. Schváleno/Vydáno: 1996/03/18. Účinnost: 1996/04/19. • vyhláška MZe ČR č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže, ve znění vyhlášky MZe ČR č. 236/2000 Sb. Schváleno/Vydáno: 1996/03/28. Účinnost: 1996/04/29. • vyhláška MZe ČR č. 275/1998 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, ve znění vyhlášky MZe ČR č. 477/2000 Sb. Schváleno/Vydáno: 1998/11/12. Účinnost: 1999/01/01. • vyhláška MZe ČR č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Schváleno/Vydáno: 1999/03/15. Účinnost: 1999/03/30.

76

• nařízení vlády ČR č. 193/2000 Sb., kterým se vyhlašuje provedení inventarizace lesů v letech 2001 až 2004. Schváleno/Vydáno: 2000/07/07. Účinnost: 2001/01/01.

V. Ostatní právní předpisy související s danou problematikou • zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Schváleno/Vydáno: 1961/11/29. Účinnost: 1962/01/01. • zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Schváleno/Vydáno: 1969/01/08. Účinnost: 1969/01/08. • zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1987/03/30. Účinnost: 1988/01/01. • zákon ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění zákona ČNR č. 543/1991 Sb., zákonného opatření Předsednictva ČNR č. 369/1992 Sb., zákona č. 366/2000 Sb., v úplném znění pod č. 66/2001 Sb., ve znění zákona č. 320/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1988/04/21. Účinnost: 1988/07/01. • zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Schváleno/Vydáno: 1990/05/17. Účinnost: 1990/07/01. • zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona č. 541/1990 Sb., zákona č. 429/1991 Sb. a zákona č. 561/1991 Sb. Schváleno/Vydáno: 1990/10/25. Účinnost: 1990/12/01. • zákon č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona č. 438/1991 Sb., zákona č. 282/1992 Sb., zákona č. 473/1992 Sb., zákona č. 170/1993 Sb., zákona č. 155/1994 Sb., zákona č. 191/1994 Sb., zákona č. 218/1994 Sb., zákona č. 161/1997 Sb., zákona č. 164/1998 Sb., zákona č. 269/1998 Sb., zákona č. 21/2000 Sb., zákona č. 246/2000 Sb., zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 473/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 282/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 1990/11/15. Účinnost: 1990/12/15. • zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., ve znění zákona č. 48/1994 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 185/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 229/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 1990/12/13. Účinnost: 1991/01/01. • zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákona č. 485/1991 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 114/2000 Sb., v úplném znění pod č. 398/2000 Sb., ve znění zákona č. 277/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1991/04/24. Účinnost: 1991/05/24. • zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., zákona č. 39/1993 Sb.,

77

zákona č. 183/1993 Sb., v úplném znění pod č. 195/1993 Sb., ve znění nálezů Ústavního soudu uveřejněných pod č. 131/1994 Sb., č. 166/1995 Sb., a č. 29/1996 Sb., ve znění zákona č. 30/1996 Sb., zákona č. 139/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1991/05/21. Účinnost: 1991/06/24. • zákon ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění zákona č. 546/1992 Sb., zákona č. 161/1997 Sb., zákona č. 269/1998 Sb., zákona č. 95/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu ČR uveřejněného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 66/2000 Sb., zákona č. 308/2000 Sb., v úplném znění pod č. 396/2000 Sb., ve znění zákona č. 313/2001 Sb., zákona č. 15/2002 Sb., zákona č. 148/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 423/2002 Sb. a zákona č. 253/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 1991/12/16. Účinnost: 1992/01/01. • zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, ve znění zákona č. 302/1993 Sb. Schváleno/Vydáno: 1992/04/15. Účinnost: 1993/01/01. • zákon ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 441/1992 Sb., zákona č. 29/1996 Sb., zákona č. 30/1996 Sb., zákona č. 212/2000 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1992/04/15. Účinnost: 1992/05/29. • zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb., zákona č. 90/1996 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb. a zákona č. 120/2001 Sb. Schváleno/Vydáno: 1992/04/28. Účinnost: 1993/01/01. • zákon ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 120/2000 Sb., v úplném znění pod č. 172/2000 Sb., ve znění zákona č. 220/2000 Sb. Schváleno/Vydáno: 1992/05/07. Účinnost: 1993/01/01. • vyhláška MK ČR č. 208/1996 Sb., o prohlášení území vybraných částí krajinných celků za památkové zóny, ve znění vyhlášky MK ČR č. 158/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 1996/07/01. Účinnost: 1996/08/01. • zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb. Schváleno/Vydáno: 1997/06/17. Účinnost: 1998/01/01. • zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 62/2000 Sb., zákona č. 307/2000 Sb., zákona č. 128/2003 Sb., v úplném znění pod č. 247/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 1997/09/24. Účinnost: 1997/11/12. • zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 253/2001 Sb. a zákona č. 253/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 1999/04/28. Účinnost: 1999/05/25.

78

• zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění zákona č. 453/2001 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 2000/02/24. Účinnost: 2000/05/01. • zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 313/2002 Sb., v úplném znění pod č. 2/2003 Sb., ve znění zákona č. 59/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 2000/04/12. Účinnost: 2000/11/12. • zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 231/2002 Sb., zákona č. 404/2002 Sb., v úplném znění pod č. 2/2003 Sb., ve znění zákona č. 229/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 2000/04/12. Účinnost: 2000/11/12. • zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 229/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 280/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., v úplném znění pod č. 14/2003 Sb., ve znění zákona č. 88/2003 Sb. a zákona č. 354/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 2000/06/27. Účinnost: 2001/01/01. • zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění zákona č. 492/2000 Sb. a zákona č. 483/2001 Sb. Schváleno/Vydáno: 2000/06/29. Účinnost: 2001/01/01. • zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 2000/06/29. Účinnost: 2001/01/01. • zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 2000/07/07. Účinnost: 2001/01/01. • zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění zákona č. 128/2003 Sb., v úplném znění pod č. 248/2003 Sb. Schváleno/Vydáno: 2000/07/14. Účinnost: 2000/08/11. • zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb. Schváleno/Vydáno: 2002/03/21. Účinnost: 2003/01/01. • vyhláška MK ČR č. 157/2002 Sb., o prohlášení území vybraných částí krajinných celků za památkové zóny. Schváleno/Vydáno: 2002/04/02. Účinnost: 2002/07/01. • zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností. Schváleno/Vydáno: 2002/06/13. Účinnost: 2003/01/01 (s výjimkou ustanovení § 4).

79

• vyhláška MZe ČR č. 433/2002 Sb., o podrobnějších pravidlech pro plnění povinností podle ustanovení § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, Pozemkovým fondem České republiky. Schváleno/Vydáno: 2002/09/03. Účinnost: 2002/11/01. • vyhláška MZe ČR č. 545/2002 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav. Schváleno/Vydáno: 2002/12/12. Účinnost: 2003/01/01. • zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku). Schváleno: 2005/04/28. Účinnost: 2006/01/01.

80

10 Souhrn - Summary Severní Čechy, zejména Chomutovsko – ústecká oblast, patřily od druhé poloviny 19. století po dobu cca 100 let mezi oblasti, kde docházelo k významnému hospodářskému rozvoji. Hlavním důvodem rozvoje byla těžba hnědého uhlí a jeho využití, s ním spojeného rozvoje energetického a chemického průmyslu, rozvoj sídel a infrastruktury i výrazný nárůst počtu obyvatel. S rozvojem těžby ve 2. polovině 20.století je ale spojena technogenní transformace krajiny. Způsobila destrukci přírodních složek krajiny, zejména změnila reliéf, horninové prostředí, půdní profil, hydrické poměry a významně ovlivnila biotu. Docházelo k destrukci sídel, likvidaci výrobních prostor, rušení komunikací a ostatních prvků technické infrastruktury, provázely ji i dopady do lesního hospodářství i zemědělství. Podkrušnohoří bylo a ještě je oblastí nejvíce zatíženou antropogenní činností v ČR. S problematikou brownfieldů se nepotýká jen Česká republika. Regenerace a obnova brownfieldů budou vyžadovat značné zdroje po dobu, kterou bude třeba měřit v desetiletích. Tato publikace však může významně přispět k hospodářskému rozvoji a k řešení zásadních sociálních a environmentálních problémů, zejména pak v regionech s nejvyšší nezaměstnaností. Publikace „Regenerace brownfields v modelové oblasti Podkrušnohoří a možnost jejich revitalizace“ byla vypracována v rámci programu WD „Výzkum pro řešení regionálních disparit“ v kontextu projektu, který Ministerstvo pro místní rozvoj ČR zadalo pod registračním číslem WD-44-07-1 ke zpracování Fakultě životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně pod názvem: „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“. Studie může být uplatnitelná i v dalších průmyslových regionech a územích po těžbě uhlí, nejen v České republice, ale i v ostatních středoevropských regionech, které obdobně jako Podkrušnohoří jsou charakteristické výrazným antropogenním postižením krajiny.

Summary The North Bohemia, particularly Chomutovsko-ustecka area was ranked since the second half of 19th century for approximately 100 years among areas where was become important economic expansion. The main reason of development was the brown coal mining and its use, also its connected with energetic development, chemical industry, settlement development, infrastructure and rise in population too. Mining development in the second half of 20th century has been connected with technogenic transformation of the landscape. It has been the cause of the natural element landscape destruction, especially changed relief, rock environment, soil profile, hydric ratio and significantly affected biota. It has become to the settlement destruction, liquidation of production spaces, communications disturbance and other technical infrastructure elements. It has consequented together with the impacts of forest management as well as agriculture. Podkrusnohori has been and still is the most antropogenetic loaded area of the antropogenetic activities in the Czech Republic. The problem of brownfield sites is not unique to the Czech Republic. The reclamation and redevelopment of brownfield sites will require substantial resources over a period that must be measured in decades. However, this publication can make an important contribution 81

to economic development and to addressing key social and environmental issues, particularly in regions where unemployment is the highest. The publication entitled “Brownfields regeneration in model area Podkrusnohori and the possibility of revitalization” was elaborated within the program WD “Research on the Solution of Regional Disparities” in context of the project that was ordered by the Ministry of Local Development for elaboration at the J.E. Purkyně University, Faculty of the Environment, under the title “The Model Solution of the Revitalization of industrial regions and territories at the example of Podkrusnohori (the Area under the Ore Mountains Range)“. Study could be used in other industrial regions and areas after coal mining, not only in the Czech Republic but in all middle European regions that are similarly afflicted by strong anthropogenic impacts.

82

11 Literatura Agentura pro podporu podnikáni a investic CZECHINVEST: Základní statistické výsledky vyhledávácí studie brownfieldů. 9 s., Praha, 2008. Agentura pro podporu podnikání a investic CZECHINVEST: Národní strategie regenerace brownfieldů. 12 s., Praha, 2008. Bergatt Jackson, J.: Naše brownfields –proč nutno vědět. IURS – Institut pro udržitelný rozvoj sídel. 19 s., 2005. Doležalová, L., Bergatt Jackson, J.: Regenerace brownfields – zahraniční zkušenosti. IURS – Institut pro udržitelný rozvoj sídel. Projekt programu výzkumu MMR číslo 41/04 „Revitalizace deprimujících zón pro veřejnou správu, část 9“ 25 s., Praha, 2004. Jáč, I. a kol.: Metodika pro revitalizaci brownfields. VÚTS Liberec a.s., ISBN 80–239–7639– 55 s., 2006. Jankových–Kirschner, V.: Klasifikace brownfields. Studie k disertační práci Regenerace brownfields. 2005. Jarkovská, L.: CzechInvest a jeho role v oblasti regenerace brownfields. CzechInvest, 20 s., 2006. Kraft, J.: Brownfields – negativní externality, ztracená příležitost a pozitivní externality. TU Liberec, ISBN 80–7083–925–2, 2005. Kuráž, V.: Remediace brownfileds v ČR. ČVUT Praha, 2005. Kolektiv: Regenerace brownfields, MŽP, PLANETA. Ročník XV, číslo 3. ISSN 1801–6898. Praha, 2007. Kolektiv: Brownfieldy 2005, situační zpráva pro JMK. Regionální rozvojová agentura jižní Moravy (RRAJM), 49 s., Brno, 2005. Kolektiv: Revitalizace „brownfields“ v obcích ČR, metodika monitorování a nové využívání ploch a objektů. 49 s., Praha. 2003. Kolektiv: Metodický návod pro tvorbu SWOT analýz s příkladem. Ústav územního rozvoje 7 s., Praha, 2001. Koutský, J.: Role regionálních kanceláří agentury CzechInvest v podpoře regionální konkurenceschopnosti. In Inovace v rozvoji měst, obcí a regionů s důrazem na marketingové řízení. Ostravská univerzita, str. 53–57, 2006. Koutský, J., Slach, O.: Vybrané teoretické aspekty restrukturalizace starých průmyslových regionů (s důrazem na stimulaci inovačního potenciálu). In: Sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia a o regionálních vědách. Masarykova univerzita, Brno. ISBN: 978–80–210–4325–1. Str. 20–27, 2007. Koutský, J.: Staré průmyslové regiony-základní obecně-teoretický rámce problematiky. In Social and economic development and regional politics Ústí nad Labem, Fakulta sociálně ekonomická UJEP, str. 148–152, 2007. Nový, A. a kol.: Brownfields – šance pro budoucnost. FA VUT Brno, 2004. Parsons Brinckerhoff, Ltd.: Národní strategie regenerace brownfieldů pro Českou republiku, CzechInvest Praha, 2004.

83

Sixta, J., Fiala, P.: Projekt ReRegions – příspěvek Ústeckého kraje ke spolupráci veřejné správy v regionech postižených povrchovou těžbou. Sborník Konference Hnědé uhlí, Most, ISBN 80-239-7667-2, 2006 Švihlovský, J.: Bariéry a projektová rizika brownfields. TU Liberec, 2006. Vráblíková, J. a kol.: Revitalizace antropogenně postižené krajiny v Podkrušnohoří – I. část Přírodní a sociálně ekonomické charakteristiky disparit průmyslové krajiny v Podkrušnohoří. UJEP Ústí n. L., 182 s. ISBN 978–80–7414–019–8, 2008. Vráblíková, J. a kol.: Revitalizace antropogenně postižené krajiny v Podkrušnohoří – II. část Teoretická východiska pro možnost revitalizace území modelové oblasti. UJEP Ústí n. L., 153 s. ISBN 978–80–7414–085–3, 2009.

Vlastní práce autora k problematice brownfieldů Vráblík P., Pondělík M.: Strategie regenerace brownfields v Ústeckém kraji. Sborník prací Stavební činnost a revitalizace krajiny (GAČR 103/03/0639), str. 139–144, ISBN 80– 01–03152–7. České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, Praha, 2004. Vráblík P.: Příklad regenerace brownfields – přeměna bývalého vojenského letiště Žatec. Sborník prací Stavební činnost a revitalizace krajiny (GAČR 103/03/0639), str. 145– 150. ISBN 80–01–03152–7. České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, Praha, 2004. Vráblíková J., Vráblík P., Hlávka M.: Rozvoj venkovského prostoru v antropogenně zatížené krajině severních Čech. Vedecká konference s mezinárodní účastí „Interdisciplinárne dimenzie regionálneho rozvoja“, 5.–7. 2005 Prešov. Prešovská univerzita v Prešove, SR, 2005. Vaněk J., Hlásenký I., Sixta J., Vráblík P.: Sanace areálu bývalého vojenského letiště. Str. 27–29. In Odpadové fórum č. 2/2005, ISSN 1212–779. Vydavatel České ekologické manažerské centrum, Praha, 2005. Vráblík P.: Lokality typu brownfields v krajině Severních Čech. Studia Oecologica XV. Výsledky a závěry vědeckovýzkumných aktivit pracovníků FŽP z let 2005 až 2006, str. 42–48, ISBN 80–7044–790–7. Univerzita J. E. Purkyně, Ústí n. L., 2006 Vráblík P., Pondělík M.: Deprivující průmyslové dědictví v ČR a Ústeckém kraji. Acta Universitatis Purkynianae 124, Studia Geographica VII. Regionální výzkum v severozápadních Čechách, str. 119–121, ISBN 80–7044–778–8. Univerzita J. E. Purkyně, Ústí n. L., 2006. Vráblík P.: Revitalizace území ve vazbě na průmyslové dědictví severních Čech. Str. 265–268. In: Kontrišová, O., Marušková A., Válka J. (eds.): Monitorovanie a hodnotenie stavu životného prostredia VI. FEE TU vo Zvolene a UEL SAV vo Zvolene. 2006.

84

Použité internetové zdroje www.czechinvest.org www.kr-ustecky.cz www.mmr.cz www.strukturalni-fondy.cz www.crr.cz www.mpo.cz www.mzp.cz www.czso.cz www.nuts2severozapad.cz www.brownfields.cz www.brownfieldsinfo.cz www.brownfieldy.cz www.regenerace.org www.cabernet.org.uk www.mister-cadses.org www.brownfieldnews.com www.aboutremediation.com www.brownfieldassociation.org www.englishpartnerships.co.uk www.triangle-city.cz www.rrajm.cz www.udrzatelnemesta.sk www.developmentnews.cz www.usti-nad-labem.cz www.e-region.cz

85

12 Přehled obrázků, tabulek a grafů Přehled obrázků Obr. č. 1 Neregulovaný růst měst. Zdroj: Revitalizace „brownfields“ v obcích ČR, metodika monitorování a nové využívání ploch a objektů. Praha, 2003 Obr. č. 2 Rezidenční, zemědělský a průmyslový brownfield Obr. č. 3 Charakteristiky určující definici brownfieldů ve Velké Británii Obr. č. 4 Rezidenční a průmyslový brownfield na území Ústeckého kraje Obr. č. 5 Sektorové centrum Ústí n. L. v 09/2009 Obr. č. 6 Sektorové centrum Ústí n. L. v 10/2009 – demolice Obr. č. 7 Požadavky subjektů účinkujících při regeneraci brownfieldů Obr. č. 8 Tetrahedron Obr. č. 9 Rezidenční objekt v Ústí n. L. – Klíše před regenerací Obr. č. 10 Rezidenční objekt v Ústí n. L. – Klíše po regeneraci Obr. č. 11 Mapa Ústeckého kraje Obr. č. 12 Dopravní situace širších vztahů se zákresem PZ Triangle Obr. č. 13 Celkový pohled na PZ Triangle Obr. č. 14 Demolice vzletové a přistávací dráhy Obr. č. 15 Odtěžba zemin v lokalitě Bunkry Obr. č. 16 Biocentrum společnosti DEKONTA, a.s. v areálu letiště Obr. č. 17 Pohled na rozmístění investorů v PZ Triangle

Přehled tabulek Tabulka č. 1 Struktura dle původního využití Tabulka č. 2 Využití lokality Tabulka č. 3 Budoucí využití lokality Tabulka č. 4 Brownfieldy v Ústeckém kraji podle kategorie, velikosti a celkové plochy Tabulka č. 5 Rozsah brownfieldů v zájmové oblasti – okresech (ha)

Přehled grafů Graf č. 1 Předchozí využití lokality v % Graf č. 2 Využití lokality Graf č. 3 Indikativní alokace prostředků z fondů EU v České republice pro ROP v cíli Konvergence Graf č. 4 Rozdělení brownfieldů v Ústeckém kraji podle dřívějšího využití Graf č. 5 Rozdělení brownfieldů v kraji podle celkové plochy v ha Graf č. 6 Přehled koncentrací NEL na mezideponii kontaminovaných zemin v průběhu biodegradace

86

Název: REGENERACE BROWNFIELDŮ V MODELOVÉ OBLASTI PODKRUŠNOHOŘÍ A MOŽNOST JEJICH REVITALIZACE

Autor:

Ing. Petr Vráblík, Ph.D.

Vědecký redaktor: Doc. MVDr. Pavel Novák, CSc. Recenzenti:

Ing. Jan Sixta, CSc. RNDr. Jaroslav Koutský

Technický redaktor: Bc. Tomáš Přikryl Vydavatel:

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí

Vydání:

první

Náklad:

200 ks

Rozsah stran:

87 s.

Tisk:

MINO, Ústí nad Labem

ISBN:

978-80-7414-197-3