Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Přírodovědecká fakulta

HISTORICKÝ VÝVOJ LOKALITY JEZERA MOST A JEJÍ PERSPEKTIVY DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vypracoval: Bc. Lukáš Sitte Vedoucí práce: RNDr. Martin Balej, Ph.D. Studijní program: Geografie Studijní obor: Geografie

Ústí nad Labem 2012

Na této straně se v tisknutelné verzi DP nachází zadání diplomové práce.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma „Historický vývoj lokality jezera Most a její perspektivy“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Mostě dne 16. dubna 2012

Podpis:

Děkuji vedoucímu diplomové práce panu RNDr. Martinu Balejovi, Ph.D. za cenné rady a pomoc v průběhu zpracování práce.

ABSTRAKT Práce hodnotí vývoj lokality jezera Most, která v posledních cca 120-ti letech prošla překotným vývojem, kdy změnila nejen svou funkci, ale i tvář. Hodnocení vychází z popisu historických událostí, které vyústily v současný stav. K nejzásadnějším historickým milníkům patří zejména likvidace města, povrchová těžba hnědého uhlí v lomu Most – Ležáky a následná rekultivační činnost, přibližující narušenou krajinu opět veřejnému životu. Analýza vývoje zkoumaného území vychází též z porovnání map využití ploch, které jsou vytvořeny na podkladu leteckých měřických snímků z let 1938, 1953, 1973 a 1987 a současného ortofota, pocházejícího z roku 2010. Metodika tvorby map využití ploch a jejich hodnocení vychází z bakalářské práce od stejného autora. V práci je uveden i autorův subjektivní návrh budoucí koncepce lokality jezera Most, který se opírá o aktuální územní plán statutárního města Mostu. Klíčová slova: GIS, mapa využijí ploch, město Most, jezero Most, povrchová těžba uhlí, rekultivace.

ABSTRACT This thesis evaluates the development of the site of lake Most, which last about 120 years of breakneck development has undergone, which changed not only their function but also the face. Rating based on a description of historical events that led to the current situation. The most far-reaching historic milestones in particular, the destruction of the city, surface mining of brown coal mine Most - Ležáky and subsequent restoration activities, land disturbed again approaching public life. Analysis of the study area also comes from a comparison of land use maps that are created on the base aerial photographs from 1938, 1953, 1973 and 1987 and the current orthophoto 2010. The methodology for creating maps of land use and their evaluation is based on the thesis by the same author. This thesis also mentioned the author's subjective concept design future sites of lake Most, which is based on current zoning plan of town Most. Key words: GIS, map of land use, town Most, lake Most opencast coal-mining, restoration.

Obsah 1

Úvod .................................................................................................................... 9

2

Cíle práce........................................................................................................... 10

3

Rozbor literatury a zdrojů dat............................................................................ 11 3.1

Tištěné zdroje ............................................................................................. 11

3.2

Elektronické zdroje .................................................................................... 13

4

Struktura práce .................................................................................................. 15

5

Metodika práce .................................................................................................. 17

6

5.1

Tvorba map land use .................................................................................. 17

5.2

Analýza map land use ................................................................................ 19

5.3

Vytvoření digitálního modelu reliéfu a vizualizace pomocí 3D ................ 20

Geografická charakteristika lokality jezera Most.............................................. 21 6.1

Vymezení území ........................................................................................ 21

6.2

Základní fyzickogeografické charakteristiky............................................. 22

6.2.1 Geologický vývoj ................................................................................. 22 6.2.2 Geomorfologické členění ..................................................................... 23 6.2.3 Geomorfologické podmínky ................................................................ 25 6.2.4 Klima .................................................................................................... 26 6.2.5 Hydrologická charakteristika ............................................................... 28 6.2.6 Typy půd .............................................................................................. 28 6.2.7 Biogeografické členění ........................................................................ 29 6.2.8 Potenciální přirozená vegetace............................................................. 32 6.3

Vývoj využití krajiny ................................................................................. 34

6.3.1 Hodnocení využití ploch v roce 1938 .................................................. 34 6.3.2 Hodnocení využití ploch v roce 1953 .................................................. 36 6.3.3 Hodnocení využití ploch v roce 1973 .................................................. 38 6.3.4 Hodnocení využití ploch v roce 1987 .................................................. 40 6.3.5 Hodnocení využití ploch v roce 2010 .................................................. 42 6.3.6 Hodnocení vývoje využití ploch v letech 1938-2010 .......................... 44 6.3.7 Hodnocení vývoje zastavěných ploch pomocí 3D modelů .................. 45 7

Historie města Mostu ........................................................................................ 49

7.1

Nejstarší osídlení oblasti ............................................................................ 49

7.2

Rozvoj města od 15. století do 2. světové války........................................ 49

8

Likvidace sídelních jednotek............................................................................. 61 8.1

Likvidace starého Mostu ............................................................................ 62

8.1.1 Varianty zahájení těžby a z toho vyplývající postup likvidace ............ 62 8.1.2 Postup likvidace ................................................................................... 63 8.1.3 Likvidace významných objektů ........................................................... 66 8.2

Další zaniklé obce ...................................................................................... 67

8.2.1 Kopisty ................................................................................................. 67 8.2.2 Konobrže .............................................................................................. 68 8.2.3 Pařidla .................................................................................................. 68 8.2.4 Střimice ................................................................................................ 69 9

Lom Most – Ležáky .......................................................................................... 70 Historie dolu Ležáky .................................................................................. 70

9.2

Těžba v lomu Most .................................................................................... 73

9.3

Výsypková činnost ..................................................................................... 75

10

9.1

Rekultivace .................................................................................................... 76 10.1

Historie rekultivační činnosti ................................................................. 76

10.2

Rekultivační postup ................................................................................ 78

10.2.1 Důlně – technická etapa rekultivace .................................................. 79 10.2.2 Biotechnická etapa rekultivace .......................................................... 81 10.3

Rekultivace lokality jezera Most ............................................................ 81

10.3.1 Rekultivace vybraných míst ve sledovaném území ........................... 83 10.3.2 Hydrická rekultivace lomu Most........................................................ 85 11

Rozvoj okolí jezera v současnosti ................................................................. 90

12

Hodnocení budoucího rozvoje lokality jezera Most ...................................... 93 12.1

Územní plán ........................................................................................... 93

12.2

Projekt Cobraman................................................................................... 98

12.3

Vlastní hodnocení a návrhy autora ......................................................... 99

12.3.1 Návrhy autora a možná témata k diskusi ........................................... 99 13

Závěr ............................................................................................................ 101

Soupis zdrojů informací ......................................................................................... 102 Seznam obrázků ..................................................................................................... 107 Seznam tabulek ...................................................................................................... 108 Seznam grafů ......................................................................................................... 108 Seznam příloh ........................................................................................................ 109 Příloha A ................................................................................................................ 110 Příloha B ................................................................................................................ 111 Příloha C ................................................................................................................ 112 Příloha D ................................................................................................................ 113 Příloha E ................................................................................................................ 114 Příloha F................................................................................................................. 115 Příloha G ................................................................................................................ 116 Příloha H ................................................................................................................ 117 Příloha I ................................................................................................................. 118

1 Úvod Krajina prochází neustálým vývojem, ať již za přispění člověka nebo přirozeně. Mostecká hnědouhelná pánev během posledních století výrazně proměnila svou přirozenou tvář a stala se územím bez přímé návaznosti k historii, bez valné estetické hodnoty, ale s poutavým příběhem. Nejpostiženější lokalitou se stal prostor severně a severovýchodně od vrchu Hněvín. V tomto prostoru bylo již ve 13. století založeno královské město Most, které dopomohlo rozkvětu této oblasti a průmyslovému rozvoji, jež se nakonec stal jeho definitivní zkázou. Následující diplomová práce se snaží poukázat na vývoj této lokality, která si díky své pohnuté historii zaslouží pozornost a objektivní hodnocení. Předzvěstí krajinných změn se stal nález hnědouhelných slojí nejen za hranicemi města, ale i pod jeho zastavěným územím a dalšími čtyřmi obcemi. Důlní činnost se lidským obydlím zprvu vyhýbala, ale se zvyšující se poptávkou po hnědém uhlí, začal být ovlivňován životní prostor nejen horníků, žijících v blízkosti těžebních závodů, ale i ostatních obyvatel oblasti, která se ocitla na počátku své závěrečné životní etapy. Největší krajinné zásahy přišly s přechodem na povrchový způsob těžební činnosti, před kterou již nebylo úniku a která se nezastavila před žádnou překážkou. V této chvíli byl osud královského města Mostu zpečetěn. Město, které bylo několik století přirozeným centrem a hospodářskou základnou regionu, podlehlo báňské činnosti a nenávratně zmizelo pod kilogramy trhavin a pásy těžkých strojů. Uhelné sloje ale mají svou omezenou kapacitu, která se za několik desetiletí vyčerpala a ničivá etapa mosteckých dějin byla ukončena. Po těžbě v lomu Most zůstalo několik výsypkových návrší a rozsáhlá sníženina, ve které se začaly akumulovat atmosférické srážky. Vytěžené území se postavilo na práh své novodobé kapitoly, která mu přináší pozitivní rozvoj. Tato kapitola stále trvá a má již za sebou mnohé nepřehlédnutelné aktivity. Nejvýznamnějším zásahem bylo zatopení vytěženého prostoru lomu Most. Vzniklo tak jezero, které dostalo jméno podle původního sídla, jež se na tomto území nacházelo. Vodní plocha k sobě vždy přitahovala pozornost a podněcovala usazování lidí a zakládání sídel. Novému jezeru Most je tato funkce přisouzena také. Je přáním mnohých, aby do okolí jezera opět přišel život, který byl před čtyřiceti lety násilně odsunut a aby se toto území opět stalo centrem mosteckého regionu i se svou současnou novou funkcí. 9

2 Cíle práce Hlavním cílem práce je popsat vývoj lokality dnešního jezera Most s ohledem na těžební a rekultivační činnost a likvidaci starého Mostu. Jako metodu je možno využít mapy land use a pomocí nich analyzovat změny využití ploch ve sledovaném území. Vývoj lokality, která se z města proměnila v povrchový lom a následnou rekultivací v jezero, bude popisován podle dostupných skutečností, se snahou poukázat na necitlivé zásahy do krajiny. Pro přehlednou vizualizaci budou též vytvořeny 3D modely území, ukazující stav minulý i současný. Dalším cílem bude zhodnotit možný rozvoj okolí jezera Most. Nový územní plán statutárního města Mostu již počítá s plochami pro rekreaci a výstavbu nízkopodlažních budov v místech mezi jižním břehem jezera a přesunutým kostelem. Součástí tohoto územního plánu je i existující a plánovaná dopravní infrastruktura. V souladu se skutečnostmi z územního plánu bude proveden návrh koncepce této lokality z pohledu autora, jako obyvatele města Mostu. Shrnutí cílů: • Popsat vývoj lokality jezera Most od počátků těžební činnosti do současnosti. • Vytvořit mapy využití ploch za roky 1938, 1953, 1973, 1987 a 2010, které pomohou analyzovat změny ve sledované krajině. • Vytvořit 3D modely lokality. • Zhodnotit možný vývoj okolí jezera Most v souladu s územním plánem statutárního města Mostu.

10

3 Rozbor literatury a zdrojů dat Rozsah zaměření této práce je poměrně široký, snaží se postihnout období delší než cca 150 let z různých hledisek, které mají ale jedno společné. Tím jsou změny v krajině způsobené těžbou hnědého uhlí a následné rekultivace, které se snaží navrátit krajině její původní ráz nebo alespoň přetvořit krajinu do takového stavu, jenž umožní její další využití. Tématem vývoje báňské činnosti v oblasti Mostecké pánve, vývojem města Mostu a současnou obnovu krajiny se zabývá mnoho odborných i populárně naučných prací. Zdroje dat a literatury použité v této práci je možno rozdělit podle svého obsahu a zaměření na tištěné a elektronické, textové a obrazové. Elektronické lze dále dělit na primární (neupravená) a sekundární (upravená primární data autorem práce).

3.1 Tištěné zdroje Nejvíce jsou v této práci využity zdroje tištěné textové. Jedná se o různé sborníky i monografie, jež se dají dělit na monotematické a polytematické. Tyto publikace přinášejí informace zaměřené na historický vývoj města Mostu, vývoj těžební činnosti i popis současné rekultivace území. Nejvíce komplexních informací je možno získat z publikace Mostecko – minulost a současnost [44], která se zaměřuje na historii a současnost báňské činnosti a rekultivace. Dalšími informacemi z fyzickogeografické a socioekonomické sféry přispívá kolektiv autorů v čele s E. Benešem v publikaci Mostecko – regionální vlastivěda [5]. Fyzickogeografickou charakteristikou a geologickým vývojem se zabývá i kolektiv autorů kolem Z. Bárty v Přírodě Mostecka [4]. Nelze opomenout i komplexní díla vydávané v minulosti Městským národním výborem v Mostě, ze kterých je možno využít kapitoly o historickém vývoji města Mostu od jeho vzniku až do úplné likvidace. Jedná se zejména o publikace Most 1932-1982 [35] a Most ve fotografii [21]. Nezanedbatelným zdrojem, zejména z oblasti likvidace starého Mostu, je též dílo Most (z deníku architekta Václava Krejčího) – Zánik historického města, výstavba nového města 1945-2000 [32]. Autor uvedené publikace Ing. arch. Václav Krejčí retrospektivním způsobem popisuje své působení v Mostě z pohledu architekta a hlavního účastníka všech procesů zániku starého Mostu a vzniku a výstavby nového Mostu. Jednotlivé fáze vývoje řadí do kontextu doby a přináší nezaujatý pohled na danou problematiku.

11

K dalším důležitým publikacím které využívám, patří ty od Stanislava Štýse, jenž se zabývá rekultivační činností ve svých dílech Proměny měsíční krajiny [55], Rekultivace území postižených těžbou nerostných surovin [57] a Rekultivace území devastovaných těžbou nerostů [56]. Konkrétní realizací sanace a rekultivace lomu Ležáky byl pověřen Palivový kombinát Ústí, státní podnik, který vydal obsáhlý dokument o historii lomu Ležáky – Most a jezera Most. Tento text se zabývá i krátkou charakteristikou zaniklých obcí v blízkosti města Mostu [31]. Pro charakteristiku a typologické členění krajiny využívám publikaci Biogeografické členění České republiky II. díl [10]. Problematiku

vývoje

využití

ploch

řeší

několik

projektů

zejména

na

Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nejvýznamnějšími autory jsou: Ivan Bičík – Land use/Land cover changes [6], Leoš Jeleček – Využití půdního fondu České republiky 1845-1995: Hlavní trendy a širší souvislosti [26] a Environmentalizace vědy, geografie a historické geografie: environmentální dějiny a výzkum změn land use Česka v 19. a 20. století [25] a Jan Kabrda – Databáze využití ploch a sociálního metabolizmu na internetu [28]. Krajinnou ekologií, strukturou a plánováním se ve svých publikacích zabývá Petr Sklenička z České zemědělské univerzity. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří Základy krajinného plánování [51] a další odborné články [49, 50]. K tištěným textovým zdrojům patří i kvalifikační práce studentů, zabývající se podobnými tématy. Z pozice autora a studenta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n/L bylo vybráno několik obdobně tematicky zaměřených prací studentů Fakulty životního prostředí (FŽP) a Fakulty přírodovědecké (PŘF). Kvalifikační studentské práce z FŽP jsou zaměřeny spíše na současnou rekultivační činnost, konkrétně na hydrickou rekultivaci lomu Most – Ležáky. Jsou to autoři: Michal Kalčík – Hydrická rekultivace, zatápění zbytkové jámy lomu Most – Ležáky [30], Vladislava Petroušková – Hydrická rekultivace jezera Most se zaměřením na bezobratlé živočichy [43] a také Iva Šnitrová, která se ve své práci zabývá celkovou rekultivací území bývalého lomu Most – Ležáky [52]. Další autoři z FŽP zpracovávali obecnější témata: Kamila Pousková – Historie těžby uhlí na Mostecku a její vliv na životní prostředí [45] nebo Veronika Jiroušková s Hodnocením současného stavu rekultivačního procesu v mostecké oblasti [27]. Na PŘF vznikly práce studentů se zaměřením na Mostecko, ale z jiného pohledu. Jedná se zejména o témata demografická i socioekonomická. Konkrétně: Petr Matějček – Demografické charakteristiky měst Ústeckého kraje [38], Drahomíra Dolejšová – Genius 12

loci Mostecka [18] a též také Veronika Černá se svým pojednáním o sociálním a demografickém postavení romské menšiny na Mostecku [14]. Využitelné jsou i práce z jiných univerzit. Obdobnou metodikou, jaká je použita i v této práci, se zabývá Václav Hofman ze ZČU, jenž hodnotí vývoj využívání země na podkladě digitálních map a leteckých snímků [23]. Práce Daniely Štemberové z VŠE na téma Ekonomické aspekty rekultivace hnědouhelného lomu na Mostecku [54] je přínosná v jiném pohledu na rekultivace, než pouze geografickém.

3.2 Elektronické zdroje I internet nabízí mnoho neopomenutelných zdrojů, které je v této práci možno využít. Statistické údaje ze současnosti i minulosti poskytuje Český statistický úřad [16]. Pro hodnocení klimatu je možno také využít mapu a charakteristiky klimatických oblastí České republiky [46]. K významným zdrojům informací patří i články zpracovávané a publikované Ekologickým centrem Most [19], které jsou zaměřeny na ekologii krajiny a hornictví. Problematikou zaniklých sídel se zabývá webový archiv Zaniklé obce a objekty po roce 1945 [59]. Za elektronické zdroje je možno považovat i mapová a obrazová díla, která jsou ve své primární a sekundární podobě vhodná pro ilustraci popisovaných skutečností. Primární zdroje jsou např. historické fotografie starého Mostu ze sbírky mosteckého sběratele a historika Jaroslava Hrona [24], nebo plán města Mostu [22], který přináší pohled na situaci zastavěných ploch a blízké těžby v roce 1932, kdy bylo město ve svém největším rozmachu. Pro možnost komplexnější ilustrace a následných analýz byla některá primární data upravena a vznikly tak i nové obrazové podklady. Pro vytvoření digitálního modelu reliéfu (DMR) byly zvektorizovány mapy toposekce III. vojenského mapování, které poskytuje ústřední archiv zeměměřictví a katastru v měřítku 1:25 000 [3]. Pro současný DMR byly použity vrstevnice z databáze ZABAGED [15]. Dále jsou použity autorem vytvořené mapy a grafy využití ploch, které přinášejí informaci o vývoji struktury krajiny. Klasifikaci je možno použít a upravit pro vlastní potřebu podle J. R. Andersona [1]. Mapy využití ploch z let 1938, 1953, 1973, 1987 a 2010 jsou vytvořeny jednak z leteckých měřických snímků (LMS) a jednak z ortofot, publikovaných na mapovém portálu Magistrátu města Mostu [33]. LMS archivuje a poskytuje Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce [58]. 13

Pro získání požadovaných dat byla vypracována objednávka digitalizovaných LMS v rozlišení 1 210 dpi, v měřítku 1:10 000 a velikosti 23 x 23 cm. Postup zpracování LMS je dále popsán v metodice. Závěrečná část práce popisuje současný stav lokality jezera a jeho možný budoucí vývoj. Základním zdrojem, ze kterého je vycházeno, je aktuální územní plán statutárního města Mostu [33], který v sobě zohledňuje konečnou plochu jezera Most a přináší pohled na rozvoj okolí jezera.

14

4 Struktura práce Již z názvu diplomové práce je možno odvodit přibližnou strukturu a složení předkládaného textu. Z důvodu popisu historického vývoje území, jsou jednotlivé kapitoly řazeny s časovou posloupností.

Geografická analýza V úvodu vlastní práce je zařazena komplexní geografická analýza zpracovávaného území, jímž je prostor narušený povrchovou těžbou hnědého uhlí, který v současnosti prochází intenzivní rekultivační činností. Tato část je zaměřena zejména na hodnocení fyzickogeografických poměrů, mezi které patří zejména geologická stavba a její vývoj, klimatické a hydrologické poměry. Zařazena je i mapa potenciální přirozené vegetace území [42].

Historický vývoj lokality Tato obsáhlá kapitola v sobě zahrnuje tři přístupy sledování vývoje krajiny a celé lokality. Prvním přístupem je analýza a hodnocení map využití ploch, které zachycují stav v letech 1938, 1953, 1973, 1987 a 2010. Podle těchto map jsou dále vytvořeny odpovídající grafy stavu a vývoje využití ploch, které jsou následně interpretovány. Druhým přístupem je hodnocení vývoje krajiny na základě vytvořených 3D modelů, které zachycují vývoj zastavěných ploch. Dalším přístupem je kompilace informací o historických skutečnostech, ovlivňujících sledované území a jejich následná interpretace v kontextu s použitým doprovodným obrazovým materiálem. Historické skutečnosti jsou děleny do tří částí:

• Historie města Mostu od počátků těžby do konce 1. poloviny 20. století V této části je popsán historický vývoj města Mostu od 15. století, včetně těžební problematiky, která se stala součástí života tamních obyvatel a ovlivnila jeho další směřování.

15

• Likvidace sídelních jednotek Stručný souhrn nejdůležitějších skutečností likvidace města Mostu, její etapy a problémy. Doplněna i charakteristika dalších zaniklých obcí. Jsou zde využity informace z více zdrojů (viz kapitola o rozboru literatury).

• Lom Most – Ležáky Charakteristika a vymezení povrchového lomu, který se nacházel na území města Mostu a kde nyní probíhají rekultivační práce.

Současnost Období současnosti je v této práci zastoupeno zhruba lety 2008-2012 vzhledem k dostupným zdrojům. Jedná se zde zejména o problematiku napouštění jezera Most a rozvoje jeho nejbližšího okolí, které již v současnosti plní základní funkce kulturní a rekreační. Do kapitoly byla začleněna i problematika rekultivací, která má za sebou sice již dlouhou historii, ale v současnosti rekultivační práce stále probíhají.

Pohled do budoucna Závěrečná část práce je věnována popisu současného stavu rozvoje lokality jezera Most a přináší též subjektivní pohled na možný budoucí vývoj a hodnocení nové koncepce území, kde v minulosti stálo historické město Most. Tento záměr se opírá o současný územní plán statutárního města Mostu, který již v sobě zohledňuje konečnou plochu jezera Most a přináší pohled na okolí jezera s vymezenými novými zastavitelnými plochami a dopravní infrastrukturou.

16

5 Metodika práce Tato kapitola má za úkol popsat postup a metodiku zpracování získaných dat a následujících analýz. Pro zhodnocení historického vývoje území bylo nutné získat obrazová a textová data. Obrazová data se skládají z fotografií a autorem vytvořených map, grafů a modelů. Podrobné rozdělení textových dat bylo provedeno v rozboru literatury. Z důvodu podobnosti tématu s autorovou bakalářskou prací [48], bude z větší části použita shodná metodika. Zejména při tvorbě a analýze map land use. Bakalářská práce hodnotila vývoj celého katastrálního území města Mostu. Tato práce se liší ve sledovaném území, kterým je lokalita jezera Most a popisem těžebních a rekultivačních činností.

5.1 Tvorba map land use Vzhledem k dostupnosti a povaze zdrojových dat (leteckých měřických snímků – LMS a ortofot), bylo pro hodnocení vývoje území vybráno období let 1938-2010. Konkrétně se jedná o roky 1938, 1953, 1973, 1987 a 2010. Mapy land use byly vytvořeny v software ArcMap, který je součástí balíku ArcGIS 10. Před samotnou tvorbou map v software ArcMap, tj. před vytvořením polygonové vrstvy zájmového území, bylo nutno nejprve připravit podkladová data. Konkrétně LMS z let 1953 a 1973 a ortofota z ostatních let sledovaného období. Aby bylo možné s vytvořenými mapami dále pracovat a zařadit do souřadnicového systému, bylo přistoupeno ke georeferencování podkladových LMS. Georeferencování umožňuje implementovat LMS do souřadnicového systému, který je určen podkladovou mapou. Jako základní podkladová mapa bylo vybráno ortofoto, zachycující stav v srpnu roku 2010. Tuto ortofotomapu (včetně dále využívaných map z let 1938 a 1987) poskytuje mapový portál Magistrátu města Mostu [33]. Mapu je možno prostřednictvím služby ArcGIS Server načíst přímo do aplikace ArcMap. Podkladové ortofoto je v souřadnicovém systému S-JTSK (systém jednotné trigonometrické sítě katastrální), který je používán v České republice. Samotné georeferencování spočívá v hledání shodných bodů na LMS a podkladové mapě. Tyto shodné body by se měly nacházet v okrajových rohových částech mapy a představují např. dochované budovy nebo křižovatky komunikací, které se vyskytují na 17

obou mapách. Při georeferencování LMS z roku 1953 a 1973 bylo hledání takových bodů obtížné, vzhledem k značným změnám v krajině za posledních 50 let. Každý LMS byl georeferencován samostatně pomocí 3-4 shodných bodů, což je limitní počet pro správnou transformaci [23, 48]. Nejvhodnější georeferencování by mělo probíhat v co nejvíce shodných bodech, což v tomto případě nebylo vzhledem ke kvalitě pořízení a povaze LMS možné. Propojení více než 4 shodných bodů mělo za následek zvětšování chyby a nepřesnosti až na několik desítek metrů a deformování LMS. Proto byl počet shodných bodů omezen na 3-4. Výsledná chyba (rozdílné souřadnice shodných bodů) se pohybuje v řádech metrů, což je pro potřeby této práce a dalšímu analytickému zpracování map využití ploch vyhovující. Všech pět map bylo vytvořeno jako polygonové vektorové vrstvy ve formátu shapefile. Jednotlivé polygony vznikly vektorizací rozdílných ploch území na podkladových LMS (v případě let 1953 a 1973) a na výše popsaných ortofotech (roky 1938, 1987 a 2010). Pro rozlišení jednotlivých ploch byl vytvořen vlastní klasifikační klíč na základě klasifikačního systému J. R. Andersona [1]. Plochy jsou barevně a číselně rozděleny do šesti skupin. Dvě z nich mají ještě podrobnější dělení do podskupin. Barevné rozlišení ploch je inspirováno klasifikací CORINE [9, 8] (tab. 1). Použitá klasifikace je stejná pro všechna sledovaná období. Liniové objekty (komunikace, vodní toky) nejsou v mapách land use zohledněny z důvodu malého plošného rozsahu.

18

Tab. 1: Vlastní klasifikační klíč použitý ve vytvořených mapách land use Hlavní skupina

1 Zastavěná plocha

Podskupina 11 Obytná

230-000-077

Průmyslová, komerční,

12 veřejná

Doly, lomy, těžební

2 jámy

3 Vodstvo

Barva RGB

204-077-242 166-000-204

31 Vodní plochy

128-242-230

4 Zalesněná plocha

077-255-000

5 Křovinatá plocha

166-255-128

6 Zemědělská plocha

61 Orná půda

255-255-168

62 Travní plochy

204-242-077

Zahrady, parky, okrasná

63 vegetace

255-166-255

Zdroj: Vlastní zpracování

5.2 Analýza map land use Oklasifikované mapy land use představují stav využití ploch v letech 1938, 1953, 1973, 1987 a 2010. Srovnání těchto map umožňuje sledovat vývoj a změny využití krajiny. Pro následnou analýzu vývoje bylo nutno určit metodiku a způsob, jakým budou tyto změny hodnoceny. Nejprve byla pomocí aplikace ArcMap určena rozloha všech jednotlivých polygonů pro každou mapu samostatně. Další práce byla prováděna v aplikaci Microsoft Excel. Zde se jednotlivé rozlohy polygonů sečetly, aby bylo možno zjistit celkovou rozlohu území, ze které se posléze vypočítal podíl různých druhů ploch. Pro znázornění relativního zastoupení oklasifikovaných ploch v konkrétním roce, bylo vytvořeno pět kruhových grafů (graf 2-6), ze kterých je patrný stav využití ploch. Pro srovnání využití konkrétních druhů ploch ve sledovaném období, byl vytvořen souhrnný graf č. 7 a dílčí grafy pro každý druh plochy zvlášť (příloha A-I).

19

5.3 Vytvoření digitálního modelu reliéfu a vizualizace pomocí 3D Vývoj lokality jezera Most je možno dokumentovat i vytvořením různých prostorových modelů terénu s budovami, tvořícími dotčené město Most. Byly vytvořeny tři modely, které zobrazují vývoj lokality jezera Most a starého Mostu. První dva digitální modely reliéfu (DMR) byly vytvořeny vektorizací vrstevnic georeferencované topografické mapy III. vojenského mapování (obr. 11, 12). Vrstevnice jsou řazeny po 20 metrech, v místech větších výškových rozdílů po 5 nebo 10 metrech. Reliéf znázorňovaný vrstevnicemi zachycuje stav v roce 1937. Dále byl zvektorizován plán města Mostu z roku 1932, kde jsou zachyceny budovy, komunikace a těžební areály (obr. 23). Z toho zvektorizovaného plánu byly pro model vybrány zastavěné plochy a komunikace. Z důvodu malého časového rozdílu pořízení plánu města Mostu z roku 1932 a vrstevnic z roku 1937, bylo přistoupeno k vytvoření prostorového modelu v aplikaci ArcScene. Třetí DMR (obr. 13) zobrazující současný stav, je vytvořen z vrstevnic databáze ZABAGED [15]. Konečná plocha jezera Most a budovy položené na tento terén, vycházejí z aktualizovaného vektorového plánu města Mostu (rok 2012), který je dostupný v elektronické podobě na webových stránkách Magistrátu města Mostu [33].

20

6 Geografická charakteristika lokality jezera Most 6.1 Vymezení území Zpracovávaná lokalita se nachází v Ústeckém kraji na území ORP Most v severovýchodní části katastrálního území města Mostu, s nímž má společnou severní polovinu hranice. Zbývající hranice jsou tvořeny silnicemi (od západu) č. I/27 Most – Litvínov, č. I/13 Chomutov – Teplice a č. III/2538 Most – Braňany. Celková plošná výměra čítá 15,98 km2. Popisovaná plocha těsně přiléhá k severnímu okraji v současnosti zastavěného území města Mostu. Podle členění správního území města Mostu, patří celá lokalita do části Starý Most. Obr. 1: Území zpracovávané v této práci

21

6.2 Základní fyzickogeografické charakteristiky 6.2.1 Geologický vývoj Specifikem Mostecké, ale i celé Severočeské hnědouhelné pánve je velkolomová těžební aktivita. Při skrývání nadložních zemin a těžbě uhelné sloje se na povrch dostávají i vrstvy usazených hornin, které přinášejí informace o bohaté geologické minulosti celého území. Při hloubkovém zkoumání je možno dohlédnout do historie čítající až cca 350 milionů let [4, 31].

6.2.1.1 Nejstarší období před vznikem hnědouhelných slojí Geologické podloží na území města Mostu patří ve svých nejhlubších vrstvách krušnohorskému krystaliniku, které bylo naposledy ovlivněno v mladších prvohorách variským vrásněním. Na něm se vytvořily další mladší vrstvy, které ovlivnily současný stav lokality. Jedná se především o hnědočervené jílovce, pískovce a slepence. V následujícím období se celá oblast přetvořila v poušť, která zde přetrvala až do spodní křídy. V období sucha probíhaly četné erozní a denudační procesy, které způsobily zarovnání území. Na začátku svrchní křídy, před cca 130 miliony lety, poklesla severočeská pánev vlivem alpinského vrásnění a ponořila se pod mořskou hladinu. Probíhala zde nejprve pískovcová, později pak slínovcová sedimentace v mocnosti až 250 metrů. Po ústupu moře, koncem křídy a ve starších třetihorách, opět postihla region sucha. Další erozní a denudační pochody v průběhu paleogénu před cca 40 miliony lety přinesly snížení nadmořské výšky a v krušnohorské části Německa vznik rozsáhlé pánve, která zasahovala až k řece Ohři. Vytvořil se systém mělkých jezer, jejichž voda byla odvodňována do moře, které mělo své břehy v blízkosti současného německého města Lipska. Sedimentační činnost zde probíhala v samostatných etapách. Nejprve nejspodnější části vyplnily oligocenní říční štěrky a písky. V druhé etapě, v období rozhraní starších a mladších třetihor, byl mostecký region ovlivňován alpsko-karpatským vrásněním, které se projevilo silnou vulkanickou činností, jež zvedla vzhůru České středohoří a s nimi též mostecké vrcholy: Ressl, Široký vrch, Hněvín, Špičák, atd. Následoval rozpad původní pánve na Chebskou, Sokolovskou a Severočeskou. Severočeská pánev je tvořena

22

příkopovou propadlinou s plochou třetihorních uhelných slojí cca 680 km2 o mocnosti až 40 metrů [31].

6.2.1.2 Vznik uhelných slojí V pánevní depresi vyplněné jezery, docházelo k rozsáhlé sedimentaci zpravidla splachových sedimentů. Jednalo se zejména o zvětralé vulkanity a horniny krystalinika. Nejdůležitější období, ve kterém docházelo k tvorbě uhlí, přišlo se změlčováním pánevních jezer a jejich přeměnou v mokřiny a bažiny. V tomto vlhkém prostředí rašelinišť probíhaly hromadící a rozkladné procesy bujné vegetace, které se přeměnily v uhelné sloje s velkou mocností. Další zvýšení hladiny jezer přerušilo uhlonosné procesy a umožnilo vznik nových sedimentačních vrstev jezerních usazenin, tvořených zejména jílovci a jíly. Místy je v puklinách sloje možno najít jíly, písčité jíly a písky, jež tvoří i miocenní jílovité nadložní vrstvy. V nejsvrchnějších částech až k povrchu země se nacházejí kvartérní jílové zvětraliny tufů a tufitů, ale také spraše, eluviální zvětraliny, kamenná moře a písčité štěrky. Tyto vrstvy jsou v současnosti v nadloží uhelných slojí a musejí být před těžbou odstraněny.

6.2.2 Geomorfologické členění Zařazení

sledovaného

území

do

geomorfologických

jednotek

a

jejich

charakteristika je provedena podle publikace Demka – Hory a nížiny [17]. Sledované území je lokalizováno na dvou geomorfologických celcích (Mostecká pánev IIIB-3 a České středohoří IIIB-5). Tyto celky se dále člení na podcelky (Chomutovsko-teplická pánev IIIB-3B a Milešovské středohoří IIIB-5B). V nejužší klasifikaci se území člení na tři geomorfologické okrsky (Komořanská kotlina IIIB-3B-e, Duchcovská pánev IIIB-3B-f a Bořeňské středohoří IIIB-5B-d).

Komořanská kotlina Patří do střední části podcelku Chomutovsko-teplické pánve a celku Mostecké pánve mezi Krušnými horami a západní částí Českého středohoří. Je tvořena mělkou tektonickou sníženinou na miocenních jílech a píscích s četnými uhelnými slojemi.

23

Původní reliéf byl mělký s hranáčovými osypy, náplavovými kužely a nízkými terasami. Z velké části je území okrsku přeměněno antropogenními zásahy.

Duchcovská pánev Je lokalizována ve střední části podcelku Chomutovsko-teplické pánve a celku Mostecké pánve. Pleistocenní destrukční reliéf je tvořen denudačními plošinami, rozvodními hřbety a odlehlíky a celý se sklání k jihovýchodu. Leží na miocenních jezerních jílech a píscích. Nejvyšší bod je Salesiova výšina (422 m). Porost se skládá ze smrků s příměsí buku. Ve sledovaném území je tento okrsek zcela přeměněn antropogenní činností, nejprve těžební a nyní rekultivační.

Bořeňské středohoří Nachází se v západní části podcelku Milešovské středohoří a celku České středohoří při středním toku Bíliny. Je tvořeno čedičovými a znělcovými horninami třetihorního vulkanismu. Leží na svrchnoturonských slínovcích a jílovcích nebo na miocenních jílech a píscích. Reliéf je kerný, erozně denudační, s výskytem rozsáhlých vulkanických suků. Nejvyšším bodem je Bořeň (539 m). Povrch je mírně, až středně zalesněn smrkovými porosty a borovicí. Z listnatých je to buk, dub a bříza. Místy se na území vyskytují antropogenní tvary, způsobené báňskou činností (výsypky, lomy).

24

Obr. 2: Geomorfologické členění

6.2.3 Geomorfologické podmínky Mostecká hnědouhelná pánev je orograficky vymezena a ohraničena dvěma příčnými hřbety. Na severozápadě to je Jezersko – Resselský a na východě Lahošťský. Tyto dva hřbety oddělují Mosteckou pánev od Chomutovské a Teplické. Mezi nejvýraznější a nejdůležitější vyvýšeniny této lokality patří: Hněvín (408 m n. m.), Široký vrch (358 m n. m.), Ressl (413 m n. m.) a Špičák (399 m n. m.) [4]. Pánevní reliéf je zcela přetvořen důlní činností, zejména povrchovým způsobem těžby a tvorbou výsypek. Změny reliéfu a krajiny probíhaly již od roku 1831, kdy se začalo s postupným vysoušením Komořanského jezera, jež se nacházelo na západním okraji 25

pánve. Komořanské jezero bylo průtočné s procházející řekou Bílinou. Celková plocha jezera čítala v tomto období 1 000 ha, z čehož 800 ha bylo tvořeno mokřady a močály a pouze 200 ha zabírala vodní hladina [4].

6.2.4 Klima Lokalita jezera Most spadá do přechodné oblasti středoevropského klimatu se značnou

proměnlivostí,

odpovídající

převažujícímu

působení

oceánského

nebo

kontinentálního vlivu. Klima je ovlivňováno místem, kde se zájmový bod nachází a svým okolím. Krušné hory jsou jedinou překážkou (a vytvářejí tak srážkový stín) mezi oceánským prouděním ze Severního (475 km) a Baltského (350 km) moře, jež ovlivňují všechny složky podnebí. Na sledovaném území se nenachází žádná měřicí stanice, která by zaznamenávala jakékoli údaje. Pro zachycení dlouhodobějšího klimatického trendu je nutno využít data z nejbližších stanic v okolí, např. v Teplicích. Údaje v tabulce č. 2 a grafu č. 1 jsou získány ze stanice Teplice, Trnovany [61]. Charakteristiku klimatu je možno hodnotit i podle různých klasifikací např. E. Quitta (tab. 3) [46]. Podle této klasifikace se celé sledované území nachází v teplém pásmu T2. Tab. 2: Průměrný roční chod teplot a srážek ve stanici Teplice, Trnovany v období 1901-1950 měsíc t [°C] srážky [mm]

I

II

-1,3 -0,2 41

35

III

IV

V

VIII

IX

X

XI

XII

3,8

8,5 13,8 16,9 18,6 17,7

14

8,5

3,4

0,1

31

38

38

38

38

39

51

VI 56

VII 70

56

Zdroj: [61]

26

Graf 1: Průměrný roční chod teplot a srážek ve stanici Teplice, Trnovany v období 1901-1950 Průměrný roční chod atmosférických srážek a teploty vzduchu ve stanici Teplice, Trnovany v letech 1901-50 80

20 15

60 50

10

40 5

30 20

0

10 0

Průměrné měsíční teploty [°C]

Průměrné měsíční úhrny srážek [mm]

70

-5 I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

měsíce úhrn srážek (mm)

průměrná teplota vzduchu (°C)

Zdroj: [61] Tab. 3: Klimatické charakteristiky v teplé oblasti T2 Charakteristiky

T2

Počet letních dní

50-60

Počet dní s teplotou alespoň 10 °C

160-170

Počet mrazových dní

100-110

Počet ledových dní

30-40

Průměrná teplota v lednu

-2 - -3

Průměrná teplota v červenci

18-19

Průměrná teplota v dubnu

8-9

Průměrná teplota v říjnu

7-9

Počet dnů se srážkami alespoň 1 mm

90-100

Srážkový úhrn ve vegetačním obd.

350-400

Srážkový úhrn v zimním obd.

200-300

Počet dní se sněhovou pokrývkou Počet jasných dnů

40-50 120-140

Počet zatažených dnů

40-50

Zdroj: [46] 27

6.2.5 Hydrologická charakteristika Sledované území patří do povodí řeky Bíliny, která protéká v jeho nejjižnější části a zasahuje do něj v délce cca 2,2 km s průtokem 1,5 m3/s [31]. Vodní režim lokality je narušen báňskou činností a s tím spojenými změnami reliéfu a koryta řeky, které muselo být přeloženo do prostoru „koridoru“ (viz dále). Původní přítoky jsou uměle zachycovány retenční nádrží a posléze vypouštěny do Bíliny. Do povodí patřil dříve i Bílý potok, který byl ale v době otvírky lomu Most zlikvidován. Důležitou funkci plní řeka Bílina i jako zdroj užitkové vody chemických provozů a odvodňovací tepna srážkových a odpadních vod nejen ze sledované lokality, ale i z nového města Mostu, jehož reliéf se k řece přirozeně svažuje. Převážná část srážkových vod z výsypek ale stéká pomocí systému odvodňovacích příkopů do napouštěného jezera Most [31].

6.2.5.1 Základní charakteristika toku Číslo toku – 1-14-01-001 (II.). Řeka Bílina pramení na jihovýchodním svahu Kamenné hůrky ve výšce 785 m n. m. a ústí zleva do Labe v Ústí nad Labem ve výšce 132 m n. m. Průměrný průtok u ústí je 5,51 m3.s-1. Teče napříč Mosteckou pánví a protéká územím Českého středohoří [60].

6.2.6 Typy půd Na sledovaném území se nacházejí pouze dva typy půd (antropozem haldová a černozem pelická). Je to způsobeno zejména stavem lokality, jež byla kompletně přetvořena lidskou činností. Jedná se o výsypkové území, které bylo v minulosti ovlivněno povrchovou těžbou hnědého uhlí. Mapa (obr. 3), ve které ještě není zohledněno jezero Most, ukazuje stav podle taxonomického klasifikačního systému půd [7]. Antropozem pokrývá největší část sledované plochy a vyskytuje se zejména na výsypkách. Charakter této půdy je dán vlastnostmi původního materiálu a pozdějším antropogenním mísením a vrstvením. Rekultivační činnost mění vlastnosti půdy podle svého dalšího určení [40]. Černozem pelická se na území vyskytuje okrajově pouze v jeho severní části a jedná se o hlubokohumózní půdu s černickým horizontem Ac, vyvinutou z karbonátových sedimentů. Sorpčně nasycená půda s obsahem humusu 2-4,5 %. Subtyp pelická, má zrnitost hodnoty 4 a mocný černický horizont s černicí [41]. 28

Obr. 3: Mapa půdních typů

6.2.7 Biogeografické členění Sledované území se nachází v hercynské podprovincii a spadá do dvou bioregionů (1.1 Mostecký, 1.14 Milešovský). V každém bioregionu jsou zastoupeny různé typy biochor, které jsou vymezeny jako vyšší typologické jednotky členění území bioregionu. Mají svébytné vlastnosti, které jsou podmíněny kombinací vegetačního stupně, substrátu a reliéfu. Plošná velikost biochory spadá do rozmezí 0,5-300 km2 [10].

29

Tab. 4: Charakteristika biochor Bioregion

Biochora

Charakteristika Antropogenní reliéf dolů a výsypek v suché oblasti, bukodubový vegetační stupeň, (extrémní typ)

Mostecký

-2AN

Tato biochora se vyskytuje zejména v Mosteckém bioregionu a čítá 2 plochu 307 km . Území je antropogenně přeměněno a obsahuje zejména reliéf dolů a výsypek. Výškové rozdíly reliéfu se pohybují v řádech desítek metrů. Uplatňují se zde i sesuvy, sufóze, rýhová eroze a akumulace sedimentací v zatopených oblastech. Substrát se skládá z nepřirozeně přemístěných a promísených terciérních sedimentů. Půdní pokryv je tvořen antropogenní nevyvinutou kultizemí, která je vybrána podle plánovaného způsobu rekultivace nebo zcela chybí (zejména před zahájením rekultivace nebo v jejím průběhu). Často půdy obsahují toxické příměsi, např. síru a nedají se tudíž využít jako půdní pokryv. Klimatická oblast je teplá (T2), s extrémně suchým vegetačním obdobím a výraznými teplotními inverzemi, způsobenými pánevním charakterem oblasti. Vegetační pokryv odpovídá způsobům rekultivace, ale na nerekultivovaných plochách se vytvářejí ruderální společenstva travin a křovin. Lesní porosty tvoří drobné fragmenty, ale i středně velké souvislé celky. Uplatňovány jsou převážně listnaté dřeviny (bříza, topol, javor, lípa). Hydrická složka je zastoupena bezodtokými nádržemi na výsypkách a zatopenými propadlinami a doly. V menších vodních plochách probíhá výrazná sedimentace a přecházejí v mokřady. Pahorkatiny na bazických vulkanitech v suché oblasti, bukodubový vegetační stupeň

-2PI

Milešovský

Tento typ biochory se vyskytuje po obvodech neovulkanických pohoří v Mosteckém i Milešovském bioregionu. Představuje spíše menší 2 segmenty s průměrnou plochou 4,2 km . Pahorkatinný reliéf je charakterizován zvlněnými plošinami a mělkými, širokými údolími s izolovanými pahorky. Substrát je tvořen škálou terciérních vulkanitů, jejich pyroklastik a zvětralin. Doplněn je sprašemi, usazeninami a porcelanity. V půdním pokryvu se nacházejí eutrofní kambizemě, hnědozemě, pararendziny, pelické regozemě, černozemě a smonice. Klima je teplé (T2) až mírně teplé (MT11) a suché. Výrazně se zde projevuje expoziční klima. Do základních typů potenciální přirozené vegetace patří černýšové dubohabřiny a břekové doubravy. Lesy se soustřeďují do menších fragmentů. V Milešovském bioregionu je častým jevem samovolné křovité zarůstání postagrárních ploch. Stromové druhy zastupují duby, akáty, borovice, smrky a modříny. Ojediněle se vyskytují větší vinice a sady, zejména hrušní. Izolované vrchy z neutrálních vulkanitů dubobukový vegetační stupeň, (řídký typ)

-3IO

v suché

oblasti,

Výskyt této biochory je vázán na Milešovský bioregion v západní a jihozápadní části Českého středohoří. Biochora izolovaných vrchů 2 dosahuje ploch 1,5-14,8 km . Převýšení vrchů oproti okolnímu území místy překračuje 250 m. Vrch je charakterizován ostře modelovanými, převážně skalnatými vulkanickými suky. Na úpatích se projevují sesuvy, místy i skalní řícení (Želenický vrch). Substrát je tvořen neogenními trachyty a fonolity, doplněnými subvulkanickými brekciemi trachytických hornin. Ojediněle se vyskytují i

30

zbytky křídových sedimentů. Půdní pokryv je složen z eutrofních až mezotrofních kambizemí a rankerů, okrajově z pararendzinů. Půdy jsou spíše chudé a vysychavé. Klima patří do teplé (T2) až mírně teplé (MT11) oblasti a je mírně suché. Na vrších se projevuje expoziční klima podle orientace svahů. Na svazích vznikají teplé zóny díky stékání prochlazeného vzduchu do nižších poloh. Potenciální přirozená vegetace je směsí různých vegetačních typů. Na úpatích a mírnějších svazích se vyskytují černýšové dubohabřiny. Jižní expozice je porostlá teplomilnými břekovými doubravami. Na prudkých svazích jsou vyvinuty suťové lesy a skalní vegetace. Lesy tvoří kategorie fragmentů po menší až střední celky. Zastoupeny jsou listnaté dřeviny (dub, habr, javor, jasan, lípa a bříza) s podílem smrku, modřínu a borovice. Travní porosty jsou zastoupeny travnobylinným a křovinným xerotermním bezlesím na nejprudších svazích.

Zdroj: [10]

31

Obr. 4: Biogeografické členění sledovaného území

6.2.8 Potenciální přirozená vegetace Následující kapitola je z části převzata a upravena z autorovy bakalářské práce [48] z důvodu zpracovávání srovnatelného území a stejného města Mostu. Zařazení mapy (obr. 5) potenciální přirozené vegetace (PPV) do této práce je vhodné zejména pro specifičnost zpracovávaného území. Toto území bylo v minulosti i v současnosti neustále podrobováno antropogenním změnám, které velice ovlivňují jeho vegetační pokryv. I v následující mapě PPV jsou vyznačeny silně narušené oblasti, které musejí projít dlouhou sukcesí, než se na nich utvoří přirozená vegetace, která je v této lokalitě přirozená. 32

„Potenciální přirozená vegetace představuje rostlinný pokryv, který by se vytvořil v určitém území a v určité časové etapě za předpokladu vyloučení jakékoli další činnosti člověka. Zahrnuty jsou však nevratné změny způsobené člověkem až do doby konstrukce mapy, zatímco u vratných změn prostředí, jako například eutrofizace vod či znečištění ovzduší se předpokládá jejich zánik s přerušením činnosti člověka“ [42]. Obr. 5: Mapa potenciální přirozené vegetace

33

6.3 Vývoj využití krajiny Krajina se v průběhu času přirozeně mění, což je možno zachytit několika způsoby. Velice objektivním zachycením skutečnosti jsou letecké snímky, které ukazují pravý stav krajiny. V České republice má letecké snímkování území dlouhou historii, která začala již v roce 1936, kdy vojenské letectvo snímkovalo vybrané části území. Tato činnost se později rozšířila na celé území tehdejšího státu [23]. V současnosti všechny historické letecké měřické snímky spravuje Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce [58]. Vývoj využití krajiny v lokalitě jezera Most je sledován pomocí pěti map využití ploch (obr. 6-10), které mají stejný klasifikační systém a z nich vycházejících grafů (graf 2-6), ukazujících stav zastoupení jednotlivých typů ploch na celém území. Dále byly vytvořeny grafy, představující vývoj zastoupení jednotlivých typů ploch ve sledovaných letech (příloha A-I) a souhrnný graf všech kategorií (graf 7). Další možností sledování vývoje

krajiny

je

využití

3D

modelů

krajiny

a

zastavěných

ploch

(obr. 11-13), které vhodnou formou ilustrují stav zastavěných ploch v trojrozměrné krajině. Níže uvedené hodnocení vychází pouze z vytvořených ilustrací a vlastní zkušenosti a poznatků autora, jako občana a obyvatele města Mostu.

6.3.1 Hodnocení využití ploch v roce 1938 Mapa využití ploch předválečného roku 1938 (obr. 6) ukazuje sledované území ve stavu rozvoje báňské činnosti, kdy původní, málo efektivní hlubinná těžba, začala přecházet v těžbu povrchovou. Podíl těžebních ploch již dosahuje 14 % celkové rozlohy (graf 2) a je tvořen několika samostatnými doly. Největšího plošného rozvoje dosáhl důl Richard, nacházející se v blízkosti východního okraje města Mostu, který znatelně ovlivnil i obec Střimice. Velký podíl (8 %) představují i zastavěné plochy (průmyslové, komerční a veřejné), které jsou tvořeny zejména vyrůstajícími průmyslovými areály v blízkosti těžebních ploch a novým nákladním nádražím v severozápadní části města Mostu. Nejrozsáhlejší plochu (44 %) zabírá orná půda, která odpovídá původnímu zemědělskému zaměření oblasti. Lesní, křovinné a vodní plochy tvoří zanedbatelný podíl.

34

Obr. 6: Mapa využití ploch v roce 1938

35

Graf 2: Využití ploch lokality jezera Most v roce 1938


6.3.2 Hodnocení využití ploch v roce 1953 Sledovaný rok 1953 představuje poválečné období obnovy těžkého průmyslu a zintenzivnění báňské činnosti. Podíl těžebních ploch zabírá celou čtvrtinu popisovaného území (graf 3) s největší plochou lomu Ležáky, který již pohltil západní část obce Střimice. Rozvoj těžby s sebou přinesl potřebu zvýšeného počtu pracovníků a měl vliv na příchod nových obyvatel a tím i na nárůst zastavěných obytných ploch. Svou plochu nejvíce rozšířila obec Kopisty a město Most, kde vyrůstaly další nové hornické kolonie, díky výstavbě nových bytových i rodinných domů (obr. 7). Nejznatelnější plošný pokles (22 %) zaznamenala orná půda, kterou vytlačily travní plochy bez výraznější vegetace, což bylo způsobeno ukončením zemědělské činnosti a vyřazením těchto ploch ze zemědělského půdního fondu, aby mohla být tato půda k dispozici postupující těžbě.

36


37



6.3.3 Hodnocení využití ploch v roce 1973 Zásadní změny ve využití krajiny přinesl rok 1973, ve kterém je znatelný průběh největších zásahů do dosavadních sídel a je patrný i postupný zánik starého Mostu. Mapa využití ploch 1973 (obr. 8) přináší pohled na rozsáhlou těžební plochu lomu Ležáky, která již zcela pohltila obce Pařidla a Střimice. Plocha báňské činnosti se rozrostla až na 43 % celkové rozlohy území (graf 4). Oproti tomu výrazně poklesl podíl orné půdy (9 %), která se zachovala pouze v blízkosti obcí Kopisty a Konobrže. Situace v samotném městě Most byla již v tomto období velice tristní. Probíhala zde postupná plánovaná likvidace objektů obytných i občanské vybavenosti, a to v závislosti na postupu náhradní výstavby v novém Mostě a postupu těžby. Na mapě je v jihozápadní části patrná zasahující těžební plocha „koridoru“ 1, která dále postupovala podél jižní hranice sledovaného území. Zajímavostí je

1

Tzv. koridor inženýrských sítí. V úzkém pásu území jsou soustředěny důležité komunikace:

silnice, železniční trať, vodní tok a produktovody.

38

nulová plocha lesů, které byly na celém území vykáceny a dále nezakládány. Odpovídá to koncepci, která předpokládala postupné vytěžení uhelných slojí na celém území. Obr. 8: Mapa využití ploch v roce 1973

39



6.3.4 Hodnocení využití ploch v roce 1987 Druhá polovina 80. let 20. století probíhala na Mostecku v duchu intenzivní báňské činnosti, která pohltila všechny dřívější obce a podíl zastavěných obytných ploch klesl na nulu (graf 5). Z mapy využití ploch 1987 (obr. 9) je patrné spojení stávajícího lomu Ležáky s lomem Most, který se vyskytuje na území bývalého města Mostu. V tomto roce je již dokončen koridor inženýrských sítí na jižním a jihozápadním okraji území. Graf č. 5 ukazuje zvětšený podíl křovinatých a vodních ploch, což odpovídá vytěženým územím a jejich následné rekultivaci. K vytvoření vodních ploch došlo přirozeně, jednak ukončením odčerpávání spodních vod ve vytěžených oblastech a jednak přirozenou akumulací srážkových vod v terénních sníženinách.

40


41



6.3.5 Hodnocení využití ploch v roce 2010 Současný stav lokality jezera Most je zcela odlišný od celého sledovaného období. Nevyskytují se zde již žádné těžební plochy. Na celém území probíhají nebo již proběhly rekultivační práce a vznikají zde nové travní, křovinaté, zalesněné i orné plochy. Nejvýraznější rekultivací je zatopení lomu Most a následné vytvoření jezera Most, které bude dále ovlivňovat celou lokalitu i blízká území. Začíná tím nová éra Mostecka bez báňské činnosti a jeho přerod v přírodní a rekreační krajinu. Jedinými zastavěnými plochami jsou průmyslové areály v západní a jižní části území, které již neovlivňují životní prostředí oblasti. Součástí zastavěných ploch v jižní části je i areál přesunutého děkanského kostela a zcela nový Kostelní hřbitov, vytvořený „na zelené louce“.

42


43



6.3.6 Hodnocení vývoje využití ploch v letech 1938-2010 Následující graf č. 7 souhrnně ukazuje skutečnosti popisované a zobrazené výše. Patrný je zde postupný vývoj podílového zastoupení různých typů ploch, jejich zánik, vznik i tendence. V této jedné ilustraci je tak možno pozorovat vývoj celého území z hlediska hodnocených složek. Souhrnně je možno konstatovat, že se krajina kolem jezera Most vyvíjí pozitivním směrem. Zanikly všechny těžební plochy a byla odstraněna veškerá báňská infrastruktura. Narůstá podíl přírodních ploch (travní, lesní, křovinaté) a vznikla nová plošně rozsáhlá vodní plocha. Opětovný vznik zastavěných ploch – obytných je otázkou budoucnosti, která by měla do této lokality opět přinést ztracený život.

44

Graf 7: Vývoj využití ploch v letech 1938-2010


6.3.7 Hodnocení vývoje zastavěných ploch pomocí 3D modelů Následující tři ilustrace ukazují stav hodnocené krajiny v roce 1932 a 2012. DMR z roku 1932 (obr. 11) zobrazuje město Most na konci své stavební činnosti, což představuje jeho největší plošnou velikost. Druhý DMR (obr. 12) začleňuje do roku 1932 i konečnou plochu v současnosti napouštěného jezera Most. Takto upravený model byl do hodnocení zařazen, z důvodu ilustrace velikosti nové vodní plochy, která „zatápí“ převážnou severní části města. V této městské části se nachází velké osobní vlakové nádraží a průmyslové areály. Ke vzniku jezera došlo až cca 40 let po kompletní demolici všech dotčených objektů, vytěžení hnědouhelných slojí povrchovou technologií a rekultivaci území. Třetí DMR (obr. 13) přináší pohled na současný stav sledované lokality, kdy je jezero i jeho nejbližší okolí bez jakýchkoli původních zastavěných ploch a průmyslových areálů. Jediné dochované budovy jsou v okolí přesunutého kostela a pak dále na jih, kam již nezasahovala báňská činnost. Severně od přesunutého kostela byl v rámci rekultivačních prací vytvořen areál nového městského hřbitova. Další rozvoj okolí jezera je zahrnut v aktuálním územním plánu statutárního města Mostu [33] a bude hodnocen dále.

45

Obr. 11: Město Most v roce 1932

46

Obr. 12: Město Most v roce 1932 vč. konečné plochy jezera Most

47


48

7 Historie města Mostu 7.1 Nejstarší osídlení oblasti Osídlení Mostecké pánve a území nynějšího města Mostu je úzce spjato s nálezem ložisek nerostných surovin. Nejstarší archeologické nálezy, lokalizované do oblasti Písečného vrchu jihovýchodně od Mostu, sahají až do období paleolitu. Písečný vrch je nalezištěm křemenců, což přispělo k osídlení této lokality lidmi z doby kamenné. Neolitické archeologické nálezy jsou již lokalizovány přímo na území města Mostu a vrchu Hněvín [44]. První slovanské osídlení je datováno do 8.-9. století n. l. a bylo tvořeno menšími zemědělskými sídly v blízkosti úpatí Hněvína. Samotné město Most vzniklo v roce 1273 na místě označované dnes jako starý Most severovýchodně od vrchu Hněvín. Nacházelo se na obchodní stezce, která pozvedla jeho význam. Blízkost města k hranicím českého království měla za následek osídlení převážně německým obyvatelstvem.

7.2 Rozvoj města od 15. století do 2. světové války Do 15. století vstupuje město Most opevněno kamenným hradebním systémem a čtyřmi branami na důležitých výchozích cestách. Ve městě se dále nacházela mincovna a zaveden byl již i vodovod. Obyvatelstvo bylo převážně německé, což v době husitské revoluce předurčilo Most jako centrum protihusitství. Roku 1421 se obyvatelům podařilo s pomocí císaře Zikmunda odrazit útok husitských vojsk [21]. Zikmund se spojil s míšeňským markrabětem Friedrichem, aby mu dopomohl na uvolněný český trůn. Od roku 1423 byl tedy Most pod míšeňskou správou a na jeho území se nacházela německá vojska. Až v roce 1455 dobyl Jiří z Poděbrad město Most zpět a začlenil ho do českého království [29]. Město postihlo několik ničivých požárů, které měly velký vliv na rozvoj a urbanistické řešení. První velký požár zachvátil Most v roce 1455 a přispěl k posunu městských hradeb směrem k jihu. Nově byl do vnitřní části města zahrnut i tzv. Český rynek, pozdější III. náměstí (obr. 14). Největší požár postihl Most 12. března 1515 a během dvou hodin zničil kromě dvou domů celé město. S obnovou se započalo záhy po požáru a již roku 1517 byly položeny základy nového děkanského kostela. Původně gotická podoba města byla novou výstavbou změněna na renesanční a později barokní. 49

Obr. 14: Mapa středověkého Mostu

Zdroj: [44] Veliký úpadek města Mostu přišel v období třicetileté války. Roku 1618 se Most připojil ke stavovskému povstání proti císaři Ferdinandovi a byl následně po Bílé hoře vypálen Albrechtem z Valdštejna. Po konci třicetileté války bylo město skoro bez obyvatel a pustlo. Politické a náboženské změny měly za následek velký úbytek obyvatel, kdy mnoho měšťanů muselo opustit svá obydlí a zbytek občanů se opět s donucením navrátil ke katolické víře. Roku 1651 bylo v Mostě pouze 36 obydlených domů [37]. Dříve důležité město již nenabylo svého středověkého věhlasu a soustředilo se pouze na řemesla a zemědělství, což ho na dlouhou dobu zařadilo k méně významným sídlům [21]. Nezanedbatelnou skutečností, mající vliv na rozvoj a život města, měla těžba hnědého uhlí. První známá zmínka o těžební činnosti hnědého (dříve nazývaného kamenné) uhlí pochází již z roku 1403 [44]. V tomto roce se v městské knize Duchcova objevuje zápis o prodeji podílu na uhelném dole. Další malé šachty se začaly budovat 50

v letech 1550-1580 v blízkosti obcí Jirkov, Hrob a Pětipsy. Nacházely se na místech výchozu hnědouhelných slojí, protože šachty byly vyhlubovány ručně a mocnost nadloží tedy nesměla být velká. Vyrubané uhlí se nejprve používalo k výrobě kamence, zelené skalice a sirného květu. Nebylo tedy využíváno k otopným účelům [44]. Již roku 1591 byla objevena mocná ložiska hnědého uhlí v blízkosti Mostu. První císařské privilegium pro dobývání uhlí bylo vydáno roku 1613 mosteckému měšťanovi Janu Weidlichovi. Jednalo se o těžební lokalitu v blízkosti obce Havraň v jižní části současného okresu Most [21]. Teprve v první polovině 18. století se začaly otevírat první malé šachty v těsné blízkosti města pod Hněvínem a u Širokého vrchu [44]. Rychlejšímu rozvoji bránila nařízení omezující vývoz a zatím primitivní způsob těžby. Ve druhé polovině 18. století se v celé hnědouhelné pánvi nacházelo 511 šachet, které záhy podlehly v konkurenčním boji větším důlním podnikům, k nimž patřily např. důl Robert, Anna, Georg a Johann [29]. Spolu se stoupajícími objemy těžby, vzkvétala v celém městě i obchodní činnost. Nejdůležitějším obchodním střediskem v Mostě byla tři náměstí, na nichž se soustřeďoval trh a řemesla. Nejstarší I. náměstí sloužilo jako tržiště a stála na něm radnice. II. náměstí vzniklo se stavbou kláštera Minoritů a III. náměstí, které se nazývalo Český rynek, sdružovalo české obchodníky [5]. Po celé 18. století ve městě probíhal čilý stavební ruch a bylo postaveno mnoho důležitých objektů, které se zapsaly do městské historie. Výběrem lze uvést například, klášter Minoritů, zvonici u děkanského kostela nebo špitál u kostela Svatého Ducha, který se dochoval do současnosti. Několik století přežila i kamenná plastika vytvořená sochařem Janem Adamem Dietzem z roku 1729, která představuje českého lva, držícího v tlapách kartuš s erbem města Mostu. Tato plastika je osazena na renesanční kašně Vincence Petraše z roku 1587, jež se dnes nachází na obnoveném I. mosteckém náměstí [37]. Po roce 1820, ve kterém další požár zničil 200 domů, bylo rozhodnuto o zbourání městských hradeb, které již nedovolovaly další územní rozvoj města [21]. Při požáru byla poškozena i radnice, děkanství, a tereziánská kasárna, která prošla v letech 1840-50 rekonstrukcí ve stylu anglické romantické gotiky (obr 15).

51

Obr. 15: Mostecká kasárna v roce 1908

Zdroj: [24] Při novém rozšiřování města, které bylo umožněno zbouráním hradeb, vznikly také nové veřejné budovy jako škola, gymnázium (obr. 16), nemocnice a střelnice. Město se dále modernizovalo novou výstavbou vodovodu, zavedením veřejného osvětlení a založením parkového okruhu v místech zbořených středověkých hradeb. Most se také stal správním centrem a sídlem okresního hejtmanství, krajského a horního soudu.

52

Obr. 16: Gymnázium v roce 1909

Zdroj: [24] Druhá polovina 19. století neznamenala jen další stavební, ale i průmyslový a těžební rozvoj Mostecka. S technickým pokrokem postupně mizely malé samostatné šachty a jednotliví těžaři. Dne 8. října 1870 bylo město Most napojeno na železniční síť (obr. 17), což ještě zvýšilo objemy těžby. Původně samostatné malé hnědouhelné doly se podařilo železnicí propojit a zpřístupnit jim i vzdálená odbytiště. Tato skutečnost pomohla zvýšit objemy těžby a vybudovat větší těžební společnosti. Začala se ale psát nejsmutnější kapitola mosteckých dějin. Uhlí, které přineslo městu významné finanční prostředky a podnítilo jeho rozvoj, se stalo jeho zkázou.

53

Obr. 17: Vývoj železniční sítě v letech 1871-1907

Zdroj: [44] Do uhelného průmyslu začal pronikat německý a rakouský kapitál a rozvoj těžební činnosti na sebe nenechal dlouho čekat. Byly zakládány nové těžební společnosti. Největší z nich „Mostecká“ byla založena roku 1871 a obhospodařovala důl Anna v Souši. Již na přelomu století vlastnila 24 velkých dolů a jednou třetinou se podílela na celkové těžbě v revíru. Prvním dolem umístěným v těsné blízkosti města Mostu byl na počátku 20. století důl Richard (obr. 18). Byl vybaven prvním elektrickým těžebním strojem a prvním parním 54

rypadlem pro odkrývání nadložních vrstev. Důl Richard se společně s blízkým dolem Princ Evžen staly základem pro pozdější velkolom Ležáky. Intenzita těžby a tím i celkový objem vytěženého uhlí neustále narůstal. Od počátku těžební činnosti do roku 1890 již bylo v Mostecké pánvi vytěženo 10 milionů tun a tato hodnota se neustále zvyšovala [31]. V roce 1907 zaměstnávalo 32 větších dolů již 41 % všech mosteckých dělníků. Obr. 18: Důl Richard v roce 1911

Zdroj: [24] Rozvoj hlubinné těžby urychlovala průmyslová revoluce a v roce 1913 bylo již na Mostecku vytěženo 18,5 milionů tun uhlí a počet pracovníků překročil hranici 26 300 horníků a dalších osob zajišťujících těžbu. Současně s růstem počtu těžebních pracovníků rostl i počet obyvatel města Mostu. Z 3 935 obyvatel v roce 1848 až na 26 500 obyvatel v roce 1910 [37]. Nedostatek bytů podnítil vznik dalších hornických kolonií většinou v bezprostřední blízkosti těžebních areálů. Rychlý posun v těžbě začal významně proměňovat i město samotné. Probíhala výstavba nových domů, kterým musely ustoupit domy staré. Stavebnímu rozvoji podlehla roku 1881 i radnice, na jejímž místě byla postavena nová budova soudu s věznicí (obr. 19).

55

Obr. 19: Budova soudu v roce 1911

Zdroj: [24] Počátek 20. století přinesl další rozvoj Mostu. Plocha města se dále rozšiřovala na jih a východ směrem na Žatec a Prahu a postupně pohlcovala okrajové dělnické kolonie. Další rozvoj města byl podnětem pro výstavbu blízkých průmyslových závodů (lihovar, sklárna, pivovar (obr. 20), cukrovar, smaltovna, ocelárna, plynárna a elektrárna). Velice významným závodem byla porcelánka a továrna na obvazový materiál Rico, jejichž areály se dochovaly do současnosti a nacházejí se nyní v těsné blízkosti přesunutého kostela [37].

56

Obr. 20: Mostecký pivovar v roce 1908

Zdroj: [24] V průběhu první čtvrtiny 20. století pokračoval stavební vývoj města. Bohužel drtivá většina vystavěných budov se nedočkala ani svého stoletého výročí vzniku. Staronovou dominantou města se roku 1906 stal opět hrad Hněvín v podobě nově vystavěné restaurace na základech původního zbořeného hradu (obr. 21) Jednou z nejvýznamnějších veřejných a kulturních staveb Mostu bylo městské divadlo, postavené v secesním stylu v roce 1911 (obr. 22). Z dopravních staveb stojí za zmínku realizace meziměstské tramvajové trati, která od roku 1901 spojovala město Most s Kopisty, Růžodolem, Lipětínem, Litvínovem a Janovem.

57

Obr. 21: Hrad Hněvín v roce 1909

Zdroj: [24] Obr. 22: Divadlo roku 1916

Zdroj: [24]

58

Zvyšující se počet obyvatel, spojený s rostoucí těžbou byl patrný až do počátku 2. světové války, jak dokládá tabulka č. 5. Z této tabulky je patrný velký nárůst počtu obyvatel mezi lety 1869 a 1900, který je zapříčiněn přistěhováním nových obyvatel za prací v nově vznikajících a rozšiřujících se těžebních společnostech. Oproti tomu pokles obyvatel se v Mostě vyskytl v roce 1950, z důvodu odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce a stěhování velké části obyvatel do nově vystavěných domů v novém Mostě. Tab. 5: Vývoj počtu obyvatel města Mostu (podle sčítání lidu 1869-1950) Rok

1869

1880

1890

1900

1910

1921

1930

1950

Počet obyvatel

6717

10640 15482 22261 26519 28078 29179 25938

Zdroj: [47] Pozn.: Tabulka č. 5 ukazuje vývoj počtu obyvatel ve městě Most podle sčítání lidu. Sledované období končí rokem 1950, jelikož po tomto roce již docházelo k rozsáhlé výstavbě bytových domů mimo sledované území v nové části města. Pokračování tabulky do dalších let není vhodné, protože by neodpovídalo vývoji počtu obyvatel na území starého Mostu.

V době hospodářské krize byla ukončena stavební činnost na celém území města Mostu. Vrtnými průzkumy bylo totiž zjištěno, že uhelné sloje pod městem ukrývají až 100 milionů tun hnědého uhlí. Od tohoto okamžiku se začal osud města pomalu naplňovat.

59


60

8 Likvidace sídelních jednotek Povrchový způsob těžební činnosti s sebou přináší kromě velké efektivity i rozsáhlý zábor území. Výskyt uhelných slojí ale bohužel nebere ohled na život obyvatel na zemském povrchu. Palivová koncepce, schválená v období po 2. světové válce, neznala územní limity a pro dobytí veškerého uhlí se nezalekla ani likvidace lidských obydlí. Kromě likvidace města Mostu podlehlo těžbě téměř 80 obcí. Konkrétně na sledovaném území to včetně Mostu bylo obcí 5: Kopisty, Konobrže, Pařidla a Střimice [31]. Jejich původní umístění v současné krajině ukazuje Mapa zaniklých sídel (obr. 24). Obr. 24: Mapa zaniklých sídel

61

8.1 Likvidace starého Mostu Průzkumné vrty na území města Mostu se realizovaly již od roku 1867 na ploše tří kilometrů čtverečních. Bylo zde provedeno 386 průzkumných vrtů, které pomohly analyzovat úložné poměry hnědouhelných slojí. Zjistilo se, že ložisko obsahuje 100 032 135 tun uhlí v průměrné mocnosti 28 metrů. Pro jeho vytěžení by bylo nutno odkrýt 69 856 616 m3 nadložních vrstev s průměrnou mocností 25 metrů. [32]. Roku 1956 byl zpracován nový směrný územní plán města Mostu, který předpokládal rozšíření města směrem na jih, až do kapacity 100 000 obyvatel. Byl to též první oficiální dokument, který počítal s likvidací starého Mostu a navrhoval jeho zbourání „ve vhodném čase“. Dalším a o mnoho konkrétnějším dokumentem uvažujícím o likvidaci, se stala dne 23. května 1961 „Hypotéza dlouhodobého rozvoje odvětví paliv na léta 19661980“, která sloužila později jako podklad pro harmonogram likvidace města a odtěžení hnědouhelných slojí [32]. Podle tohoto dokumentu se mělo začít s prvními demoličními pracemi v roce 1967. S likvidací počítaly i plány Sdružení severočeských hnědouhelných dolů a generelu Severočeského hnědouhelného revíru. Definitivní rozhodnutí o úplné likvidaci budov, nacházejících se v oblasti uhelné sloje, učinila vláda v roce 1964, přijetím vládního usnesení č. 180. I přes rozhodnutí vlády se v těžebních plánech podniku Severočeský hnědouhelný revír – Důl Ležáky uvažovalo o vytěžení uhelných slojí bez zbourání starého města, ale v tehdejších podmínkách byl již povrchový způsob těžby považován za nejefektivnější a nejrychlejší. Rychlost těžby se stala prioritní z důvodu omezené životnosti strojového vybavení a jeho fyzického a morálního opotřebení. Nebylo totiž z finančních důvodů uvažováno s obměnou dobývacích strojů. Ve skutečnosti se ale později zaváděly stroje, které byly stále výkonnější, větší a modernější [13].

8.1.1 Varianty zahájení těžby a z toho vyplývající postup likvidace Prvních několik variant zahájení těžební činnosti na území města Mostu pochází již z roku 1955 [13]. Jedna z variant navrhovala zahájení těžby v severní části města a pomalu by postupovala jižním směrem až k hranici nového Mostu. Tato varianta měla hlavní přínos v tom, že by průmyslové areály (porcelánka, Rico) a nemocnice měly více času na ukončení své činnosti a na vybudování náhradních objektů v novém Mostě. 62

Až varianta z roku 1963 se stala základem pozdější těžby. Předpokládala prvotní vytěžení prostoru „koridoru“ (obr. 25 – demoliční prostor D1) a soustředění všech inženýrských sítí do uvolněného pásu území [13]. Další těžba měla postupovat severním směrem do starého Mostu. Těžba v koridoru byla od počátku předmětem dohadů a vzniklo několik variant přesného vymezení. Na dotčeném území se totiž nacházely výše zmíněné průmyslové areály a nemocnice, které bylo vhodné zachovat. Ani jedna ze čtyř uvažovaných variant však nemohla zachránit všechny objekty. I.

varianta byla nejradikálnější pro objekty, ale umožňovala vytěžit největší objem uhlí. Počítala s likvidací ocelárny, pivovaru, porcelánky, závodu Rico, nemocnice i průmyslové školy (dnešního muzea). Jižní okraj koridoru se víceméně dotýkal dnešní Chomutovské ulice v Mostě.

II.

varianta posunovala koridor o několik metrů severně a zachovávala dnešní muzeum a blízké okolní objekty.

III.

varianta počítala s posunutím koridoru ještě dále k severu a rušila ocelárnu, nemocnici, porcelánku a Rico. Umožnila ale zachovat pivovar, muzeum a okolní zástavbu.

IV.

varianta předpokládala pouze likvidaci závodu Rico. Ostatní objekty měly zůstat zachovány. Těžební společnost by ale přišla o mnoho tisíc tun hnědého uhlí, které se v lokalitě nacházelo.

Posunutí koridoru daleko od města by zvýšilo ekonomickou náročnost akce, proto byly varianty III a IV odmítnuty a dále se uvažovalo pouze s kombinací I. a II. varianty, což vedlo k zachování pouze muzea, porcelánky a závodu Rico. Ostatní objekty podlehly postupující těžbě.

8.1.2 Postup likvidace V roce 1961 žilo ve starém Mostě stále ještě 15 000 obyvatel a v novém Mostě již 38 000 obyvatel. Nový Most měl ale pouze obytnou funkci, protože zde probíhala jen výstavba bytových domů. Oproti tomu starý Most plnil veškeré funkce okresního města a nacházelo se zde mnoho nenahraditelných institucí: 12 škol, 50 objektů sociální a zdravotní péče, 5 kin, divadlo, knihovna, lázně, muzeum; 20 administrativních budov, 15 63

restaurací, 4 hotely, 240 obchodů; 5 kostelů, 7 průmyslových závodů a 6 300 bytů. Likvidace se ale předpokládala již na rok 1967, což představovalo pouze 6 let na výstavbu nových objektů občanské vybavenosti a bytů v novém Mostě. Podle původních plánů a návrhů měl do roku 1970 stát nový a samostatně fungující Most [32, 12] Součinnost vysidlování s postupující demoliční činností byla důležitá pro rychlou otvírku lomu. Vznikly dva demoliční prostory D1 a D2 (obr. 25). Demoliční prostor D1 představoval budoucí místo otvírky lomu. Jednalo se o pás území oddělující starý a nový Most, které bylo nutno prioritně vytěžit a v jeho prostoru se následně soustředit inženýrské a komunikační sítě a též provozní objekty těžebního závodu Ležáky (lom Most). Vytěžení tohoto „koridoru inženýrských sítí“ mělo za následek úplné přerušení všech spojnic obou částí města Mostu a z tohoto důvodu musel být postup těžby pečlivě korigován s vysidlováním a demolicí důležitých veřejných budov a průmyslových areálů. V dotčeném území se nacházela většina průmyslové základny města. Tyto provozy musely být zrušeny, vyklizeny a postupně zbourány. Jednalo se zejména o ocelárnu a pivovar. Zbylé území starého Mostu představovalo demoliční prostor D2, který byl vysidlován v součinnosti s výstavbou nových bytů v novém Mostě [12]. Dále se území starého Mostu rozdělilo na tři dílčí části podle časových fází likvidace [12]. I. fáze likvidace byla plánovaná do konce roku 1967, II. fáze v letech 19681970 a III. fáze po roce 1970 do úplné demolice všech budov a infrastruktury v obou prostorech D1 a D2.

64

Obr. 25: Demoliční prostory pro likvidaci města Mostu

8.1.2.1 I. fáze likvidace První demolice domů začaly již koncem roku 1964 v ulicích Vrchlického, Palackého a Chomutovské. Stěhování obyvatel v této fázi probíhalo mezi lety 1965-1968 a celkem bylo přestěhováno 767 rodin [12]. Stěhování tedy začalo již dva roky před plánem, ale nakonec tato fáze skončila o rok později oproti předpokladu, protože výstavba nových bytů neodpovídala poptávce. Na území starého Mostu v dotčeném prostoru D1 probíhaly demoliční práce zároveň se stěhováním. Byly zachovány pouze důležité veřejné budovy, které doposud neměly v novém Mostě alternativu.

8.1.2.2 II. fáze likvidace Tato fáze začala v okamžiku dokončení fáze předchozí a byla ukončena až v roce 1971, což představovalo roční zpoždění způsobené nedostatečně rychlou výstavbou 65

nových veřejných a administrativních budov, které měly zastoupit a nahradit budovy demolované. V tomto období let 1968-1971 bylo přestěhováno 1 178 rodin [12].

8.1.2.3 III. fáze likvidace Poslední a konečná fáze likvidace navazovala ihned na předchozí a trvala až do úplného vysídlení všech zbývajících obyvatel v roce 1977. Celkem bylo v tomto období přestěhováno 2 312 rodin, které žily již několik let ve zcela nevyhovujících podmínkách, jež představovaly velice prašné prostředí bez důležité městské infrastruktury [12]. Roku 1978 se dokončovala demolice historického jádra města a na území bývalého I. náměstí proběhla otvírka povrchového lomu Most. V té době zůstávalo ve starém Mostě již jen několik málo provozoven, nádraží, divadlo, Oblastní klub horníků a generální ředitelství Severočeských hnědouhelných dolů.

8.1.3 Likvidace významných objektů Starý Most byl v době svého zániku městem s mnoha cennými historickými budovami a několika důležitými průmyslovými podniky, které začaly psát svou historii ještě v dobách Rakousko-Uherské monarchie. Asi nejvýznamnější a nejsledovanější se stala demolice budovy divadla (obr. 22), které se smíšenými pocity přihlíželo mnoho tehdejších mostečanů. Jednalo se o secesní stavbu dokončenou roku 1911. Kapacita hlediště čítala 420 sedadel a 200 míst k stání. Demolice relativně nové a zachovalé budovy divadla proběhla 70 let po jeho otevření, v roce 1981 [11]. Jednou z časově nejnáročnějších likvidací bylo sanování městského hřbitova, který se nacházel v prostoru „koridoru“ v blízkosti současného muzea. Mostecký hřbitov byl založen kolem roku 1853 a několikrát rozšířen. Nákladná likvidace v letech 1967-1970 spočívala ve vyzvednutí 17 118 ostatků a zbourání 6 858 hrobů a 322 hrobek [11]. Nejstarší budovou určenou k demolici byl 550 let starý mostecký pivovar (obr. 20), založený roku 1420. Celý komplex byl několikrát přestavěn a rozšířen, ale základní koncepce pochází z 15. století. Jeho demolice proběhla v roce 1970 za použití 2,5 tuny výbušniny a šedesáti tisíc rozbušek [11].

66

8.2 Další zaniklé obce 8.2.1 Kopisty Nejdůležitější a nejstarší příměstská obec vznikla patrně již na počátku minulého tisíciletí. Více písemných pramenů pochází ze století třináctého, kdy byla obec v majetku Zderazských křižovníků. Ekonomicky spadaly Kopisty do mílového práva města Mostu a jejich zemědělská i řemeslná výroba mu byla zcela podřízena. Až do průmyslové revoluce měla obec zemědělský ráz se selskými staveními. Velký rozvoj Kopist na přelomu 19. a 20. století byl způsoben vznikem několika blízkých dolů. Obec se tak stala centrem těžebního průmyslu a rostla nejen územně, ale zejména i počtem obyvatel, kteří přicházeli jako pracovníci v blízkých dolech. Z několika set původních obyvatel jich k roku 1900 žilo v obci již necelých pět tisíc [59]. V roce 1911 byly Kopisty povýšeny na město a jejich osud byl ukončen likvidací v období let 1974-1979 [31]. Obr. 26: Kopisty – náměstí

Zdroj: [59], archiv Oblastního muzea Most

67

8.2.2 Konobrže V těsné blízkosti Kopist se nacházela obec Konobrže, o níž je dochovaná první zmínka z roku 1394. Na území obce stála od jejího vzniku zemanská tvrz, která často měnila majitele. Později přešly Konobrže do majetku města Mostu a v roce 1848 se osamostatnily. Podobně jako v Kopistech i Konobržích došlo k velkému rozvoji v první polovině 20. století, kdy zde sídlilo zázemí dolu Venuše. Obec pohltil lom Ležáky v letech 1976-1979 [59, 31]. Obr. 27: Konobrže

Zdroj: [59], archiv Vladimíra Brejchy

8.2.3 Pařidla První písemná zmínka o této malé obci je uvedena v listině Jana Lucemburského z roku 1341. Tento dokument dává Pařidla do vlastnictví oseckého kláštera. Na počátku 17. století se obec ocitla ve vlastnictví několika šlechticů. Později opět přešla pod církevní správu, a to Zahražanského kláštera u Mostu. Po celou dobu měla Pařidla pouze několik desítek obyvatel. Uprostřed obce stála patrová budova zámku z 18. století, který se nacházel na místě dřívější tvrze. Zánik Pařidel proběhl v letech 1967-1969 [59, 31].

68

8.2.4 Střimice Obec nebo spíše osada sousedila s východním okrajem města Mostu. První písemná zmínka pochází z roku 1278 z listiny Oseckého kláštera. Střimice patřily do oseckého klášterního majetku až do revolučního roku 1848. Rozvoj obce započal již v roce 1900, kdy byl založen důl Richard, který vyplňoval prostor mezi Mostem a Střimicemi. Těžební činnost zvýšila počet obyvatel až na cca 550. Po 2. světové válce byly Střimice připojeny jako osada k městu Most. Rozvoj povrchové těžby urychlil jejich zánik již na konci 50. let a Střimice se tak staly první zaniklou obcí [59, 31]. Obr. 28: Střimice - náves

Zdroj: [59], archiv Oldřicha Mixy

69

9 Lom Most – Ležáky 9.1 Historie dolu Ležáky Území pozdějšího dolu Ležáky bylo báňsky probádáno již v dobách dávno minulých. První zmínka o těžbě v této lokalitě pochází z roku 1763, kdy bylo založeno několik malých hlubinných dolů v blízkosti obce Střimice. Velký rozvoj báňské činnosti přinesla od roku 1870 již zmíněná železnice. Již v roce 1874 bylo v Mostě založeno báňské ředitelství, aby dohlíželo na doly a způsob těžby [44]. Prvotní historie dolu Ležáky se začala psát roku 1900 se založením dolu Richard, který byl lokalizován ve východní a severovýchodní části města Mostu na původním území dřívějších malých šachet. Na dole Richard byl instalován první elektrický těžební stroj. Odvoz vyrubaného uhlí se od roku 1908 realizoval pomocí dvou úzkorozchodných parních lokomotiv. Prvních 23 let své životnosti těžil tento důl hlubinným způsobem z hloubky až 50 metrů. Pro malou efektivitu tohoto způsobu těžby a nemožnosti vytěžit celé ložisko bylo rozhodnuto o zahájení lomové těžby (obr. 29). Lomový způsob dobývání byl zaveden z důvodu větší efektivity, která se pohybuje kolem 95-98 %. Existuje několik způsobů povrchového dobývání uhelných slojí, které se liší svou výtěžností, rychlostí i způsobem mechanizace. Nejstarší těžební technologií je mlýnkování, které se provádělo ručně na odkryté uhelné sloji. V patě sloje byla vyražena pravoúhlá síť chodeb, propojených s vrcholem, který se postupně odrubával, a lomové uhlí poté padalo vyraženým komínem do důlních vozíků. Vznikaly tak na povrchu sloje tzv. trychtýře, které se postupně rozšiřovaly a snižovaly, až se vzájemně pohltily. Efektivnějším, ale i náročnějším způsobem dobývání bylo tzv. spouštění pilířů, jež spočívalo v odkrytí celé uhelné sloje stejným způsobem jako při mlýnkování. Dále byla pata sloje proražena hustou sítí chodeb, aby uhelný blok nakonec zůstal stát na velkém množství malý pilířů o rozměrech cca 2 x 2 metry. Tyto pilíře byly následně odstřeleny a celý uhelný blok se po svém dopadu na dno těžebního prostoru rozpadl na malé kusy, které byly ručně rozbíjeny na kusové uhlí pro možný odvoz [31]. V průběhu druhé světové války přicházely velké investice do mechanizace a byla uvedena do provozu malá korečková rypadla E 350 a E 400, výkonnější lokomotivy a řetězová lanovka. Po konci války chtěli čeští těžaři uctít památku obětí nacismu a navrhli přejmenování původního dolu Richard na důl Lidice nebo Ležáky. Ministr průmyslu 70

B. Laušman 2. července 1945 doporučil změnu názvu na důl Ležáky (obr. 30). Od 1. ledna 1952 byl zřízen národní podnik Severočeský hnědouhelný revír, důl Ležáky [44]. V tomto období se z důvodu vyšší efektivnosti a výkonu začala v báňské činnosti naplno využívat elektřina. Ta poháněla nová lopatová rypadla MB-2. Dále byla do provozu zaváděna kolesová rypadla K 300 a korečkový zakladač Z 1200. Doprava uhlí do úpravny se realizovala elektrickými lokomotivami E 17 a samovýklopnými vozy s objemem 25 m3. S technickým vývojem byla těžební technika dále zdokonalována a obměňována. Pro přepravu uhlí se začala využívat pásová doprava o šíři 1 200-1 800 mm a v těžbě došlo k zavedení nových kolesových rypadel KU 300 a KU 800. Výsypková činnost doznala zefektivnění díky pásovým zakladačům ZP 2500 a ZP 6600 [31]. Obr. 29: Důl Richard (Ležáky) – 12. července 1945

Zdroj: [44] 71

Obr. 30: Přejmenování dolu Richard

Zdroj: [44]

72

9.2 Těžba v lomu Most Schválení záměru vyuhlení sloje pod městem Most vedlo ke vzniku nového těžebního prostoru, jenž podle své lokalizace dostal jméno Most. Tento lom byl součástí národního koncernového podniku Doly Ležáky, se kterým byl úzce propojen [44]. Příprava báňské činnosti na vyuhlení mosteckých uhelných slojí začala 17. prosince 1962 příkazem ředitele Sdružení SHD. Podle plánu se s těžbou mělo začít v roce 1967. Předpokládalo se vytěžit prostor o ploše 3,5 km2. Povrchová těžba byla odůvodněna velkou mocností uhelné sloje, která se nacházela v malých hloubkách pod povrchem země. Vyuhlený prostor měl předpoklady pojmout 250 mil. m3 výsypkových nadložních zemin a ušetřil by tak okolní zemědělskou půdu, která by jinak musela být náročně a dlouhodobě rekultivována [32]. Plánovaný proces báňské činnosti na území starého Mostu byl rozdělen do dvou etap (v rámci výše uvedených demoličních prostorů D1 a D2). První etapa spočívala v otvírce lomu poblíž úpatí Hněvína se začátkem roku 1967 [32]. Těžba měla postupovat východním směrem do Rudolic. V cestě jí stál pivovar, ocelárna a nemocnice, jež musely být zlikvidovány. Vyuhlení tohoto pásu území bylo prioritní z důvodu přeložení inženýrských sítí, silnice a řeky Bíliny ze starého Mostu právě do tohoto koridoru. Konkrétně se uvažovalo s přeložkou silnice I/15 (po přeložení přečíslována na I/13), železniční trati č. 130 Ústí n/L – Chomutov, tramvajové trati Most – Litvínov, řeky Bíliny a dalších produktovodů. Báňská činnost lomu Most byla po velkých zdrženích nakonec zahájena 1. ledna 1970 skrývkou nadložních vrstev na severovýchodním úpatí Hněvína. První uhlí se začalo těžit již v roce 1971 kolesovým rypadlem KU 300 a bylo pásovými dopravníky přesouváno do úpravny uhlí v Komořanech [44]. Dokončení vyuhlení celého prostoru koridoru se uskutečnilo v roce 1980. Druhá etapa začala ihned po etapě první a byla ukončena až s kompletním vytěžením mosteckého uhelného ložiska. Těžba uhlí byla realizována třemi kolesovými rypadly KU 300 a na ně napojenými pásovými dopravníky pro odvoz vytěženého materiálu do Úpravny uhlí Herkules. Lom Most postupoval do města od jihu a posléze se propojil s těžebním tělesem lomu Ležáky, se kterým vytvořili jednotný společný provoz [31]. Kapacita těžby byla stanovena na 4 mil. tun uhlí ročně s konstantní hodnotou, až do plánovaného ukončení těžby v roce 1995 [32]. Reálná roční výtěžnost tohoto velkolomu ale čítala v roce 1986 cca 7,5 mil. tun uhlí [31]. Těžební činnost na území zlikvidovaného města Mostu byla postupně ukončována již od roku 1990 a v roce 1993 73

zcela skončila. Kompletní báňská činnost celého lomu Most – Ležáky skončila 31. srpna 1999 a začala následná sanace svahů [44]. Obr. 31: Stav lomu Most v roce 1999

Zdroj: [44] Tab. 6: Základní údaje o těžbě Uhelné ložisko Uhelná sloj Kapacita těžby

100 032 135 tun Prům. roční obj. skrývky Množství odklizených nadložních zemin

minimální

2,1 m

maximální

83 m Výtěžnost uhelné sloje

průměrná

27,2 m Průměrná výtěžnost sloje

1,3-4,8 mil. m3 82 466 000 m3 95 % 32,68 tun/m3

minimální

500 tun/rok Báňská činnost

1970-1999

maximální

7,5 mil. tun/rok Těžební činnost

1971-1993

Zpracováno podle [32, 31]

74

9.3 Výsypková činnost Při báňské činnosti je před samotnou těžbou uhlí nutno odtěžit nadložní vrstvy zeminy, které se následně ukládají na výsypky. V počátečních fázích celého procesu se skrývkové hmoty ukládají mimo těžební prostor do tzv. vnějších výsypek [57]. Po vytěžení uhelných slojí jsou tvořeny i výsypky vnitřní na již uvolněných místech. Lom Most provozoval oba typy výsypek na více místech s ohledem na jeho územní postup. V počátku „života“, kdy se lom nacházel na úpatí vrchu Hněvín, využíval již zavedené výsypky, a to vnější výsypku Vrbenský a vnitřní výsypku Matylda (území současného jezera Matylda). Při svém dalším postupu koridorem byly skrývané vrstvy kontinuálně ukládány do již vytěžených prostor. Ve druhém období existence lomu Most se využívala vnitřní výsypka na vyuhlených plochách jihozápadně od Kočičího vrchu (v současnosti severní část jezera – Pařidelský lalok). Pro vnější (Střimickou) výsypku byl vybrán prostor na území zlikvidované obce Střimice, na kterou již nadložní zeminy ukládal lom Ležáky [31].

75

10 Rekultivace 10.1

Historie rekultivační činnosti Rekultivační činnost prodělala svůj dlouhý vývoj v průběhu druhé poloviny 19. a

celého 20. století. Proces obnovy krajiny a náhrady škod po těžební činnosti nebyl vždy samozřejmý. Již v začátcích důlní těžby se majitelé pozemků bouřili proti znehodnocování zemědělské půdy, která přinášela obživu širokému počtu obyvatel. Povinnost rekultivace těžebních ploch byla poprvé vyžadována Obecným horním zákonem, který vešel v platnost již v roce 1854 pod č. 146 [44]. Tento zákon již upravoval i vztahy těžařů k pozemkům a náhrady škod způsobených těžbou. Konkrétně se jednalo o povinnost navrátit dotčené pozemky svému původnímu účelu. Pro kontrolu dodržování zmíněného zákona byla roku 1908 vytvořena v Duchcově rekultivační expozitura. V této době již byla rekultivována necelá desetina všech narušených ploch Mostecké pánve. První biologická (lesnická) rekultivace byla realizována již za první světové války, kdy rekultivační pracovníci (váleční zajatci) v prostoru obce Souš vysadili borovice černé, které bohužel v 60. letech 20. století podlehly jedovatým emisím a musely být zlikvidovány. Tento druh porostu byl proto z rekultivací vyřazen a byly dále využívány pouze listnaté dřeviny. Objem rekultivačních prací narůstal strmým tempem a v roce 1929 již byla obnovena třetina zdevastovaných pozemků [44]. Nový zákon postihující rekultivační politiku, který byl navrhován již ve 30. letech 20. století, vzešel v platnost až 2. března 1955 jako usnesení vlády ČSR č. 140 [44]. V poválečných letech totiž došlo k rychlému rozvoji povrchové těžby a tím i plošně rozsáhlejšímu narušení krajiny, která byla původně využívána pro zemědělství. Povrchový způsob těžby ovlivňuje krajinu nejen lomovou těžbou, ale zejména záborem půdy pro tvorbu výsypek. Dochází také ke změnám charakteru reliéfu, geologického prostředí i vodního režimu. Není tím ničen pouze půdní fond, ale celé zemědělské a lesní kultury, fauna i flóra. Vládní usnesení tedy přikazovalo těžebním společnostem, aby při skrývce ornice byla tato soustředěna na oddělené výsypce a mohlo být zaručeno její pozdější opětovné využití pro zemědělské účely. Rekultivace v padesátých letech probíhaly s jediným cílem, a to jednoduše ozelenit dotčené území. Používaly se odolné a nenáročné plodiny: komonice, lupina, topoly, olše, 76

akáty a břízy. Biologické rekultivace ozeleňováním se využívaly i pro testování na ještě nestabilních výsypkách (zejména v lokalitě Velebudice). Sledovala se protierozní funkce vegetace i estetika navržených výsadeb. Nejčastější výsevnou plodinou byla komonice bílá, která přirozeně roste na celém území našeho státu, zejména na málo úrodných a antropogenních půdách. Je druhově příbuzná s vojtěškou a jetelem, ale díky své nenáročnosti a větší produktivitě se lépe adaptuje při výsevu na výsypkách. Komonice byla vysívána jako dvouletá rostlina v zaregistrované odrůdě s názvem „Krajová“ [39]. Na výsypkách již od počátku probíhala přirozená sukcese, která svou plevelnou vegetací vytlačovala vysazovanou komonici a toto „testování výsypek“ bylo ukončeno. Ve výsledku se ale prokázalo, že výsypky tvořené jílovitým substrátem jsou z povahy jílu odolnější proti erozi i bez vegetace. S dalším nárůstem objemu rekultivační činnosti bylo ministerstvem paliv a energetiky iniciováno nové legislativní zakotvení všech otázek ochrany a rekultivace půdy, jež spočívaly v záchraně úrodných vrchních vrstev půdy, jejich kultivaci a následnému opětovnému budoucímu využití. Byl tedy schválen zákon č. 48/1956 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, ve kterém byly zakotveny zásady a technologie rekultivací. Od šedesátých let se při lesnických rekultivacích začaly využívat i nové, hospodářsky cenné dřeviny. Zejména javory, jasany, jilmy, duby a modříny. Pro rychlé vytvoření lesních půd byly do území vysazených stromů doplňovány i keře s rychlým vývojem kořenového systému (ptačí zob, pámelník, svída nebo rakytník). Pro lesnické rekultivace byl vydán i zákon č. 166/1962 Sb. o lesích a lesním hospodářství [44]. V dalších letech se v souladu se zintenzivněním těžební činnosti, zintenzivňovala i činnost rekultivační. Byla přijata novela zákona č. 48/1956 Sb. jako zákon č. 53/1966 Sb., který opět prohluboval a konkretizoval podstatu zemědělského půdního fondu a ochrannou a rekultivační činnost. Stále výrazněji se uplatňovaly orniční překryvy, do kterých se začala přidávat i nově vyvinutá organicko – minerální hnojiva (karbohnojiva), která umožnila i zakládání velkoplošných ovocných plantáží a vinic. Na Střimické výsypce byl pro svou substrátovou kvalitu použit i bentonit. Lesnické rekultivace se začaly provádět ve více typech podle svého budoucího určení a začaly tak vznikat parky, lesoparky a doprovodná zeleň komunikací. Nový zákon č. 75/1976 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, který byl vydán jako novela zákona předešlého, přinesl rozdělení zemědělských pozemků podle bonity. Tato skutečnost přinesla povinnost těžební společnosti dokládat orgánům ochrany půdního fondu návrhy na zábor dobývacích 77

prostorů a z toho plynoucí ztráty na zemědělské produkci. Omezení záboru kvalitních půd se projevilo i na typech budoucích rekultivací. Ministerstvo zemědělství požadovalo, aby nejméně 50 % všech rekultivací připadlo na rekultivace zemědělské, které by umožnily vyrovnání podílu zničených kvalitních půd při povrchové těžbě. Toto nařízení ovlivnilo rozsah jiných typů obnov území, které by se realizovaly zejména v zázemí města Mostu. I přesto se podařilo prosadit vznik autodromu, jezera Benedikt nebo Matyldy (vodní nádrž po bývalém lomu Vrbenský) [44].

10.2

Rekultivační postup Pro zefektivnění a standardizování všech rekultivačních činností bylo nutno

vyvinout novou metodiku, která by se opírala o vědecké i praktické poznatky. Metodickým základem se stal vytvořený generel rekultivací, který měl za cíl rekultivovat krajinu tak, aby mohla dále plnit nové funkce a byla přínosem pro návrat života do narušených lokalit. Generel rekultivací je pravidelně aktualizován podle vývoje rekultivační činnosti. Sestává z části pasportizační, která popisuje již ukončené stavby a z části „současné“, která popisuje rozpracované a připravované rekultivace. Pro naplňování této metodiky bylo roku 1956 zřízeno Rekultivační oddělení Severočeských hnědouhelných dolů. Specifická soustava rekultivačních postupů a metod je členěna do několika posloupných bodů [44]. Prvním z nich je přípravná etapa, která přichází na řadu již při plánování a počátku těžby. Funkce přípravné fáze je zejména preventivní a ověřovací. Určuje způsob průzkumu a exploatace nerostných surovin. Již při průzkumu těžebního prostoru je důležité zvážit získané informace a použít je při plánování nápravných opatření a možnostech finální rekultivace [56]. Součástí přípravné fáze je důležitá důlně – technická etapa, během níž jsou vytvářeny vhodné podmínky pro budoucí rekultivace. Následuje biotechnická etapa, jež se orientuje konkrétně na výsypkové práce a dále již na samotnou biologickou nebo hydrickou rekultivaci. Závěrečná postrekultivační etapa zařazuje dotčené území do běžného režimu, pouze s přihlédnutím k výsypkovým specifikům, což představuje např. nízké stáří a zranitelnost ekosystému [55].

78

10.2.1 Důlně – technická etapa rekultivace 1. Průzkum nadložních hornin je prováděn z důvodu analýzy jednotlivých půdních vrstev a následnému selektivnímu skrývání (tab. 7).

Po této

analýze je možno jednotlivé půdní vrstvy třídit a ukládat do vnějších výsypek, které je nutno již v této etapě připravovat na budoucí využití. Svrchní nejvíce úrodné vrstvy zeminy, zařazené do zemědělského půdního fondu, které jsou nejvhodnější pro další rekultivační účely, jsou pro budoucí využití ukládány na tzv. deponia [55]. 2. Volba místa pro otevření lomu a dobývacího systému je rozhodující fází pro rozsah a způsob následné obnovovací činnosti. Každé místo, na němž se otevírá povrchový lom, má svá specifika a předpoklady pro budoucí rozvoj a využití půdy po ukončení těžby. Vybrané místo otvírky lomu do značné míry rozhoduje nejen o rozsahu devastací a krajinných změn, ale i o kvalitě nápravných prací [55]. 3. Selektivní odkliz nadložních hornin spočívá v postupném skrývání půdních nadložních vrstev podle jejich kvality a dalšího využití. Mocnost těchto vrstev ale v mnoha případech neodpovídá možnostem báňské techniky a skrývání po vrstvách se jeví jako neefektivní. Tím se komplikuje i rekultivace a vhodnost takovýchto výsypek pro další využití a zemědělskou činnost, která musí být odkládána až do doby vzniku vhodných podmínek, nastolených půdotvorným procesem [55]. 4. Umístění výsypek a jejich tvar proměňuje původní reliéf krajiny. Vytváření výsypky v mnoha ohledech odpovídá stavbě. V projektové dokumentaci by měly být zahrnuty i oblasti jako je stabilita, vliv na okolí, tvar, sklon svahů a hydrologické poměry. Je vhodnější budovat výsypky s větší plochou, kterou je možno v budoucnu lépe využít. Použité horniny ovlivňují vytvořenou výsypku v mnoha ohledech, jakými jsou např. deformační

procesy

při

zhutňování

výsypky

hydrogeologický a hydropedologický režim [55, 56].

79

a

nově

se

tvořící

Tab. 7: Rozdělení zemin a hornin do tříd podle rekultivační vhodnosti I. třída Horniny a zeminy velmi vhodné jako půdotvorné substráty pro zemědělskou rekultivaci Jsou zde zařazeny nejcennější kvartérní substráty: ornice černozemní, ornice degradovaných černozemí, ornice černozemních smonic a spraší, jež mají vyšší zastoupení kaolinitických illitových a montmorillonitových materiálů. Díky svým příznivým hydrologickým, chemickým a zrnitostním vlastnostem jsou spraše nejvhodnějším výsypkovým substrátem. II. třída Horniny a zeminy vhodné jako půdotvorné substráty pro zemědělskou rekultivaci Do této klasifikační třídy jsou zařazeny ornice hnědozemí a hnědých půd a také sprašové hlíny, které se od spraší liší jiným zrnitostním složením, odlišným (nižším) obsahem CaCO3 a vyšším obsahem kaolinitu. Sprašové hlíny jsou obecně těžší než spraše, ale i tak patří ke vhodným výsypkovým substrátům. Při zakládání na výsypku jsou převážně namíchány i s jinými zeminami např. kvartérním pískem a hlinitými zeminami. III. třída Horniny a zeminy vhodné k lesnické rekultivaci K horninám vhodným k lesnické rekultivaci jsou řazeny šedé montmorilloniticko-illitickokaolinitické jíly. Tyto jíly je možno využít i k zemědělské rekultivaci, ale vhodnější jsou pro zalesnění, kde umožňují vytvoření kvalitní lesní půdy i s vodním režimem. Se zvyšujícím se podílem kaolinitu se zhoršuje kvalita tohoto substrátu, který je následně snadněji peptizovatelný s nepříznivými vlastnostmi na úrodu. Je tedy možné ho pouze zalesnit. Zpočátku nevyhovující vodní režim je přirozeně upravován s rostoucím lesním porostem, který rozrušuje původní jílový substrát a zlepšuje jeho vodní propustnost. Pro lesnické rekultivace se dále využívají i štěrkopísky ve směsi s písčitou, hlinitopísčitou, písčitohlinitou nebo hlinitou výplňovou zeminou s minimálním zastoupením 20-25 %. Štěrkopísek je tvořen jedním nebo více druhy hornin (ruly, svory, čediče, znělce, pararuly, žuly a křemen). IV. třída Horniny a zeminy vhodné po melioraci k zalesnění nebo po překryvu i k zemědělské rekultivaci Tato klasifikační třída v sobě zahrnuje specifický substrát, který je tvořen jíly s příměsí uhlí. Tento substrát je méně vhodný k rekultivaci, pokud v sobě obsahuje sirné složky. Při malém podílu nežádoucích složek se k lesnickým rekultivacím využívají po své melioraci. Výsypky většinou obsahují dvě variety těchto substrátů, lišících se v procesu mechanického zvětrávání. Do tohoto substrátu patří i produkty zemních požárů, tvořených přepálenými jíly (porcelanity), které mechanicky zvětrávají a tvoří různě velké ostrohranné úlomky, příp. prachovou jemnozem. Substrátem vhodným i k zemědělské rekultivaci jsou v této klasifikační třídě sprašové písky, které ale mají méně uspokojivý vodní režim. V. třída Zeminy a horniny fytotoxické, k rekultivaci nevhodné Patří sem jíly a písky s uhelnou příměsí, uhelné moury a oxyhumolity, které se vyskytují na povrchu výsypek a nejsou vhodné pro rekultivaci.

Zdroj: [57]

80

10.2.2 Biotechnická etapa rekultivace Úkolem této fáze je zejména ochrana ekologických vlastností území, které je určeno k rekultivaci. Do této fáze řadíme několik základních technických kroků, jejichž prostřednictvím je dosahováno již dříve plánovaných výsledků. Jednou z nejdůležitějších součástí jsou terénní úpravy, ovlivňující reliéf a horninové prostředí [56]. Zahrnují úpravy tvaru, technické stabilizace svahů a vybudování systému protierozních opatření, jejichž smyslem je omezení a nejlépe i zamezení geomorfologických procesů. Následuje navezení ornice a úrodného substrátu z deponie. Mocnost této vrstvy záleží na pozdějším využití. Ekologicky i ekonomicky optimální je mocnost o výšce 50 cm. Další fází jsou hydromeliorační úpravy, kdy dochází k obnovení vodního režimu díky výstavbě odvodňovacích a závlahových staveb. Pokud bylo v přípravné fázi rozhodnuto o zavodnění území, přichází teď na řadu výstavba vodních toků a nádrží. Biologické kroky biotechnické rekultivační fáze zahrnují finální úpravy území podle zvoleného typu rekultivace (zemědělské nebo lesnické). Při zemědělských rekultivacích probíhají agrotechnická opatření, spočívající v tvorbě orných půd, osevu a ochraně vybraných plodin. Lesnická rekultivace spočívá v zakládání lesních kultur a jejich udržení na sice rekultivované, ale nepřirozené půdě. Závěrem biotechnické etapy je vznik komunikací a potřebných provozních staveb [55, 56].

10.3

Rekultivace lokality jezera Most Stav krajiny vyspělých průmyslových států je ovlivňován industrializací a s tím

spojeným záborem půdy. Největší narušení krajiny nastává při procesu těžby nerostných surovin. Dřívější lokální hlubinnou těžbu malého rozsahu byla příroda schopna zahlazovat svými autoregulačními procesy. Ve druhé polovině 20. století se díky zvyšování podílu mechanizace v těžbě a vzrůstajícím požadavkům po nerostných surovinách zejména hnědého uhlí, začala prosazovat povrchová technologie těžby, což mělo za následek radikální změny krajiny [56]. V průběhu těžby dochází k narušení a destrukci základních krajinných složek (litosféry, hydrosféry, troposféry, pedosféry i biosféry) i funkčním změnám ekosystémů krajiny. Ovlivněno bývá i sociálně-ekonomické prostředí a život obyvatel. Po vytěžení surovinových ložisek bylo nutno navrátit krajině její přirozený ráz, který měla v době před zásahem. Rekultivační činnost, která tuto přirozenost pomáhá 81

nastolit, je v rukou erudovaných odborníků nástrojem, díky kterému mohou obnovenou krajinu povýšit na novou a výhodnější funkci, než kterou měla dříve. Tyto nové krajinné funkce slouží převážně obyvatelům přilehlých sídel, pro něž se rekultivované plochy stávají prostředím pro trávení zejména volného času a jiných zájmových aktivit. Takovou rekultivací je i obnova lokality starého Mostu a pozdějšího lomu Most – Ležáky. Hlavním cílem rekultivace zbytkové jámy a výsypek bývalého lomu Most – Ležáky na ploše 1264 ha je navrácení krajině její mnohofunkčnost, využitelnou jako estetické a rekreační zázemí obyvatel města Mostu i jiných míst. Snahou je tuto lokalitu opět oživit, aby se stala hodnotnou náhradou narušeného prostoru Mostecké hnědouhelné pánve. Rekultivační činnost a její fáze odpovídají snaze o konkretizaci budoucího využití jednotlivých ploch. Jsou zde vytvořeny předpoklady pro výstavbu nové rekreační a komunikační infrastruktury. Dokončení všech rekultivačních prací je plánováno nejdéle do roku 2015 [31]. Rekultivační a revitalizační činnost ve sledované lokalitě provádí státní podnik Palivový kombinát Ústí, který vytvořil souhrnnou mapu rekultivací (obr. 32).

82

Obr. 32: Mapa rekultivační činnosti v lokalitě jezera Most

Zdroj: [31]

10.3.1 Rekultivace vybraných míst ve sledovaném území Způsob a výběr umisťování výsypek v krajině je rozhodujícím pro jejich další možnosti rekultivace. Při výsypkové činnosti je respektována zásada častějšího vytváření vnitřních výsypek, oproti tvorbě výsypek vnějších, které narušují velké plochy původních území [57]. Z důvodu výskytu hnědouhelných slojí ve velkých hloubkách je tvorba vnitřních výsypek obtížně realizovatelná, pro velký objem skrývaných vrstev, které je poté nutno ukládat mimo těžební prostor lomu. S postupem báňské činnosti lomu Ležáky byly tvořeny vnější výsypky již počátkem 70. let 20. století. Na vzniklých výsypkách (Rudolická a Pařidelská) se ihned začaly provádět rekultivační práce. Na území Rudolické výsypky již v roce 1968 probíhalo 83

zalesňování jižních a jihovýchodních svahů. Druhá etapa od roku 1976 přinesla zemědělskou rekultivaci náhorní plošiny o výměře 38,5 ha s převrstvením sprašemi. Po roce 1992 byla na této rekultivované ploše ukončena zemědělská činnost, a ta se sukcesními pochody stala stepí. Pařidelská výsypka prodělala podobný vývoj zemědělské a lesnické rekultivace, která byla ukončena do roku 1985 [31]. Lom Most po svém vzniku také tvořil několik vnějších výsypek. Nejprve byly skrývané nadložní zeminy ukládány na severní okraj lomu do prostoru Kopistské výsypky. Proběhla zde zemědělská rekultivace, pro niž musel být terén upraven do maximálního sklonu 1:10. Dále byla do tohoto území navezena úrodná ornice v mocnosti 0,3 m a spraše s mocností 0,4 m. Závěrem této zemědělské rekultivace byl osev hořčicí, což bylo realizováno jako protiplevelné opatření [31]. V závěru těžební činnosti lomu Most (v roce 1990) začaly probíhat rekultivační práce na největší Střimické výsypce. Tato výsypka byla rekultivována v pěti etapách, přičemž v současnosti ještě některé formy rekultivace probíhají. Odvodnění a odvedení povrchových vod Střimické výsypky je realizováno soustavou poldrů na ploše 12,93 ha. Voda odtud odtéká do retenční nádrže a je dále vypouštěna do jezera Most. Roku 1996 byla zahájena výstavba sítě cest s celkovou plochou 6,85 ha, která se nachází na západním svahu výsypky a slouží jako provozní komunikace pro realizaci rekultivační činnosti a zpřístupnění ploch [31]. Etapy rekultivace Střimické výsypky: I. II.

lesnická rekultivace na ploše 21 ha, zahájená roku 1992 zemědělská rekultivace o výměře 12 ha, s ukončením roku 1997

III.

lesnická rekultivace s plochou 21,65 ha v období 1993-2005

IV.

lesnická rekultivace na ploše 95,93 ha, zatravnění sprašových půd (64,7 ha) v období 1995-2008

V.

lesnická rekultivace na výměře 52,7 ha mezi lety 1995-2008

Jedna z nejdůležitějších rekultivací (zahájení roku 1998), která doplňuje napouštění jezera Most, je úprava jižních svahů, sklánějících se k vodní hladině jezera. Tato plocha má po svém dokončení sloužit jako základní místo rozvoje rekreační infrastruktury a budoucích pláží. Její celková výměra čítá 98,82 ha a práce na ní byla zahájena terénními a 84

melioračními úpravami. Převážná část plochy (82 %) prošla zatravněním s přidáním roztroušené výsadby dřevin [31]. Výrazná výšková dominanta, vypínající se nad jezerem v severovýchodní části rekultivovaného lomu Most, nese název po zaniklé obci, jež se dříve na tomto území nacházela. Pařidelský lalok s výměrou 34 ha je tvořen upravenými skrývkovými řezy, na které byly roku 1999 v rámci protierozních opatření založeny organické substráty. Biologická rekultivace pokračovala v kombinaci zalesňování, zatravňování, tvorbou mokřadů a sukcesních ploch pro zachování velké druhové diverzity [31]. V současnosti úspěšně dokončenou rekultivací je prostor v okolí přesunutého děkanského kostela, jenž byl rekultivován již od roku 1986 parkovým i hydrickým způsobem. Vodní nádrž s plochou 1,83 ha, jejíž výstavba probíhala od roku 1994, plní v současnosti estetickou funkci a doplňuje tak parkové úpravy [31]. Nádrž byla vytvořena jako průtočná s napojením na sousedící řeku Bílinu. Voda z Bíliny před vstupem prochází popílkovým filtrem pro zachování její dobré kvality. Součástí rekultivace byla i výstavba komunikací k napojení území na město Most i pro propojení všech staveb a nově založeného hřbitova.

10.3.2 Hydrická rekultivace lomu Most Hydrický způsob rekultivace je možno rozdělit na dva druhy, a to na tvorbu vodních nádrží a vodních toků. Ve sledované lokalitě bylo rozhodnuto o vytvoření vodní nádrže s rekreační funkcí, což vychází z mnoha socioekonomických faktorů, jakými jsou hustota osídlení, vztah obyvatel k dané lokalitě, dopravní dostupnost, možnost vybudování odpovídající infrastruktury, atd. Hydrická rekultivace části zbytkové jámy lomu Most – Ležáky je nejdůležitější a nejvýraznější činností, která významně zasáhne do krajinného ekosystému celého Mostecka. Výsledná kvalita vody je závislá nejen na kvalitním zdroji, ale i na rychlosti, jakou voda do jezera přitéká. Větší hloubka jezera (přes 70 m) má i vyšší samočistící schopnost [31] a zabraňuje tak vzniku a rozvoji sinic a jiných organismů, které jsou problémem mělkých vodních nádrží jako je např. Máchovo jezero s průměrnou hloubkou 2,2 m [36]. Kvalita vody, důležitá pro rekreační využití (koupání osob), je určena dle Přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 61/2003 Sb., které je obsaženo v nařízení vlády č. 229/2007 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod. 85

10.3.2.1 Prvotní záměr hydrické rekultivace Vytěžení uhelného ložiska neznamená ukončení veškeré činnosti v lokalitě. Na řadu přichází rekultivace, pro kterou je nutno vypracovat projekt, jenž hodnotí nejvhodnější způsob obnovy území. Již v roce 1996 byl vypracován technický projekt likvidace lomu Most – Ležáky, který porovnával tři způsoby rekultivace podle technického řešení: suchá, projektová a hluboká. Suchá varianta navrhovala sanaci zbytkové jámy utěsněním původních důlních chodeb a zhutněním stěn. Z takto upraveného území se měla stát přirozená retenční nádrž, ve které by docházelo k akumulaci srážkových vod z povodí. Konečná plocha se měla ustálit na 19,5 ha a kótě 150 m n. m. Projektová varianta předpokládala úplnou hydrickou rekultivaci, včetně okolních úprav břehů, výsadbové činnosti a přípravu ploch pro další rozvoj. Bylo navrženo ustálit vodní hladinu v nadmořské výšce 199 metrů, o výměře 325 hektarů s maximální hloubkou 59 metrů. Jako zdroj vody měla sloužit řeka Bílina a akumulace z povodí. Bílina ale nesplňovala kvalitu vody, nutnou pro rekreační využití. Předpokladem pro využití Bíliny by muselo být vybudování čistírny odpadních vod v areálu chemických závodů. Třetí varianta byla nazvána hlubokou a uvažovala s průtočností pozdějšího jezera s hladinou ve výšce 228 m n. m., výměrou 429 ha a objemem vody 197 mil. m3. Pro napájení vodou se počítalo s řekou Bílinou, posílenou potrubním odběrem vody z průmyslového vodovodu Nechranice (dále PVN) [31].

10.3.2.2 Napouštění jezera Pro hydrickou rekultivaci byla nakonec vybrána projektová varianta, ve které byl změněn zdroj vody a hloubka jezera zvětšena na 75 metrů. Řeka Bílina dlouhodobě vykazuje nízkou kvalitu vody a kolísavý průtok, jenž by umožňoval napouštění vody do jezera pouze v období tání sněhu a velkých srážek. Jako reálné se ukázalo využití existujícího PVN z čerpací stanice Stanná s maximální kapacitou odběru 2 m3/s. Pro spojení jezera a PVN byl vybudován podzemní přivaděč DN 800 (vnitřní průměr potrubí 800 mm) v délce 4 929 m. Průtok přiváděné vody je nastaven na maximální hodnotu 1,2 m3/s. Přívodní potrubí je z 80 % své délky vyrobeno z polyethylenu, zbylá část je ocelová s cementovou vystýlkou. Přivaděč je na svém konci uložen v regulační a uklidňovací šachtě, která tlumí kinetickou energii vody. Mezi tímto objektem a hladinou jezera bylo vybudováno otevřené přírodní koryto, jež se postupně dostává pod stoupající vodní 86

hladinu. Celková délka vystavěného koryta je 1 716 m (obr. 33). Po stranách je opevněno drátokamennými stěnami o šířce 250 mm a ve dně 1 000 mm [31]. Obr. 33: Přívodní koryto

Zdroj: vlastní foto Doplňkovým zdrojem vody se stal blízký vytěžený hlubinný důl Kohinoor, jenž je neustále zaplavován důlní vodou. Tato voda je kvalitativně vyhovující pro napouštění a její roční objem se pohybuje na hodnotě 3 mil. m3. Důl Kohinoor je s jezerem Most propojen podzemním trubním přivaděčem DN 400 s délkou 3 107 m. Voda je čerpána na povrch ponornými čerpadly. Na horní hraně lomu Most přechází do gravitačního potrubí a otevřeným kanálem dále do jezera [31].

87

10.3.2.3 Úprava břehů a dna Napouštění vody do zbytkové jámy lomu Most s sebou přináší i potřebu zabezpečení břehové linie před erozními a abrazivními pochody. Opevnění břehů je součástí hydrické rekultivace, která v sobě zahrnuje stavbu obvodové komunikace a odvodňovací sítě. Významným erozním činitelem ovlivňujícím břehy vlnami, je sama jezerní voda. Byl proto kladen důraz na návětrné svahy, kde jsou vytvořeny vlnolamy z lomového kamene, jenž je z poloviny zahlouben pod terén. Dále byly svahy opatřeny kamenným pohozem o mocnosti 0,5 metru, který je od základního podloží oddělen geotextílií. Obslužná obvodová komunikace je tvořena drceným štěrkem a je doplněna odvodňovacími strouhami [31]. Neméně důležitou činností je kontrola a sanace budoucího dna jezera, které je po ukončení těžby tvořeno převážně prachovými jíly s písčitými klínovitými tělesy. Pro záměr nejen hydrické rekultivace je nutno nejprve utěsnit a stabilizovat vytěžený prostor. Utěsnění se provádí navážkou jílovitých zemin, které se nadále zhutňují. Tento druh zemin má velikou přednost ve schopnosti dosažení nízkého koeficientu filtrace postupným nabobtnáním a následným dotěsněním později vzniklých prasklin. Na tyto vrstvy se dále navážely další vybrané skrývkové zeminy s těsnícími vlastnostmi, které vytvořily těsnící jádro o mocnosti 40 až 60 metrů. Další těsnící clony byly směřovány do všech míst ponechaných zbytkových uhelných slojí [44]. Při sanačních pracích bylo zjištěno, že již dříve akumulovaná srážková a průsaková voda narušila těsnost dna, které se dostalo do stavu nevyhovujícímu pro napouštěcí fázi. Bylo tedy rozhodnuto o dalším těsnícím záměru, který měl za úkol zabránit nejen průsakům nové vody z jezera ven, ale zejména průsakům chemikáliemi kontaminované vody do jezera. Práce spočívala v rozšíření plošiny skrývkového řezu severních a severozápadních břehů, pro následné uložení těsnící stěny. Tato podzemní stěna sestává z jednotlivých odlišných vrstev (geotextílie, polyethylenová fólie, bentonitová rohož a monitorovací síť) a je uložena v jílovitých zeminách. Celá stěna je elektronicky monitorována pro případ jejího poškození nebo průsaku. Dosahuje délky 393 m s hranou ve výšce 233 m n. m. [31].

88

Tab. 8: Konečné parametry jezera Most Kóta provozní hladiny

199 m n. m.

Povolené kolísání hladiny

± 30 cm

Zatopená plocha

311,1 ha 68,9 mil. m3

Objem vody Maximální hloubka

75 m

Délka obvodové komunikace břehové linie

9815 m

Zdroj: PKÚ, s.p. [31]

89

11 Rozvoj okolí jezera v současnosti Současný stav nejbližšího okolí jezera, které je přístupné veřejnosti, a tudíž nejvíce hodnocené a navštěvované, vychází ze dne 24. října 2008, kdy bylo slavnostně zahájeno napouštění jezera Most [31]. Touto akcí byl odstartován rozvoj „jižních břehů“ jezera. Samotný akt zahájení napouštění doznal významného zájmu veřejnosti. Tento zájem byl předpokladem pro zpřístupnění provozní komunikace, směřující od Kostelního hřbitova (konečná MHD linky č. 20) k napouštěcímu objektu (obr. 34) v těsné blízkosti jezera. Obr. 34: Napouštěcí objekt

Zdroj: vlastní foto Pro zvýšení atraktivity byla v červnu roku 2009 na uvedené komunikaci, vybudována naučná stezka s pěti zastaveními (obr. 35). Jednotlivé velkoformátové informační tabule (obr. 36) přinášejí informace o dotčeném území, problematice těžby uhlí, následné rekultivační činnosti a konečně napouštění jezera Most (tab. 9).

90

Obr. 35: Mapa naučné stezky

Tab. 9: Informační tabule naučné stezky jezera Most 1

2

3

Všeobecné údaje - geologický vývoj - morfologie terénu - klima - hydrologická situace - flora - fauna Těžba uhlí - historie dobývání uhlí - lom Ležáky - lom Most Sanace lomu Most – Ležáky - ukončení těžby - sanace lomu

4

5

Rekultivace lomu Most – Ležáky - okolí děkanského kostela - Střimická výsypka - jižní svahy - západní svahy - severozápadní svahy - severní svahy Jezero Most - přivaděč z PVN - napouštěcí objekt

Zdroj: [31] 91

Obr. 36: Ukázka informační tabule naučné stezky jezera Most

Zdroj: vlastní foto Plánované ukončení napouštění jezera Most mělo být uskutečněno v listopadu roku 2011. Z důvodu několika odstávek a z toho plynoucí nemožnosti využívat maximální kapacitu přivaděče, byl závěr napouštění přesunut na pozdější dobu. Termín této akce je na základě požadavku vedení města Mostu konkretizován na měsíc červen roku 2012. Toto rozhodnutí je vhodné pro zájem veřejnosti o tuto problematiku, která bude mít možnost se tohoto aktu zúčastnit. Ukončení napouštění ale v tuto chvíli neznamená plné zpřístupnění nové vodní plochy a okolního území pro veřejné využívání. Rekultivační činnosti, sestávající z úpravy břehů, budou probíhat do poloviny roku 2013 [53]. 92

12 Hodnocení budoucího rozvoje lokality jezera Most Hodnocené území prošlo dlouhým historickým vývojem, který vyústil do současného stavu, jenž stále nelze považovat za konečný. Lokalita se neustále vyvíjí pozitivním směrem. Vznikají nové rekultivované plochy s vegetačním pokryvem, který se již adaptoval na nové podmínky a stal se přirozenou součástí přírodního prostředí. Po napuštění jezera Most v polovině roku 2012 začne probíhat poslední rekultivační fáze, která má za úkol další úpravu břehů pro konečné zpřístupnění veřejnosti a umožnění využívání nové vodní plochy k zájmovým a rekreačním účelům. Příchodem veřejnosti bude ukončena hlavní přírodní rekultivační složka a pozornost se obrátí k rozvoji území o veřejnou infrastrukturu a výstavbu nových objektů služeb a rekreace. Komunikace s veřejností, o problematice napouštění jezera Most a rozvoji přilehlé lokality v průběhu celého procesu, probíhala prostřednictvím dnů otevřených dveří. První takováto akce se uskutečnila dne 1. června 2009 v prostoru napouštěcího objektu v těsné blízkosti jezera. Tohoto setkání s občany se zúčastnili zástupci Palivového kombinátu Ústí, s.p. a Magistrátu města Mostu. Další, stejně zaměřený den otevřených dveří, se konal o rok později dne 1. června 2010, opět za účasti pracovníků státního podniku Palivový kombinát Ústí, kteří byli připraveni zodpovídat případné dotazy návštěvníků akce.

12.1 Územní plán Základním regulativem pro tuto činnost je schválený územní plán (vč. 1.-8. změny) statutárního města Mostu [33], jehož hlavní složkou je mapová vrstva funkčních ploch, která přináší informaci o možném budoucím využití území (obr. 37, 38). Ve sledované lokalitě se nachází 13 typů funkčních ploch (tab. 10). Územní plán prochází každoročními změnami, které reflektují požadavky města, právnických a fyzických osob, zejména s ohledem na změnu funkčního využití ploch. Dotčení občané města Mostu se mohou ke všem změnám a záměrům územního plánu vyjadřovat prostřednictvím připomínkového řízení. Rozsah zastavitelného území a rozvojové plochy OU2 (na jižním svahu jezera a v prostoru Střimické výsypky) byl řešen 7. změnou územního plánu. V současnosti je v návrhovém řízení 9. změna územního plánu, schválená usnesením Zastupitelstva města Mostu č. 257/11/2012 ze dne 26. ledna 2012. V dotčeném území navrhuje následující rozvojové plochy: 93

• SM1 – smíšené území městské (lokalita kolem kostela Nanebevzetí panny Marie) o rozloze 16,5 ha. Jedná se o změnu využití plochy průmyslové výroby v sousedství děkanského kostela na smíšené území městské. • ZU2 – území pro zájmovou činnost a rekreaci (plocha u přístaviště lodí u jezera Most) o rozloze 17,5 ha. • MD – plochy dopravy (návrh silnice III. třídy do prostoru Střimické výsypky) o délce 2,9 km, na který bude vypracována územní studie. Tab. 10: Funkční plochy v lokalitě jezera Most Typ

Název

Stav

HR

hřbitov

stav

LS

pozemky určené k plnění fce. lesa

stav

LS

pozemky určené k plnění fce. lesa

návrh

MOV monofunkční plochy vybavenosti

stav

OD

odkaliště

návrh

OU2

převažující funkce bydlení v nízkopodlažní zástavbě

návrh

OZ

ostatní zeleň

stav

OZ

ostatní zeleň

návrh

PA

parky, veřejná prostranství

SM1

smíšené území městské

stav návrh

VO

vodní plochy

stav

VO

vodní plochy

návrh

VU1

nerušící výroba a služby

stav

VU1

nerušící výroba a služby

návrh

VU2

průmyslová výroba

stav

VU2

průmyslová výroba

návrh

ZU2

území pro zájmovou činnost a rekreaci návrh

ZP

zemědělská půda

stav

Zdroj: Zpracováno podle územního plánu statutárního města Mostu [33] Územně plánovací dokumentace (dále ÚPD) rozlišuje skutečný stav jednotlivých ploch na typy: stav, návrh a rezerva. V dotčeném území jsou zastoupeny pouze plochy stávající a návrhové. Pro budoucí rozvoj území jsou důležité právě návrhové plochy, které 94

je možno přetvářet oproti skutečnému stavu. Nejdůležitější rozvojové plochy ZU2 a OU2 (obr. 37 – 1 a 2) se vyskytují v prostoru na jih od jezera Most mezi vodní plochou, řekou Bílinou a areálem hřbitova. Podle Obecně závazné vyhlášky č. 2/2006 ze dne 27. září 2006 o závazných částech územního plánu města Most jsou vymezeny regulativy pro jednotlivé funkční plochy. Konkrétní hodnocené plochy jsou popsány v tabulce č. 11. Tab. 11: Regulativy podle Obecně závazné vyhlášky č. 2/2006 OU2 – území s převažující funkcí bydlení v nízkopodlažní zástavbě Charakteristika

Jedná se o plochy s převažující funkcí bydlení, které tvoří převážně stavby a zařízení pro rodinné nebo nájemní bydlení, s odstavením a garážováním vozidel na vlastním pozemku.

a) přípustné

Stavby s převažující funkcí bydlení v rodinných a nájemných domech s maximálně dvěma nadzemními podlažími a podkrovím a stavbami s funkcí doplňkovou nebo stavbami pro podnikatelskou činnost (dle §50 odstavce 8 vyhlášky 137/1998 Sb.) v oboru drobné nerušící výroby a služeb, s odstavením a garážováním vozidel na vlastním pozemku. Přípustné jsou stavby a zařízení místní správy a občanské vybavenosti, sloužící potřebě obyvatel území, zejména stavby pro péči o děti předškolního věku, stavby základních škol, stavby pro kulturní a zájmovou činnost, stavby pro ambulantní zdravotnictví, stavby pro veřejné stravování, stavby pro nerušící služby, stavby pro denní rekreaci, tělovýchovu, sport a komerční péči o hygienu a zdraví, parkovací a odstavné plochy, veřejné plochy a zeleň.

b) podmínečně přípustné

Stavby sloužící i potřebě ostatních území, zejména stavby pro sociální péči, stavby pro komerční činnost, administrativu a veřejnou správu, a stavby a zařízení pro nerušící výrobu.

c) nepřípustné

Pokud nesplňují charakteristiku uvedenou pod bodem a) nebo b) anebo nesplňují-li podmínky stanovené zákonem, územním plánem, jinými obecně závaznými právními předpisy nebo platným správním rozhodnutím, a to buď pro celé správní území, nebo pro jeho části. Činnosti, děje anebo zařízení označené jinak jako přípustné mohou být v jednotlivých případech označeny jako podmínečně přípustné a činnosti, děje anebo zařízení označené jinak jako podmínečně přípustné mohou být v jednotlivých případech označeny jako nepřípustné, odporují-li charakteru (základním zásadám utváření území a obecným a zvláštním regulativům) území. ZU2 – území pro zájmovou činnost a rekreaci

Charakteristika

Jedná se o areály, stavby a zařízení pro zájmovou činnost a rekreaci spojenou s pobytem ve venkovním prostředí s vysokým podílem zeleně.

a) přípustné

Stavby a zařízení poskytující služby se zájmovou činností a rekreací bezprostředně spojené, zejména areály, stavby a zařízení koupališť a rekreačních vodních ploch, areálů a zařízení rekreačních sportů, areálů a zařízení pro turistiku a pobyt v přírodě, zahrádkářské osady dále stavby pro maloobchod, specifické druhy veřejného stravování a

95

ubytování, komerční péči o hygienu a zdraví, služby půjčoven a opraven potřeb pro rekreaci, a pobyt v přírodě nebo činnosti v areálech provozované a potřebné parkovací a odstavné plochy. b) podmínečně přípustné

Stavby a zařízení pro zábavní a kulturní činnosti a nerušící výrobu a služby konečné spotřeby s prodejem v místě výroby. Stavby ležící v dobývacím prostoru, které budou do doby zrušení dobývacího prostoru, realizovány v souladu s ustanovením § 19 zákona č. 44/1998 Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství. Stavby na poddolovaném území, vyžadující geotechnický posudek.

c) nepřípustné

Pokud nesplňují charakteristiku uvedenou pod bodem a) nebo b) anebo nesplňují-li podmínky stanovené zákonem, územním plánem, jinými obecně závaznými právními předpisy nebo platným správním rozhodnutím, a to buď pro celé správní území, nebo pro jeho části. Činnosti, děje anebo zařízení označené jinak jako přípustné mohou být v jednotlivých případech označeny jako podmínečně přípustné a činnosti, děje anebo zařízení označené jinak jako podmínečně přípustné mohou být v jednotlivých případech označeny jako nepřípustné, odporují-li charakteru (základním zásadám utváření území a obecným a zvláštním regulativům) území.

Zdroj: [34]

96

Obr. 37: Územní plán lokality jezera Most – funkční plochy

Obr. 38: Územní plán lokality jezera Most – funkční plochy – legenda

97

12.2 Projekt Cobraman Oficiální návrhové řízení o budoucí koncepci lokality jezera Most, je ze strany vedení města Mostu delegováno na odborníky z řad urbanistů a architektů. Tvorba územních studií je produkována a dotována v rámci projektu Cobraman. Mezinárodní projekt Cobraman, do něhož se město Most zapojilo na konci roku 2008, se zabývá opětovným využitím Brownfieldů. Město Most do tohoto projektu vstoupilo s problémovou lokalitou jezera Most. Na základě tohoto projektu vypsal Magistrát města Mostu dne 26. května 2009 dvě veřejné zakázky malého rozsahu na zpracování studie „Ekonomické, marketingové a organizační

řešení

rozvoje

lokality

jezera

Most“

(vítěz

zakázky

společnost

Euroconsultants, s.r.o.) a studie „Technické a územní řešení rozvoje lokality jezera Most“ (vítěz zakázky Aquatest, a.s.) [35]. V rámci výše uvedeného projektu proběhl dne 17. března 2010 neveřejný workshop, za účasti zástupců města Mostu a Fakulty architektury ČVUT v Praze, který se zabýval prezentacemi návrhů na možný urbanistický a funkční rozvoj dotčené lokality. Řešeny byly projekty, které by měly vyrůst v okolí budoucího jezera: MiniMost, arboretum, přístaviště, pláže, pravoslavný kostel, cykloturistický okruh; plochy obytné zóny a nové komunikace Most – Braňany a Most – Mariánské Radčice. Druhý interní workshop se uskutečnil dne 16. března 2011 na Magistrátu města Mostu. Zástupci zpracovatelských firem seznamovali vedoucí pracovníky magistrátu s dílčími výstupy dvou výše uvedených studií (Technicko-urbanistické řešení lokality a Ekonomické analýzy a marketingu). Zatím poslední setkání zainteresovaných subjektů se konalo dne 3. října 2011 a bylo opět neveřejné. Jeho hlavním tématem byla prezentace výstupů projektů a studií revitalizace a resocializace území budoucího jezera. Obě výše uvedené studie byly zveřejněny na webových stránkách projektu Cobraman [2, 20] a jsou tedy přístupné. Cílem ekonomické studie dle zadavatele je provést odhad nákladů na další investiční rozvoj a provozování předmětné lokality. Studie „Technické a územní řešení rozvoje lokality jezera Most“ slouží jako podklad městu Most pro plánování a rozhodování o rozvoji území. Dále navrhuje celkové rozdělení na funkční plochy a dispozice pro budoucí investiční celky. Součástí jsou i mapové výstupy situace širších vztahů a koordinační výkres.

98

12.3 Vlastní hodnocení a návrhy autora Z výše uvedeného textu vyplývá, že konkrétní podoba rozvoje lokality jezera Most není zdaleka na pořadu dne. Existují pouze rámcové podkladové dokumenty v podobě územního plánu a územních studií soukromých firem, které zvítězily ve výběrovém řízení na veřejnou zakázku. Cílem těchto aktivit je zejména připravit území pro příchod investorů, kteří by realizovali zamýšlené záměry, na něž nemá město Most finanční prostředky. Dále je patrné, že vedení města nepovažuje za důležité, projednávat budoucí koncepci tohoto veřejného prostoru s občany města, což je možno pozorovat z několika neveřejných workshopů, kterých se zúčastnili pouze pozvaní architekti a zástupci subjektů, zpracovávajících uvedené studie. Nelze předvídat aktivitu občanů v případě, že by se záměry projednávaly veřejně, ale na základě hojné účasti na dnech otevřených dveří, je záhodno se zájmem veřejnosti o problematiku zabývat.

12.3.1 Návrhy autora a možná témata k diskusi Rozvojové plochy OU2 (převažující funkce bydlení v nízkopodlažní zástavbě) a ZU2 (území pro zájmovou činnost a rekreaci) jsou díky svému dostupnému umístění a stavu předurčeny pro své budoucí intenzivní využití. Napuštěné jezero Most o ploše 311 ha se po svém zpřístupnění stane vyhledávanou lokalitou turistického ruchu a rekreačním a sportovním střediskem. Je předpoklad srovnatelného významu s Kamencovým jezerem v Chomutově nebo Máchovým jezerem v blízkosti Doks a Starých Splavů. Je vhodné ale vzít ohled na specifičnost území, ve kterém se jezero nachází. Narušená a znovu se rodící příroda Mostecké hnědouhelné pánve v blízkém okolí jezera Most, neposkytuje důležité doplňkové zázemí pro jiné formy cestovního ruchu. Roli hlavního „lákadla“ tedy přejímá pouze vodní plocha jezera a odpovídající, v budoucnu vybudovaná, veřejná infrastruktura v jeho nejbližším okolí. Je proto kladen důraz na kvalitní využití dostupných rozvojových ploch. Návrh využití plochy ZU2: •

sportovní areál (srovnatelný se sportovním areálem Benedikt)

•

v těsné blízkosti vodní plochy vytvoření písečné pláže, vodní atrakce, přístaviště

•

odpovídající infrastruktura (objekty občanské vybavenosti)

•

autokemp se zázemím 99

•

napojení na blízké lesní plochy (vybudování lesoparku)

•

vybudování navrhované silniční sítě (propojení s městem Most)

Návrh využití plochy OU2: • nízkopodlažní zástavba rodinných domů (v souladu s ÚPD) • objekty hromadného ubytování, správa přístaviště, stanoviště pozemní i vodní záchranné služby • zázemí pro sportovní a zájmové organizace, působící v této lokalitě • napojení na stávající a navrhované komunikace, vybudování zastávek MHD Jednotlivé návrhy využití ploch ZU2 a OU2 je možno vznášet zejména v obecné rovině, protože rozvoj a samotný vznik navrhované veřejné infrastruktury závisí na mnoha nepředvídatelných faktorech, mezi které patří zejména poptávka veřejnosti po těchto změnách a po celém prostoru jezera Most. V současnosti je již podobný rekreační areál realizován u zmíněného Kamencového jezera v Chomutově, který je od tohoto zájmového území vzdálen pouze cca 20 km. Existuje možnost překrývání nabízených služeb a funkcí obou areálů a výsledná malá návštěvnost a využívání ze strany veřejnosti. Zejména v případě nevyhovujícího okolního prostředí. Je záhodno vybudovat takové prostředí (přírodní i antropogenní), které by sloužilo k vícedennímu pobytovému cestovnímu ruchu s možností přidružených zájmových aktivit přímo ve městě Most.

100

13 Závěr Zpracovaná diplomová práce, zabývající se tématem historického vývoje lokality jezera Most a jejími perspektivami měla za cíl objektivně zhodnotit historické i současné skutečnosti, které stojí za nynějším stavem krajiny. Nejprve byla zahrnuta stručná geografická charakteristika, zejména specifický geologický vývoj a vznik hnědouhelných slojí, jelikož uhlí a jeho těžba stojí za všemi následujícími aktivitami, které se na tomto území udály. Žádná jiná fyzickogeografická skutečnost neměla takový vliv na osud města Mostu i celou hnědouhelnou pánev. Pro hodnocení historického vývoje byly použity vlastní, autorem vytvořené mapy a z nich vycházející grafy, které pomohly ilustrovat nejdůležitější krajinné změny dotčeného území. Dalším prostředkem hodnocení se staly 3D modely, jež přinesly pohled na stav zastavěných ploch ve dvou časově vzdálených obdobích a ukázaly tak na markantní změnu, kterou město Most během posledních sedmdesáti let prošlo. Pro popis historických skutečností bylo využito několika různých pramenů, které ilustrovaly mnohé dobové fotografie. Práce se snažila zařadit do kontextu i obsáhlou těžební a rekultivační problematiku, její teoretickou i praktickou část. Současný a budoucí stav lokality byl hodnocen i s přispěním autorova pohledu, který může být předmětem případné budoucí diskuse, i když byla snaha o nezaujatý pohled. Vývoj a stav území Mostecké pánve byl již v minulosti mnohokrát popisován, ať už v odborných a populárních publikacích, tak i studenty ve svých klasifikačních pracích. Každý autor pojal toto rozsáhlé téma z vlastního pohledu a žádná z prací není zcela zaměnitelná. Tato zmíněná skutečnost poukazuje na stále živý zájem o problematiku rozsáhlých krajinných změn a likvidaci historického města, které zmizelo z mapy z důvodu rozdílných priorit. Velká část autorů neměla nikdy možnost toto město spatřit a blíže se s ním seznámit. Přesto je toto téma stále zajímá a podrobněji se mu věnují a zjišťují nové skutečnosti. Stejná je i pozice autora této práce, jehož záměrem je postihnout tuto problematiku z vlastního i objektivního pohledu a shrnout jí do podoby zajímavého pojednání, jež si tato lokalita s pohnutou historií zaslouží.

101

Soupis zdrojů informací 1

ANDERSON, J. R., HARDY, E. E., ROACH, J. T., WITMER, R. J. A Land Use and Land Cover Classification System for Use with Remote Sensor Data. Washington: United States Government Printing Office, 1976. 40 s.

2

AQUATEST, a.s. WP5 Output 5.4.1 Technical solution for Most Site (Technické a územní řešení rozvoje lokality Jezero Most) [online]. Cobraman – Reports and other results [cit. 11.4.2012]. Dostupné z WWW:

3

Archivní mapy. Toposekce 3. vojenského mapování [online]. ÚAZK, 2006 [cit. 25.2.2012]. Dostupné z WWW: .

4

BÁRTA, Z., a kol. Příroda Mostecka. 1. vyd. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1973. 208 s.

5

BENEŠ, E., BUREŠ, S., a kol. Mostecko - regionální vlastivěda. 1. vyd. Most: Hněvín, 2004. 144 s. ISBN 80-86654-10-9.

6

BIČÍK, I., a kol. Land use/Land cover changes in the period of globalization: proceedings of the IGU-LUCC international conference. Praha: Univerzita Karlova, 2002. 215 s.

7

CENIA. Půdní mapy na mapových službách [online]. Česká informační agentura životního prostředí [cit. 7.3.2012]. Dostupné z WWW: .

8

Commission of the European Communities. Corine Land cover [online]. European Environment Agency, 1994 [cit. 15.3.2012]. Dostupné z WWW:

9

Corine Land Cover 2006. Corine land cover 2006 classes and RGB color codes [online]. European Environment Agency, 2010 [cit. 15.3.2012]. Dostupné z WWW:

10

CULEK, M., a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-4.

11

ČERVENKA, J. Demolice významných objektů [online]. Likvidace starého Mostu, 2000 [cit. 2.3.2012]. Dostupné z WWW: < http://starymost.web2001.cz/>.

12

ČERVENKA, J. Harmonogram likvidace starého Mostu [online]. Likvidace starého Mostu, 2000 [cit. 2.3.2012]. Dostupné z WWW: < http://starymost.web2001.cz/>.

13

ČERVENKA, J. Vymezení likvidačního záměru [online]. Likvidace starého Mostu, 2000 [cit. 2.3.2012]. Dostupné z WWW: < http://starymost.web2001.cz/>.

14

ČERNÁ, V. Sociální a demografické postavení romské menšiny na Mostecku [bakalářská práce] vedoucí Lukáš Novotný. Ústí nad Labem: Přírodovědecká fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n/L, 2010. 60 s.

102

15

ČUZK. Základní báze geografických dat ZABAGED [online]. [cit. 30.3.2012]. Dostupné z WWW:

16

ČSÚ. Český statistický úřad [online]. [cit. 4.4.2012]. Dostupné z WWW:

17

DEMEK, J. Hory a nížiny: zeměpisný lexikon ČSR. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 584 s.

18

DOLEJŠOVÁ, D. Genius loci Mostecka [diplomová práce] vedoucí Milan Bursa. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2009. 85 s.

19

Ekologické centrum Most. Rekultivace [online]. Ekologické centrum Most pro Krušnohoří [cit. 29.2.2012]. Dostupné z WWW: .

20

EUROCONSULTANTS, s.r.o. WP5 Output 5.4.2, 5.4.3, 5.4.4 Economic evaluation, marketing improvement and brownfield management for Most site (Ekonomické vyhodnocení území Jezera Most) [online]. Cobraman – Reports and other results [cit. 11.4.2012]. Dostupné z WWW:

21

FRÖHLICHOVÁ, Z. Most ve fotografii. Praha: Refo, 1974. 60 s.

22

GEODÉZIE ČS, a.s. Most 1932, plán města. 1. vyd. Most: Geodézie ČS, a.s., 1996.

23

HOFMAN, V. Hodnocení vývoje využívání země na podkladě digitálních map a leteckých snímků [diplomová práce] vedoucí Marie Novotná. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2005. 94 s. + přílohy.

24

HRON, J. Most v minulosti až po současnost [DVD-ROM]. Most: Jaroslav Hron, 2008. 90 min.

25

JELEČEK, L. Environmentalizace vědy, geografie a historické geografie: environmentální dějiny a výzkum změn land use Česka v 19. a 20. století. Klaudyán, roč. 4/2007, č. 1, s. 20-28.

26

JELEČEK, L. Využití půdního fondu České republiky 1845-1995: Hlavní trendy a širší souvislosti. Sborník ČGS, roč. 1995, č. 4, s. 276-289.

27

JIROUŠKOVÁ, V. Současný stav rekultivačního procesu v Mostecké oblasti [bakalářská práce] vedoucí Jaroslava Vráblíková. Ústí nad Labem: Fakulta životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n/L, 2010. 71 s.

28

KABRDA, J. Databáze využití ploch a sociálního metabolismu na internetu (lucc.ic.cz). Klaudyán, roč. 5/2008, č. 2, s. 100-103.

29

KALABISOVÁ, D., TALAVÁŇA, S. Severočeský kraj – okres Most. Ústí nad Labem: Krajská komise cestovního ruchu, 1984. 25 s.

30

KALČÍK, M. Hydrická rekultivace, zatápění zbytkové jámy lomu Most – Ležáky [bakalářská práce] vedoucí Petr Dvořák. Ústí nad Labem: Fakulta životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n/L, 2008. 75 s.

103

31

KLOŠ, J., a kol. Historie lomu Ležáky – Most, jezero Most. Ústí nad Labem: Palivový kombinát Ústí, státní podnik, 2009. 106 s.

32

KREJČÍ, V. Most: zánik historického města, výstavba nového města / z deníku architekta Václava Krejčího. 1. vyd. Ústí nad Labem: AA, 2008. 263 s. ISBN 978-80-254-3157-3.

33

Magistrát města Mostu. Geografický informační systém města Mostu [online]. Odbor informačního systému Magistrátu města Mostu – oddělení GIS [cit. 29.2.2012]. Dostupné z WWW: .

34

Magistrát města Mostu. Obecně závazná vyhláška č. 2/2006 [online]. Zastupitelstvo města Mostu 27. 9. 200 [cit. 29.2.2012]. Dostupné z WWW: .

35

Magistrát města Mostu. Tiskové informace [online]. Odbor kancelář primátora a tajemníka – oddělení tiskové [cit. 11.4.2012]. Dostupné z WWW: .

36

Máchovo jezero – Obecně prospěšná společnost. Máchovo jezero [online]. [cit. 28.2.2012]. Dostupné z WWW: .

37

MANNLOVÁ – RAKOVÁ, H. Počátky, vývoj a proměny města Mostu. In Most 1932-1982. 1. vyd. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1982. 320 s.

38

MATĚJČEK, P. Demografické charakteristiky měst Ústeckého kraje [diplomová práce] vedoucí Milan Bursa. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n/L, 2008. 88 s.

39

MIKANOVÁ, O., USŤAK, S. Pěstování a využití komonice bílé při biologické rekultivace důlních výsypek. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., 2008. 28 s. ISBN 978-80-87011-73-7

40

NĚMEČEK, K., a kol. Antrozem [online]. Taxonomický klasifikační systém půd ČR [cit. 7.3.2012]. Dostupné z WWW:

41

NĚMEČEK, K., a kol. Černozem [online]. Taxonomický klasifikační systém půd ČR [cit. 7.3.2012]. Dostupné z WWW:

42

NEUHÄUSLOVÁ, Z., MORAVEC, J., aj. Mapa potenciální přirozené vegetace ČR [online]. Cenia [cit. 18.2.2012]. Dostupné z WWW: .

43

PETROUŠKOVÁ, V. Hydrická rekultivace jezera Most se zaměřením na bezobratlé živočichy [bakalářská práce] vedoucí Martin Neruda. Ústí nad Labem: Fakulta životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n/L, 2010. 67 s.

44

PICHLER, E., ŠTÝS. S., aj. Mostecko - minulost a současnost. 1. vyd. Most: Mostecká uhelná společnost, 2001. 285 s.

104

45

POUSKOVÁ, K. Historie těžby uhlí na Mostecku a její vliv na životní prostředí [bakalářská práce] vedoucí Miroslava Blažková. Ústí nad Labem: Fakulta životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n/L, 2011. 68 s.

46

QUITT, E. Klimatické oblasti Československa [online]. Porovnání klimatické regionalizace ČR [cit. 20.1.2012]. Dostupné z WWW: .

47

RŮŽKOVÁ, J., aj. Historický lexikon obcí ČR 1869-2005 I. díl. 1. vyd. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. ISBN 80-250-1310-3

48

SITTE, L. Hodnocení vývoje využití ploch v KÚ Most a vytvoření modelu starého Mostu [bakalářská práce] vedoucí Marie Novotná. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2010. 64 s.

49

SKLENIČKA, P., BEJČEK, V. Lze využít přirozenou sukcesi při rekultivaci výsypek? Veronica, roč. 20, č. 1, s. 1-4.

50

SKLENIČKA, P., CULEK, M., a kol. Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz. Praha: Nakl. N. Skleničková, 2004. 22 s. ISBN 80-903206-3-5.

51

SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. Praha: Nakl. N. Skleničková, 2003. 321 s. ISBN 80-903206-1-9.

52

ŠNITROVÁ, I. Revitalizace území bývalého lomu Ležáky Most [bakalářská práce] vedoucí Martin Neruda. Ústí nad Labem: Fakulta životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n/L, 2009. 88 s.

53

ŠOLTYSOVÁ, V. Mostecké jezero se stále napouští, bude plné letos na jaře. Týdeník HOMÉR, březen 2012, roč. 15, č. 9, s. 3. ISSN 1212-3978.

54

ŠTEMBEROVÁ, D. Ekonomické aspekty rekultivace hnědouhelného lomu na Mostecku [diplomová práce] vedoucí Antonín Dvořák. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2010. 82 s.

55

ŠTÝS. S. Proměny měsíční krajiny 1. vyd. Praha: Bílý slon, 1992. 255 s. ISBN 80901291-0-2.

56

ŠTÝS, S. Rekultivace území devastovaných těžbou nerostů. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 168 s. ISBN 80-85087-10-3.

57

ŠTÝS, S. Rekultivace území postižených těžbou nerostných surovin. 1. vyd. Praha: SNTL ; Budapest : Könyvkiadó ; Berlin : VEB Verlag Technik, 1981. 678 s. Řada hornické literatury.

58

Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad. Geografická služba AČR [online]. [cit. 29.2.2012]. Dostupné z WWW:

59

Zaniklé obce. Města, obce, osady a samoty zaniklé nebo částečně zaniklé po roce 1945 [online]. [cit. 15.2.2012]. Dostupné z WWW:

105

60 61

Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. 1. vyd. Praha: Academica, 1984. 316 s. ZÍTEK, J. Podnebí – ČSSR. 1. vyd. Praha: Hydrometeorologický ústav Praha, 1961. 379 s.

106

Seznam obrázků Obr. 1: Území zpracovávané v této práci ............................................................................ 21 Obr. 2: Geomorfologické členění ........................................................................................ 25 Obr. 3: Mapa půdních typů .................................................................................................. 29 Obr. 4: Biogeografické členění sledovaného území ............................................................ 32 Obr. 5: Mapa potenciální přirozené vegetace ...................................................................... 33 Obr. 6: Mapa využití ploch v roce 1938 .............................................................................. 35 Obr. 7: Mapa využití ploch v roce 1953 .............................................................................. 37 Obr. 8: Mapa využití ploch v roce 1973 .............................................................................. 39 Obr. 9: Mapa využití ploch v roce 1987 .............................................................................. 41 Obr. 10: Mapa využití ploch v roce 2010 ............................................................................ 43 Obr. 11: Město Most v roce 1932 ........................................................................................ 46 Obr. 12: Město Most v roce 1932 vč. konečné plochy jezera Most .................................... 47 Obr. 13: Město Most v roce 2012 ........................................................................................ 48 Obr. 14: Mapa středověkého Mostu .................................................................................... 50 Obr. 15: Mostecká kasárna v roce 1908 .............................................................................. 52 Obr. 16: Gymnázium v roce 1909 ....................................................................................... 53 Obr. 17: Vývoj železniční sítě v letech 1871-1907 ............................................................. 54 Obr. 18: Důl Richard v roce 1911 ....................................................................................... 55 Obr. 19: Budova soudu v roce 1911 .................................................................................... 56 Obr. 20: Mostecký pivovar v roce 1908 .............................................................................. 57 Obr. 21: Hrad Hněvín v roce 1909 ...................................................................................... 58 Obr. 22: Divadlo roku 1916................................................................................................. 58 Obr. 23: Město Most v roce 1932 ........................................................................................ 60 Obr. 24: Mapa zaniklých sídel............................................................................................. 61 Obr. 25: Demoliční prostory pro likvidaci města Mostu ..................................................... 65 Obr. 26: Kopisty – náměstí .................................................................................................. 67 Obr. 27: Konobrže ............................................................................................................... 68 Obr. 28: Střimice - náves ..................................................................................................... 69 Obr. 29: Důl Richard (Ležáky) – 12. července 1945........................................................... 71 Obr. 30: Přejmenování dolu Richard ................................................................................... 72 Obr. 31: Stav lomu Most v roce 1999 ................................................................................. 74 107

Obr. 32: Mapa rekultivační činnosti v lokalitě jezera Most ................................................ 83 Obr. 33: Přívodní koryto...................................................................................................... 87 Obr. 34: Napouštěcí objekt .................................................................................................. 90 Obr. 35: Mapa naučné stezky .............................................................................................. 91 Obr. 36: Ukázka informační tabule naučné stezky jezera Most .......................................... 92 Obr. 37: Územní plán lokality jezera Most – funkční plochy ............................................. 97 Obr. 38: Územní plán lokality jezera Most – funkční plochy – legenda ............................. 97

Seznam tabulek Tab.1: Vlastní klasifikační klíč použitý ve vytvořených mapách land use ......................... 19 Tab. 2: Průměrný roční chod teplot a srážek ve stanici Teplice, Trnovany v období 1901-1950 ............................................................................................................. 26 Tab. 3: Klimatické charakteristiky v teplé oblasti T2 ......................................................... 27 Tab. 4: Charakteristika biochor ........................................................................................... 30 Tab. 5: Vývoj počtu obyvatel města Mostu (podle sčítání lidu 1869-1950) ....................... 59 Tab. 6: Základní údaje o těžbě............................................................................................. 74 Tab. 7: Rozdělení zemin a hornin do tříd podle rekultivační vhodnosti ............................. 80 Tab. 8: Konečné parametry jezera Most .............................................................................. 89 Tab. 9: Informační tabule naučné stezky jezera Most ......................................................... 91 Tab. 10: Funkční plochy v lokalitě jezera Most .................................................................. 94 Tab. 11: Regulativy podle Obecně závazné vyhlášky č. 2/2006 ......................................... 95

Seznam grafů Graf 1: Průměrný roční chod teplot a srážek ve stanici Teplice, Trnovany v období 1901-1950 ............................................................................................................. 27 Graf 2: Využití ploch lokality jezera Most v roce 1938 ...................................................... 36 Graf 3: Využití ploch lokality jezera Most v roce 1953 ...................................................... 38 Graf 4: Využití ploch lokality jezera Most v roce 1973 ...................................................... 40 Graf 5: Využití ploch lokality jezera Most v roce 1987 ...................................................... 42 Graf 6: Využití ploch lokality jezera Most v roce 2010 ...................................................... 44 Graf 7: Vývoj využití ploch v letech 1938-2010 ................................................................. 45 108

Seznam příloh Příloha A: Vývoj zastoupení těžebních ploch (doly, lomy, těžební jámy) na celkové výměře lokality jezera Most ve sledovaných letech .......................................................... 110 Příloha B: Vývoj zastoupení zalesněných ploch na celkové výměře lokality jezera Most ve sledovaných letech ........................................................................................................ 111 Příloha C: Vývoj zastoupení křovinatých ploch na celkové výměře lokality jezera Most ve sledovaných letech ........................................................................................................ 112 Příloha D: Vývoj zastoupení zastavěných ploch – obytných na celkové výměře lokality jezera Most ve sledovaných letech .................................................................................... 113 Příloha E: Vývoj zastoupení zastavěných ploch – průmyslových, veřejných, komerčních na celkové výměře lokality jezera Most ve sledovaných letech ........................................ 114 Příloha F: Vývoj zastoupení vodních ploch na celkové výměře lokality jezera Most ve sledovaných letech ........................................................................................................ 115 Příloha G: Vývoj zastoupení ploch orné půdy na celkové výměře lokality jezera Most ve sledovaných letech ........................................................................................................ 116 Příloha H: Vývoj zastoupení travnatých ploch na celkové výměře lokality jezera Most ve sledovaných letech ........................................................................................................ 117 Příloha I: Vývoj zastoupení ploch zahrad a okrasné vegetace na celkové výměře lokality jezera Most ve sledovaných letech .................................................................................... 118

109

Příloha A


110

Příloha B


111

Příloha C


112

Příloha D


113

Příloha E


114

Příloha F


115

Příloha G


116

Příloha H


117

Příloha I


118

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Recommend Documents