UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ V ÚSTÍ NAD LABEM PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY
ROZVOJ VYBRANNÝCH KOORDINAČNÍCH SCHOPNOSTÍ VE STOLNÍM TENISE
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Vypracovala: Lucie Drobná Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Marcel Ţák Datum odevzdání: 24. 4. 2015 Datum zadání: 30.3 2013
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovávala samostatně a uvedla v ní veškeré zdroje, kterých jsem v práci pouţila
V Ústí nad Labem
………………… (vlastnoruční podpis)
Poděkování Děkuji panu PaedDr. Marceli Ţákovi za odborné vedení a cenné rady, které vedly k úspěšnému dokončení mé bakalářské práce.
Resumé: Bakalářská práce se zabývá Rozvojem vybraných koordinačních schopností ve stolním tenise u mladších žáků v Ústeckém kraji. V teoretické části se věnujeme historii stolního tenisu a v dalších kapitolách charakterizujeme motorické schopnosti, koordinační schopnosti a také tělesnou ontogenezi adolescentů. Ve výzkumné části věnujeme pozornost měření, tréninkovému plánu a metodám rozvoje koordinačních schopností. V závěru práce pak vyhodnocujeme výsledky pomocí norem a ttestu pro párové hodnoty.
Summary: The thesis is called The Development of Chosen Coordination Skills at Table Tennis. The theoretical part provides the short history of table tennis. In the following chapters we characterize motor skills, coordination skills as well as body ontogenesis of adolescents. The main part is focused on measurements, training plan and the methods of coordination skills development. In the end of the thesis we evaluate the results using norms and t-tests.
Klíčová slova stolní tenis, pohybové schopnosti, koordinační schopnosti, tréninkový plán, rozvoj
Key words table tennis, movie skills, coordination, training plan, development
Obsah 1 ÚVOD......................................................................................................................................... 10 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ......................................................................................... 11 2.1 Charakteristika stolního tenisu ..........................................................................................................11 2.2 Historie stolního tenisu .......................................................................................................................12 2.3 Motorické schopnosti .........................................................................................................................13 2.4 Rozdělení motorických schopností .....................................................................................................15 2.5 Koordinační schopnosti ......................................................................................................................17 2.5.1 Obecná charakteristika pojmů: obratnost, koordinace ........................................................................ 18 2.5.2 Struktura koordinačních schopností ................................................................................................... 18 2.6 Rozvoj koordinačních schopností .......................................................................................................24 2.7 Diagnostika vybraných koordinačních schopností ............................................................................25 2.8 Tělesná ontogeneze .............................................................................................................................26 2.8.1 Tělesné předpoklady pro rozvoj koordinačních schopností ................................................................ 26 2.9. Výzkumné metody .............................................................................................................................28
3 CÍL, HYPOTÉZY A ÚKOLY BAKALÁŘSKÉ PRÁCE .............................................. 29 4 METODOLOGIE PRÁCE ................................................................................................... 30 4.1 Popis a hodnocení vybraných motorických testů ...............................................................................30 4.2 Statistické metody ..............................................................................................................................31
5 VÝSLEDKOVÁ ČÁST .......................................................................................................... 32 5.1 VYHODNOCENÍ ................................................................................................................ 32 6 DISKUZE .................................................................................................................................. 37 7 ZÁVĚR ...................................................................................................................................... 41
8
8 POUŢITÉ ZDROJE ............................................................................................................... 42 9. PŘÍLOHY ................................................................................................................................ 43
9
1 Úvod V této bakalářské práci se zabýváme rozvojem vybraných koordinačních schopností. Vybrané téma jsem si zvolila, protoţe se od dětství stolnímu tenisu věnuji, a také proto, ţe k problematice stolního tenisu mnoho publikací nenalezneme. Koordinační schopnosti nás zaujaly, jelikoţ jsou ze všech motorických schopností nejméně prozkoumány a ve stolním tenise hrají také podstatnou roli. Stolní tenis řadíme mezi rychlé, fyzicky i duševně náročné sporty. Pokud chce hráč dosahovat dobrých výsledků, musí pracovat na své fyzické zdatnosti. Rozvíjet koordinační schopnost, rychlost, vytrvalost i sílu. Mezi nejdůleţitější schopnosti ve stolním tenise patří koordinační schopnosti spolu s rychlostními a ty se hráči za „stolem“ nenaučí. Proto, je potřeba, aby hráči trénovali tyto schopnosti mimo svůj hlavní trénink. Důleţitým věkem pro rozvoj schopností je takzvaně senzitivní období, o kterém se zmiňujeme v kapitole tělesná ontogeneze. Avšak i v dospělém věku je velice důleţité abychom se věnovali speciální kondiční přípravě. Nemusíme chodit daleko, stačí, kdyţ se podíváme na naší reprezentaci dospělých i ta má svého kondičního trenéra. Rozvoj a trénink schopností, není totiţ důleţitý jen v dětském věku ale i v dospělosti, špičkový hráči se bez něj prostě neobejdou. A skloubit pohyb jednotlivých částí těla a zároveň odehrát rychle míček na druhou stranu stolu, je někdy dost náročné. Samozřejmě není pravidlo, ţe kdyţ jedinec bude skvěle připraven po stránce fyzické, ţe bude podávat vynikající výsledky. Důleţitou roli zde hraje i psychika, která je mnohdy, více náročnější, neţ fyzická stránka jedince. Ale to není pro naši práci důleţité. V bakalářské práci chceme ukázat na skupině mladších ţáků, jak jsou na tom hráči stolního tenisu po stránce koordinační. Provedli jsme tak dvě měření. Jedno před pouţitím tréninkového plánu a druhé po aplikaci tréninkového plánu, abychom dokázali, ţe pokud hráči budou pracovat na své kondiční stránce, časem přijde i zlepšení (viz. Kapitoly níţe). V první části práce vás seznámíme s charakteristikou a historií stolního tenisu. Dále vás uvedeme do schématu rozdělení motorických schopností a zvláště Vás pak seznámíme s rozdělením koordinačních schopností, které jsou v naší práci prioritou. V závěru teoretické části se seznámíme s problematikou tělesné ontogeneze. V praktické části se zabýváme měřením pomocí testu se švihadlem a testu s tyčí u mladších ţáků ve stolním tenise. Měření vybraných testů provádíme před a po aplikaci námi navrţeného tréninkového plánu, který byl sestaven na základě poznatků uváděných v odborné literatuře. V závěru práce můţeme nahlédnout do vyhodnocení výsledků, které jsou popsány v tabulkách.
10
2 Teoretická východiska 2.1 Charakteristika stolního tenisu Stolní tenis můţeme řadit k nejrozptýlenějším sportům na světě. Setkáme se s ním po celém světě. Mezinárodní federace sdruţuje přes 150 národních asociací (Hýbner, 2002). Kniha sportů (2009) charakterizuje stolní tenis jako rychlý a tělesně i duševně náročný sport. Hráči získávají body za to, ţe odehrají lehký celuloidový (plastový) míček přes síťku na polovinu stolu protihráče tak, aby ho soupeř nemohl vrátit nazpět. Většina zápasů má dynamický a rychlý průběh. Publikace Sportovní hry II (2005) řádí stolní tenis do sportovní hry síťového typu. Hráči hrají proti sobě (jednotlivci, dvojice, smíšené dvojice či druţstva – zde se pak výsledky jednotlivců sčítají). Cílem je dostat jednotlivými údery pálky míček na druhou stranu soupeře, tak aby ho soupeř nemohl vrátit zpět. Hrací plochou je stůl rozdělený nízkou síťkou (Grada Publishing, a. s., 2005). Hřiště a další vybavení Hrací plocha je tvořena stolem o rozměrech 274 x 152,5 centimetrů. Horní plocha desky je od podlahy vysoká 76 centimetrů. Hraje se ve sportovních halách. Deska stolu je dřevěná. Barva stolu je nejčastěji zelená či modrá. Okraje desky jsou ohraničeny bílou čárou o síle 2 centimetrů. Na délku je deska rozdělena čarou o tloušťce 3 milimetrů, tato čára má význam pouze u servisu při čtyřhře. Síťka se nachází uprostřed stolu a je napnuta do výšky 15,25 centimetrů. Jelikoţ je dlouhá 183 cm, přesahuje tak na kaţdé straně stolu o 15,25 cm (Sportovní hry II, 2005).
11
2.2 Historie stolního tenisu Historie stolního tenisu, jako řady sportů, sahá do Anglie. Vzniká jako společenská hra v druhé polovině devatenáctého století a to přenesením tenisu do sálového prostředí. První pálky byly vyrobeny z pergamenu a poté se vyráběly ze dřeva. Hrálo se s gumovými nebo korkovými míčky. S prvními pravidly se setkáváme v roce 1884. Roku 1899 se stolní tenis stává sportovní hrou, v tomtéţ roce zavedl také Angličan Gibb celuloidové míčky, s kterými se hraje dodnes. Začátkem dvacátého století stolní tenis proniká i do střední Evropy, zejména do Německa, Rakouska a Maďarska (Hýbner, 2002). Zato v českých zemích se poprvé setkáváme se stolním tenisem v roce 1900. Sport sem pronikl pravděpodobně z Vídně, a to spojením tenisu a šermu. V březnu 1902 byli označeni v časopise Sport a hry za nejlepší hráče stolního tenisu Ţemla, Justa a Hainz. V tom samém roce se časopis Sport a hry zmiňuje o prvním veřejném turnaji stolních tenistů. Titul Prahy získal M. Zdeněk z Českého šermířského klubu. Bohuţel to byla poslední z mála aktivit, která byla spojena se stolním tenisem do roku 1903. Stolní tenis se ve sportovních klubech moc neuplatnil a od roku 1903 do začátku první světové války bohuţel o tomto sportu není ani zmínka (MEIDL, 2008). Ovšem 20. léta minulého století lze povaţovat za skutečný rozvoj stolního tenisu v Československu. Jak popisuje Slobodzian (2005), stolní tenis se prosazuje v klubech (LTC Praha, Česká sportovní společnost), ale i ve studentských domovech (Studentský domov na Albertově). Počátky prvního klubu v Čechách jsou spojovány s PPC Studentským domovem.
Klub vlastnil dva stoly a svoji činnost zahájil roku 1924
exhibičním zápasem Heyduška s jeho spoluhráči z České sportovní společnosti. Stolní tenis se tak stává sportem studentů, úředníků, řemeslníků, a to hlavně z důvodů materiální dostupnosti. V závislosti na to se zakládají další studentské domovy a kluby. Vzhledem k rozrůstání klubů se začíná uvaţovat o sdruţování klubů a zaloţení organizace. A tak netrvá dlouho a na turnaji Studentského domova M. Bondy, A. Tausig a Z. Heydušek hovoří o zaloţení svazu. Na to se sešli zástupci praţských klubů, kteří ustanovili výbor a jejichţ úkolem bylo vypracovat stanovy Českého tabletennisové asociace (ČsTTA). Roku 1925 je svolána se stejným cílem Valná hromada Ústředního pingpongového výboru v Praze (později byl výbor přejmenován na Českou tabletennisovou asociaci). 18. března
12
tak začínají první krůčky organizovaného stolního tenisu v českých zemích a na Slovensku. V roce 1926 se zástupci ze 14 klubů sešli a přijali stanovy. Vzniká tak oficiálně Československá tabletennisová asociace (ČsTTA). V čele asociace byl patnáctičlenný výbor, který byl kaţdoročně volen (MEIDL, 2008). Roku 1926 byla také zaloţena mezinárodní federace ITTF a Česká republika patřila mezi zakládající členy. První tituly mistrů světa získává v roce 1932 druţstvo muţů (Kolář, Lauterbach, Maleček, Gebauer a Nikodém) a mezi ţenami Marie Kettnerová. Čeští stolní tenisté do roku 1957 získali celkem 62 medailí a z toho 16 zlatých. Jeden z nejlepších českých reprezentantů této doby byl Bohumil Váňa, jehoţ skvěle rozjetou sérii přerušila aţ II. světová válka. Po válce ale přicházely další tituly. Do roku 1957 přibylo do sbírky 50 medailí z MS a z toho 13 zlatých (Hýbner, 2002). Také nesmíme zapomenout na jména hráčů, jako byl, Miko, Sťaněk, Orlowski, Panský, Dvořáček a z hráček Hrachová, Luţová, Uhlíková, Karlíková, kteří od 60. let získali pro Československo celkem 54 medailí, z toho 9 zlatých, 19 stříbrných a 26 bronzových (Hýbner, 1999).
2.3 Motorické schopnosti K teoretické části jsme čerpali především z HNÍZDILA a HAVLA: Rozvoj a diagnostika koordinačních schopností a pohyblivostních schopností a dále pak z MĚKOTY a NOVOSADA: Motorické schopnosti. Publikace jsme si vybrali, protoţe patří k novějším vydáním v problematice koordinačních schopností.
Ještě neţ se začneme zabývat tím, co to je motorická schopnost, bylo by dobré definovat tyto pojmy samostatně. Motorika Motorika neboli pohyb je jedna z vlastností člověka (ţivých organismů). Dá se říci, ţe motorika je pohyb jednotlivých částí těla a těla jako celku. Pohyb člověka zároveň závisí
13
na různých faktorech ať uţ na stavbě těla a orgánů, dědičnosti, schopnostech či jaký má jedinec vlohy a podmínky (Čelikovský, 1979). Schopnost Na druhé straně schopnost je charakterizována jako určitá psychická vlastnost, která umoţňuje naučit jedince novým činnostem a zároveň je vykonávat. Profesor Schmidt (1991) tvrdí, ţe pomoci schopnosti, se vytvářejí rozdíly mezi lidmi v jejich činnostech, kde dosahují různých výkonů za různě měnících se podmínek (Měkota & Novosad, 2005). Motorické schopnosti Motorické schopnosti spadají do obsáhlé a členité oblasti antropomotoriky, zároveň podmiňují pohybové funkce, díky nimţ jedinci dosahují zajímavých výkonů v ţivotě (ať uţ ve sportu, škole či zaměstnání, apod.), kde převládající sloţku tvoří pohyb. Jak uţ bylo popsáno, jednotlivé motorické schopnosti jsou obecné znaky jednotlivce, které lze vidět ve výsledcích pohybové aktivity jedince, jinak jsou skryté a neprojevují se. Schopnosti nás také určitým způsobem limitují ve výkonnosti, ale i naopak jsou schopny nám určit strop, přes který nelze přelézt. Například ve stáří nám limitují pohybovou úroveň a starší člověk tak jiţ není zcela samostatný a sniţuje se jeho kvalita ţivota. Důleţitým aspektem schopností je jejich potencionalita, ta udává jedinci určitou moţnost, nikoli jistotu (např. jestliţe máme jedince s vysokou úrovní geneticky získaných rychlostních schopností, má potenciální moţnost, aby se stal výborným sprinterem, ale to neznamená, ţe se tím výborným sprinterem stane, hrají zde důleţitou roli i jiné podmínky, např. motivace, vlastnosti osobnosti…). Z dalších znaků, které motorické schopnosti představují je „vysoká míra předpokladů pro zdokonalování“. Měkota & Novosad (2005, p. 14). Zde je na mysli talent a potřebné podmínky pro rozvoj schopností. Jestliţe dítě má talent a nemá dostatečné podmínky k tomu, aby svoje schopnosti mohlo dále rozvíjet, je mu to „k ničemu“. Je tedy vhodné upozornit na fakt, ţe i samotný talent pro podání největší výkonnosti nestačí, jedinec musí mít i další předpoklady jako je motivace, kázeň, ţivotospráva, somatotyp, atd. (Měkota & Novosad, 2005) Motorické schopnosti spolu s dovednostmi vytvářejí sportovní výkon. Sportovním výkonem se zabývá sportovní teorie, která se snaţí o stavbu sportovního výkonu
14
v jednotlivých sportovních disciplínách. Pokouší se rozpoznat, které schopnosti jsou pro daný sportovní výkon rozhodující a do jaké míry se mohou vzájemně vyrovnávat. K tomu nám slouţí různé indikátory korelací, faktorové analýzy, které u nás publikoval M. Choutka (1996). (Měkota & Novosad, 2005). Co se týče definice motorické schopnosti, je definována různými autory odlišně. Například Burton a Miller (1998) definují, ţe motorické schopnosti jsou „obecné rysy (vlastnosti) či kapacity, které podkládají výkonnost v řadě pohybových dovedností“. Měkota & Novosad (2005, p. 12). Domnívají se, ţe nejsou snadno obměnitelné praxí a zkušeností, zato jsou během individuálního ţivota jedince poměrně stálé (Měkota & Novosad, 2005). Profesor Čelikovský naopak motorickou schopností rozumí „dynamický komplex vybraných vlastností organismu člověka, integrovaných podle třídy pohybového úkolu a zajišťující jeho plnění“. Měkota & Novosad (2005, p. 12).
Za důleţité funkce povaţuje
receptorické, kosterně-svalové, oběhové, metabolické, termoregulační a další. Tyto funkce nazývá prvky, z kterých se vytváří určitá sestava, integrál, zároveň tyto prvky jsou z části kompenzovatelné (Měkota & Novosad, 2005).
2.4 Rozdělení motorických schopností Pohybové schopnosti se v 19. století začaly označovat termíny: síla, rychlost, vytrvalost a obratnost. Ve stejném období se začínají objevovat první teoretické analýzy, které vedou ke vzniku systému pojmů a termínů. (Čelikovský, 1979) Mezi přední české autory, kteří se zabývali vývojem a rozdělením motorických schopností patří ze starších autorů například Stanislav Čelikovský, z těch současných zde můţeme uvést Karla Měkotu, Jiřího Novosada nebo také Josefa Dovalila. V průběhu vývoje vědy dochází ke změnám v označení některých pojmů a definic, které se týkají motorických schopností. V učebnici Antropomotorika (Čelikovský a kol., 1979) autor rozděluje schopnosti na silové, rychlostní, vytrvalostní a obratností. Naproti tomu v novější publikaci (Motorické schopnosti, 2005) Měkota a Novosad dělí schopnosti na 15
dvě části. První část se týká koordinační schopnosti a flexibility a druhá kondičních schopností, do kterých spadá síla, rychlost, vytrvalost. Josef Dovalil & Tomáš Perič. (2010). Sportovní trénink. Rozdělují jednotlivé schopnosti takto:
Koordinační schopnosti jsou schopnosti řídit a regulovat pohyb s ohledem na přesnost, rychlost a sloţitost pohybu.
Silové schopnosti schopnosti, kde se překonává určitý odpor za pomocí svalové stahu.
Rychlostní schopnosti Schopnosti, které překonávají krátkou vzdálenost v co moţná nejkratším čase.
Vytrvalostní schopnosti schopnosti, které dlouhodobě vykonávají pohybovou činnost určité intenzity a překonávají tak únavu.
Flexibilita Schopnosti provádět dané pohyby v největším kloubním rozsahu.
16
Grafické znázornění motorických schopností dle Měkoty a Novosada
Obr. č. 1 – Hrubá taxonomie motorických schopností Zdroj: Karel Měkota & Jiří Novosad, 2005
2.5 Koordinační schopnosti Koordinační schopnosti se dají spojovat s celkem kondičních schopností. Mají velmi sloţité členění, které je úzce spojováno s mechanismy řízení a regulací lokomoce, úrovní receptorových a smyslových orgánů a stavem pohybového aparátu. Hrají velice důleţitou roli ve všech sportech, ať uţ v gymnastice, míčových, pálkovacích hrách či v extrémních sportech. Jejich vývoj u jedince je individuální. Je ovšem známo, ţe nejlepší období pro rozvoj jedince je v senzitivním období. Ze všech schopností jsou zatím nejméně probádané (Havel & Hnízdil, 2010).
17
Čelikovský (1990) pod pojmem koordinační schopnost rozumí „schopnost člověka realizovat složité časoprostorové struktury pohybu“(1990, p. 7). Zimmermann, Schnabel & Blume (2002) definují koordinační schopnosti jako skupinu pohybových schopností, které jsou závislé na řízení a usměrňování motorické činnosti. „Jsou výkonovými předpoklady pro činnosti charakterizované vysokými nároky na koordinaci“ Měkota & Novosad (2005, p. 57).
2.5.1 Obecná charakteristika pojmů: obratnost, koordinace
Obratnost Byla definována jako schopnost realizovat koordinačně sloţité pohyby těla, rychle si je osvojovat a přizpůsobovat je měnícím se podmínkám. V 70. letech byla obratnost rozdělena přibliţně na sedm jednotlivých schopností. V tomtéţ období se v Německu a evropských zemí zavádí pojem koordinační schopnosti (Měkota & Novosad, 2005). Koordinace Tento pojem odpovídá významem slovům „uspořádávat, uvádět v soulad, vnášet řád“. Měkota & Novosad (2005, p. 56). Koordinace se dá také popsat jako splynutí dílčích pohybů či pohybových fází, které mají utvářet harmonický celek pohybového aktu (Měkota & Novosad, 2005).
2.5.2 Struktura koordinačních schopností Aby bylo patrné, jak se lišily názory jednotlivých autorů, bude níţe uvedena jako první struktura Stanislava Čelikovského a jako druhá struktura novějších autorů, a to Zdeňka Havla a Jana Hnízdila.
18
Čelikovský (1979) rozděluje strukturu komplexu obratnosti do tří oblastí: I. Oblast vlastních regulátoru – senzomotorické vlastnosti
Kinestetická diferenciační schopnost
Rovnováhová schopnost
Rytmická schopnost
Orientační schopnost
Eventuelně další schopnosti II. Oblast vlastností regulované soustavy – vlastnosti pohybové soustavy Příkladem je pohyblivost. III. Oblast regulovaného pohybu – obratnost
Schopnost řešit prostorovou strukturu pohybu
Schopnost řešit časovou strukturu pohybu (timing)
Naproti tomu Havel s Hnízdilem (2010) rozlišují koordinační schopnosti:
Diferenciační schopnost
Orientační schopnost
Rovnováhová schopnost
Reakční schopnost
Rytmická schopnost
Schopnost sdruţování
Schopnost přestavby
19
1. Diferenciační schopnost Diferenciační schopnost je chápána jako „schopnost jemně rozlišovat a nastavovat silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu“ Měkota & Novosad (2005, p. 63). Podstatou pro diferenciační schopnosti jsou proprioreceptory, které působí ve svalech, svalových snopcích a šlachách. Informace o pohybových aspektech jsou poté zpracovávány v centrální nervové soustavě. Konečný pohyb se pak odráţí ve větší přesnosti, plynulosti a ekonomičnosti (Havel & Hnízdil 2010).
2. Orientační schopnost Orientační schopnost rychle a precizně zachycuje všechny podstatné informace o lokomoční činnosti. Umoţňuje tak pomocí vnějšího prostředí změnit pozici a pohyby těla v prostoru. Hirtz (1985) definuje orientační schopnost jako „schopnost určení a záměrných změn polohy a pohybu těla jako celku v prostoru; jako kvalita převážně prostorově orientovaného řízení pohybových činností.“ Havel & Hnízdil (2010, p. 9). Nároky na tuto schopnost jsou odlišné a individuální. S orientační schopností se setkáváme i v běţném ţivotě, např. ve městě, na cestách apod. (Havel & Hnízdil, 2010)
3. Rovnováhová schopnost Hirtz (1985) rovnováhovou schopnost chápe jako schopnost udrţení rovnováhy při různě měnících se vnějších podmínkách (Havel & Hnízdil, 2010). Měkota (2005) prezentuje rovnováhovou schopnost jako „schopnost udržovat celé tělo ve stavu rovnováhy, respektive rovnovážný stav obnovovat i při napjatých rovnováhových poměrech při měnícím se prostředí“. Havel & Hnízdil (2010, p. 10).
20
Rovnováhové schopnosti podle Havla a Hnízdila (2010) se dále člení na: a) statisticko-rovnováhovou schopnost Předpokladem pro tuto schopnost je udrţení těla jedince v po krátkou dobu v poloze, aniţ by došlo k pohybu (se zrakovou kontrolou nebo naopak bez zrakové kontroly), kontrolují se zde minimální odchylky od předem určené polohy těla. Jedinec by měl být schopen udrţet rovnováhu v určitých mezích, neboť rovnováhu neustále ztrácíme a opět získáváme. b) dynamicko-rovnováhovou schopnost Podmínkou pro dynamicko-rovnováhovou schopnost je provedení lokomočního úkolu na pohyblivé ploše či při přesunu na tenké ploše. Tato schopnost umoţňuje lokomoci ve vratké poloze (př. kladina). Projevuje se:
při lokomoci
při rotačních pohybech
při letu Během rotace dochází k dráţdění rovnováţného ústrojí ve vnitřním uchu. V letové části se jedná pak o udrţování a obnovování rovnováhy v určitých mezích. c) schopnost balancování předmětu Úkolem této schopnosti je nejen udrţet vlastní rovnováhu těla, ale zároveň při tom udrţet v rovnováze i daný předmět. Důleţitou roli u této schopnosti hraje zraková kontrola. Základem pro balancování předmětu je vnímání, které je spojeno se smyslovými orgány. Důleţitou roli zde hraje také centrální nervová soustava, díky níţ mozek zpracovává informace a úkoly, které jedinec chce vykonat. 4. Reakční schopnost Hirtz (1985) definuje reakční schopnost jako „Schopnost rychlého a smysluplného zahájení a provedení krátkodobé pohybové činnosti celého těla jako reakce na více či méně
21
komplikované signály nebo na předchozí pohybové činnosti, popřípadě na aktuální situační podnět.“ Havel & Hnízdil (2010, p. 10). Tato schopnost se zakládá na rychlosti výběru a provedení cílené krátce trvající lokomoce na daný impuls. Tato schopnost je velice důleţitá ve sportu. (Sportovci potřebují rychlou reakci, ať uţ kdyţ mění směr pohybu při sportovních hrách či reagují při sprintu na signál pistole.) Reakční schopnost se dá rozdělit na jednoduchou a komplexní. Závisí také na mnoha faktorech, jako je vnímání, doba zpracování, dostředivé a odstředivé dráhy, latentní doba reakce svalů. Co se týče impulsů, můţeme reagovat na různé podněty - zvukové, zrakové, sluchové, dotykové. Nejkratší doba trvání vzruchu je u dotykových podnětů (0,14 – 0,15 s) a naopak nejdelší je u podnětů zrakových (0,1 – 0,21 s). Reakční schopnost bývá u jedinců velice individuální (Havel & Hnízdil, 2010).
5. Rytmická schopnost Dle Měkoty (2005) je rytmická schopnost „schopnost, která postihuje a motoricky vyjadřuje rytmus daný z vnějšku, nebo v samotné pohybové činnosti obsažený. Členění: schopnost rytmické percepce, schopnost rytmické realizace.“ Havel & Hnízdil (2010, p.11). Rytmická schopnost poskytuje členění pohybů do rytmické formy (vnímání rytmů na různé impulsy). Ať uţ se jedná o rytmus, který vychází z vnějšího prostředí, či vytvořený vnitřní rytmus. Máme však mnoho sportů, kde není zadán vnější rytmus a lokomočním rytmem je výsledek napodobení (procítění) pohybové iluze. Jedinec musí umět rozlišit tempo pohybu od rytmu, který se vztahuje k rychlosti či frekvenci lokomoce. Důleţitou roli v rytmických schopnostech hrají kinestetické informace, které mají smysl pro pohybové učení při zvládnutí různých pohybů (Havel & Hnízdil, 2010).
22
6. Schopnost sdruţovací Meinel & Schnabel (1998) chápou sdruţovací schopnost jako „schopnost účelně koordinovat pohyby částí těla navzájem a koordinovat pohyb celého těla ve vztahu k určité záměrné činnosti“. Havel & Hnízdil (2010, p. 12).
Měkota touto schopností rozumí propojování jednotlivých částí těla (nohy, ruce, hlava) s celkovým pohybem těla, to celé se odehrává v prostoru a čase. Výsledkem je dynamicky sladěný celkový pohyb. Vyskytuje se ve sportovních hrách, gymnastice, apod. Měřítkem úrovní jsou stupně náročnosti sloţitého spojování pohybů. Příkladem můţe být gymnastická sestava
7. Schopnost přestavby Měkota (2005) uvádí, ţe se jedná o „schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek (vnějších či vnitřních), které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá. Schopnost přestavovat činnost podle měnícího se zadání“. Havel & Hnízdil (2010, p. 12). Schopnost přestavby se projevuje při změně jakékoli pohybové činnosti, ať uţ při obměně prostředí, činnosti soupeře (box, zápas), vývoji herní situace (hokej) či během měnících se přírodních podmínek (vítr, déšť, slunce). Během výkonu také dochází ke změně podmínek vnitřních (jedinec můţe pociťovat únavu). Jedinec pak reaguje neočekávanou a rychlou změnou situace, která vede k nahrazení současné činnosti novou činností. Ve hře pak dochází ke změně lokomočního zadání. Příkladem můţe být přechod z útoku do obrany. (Měkota, 2005) Ve schopnostech přestavby hraje také důleţitou roli rychlost a přesnost vnímání či předjímání změny. Proto se zde významně projevuje pohybová zkušenost, která je součástí úspěchu (Měkota, 2005).
23
2.6 Rozvoj koordinačních schopností Havel a Hnízdil (2010) ve své publikaci uvádějí, ţe „komplexní povaha koordinačních schopností umožňuje jejich rozvoj prostřednictvím všech sportovních odvětví a na druhé straně jsou koordinační schopnosti pro jednotlivá sportovní odvětví specifická. Projevují se v pohybových činnostech zejména v technice a dovednostech, jejichž prostřednictvím se současně i rozvíjí a mají k nim tedy přímý vztah. Rozvoj je spojen se vznikem nových dovedností a návyků“. Havel & Hnízdil (2010, p. 14).
Při rozvoji koordinačních schopností se uplatňují metodické zásady. Choutka (1991) uplatňuje při rozvoji následující metodický postup:
Provádět tělesná cvičení v mnoha různých obměnách
Provádět tělesná cvičení v měnících se vnějších podmínkách
Vytvářet kombinace jiţ osvojených pohybových dovedností
Cvičení provádět „pod tlakem“ – v rychlosti, s výběrem variant, stupňováním sloţitostí
Během cvičení dostávat dodatečné informace
Cvičení provádět po předchozím zatíţení
Naproti tomu Havel s Hnízdilem (2010) doporučují pro rozvoj koordinačních schopností metody: analytickou, kontrastu, opakování, střídavou a senzorickou metodu. Metoda analytická Jedinec si rozloţí pohyb na jednotlivé fáze. Poté je odděleně trénuje. Je zde snadná kontrola jedince. Metoda kontrastu
24
Tato metoda se uplatňuje k odstraňování chyb. Spočívá na ukázce pohybu. Trenér ukáţe vzornou ukázku daného pohybu a vzápětí špatnou. Hráči sami musí rozpoznat chybu a následně ji při vlastním pokusu (či jiného cvičence) odstranit. Metoda opakování Tato metoda se spíše uplatňuje při procvičování a upevňování motorických schopností. Proto se dá uplatnit i při rozvoji koordinačních schopností. Úkolem této metody je postupné odstraňování chyb. Jedinec se snaţí postupně vylepšovat daný pohyb a odstraňovat chyby (jedinec se snaţí, aby kaţdý pokus byl lepší neţ ten předešlý). Proto je zde nutné mít na pomoc trenéra, učitele. Při cvičení je dobré ztěţovat nároky na kvalitu provedení postupným ztěţováním (počet opakování, těţší náčiní, doba trvání cviku). Úkolem je dosáhnout co nejekonomičtějšího a plynulého pohybu bez nutnosti zřetelného psychického soustředění. Poté to můţeme definovat jako „pohybovou dovednost“. Metoda střídavá V této metodě se uplatňuje střídání tempa, střídání napětí a uvolnění svalů. Metoda senzorická Zakládá se na úzkém vztahu rychlosti reakce a schopnosti úmyslně rozlišovat časové mikro intervaly.
2.7 Diagnostika vybraných koordinačních schopností Stupeň koordinačních schopností se stanovuje na základě výsledků standardizovaných testů, jako je tomu u ostatních pohybových schopností. Testy mohou být prováděny pomocí laboratorních nebo terénních testů. (Havel & Hnízdil, 2010) Testy laboratorní Provádějí se pomocí přístrojů (dynamometry, stereometry). Výzkumné pracoviště tak poskytuje standardizované podmínky a počítačovou techniku.
25
Testy terénní Dají se provádět v přirozeném prostředí, ovšem standardizovaných testů je méně, existují však různé testové baterie, které mají kontrolní charakter.
2.8 Tělesná ontogeneze 2.8.1 Tělesné předpoklady pro rozvoj koordinačních schopností Podle Havla & Hnízdila (2010) u koordinačních schopností záleţí na rozkvětu jednotlivých prvků, jejich struktuře a především:
na zrání a procesech CNS, dále na spojování podkorových a korových stupňů řízení a na regulaci lokomoce.
na dozrání senzuálních a receptorových orgánů při senzomotorických schopnostech.
na kinestetickém aparátu (stav regulované soustavy). Je všeobecně známo, ţe mozek jedince roste a vyvíjí se přibliţně do 12. roku ţivota. Toto období můţeme také nazvat senzitivní fází jedince, tj. dítě je v této etapě nejlépe připravené na to, aby získalo schopnosti. Za důleţitou éru v pohybové motorice povaţujeme období do 3 měsíců, období mezi 5. a 6. rokem a období okolo 12. roku ţivota jedince. V těchto etapách vzrůstá kvalita znaků ideálně provedeného koordinačního pohybu (plynulost, přesnost, ekonomičnost). Rozvoj schopností souvisí s tělesným a psychickým vývojem jedince. Proto je důleţité respektovat vývoj CNS, stupně jednotlivých regulačních systémů a úroveň lokomočního aparátu. Dalo by se říci, ţe rozvoj koordinačních schopností závisí na třech předpokladech:
26
1. zlepšení funkcí analyzátorů, které působí uvnitř regulátoru v jednotlivých sloţitých řídících obvodech (kinestetického, statokinestetického, optického,
akustického a
taktilního). 2. zvýšení stupně jednotlivých senzomotorických vlastností. 3. vylepšování vlastností pohybové systému.
Roth & Winner (2002) rozdělují vývoj koordinačních schopností do pěti ontogenetických stádií: 1. Fáze víceméně lineárního vzestupu (4-11/13 let) Pro předškolní a mladší školní věk je charakteristické ontogenetické zvýšení stupně pohybové koordinace. Je to způsobené tím, ţe CNS a analyzátory zřetelně předbíhají další růstové a diferenciační procesy. Konec tohoto období bývá také označován jako první vrchol pohybového (koordinačního) vývoje. To má za následek zvýšenou samovolnost pohyblivosti dítěte. Dochází zde také ke zvýšení psychofyzických parametrů, jako je pozornost či koncentrace. 2. Fáze instablity a nového přizpůsobení (dívky 11/12-12/13, chlapci 12/13-14/15 let) Tato fáze je označována jako období pubescence. U jedince zde dochází ke zpomalení, zastavení
či
k dočasnému
návratu
tempa
rozvoje
koordinačních
schopností.
Charakteristikou dítěte bývá koordinační nestabilita, která je způsobená tělesnou změnou proporcí či u děvčat působením hormonálních vlivů. 3. Fáze plného vyjádření (dívky 12/13-16/17 chlapci 14/15-18/19 let) Období adolescence se dá povaţovat za pozitivní pro koordinační schopnosti. U jedince dochází k ustálení tělesných proporcím. Proto v tomto období dochází k dosaţení ţivotního maxima v koordinačních schopnostech neboli druhý vrchol pohybových schopností. V této fázi se objevují také velké individuální rozdíly v rámci pohybové aktivity jedince.
27
4. Fáze relativního udrţení úrovně (16/19-30/35 let) Toto období také nazýváme ranou dospělostí. V této fázi nedochází k výrazným změnám. Jde o fázi relativního udrţení dosaţené koordinační výkonnosti. Vnitřní předpoklady získávají definitivní úroveň. Sestupný sklon se neobjevuje ještě tak výrazně. 5. Fáze pozvolné a posléze ireverzibilní involuce (od 35 let) Tato fáze je charakteristická involucí. Pokles koordinačních schopností ve stáří je způsoben stárnutím organismu a tkání. Sniţuje se pruţnost pohybového aparátu a výraznost nervových procesů. To způsobuje zpomalení plynulosti příjmu a přetváření informací.
2.9. Výzkumné metody Z Výzkumných metod jsme pouţili metodu literární, historickou, pozorování a metodu komparativní.
28
3 Cíl, hypotézy a úkoly bakalářské práce Cíl práce Cílem práce je přispět k objasnění problematiky rozvoje vybraných koordinačních schopností u mladších ţáků ve stolním tenise v Ústeckém kraji. Hypotéza práce Předpokládáme, ţe po aplikaci námi navrţeného tréninkového plánu dojde ke zlepšení úrovně vybraných koordinačních schopností u mladších ţáků ve stolním tenise
Úkoly práce
Shromáţdit materiály věnující se této problematice
Vybrat vhodnou skupinu probandů
Sestavit a aplikovat tréninkový plán
Vybrat vhodné motorické testy
Provést počáteční měření pomocí testu na rytmickou a sdruţovací schopnost
Provést závěrečné měření na rytmickou a sdruţovací schopnost
Zpracovat a následně vyhodnotit získaná data
29
4 Metodologie práce Bakalářská práce byla psána v Microsoft Word, písmem Times New Roman, velikosti 12 dle normy APA. Charakteristika vybraného souboru Pro náš výzkum bylo vybráno 15 hráčů stolního tenisu, ve věku 11-12 let z Ústeckého kraje. Způsob prováděného měření Hráči byli testováni jednotlivými testy pro rytmickou a sdruţovací schopnost. K výzkumu byl pouţit test přeskakování švihadla, udrţení stálého tempa pohybu pro rytmickou schopnost. Pro sdruţovací schopnost bylo pouţito testu opakované sestavy s tyčí. Měření hráčů probíhalo od konce listopadu 2013 do konce února 2014. Na konci listopadu 2013 byli hráči změřeni dvěma testy, poté jim byl vystaven tréninkový plán (ten byl sestaven na základě odborné literatury a konzultace s trenéry), který absolvovali od začátku prosince 2013 do konce února 2014. Hráči po dobu tří měsíců třikrát týdně po dvaceti minutách provozovali jednotlivé tréninkové jednotky na rozvoj koordinačních schopností. Vše probíhalo pod dohledem trenérů. Na konci třetího měsíce pak bylo provedeno druhé měření, které mělo zjistit, jestli se hráči zlepšili po aplikaci tréninkového plánu. Měření probíhalo ve sportovní hale v Děčíně.
4.1 Popis a hodnocení vybraných motorických testů Testy byly vybrány z publikace Havel & Hnízdil, 2010.
Přeskakování švihadla, udrţení stálého tempa pohybu Charakteristika: Rytmická schopnost celého těla
30
Provedení: Jedinec provádí po dobu 20 sekund přeskakování švihadla s meziskokem. Zkoušející počítá počet přeskoků a ve druhém pokusu jedinec provádí stejný počet přeskoků a zkoušející měří čas potřebný k provedení. Hodnocení: Zaznamenáváme absolutní odchylku mezi trváním druhého pokusu a 20s intervalem.
Opakovaná sestava s tyčí Charakteristika: Sdruţovací schopnost Provedení: Jedinec drţí gymnastickou tyč nadhmatem za zády, úchop širší neţ je šíře ramen, v poloze vzadu dole rovně. Za stálého drţení tyče oběma rukama překračuje tyč jednou i druhou nohou, následně provede přes sed leh průvlek tyče vzad, vstane a je ve výchozím postavení. Test opakujeme pětkrát. Hodnocení: Zaznamenáváme čas potřebný k provedení sestavy měřený na desetiny sekundy.
4.2 Statistické metody Ze statistických metod byl pouţit t-test pro párové hodnoty. Dále jsme pouţili metodu pozorování a komparativní.
31
5 Výsledková část 5.1 Vyhodnocení Test na sdruţovací schopnost – opakovaná sestava s tyčí Hráči
1. měření
2. měření
1.
38,12
29,24
2.
28,53
24,35
3.
32,56
23,28
4.
60,05
60,01
5.
36,65
35,08
6.
42,77
39,62
7.
21,32
18,72
8.
25,58
16,24
9.
41,45
29,28
10.
37,84
32,08
11.
35,97
23,37
12.
55,84
38,45
13.
45,05
27,48
14.
32,24
26,36
15.
37,34
35,2
16.
34,81
33,17
17.
32,56
30,08
18.
36,53
35,15
19.
38,43
36,24
20.
48,63
48,52
Tab. č. 1 Pomocí t-testu pro párové hodnoty byla vypočítána statistická významnost souboru (postup viz níţe).
32
N 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 Suma
x1 38,12 28,53 32,56 60,05 36,65 42,77 21,32 25,58 41,45 37,84 35,97 55,84 45,05 32,24 37,34 34,81 32,56 36,53 38,43 48,63
x2 29,24 24,35 23,28 60,01 35,08 39,62 18,72 16,24 29,28 32,08 23,37 38,45 27,48 26,36 35,2 33,17 30,08 35,15 36,24 48,52
Di -8,88 -4,18 -9,28 -0,04 -1,57 -3,15 -2,6 -9,34 -12,17 -5,76 -12,6 -17,39 -17,57 -5,88 -2,14 -1,64 -2,48 -1,38 -2,19 -0,11 -120,35
di-d -2,88 1,82 -3,28 5,96 4,43 2,85 3,4 -3,34 -6,17 0,24 -6,6 -11,39 -11,57 0,12 3,86 4,36 3,52 4,62 3,81 5,89
(d-d )2 8,2944 3,3124 10,7584 35,5216 19,6249 8,1225 11,56 11,1556 38,0689 0,0576 43,56 129,7321 133,8649 0,0144 14,8996 19,0096 12,3904 21,3444 14,5161 34,6921 570,4999
Tab. č. 2
V= n-1 T0,005=2,093
Jelikoţ nám vyšla vypočítaná hodnota větší neţ tabulková, počítáme dále věcnou významnost.
33
Výsledek je větší neţ 0,1, a proto je sledovaný rozdíl statisticky významný. Znamená to, ţe změna ve výkonu před a po aplikaci tréninkového plánu je ovlivněna z 54%.
Test – přeskakování švihadla, udrţení stálého tempa pohybu Hráči
1. měření
2. měření
1.
-3,7
1,7
2.
0,6
0,3
3.
0,6
-1,3
4.
2,9
0
5.
6,1
4,9
6.
-3,2
-1,4
7.
0,5
0,5
8.
-0,4
0
9.
6,2
1,4
10.
2,3
0,9
11.
1,6
0,7
12.
1,8
0,8
13.
9,6
-0,7
14.
3,8
1,0
15.
-2,5
-1,8
16.
-1,1
-0,1
17.
1,0
0,6
18.
1,1
1,0
19.
-0,8
-0,4
20.
-2,1
-2
Tab. č. 3
34
N 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.
x1 3,7 0,6 0,6 2,9 6,1 3,2 0,5 0,4 6,2 2,3 1,6 1,8 9,6 3,8 2,5 1,1 1 1,1 0,8 2,1 suma
x2 1,7 0,3 0 4,9 1,4 0,5 0 1,4 0,9 0,7 0,8 0,7 1 1,8 0,1 0,6 0,6 1 0,4 2
Di -2 -0,3 -0,6 2 -4,7 -2,7 -0,5 1 -5,3 -1,6 -0,8 -1,1 -8,6 -2 -2,4 -0,5 -0,4 -0,1 -0,4 -0,1 -31,1
di-d -2 -0,3 -0,6 2 -4,7 -2,7 -0,5 1 -5,3 -1,6 -0,8 -1,1 -8,6 -2 -2,4 -0,5 -0,4 -0,1 -0,4 -0,1
(d-d )² 4 0,09 0,36 4 22,09 7,29 0,25 1 28,09 2,56 0,64 1,21 73,96 4 5,76 0,25 0,16 0,01 0,16 0,01 155,89
Tab. č. 4
V= n-1 T0,005=2,093
Jelikoţ nám vyšla vypočítaná hodnota větší neţ tabulková, počítáme dále věcnou významnost.
35
Výsledek je větší neţ 0,1, a proto je sledovaný rozdíl statisticky významný. Změna ve výkonu před a po aplikaci tréninkového plánu je ovlivněna z 29%.
36
6 Diskuze Tuto bakalářskou práci jsem si vybrala, jak uţ bylo řečeno v úvodu, proto, ţe se od dětství stolnímu tenisu věnuji a mnoho publikací o tomto sportu nenalezneme. Proč jsme si zrovna vybrali skupinu mladších ţáků v Ústeckém kraji? Co se týče místa výběru. Ústecký kraj jsme si zvolili proto, ţe nám byl nejlépe dostupný. Přesněji jsme měřili děti s Děčína a Chomutova. Skupinu mladších ţáků jsme si vybrali proto, ţe dětí v této kategorii je nejvíce a také proto, ţe v tomto období je nejlepší rozvoj jejich schopností. Pro náš výzkum bylo vybráno 15 hráčů stolního tenisu, ve věku 11-12 let z Ústeckého kraje (tabulku hráčů s iniciály a názvem klubu najdeme níţe tab. č.5). HRÁČ T.M. H.P A.K S.D J.W J.K T.R. R.Š J.K. A.Š T.R. J.K. V.G. O.T. A.H. J.J. D.D M.P. A.S L.K.
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.
KLUB Chomutov Chomutov Chomutov Chomutov Chomutov Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Chomutov Chomutov Chomutov Chomutov
Tab. č. 5 Co se týče samotného měření ţáků, nastali i menší problémy. Děti si totiţ pletou sportovní klub s krouţkem, a tak chodí na tréninky, jak se jim zrovna zachce. Někteří i po měsíci skončí a nikomu nic neřeknou. Původně jsme měřili větší skupinu ţáků, ale
37
bohuţel, během měření pár dětí skončilo. Kdyţ jsme se o tomto problému bavili s trenéry, řekli nám, ţe je to zcela normální. Ţe někteří děti, měsíc dochází pravidelně na tréninky a pak z ničeho nic přestanou chodit, nikomu nic neřeknou a po půl roce se někdy znovu objeví. Během měření jsme se bavili i s trenéry na jaké turnaje děti jezdí. Bylo nám řečeno, ţe na krajské turnaje jezdí skoro všichni a na republikové skoro nikdo. Kdyţ jsme se ptali proč tomu tak je, tak nám odpověděli, ţe s dětmi nemá kdo na turnaje jezdit, ţe rodiče nemají zájem jet s dětmi například na Moravu. Ţe nemají čas a mnohdy ani finance. Coţ je škoda, protoţe děti nejvíce zkušeností získají právě na republikových turnajích. Na druhou stranu, zas máme zkušenosti i s dětmi, co nejeví o turnaje zájem a místo toho aby, se zúčastnily turnajů, který se i mnohdy konají v jejich městě, či blízkosti, jdou radši ven za kamarády, hrají počítačové hry, a kdo ví co. Co se týká financí, sponzoringu ve stolním tenise v České republice, tak je to špatné, ale to i v ostatních sportech, kdyţ se nebavíme zrovna o hokeji či fotbale, kam se „sypou“ peníze nejvíce. Některé kluby nemají často peníze na to, aby dětem hradili cestu na turnaj, ubytování a startovné. Kdyţ pak rodiče nejsou ochotny vloţit finanční náklady do svých dětí, aby se mohly účastnit turnajů, tak bohuţel děti nikam nejedou, protoţe jak uţ bylo řečeno výše, klub na to nemá finanční prostředky. Jak probíhalo samotné měření? Na začátku práce jsme testovali hráče pomocí dvou typů cvičení na vybrané koordinační schopnosti. Z testů jsme si vybrali přeskok přes švihadlo na rozvoj rytmické schopnosti a dále test sestavy s tyčí na rozvoj sdruţovací schopnosti. Poté jsme hráčům sestavili tréninkový plán na rozvoj vybraných koordinačních schopností, podle kterého pak hráči tři měsíce trénovali. Po třech měsících následovalo druhé měření, podle kterého jsme zjistili zlepšení či zhoršení hráčů v daných schopnostech. První měření probíhalo ke konci listopadu 2013 ve sportovní hale v Děčíně. Zde jsme začali měřit testem pro rytmickou schopnost, ke kterému jsme potřebovali švihadlo a stopky. Po pauze následovalo měření druhého testu, ke kterému bylo zapotřebí gymnastické tyče a stopek. Výsledky nám vyšly velice diferenciované. Hráči měli více problém s druhým testem - sestava s tyčí, která je náročnější na obratnost.
38
Po prvním měření byl hráčům a trenérům předán tréninkový plán, který po dobu tří měsíců absolvovali. Po třech měsících trénování jsme hráče opět změřili, jestli se jejich výsledky změnily či ne. Výsledky obou testů vyšly lépe ve druhém měření, jak lze vidět v kapitole výše (7.2 Vyhodnocení). Úroveň hráčů byla velice odlišná, coţ souvisí také se somatotypem, schopnostmi, dovednostmi sportovce atd. Rozdíly byly nejvíce vidět ve stavbě těla, coţ se pak odehrávalo i v konečném výsledku. Objemnější děti měly více problém s obratností neţ děti hubenější, pokud hubenější děti neměly zkrácené svaly, coţ hraje také podstatnou roli v obratnosti. Nejlepší zlepšení u testu přes švihadlo bylo u hráče č. 8 (jak je vidět v tabulce č. 3), kde v prvním měření měl odchylku -0,5 a ve druhém měření 0. V testu sestavy s tyčí při druhém měření byl na tom nejlépe opět hráč č. 8 (dle 1. tabulky), a to s časem 16:24. Z našeho pohledu si myslíme, ţe celková úroveň motorických schopností u testovacích hráčů byla aţ na výjimky velice špatná. Názor mi potvrdili i trenéři, kteří mají děti na starosti. Po dotazu, zda s dětmi trénují i gymnastické cviky, mi bylo sděleno: „S dnešními dětmi bohužel ne, jsou schopny se zranit i u běhu. Před lety jsme ale gymnastickou přípravu zahrnovali“. Coţ bohuţel souvisí s dnešním ţivotním stylem a způsobem ţivota. Ovšem nebudeme vše svádět na děti, které za to vlastně víceméně nemohou. Setkala jsem se i s případy, kdy „trenéři“ nevěděli jak trénovat. Většinou se jednalo o chlapy z oddílu, co to hrají pro zábavu a myslí to dobře s klubem, tak si vezmou na starosti trénink dětí. Bohuţel zde nastává „problém“, protoţe nevědí jak trénovat. Rozcvička před tréninkem není většinou ţádná (v nejlepším případě si dají na rozběh tři kola na zahřátí), uspořádání herních kombinací také většinou chybí a o kompenzaci svalových skupin na závěr tréninku ani nemluvě. Hlavní část tréninku vypadá tak, ţe hráči přijdou ke stolu, rozehrají si forhendovou a backhandovou stranu kříţem, poté hrají vše moţné a na závěr tréninku hrají sety. Velmi malá pozornost či vůbec ţádná je věnovaná také rozvoji schopností. Coţ trenéři často odůvodňují tím, ţe je málo času a ţe by hráči na své fyzické zdatnosti měli pracovat samy. Ţe potřebují trénovat s hráči techniku úderů a herní kombinace.
39
Co se týče dnešního ţivotního stylu mládeţe. Děti dnes nemají chuť sportovat. Místo toho vysedávají u počítače a televize. Na oběd chodí do fast foodů místo jídelny. A tohle vše má vliv na psychickou i fyzickou stránku dítěte. Na toto téma bychom mohli navázat v diplomové práci, kde by mohla probíhat měření zbývajících koordinačních schopností ve stolním tenise, která bychom mohli porovnat.
40
7 Závěr Cílem bakalářské práce bylo sestavení a aplikace námi navrţeného tréninkového plánu se zaměřením na rozvoj vybraných koordinačních schopností u mladších ţáků ve stolním tenise v Ústeckém kraji. Úkoly, které jsme si stanovili, byly splněny, hypotéza byla potvrzena. Po uskutečnění námi navrţeného tréninkového plánu se hráči stolního tenisu zlepšili v úrovni vybraných koordinačních schopností. Statistická významnost je zde ovlivněna u 1. testu z 54% a u 2. testu z 29%. K výpočtům jsme došli pomocí t-testu pro párové hodnoty.
Po aplikaci námi navrţeného plánu u testu sestavy s tyčí je statistická významnost ovlivněna z 54%.
Po aplikaci tréninkového plánu u testu se švihadlem je statistická významnost ovlivněna z 29%.
41
8 Pouţité zdroje Havel, Z., & Hnízdil, J., (2010). Rozvoj vybraných koordinačních a pohyblivostních schopností. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB v Banskej Bystrici, Občianske zdruţenie Pedagóg. Měkota, K., & Novosad, J., (2005). Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné výchovy. Hýbner, J., (2002). Stolní tenis. Praha, Česká republika: Grada Publishing a. s. Hýbner. J., (1999). Učební texty pro trenéry stolního tenisu. Česká asociace stolního tenisu. Česká republika: JMP TISK s. r. o. Meidl. P., (2008/2009). Ekonomické aspekty sportovního klubu na příkladu klubu stolního tenisu. Nepublikovaná bakalářská práce. Ústí nad Labem. UJEP Appelt, K., Horáková, D., & Novotný, L., (1989). Názvosloví pro cvičitele. Praha, Česká republika: Olympia Praha Neumman, J., (2003). Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly. Praha: Portál, 2003 Havel, Z., & Hnízdil, J., (2008). Cvičení z antropomotoriky. Ústí nad Labem. Čelikovský, S., (1979). Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Jansa, P., & Dovalil, J., (2007). Sportovní příprava. Příbram: pbtisk Příbram Perič, T., & Dovalil, J., (2010). Sportovní trénink. Praha: Grada Publishing, a. s. Kaplan, A., Bartůněk, D., & Neuman, J. (2003). Skáčeme, běháme a hrajeme si. Portal, s.r.o.
42
9. Přílohy Příloha A – tréninkový plán
Tréninkový plán byl sestaven na základě odborné literatury a po konzultaci s trenéry. V plánu byly pouţity jednotlivé tréninkové jednotky (viz. níţe).
1. tréninková jednotka - ŠVIHADLO: Jedinec přeskočí 20 x švihadlo - nejprve: snoţmo, střídavě nohama, po pravé noze, po levé noze, vajíčko. Poté střídat po třech přeskoku typy přeskoků, také 20x. Obměna:
Skákání s meziskokem
Skákání bez meziskoku
Skákání v tělocvičně a venku 2. tréninková jednotka - LAVIČKA: Jedinec přechází z jedné strany lavičky na druhou za současného pinkání si s míčkem na pálce. Obměna:
Poloţím lavičku sedátkem dolů
„Pinkání“ forhendovou stranou
Pinkání backhandovou stranou
Střídání stran
Změna tempa chůze ( pomalé/střední/rychlé) Obměna: jedinec dělá výstupy na lavičku 3. tréninková jednotka - ROZLOŢENÍ ŠVIHADLA NA ZEMI: Ze švihadla si jedinec udělá čáru na zemi. Nejprve přeskakuje čáru snoţmo, po pravé (levé) noze, střídá nohy. Poté si jedinec vezme pálku s míčkem a pinká si s míčkem a zároveň přeskakuje čáru na zemi. Obměna: změna rychlosti provedení – nejprve chůze, poté přechod do přeskoků
43
4. tréninková jednotka - AKROBATICKÁ CVIČENÍ:
Kotoul (vpřed, vpřed s přednoţením P (L) nohy, s roznoţením, vzad, vzad do roznoţení)
Váha na P (L) noze, výdrţ co nejdéle; obměna: zavření očí
Obraty: 90°, 180°, 360°; obměna: snoţmo, na P (L) noze, zavření očí, cvičení v tělocvičně či venku
Přemet stranou, stoj na rukou o zeď 5. tréninková jednotka - HRÁČ:
Zrcadlové napodobení pohybu i úderové techniky.
Neobvyklá východisková poloha (klek, leh, sed) po odehrání míčku spoluhráčem (na sluchový signál) zaujmout střehové postavení.
Střídání úderových postavení podle stínové hry soupeře.
Hra na jedné noze.
Za stálého pinkání míčku na pálce udělám podřep-klek-sed-leh na zádech-leh na břiše a zpět do stoje.
Hráč je otočený zády ke stolu v základním postoji, má zavřené oči a na zvukové znamení se otočí, otevře oči a odehraje míček na druhou stranu stolu (na druhé straně stojí hráč, který nahazuje míčky). 5. tréninková jednotka - CVIČENÍ PŘI HUDBĚ (výběr hudby a cvičení do rytmu):
Chůze do čtverce vpřed 4 kroky, ruce do vzpaţení vlevo 4 kroky (nohy jdou kříţem) - upaţení vzad 4 kroky, ruce do vzpaţení vpravo 4 kroky (nohy jdou kříţem) – upaţení
Do hudby cvičím gymnastické skoky: „čertík“, nůţky, kadet, obraty 6. tréninková jednotka – KOORDINACE JEDNOTLIVCE (HRA)
Hráč levou dlaní provádí na břiše větší krouţky a přitom se současně plácá pravou dlaní na temeno hlavy. Oba dva pohyby musí být plynulé a v pravidelném rytmu. Po zdaření toho úkolu začne jedinec provádět pohyby obráceně. Pravou dlaní bude provádět větší krouţky na břiše a přitom se plácat levou dlaní na temeno hlavy.
44
7. tréninková jednotka – PLAZIVKA (HRA) Pro následující cvičení potřebujeme pingpongový stůl. Úkolem hráče je podlézt stůl tak, aby se ţádnou částí těla nedotkl stolu a jeho zařízení. 8. tréninková jednotka – V RYTMU BUBNŮ (HRA) Hráči udělají zástup a na povel vedoucího, který jim pustí hudbu, se snaţí přizpůsobit rytmu prvního jedince v zástupu, který určuje rytmus dle svého citu či fantazie. Postupně se vystřídají všichni hráči. 9. tréninková jednotka – STOLNÍ RYTMY (HRA) K této hře potřebujeme stůl a stopky. Hráč začne pravidelně plácat střídavě pravou a levou rukou na desku pingpongového stolu, dbá na správný rytmus. Vedoucí stopuje hráči úkol po dobu minuty a kontroluje, jestli hráč udělal chybu. Obměna:
jednou plácne levou rukou a dvakrát pravou (a obráceně)
jednou levou a třikrát pravou rukou (a obráceně)
dvakrát levou a třikrát pravou (a obráceně) Rytmus můţeme provádět i ve dvojicích. Hráč A plácne levou rukou (max. 3x), hráč B to musí zopakovat, poté hráč A plácne pravou rukou (max. 3x), hráč B to musí zase zopakovat. Poté si vymění pozice. 10. tréninková jednotka – STONOŢKA (HRA) První člen skupiny (6-10 osob) se z lehu na zádech zvedne do podporu leţmo vzadu s pokrčenýma nohama – opírá se o zem rukama a chodidly pokrčených nohou. Další člen zaujme stejnou polohu a to tak, ţe se opře rukama o nárty prvního hráče. Takhle se seřadí postupně všichni hráči. V této poloze se skupina snaţí udělat pomalý pohyb vzad nebo vpřed. Při pohybu se nesmí hráči rozpojit. (Všichni hráči se musí drţet za nárty chodidel svého spoluhráče a nesmí si sednout na zem) Obměna:
hráči musí ujít předem určenou vzdálenost.
45
Při vytvoření dvou druţstev spolu mohou skupiny závodit.
Polohu lze zaujmout i obráceně. Hráči se přesunou do podporu leţmo v řadě za sebou tak, ţe kaţdý následující se opře rukama o kotníky předchozího hráče.
Skupina se pokusí pohybovat vpřed a vzad.
46
Příloha B – Vzor tréninkové jednotky Úvodní část Motivace a seznámení se s tréninkem Rozcvička (statická, dynamická) Dnešní trénink bude zaměřen na forhandový topspin „do pinku“ a v závěru tréninku budeme rozvíjet koordinační schopnost. Bude vyhlášena i soutěţ kdo z hráčů nejvíce krát přeskočí švihadlo za minutu. Rozcvička NÁKRES
POPIS ZP: Stoj spojný, připaţit
FYZIOLOGICKÝ ÚČINEK Protaţení šíjových svalů
1-10:ZP: úklon hlavy v P 11:ZP 12-21:ZP:úklon hlavy vL ZP
1-10
12-21
22:ZP
11 22 ZP: stoj mírně rozkročný 1-10: ZP: vzpaţit skrčmo L ruku a P rukou tlačíme do lokte 11:ZP
ZP
1-10
12-21:ZP:vzpaţit skrčmo P ruku a L rukou tlačíme do lokte
11
12-21
22:ZP
22
47
Protaţení mezilopatkových svalů
ZP: stoj mírně rozkročný
Protaţení bederních svalů
1-10:ZP: pokrčit připaţmo P ruka v bok, vzpaţit L ruku, úklon v P 11:ZP
11
12-21: ZP: pokrčit připaţmo, L ruka v bok, vzpaţit P ruku, úklon v L
22
22:ZP
ZP
1-10
12-21
ZP: stoj snoţmý
Protaţení bederních svalů
1-10:ZP: hluboký předklon 11:ZP
ZP
1-10
11 ZP:stoj spojný, připaţit 1-10:ZP:zanoţit L, tlačit patu k hýţdi 11:ZP
ZP
1-10
11
12-21
12-21:ZP:zanoţit L, tlačit patu k hýţdi 22:ZP
22
48
Posílení předních stehenních svalů
ZP: klek zánoţný L (P)
Protaţení bedrokyčlostehenních 1-10:ZP: klek zánoţný L, svalů ruce opřené o koleno, protlačujeme L bok 11:ZP ZP
1-10
11
12 -21
12-21:ZP: klek zánoţný P, ruce opřené o koleno, protlačujeme P bok 22:ZP
22
ZP:sed roznoţný
Protaţení stehenních svalů
1-10:ZP: předklon k P špičce nohy 11:ZP ZP
1-10
12-21
11
12-21:ZP: předklon k L špičce nohy 22:ZP
22 ZP 11 22
ZP: opor o stěnu 1-10:ZP: P noha výkrok vpřed pokrčmo, L noha nataţená 11:ZP
1-10 11-21
12-21:ZP: L noha výkrok vpřed pokrčmo, P noha nataţená 22:ZP
49
Protaţení Achillovy šlachy
Hlavní část Plnění cílů a úkolů, které byly stanoveny 5 typů tréninkové jednoty: nácvičná, zdokonalovací, kondiční, smíšená, regenerační Máme dvě hlavní části tréninku. První se zabývá technikou úderů a druhá je zaměřena právě na rozvoj koordinačních schopností. První část tréninku přeskočíme, není pro naši práci důleţitá. 2 část tréninku- rozvoj sdruţovací a rytmické schopnosti 1. cvičení – hráči stojí 3 m od stolu v základním postavení, uprostřed otočeny zády ke stolu. Na druhé straně stojí trenér, který nahazuje míčky na druhou stranu, tak aby hráč který je 3 m za stolem, je mohl odehrát. Na znamení trenéra se hráč otočí čelem ke stolu a odehraje úder. 2. cvičení – K provedení cviku je potřeba lavička. Hráči drţí v ruce pálku pinkají si míčkem a zároveň musí přejit lavičku. Obměna: změna rychlosti, uţší lavička 3. cvičení – K provedení třetího cvičení je potřeba ţíněnek. (Gymnastická příprava). Hráči stojí v řadě za sebou a postupně provádí jednotlivé prvky: kotoul vpřed, kotoul vpřed do roznoţení, kotoul vzad, kotoul vzad do roznoţení, nůţky, čertík, stoj na rukou za dopomoci, atd. Závěrečná část Dynamická část Závěrečné protaţení Zhodnocení tréninku a motivace pro další trénink Na závěr tréninku následuje dynamický trénink – mezi který jsme zařadili přeskok přes švihadlo – 5 minut libovolného skákání (+ soutěţ o nejvíc přeskoků přes švihadlo za minutu, která byla zmíněna v úvodní části) a následné protaţení svalových skupin. Nakonec zhodnotíme celý trénink, kdo jak se snaţil a naopak. Dále kdo co musí trénovat, aby zlepšil své dovednosti…
50
Závěrečné protaţení NÁKRES
POPIS
FYZIOLOGICKÝ ÚČINEK
Krokodýlí cviky
Protaţení bederních svalů
Leh na zádech, pokrčit přednoţmo P (L) koleno, přitáhneme k tělu.
Protaţení zadních stehenních svalů
Leh na zádech, upaţit. Nohy a ruce tlačíme od sebe, bedra přitiskneme k zemi. Leh na břiše, pokrčit zánoţmo P (L) nohu. špičku nohy přitáhneme k hýţdi. Leh na břiše, vzpor leţmo, pánev tlačíme k zemi.
51
Protaţení bederních svalů
Protaţení předních stehenních svalů
Protaţení bederní páteře
