Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Bankovnictví a pojišťovnictví
Riziko, výnos a likvidita investičních instrumentů na kapitálových trzích Bakalářská práce
Autor:
Radek Slabý Bankovní management, Bankovní manaţer
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Leopold Tanner, MSc., MBA
Duben, 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Děčíně dne 28.4.2011
Radek Slabý
Poděkování Rád bych tímto poděkoval Ing. Leopoldu Tannerovi za vedení mé práce, jeho věcné připomínky a inspirující konzultace. Další dík patří všem, kteří mě podporovali ve studiu, zvláště pak rodičům.
Anotace Práce byla vedena a směřována k popsání charakteristik a vlastností instrumentů trhů kapitálových, ale i peněţních a trhů jako celku. Konečná část první kapitoly pak nastínila, jakou úlohu plní finanční burzy v prostředí světových financí a kapitálu. Druhá kapitola definuje magický trojúhelník a jeho vrcholy (riziko, výnos a likviditu), přičemţ největší pozornost je věnována popsání a formalizaci rizik. Dále jsem se zaměřil na volbu investičních strategií, volbu samotného přístupu k investování a popis analýz potřebných pro zmapování trhů. Praktická část vyústí v sestavení základních druhů portfolia v závislosti na poţadavcích fiktivních investorů.
Anotation The work was focused and directed to describe the characteristics and performance of capital and financial market instruments, as well as markets as a whole. The final part of the first chapter outlines the role of the financial exchanges in an environment of global finance and capital. The second chapter defines the magic triangle and its vertices (risk, yield and liquidity), while the greatest attention is devoted to description and formalization of risk. I further focused on the choice of investment strategies, the choice of the actual approach to investment analysis and description required for mapping markets. The practical part result in the compilation of basic types of portfolios, depending on the requirements of fictive investors.
Obsah: Úvod: .......................................................................................................................................... 7 1.
Stručná charakteristika kapitálových trhů .................................................................... 8 1.1 Instrumenty finančních trhů: ............................................................................................ 8 1.1.1 Termínovaný vklad .................................................................................................... 8 1.1.2 Dluhopisy .................................................................................................................. 9 1.1.3 Deriváty finančních trhů .......................................................................................... 12 1.1.4 Akcie a akciové společnosti .................................................................................... 14 1.1.5 Hypoteční zástavní listy .......................................................................................... 17 1.1.6 Depozitní certifikáty ................................................................................................ 17 1.1.7 Směnky .................................................................................................................... 18 1.1.8 Podílové listy ........................................................................................................... 19 1.2 Finanční trhy ................................................................................................................... 22 1.2.1 Primární a sekundární trhy ...................................................................................... 23 1.2.2 Peněţní trh ............................................................................................................... 23 1.2.3 Kapitálové trhy ........................................................................................................ 25 1.2.4 Devizové trhy (FOREX).......................................................................................... 26 1.2.5 Komoditní trhy ........................................................................................................ 27 1.2.6 Pojistné trhy ............................................................................................................. 27 1.3 Burza a burzovní indexy ................................................................................................. 28 1.3.1 Největší světové burzy............................................................................................. 28 1.3.2 Burzovní indexy ...................................................................................................... 29
2. Riziko, výnos, likvidita a teorie portfolia ......................................................................... 34 2.1 Riziko ............................................................................................................................. 34 2.1.1 Rozdělení finančních rizik ....................................................................................... 36 2.1.2 Formalizace rizika ................................................................................................... 39 2.1.3 Vzájemná korelace .................................................................................................. 43 2.2 Výnos .............................................................................................................................. 44 2.3 Likvidita ......................................................................................................................... 46 2.4 Teorie portfolia ............................................................................................................... 47 2.4.1 Základní druhy portfolií a jejich vlastnosti ............................................................. 47 2.4.2 Diverzifikace ........................................................................................................... 51 3. Analýzy a Strategie ............................................................................................................. 53
-5-
3.1 Analýzy........................................................................................................................... 53 3.2 Investiční strategie .......................................................................................................... 57 3.2.1 Růstová strategie ..................................................................................................... 58 3.2.2 Hodnotová strategie ................................................................................................. 61 4. Aplikace teorie portfolia .................................................................................................... 62 Závěr ........................................................................................................................................ 73 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 74 Internetové zdroje .................................................................................................................. 75 Seznam obrázků...................................................................................................................... 78
-6-
Úvod: Peníze nikdy nespí. Jiţ těsně po vzniku prvních peněz raţených ze zlata či jiných drahých kovů, vznikala nerovnováha tím, ţe se u někoho hromadily a někde jich byl nedostatek. Nahromaděné jmění pak leckdy leţelo ladem nevyuţité a jeho majitel se o něj právem mohl obávat, třeba jen z důvodu jeho odcizení. Vznikaly tak úschovny u tehdejších zlatníků, kteří jediní v té době měli trezor a za malou provizi peníze uschovávali. Kdyţ si zlatníci uvědomili, ţe uschované peníze nebývají dlouho vyzvednuty, začali je, nejdříve potají a později s dovolením vlastníka, půjčovat. Samozřejmě s tím, ţe navrácený obnos bude větší neţ vypůjčený, a tudíţ z něj získal provizi jak zlatník, tak vlastník. Tak vznikají první úroky, bankovní sluţby a přesuny kapitálu. Tyto principy přetrvávají dodnes. Při veškerém investování jde o propůjčení volného, nepotřebného kapitálu, který má být vyuţit a zhodnocen. V současné době existuje celá škála moţností, přístupů a cest, jak můţeme svůj kapitál zhodnotit. Práce se bude věnovat charakterovým vlastnostem investičních nástrojů, druhům trhů, na nichţ se tyto nástroje vyuţívají a strategiím, které nás dovedou ke stanovenému cíli. Cíl práce zní: „Popsat kapitálové trhy a aspekty investování na nich , sestavit různé druhy portfolia a zhodnotit jejich vlastnosti.“ Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou a cílem je, mimo jiné, seznámit čtenáře s investičními instrumenty a jejich vlastnostmi, finančními trhy, strategiemi investování a s aplikací všech těchto aspektů. Teoretická část práce popisuje jak kapitálové, tak i peněţní trhy, vlastnosti jejich instrumentů a objasňuje funkci finančních trhů jako celku. Konkrétně první kapitola se věnuje nejpouţívanějším instrumentům, jejich vlastnostem, původu, vzniku a způsobu obchodování s nimi. Následuje stručný popis dělení finančních trhů na primární a sekundární, následně na peněţní, kapitálové, devizové, komoditní a pojistné, abychom měli představu o všech částech finančních trhů. Ve druhé kapitole se věnuji teorii portfolia a investičnímu magickému trojúhelníku, jehoţ vrcholy tvoří riziko, výnos a likvidita. Kaţdý z těchto vrcholů bude zvlášť definován. Zvláštní pozornost bude věnována riziku. Kapitola třetí se věnuje analýzám a strategiím. Dozvíme se, jak lze analyzovat investiční instrumenty, zejména pak akcie, a jaké lze aplikovat strategie k dosaţení vytčených cílů (výnosů). V praktické části budou na základě zjištěných poznatků doporučeny instrumenty, strategie a sestavena různá portfolia k jednotlivým investorským profilům.
-7-
1. Stručná charakteristika kapitálových trhů „Kapitálový trh lze zjednodušeně charakterizovat jako místo, kde se setkává nabídka a poptávka po volném kapitálu, a kde prodejem a nákupem obchodovatelných cenných papírů dochází ke zvýšení likvidity alokovaných peněžních prostředků. Na straně nabídky i poptávky vystupují právnické i fyzické osoby (občané, společnosti – banky, fondy, firmy, veřejný sektor reprezentovaný vládou nebo místní orgány).“1 Kapitálové a peněţní trhy společně tvoří trhy finanční. Nyní se seznámíme s finančními instrumenty, se kterými se na finančních trzích můţeme setkat.
1.1 Instrumenty finančních trhů: 1.1.1 Termínovaný vklad Termínované vklady (dále jen TV) jsou dobře známé instrumenty s nízkým nebo nulovým rizikem, slouţící jako jednorázový vklad na účet, na kterém se po určitý čas (termín) peníze úročí určitou sazbou. Tento účet slouţí pouze k operacím s určeným termínovaným vkladem, nikoliv pro běţný platební styk. Nevýhodou TV je nedostupnost vloţeného kapitálu před vypršením ţivotnosti vkladu. Výhodou je pojištění, které garantuje vklady do výše 100 % , maximálně však 100 000 EUR. Úrokové sazby těchto účtů jsou buď pevné (fixní) nebo pohyblivé (variabilní). Pevné úrokové sazby se po celou dobu vkladu nemění. Naopak u pohyblivé sazby se úroky mění v závislosti na vývoji úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Především podle sazeb Pribor a sazeb ČNB. Některé banky nabízejí u termínovaných vkladů pouze pevné sazby, jiné banky i pohyblivé. Moţnost výběru indikuje prostor pro spekulaci na změnu úrokových sazeb v delším časovém horizontu, coţ je ale v praxi, dle mého názoru, nepraktické a rizikové. Hrozí tzv. reinvestiční riziko, které sice neovlivňuje hodnotu vkladu, má však značný vliv na budoucí výnos.
1
Zdroj: Cenné papíry a kapitálový trh , Doc. RNDr. Bohuslav Sekerka, CSc.
-8-
Úroky termínovaných vkladů jsou závislé zejména na charakteru klienta (fyzická osoba, právnická osoba), měně, výši a délce vkladu. Banka si zpravidla stanovuje minimální výši vkladu v korunách i cizích měnách, která je opět odlišná v závislosti na klientovi (FO nebo PO). Minimální výše vkladu je u různých bank rozlišná a v ČR se pohybuje se v rozmezí 1.000 aţ 100.000 Kč. V poslední době úlohu termínovaných vkladů jiţ z velké části převzaly fondy peněţního trhu, mající značnou výhodu: likviditu. Fondy a jejich vlastnostmi se budeme podrobně zabývat později v této kapitole.
1.1.2 Dluhopisy Dluhopisy, také označované jako obligace, jsou cennými papíry, obvykle veřejně obchodovatelnými na burze. Vyznačují se zejména svým dlouhodobým charakterem, jsou více rizikové neţ nástroje peněţního trhu, a tím pádem z nich plynou větší výnosy. Charakter dluhopisů je velmi rozlišný a jeho vlastnosti závisí především na době jejich splatnosti, emitentovi i nastavení úroků. Dluhopisy rozlišujeme dle: 1. doby splatnosti: o
krátkodobé (do 1 roku)
o
střednědobé (1 rok aţ 10 let)
o
dlouhodobé (nad 10 let)
2. emitenta: o
státní
emituje stát; emisi a správu dluhopisu zajišťuje ČNB
slouţí ke krátkodobému pokrytí schodku státního rozpočtu a k financování náročných investičních projektů, obvykle v souvislosti s vybudováním či vylepšením infrastruktury
-9-
dluhopisy jsou méně rizikové, mají niţší nominální hodnoty (obvykle 10.000 Kč), a proto neztrácejí atraktivitu u investorů, i přes své nízké úročení
o
komunální
emituje obec nebo banka, jeţ z výtěţku dluhopisů financuje úvěr poskytnutý obci
splácení probíhá z komunálního nebo státního rozpočtu
slouţí podobně jako státní dluhopisy ke zdokonalení infrastruktury (inţenýrské sítě, komunikace)
jsou méně rizikové, mají solidní zhodnocení a poskytují další výhody, jimiţ jsou daňové úlevy a moţnost předčasné výpovědi či předčasného odkupu
nejvhodnější pro odkup komunálních dluhopisů jsou dlouhodobí a velcí investoři, např. pojišťovny a penzijní fondy
o
pokladniční poukázky
emituje stát nebo orgány a instituce veřejné správy k pokrytí krátkodobého nedostatku finančních prostředků
mají krátkodobý charakter (splatnost do 1 roku), jsou nízkorizikové a jsou úročeny obdobně jako půjčky
jejich nominální hodnota je vyšší neţ u státních dluhopisů, coţ způsobuje jejich nedosaţitelnost pro širší masy investorů
pohybují se pouze na primárním trhu, tzn. nejsou obchodovány na burze cenných papírů
o
zaměstnanecké
emitují firmy pro své zaměstnance
majitel dluhopisu má při rozvázání pracovního poměru nárok na prodej dluhopisů v nominální hodnotě a na podíl úroků
o
práva, související s drţením dluhopisů, se dědí
podnikové
emituje podnik pro širokou investorskou veřejnost a institucionální investory - 10 -
vyšší riziko nesplacení dluhopisů s sebou nese i vyšší úroky neţ se vyskytují u státních či komunálních titulů
takováto emise je značně nákladná, a proto si ji mohou dovolit jen velké a známé podniky
o
bankovní
emituje banka pro získání finančních prostředků na předem stanovenou dobu
výhodami pro banku můţe být vlastní zprostředkování, distribuce a skutečnost, ţe emise nepatří mezi primární zdroje a nespadají pod povinné minimální rezervy a jsou spojeny s niţšími provozními náklady
3. úroků o s pevným kupónem
kupón, nebo-li úrok, je pevný po celou dobu platnosti dluhopisu a lze jednoznačně určit, jaký bude výnos
jsou rizikovější v nestabilních ekonomikách, kde hrozí velký dopad inflace na konečný zisk
o s proměnlivým kupónem
zúročení se v průběhu ţivota dluhopisu mění v závislosti na referenční sazbě (často jde o mezibankovní sazbu PRIBOR, LIBOR, EURIBOR)
k referenční sazbě se přičítá přiráţka v určité výši pro kompenzaci vyššího rizika (v porovnání s mezibankovním trhem)
o s nulovým kupónem
dluhopis nenese ţádné kupónové platby
investor nakupuje dluhopis s diskontem (pod jeho nominální hodnotou) a emitent splácí dluhopis v plné nominální hodnotě
o indexované dluhopisy
jejich kupónové platby jsou vázány na vývoj indexů, růst mezd, cen ropy, zlata a jiných komodit
- 11 -
o konvertibilní dluhopisy
s dluhopisem je, mimo jiné, spjato právo vyměnit jej v době splatnosti za akcie podniku, který dluhopis emitoval
o prioritní dluhopisy
majitel má právo na přednostní úpis akcií dané společnosti
o perpetuitní dluhopisy
nemají stanoveno datum splatnosti
o naturální dluhopisy
splácení můţe být provedeno poskytnutím sluţby, produktů či oprávněním k nákupu za zvýhodněných podmínek atp.
o dluhopisy s odloţenou platbou
tento dluhopis během prvních let nenese ţádný kupón
Existuje mnoho dalších druhů dluhopisů standardních i unikátních. Dluhopis je smlouva o poskytnutí finančních prostředků a o jejich následném splácení, a jako taková závisí na smluvní dohodě obou stran. Proto se zde naskytuje mnoho moţností a kaţdý dluhopis tak můţe být jedinečný.
1.1.3 Deriváty finančních trhů „Finanční deriváty jsou instrumenty jejichž hodnota je odvozena z hodnoty tzv. podkladového aktiva. Jejich podstatou je forma termínového obchodu, tzn. dochází zde k určitému zpoždění mezi sjednáním obchodu a jeho plněním. Mají obvykle podobu smlouvy mezi dvěma stranami: Mohou tedy, ale nemusí, být cennými papíry. Základní typy derivátů jsou futures a jim podobné certifikáty nebo warranty, další pak jsou forwardy, swapy a opce.“2
2
Zdroj : wikipedia.org. Finanční derivát [online]. 2010 [cit. 2011-01-18].
- 12 -
Mimoburzovní deriváty Forwardy Jde o volné smluvní obchody mezi dvěma stranami, které se sjednávají mimo burzy. Na jedné straně existuje závazek kupujícího koupit sjednané aktivum k dohodnutému dni a za sjednanou cenu. Vůči závazku kupujícího existuje zrcadlový závazek prodávajícího toto aktivum za dohodnutých podmínek prodat. Swapy Swapy jsou pouţívány jako kříţové vyloučení oscilací úroků nebo měn. Měnový swap lze charakterizovat jako úloţku jedné měny (např. USD) a výpůjčku druhé měny (např. CZK), kdy jsou podmínky protiobchodu (kurz, splatnost atp.) stanoveny smlouvou. Burzovní deriváty Futures Jsou to v podstatě kontrakty podobné forwardům, avšak na rozdíl od nich jsou jim dány, řekněme, standardizované podmínky. Při uzavírání kontraktů futures vstupuje mezi smluvní strany clearingové centrum, které garantuje vypořádání takových obchodů. Standardizované
podmínky
spočívají
v obchodování
se
standardním
mnoţstvím
podkladového aktiva (tzv. LOT) ve standardizovaných termínech. Opce „Opce představuje smlouvu týkající se práv na nákup či prodej určitého aktiva (cenný papír, komodita), která mohou, ale nemusí, být jedním ze subjektů (držitel opce, oprávněný) v přesně stanovené budoucnosti uplatněna (dlouhá pozice, long position). Druhý ze subjektů (vystavitel opce, povinný) je povinen uplatnění druhého subjektu respektovat (krátká pozice, short position). Za možnost uplatnění práva oprávněný subjekt zaplatí vystaviteli určitou cenu, která se nazývá cenou opce nebo prémií.“3
3
Zdroj: Cenné papíry a kapitálový trh , Doc. RNDr. Bohuslav Sekerka, CSc.; kapitola 2.2
- 13 -
Rozlišují se opce na prodej a na koupi: Opce na koupi (kupní opce, call option). Drţitel opce má ve stanovené době právo vyţádat (koupit) podkladové aktivum od vystavitele (prodejce) opce, který je povinen za stanovenou cenu toto aktivum dodat. Opce na prodej (prodejní opce, put option). Drţitel opce má právo dodat (prodat) aktivum ve stanovené lhůtě za stanovenou cenu vystaviteli (prodejci) opce a vystavitel je povinen příslušné aktivum odebrat (koupit). Opce se dále dělí podle moţnosti jejich uplatnění na americké a evropské. Rozdíl mezi nimi je prostý. Americké opce mohou být uplatněny kdykoliv během předem stanoveného časového období aţ do dne splatnosti. Oproti tomu evropské opce jsou uplatnitelné pouze v den jejich splatnosti. Větší spekulativní charakter tudíţ mají opce americké, coţ se samozřejmě musí promítnout do jejich ceny (prémie), za kterou je opce pořízena. S opcemi lze obchodovat mimoburzovně i prostřednictvím burzy!
1.1.4 Akcie a akciové společnosti Akcie „Akcie (anglicky share, tj. podíl) je cenný papír, který potvrzuje, že jeho majitel (držitel) je akcionář, tj. že vložil určitý majetkový podíl (kapitál) do akciové společnosti. Akcionář má různá práva. Např. Je oprávněn podílet se na zisku společnosti formou dividendy a účastnit se na řízení společnosti mimo jiné tím, že je oprávněn hlasovat na valné hromadě, případně se podílet na likvidačním zůstatku společnosti v případě likvidace. Za závazky společnosti akcionáři neručí.“4 Emise akcií je jednou z cest, jak financovat akciovou společnost, a tím zvyšovat její kapitál. Podnik emituje akcie s počáteční nominální hodnotou, které poté na své hodnotě nabývají, či ztrácí. Vše v závislosti na trţním prostředí, ve kterém se pohybují, stavu nabídky a poptávky a moţnostech dalšího perspektivního vývoje společnosti. Stav nabídky a poptávky určuje tzv. kurs akcie, za který je pak akcie obchodována. Akcie se obchodují na burzách cenných papírů, nebo i mimo burzy, např. ve formě zaměstnaneckých akcií. Akcie mohou být obchodovány na hlavním trhu burzy teprve po pečlivém prozkoumání společnosti, jeţ chce
4
Zdroj: http://cs.wikipedia.org. Akcie [online]. 2010 [cit. 2011-02-09].
- 14 -
akcie emitovat. Zřetel je brán především na transparentnost společnosti a na řádnost vedení evidence hospodaření. Splňuje-li akcie podmínky pro vstup na burzu, je provedena kotace akcie, čímţ je akcie podniku povaţována za oficiální, na burze obchodovatelný, cenný papír. Ţivot akcie je omezen ţivotem emitenta nebo můţe být staţena z burzy cenných papírů na ţádost emitenta či akcionáře s 95 % podílem v akciové společnosti. Jak je jiţ výše zmíněno, z nákupu akcií plynou vlastníkovi práva s akciemi spojená, která se liší podle druhu drţené akcie. Druhy akcií: Kmenové akcie – běţný typ akcií s právy na rozhodování společnosti, výplatě dividend a podílu na likvidačním zůstatku Prioritní akcie – mají pevnou dividendu, ale oproti kmenovým akciím, podnik nemá povinnost tuto dividendu vyplácet, kdyţ jeho zisky nejsou dostatečně vysoké. Dále pak majitel prioritní akcie obvykle nemá hlasovací právo, avšak je upřednostněn při rozdělování likvidačního zůstatku. Zaměstnanecké akcie – tento druh akcií je prodáván nebo přidělován zaměstnancům akciové společnosti, slouţí tak jako prostředek motivace. Jsou vedeny na jméno a převoditelné pouze mezi současnými zaměstnanci nebo mezi zaměstnanci v důchodu. Po úmrtí jsou akcie odkoupeny od pozůstalých za cenu trţní (je-li akcie obchodována), či za cenu nominální. Zakladatelské akcie – akcie emitované při zaloţení společnosti. V podstatě jsou to akcie kmenové. Podoba akcií: akcie listinné (fyzické listiny) akcie zaknihované (zapsané v evidenci) Náleţitosti akcie: obchodní jméno a sídlo společnosti číselné označení a její jmenovitá hodnota označení, zda je na jméno či majitele, je-li na jméno, pak jméno majitele výši základního jmění a počet akcií v době vydání - 15 -
datum vydání a podpisy dvou členů představenstva oprávněných podepisovat za společnost je-li vydáno více druhů akcií, musí akcie obsahovat označení druhu a určení práv s ním spojených alespoň odkazem na stanovy
Formy akcií: Akcie na jméno (na řad) – akcie listinné, vystavené na jméno dané osoby fyzické či právnické. Změna vlastníka se provádí rubopisem (tzv. indosamentem) a jejich předáním (tzv. tradicí). Akcie v zaknihované podobě lze převést smlouvou a registrací podle zákona o cenných papírech. Výhodou zaknihovaných akcií je lepší ochrana proti odcizení a nevýhodou horší převoditelnost, coţ se projeví i na ceně. Převoditelnost akcií na jméno lze omezit (nikoliv vyloučit) a vázat tento převod na souhlas některého z orgánů společnosti. Akcie na majitele (na doručitele) – v listinné podobě stačí akcii jednoduše předat (tzv. tradicí), není potřeba provést rubopis (indosament). Akcie je volně převoditelná a majitel akcie je pro společnost anonymní.Výhodou je snadná převoditelnost, která usnadňuje obchodovatelnost akcie na sekundárních trzích. V zaknihované podobě se převádí obdobně jako akcie na jméno, a to smlouvou podle zákona o cenných papírech. Akciové společnosti „Akciová společnost je společnost, jejíţ základní kapitál je rozvrţen na určitý počet akcií. Akciová společnost je právní formou čistě kapitálové společnosti, prakticky bez přítomnosti osobních prvků. “ „Akciová společnost je obchodní společnost, jejíž kapitál je rozdělen na stejné podíly, obchodovatelné akcie. Ty se kupují a prodávají na kapitálových trzích. Nákupem akcie se každý může stát podílníkem akciové společnosti neboli akcionářem, čímž získává část celkové hodnoty společnosti, právo na dividendy a hlas na valné hromadě společnosti. Za ztráty společnosti ručí pouze svým podílem. Akciová společnost patří k nejrozšířenějším formám podnikání, a to jak v Česku, tak i v ostatních zemích s liberálním („kapitalistickým“) hospodářstvím.“
- 16 -
Orgány akciové společnosti: Valná hromada – je nejvyšší orgán a.s. Je to shromáţdění všech akcionářů, kteří jako podíloví vlastníci společnosti na shromáţdění rozhodují o rozdělení zisku, účetní uzávěrce, o změnách stanov a volí orgány společnosti. Podle toho kolik akcií podílník vlastní, tolik má hlasů. Představenstvo – je statutární orgán, který řídí společnost mezi valnými hromadami, operativně rozhoduje a vede účetnictví. Je volen valnou hromadou maximálně na pět let. Musí mít minimálně tři členy. Výjimkou jsou a.s., které mají pouze jednoho akcionáře. Ty pak mohou mít jednoho či dva členy představenstva. Dozorčí rada – orgán určený ke kontrole činnosti a účetnictví představenstva. Dozorčí rada je volena valnou hromadou maximálně na pět let. Pokud má společnost více jak 50 zaměstnanců, volí 1/3 dozorčí rady právě tito zaměstnanci. Dozorčí rada musí mít nejméně tři členy a počet členů rady musí být dělitelný třemi.
1.1.5 Hypoteční zástavní listy Jsou zvláštním druhem dluhopisu, který mohou vydávat pouze banky a spořitelny. Nominální hodnota hypotečního zástavního listu musí být kryta v plné výši zástavním právem k nemovitosti. Banky a spořitelny pouţívají výtěţek z prodeje těchto listů k poskytování stavebních půjček.
1.1.6 Depozitní certifikáty Jsou syntézou mezi dluhopisy a termínovanými vklady. Vyjadřují peněţní závazek emitenta vůči věřiteli, na přesně stanovenou dobu. Jsou nejrozšířenějším cenným papírem emitovaným bankami. Výnosy depozitních certifikátů jsou vypláceny dvěma způsoby. Buďto je v den splatnosti vyplacena vloţená částka (nominální hodnota) navýšená o úrok, nebo je vyplacena jen nominální částka s tím, ţe vklad věřitele byl niţší neţ je konečná nominální hodnota, tzv. „pod pari“. Jsou-li daněny úroky, druhý způsob přináší značnou výhodu.
- 17 -
1.1.7 Směnky „Směnka je zpravidla krátkodobý obchodovatelný cenný papír, který ztělesňuje jednostranný slib o výplatě peněz bez právních výhrad. Podléhá pravidlům směnečného práva (zatím u nás platí zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb.)5. …. Směnka, která je jistým druhem zcela individuálního dluhopisu, je obchodovatelná, nese jistý výnos (úrok), a je proto považována za objekt peněžní investice.“6 Směnky jsou dvou základních typů – směnka vlastní a cizí. Výstavce vlastní směnky (trasant) se zaváţe platebním slibem, ţe ve stanovenou dobu, na stanoveném místě vyplatí stanovený obnos stanovené osobě. Většina směnek má tento charakter. Výstavce cizí směnky (trasant) vyzývá jinou fyzickou nebo právnickou osobu k uhrazení stanovené sumy, ve stanoveném čase a místě, pro osobu uvedenou na směnce. Tzv. směnečníkem bývá zpravidla banka spravující účet trasanta a tzv. akceptem cizí směnky se zavazuje ten, kdo ji přijme k výplatě uvedené částky. Bez akceptu směnky nemá směnka významu a nenabývá právní moci. Náleţitosti směnky: označení, ţe jde o směnku, bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněţitou sumu údaj splatnosti údaj místa, kde má být placeno jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno datum a místo vystavení směnky podpis výstavce u cizí směnky musí nadto obsahovat jméno toho, kdo má platit (směnečníka)
5
Tento zákon je platný dodnes (10.3.2011).
6
Zdroj: Peníze a Vy ; Doc. PhDr. Tomáš Tepper, CSc. a Ing. Martin Kápl, CSc.; str.42
- 18 -
Směnky a operace s nimi si vyţadují pouţívat charakteristický slovník. Abychom dobře porozuměli všem výrazům, pojďme si je objasnit. Výstavce směnky je, jak uţ jsme si řekli, trasant. Akceptant, neboli směnečník, je osoba potvrzující směnečný závazek. Indosant je ten, kdo směnku převedl na někoho jiného a indosát, neboli indosatář, je osoba, na kterou byla směnka převedena. Avalista je dále ručitel a příjemce platby se nazývá remitent.
1.1.8 Podílové listy „Podílový list je cenný papír, se kterým je spojeno právo podílníka na odpovídající podíl majetku v podílovém fondu a právo podílet se na výnosu z tohoto majetku podle statutu fondu.“7 Ke vzniku podílového fondu je zapotřebí existence investiční společnosti, která fond spravuje. Fond jako takový je produktem investiční společnosti, která můţe nabízet celou řadu charakteristických fondů konzervativních či více agresivních. Ke vzniku investiční společnosti, ale i podílového fondu je zapotřebí povolení příslušného orgánu státní správy (Ministerstva financí). Investiční společnost tvoří portfolia fondů a prostředky na investování získává „prodejem“ podílových listů. Slovo „prodejem“ je v uvozovkách. Důvodem je, ţe podílník zůstává nadále vlastníkem peněţních prostředků, které do fondu vloţil. Investiční společnost je pouţívá k investicím, avšak ani investiční společnost, ani fond peníze nevlastní. Fond totiţ není právnickou osobou, a jako takový nemá vlastní majetek. Všechno, co společnost za peníze pořídí patří investorům, tzv. podílníkům podílového fondu. Z tohoto důvodu jsou tyto cenné papíry zvané podílové listy a představují ideální podíl jejich vlastníků na majetku fondu. V porovnání s akciemi je nevýhodou nemoţnost zasahování podílníků do rozhodování investiční společnosti. Neprobíhají ţádné valné hromady, ani ţádná hlasování. A protoţe moţnost obrany proti nezodpovědnosti investiční společnosti není, chrání zájmy podílníků zákon a to ještě přísněji, neţ je tomu u akcionářů investičních fondů. Kaţdý podílník se musí ještě před nákupem podílových listů seznámit s tzv. statutem podílového fondu, ve kterém je popsána investiční politika podílového fondu. Statut mimo jiné stanovuje rozdělování zisku podílového fondu. Náklady na správu podílového fondu nese
7
Zdroj: Peníze a Vy ; Doc. PhDr. Tomáš Tepper, CSc. a Ing. Martin Kápl, CSc. ; kapitola 5
- 19 -
investiční společnost, která fond spravuje. Tyto náklady jsou pokryty z odměny za správu fondu, které činí maximálně 2 % ročního průměrného objemu hodnoty majetku ve fondu nebo 20 % výsledku hospodaření fondu. Zákon upravuje podmínky fungování investiční společnosti tak, aby majetek podílového fondu byl oddělen nepropustnou zdí od majetku investiční společnosti. Nashromáţděné peníze spravuje investiční společnost vlastním jménem a vkládá je na společný účet investorů do cenných papírů, obchodovaných na veřejných trzích. Investiční společnost nesmí pouţít majetek podílového fondu k úhradě svých závazků, které se správou fondu nesouvisejí a je dále omezena, aby nemohla poskytovat z majetku podílového fondu úvěry, ani jím ručit za závazky třetích osob. Podílové fondy mohou být uzavřené nebo otevřené. Uzavřené podílové fondy (closed-end funds) jsou omezeny počtem vydávaných (emitovaných) podílových listů a časovým obdobím, kdy bude moţné podílové listy získat. Při omezení počtu vydaných podílových listů se postupuje například tak, ţe společnost předem stanoví emisi 1 milionu podílových listů, kaţdý v nominální hodnotě 1 tisíc korun. Doba emise podílových listů není omezena a probíhá tak dlouho, dokud se všechny nevyprodají. Uzavřené fondy nemají povinnost zpětného odkupu podílových listů. Tento odkup je právně vymahatelný pouze v případě, ţe se emitent podílového listu zaváţe ve statutu podílového fondu zpětný odkup provést. Otevřené podílové fondy nejsou předem omezeny ani počtem emitovaných podílových listů, ani dobou jejich emise. Můţe tedy emitovat stále nové a nové podílové listy a získávat podílníky. Otevřený podílový fond má povinnost vyplatit zpětně vklad investora, kdykoliv o to poţádá. Investiční společnost spravující investiční fond má také povinnost jednou týdně zveřejňovat údaje o prodeji, zpětném odkupování a o ceně zpětně odkoupených podílových listů, na základě veřejně přístupných kurzů. Investiční společnost pouţívá na zpětný odkup podílových listů disponibilní peněţní zůstatek na účtu. Nejsou-li na účtu dostupné prostředky na odkup, musí prodat cenné papíry z majetku fondu, z jejichţ výtěţku budou listy odkoupeny. Pokud by se uskutečnil masový odprodej listů ze strany podílníků a byl by tím ohroţen majetek ostatních podílníků, kteří listy prodat nechtějí, má investiční společnost právo pozastavit zpětné odkupování podílových listů, avšak nejvýše na tři měsíce. Pokud by
- 20 -
státní orgán, který vydává povolení k činnosti shledal, ţe pozastavení odprodeje poškozuje zájmy podílníků, můţe rozhodnutí investiční společnosti zrušit. Pokud se stane, ţe podílníci během půl roku vrátí více neţ jednu třetinu všech podílových listů fondu, musí být fond takzvaně uzavřen. To znamená, ţe je ukončena jeho činnost, správa, cenné papíry v jeho majetku jsou prodány a z peněz takto nabytých jsou vyplaceny podíly všem podílníkům. Investiční strategie fondů Fond je také charakteristický svým přístupem k hromadění majetku a cestou, jakou vyplácí své podílníky. Je to tzv. investiční strategie fondu. Záleţí na tom, co od fondu podílníci očekávají a k čemu vize jejich investice směřuje. Rozdíl je zejména v časovém úseku, po který investor chce zhodnocovat své peněţní prostředky do fondu vloţené. Investor s krátkodobější představou o drţení podílových listů, ale třeba i akcií investičního fondu, bude mít rozdílné představy o frekvenci a objemu výplaty zisků z investice, neţ investor, který hodlá třicet let spořit na svůj důchod. Z tohoto důvodu si fondy tvoří své investiční strategie orientované na krátkodobé nebo dlouhodobé investory. Na základě těchto rozdílností se investiční strategie fondů dělí na fondy příjmové a růstové. Příjmové podílové fondy (angl. income funds) se snaţí o maximalizaci ročních příjmů pro podílníky fondu. To můţe vypadat například tak, ţe fond zhodnocuje svůj majetek po celý rok v co největším měřítku a na konci období vyplatí svým podílníkům zisk rozdělený dle velikosti jejich podílu investic do fondu a to tak, ţe zachová základní jmění vloţené investory, se kterým se pak roztáčí další kolo investic pro celé další období. Oproti tomu růstový fond (angl. growth fund) nemá jako prioritu stanoveno vyplácení kaţdoročních odměn, dividend či výnosů, nýbrţ se snaţí většinu vydělaných peněz znovu investovat a zhodnocovat tak majetek fondu. Existují i růstové fondy, které nevyplácí ţádný roční výnos a celý zisk z investic znovu aplikují na nákup dalších cenných papírů. Takové fondy se nazývají tezaurované. Alternativou jsou i tzv. duální fondy, které se snaţí kombinovat strategii maximalizace běţných výnosů se strategií maximalizace hodnoty majetku fondu. Jsou to obvykle tzv. uzavřené podílové fondy. Investoři mají moţnost zvolit mezi tzv. podílovými listy příjmovými nebo kapitálovými. Majitel příjmového podílového listu získává dividendy a - 21 -
ostatní běţné výnosy celého portfolia fondu, které připadají na jeho podíl. Investor s kapitálovým podílovým listem získává všechny kapitálové zisky plynoucí z pohybu kurzů celého portfolia fondu, které rovněţ připadají na jeho podíl. Určitý stupeň jistoty přináší tzv. garantované fondy. Fungují na principu určité garance, která po určitou dobu zabezpečuje minimální plnou návratnost vloţených prostředků. Podstatou strategie těchto fondů je investice většiny prostředků do instrumentů peněţního trhu, které nesou jistý, ale malý zisk. Zbývající část je umístěna v opcích na určité akciové indexy, které v dobách růstu přináší díky pákovému efektu výrazné zisky do majetku fondu. Garanci však fond poskytuje pouze v případě, ţe je podílový list proplacen aţ po uplynutí upisovacího období, které bývá stanoveno správcem fondu na 3 – 6 let. Posledním druhem fondu, o kterém se chci zmínit je tzv. vyváţený fond. Jeho strategií je minimalizace rizika jak jen to je moţné, aniţ by však obětoval moţnost růstu hodnoty majetku fondu, jakoţ i moţnost růstu běţných výnosů. Strategie fondů se také promítá do sloţení jejich portfolií. Existují fondy specializující se na dluhopisy, na akcie, nemovitosti či deriváty finančních trhů atp. Investor má tedy na výběr z celé škály moţností do jakých fondů svůj kapitál vloţit, tak aby investice odpovídala jeho záměrům a strategiím.
1.2 Finanční trhy Trh je obecně definován jako místo, kde se střetává nabídka s poptávkou. V minulosti měl trh podobu konkrétního místa (trţiště), kde se lidé pravidelně střetávali a obchodovali se statky či sluţbami. Buď prostřednictvím směny “něco za něco“ (barter), nebo později prostřednictvím peněz. Podoba dnešního významu slova trh je přeci jen odlišná. Trţní prostředí reprezentují všudypřítomné reklamní poutače, obchodní domy a nabídka s poptávkou nás obklopují internetovým spamem počínaje, rušnou ulicí konče. V ekonomice se rozlišují trhy spotřebních předmětů, výrobních prostředků, trhy práce a finanční trhy. Finanční trhy pomocí institucí a instrumentů zajišťují pohyb peněz a kapitálu. Jejich základní rozdělení je jednak na peněţní a kapitálové, jednak na primární a sekundární. Účastníky finančních trhů jsou banky, pojišťovny, záloţny, penzijní fondy, investiční fondy, kampeličky, leasingové společnosti, makléři atp.
- 22 -
1.2.1 Primární a sekundární trhy Jak jsme si jiţ vysvětlili u akcií, cenné papíry jsou většinou vystavovány na řad, na jméno atp. Výnosy z nich plynoucí pak mohou být vyplaceny pouze osobě uvedené jako majitel cenného papíru (na řad), nebo jednoduše tomu, kdo jej předloţí (na majitele). Cenný papír je primárně vystavený na jméno prvního majitele. Vstupuje tak na primární trh s cennými papíry. V podstatě to znamená jen to, ţe cenné papíry v drţení svého prvního majitele tvoří primární trh. Některé nejsou převoditelné, a tak zůstávají po celou dobu své platnosti ve stejných rukou. Naopak cenné papíry převoditelné vstupují definitivně na trh sekundární v okamţiku, kdy se ocitají v drţení druhého majitele, který můţe stejně jako jeho předchůdce cenný papír rubopisem, či přepsáním v evidenci emitenta, převést na následného vlastníka.
1.2.2 Peněžní trh Peněţní trh je typický splatností do jednoho roku, nízkým rizikem, nízkými úroky, ale velkou likviditou. Jeho nástroji jsou šeky, směnky, depozitní certifikáty, krátkodobé úvěry a ostatní krátkodobé cenné papíry. Tvoří jej síť bank, makléřů, kupců, prodejců a zprostředkovatelů. PT je regulován Českou národní bankou pomocí stanovení základních úrokových sazeb a regulací REPO operací. Základní úrokové sazby8 Tyto sazby jsou klíčové pro stanovení úroků komerčních úvěrů a odvíjí se tak od nich dostupnost peněz pro obyvatelstvo. Nejcitlivěji na tyto sazby reagují hypotéky. Diskontní sazba Určuje úrok z diskontního úvěru. Banky mají moţnost uloţit bez zajištění u ČNB přes noc svoji nadbytečnou likviditu, je to tzv. O/N operace (over night). Musí tak učinit 15 minut před uzávěrkou účetního dne. Minimální vloţený obnos je 300 mil. Kč a výše jen celé násobky 100 mil. Kč. Takto uloţená depozita jsou úročena touto diskontní sazbou. Touto sazbou ČNB zprostředkovaně ovlivňuje měnovou bázi a určuje dolní mez úroků pro poskytování krátkodobých úvěrů na peněţním trhu.
8
Zdroj: www.finance.cz ; Úrokové sazby České národní banky [online]. 2000 [cit. 2011-03-21].
- 23 -
Lombardní sazba Banky si mohou přes noc od ČNB vypůjčit likviditu a to zástavou cenných papírů (REPO operace). Tato půjčka je úročena lombardní sazbou a stanovuje tak horní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněţním trhu. Poţadavek na tuto operaci musí být uskutečněn do 25 minut před uzávěrkou účetního dne v Zúčtovacím centru ČNB. Minimální objem není stanoven. Dvou týdenní Repo sazba Repo sazba je základním nástrojem na regulaci měny v oběhu. Banka ji stahuje prodejem svých cenných papírů a uvolňuje ji nákupem těchto stejných cenných papírů. Obě strany se zavazují, ţe po uplynutí doby splatnosti ČNB vrátí věřitelské bance jistinu navýšenou o úrok stanovený Repo sazbou a naopak banka vrátí ČNB její cenné papíry. Základní doba splatnosti těchto operací je 14 dní. „Vyhlášená Repo sazba slouží jako maximální limitní sazba za kterou mohou být banky při Repo operacích uspokojovány.“9 Povinné minimální rezervy „Každá banka (ale i stavební spořitelna) a pobočka zahraniční banky, která má v ČR bankovní licenci, je povinna držet na svém účtu v Zúčtovacím centru ČNB (tzv. clearingový účet) předem stanovený objem peněžních prostředků. To se nazývá povinná minimální rezerva (PMR). PMR je stanovena na 2 % z objemu primárních závazků dané banky nebo stavební spořitelny (hlavně vkladů od nebankovních subjektů) v předchozím období. Banky a stavební spořitelny tedy musí na svém clearingovém účtu udržovat takový denní zůstatek, který v průměru za 14 dní dá minimálně stanovené PMR pro daný cyklus. Délka cyklu je jeden měsíc. V roce 1999 ukončila ČNB proces snižování sazby PMR na úroveň 2 %, která se rovná výši sazby PMR stanovenou Evropskou centrální bankou pro banky v Hospodářské a měnové unii (EMU).“10 REPO operace ,,Dlužník se zavazuje věřiteli, že na něj převede dohodnuté množství zastupitelných cenných papírů proti zaplacení určitých finančních prostředků (zajišťovací převod proti čerpání 9
Zdroj: finance.cz ; Úrokové sazby České národní banky [online]. 2000 [cit. 2011-03-21].
10
Zdroj: finance.cz ; Úrokové sazby České národní banky [online]. 2000 [cit. 2011-03-21].
- 24 -
úvěrů), a věřitel se zavazuje k určitému datu nebo na požádání dlužníka převést cenné papíry zpět na dlužníka proti zaplacení sjednané částky peněz (jistina s úroky).”11
1.2.3 Kapitálové trhy Definici kapitálových trhů jsme jiţ formulovali na začátku kapitoly. Jsou charakteristické dlouhodobými cennými papíry (zejména dluhopisy, akcie, podílové listy), vyššími výnosy, u některých instrumentů i horší likviditou12, neţ je tomu na peněţních trzích. Vzhledem k jejich dlouhodobějšímu charakteru se z finančních prostředků, tedy peněz, stává na těchto trzích kapitál, kterým můţe jeho majitel disponovat zpravidla déle neţ jeden rok. Kapitálové trhy se stávají prostředníkem umoţňujícím přesun kapitálu od věřitelů k dluţníkům. Neodmyslitelnou součástí a organizátorem kapitálového trhu jsou peněţní burzy.
Obrázek 1:Struktura finančních trhů Zdroj: http://www.cs.wikipedia.org/wiki/Finanční_trh 11
Zdroj: http://business.center.cz ; REPO operace [online]. 2010 [cit. 2011-02-17].
12
Jiţ u dluhopisů jsme se zmiňovali o horší likviditě těchto instrumentů. Tuto překáţku však lze jednoduše
obejít. Je-li například instrument emitován nedůvěryhodným emitentem, lze ho učinit atraktivnějším pro případné zájemce prodejem za cenu pod jeho nominální hodnotou a balancovat tak riziko podstupované jeho novým majitelem či motivovat ho budoucím výnosem, který je roven rozdílu mezi nominální hodnotou a prodejní cenou.
- 25 -
1.2.4 Devizové trhy (FOREX) „Devizový trh neboli Forex je největším finančním trhem na světě, na kterém se každý den uskuteční obchody v řádu několik stovek miliard dolarů. Forex se dnes stává alternativou podílovým fondům či akciím.“13 Devizové trhy jsou nejlikvidnější, nejturbulentnější, je na nich největší míra spekulace a proto jsou vysoce rizikové. Protéká jimi vůbec největší objem peněz ze všech druhů trhu. Probíhá na nich směna konvertibilních (směnitelných) měn podle tzv. volně plovoucích (free floating) kurzů. Konvertibilní měna, je měna plně směnitelná s ostatními měnami v daném kurzu. Rozeznáváme měny plně konvertibilní, částečně konvertibilní a nekonvertibilní. Mezi hlavní, plně konvertibilní, měny patří americký a australský dolar, euro, britská libra, japonský jen, švýcarský frank a další. Částečně konvertibilní měny jsou omezeny legislativou svého domovského státu, který určuje podmínky pro jejich nákup a prodej. Nekonvertibilní měny, jsou měny státu, který zakazuje drţení cizí měny svými občany a jmenuje instituce, které mají monopol na směnu měny. „Měnový kurz je cena jedné měny vyjádřená v jednotkách měny jiné. Obvykle se udává jako podíl domácí měny ku měně zahraniční. Zkráceně se někdy používá např. kurz dolaru je 19,50 - to znamená, že měnový kurz české koruny k americkému dolaru je 19,50 ta 1 USD.“14 Protoţe, jak uţ jsme se zmínili, jsou kurzy volně plovoucí, mění se neustále jejich poměry a implikují tak velkou míru spekulativních obchodů na budoucí pohyb těchto kurzů. Jsou to tzv. pákové obchody mnohdy prováděné pomocí opcí, při nichţ můţe při malých vloţených částkách docházet k obrovskému zhodnocení, ale také ztrátám. Z těchto důvodů jsou devizové trhy nejturbulentnějšími. Objem jejich obchodů je způsoben kaţdodenní potřebou směny měn k uspokojování nabídky a poptávky. Jsou ţivotně důleţité pro zahraniční obchod, při kterém je potřeba platit za zboţí a sluţby poskytované jiným státem v cizí měně. Například s ropou se obchoduje pouze v amerických dolarech. To znamená, ţe pokud nevlastníte americké dolary, musíte pro nákup
13
Zdroj: sfinance.cz ; Devizový trh Forex [online]. 2007 [cit. 2011-04-08].
14
Zdroj: wikipedie.cz ; Měnový kurz [online]. 2010 [cit. 2011-02-08].
- 26 -
ropy vstoupit na devizový trh a za momentální kurz (nebo na základě opčních obchodů) proměnit svou měnu na ony americké dolary.
1.2.5 Komoditní trhy „Komodita je zboží, které je na trhu obchodováno bez rozdílů v kvalitě. Dodávky od různých dodavatelů jsou vzájemně zastupitelné. Komoditou tak nemohou být například osobní auta, která se vyrábějí v mnoha různých zpracování a za různou cenu. Naopak například měď je homogenní produkt, který se může obchodovat za jednotnou cenu na globálních trzích. V původním a zjednodušeném smyslu jsou komodity produkty jednotné hodnoty a kvality vyráběné ve velkém množství mnoha různými výrobci. Aby bylo možné s komoditami obchodovat, jsou na každém trhu (komoditní burze) určeny vlastnosti a obchodovatelné množství komodity. O komoditách hovoříme zejména u obchodu s různými surovinami a zemědělskými produkty, který je obvykle prováděn ve velkém měřítku (velkoobchod), u obchodu s hotovými výrobky prováděném v malém měřítku (maloobchod) často hovoříme také o sortimentu.“15 Na komoditních burzách dochází pomocí tzv. futures k obchodu s komoditami i před tím, neţ jsou skutečně vypěstovány či vyrobeny. Komodity obchodované na světových trzích se rozdělují na skupiny. Jsou jimi energie, kovy, zemědělské produkty a maso a dobytek.
1.2.6 Pojistné trhy Pojistný trh je velmi podobný vlastnostem ostatních trhů. Na pojistný trh vstupují fyzické i právnické osoby u nichţ existuje nebezpečí způsobení škod, neboli vznik situace, kterou by nebyli schopni finančně zvládnout. Proto si prostřednictvím pojišťoven shromaţďují rezervy, které jim budou poskytnuty, nastane-li pojištěná událost, plněním pojistné smlouvy. Hlouběji se nebudeme pojistnými trhy zabývat, kvůli dodrţení rámce bakalářské práce a jejího tématu.
15
Wikipedie.cz ; Komodita [online]. 2011 [cit. 2011-02-19].
- 27 -
1.3 Burza a burzovní indexy Jednou ze základních součástí kapitálového trhu je burza cenných papírů. Je hlavním organizátorem trhu s investičními instrumenty (cenné papíry, investiční certifikáty, futures). Na burze probíhá uzavírání, pokud moţno, co nejvíce standardizovaných obchodů, aby se tak zamezilo průtahům, nejistotám a zbytečným nákladům navíc, ve formě vyjednávání. Burza má charakter oboustranné aukce, při níţ investoři zhodnocují své finanční prostředky a emitenti tyto prostředky vyuţívají k podpoře své podnikatelské činnosti. Burza je také místem, kde se cena instrumentu tvoří pomocí stavu nabídky a poptávky. Takto odvozená cena se nazývá kurz. Druhy burz: peněţní komoditní (zboţové) a burzy sluţeb Nejvíce rozšířené jsou burzy peněţní, které se skládají z burzy cenných papírů, burzy finančních derivátů a devizové burzy.
1.3.1 Největší světové burzy Na místech, kde se kumuluje nejvíce obchodu chtivých duší se postupem času zakládali burzy, z kterých se stali nejvýznamnější prostory střetu nabídky s poptávkou a nyní určují hlavní směry pohybu světové ekonomiky a jejích financí. V minulosti se nejrychleji rozvíjejícími, rostoucími a navštěvovanými místy stávali přístavy. Proudily přes ně všelijaké druhy zboţí, které se zde přerozdělovaly a mířily dále do vnitrozemí ke svým spotřebitelům. Takovými přístavy jsou v ekonomice právě burzy, které v dnešní době mají gigantické rozměry a protéká jimi naprostá většina světového kapitálu. Existují dvě kritéria, která stanovují jak je která burza výkonná, velká či jaký má podíl na trhu světových financí. Jsou jimi počet obchodovaných titulů a objem obchodů uskutečněných s nimi (lze charakterizovat jako obrat). Největší burzy jsou logicky rozmístěny do tří odlišných koutů světa reprezentujíc svůj region. Za americký kontinent je to New York Stock Exchange, Evropu reprezentuje Frankfurt Stock Exchange a asijský cíp pomyslného trojúhelníku doplňuje Tokyo Stock Exchange. Můţeme říci, ţe kaţdá z těchto burz slouţí k uspokojení nabídky poptávkou, a - 28 -
naopak, právě pro svůj region. Tzn. ţe většina obchodů se uskutečňuje s „regionálními“ instrumenty, a tak mohou výsledné statistiky obchodů slouţit jako indikátor ekonomické úrovně odlišných koutů světa.16 Jedním z indikátorů úspěšnosti účastníků burzy jsou burzovní indexy. Nemohou však být spolu porovnávány, a to proto, ţe výpočet kaţdého indexu je odlišný a zahrnuje jiné údaje. Indexy jen poukazují na efektivnost ekonomiky a nejvýznamnějších účastníků burzy. NYSE by mohl charakterizovat DJIA (Dow-Jones Industrial Avarage), frankfurtskou burzu DAX (Deutscher Aktien Index) a k TSE se vztahuje NIKKEI 225 zvaný také Nikkei Index nebo Nikkei Stock Average. Za speciální zmínění určitě stojí elektronický burzovní trh NASDAQ. „Akciový trh NASDAQ je největším elektronickým trhem akcií na světě. Jde o počítačovou a telefonní síť, která spojuje jednotlivé finanční instituce. Založen byl v roce 1971 poté, co makléři neformálně obchodovali přes telefon, na základě čehož byla síť formalizována a vybavena počítačem. Název NASDAQ pochází ze zkratky Automatického kotačního systému Národní asociaceo obchodníků s cennými papíry (National Association of Securities Dealers Automated Quotes System). Nemá žádné centrální stanoviště ani burzovní parket, pouze velkou obrazovku na náměstí Times square.(…)Poskytuje jen technologické zázemí jednotlivým účastníkům, z nichž někteří plní zároveň i roli “tvůrců trhu“. Počet účastníků Nasdaqu není omezen, může se jím stát kdokoliv po splnění základních kritérií.“17
1.3.2 Burzovní indexy ,,Burzovní index je základním statistickým indikátorem popisujícím vývoj celého bankovního trhu. Pro investory základním ukazatelem, který jim říká jak se daný trh v čase vyvíjí, zda má klesající či naopak růstovou tendenci. Sladovat indexy může být velmi zajímavé a také velmi pohodlné. Místo několika desítek či stovek kurzů stačí zaregistrovat pouze jediné číslo. Index však může sloužit jako nástroj pro zhodnocení peněz.”18 Dow Jones industrial Average (DJIA) Dow-Jonesův index je nejslavnějším indexem aplikovaný na trh spojených států jiţ od roku 1896. Obsahuje 30 nejvýznamnějších akcií amerických společností, které jsou nejvíce 16
To ovšem neznamená, ţe by účast „neregionálních“ instrumentů byla zanedbatelná!
17
Zdroj: miras.cz ; Akciový trh NASDAQ [online]. 2005 [cit. 2011-04-02].
18
Zdroj: finance.cz ; Vše o burzovních indexech [online]. 2000 [cit. 2011-03-25].
- 29 -
obchodované a vyhodnocuje tak, jak si stojí americká ekonomika. Váha jednotlivých akcií je dána její cenou, index je tzv. cenově vázaný. Současní účastníci DJIA:19 3M (kongomerát) Alcoa (hliník) American Express (úvěrové sluţby) AT&T (telekomunikace) Bank of America (finanční sluţby) Boxing (letectví/zbrojařství) Caterpillar (zemědělské a stavební stroje) Chevron (ropa a zemní plyn) Cisco Systems (počítačové sítě) Coca-Cola (nápoje) DuPont (chemikálie) ExxonMobil (ropa a zemná plyn) General Electric (konglomerát) Hewlett-Packard (počítačové systémy) Home Depot (síť obchodů) Intel (polovodiče) IBM (počítačové systémy) Johnson & Johnson (spotřební a zdravotnické zboţí) JPMorgan Chase (finanční sluţby) Kraft Fous (potravinářství) McDonald’s (restaurant) Merck (léčiva) Microsoft (software) Pfizer (léčiva) Procter & Gamble (spotřební zboţí) Travelers (pojišťovnictví) United Technologies (konglomerát)
19
Zdroj: wikipedie.cz ; Dow-Jones Industrial Average [online]. 2010 [cit. 2011-02-17].
- 30 -
Verizon Communications (telekomunikace) Wal-Mart (obchodní řetězec) Walt Disney Company (zábava)
Obrázek 2: Vývoj DJIA ve 20. století a na počátku 21. století Zdroj: http://stockcharts.com/charts/historical/djia1900.html Dílčí teorie Barryho Ritholtze20 Trhy jsou jako nepředvídatelné ţijící stroje poháněné penězi, lidskou nenasytností ve formě riskantních spekulací a jsou kaţdým okamţikem ovlivňovány nesčetným počtem vlivů, brokerskými operacemi počínaje a přírodními katastrofami konče. Dokonce ani aplikace 20
Zdroj: ritholtz.com ; Market Cycles: 100 Year DJIA [online]. 2005 [cit. 2011-02-17]
- 31 -
nejsloţitějších matematických modelů, ve spolupráci s nejmodernější výpočetní technikou, nejsou schopny se slušnou přesností předvídat pohyby trhu. Jde zkrátka o systém pod vlivem tolika faktorů měnících se kaţdým okamţikem, ţe je lidská bytost není schopna zpracovávat a odvozovat z nich jejich budoucí vliv na trh. Informace tohoto typu se staly nejdraţší komoditou. Nejsou dostupné, avšak kdyby byly, jejich hodnota je nevyčíslitelná. V tomto ohledu je velmi zajímavá teorie Barryho Ritholtze. Tento americký analytik a ekonomický ţurnalista se ve svém článku z roku 2005 zabýval nápadnými trendy DJIA v průběhu celého minulého století. Popisuje v něm chování DJIA, který nám ukazuje makroekonomické pohyby amerického trhu napříč celým stoletím a dává tak značnou příleţitost ke zkoumání dlouhodobých trendů. Stejně jako se chovají trhy v krátkodobějším měřítku, projevují se podobné tendence i v dlouhodobých statistikách. Kdybychom zkoumali tyto století zkoumané průběhy pod lupou, zaznamenali bychom nejrůznější výkyvy oběma směry, ale podíváme-li se z dálky, tyto výkyvy jsou nicotné. Naopak nicotné nejsou trendy, kterými se DJIA vyvíjel a záznam jeho dlouhodobých trendů nám krásně ukazuje vývoj části americké ekonomiky. Z mého pohledu se jedná o prolínání mikro a makro světa, kde vývoj jednotlivých akcií a všechny mikro-vlivy působící na ně, dávají dohromady jeden velký graf vyjadřující medvědí a býčí trendy DowJonesova indexu. Dlouhý ţivot DJIA nám dává moţnost sledovat, jak se chovaly nejobchodovanější akcie v nejsilnější ekonomice světa během minulého století. Index kopíruje dění na trzích a přesně zachycuje dějiny, které se v něm odráţí jako v zrcadle. Zjevně a nepřehlédnutelně zde můţeme najít krach burzy ve 30. letech a posílení obchodu s akciemi po 2. světové válce. Tento jev mne vede k aplikaci, shodou okolností, teorie Charlese Henry Dowa. Tato teorie se nazývá „Dow theory“ i přesto, ţe ji Charles H. Dow nevymyslel. Tento novinář jen zpracovával data ze světa financí a uveřejňoval je ve Wall Street Journal, jehoţ byl zakladatelem. Jeho následovníci poté tato data vyhodnocovali a podrobovali je analýze, z čehoţ vyvodili onu „Dow theory“, která je postavena na sledování chování konkrétních trhů, akcií a indexů. Jestliţe se křivka popisující jejich vývoj drţí po dobu několika (zpravidla dvou aţ tří) týdnů v rozpětí přibliţně +/- 5 %, je stanovena tzv. linie. Jakmile je tato linie překročena, trend setrvá v pohybu v tom směru, v jakém z linie vybočil. Toto je opravdu velmi zjednodušená verze Dowovy teorie, domnívám se však, ţe je moţné ji aplikovat na výše zmíněný jev, který ve svém článku publikoval Barry Ritholtz. Jak můţeme vidět, na - 32 -
průběhu vývoje DJIA se střídají trendy s prudkým růstem a trendy stagnující. Od roku 2000 je na grafu znát stagnující stav DJIA i recese v roce 2002 a krize započatá v roce 2008. Kdybychom stanovili linii od roku 2000, kdy nastala stagnace indexu, aţ do současnosti, byla by značně rozsáhlá, a to kvůli zmíněným výkyvům (2002 a 2008). Kvůli současné krizi DJIA dosáhl index v posledních letech hodnot od zhruba 14.000 $ (těsně před krizí) aţ na přibliţně 7.000 $, coţ je obrovský propad, který značně komplikuje věcnou formulaci linie Dowovi teorie. Kdyby se výkyvy způsobené celosvětovou krizí neprojevovaly v tak značné míře, existovala by moţnost formulace zmiňované linie a následné chování trhů by mohlo napomáhat investičním rozhodnutím a volbě cílených strategií dlouhodobějšího charakteru. Má myšlenka předpokládá funkčnost teorie efektivních trhů (více v kapitole 3.2.1 Růstová strategie), omezený výskyt finančních krizí s obrovskými dopady na reálnou ekonomiku a existenci trhů, které jsou samy schopny odolávat spekulativním procesům. Spekulace miliardářů
obchodujících
na
trzích
a
jejich investiční
strategie
jsou
nepředvídatelné. Spekulacemi vydělané prostředky následně nebývají zcela zapojeny zpět do hodnototvorných procesů a způsobují silně destabilizační podmínky.
Obrázek 3: Trendy DJIA ve 20. století a na počátku 21. století Zdroj: http://www.ritholtz.com/blog/2005/09/market-cycles-100-year-djia/ - 33 -
2. Riziko, výnos, likvidita a teorie portfolia Riziko, výnos a likvidita. Tři vrcholy, tzv. magického trojúhelníku, jsou hlavními kritérii pro rozhodování, hodnocení investice a její případné zajištění. Zájmy investora jsou v trojúhelníku těchto kritérií ve značném rozporu. Čím vyšší riziko investor podstupuje, tím vyšší příjmy mu z investice plynou jako kompenzace nejistoty zúročení vloţených prostředků. Naopak, čím větší výnosy chce investor z investice vytěţit, tím větší riziko je nucen podstoupit. Investice málo rizikové a současně značně výnosné , jsou nereálné! Pro dosaţení uspokojivých výnosů, při zachování přijatelného rizika, se aplikují metody rozloţení kapitálu do mnoha investic s různými vlastnostmi. Je to proces tzv. diverzifikace, jehoţ pomocí nevsázíme vše „na jednoho koně“, ale rozkládáme riziko na více menších poloţek. Shrneme-li všechny tyto investice do jednoho „balíčku“, vzniká nám tzv. portfolio našich investovaných aktiv. V následujících podkapitolách si blíţe definujeme všechny tři vrcholy magického trojúhelníku, teorii portfolia a různé přístupy k jeho sestavení.
2.1 Riziko „Riziko je stupeň nejistoty spojený s očekávaným výnosem.“21 Jeho identifikace, alokace, hodnocení a následné postupy při jeho řízení a monitorování jsou jednou z hlavních činností všech, nejen finančních, institucí. Řízení rizik je proces, který monitoruje rizika spojená s činností organizace a pomocí nejrůznějších analýz se snaţí tyto rizika identifikovat a následně eliminovat či sniţovat jejich předpokladatelný negativní vliv na chod organizace. Riziky je jako nitkami protkána celá struktura organizace a všechny její činnosti. Od vize, přes analýzy, volbu strategie, plánování, průběţný monitoring i strukturu společnosti se rizika vyskytují v nesčetně mnoha faktorech, které musí být pod vlivem a kontrolou vedení, risk managementu či osob pověřených ke správě (v našem tématu např. správci portfolií, fondů apod.) 21
Peníze a Vy ; Doc. PhDr. Tomáš Tepper, CSc. a Ing. Martin Kápl, CSc. ; kapitola 2
- 34 -
Vrcholem pyramidy je rozdělení rizik s externími a interními zdroji. Dalším velkým rozvětvením je na rizika ovlivnitelná a neovlivnitelná, coţ jednoduše znamená, ţe existují zdroje rizika, které můţeme důraznou prevencí či úpravou postupů eliminovat a naopak zdroje rizik, které organizace při sebevětší vůli ovlivnit nemůţe. V takové situaci je nezbytné předcházet krizovým situacím vypracováním krizových scénářů (popis potenciálních nebezpečí) a krizových plánů (stanoví postupy a způsob chování, kdyţ krize nastane). Mezi externí rizika patří např. úrokové sazby ČNB, legislativní úpravy (např. výše DPH), ţivelné katastrofy, trţní rizika (úrokové, měnové, akciové) atp. Mezi interní rizika patří zejména rizika operační. Všechna rizika budou popsána v podkapitole 2.1.1 Rozdělení finančních rizik. Rizika lze vnímat z mnoha úhlů pohledu a zkoumat je v mnoha různých odvětvích. My se nyní začneme zabývat riziky spojenými s investováním. Rizika spojená s cennými papíry jsou více, či méně identická s výše popsanými principy. Ještě před tvorbou (emisí) CP, či sestavením portfolia je velmi nutné zohlednit všechny aspekty, které mohou ovlivnit jeho budoucí přínos a co nejvíce omezit negativní faktory. V případě tvorby portfolia je na prvním místě zjištění profilu investora (vize), následuje analýza jeho finančních moţností a alternativ, které nabízí trh. Dalším krokem je volba strategie, kterou určuje investorův profil a v neposlední řadě je monitorování vývoje instrumentů, celkové výnosnosti a plnění plánů, které jsme si stanovili. Pokud by to situace vyţadovala a náš monitoring by varoval před nepříznivým vývojem, je moţné rozloţení našich investic změnit. Pak ale velmi záleţí na výsledném profilu investora, je-li investorem spíše aktivním či pasivním. Aktivní investor můţe sice vylepšit pozici svého portfolia častými úpravami, ale výhodnost těchto změn můţe být jen krátkodobá a výnosy mohou být niţší kvůli zpoplatnění uskutečněných transferů skrze clearingovou společnost. Oproti tomu pasivní investor můţe doufat, ţe krátkodobý propad jeho portfolia se v budoucnu vrátí zpět, či přejde výrazně do kladných výnosů, coţ je velmi pravděpodobné. Trhy totiţ kolísají ze dne na den, ale statistiky ukazují, ţe v dlouhodobém horizontu rostou. Teoreticky se tedy vyplatí nepanikařit při kaţdém výkyvu, ale setrvat v dobré víře ve své investice. Obě tyto tendence jsou v literatuře popisovány jako hodnotová či růstová strategie investora, o kterých se budeme zmiňovat v kapitole Analýzy a strategie.
- 35 -
Riziko je společně s výnosy a likviditou jedním ze tří pilířů (ukazatelů) vlastností investice. V tomto odbornou literaturou nazývaném “magickém trojúhelníku“ platí jednoduchá a nevyhnutelná pravidla. Logicky s rostoucím rizikem, které investor podstupuje, a úrovní likvidity, roste i výnos, který mu z investice plyne. Dluţník (předmět investice) tak platí cenu za peníze poskytnuté k naplnění jeho podnikatelského plánu a investorovi tak nahrazuje náklad ušlé příleţitosti. Balancuje tak skutečnost, ţe investor mohl peníze poskytnout na jiný projekt, a to třeba i s menším rizikem a, tím pádem, s větší jistotou návratnosti.
2.1.1 Rozdělení finančních rizik Rizika se rozdělují na základě působení faktorů vnitřních i vnějších. Finanční rizika
Trţní
Operační
Riziko
Právní
Kreditní
rizika
rizika
likvidity
rizika
rizika
Měnová
Úroková
Akciová
Komoditní
rizika
rizika
rizika
rizika
Obrázek 4: Rozdělení finančních rizik
Tržní rizika „Tržním rizikem se nazývá riziko, že skutečný výsledek hospodaření se bude lišit od plánovaného v důsledku změn tržních veličin, jakými jsou např. měnové kurzy nebo úrokové sazby.“22 Dále existují trţní rizika akciová a komoditní. Všechna trţní rizika si nyní přiblíţíme. Měnové riziko „Měnové riziko vyplývá především z podílu podniku na zahraničním obchodu, realizace věcných nebo kapitálových investic v zahraničí, případně ze získávání dluhového financování 22
Zdroj: treasury.cz ; Tržní riziko [online]. 2007 [cit. 2011-04-15].
- 36 -
v cizích měnách. (…) Pokles příjmů z exportu, vyšší náklady na importované suroviny či zboží, anebo nárůst nákladů na správu dluhů – to jsou nejčastější problémy, ke kterým může vést nesprávný přístup k řízení finančního rizika. Měnové riziko lze popsat jako možnost, že dojde ke změně hodnoty jednotlivých složek majetku, peněžních toků nebo závazků v důsledku změn měnového kurzu. Vezmeme-li v úvahu výše uvedenou definici, řízení měnového rizika de facto znamená omezení možných odchylek v hodnotě jednotlivých složek majetku nebo závazků od její plánované nebo očekávané výše. Tohoto cíle lze dosáhnout díky zajišťovacím transakcím s využitím finančních derivátů.“23 Úrokové riziko „Úrokové riziko vyplývá z pohybu trţních úrokových sazeb. Pokud by se na trhu neměnila cena dluhopisů, mohly by existovat situace, kdy by existovali dluhopisy se stejným datem splatnosti a s rozdílnou úrokovou mírou. Je tedy zřejmé, kupovat si dluhopis s niţší kupónovou platbou by poté nemělo pro investora příliš cenu.“24 Akciové riziko Toto riziko vyplývá z velmi dynamického chování akciových trhů. Je zde také moţnost výskytu tzv. bublin (viz. 3.2.1.2 Greenspanovy bubliny). Komoditní riziko Komoditní riziko je spojeno s vývojem cen komodit na trhu a jejich výskytu ve světě. Investujeme-li do subjektů závislých na vývoji cen komodit (ropy, zlata atp.) musíme počítat s rizikem změny jejich kurzu.
23
Zdroj: finexpert.e15.cz ; Co je to měnové riziko? [online]. 2007 [cit. 2011-04-17].
24
Zdroj: wikipedie.cz ; Úrokové riziko [online]. 2010 [cit. 2011-02-19].
- 37 -
Operační riziko25 „Operační riziko je riziko přímých nebo nepřímých ztrát, způsobených neadekvátností či selháním interních procesů, lidí a systémů anebo vlivem externích událostí.“26 Operační riziko je řízeno Útvarem řízení operačního rizika, který je jeden z mnoha útvarů pro řízení rizik. Celofiremní systém řízení rizik
Útvar řízení operačních
Další útvary
rizik
řízení rizik
Procesní
Riziko
Systémové
Riziko
riziko
lidského faktoru
riziko
externích událostí
Obrázek 5: Struktura systému řízení rizik – operační riziko
Riziko likvidity „Riziko likvidity můžeme definovat jako riziko, že banka ztratí schopnost dostát svým finančním závazkům v době, kdy se stanou splatnými nebo nebude schopna financovat svá aktiva.“27
Právní rizika Právní riziko spočívá je riziko změny zákonů, jeţ mohou ohrozit podnikání subjektu (např. novelizace, vyhláškami či novými zákony).
25
Zdroj: risk-management.cz ; Řízení operačních rizik [online]. 2006 [cit. 2011-03-11].
26
Zdroj: risk-management.cz ; Řízení operačních rizik [online]. 2006 [cit. 2011-03-11].
27
Zdroj: finance.cz ; Riziko likvidity a jeho význam v bankovní sféře [online]. 2010 [cit. 2011-04-25].
- 38 -
Kreditní rizika „Kreditní riziko představuje ztrátu, která vznikne společnosti z důvodu, že protistrana (většinou dlužník, zákazník, banka) není schopna splatit svůj závazek. (…)Kreditní riziko se měří a oceňuje statistickými metodami, které pracují s pravděpodobností. Zjednodušeně to lze popsat tak, že cenou za akceptaci kreditního rizika je částka, která tomu, kdo riziko akceptoval, pokryje ztrátu, kterou utrpí v případě, že dlužník nebude schopen splácet své závazky. Tato cena je označovaná jako kreditní marže.“28
2.1.2 Formalizace rizika Kaţdý instrument má své vlastnosti, tendence a způsob jakým reaguje na výkyvy nabídky a poptávky, která určuje jeho cenu (kurz), a které jsou zaznamenány v jeho vzdálenější či nedávné historii. Protoţe je nabídka a poptávka po cenných papírech, i jiných instrumentech, ovlivňována mnohými faktory29, její kurz je obvykle velmi dynamický. To, jak moc je instrument nestálý (kolísavý) udává jeho volatilita. Je závislá na rozsahu všech hodnot, které cena, neboli kurz, instrumentu můţe nabývat. Čím větší je tento rozsah, tím je investice do tohoto instrumentu rizikovější. K formalizaci rizikovosti instrumentu se pouţívají rozptyl a směrodatná odchylka. Rozptyl je statistickou charakteristikou variability rozdělení pravděpodobnosti náhodné veličiny. Jeho druhou odmocninou je vyjádřená směrodatná odchylka, která popisuje rozpětí výkonnosti instrumentu. Tyto principy vyuţívá tzv. Markowitzova teorie, za níţ její autor Harry Markowitz obdrţel roku 1990 Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela.
28
Zdroj: treasury.cz ; Kreditní riziko [online]. 2007 [cit. 2011-04-15].
29
Například daňovou politikou státu, úrokovými sazbami, goodwillem emitenta, přírodními katastrofami, jejich
popularitou v důsledku masových investic do odvětví, ve kterém se pohybují, anebo …
- 39 -
Markowitzův model Teoretická průprava Průměrné výnosy instrumentů V i min
ØV i
V i max 2
, kde:
V i min
… minimální hodnota výnosů instrumentu [%]
V i max
… maximální hodnota výnosů instrumentu [%]
Očekávaná míra výnosu E ( r ) i
E ( ri )
Ø
Vi n [%], kde:
n … počet instrumentů obsaţených v průměrných výnosech Rozptyl D x n
Dx 1
D Vi
D Vi n
2
[%], kde:
… odchylka od střední hodnoty výnosů instrumentu
n … počet instrumentů Směrodatná odchylka S x Sx
D x [%]
Příklad použití Markowitzova modelu Pro přiblíţení si můţeme nastínit situaci, kdy můţeme investovat do tří odlišných instrumentů. Budeme sledovat jak se chovaly v uplynulých třech měsících. Instrument „A“ byl před třemi měsíci obchodován za, pro nás počáteční stav, 500 Kč. Během jednoho měsíce zaznamenal obrovský nárůst na 1000 Kč. Další měsíc jeho kurz značně oslabil a spadl na pouhých 200 Kč, a ve třetím měsíci našeho zkoumání vzrostl na konečnou hodnotu 600 Kč. - 40 -
Instrument „B“ měl také v počátku hodnotu 500 Kč a na konci prvního měsíce byla jeho hodnota o 50 Kč vyšší. Ve druhém měsíci vývoje se nedařilo, a tak na jeho konci měl opět hodnotu 500 Kč, ale vývoj se obrátil a na konci našeho zkoumaného období měl hodnotu 600 Kč. Instrument „C“ jsme nakoupili také za 500 Kč, po prvním měsíci měl hodnotu 400 Kč, po druhém 550 Kč a na konci námi zkoumaného období jeho cena činila 650 Kč. Shrnutím lze konstatovat, ţe všechny tři instrumenty mají odlišné tendence a přesto, ţe jsme je nakoupili za stejnou cenu, liší se jejich průběţné hodnoty, u instrumentu „C“ dokonce i konečná hodnota. Kaţdý instrument zvlášť má zcela čitelné vlastnosti a jeho výnosy lze snadno vyčíst. Ukaţme si nyní jak by se chovalo portfolio vytvořené ze zmíněných instrumentů a jaký by byl jeho potenciální výnos pomocí Markowitzova modelu. Instrument
A
B
C
Počátečná hodnota
500 Kč
500 Kč
500 Kč
Po 1. měsíci
1000 Kč
590 Kč
400 Kč
Po 2. měsíci
200 Kč
550 Kč
550 Kč
Na konci 3. měsíce
600 Kč
600 Kč
650 Kč
Tabulka 1: Hodnoty instrumentů pro aplikaci Markowitzova modelu Instrumentem s největší volatilitou je instrument „A“. Rozdíl jeho minimální a maximální hodnoty v průběhu námi zkoumaného období je největší. Můţeme u něj očekávat jak významné výnosy, tak i velké ztráty. Bázi pro zjištění výnosnosti instrumentu bude tvořit počátečná hodnota. Instrument „A“ tedy nabývá minimálního výnosu -60 % a maximálního výnosu 100 %. U instrumentu „B“ je minimum 10 % a maximum 20 %. Instrument „C“ se pohybuje v rozmezí od -20 % do 30 %. Aplikace Markowitzovi metody na uvedený příklad: Očekávaná míra výnosu E ( r ) i
A min
B min B max
2
E ( ri ) E ( ri )
A max
2
C
C
min
max
2
3 20
15 3
5
60
100 2
10
20 2 3
13 . 3 %
Očekávaná míra výnosu E ( r ) = 13 . 3 % i
- 41 -
20 2
30
Rozptyl D x 20%
80%
80%
-60%
100%
Obrázek 6: Váhy pro instrument „A“ (pracovní model pro určení rizika)
Dx Dx
D va n
2
D vb
2
D vc
n
n
2
80 3
2
5
2
3
25
2
6400
3
25
625
9
783 . 3
Směrodatná odchylka S x Sx
Dx
783 . 3
27 . 988
28 %
Výsledek: E ( ri )
13 . 3
28 %
Z výsledku plyne, ţe investice do těchto instrumentů je relativně riziková. Můţe sice vykazovat aţ 40 % zisky, ale také zhruba 15 % ztráty. Vyhovovala by spíše investorům odolným vůči riziku a částečné ztrátě vloţených prostředků. Velmi důleţitým aspektem při tvorbě portfolia a eliminaci rizik plynoucích z jeho sloţení je nejen odhad moţných výnosů, ale také jejich rozloţení (diverzifikace) do různých odvětví. To, ţe se daří jedné části našeho portfolia neznamená, ţe se musí dařit i té druhé. Odborně je to tzv. vzájemná korelace.
- 42 -
2.1.3 Vzájemná korelace Korelace je vzájemný vztah dvou veličin (investic), které na sebe mohou a nemusí reagovat. Závislost investic se dá formalizovat pomocí korelačního koeficientu, který nabývá hodnot od -1 do +1. U negativní korelace se hodnoty blíţí -1, neutrální korelace vykazuje hodnoty blízké nule a pozitivní korelaci vyjadřují hodnoty blízké +1. Pro pochopení lze korelaci vysvětlit např. na automobilovém průmyslu. Kdyţ se automobilovému průmyslu daří, prosperují i benzinové pumpy, spediční firmy či společnosti zaměřené na zemní práce, opravu a výstavbu komunikací (jsou s automobilovým průmyslem pozitivně korelované). Naopak strádat budou dráhy, plavba či MHD (negativně korelované). Rozeznáváme tři druhy korelace: Pozitivní o takto korelované investice mají v určitém časovém období stejně se vyvíjející výnosnost o znamenají dlouhodobý růstový trend investic o korelační koeficient se blíţí k +1 Negativní o výnosnost investic se projevuje nepřímou úměrou (roste-li jedna, druhá klesá) o vhodné pro očištění portfolia od rizika velkých ztrát v důsledku trendových tendencí naopak korelovaných investic o korelační koeficient se blíţí k -1 Neutrální o investice na sobě nejsou vzájemně závislé o je-li portfolio sloţeno z větší části z těchto korelací, je více odolné proti příznivému i nepříznivému vývoji o korelační koeficient se blíţí 0
- 43 -
2.2 Výnos Výnosy, velmi dobře analyzované, diskutované a často i pouze odhadované. Jak uţ je výše zmíněno, výnosy z investice vyjadřují cenu peněz poskytnutých k plnění podnikatelského záměru, či jiných aktivit, a balancují riziko plynoucí z nejistoty splácení investované částky. Jakmile se zvyšuje podstupované riziko, rostou investorovy výnosy. Celkový výnos lze popsat jako součet všech výnosů, které nám z investice plynou od prvního vloţení finančních prostředků do dané investice, aţ po poslední výnos z ní obdrţený. Avšak nelze se řídit pouze součtem dílčích výnosů! Velmi důleţitou roli v posuzování investice totiţ hraje čas. Je důleţité vědět kdy nám z investice příjmy plynou, zda-li za rok, či za deset let. Proto je nutné rozdělit celkové výnosy do jednotlivých let (někdy i kratších období) na tzv. roční výnosy. Dále je důleţité “očistit“ roční výnosy o poplatky ve formě provozních nákladů na investici, coţ mohou být náklady na opravy domu (v případě investování do nemovitosti), poplatky za uschování cenného papíru v trezoru banky, nebo daně zaplacené z příjmů z investice. Kdybychom tyto náklady neodečetli mluvili bychom o tzv. hrubých výnosech. Odečtením těchto výdajů pak dostáváme tzv. čisté roční výnosy, které jsou směrodatné a pomáhají k objektivnějšímu hodnocení investování. Stejně jako jsme si ukázali u rizika moţnost jeho odhadu, nastíníme si i nyní způsob jak odhadnout míru výnosů investice do majetkových cenných papírů.
Některé z ukazatelů výnosnosti investic: P/E ratio (poměr cena / rentabilita) Price / Earning Ratio je ukazatel poměru mezi trţní cenou akcie a jejím potenciálním výnosem pro investora. Říká nám kolik jednotek investice je potřeba na jednotku zisku. Investorovi z akcie plynou dva druhy zisku. Jednak jsou to důchodové příjmy (dividendy) a jednak je to zisk dosaţitelný prodejem akcie na sekundárním trhu (na burze cenných papírů).
- 44 -
Cena akcie se pohybuje v závislosti na nabídce a poptávce po akcii. V trţních podmínkách pak mohou nastat tři situace: P/E < 1 Trţní hodnota akcie je niţší neţ předpokládaný výnos z nákupu akcie. Investiční instrument je podhodnocený a jeho nákup vynáší více neţ prostředky do něj vloţené. Toto je ideální stav pro aplikaci hodnotové strategie.
P/E = 1 Trţní cena akcie odpovídá potenciálním výnosům plynoucích z jejího nákupu.
P/E > 1 Trţní cena akcie (Price) převyšuje její reálnou rentabilitu (Earnings), coţ znamená, ţe je akcie nadhodnocená. Tento stav můţe nastat vlivem euforie na trhu ve kterém podniká emitent akcie a zároveň masovým přílivem investorů způsobeným velkou, ale obvykle přechodnou rentabilitou těchto akcií. Vznikají tzv. Greenspanovy bubliny. Nadhodnocenost akcie však můţe být i záměr podniku s cílem získat peněţní prostředky pro rozvoj společnosti (nové technologie, informační systémy, výzkum), která následně získá na hodnotě a vykompenzuje tak předchozí nadhodnocenost. Akcie můţe být také záměrně nadhodnocená kvůli momentálnímu propadu její hodnoty. Kupující tedy koupí akcie za vyšší hodnotu neţ je její aktuální trţní hodnota. Spekuluje tak na růst její hodnoty v budoucnu. Rovina rentability Rovina rentability ukazuje jak by se naše investice do konkrétní společnosti (tedy do jejich akcií) zhodnocovat a jak společnost zaměstnává svá aktiva. Má tři základní ukazatele: Návratnost celkových aktiv – ROI (return on investments)
-
ROI
čistý zisk aktiva nebo pasiva
[%]
- jiný název ROI zní výnosnost investice, čili udává poměr čistého účetního zisku vůči velikosti investice
- 45 -
- tento ukazatel je značně nespolehlivý a je nutné ho vnímat pouze jako orientační Návratnost vlastního majetku – ROE (return on equity)čistý zisk po zdanění
-
ROE
čistý zisk kapitál
[%]
- ROE říká, jak efektivní je investice do akcií společnosti - velmi důleţitý ukazatel pro rizikový kapitál, který (na rozdíl od bank) sleduje formu investování (investment to quity) - mělo by být vyšší neţ úrok dlouhodobých státních obligací Návratnost aktiv – ROA (return on assets) -
ROA
čistý zisk čistá aktiva
- Tento ukazatel udává jak efektivně podnik zaměstnává svá aktiva ROA
< 0.75
0.75 – 1.0
1.0 – 1.25
1.25 – 1.75
> 1.75
úroveň
slabá
standard
dobrá
velmi dobrá
excelentní
Tabulka 2: Úrovně návratnosti aktiv
2.3 Likvidita Likvidita je schopnost jakéhokoliv aktiva proměnit se na hotovost. Likvidita jako jeden ze tří vrcholů magického trojúhelníku (riziko-výnos-likvidita) slouţí jako ukazatel při investičním rozhodování. Chce-li mít investor jistotu, ţe bude mít investované prostředky kdykoliv k dispozici a nechce je prodávat pod cenou, bude volit instrumenty s vysokou likviditou (např. instrumenty peněţního trhu). Naopak investor který nebude investované peníze potřebovat minimálně do doby splatnosti a je ochoten v případě nouze prodat instrumenty pod cenou, bude volit investici s niţší likviditou (např. nemovitost).
- 46 -
Rozdělení aktiv dle likvidity: 1. Peníze (hotovost) = nejvíce likvidní 2. Cenné papíry 3. pohledávky 4. zásoby = nejméně likvidní Rozdělení likvidity 1. Okamţitá
L ok
2. Běţná
Lb
3. Obecná
L ob
hotovost krátkodobé závazky aktiva - zásoby krátkodobé
závazky
všechna aktiva krátkodobé závazky
2.4 Teorie portfolia Portfolio, souhrn různých investic v jednom “balíčku”, se ze své podstaty snaţí o diverzifikaci rizika ve prospěch celkového výnosu. Jakým způsobem postupovat při výběru různých investic do svého portfolia? Jaká rizika jsou pro nás ještě únosná? Kolik bychom chtěli z investice vytěţit? Jakých hodnot můţe výnos dosahovat? Na jak dlouho bychom měli investovat náš kapitál? Na tyto otázky je třeba umět si odpovědět.
2.4.1 Základní druhy portfolií a jejich vlastnosti Jako všechno v souvislosti s investováním, i výběr portfolia souvisí s rizikem nekompromisně propojeným s výnosy. Právě riziko by mělo být směrodatné pro investora a určovat charakter jeho portfolia. Investor by měl mít takové portfolio, které odpovídá jeho profilu (příjmy, majetek) a racionálně přizpůsobeno jeho moţnostem. Nicméně vidina vysokých příjmů zláká kde koho, a ne vţdy se tak musí investor chovat jako v našich idealizovaných případech. Proto by investoři, kteří si nemohou dovolit své finanční prostředky proinvestovat, měli volit portfolia sloţená z málo rizikových instrumentů peněţního trhu, které sice nenesou vysoké výnosy, ale ztráty jsou u nich nepravděpodobné. A naopak by se investoři, kterým moc - 47 -
nesejde na případné ztrátě mohli uchýlit k poněkud rizikovějším instrumentům a zkusit na základě racionálně odůvodněného, ale moţná i nahodilého výběru pokoušet štěstěnu a z relativně malého kapitálu si zajistit finančně bezstarostnou budoucnost. Na základě těchto předpokladů se portfolia rozdělují na konzervativní, balancované, dynamické a agresivní. Pro tuto práci uvádím jen první tři jmenované. Dynamické portfolio je jiţ značně rizikového charakteru a agresivní portfolia jsou vhodná spíše pro velmi výstřední investory. Konzervativní portfolio Jak jsme si jiţ vysvětlili, v tomto portfoliu by se měly vyskytovat velmi málo rizikové investice, které nám mají z našeho kapitálu vynášet skromné, ale téměř jisté příjmy. Bývá sloţeno z větší části (40 - 50 %) z nástrojů peněţního trhu (pokladniční poukázky, depozitní certifikáty, termínované vklady, směnky, Repo-obchody a jiné). Tyto nástroje jsou krátkodobého charakteru, jak víme nesou niţší výnosy a jsou málo rizikové. Dále jsou v nich značnou měrou (30 - 40 %) obsaţeny obligace, jejichţ emitent dává velkou záruku návratnosti vloţeného kapitálu. Bývají jimi státy (popř. města a obce) a velké korporace s výborným ratingem. A nakonec i akcie se v těchto portfoliích vyskytují, a to zhruba s 20 % zastoupením. Jsou to akcie významných, dobře hodnocených a důvěryhodným společností, tzv. blue chips. Jejich vlastnosti tedy odpovídají investorům, kteří nejsou rezistentní vůči riziku a přináší tak pravidelné malé výnosy. Balancované portfolio Charakter tohoto portfolia má v sobě zakořeněnou určitou míru spekulace a agresivní strategie, která je však značně vyváţena (balancována) instrumenty takřka bez rizika. Do instrumentů peněţního trhu je zde investováno jen 15 % z celkového portfolia. Jejich úloha je zde vyvaţovat případné ztráty způsobené propadem hodnot části akciových a dluhopisových investic. Do akcií se v balancovaném portfoliu investuje okolo 45 % celkového kapitálu. Mohou být sloţeny například z blue chips akcií, ale proto, ţe je balancované portfolio značně - 48 -
agresivnější, mohou se zde vyskytovat i akcie společností, které mají vysoký růstový potenciál a nesou riziko nezhodnocení tohoto potenciálu. Mohou jimi být akcie firem ve stádiu Start-Up, Seed-Corn či jiné investice rizikového kapitálu. Je zde také moţnost uplatnit růstovou investiční strategii, spekulovat na růst podhodnocených akcií a přidat je ke svým portfoliovým investicím. Zajímavou příleţitostí jsou také investice do akciových indexů, které jiţ obsahují výběr kvalitních akcií. Dluhopisy pak tvoří zbývajících 40 %. Stejně jako u akcií se můţe dluhopisová část portfolia balancovat obligacemi podniků či států s výborným ratingem a určitý podíl pak investovat do rizikovějších dluhopisů, které však přinášejí větší výnosy. Dynamické portfolio Dynamické portfolio je jiţ značně agresivní, předpokládá vyšší výnosy, má vyšší dynamiku (vyšší volatilitu) a skládá se převáţně z akcií, které tvoří přibliţně 77 % celého portfolia. Je zde tudíţ velký prostor pro diverzifikaci investic do akcií společností podnikajících v různých odvětvích, v různých koutech světa a jejichţ zisky jsou závislé na odlišných faktorech. Zapojují se zejména tzv. akcie blue chips (velmi kvalitní akcie), junk stocks (prašivé akcie) a junk bonds (prašivé dluhopisy), které mohou nést velké výnosy. Dluhopisy jsou v dynamickém portfoliu zastoupeny 23 %. Dluhopisová část bývá namíchána jak z kvalitních, tak z jiţ zmiňovaných prašivých dluhopisů. Portfolia dle BNP Paribas Mnoho zdrojů na internetu i v literatuře uvádí svůj „recept“ na sestavení portfolia a kaţdý z nich je osobitý, v detailech vzájemně se lišící. Pokusím se proto sestavit vhodné postupy pro individuální, smyšlené investory a jejich potřeby. Má snaţení budou vycházet z doporučení společnosti BNP Paribas na vhodnou diverzifikaci kapitálu do nástrojů peněţního trhů, akcií a dluhopisů. Tato metoda rozmístění finančních prostředků bývá často aplikována. Od jiných přístupů se liší pouze v detailech. Vţdy je třeba brát v úvahu, ţe tyto metody vycházejí ze stejného základu, ale upravují se dle situace a poţadavků investora. BNP Paribas Společnost BNP Paribas je největší světová bankovní skupina, která vznikla splynutím společností BNP (Banque Nationale de Paris) a Paribas v září roku 1999. V současné době operuje v 85 zemích světa a je nejvíce profitující finanční skupinou v Eurozóně. Na základě - 49 -
analýz tato společnost publikovala v roce 2002 ideální rozloţení investic v různých druzích portfolia. Výsledek vypadá takto: konzervativní portfolio balancované portfolio dynamické portfolio
peněžní trh 45 % 15 % 0%
akcie 22 % 45 % 77 %
obligace 33 % 40 % 23 %
Tabulka 3: Rozloţení investic v základních druzích portfolií
konzervativní portfolio
33% 45%
peněžní trh akcie obligace
22%
Graf 1: Rozvrţení investic v konzervativním portfoliu
balancované portfolio 15% 40% peněžní trh akcie obligace 45%
Graf 2: Rozvrţení investic v balancovaném portfoliu
- 50 -
dynamické portfolio
23%
0% peněžní trh akcie obligace 77%
Graf 3: Rozvrţení investic v dynamickém portfoliu
2.4.2 Diverzifikace30 „Patří k moudrému muži nechat si z dneška něco na zítřek a nedávat všechna vejce do jednoho košíku.“ Miguel de Cervantes, Don Quijote de la Mancha, 1605 „Diverzifikací myslíme rozkládání portfolia na více investic za účelem snížení celkového rizika. Princip je jednoduchý. Vložím-li veškerý svůj kapitál do jedné firmy a ona zkrachuje, přijdu o všechno. Nakoupím-li akcie dvou firem a jedna z nich zkrachuje, přijdu „jen“ o polovinu kapitálu. Investuji-li do pěti firem, z nichž jedna zkrachuje, přijdu o 20 %. Když dám peníze do stovky firem a jedna zkrachuje, tak přijdu o zanedbatelné jedno procento kapitálu. (…) Platí zde zákonitost: čím širší diverzifikace, tím menší jsou škody napáchané jednou nepovedenou investicí. (…) Nicméně stejný princip platí i na druhé straně rovnice. (…) Máme zde tedy ještě druhou zákonitost: čím širší diverzifikace, tím menší efekt přinese jedna povedená investice.“31 Jaký způsob diverzifikace zvolit? Přístup by se měl opírat o přístup investora. Pro přístup pasivní je vhodná široká diverzifikace, jejíchţ pomocí se portfolio přiblíţí průměru trhu a nezaznamenává tak větší výkyvy. Naopak pro aktivní správu se nabízí uţší diverzifikace k
30
Zdroj: finez.cz ; Diverzifikace a efektivní investování [online]. 2009 [cit. 2011-04-23].
31
viz. poznámka po čarou č. 29
- 51 -
dosaţení vyšších výnosů, ale dostatečně široká na to, aby nezvyšovala riziko portfolia. Doporučuje se sloţení z 10 – 20 titulů. „Efektivita investování je individuální a odvíjí se od cílů a možností investora. Pro drobné a konzervativní investory bývá efektivnější pasivní přístup s širokou diverzifikací portfolia. S větším kapitálem a dynamičtějším výnosově-rizikovým profilem investora může být efektivnější aktivní správa portfolia s přiměřenou diverzifikací. Ovšem do aktivní správy by se investor neměl pouštět sám.“32
32
viz. poznámka po čarou č. 29
- 52 -
3. Analýzy a Strategie 3.1 Analýzy Analyzovat; z řeckého ana-lyó, rozvazovat, rozebírat. Analýza je obecně charakterizována jako rozbor, metoda zkoumání sloţitějších skutečností rozkladem na jednodušší celky. Jinými slovy je to vlastně detailní poznání skutečností na základě podrobného rozboru. Ve finanční sféře je nedílnou součástí rozhodovacích procesů, pomáhá lépe poznat a definovat okolí, ve kterém se chceme pohybovat a je zásadní pro tvoření vizí a strategií. Vyuţití analýzy pro potřeby orientace na kapitálových trzích se týká zejména rozboru “zdraví” investičních instrumentů, reálnosti a objemu výnosu z investice. Jedná-li se o dluhopisy, analyzuje se jeho emitent, jemuţ se následně přiřazuje tzv. rating. Jedná-li se o akcie, jsou analýzy v převáţné míře aplikovány na průzkum minulosti, současnosti, infrastruktury, kompetentnosti vedení, goodwill a moţnost dalšího rozvoje emitenta a extrapolace budoucího vývoje kurzů jeho akcií obchodovaných na burze cenných papírů. Co je to rating? Existují agentury věnující se analytické činnosti. Kaţdá z nich svým specifickým způsobem posuzuje subjekty (státy, společnosti atp.) působící na finančních trzích a stanovuje rating. Rating hodnotí úvěruhodnost subjektu a poskytuje tak mezi jednotlivými subjekty moţnost porovnání pro potenciální investory, kteří například kupují dluhopis hodnoceného subjektu.
Analýzy akcií I. Technická analýza II. Fundamentální analýza III. Psychologická analýza
- 53 -
I. Technická analýza33 Pouţíváme-li technickou analýzu, soustředíme se především na trţní hodnotu investičního instrumentu, zkoumáme ceny a objem obchodů uskutečněných s instrumentem v minulosti a na základě těchto dat vyjádřených pomocí grafů se snaţíme odhadnout nejvhodnější dobu k obchodování s instrumentem. Práce s grafy je pro technickou analýzu velmi podstatná a proto bývají zastánci těchto postupů (jak uvádí Doc. PhDr. Tomáš Tepper, CSc a Ing. Martin Kápl, CSc ve své knize Peníze a Vy) často nazýváni chartisté (čtěte „čartysté“). „Souhrn definičních znaků technické analýzy: Technická analýza je založena na publikovaných tržních datech. Pozornost technické analýzy je soustředěna na načasování obchodů. Zaměřuje se na cenové změny. Technická analýzy je při analyzování pohybů cen akcií a celkového trhu postavena na interních faktorech. Technická analýza se soustřeďuje na krátké období. Tržní cena obsahuje jak fundamentální, tak psychologické faktory.“ „Výchozí postuláty technické analýzy můžeme shrnout takto: Tržní cena je určována pouze střetem nabídky a poptávky. Tržní cena je ovlivňována jak fundamentálními tak psychologickými faktory. Akciové kurzy se pohybují v trendech. (Přizpůsobení se nové rovnovážné ceně trvá nějakou, někdy i značně dlouhou dobu.) Změna trendu je způsobena posunem nabídky a poptávky. Změny trendů mohou být identifikovány pomocí studia historických cen a objemů obchodů.
33
Zdroj: Seminární práce Štěpána Mikuly, Masarykova Univerzita. Technická analýza [online]. 2006 [cit. 2011-
04-20].
- 54 -
Mnoho grafických formací (znázornění průběhu kurzů) se periodocky opakuje a umožňuje tak prognózy budoucího vývoje kurzů.“
II. Fundamentální analýza34 Fundamentální analýza se snaţí shromáţdit a popsat všechny faktory ovlivňující cenu akcie a provádí se v těchto etapách: 1) Globální analýza - zkoumá globální situaci 2) Odvětvová analýza - zkoumá tendence odvětví v němţ akcie působí 3) Analýza konkrétní akcie - zkoumá vnější i vnitřní podmínky emitenta akcie a její vnitřní hodnotu Globální analýza „Globální analýza prognózuje vývoj akciového trhu jako celku. Jejím cílem je odhadnout budoucí makroekonomické ukazatele a jejich vliv na akciové kurzy.“ Globální analýza se soustřeďuje a zkoumá tyto aspekty v okolí subjektu: hrubý domácí produkt a míra jeho růstu fiskální politika monetární politika vliv úrokových sazeb inflace mezinárodní pohyb kapitálu ekonomické a politické šoky
34
Zdroj: miras.cz ; Fundamentální analýza [online]. 2005 [cit. 2011-04-20].
- 55 -
Odvětvová analýza „Odvětvová analýza prognózuje vývoj jednotlivých odvětví a analyzuje jejich rozdílné charakteristiky. U každého odvětví se zjišťuje zejména nákladová stránka výroby, míra zisku, exportní schopnosti, inovační a technologická očekávání a jejich vliv na akciové kurzy. Jednotlivá odvětví rozlišujeme podle toho, jak reagují na změnu produktu a agregátní poptávky: Cyklická odvětví – kurzy akcií se pohybují s hospodářským cyklem. Při expanzi akciové kurzy rostou a naopak při recesi klesají (např. automobilový průmysl). Neutrální odvětví – kurzy akcií nereagují na hospodářský cyklus, protože poptávka po produktech odvětví je relativně stabilní (např. ) Anticyklická odvětví – kurzy akcií se pohybují inverzně s hospodářským cyklem. Zhoršení ekonomické situace vede k přesunu poptávky od nákladnějších a kvalitnějších produktů k produktům jednodušším a podřadnějším (např. televizní společnosti).“35 Analýza konkrétních společností Tato analýza se zaměřuje na historická data, trţní a vnitřní hodnotu akcie. Soustředí se na emitující společnost a zkoumá především údaje jako jsou například goodwill společnosti, kvalita vedení a ekonomická, účetní a statistická data. Dále pak politické, demografické a jiţ zmiňované historické faktory. Pomocí těchto informací se následně snaţí vyčíslit vnitřní cenu akcie, zjistit její nadhodnocenost či podhodnocenost a na základě toho akcii prodat či koupit.
III. Psychologická analýza „Je zaloţena na předpokladu, ţe investování je ve značné míře ovlivněno emocemi. Předmětem zkoumání není cenný papír, ale sám člověk, který je při investicích často ovlivněn davem či citovými pohnutkami a nemusí vţdy jednat racionálně.“ Psychologická analýza pouţívá celou řadu indikátorů, teorií a konceptů jimiţ se nebudeme podrobněji zabývat. 35
Zdroj: miras.cz ; Fundamentální analýza [online]. 2005 [cit. 2011-04-20].
- 56 -
Důleţité je si uvědomit, ţe investora mohou ovlivňovat psychologické faktory, které zkreslí jeho vnímání situace a donutí ho chovat se iracionálně, a před kterými bychom ho měli chránit.
3.2 Investiční strategie Máte-li jasno v tom, čeho chcete dosáhnout, máte vizi. Tj. pevně stanovené cíle svého investičního počínání. Analýza trhů Vám objasní moţnosti, tj. druhy investičních instrumentů, a nastíní cesty které můţete pouţít k dosaţení cílů. Volbou cesty či způsobu, jakým se budete ve světě financí chovat je volba Vaší finanční strategie. Mnoho zdrojů uvádí rozlišné dělení investičních strategií. Záleţí na tom, jak se k tomu jednotliví autoři staví. Pro tuto práci se pokusím jednoduše nastínit nejzákladnější moţnosti volby strategie pro investiční rozhodování. Aktivní či pasivní investor? Jak se liší aktivní a pasivní investor jsme si jiţ vysvětlili v části věnované riziku. Rezistentní či nerezistentní investor? Rezistenci investora vůči riziku lze vyjádřit pomocí jeho odolnosti vůči ztrátám. Je investor ochotný utrpět ztráty za cenu moţnosti vyšších zisků? Je-li ochotný utrpět ztráty, do jaké výše jsou pro něj ztráty únosné? Není-li rezistentní vůči riziku, jaké očekává výnosy? Je moţné jeho očekávání splnit? Na tyto dotazy bychom si měli umět odpovědět. Pomůţe nám k tomu komunikace s investorem nebo investiční dotazník, který je pro nás nepostradatelným zdrojem informací o investorovi. Konzervativní či agresivní investor? Míra výnosů očekávaná investorem, jeho ochota podstoupit určitá rizika nám také vypovídají o konzervativní či agresivní strategii investora. Nepřipouští-li si ţádné ztráty a stačí-li mu malé pravidelné výnosy z jeho investice, je investorem konzervativním. Naopak je-li ochoten spekulovat, podstoupit riziko určitých ztrát a vykazovat tak případně větší zisky, je investorem agresivním. Je-li investor nerozhodný kterou z těchto dvou strategií si zvolit, bude mu vyhovovat vyvážená strategie spojující vlastnosti strategie konzervativní a agresivní
- 57 -
Investor upřednostňuje růstovou či hodnotovou strategii? Tyto dvě strategie v sobě skrývají podobně rozdílné vlastnosti spojené s investováním pasivním a aktivním. Přesto jsou vnímány jako osamostatněné rozdělení.
3.2.1 Růstová strategie Je charakteristická pro finanční „ţraloky“, riziku odolné odváţlivce a spekulanty. Spočívá ve snaze najít ve vývoji cen nejniţší hranici (dno) podhodnocených finančních instrumentů a tak co nejvýhodněji CP koupit. A naopak prodat svá aktiva v momentě jejich nejvyšší ceny před pádem a vyuţít tzv. svíci (candlestick) ve vývoji cen CP. Nemusí to platit vţdy, ale pokud se někdo pokouší takto časovat efektivní trh, jeho počínání je s klidem moţné nazvat hazardem. Lidské bytosti nejsou schopné, a to ani na základě uţití všelijakých matematických modelů a analytických programů, efektivní trh časovat. Trh lze časovat pouze, kdyţ daný trh jednoznačně efektivní není. Jsou to situace kdy se na trhu vyskytne bublina (jedná se o tzv. Greenspanovy bubliny), obrácená bublina (psychologický šok, kdy je jednání investorů zaloţené na bezdůvodném masovém prodeji) nebo je trh prokazatelně nevyspělý(v rozvojových zemích). Tyto situace lze jednoduše identifikovat, jak to popisuje Pavel Kohout tím, ţe hodnota akcií (nebo např. nemovitostí) roste ekonomicky nezdůvodnitelným tempem, ţe poměr P/E zřetelně vypovídá o nadhodnocenosti trhu, ţe se mnoţí „vědecké“ teorie vyjadřující názor, ţe akcie porostou donekonečna, a ţe do akcií investují všichni včetně čističů bot, taxikářů a kuchyňského personálu. Pro pochopení textu je důleţité si vysvětlit některé pojmy! Efektivní trh a Greenspanovy bubliny. Efektivní trh (teorie efektivního trhu) „Teorie efektivních trhů (anglicky efficient market theory) je jedna z teorií, které se pokoušejí popsat chování kurzů cenných papírů se zaměřením na akcie. Tato teorie předpokládá, že kurzy cenných papírů jsou ovlivňovány pouze objektivními informacemi, očekávanými zisky, dividendami, rizikem a dalšími kurzotvornými informacemi. Tržní cena akcií na trhu pak představuje objektivní hodnotu, akcie jsou v každém okamžiku správně oceněny a na trhu nelze najít podhodnocené nebo nadhodnocené tituly. Z toho vyplývá, že úspěšnost - 58 -
obchodování není možno zvýšit fundamentální či technickou analýzou ani studiem historických údajů, trh reaguje jen na nové informace a je tak zcela nepředvídatelný.“36 Greenspanovy bubliny37 Bubliny existovali ještě dávno před jmenováním Alana Greespana do funkce šéfa FEDu (federálního rezervního systému), ale aţ za jeho působení dostali přívlastek Greenspanovy. Bubliny se na trzích objevovali uţ mnohem dříve např. v podobě tzv. tulipánového šílenství v 17. století nebo v tzv. tichomořské horečce v 18. století. Alan Greenspan působil ve své funkci v období od 11. srpna 1987 do 31. ledna 2006. Za působení Alana Greenspana se v letech devadesátých a ke konci století odehrál velký rozmach informační technologie a davové psychózy, které se točili kolem místy “bezhlavého” investování do IT firem. Greenspan svou iracionální politikou ignoroval i nejzákladnější ekonomické poučky, jako např: „Akciový trh by neměl růst rychleji neţ HDP.“, a přestoţe si situace v roce 1995 ţádala spíše zvýšení úrokových sazeb FED učinil pravý opak. Úrokové sazby byly sníţeny, čímţ jen podpořil investory a nabídl jim další „levné“ peníze k ještě většímu nafouknutí bublin. Politika FEDu (centrální banky USA), který je vlastněn majoritně soukromým sektorem a je jediný oprávněný tisknout americké dolary(“nejsilnější“ světovou měnu), byla často více prospěšná pro FED samotný neţ pro světovou ekonomiku. Řada i konspiračních teorií si s tímto faktem pohrává a v dějinách je celá řada náznaků o důvodných pochybnostech o cílech Federálního rezervního systému stejně jako o jeho chování. Ale to není předmět našeho zkoumání. Rizikový a rozvojový kapitál (anglicky Venture Capital) Charakteristickými investicemi růstové strategie jsou tzv. “venture kapitálové“ investice. „Rizikový a rozvojový kapitál – investice výhradně do společností, jež nejsou veřejně obchodovány – fond38 vstoupí do vybraného podniku navýšením jeho základního kapitálu, tím podnik získá potřebné zdroje. Podíl na základním kapitálu je obvykle nadpoloviční a fond tak
36
Zdroj: wikipedie.cz ; Teorie efektivních trhů [online]. 2010 [cit. 2011-02-19].
37
Zdroj: finmag.cz ; Greenspanovy bubliny [online]. 2010 [cit. 2011-03-03].
38
Fond nebo investor – fyzická či právnická osoba (poznámka autora).
- 59 -
podnik kontroluje. Po 3 – 7 letech hodnota podniku v případě úspěchu stoupne a fond svůj podíl prodá s velkým ziskem původním vlastníkům, managementu nebo na veřejných trzích.“39 Typy rizikového a rozvojového kapitálu: Předstartovní financování (seed-corn capital) – financování vývoje výrobku (prototypu), který teprve bude zařazen do výroby a do prodeje Startovní financování (start-up capital) – financování firmy, která má produkt, vedení a zná i trhy na které chce proniknout, ale nemá potřebný kapitál Financování počátečního rozvoje (early stage expansion capital) – financování firmy, která funguje méně neţ tři roky, zatím nedosahuje zisku a potřebuje kapitál pro další pokračování v činnosti a uchycení se na trhu Rozvojové financování (expansion capital) – financování firmy pro zavedení dalšího produktu či sluţby, umoţnění působení na vzdálenějších trzích a k finančnímu zabezpečení všech operací spojených s expanzí Financování akvizic (acquisition capital) – představuje financování vzájemného skupování, přebírání vlastnických
podílů nebo
rostoucí
majetkové
ambice
managementu (MBO a MBI) o MBO (management buy-out)– kapitál umoţňující současnému managementu a investorům odkoupit většinový podíl na podniku o MBI (management buy-in)– kapitál umoţňující zmocnit se podniku managementu z vně tohoto podniku Profinancování dluhů (debt replacement) – financování nadějného podniku, který má problémy s cash-flow a dostává se tak do ztráty a do dluhů. Investor proplatí část dluhů a stane se majetkovým podílníkem na firmě Záchranný kapitál (rescue capital) – snaha o záchranu podniku v akutní aţ nezvladatelné krizi
39
Zdroj: business.center.cz ; Venture capital [online]. 2010 [cit. 2011-02-17]
- 60 -
3.2.2 Hodnotová strategie Investor s hodnotovou strategií je charakteristický převáţně svou pasivitou a trpělivostí. Pokud je jeho portfolio dobře diverzifikováno, můţe se spolehnout na trendy trhů, které dlouhodobě vykazují růst. Z klidu investora mohou vyvádět např. globální finanční krize, přírodní katastrofy, války atp. Pravděpodobnost těchto jevů je však příliš nízká, a není pravidlem, ţe tyto jevy musí mít na portfolio bezprostřední vliv. Stejně jako nám ukazuje nynější finanční krize, akcie mohou krátkodobě ztratit svou hodnotu, ale jiţ krátce poté opět nabývají na hodnotě. Takţe pokud si vybereme k investování hodnotovou strategii, měli bychom se obrnit ţeleznými nervy a neztrácet víru v časem prověřené tendence trhu.
- 61 -
4. Aplikace teorie portfolia Praktická část se bude věnovat odlišným investorům a sestavení portfolií na základě jednotlivých investorských profilů. Imaginární investoři a jejich výchozí investiční situace Pouţiji smyšlené investory (dva pro kaţdý druh portfoliové investice) a popíši jaký by mohli zastávat přístup k investování v závislosti na jejich moţnostech, poţadavcích a přístupech. Profil smyšlených investorů je vypracován na základě tří dotazníků na profil investora (dotazníky společností ČSOB, PATRIA DIRECT a CONSEQ) a jejich společných rysech. V těchto dotaznících jsou hlavními a nejčastějšími body: Konflikt RIZIKO vs. VÝNOS - Dotazníky zpravidla zjišťují zda investor preferuje podstoupení většího rizika, nesoucí větší zisky nebo jistotu a zisky niţší. - S tím spojená je i rezistence investora vůči riziku. Rezistenci vůči riziku lze vyjádřit pomocí ochoty investora utrpět ztráty. Tyto ztráty uvádíme v procentem z poměru celkových ztrát k investovanému kapitálu. Pro naše pouţití budeme rezistenci vyjadřovat na stupnici 1 – 5, kde 1 vyjadřuje zcela rezistentní postoj k riziku a 5 charakterizuje nerezistentního investora. - Směrodatná je v tomto případě také představa investora o budoucích ziscích. Udává se v procentech vloţeného kapitálu za rok ( % p.a. = per annum) Časový horizont investice - Zjišťuje, po jakou dobu investor plánuje zhodnocovat svůj kapitál. - Příklad: časový horizont investic můţe být do jednoho roku (krátkodobý), do pěti let (střednědobý) a nad pět let (dlouhodobý)
- 62 -
Likvidita - Uvádí, jak rychle bude investor potřebovat převést svou investici zpět na hotovost na konci jejího zhodnocování či jak je pro něj důleţitá doba transformace investice zpět na hotovost. Znalost vlastností investičních instrumentů a zkušenosti s investováním - Popisuje investorovy znalosti investičních instrumentů a konkretizuje jeho zkušenosti s investováním. Finanční zázemí investora - Identifikuje zdroje vytvářející investovaný kapitál. - Zjišťuje poměr investovaných aktiv k celkovému majetku investora
I. Konzervativní investoři Pro sestavení konzervativního portfolia a doporučení přístupu k jeho sestavení jsem zvolil: A. Investora v seniorském věku Profil investora na základě vyplněného dotazníku: Riziko vs. Výnosy - Rezistence vůči riziku: nízká, úroveň 5. - Očekávané výnosy: kladné, tj. nezáporné. Časový horizont - 1 aţ 3 roky. Likvidita - Poţadována schopnost přeměny aktiv na hotovost nejpozději do tří měsíců. Znalosti a zkušenosti - Téměř ţádné. Investor se neorientuje ve světě financí.
- 63 -
Finanční zázemí - Zdroj investice: úspory - Poměr investice k celkovému majetku: 1:1 Portfolio investora “A“: Peněţní trh (60 %) Vzhledem k nerezistentnosti investora vůči riziku a nízkým očekávaným výnosům je vhodné sestavit jeho portfolio převáţně z investic na peněţním trhu. Ve spojení se skutečností, ţe investor “A“ nemá ţádné investiční zkušenosti, je vhodné nakoupit podílové listy různých konzervativních podílových fondů, kde bude správa jeho aktiv zabezpečena správci těchto fondů. Vyuţitím fondů otevřených následně splníme investorův poţadavek na likviditu investice, neboť tyto fondy jsou povinny při předloţení podílový list odkoupit zpět. Akcie (15 %) Investice do akcií bych doporučil (na základě profilu investora) omezit a investovat například jen 10 % z celkové investované částky do několika různých Blue Chips akcií. Akciové trhy jsou velmi dynamické a mohly by při negativních výkyvech narušit plánované zisky portfolia. Dluhopisy (25 %) Podobně jako u akciových investic bych směřoval i u investic dluhopisových kapitál investora k emitentům důvěryhodnějším. Jednalo by se o dluhopisy států nebo podniků s výborným ratingem. Pro dodrţení poţadavků investora by však tyto dluhopisy musely být splatné do tří let. B. Investora – novomanželský pár Riziko vs. Výnosy - Rezistence vůči riziku: niţší, úroveň 4. - Očekávané výnosy: kladné, tj. nezáporné.
- 64 -
Časový horizont - 15 – 20 let. Podpora budoucnosti potomků. Likvidita - Poţadována schopnost přeměny aktiv na hotovost nejpozději do 2 let. Znalosti a zkušenosti - Investor má okrajové znalosti o základních instrumentech (akcie, dluhopis, termínovaný vklad, spořící účet). Zkušenosti s investováním nemá, má však zájem aktivně spravovat své portfolio ve spolupráci s profesionálem. Finanční zázemí - Zdroj investice: úspory, spoření. - Poměr investice k celkovému majetku: 1:5 Portfolio investora “B“: Vezmeme-li v úvahu dlouhodobý charakter této investice, prostředky vloţené na peněţní trh bude potřeba spravovat, tj. hlídat jejich splatnost a obměňovat je za nové. Tento mladý pár zakládající rodinu nemá čas na bedlivý monitoring své investice. Doporučil bych spolupráci s profesionálem z oboru privátního bankovnictví. Díky této spolupráci bude mít investorský pár také moţnost aktivně řídit své portfolio. Peněţní trh (45 %) Na peněţním trhu se mohou aktivity investorů zaměřovat jak na jednotlivé instrumenty peněţního trhu, tak i na fondy z těchto instrumentů sestavené. Investorský pár je ochotný podstoupit, sice jen minimální, ale přesto určitou míru rizika. Doporučil bych tedy zakomponovat mezi fondy konzervativního charakteru i některé fondy balancované. Akcie (22 %) Kromě vysoce kvalitních akcií by se v této sloţce portfolia mohly také vyskytovat akcie firem, které pomalu začínají konkurovat v doposud monopolním prostředí (např. v energetickém odvětví). Začlenit bychom mohli investice do akciových indexů v těch
- 65 -
regionech které vykazují dlouhodobý růst i optimistické předpoklady do budoucna (např. NIKKEI Index). Dluhopisy (33 %) Dluhopisovou
sloţku
konzervativního,
dlouhodobého
portfolia
je
vhodné
vyplnit
korporátními a bankovními dluhopisy, avšak se splatností do 5 let pro zachování rozumné míry podstupovaného rizika. Tyto investice vyţadují dlouhodobou správu, řízení a monitoring. Pro splnění dlouhodobého plánu je nutné reinvestovat zisk z nich dosaţený. Srovnání Investoři “A“ i “B“ zastávají konzervativní přístup, avšak liší se v následujícím: Investor “B“ je více rezistentní vůči riziku a je ochoten ho podstoupit větší míru na investor “A“. Proto do svého portfolia zapojuje rizikovější komponenty, které mohou (ale nemusí) být výnosovou částí investice. Větší rezistenci investora “B“ lze odůvodnit i jeho větší zainteresovaností v oboru investic a zejména menším poměrem investované částky k majetku. Poměr investice k celkovému majetku investora “B“ je menší. Případné ztráty pro něj nebudou tak citelné jako pro investora “A“. Časový horizont investora “B“ je dlouhodobější, proto nevyvíjí tlak na likviditu investice jako investor “A“. Zpoplatnění aktivního řízení portfolia investora “B“ má vliv na konečné zisky. Je nutné vzít v potaz výši poplatků za správu portfolia.
- 66 -
II. Investoři s balancovaným portfoliem Hlavním komparativním faktorem bude výše investovaného kapitálu. Téměř všechny ostatní výchozí podmínky budou identické, vyjímaje investovaný kapitál. Pro sestavení balancovaného portfolia a doporučení přístupu k jeho sestavení jsem zvolil: C. Investora s vkladem 100.000 Kč Profil investora na základě vyplněného dotazníku: Riziko vs. Výnosy - Rezistence vůči riziku: střední, úroveň 3. - Očekávané výnosy: minimálně 10 % p.a. Časový horizont - 3 roky. Likvidita - Poţadována schopnost přeměny aktiv na hotovost: půl roku. Znalosti a zkušenosti - Ţádné. Investor je začátečník Finanční zázemí - Zdroj investice: kaţdoměsíční přebytek určený k investování - Poměr investice k celkovému majetku: 1:10 Portfolio investora “C“: Přihlédneme-li k investované částce, rezistenci investora vůči riziku a poměru objemu investic k majetku investora “C“, můţeme nasadit vyšší laťku pro výnosy i rizika.
- 67 -
Peněţní trh (15 %) Investice na peněţním trhu netvoří podstatnou část balancovaného portfolia. Vyskytují se zde investice do běţných instrumentů peněţního trhu (státní pokladniční poukázky, depozitní certifikáty, termínované i netermínované vklady, směnky atp.) nebo do podílových fondů z nich sloţených. Akcie (45 %) V akciové sloţce portfolia se mohou vyskytovat kvalitní akcie (blue chips) i dynamické a balancované akciové fondy. Není vyloučeno zakomponování spekulativních obchodů s akciemi pomocí derivátů finančních trhů či analýzou trţní ceny akcií. Do těchto rizikových sloţek vkládejme jen takovou část kapitálu, jeţ nezpůsobí ztrátu vyváţenosti portfolia. Dluhopisy (40 %) V této sloţce investice se mohou vyskytnout především nerizikové, střednědobé dluhopisy. D. Investora s vkladem 1.000.000 Kč Profil investora na základě vyplněného dotazníku: Riziko vs. Výnosy - Rezistence vůči riziku: střední, úroveň 3. - Očekávané výnosy: minimálně 10 % p.a. Časový horizont - 3 roky. Likvidita - Poţadována schopnost přeměny aktiv na hotovost: půl roku. Znalosti a zkušenosti - Ţádné. Investor je začátečník
- 68 -
Finanční zázemí - Zdroj investice: kaţdoměsíční přebytek určený k investování - Poměr investice k celkovému majetku: 1:10 Portfolio investora “D“: Část kapitálu je moţné umístit do dynamických akciových fondů díky částečné rezistenci investora vůči riziku. Tuto rizikovější část nám v portfoliu balancují investice do akciových indexů, balancovaných fondů a sloţka investic na peněţním trhu. Peněţní trh (15 %) Část investovaná do peněţního trhu bude obdobná jako v portfoliu investora “C“. Skládat se bude ze státních pokladničních poukázek, depozitních certifikátů, termínovaných i netermínovaných vkladů, směnek nebo z různých podílových fondů peněţního trhu. Akcie (45 %) Do akcií můţeme investovat prostřednictvím akciových indexů, balancovaných i dynamických akciových fondů a také nakoupením blue chips akcií. Do dynamických akciových fondů můţeme umístit část kapitálu díky částečné rezistenci investora vůči riziku. Tuto rizikovější část nám v akciové části portfolia balancují investice do akciových indexů, balancovaných fondů a sloţka investic na peněţním trhu. Dluhopisy (40 %) Z nabídky dluhopisů můţeme vyuţít důvěryhodných státních a bankovních emitentů i rizikovějších podnikových a komunálních emisí.
Srovnání: Rezistence vůči riziku i poměr objemu investice k celkovému majetku investora “D“ jsou identické s investorem “C“. Investor “D“ však vkládá do investic mnohem větší částku. Proto bude náš přístup méně agresivní neţ v portfoliu investora “C“. Úvaha zní: ztráta 20 % hodnoty portfolia “C“ není tak objemná jako ztráta 20 % hodnoty portfolia “D“. Rozdíl činí 180.000 Kč. - 69 -
III. Investoři s dynamickým portfoliem Hlavním komparativním faktorem bude časový horizont investice. Pro sestavení dynamického portfolia a doporučení přístupu k jeho sestavení jsem zvolil: E. Investora – povoláním manažer Profil investora na základě vyplněného dotazníku: Riziko vs. Výnosy - Rezistence vůči riziku: nejvyšší, úroveň 1. - Očekávané výnosy: minimálně 30 % p.a. Časový horizont - 1 rok. Likvidita - Poţadována schopnost přeměny aktiv na hotovost: téměř okamţitá. Znalosti a zkušenosti - Značné. Investor se orientuje v obchodu s akciemi. Finanční zázemí - Zdroj investice: kaţdoměsíční přebytek určený k investování - Poměr investice k celkovému majetku: 1:100 Portfolio investora “E“: Investor poţaduje minimálně 30 % zisky v horizontu jednoho roku, téměř okamţitou likviditu a má zkušenosti s akciemi. Peněţní trh (0 %) Investice do peněţního trhu nejsou v tomto případě ţádoucí.
- 70 -
Akcie (80 %) Poţadavkům investora bude vyhovovat investice do velmi agresivních akciových podílových fondů a do jednotlivých akcií s předpoklady velkého zhodnocení do jednoho roku (podhodnocené akcie z perspektivního odvětví, např. formou venture kapitálu). Tyto investice zajistí určitou pravděpodobnost obrovských zisků i okamţitou likviditu. Dluhopisy (20 %) Dluhopisy bych doporučoval odkoupit od bank, korporací či měst, které vyuţijí svěřené prostředky ke krátkodobé investici do své infrastruktury, zefektivní tak svou činnost a budou jiţ do roka schopny hradit své závazky. F. Investora – povoláním podnikatele Profil investora na základě vyplněného dotazníku: Riziko vs. Výnosy - Rezistence vůči riziku: vysoká, úroveň 4. - Očekávané výnosy: 25 % p.a. Časový horizont - 5 let Likvidita - Poţadována schopnost přeměny aktiv na hotovost: nejpozději do 1 roku. Znalosti a zkušenosti - Znalosti: částečné. Zkušenosti: začátečnické. Finanční zázemí - Zdroj investice: část úspor - Poměr investice k celkovému majetku: 1:20
- 71 -
Portfolio investora “F“: Poţadovaná výnosnost 25 % p.a. po dobu pěti let bude vyţadovat aktivnější přístup opřený a konzultace s profesionálem. Značná rezistence investora vůči riziku bude hrát důleţitou roli při výběru konkrétních titulů. Peněţní trh (0 %) Investice do peněţního trhu nejsou v tomto případě ţádoucí. Akcie (77 %) Vzhledem k dlouhodobějšímu charakteru investice bych doporučoval zapojit časovou diverzifikaci a do akcií z různých odvětví investovat v určitých periodách (přibliţně kaţdý půlrok), pokaţdé kdyţ bude dané odvětví v recesi. Bude nutné naše investice průběţně monitorovat a vyhledávat segmenty trhu, které budou do budoucna vhodné pro naše záměry. Dluhopisy (23 %) Čím vzdálenější je splatnost investice, tím větší nám z ní plynou zisky. Kompenzuje se tak nejistota budoucích událostí. V případě dluhopisové sloţky bych tedy sázel na dluhopisy se splatností za pět let. Konkrétně by to byly dluhopisy s pevným nebo nulovým kupónem.
Srovnání: Investor “E“ aplikuje jednorázovou koupi a prodej akcií, investor “F“ bude aktivně spravovat své investice s obměňovat je. U dluhopisů naopak investor “F“ volí pasivní strategii s jednorázovým výnosem v čase splatnosti a investor “E“ se zaměří na krátkodobé dluhopisy perspektivních emitentů a splatné do jednoho roku
Hodnocení portfolií Portfolia byla sestavena dle poţadavků a moţností investorů. Odpovídají předpokladům investorů a splňují nadefinovanou výši výnosnosti, rizikovosti a dobu splatnosti. V některých
- 72 -
případech bylo potřeba přizpůsobit rozloţení investic dle charakteristických rysů individuálních investorů.
Závěr K napsání práce na toto téma mě motivovala náročnost problematiky, rozmanitost světa financí a vzrušující vývoje finančních trhů, jenţ podněcují můj zájem o toto odvětví. Cílem práce jsem stanovil popsání kapitálových trhů, aspektů investování na nich, sestavu portfolií a zhodnocení jejich vlastností. Všechny cíle byly splněny. Kapitálové trhy jsem popsal v souvislosti s provázáním s ostatními finančními trhy a definoval jejich dílčí funkce. Aspekty investování byly popsány definováním investičních instrumentů, způsobů analýzy a nejčastěji pouţívaných investičních strategií. Základní druhy portfolií byly sestaveny, odpovídají podkladům z teoretické části a jejich podoba byla zhodnocena na konci praktické části. Zpracování tématu jsem pojal metodou deskriptivní a komparativní. Vyskytly se i tendence o analýzu problematiky, pouze však v omezeném rozsahu. Hlavními důvody byly nedostatečnost znalostí a úzké zaměření předepsané pro bakalářské práce. Práce obsahuje dvě roviny - teoretickou a praktickou. Teoretická část byla převáţně v deskriptivním duchu. Praktická část obsahovala fiktivní klientelu a značnou míru iniciativy k doporučení konkrétních postupů v závislosti na rezistenci klientů vůči riziku, na časovém horizontu investice či objemu investované částky. Nejdůleţitějším poznatkem je pro mne skutečnost, ţe rozmanitost investičních moţností a příleţitostí je velmi široká. Zdánlivě identičtí investoři, lišící se pouze v detailech, mohou vyuţívat zcela odlišných instrumentů a strategií. Proto je v oblasti investování potřeba přistupovat ke kaţdému investorovi individuálně a portfolio investic sestavit aţ po důkladné analýze jeho potřeb, poţadavků a moţností. Problematika mne zaujala natolik, ţe pravděpodobně bude součástí mé diplomové práce a v budoucnu bych se jí chtěl věnovat na profesionální úrovni.
- 73 -
Seznam pouţité literatury [1] GOBRY, Pascal. Burzovní indexy. Presses Univerzitaires de France, 1990. ISBN 80-901495-9-6. [2] JEŢEK, Tomáš. Peníze a trh. Portál, s.r.o., Praha 2002. ISBN 80-7178-685-3. [3]
KÁPL,
Martin;
TEPPER,
Tomáš.
Peníze
a
Vy.
2.
vydání.
Vydavatelství
PROSPEKTRUM, 1994. ISBN 80-85431-96-3. [4] KOHOUT, Pavel. Investiční strategie pro 3. tisíciletí. 6.vydání. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-3315-9 [5] ŘÍHA, Jaromír. Technická analýzy cenných papírů. NEWSLETTER PRAHA, 1995. ISBN 80-901779-9-9. [6] SEKERKA, Bohuslav. Cenné papíry a kapitálový trh. PROFESS, 1996. ISBN 80-85235-41-2. [7] SYROVÝ, Petr. Investování pro začátečníky. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, a.s., 2005. ISBN 80-247-1366-7. [8] ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava a kolektiv. Bankovnictví II. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, a.s., 1998. ISBN 80-7169-663-3.
- 74 -
Internetové zdroje finance.cz : Úrokové sazby České národní banky [online]. 2000 [cit. 2011-03-21]. Dostupné z www: <www.finance.cz/bankovnictví/sazby-cnb> Vše o burzovních indexech [online]. 2000 [cit. 2011-03-25]. Dostupné z www: <www.finance.cz/bankovnictví/indexy> Riziko likvidity a jeho význam v bankovní sféře [online]. 2010 [cit. 2011-04-25]. Dostupné z www:
sfinance.cz : Devizový
trh
Forex
[online].
2007
[cit.
2011-04-08].
Dostupné
z
www:
stockcharts.com : Dow Jones Industrial Average (1900 - Present Monthly) [online]. 1999 [2011-01-08]. Dostupné z www: treasury.cz : Tržní
riziko
[online].
2007
[cit.
2011-04-15].
Dostupné
z
www:
z
www:
Kreditní
riziko
[online].
2007
[cit.
2011-04-15].
Dostupné
finexpert.e15.cz : Co je to měnové riziko? [online]. 2007 [cit. 2011-04-17]. Dostupné z www: risk-management.cz : Řízení operačních rizik [online]. 2006 [cit. 2011-03-11]. Dostupné z www:
- 75 -
finez.cz : Diverzifikace a efektivní investování [online]. 2009 [cit. 2011-04-23]. Dostupné z www: miras.cz : Fundamentální
analýza
[online].
2005
[cit.
2011-04-20].
Dostupné
z
www:
Akciový
trh
NASDAQ
[online].
2005
[cit.
2011-04-02].
Dostupné
z
www:
[cit.
2011-03-03].
Dostupné
z
www:
z
www:
finmag.cz : Greenspanovy
bubliny
[online].
2010
wikipedie.cz : Finanční
derivát
[online].
2010
[cit.
2011-01-18].
Dostupné
Akcie
[online].
2010
[cit.
2011-02-09].
Dostupné
z
www:
Finanční
trh
[online].
2010
[cit.
2011-01-15].
Dostupné
z
www:
2011-02-08].
Dostupné
z
www:
Měnový
kurz
[online].
2010
[cit.
Dow-Jones Industrial Average [online]. 2010 [cit. 2011-02-17]. Dostupné z www: Úrokové
riziko
[online].
2010
[cit.
2011-02-19].
Dostupné
z
www:
Teorie
efektivních
trhů
[online].
2010
[cit.
2011-02-19].
Dostupné
z
www:
Komodita
[online].
2011
[cit.
2011-02-19].
- 76 -
Dostupné
z
www:
business.center.cz : REPO
operace
[online].
2010
[cit.
2011-02-17].
Dostupné
z
www:
Venture
capital
[online].
2010
[cit.
2011-02-17].
Dostupné
z
<www:http://business.center.cz/business/pojmy/p1223-venture-capital.aspx> stockcharts.com : Dow Jones Industrial Average (1900 - Present Monthly) [online]. 2011 [cit. 2011-04-27]. Dostupné z www: ritholtz.com : Market Cycles: 100 Year DJIA [online]. 2005 [cit. 2011-02-17]. Dostupné z www: is.muni.cz : Technická analýza [online]. 2010 [cit. 2011-02-17]. Seminární práce Štěpána Mikuly, Masarykova
Univerzita.
Dostupné
z
Další informace čerpány z veřejných internetových stránek: Internetové stránky o financích www.ipoint.cz. Internetové stránky globální bankovní skupiny BNP Paribas www.bnpparibas.com. Internetové stránky ČSOB www.csob.cz.
- 77 -
www:
Seznam obrázků Obrázek 1:Struktura finančních trhů ........................................................................................ 25 Obrázek 2: Vývoj DJIA ve 20. století a na počátku 21. století ................................................ 31 Obrázek 3: Trendy DJIA ve 20. století a na počátku 21. století ............................................... 33 Obrázek 4: Rozdělení finančních rizik ..................................................................................... 36 Obrázek 5: Struktura systému řízení rizik – operační riziko .................................................... 38 Obrázek 6: Váhy pro instrument „A“ (pracovní model pro určení rizika) ............................... 42
Seznam tabulek Tabulka 1: Hodnoty instrumentů pro aplikaci Markowitzova modelu..................................... 41 Tabulka 2: Úrovně návratnosti aktiv ........................................................................................ 46 Tabulka 3: Rozloţení investic v základních druzích portfolií .................................................. 50
Seznam grafů Graf 1: Rozvrţení investic v konzervativním portfoliu ............................................................ 50 Graf 2: Rozvrţení investic v balancovaném portfoliu .............................................................. 50 Graf 3: Rozvrţení investic v dynamickém portfoliu ................................................................ 51
- 78 -
