Rizika a pozitiva integrace žáka s PAS do běžné školy M. Vosmik
zápor: Chybí ochranné prostředí, které nevyhovuje individuálním potřebám dítěte. - klíčové: uzpůsobit prostředí patří mezi první úkoly klad: Náročnější prostředí školy odpovídá více běžnému životu, prostředí školy jako prostor pro trénink interakcí. I ostatní děti budou mít možnost naučit se zvládat složitější interakce.
RIZIKA A POZITIVA INTEGRACE zápor: Méně uspokojeny specifické potřeby dítěte. - klíčové: uspokojit specifické zájmy v prostředí školy (alespoň částečně) klad: Možnost nápodoby chování v běžném sociálním prostředí umožňuje rychlejší zvládnutí sociálních dovedností. zápor: Vyšší zátěž, tedy i stres, úzkost, strach ze selhání, jak na straně dítěte s PAS, tak u ostatních dětí. - klíčové: mírnit stres a úzkost specifickými metodami (v případě nutnosti i za pomoci terapie nebo lékaře psychiatra), u zdravých dětí podporou ze strany školního psychologa klad: Odbourání izolace, kontakt se zdravými vrstevníky. Zdraví vrstevníci „povýšeni“ na pomocníky, ochránce. Možnost rozvíjet ideu dobrovolnictví.
RIZIKA A POZITIVA INTEGRACE zápor: Více problémového chování (je víc vidět). - klíčové: naučit se odhalovat spouštěče a předcházet problémovému chování klad: Lepší adaptace na pozdější studium či zaměstnání, i život v dospělosti. zápor: Chybějící speciálně-pedagogické vzdělání učitelů, málo zkušeností s výukou dětí s PAS. - klíčové: průběžně vzdělávat personál školy, supervize klad: Zvýšení sebevědomí rodičů i dítěte.
RIZIKA A POZITIVA INTEGRACE zápor: Problematičtější souhra mezi rodinou a školou, často větší nároky rodičů na spolupráci. - klíčové: častý a pravidelný kontakt s rodiči klad: V přítomnosti asistenta pedagoga zajištěn individuální přístup. Ideálně asistent pedagoga pomáhá i ostatním dětem. zápor: Možnost tlaku rodičů spolužáků na odchod dítěte (z důvodu špatné informovanosti, či strachu z agresivity, nebo z pocitu, že handicapované dítě brzdí vzdělávání). - klíčové: pravidelně informovat klad: Podpořená touha některých dětí být mezi běžnou populací (časté u Aspergerova syndromu).
RIZIKA A POZITIVA INTEGRACE zápor: Nebezpečí šikany. - klíčové: prevence šikany v práci se třídním kolektivem klad: Možnost rozvíjet do hloubky specifický zájem či výjimečné nadání. zápor: Sklon k sebepodhodnocování, srovnávání se spolužáky, nemožnost zažít úspěch. - klíčové: podpora dítěte v oblastech, kde vyniká klad: Někdy lepší dostupnost školy. Základní škola má ze zákona povinnost přijmout dítě s PAS, pokud o to zákonní zástupci požádají.
RIZIKA A POZITIVA INTEGRACE zápor: Netolerantní přístup ze strany personálu školy, rodičů spolužáků. - klíčové: opakovaně vysvětlovat podstatu postižení klad: Nezanedbatelný je přínos pro zdravou populaci, jež by se měla setkávat s jinakostí, a tak se ji učila tolerovat, následně i více pomáhat handicapovaným. Klíčová otázka, na kterou by si každá škola integrující děti s PAS měla umět odpovědět, zní: Jak nastavit prostředí školy a přístup učitelů, aby přijímání „jinakosti“ bylo přirozenou součástí klimatu školy?
POSTUPNÉ KROKY K ÚSPĚŠNÉ INKLUZI (INTEGRACI) ŽÁKA S PAS 1. Podrobné psychologické (neurologické, …) vyšetření žáka, na jehož podkladě se upravuje specifický přístup 2. Převaha pozitiv při zvažování inkluze (individuální integrace) 3. Motivace rodičů i žáka (mírnit nejistotu a pochybnosti na straně rodičů), vysvětlování podstaty postižení 4. Ochotné a vstřícné vedení příslušné školy, bez jehož podpory si lze představit inkluzi jen těžko 5. O vhodnosti inkluze přesvědčený (vyškolený a spolupracující) učitelský sbor 6. Poradenské zázemí: výchovný poradce, školní psycholog, speciální pedagog, asistent pedagoga, terapeut, lékař, fyzioterapeut, …, jejich konzultace a supervize ve škole 7. Kvalitní IVP, vycházející ze speciálně pedagogického vyšetření žáka 8. Připravený třídní kolektiv (a to i rodiče spolužáků) 9. Neustálý kontakt mezi rodinou a školou
PŘÍKLAD 1 Rodič dítěte s Aspergerovým syndromem dostal diagnostický závěr a radu, aby začal jednat se školou na uzpůsobení podmínek vzdělávání. Rodič se ale obává předat zprávu škole, protože neví, jak s ní naloží. A/ Sdělí pouze závěr a další informace neposkytne. Škola v takové situaci „tlačí“ na konkrétnější poznatky, a tak roste napětí mezi školou a rodičem. V takovém případě je na místě vysvětlení, že škola potřebuje více informací, aby mohla zpracovat IVP. Rodič musí být ujištěn, že informace zůstanou důvěrné a že k nim má přístup pouze poradenský pracovník školy. B/ Přesto rodič předá všechny informace škole, která s nimi ale neumí naložit. To zklame důvěru rodiče ještě víc. Doporučujeme rodičům, aby nejprve zjistili, jak je to s „připraveností“ školy. Pokud zjistí, že je velká, bez obav mají navázat kontakt s poradenským pracovníkem školy. Pokud je malá, doporučujeme rodičům spolupracovat se školou prostřednictvím poradenského pracovníka z pracoviště, které se problematice PAS věnuje (nejlépe z SPC).
PŘÍKLAD 2 Dítě má diagnostikovaný Aspergerův syndrom nízkofunkční, s častými afektivními projevy. Jsou velké obavy, aby přítomnost dítěte výrazně nenarušovala výuku ve třídě. V takovém případě se ptáme, fungovala nějaká raná péče u dítěte, existují nějaké zprávy o ní? Navštěvovalo dítě speciální mateřskou školu nebo bylo už integrované v běžné školce (škole)? Je v péči odborníka, který integraci doporučuje? V případě starších dětí se ptáme, jak bylo dítě vzděláváno, zda jsou o průběhu jeho vzdělávání nějaké zprávy. Teprve na základě „historie“ dítěte a vyjádření odborníka lze přistoupit k integraci. Neměli bychom rozhodovat pouze na základě vyjádření rodičů, která mohou být jednostranná.
PŘÍKLAD 3 Do 6. třídy nastoupil žák s Aspergerovým syndromem, kterému bude pomáhat asistent pedagoga. Třída doposud neměla zkušenost s takto postiženým žákem ani s působením asistenta. 1. Nejprve je vhodné na mimořádných třídních schůzkách seznámit s integrací rodiče spolužáků. Ti by měli být ujištěni, že škola je připravena integraci zvládnout. Rodiče by měli mít možnost klást otázky a dostat kontakt na poradenského pracovníka školy, který jim může poskytnout individuální konzultace. Rodiče mají možnost se kdykoli obrátit s dotazem na poradenského pracovníka. Setkání s rodiči by měla iniciovat škola, která v případě problémů nesmí čekat na sepisování „peticí“. 2. Následuje beseda s žáky bez přítomnosti dítěte s PAS. V průběhu besedy je vhodné přiměřeně věku vysvětlit podstatu postižení, můžeme využít analogií s ostatními postiženími. Žáci by měli mít možnost klást otázky a měli by být ujištěni, že v případě nejasností a problémů se mohou kdykoli obrátit na poradenského pracovníka. Je vhodné žáky zapojit do integrace. 3. Dále je potřeba pracovat se třídou (preventivní programy se školním psychologem, třídnické hodiny, …). 4. Podstatu postižení by měl znát i celý personál školy a ostatní žáci.
PŘÍKLAD 4 Hledáme možnosti, jak vhodnou formou informovat žáky školy nejen o PAS, ale i jiných formách postižení. Pře zhruba 6 lety jsme se nechali inspirovat filmovým festivalem Jeden svět, který vznikl z iniciativy organizace Člověk v tísni a jenž každoročně představuje školní mládeži zajímavé dokumenty na různá témata z celého světa. Začali jsme pořádat (respektive studenti sexty gymnázia), a to i pro žáky naší základní školy, festival Jeden svět v Truhle. Na festivalu se promítají zajímavé dokumenty, probíhají besedy se zajímavými osobnostmi, naučné přednášky a workshopy. Každý rok je součástí programu i téma PAS a jiných handicapů. Žáci, kteří projeví hlubší zájem o problematiku PAS, tak mají možnost získat širší znalosti a lépe tak chápou podstatu PAS.
PŘÍKLAD 5 Co to znamená připravený pedagog? 1. Představte si hodinu německého jazyka v tercii, v níž je žák s Aspergerovým syndromem (mimořádně nadaný na matematiku) bez asistenta pedagoga. Vyučující pustí poslechové cvičení z přehrávače, jehož zvuk způsobí u žáka s PAS afekt, lehne si za hlasitého vydávání skřeků pod lavici a zacpe si uši. 2. Připraveného učitele to nevyvede z míry, dokončí poslechové cvičení, žáka s AS pod lavicí ignoruje (stejně reagují i jeho spolužáci). Po skončení poslechového cvičení vyzve žáka, aby se posadil, ten tak učiní a výuka probíhá dál. 3. Celá „scénka“ by mohla probíhat podle několika špatných scénářů, které si asi dovedeme představit. To neznamená, že neuděláme nic proto, aby se situace neopakovala. Vyučující skvěle zvládl krizovou situaci, příště už bude postupovat preventivně. Vyučovat cizí jazyk bez poslechových cvičení nelze, stejně nemůže být třída vystavována pravidelně afektům, které narušují výuku, ale učitel může žáka předem upozornit, že poslechové cvičení bude, kdy bude a jak dlouho bude trvat. Žák (předem připraven) to buď vydrží bez afektu, nebo si vezme sluchátka.
PŘÍKLAD 6 Žák s Aspergerovým syndromem je integrován v 5. třídě základní školy, s asistentem pedagoga. Připravuje se na přijímací zkoušky na víceleté gymnázium, zároveň dochází na náročné hokejové tréninky. Asistentka opakovaně upozorňuje rodiče, že žák přichází do školy pozdě, často je velmi unaven, sám si stěžuje, že se mu chce spát. Často chodí do školy i nachlazený, s velkou rýmou. Rodiče nereagují na podněty asistentky, že je jejich syn hodně unavený, a měli by tudíž zvážit, zda není dítě přetěžováno. Výchovný poradce iniciuje schůzku s rodiči, na níž rodičům vysvětlí, že je potřeba snížit nároky na dítě. Podstatné je, aby dítě nebylo unavené ve škole, neefektivní jsou v takovém případě i odpolední přípravné kurzy na přijímací zkoušky. Upravit trávení volného času je nutné i s ohledem na další školní rok, kdy bude žák docházet na víceleté gymnázium. Teprve po opakovaných intervencích školy rodiče snížili intenzitu tréninků a situace se zlepšila.
PŘÍKLAD 7 Do 1. třídy nastupuje žák s vysoce funkčním autismem. Jak vypadá týmová spolupráce v rámci ŠPP? 1. K prvnímu kontaktu obvykle dochází u zápisu do 1. třídy. Je vhodné, aby škola předem počítala s alternativním zápisem, na který se může speciální pedagog připravit. Proběhne první pozorování dítěte při interakci s rodiči, při plnění úkolů, projeví se jeho pracovní dovednosti, schopnost „adaptovat se“ na nové prostředí a cizí lidi. Speciální pedagog učiní o zápisu záznam, který bude sloužit jako podklad pro vedení školy při rozhodování o přijetí. 2. Výchovný poradce jedná s rodiči, probere s nimi rizika integrace a vyžádá si odborné posudky a vyjádření poradenských pracovníků, které se rovněž stanou podkladem pro rozhodování ředitele školy. 3. Speciální pedagog (ideálně i s budoucím asistentem pedagoga) navštíví (i několikrát) mateřskou školu, kterou dítě navštěvuje. Vyžádá si i zprávy z předškolního vzdělávání. 4. Výchovný poradce seznámí rodiče s asistentem pedagoga, s nímž musí nastavit parametry úzké spolupráce. Vysvětlí rodičům náplň práce asistenta pedagoga, aby nedocházelo k rozepřím ohledně kompetencí asistenta. Následně asistent navštíví dítě i v rodinném prostředí, aby si na něho dítě zvyklo. Seznámení proběhne i s třídním učitelem.
PŘÍKLAD 7 (POKRAČOVÁNÍ) 5. Vedení školy na základě doporučení poradenského zařízení rozhodne o přijetí (nepřijetí). 6. Výchovný poradce, spolu se speciálním pedagogem a vedením školy před nástupem do školy informují všechny rodiče na třídních schůzkách o integraci dítěte s PAS a poskytnou prostor pro dotazy. Také představí asistenta pedagoga a vysvětlí jeho fungování ve třídě. 7. Speciální pedagog (i školní psycholog) s třídním učitelem vysvětlí dětem podstatu postižení. Nedoporučujeme v 1. třídě, ale až v době, kdy se začnou děti samy ptát. U starších dětí by naopak mělo seznámení proběhnout brzy. Týmově vzniká i IVP. 8. Třídní učitel spolupracuje se školním psychologem na pozitivním klimatu ve třídě a kvalitních vztazích mezi dětmi, zvláště ve vztahu k dítěti s PAS. 9. Speciální pedagog (i výchovný poradce) chodí na náslechy do hodin. Záznamy z pozorování konzultují s učitelem a odráží se na úpravách IVP v průběhu roku. Speciální pedagog dle potřeby individuálně pracuje s žákem a navrhuje další opatření (např. docházku na terapie, …). Problémy žáka se řeší na supervizích, na nichž učitelé, asistent pedagoga a poradenští pracovníci ŠPP konzultují průběh integrace s odborníky na autismus.
