Rivalové … Leana zavřela oči. „A nikdy jsi to nikomu neřekl. Ani Celině, ani mámě nebo tátovi. Řekl sis, že se s tím musím srovnat sama – což jsem nedokázala. Tys ale věřil, že to zvládnu. A v těch dopisech jsi mě pořád povzbuzoval, a připomínal jsi mi, že kdybych se někomu potřebovala svěřit, mám vždycky tebe – poděkovala jsem ti za ně někdy? A za to, žes nechal na mně, abych se s tím poprala?“ „Myslím, že určitě ano.“ Leana se usmála. „Jsi milý. Byla jsem tak totálně v hajzlu, že jsem si na to určitě nevzpomněla. Ale teď to udělám. Tohle bychom my závisláci měli dělat. Děkuju ti, Eriku. Díky, žes mi věřil, když mi nikdo jiný nevěřil.“ Založila si ruce na prsou a obrátila se zpátky k oknu. Ve skle pozorovala Erika, jak vstává, napřed dost nejistě, ale pak začal své tělo víc ovládat. Svlékl si sako a přehodil je přes opěradlo křesla. Za chviličku už stál za ní, probíral jí vlasy mezi prsty, líbal ji na holé rameno. Dobře věděla, že to, co se právě děje, není dobré, a že by nemělo dojít k ničemu víc, ale přesto se neodtáhla. Erikův dotek naopak uvítala. Právě v té chvíli víc než kdy jindy potřebovala, aby ji někdo objímal a miloval.
N
a opačném konci místnosti je poslouchal Vincent Spocatti, skrčený pod psacím stolem George Redmana. Hrudníkem se tvrdě tiskl k velkému koženému křeslu s vysokým opěradlem. Hlavu měl nepohodlně zkroucenou k zemi a k jednomu rameni. Pistoli měl vytaženou, a kdyby musel, střílel by. Když Leana Redmanová a její přítel vešli do knihovny a zaskočili ho, zrovna se probíral spisy z Redmanova stolu. To, že ho málem přistihli, ho rozzuřilo méně než fakt, že nenašel vůbec nic, co by mohlo Louise Ryana zajímat. Ani jeden ze spisů, které měl Redman ve stole, se netýkal převzetí firmy WestTex Incorporated.
R ivalové
Existovaly ovšem ještě další možnosti, jak sehnat informace, které Ryan potřeboval. A pokud bude Ryan ochoten zaplatit cenu, jakou mu Vincent nabídne, tak mu je také opatří. Napínal uši, aby podle sluchu odhadl, v které části místnosti ti dva jsou, a dobře slyšel, jak se líbají. Nebyl si jistý, jak dlouho ještě v té příšerné pozici vydrží. Do svalů v šíji se mu začínala zakusovat křeč a v zádech ho nesnesitelně bolelo. A tu zaslechl kročeje na koberci. Zamířil pohled do úzké škvírky v přední desce stolu a zahlédl bílou látku vlnící se kolem páru opálených nohou, které se ubíraly směrem k němu. Pevněji sevřel v ruce pažbu pistole. Nad ním se ozvalo cvaknutí vypínače. Spocatti celý ztuhl, připravený vystřelit. Leana řekla: „Já si to moc dobře pamatuji, Eriku. Tu lampu jsem předtím zhasínala. Přece nejsem šílená.“ „Ale ano, jsi,“ odpověděl se Eric. „A teď už pojď za mnou. Já ti hned předvedu, že dokážu být taky šílený.“ Spocatti čekal, dokud si nebyl jistý, že odešli z místnosti, a teprve potom odsunul křeslo, vstal a pistoli vrátil do pouzdra. Když si rukama v rukavicích uhlazoval přední díly saka, uvědomil si, že během toho večera jej Leana Redmanová dvakrát skoro odhalila. Protáhl si šíjové svaly, aby se zbavil bolestné křeče. Odplata je svinstvo, pomyslel si, když vycházel z knihovny na chodbu.
S
pocatti vystoupil v přízemí z výtahu a rozhlížel se po Celině Redmanové. Objevil ji nedaleko bufetu, jak hovoří s nějakým mužem. Přistoupil k nim. „Celina Redmanová?“ zeptal se. Oba se k němu obrátili. „Ano?“ řekla. Ukázal jí průkazku příslušníka ostrahy. „Mohl bych vám něco soukromě sdělit?“
D
veře výtahu se otevřely a Celina Redmanová vykročila z kabiny do chodby střešního bytu svých rodičů. Proč ji Leana požádala, aby se setkaly právě tady? To si nemohly popovídat dole v hale? Slíbila Jackovi, že si s ním zatančí, a chtěla se k němu vrátit.
R ivalové
Na konci chodby zaslechla nějaké hlasy. Celina vykročila tím směrem a zastavila se až přede dveřmi jedné z ložnic. Slyšela sice jen útržky toho, co se povídalo uvnitř, ale poznala, že jeden hlas patří Leaně, a okamžitě pochopila, že by tam takhle neměla stát, že je něco špatně. A přece poslouchala i dál. Teď zněl sestřin hlas jasněji. „Prosím tě, nedělej z toho aféru. To se přece stává. Prostě jsi toho moc vypil.“ Celina se přisunula blíž ke dveřím. „Koukej,“ povídala Leana, „prostě tu zůstaň ležet. Klidně se tady dnes můžeš vyspat. Mámě a tátovi to nebude vadit, a slibuju, že se vůbec nedozvědí, že jsem tady byla s tebou. A Celina taky ne. Bude to naše tajemství.“ V tom okamžiku vstoupila Celina do ložnice. Leana seděla na okraji postele v tenkém hedvábném kimonu a zrovna se odvracela od Erika, takže jí padl pohled rovnou na sestru. Celina si všimla, že sestra je pod pestrobarevným kimonem nahá, ale ušlo jí, jak překvapeně se zatvářila. Zavřela za sebou dveře. „Dostala jsem tvůj vzkaz, Leano. Vyřídil mi ho tvůj kamarád z ochranky.“ Eric se zděšeně posadil na posteli. Přeskakoval pohledem z Celiny na Leanu, načež si uvědomil, že je nahý, a přetáhl přes sebe přikrývku. „Jaký vzkaz?“ Celina se tvářila netečně, ale v nitru zuřila. Zpražila Erika pohledem. „Od tebe nechci slyšet ani slovo,“ řekla. „Ani jediné slovo.“ „Ale to není tak, jak si myslíš!“ protestoval Eric. „Je to přesně tak, jak si myslím,“ odvětila Celina. „A tebe už nechci ani vidět. To, co mezi námi bylo, je pryč.“ Podívala se na Leanu, která teď stála a halila se do kimona, jež k sobě křečovitě tiskla. „A než odejdu, chtěla bych vědět jednu věc – co jsem ti kdy provedla, abych si zasloužila zrovna tohle? Proč jsi mi po tom chlapovi vzkazovala, že se tady se mnou chceš setkat?“ Leana vrtěla hlavou. Byla naprosto zmatená, vykolejená a zahanbená. Nikdy by nechtěla, aby se přihodilo něco podobného. A přece se to stalo. Ale jak je to možné? „Odpověz mi,“ řekla Celina. „Mám právo to vědět.“ „Vůbec nevím, o čem mluvíš,“ namítla Leana. „Po nikom jsem ti nic nevzkazovala.“ Napjaté ticho připomínalo nebezpečně napnuté rozedřené lano. Celina se obrátila k odchodu. „Ani jsem nečekala, že bys mi řekla pravdu,“ řekla. „Vždycky jsi byla lhářka, Leano. A zbabělec.“
R ivalové
Třesoucí se rukou uchopila kliku a otvírala dveře. Na prahu se ještě zastavila a znovu se podívala po sestře. „Klidně si předstírej, že nevíš, o čem mluvím, ale mně je jasné, že sis to všechno naplánovala. Určitě jsi tomu chlapovi řekla, že se tady s tebou mám setkat. Myslím, že na takovouhle příležitost jsi čekala roky. Abys mi mohla ublížit.“ Než stačila Leana říct jediné slovo, byla Celina pryč. V mlčení, které následovalo po jejím odchodu, zíral Eric přes postel na Leanu. Oblékala se. Za ní se tyčil Manhattan jako blyštivá stěna ze skla a betonu. „Kam jdeš?“ zeptal se. „Za ní, kam jinam?“ „Už jsi toho udělala dost, nemyslíš?“ Vyklouzl z postele. „Neudělala jsem nic, Eriku. O to právě jde.“ Díval se na ni a nevěřil vlastním uším. „Ty zavoláš Celinu, aby nás spolu přistihla v posteli, a říkáš tomu nic? Copak ses kurva pomátla?“ „Jestli je pravda, co říkala, tak na mě někdo udělal podraz.“ Vklouzla do šatů. Na zádech vedle zipu měly malou trhlinku. Natrhl je předtím Eric, jak spěchal. „Určitě si uvědomuješ, žes právě zničila všechny naděje, že bych u ní ještě mohl uspět, co?“ Leana po něm střelila varovným pohledem. „Já jsem nic takového neudělala, Eriku. Už jsem ti to řekla. Tak toho nech.“ Nazula si střevíčky, prošla kolem něho k toaletnímu stolku a upravovala si vlasy. Musí si promluvit s Celinou a zjistit, kdo jí předal ten vzkaz, aby se od toho podezření očistila. Jak si Leana pročesávala vlasy, překvapila ji nečekaná myšlenka. Vždycky toužila sestře nějak ublížit – ale nikdy ne tímhle způsobem. „Omlouvám se,“ řekl Eric. „Vím, žes s tím neměla nic společného. Jenomže…“ „V pořádku,“ skočila mu Leana do řeči. Byl opilý. Nechtěla poslouchat jeho řeči. Záleželo jí jen na tom, aby už odtud byla pryč a vyhledala Celinu. A hodně rychle. „Kdo jí to řekl? Kdo věděl, že jsme tady?“ Podívala se na jeho odraz v zrcadle nad stolkem. „Nevím, kdo jí to řekl. Ale hodlám to zjistit.“ Otočila se, aby zkontrolovala, jak vypadá zezadu. Trhlinu v látce naštěstí zakrývaly vlasy.
R ivalové
„Půjdu s tebou,“ řekl Eric, a když se k němu Leana otočila, viděla, že už si stačil obléct kalhoty. Zbytek oblečení měl ještě přehozený vedle na židli. „Ty musíš zůstat tady,“ namítla. „Kdyby nás Celina viděla spolu, nezvládla by to.“ Procházela kolem něho a v tom okamžiku napřáhl Eric ruku a tvrdě ji udeřil do obličeje opaskem, který schovával za zády. Rána zastihla Leanu nepřipravenou a smetla ji na podlahu. Z nosu i úst se jí řinula krev na béžový koberec. Než mohla podniknout cokoli na svou obranu, a ještě než si vůbec uvědomila, co se děje, Eric se nad ni shýbl a zasypával ji údery opaskem, který dopadal na stehna, ramena, obličej i prsa. Během zápasu jí roztrhl šaty. Křičela bolestí a volala o pomoc, ale její nářek se jen hluše odrážel od stěn ložnice. „Ty zkurvená děvko!“ řval na ni. „Ty dobře víš, co pro mě Celina znamená! Zničila jsi všechno, čeho jsme s ní mohli dosáhnout!“ Znovu se napřáhl a zasáhl ji opaskem do obličeje. Tvář jí opuchala a pálila jak oheň. Leaně před očima vířily rudé hvězdičky a pomalu se blížila k šedivým okrajům bezvědomí. Kdesi v koutku mysli jí svitlo, že by ji Eric tímhle způsobem mohl i zabít. A pak na ni obkročmo klekl a udeřil ji pěstí. Do úst a tvrdě. Leana se ze všech sil snažila vzdorovat obluzení a přemýšlet. Pokud mu bude vzdorovat, ublíží jí ještě víc než doteď. Pokusila se pohnout rukama, ale měla je přišpendlené k podlaze jeho koleny. A potom strnula. Eric jí roztahoval nohy. Cítila, jak rukou hrubě šátrá pod šaty a rve jí spodní prádlo. Prsty ji drásal a probodával. Leana se znovu vzchopila k obraně a chystala se křičet o pomoc, ale Eric jí přitiskl dlaň na ústa. Cítila, že ji má vlhkou, a opojně páchla směsicí skotské a krve. Její vlastní krve. Eric se shýbl, aby měl rty až u jejího ucha. „Jen si vzpomeň,“ řekl a drtivě jí narazil rty na ucho, „tohle jsi přece chtěla.“ A tu Leana nečekaně vzdala všechen odpor a celé její tělo povolilo. Eric se na ni zahleděl s takovým překvapením, že podvědomě také povolil sevření, v němž ji držel. Jenže vtom se Leana znovu pohnula. Ze všech sil ho kousla do ruky, a když ucukl, shodila ho ze sebe. Srdce jí bušilo, ve zmatku nedokázala správně odhadovat směr, ale stejně se vyškrábala na nohy. Dveře z ložnice se jí zdály vzdálené na milion kilometrů. Rozběhla se k nim.
R ivalové
Či spíše pokusila se k nim rozběhnout. Eric ji chytil za kotník a Leana ztratila rovnováhu. Místnost se kolem ní roztočila. Narazila čelem na koberec a pochopila, že je po všem. Eric na ni ale dál neútočil. Stál nad ní a náhle si uvědomil, co právě provedl. Jak mohl takhle ztratit nervy? Co to do něho vjelo? Díval se na Leanu. Ležela nehybně na břiše a hlavu si kryla předloktími. Koberec kolem ní byl potřísněný krví. Zvedla se v něm vlna nevolnosti a horečně uvažoval, jak vážně ji asi poranil. Nehýbala se… Podíval se na hodinky. Jak je to dlouho, co Celina odešla? Čtyři minuty? Nebo pět? Jestli řekla otci, co viděla, tak už je George Redman na cestě sem. Opilecká otupělost z něho rychle opadávala. Překročil Leanu, zamkl dveře a chvatně se oblékal. Leana vyčkávala. Poslouchala zvuky, které vydával Eric při oblékání, a odvážila se porozhlédnout. Stál před toaletním stolkem, zasunoval si košili do kalhot a zběžně kontroloval v oválném zrcadle, jak vypadá. Byl úplně oblečený – až na opasek, který pořád držel v ruce. Obrátil se k ní. Setkali se pohledem a v té chvíli se mezi nimi rozlil vesmír plný nenávisti. Eric klidně řekl: „Máš na vybranou – buď se dáš do pořádku a budeš předstírat, že se nic nestalo, nebo můžeš utíkat za otcem a všechno mu říct.“ Vykročil k ní a opasek se mu houpal kolem nohy jako kyvadlo. „A kdybys udělala to druhé, byla by to chyba, Leano.“ Jak se k ní blížil, Leana se před ním stahovala a očima sledovala opasek. Kus byl umazaný její krví. „Vypadni,“ vydechla. „Zavolám policii.“ „Můžeš dělat, co se ti zlíbí,“ řekl Eric. „Ale jedno ti slibuju – jestli zavoláš policajty nebo to vyzvoníš otci, tak najmu někoho, aby tě oddělal, a tak zatraceně rychle, že z toho budeš na větvi. Slyšíš mě? Doufám, že ano. Protože to opravdu udělám. Mám dost peněz i správné kontakty. Jestli se se mnou něco stane, umřeš. Jednoduché, že?“ …
