RICHARD WURMBRAND KRISTUS NA éIDOVSK… CESTÃ
© 1970 by The Voice of the Martyrs, Inc © STEFANOS, 2000
Pam·tce Isaca Feinsteina a†dalöÌch, kte¯Ì za nacismu a†komunismu poloûili svÈ ûivoty proto, ûe byli éidy a†k¯esùany
PÿEDMLUVA
Kdyû se dÌv·m zpÏt na sv˘j ûivot, jsem s·m p¯ekvapen, ËÌm vöÌm jsem musel projÌt. Pro k¯esùana ûivot nep¯edstavuje retrospektivu, nemarnÌ Ëas psanÌm nekrolog˘ o tom, co uû je za nÌm. MÌsto toho pÌöe perem svatÈho Ducha do srdcÌ lidÌ p¯edmluvu k jasnÈ a vÏËnÈ budoucnosti. B˝v· pravidlem, ûe pamÏti pÌöÌ lidÈ, jejichû souËasn˝ ûivot nenÌ jiû p¯Ìliö uspokojujÌcÌ a bohat˝. J· m·m ale k seps·nÌ sv˝ch pamÏtÌ jinÈ d˘vody. Od doby, kdy jsem zaËal k·zat k¯esùanskou zvÏst éid˘m za obzvl·ötÏ obtÌûn˝ch podmÌnek ñ za faöistickÈho teroru, za v·lky a pozdÏji za komunistickÈho reûimu v Rumunsku, uplynulo uû Ëtvrt stoletÌ. Vytrval jsem v bitevnÌ v¯avÏ na nejd˘leûitÏjöÌ stranÏ bitevnÌho pole, kde se vede boj mezi svÏtlem a temnotou. ÑVyvolil jsi n·s z prost¯ed n·rod˘,ì vyzn·vajÌ éidÈ dennÏ ve sv˝ch synagog·ch. ÑSpasenÌ je ze éid˘,ì ¯ekl JeûÌö (Jan 4,22). ÑäpinavÌ éidÈ jsou p¯ÌËinou vöech naöich potÌûÌ,ì ¯ÌkajÌ antisemitÈ. V literatu¯e se rozhojnil portrÈt Ñmezin·rodnÌhoì éida. V k¯esùanstvÌ nach·zejÌ nÏkte¯Ì lidÈ svÈ pravÈ ötÏstÌ: jinÌ k¯esùanstvÌ nen·vidÌ a chtÏli by je vidÏt v trosk·ch. P¯ÌËinou jejich ötÏstÌ nebo zu¯ivosti je éid JeûÌö. Z kapitalismu nÏkte¯Ì lidÈ tÏûÌ, jinÌ naopak pociùujÌ, ûe jsou kapitalistick˝m systÈmem vyko¯isùov·ni a r·di by vidÏli jeho p·d. Nikdo nem˘ûe pop¯Ìt, ûe v poË·teËnÌm stadiu byli tomuto systÈmu n·pomocnÌ éidÈ a ûe dosud hrajÌ velmi v˝znamnou ˙lohu v ekonomickÈm a finanËnÌm ûivotÏ, (9)
a to zcela ne˙mÏrnÏ k jejich poËtu. Aù jiû v·s kapitalismus p¯itahuje, nebo odpuzuje, v·ö postoj je do velkÈ mÌry ovlivnÏn éidy, kterÈ moûn· nikdy neuvidÌte tv·¯Ì v tv·¯. Jako lidÈ, kte¯Ì majÌ v kapitalistickÈm svÏtÏ poslednÌ slovo, jsou tÈmϯ vûdy anonymnÌ. Komunismus m˘ûe pro v·s b˝t zdrojem radosti nebo utrpenÌ. Je odvozen od éida Marxe a celÈho z·stupu ûidovsk˝ch zast·nc˘ tÈto myölenky, bez nichû by revoluce na V˝chodÏ nebyla moûn·. Osud farm·¯e ve Vietnamu, kter˝ ve svÈm ûivotÏ nikdy éida nevidÏl, v koneËnÈm d˘sledku z·visÌ na tom, jestli Ëte knihu o éidu JeûÌöovi, nebo knihu o éidu Marxovi. Aù jiû m· ˙spÏch k¯esùansk· civilizace, nebo marxistick˝ svÏt, vûdy je to ˙zce v·z·no k nÏjakÈmu éidovi. NÏkte¯Ì lidÈ majÌ d˘vÏru k modernÌ vÏdÏ, jejÌmû nejvÏtöÌm ˙spÏchem jsou v˝sledky v atomovÈ fyzice, k tÈ vÏdÏ, kter· slibuje lidstvu ûÌt v Utopii. JinÌ ËekajÌ, ve strachu a hr˘ze, na destruktivnÌ atomovou v·lku, kter·, jak vϯÌ, bude koneËn˝m d˘sledkem tÈto vÏdy. Jak na Z·padÏ, tak na V˝chodÏ je atomov· vÏda do velkÈ mÌry v rukou éid˘. SpojenÈ st·ty zaËaly vyr·bÏt atomovÈ zbranÏ dÌky Einsteinovi. Otcem bomby s jadernou n·loûÌ je éid Teller. Rusku p¯edali atomov· tajemstvÌ Rosenbergovi, éidÈ. Ve vÏdeck˝ch knih·ch je vesmÌr pojmenov·n po éidovi: hovo¯Ìme o EinsteinovÏ vesmÌru, jako kdybychom ûili v tomto vesmÌru jako hostÈ nÏjakÈho éida. Ve skuteËnosti je to vöak pravda, jsme opravdu hosty jednoho éida; nejmenuje se ale Einstein, ale JeûÌö Kristus. Je lidskou bytostÌ a éidem, ale takÈ Bohem, ˙ûasn˝m Bohem, o kterÈm Ëteme v jeho svatÈ knize, v PavlovÏ dopisu k ÿÌman˘m: ÑÖ z nich (ze éid˘) rodem poch·zÌ Kristus. B˘h, kter˝ je nade vöemi, buÔ pochv·len na vÏkyì (ÿÌman˘m 9,5). Lid, z nÏhoû poch·zÌ B˘h! (10)
Moje mision·¯sk· pr·ce nebyla obyËejn·. Pracoval jsem mezi lidmi, kte¯Ì jsou ve svatÈ knize k¯esùan˘ nazv·ni Ñvyvolen˝m n·rodemì, lidem, z nÏhoû vyöel B˘h, ale kterÈho tento lid nezn·. Je to n·rod, kterÈmu miliony lidÌ buÔ ûehnajÌ, nebo jej proklÌnajÌ ñ jako zdroji svÈho ötÏstÌ, nebo svÈ bÌdy. Je to n·rod, jehoû osud, vÌce neû osud jakÈhokoli jinÈho n·roda, urËoval a urËuje osud celÈho svÏta. éidovsk˝ lid dal svÏtu Bibli, kter· se skl·d· ze StarÈho a NovÈho z·kona. Je to kniha, kterou napsali éidÈ, ale kter· je stejnÏ tak BoûÌm slovem. Je to jedin· kniha, kter· m˘ûe uspokojit duchovnÌ pot¯eby svÏta. A tyto pot¯eby uspokojÌ, aû se znovu dostane do rukou tÏch, kdo ji psali, a ti se shrom·ûdÌ kolem hlavnÌ postavy tÈto knihy, JeûÌöe, Mesi·öe éid˘ a Spasitele n·rod˘. P¯evaûujÌcÌ vÏtöina lidstva ûije ve straölivÈm h¯Ìchu a nem· pravou vÌru. Vraûdy, vydÌr·nÌ, ˙tisk, smilstvo, podvody, z·vist, zpustl˝ ûivot a pomluvy jsou rozö̯enÈ po celÈm svÏtÏ. Pokud se lidstvo neobr·tÌ a neprobudÌ se z duchovnÌ smrti, ve kterÈ nynÌ vÏzÌ, velice rychle se samo zniËÌ. PÌsmo n·m ale ¯Ìk·, ûe obr·cenÌ Izraele bude p¯edstavovat vzk¯ÌöenÌ mrtv˝ch (ÿÌman˘m 11,15). JeûÌö a éidÈ jsou spolu nerozluËnÏ spojeni. ÑKde je ten pr·vÏ narozen˝ kr·l éid˘?ì ptal se jeden z mudrc˘, kdyû p¯iöel JeûÌö na svÏt (Matouö 2,2). ÑTo je JeûÌö, kr·l éid˘,ì st·lo naps·no na k¯Ìûi (Matouö 27,37). ProroctvÌ StarÈho z·kona majÌ stejnÈ poselstvÌ. MojûÌö ¯ekl éid˘m: ÑHospodin, tv˘j B˘h, ti povol· z tvÈho st¯edu, z tv˝ch brat¯Ì, proroka, jako jsem j·ì (5. MojûÌöova 18,15). Izai·ö, kter˝ prorokoval narozenÌ JeûÌöe osm stoletÌ p¯edtÌm, neû se uskuteËnilo, prohl·sil: ÑNeboù se n·m narodÌ dÌtÏ, bude n·m d·n syn ì (Izai·ö 9,6). Z·jmeno Ñn·mì zde odkazuje na éidy. Kdyû Jeremi·ö p¯edpovÏdÏl novou smlouvu, kterou JeûÌö uzav¯e prolitÌm svÈ krve na k¯Ìûi, ¯ekl: (11)
ÑÖ uzav¯u s domem izraelsk˝m a s domem judsk˝m novou smlouvu ì (Jeremi·ö 31,31). JeûÌö s·m ¯ekl: ÑJsem posl·n jen ke ztracen˝m ovcÌm z lidu izraelskÈhoì (Matouö 15,24). Prohl·sil takÈ, ûe je Spasitelem svÏta, ale ve v˝öe citovan˝ch pas·ûÌch a v podobn˝ch v˝rocÌch vyj·d¯il sv˘j zvl·ötnÌ vztah k ûidovskÈmu n·rodu. Z·mÏrem celÈho mÈho mision·¯skÈho dÌla, o kterÈm pojedn·v·m v tÈto knize, bylo d·t Izraeli na vÏdomÌ tento vztah, vztah, kter˝ nem˘ûe b˝t nikdy zniËen, aù jsme jakkoli proti nÏmu. DneönÌ éidÈ uû d·vno nejsou tÌm, ËÌm byli p¯ed dvÏma tisÌci lety. Nejsou ani éidy, kte¯Ì ûili v ghettech ve st¯edovÏkÈ EvropÏ, ze kterÈ n·s osvobodila Velk· francouzsk· revoluce. UËinili jsme pokrok ve vÏdÏ, umÏnÌ, literatu¯e a spoleËenskÈm ûivotÏ, jen v oblasti n·boûenstvÌ existuje stagnace nebo p¯inejmenöÌm pokrok zde nenÌ tak rychl˝ jako v jin˝ch oblastech. D¯Ìve snad éidÈ mÏli pochopitelnÈ d˘vody, proË odmÌtali tesa¯e, kter˝ tvrdil, ûe je Spasitelem svÏta. Abychom si mohli uvÏdomit, k˝m JeûÌö je, jsme dnes v mnohem lepöÌm postavenÌ, neû byli oni. Kdyby byl obyËejn˝m dÌtÏtem, narozen˝m mimo manûelsk˝ svazek, nadöen˝ diletant ñ jak nÏkte¯Ì lidÈ vÏ¯Ì ñ nikdy by nemohl zvÌtÏzit. Ale on zvÌtÏzil. Vzdali mu poctu lidÈ se skvÏl˝mi intelektu·lnÌmi schopnostmi. éid Spinoza prohl·sil: ÑJeûÌö je nejvÏtöÌm symbolem ûidovskÈ moudrosti.ì Rousseau je autorem v˝roku: ÑPokud byla Sokratova smrt smrtÌ mudrce, je smrt JeûÌöe smrtÌ Boha.ì Strauss, kter˝ napsal nÏkolik dÏl, aby dok·zal, ûe JeûÌö nenÌ B˘h, nicmÈnÏ prohl·sil, ûe JeûÌö je nejvyööÌm cÌlem, o nÏjû m˘ûeme usilovat ve sv˝ch myölenk·ch. Ernest Renan, kter˝ zp˘sobil, ûe velkÈ mnoûstvÌ lidÌ (12)
zpochybÚuje JeûÌöovo boûstvÌ, ¯Ìk·, ûe jeho kr·sa je vÏËn· a jeho kr·lovstvÌ bez konce. Pokud je pro n·s obtÌûnÈ vϯit tomu, co o nÏm ¯ekli jeho uËednÌci, pak vϯme jeho nep¯·tel˘m, jako farize˘m, kte¯Ì prohl·sili: ÑMist¯e, vÌme, ûe jsi pravdiv˝ a ûe se na nikoho neohlÌûÌö; ty p¯ece nebereö ohled na postavenÌ ËlovÏka, n˝brû uËÌö cestÏ BoûÌ podle pravdyì (Marek 12,14). Jid·ö vyznal: ÑZh¯eöil jsem, zradil jsem nevinnou krevì (Matouö 27,4). Pil·t pravil: ÑJ· nejsem vinen krvÌ toho ËlovÏkaì (Matouö 27,24). Velitel str·ûe, kter˝ dohlÌûel na uk¯iûov·nÌ, ¯ekl: ÑOn byl opravdu BoûÌ Synì (Matouö 27,54). VÌra v JeûÌöe dod·v· vϯÌcÌmu d˘vÏru. Prav· vÌra v JeûÌöe p¯etv·¯Ì zatvrzelou mysl v srdce ho¯ÌcÌ l·skou. Prav· vÌra v JeûÌöe rozbÌjÌ p¯ek·ûky mezi rasami a n·rody. N·dvo¯Ì pohan˘ v jeruzalÈmskÈm chr·mu bylo oddÏleno od NejsvÏtÏjöÌ zdi, na kterÈ bylo naps·no ve t¯ech jazycÌch: ÑTen, kdo nenÌ éid a vstoupÌ d·le, bude potrest·n smrtÌì. K¯esùanstvÌ bo¯Ì n·rodnÌ hranice a z BoûÌho domu dÏl· mÌsto, kde se vöechny n·rody setk·vajÌ k modlitbÏ. NÏkdo by ale mohl namÌtnout: Pokud v n·s vÌra v JeûÌöe p˘sobÌ l·sku, jak m˘ûeme vysvÏtlit n·silnÈ konflikty, kterÈ se dÏjÌ uvnit¯ k¯esùanskÈho sboru, a h·dky mezi r˘zn˝mi vyzn·nÌmi? A pokud k¯esùanstvÌ ËinÌ z lidÌ vöech n·rod˘ bratry, jak m·me vysvÏtlit vraûednÈ v·lky, kterÈ se vedou mezi k¯esùansk˝mi n·rody? NevyvracejÌ tato hol· fakta to, co o sobÏ k¯esùanstvÌ ¯Ìk·? OdpovÏÔ je takov·, ûe pokud jde o k¯esùanskou cÌrkev, st·le jeötÏ ûijeme v prehistorickÈ dobÏ. R˘znÈ denominace jsou pouh˝mi Ë·stmi honosnÈ a n·dhernÈ budovy, kter· jednoho dne povstane. ⁄kolem, ke kterÈmu jsou povol·ni éidÈ, kte¯Ì konvertovali k v̯e v JeûÌöe, je je obûivit svÏt z duchovnÌ smrti. PÌsmo potvrzuje, ûe d˘vodem spasenÌ pohan˘ ñ kte¯Ì dali, (13)
co mohli ñ bylo p¯imÏt éidy k û·rlivosti na jejich Boha. éidÈ byli povol·ni a zvl·ötÏ Bohem vybaveni, aby dodali k¯esùanskÈ cÌrkvi opravdov˝ vnit¯nÌ v˝znam. NedÌvejme se na cÌrkev, jak· je dnes, ale na cÌrkev, jak· bude, aû se éidÈ, na kterÈ Ëek·, stanou k¯esùany a obda¯Ì ji nesrovnatelnou kr·sou. Potom bude jednotn· a bude ho¯et l·skou. B˘h mÏ povolal, abych p¯iv·dÏl éidy ke Kristu. Kdyû B˘h povol·v·, vûdy d·v· ËlovÏku schopnost a p¯Ìleûitosti poslechnout jeho povol·nÌ. Kaûd· lidsk· bytost vl·dne duchovnÌmi silami, o nichû ani sama nevÌ. Kdyû se v l·sce odd· JeûÌöi, objevÌ, jakÈ sÌly jsou v nÌ skryty. Ani j· jsem na zaË·tku svÈho k¯esùanskÈho ûivota netuöil, k jakÈmu mnoûstvÌ skutk˘ budu pouûit. Nebyly to vöak moje skutky: k¯esùansk˝ vϯÌcÌ je jako dÌtÏ, kterÈmu ¯idiË dovolÌ, aby drûelo volant auta, zatÌmco ¯idiË s·m drûÌ ruce na rukou dÌtÏte. DÌtÏ se raduje, ûe ¯ÌdÌ auto, ale nem˘ûe udÏlat jedinou chybu, ponÏvadû je zde nÏkdo, kdo na nÏj dohlÌûÌ a vöechno vÌ. I kdyû neseme tÏûk· b¯emena, sami jsme neseni na orlÌch k¯Ìdlech. B˘h, jenû pracuje skrze svÈ dÏti, je tent˝û B˘h, kter˝ roztrousil hvÏzdy po nebeskÈ klenbÏ. M·me v sobÏ jeho moc, kter· n·m umoûÚuje se obÏtovat, stejnou moc, kter· byla v Synu, kdyû byl za n·s uk¯iûov·n. Skrze n·s p˘sobÌ posvÏcujÌcÌ sÌla Ducha. V n·s se pohybuje jako mocn· bou¯e a skrze n·s tato bou¯e burcuje druhÈ k zanÌcenÈ horlivosti, protoûe B˘h p¯eb˝v· v n·s. Je to, jako kdyby plnost jeho milosti tÈmϯ rozbila n·dobu, jejÌû hrdlo je pro ni p¯Ìliö ˙zkÈ. Kdyû se zpÏtnÏ dÌv·m na tyto uplynulÈ roky, stÏûÌ mohu najÌt nÏjakou logickou souvislost mezi tÌm, co se stalo, a postojem, jak˝ jsem tehdy p¯ijal. ÑSrdce m· d˘vody, kterÈ rozum nezn·.ì ZrozenÌ nejhluböÌho p¯esvÏdËenÌ ËlovÏka nenÌ v˝sledkem procesu myölenÌ. PodvÏdomÌ nelze trÈnovat a nepracuje logick˝m zp˘sobem. NemyslÌ ve shodÏ s obvyk(14)
l˝mi z·kony rozumu. Velikost skryt˝ch hodnot m˘ûe ËlovÏk spat¯it v nÏkter˝ch snech. Toto podvÏdomÌ p¯edstavuje temnotu, ve kterÈ se Bohu zalÌbilo p¯eb˝vat: zde skrze mne otev¯enÏ vykonal vÏci, kterÈ ani nemohu pochopit. Za tÌmto svÏtem jev˘, kter˝ vnÌm·me sv˝mi smysly, leûÌ opravdov˝, neviditeln˝ svÏt, ten podstatn˝ svÏt. Zde pracuje to boûskÈ a to, co vidÌme naöÌ p¯irozenostÌ, je odtud ¯Ìzeno. NerozumÌm vöemu, co se mi p¯ihodilo, ale vϯÌm, ûe cel˝ m˘j ûivot a ûivot vöech BoûÌch dÏtÌ je pl·nov·n Bohem aû do nejmenöÌch podrobnostÌ. Naöe ûivoty jsou projektov·ny ve vÏËnosti a slouûÌ BoûÌmu z·mÏru. Mohu si b˝t jist˝, i kdyû niËemu nerozumÌm. Kdyû jsem se na zaË·tku stal Kristov˝m n·sledovnÌkem, nechtÏl jsem se s nik˝m h·dat, chtÏl jsem si jen odpoËinout ode vöeho, co se dÏlo p¯edtÌm. N·boûenstvÌ p¯ece musÌ znamenat konec vyËerp·vajÌcÌho boje a musÌ p¯in·öet klid. Ale klidn˝ ûivot, ûit˝ jen v l·sce a v popularizaci pravdy, vyvol·v· novÈ bou¯e. Pokud naöe n·boûenstvÌ napadajÌ, musÌme ho br·nit, a tak, aniû o to stojÌme, povst·v· nov˝ boj. MusÌme ËinorodÏ uv·dÏt do praxe vÌru a l·sku a jen B˘h vÌ, proË my, jako synovÈ pokoje, nep¯in·öÌme pokoj, ale meË. Dostal jsem se do konfliktu s mnoha éidy, p¯ÌsluönÌky n·roda, k nÏmuû pat¯Ìm. éidÈ Ëasto k¯esùanskÈ éidy naz˝vajÌ zr·dci vlastnÌho n·roda. Nebudu se rozepisovat o tomto oöklivÈm v˝razu. Dalo by se ¯Ìci jednoduöeji a s vÏtöÌ l·skou, ûe k¯esùanötÌ éidÈ zast·vajÌ jinÈ mϯÌtko hodnot. Copak vytv·¯Ì nejvyööÌ hodnoty ËlovÏka jeho n·rod? Jak Star˝, tak i Nov˝ z·kon popisujÌ knÏûku kenaanskÈho chr·mu, kde se provozovala chr·mov· prostituce, jako svatou. Jmenovala se Rachab. Jednou, kdy öli éidÈ do v·lky s cÌlem ˙plnÈho zniËenÌ Kenaanc˘, uzav¯ela Rachab pakt s éidy, proti z·jmu svÈho vlastnÌho lidu. Byla zr·dkynÌ? Byla proto (15)
p¯ipravena o Ëest? Ne, byla ûenou, kter· kladla novÈ n·boûenstvÌ ñ reprezentovanÈ éidy ñ nad z·jmy lidu, ke kterÈmu pat¯ila. Tak se stala jednÌm z p¯edk˘ JeûÌöe. CtÌ ji takÈ éidÈ, ¯ÌdÌcÌ se MojûÌöov˝m z·konem. Milujeme sv˘j n·rod cel˝m sv˝m srdcem, ale povaûujeme Kristovu sl·vu za cennÏjöÌ neû vlastnÌ lid. A kdyû ËelÌme alternativÏ volit mezi JeûÌöem a sv˝m vlastnÌm n·rodem, kter˝ vyûaduje, abychom se jej vzdali, volÌme Krista. UvÏdomujeme si totiû, ûe ti, kdo mu neslouûÌ v pravdÏ, nemohou nejlÈpe slouûit svÈmu lidu. Kdyû jsme se j· a moje ûena stali k¯esùany, naöli jsme milovanÈ bratry a sestry ve vöech denominacÌch. é·dn· z tÏchto jednotliv˝ch denominacÌ vöak nevytv·¯Ì k¯esùanskou cÌrkev. é·dn· z nich nevlastnÌ neznehodnocenou pravdu, ani nem· skuteËnÏ ho¯ÌcÌ l·sku. MnozÌ k¯esùanötÌ past˝¯i nejsou takovÌ, jacÌ by mÏli past˝¯i b˝t. M·lokdo z nich je ËlovÏkem, v nÏmû je p¯Ìtomen Kristus, zap·lenou duöÌ, kter· hled· pravdu, vyzn·v· ji a uv·dÌ ji ve skutek, ËlovÏkem, skrze nÏhoû mluvÌ s·m B˘h. Ovce ho pak neposlouchajÌ a dary milosti, kterÈ majÌ ËlenovÈ cÌrkve, nejsou dostateËnÏ vyuûity. BuÔ z˘st·vajÌ neËinnÌ, nebo jejich sÌly a schopnosti nedoch·zejÌ plnÈho uplatnÏnÌ. Pr·ce cÌrkve postr·d· koordinovanÈ skutky, na kter˝ch by se podÌlely vöechny BoûÌ dÏti. Jsme nejh˘¯e organizovanou arm·dou. JeûÌöova melancholick· pozn·mka, ûe dÏti tohoto svÏta jsou moud¯ejöÌ neû synovÈ svÏtla (Luk·ö 16,8) n·s neinspirovala, abychom nÏco zmÏnili. Za star˝ch Ëas˘ se k¯esùansk· arm·da rekrutovala k tomu, aby zÌskala pr·zdn˝ hrob. ProË nevytvo¯Ìme arm·du, kter· by zÌsk·vala ûivÈ duöe? Kdyû jsme jako k¯esùanÈ, kte¯Ì ned·vno uvϯili, chtÏli mluvit o tÏchto problÈmech, k¯esùanötÌ v˘dci se na n·s zlobili. (16)
Existuje klub trpaslÌk˘. »lenem se m˘ûe st·t jen ten, kdo nenÌ vyööÌ neû Ëty¯i stopy. TrpaslÌci ¯ÌkajÌ, ûe majÌ nejblÌûe k lidskÈ dokonalosti, protoûe prvnÌ lidÈ byli vyööÌ neû dnes. Spolu s pokrokem se v˝öka ËlovÏka sniûuje. Ve skuteËnosti m˘ûeme zaloûit klub k¯esùansk˝ch trpaslÌk˘ a zÌskat mnoho Ëlen˘. Za norm·lnÌ jsou povaûov·ni trpasliËÌ k¯esùanÈ, zatÌmco ti velcÌ jsou povaûov·ni za fanatiky. TrpaslÌci, kte¯Ì jsou chladnÌ a lhostejnÌ, jsou povaûov·ni za moudrÈ. M·m takovou zkuöenost, ûe lidÈ, kte¯Ì takto sm˝ölejÌ, st·li proti mnÏ. JeötÏ vÌce vöak proti mnÏ st·l ateistick˝ svÏt. TÏla a duöe mnoha hebrejsk˝ch k¯esùan˘ nesou jizvy z ran, utrûen˝ch pr·vÏ v tomto boji. Ale jen voj·k, kter˝ riskuje sv˘j ûivot, je opravdov˝m voj·kem a jizvy jsou jeho Ëestn˝m vyznamen·nÌm. Po dvacet pÏt let jsem mÏl jedin˝ ˙kol, protoûe jsem vÏdÏl, ûe jen ten, kdo se soust¯edÌ pouze na jeden ˙kol, m˘ûe dos·hnout velk˝ch vÏcÌ. Z amatÈr˘ nevznikajÌ vynikajÌcÌ atleti. Ani nejsou dobr˝mi past˝¯i duchovnÌ, kte¯Ì jsou souËasnÏ nadöen˝mi filatelisty, fotbalisty, öachisty, hudebnÌky, politiky, atd. M˘ûeme mÌt mnoho dar˘, ale vöechny musÌ b˝t pod¯Ìzeny stejnÈmu cÌli. DÏlal jsem jen jednu vÏc. Pracoval jsem pro Krista. Nejsem spokojen˝ s tÌm, Ëeho jsem dos·hl. Kdybych byl spokojen˝, nebyl bych schopen dos·hnout û·dnÈho pokroku. VÌm ale, ûe mi JeûÌö odpustÌ, pokud jsem ve sv˝ch myölenk·ch chyboval nebo pokud jsem ve svÈm ûivotÏ zh¯eöil. Neopustil mÏ a pom˘ûe mi, abych v budoucnu jednal lÈpe. A protoûe zde nejde o dÌlo jednotlivce ñ prav˝ k¯esùan pat¯Ì do shrom·ûdÏnÌ BoûÌch dÏtÌ ñ napsal jsem tuto knihu, aby to dobrÈ i to öpatnÈ, Ëeho jsem dos·hl, mohlo slouûit jako pouËenÌ pro cÌrkev a ûidovsk˝ n·rod, aby tak druzÌ mohli jednat lÈpe. (17)
KAPITOLA PRVNÕ
Vyd·v·m se na cestu
NÃMECK› TESAÿ UKAZUJE éIDOVI CESTU KE KRISTU
Psal se rok 1937. U moci byl Hitler. V malÈ vesniËce v Rumunsku doûÌval zb˝vajÌcÌ lÈta svÈho st·¯Ì jeden nÏmeck˝ tesa¯. Jmenoval se Christian Wˆlfkes. BÏhem evangelizaËnÌ kampanÏ evangelickÈ luterskÈ cÌrkve, kterou vedl pastor Scherg, se obr·til na k¯esùanstvÌ. PozdÏji se p¯ipojil ke sboru brat¯Ì, kte¯Ì se naz˝vali Ñk¯esùanÈ podle evangeliaì. Wˆlfkes si uvÏdomoval, ûe k¯esùan, kter˝ nenÌ alespoÚ do malÈ mÌry mision·¯em, neplnÌ svÈ posl·nÌ b˝t svÏtlem svÏta. JednÈ noci, kdyû byl v·ûnÏ nemocn˝, bdÏl u jeho postele jeden k¯esùansk˝ éid. Z vdÏËnosti si nynÌ z hloubi srdce p¯·l b˝t pouûit k tomu, aby p¯iv·dÏl éidy ke Kristu. DennÏ se modlil: ÑPane, slouûil jsem ti na zemi a zde na zemi touûÌm zÌskat svou odmÏnu. ProsÌm, nenechej mne zem¯Ìt, dokud neobr·tÌm nÏjakÈho éida na vÌru. V tomto okolÌ vöak û·dnÌ éidÈ nejsou a j· jsem p¯Ìliö star˝, nemocn˝ a chud˝. Nejsem schopn˝ jÌt a nÏkde je hledat. Ty jsi vöemohoucÌ. P¯iveÔ nÏjakÈho éida do mÈ vesnice a j· ti slibuji, ûe udÏl·m vöechno, abych ho obr·til na vÌru.ì PrvnÌ éid, kter˝ toho jara p¯iöel do vesnice, jsem byl j·. NevÌm, zda se kdy nÏkdo vÌce dvo¯il nÏjakÈ dÌvce, neû se tento sta¯ec dvo¯il mnÏ. VidÏl ve mnÏ odpovÏÔ na svou modlitbu. Dal mi ËÌst Bibli. »etl jsem ji uû p¯edtÌm, ale neudÏlala na mÏ û·dn˝ do(18)
jem. Ale Bible, kterou jsem nynÌ drûel v ruce, nebyla jako jak·koli jin· Bible. PozdÏji jsem objevil jejÌ tajemstvÌ. Wˆlfkes a jeho ûena tr·vili kaûd˝ den mnoho hodin modlitbami za to, abychom se j· a moje ûena obr·tili. Nemohl jsem ji vlastnÏ ani ËÌst, spÌöe jsem nad nÌ plakal. Slzy mi zaËaly tÈci vûdy, kdyû jsem srovn·val sv˘j sobeck˝ a uboh˝ ûivot s ûivotem toho, kdo Ëinil jen dobrÈ. Wˆlfkes nechal Bibli a svÈ modlitby p˘sobit na mÈ srdce. TÈmϯ se mnou nemluvil. InstinktivnÏ vÏdÏl to, co mnozÌ ökolenÌ mision·¯i nevÏdÌ, ûe nej˙ËinnÏjöÌ misijnÌ metoda spoËÌv· v mlËenÌ, tichosti, soust¯edÏnÈm rozjÌm·nÌ, abychom dop¯·li pokoj duöi, kterou chceme zÌskat, abychom nevyvolali l·sku p¯edËasnÏ. SpoËÌv· takÈ ve vytrvalosti na modlitb·ch a ve spokojenosti s tÌm, ûe jsme zasadili malÈ semÌnko a nechali ho, aby zako¯enilo a vyrostlo ve sv˘j vlastnÌ Ëas. Uplynula dlouh· doba. Jednoho veËera se mÏ ten sta¯Ìk zeptal: ÑCo si myslÌte o Bibli?ì OdpovÏdÏl jsem: ÑKdyû jsem byl dÌtÏ, vyr˘stal jsem jako sirotek a byli jsme velmi chudÌ. NÏkdy jsem st·val v ext·zi celÈ hodiny p¯ed peka¯stvÌm a dychtivÏ jsem zÌral na kol·Ëe. ÿÌkal jsem si: ,Ty nejsou pro tebe. Nikdy nebudeö smÏt jÌst nic takovÈho.ë Bible mi vracÌ tyto vzpomÌnky. Kdysi jsem takÈ vidÏl n·dhernÈ vÏci, ale vÏdÏl jsem, ûe nejsou pro mÏ, protoûe jsem éid. VÌm, ûe jsou éidÈ, kte¯Ì se obr·tili ke k¯esùanstvÌ, aby si mohli vzÌt rumunsk· dÏvËata nebo aby unikli pron·sledov·nÌ éid˘. Ale jeötÏ jsem nepotkal éida, kter˝ vÏ¯Ì v JeûÌöe.ì Od toho okamûiku se Wˆlfkes stal BoûÌm n·strojem, kter˝ strhl z·voj z m˝ch oËÌ. Mluvil ke mnÏ prost˝mi slovy, slovy, kter· vych·zela ze srdce. Mluvil o vÏcech, kterÈ jsem jako éid mÏl zn·t, ale neznal: o naplnÏnÌ zaslÌbenÌ Mesi·öe v JeûÌöi, o JeûÌöov˝ch l·skypln˝ch vybÌdnutÌch, kter˝mi (19)
povol·val sv˘j lid, o l·sce, kterou B˘h st·le chov· k éid˘m kv˘li jejich p¯edk˘m, kte¯Ì byli nositeli vÌryÖ B˘h otev¯el moje srdce, abych mohl uvϯit evangeliu. Wˆlfkes mÏ sezn·mil s nÏkolika k¯esùansk˝mi éidy, kte¯Ì byli jiû od pohledu natolik ËistÌ, ûe jsem o existenci takov˝ch lidÌ p¯edtÌm ani nesnil. Tento pokorn˝ tesa¯ mi dal prvnÌ podnÏt k mÈmu obr·cenÌ. PozdÏji se k v̯e p¯ipojila i m· ûena. P¯ivedla dalöÌ duöe, kterÈ p¯ivedly dalöÌ a dalöÌ, aû v Bukureöti vznikl sbor k¯esùansk˝ch éid˘, kter˝ po mnoho let aktivnÏ vzkvÈtal. Existence sboru, kter· byla ovocem pr·ce tohoto tesa¯e, p¯edstavovala zdroj ˙tÏchy pro poslednÌ lÈta jeho ûivota. BÏhem v·lky zem¯el. Musel jsem bojovat d·le a pozdÏji jsem str·vil mnoho let ve vÏzenÌ. MezitÌm tÈmϯ vöichni k¯esùanötÌ éidÈ emigrovali a v nÏkolika mÏstech v Izraeli vytvo¯ili sbory. Po svÈm propuötÏnÌ z vÏzenÌ jsem navötÌvil velkÈ shrom·ûdÏnÌ k¯esùan˘ ve vesnici, kde se seöly stovky bratr˘ a sester. NemÏl jsem dostatek sÌly, abych byl schopen k·zat, ale poû·dali mÏ, abych kr·tce povypr·vÏl o svÈm obr·cenÌ. Kdyû jsem hovo¯il, vöiml jsem si, jak jeden velmi star˝ muû pl·Ëe. Po skonËenÌ shrom·ûdÏnÌ jsem ho oslovil. ÿekl mi, ûe se jmenuje Pitter, ûe byl kol·¯em a ûe to byl on, kdo p¯ivedl Wˆlfkese k v̯e. Aû dosud si myslel, ûe jedinÈ, co ve svÈm ûivotÏ vykonal, bylo to, ûe p¯ivedl k v̯e jednoho tesa¯e. NynÌ si uvÏdomil, ûe p¯ispÏl k z·pasu k¯esùansk˝ch éid˘ pro JeûÌöe v Izraeli a stal se tak duchovnÌm pradÏdeËkem mnoha duöÌ. Hitler zabÌjel éidy a nÏmeËtÌ k¯esùanÈ pracovali na jejich z·chranÏ. Byly zde dva odliönÈ svÏty. Kdyû pomyslÌm na tyto pokornÈ NÏmce, kte¯Ì zp˘sobili mÈ duchovnÌ na(20)
rozenÌ, p¯ipomÌn· mi to, co napsal Martin Luther éidovi jmÈnem Jesel: ÑNebylo by n·leûitÈ, abys vϯil, ûe pro odvÏkÈ zavilÈ nep¯·telstvÌ mezi pohany a éidy budeme odmÌtat vzd·vat ˙ctu i vaöim nejlepöÌm kr·l˘m? O co teprve nÏjakÈmu éidovi, kter˝ byl uk¯iûov·n a proklet. Coû se tÌm nezjevila moc a dÌlo Boha, kdyû nÏco takovÈho vloûil do naöich pyön˝ch pohansk˝ch srdcÌ? Vy éidÈ byste nikdy neuctÌvali jako P·na mrtvÈho pohana, kter˝ byl uk¯iûov·n nebo zem¯el jinou potupnou smrtÌ. Proto nenÌ t¯eba, abyste n·s k¯esùany pokl·dali za tupce nebo osly, n˝brû byste mÏli jiû jednou pochopit, ûe v·s B˘h vyvede z utrpenÌ, kter˝m jste str·dali vÌce neû patn·ct set let ñ ale neuËinÌ to, dokud vy, spoleËnÏ s n·mi pohany, nep¯ijmete s l·skou JeûÌöe, kter˝ byl uk¯iûov·n.ì To, ûe i uprost¯ed ostrÈho antisemitismu Hitlerova ˙tlaku zde byli NÏmci, kte¯Ì vϯili cel˝m sv˝m srdcem v uk¯iûovanÈho éida jako svÈho Spasitele, je z·zrak, kter˝ nem· û·dnÈ logickÈ vysvÏtlenÌ. NÏkte¯Ì z nich p¯itom v·ûnÏ trpÏli, protoûe éidÈ z˘st·vali lhostejnÌ v˘Ëi tomu, kdo je sl·vou svÈho lidu, Izraele. RABÕNI MI POM¡HAJÕ ZBAVIT SE POCHYBNOSTÕ
I kdyû jsou rabÌni past˝¯i ûidovskÈho lidu, dos·hl jsem vÏku sedmadvaceti let, aniû bych zakusil jejich vedenÌ. Nevedli mÏ na zelenÈ pastviny ani ke klidn˝m vod·m. NevÌm, ËÌm jin˝m se zab˝vali, ale nep¯ich·zeli, aby hledali ztracenou ovci. Moûn·, ûe to bylo neöùastnou shodou n·hod. Moûn·, ûe existujÌ i rabÌni, kte¯Ì svÈ povinnosti plnÌ. NÏkdy jsem chodÌval do synagogy, ale nerozumÏl jsem niËemu, co se tam zpÌvalo. NerozumÏli tomu ani ostatnÌ éidÈ. Kanto¯i si uvÏdomovali, ûe nerozumÌme hebrejsky, ale p¯esto touto ¯eËÌ zpÌvali celÈ hodiny. Bylo z¯ejmÈ, ûe (21)
se pram·lo starajÌ o to, jestli nÏco vÌme o Bohu. TakÈ pochybuji, zda sami byli s Bohem ve spojenÌ. Reformovan˝ judaismus byl v Rumunsku nezn·m˝. NesmÌm b˝t ale nespravedliv˝: k¯esùanötÌ knÏûÌ a pasto¯i vyvinuli stejnÏ malÈ ˙silÌ, aby mÏ vyhledali. KnÏûÌ a pasto¯i mÏli na pr·ci jinÈ vÏci neû vyhled·vat ztracenÈ duöe tam, kde by je mohli najÌt: v hospod·ch, nevÏstincÌch, hr·Ësk˝ch doupatech a uprost¯ed ateistick˝ch organizacÌ. Naöel mÏ tesa¯, ËlovÏk, kterÈho by knÏûÌ a pasto¯i ofici·lnÌch denominacÌ nazvali Ñsekt·¯emì. RabÌni se o mÏ zaËali zajÌmat teprve tehdy, kdy jejich p¯Ìleûitost byla uû ztracen· a kdyû jsem byl jiû nalezen nejvÏtöÌm past˝¯em Izraele, JeûÌöem Nazaretsk˝m, o nÏmû prorokovali ûidovötÌ proroci. SedÏl jsem v domÏ rabÌna, kter˝ byl jednou z nejv˝znamnÏjöÌch osobnostÌ rumunskÈho judaismu. P¯iöel jsem, abych mu ¯ekl, proË vϯÌm v JeûÌöe jako Mesi·öe. RabÌn H. vedl svatebnÌ ob¯ad, kdyû jsem se z rodinn˝ch d˘vod˘ ûenil v synagoze. VÏdÏl, ûe jsem militantnÌ ateista a anarchista. P¯esto neprojevil sebemenöÌ snahu, aby mi nÏco povÏdÏl o Bohu. Provedl ob¯ad ñ a to bylo vöe. Kdyû jsem nynÌ poznal Boha skrze JeûÌöe, nesl to s nelibostÌ. Zeptal se: ÑCo v·s vede k tomu, ûe vϯÌte v Krista?ì ÿekl jsem mu, ûe mÏ obzvl·ötÏ upoutalo proroctvÌ Izai·öe, napsanÈ asi osm set let p¯ed JeûÌöem. Kdyû jsem Ëetl pades·tou t¯etÌ kapitolu tohoto proroctvÌ, mÏl jsem dojem, ûe staletÌ p¯ed narozenÌm JeûÌöe Krista p¯edvÌdal prorok cel˝ jeho ûivot. Popsal Spasitel˘v ûivot v hlavnÌch rysech, aby jej mohli éidÈ poznat, aû p¯ijde. RabÌn si pohladil vous a ¯ekl n·m (moje ûena tam byla takÈ): ÑTo jste nemÏl ËÌst. Ta kapitola je v·m zapovÏzena.ì Potom jsem si tento z·kaz ovϯil v kalend·¯Ìch ñ vy(22)
d·van˝ch ortodoxnÌmi ûidovsk˝mi obcemi ñ uv·dÏjÌcÌch texty prorok˘, kterÈ jsou uloûeny ËÌst p¯i bohosluûb·ch (takzvanÈ haftary). Po ˙seku MojûÌöova z·kona, zvanÈm öoftim, se majÌ ËÌst kapitoly 51 a 52 z Izai·öe. DalöÌ öabat n·sleduje kapitola 54. Kapitola 53 se vynech·v·. ProroctvÌ o JeûÌöi, kterÈ obsahuje tato kapitola, odhaluje nebezpeËnÏ mnoho. RabÌn n·s vybÌzel: ÑMoje dÏti, zanechejte tÏch vÏcÌ!ì OdpovÏdÏl jsem: ÑR·d bych, ale ta proroctvÌ mÏ nenechajÌ v klidu. Jakou jinou interpretaci tÈto Ë·sti Bible mi m˘ûete d·t?ì RabÌn smutnÏ pot¯·sl hlavou a propustil n·s, aniû by n·m poskytl jakÈkoli vysvÏtlenÌ. NevÌm proË. Uplynulo nÏkolik let. V roce 1940 mu p¯ed oËima faöisti zabili dva syny. St¯Ìleli takÈ na nÏj, ale nepoda¯ilo se jim ho zas·hnout. RabÌn H. osobnÏ vedl poh¯ebnÌ ob¯ad sv˝ch syn˘. Vöechny p¯ÌtomnÈ hluboce dojalo, kdyû vidÏli, jak klade ruce na obÏ rakve a zaËÌn· k·z·nÌ slovy ûalmisty: ÑHospodin je spravedliv˝ ve vöech sv˝ch cest·ch, milosrdn˝ ve vöech sv˝ch skutcÌchì (éalm 145,17). Na h¯bitovÏ byly p¯Ìtomny tisÌce bukureöùsk˝ch éid˘. Byl jsem tam takÈ, i kdyû jsem byl vylouËen z obce kv˘li svÈ k¯esùanskÈ v̯e. St·l jsem s·m u vchodu do kaple. Kdyû bylo po ob¯adu a rabÌn odch·zel, podpÌran˝ dvÏma éidy, vöiml si mÏ a z d·lky na mÏ zavolal: ÑRicharde!ì Objal mÏ p¯ed zraky vöech p¯Ìtomn˝ch. Mezi tisÌci éidy si vybral mÏ, komu by mohl vylÌt sv˘j ûal. Od tÈ doby jsem ho potkal nÏkolikr·t a on mi vûdy l·skyplnÏ naslouchal, kdyû jsem mu vykl·dal o svÈ v̯e. Nikdy jsem se nesnaûil na nÏj vyvÌjet nÏjak˝ n·tlak. »lovÏk, kter˝ organizoval vraûdu vÌce neû stovek éid˘ v lese Jilava a povÏsil kolem Ëty¯iceti jin˝ch v mÏstsk˝ch jatk·ch (23)
pod n·pisem Ñmaso koöerì, byl knÏz ¯eckÈ pravoslavnÈ cÌrkve. Je obtÌûnÈ p¯ivÈst éida ke k¯esùanstvÌ. DalöÌ rabÌn, se kter˝m jsem mluvil o JeûÌöi z·hy potÈ, co jsem uvϯil, kdy jsem st·le jeötÏ pochyboval a trpÏl intelektu·lnÌmi z·branami, byl rabÌn R. ze Satu-Mare. Potkal jsem ho jednoho veËera v synagoze. Kdyû jsem se mu zmÌnil o Spasiteli, ¯ekl: ÑPokud jste ochoten p˘l hodiny mi v tichosti naslouchat, osvobodÌm v·s od tÈto faleönÈ p¯edstavy.ì OdpovÏdÏl jsem: ÑJsem ochoten v·m naslouchat nejen p˘l hodiny, ale t¯eba celÈ dny.ì P¯iöel za mnou dom˘, a jak jsem mu navrhl, Ëetli jsme spolu Nov˝ z·kon, takûe mne mohl kdykoli podle pot¯eby p¯eruöit a uk·zat mi, co se mu jevilo nespr·vn˝m. »etli jsme spolu od osmi veËer do jednÈ hodiny v noci. Poslouchal pozornÏ, obËas mÏ p¯eruöil, vûdy se stejn˝m zvol·nÌm: ÑOi, vi shein, oi vi shein! Dus hob ich nicht gewist.ì (Ach, jak n·dhernÈ! Jak n·dhernÈ! To jsem nevÏdÏl.) NemÏl ani jedinou n·mitku. Tu noc spal v mÈm domÏ. P¯ÌötÌ den, kdyû jsme spoleËnÏ opouötÏli d˘m, mÏ poû·dal: ÑProsÌm, nikomu v synagoze ne¯Ìkejte, co se stalo.ì Souhlasil jsem, ale dodal jsem: ÑMyslÌm si, ûe by bylo pro v·s ctÌ, ¯Ìci éid˘m, ûe povaûujete Nov˝ z·kon za ˙ûasnou a n·dhernou knihu.ì RabÌn R. to neudÏlal. PozdÏji se odstÏhoval do Cernauti. O rok pozdÏji jsem ho navötÌvil a naöel ho, jak sedÌ uprost¯ed sv˝ch û·k˘. Kdyû jsem se mu zmÌnil o JeûÌöi, ur·ûel ho oökliv˝mi anekdotami. BÏhem v·lky ho zabili nacistÈ. Kdyû se rabÌn G., kter˝ byl n·slednÌkem slavnÈ dynastie rabÌn˘, kte¯Ì Ëinili z·zraky, o mnÏ dozvÏdÏl, ûe jsem ztracenou ovcÌ, zavolal mÏ k sobÏ. (24)
Byla to strhujÌcÌ osobnost, star˝ muû s bÌl˝mi vousy, bÌl˝mi vlasy a vysok˝m Ëelem. Jeho tv·¯ z·¯ila dobrotou. Omluvil se mi, ûe mÏ poû·dal, abych p¯iöel do jeho domu. Kdyby nebyl tak pokroËilÈho vÏku, b˝val by p¯iöel ke mnÏ. Zeptal se mÏ, co mÏ na k¯esùanstvÌ upoutalo. ÿekl jsem mu struËnÏ o svÈm ûivotÏ v h¯Ìchu a o pokoji, jak˝ jsem zÌskal ve svÈm svÏdomÌ dÌky jistotÏ, ûe mÈ h¯Ìchy jsou odpuötÏny skrze JeûÌöe. ÑJeûÌö d·v· pokoj a radost mÈ duöi. VÌm, ûe daroval pokoj milion˘m lidÌ. NevÌm o niËem zlÈm, co by udÏlal. ÿeknÏte mi, rabÌne, proË bych ho mÏl opustit?ì RabÌn odpovÏdÏl: ÑJeûÌö neudÏlal nic zlÈho. Naopak, skrze nÏho bylo mnoho lidÌ zachr·nÏno od uctÌv·nÌ model a p¯iölo k pozn·nÌ pravÈho Boha. Ale vy jste éid. VaöÌm ˙kolem je z˘stat v ûidovskÈm n·boûenstvÌ.ì ÑNe,ì ¯ekl jsem vehementnÏ. ÑéidovskÈ n·boûenstvÌ je faleönÈ, protoûe je ûidovskÈ. N·boûenstvÌ musÌ umoûnit lidem pravÈ pozn·nÌ Boha. Uk·zat jim, jak s nÌm mohou dos·hnout jednoty. Tak, jako nem˘ûe nikdy existovat nÏjak· rumunsk· teorie fyziky nebo nÏmeck· teorie matematiky, tak nem˘ûe b˝t û·dnÈ ûidovskÈ n·boûenstvÌ. Existuje buÔ n·boûenstvÌ, nebo ne-n·boûenstvÌ. N·boûenstvÌ je buÔ pro kaûdÈho pravÈ, nebo pro kaûdÈho öpatnÈ. V n·boûenstvÌ musÌme aplikovat stejnou z·sadu jako u spravedlnosti. é·dn· forma spravedlnosti, kterÈ p¯id·me p¯Ìvlastek, jako rasov·, kastovnÌ, t¯ÌdnÌ, vojensk· nebo krizov·, nem˘ûe b˝t pravou spravedlnostÌ. Spravedlnost stojÌ sama o sobÏ, bez nÏjakÈho p¯Ìvlastku. P¯Ìvlastky ke svÈ v̯e proto nep¯ijÌm·m. Hled·m spojenÌ s Bohem. KaûdÈ n·boûenstvÌ, kterÈ m· nÏjak˝ p¯Ìvlastek, m˘ûe tomuto hled·nÌ postavit do cesty p¯ek·ûku. éidovskÈ n·boûenstvÌ mÏ pout· k judaismu, pravoslavnÈ a ¯ÌmskokatolickÈ n·boûenstvÌ k urËit˝m tradicÌm, protestantsk· n·boûenstvÌ mne (25)
v·ûÌ k myölenk·m sv˝ch reform·tor˘. Toto vöechno jsou spojenÌ horizont·lnÌ, nikoli vertik·lnÌ spojenÌ s Bohem. J· hled·m toto vertik·lnÌ spojenÌ.ì RabÌn se mÏ v ˙divu zeptal: ÑÿÌk·m to s velkou lÌtostÌ a hlubok˝m soucitem ñ ne s pohrd·nÌm a nep¯·telstvÌm ñ ûe ve v·s vidÌm ËlovÏka vyko¯enÏnÈho ze svÈho lidu. Copak se ve v·s neoz˝vajÌ hlasy vaöich p¯edk˘, kterÈ v·s volajÌ zp·tky?ì OdpovÏdÏl jsem: ÑAno, kaûd˝ éid s pejzy, hudba v synagoze i pouh˝ pohled na pÌsmena v hebrejskÈ Bibli ñ to vöechno mi p¯ipomÌn· mÈ p¯edky. Je to skoro jako bych vidÏl Abrahama se svou rodinou, jak p¯ich·zÌ do Kenaanu na velbloudu. VidÌm p¯ed sebou v˝jevy z Bible. Jako bych zakouöel odchod éid˘ z Egypta, vöechnu jejich nouzi na pouöti, z·zraËnou ud·lost, kdy éidÈ dostali desky MojûÌöova z·kona. ProûÌv·m celÈ strhujÌcÌ dÏjiny svÈho lidu. Ale ûivotopisy lidÌ a historie je jedna vÏc, a objektivnÌ pravda je vÏc druh·. Nejv˝znamnÏjöÌ filozofovÈ, politici a n·boûenötÌ myslitelÈ vûdy vyd·vali za objektivnÌ ten systÈm, kter˝ pouze vyplynul z jejich po kaûdÈ vlastnÌ osobnÌ tragÈdie, ale oni sami si to nikdy nep¯ipustili. Marx napsal v jednom z dopis˘ Engelsovi: ÇKdyby Titus nezniËil mou vlast, nestal bych se nep¯Ìtelem vöech vlastÌ ë. Kdyû se ËlovÏk rozhoduje, zda m· b˝t vlastencem nebo anti-vlastencem, nem˘ûe se p¯ece ¯Ìdit takov˝m mϯÌtkem. A stejnÏ tak i v n·boûenskÈ oblasti se nelze podd·vat pocit˘m, ale je t¯eba hledat pravÈ n·boûenstvÌ. To je to, co chci.ì RabÌn skepticky pot¯·sl hlavou. ÑKterÈ je to pravÈ n·boûenstvÌ?ì OdpovÏdÏl jsem: ÑZatÌm nevÌm. MyslÌm si ale, ûe ho velmi brzy objevÌm, protoûe jsem naöel n·boûenstvÌ, o kterÈm s jistotou vÌm, ûe je ne˙plnÈ. To je n·boûenstvÌ, do (26)
nÏhoû jsem se narodil. Podle mÈho n·zoru je absurdnÌ, aby n·boûenskÈ p¯esvÏdËenÌ z·viselo na v˝sledcÌch sexu·lnÌho styku. Muû, kter˝ dodrûuje MojûÌö˘v z·kon, si bere za manûelku ûenu stejnÈ vÌry. Pokud dÌtÏ, kterÈ se narodilo v tomto manûelstvÌ, nevÏ¯Ì podle MojûÌöova z·kona, povaûuje se za odpadlÌka. Jeho sousedem je ËlovÏk, kter˝ je dÌtÏtem z manûelstvÌ katolÌka a katoliËky a vϯÌ, ûe je povinen dodrûovat celÈ katolickÈ uËenÌ. A totÈû platÌ o protestantovi, mohamed·novi nebo buddhistovi, a v˝sledkem je neuvϯiteln˝ zmatek. Tento druh n·boûenstvÌ urËitÏ nenÌ ten prav˝ a j· se jÌm nehodl·m ¯Ìdit.ì RabÌn ¯ekl: ÑJeûÌö nedÏlal to, co dÏl·te vy. äel po cest·ch sv˝ch p¯edk˘, dodrûoval öabat, p¯Ìkazy t˝kajÌcÌ se jÌdla a ostatnÌ z·kony. UctÌval Boha v synagoze. ProË to nedÏl·te takÈ?ì OdpovÏdÏl jsem: ÑJeûÌö byl jedineËn˝ a mÏl jedineËnÈ posl·nÌ. Zjevil nÏco novÈho. Uvedl novou a vÏËnÏ platnou pravdu. Aby byl p¯ijateln˝ pro ty, kdo mu naslouchali, zachoval se jako kaûd˝ rozumn˝ ËlovÏk. Dal svÈmu uËenÌ takovou formu, kter· by byla p¯ijateln· a p¯itaûliv· pro jeho posluchaËe. Takhle jedinÏ m˘ûeme rozumÏt jeho p¯izp˘sobivosti. Avöak pr·vÏ skrze nÏho se naplnilo proroctvÌ Jeremi·öe v kapitole 31: ,Hle, p¯ich·zejÌ dny, je v˝rok Hospodin˘v, kdy uzav¯u s domem izraelsk˝m i s domem judsk˝m novou smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzav¯el s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptskÈ zemÏ. Oni mou smlouvu poruöili, ale j· jsem z˘stal jejich manûelem, je v˝rok Hospodin˘v. Toto je smlouva, kterou uzav¯u s domem izraelsk˝m po onÏch dnech, je v˝rok Hospodin˘v: Sv˘j z·kon jim d·m do nitra, vepÌöi jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou m˝m lidem.ë Jiû nejsme pod starou smlouvou, ale m·me novÈ zjeve(27)
nÌ, kterÈ mohu charakterizovat nÏkolika slovy: svoboda v naöem kaûdodennÌm ûivotÏ a l·ska. Jeden z v˝znamn˝ch k¯esùansk˝ch uËitel˘, sv. Augustin, prohl·sil, ûe norma, kterou se ¯ÌdÌ v ûivotÏ jako k¯esùan, je tato: ÇMiluj, a dÏlej, co chceö!ë éidovskÈ zvyky jiû pro mne nejsou z·vaznÈ nebo nutnÈ.ì K mÈmu p¯ekvapenÌ rabÌn odpovÏdÏl: ÑNevÌm, ûe by byla takov· pas·û v Jeremi·öi.ì Poû·dal jsem jej, aby ze svÈ police vyt·hl knihu a ten odkaz jsem mu nalezl. NÏkte¯Ì rabÌni vskutku zanedb·vajÌ proroctvÌ, protoûe se st·le zab˝vajÌ talmudem, kabalou a mnoûstvÌm koment·¯˘. B˝v· pravidlem, ûe jedin˝mi Ë·stmi Bible, kterÈ znajÌ dob¯e, jsou knihy MojûÌöovy. Mezi k¯esùansk˝mi duchovnÌmi, z nichû nÏkte¯Ì majÌ doktor·t teologie, to b˝v· jeötÏ horöÌ. »asto jsem se setkal s naprostou neznalostÌ i nejjednoduööÌch biblick˝ch text˘. Pokud jsou tito duchovnÌ katolÌci, jsou dob¯e obezn·meni s Tom·öem Akvinsk˝m, a pokud jsou protestanti, s dÌly Bartha nebo Bultmanna. B˝v· pravidlem, ûe neznajÌ teologickÈ spisy velk˝ch k¯esùansk˝ch mystik˘, ale neznajÌ ani PÌsmo svatÈ. RabÌn se pokusil naöi diskusi ukonËit: ÑUvÏdomuji si, ûe nem· cenu se p¯Ìt. Nikdy nebudu schopen v·s p¯esvÏdËit, abyste se vr·til k judaismu.ì ÑChybÌ v·m jistota, protoûe nezn·te pravdu,ì odpovÏdÏl jsem, d¯Ìve neû jsem odeöel. ÑVzdal jste se veökerÈ nadÏje p¯ivÈst mÏ zpÏt k mojûÌöovskÈ v̯e, ke kterÈ jsem nikdy nepat¯il. Ale j· se nikdy nevzd·m nadÏje, ûe se jednoho dne stanete JeûÌöov˝m uËednÌkem.ì RabÌn si se mnou rychle pot¯·sl rukou a propustil mÏ. Kv˘li tomu, co mi k¯esùanÈ ¯ekli o JeûÌöi, jsem st·le (28)
jeötÏ pochyboval, zda je skuteËnÏ Spasitelem. RabÌni odstranili poslednÌ stÌny tÏchto pochyb svou naprostou neschopnostÌ br·nit se k¯esùansk˝m argument˘m. CESTA VÕRY OD ROZUMU K SRDCI
éidÈ majÌ starod·vn˝ p¯ÌbÏh, moûn· tak star˝, ûe jej snad mohl slyöet i JeûÌö jako mal˝ chlapec od svÈ matky. Jednou nÏjak˝ vycpavaË zv̯at chytl kr·snÈho pt·Ëka, kterÈho chtÏl zabÌt a vycpat. Kdyû pozvedl n˘û, aby jej probodl, stal se z·zrak. Pt·Ëek k nÏmu promluvil lidsk˝m hlasem: ÑUöet¯i mi ûivot, protoûe m·m v hnÌzdÏ ml·Ôata. Jestli mÏ pustÌö, d·m ti t¯i jednoduchÈ rady, kterÈ ti ale prok·ûÌ velkou sluûbu.ì VycpavaË si pomyslel: ÑV lese je mnoho jin˝ch pt·k˘, kterÈ mohu vycpat. Ale to, co se teÔ dÏje, je z·zrak od Boha. Kdo vÌ, jakÈ rady mohu zÌskat? A tak slÌbil, ûe pt·Ëka pustÌ, pokud ty rady budou dobrÈ. Pt·Ëek pronesl tato moudr· slova: ÑKdyû ti nÏkdo ¯ekne nÏco nesmyslnÈho, nevϯ mu, aù je to kdokoli. Pokud nÏkomu vykon·ö nÏco dobrÈho, nesmÌö toho potom litovat, ale radovat se, ûe jsi vykonal dobro. Nesnaû se dos·hnout toho, co je na tebe moc vysoko.ì VycpavaË usoudil, ûe tyto rady jsou cennÈ. »asto udÏlal tu chybu, ûe poslechl rady lidÌ jen proto, ûe byli slavnÌ. »asto litoval, ûe dal penÌze na dobroËinnÈ ˙Ëely, a utratil hodnÏ Ëasu a energie, kdyû se snaûil dos·hnout toho, Ëeho dos·hnout nemohl. Propustil pt·Ëka a ¯ekl mu: ÑBuÔ s Bohem pt·Ëku, protoûe tv· slova jsou moudr·.ì Pt·Ëek odletÏl a usedl na nejbliûöÌ vÏtev. Potom na toho ËlovÏka zavolal: ÑHlup·ku! ProË jsi mÏ propustil? M·m v b¯iöe velk˝ diamant. Kdybys mÏ zabil, naöel bys jej a byl bys bohat˝ aû do konce svÈho ûivota!ì (29)
Kdyû to vycpavaË uslyöel, litoval toho, ûe pt·Ëka propustil a zaËal öplhat na strom, aby jej znovu chytil. Ale chytnout pt·Ëka hol˝ma rukama nenÌ nic snadnÈho! Kdyû vylezl na nejniûöÌ vÏtev, pt·Ëek odlÈtl na dalöÌ. Kdyû vycpavaË vylezl na dalöÌ, pt·Ëek uû byl v˝ö, a tÌmto zp˘sobem öplhal muû po stromÏ, dokud u samÈho vrcholu nespadl a nezl·mal si obÏ nohy. Kdyû leûel a stÈnal pod tÌm stromem, pt·Ëek slÈtl na nejniûöÌ vÏtev a zavolal na nÏj: ÑHlup·ku, copak jsem ti nedal t¯i dobrÈ rady, o kter˝ch jsi vÏdÏl, ûe jsou spr·vnÈ, a s·m jsi o nich ¯ekl, ûe jsou dobrÈ? PrvnÌ byla, ûe nebudeö vϯit nÏËemu nesmyslnÈmu, aù ti kdokoli ¯Ìk·, abys tomu vϯil. Jak jen jsi mohl b˝t tak hloup˝ a vϯit, ûe pt·k m· diamant ve svÈm b¯iöe? Druh· rada byla, abys nelitoval, ûe jsi vykonal nÏco dobrÈho. TÌm, ûe jsi mi zachr·nil ûivot, jsi vykonal dobr˝ skutek. ProË jsi toho potom litoval? T¯etÌ rada byla, aby ses nepokouöel dos·hnout toho, co je na tebe moc vysoko. VÌö s·m, ûe je nemoûnÈ chytnout pt·Ëka hol˝ma rukama. Ale mezi lidskou hlavou a lidsk˝m srdcem a mezi lidsk˝mi ˙sty a lidsk˝m uchem je vûdy velk· propast. Uznal jsi, ûe moje rady jsou dobrÈ, ale neposlechl jsi sv· vlastnÌ slova a nevϯil jsi v hodnotu sv˝ch vlastnÌch myölenek. NÏkolik okamûik˘ potÈ, co jsi souhlasil s m˝mi radami, jsi udÏlal ˙pln˝ opak toho, co jsem tÏ nauËil.ì Dnes p¯ijÌm·me rady od mnoha lidÌ, ale potom zapomÌn·me, co jsme p¯ijali za svÈ, a ûijeme, jako bychom se s tÌm nikdy p¯edtÌm neztotoûnili. Naöe porozumÏnÌ je jedna vÏc a naöe pocity nÏco ˙plnÏ jinÈho. S·m jsem mÏl zakusit pravdu, obsaûenou v tomto malÈm p¯ÌbÏhu. Svou myslÌ jsem poznal, ûe JeûÌö je Spasitel, ale mÌsto abych se ve svÈm ûivotÏ p¯izp˘soboval vÌce a vÌce jeho uËenÌ, byl m˘j ûivot snad jeötÏ horöÌ. K svÈmu zdÏöenÌ (30)
jsem zjistil, ûe chci konat, co je dobrÈ, ale nem·m k tomu sÌlu. ÑVûdyù neËinÌm dobro, kterÈ chci, n˝brû zlo, kterÈ nechciÖ Objevuji tedy takov˝ z·kon: Kdyû chci Ëinit dobro, m·m v dosahu jen zlo. Ve svÈ nejvnit¯nÏjöÌ bytosti s radostÌ souhlasÌm se z·konem BoûÌm; kdyû vöak m·m jednat, pozoruji, ûe jin˝ z·kon vede boj proti z·konu, kterÈmu se pod¯izuje m· mysl, a ËinÌ mne zajatcem z·kona h¯Ìchu, kterÈmu se pod¯izujÌ mÈ ˙dyì (ÿÌman˘m 7, 19ñ23). M˘j vnit¯nÌ konflikt mÏl dva aspekty. Na jednÈ stranÏ jsem vÏdÏl, nebo spÌöe instinktivnÏ cÌtil, ûe obr·cenÌ by znamenalo, ûe m·m ûÌt ûivotem pln˝m utrpenÌ a konflikt˘. Budu muset zaujmout postoj proti nÏkter˝m lidem vlastnÌho n·roda, proti jeho zvyk˘m a myölenk·m, kterÈ p¯eûÌvaly po tisÌce let. VÏdÏl jsem, ûe aËkoli je mou povinnostÌ z˘stat trpÏliv˝ a mÌrn˝ ñ budu muset vyst·t ponÌûenÌ a odsouzenÌ, a p¯esto z˘stat nepohnuteln˝ v kaûdÈ bou¯i. Budu muset b˝t p¯ipraven postavit se proti svÈmu lidu, lidu, se kter˝m jsem byl spojen celou svou duöÌ. Vnit¯nÌ hlas mi ¯Ìkal: ÑJsi ty, ty s·m, moud¯ejöÌ neû cel˝ tv˘j lid? éidovsk˝ n·rod vychoval tolik gÈni˘, tolik mystik˘, tolik muû˘ Ëinu a bezpoËet muËednÌk˘ za vÌru sv˝ch otc˘! M˝lÌ se vöichni tito lidÈ a jen vy ñ mal· skupina JeûÌöov˝ch uËednÌk˘ mezi ûidovsk˝m lidem ñ m·te pravdu?ì Aû pozdÏji jsem si uvÏdomil, ûe velkÈ mnoûstvÌ slavn˝ch lidÌ, kte¯Ì jdou jin˝m smÏrem, nep¯edstavuje û·dn˝ argument proti BoûÌmu nemÏnnÈmu slovu. JakÈ vyhlÌdky mÏ ale ËekajÌ, aû se tento konflikt vy¯eöÌ? Pokud p¯edpokl·d·m, ûe se éidÈ obr·tÌ, kam p˘jdou? Poz(31)
