Studna tří bratří: „Ježíš Kristus včera i dnes je tentýž, i na věky
„Ježíš Kristus včera..... „Ježíš Kristus včera i dnes je tentýž, i na věky.“ (Žd13,8, Nová smlouva, Křesťanská misijní společnost, 1994) Kdy bylo včera? Kdy je dnes? Kdy bude zítra? Mám za to, že včera je časové údobí od počátku až do okamžiku, kdy Ježíš zmrtvýchvstalý vstoupil na nebesa. O včerejšku nám z velké části svědčí Knihy obsažené v Bibli. (A kdy bude dnes a zítra? Po mně dnes za kazatelnu přijdou ještě 2 bratři – rádi Vám to poví) V jakém smyslu je Ježíš Kristus stejný? Předně si připomeňme, že Ježíš Kristus je stejný jako Bůh. Jak zvláštně zní verše Žd1,8 (citace Ž45,7-8): „Ale o Synu Bůh (Otec) říká: ‚Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky, žezlo spravedlnosti je žezlo vlády Tvé. Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš; to proto Tě Bůh, Tvůj Bůh, pomazal olejem radosti nad společníky Tvé‘“. Sám Bůh Otec oslovuje Svého Syna „Bože“. Jakpak bychom tedy mohli pochybovat o Ježíšově stálosti, neměnnosti. Ježíš nemůže být dnes lepší či horší než včera; zejména však (zdůraznit následující 3 atributy, které ponejvíce vzbuzují bázeň před Bohem) moudřejší či méně bystrý než včera; více či méně milující než včera; více či méně spravedlivý než včera; více či méně mocný nežli včera. Proti pravdivosti tohoto verše stěží lze něco namítnout. Proč je však zařazen právě tam, kde je? Verš se nachází v závěrečné kapitole listu Židům. Za předpokladu, že závěrečná kapitola listu obsahuje jeho shrnutí, hodí se vycházet právě z kontextu listu Židům. Jasněji se smysl verše jeví hned ve spojení s verši předcházejícími. „Žijte bez lásky k penězům, spokojeni s tím, co máte; neboť on sám řekl: ‚Nezanechám tě, ani tě neopustím;‘ a tak s důvěrou říkejme: ‚Pán je můj pomocník, nebudu se bát; co mi udělá člověk?‘ Vzpomínejte na své vůdce, kteří k vám mluvili slovo Boží, pečlivě pozorujte, jaký byl konec/výsledek jejich života, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus včera i dnes je tentýž, i na věky.“ (Žd13,7-8, Nová smlouva, Křesťanská misijní společnost, 1994) „Veďte nezištný život buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy nenechám,‘ takže můžeme vyznat s důvěrou: ‚Hospodin je můj zastánce, nebudu se bát. Co by mi mohl člověk udělat?‘ Pamatujte na své vůdce, kteří vám předložili Boží slovo; všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry. Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky.“ (Žd13,7-8, B21, 2009) Skoro se nabízí vložit mezi verše 7 a 8 ještě spojku „vždyť“. Vždyť Bůh, v Něhož věřili ti, kteří k nám mluvili slovo Boží (naši předci, naši vůdci ve víře), je stále stejný. Celá 11. kapitola listu Židům je plna
příkladů lidí, kteří Bohu věřili. Oni věřili Božím zaslíbením, vyhlíželi čas, kdy Bůh vyplní své sliby, vyhlíželi „lepší vlast“, a za svou víru došli u Boha uznání. (Žd11,2) Když vidíme, že náš Bůh byl hodným následování pro tolik lidí, o kterých čteme ŽD11 (a nejen tam, pochopitelně), a zároveň víme, že ten Bůh/Ježíš Kristus je stále stejný, jakým byl tehdy, pak je to pro nás jasná výzva, že ta víra předků stojí za následování. Máme my dnes nějaké zaslíbení? Jistě. Máme; a naše zaslíbení má jasnější kontury, než jaké mělo zaslíbení dané starozákonním „hrdinům víry“. Ježíš Kristus pro nás otevřel dveře do té lepší vlasti, on nám šel připravit příbytek. Ježíš Kristus byl naším největším vůdcem ve víře. Ve verši Žd12,2 čteme o „původci a dokonavateli víry Ježíši, který místo radosti, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a usedl po pravici Božího trůnu.“ (NS, KMS) Ježíš Kristus konal (a vykonal) Boží vůli (Žd10,5), modlil se k Bohu (Žd5,7), z toho, co vytrpěl, se naučil být poslušný Boha Otce (Žd5,8). V tom všem je On naším největším vůdcem ve víře. Chce, abychom i my konali Jeho vůli; abychom byli poslušnými a abychom se k Němu modlili. (V průběhu kázání zvážit, zda zmínit i varovná slova Žd10,25-26 určená těm, kteří daným zaslíbením nevěří. Nechci, aby to vyznělo jako strašení – konec konců já nikoho soudit nebudu/nemůžu – soudit bude Bůh.)
Do dalších rozměrů dnešního verše se nebudu pouštět, jelikož dvě třetiny dnešního slova tří bratří o verši „Ježíš Kristus včera i dnes je tentýž, i na věky.“ jsou ještě před námi. Končím s výzvou k následování příkladů víry, k následování lidí, kteří žili nezištný život, kteří žili v lásce k Bohu a lidem, kteří se nebáli se vyčnívat a odlišovat se. Není to snadné, proto prosme Pána: On nám pomůže, abychom ve zkouškách obstáli – On se stal člověkem a trpěl ve svých zkouškách, proto teď může pomoci těm, kdo procházejí zkouškami. Pán při nás stojí, nebudeme se bát.
Ježíš Kristus dnes.....
Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. Takže začneme pěkně zostra. Otázky: Jak by asi vypadal Ježíš dnes? Poznali bychom jej? Je důležité jak by vypadal? Důležité je kým byl a co udělal. Kdo byl a je Pán Ježíš ? Učitel, Prorok, uzdravoval lidi, Spasitel, Syn Boží. Co dělal Ježíš na zemi? Chodil a učil a při tom často narážel na pokrytectví. •
Ježíš nesnáší pokrytectví. A často ho kritizoval u lidí, kteří měli být příkladem. Někdy si říkám: „Ti zákoníci byli ale pokrytci“, ale v Matouši7, 3-5 čteme: Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: `Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka´ - a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze
svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. Přemýšlej o sobě! Nepřemýšlej o těch ostatních lidech. Zároveň lidi, kteří mají sklony ke přehnanému sebezkoumání nabádám, aby se zamysleli nad tímto: Chce po nás Pán Bůh abychom se trápili? Mám za to, že ani jeden extrém není dobrý. Ježíš může právě dnes uzdravit kohokoli. I pokrytce, kohokoli. Na závěr bych rád citoval jednu báseň, kterou jsem našel založenou v knížce, při přípravě na dnešek. Vypadá jako by to mi to někdo nachystal. Báseň zní možná i kriticky vůči některým věcem, ale zkuste vnímat tu představu Kdyby dnes přišel Ježíš, tak se i báseň jmenuje. Kdyby dnes přišel Ježíš Kdyby dnes Ježíš Přišel ve tvůj dům, by strávil s tebou den či dva, co by jsi učinil? Ó, vím, že nejlepší svůj pokoj by jsi připravil a ujišťoval bys Jej stále, jak jsi rád, že je zde, a jaké štěstí pro tebe, že v domě tvém tě navštívil. Však kdyby jsi Jej spatřil přicházet, zda mohl bys Jej přivítat? Nemusel změnit by jsi dříve šat? A ukryl jakýs časopis, na něhož místo Bibli musel by jsi dát? Rádio vypnul bys, či televizi snad, doufaje, že třeba neslyšel? Snad by sis mohl přát, by neslyšel tvé poslední a unáhlené slovo. Ukryl bys svoji světskou hudbu a vyňal zpěvník ven? Kdyby Pán Ježíš přišel v některý tvůj všední den,
zda bys jej hned zval dál? Nebo bys rozpačitě pobíhal sám nevěda, co dřív? A kdyby s tebou strávil den, či dva, zda dál bys beze změny činil, co jindy činíváš? Zda by jsi mluvil dál, co jindy mluvíváš? Zda shledával bys těžkým při jídle se pomodlit a zda bys mohl Ježíše všude kam chodíš s sebou vzít? Mohl bys Pána seznámit se vším, čím sytíš ducha, mysl svou? Nebo bys musel pozměnit plán po dobu jednoho, neb dnů těch dvou? Zda by sis mohl přát by svými přáteli se seznámil? A nebo by ses musel bát, že přijdou právě teď. Jakou bys asi dostal odpověď na svoji volbu? A byl bys rád, kdyby On zůstal s tebou dál? A nebo by sis přál aby již odešel? Nevím. Zamysli se, jdi v srdce jen, co dělal bys, kdyby teď k tobě přišel Ježíš. Na dva neb jeden den. Kým je Ježíš pro Vás právě dnes? Kým je právě teď Ježíš pro Tebe ?
Ježíš Kristus i na věky.....
Určitě máte podobnou zkušenost. Hodně lidí říká, že Bůh starého Zákona je jiný než ten novozákonní. Přinejmenším je drsnější a dává lidem spoustu divných a ne vždy příjemných nařízení. Jsou dokonce i křesťané, kteří říkají, že si vystačí pouze s Ježíšem. Ale Ježíš to uvádí na pravou míru. V kázání na hoře říká: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.“ Bůh je stále stejný. To co je ale jiné, je naše zkušenost s ním. Dánský teolog a filosof Søren Kierkegaard řekl: „Životu můžeme porozumět jen zpětně, ale žít jej musíme dopředu.“ Jsme prostě tak nastaveni, že si musíme vše prožít a osahat. Potřebujeme zážitek, k tomu abychom mohli věřit. To ale Bůh nepotřebuje. On je dokonalý. V knize Přísloví (8. Kap.) se píše o moudrosti jako základním stvořitelském impulzu. Dříve než Bůh cokoli učinil, byla s ním moudrost. Když si Bůh vyvolil svůj lid, nebylo to vůbec jednoduché. Poznávání Boha byl dlouhý a ne vždy snadný proces. Starý Zákon je plný příběhů lidí, kteří se různými způsoby seznamovali s božím charakterem. A jednou z typických situací byly pochybnosti. Abraham i Mojžíš pochybovali. Nakonec ale každý poznal Boha jako milosrdného otce a spravedlivého soudce. O tom, že je Bůh stejný, svědčí to také to, že jej poznali lidé, kteří Zákon neměli a neznali (Noe, Enoch, Jitro…). Ať už jsou naše výchozí podmínky rozdílné, Bůh se vždy projeví stejně. Jedním z mých oblíbených míst, kde Bůh sám sebe charakterizuje, je setkání s Mojžíšem na hoře Chorébu. Bůh o sobě říká „jsem, který jsem“. Bůh prostě je. A nemění se. První hvězdou, kterou můžete vidět na obloze večer je planeta Venuše. Září nad obzorem jasným světlem a lidé jí říkají Večernice. Úplně stejnou hvězdu můžeme vidět také ráno, jako poslední. Lidé jí od pradávna říkají Jitřenka. Stejná planeta, dvě situace, dvě jména. Podobně je to i s Kristem. Ježíš v knize Zjevení sám sebe charakterizuje jako toho, který byl, který je a který přichází. „Já jsem alfa i omega / počátek i konec / první i poslední “. On byl na počátku věků a bude i na konci. Ježíš Kristus je pevný bod stvoření, trvalá hodnota. Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky, píše prorok Izajáš (40, 8). Kdo vám dnes dá takovou jistotu? Jediné, čím si můžeme být jisti, je zánik, smrt. Kristus ale nad smrtí zvítězil! A proto se o věčnosti můžeme zmínit ještě v jiné souvislosti. Bude to stav, který nás čeká po skončení světa. Budeme mít trvalé společenství s Bohem. Zj 21,4: A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Já mu budu Bohem a on mi bude synem. Triumfálně kralující Ježíš Kristus nás nazývá svými syny a dcerami. Jsme součástí Boží rodiny a budeme mít podíl na věčnosti. To je obrovské zaslíbení, z kterého se můžeme radovat. Díky Bohu za to. Dovolím si na závěr ocitovat pár veršů z písně Homo Demo od skupiny Tata Bojs: Na počátku bylo slovo a na konci světa bude to už celá věta.
