Richard Sobotka
VA L A S K É V Á N O C E
2003
© Richard Sobotka © Ilustrace Bára Sobotková © Ilustrace Anièka Sobotková
N aráz se pøihnal od polských rovin tam na severu studený povichr. A kdesi od polárních krajù pøiletìl a pøinesl chu zimy. Kalupem oblékal vechny do koíkù, beranic, palèákù a teplých papuèí. Povìtøisko nezbedné èesalo úboèí Radhotì a Èerné hory, silným fukem vymetlo ze sedla Pinduly vecek prach, komíny pasekáøských chalup rozezpívalo meluzínou jak pastýøské fujary, hospodyním fuklo dým i s pøehrlí sazí mezi rendlíky, hrnce, kastrolky, posypalo tím èertovským cukrem u navaøené, e po jídle veckým huby tou èernou mastnotou svítily, radìji svíèku sfouknout a støípek zrcadla schovat aby neuhlédli, jací jsou z nich naráz muríni. Také krápání do toho èasu neèasu pøilo, chvílemi kapky jak palec tlusté, pak tøeba jenom taková mlka na zrosení. A mráz. Pochtívaènì zkouel típnout, kam jen to lo. Pobláznìný vítr poslední listí ze stromù trhal, smýkal jím ustivì po cestách, zvedal ty poutníèky pozdního podzimu po pøehrlích do výky, a jako hejnko strnadù se tam tøepetali, pak zase dolù, karpy jimi zarovnával, zvlnìnou vodu v potoce zdobil, rozValaské
1
Vánoce
hnánìl po brázdách zoraných polí i po zapomenutém strnisku, rozséval to listí mezi prokøehlé stonky staré trávy, rozmarnì ztrácel mezi trny ípkových keøù na kamenitých mezích.
H ospodáø obhlíel oblohu, plnou mraèných krucancù. Spìnì pøivíral vrata stodoly, dvíøka pøístodolkù a chlévcù, aby to tluèení, jako kdy bije Turek, co za starých èasù táhl mordovat, loupit a pálit, aby to neklidné haraení nevylekalo kravièky ve chlévì, staøíèka na peci a nedávno narozenou cérenku v kolébaèi. Dìcka kalupem domù z pasínku, kde mìly hlídat kozu a oveèky, aby jim mlsné huby nevely do sousedovy rolky na zapomenuté
kvaky a øepu. Dobytek radìji domù sám pøiskákal, skrýt hlavu pøed tou nepohodou do útulných chlévcù. Pasáèky bosé nohy a chladem ozíbaly, e od bolesti a zimného típání skuíkali. Nepomáhalo tøít lapky o lýtka, darValaské
2
Vánoce
mo dechem zahøívali zkøehlé dlanì. Kapsami, ba aj velijakýma ïùrama jim nafoukalo do chatrných gatí, pod tenkou halenu, kabátec velijaký snadno profouklo. Tak vyskakovali, jak kdyby jim za uima bøeskná muzika do kvapného tance vyhrávala, zuby drkotáním vyzvánìly jak zvonce o nedìlní bohoslubì pøi pozdvihování. Vak dobøe vám tak, neposluchy! U drahnou chvilu se mìli høát u pecku, vedle staøíèka. ero dávno nahlíí do roklin, údolí, oni poøád jak ten dým, po lese, po loukách. Teï by ty svoje prostuzené zadky nejradi natlaèili málem a mezi hrnce, rovnou na rozpálený sporák.
P oøád to bylo jenom takové vìtrovské hraní, ale sotva tma zahoustla na rozsvícení klébíka, pøidal se k podivoèelému vìtøisku mráz. Vodu, co tam kdesi vysoko na nebesích andìlé a veci svatí u kolikátý den vylévali z putének lidem na hlavy, kapky malé, mení i vìtí, mìnilo mrazisko ze skupenství kapalného do skupenství pevného. Fukéø tu materii vìtrnými dlanìmi placatil, zima ostrými zuby vykrojovala na snìhové vloèky. Teï by se nikdo neodváil vystrèit z vyhøáté chalupy mezírkou dveøí ani pièku nosu, ba ani my stodolná fousek spárou mezi deskami. Pes zalézal v boudì pod hrstièku slámy, kterou mu tam hospodáø pøihodil, troValaské
3
Vánoce
chu tepla najít. Koèky se v kuchyni tlaèily co nejvíc k vyhøátým kachlíkùm, pletly se hospodyni pod nohama. Pantáta nosil z døevníku polínka po náruèí, kamna je hladovì polykala.
T eï koneènì pøiel èas vytáhnout z almary karbaly, prohlédnout komisòáky, jestli je myi od jara nerozhryzaly, vyzkouet, èi do nich poøád jetì vejde noha, uvyklá za celé léto pøi bosém chození volnosti, lapky jak podráka, palce zráòané od kamení, lýtka od trnù podrápané. Pozvymìòovat boty, komu které ty parisky líp pasují. A kdy jich pochybìlo, tak rozhodnout, kdo je bude nazouvat a nosit ráno a kdo odpoledne, èi jestli je potøeba zajít k evcovi a nechat uít na dluh karbaly fungl nové. Ty pak nejprve pro parádu ponosit do kostela, potom do koly a trochu i po dìdinì, aby sousedé vidìli. Ale bùh chraò se na nich klíhat! To by mìl tatíkùv øemen, co mu pøidruje gatì na bøuchu, hody! K dy pak pøece mezírkou dveøí vyhlédli - huh! Vude bílo a bílo, sníh fujal, vril se do zámetí. U zasypal støechu, zahradu, pole, cesty i chodníky. Les pod tou bílou duchnou jenom odfukoval. I za krk to studivé pápìøí padalo. Honem beranici na hlavu, álu omotat kolem krku, ruce do palèákù, teplý koíek na ramena, nohy do papuèí. Tohle u nebylo hraní podzimu s posledními listy stromù ve vìtrném fukéøi, ani Valaské
4
Vánoce
rozverné zvuèení povichru na elektrické dráty, èi ogarské vyhvizdávání meluzíny na komín, nezbedné tluèení dvíøky pøístodolku. Za humny, za kopci, za lesíkem, kolem zahrady a
kde vude teï pìknì do rytmu klapaly snìhovými cestami necestami podkùvky bílého konì. To pøijídìl svatý Martin. Právì ve svùj èas se ukázal a pøivezl nadílku oslnivì bílého snìhu, jak bylo jeho zvykem. Jetì vèera to vude byly tìké barvy pozdního podzimu, hnìdá a hnìdìjí, edá, syrová, siena pálená a zalý okr, jen tu a tam perlièky rudé, jak od èerstvé krve, kde ohnivì svítily v pichlavém keøi ípky, dnes u jen bílá a bílá a bílá. Zároveò s tou bílou nádherou se pøihnal i mráz. Pospíil vyztuit to andìlské cukrování, aby vydrelo co nejdéle. A èiní se, co má sílu, a umrzlé zmrazky snìhu pøi kadém dolápnutí vrznou.
Pes udivenì vystrkuje nos, co to. Koèka opatrnì zkouí tlapkou, kde se tady ta Valaské
5
Vánoce
záplava bílého sypání najednou vzala, vechno studí, honem zpátky do teplé kuchynì. Staøíèkovi bílé nadìlení nevadí. Pøevalí se na peci z boku na druhý bok, a kosti zapraskají, dál spokojenì odfukuje. A kdy pøece koutkem oka pøes okno tu bílou nadílku uhlídne, zabruèí: Jen a si padá. Kdy je hodnì snìhu, je hodnì úrody. Pantáta nazuje vysoké boty, jaké kdysi nosili jonáci na zboj a ohaji jimi blýskali do oèí dìvèicám na candrbále, nedá mu to, alespoò zahradu projít, sýkorkám a jiné polétavé havìti krmítko na jabloò zavìsit. Pes hned za ním, aby o nìco nepøiel, zvysoka nalapuje, lapami celou zahradu poapá. Tomu je hej, høbet mu høeje flekatý koich. Vak i pantáta má doma v almaøe kouisko. Panímáma koíek vyívaný, pìknì parádivý. Jetì je na nì èas. Obléknou je, a uhodí poøádná zima. Na hlavu beranicu, na nohy teplé papuèe, na ruce rukavice palèáky z høejivé ovèí vlny. Pak si mùe mrznout, jak chce, mùe zima hrozit tøeba pìstí. Takto se kolikrát oba parádí, tak si vykraèují, a se sousedé koutkem závistivého oka po nich ohlíejí.
M ráz je mráz. Nìkdy vyvádí jako zdivoèelý, oèi do kvírek, kapka u nosu málem umrzá do rampouchu. Chlad se prodírá skulinkami v odìvu a na kùi, típá a hryzá. Bìs! Paráda neparáda, honem se vrátit do vyValaské
6
Vánoce
høáté jizby, horký èaj, papuèe komoèuchy na nohy nazout, hladová kamínka voòavým døevem pøikrmit. Tam v teple vyhøáté chalupy je o takovém èase neèase nejlíp. Dìtem zima nevadí, nosí kamínka v sobì, kolikrát tu výheò a snìhem musí chladit. A mráz? Zmùe se akorát malovat jim do tváøí rùièky. Ti vìtí, poodrostlí, malí i ti nejmení se brodí snìhem po kolena, málem po pás. U mají ve svahu kolem pokøivené vestky sanici uklouzanou. Sáòky jen svití. Na koho nezbude místo k usednutí, to rajtuje tøeba i - s prominutím - po zadnici, po bøie, nebo válí kotouly. Dovádìjí darebové, a sníh kolem práí, a jim zalézá pod koili a do kaat. No propána! Jednou ïurkou tam, druhou ven. Nebo se zase klízají na potoce, kdy si mráz pospíí a zpevní bìhutou vodu modrozelenou deskou ledu. Podráky baganèat jen drnèí. Héj! Héj! Kdo tvrdí, e je led tvrdý? Jak krásnì to kloue! Jene pantáta, ach ouvej! Co já se natrápím po velijaké robotì, hoøekuje, krejcar výdìlku donést domù. Co se panímáma toho krejcaru v dlani naobrací, ne ho za nìco vydá. To a vy, jenom ta lumpaèina, baganèata darmo rozdírat na zmrzlém potoce! Kalupem vyzout a up s nimi do almary! Zámek zaharaí. Nejvý do koly nebo do kostela se v nich odteï smí. A kdy nemùete bez klízání být, to si bìte bosky! Valaské
7
Vánoce
li. Klízalo to na ledu potoka moná jetì líp, ne v baganèatech. Jenome u za chvilku hromsky ozíbalo. Mrazisko snadno prohryzalo i na pùl prsta tlustou kou na lapách jako nic, a na kost se za chvilku dobývalo. Honem, honem domù do tepla! Skákali ogárci v kuchyni kolem pecka, po jedné i po druhé noze, tak hroznì je ozíbalo, skákali také po obou, tøásli se a trochu i skuíkali, a dokud to hromské zimisko pøece nepovolilo, nepøestalo hryzat a do lap se nevrátilo pøívìtivì høejivé teplo. Kdy je koneènì pøestalo ozíbat, vyvrzli se dveømi na dvorek, na cestu, li se na potok klízat bosky zas.
P øila v ten èas zima jako malovaná. Jiskøivého snìhu vrchovatì. Po fùrách by ho mohl vyváet a tøeba prodávat do tìch dalekých teplých krajù, kde o snìhu nemají ani
potuchy, jak vypadá, jak studí, co je to za nádhera, poøád by ho dost zbylo. Vítr zarovnával Valaské
8
Vánoce
snìhem pádoly, hrby zatláèel, a byla políèka jedna rovina. Tetka meluzína hvízdala na komíny, radost poslouchat. Vítr provonìl borovicovým kouøem les a ke krmelci, kam srneèci a srneèky, jelínci a lanì, zajíci a zajeèice pøicházeli na zvìdy, co jim hajný pøinesl dobrého k snìdku. V noci mráz uléhal do prachové závìje, jiskøil, vrzal, povrzával. Obloha èerná a modrá a plná, plnièká hvìzd. Tolik jich bylo, e se na oblohu nemohly vejít a u nìkteré padaly, jako nìjaké odibky cukroví ze sváteèního stolu. Pøes den slunéèko, kdy se ukázalo, kdy pøece vyhlédlo z pod tìkých mraèných duchen, svítilo a oèi típaly a zrak tím jasem pøecházel. Veèery byly o tom èase zelenkavì modré, noci plné zvlátního záøení, rána lutá a zlatá, dny jásavì bílé.
P odivuhodný èas. Hospodáø, kdy naveèer poklidil dobytek, vyel na dvorek rozhlédnout se po obloze. Hvìzdy a hvìzdy, plno hvìzd. A lampá mìsíce. Zimní noci bývají kolikrát krásnìjí, ne ty letní. Pantáta, kdy se dost vynadíval, oklepá na zápraí papuèe, vejde do stavení. Za chvilku u je na dvorku zas. Znovu obhlíí oblohu. Poøád je plná hvìzd, jako by je tam kladívkem natloukl a ty ledabyle pøichycené se teï sypou k zemi. Mìsíc polévá krajiValaské
9
Vánoce
nu støíbrem doiroka. Stopy v závìji prozradí zajeèí hopsání, koroptvièky se høejí v malém dýchánku. Otisky lièích lapek marnì brousí plání, ani závan nìèeho k snìdku. A zase honem zpátky do tepla, ohøát se u pecku. U o chvilku je hospodáø na dvorku zase. Cosi zvlátního se chvìje v mrazivé povìtrnosti, rozhlíí se, cosi neobyèejného. Co to jen mùe být? Nic nikde nevidìt. Nikde nic. Co tady zbùhdarma mrznout? Radìji zpátky do tepla kuchynì.
S taøíèek sedí na lávce u kamen, vyhøívá záda, puká z dlouhé fajfky, vypráví, jaké to kdysi bývaly zimy, tenkrát za jeho mladých let. Vìtí ne teï, silnìjí, mocnìjí. Stromy od mrazu praskaly. Potoky promrzaly a na dno, staèilo vysekat kostku ledu a jistotnì v ní byla zamrzlá ryba. Ptáci od toho mrazu padali v letu umrzlí k zemi. A snìhu co bývalo! A po støechu, e oknem nevidìt. Lopatou museli proházet tunel od dveøí, aby se dostali z chalupy, jenom ten komín kolikrát trèel ze závìje. Divá zvìø pøicházela z lesù a ke stodolám, pabìrkovat odfouklá stébla sena, hrstku plev. Jako domù k lidským obydlím chodili srnci a zajíci a také divoèáci. A spolu s nimi pøilétali strnadi a sýkory, brhlíci, strakapoudi. I vìènì ukøièení vrabèáci. Potom se kamsi podìli do úkrytu, ale u za chvíli zase byli zpátky. Hlad je hnal k lidským obydlím, Valaské
10
Vánoce
spousty snìhu a mráz. U vichni mysleli, e zima nikdy neustane, e u ten èas nevlídný zùstane napoøád, tentokrát e u se jaro vùbec neukáe. Pøece si nakonec dala zima povìdìt. Sotva se slunéèko pousmálo, napøed bylo pravda zubaté, pak èím dál teplejí, sníh tál, tál, vytrácel se, mizel, a po nìm nezùstalo ani stopy. Zahrady, louky a pole zase rozkvetly. Hospodáø poslouchá staøíèkovu vyprávìnku jen na pùl ucha, slýchá ji rok co rok, u ji zná málem slovo od slova zpamìti. I to, jak staøíèek za mladých let vojákoval, to prý bývaly jinaèí èasy! Nechá ty pøíbìhy høát se
u kamen, vyvrzne se dveømi do síòky, dalími z podsínku ven. U zase stojí na dvorku, obhlíí oblohu. Tìch hvìzd a hvìzd, asne, tolik jich moná dosud jetì nikdy na noèní obloze nevidìl!
P ak u najednou ví, co ho poøád táValaské
11
Vánoce
hne ven, postávat v podveèerní tmì, ve snìhu na dvorku pøed chalupou. Tam nad pokøivenou vestkou, nad lesem, nad kopcem a nad horou, nízko nizouèko, visí tam podivuhodná hvìzda. Právì ta ho lákala vyjít do jiskøivého snìhu. Taková hvìzda tam dosud nikdy nebyla. Zvlátní hvìzda. Podivuhodná hvìzda. Pes s flekatým koichem si stoupne vedle hospodáøe a také se dívá na tu hvìzdu. Také èerný kocour si pøestal vímat snìhu, co studí do lapek, zírá na ten zjev. Pak vyjde na dvorek panímáma, za ní ogárci, jen tak nalehko, dìvèice bez kabátku. Akorát ta nedávno narozená cerunka zùstala v kolébaèi u teplých kamen. I staøíèek s fajfkou v zubech se pøiel podívat. Starýma oèima hvìzdu pomìøuje, obhlíí, ohmatává. Vidìl jsem v ivotì velicos, povídá, hodnì zail aj zkusil, vojny a kdo ví co vecko. Obhlíel jsem za ty roky a roky svìt z téj i z téj strany, pìkný i oklivý. Ale takovou hvìzdu, velkou, jasnou a svítivou jsem jetì nevidìl.
T aková vìc se hned rozkøikne. Lidé postávali venku, mráz nemráz, èuèeli na hvìzdu, hádali, co taková nevídaná vìc mùe znamenat. Jistotnì bude válka, mínili, vojna pøijde, straná vojna, vude oheò a krev, kdy kolikrát ani holý ivot si èlovìk neubrání. Ale staøíèek pravili, e vojen u bylo dost, on sám ve kterýchsi té asistoval, vak je vyslouilý Valaské
12
Vánoce
kaprál, a to u je nìjaká are, bøinkot avlí, hvizd kulí a praskot rapnelù ho aj po té dobì poøád jetì nìkdy budí v noci ze spaní. Velijakého zabíjaní, válek, mordýøství a krveprolévání u bylo aa, pravili staøíèek. To enem to pøece bude neco jiného. Ale co, ptali se lidé, co jiného by to mohlo být, takové znamení nevídané? Co já vím, krèili staøíèek rameny, hlavou kroutili, fajfka jim vyhasla, sirky nechtìly v tom mrazivém vìtru hoøet, aby si znovu zapálili tu petku tabáku. Tøeba to mùe znamenat lepí svìt, ne byl doposavad, mínili. Taková krásná hvìzda, jak kdy se pìkná cérka usmìje, moná koneènì pøinese lidem tìstí a tøeba i nadìji, trochu pokory, skromnosti a sebezahledìní. Veho je mezi lidmi, po celém svìtì irém, hromsky poskrovnu. Nikdo z jeho øeèi nebyl moudrý. Jak by taková hvìzda, tam nad pokøivenou vestkou, nad lesem, nad kopcem, nad horou mohla zpùsobit vìci, které se lidem nedaøí udìlat roky a roky? Mùe staøík pravit, co chce, plantala jakýsi, celé dni u jenom poléhává na vyhøátém pecku, kostmi loupá, a teï bude rozumovat o tom, co by a jak by a proè by a e by...
V ítr fièel, házel do tváøí pøehrle snìhu, ale lidé nedbali, mráz nemráz, stáli tam venku na snìhu a poøád èuèeli na tu hvìzdu. Ale nebyli z toho zjevení moudøejí. A potom zaèal blambýla zvon vysoko na vìValaské
13
Vánoce
i kostela. Vydìení psi, co má to vyzvánìní tak pozdì veèer znamenat, se roztìkali. A u také obecní bubeník rachotil palièkama o kùi z osla. Bylo jisté, e nese dùleitou novinu, kdy a tak pozdì naveèer pøichází, dìcka u mìly dávno spát, kocouøi zívali na celou hubu, chalupy pomurkávaly naloutlými okny do era, které o tom èase padlo u brzy po odpoledni. Obecní bubeník pøináel novinu nevídanou, neslýchanou. Slyte, slyte! Prý se tam kdesi daleko na východì v jakémsi mìsteèku, zvaném Betlém, narodil král. To o to
by nelo, králi se rodí i umírají, tajak obyèejní lidé. Král jako král. Jenome toto prý je král vech lidí, dokonce král vech králù! A povídá se, e se nenarodil kdesi v paláci, plném zlata a drahého kamení, obskakovaný sluebnictvem, ale v obyèejném chlévì, jenom hrsteèka slámy v jeslièkách, aby ho zádièka netlaèila, vlastním dechem volek a oslík od nìho zimu odhánìjí a tak ho zahøívají. Valaské
14
Vánoce
Ale jak pospìnì se ta novina po irém svìtì rozkøikla! U prý kvaèí pøivítat novorozeného kadý, kdo má nohy. Dary pøináejí. Vichni chtìjí obdarovat malièkého. Prý dokonce i tøi slavní mudrci, králové z východu, na velbloudy a slony usedli, jeden z nich èerný jak mouøenín, do Betléma spìchají, poklonit se malièkému, vzácné dary v pìkných truhlièkách mu pøináejí. A co kde lidu po irém svìtì, vichni do Betléma.
S otva bubeník prskl palièkou do oslí kùe naposled, teèku za zprávou udìlal, u se lidé dohadovali, kde to místo je, ten Betlém, kde, kde? Jako kdyby i oni hned v pospìchu tam také chtìli k malièkému, alespoò se poklonit, malý dárek pøinést, na zem k jeslièkám nìjakou drobnùstku poloit. Jen vìdìt kam, kterým smìrem se vydat, kudy se do Betléma pustit. To jistotnì tam, pravili staøíèek, ukazovali fajfkou nad pokøivenou vestku, nad les, nad kopec, nad horu, kde svítila ta velká jasná hvìzda. Jedinì tím smìrem tøeba jíti. Znovu stáli onìmìlí a uaslí a trochu ohromení tou zprávou a tou jistotou a zjitìním, e se taková vìc vùbec mùe pøihodit. Mrazisko típalo, vítr pofukoval, ale oni stáli a stáli, obloha plná hvìzd, také nìkteré padaly, pøipomínaly nebeský prach, kusy svítivého støíbra, ale oni poøád hledìli akorát na tu jednu, co záøila právì nad ohnutou vestkou, Valaské
15
Vánoce
nad lesem, nad kopcem, nad horou, tam kdesi v dálce na východì, právì v tìch místech, kde po kadém zrození nového dne vylézá usmìvavé slunéèko.
K dy tu zprávu potvrdil také øídící uèitel místní dvojtøídky, èlovìk uèený, moudrý a znalý vìcí mezi nebem a zemí, kdy také místní vìdma a koøenáøka mínila, e na tom cosi by musí, pak vichni uznali, e to asi opravdu není jenom tak. Ale co vèil? Kadý, kdo má ruky a nohy spìchá do Betléma poklonit se malièkému, pøinést nìjaký drobjask coby dáreèek. Jenom ti Valai stojí, hubu dokoøán, e by do ní vìtr mohl zámetì snìhu nafoukat, najednou neví, co udìlat. To co by! Kdy vichni do Betléma pospíchají, pùjdou také. Kdyby hned nic jiného, alespoò se dìátku poklonit. Poklonit se pokloní, ale co dary? Pøijít s práznýma rukama? Strèit je do kapes koíku, schovávat od hanby za záda, e pøili s prázdnou? To byla tìká vìc, takové rozmýlení. To opravdu s prázdnou pøijít do Betléma nemùeme, ozývaly se hlasy, co by si tam o nás pomysleli? Pravda pravda, ale co do tìch ruk dát, kdy vude po horách se nejvíc rodí bída? Zaseje jaèmeòa, sklidí víc kamení, ne zrna. Bídnou úrodu zemákù pøebere jetì pøed hoValaské
16
Vánoce
spodáøem tlupa divoèákù. Hlávky zelí ohryzá banda zajeèí. Kuny, tchoøi a liky se prohryzají a do kurníkù, slépky tam mordují, vajíèka kradou. Tu trochu oøíkù jetì pøed dozráním proberou na stromech veverky, co zbude vyklovají strakapoudi a oøeáci. Ani co na sebe, na tu dalekou cestu, vzít neví. V chalupì ádná velká paráda, koula jen òùrkou ozdobená, gatì samá záplata, otluèené karbaly, málem jenom jedny pro
celou rodinu. Na hlavu vzít, co se právì namane, tøeba huèku vyupanou z hubánì. To jenom pantáta má dva klobouky, jeden od potu flekatý a celý umatìný do pole, nebo kdy se vypraví posedìt do hospody, ten druhý, èerný, jenom do kostela, na úøad a na pohøby, a potom do hrobu. Vude kolem po horách a planinách a údolích jenom tráva ustí, stromy se pøed povichrem naklánìjí, kamení hrèí pod nohama. A teï rozumuj, co malièkému darovat z lásky a z dobrého srdce! Valaské
17
Vánoce
Dáme co máme, vykøikl kdosi, kdy u nikdo opravdu nevìdìl, co by narozenému darovali. Vak nemusí kadý pøináet jenom samé zlato a diamanty, které beztak nejsou ani k jídlu, ani nezahøejí. Malièký potøebuje koulku, papuèe, rukavice. Trochu dobroty do aludku, aby nebyl hladný. Napít se mléka, nebo smetany. Tøeba mu zapískat na píalku, aby se pousmál. Vak je to také jenom èlovìk, tak jako my, smìje se, chodí, zpívá si, pláèe, smutí, jak ty, nebo ty, nebo ty, aj já, my veci, co jsme jenom lidé.
V èil u vìdìli co. A zaèala sháòka. Ruce jim skoro samy od sebe tumlovaly, udìlat kromì obivy pro sebe a rodinu nìco navíc, té i pro toho malièkého. Vezmu oveèku, øekl pastýø z Dolní Beèvy, co pásával poèetné stádeèko kolem kaple na Radhoti. K nìmu se pøidal pastucha z Velkých Karlovic, e on dá malièkému jehòátko, na krk mu zavìsí barevnou stuku a zvoneèek s jasným hláskem. Vezmu teplou houni na pøikrytí a vysoké soukenné papuèe na zahøátí noh, pøihlásil se muský z Janové. Také z Valaských Pøíkazù oznamovali, e udìlají pro malièkého papuèe. A já k tìm papuèím pøidám pár proívaných podeví, aby mìl právì narozený co rozdírat, hlásil jeden z Francovy Lhoty. A pøidal se k nìmu i muský ze Støelné a také z Horního Lidèe, kde také proívané podeve k papuèím podomáValaské
18
Vánoce
cky vyrábìli. Ze Støítee hned nìkolik lidí oznamovalo, e podarují malièkého vlnìnými rukavicemi, co se v nich teplo samo drí, vak víc jak sto rodin je tam podomácky pletlo! Pøedhánìli se, kdo co udìlá doma navíc, co vezme na podarování. Z Krhové a Valaské Bystøice, e obdarují dìátko døevìnými hraèkami. Pozdìchovtí vezmou plátno na koulku. Z Valaského Meziøíèí polou pevné sukno, pøiberou pár pìkných kloboukù a barevný gobelín s dobøe utluèenými nitìmi, aby mìl malièký také pìknou vìc na podívání. Ve Vidèi a Tylovicích pletli punèochy, té potøe-bné. Zdìchovtí honem dìlali èepce, pøida-
jí prý i pár koat. Pometla vzali i z Kateøinic. Ale tumlovali se také Zubertí, prý nejlepí metly jsou od nich! A e pøidají jetì kus plátna a pro strýèka pøíhodu do kapsy i nìkolik pìknì udìlaných dýmek. Dýmky pìkné a z jalovcového døeva, co voní po pasínku, e vezmou také z Veselé. To trúby! Takové chlaValaské
19
Vánoce
pské výmysly. Ten tam v Betlémì je malièký, sotva narozený a u bude pépa jak starý drvaø, pastýø, èi nìjaký staøíèek? Kdy ne on, to tøeba Josef, mínili dýmkaøi, kdy po tesaøské rachotì usedne odpoèinout na chvíli. A co kdy ani Josef nepépá z fajfky? To pokùøíme sami, aspoò nám nebude dlouhá chvíle, svornì tvrdili výrobci kumtovních fajek a fajeèek, kde ty nejlepí a nejvoòavìjí byly právì z jalovcového døeva. Z Drkové oznamovali, e vezmou pìknì malované trakaøe. Z Trnavy a Rùïky koíky. A aby s nimi nejeli a nenesli je po prázdnu, e z Leskovce a z Prna pøidají pravé valaské køiváky, pro ogárka akorát ikovnì do ruky. Z Malé Bystøice chystali okøínky na chleba, z Ratiboøe døevìné hrábì a vidle, z Karolinky po kousku pìkného skla. Sklo malované vezmou také z Krásna a navrch jetì nìco hedvábného zboí. V Jarcové slíbili udìlat necky, té vìc potøebná na velicos. Krejèí, evci, mlynáøi a hrnèíøi z Kelèe se také nechtìli nechat zahanbit a chystali dárky, kadý kdo co mìl a co mohl dát. Z Lázù e vezmou do kapes alespoò nìkolik kartáèù. Z Polièné pìkné brousky, kosu nabrousit, aby málem sama sekla. A z Liptálu pøehrli lískových oøechù, aby mìl malý co louskat. Z Juøinky prý k tomu pøidají cukrovinky. To u se hlásili z Hovìzí, med e u dávno stoèili z pláství, vak také mají na stopadesát vèelích klátù. Vezmou po dbánku Valaské
20
Vánoce
s medem. I vèelí vosk, té je k lecèemu tøebný. Ti z Hrachovce, e polou fùrku cihel, kdyby se Josef, tatík malièkého, rozhodl postavit vlastní pøístøeek. Ve Vsetínì naøeou desek, co bude potøeba, ve Velkých Karlovicích nastrouhají indele na celou støechu. Jenom ti ve Viganticích zùstávali smutní, mìli tam enem obchod s rakvemi a smuteèními potøebami. To jak takovou vìcí obdarovat malièkého, sotva narozeného? Na tìstí tamní verci odpøisáhli, e z Uher propaují levný tabák. To spadli z mìsíca? K èemu pro malé dìátko v jeslièkách vercovaný tabák?
Ale byli aj takoví, e vezmou plucku slivovièky, ti z Hoálkové. A z Nového Hrozenkova, e pøiberou i kapku borovièky. Vak co! Nevypije malý, vypije Josef, nebo vypije nìkdo jiný, té potøebný. A kdy valaskou medicínu nevezme do pysku ádný z nich, vypijí na zdraví malièkého sami. Valaské
21
Vánoce
A potom ze Zaové, e pro potìchu a trochu parády vezmou do krabice uháèkované nìné a køehké zaovské kytièky. Robky z Ronova hned, e ony darují bílou ronovskou krajku. A nenechaly se zahanbit ani zuberské vyívaèky, protoe zuberská výivka je prý to nejpìknìjí, co ruce valaských robek s muelínem, jehlou a bílou nití dovedou. A poøád se hlásili dalí. Kadý sliboval, co doma udìlá, vyrobí a èím malièkého podaruje. Ronovtí formani se duovali, e vecko naloí na pevné vozy a párem vyòoøených koní a do samotného Betléma dovezou. Portái ze Solance pod Solánìm se uradili, e celou tu slávu svými obuky ohlídají, aby se cestou nic neztratilo a nikdo nepøiel k újmì. V Køivém, co byl vyhláený fotoateliér, e alespoò na vìènou památku poøídí ze veho pár momentek. To tak bylo. A litovali veci, co se z hor valaských vystìhovali do cizích zemí, a tøeba a za okeán, e o tom èase nejsou zase alespoò na chvilku zpátky, tam doma na Valasku a e nebudou pøi tom, a veci ti lidé, a s nimi stádeèko oveèek s lahodným blambýòaním zvoncù, a psi od døevìných chaloupek, ti vìrní hlídaèí ovèích stád, a koèky a kocouøi, co se jenom v teple u kamen vyvalují, a vichni vykroèí na tu dlouhou cestu k malièkému, a tam kdesi daleko za jasnou hvìzdou do Betléma. Valaské
22
Vánoce
T o pak bylo vzpomínání, vyprávìní, co za slávu to bylo, kdy se k jeslièkám nahrnuli oni, prostí Valáci, mezi velmoi a králi a velijakými potentáty, s obyèejnými dary v náruèí. Vak kadého hned èastovali mlékem, inèicu nabízeli, brynzu, k tomu skrojek chutného valaského chleba. A co teprve, kdy rozbalili oatku a ukázali pravé valaské frgály! Hmmm... a se nejprve vem sliny sbíhaly a potom se veci tím pochutnáním oblizovali, málem a za uima, král, dvoøan a tøeba i obyèejný pastýø.
se mu, kolikrát a od toho neumìlého klanìní mìli hrèe na èele, jak bili hlavou o zem. A kdy pak vzhlédli, tak ta jasná hvìzda, co se tam doma ligotala nad pokøivenou vestkou, nad lesem, nad kopcem, nad horou, teï blyskotala rovnou nad chlévem. Kolem ní poletovali andìlé s velkými køídly a v rukách dreli papír a na nìm krasopisnì napsané: GLORIA IN EXSCELSIS DEO! A vude rozhoupané zvony melodickými hlasy tu radostnou zvìst roznáely do vech konèin svìta. No, sláva veliká!
Co velijakých záitkù bylo! Kdy vyli, tak tady v tìch horách a horách valaských se málem po pás brodili snìhem, ale tam kolem Betléma oveèky mohli na zelené trávì pást. Vak od té doby a podnes tvrdí, e to oni jsou ti betlémtí pastýøi. A je tomu asi opravdu tak! Potom i oni tam v Betlémì nasísali do chléva na malièkého v jeslièkách a klanìli
N ikdo nelitoval, e se trmácel lán svìta tam a zase lán svìta zpátky. Pøi návratu zase nejprve lapali po zelené travièce, potom po skalách, trochu i po blatì a nakonec se znovu brodili málem po pás snìhem, kdy u zase byli v tìch svých horách. Tak se vrátili domù. Veci poøád jetì troku rozzáøení, a jako by z nich jakési svìtlo vystupovalo. Po cestì zpátky se nìkterým vznáel kolem hlav svìtlavý kruh, ale nebyla to svatozáø, obyèejný dým! Ti, co u jeslièek neudali vercovaný tabák, ani staøíèkovské fajfky s dlouhou troubeli, vèil pépali ostoest tu èmudivou smìs, koda ji pøenáet sem a tam jen tak bez uitku. A ti, co mysleli, e pacholátku udìlají dobøe demionkem slivovice èi borovièky, zas se posilovali tímto tekutým
Valaské
23
Vánoce
Valaské
24
Vánoce
chlebem, aby jim cesta nepøipadala tak dlouhá. Jedni pépali, druzí se posilovali. A myslím, e chvílemi jedni i druzí pépali a také se jedni i druzí posilovali. Nìkterý si vypil jen tak na kurá, kdyby je v horách tøeba pøekvapilo medvìdisko, co se zapomnìlo zakutat do brlohu na zimní spaní. Jiní slopali troku vìcej. A dalí házeli to pálení v krku a teplo v bøue do sebe jak do studnì, která nemá dno. Vak právì takoví se vrátili do svých chaloupek a poslední, málem po ètyøoch, a nìkteøí z nich cestou i poléhávali v záme-
ách snìhu. Kdy se koneènì i oni dobelhali zmoøeni a domù, to je ta jejich svátost kurýrovala z té nemohoucnosti èaganem, e u pak opravdu kolik dní ani z loa vstát nemohli. A nic z toho nebylo zapomenuto. Franta Maléø z Hutiska vecko peèlivì zaznamenal do kroniky, které mìla listù, e byla tlustá Valaské
25
Vánoce
jak polt peku z dobøe iveného èuníka. Psal modrým i èerveným inkoustem, co si kdo oblékal, co zpíval, jak mluvil a co se tanèilo. Notování do pìti linek tìmi muinci, pospojovanými èárkami, podle kterých nìkteøí umí hrát na skøipky a jiné nástroje tak bøinkavì, a nohy samy poskakují, pohotovì zaznamenal Cyrda Paøenica. A fotoèky velijakých lidí a velièeho natrefil aparátem, co jetì míval mìch, zase Lojza Bìlunek. Vak právì poslednì jmenovaný se pak také dal na sepisování pamìtní kroniky, pøipomínající slavný vánoèní èas na Valasku. Psal také o ivotì ronovských Valachù, psal krasopisnì, ten jeho rukopis by mu jetì i dnes mohl závidìt leckterý pan øídící. A potom také Josef Tvarùek z Ronova se dal do sepisování pamìtí. A protoe byl navíc i muzikus, kreslil linky a do nich noty a pod nì slova. Kadá z tìch not musela být zahraná a zazpívaná akorát, i kadé slovo. Protoe právì tím, jak se koleda zahrála a zazpívala, vyjadøovala velkou pokoru Valachù a jejich chválu vìcí vzneených, poznaných i nepoznaných. Nebylo pak vìtího hymnusu na svìtì, ne kdy veci pohromadì zapìli: Tichá noc, svatá noc... Nebo: Nám nám narodil se...
T ak zase stáli po kolena ve snìhu na dvorku, pantáta, panímáma, hrèa dìcek kolem, pes s flekatým høbetem a èerný kocùr, Valaské
26
Vánoce
a veci zbonì hledìli do té propasti hvìzd, ze kterých obèas andìlé nebetí nìjakou uloupli a pustili, pro vìtí slávu toho vánoèního èasu a pro potìchu lidem, z oblohy dolù. Také se stalo, e v èase, kdy ta velká hvìzda poøád jetì ligotala nad pokøivenou vestkou, nad lesem, nad kopcem, nad horou, mluvila zvíøata ve chlévì lidskými hlasy, kravièky a koza, beránek s oveèkou, i malé jehòátko, také husy a kaèeny a slepice a kohout. Vecko trvalo, a pokud andìlé, kdesi na báni nebeské, nezaèali støásat z køídel hvìzdný prach, neotevøeli kornouty vrchovatì plné jiskøivì blytivých snìhových vloèek, nezapráili jím valaské hory, lidem hlavy, chalupám støechy, lesu vìtve a jehlièí, zvíøatùm koichy. U i tak bylo snìhu habadìj, ale nevadí, tento byl jinaèí, pìknìjí, jiskøivìjí, køehèí, sváteènìjí. Kadá snìhová vloèka trochu jiná, e by náhrdelníkem z nich ani ta nejfajnovìjí princezna nepohrdla. Pak u to èarování koneènì ustalo. Zvíøata zase buèela a meèela a kdákala po svém. Dìcka zaèalo ozíbat v nohy. Chlad dotíral tenkou halenkou a na kùi. Sníh studil na pièce nosu a tváøích a také v oèích.
H onem, honem se vichni nahrnuli do svìtnice. Teplouèko jako v lázni. Stùl prostøený nejlepími dobrotami, co znali, a se èekání na ten mls nedalo vydret. V rohu místnosti na stole stromeèek, nastrojený jak Valaské
27
Vánoce
nevìsta k oltáøi, barevné øetìzy, jablíèka, ozlacené oøechy, ozdoby velijaké. Také andìlské vlasy tam byly. A potom ty mile záøící svíèièky. Celá chalupa provonìná jehlièím. Vichni se usadili kolem sváteèního stolu. Nejprve dostal kadý krajíèek se solí, to
aby jim chleba nescházel ani po celý pøítí rok. Potom pøilo na poøad podìkování za vecko dobré, co starý rok pøinesl. A také pøání, aby i rok pøítí byl milostivý, aby se chalupy drelo dostatek jídla, aby v ní bylo teplo a útulno. Aby se vichni za rok o tom èase znovu u sváteènì prostøeného stolu seli ve zdraví a spokojenosti. Mìkké svìtlo se zrcadlí v oèích, tlumí hlas a nechá ho trochu zajíkat. A tøeba i slzu vene pod víèka. Tak velká chvíle to je. Potom se ozve zvon. Jeho zvuèení v lahodných vlnách letí pøes pole a lesy, pronikne do kadé chalupy, doletí ke kadému. Naveèer pak jemným hláskem cinkne Valaské
28
Vánoce
zvoneèek, nejprve jeden, po nìm druhý, pak dalí a dalí, jak by se oveèky znovu rozbìhly, pøes hory doly a pøes zámetì snìhu, tam do dáli na zelené pastviny kolem Betléma. To je nejlepí chvíle pro mlèení. To je ta nejlepí chvíle podat si ruce, propojit je kolem prostøeného stolu v øetìz a stisknout. Cítí to teplo? A krev jak pulzuje? V oèích se dosud zrcadlí jiskøení hvìzd. Poøád trvá to ticho, prozvonìné zpìvem padajících hvìzd.
záplat do gatí, také a na holé bøicho. Nebo se klízali na zamrzlém potoce. Juchali, výskali, tìm byl mráz víc pro legraci, zima je spí høála. Teprve hluboký veèer a kvrkání hladového bøicha je koneènì zahnalo domù. Tváøe mìli èervené, jako by proli záhonem rùí. Staøíèek u na peci odpoèítával snové vere svých dávných dnù. Za okny se v hustém modroèerném eru dál vril sníh, jako by v alebné úmince u nikdy nemìl pøestat padat.
S tále se hrne sníh. Sníh a sníh. Mrzne a pratí. Vítr vyhvizdává teskné melodie na komíny, rozhání kouøovou vùni pryskyøice po bílých pláních, kde se ve snìhu znaèí stopa tuláka zajíce, nebo jak podle pravítka ubíhá drobení lièího èarování. Staøíèek puká na lávce u kamen z fajeèky. Zase vykládá, jaké to kdysi za jeho mladých èasù bývaly zimiska, snìhu urostlému muskému po pás, stromy od mrazu praskaly a ptáci za letu padali zmrzlí do závìjí. A také o vojnách vyprávìl, o tom jak maírovali na Piavu, jak válèili na Monte Grappa èi Monte Rosa. Jenom ten èerný kocour ho jetì poslouchá, ale i on u po chvíli zívá na celou hubu. Pes s flekatým koichem dávno skákal s dìckama do závìjí. Svitìli kolem pokøivené vestky na sáòkách, nebo tøeba - s prominutím - po zadnici, nebo po bøie. A vùbec nevadilo, e se jim sníh hrne ïùrkama kolem
J e veèer, klidný a smírný, modrý a trochu rùový a trochu zlatý. V kamnech zapraská smolné polínko. Nazdobený stromek tie záøí do podveèera. Oèi se zvolna klíí do spánku. Takové jsou Vánoce na Valasku. Takové jsou valaské Vánoce.
Valaské
29
Vánoce
Valaské
30
Vánoce
VA L A S K É V Á N O C E
Vy p r á v ì n í o t o m , j a k p ø i l y V á n o c e n a Va l a s k o a j a k s e Va l a i v y p r a v i l i do Betléma. 2003
