Richard Sobotka
SÁM
PØES ATLANTIK
Richard Sobotka
SÁM PØES ATLANTIK © ÁR, Ostrava, 2002 Sazba a typografická úprava © Duan árský Tato povídka je se souhlasem autora k dispozici ZDARMA na adrese http://www.zar.cz Vekerá práva vyhrazena. ádná èást tohoto díla nesmí být pøenáena nebo reprodukována bez pøedchozího písemného souhlasu dritele práv.
Tato povídka získala
1. cenu v celostátní soutìi POVÍDKA 93, která byla vyhláena Klubem spisovatelù nestraníkù Praha K 89. Soutìe se zúèasnilo více ne 200 povídek.
P
epa Rus mìl bradu èernou dvoudenním strniskem a oèi ve støehu a s tou èupøinou vlasù nad èelem a s protáhlým oblièejem, festovními vysokými botami, drením tìla vìènou cigaretou mezi rty a vùbec vím pøipomínal Rusáka, jednoho z tìch, co tenkrát v pìtaètyøicátém hnali pøes paseky, kudy teï Pepa Rus jezdí polní cestou pøes vrek do fabriky a z fabriky na motocyklu ÈZ 125, jak tamtudy hnali Nìmce s ukazováèkem na spouti samopalu, ra-ta-ta pokropit zablácené uniformy na zádech prchajících Nìmcù, také my jsme poøád èekali, e se znièeho nic ozve ra-ta-ta, nebo beng beng pistole, èi vrznutí vrat lehkého kulometu kropícího ve kolem za chùze i za bìhu, vak právì proto zaèali Pepovi øíkat Pepa Rus, ale nic se nestalo, jen podrostlá brada se Pepovi èernala jako by právì vymetl komín a nevìdomky si otøel ruku od sazí právì o tu bradu, Pepa Rus se malounko vyklonil a pohlédl pod strop na ètvercové hodiny. Dopolední ichta konèila. Já zaèínal svou odpolední, pokadé jsem ji zaèínal s malým pøedstihem, vdycky jsem byl u main døív, tak tøicet minut náskok pøed parákem. Pepa Rus pøestal kontrolovat hodiny, mìl èas k odchodu, do skonèení dopolední smìny scházelo jetì nìkolik minut, posadil se zpátky na elezný zprohýbaný stùl, pokrytý zvlnìným propáleným papírem, pøitáhl ruèní branu blí k tìlu a dál hledìl, jako by nás chtìl kadou vteøinu postøílet. Také Fany si pøisedla, u zastavila ten svùj kolotoè ze kterého smìnu co smìnu odebírala na osm set hajzlùvek, a teï svítila svými svìtlounkými vlásky jako by mìla na hlavì tisíciwattovou árovku, e vichni museli právì do jiskøení té svatozáøe upírat oèi a vichni byli k Fany tím jasem pøita4
hováni jako noèní mùry k rozsvícené tisíciwattové árovce uprostøed hluboké noci. Olin si co chvíli prohrábl nepoøádné vlasy, které mu vzadu padaly a na lopatky, tomu nepomáhal ani ampon s kondicionérem v jedné flatièce, jak mu po veèerech z obrazovky dùvìrnì naeptával Vidal Sassoon, kdyby se nechal ten Olin ostøíhat nakrátko, pak by vypadal jako nedopeøené house, tøebae u mu táhlo na tøicítku a tahal si do prázdného bytu velijaké enské, ale poøád byl svým zpùsobem stydlivka, a kdy se na atnì pøed sprchováním svlékl, tak vypadal jako enatý vrabec, jene poøád svobodný. Jenom Venda byl poøád jetì i na konci ichty nabitý obrovskou energií, a ten náboj ho zvedal a vkládal mu do ruky elezný pajzr a on jím mlátil do strojù, a se lidé ohlíeli z oken, jestli snad nehømí, a Fany pokadé leknutím nadskoèila a øekla: Já se z toho poseru! Venda drel mainy pokadé v tìké drezúøe, asi jako krotitel dravé zvìøe lvy, nebo obrovité sibiøské tygry, mával jim pøed èumákem elezným pajzrem, staèilo zakòuèet v jiné tóninì, u ji maina mìla, zámeèník s elektrikáøem mohli v poklidu pochrupávat v tìch svých brlozích opraváøských dílen jako medvìdiska uprostøed nejtuí zimy po celou ichtu, Venda dokázal udret mainy na uzdì, chvìly se a tøásly, kvièely a syèely strachem, jen se ve dveøích haly ukázal obrys Vendova tìla, sotva do toho obrovitého prostoru pronikla molekula Vendova pachu. Tak jsme zùstávali v druném hovoru, ostatní èekali na padla, já u rozjídìl svou odpolední na plnìní svého výkonu, parák poøád nikde, probírala se obvyklá témata, jak si éfové zase namastili kapsy a jak nás, co podáváme u lisù výkony, odrbali, kolik z nich má 5
kdo auákù a jaké barvy a v jaké cenì statisícù, jak si i pøesto jezdí podniková právnièka nakupovat sluebním vozem v doprovodu erárního oféra, jak s tím tady manipulant Køivohubka pratil, protoe u nemohl tu buzeraci za tìch pár mizerných upù vydret, vìènì ho hledali po atnách, po kumbálech elektrikáøù a zámeèníkù, kde zalehl tentokrát, tak ten Køivohubka s tím pratil a den na to si pùjèil od kámoe auák, e si pojede dojednat parádní dob, ale nacvakl ten kámoùv auák a zpùsobil na nìm kodu za edesát tisíc. Také byla na pøetøesu Nítìnka, jak ona si v pùllitrovém hrnku nosí k mainì èerstvì uvaøené kafe, kouøí cigaretu elegantnì zasunutou mezi rty pomalované krvavou minkou, celá jako by utekla z Dalího obrazu, v tìch montérkách bys mohl mátrat týden jak bys chtìl, marnì bys ji hledal, jako by jí nìkdo ukradl zadnici, ale prsa si buï vycpávala, nebo nafukovala, alespoò za nìco by ji bylo chytit, vlasy slámovì luté jako zlomený snopek, ta by se vánì protáhla uchem jehly na pøiívání manetových knoflíèkù. Probírali jsme Nítìnku ze vech stran a úhlù, z nadhledu i podhledu, svlékali ji nitku po nitce a zase ji oblékali, ale nìjak halabala
A ve Vendovi náboj zase nakumuloval do maxima a on vyskoèil, popadl elezný pajzr a znièeho nic jím tøískl do mainy, která se i tak neodváila ani hnout, ani nemukala, ani fouskem nepohnula, a Fany zase nadskoèila a øekla: Já se z toho poseru! A Olin øekl: Vypadala rozechvìle, ale kdy jsem jí zaèal rozepínat knoflíèky, tak se oívala, a kdy jsem se jí pak propracoval a k òùrce podprsenky pøes záda, mìla ji zaháknutou ílenì komplikovanou sponou, tak øekla nech toho, co z toho má, já blbec do ní celý veèer házím 6
jako do pokladnièky guláek, kafíèko, koòáèek, cigaretky, a tak se zeptám, jak jsem se natval: Heleï, co vlastnì chce? A ona: Pùjèit dvacku! Tak jsem jí øekl: Tùdle! A ona se ofrnila a e mùe klidnì jít, a také la, ale jetì si v pøedsíni upoukla, øacha to byla jako kdy praskne u parní rychlíkové lokomotivy pøetopený kotel, hned vichni z paneláku vybíhali na trávník, e koneènì pøilo zemìtøesení i sem, pak u jen za sebou práskla dveømi a já si øíkal, co jsem to za vola, takové známosti, takové vypelichané koèky, pak není divu, e moje saldo permanentnì vykazuje pasíva. Venda prohlásil: Já bych jí nakopal do øiti! A popadl pajzr, protoe náboj v jeho tìle se znovu blíil k maximu, mainy poslunì panáèkovaly, tak byly vycvièené, jim staèilo ten pajzr jen uvidìt, èuchnout si k nìmu, tøeba jen Vendu s tím pajzrem zhlédnout, a u dìlaly, co mu na oèích vidìly. Vendùv kumulovaný náboj vak náhle odsála mylenka, odloil pajzr ani ho pouil a øekl: enské jsou bestie zrádné! A dodal: Nìkteré
A potom vyprávìl jak se celý minulý den tìil na kámoku, jak se pulíroval, posypával pudry, intimsprejoval a pøipomínal sjednocenou drogerii s parfumerií a vichni se za ním na ulici ohlíeli jako by je míjel obchodní cestující s ruskými voòavkami, jako by byl ivou reklamou na kosmetické zboí, jako by v praxi uplatòoval slogan pro mue to nejlepí, a také, e není tak bohatý, aby si kupoval levné zboí, jako by to éro z reklamy na obrazovce neletìlo nad kabrioletem té krásky z televizní reklamy, ale nad Vendou, pøitahováno jeho neodolatelným parfémem, jako by za pákami toho éra nesedìl ten køupan, ale nejvyhláenìjí krasavice co se kdy na zemìkouli urodily, Matou Hari 7
poèínaje a Lollobrigitou èi Marilyn konèe, nebo dokonce tìmi, které do maxikrásy teprve dospívaly, èi co se jetì nenarodily, ale ta Vendova kámoka, na kterou se ten den tìil, vecky ty frajle z toho éra vypakovala, vyprala je pryè jako se vyhazují itné snopky z fùry kdy koneènì dorazila do stodoly, a v tom éru nakonec zùstala ta Vendova kámoka sama, a Venda ji nahmatal a chtìl si ji pøipasovat k tìlu, ale jetì pøed tím ji loupal slupku po slupce, jen tak z rozkoe, jako to dìlá poøádná hospodyòka s cibulí, aby si uila té vùnì i tìch slz a aby rozko byla co nejvìtí, loupal ji, loupal
A Venda najednou vykøikl: A ona mìla ten den rajskou! Popadl pajzr a vyskoèil a nic nedbal, e mainy pøed ním panáèkují, e stojí v pozoru, e se jim ani fousek nezachvìje, tøískl nejblií po èumáku, e to bylo slyet a v kanceláøi øeditelství a lidé odtamtud pøibíhali k oknùm a dívali si, co se to dìje, a køiovali se jezusmaria, a se nám ten zastaralý strojový park nerozpadne, a vydrí alespoò do prvního, ne si vyplatíme ètvrtletní prémie! Vichni jsme zùstali nad Vendovou tragédií vání, jenom Fany se smála. Smála se hlasitì a smála se vesele a pøipomínala pøi tom smíchu hezoulinkou Barbie z televizní reklamy, jene namísto Kena ji pod ebra rafnul Venda, a vypískla, a namísto sladkých slovíèek jí sypal do svìtloulinkých vláskù: Jetì ty mne ser! Fany se smála, Venda øièel. Také Olin se svíjel od smíchu, válel se po pøepáleném papíøe, kterým byl pokryt elezný stùl, kam jsem odkládal vylisované a jetì horké koberce na podlahy osobních automobilù pod kramflíèky slièných øidièek, Pepa Rus ukázal sadu svítivých zubù, ale prst ze spoutì pomyslného samopalu nespustil, jenom 8
Lenin zùstal váný, jinak nás vechny ostatní Fany tím svým smíchem nakazila. Leninovi nepøipadalo na Vendovì netìstí nic legraèního. A jetì prajcák se nesmál, vjel do haly s paletou materiálu a pøi tom jeho hrk hrk vechno vyklopil a zaøval: Krucinál! A znovu se vichni smáli, kromì Lenina, který svou baterii lisù pokadé obsluhoval, jako by se na ten èas strávený ve fabrice promìòoval ve skuteèného Lenina a psal po chvilkách ty své politické traktáty, které pak pøivedly celé národy do netìstí, ten skuteèný Lenin byl také poøád tak váný, toho nedokázal rozveselit ani syfilis, na který pak ten supervùdce dìlnické tøídy nakonec umøel. Právì tak byl váný ten kluk, kterému pøezdívali Lenin, tøebae ten nikdy ádné traktáty a jiné nesmysly ani nenapsal, ani neèetl, jen vechno vìdìl, vechno znal, vude byl, take proto mu øíkali Lenin. Ani já jsem se nesmál. Sedìl jsem kousek stranou a naslouchal umìní vln, které se lísaly k bokùm lodice, na které jsme spoleènì sedìli, a nechávali se tìmi vlnami pohupovat, chvílemi jsem se na tìch vlnách vyprávìní i vznáel, pak zase spolu s ostatními klesal do prohlubnì, zamodralé obláèky z èerstvì vylisovaných gumových kobercù do auákù vytváøely dojem kadidla a blízkosti nebes. Zatím jantarové oèi Fany rozlévaly vude kolem mdlou zeleò moøských hlubin. A pøi tom jak se Fany smála, ukázala vechny zuby, jako by vyloupila vechny japonské perlorodkové podmoøské plantáe i s tìma zaplombovanými perlami nepravých perlorodek. Fany se pøi kadé pøíleitosti smála, vem se smála, ale jí se nikdy nikdo nesmál, tøebae z jejího tìla mohly smìle startovat proudové nadzvukové letouny SU-25, nebo v tomhle krouku bláznù byla 9
vévodkyní, královnou krásy, princeznou, ona byla tou Barbie o které se noc co noc zdá vem dìvèátkùm na celém svìtì. prajcák krucifixoval nad rozsypanou paletou a Venda øval: Co tady dìlá za bordel! Ale pomohl mu nahodit bednièky zpátky na paletu, pak vzal elezný pajzr, ale mainy tak pozornì panáèkovaly a tak úzkostlivì se chvìly, kòuèely a oèima visely na Vendových rtech splnit okamitì kadou i nevyslovenou mylenku, e Venda radìji pajzr odhodil. Mrkl na ètvercové hodiny pod stropem a øekl: Co tady jetì blbnem? A jetì se ohlédl na mne: Kde má paráka? Parák nepøiel, zase budu slouit na odpolední sám, málem sám v celé hale. Vichni se posbírali a zvedli, Pepa Rus se samopalem na volno pøes rameno, Olin si cestou prohrabával vypelíchané vlasy, Lenin zíval, prajcák odhrèel na mainì. Také Fany se zvedla, ale jetì øekla: Teda s váma je zábava, jako na funuse! Vichni se zvedli. Odrazili mou lodièku od bøehu a odeli po skonèené smìnì domù a nechali mne samotného po zbytek odpoledne pohupovat se uprostøed zamodralých kouøových obláèkù na zelených vlnách Atlantiku pro zbytek odpolední ichty samotného.
10
RICHARD SOBOTKA prozaik, publicista (*1935, v Zaové u Valaského Meziøíèí)
BIBLIOGRAFIE Pøíbìh toulavého kocoura (1979), kníka pro dìti, nakl. Profil Ostrava. Vyprávìní o valaské zemi (1983) volný cyklus o Valasku, Valaích a obyèejích jejich ivota a práce pro Ès. rozhlas Ostrava. Úèast na sborníku ke 40. výroèí osvobození povídkou Po tolika letech, nakl. Profil Ostrava, 1985. Jako spoluautor s L. Mareovou: Dobrý den, Marie (1986). Rozhlasová hra, Ès. rozhlas Praha. Nepøetrité jaro (1987), kníka povídek, nakl. Profil Ostrava. Medvìdi na druhé nejvyí hoøe svìta (1988), rozhlasová hra pro dìti, Ès. rozhlas Ostrava. Pozvánka ke knize (1989), pøiblinì roèní cyklus pondìlních vysílání pro Ès. rozhlas Ostrava. Klub dìtí tøetího tisíciletí, (1989) více ne roèní cyklus vysílání pro dìti a mláde, Ès. rozhlas Ostrava. Netradièní poezie Abecedáø pro dny vední a sváteèní (1993), Øemesla jak co dìláme (1996), Kováøská historie (1997), Nejmilejí vìci sbìratelé (1997), Stoletá voda na Ronovsku (1997), Knihy, knihovny, knihovníci (1998), Zdraví to nejcennìjí, co máme (1998), Památky odeznìlého èasu (1999), pøeklad poezie z poltiny Niny Szmyt Krajina s motýlem (1999), pøeklad poezie z poltiny Adama Lewandowského Skryté svìty (1999), kniha literatury faktu Charlotta Garrigue Masaryková epizoda ze ivota (1999), poezie Kroky v listí (2000, polsky 2001), výstava fotografií Svìdkové minulého èasu (rem, Polsko 2000, ÈR: Zubøí, Valaské Meziøíèí 2001), novela Holubí pota (2000), kniha literatury faktu Bosý poutník (2001), malé tisky: Márinka, Meèem a srdcem, Èechoamerièané, Letmá setkání aj., 2002). Pøispívá do øady periodik, aj. OCENÌNÍ: R. 1965 4. cena v literární soutìi v Unièovì za novelu Srdce; r. 1977 3. cena za povídku Støíbròák, Ès. rozhlas Ostrava a SÈS Ostrava; r. 1979 2. cena za povídku Divoèák, Ès. rozhlas Ostrava a SÈS Ostrava; r. 1979 3. cena v lit. soutìi o nejlepí povídku, Ostravský kulturní mìsíèník; r. 1980 Èestné uznání za povídku Kadý den svátek, Ès. rozhlas Ostrava a SÈS Ostrava; r. 1981 3. cena za povídku Kdo
nevyhrává, Ès. rozhlas Ostrava a SÈS Ostrava; r. 1984 3. cena za povídku Helfr, Ès. rozhlas Ostrava a SÈS Ostrava; r. 1985 2. cena za povídku Pøed houkáním, Ès. rozhlas Ostrava a SÈS Ostrava; r. 1986 1. cena za povídku Listy dùvìrné, Ès. rozhlas Ostrava a SÈS Ostrava; r. 1986 prémie Literárního fondu za reportá Krajina lidí, Literární mìsíèník (LM); r. 1987 1. cena za povídku Postel s nebesy, Ès. rozhlas Ostrava a SÈS Ostrava; r. 1989 3. cena za povídku Jízda na zádech, Ès. rozhlas Ostrava a SÈS Ostrava; r. 1992 2. cena za povídku Obklopen andìly, Masarykova knihovna Vsetín; r. 1993 1. cena za povídku Sám pøes Atlantik, celostátní soutì Povídka ´93, vyhláena K 89, Klub spisovatelù nestraníkù Praha, úèast více ne 200 povídek; r. 1998 Literární Varnsdorf ´98 udìlen diplom za 3. místo v kategorii próza za povídku Kosí hnízdo; r. 1999 Evropský fejeton Brno ´99 prémie za fejeton Kulatá slova; r. 1999 Národní technické muzeum ve spolupráci s Klubem Julese Verna a èasopisem Ikarie udìlilo Èestné uznání v soutìi pùvodních literárních dìl z oblasti science fiction za povídku Nedìle 16.30 Cefé de Paris; r. 2000 v literární soutìi Beskydy 2000 udìlena v próze 1. cena za povídku Poslední útoèitì; r. 2001 1. cena v literární soutìi o Cenu dìda Pradìda. ÈLENSTVÍ VE SPISOVATELSKÝCH ORGANIZACÍCH Èlen Obce moravskoslezských spisovatelù, Obce spisovatelù, Klubu autorù literatury faktu. Èlen komice literární soutìe autorù literatury faktu Ceny E. E. Kische. Èlen výboru ostravského støediska OMS, èlen Rady OMS. Èestný èlen Muzejní a vlastivìdné spoleènosti polského mìsta rem.