Reporting 3. rozšířené a aktualizované vydání. Doc. Ing. Libuše Šoljaková, Ph.D. Prof. Ing. Jana Fibírová, CSc. Edice Finanční řízení

��

��

��

��

��

Publikace je zpracována jako jeden z výstupů výzkumného záměru Rozvoj účetní a finanční teorie a její aplikace v praxi z interdisciplinárního hlediska s registračním číslem MSM6138439903 a projektu GAČR Využití nástrojů a metod manažerského účetnictví v rámci Corporate Governance s registračním číslem GA402/07/0153.

Edice Finanční řízení

Doc. Ing. Libuše Šoljaková, Ph.D. Prof. Ing. Jana Fibírová, CSc.

Reporting 3. rozšířené a aktualizované vydání Vydala GRADA Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7, jako svou 4 038. publikaci Realizace obálky Jan Dvořák Foto na obálce Allphoto Sazba Jan Šístek Odpovědný redaktor Ing. Jan Sůsa Počet stran 224 Třetí vydání, Praha 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

_________________________________________ © GRADA Publishing, a.s., 2010 ISBN 978-80-247-2759-2 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6708-6 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011 GRADA Publishing: tel.: 234 264 401, fax 234 264 400, www.grada.cz

Reporting, 2010.indd 4

28.7.2010 13:21:27

Obsah Úvod

............................................................. 7

1 1.1 1.2 1.3 1.3.1 1.3.2 1.3.3

Reporting – systém výkazů pro řízení podniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Externí a interní výkaznictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Členění činností podniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Oddělení odpovědnosti vlastníka a managementu při řízení výkonnosti . . . . 24 Kritéria řízení výkonnosti z pozice vlastníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Kritéria řízení výkonnosti z pozice managementu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Využití rozdílů při měření zisku v externím a interním reportingu pro rozhodování vlastníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Využití kritérií řízení výkonnosti podniku v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

1.4 2 2.1 2.1.1 2.1.2 2.2 2.2.1 2.2.2 2.2.3 2.3 2.3.1

Výkazy pro měření a řízení zisku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Výsledovka finančního účetnictví na bázi druhového a účelového členění nákladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Úplný výsledek za období dle US GAAP a IFRS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Výsledovka na bázi druhového a účelového členění nákladů . . . . . . . . . . . . 55 Výsledovka na bázi nákladů vynaložených v období a na bázi nákladů prodaných výkonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Kritéria pro řízení nákladů a zisku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Výsledovka podniku a středisek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Rozpočtová výsledovka ve výrobkovém a střediskovém členění . . . . . . . . . 77 Manažerská výsledovka s členěním nákladů na variabilní a fixní . . . . . . . . . 81 Vliv ocenění výkonů v plných a variabilních nákladech na výši zisku podniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .85

3 3.1 3.2 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3

Rozpočetnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Cíle a funkce rozpočtů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Proces a etapy sestavování rozpočtu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Proces sestavování rozpočtu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Základní model vývoje nákladů a výnosů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Základní etapy sestavování hlavního podnikového rozpočtu . . . . . . . . . . . . 109 Rozpočty režijních nákladů středisek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Stanovení struktury režijních nákladů v rozpočtu nákladů střediska . . . . . . 124 Metody stanovení rozpočtovaných režijních nákladů střediska . . . . . . . . . . 128 Kontrola dodržení rozpočtu režijních nákladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

4 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

141 142 146 147 152

4.6

Analýza, zjišťování a interpretace odchylek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sledování skutečného průběhu a způsoby zjišťování odchylek . . . . . . . . . . Analýza odchylek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Analýza odchylek zisku při homogenní produkci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Analýza odchylek zisku při nehomogenní produkci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Analýza odchylek za předpokladu průběžného zpřesňování rozpočtu (standardů) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odchylky ze změny struktury vstupů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5 5.1 5.2 5.2.1 5.2.2

Reporting vnitropodnikových útvarů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Organizační a ekonomická struktura podniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Řízení a měření výkonnosti vnitropodnikových útvarů . . . . . . . . . . . . . . . . . Investiční střediska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rentabilitní střediska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

173 174 177 177 180


156 168

28.7.2010 13:21:27

5.2.3 5.2.4 5.2.5 5.3 5.3.1 5.3.2 5.3.3

Ziskové středisko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výnosové středisko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nákladové středisko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zobrazení a ocenění vztahů mezi vnitropodnikovými útvary . . . . . . . . . . . . Ocenění vztahů mezi útvary na základě skutečných nákladů . . . . . . . . . . . Ocenění vztahů mezi útvary na základě předem stanovených nákladů . . . Ocenění na bázi ziskových cen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

183 184 185 185 185 188 191

6 6.1 6.1.1 6.1.2 6.2 6.2.1 6.2.2 6.3

Reporting po linii výkonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kalkulace nákladů výkonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obsah a struktura nákladů v kalkulacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Způsob zjištění nákladů v kalkulaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Alokace nepřímých nákladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vícestupňová alokace nákladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kalkulace na základě dílčích aktivit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Analýza ziskovosti výkonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

195 196 196 200 201 202 207 214

Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221


28.7.2010 13:21:27

Úvod

Úvod Aktualizované a rozšířené vydání předkládané publikace je praktickým průvodcem tvorbou a využitím systémů informací (zejména účetních), které odpovídají moderním požadavků správy a řízení společností (corporate governance). Cílem reportingu je vytvořit komplexní systém informací a ukazatelů charakterizujících činnosti společností ve srozumitelné a uživatelsky přístupné podobě. Publikace se snaží pomocí praktických příkladů a ukázek ze tří základních typů podnikatelské činnosti (obchodní činnost, služby, výroba) a zároveň i různých vlastnických struktur upozornit na nejdůležitější zásady a také časté chyby při využití účetních informací při správě a řízení společností. Obsahuje konkrétní postupy a návody, jak zlepšit informovanost a komunikaci mezi vlastníky, manažery, zaměstnanci a dalšími zainteresovanými stranami. Zaměřuje se na systém kritérií měření výkonnosti společností jako celku a na jejich vypovídací schopnost a možnosti transformace těchto kritérií na jednotlivé součásti (útvary, organizační jednotky) společností a na požadavky corporate governance na účetní informace. První kapitola publikace je věnována vymezení základních rozdílů v pojetí a obsahu účetních informací pro externí uživatele finančního účetnictví a účetních informací pro interní uživatele nákladového a manažerského účetnictví. Dále jsou zde připomenuty nejdůležitější kritéria řízení efektivnosti (ROE, ROA, ROCE, EVA, EBIT). Druhá kapitola se věnuje formám a struktuře výkazů měření zisku (výsledovce), a to jak z pohledu moderního finančního účetnictví, tak zejména s ohledem na potřeby řízení společností. Třetí kapitola se zabývá rozpočetnictvím, které představuje základní nástroj hodnotového řízení společnosti. Navazující čtvrtá kapitola se orientuje na zjišťování, analýzu a interpretaci odchylek. Pátá kapitola se věnuje reportingu vnitropodnikových útvarů a zjišťování výsledků odpovědnostních středisek. Závěrečná šestá kapitola se zaměřuje na reporting výkonů, věnuje se obecným otázkám kalkulace, problematice přiřazování nákladů a zjišťování přínosu jednotlivých výkonů. Přály bychom si, aby publikace svým obsahem umožnila čtenářům přiblížit přístupnou a srozumitelnou formou problematiku reportingu a controllingu. Jakákoliv připomínka, která bude tento cíl podporovat, bude upřímně vítána. V Praze, srpen 2010 Autorky

7


28.7.2010 13:21:27


28.7.2010 13:21:27

1.

Reporting – systém výkazů pro řízení podniku

Otázky managementu k řešení: • Jaký je vztah externího a interního reportingu? • Jakým způsobem je vhodné členit činnosti podniku z hlediska jejich podílu na tvorbě zisku? • Jak vybudovat vnitřně propojený systém kritérií řízení výkonnosti podniku (KPI)? • Jak zajistit, aby systém kritérií řízení byl komplexní, ale přitom ne příliš robustní, těžkopádný a náročný na zpracování? • Jak zajistit, aby kritéria řízení byla účinným nástrojem komunikace uvnitř podniku? • Existují informace o míře využití kritérií KPI v naší praxi?

9


28.7.2010 13:21:27

Reporting

Reporting představuje komplexní systém vnitropodnikových výkazů a zpráv, které syntetizují informace pro řízení podniku jako celku i jeho základních organizačních jednotek. Důležitou součástí reportingu jsou i stanovená kritéria řízení výkonnosti (klíčové ukazatele výkonnosti, key performance indicators – KPI),1 která se využívají pro hodnocení skutečného vývoje v porovnání se stanovenými cíli a úkoly. Charakteristickou vlastností systému účinných kritérií řízení je jejich multikriteriálnost, s vnitřním propojením řízení základních faktorů vývoje efektivnosti (využívaných aktiv, kapitálu, dosažených výnosů, vynaložených nákladů), využití vhodné kombinace hodnotových (finančních)2 a naturálních kritérií. Týmy pracovníků mají stanoveno období, během něhož by mělo být hodnocených výsledků dosaženo. Pro relativně samostatné části podniku jsou nejčastěji používány syntetické finanční ukazatele, které zahrnují zejména rentabilitu kapitálu (aktiv), rentabilitu výnosů či nákladů. Pro vnitropodniková střediska, v návaznosti na rozsah jejich pravomocí a odpovědnosti, jsou využívána analytická kritéria, zejména řízení nákladů, ve vhodné kombinaci s naturálními kritérii pro vyjádření kvality a časové náročnosti prováděných činností. Výkazy výsledků činnosti mohou být podrobněji sledovány v nejrůznějších průřezech. Mezi základní průřezy patří členění dle skupin a druhů výkonů, dle týmů (středisek) a dle zákaznických skupin. Cílem je vytvořit systém interních výkazů výkonnosti ve všech základních úrovních a průřezech řízení, které jsou důležité pro naplnění strategických cílů. Přitom by měla být ve všech těchto průřezech sledována stejná měřítka, i když nejsou přímo porovnatelná, například ziskovost, kvalita, spolehlivost. Tlak, který vzniká porovnáním postavení každé sledované (hodnocené) jednotky, by měl vést vnitřní konkurencí k průběžnému zlepšování. Hodnocené jednotky je možno porovnávat v rozdělení do základních skupin, například ¼, ½, ¼, a stanovit, že například nejhorší skupina (¼) v konkurenceschopném podniku by měla být nejhorší v porovnání s nejlepší skupinou (¼) uvnitř podniku, nikoliv v porovnání s konkurencí. Nedílnou součástí reportingu jsou i „poznámky“ (notes),3 tzn. komentáře a zdůvodnění, jako důležité předpoklady pro hodnocení dosaženého vývoje a zejména pro přijetí účinných opatření, včetně dopadů do motivačního systému.

1

2

3

Některé anglické zkratky jsou velmi rozšířené jak mezi teoretiky, tak i v hospodářské praxi, používají se bez překladu. Jednou z nich je KPI. Pouze pro úplnost je v textu uveden i plný anglický název a český překlad. Pojmy „finanční“, „peněžní“, „hodnotový“ nejsou obsahově zcela totožné. Otázka vymezení hodnoty jako základní kategorie tržní ekonomiky, její podstaty a měření, je předmětem zájmu ekonomické teorie a aplikovaných ekonomických disciplín, zejména managementu (performance management – řízení hodnoty). Vzhledem k zaměření textu budou tyto pojmy používány jako synonyma. Pojem „poznámky“ je použit raději než pojem „příloha“. Zejména v naší hospodářské praxi řada podniků chápe pojem „příloha“ ke zveřejňovaným účetním výkazům jako něco, co je navíc, nikoliv právě jako vysvětlující komentář, poznámky, které jsou velmi důležité pro vypovídací schopnost výkazů. Jako příklad důležitých informací, které by měly být zveřejněny v příloze, uveďme informaci o výši závazků podniku vyplývajících z leasingových smluv, které nejsou dle české legislativní úpravy účetnictví zobrazeny v závazcích přímo v rozvaze. Dalším příkladem jsou informace o reálném ocenění majetku, které není možno ve finančním účetnictví zobrazit, tzn. pokud je reprodukční cena dlouhodobých aktiv větší než jejich historická cena atd. Vlivu ocenění dlouhodobých aktiv na finanční stabilitu podniku bude v dalším textu věnována samostatná pozornost. 10


28.7.2010 13:21:27


Protože uživatelů reportingu může být mnoho a navíc s velmi různými požadavky, což klade na obsahovou i formální stránku reportingu značné nároky, nedílnou součástí reportingu je i výběr, zpracování, formální úprava a distribuce informací, určených pro nejrůznější skupiny uživatelů. Přitom každý řídící pracovník by měl mít přístup pouze k těm informacím z reportingu, které svou činností ovlivňuje, a to ve srozumitelné a přehledné podobě. Ke komplexnímu systému informací má přístup pouze vrcholový management. Při navrhování a implementaci systému podnikového reportingu by měl být respektován především tento postup: • identifikovat uživatele výkazů a analyzovat jejich požadavky a potřeby z hlediska obsahu, formy i času poskytovaných informací; • diferencovat obsah výkazů podle potřeb uživatelů interních i externích; • zvolit vhodnou formu výkazů, a to buď v tištěné, nebo elektronické podobě, případně v jejich kombinaci; • navrhnout a používat jednotný design výkazů a příliš často jej neměnit; • zvolit vhodný způsob distribuce výkazů, oddělit důvěrné informace od ostatních a zajistit jejich ochranu; • využívat zpětnou vazbu na adresáty, zjišťovat, jak využívají předkládané reporty, a zjišťovat jejich připomínky a náměty ke zlepšování systému reportingu. Při dodržení těchto zásad je možno vybudovat reporting, který bude účelným nástrojem jak pro kvalitní řízení podniku, tak i pro budování jeho dobrých vztahů k zaměstnancům, obchodním partnerům, státním i regionálním orgánům, spolupracujícím podnikům i široké veřejnosti. Například zaměstnanci (ve větších podnicích často reprezentováni odbory) ne vždy plně chápou, že k některým informacím důvěrného charakteru, týkajících se zejména podnikatelských či inovačních záměrů, nemají přístup, že nejsou zveřejňovány. Na druhé straně však chybují podniky, které volí informační strategii zatajování nepříznivých zpráv, protože v kultivovaném tržním prostředí image podniku více poškozuje, jestliže se dodatečně ukáže, že podnik uvedl neúplné či zkreslené informace, než když otevřeně přizná nepříjemné důsledky svých aktivit. Reporting je v této souvislosti chápán jako nástroj systému public relations, který si moderní podniky budují v zájmu posílení svého postavení. Samostatnou a velmi významnou otázkou reportingu je obsah a pojetí zveřejňovaných informací ve výkazech finančního účetnictví, vztah externího a interního reportingu.

1.1 Externí a interní výkaznictví Chceme-li pochopit význam, smysl a cíle reportingu, je vhodné začít od analýzy potenciálních uživatelů informací reportingu a jejich požadavků. V podstatě lze uživatele členit do dvou širokých skupin: interní uživatelé a externí uživatelé.

11


28.7.2010 13:21:27

Reporting

Externí uživatelé, kteří mají přístup pouze ke zveřejňovaným informacím, k externím výkazům finančního účetnictví, představují relativně široké spektrum jednotlivců, zájmových skupin, obchodních partnerů, oprávněných kontrolních orgánů atd. Konkrétně uveďme ty nejdůležitější: • zaměstnanci podniku – nejsou zodpovědní za řízení firmy, jejich hlavním zájmem je vývoj mezd, sociální zajištění, kvalita pracovních podmínek, včetně materiální vybavenosti, přístupu ke vzdělání, odbornému růstu atd.; • spolupracující podniky – dodavatelé, odběratelé, banky jako věřitelé apod.; • státní orgány – zejména v souvislosti s výkonem kontrolních funkcí ve vztahu k činnostem podniku, například finanční úřad, správa sociálního zabezpečení, úřad práce, hygienická služba, inspekce životního prostředí atd.; • orgány veřejné správy, krajské úřady, zastupitelské orgány obcí a měst atd., které mají zájem na oboustranně prospěšném vztahu podniku a daného regionu; • široká veřejnost, společenské organizace a různé občanské aktivity, například v oblasti ochrany životního prostředí apod. V relativně široké škále externích uživatelů zaujímá výsadní postavení vlastník podniku, investor. V podnicích, kde je oddělena vlastnická a řídící funkce, nemá vlastník bezprostřední přístup k podrobným informacím o činnosti podniku. Zájmy vlastníků kapitálu, kteří jsou institucionálně zastoupeni regulativními orgány burz a kapitálových trhů, mají v současné době významný vliv na vymezení obsahu a vypovídací schopnosti externích výkazů, a to prostřednictvím mezinárodní standardizace účetnictví (IFRS, US GAAP).4 Interní uživatelé mají rozhodovací pravomoci a jsou odpovědni za výsledky činnosti podniku. Interní uživatelé jsou sami vlastníci, pokud vykonávají manažerské funkce a management na různých stupních podnikového a vnitropodnikového řízení. Vztah vlastníka a managementu Pozice vlastníka, respektive vztah vlastníka a managementu, může mít řadu podob, které se odvíjejí od dvou základních modelů. V prvním případě je vlastník v roli investora, který poskytl podniku prostředky (investoval) a jeho prioritním cílem je dosáhnout maximálního zhodnocení vloženého kapitálu. Svůj vliv vlastník uplatňuje při účasti na valných hromadách, kde ovlivňuje rozhodování o rozdělení zisku, o změnách ve vlastním kapitálu, o členech ve statutárních a v dozorčích

4

Pro úplnost uveďme plné názvy mezinárodních účetních standardů. IFRS (International Financial Reporting Standards) – Mezinárodní standardy účetních výkazů; US GAAP (United States General Accepted Accounting Principles) – Americké účetní standardy. Je zajímavé připomenout v roce 2002 provedenou změnu názvu IAS (International Accounting Standards) – Mezinárodní účetní standardy – na IFRS. Jde o jasné zdůraznění toho, že to, co je pro standardizaci účetnictví důležité, je obsah vykazovaných informací, nikoliv vlastní vedení účetnictví. Nejen v naší hospodářské praxi, ale i ve většině evropských zemí je přitom historicky zakořeněna tradice relativně podrobné účetní legislativy, s vymezením i formálních náležitostí vedení účetnictví, zastřešené zákonem a prováděcími předpisy s relativně úzkou vazbou na daňové zákony. 12


28.7.2010 13:21:27


orgánech podniku, o zásadních investičních záměrech a dalších skutečnostech, které jsou ve stanovách společnosti svěřeny do působnosti valné hromady. Vlastník se nepodílí na řízení podniku ani jej přímo neovlivňuje a informace získává pouze prostřednictvím oficiálně zveřejňovaných zpráv (např. účetních výkazů, výroční zprávy). V druhém případě vlastník disponuje rozhodujícím vlivem v podniku a jeho primárním cílem je řídit (ovládat) činnost podniku a maximalizovat jeho ekonomické cíle, popřípadě ekonomické cíle celé skupiny podniků. Vlastník má možnost jmenovat vrcholový management a podílet se tak nejen na strategickém, ale i na taktickém a operativním řízení ovládaného (řízeného) podniku; jeho přístup k informacím není omezen na oficiálně zveřejňované informace, díky svému vlivu může získávat informace podle svých konkrétních požadavků. V praxi se často kombinují prvky obou modelů. První model je charakteristický zejména pro anglosaskou oblast, kde historicky vlastnictví kapitálu bylo rozptýleno mezi individuální investory, kde existuje silný vliv kapitálových trhů a kde je kladen velký důraz na výkazy finančního účetnictví a oddělené sledování a vykazování informací pro řízení. Naopak pro evropské kontinentální prostředí je charakteristický druhý model, kde jsou podniky vlastněny institucionálními investory a finančními institucemi, kteří jsou zastoupeni v řídících orgánech společnosti a mají přístup k interním informacím. Výkazy finančního účetnictví slouží ostatním externím uživatelům. Pro charakteristiku shodných či naopak odlišných požadavků vlastníků a managementu na obsah reportingu je proto užitečné vyjít z modelového, tzn. zjednodušeně vyhraněného odlišení pravomocí a odpovědnosti vlastníků na straně jedné a managementu na straně druhé. Statutární orgány v tomto případě mají úlohu komunikačního článku mezi vlastníky a managementem, jejichž úloha se odvíjí od rozsahu kompetencí, které na ně vlastník delegoval, a od podílu na řízení, které vykonávají. Vlastník v tomto modelovém pojetí chápe podnik jako investici, která obdobně jako jiná aktiva mění svoji velikost, konkrétní podobu a formu, jsou předmětem koupě a prodeje. Centrem pozornosti vlastníka je míra zhodnocení vloženého kapitálu činností podniku a její porovnání s jinými alternativními možnostmi investování. Naproti tomu management chápe podnik jako cílevědomě vytvořený subjekt, který je schopen svou činností přeměnit (transformovat) vynaložené zdroje na výkony, jejichž prodejem zákazníkům je možno dosáhnout zhodnocení, zisku. Pro management je základním zdrojem úspěchu vlastní řízení procesu tvorby výkonu, optimalizace objemu a struktury prodaných výkonů a účinná motivace řídících pracovníků na všech úrovních vnitropodnikového řízení. Internímu výkaznictví a požadavkům řídících pracovníků na informace reportingu bude věnována pozornost v celém dalším textu. Pro úplnost uveďme citaci z Koncepčního rámce k mezinárodním účetním standardům (IFRS), ve které je postavení řídících pracovníků v souvislosti s vykazováním informací externím uživatelům konkrétně vymezeno takto5:

5

International Financial Reporting Standards® as issued at 1. 1. 2009, London, IASB 2009 13


28.7.2010 13:21:27

Reporting

„Podnikový management má hlavní odpovědnost za zpracování a předkládání účetní závěrky podniku. Management má také zájem o informace obsažené v účetní závěrce, dokonce i když má přístup k dodatečným manažerským a hodnotovým informacím, které mu pomáhají vykonávat jeho plánovací, rozhodovací a kontrolní činnosti, za které zodpovídá. Management je schopen určit obsah a formu takových doplňkových informací pro uspokojení svých vlastních potřeb. Vykazování těchto informací však již není předmětem zájmu finančního účetnictví.“ „Řídící pracovníci mohou připravovat účetní závěrku pro svou vlastní potřebu řadou odlišných způsobů, které budou nejlépe vyhovovat vnitřním potřebám řízení. Pokud však je účetní závěrka předávána jiným osobám, jako jsou akcionáři, věřitelé, zaměstnanci a široká veřejnost, měla by být v souladu s Mezinárodními standardy.“ Jediný výchozí zpracovatelský způsob informačního zobrazení reality, konkrétních hospodářských transakcí, by měl vyústit do uživatelsky odlišných subsystémů účetních informací. Přitom je zřejmé, že by bylo chybou omezit problém vztahu externího a interního reportingu (finančního a manažerského účetnictví) pouze na způsob technického řešení zpracování informací, se zdůrazněním kvantitativních rozdílů, které v obou systémech vznikají. Z pohledu uživatelů účetních informací je naopak mnohem důležitější chápat reporting jako nástroj komunikace, jako společný „finanční jazyk“. Manažerské účetnictví (controlling) umožňuje propojit hodnotové a věcné řízení podniku, integrovat vhodným způsobem interní reporting s externím výkaznictvím pro vlastníky. Základní charakteristické vlastnosti interního reportingu Interní reporting slouží jednak vedoucím pracovníkům na různém stupni podnikové hierarchie jako nástroj při rozhodování, a zároveň i jako nástroj vrcholového řízení, který má umožnit rozpoznat, jak dalece jsou plněny (neplněny) jednotlivé, předem stanovené cíle, a to na každém (ve smyslu vymezeném, stanoveném) stupni podnikové hierarchie a v každé oblasti podnikání. Do systému výkaznictví by měly být zahrnuty všechny důležité oblasti a stupně existující v podniku, tzn. v podniku by nemělo existovat žádné „bílé místo“. Obsah, úprava a četnost vyhotovování výkazů a zpráv závisí na potřebách konkrétního podniku. Podle toho, zda jde o pravidelně poskytované zprávy, se reporting dělí na: • Standardní – jedná se o zprávy vyhotovované v pravidelných intervalech, které mají předem stanovenou strukturu, např. informace o skutečných hodnotách, o odchylkách, o analýze odchylek, výpočty očekávaných hodnot ke konci období atp. Obvyklé je měsíční, čtvrtletní a roční (souhrnné) podávání zpráv, ale v případě potřeby nelze vyloučit ani týdenní nebo čtrnáctidenní cyklus vyhotovování výkazů. Přitom je třeba brát v úvahu nákladovou náročnost poskytovaných informací, jejich využití. • Mimořádný – jedná se o zprávy vyhotovované na požádání, které mohou být mimořádné z hlediska termínu vyhotovení, ale se standardní strukturou, nebo může jít o obsahově zcela mimořádné zprávy a analýzy, jako je např. analýza rizika, analýza sortimentních skupin atp., které nejsou běžně vyhotovovány. Standardní periodické reporty o hospodaření tvoří obvykle podstatnou část podnikového zpravodajství. Základní hospodářskou periodou je rok (ať už kalendářní, nebo hospodářský), což souvisí s pravidly externího výkaznictví, se zákonnou povinností 14


28.7.2010 13:21:27


akciových společností zveřejňovat výsledky svého hospodaření formou auditovaných finančních výkazů, tj. rozvahy, výsledovky a výkazu peněžních toků.6 Pro operativní řízení je však roční interval příliš dlouhý, a proto většina podniků sestavuje a využívá i měsíční a čtvrtletní reporting. Pro analytické sledování nejvýznamnějších položek nákladů (jednicových), výnosů, oběžných aktiv (pohledávek, zásob) a závazků (vůči významným obchodním partnerům) se využívá i denní, týdenní nebo čtrnáctidenní cyklus vyhotovování reportů. Zde je však třeba brát v úvahu pracnost a efektivnost detailně poskytovaných reportů a analýz. I když struktura interních zpráv může být různá, setkáváme se obvykle s členěním na základní souhrnný (přehledový) reporting a několik dílčích reportů podle jednotlivých oblastí podnikových činností, u vnitřně strukturovaných podniků i podle vnitropodnikových organizačních jednotek (divizí, závodů, úseků apod.). V souhrnném reportingu bývají uvedeny základní finanční ukazatele o hospodaření podniku jako celku za dané období, jejich srovnání s plánovanými hodnotami a případně srovnání s hodnotami ukazatelů za srovnatelné období minulého roku. Často se v podnicích používá i analýza trendu předchozích 12 měsíců. Zprávy by měly být doplněny komentářem, který upozorňuje na mimořádné odchylky od plánovaných záměrů a analyzuje jejich příčiny. Je velmi žádoucí, aby komentářům byla věnována větší pozornost a aby jen slovně neopakovaly to, co lze vyčíst z tabulek a grafů. I na této úrovni se ukazuje potřeba promyšlené diferenciace zpráv pro manažery na různých úrovních řídící hierarchie a v různých oblastech podnikových činností. Dílčí reporty se obvykle člení podle oblastí na obchodní, výrobní, marketingovou, personální apod. Jejich struktura je již méně rigorózní a vychází ze specifik a zvyklostí daného podniku. Postavení controllera, jeho vztah k řídícím pracovníkům Jak již bylo uvedeno, důležitým problémem při zpracování interních výkazů je rozhodnutí o volbě konkrétních přístupů podrobnosti členění účetních a dalších informací, zajištění jejich vnitřní provázanosti, koordinace tohoto členění na konkrétních úrovních vnitropodnikového řízení atd. Tato rozhodování jsou v pravomoci controllera. Cílem je zvýšit vypovídací schopnost informací pro řízení vhodným propojením řízení výsledku podniku jako celku s vývojem výsledků hospodaření středisek, analyzovat tento vývoj z hlediska 6

Pojmový aparát pro označení základních účetních výkazů je v textu používán v podobě, která je mezi odbornou veřejností nejrozšířenější, historicky zažitý a nejjednodušší (rozvaha, výsledovka, výkaz peněžních toků). Ve standardu IAS 1 „Prezentace účetní závěrky“, který byl s platností od 1. 1. 2009 novelizován, došlo k úpravám součástí zveřejňovaných účetních výkazů a ke změně používaného pojmového aparátu. Úplná sada zveřejňovaných účetních výkazů podle IAS 1 obsahuje v současné době tyto součásti: a) výkaz o finanční situaci ke konci období; b) výkaz o úplném výsledku za období; c) výkaz změn vlastního kapitálu za období; d) výkaz o peněžních tocích za období; e) přílohu obsahující přehled podstatných účetních politik a další vysvětlující poznámky; a f) výkaz o finanční situaci k počátku nejstaršího srovnávacího období, pokud společnost aplikuje účetní pravidla retrospektivně anebo provádí retrospektivní úpravy položek účetní závěrky nebo pokud mění strukturu položek své účetní závěrky. 15


28.7.2010 13:21:27

Reporting

základních faktorů a příčin. Controller by měl být rovnocenným partnerem řídících pracovníků, i když nemá pravomoc k rozhodování o konkrétních záměrech budoucího vývoje středisek a podniku. Zajištění tohoto oddělení informační podpory řízení (controllingu) a vlastního řízení je předpokladem pro vytvoření úplných a nezkreslených informací. Controller by měl být v pozici nezávislosti, což znamená, že by neměl mít vnitřní motivaci prezentovat úspěch či zakrývat neúspěch konkrétních rozhodnutí prostřednictvím předkládaných informací. Zjednodušeně je možno vnitřně velmi provázaný vztah řídící funkce, kterou vykonává řídící pracovník, a informační podpory řízení, kterou vykonává controller, charakterizovat v jednoduché tabulce 1.1.7 Tabulka 1.1 Vztah controllera a řídícího pracovníka Controller

Řídící pracovník

připravuje podklady pro plánování a rozhodování

plánuje, rozhoduje

informuje o odchylkách

reaguje na zjištěné odchylky

připravuje metodiku rozpočetnictví, kalkulací,vnitropodnikových cen

prosazuje a využívá informace připravených systémů kalkulací, rozpočtů

informuje o změnách v okolí podniku

reaguje, aby udržel dlouhodobou rovnováhu s okolím

je poradce managementu

akceptuje controlling v procesu řízení

Za těžiště a vlastní „jádro“ reportingu je považována analýza zjištěných odchylek skutečného vývoje v porovnání s předem stanoveným cílem (úkolem). Je zřejmé, že zajištění objektivnosti hodnocení skutečného průběhu činnosti středisek pomocí vykazovaných informací, zejména plnění rozpočtů, závisí nejen na kvalitě nástrojů věcného řízení (normotvorné základny), personálního řízení (motivačního systému), ale i na samotném přístupu řízení (řídících pracovníků) k odchylkám, k jejich interpretaci. Přístup řídících pracovníků ke zjištěným odchylkám Jako historicky nejstarší se prosazoval přístup řídících pracovníků ke zjišťovaným odchylkám jako k záznamu, „registraci“ průběhu skutečných výsledků v porovnání s plánem (rozpočtem). Tento systém byl charakteristický požadavkem, aby téměř žádné odchylky nevznikaly, neboli aby plán (rozpočet) byl splněn. Deformace, ke kterým uplatnění tohoto přístupu vede, jsou v praxi dostatečně známé a kritizované. Přitom v řadě našich podniků je tento požadavek nulových odchylek stále uplatňován a způsobem motivace i podporován. Připomeňme v této souvislosti například publikaci Beyond Budgeting,8 která vzbudila u odborné veřejnosti relativně velkou pozornost. Velmi přitažlivě zní i její podtitul, který lze na obálce jen stěží přehlédnout: „Jak překonat rozpočet? Jak se mohou manažeři zbavit každoroční pasti výkonnosti?“

7 8

Eschenbach, R. a kol.: Controlling. Management Press, Praha 2000. Hope B., Fraser R.: Beyond Budgeting, Harvard Business School Press, Boston 2003. 16


28.7.2010 13:21:27


Autoři navrhují „překonat rozpočet“ ve dvou směrech. První znamená opustit rozpočet, který je pouze formální a neúčinný, který vzniká jako „rozpis“ vrcholových ukazatelů podniku na nižší úrovně řízení bez respektování vývoje rychle se měnících podmínek na trhu a bez respektování ovlivnitelnosti stanovených úkolů výkonnými řídícími pracovníky. To znamená, že pro fungující podnik je zbytečný a překonaný rozpočet v podobě tzv. centrálního rozpočtu (central budgeting). Za druhé v návaznosti na to autoři navrhují vytvořit nový model řízení neboli „překonat rozpočet“ změnou pojetí rozpočtu se zdůrazněním jeho komplexnosti a zastřešující úlohy v řízení. Beyond Budgeting je pro rozpočetnictví (výkaznictví) výzvou a upozorněním na to, že hlavním přínosem rozpočtování není přesnost odhadu budoucího vývoje, že dokonce sledování tohoto cíle je pro účinnost rozpočtů destruktivní. Informace o odchylkách by měla být řídícími pracovníky přímo požadována, včetně doplňujících informací pro jejich objasnění a interpretaci. Jen tak je možno nalézt příčiny a faktory odlišného skutečného vývoje v porovnání s předpoklady plánu, hledat a přijmout vhodná opatření ke změně, zapojit aktivně řídící pracovníky do řízení, koordinovat cíle vrcholové úrovně podniku s chováním vnitropodnikových struktur atd. Funkce reportingu (controllingu) by se v této souvislosti měla postupně vyvíjet od „navigátora“, jehož cílem je reagovat včas na změny, aby nebyl vývoj horší, než předpokládal plán, k funkci „inovátora“. Informace reportingu (controllingu) v roli „inovátora“ řízení by měly napomoci vyhledávání problémů skutečného vývoje, zpochybňovat stávající systémy a nástroje, hledat nová řešení orientovaná na budoucnost, vytvářet systémy včasného rozpoznání rizik, být konzultantem managementu. Je otázkou, zda se na dosažení těchto funkcí podílí více management změnami používaných metod, nástrojů a kritérií řízení, a tedy svými požadavky na informace reportingu, které tímto vlivem pozitivně mění obsah a podobu vykazovaných informací, či zda je tomu naopak, že controlling svojí schopností poskytovat včas vhodné informace v reportingu rozvíjí zprostředkovaně kvalitu vlastního řízení podniku. Je zřejmé, že odpověď na tuto otázku se podaří spíše nalézt v konkrétním podniku rozpoznáním konkrétního modelu řízení a jeho informační podpory (reportingu) než v rovině obecné. Vzájemný vztah kvality řízení a jeho informační podpory je natolik úzký a vnitřně propojený, že vypátrat vztah příčin a následků je v podstatě nemožné.

1.2 Členění činností podniku Jedním z nejdůležitějších rozdílů mezi externím a interním reportingem je jejich vlastní obsahové zaměření, tedy pozornost, kterou věnují základním způsobům zhodnocení vložených zdrojů (tvorby zisku): 1. zhodnocení plynoucí z finančních a investičních aktivit podniku uskutečňovaných za účelem zhodnocení zdrojů bez jejich využití v transformačním procesu. Konkrétní formou tohoto zhodnocení jsou nejen odměny vlastníků za poskytnutí kapitálu (úrok, dividenda), odměny za poskytnutí práva využívat aktiva (licence, autorské honoráře, nájemné), ale i přírůstky a úbytky v ocenění aktiv a kapitálu, zisk z prodeje aktiv, zejména finančních aktiv a investic;

17


28.7.2010 13:21:27

Reporting*

2. zhodnocení plynoucí z prodeje vytvořených výkonů, tedy ze schopnosti podniku transformovat vynaložené zdroje na výkony požadované zákazníkem. Jde o zhodnocení z hlavní výdělečné činnosti podniku.9 proces transformace

náklady (zdroje)

výnosy z prodeje

Obr. 1.1 Transformační proces tvorby výkonů pro zákazníka

Jedním z často kritizovaných problémů ekonomických disciplín je nejednotnost v používání základního pojmového aparátu. Obsah používaných pojmů by proto měl být vždy před jeho využitím definován, měly by být analyzovány odlišnosti, včetně porozumění důvodům, proč k použití odlišných pojmů dochází. Jinak může snadno dojít k nedorozumění. Například dle české účetní legislativy je v provozní činnosti ve výsledovce finančního účetnictví zahrnut i zisk či ztráta z prodeje aktiv. Je zřejmé, že zkreslení výše vykázaného provozního zisku, ke kterému může dojít vlivem prodeje zejména dlouhodobých hmotných a nehmotných aktiv, může být významné. Naše hospodářská praxe z počátku devadesátých let, kdy docházelo při privatizaci socialistických podniků k velkým přesunům majetku, je toho jasným důkazem. Definujme proto nejprve pojmový aparát v podobě, v jaké bude používán v tomto textu. Používaný pojem „hlavní výdělečná činnost“ v tomto textu nejvíce odpovídá pojmu major, central (používaný ve výsledovce dle US GAAP). Hlavní výdělečná činnost je pro podnik charakteristická, je to činnost, pro kterou byl podnik založen, pro kterou primárně pořídil aktiva (dlouhodobá hmotná a nehmotná aktiva, zásoby). Hlavní výdělečnou činností si podnik buduje svoji pozici na trhu, je základem jeho know-how (výroba výrobků konkrétního oboru, poskytování služeb atd.). O tom, jak bude zhodnocení konkrétního aktiva či operace při měření zisku zařazeno, zda do hlavní výdělečné či finanční činnosti, rozhoduje záměr podniku, který předurčuje poslání aktiva, a tím i jeho funkční zařazení. Pro začlenění aktiva v rozvaze a činnosti, kterou se toto aktivum zhodnocuje ve výsledovce, není rozhodující věcná podoba aktiva (druh aktiva), ale účel (funkce), za jakým bylo aktivum pořízeno, a způsob, kterým by mělo být zhodnoceno. (Například z hlediska způsobu zhodnocení je odlišná funkce nemovitosti, 9

Pojem „podnik“ je v tomto textu používán pro označení výrobních a obchodních podniků a podniků poskytujících nefinanční služby, to znamená podniků, jejichž hlavní výdělečnou činností je tvorba výkonů a jejich prodej zákazníkům. 18


28.7.2010 13:21:27


která je pořízena s cílem jejího využití při tvorbě výkonů, v porovnání s jejím pronájmem či držením za účelem prodeje v budoucnosti). Příklad Společnost Sport, a. s., již od roku 2003 provozuje obchodní dům se sportovním zbožím. Budovu obchodního domu, parkoviště a další objekty bezprostředně související s provozem obchodního domu společnost postavila za 250 000 000 Kč na pozemku, který nakoupila za 25 000 000 Kč v roce 2002. Kromě tohoto pozemku společnost vlastní ještě jeden pozemek, který získala za 18 000 000 Kč v roce 2004 s tím, že v budoucnu na tomto pozemku buď postaví další obchodní dům, nebo ho prodá. Odhadovaná tržní cena tohoto dalšího pozemku k 31. 12. 2007 je 20 000 000 Kč. Na běžných účtech společnost udržuje hotovost ve výši 2 000 000 Kč, zbývající část je zhodnocována na termínovaných vkladech či jinými vhodnými způsoby investování. Společnost má dlouhodobý úvěr, který splácí ve čtvrtletních splátkách. Ostatní cizí kapitál je tvořen běžnými závazky. V tabulce jsou uvedeny zůstatky k 31. 12. 2007 pouze na několika vybraných účtech: 13 21 22 31 73 81 82 131 211 221 222 311 314 321 331 336 341 342 343 381 389 411 421 428 461 501

Položka Software Budova Zařízení Pozemky Oprávky k softwaru Oprávky k budově Oprávky k zařízení Zásoby zboží Pokladna Běžné účty Termínované účty Pohledávky Poskytnuté zálohy Závazky k dodavatelům Závazky k zaměstnancům Závazky k SZP Závazky z daně z příjmu Ostatní přímé daně Daň z přidané hodnoty Náklady příštích období Dohadné účty pasivní Základní kapitál Rezervní fond Nerozdělený zisk Bankovní úvěry Spotřeba materiálu

MD 450 000 250 000 000 18 750 000 43 000 000

D

285 000 42 500 000 5 250 000 19 500 000 95 000 2 000 000 53 400 000 890 000 2 360 000 29 845 000 1 845 000 825 000 3 800 000 426 000 13 458 000 1 850 000 3 650 000 100 000 000 2 000 000 3 000 000 155 000 000 5 500 000 19


28.7.2010 13:21:28

Reporting

502 504 518 521 524 541 551 562 568 591 604 641 665

Položka Spotřeba energie Spotřeba zboží Služby Mzdové náklady Sociální a zdravotní pojištění Zůstatková cena prodaných dlouhodobých hmotných aktiv Odpisy Úroky z úvěru Ostatní finanční náklady Daň ze zisku Výnosy z prodeje zboží Výnosy z prodeje dlouhodobých hmotných aktiv Úroky z term.vkladů, úroky z CP, dividendy Zisk

MD 4 500 000 535 120 000 119 300 000 33 000 000 11 550 000 275 000

D

11 260 000 13 200 000 3 600 000 11 844 025 762 000 000 950 000 3 905 025 30 411 000

Problematika k řešení: Na základě uvedených informací navrhněte klasifikaci aktiv, nákladů, výnosů a zisku dle jejich vztahu k hlavní výdělečné a finanční činnosti. Pokuste se stručně charakterizovat kritérium (kritéria), které (která) jste při členění použili, včetně důvodů, které vás k tomu vedly. Vámi navržené řešení je vhodné chápat, zejména u některých položek, především jako námět k diskusi, nikoliv jako jednoznačně „správné“ rozčlenění. Úplný výsledek za období v externích výkazech Základním požadavkem externích uživatelů na vypovídací schopnost vykázaného zisku ve zveřejňovaných výkazech finančního účetnictví je jeho „úplnost“. Vymezení obsahu úplného výsledku ve významu comprehensive income je v současné době věnována zvláštní pozornost. Připomeňme v této souvislosti obsah úplného výsledku v podobě, která je požadována mezinárodními účetními standardy IFRS, konkrétně dle IAS 1 „Prezentace účetní závěrky“.10 Tento standard byl v roce 2007, s účinností od 1. 1. 2009, poměrně výrazně novelizován, což se projevilo nejen ve změně tzv. úplné sady účetní závěrky (viz poznámka 6 na s. 15), ale zejména v požadavcích na obsah výkazu o úplném výsledku za období. Součástí úplného výsledku (comprehensive income) je kromě výsledku uváděného ve výsledovce i výsledek zobrazený rozvahově, ve fondech vlastního kapitálu. Tento způsob vykázání hospodářského výsledku byl poprvé použit v US GAAP (vydáním standardu SFAS 130 v roce 1997), od roku 2009 zavedly a definovaly tuto kategorii i IFRS.

10

Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRSTM) 2009 včetně Mezinárodních účetních standardů (IASTM) a interpretací k 1. lednu 2009. London: IASCF2009. 20


28.7.2010 13:21:28


Úplný výsledek celkem je definován jako změna ve vlastním kapitálu za období, která vyplývá z jiných transakcí a událostí, než jsou změny vyplývající z transakcí s vlastníky (jednajícími v rámci své pravomoci jako vlastníci). Úplný výsledek se skládá ze zisku za období a tzv. ostatního úplného výsledku. Ostatní úplný výsledek obsahuje položky, které nejsou vykazovány výsledkově. Struktura zveřejňovaných informací o úplném výsledku za období umožňuje změřit, kvantifikovat výši hospodářského výsledku z tzv. výdělkového procesu společnosti, tzn. výnosů (revenues) a nákladů (expenses), které se vykazují v celkové výši a nekompenzují se. Další částí vykazovaného úplného výsledku jsou tzv. přínosy (gains) a úbytky (losses), které jsou výsledkem činností mimo kontrolu společnosti a vykazují se čisté (kompenzují se). Typickými příklady gains a losses jsou dopady přecenění aktiv a závazků (jak směrem nahoru, tak směrem dolů), oblast kurzových rozdílů (vyplývajících nejen z rozdílů v průběhu účetního období, ale i z nerealizovaných kurzových rozdílů při sestavení závěrky a jejích přepočtů na jinou měnu), výsledky z prodeje dlouhodobého majetku a cenných papírů a dopady různých přírodních a jiných katastrof společnosti. Gains a losses se dále člení podle toho, zda se vykazují výsledkově nebo rozvahově (ve vlastním kapitálu). Důvodem zobrazení některých položek gains a losses do vlastního kapitálu je většinou snaha tvůrců standardů o zmírnění výkyvů vykázaného výsledku v konkrétním sledovaném období vlivem přecenění dlouhodobých hmotných a nehmotných aktiv.11 Na rozdíl od externích uživatelů účetních informací, kteří požadují úplné, srovnatelné a spolehlivé informace o tom, co se stalo v podniku ve sledovaném období, řídící pracovníci požadují informace o tom, co by se mělo stát, aby se dosáhlo stanovených cílů. Soustřeďují svoji pozornost na měření vlivu základních faktorů, které ovlivňují zhodnocení zdrojů, a s tím neoddělitelně související otázku, kdo (jaký útvar, řídící pracovník) je v podniku za vývoj těchto faktorů odpovědný. Vztah finančního řízení podniku jako celku a řízení procesu tvorby výkonů Zatímco zodpovědnost za finanční a investiční aktivity je v podniku soustředěna ve vrcholovém vedení, či dokonce pravomoc v této oblasti vlastníci na management vůbec nedelegují a rozhodují sami, je naopak zhodnocení zdrojů v hlavní výdělečné činnosti výsledkem činnosti všech útvarů v podniku, které se na zajištění tvorby výkonů a jejich prodeje zákazníkům podílejí. Předmětem zájmu interního reportingu je proto v prvé řadě informační podpora hodnotového řízení hlavní výdělečné činnosti. Jak bude dále vysvětleno, vhodným ukazatelem, který měří hospodářský výsledek hlavní výdělečné činnosti, tedy vnitřní produkční schopnost podniku, je zisk před úroky a zdaněním (EBIT).12 Zhodnocení kapitálu v hlavní výdělečné činnosti (v procesu tvorby výkonů), za jejíž řízení je management zodpovědný, neprobíhá přímo, ale přes realizaci výkonů prodaných zákaz11

12

Vzhledem k zaměření tohoto textu není výčet gains a losses zobrazených přímo ve vlastním kapitálu, rozvahově, vyčerpávající. Anglická zkratka EBIT (earning before interests and taxes), zisk z před odečtením úroků z cizího kapitálu a před zdaněním, se běžně používá i v praxi českých podniků v původní podobě, bez překladu. 21


28.7.2010 13:21:28

Reporting

níkům. Klíčem úspěchu je z pohledu managementu zákazník, pozice na trhu, nikoliv samotný kapitál vložený do podniku. Při měření hospodářského výsledku je pozornost managementu zaměřena zejména na tu část činnosti, která ovlivňuje zisk z hlavní výdělečné činnosti. Pravomoc a odpovědnost za výsledek ostatních činností podniku, tzn. finančních a investičních aktivit, a to pouze v rozsahu delegovaných vlastníky, je z hlediska řízení svěřena do pravomoci úzké skupiny řídících pracovníků vrcholového managementu. Z odlišných zájmů vlastníků a manažerů, z jejich odlišných pravomocí při rozhodování a s tím souvisejících příčinných souvislostí a faktorů zhodnocení vložených zdrojů (kapitálu) vyplývají i odlišné požadavky na informační zajištění řízení výkonnosti podniku. Předmětem zájmu vlastníků je hodnocení zisku podniku jako celku, který je ovlivněn nejen výsledkem z prodeje výkonů (výrobků, služeb a zboží) zákazníkům (ziskem z hlavní výdělečné (provozní) činnosti, ale, jak již bylo uvedeno, i výsledkem všech finančních a investičních aktivit, včetně optimalizace vlivu zdanění. Z pohledu řízení hlavní výdělečné činnosti je příčinná souvislost faktorů vývoje zisku a zhodnocení kapitálu (aktiv) podstatně odlišná, vychází z konkrétních podmínek procesu tvorby výkonů, z jejich realizace na trhu. Kapitálová náročnost činnosti a způsob jejího financování jsou v této souvislosti ovlivňovány podstatně jinými rozhodnutími a faktory než ziskovost výnosů z prodeje, náročnost vlastního procesu tvorby výkonů na technologické vybavení (dlouhodobá hmotná a nehmotná aktiva), na oběžná aktiva; v současné době je významně ovlivňována i podmínkami distribuce a prodeje konkrétním zákazníkům (podmínkami splatnosti, dodacími podmínkami, podílem na prodejních nákladech distribuční sítě...). Pro vypovídací schopnost informací z reportingu je v této souvislosti důležité vymezení pravomocí treasurera (finančního ředitele) a controllera. Důležité je zejména odlišení rozdílu mezi výkonnými pravomocemi finančního řízení podniku jako celku a pravomocemi v oblasti informační podpory řízení. Finanční ředitel (treasurer) je partnerem vlastníků společnosti, je zodpovědný za celkovou výkonnost podniku, za jeho finanční pozici, řízení globální finanční stability, zejména v souvislosti s rozhodováním o konkrétních způsobech střednědobého a dlouhodobého financování podniku, zhodnocení krátkodobých finančních aktiv, řízení rizik atd. Finanční ředitel jedná za podnik s bankami a ostatními finančními institucemi, finančními úřady, auditory. Rozhodovací pravomoc controllera spočívá v oblasti informačního zajištění hodnotového řízení, to znamená pravomoci ve vymezení obsahu a pojetí základních účetních kategorií (pojetí nákladů, výnosů, zisku, příjmů, výdajů, aktiv a závazků), jejich členění. Obě pozice, treasurer i controller, by v rámci organizační struktury měly být ve vrcholovém vedení přímo podřízeny generálnímu řediteli či jeho zástupci pro oblast financí. Důsledné odlišení výkonných pravomocí finančního řízení na straně jedné, ale zároveň respektování pozice controllera a jeho kompetencí týkajících se obsahu a členění účetních informací pro řízení na straně druhé, včetně vztahu k informacím finančního a daňového účetnictví, koncipování odlišností externího a interního výkaznictví, je předpokladem nejen účinného reportingu (controllingu), ale i vlastního řízení podniku. Pro ilustraci uveďme jednoduchý příklad a inspirativní schéma organizační struktury vrcholového vedení podniku (obrázek 1.2).

22


28.7.2010 13:21:28


Příklad Z controllingových informací výrobního podniku zpracovaných při přípravě plánů a rozpočtů na další období vyplývá, že po relativně zásadní restrukturalizaci činnosti středisek, která byla v minulém období právě dokončena, nebudou v budoucnosti dostatečně využívány prostory budov. Controllingové oddělení kvantifikovalo i snížení rentability hlavní výdělečné činnosti, ke které bude za jinak stejných okolností docházet, pokud tento problém nebude řešen. V podniku je přitom věnována značná pozornost řízení technologických nákladů vnitropodnikových středisek, stejně jako řízení výše oběžných aktiv využívaných při vlastní tvorbě a prodeji výrobků. Rozhodnutí o částečném pronájmu budov, popřípadě o jejich prodeji a pořízení vhodnějších prostor, ať již novou výstavbou, koupí či pronájmem od jiných majitelů, je strategickým investičním rozhodováním, které bezprostředně nesouvisí s vlastním procesem tvorby výkonů ve sledovaném období. Toto rozhodování je natolik zásadní, že příprava variant řešení je pouze v pravomoci vrcholového finančního řízení podniku, k výběru konkrétní realizovatelné varianty bývá nutný souhlas vlastníků. Důležitá je otázka, zda v takovémto případě je pro zobrazení nemovitosti v rozvaze, nákladů souvisejících s jejím provozem ve výsledovce, rozhodující skutečný stav („minulost“), či požadavek přiměřeného zhodnocení využití aktiv (nákladů) v budoucnosti („současnosti“). Měla by být část hodnoty nemovitosti (nákladů na její provoz) vyjmuta z dlouhodobých hmotných aktiv v rozvaze (nákladů hlavní výdělečné činnosti ve výsledovce) a začleněna do investic („investic do nemovitostí“)? Měl by mít controller pravomoc pro takovýto návrh? Očekává finanční ředitel od controllera návrhy na takovéto zásadní změny obsahu a členění účetních informací? Pouze pro úplnost dodejme, aby nedošlo k nedorozumění, že tyto otázky si klademe v souvislosti s controllingovými informacemi a interním reportingem, účinným hodnotovým řízením podniku v budoucnosti (v nejbližším období). To, jak bude zobrazena nemovitost JHQHUiOQtĜHGLWHO

PDUNHWLQJRYêĜHGLWHO

ILQDQþQtĜHGLWHO

TREASURER

YêUREQtĜHGLWHO

SHUVRQiOQtĜHGLWHO

CONTROLLER

RGGČOHQtSRKOHGiYHN

LQWHUQtUHSRUWLQJ

SODWHEQtVW\N

ILQDQþQtUHSRUWLQJ

Ĝt]HQtFDVKIORZ

GDĖRYpRGGČOHQt

Obrázek 1.2 Postavení controllera v organizační struktuře podniku 23


28.7.2010 13:21:28

Reporting

ve finančním účetnictví, do jaké míry je tedy potřebné odlišit obsah, pojetí a zobrazení účetních informací pro řízení a externí uživatele, je samostatnou otázkou.

1.3 Oddělení odpovědnosti vlastníka a managementu při řízení výkonnosti Pro koncipování obsahu interního reportingu, jeho návaznosti či odlišnosti v porovnání se zveřejňovanými výkazy je důležitá otázka, zda vůbec, a pokud ano, tak proč a v čem se liší informace pro měření výkonnosti podniku jako celku z pozice vlastníků kapitálu od informací pro řízení výkonnosti hlavní výdělečné činnosti, tzn. z pozice managementu zodpovědného za řízení podniku a jeho vnitropodnikových struktur. Centrem pozornosti vlastníka je míra zhodnocení vloženého kapitálu, naproti tomu z pohledu managementu je základním zdrojem úspěchu tvorba konkurenceschopných výkonů, optimalizace jejich objemu a struktury, účinná motivace řídících pracovníků podporující naplnění strategických cílů podniku, jeho konkurenční pozice na trhu.

1.3.1 Kritéria řízení výkonnosti z pozice vlastníků Vlastníci kapitálu podniku požadují, aby kritéria měření výkonnosti vyjádřila souhrnně míru zhodnocení vloženého kapitálu, kterého bylo ve sledovaném období „skutečně“ dosaženo. Historicky nejznámějším a nejpoužívanějším kritériem měření výkonnosti podniku jako celku (z pozice vlastníků) je míra zhodnocení vlastního kapitálu, měřená rentabilitou vlastního kapitálu (return on equity – ROE).13

U podniků, jejichž hlavní výdělečnou činností je tvorba výkonů a jejich prodej zákazníkům, je možné analytickým rozkladem rentability vlastního kapitálu vyjádřit vliv tří základních faktorů, které míru zhodnocení vlastního kapitálu v podnikatelském procesu ovlivňují:14

13

14

Označení kritérií rentability anglickými zkratkami je velmi rozšířené, proto je používáme i v tomto textu. Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) je vrcholovým kritériem efektivnosti, které je možno kvantifikovat na základě účetních informací. Vedle tohoto účetního kritéria využívají investoři pro svá rozhodování i tržní kritérium – vývoj tržní hodnoty akcie. Tržní hodnota akcie je ovlivněna nejen rentabilitou vlastního kapitálu podniku, které bylo dosaženo v hodnoceném období, ale i celou řadou dalších faktorů, které mohou ovlivnit úspěšnost podniku v budoucnosti; zejména jeho konkurenční postavení na trhu, očekávaný vývoj oboru jeho hlavní činnosti, politická stabilita regionu atd. Vzhledem k zaměření tohoto textu je za vrcholové kritérium efektivnosti považována rentabilita vlastního kapitálu. Rozklad rentability vlastního kapitálu je znám jako tzv. Du Pontova pyramida. Problematika kritérií ekonomické efektivnosti je předmětem výkladu základních kurzů finančního účetnictví, finanční analýzy a finančního řízení podniku. Předpokládáme, že čtenáři jsou těmito odbornými znalostmi již vybaveni. Podrobnější výklad je možno nalézt např. v: Marek, P. a kol.: Studijní průvodce financemi podniku. Ekopress, Praha 2006. 24


28.7.2010 13:21:28


Rentabilita vlastního kapitálu je ovlivněna ziskovostí výnosů z prodeje vyjádřenou jako podíl čistého zisku po zdanění15 a výnosů z prodeje, obrátkou aktiv (nebo kapitálu) a způsobem financování podnikatelského procesu, tedy proporcí vlastního a cizího kapitálu (tzv. finanční pákou). Z matematického vyjádření, které je použito při analytickém rozkladu rentability vlastního kapitálu, vyplývá, že stejného zhodnocení vlastního kapitálu lze dosáhnout i při velmi rozdílné ziskovosti výnosů z prodeje. Například:

V prvním případě je dosaženo 16% rentability vlastního kapitálu při 4% ziskovosti výnosů z prodeje. Tento vývoj je umožněn relativně rychlou obrátkou celkových aktiv (2) a 50% podílem cizího kapitálu na financování celkových aktiv. Ve druhém případě, při pomalejší obrátce celkových aktiv (1) a stejném podílu cizího kapitálu na financování aktiv (50 %), zajišťuje stejnou rentabilitu vlastního kapitálu dvojnásobná ziskovost výnosů z prodeje (8 %). V posledním případě, při relativně velmi nízké ziskovosti výnosů z prodeje (1 %), je možno dosáhnout 16% rentability vlastního kapitálu, pokud je dosaženo velmi rychlé obrátky celkových aktiv (4) a pro podnik je výhodný (a neohrožuje jeho finanční stabilitu) i relativně velmi vysoký podíl cizího kapitálu na financování aktiv (75 %). Čím náročnější je konkrétní činnost na technologické vybavení (čím vyšší jsou stálá hmotná a nehmotná aktiva), čím delší je výrobní cyklus (čím vyšší jsou zásoby nedokončené výroby, činnosti a hotových výrobků), čím delší je v daném oboru obvyklá doba splatnosti pohledávek, tím pomalejší je obrátka aktiv a tím vyšší by měla být ziskovost výnosů, aby v dané oblasti činnosti bylo možné dosáhnout požadované míry zhodnocení aktiv (vloženého kapitálu). Čím vyšší je podíl cizího kapitálu podniku, tím vyšší je rentabilita vlastního kapitálu za předpokladu, že úroková míra z cizího kapitálu je nižší než dosahovaná rentabilita financované činnosti. S rostoucím podílem cizího kapitálu podniku, se zhoršováním jeho finanční pozice, roste riziko věřitelů, což významně ovlivňuje úrokovou míru cizího kapitálu. Výhoda z rostoucího podílu cizích zdrojů se ztrácí snižováním ziskovosti výnosů vlivem vyšších úrokových nákladů. Rozdíl mezi úrokovou mírou cizího kapitálu a mírou 15

Obecným problémem měření výkonnosti není pouze volba vhodného kritéria, jeho vypovídací schopnost, ale i vymezení obsahu zisku, který se při kvantifikaci konkrétního ukazatele použije. Toto vymezení je variantní, záleží na rozhodovací úloze, která se řeší. Zisk může být obecně kvantifikován před zdaněním a po zdanění, zisk z hlavní výdělečné činnosti, provozní zisk, zisk z finančních a investičních činností, úplný zisk atd. Z pohledu vlastníků vyjadřuje nejlépe míru zhodnocení vlastního kapitálu ve sledovaném období čistý zisk po zdanění. V dalším textu bude při vymezení konkrétně použitého kritéria výkonnosti vždy podoba zisku upřesněna. 25


28.7.2010 13:21:28

Reporting

zhodnocení vloženého kapitálu vlastní činností podniku se postupně zmenšuje a posléze ztrácí. Další efektivní využití cizího kapitálu již proto není možné. Měření zhodnocení vlastního kapitálu ukazatelem EVA Důležitou souvislostí při volbě vhodných kritérií efektivnosti, tedy kritérií, která měří výši zhodnocení kapitálu, je i konkrétní podoba jejich matematického vyjádření. Ukazatel rentability vlastního kapitálu vyjadřuje míru zhodnocení vlastního kapitálu v procentním vyjádření. Změna zhodnocení vlastního kapitálu o několik desetin či setin procent, například v porovnání s předem stanoveným cílem ve finančním plánu (v podnikovém rozpočtu) či v porovnání s jeho skutečně dosaženou výší v minulém období, je pro řídící pracovníky pouze určitým číslem, které nevyjadřuje dostatečně srozumitelně vztah kvantifikovaného ukazatele a postavení podniku, konkrétního zhoršení či zlepšení jeho fungování. I když lze výše uvedeným analytickým rozkladem vypovídací schopnost rentability vlastního kapitálu významně zvýšit, tzn. měřit vliv základních faktorů na celkovém zhodnocení kapitálu a vyhodnotit jejich změny v čase, není jejich konkrétní výše (ziskovost výnosů z prodeje, obrátka aktiv, podíl vlastního kapitálu na financování aktiv) porovnatelná mezi odlišnými činnostmi, mezi jednotlivými podniky. Jak bylo na jednoduchém číselném příkladě ukázáno, srovnatelné rentability vlastního kapitálu (16 %) je možné dosáhnout vzájemně se podporujícími či naopak kompenzujícími vazbami mezi ziskovostí výnosů (4 %, 8 %, 1 %), obrátkou aktiv (2;1;4) a podílem cizího kapitálu na financování podniku (0,5; 0,25). Tyto odlišné dílčí faktory nejsou vyjádřeny tak, aby mohly být navzájem porovnávány („sčítány“). Nižší vypovídací schopnost ukazatelů rentability v procentním (či indexovém) vyjádření odstraňují ukazatele tzv. rozdílového (ekonomického) zisku, z nichž je v současné době nejznámějším reprezentantem tzv. ukazatel EVA (přidaná ekonomická hodnota – economic value added).16 EVA je relativně široce využívaná, a to nejen jako kritérium měření výkonnosti, ale i při oceňování investic a při finančním rozhodování. Kvantifikace ekonomické přidané hodnoty není jednoznačná, dále uvedená podoba patří k nejznámějším. Cílem stručného popisu způsobu vyjádření ukazatele EVA je charakterizovat základní logiku konstrukce tohoto ukazatele, nikoliv stanovit daný a neměnný způsob jejího měření. „EVA je důležitým kritériem pro stimulační systém, umožňuje změnit kulturu společnosti, změnit postavení a motivaci zaměstnanců (řídících pracovníků na nižších úrovních řízení).“17 EVA měří vliv stejných faktorů efektivnosti jako rentabilita vlastního kapitálu, ale poměřuje je jiným způsobem, vyjadřuje se v absolutní výši, a proto je pro řídící pracovníky mnohem srozumitelnější („eliminuje zmatek řídících pracovníků zapříčiněný poměrovými ukazateli“18).

16

17 18

Podstatu a vypovídací schopnost ukazatele ekonomické přidané hodnoty EVA poprvé definovali američtí konzultanti J. M. Stern a G. B. Stewart a jeho autorství si nechali právně chránit. Podrobněji viz například Stern, J. M., Shiely, J. S.: The EVA Challenge. 2001. Tamtéž. The 2000 EVA Ranking Czech Republic, interní materiál České spořitelny. 26


28.7.2010 13:21:29


EVA vyjadřuje přínos (ztrátu), zohledňující náklady veškerého (vlastního i cizího) kapitálu. Kvantifikuje se jako rozdíl mezi provozním ziskem po zdanění (net operating profit after taxes – NOPAT)19 a náklady kapitálu: EVA = NOPAT – (investovaný kapitál . WACC) nebo EVA = (ROIC – WACC) . investovaný kapitál nebo EVA = NOPAT – nákladové úroky (upravené o úrokový daňový štít) – náklady (požadovaná výnosnost) vlastního kapitálu EVA ROIC NOPAT WACC

přidaná ekonomická hodnota rentabilita investovaného kapitálu provozní zisk po zdanění vážený aritmetický průměr nákladů kapitálu (vlastního i cizího)

Konkrétní obsah provozního zisku je nutno vždy precizně definovat v návaznosti na konkrétní položky výnosů a nákladů, které jsou do jeho měření zahrnuty. Například dle české účetní legislativy, jak již bylo zmíněno, se při kvantifikaci provozního zisku vychází ze zisku z hlavní výdělečné činnosti (tedy ze zisku z prodeje výkonů zákazníkům), který se dále upravuje o ty výsledkové transakce, které jsou sice v pravomoci a odpovědnosti podnikového vedení, ale již nejsou bezprostředním výrazem hlavního předmětu podnikání. Příkladem těchto transakcí jsou efekty z prodeje nepotřebných stálých aktiv (dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku) nebo materiálu. Obecně úroveň provozního zisku vyjadřuje schopnost podnikového managementu zhodnotit veškeré ekonomické zdroje, které má k dispozici. Při výpočtu ukazatele EVA nejsou v provozním zisku po zdanění zahrnuty úroky z cizího kapitálu, protože úrokové náklady jsou součástí výpočtu průměrných nákladů kapitálu, které se od provozního zisku po zdanění odečítají. Tato modifikace pouze potvrzuje upozornění, že konkrétní obsah hodnotových veličin (zisku) není jednoznačný, že závisí na tom, pro jaká rozhodování jsou využity. Náklady na kapitál jsou oportunitním nákladem vlastníků kapitálu. Velmi často se pro výpočet EVA zjednodušeně kvantifikují v procentním vyjádření jako vážený průměr nákladů kapitálu (weight average capital costs – WACC) a skládají se z nákladů na cizí kapitál a z nákladů na vlastní kapitál. Investovaný kapitál se kvantifikuje jako celkový kapitál snížený o neúročený cizí kapitál (podrobnější vysvětlení této modifikace vloženého kapitálu je v navazujícím textu této kapitoly uvedeno). Jak vyplývá z kvantifikace přidané ekonomické hodnoty EVA, tento ukazatel měří zhodnocení investovaného kapitálu, který je v zodpovědnosti řídících pracovníků. 19

Velmi zjednodušeně lze čistý zisk vyjádřit následovně: čistý zisk = provozní zisk – nákladové úroky – daň. Nákladové úroky představují odměnu za poskytnutý cizí kapitál a při výpočtu ukazatele EVA, jak bude dále uvedeno, se vykazují samostatně. Jednoduchou úpravou rovnice lze získat vzorec: čistý zisk – nákladové úroky = provozní zisk – daň. 27


28.7.2010 13:21:29

Reporting

„Dokud podnik nedosáhne zisku, který je vyšší než jeho náklady kapitálu, hospodaří se ztrátou. Podnik vrací méně, než kolik odebírá zdrojů. Do té doby, dokud zisk nepřekročí náklady kapitálu, podnik nevytváří bohatství, ale ničí ho.“ 20 Příklad Letecká společnost Airtravel, a. s., dosáhla ve sledovaném období následujících výsledků: výnosy z prodeje 300 mil. Kč náklady na leteckou přepravu 210 mil. Kč (tyto náklady obsahují zejména spotřebu materiálu, nakoupené služby, odpisy, mzdové náklady) nákladové úroky 55,6 mil. Kč daň ze zisku 10 mil. Kč čistý zisk 24,4 mil. Kč Investovaný kapitál činí 1,2 mld. Kč a je tvořen ze dvou třetin úročenými cizími zdroji, převážně dlouhodobými bankovními půjčkami, s průměrnou úrokovou sazbou 6,95 %. Vlastníci zvážili podnikatelské riziko spojené s jejich investicí do této společnosti i alternativní možnosti investování jejich kapitálu a na základě těchto úvah požadují zhodnocení vlastního kapitálu společnosti ve výši 11 %. Sazba daně z příjmu činí 24 %.

Otázka k řešení Jaká je výše ekonomické přidané hodnoty, kterou letecká společnost ve sledovaném období svojí činností vytvořila? Jak zjištěnému výsledku rozumíte? Řešení Provozní zisk činí 300 – 210 = 90 (mil. Kč) Provozní zisk po zdanění (NOPAT) činí 90 – 10 = 80 (mil. Kč) Náklady cizího kapitálu představují vykázané nákladové úroky: 800 . 0,0695 = 55,6 (mil. Kč), které je třeba upravit o nákladový daňový štít (snížení daně ze zisku v důsledku úroků): 55,6 . (1 – 0,24) = 42,26 (mil. Kč) Náklady vlastního kapitálu se stanoví jako součin požadované výnosnosti a výše vlastního kapitálu: 0,11 . 400 = 44 (mil. Kč) EVA = 80 – 42,26 – 44 = – 6,26 (mil. Kč) Obdobně lze ukazatel EVA vypočítat i pomocí WACC, a to jako vážený průměr nákladů na cizí kapitál, které jsou snížené o výši daňového štítu, a nákladů na vlastní kapitál, tj.: WACC = 2/3 . 6,95 % . (1 – 0,24) + 1/3 . 11 % = 7,1879999 % EVA = 80 mil. – (1,2 mld. . 7,187999 %) = – 6,26 mil. 20

Drucker P.: Harvard Business School Review, leden–únor 1995. 28


28.7.2010 13:21:29


Závěr Ekonomická přidaná hodnota společnosti je záporná. Společnost (její řídící pracovníci) neplní požadavky vlastníků na požadovanou míru zhodnocení jimi vloženého kapitálu. Hospodaření společnosti je z pohledu vlastníků kapitálu ztrátové. Provozní zisk nepostačuje na požadovanou úhradu nákladů vlastníků kapitálu (včetně nákladů vlastního kapitálu). Na tomto hodnocení nic nemění skutečnost, že podle výkazů finančního účetnictví společnost vykázala čistý zisk po zdanění ve výši 24,4 mil. Kč.

1.3.2 Kritéria řízení výkonnosti z pozice managementu Míra zhodnocení vlastního kapitálu je souhrnným výsledkem relativně rozdílných vlivů. Při volbě vhodných kritérií měření výkonnosti hlavní výdělečné činnosti je nutno zvážit zejména: • příčinné souvislosti a ovlivnitelnost zhodnocení aktiv v procesu tvorby výkonů; • vztah měření výkonnosti hlavní výdělečné činnosti za podnik jako celek a na jeho hierarchicky nižších úrovních řízení; • srozumitelnost vyjádření použitých kritérií a hodnotových veličin pro zodpovědné řídící pracovníky vnitropodnikových útvarů. Kapitálová náročnost činnosti a způsob jejího financování jsou ovlivňovány odlišnými rozhodnutími a faktory než ziskovost výnosů z prodeje výkonů zákazníkům, náročnost vlastního procesu tvorby výkonů na oběžná aktiva (zásoby materiálu, zásoby nedokončené výroby a hotových výrobků), obvyklé podmínky a lhůty splatnosti závazků z obchodního styku v konkrétních oborech činnosti atd. Rentabilita „zaměstnaného“ kapitálu ROCE Pomocí podrobného analytického členění hospodářského výsledku ve výsledovce (odlišení zisku z prodeje výkonů) a účelového členění aktiv v rozvaze (odlišení aktiv zhodnocovaných v procesu tvorby výkonů), jejich důsledným propojením, lze v podniku oddělit pravomoc a zodpovědnost za dvě základní oblasti zhodnocení aktiv (kapitálu) – odpovědnost za hlavní výdělečnou činnost a za finanční a investiční aktivity podniku. Vyjdeme-li z předpokladu, že ve sledovaném období již bylo rozhodnuto o způsobu financování podniku, můžeme jednoduchou úpravou ukazatele rentability vlastního kapitálu kvantifikovat rentabilitu aktiv hlavní výdělečné činnosti (return on assets – ROA). Pro měření zisku použijeme zisk před úroky a zdaněním (earning before interests and taxes – EBIT), měřící zhodnocení nákladů při prodeji výkonů zákazníkům, které není ovlivněno daňovými povinnostmi a finančními náklady. Nákladové úroky placené bance jsou obecně považovány za náklady „období“, ovlivněné zejména investičním cyklem podniku, jeho finanční pozicí ve vztahu k bance, kvalitou finančního řízení (plánování), tedy předvídatelností významných požadavků podniku na zdroje financování v budoucnosti. Konkrétní úroková míra poskytnutého úvěru podniku souvisí i s výší volných finančních prostředků, které běžně činností podniku u banky vznikají, a jsou jejím prostřednictvím vhodnou formou investovány. V praxi je známé, že největší firmy mají dohodnuté s bankou zcela jiné nákladové úroky než ostatní podniky, často i v nulové výši. 29


28.7.2010 13:21:29

Reporting

zisk z hlavní výdělečné činnosti (EBIT) ROAHVČ = –––––––––––––––––––––––––––––––– aktiva hlavní výdělečné činnosti (EBIT) výnosy z prodeje výkonů ROAHVČ = –––––––––––––––––––– · ––––––––––––––––––––––––––– výnosy z prodeje výkonů aktiva hlavní výdělečné činnosti Při kvantifikaci tohoto ukazatele se zpravidla celková aktiva využívaná v hlavní výdělečné činnosti snižují o výši neúročeného cizího kapitálu, tj. o výši závazků z obchodního styku (závazků vůči dodavatelům a zákazníkům). Toto snížení lze vysvětlit v zásadě dvěma důvody: • umožňuje vyloučit dvojí úročení aktiv a závazků. Odečtením neúročeného cizího kapitálu se dvojí úročení vyloučí. Výše neúročeného cizího kapitálu souvisí s existencí dodacích a platebních podmínek, které jsou v konkrétních oblastech činnosti považovány za obvyklé a jsou jedním z důležitých cenotvorných faktorů v obchodním jednání. Prodejní ceny materiálu, energie, zboží a služeb jsou pro dodavatele přijatelné, pokud je v jejich výši prostor i pro úhradu nákladů spojených s financováním pohledávek. Předpokládáme proto, že úrok je již zahrnut v ceně aktiv – nakupovaného materiálu, zboží a služeb, ve výši závazků a pohledávek z obchodního styku; • umožňuje kvantifikovat výhodu z využití cizího kapitálu, který není úročený, má nulové náklady kapitálu (nulové úroky). Využití neúročeného cizího kapitálu zvyšuje rentabilitu hlavní výdělečné činnosti (za jinak stejných okolností) vlivem zrychlení obrátky aktiv, popřípadě vytváří prostor pro snížení prodejní ceny výkonů či racionální zvýšení nákladů. Využití neúročeného cizího kapitálu tak zvyšuje konkurenceschopnost podniku. To však předpokládá, že externí partneři (dodavatelé či odběratelé) financují zdarma část aktiv podniku obchodního partnera (typické to je u zásob materiálu či zboží financovaných dodavatelem, zásob nedokončené výroby financovaných přijatými zálohami od odběratele). K této situaci může dojít pouze při nerovném konkurenčním postavení obchodních partnerů (při prodeji obchodním řetězcům, u zakázek pro významné zákazníky apod.). Velmi výstižným pojmovým vyjádřením této modifikace rentability aktiv hlavní výdělečné činnosti je ukazatel rentability zaměstnaného kapitálu (return on capital employed – ROCE), vyjádřený na bázi aktiv (hlavní výdělečné činnosti). Pojem zaměstnaný kapitál je doslovným překladem pojmu „capital employed“, je to celkový vložený kapitál snížený o neúročený cizí kapitál. Kapitál je „zaměstnaný“ v tom smyslu, že by měl přinést odměnu, „říká si“ o odměnu. Zaměstnaný kapitál na bázi aktiv je vymezen jako tzv. čistá stálá a oběžná aktiva (tzn. celková aktiva snížená o neúročený cizí kapitál). Tato modifikace ukazatele rentability aktiv umožňuje srozumitelně a relativně jednoznačně měřit výkonnost hlavní výdělečné činnosti. V procesu tvorby konkrétních výkonů a jejich skupin ve vnitropodnikových útvarech je možné měřit celková využívaná aktiva (hmotná a nehmotná dlouhodobá aktiva, pohledávky z obchodního styku a zásoby), nikoliv celkový vázaný kapitál. U většiny položek oběžných aktiv, tzn. u takových, která nejsou pořizována za platby v hotovosti a jejichž řízení je ve sledovaném období předmě30


28.7.2010 13:21:29


tem zájmu řídících pracovníků konkrétních útvarů, je možno nalézt i vazbu na konkrétní položku neúročeného cizího kapitálu (závazků vůči dodavatelům či zákazníkům). Tento vztah však nevzniká u všech útvarů. Např. útvar logistiky optimalizuje výši zásob materiálu i výši závazků vůči dodavatelům materiálu, útvary hlavní výroby ovlivňují zpravidla pouze výši zásob materiálu. (EBIT) výnosy z prodeje výkonů ROCE (ROAHVČ) = –––––––––––––––––––– · –––––––––––––––––––––––––––––––––– výnosy z prodeje výkonů aktiva hlavní výdělečné činnosti – NÚCK ROCE ROAHVČ NÚCK

rentabilita zaměstnaného kapitálu rentabilita aktiv hlavní výdělečné činnosti neúročený cizí kapitál

Vhodnou variantní modifikací konkrétního obsahu hodnotových veličin v ukazateli zaměstnaného kapitálu na bázi aktiv je možno vytvořit základ pro účinný systém nástrojů hodnotového řízení hlavní výdělečné činnosti (nástrojů a kritérií řízení nákladů, výnosů, zisku, čistého pracovního kapitálu). Názorně vyjadřuje vztahy základních hodnotových veličin, které ovlivňují efektivnost hlavní výdělečné činnosti, jednoduché schéma na obrázku 1.3. Ziskovost nákladů měřená poměrem zisku (EBITu) k nákladům hlavní výdělečné činnosti a doplněná kritérii rychlosti obratu zejména oběžných aktiv a závazků (popř. doby obratu) je velmi dobrým východiskem pro další dezagregaci dílčích kritérií vnitropodnikového hodnotového řízení. Až na hierarchicky nejnižší stupně je možné v podniku přenést odpovědnost nejen za ovlivnitelné náklady útvarů, ale i za tu část aktiv, která je ovlivnitelná jejich činností (zásoby materiálu, hotových výrobků, polotovarů a nedokončené výroby). V obrázku 1.3 si všimněme modifikace použitých kritérií pro měření ziskovosti při prodeji výkonů a měření obrátky aktiv. V základní (agregované) podobě vyjádření rentability aktiv je zpravidla kvantifikována ziskovost výnosů z prodeje (EBIT / výnosy z prodeje) a počet obrátek aktiv je vyjádřen ze vztahu výnosy z prodeje / aktiva. Toto vyjádření je správné, správná je však i modifikace zvolená ve schématu. Pokud se měří počet obrátek (doba obratu) ve vnitropodnikovém hodnotovém řízení, tedy i v jejich podrobnějším analytickém tvaru (pro konkrétní položky aktiv – zásoby materiálu, hotových výrobků atd.), měla by být respektována důležitá zásada srovnatelnosti poměřovaných položek rozvahy (aktiv, dluhů) a položek výsledovky (nákladů, výnosů). Výnosy z prodeje jsou vhodnou hodnotovou veličinou pro zjištění (stanovení) obrátky nebo doby obratu pohledávek. Přitom aby byly obě veličiny, výnosy z prodeje a pohledávky, zcela porovnatelné, je nezbytné výnosy z prodeje snížit o platbu v hotovosti a pohledávky snížit o DPH. Pro měření obratu ostatních analytických položek oběžných aktiv však výnosy z prodeje vhodnou veličinou nejsou. Konkrétně při stanovení rychlosti obratu zásob materiálu by se měla poměřovat spotřeba konkrétního materiálu ve sledovaném období s průměrnou výší jeho zásoby atd.

31


28.7.2010 13:21:29

Reporting

celkové náklady

zásoby obČåná aktiva

obrátka aktiv

:

pohledávky penČåní prostĜedky

+ DHA

celková aktiva

stálá aktiva -

ROCE (ROA+9ý)

sniåující poloåky

×

DNA ODA krátkodobý neúroþený kapitál dlouhodobý neúroþený kapitál

zisk z hlavní þinnosti

ziskovost nákladĤ

EBIT

+

:

úrokové náklady

celkové náklady

Obrázek 1.3 Analytický rozklad rentability zaměstnaného kapitálu na bázi aktiv hlavní výdělečné činnosti Legenda ke schématu: ROCE (ROAHVČ): rentabilita zaměstnaného kapitálu na bázi aktiv hlavní výdělečné činnosti DHA: dlouhodobá hmotná aktiva DNA: dlouhodobá nehmotná aktiva ODA: ostatní dlouhodobá aktiva využívaná (zhodnocená) v hlavní výdělečné činnosti EBIT: zisk z hlavní výdělečné činnosti (před odečtením úroků a zdaněním)

Jako konkrétní příklad ukazatelů, které jsou typické pro hodnocení vázanosti oběžných aktiv a výše závazků v obchodní firmě, je možno uvést: Základní ukazatele obrátkovosti obchodní firmy • počet obrátek zásob zboží: náklady na prodané zboží (ve sledovaném období, například měsíčním) –––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––– průměrný stav zásob zboží (za měsíc)

32


28.7.2010 13:21:29


• počet obrátek pohledávek: tržby (výnosy) z prodeje zboží – tržby (výnosy) placené v hotovosti –––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––– průměrný stav pohledávek vůči odběratelům (bez DPH) • počet obrátek závazků: náklady na prodané zboží –––––––––––––––––––––––––––––––––––– závazky vůči dodavatelům zboží (bez DPH) Základní ukazatele doby obratu obchodní firmy • doba obratu zásob zboží: průměrný stav zásob zboží (za měsíc) –––––––––––––––––––––––––––––––– náklady na prodané zboží (za měsíc) • doba obratu pohledávek (průměrná doba inkasa) průměrný stav pohledávek vůči odběratelům (bez DPH) –––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––– tržby (výnosy) z prodeje zboží – tržby (výnosy) placené v hotovosti • doba obratu závazků průměrný stav závazků vůči dodavatelům (bez DPH) ––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––– náklady na prodané zboží Obecně jsou hodnoty konkrétních ukazatelů různé nejen podle jednotlivých oblastí podnikání (obchodní činnost, služby, výrobní činnost), ale i podle jejich konkrétních specifik (délka výrobního cyklu, vliv sezónnosti činnosti...). Relativně nejvyšší vypovídací schopnost má porovnání hodnocených ukazatelů u stejných jednotek v čase, popřípadě porovnání středisek stejného typu podnikání. Přitom je nutno věnovat pozornost tomu, aby se snaha zlepšit hodnoty těchto ukazatelů nedostala do konfliktu s ostatními cíli podniku. Například snížení stavu zásob zboží či materiálu, výrobků, by mohlo vést k neschopnosti podniku včas a rychle reagovat na poptávku zákazníků. Zvýšení doby obratu závazků by mohlo poškodit dobré jméno podniku. Zkrácení doby pohledávek je obvykle těžké, či dokonce nemožné prosadit proti platebním podmínkám, které jsou v dané zemi nebo v daném oboru obvyklé. Možnému způsobu řešení těchto otázek bude věnována pozornost v dalším textu této kapitoly, při vysvětlení rozdílového manažerského zisku. Na jednoduchém ilustrativním příkladu si ověřme porozumění výše uvedenému výkladu, zejména tomu, že pro vytvoření účinného systému kritérií řízení výkonnosti podniku je důležité vzájemné propojení řízení konkrétních položek rozvahy, výsledovky a peněžních toků.

33


28.7.2010 13:21:29

Reporting

Příklad Z organizační struktury konkrétní akciové společnosti vyplývá, že ve vrcholovém vedení je centralizováno finanční řízení, nákup základních materiálových vstupů, prodej (včetně exportu) konkrétním zákazníkům, marketing. Vrcholové vedení akciové společnosti využívá pro hodnocení ředitelů závodů, kteří zodpovídají za výrobu výrobků, dodržení jejich požadované kvality, termínů dodání, struktury... interní výkaz uvedený v tabulce: Poměrové ukazatele skutečnost

Měsíc ... plán odchylka

Kumulace od 1. 1. skutečnost plán odchylka

EBIT / aktiva Výkony Celková spotřeba spotřeba materiálu a energie / výkony služby / výkony přidaná hodnota / výkony osobní náklady / výkony tržby z prodeje výrobků doba obrátky výrobků1 doba obrátky (nedokončené) výroby doba obrátky materiálu 1

Doba obrátky je měřena pomocí tržeb (výnosů) z prodeje výrobků a výše sledované položky aktiv je zjišťována k poslednímu pracovnímu dni v měsíci.

Otázka k řešení Posuďte, zda základní ukazatele, které jsou v interním výkazu ředitelů závodů sledovány pro řízení oběžných aktiv, jsou v návaznosti na jejich pravomoc a odpovědnost „správně“ konstruovány, tzn. zda účinně podporují řízení. Komentář: 1. Již při prvním pohledu na výkaz, který je pro hodnocení ředitelů závodů v akciové společnosti používán, je zřejmé, že je velmi úzce propojen na externí výkazy, tzn. na účetní závěrku podniku jako celku. 2. Základním problémem je především podoba výsledovky v druhovém členění nákladů, ze které interní výkaz vychází. Vypovídací schopnosti výsledovky na bázi druhového a účelového členění nákladů, jejich využitelnosti v řízení, stejně jako vhodným kritériím pro řízení nákladů, jejich odlišnosti od kritérií pro řízení zisku, bude věnována samostatná pozornost v dalších kapitolách této publikace. V tomto komentáři proto tento důležitý problém zmíněn není, pozornost je věnována pouze konstrukci ukazatelů obrátkovosti (doby obratu) oběžných aktiv. 3. To, že je nevhodné používat tržby (výnosy) z prodeje pro měření obrátkovosti jiné analytické položky aktiv než pohledávek, bylo již ve výkladu vysvětleno. Ve sledovaných 34


28.7.2010 13:21:29


ukazatelích doba obrátky pohledávek není vůbec uvedena. Vysvětlení je jednoduché, ředitelé závodů neodpovídají za prodej. 4. Při měření doby obratu (obrátky) materiálu by měla být poměřena výše spotřeby materiálu sledovaná na příslušném nákladovém účtu s průměrnou výší zásoby stejného materiálu sledovaného na aktivním rozvahovém účtu. Mezi tržbami z prodeje výrobků, tzn. objemem a strukturou prodeje, a spotřebou materiálu při výrobě výrobků není bezprostřední vazba. Při časovém posunu výroby a prodeje, kterou je možno u většiny výrobních podniků předpokládat, se poměřují hodnotové veličiny (tržby – zásoby materiálu) bez základní příčinné souvislosti. 5. Obdobně i pro měření doby obratu (obrátky) výrobků a nedokončené výroby je pro zodpovědné pracovníky za řízení výroby vhodnější poměřovat výši spotřeby nákladových položek, ve kterých jsou zásoby vnitropodnikových výkonů oceňovány, s průměrnou výší zásob výrobků a nedokončené výroby na aktivních rozvahových účtech. Argument je stejný jako u způsobu měření doby obratu materiálu. 6. Při měření obrátkovosti je vhodné vycházet z průměrného stavu zásob (aktiv), nikoliv z jejich výše ke konkrétnímu datu. Výše ukazatele by neměla být subjektivně ovlivnitelná. Pokud to informační systém umožňuje, což je u externě nakupovaných zásob materiálu většinou bez větších problémů, je vhodné měřit stav zásob alespoň dvakrát či třikrát ve sledovaném měsíci. Přitom hodnocení řídící pracovníci tyto termíny ani neznají. Výše sledované položky zásob nemůže být ovlivňována záměrným pozdržením dokladu, posunem v převzetí materiálu... 7. To, že měření k poslednímu dni v měsíci se bezprostředně váže na účetní uzávěrku, by neměl být rozhodující argument pro konstrukci ukazatele interního reportingu. U těchto ukazatelů je mnohem důležitější jejich motivační účinnost než přesnost měření. Tu je možno objektivizovat „tolerancí“ v hodnocení výše dosažených ukazatelů, délkou hodnoceného období atd. Měření rozdílového zisku z pozice managementu Nejdůležitějším faktorem řízení výkonnosti hlavní výdělečné činnosti je řízení výnosů z prodeje, tzn. objemu a struktury prodaných výkonů, které jsou hlavním omezujícím faktorem existence a úspěšného přežití podniku. V návaznosti na informace pro řízení výnosů z prodeje je z pohledu řízení zisku hlavní výdělečné činnosti nutno řešit dva relativně samostatné problémy. Jednak řídit náklady procesu tvorby výkonů, zajistit jejich požadovanou hospodárnost (těmto otázkám bude věnována samostatná pozornost v dalším textu); a jednak řídit kapitálovou náročnost hlavní výdělečné činnosti, optimalizovat vázanost aktiv, kterou ovlivňuje nejen vlastní podoba technologického procesu (náročnost zejména na dlouhodobá aktiva, trvale vázané zásoby), ale i požadavky zákazníka na včasnost a periodicitu dodávek, požadovanou rychlost odezvy na změny v objemu a ve struktuře objednaných výkonů, podmínky splatnosti pohledávek atd. Měření zisku v okamžiku prodeje výkonů zákazníkům, ve vztahu k dosaženým výnosům či vynaloženým nákladům, přitom nevyjadřuje celkový přínos z hodnocené činnosti, zhodnocení vloženého kapitálu. Pro ilustraci si uveďme jednoduchý příklad.

35


28.7.2010 13:21:29

Reporting

Příklad Výrobce těstovin je organizačně rozdělen do dvou relativně samostatných divizí. Jedna divize dodává těstoviny pod vlastní značkou do specializované obchodní sítě lahůdek, druhá obchodnímu řetězci diskontních prodejen. Činnost obou divizí je relativně oddělená, výroba je zajišťována v samostatných výrobních závodech, každá divize má vlastní prodejní oddělení. Obchodní ředitel divize, jejímž jediným odběratelem je řetězec diskontních prodejen, si připravuje podklady pro obchodní jednání na další období (rok 2008). Z informací, které neformálně od zákazníka získal, vyplývá, že při meziroční aktualizaci obchodních podmínek bude řetězec diskontních prodejen navrhovat tyto základní podmínky: – zachování sjednaných cen i pro nadcházející období (2008); – zachování množství nakoupených těstovin, včetně jejich základní sortimentní struktury; – bude však požadovat prodloužení splatnosti faktur ze 30 na 60 dní. Pro své rozhodování má obchodní ředitel dále k dispozici tyto (zjednodušeně zadané) údaje: – zisk divize z prodeje výrobků (EBIT – rok 2007) dosáhne výše 36 mil. Kč; – výnosy z prodeje výrobků (2007): 1 200 mil. Kč; – celková aktiva divize (průměrná výše 2007): 400 mil. Kč. Výše výrobních a prodejních nákladů se při zachování objemu prodeje a sortimentní struktury v roce 2008 významně nezmění. Obchodní ředitel požádal oddělení controllingu, aby mu před vlastním jednáním se zákazníkem připravilo tyto doplňující informace: 1. porovnání dosažené výše rentability aktiv divize v roce 2007 a výše, která by odpovídala předpokládanému návrhu změněných podmínek pro rok 2008; 2. porovnání dosažené a předpokládané výše ziskovosti výnosů z prodeje, rychlosti obratu aktiv (počtu obrátek) v roce 2007 a 2008; 3. propočet výše změny zisku, která by kompenzovala zhoršené podmínky doby splatnosti pohledávek; 4. návrh kritéria (kritérií) měření ekonomických výsledků činnosti, které by umožnilo porovnávat výkonnost divizí v čase (jednotlivá období – 2007, 2008) a mezi sebou navzájem. Příprava požadovaných podkladů ad 1. ROA2007 = EBIT / CA = 36 / 400 = 0,09 (9 %) CA2007 = 400 mil. Kč z toho pohledávky (30 dní splatnost): 1 200 / 360 . 30 = 100 (mil. Kč) 36


28.7.2010 13:21:29


výše pohledávek v 2008 (60 dní splatnost): 1 200 / 360 . 60 = 200 (mil. Kč): o 100 mil. Kč vyšší než v roce 2007 CA2008 = 400 + 100 = 500 (mil. Kč) ROA2008 = EBIT / CA = 36 / 500 = 0,072 (7,2 %) Rentabilita celkových aktiv by se vlivem prodloužení doby splatnosti pohledávek zhoršila (za jinak stejných okolností) o 20 % (z 9 na 7,2 %). ad 2. Rentabilita výnosů z prodeje ROS (return on sales): ROS2007, 2008 = EBIT / CV = 36 / 1 200 = 0,03 (3 %) Počet obrátek aktiv v roce 2007: 1 200 / 400 = 3 Počet obrátek aktiv v roce 2008: 1 200 / 500 = 2,4 (zhoršení o 20 %) ad 3. Požadovaný zisk při zachování rentability aktiv 2007: 500 . 0,09 = 45 (mil. Kč) Zisk by měl v roce 2008 vzrůst o 9 mil. Kč, aby bylo dosaženo stejné výnosnosti aktiv (kapitálu) jako v roce 2007. (Zvýšení aktiv o 100 mil., rentabilita aktiv 9 %, tzn. zisk vyšší o 9 mil. Kč) V příkladu nejsou řešeny návrhy na zvýšení zisku – například zvýšením prodeje, změnou struktury sortimentu, změnou prodejních cen, snížením nákladů apod. Zpracování podkladů pro tato řešení by vyžadovalo další informace. ad 4. O 9 mil. Kč vyšší zisk, který by kompenzoval prodloužení doby splatnosti pohledávek, je ve své podstatě kalkulačním nákladem zvýšené potřeby kapitálu. Řešením zjednodušeného příkladu výrobce těstovin (přípravou podkladů pro jednání obchodního ředitele) byla vysvětlena (ad 4) i vypovídací schopnost kalkulačních úroků. Zahrnutím kalkulačních úroků do nákladů lze pomocí zisku, manažerského zisku, měřit náročnost konkrétních činností (výrobků) na vázaný kapitál (využívaná aktiva). Tento způsob kvantifikace zisku umožňuje porovnávat zisk mezi jednotlivými obdobími i mezi jednotlivými částmi podniku (divizemi). V měření zisku se promítne i změna kapitálové náročnosti činnosti. Tento způsob měření zisku je relativně jednoduchý a pro řídící pracovníky (ředitele divizí, obchodní ředitele) srozumitelný, usnadňuje komunikaci při řízení. Pro ilustraci uveďme ještě jeden jednoduchý příklad. Příklad Předmětem obchodní společnosti Zeko, a. s., je nákup a prodej stavebních strojů a zařízení. Společnost má v České republice dvě regionální pobočky v Kladně a v Olomouci. Obě jsou srovnatelné z hlediska počtu zaměstnanců i velikosti trhu; v roce 2006 dosáhly stejných výnosů z prodeje, stejných nákladů, a tedy i stejného zisku před úroky a zdaněním (viz následující tabulka): 37


28.7.2010 13:21:29

Reporting

Položka Výnosy z prodeje Náklady na prodané zboží Náklady na distribuci, marketing a správu Zisk před úroky a zdaněním

Pobočka Kladno 100 000 000 Kč 65 000 000 Kč 10 000 000 Kč 25 000 000 Kč

Pobočka Olomouc 100 000 000 Kč 65 000 000 Kč 10 000 000 Kč 25 000 000 Kč

S činností obou poboček bezprostředně souvisejí i vybrané položky aktiv a pasiv z rozvahy: Položka Dlouhodobá hmotná a nehmotná aktiva Zásoby zboží Pohledávky vůči odběratelům Běžné (neúročené) závazky vůči dodavatelům

Pobočka Kladno 5 000 000 Kč 6 000 000 Kč 10 000 000 Kč 12 000 000 Kč

Pobočka Olomouc 5 000 000 Kč 38 000 000 Kč 50 000 000 Kč 12 000 000 Kč

Otázka: Proč ředitel pobočky v Kladně nesouhlasil s výrokem uvedeným v závěrečné zprávě o hospodaření společnosti, ve které bylo vyhodnoceno, že obě pobočky přispívají stejnou mírou k výsledku hospodaření celého podniku? Vysvětlení: Obě pobočky sice dosahují stejných výnosů z prodeje i nákladů na prodané výkony, pobočka v Olomouci však k dosažení těchto výnosů a zisku (před úroky a zdaněním) využívá podstatně vyšší oběžná aktiva (resp. čistý pracovní kapitál), a proto méně zhodnocuje používaná aktiva („úročený“ kapitál). Z hlediska celkové efektivnosti, nikoliv pouze ziskovosti prodeje, je pobočka v Kladně úspěšnější. Pro potřeby hodnotového řízení by společnost měla kromě explicitních nákladů vykazovat i kalkulační úroky ze zásob, pohledávek či z čistého pracovního kapitálu. Úroková míra by měla být stanovena ve výši požadované rentability (výnosnosti) aktiv hodnocené oblasti činnosti podniku (např. 12 %). Kalkulační úrok pobočky Kladno v roce 2006 je 480 000 Kč (čistý pracovní kapitál = (pohledávky + zásoby) – závazky z obchodního styku) (10 000 + 6 000) – 12 000 = 4 000 . 0,12 = 480 000 Kč) Kalkulační úrok pobočky Olomouc v roce 2006 je 9 120 000 Kč Manažerská výsledovka poboček za rok 2006 Položka Výnosy z prodeje Náklady na prodané zboží Náklady na distribuci, marketing a správu Kalkulační úroky Manažerský zisk

Pobočka Kladno 100 000 000 Kč 65 000 000 Kč 10 000 000 Kč 480 000 Kč 24 520 000 Kč

Pobočka Olomouc 100 000 000 Kč 65 000 000 Kč 10 000 000 Kč 9 120 000 Kč 15 880 000 Kč

38


28.7.2010 13:21:29


Kalkulační úroky umožňují porovnávat varianty činnosti podniku, které se liší náročností na vázaná aktiva (kapitál) v procesu tvorby výkonů. Pomocí kalkulačních úroků je možné porovnat přínos z prodeje stejného výkonu za stejnou cenu, ale dvěma rozdílným zákazníkům, se kterými jsou dohodnuty odlišné platební podmínky (platba v hotovosti na rozdíl od platby s dohodnutou lhůtou splatnosti). S využitím kalkulačních úroků lze například optimalizovat vztah vývoje zásob materiálu a výše jeho pořizovacích cen. V těchto propočtech se vychází z informací o diferenciaci prodejních cen materiálu v závislosti na konkrétních dodacích podmínkách (odebraném množství, platebních podmínkách) a rychlosti spotřeby (doba obratu zásob materiálu). Tyto informace jsou velmi důležité nejen pro řízení nákladů spotřeby materiálu, ale i výrobních nákladů výrobků. Například čím častěji se při výrobě nábytku seřizuje zařízení, tím vyšší jsou náklady na seřízení, ale současně jsou nižší kalkulační úroky z nižších zásob vyrobených výrobků na skladě a opačně. Kalkulační úroky jsou v tomto případě vhodným nástrojem řízení hospodárnosti i na nejnižších úrovních řízení („mistrů na dílně“). Pro potřeby řízení je přitom důležitější informace nikoliv o celkové výši oběžných aktiv, čistého pracovního kapitálu, ale o jejich změně oproti „přiměřené výši“, která je pro danou oblast činnosti podniku stanovena, o jejich rozdílu z porovnání mezi jednotlivými hodnocenými oblastmi činnosti, z porovnání se skutečností v minulém období atd. Porovnání ukazatele EVA a manažerského zisku Obdobným způsobem, jako lze pomocí ukazatele EVA, tzn. snížením zisku po zdanění o náklady kapitálu, zvýšit vypovídací schopnost měření výkonnosti podniku jako celku pro vlastníky, je možno zahrnutím kalkulovaných úroků při měření zisku hlavní výdělečné činnosti vyjádřit porovnatelným způsobem přínos z prodeje výkonů konkrétní oblasti, oboru činnosti. Přínos je kvantifikován zejména ze zhodnocení čistého pracovního kapitálu (pohledávky + zásoby snížené o krátkodobé závazky z obchodního styku), jehož výše je ve sledovaném období v procesu tvorby výkonů ovlivnitelná. Všimněme si odlišností mezi rozdílovým ziskem EVA pro vlastníky a manažerským ziskem. Ukazatel EVA měří ve své podstatě vliv stejných faktorů, jako je rentabilita vlastního kapitálu, tzn. konečný (souhrnný) přínos pro vlastníky, ovlivněný jeho veškerými aktivitami (hlavní výdělečná činnost, finanční a investiční aktivity, změny v ocenění aktiv, daňové vlivy, atd.) Manažerský zisk měří zhodnocení aktiv využívaných v hlavní výdělečné činnosti, vyjadřuje vliv stejných faktorů jako ukazatel rentability aktiv hlavní výdělečné činnosti (ROA), popřípadě modifikovaný v podobě rentability tzv. zaměstnaného kapitálu (ROCE).

1.3.3 Využití rozdílů při měření zisku v externím a interním reportingu pro rozhodování vlastníků Při zkoumání potřeby odlišných informací při měření zisku pro vlastníky a manažery podniku je zároveň užitečné připomenout i potřebnost jejich informační propojenosti, návaznosti. I když řídící pracovníci využívají pro svá rozhodování informace controllingu (manažerského účetnictví), jsou pro ně velmi důležité i informace vykazované v účetní závěrce. Zejména v podnicích, jejichž činnost je náročná na technologickou vybavenost a u nichž odpisy představují jednu z významných nákladových položek, je důležitou otázkou pro měření zisku ocenění dlouhodobých aktiv, a to zejména v situaci, kdy repro39


28.7.2010 13:21:29

Reporting

dukční cena aktiv v průběhu doby použitelnosti roste a je postupně významně vyšší než historická pořizovací cena. Porovnáním zisku měřeného na základě odpisů z historické ceny dlouhodobých aktiv (ve finančním účetnictví) se ziskem měřeným na základě odpisů z reprodukční ceny je možno získat důležité informace o riziku finanční nestability podniku v budoucnosti. Pokud by byl celý „zisk“ finančního účetnictví odčerpán vlastníky, došlo by částečně již k rozdělení samotné věcné podstaty firmy, zdrojů potřebných na pořízení aktiv v budoucnosti. Informace o rozdílu odpisů z historické a reprodukční ceny pro vlastníky Ukažme si na jednoduchém příkladě, jak informace controllingu, které vycházejí při stanovení odpisů z reprodukční ceny dlouhodobých aktiv, umožňují nejen kalkulovat reálné náklady výkonů, a tedy i reálný přínos z prodeje konkrétních výkonů pro rozhodování managementu, ale zároveň kvantifikovat i náklady, které zajistí zdroje na reprodukci dlouhodobého aktiva s vyšší reprodukční cenou, než jaká byla jeho historická cena v okamžiku pořízení. Tato informace je velmi důležitá z hlediska budoucí finanční stability podniku, měla by být proto sdělena vlastníkům (např. v příloze k účetní závěrce) a ovlivnit jednání valné hromady o rozdělení zisku. Tím je možno nalézt vhodné řešení jedné z velmi diskutovaných otázek finančního účetnictví, kterou je nadhodnocení vykazovaného zisku hlavní výdělečné činnosti vlivem nižších odpisů z historické pořizovací ceny dlouhodobých hmotných a nehmotných aktiv v porovnání s odpisy z jejich reprodukční ceny. Příklad Společnost Lak, a. s., vyrábí transparentní lak na dřevo. Výroba je plně automatizovaná, největší položky nákladů tvoří spotřeba základního materiálu (pryskyřice, oleje atd.) a odpisy výrobní linky. Výrobní linka byla pořízena před 4 lety za 85 000 tis. Kč, její předpokládaná doba použitelnosti činí 10 let. Předpokládejme, že zařízení se odepisuje lineárním způsobem po stanovenou dobu odepisování 10 let ve finančním i v manažerském účetnictví. Ve finančním účetnictví jsou však odpisy kvantifikovány z původní pořizovací historické ceny, v controllingu je v 5. roce používání majetku stanovena jeho reprodukční pořizovací cena ve výši 90 000 tis. Kč. (V předchozích letech nebyla dlouhodobá hmotná aktiva ani v manažerském účetnictví přeceňována, tato změna byla prosazena až s nástupem nového vrcholového vedení podniku).

Otázky k řešení: 1. Jaká je výše odpisů v 5. roce odpisování ve finančním účetnictví a dále v controllingu, pokud je cílem reportingu vykázat: a) reálnější náklady, které podnik vynakládá na vytvořené výkony; b) náklady, které zajistí reprodukci dlouhodobých aktiv? 2. Jaká je v tomto účetním období vypovídací schopnost rozdílu odpisů ve finančním účetnictví a v controllingu?

40


28.7.2010 13:21:29


Řešení ad 1. Odpisy ve FÚ se stanoví jako podíl historické pořizovací ceny a doby odepisování: 85 000 / 10 = 8 500 tis Kč. a) Odpisy v controllingu, které mají vyjádřit reálnější náklady vynaložené v období na uskutečněné výkony, se stanoví jako podíl reprodukční pořizovací ceny a doby odepisování: 90 000 / 10 = 9 000 tis. Kč. b) Odpisy v controllingu, které zajistí reprodukci dlouhodobých aktiv, vycházejí z částky, kterou je třeba po zbývající dobu odpisování odepsat, aby se prostřednictvím odpisů za celou dobu životnosti reprodukovala cena 90 000 tis. Kč. V tomto případě se vychází z reprodukční pořizovací ceny 90 000 tis. Kč, která se sníží o dosavadní oprávky 34 000 tis. Kč (4 . 8 500). Rozdíl 56 000 tis. Kč se vydělí počtem let, po který se aktiva budou odepisovat (6). Odpisy v 5. roce činí (90 000 – 4 . 8 500 ) / 6 = 9 333 tis. . Kč. Rozdíl mezi odpisy z historické ceny a odpisy, které zajistí reprodukci aktiv (9 333 000 – 8 500 000) je 833 000 Kč. Rozdíl mezi výší odpisů ve finančním účetnictví a odpisů, které zajistí reprodukci aktiv, představuje částku, která by rozhodnutím vlastníků (valné hromady) o rozdělování zisku sledovaného období měla být ponechána v podniku, nejlépe na analytickém účtu s použitím na reprodukci dlouhodobých aktiv. V takovémto případě je možno propojením informací finančního účetnictví a controllingu odstranit omezení vypovídací schopnosti účetních informací pro vlastníky, spojené s oceňováním dlouhodobých aktiv historickou pořizovací cenou, jejíž výši je možno v průběhu fungování aktiv snižovat (opravné položky, oprávky), nikoliv však zvyšovat (dle legislativní úpravy účetnictví v České republice, dle US GAAP, dle výchozí varianty IFRS). Informace o rozdílu časových a výkonových odpisů Jiným příkladem odlišné výše odpisů ve finančním účetnictví a controllingu je porovnání výše časových a výkonových odpisů, kvantifikace jejich rozdílu. Ve finančním účetnictví by měl způsob odepisování dlouhodobých aktiv odpovídat způsobu jejich reprodukce s rozlišením, zda základní příčinou opotřebení (spotřeby budoucího ekonomického prospěchu) během předpokládané doby použitelnosti je čas či vytvořený výkon. Pokud je u konkrétního aktiva možno předpokládat, že jeho použitelnost skončí po určité době, měly by být použity časové odpisy, pokud po vytvoření určitého počtu výkonů, měly by být i ve finančním účetnictví použity výkonové odpisy. Zajímavá je proto vypovídací schopnost informace z porovnání odlišného způsobu odepisování ve finančním účetnictví a controllingu. Tato situace nastává nejčastěji v případě, kdy ve finančním účetnictví je používán časový odpis a v controllingu odpis výkonový. Důvody k použití odlišné metody odepisování aktiva jsou zásadě dva. Jednak je to ověření spolehlivosti informace o době použitelnosti aktiva při stanovení metody odepisování ve finančním účetnictví, a tedy potřeby dřívější či naopak pozdější obnovy aktiva, tzn. změny odpisového a investičního plánu. Tato informace je důležitá i pro vlastníky. Jednak je to porovnání předpokládaného („standardního“) a skutečného využití aktiv ve sledovaném období s tím, že toto odlišné využití kapacity nemá vliv na původně předpokládanou dobu 41


28.7.2010 13:21:30

Reporting

použitelnosti aktiva. V tomto případě rozdíl časových a výkonových odpisů kvantifikuje vliv využití kapacity na zisk a je pro řídící pracovníky důležitou informací, jaká výše zisku (ztráty) je způsobena lépe využitými či naopak nevyužitými fixními náklady a zda je vhodné (možné) tento vliv kompenzovat. (Například úpravou rozpočtu – zvýšením nákladů v případě vyššího využití kapacity či naopak snížením rozpočtovaných ovlivnitelných fixních nákladů: odměny pracovníků, náklady na vzdělávání, marketing...). Příklad Společnost Korka a. s. vyrábí plastové výrobky. Výrobní linka, na které výroba probíhá, byla uvedena do provozu v roce 2002, pořizovací cena této linky činí 48 mil. Kč. Ve finančním účetnictví se v souladu s odpisovým plánem uplatňuje lineární způsob a doba odpisování je stanovena na 8 let. Tato doba odpovídá především technickému zastarávání výrobní linky, jejíž kvalitativní parametry jsou pro inovaci plastových výrobků velmi důležité. Standardní využití výrobní linky, které bylo vzato v úvahu při posuzování ziskovosti výrobků na vysoce konkurenčním trhu, bylo stanoveno na 32 000 hodin provozu. Jaký vliv na zisk podniku má skutečnost, že v roce 2005 byla výrobní linka v provozu 4 500 hodin? Lineární odpis výrobní linky je ve výši 6 mil. Kč ročně (48 000 / 8). Výkonový odpis je stanoven ve výši 1 500 Kč/hod. (48 000 / 32 000), v roce 2005 činí 6 750 000 Kč (4 500.1 500). Rozdíl mezi časovým odpisem ve finančním účetnictví a výkonovým odpisem v controllingu (750 000 Kč) kvantifikuje pozitivní vliv využití výrobní linky na zisk. Jedná se o tzv. relativní úsporu fixních nákladů (překročenou úhradu fixních nákladů). Pokud byla výrobní linka v roce 2005 lépe využita (o 500 hodin), zvýšil se zisk z prodeje výrobků (za jinak stejných okolností) o 500 hodin . 1500 Kč/hod. = 750 000 Kč. Tato informace je pro management velmi důležitá s ohledem na přijímaná opatření v řízení nákladů s cílem dodržet předem stanovený vývoj zisku v rozpočtu schváleným vlastníky. Odpisy odepsaných aktiv Samostatným problémem měření zisku z hlavní výdělečné činnosti jsou odpisy odepsaných aktiv. Využívání plně odepsaných aktiv svědčí o tom, že nebyl včas upraven odpisový plán ve finančním účetnictví. K této situaci by mělo dojít spíše výjimečně či v nepodstatném rozsahu. Ve své podstatě představují odpisy odepsaných aktiv „dodatečný“ (původně nepředpokládaný) prospěch z využívání aktiva, který vzniká v důsledku „vyšších“ odpisů v minulých obdobích. Tato část zisku není výsledkem schopnosti podniku zhodnotit náklady při tvorbě výkonů v daném období, ale důsledkem v minulosti nižšího zisku vlastníků. Je zřejmé, že tato informace je velmi důležitá zejména s ohledem na způsob využití tohoto „nepředpokládaného“ prospěchu, který by měl být „správně“ vykázán a rozdělen vlastníky.

42


28.7.2010 13:21:30


1.4 Využití kritérií řízení výkonnosti podniku v praxi Jedním z témat empirického výzkumu,21 který proběhl na základě dotazníkového šetření, bylo i využití kritérií řízení výkonnosti v naší praxi. Dotazník s převážně uzavřenými a škálovými otázkami byl rozeslán vzorku 350 náhodně vybraných společností se sídlem v České republice. Do samotného zpracování byly zahrnuty odpovědi 76 respondentů. Mezi respondenty byly společnosti z různých oborů podnikání, různé velikosti i vlastnické struktury (viz grafy 1-3). Dotazník obsahoval převážně uzavřené otázky a zároveň byl dán prostor i pro komentáře a vyjádření respondentů. Mezi otázkami, které byly v anketě „Rozpočetnictví v měnících se podmínkách konkurenčního prostředí podniků v České republice“ řídícím pracovníkům v podnicích kladeny, byly i dvě otázky bezprostředně související s tématem kritérií měření výkonnosti podniku: • „Klíčovými ukazateli při sestavování plánů a rozpočtů jsou ...“ (s nabídkou výběru konkrétních ukazatelů, s rozdělením na skupinu hodnotových ukazatelů v absolutním, relativním vyjádření a naturálních ukazatelů). • „Uveďte, které z následujících kritérií vyjadřujících přínos útvarů ve vašem podniku používáte v rámci systému plánu a rozpočtů (resp.) finančního řízení.“ Výsledky dotazníkového šetření byly zpracovány statistickými metodami. Někteří manažeři byli přímo kontaktováni, aby bylo možné jejich názory a argumenty více diskutovat. 6WUXNWXUDUHVSRQGHQWĤGOHRERUĤSRGQLNiQt

14; 18%

2; 3% 3; 4%

6; 8% 5; 7%

16; 21%

10; 13% 4; 5% 16; 21%

maloobchod velkoobchod YêUREDVSRWĜHEQtKR]ERåt YêUREDPDWHULiOĤGtOĤDVRXþiVWHN SURGDOãt]SUDFRYiQt YêUREDVWURMĤD]DĜt]HQtSURGDOãt YêUREX VWDYHEQLFWYt VOXåE\YêUREQtSRYDK\ VOXåE\QHYêUREQtSRYDK\ RVWDWQt±YêãHQHXYHGHQp

Obrázek 1.4 Struktura respondentů podle oborů podnikání Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní výpočty.

21

Na podzim 2006 autorky této publikace uskutečnily empirický průzkum, na základě dotazníkového šetření názorů řídících pracovníků, týkající se využití rozpočtů v jejich podniku („Rozpočetnictví v měnících se podmínkách konkurenčního prostředí podniků v České republice“). V této publikaci jsou využity výsledky té části výzkumu, která stručně charakterizuje využití kritérií řízení výkonnosti podniku v naší praxi. 43


28.7.2010 13:21:30

Reporting

6WUXNWXUDUHVSRQGHQWĤGOHYHOLNRVWL 12; 16%

22; 29%

malé VWĜHGQt YHONp 42; 55%

Obrázek 1.5 Struktura respondentů podle velikosti Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní výpočty. 6WUXNWXUDUHVSRQGHQWĤGOHYODVWQtNĤ

4%

8%

17%

30% 25% 5%

8%

1% 2%

tuzemský koncern ]DKUDQLþQtNRQFHUQ WX]HPVNpEDQN\QHERILQDQþQt instituce ]DKUDQLþQtEDQN\QHERILQDQþQt instituce WX]HPVNpLQYHVWLþQtVSROHþQRVWL ]DKUDQLþQtLQYHVWLþQtVSROHþQRVWL LQGLYLGXiOQtLQYHVWRĜL VWiWUHJLRQiOQtRUJiQ\ RVWDWQt±YêãHQHXYHGHQp

Obrázek 1.6 Struktura respondentů podle vlastníků Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní výpočty.

Využití kritérií řízení výkonnosti v praxi Z výsledků dotazníkového šetření (tabulka 1.2, obrázek 1.7) vyplývá, že nejvíce používanými ukazateli pro hodnotové řízení jsou absolutní hodnotové (finanční) ukazatele (v 89,5 % podniků, které se zúčastnily ankety). Z těchto ukazatelů je nejvíce používán ukazatel zisku před úroky a zdaněním – EBIT (58,73 %), naopak relativně nejméně se využívá ukazatele EVA (11,1 %). Tyto výsledky potvrzují obecně teoretické závěry týkající se porovnání vypovídací schopnosti ukazatelů měření výkonnosti. Ukazatel EVA je vrcholovým, syntetickým kritériem z pozice vlastníků, EBIT měří vnitřní výdělečnou schopnost podniku. Z výsledků šetření dále vyplývá, že ve větší míře jsou používány pro řízení podniku ukazatele v absolutním vyjádření (89,5 %) než v relativní výši (60,2 %). Jak bylo konstatováno i v obecné části, ukazatele v absolutním vyjádření jsou mnohem více srozumitelné, a pokud je vyhodnocována konkrétní oblast činnosti, jsou i srovnatelné v čase. Za jinak stejných okolností, tzn. při dané výši vázaného kapitálu (používaných dlouhodobých aktiv a pracovního kapitálu), zvyšuje absolutní výše zisku i zhodnocení vloženého kapitálu.

44


28.7.2010 13:21:30

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Reporting 3. rozšířené a aktualizované vydání. Doc. Ing. Libuše Šoljaková, Ph.D. Prof. Ing. Jana Fibírová, CSc. Edice Finanční řízení

Recommend Documents