RENESANCE – ITÁLIE Autor
Mgr. Jiří Ondra
Anotace
Stručný přehled faktů o životě a díle italských renesančních literátů.
Očekávaný přínos
Procvičení základních informací o životě a díle renes. autorů, charakteristika jednotlivých děl, související úkoly.
Tematická oblast
Umění a literatura
Téma
Renesance - Itálie
Předmět
Český jazyk a literatura
Ročník
1.
Obor vzdělávání
Maturitní obory
Stupeň a typ vzdělávání
SOŠ
Název DUM
Š6/S1/16
Datum
31. 7. 2013
SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN
ZLÍNSKÝ KRAJ
Renesance 1 Opakování
2
Renesanční literatura Charakterizujte stručně písemnictví této epochy. • ve většině evropských zemí vzniká bohatá literatura na domácí náměty a v národních jazycích • obdobně jako ve výtvarném umění postupně ubývá náboženských motivů • zájem se soustřeďuje na lidské problémy, prožívání, morálku a vyrovnávání se s lidským údělem • opětovně se vynořují v minulých staletích opomíjené či potlačované literární žánry – např. povídka, divadelní hry komediální či tragédie, milostná poezie, satirická próza či román 3
Italská renesanční literatura Pokuste se určit autora textu a název díla:
MNOU PROCHÁZÍ SE K SÍDLU VYHOŠTĚNCŮ, MNOU PROCHÁZÍ SE DO VĚČNÉHO BOLU, MNOU PROCHÁZÍ SE K ŘÍŠI ZATRACENCŮ. PÁN SPRAVEDLNOST DAL MI DO ŮKOLU. MNE ZBUDOVALA S BOŽÍ VŠEMOCNOSTÍ NEJVYŠŠÍ MOUDROST S PRVNÍ LÁSKOU SPOLU. DŘÍVE NEŽ JÁ, JEŽ TRVÁM OD VĚČNOSTI, NEBYLO NIC, CO TAKTÉŽ VĚČNÉ NENÍ. KDO VCHÁZÍ MNOU, AŤ NADĚJE SE ZHOSTÍ. Já v tmavé barvě nápis toho znění jsem přečetl si v bráně na průčelí. “V děs, mistře,“ řek jsem, „smělost se mi mění.“ Tu pravil, poznav strach můj rozechvělý: “Nech pochyb o tom, jak se tady smýšlí, umrtvi bázeň svoji a buď smělý!
Jsme na místě, o němž jsem řek ti, víš-li, že ukážu ti zavrženců muku, o dobro rozumu co tady přišli.“ A pak svou rukou stisknuv moji ruku, s veselím na tváři mně pro potěchu, do jícnu ved mě tajemství a hluku. Tam bylo pláče, výkřiků a vzdechů, jež nesly se bezhvězdného vzduchu, až v slzách sotva popadal jsem dechu. Jazyky různé, řeči hrozné sluchu, bolestné skřeky, rozzuřené řvaní, výskot a šepot, tleskot plný vzruchu hřmot působily, který bez ustání vzduchem, jenž bez barvy a času, krouží jak písku smršť, již vichr žene plání.
DANTE ALIGHIERI – BOŽSKÁ KOMEDIE 4
Italská renesanční literatura Co víte o autorovi? • velmi vzdělaný rodák z Florencie, znalec antického umění • zajímal se o politické dění, na svou činnost v této oblasti doplatil vyhnanstvím • ve svém čtenářsky náročném díle obsáhl celistvý náhled tehdejšího člověka na svět • nejvýznamnějším dílem, jež vytvářel se po značnou část svého života je Božská komedie 5
Italská renesanční literatura Co víte o díle Božská komedie? • •
• •
• •
jedná se o složitý alegorický epos s velmi propracovanou symbolickou strukturou stavba díla je ovlivněna číslem 3 (odkaz na křesťanskou svatou trojici): ve třech částech, kdy každá má třicet tři zpěvů podaných formou trojverší provází poutníka po třech světech (peklo, očistec, ráj) tři průvodci. při putování záhrobními krajinami potkává vypravěč své přátele i nepřátele, postavy dávné i nedávné historie, filozofy, panovníky, ale i svou dávnou lásku Beatrice. dílo je mimořádně náročné: obsahuje četné (současnému čtenáři) obtížně srozumitelné narážky na dobové postavy i situace, představuje však také vrcholnou ukázku básnického umění slavnou se stala zejména vize pekla, které autor představuje jako devět sestupných kruhů – čím níž se hrdina s průvodcem noří, tím horší hříšníky a strašnější tresty spatřují jakkoliv je dílo svou křesťanskou symbolikou ukotvenou ve středověkých dobách, bohaté odkazy na antickou kulturu, jejich představitele (Vergilius jako jeden z průvodců) a hluboký lidský cit k zemřelé lásce Beatrice (nabývá až božských prvků) jsou již produktem nastávající nové epochy
6
Ilustrace k Peklu (William Blake) Obr. 1
7
7
Italská renesanční literatura Pokuste se určit autora textu a název díla:
Ubíhá život, chvíli nestane, smrt v patách za ním kroky mílovými; dny přítomné i příští s minulými svádějí bitvy v duši bezbranné.
Kdo by rád viděl, jaký zmůže div příroda s nebem, ať jde popatřiti na tu, jež sama sluncem jest a svítí pro mne i pro svět, jenž je potně živ.
A vzpomínky, sny marně snované hned tu, hned onde v srdce vnikají mi, že hledal bych z té trýzně únik přímý, nebát se soudu, jenž nám nastane.
Ať pospíší! Smrt vždycky loupí dřív ty nejlepší, a horší nechá žíti. Mine ta krása smrtelná co kvítí, jehož je ráj už dávno žádostiv.
Pohlížím vpřed, zda ještě kyne kdes co sladkého v můj žal; pak z druhé strany zřím, jak mou lodí bouře otřásla:
Kdo přijde včas,ten spatří s ctnostmi všemi královský mrav a všelikerou krásu v předivný souzvuk spjaty v jednom těle.
k přístavu hledím; únavou již kles duch kormidelník, stěžně zpřelámány; a světla, k nimž jsem vzhlížel, uhasla.
I řekne pak, že rýmy mé jsou němy, um pokulhává za přemírou jasu. Kdo zmešká však, má navždy čeho želet.
FRANCESCO PETRARCA - SONETY 8
Italská renesanční literatura Co víte o autorovi? • diplomat a básník, podobně jako Dante byl i on odsouzen z politických důvodů k vyhnanství • v rámci svých cest po Evropě navštívil v době panování Karla IV. i české země • představitel žánru milostné poezie, inspirací pro básnickou tvorbu byla i pro Petrarku dívka - tentokrát nikoliv Beatrice, nýbrž Laura • je tvůrcem jednoho z královských básnických útvarů – sonetu • sonet je báseň o čtrnácti verších, obvykle rozdělených do čtyř slok ve schématu 4, 4, 3 a 3 verše • alternativním názvem pro sonet je znělka • náplní Petrarkových sonetů je téměř výhradně cit k Lauře, který kolísá od vzývání až k proklínání 9
Petrarca a Laura (obr. 2)
10
10
Italská renesanční literatura Pokuste se určit autora textu a název díla: Panovník nesmí věřit všemu, co slyší. Jeho rozhodování musí být odpovědné, nesmí podléhat neodůvodněnému strachu, musí postupovat umírněně, s rozvahou a lidskostí, aby se nestal z přílišné lehkomyslnosti neopatrným a z přílišné nedůvěry nesnesitelným. Z toho vzniká spor: je-li lépe být milován než obáván nebo naopak. Někdo odpovídá, že by měl člověk být milován i obáván zároveň. Ale to obojí se nesnadno snáší pod jednou střechou, a je proto mnohem bezpečnější, když už se jednoho z obou musíme vzdát, být obáván než milován. Protože o lidech lze tvrdit všeobecně: jsou nevděční a nestálí, buď něco předstírají, nebo tají, vyhýbají se nebezpečí a dychtí po zisku. Dokud jim prokazuješ dobro, jsou všichni tělem i duší tvoji, nabízejí ti krev, jmění, život i děti, ale jak jsem již řekl, jen dokud je nouze daleko. Když se přibližuje, rázem obrátí. Vladař, který se zcela spolehl na lidské sliby a nevykonal jiné přípravy, je ztracen. Neboť přátelství, získaná penězi, a nikoli velikostí a ušlechtilostí ducha, si sice kupujeme, ale ve skutečnosti nejsou naším majetkem a nemůžeme je v pravé chvíli použít. Lidé se méně rozpakují uškodit tomu, koho milují, než tomu, koho se bojí. Láska se udržuje poutem vděčnosti, ale lidé jsou špatní a s lehkým srdcem je přervou, vidí-li v tom svůj prospěch. Kdežto bázeň se udržuje obavou z trestu, a ta tě neopustí nikdy.
NICCOLO MACHIAVELLI - VLADAŘ 11
Italská renesanční literatura Co víte o autorovi? • •
• • • • •
•
dramatik, filozof, tvůrce úvahové literatury se silným politickým určením podává představu o ideálním státu i vhodném jednání mocných ve svém stěžejním spisu Vladař v textu systematicky rozpracovává účinné teorie vládnutí, zacházení s poddanými, s politickými přáteli i odpůrci vypočítává žádoucí vlastnosti panovníka; preferuje silnou a nesmlouvavou ruku, blízkou diktatuře názory v díle jsou spjaty s dobovou situací v Itálii (jednoty lze dosáhnout jen za cenu tvrdé vlády) v teoriích požaduje odluku politiky od etiky či náboženství v jisté nesmiřitelnosti, chladu, vypočítavosti a spornému etickému vyznění se obdobnému stylu myšlení dodnes říká „machiavelismus“ – zjednodušeně jej lze vyjádřit, že „účel světí prostředky“. psal také básně:
12
Italská renesanční literatura Niccolo Machiavelli
“Kdo jsi? Ty nejsi smrtelnice, paní… Nebesa krás ti dala vrchovatě! Nač křídla na nohou? Proč nemáš stání?“
Bez vlásku hlavu vzadu lysou mám, a proto marně chytají mě lidé, když přešla jsem a odlétám ta tam.“
“Jsem Příležitost. Málokdo mě znáte. Na kole stojím patami – a tak vždy unikám a vždy mě promeškáte.
“A tahleta, co s tebou vzápětí jde?“ “Je Lítost. Pozor, zapiš si to hezky: Když propásl jsi mne, ta zde ti zbyde.
Utíkám rychleji, než letí pták; na nohou nosím křídla mávající a ta, jak běžím, všem vám vytřou zrak.
Čas tady se mnou marníš třesky plesky, rozvíjíš svoje mudrlanství planá a nevidíš a nevíš – marné stesky! – jak jsem ti zatím pláchla pod rukama!“
Dopředu střásám rozpuštěnou kštici a tou si tvář i prsa přikrývám: tak jdu a netečně mě přejdou všici.
13
Niccolo Machiavelli (obr. 3)
14
14
Italská renesanční literatura Pokuste se určit autora textu a název díla:
V Arezzu žil kdys boháč, který se jmenoval Tirano. Tomu byla dána za manželku překrásná žena, jež slula monna Ghita, a on na ni neprodleně začal žárlit, aniž věděl proč. Paní to postřehla, a jsouc tím rozhořčena, častokrát se poptávala po důvodu jeho nesmírné žárlivosti; když pak jí choť neuměl naznačit ani jeden – krom nějakých všeobecných a falešných příčin – napadlo paní, že ho nechá umřít na chorobu, které se tak bezdůvodně bál. Zpozorovala, že se jí chce zalíbit jakýsi mladík – podle jejího úsudku výborný - , i jala se s ním tajně dorozumívat, a když pak věci mezi ním a jí tak pokročily, že nechybělo než proměnit slova ve skutek, začala paní přemýšlet, kudy na to. A protože už dávno seznala, že mezi manželovy zlozvyky patří záliba v pití, začala mu pití nejenom doporučovat, ale zchytrale ho k tomu ještě vybízela. Navykla ho tak pít, že skoro pokaždé, kdy se jí zachtělo, manžel pil, až se opil, a ona – když viděla, že je hodně zpitý, ho uložila ke spánku. Tak se setkala se svým milencem poprvé, v čemž později bezpečně pokračovala.
GIOVANNI BOCCACCIO - DEKAMERON 15
Italská renesanční literatura Co víte o autorovi? • tvůrce renesanční povídky a novely, • mimořádný vypravěč se schopností bohaté fabulace • v jeho příbězích se naplno projevuje obrat k pozemskému životu • tento italský spisovatel se zapsal do dějin světové literatury rozsáhlým cyklem příhod Dekameron:
16
Italská renesanční literatura Dekameron • na útěku před městským morem si 10 postav (7 dam a 3 páni) v bezpečí venkovského sídla vyprávějí po 10 dnů každá vždy jeden příběh. Celkový počet jednotlivých vyprávění je tedy 100. • námětem jsou historky o manželství, milenkách a milencích, milostných radostech a soužení • mnohé zkazky mají silný erotický náboj, nevázané chování postav tvoří protiklad k okolní smrti • dílo se stalo zejména kvůli své dobově sporné náplni terčem odsudků i zákazů • Boccaccio se sám před smrtí svého díla zřekl • pestrá náplň knihy se stala ve věku pohyblivých obrazů inspirací pro mnohé filmové tvůrce 17
Výjev z Dekameronu (obr. 4)
18
18
Zdroje Literatura:
DANTE ALIGHIERI. Božská komedie, Praha: SNKL, 1965. MACHIAVELLI, Niccolo. Vladař. Praha: Odeon, 1969. HOFFMANN, B.; TESAŘÍKOVÁ, J.. Literatura pro I. ročník středních škol – Pracovní antologie textů. Praha: SPN, 1991. Internet: Obr. 1) http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Blake01.jpg Obr. 2) http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Laura_e_Petrarca.jpg?uselang=cs Obr. 3) http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Santi_di_Tito__Niccolo_Machiavelli%27s_portrait_headcrop.jpg Obr. 4) http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Waterhouse_decameron.jpg
Odkazy ze dne 31. 7. 2013 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra 19
