RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list
Mgr. Michaela Holubová
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová.
RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance – kulturní „znovuzrození“ mimořádné tvůrčí aktivity v Evropě – začala ve Florencii 14. století. Rozšířila se po celé Evropě, trvala do 17. století a je považována za most mezi středověkou a moderní epochou. Vyznačovala se obnoveným zájmem o veškerou řeckou a latinskou klasickou kulturu. Proto mluvíme o „znovuzrození“. Byla hnutím, jež pokládalo za svůj střed člověka, a nikoli boha. Tento nový humanismus se odrážel nejprve v umění a posléze i v politické a sociální struktuře společnosti. Do konce 15. století se renesanční ideje rozšířily po celé Evropě a v podstatě rozložily církevní monopol na vzdělanost. Renesance přinesla především nový pohled na člověka, který byl v ostrém kontrastu se středověkým zdůrazňováním lidské hříšnosti. Člověk byl teď považován za něco nekonečně velkého a cenného. Něco takového bylo ve středověku zcela nemyslitelné, neboť jediným výchozím bodem všeho byl bůh. Renesanční humanismus byl silně poznamenán individualismem. – Nejsme jen lidé, jsme i unikátní bytosti. Po tisíci letech se člověk znovu odvážil být sám sebou. Člověk nežil jen kvůli bohu. Bůh stvořil člověka kvůli člověku samotnému, a tak se člověk mohl radovat ze života tady a teď. Cílem nové doby bylo překročit všechny hranice. Poslední hřebík do rakve církevní autority zasadila věda. Nejprve Mikuláš Koperník, poté Johannes Kepler a posléze Galileo Galilei dokázali, že model vesmíru s planetou Zemí ve svém středu je mylný, a jejich argumenty vyvrátily celá staletí křesťanského učení. Za pokroky v astronomii však brzy následovaly pokroky v jiných přírodních vědách, které poskytly alternativní vysvětlení pro fungování vesmíru a rovněž pro nový typ filosofie. Vítězství racionálního, rozumového zkoumání nad církevními dogmaty bylo příznačným rysem 17. století. Angličtí filosofové, zejména Francis Bacon a Thomas Hobbes, se zasloužili o spojení vědeckého a filosofického myšlení. Byl to počátek éry, která se stala známou jako osvícenství – „věk rozumu“, jenž oživil spojení 2
mezi filosofií a vědou, zejména matematikou, jež začalo již v předsokratovském Řecku. Mnozí významní evropští filosofové 17. století byli také vzdělanými matematiky. Věřili, že proces matematického uvažování poskytuje nejlepší model, jak získat veškeré poznatky o světě. René Descartes zkoumal otázku „Co mohu vědět?“, to ho přivedlo na pozice racionalismu, jenž se jako přesvědčení, že poznání vychází jedině z rozumu, měl stát převládajícím názorovým postojem v kontinentální Evropě následujícího století. V Anglii se ve stejné době ustavila velmi odlišná filosofická tradice. John Locke dospěl k závěru, že naše poznání světa vychází ze zkušenosti. Tento názor, který vešel ve známost jako empirismus, charakterizoval v 17. a 18. století anglickou filosofii. Oběma směrům bylo společné, do svého středu postavily člověka, který se stal výchozím bodem filosofického zkoumání. Je to právě člověk, na jehož rozumu nebo zkušenosti spočívá naše vědění. Filosofové přešli od kladení otázek o povaze vesmíru k otázkám, jak můžeme vědět to, co víme, a začali nyní zkoumat povahu lidské mysli a vlastního já. Tyto nové filosofické proudy však měly i morální a politické dopady. Stejně jako renesanční ideje, podrývající dříve autoritu církve, ohrožovaly nyní nové osvícenské ideje aristokracii a monarchii. Jak by měla vypadat společnost, která by byla řízena ve shodě s lidským rozumem, a nikoli starými vládci a církví? V Anglii položili filosofové Thomas Hobbes a John Locke v neklidném 17. století tak položili základy demokratického myšlení. Zdroj: BUCKINGHAM, Will a kolektiv. Kniha filozofie. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2013. ISBN 978-80-242-3912-5. GAARDER, Jostein. Sofiin svět: Román o dějinách filosofie. 5. vydání. Praha: Albatros, 2008. ISBN 978-80-00-01748-8. (Texty jsou upraven.) http://commons.wikimedia.org/wiki/File:David_von_Michelangelo.jpg
3
Otázky k textu:
Co byla renesance, co pro toto období bylo typické a kdy probíhalo?
V čem se renesance lišila od středověku?
Jak renesance pohlížela na člověka?
Jak se vyvíjel vztah mezi církví a vědou?
Co byl racionalismus? Který filosof byl jeho představitelem?
Co byl empirismus? Který filosof byl jeho představitelem?
Co bylo typické pro období osvícenství?
V čem spočívá význam osvícenství?
4
Ukázka řešení:
Co byla renesance, co pro toto období bylo typické a kdy probíhalo? 14.-17. století. Návrat, znovuzrození řecké a latinské kultury. Oživení kultury a vědy.
V čem se renesance lišila od středověku?
V centru pozornosti vědců a umělců nestál bůh, ale člověk.
Jak renesance pohlížela na člověka?
Jako na jedinečnou bytost, která se může radovat ze života a rozvíjet svoje schopnosti.
Jak se vyvíjel vztah mezi církví a vědou?
Rozvoj přírodních věd přispěl ke konci církevní autority v oblasti vědy.
Co byl racionalismus? Který filosof byl jeho představitelem?
Přesvědčení, že lidské poznání pochází z rozumu. René Descartes.
Co byl empirismus? Který filosof byl jeho představitelem?
Přesvědčení, že lidské poznání pochází ze zkušenosti. John Locke.
Co bylo typické pro období osvícenství?
Spojení filosofického a vědeckého myšlení. Důraz na rozum. Matematika.
V čem spočívá význam osvícenství?
Položilo základy demokracie.
Hodnocení: Pracovní list je zamýšlen jako aktivita k tématu „Filosofie“. Cílem pracovního listu je seznámit studenty se základním vývojem filosofie v raném novověku. Pracovní list by měl studentům umožnit rozvíjet klíčové kompetence, především kompetence k učení (využívat informační zdroje) a komunikativní kompetence (formulovat své myšlenky srozumitelně a souvisle).
5
