Bydlení a nábytek renesance
Renesance • rinascimento: italské označení – od 16. století • kořeny v Itálii 15. století, ostatní země přejímají renesanční vlivy se značným zpožděním li č ý ždě í • mimo Itálii renesance přibližně o sto let později • renesanční nábytek v č í áb k záalpské Evropě: období 1500 – á l ké E ě bd bí 1500 1650 • nový životní názor, nový životní styl ýž í á ýž í l • úcta ke vzdělání a kultuře x záliba v přepychu, drahých materiálech t iál h
Francie: • pronikání vlivů při vojenských taženích do Itálie, další cesta – sňatek Kateřiny Medicejské a Jindřicha II. • středisko v Ille de France a v jihozápadní části země • počátky za Františka I. po r. 1528, přestavba zámku ve Fontainebleau, vrchol za Ludvíka XIII. i bl h l d ík • dekoratér Ducerceau – rytiny Německo: • italské vlivy v počátcích – střediska výroby kabinetů v Augsburgu a Norimberku A b N i b k • Peter Flotner – norimberský řezbář a kreslíř • nábytek především z áb k ř d ší j hlič ý h dř dýh á j jehličnatých dřev, dýhován jasanem • ve Švýcarsku pod vlivem Lombardie častá intarzie
Nizozemí: • v Nizozemí první renesanční motivy na vyřezávaných výplních truhel a skříní po roce 1530, 1540 – 1550 renesanční ornamentika převzatá z francouzského umění ovládla celou plochu nábytku • vrchol vlámské a holandské renesance ve 2. pol. 16. století, h l lá ké h l d ké 2 l 16 t l tí bohatá města severu (Bruggy, Gent) • Hans Vredeman de Vries a syn Paul – Hans Vredeman de Vries a syn Paul význam pro utváření význam pro utváření nizozemského nábytkového stylu, který přelomu 16. a 17. století ovlivnil nábytkovou produkci celé severní Evropy, y p py, Švýcarska, Německa, Nizozemí, Dánska i Anglie; Vredemanovy návrhy – inspirační zdroj, důležitý vzorník • na počátku 17. století převládá masiv, od konce 17. století také dýhovaný nábytek
Anglie: g • hluboce zakořeněná gotika, renesance proniká 1520 – 1550 za Jindřicha VIII., větší rozmach za Alžběty 1558 – 1603 • později ovlivnění Nizozemím Španělsko: • samostatný vývoj, italské, maurské a orientální vlivy • jiné materiály (kůže), ornamenty, zdobnost j y( ), y, české země: • souvislost s italskými řemeslníky a architekty ý y y • nejdůležitější centrum na dvoře Rudolfa II. na přelomu 16. a 17. století – truhláři z Německa i Itálie, Ital Castrucci – mistr techniky pietra dura
• nábytek – převážně díla anonymních tvůrců vysoké uměleckořemeslné hodnoty ěl k ř l éh d • zásadní odlišnosti v souvislosti s geografickou polohou: v každé oblasti jiný typ nábytku, druh ornamentu, záliba každé oblasti jiný t p náb tk dr h ornament áliba v různých druzích dřeva • nové typy nábytku: skříň, bufet, stoly, sedací nábytek nové typy nábytku: skříň bufet stoly sedací nábytek s volným čalouněním • vedle truhly vývoj kabinetu, skříně vedle truhly vývoj kabinetu, skříně • dovoz španělských varguení do střední Evropy • Augspurk a Mnichov Augspurk a Mnichov – střediska výroby kabinetů v střediska výroby kabinetů v 16. 16 století, nábytek jako vrcholné umělecké dílo návaznost na architekturu – symetrie, řád, tektonika, římsy, symetrie, řád, tektonika, římsy, • návaznost na architekturu pilastry, sokly, karyatidy; z antického tvarosloví převzaty ornamenty, využity např. na vyřezávaných podpěrách stolů • rozšíření intarzie, techniky spojované s městem Siena
¾ Úložný nábytek Truhla • truhla truhla – stejně jako ve středověku základní kus nábytku, stejně jako ve středověku základní kus nábytku k ukládání oděvu a cenností, bohatě zdobena • italská truhla italská truhla – pravoúhlého tvaru, posazena na pravoúhlého tvaru posazena na odstupňovaný profilovaný sokl nebo na nožky, většinou v podobě zvířecích tlap; vychází z tvaru antického sarkofágu • výzdoba zpočátku na všech stěnách, později omezena na fasádu a boky; vedle řezby obvyklá malba, intarsie, reliéfní štuková dekorace ad. • malba – nejstarší způsob výzdoby, pokrývá celou stěnu nebo v medailonech; náměty z d il h á ě antické mytologie a římských dějin i ké l i ří ký h ději • německá truhla – jiná konstrukce a členění: do vyřezávaného soklu vložen korpus truhly, krytý horní deskou, členění po kl l ž k t hl k tý h í d k čl ě í vzoru architektury, výzdoba nejčastěji řezbou a intarsií
Truhla severní Itálie kolem 1500 Truhla, severní Itálie, kolem 1500
Truhla zv. cassone, Toskánsko, poč. 16. století , ,p tvar odvozený z antického sarkofágu
T hl ý h d í Š ý Truhla, východní Švýcarsko, 50. léta 16. století k 50 lét 16 t l tí
Kabinet (z franc.) • skříňka se zásuvkami a přihrádkami, nejčastěji uzavřená dvoukřídlými dvířky • v různých variantách v renesanci a baroku v celé Evropě • základ ve středověku – bohatě zdobené krabičky a kazety s víkem na cennosti, dopisy a listiny, na šperky (drobné truhličky na šperky označovány jako cassety) • z truhliček se vyvinuly přenosné psací kazety s odklopnou čelní stěnou, které byly pokládány na stůl; označení escritorio papelera ad escritorio, papelera ad. • ze španělského varguena vycházejí jihoněmecké kabinety – za sklopnou deskou nebo dvířky architektonicky řešený za sklopnou deskou nebo dvířky architektonicky řešený interiér se sloupy, konzolami a výklenky, zásuvky postupně potlačena funkce psacího stolu, převažuje typ • postupně potlačena funkce psacího stolu, převažuje typ s dvoukřídlými dvířky
Psací skříňka, tzv. studiolo, Itálie, kolem 1532 , , , intarsie různobarevnými dřevy ‐ biblické scény
Kabinet jižní Německo kolem 1600 Kabinet, jižní Německo, kolem 1600
Vargueno • typ psacího kabinetu, vyráběný ve Španělsku, vyvážený do zahraničí h ičí • vznikl ve Španělsku v mudejarských dílnách • název podle vesnice Burgas v provincii Toledo, která byla od počátku 17. století střediskem výroby tohoto typu nábytku, nebo podle truhláře Vargy; název užíván od 19 století nebo podle truhláře Vargy; název užíván od 19. století • vargueno – nový typ nábytku, přenosná „truhla“ s bočními železnými úchyty posazená na stolový podstavec, později železnými úchyty posazená na stolový podstavec, později podstavec skříňový; horní díl – pravoúhlá skříň s bočními úchyty a přední sklopnou deskou (sloužila k psaní) • tvar a celkové řešení se neměnily, vyvíjela se dekorace – plošnou výzdobu nahradilo architektonické řešení vnitřní části a kované prvky na sklopné desce
Vargueno, Španělsko, 2. polovina 16. století Vargueno, Španělsko, kolem 1550 – 1560
Intarsie (z ital.) • nejrozšířenější technika zdobení povrchu nábytku, první intarsie běžné v severní Itálii v oblasti Sieny již ve 13. století • rozšíření v souvislosti se zdokonalením techniky výroby dýh; využití barevnosti dřeva, různé textury apod. • intarsie kombinovaná – využití různých materiálů (slonovina, rohovina ad.) • na rozdíl od inkrustace se intarsie skládá na povrchu dřeva a díl d i k t i t i kládá h dř lepí se na povrch • pásková intarsie pásková intarsie – rámuje vykládané plochy, obvod apod. rámuje vykládané plochy obvod apod • tarsia pittorica – složité perspektivně pojaté obrazce • certosina – vychází z arabských a orientálních technik; vychází z arabských a orientálních technik trojúhelníkové nebo čtvercové plošky dřeva, slonoviny, rohoviny a barevné kosti skládány do geometrických rohoviny a barevné kosti skládány do geometrických ornamentů
Inkrustace (z lat ) Inkrustace (z lat.) • jeden z nejstarších způsobů zdobení povrchu nábytku – vykládání povrchu předmětu hmotou jiné barvy: do vyhloubeného povrchu vkládány části dřeva, perleti, rohoviny ad geometrické obrazce figury architektonické a rohoviny ad.; geometrické obrazce, figury, architektonické a krajinné motivy • pietra dura – pietra dura – vychází z inkrustace (z ital. – vychází z inkrustace (z ital – mosaica in pietra mosaica in pietra dura), typická pro italskou renesanci, vykládání nábytkových p ploch, především stolových desek: úlomky ušlechtilých ,p ý y ý kamenů (mramor, porfyr aj.) skládány do kompozic, povrch se společně zabrušuje a leští. Od 17. století napodobována ve formě prachového písku a pasty. f ě h éh í k
Stolní kabinet Florencie kolem 1615 – 1623 Stolní kabinet, Florencie, kolem 1615 – ebenové dřevo, výzdoba technikou pietra dura (Ezopovy bajky)
Kabinet, Augsburg, kolem 1580 – 1600, ve tvaru chrámové fasády se sloupy, nikami a soškami, ebenové t há é f ád l ik i šk i b é dřevo, slonovina, pietra dura
Příborník • •
• •
credenzone – italský příborník dressoir – typ příborníku na vysokých nohách většinou s otevřenými policemi pro ukládání a vystavení nádobí, typické pro francouzskou, nizozemskou a středoevropskou renesanci 16. století p buffet – od poloviny 15. století v různé podobě, většinou s dvojicí dvoukřídlých dvířek a nástavcovými policemi v souvislosti s i l i rozdílným vývojem v díl ý ý j severních, protestantských í h ký h provinciích a jižních katolických krajích i v nábytku odlišnosti: ‐ holandský nábytek je strohý a přísný ý y j ý p ý ‐ vlámské práce z jižních oblastí Nizozemí, orientovaných na Itálii a Francii, mohutnější, prostorovější a plastičtější. Pro vlámské skříně typické dělené kazety ve výplních dveří poskládané do geometrických typické dělené kazety ve výplních dveří poskládané do geometrických vzorů
Buffet dubové dřevo dubové dřevo jižní Nizozemí počátek 17. století počátek 17. století
Skříň, Flandry, Antwerpy, kolem 1540 – 1550 Skříň dvoupatrová, Toskánsko, kolem 1600
Skříň dvoupatrová d t á s architektonicky řešenou fasádou řešenou fasádou, pravděpodobně Augsburk
Stůl renesanční stůl především pro stolování, ve středu místnosti
¾ Sedací nábytek y • není velkých rozdílů mezi severní a jižní oblastí • křeslo – pro významné osobnosti, ale také vedle postelí jako odpočinkový nábytek a dekorativní prvek interiéru • nové typy, v oblibě čtyřnohé židle a stoličky, ve Francii a Holandsku časté židle s vysokými opěradly • třínohé židle tří hé židl • lavice – základní prvek obydlí, odvozena od truhly, často opěradlem spojeny se stěnou i volně stojící opěradlem spojeny se stěnou, i volně stojící • široké uplatnění, důležitý zařizovací prvek • sedací nábytek změkčován volně položenými polštáři sedací nábytek změkčován volně položenými polštáři plněnými peřím, žíněmi nebo rostlinnými náhražkami
Sgabello, Florencie, 16. století g , , Tzv. „Dantova židle“
Židle „Savonarola“,, Židle „Savonarola Florencie Vychází z V há í původně ů d ě středověké židle, typická pro ranou typická pro ranou renesanci
Postel • základní typ nábytku na dlouhodobý odpočinek v noci • dva typy postelí: ‐ s baldachýnem (od gotiky po 19. století) ‐ bez baldachýnu (od počátku 17. století), s bohatě vyřezávanými bočnicemi, čely ř á ý ib č i i č l • postel – místo početí, narození, smrti; intimnější pojetí ložnice až v 18 století (alkovny) ložnice až v 18. století (alkovny) • překrásně zdobené postele zejména ve francouzském nábytkářství
Postel Řím pozdní 16. století
