Relativní expedice. 2.RE 1975 Českomoravská vrchovina 13 3.RE 1976 Beskydy 14 Shrnutí 14 Příhody RE 1977a Jiráskův kraj 16 Shrnutí 16 Příhody 16

Relativní expedice Obsah Úvod ____________________________________________________________________________ 10 0.RE’1973 Runina _________________________________________________________________ 11 1.RE’1974 Slovenské Rudohorie (Stožky) ______________________________________________ 12 Shrnutí _______________________________________________________________________________________ 12 Výlet na Muráň ________________________________________________________________________________ 12 Výlet do hospody v Závadce nad Hronom ____________________________________________________________ 12

2.RE’1975 Českomoravská vrchovina _________________________________________________ 13 3.RE’1976 Beskydy ________________________________________________________________ 14 Shrnutí _______________________________________________________________________________________ 14 Příhody _______________________________________________________________________________________ 14

4.RE’1977a Jiráskův kraj ___________________________________________________________ 16 Shrnutí _______________________________________________________________________________________ 16 Příhody _______________________________________________________________________________________ 16

5.RE’1977b Slovenské Rudohorie (Vepor) _____________________________________________ 17 Muráň – Klenovský Vepor – Čierný Balog, shrnutí ____________________________________________________ 17

6.RE’1978 Slovenské Rudohorie (Stolica) - Slovenský kras _______________________________ 19 Neděle (13.nebo 20.8.1978) Muráň (obec) – Muráň (hrad) _____________________________________________ 19 Pondělí Muráň – sedlo Javorinka – chata Janka ____________________________________________________ 19 Úterý Chata Janka – Stolica – Čierná Lehota_______________________________________________________ 19 Středa Čierna Lehota – Štítník – Plešivecká planina __________________________________________________ 19 Čtvrtek Plešivecká planina – Plešivec - Silica _____________________________________________________ 20 Pátek Silica – Barazdaláš - Silica – Rakata ________________________________________________________ 20 Sobota Rakata – Krásnohorské Podhradie - Rožňava _________________________________________________ 20

7.RE’1979 Velká Fatra _____________________________________________________________ 21 Začátek _______________________________________________________________________________________ 21 Výlety _______________________________________________________________________________________ 21 Závěr ________________________________________________________________________________________ 21

8.RE’1980 Šumava_________________________________________________________________ 22 Sobota 16.8.1980 Zadov – Mezilesní slať – Zlatá Studna ______________________________________________ 22 Neděle 17.8.1980 Zlatá Studna – Antýgl – Srní resp. Prášily ___________________________________________ 22 Pondělí 18.8.1980 Srní – Čeňkova Pila - Sušice _____________________________________________________ 22 Úterý 19.8.1980 Sušice – Svatobor – Velhartice - Čachrov _____________________________________________ 22 Středa 20.8.1980 Čachrov – Železná Ruda - Pancíř ___________________________________________________ 22 Čtvrtek 21.8.1980 Pancíř – Prenet – Nýrsko - Orlovice ________________________________________________ 22 Pátek 22.8.1980 Orlovice – Chodská Lhota - Brůdek _________________________________________________ 23 Sobota 23.8.1980 Brůdek – Babylon – Trhanov - Domažlice ___________________________________________ 23 Neděle 24.8.1980 Domažlice ____________________________________________________________________ 23

9.RE’1981 Jeseníky ________________________________________________________________ 24 Králíky – Králický Sněžník – Praděd - Karlova Studánka ________________________________________________ 24

10.RE’1982 Slovenské Rudohorie (Kojšovská hoĺa, Volovec) ______________________________ 25 Sobota 14.8.1982 Neděle 15.8.1982 Pondělí 16.8.1982 Úterý 17.8.1982 Středa 18.8.1982

Kysak – Pokrivy – Galová ________________________________________________________ 25 Galová – Sivec – vodní nádrž Ružín ________________________________________________ 25 v.n.Ružín – Kojšovská hoĺa – Tri studne ____________________________________________ 25 Tri studne – Medzev – Štós – Štós-kúpele ____________________________________________ 25 Štós-kúpele - Hačava ____________________________________________________________ 25

1

Čtvrtek 19.8.1982 Hačava – Osadník – Orlia studňa __________________________________________________ 26 Pátek 20.8.1982 Orlia studňa – Baračka – Chata pod Volovcom _________________________________________ 26 Sobota 21.8.1982 Chata pod Volovcom - Rožňava ___________________________________________________ 26

11.RE’1983 Biele Karpaty __________________________________________________________ 27 Sobota 13.8.1982 Skalica – Kamenná Búda _________________________________________________________ 27 Neděle 14.8.1982 Kamenná Búda – Čupy – větrák v Kuželově __________________________________________ 27 Pondělí 15.8.1982 Kuželov – Velká nad Veličkou – Velká Javořina ______________________________________ 27 Úterý 16.8.1982 Holubyho chata – Lopeník – Mikulčin vrch ___________________________________________ 27 Středa 17.8.1982 Mikulčin vrch – Starý Hrozenkov – seník u Masaříků ___________________________________ 27 Čtvrtek 18.8.1982 seník u Masaříků – Vlárský průsmyk - Sidonie _______________________________________ 27 Pátek 19.8.1982 Sidonie – Vršatec – Brumov _______________________________________________________ 27

12.RE’1984 Slovenské Beskydy (Babia hora) ___________________________________________ 29 Pátek 16.8.1984 Žilina – Vrátná dolina – Veĺký Kriváň – chata pod Rzsutcom - Ružomberok _________________ 29 Sobota 17.8.1984 Ružomberok – Lúčky-kúpele – sedlo pod Veĺkým Chočem ______________________________ 29 Neděle 18.8.1984 Veĺký Choč – Vyšný Kubín ______________________________________________________ 29 Pondělí 19.8.1984 Vyšný Kubín – Tvrdošín – Námestovo – Slaná voda ___________________________________ 29 Úterý 20.8.1984 Slaná voda – Babia hora __________________________________________________________ 29 Středa 21.8.1984 Babia hora - horáreň Barsučie _____________________________________________________ 30 Čtvrtek 22.8.1984 horáreň Barsučie – Beskyd – sedlo Hliny ____________________________________________ 30 Pátek 23.8.1984 sedlo Hliny – Pilsko – Ostravské Veselé – Námestovo – Oravská Lesná _____________________ 30 Sobota 24.8.1984 Oravská Lesná – Mrvová Kykula - Múzeum Kysuckej dediny ____________________________ 30

Gerontiny (Františkov, duben 1984) - dopsat ________________________________________________ 30

13.RE’1985 Slánské pohorie _________________________________________________________ 31 Sobota 17.8.1985 Prešov - chata Sova _____________________________________________________________ 31 Neděle 18.8.1985 Chata Sova - hotel Sigord ________________________________________________________ 31 Pondělí 19.8.1985 Hotel Sigord - Červenica ________________________________________________________ 31 Úterý 20.8.1985 Červenice - Herlany. _____________________________________________________________ 31 St.21.8.1985 Hotel Gejzír - seník za Borda-kúpele ___________________________________________________ 31 Čt.22.8.1985 Borda - Slančík (Dragovský komplex) __________________________________________________ 32 Pátek 23.8.1985 Slančík - jazero Izra ______________________________________________________________ 32 Sobota 24.8.1985 Izra - Košice___________________________________________________________________ 32

14.RE’1986 Strážovské vrchy (Nitranské Rudno) _______________________________________ 33 Sobota 16.8.1986 Žilina - chata Súľov _____________________________________________________________ 33 Neděle 17.8.1986 chata Súľov - Bytča-Žilina - Fačkovské sedlo - Čičmany ________________________________ 33 Pondělí 18.8.1986 Čičmany - Strážov - Zliechov _____________________________________________________ 33 Úterý 19.8.1986 Zliechov - Vápeč-Homolka ________________________________________________________ 33 Středa 20.8.1986. Homolka - Nitranské Rudno ________________________________________________________ 34 Čtvrtek 21.8.1986 Nitranské Rudno náměstí - Nitranské Rudno přehrada ___________________________________ 34 Pátek 22.8.1986 Nitranské Rudno - Nováky - Prievidza - Nitranské Rudno __________________________________ 34 Sobota 23.8.1986 Nitranské Rudno - Rokoš - Uhrovec __________________________________________________ 34

15.RE’1987 Nízké Tatry - západ _____________________________________________________ 36 Pátek 14.8.1987 Ružomberok - Likavský hrad - Malinô Brdo___________________________________________ 36 Sobota 15.8.1987 Ludrová - salaš nad/pod Kohútom __________________________________________________ 36 Neděle 16.8.1987 salaš nad Kohútom - Salatín - Magurka - Kapustisko ___________________________________ 36 Pondělí 17.8.1987 Kapustisko - Magurka - Zámostská hoľa - salaš_______________________________________ 36 Úterý 18.8.1987 Zámostská hoľa - Chabenec - Kotliská - Lomnistá dolina _________________________________ 36 Středa 19.8.1987 Lomnistá dolina - Struhárské sedlo - Jasenianská dolina - Jasenianské kysle - Jasenie __________ 37 Čtvrtek 20.8.1987 Jasenie - Suchá dolina - Ráztocká hoľa - posed _________________________________________ 37 Pátek 21.8.1987 Ráztocká hoľa - Veľká Chochuľa - Hiadeľské sedlo - camping Donovaly ______________________ 37 Sobota 22.8.1987 camping Donovaly - Zvolen - centrálne parkovisko Donovaly _____________________________ 37

16.RE’1988 Spišský hrad - Pieniny ___________________________________________________ 38 Čtvrtek 11.8.1988 vlak _________________________________________________________________________ 38 Pátek 12.8.1988 Spišská Nová Ves - Hornád ________________________________________________________ 38 Sobota 13.8.1988 Spišské Podhradie - Spišský hrad - Dreveník _________________________________________ 38

2

Neděle 14.8.1988 Spišská Kapitula - Križová hora - Sivá Brada - Levoča _________________________________ 38 Pondělí 15.8.1988 Levočské pohorce - Mariánská hora - Kežmarok ______________________________________ 38 Úterý 16.8.1988 Kežmarok - Malý Lipník __________________________________________________________ 38 Středa 17.8.1988 Řeka Poprad ___________________________________________________________________ 38 Čtvrtek 18.8.1988 Pieniny, hraniční hřeben _________________________________________________________ 39 Pátek 19.8.1988 Dunajec - Červený Kláštor _________________________________________________________ 39 Sobota 20.8.1988 domů ________________________________________________________________________ 39

17.RE’1989 Nízké Tatry, Kremnické a Štiavnické vrchy _________________________________ 40 Sobota 12.8.1989 vlak _________________________________________________________________________ 40 Neděle 13.8.1989 Poprad – Pusté Pole – Švermovo – Králova hoĺa ______________________________________ 40 Pondělí 14.8.1989 Králova hoĺa – Veĺká Vápenica - Priehyba __________________________________________ 40 Neděle 15.8.1989 Priehyba – motorest Čertovica - Kumštové sedlo ______________________________________ 40 Středa 16.8.1989 Kumštové sedlo – Ďumbier – Chopok – Chabenec - Chata Pod Chabencom _________________ 40 Čtvrtek 17.8.1989 Chata Pod Chabencom - Veľká Chochuľa - Hiadeľské sedlo - Donovaly ___________________ 40 Pátek 18.8.1989 Donovaly – lanovkou na Zvolen ____________________________________________________ 40 Sobota 19.8.1989 Donovaly – Bánská Bystrica - Čremošné ____________________________________________ 41 Neděle 20.8.1989 Čremošné - sedlo Flochová - chata pod Vyhnátovou ___________________________________ 41 Pondělí 21.8.1989 Vyhnátová – Skalka - Krahule - Kremnica ___________________________________________ 41 Úterý 22.8.1989 Kremnica – Žiar nad Hronom – Sklené Teplice ________________________________________ 41 Středa 23.8.1989 Sklené Teplice - Červená studňa – Tanád – Banská Štiavnica _____________________________ 41 Čtvrtek 24.8.1989 Banská Štiavnica – Počúvadlo - Zvolen _____________________________________________ 41

18.RE’1990 Bőhmenwald (Šumava II) ________________________________________________ 42 Sobota 18.8.1990 Volary – Bobík – Na Kubrnech ____________________________________________________ 42 Neděle 19.8.1990 Na Kubrnech - Boubín - Kubova Huť - Lenora ________________________________________ 42 Pondělí 20.8.1990 Lenora - Strážný _______________________________________________________________ 42 Úterý 21.8.1990 Strážný - Philippsreut - Strážný _____________________________________________________ 42 Středa 22.8.1990 Strážný - Bučina ________________________________________________________________ 42 Čtvrtek 23.8.1990 Bučina - pramen Vltavy - Modrava ________________________________________________ 42 Pátek 24.8.1990 Modrava - Železná Ruda, Čertovo a Černé jezero _______________________________________ 42 Sobota 25.8.1990 Železná Ruda - Velký Javor - Železná Ruda __________________________________________ 43 Neděle 26.8.1990 odjezd _______________________________________________________________________ 43

19.RE’1991 Ponitrie (Pohronský Inovec, Tríbeč, Vtáčník) ________________________________ 44 Čtvrtek 15.8.1991 Nová Baňa - Velký Inovec _______________________________________________________ 44 Pátek 16.8.1991 Velký Inovec - Zlaté Moravce - Nitra ________________________________________________ 44 Sobota 17.8.1991 Nitra - Zobor __________________________________________________________________ 44 Neděle 18.8.1991 Zobor – Jelenec ________________________________________________________________ 44 Pondělí 19.8.1991 Jelenec - Kostoľany - Velký Tríbeč ________________________________________________ 44 Úterý 20.8.1991 Velký Tríbeč - Medvedí vrch - Javorový vrch - Skýcov __________________________________ 44 Středa 21.8.1991 Skýcov - Jedlové Kostoľany - Nemčeky _____________________________________________ 44 Čtvrtek 22.8.1991 Nemčeky - Velké Pole - Rúbaný vrch ______________________________________________ 45 Pátek 23.8.1991 Rúbaný vrch - Vtáčník - sedlo před Bielym kameňom ___________________________________ 45 Sobota 24.8.1991 sedlo před Bielym kameňom - Biely kameň - Handlová _________________________________ 45

20.RE’1992 Slovenské Rudohorie (Veporské vrchy, Poľana) ______________________________ 46 Čtvrtek 13.8.1992 Poprad - Muráň - Studňa _________________________________________________________ 46 Pátek 14.8.1992 Studňa - Fabova hoľa _____________________________________________________________ 46 Sobota 15.8.1992 Fabova hoľa - Pohronská Polhora (Zbojské) __________________________________________ 46 Neděle 16.8.1992 Pohronská Polhora (Zbojské) - Sedlo Machniarka (Pod Vartou) __________________________ 46 Pondělí 17.8.1992 S. Machniarka (Pod Vartou) - Klenovský Vepor - Kysuca - Sihla _________________________ 46 Úterý 18.8.1992 Sihla - Tlstý Javor - Hronček (Kamenistá dolina) _______________________________________ 47 Středa 19.8.1992 Hronček - Tri vody - Munička - Chata na Hrbe ________________________________________ 47 Čtvrtek 20.8.1992 Chata na Hrbe - Vepor - sedlo Jasenová _____________________________________________ 47 Pátek 21.8.1992 sedlo Jasenová - Poľana - Chata Poľana - Skliarovo - Detva_______________________________ 47 Sobota 22.8.1992 Detva - Zvolen _________________________________________________________________ 47

Sněm gerontů Smědava (leden 1992) _______________________________________________________ 48

21.RE’1993 Kremenec - Runina - Dukla _______________________________________________ 49

3

Pátek až sobota 6.-7.8.1993 Cesta na expedici. ________________________________________________________ 49 Ne 8.8.1993 Nová Sedlica - Kremenec. ____________________________________________________________ 49 Po 9.8.1993 Kremenec - Runina. _________________________________________________________________ 49 Út 9.8.1993 Pokus o výstup na hřeben. ____________________________________________________________ 49 Středa 10.8.1993 Sestup do Runiny - Runina - Ruské. _________________________________________________ 49 Čtvrtek 11.8.1993 Ruské - sedlo za Ruským sedlem.__________________________________________________ 50 Pátek 12.8.1993 Sedlo za Ruským sedlem - sedlo nad Vyšnou Jablunkou. _________________________________ 50 Sobota 13.8.1993 Sedlo nad Vyšnou Jablunkou - Humenné - Medzilaborce. _______________________________ 50 Neděle 15.8.1993 Muzeum Andy Varhola – Čertižné. _________________________________________________ 50 Pondělí 16.8.1993 Čertižné - Dukla. ______________________________________________________________ 50 Úterý až středa 17.-18.8.1993 Dukla - Bardejov - domů. ________________________________________________ 51

22.RE’1994 Hostýnské vrchy, Javorníky, Beskydy ______________________________________ 52 So 6.8.1994 Bystřice pod Hostýnem - Sv. Hostýn ____________________________________________________ 52 Ne 7.8.1994 Sv. Hostýn - Skalný - Rusava _________________________________________________________ 52 Po 8.8.1994 Rusava - Tesák - Kelčský Javorník - Tesák _______________________________________________ 52 Út 9.8.1994 Tesák - Vsetín - Huslenky - Papajské sedlo - Čertov ________________________________________ 52 Středa 10.8.1994 Čertov - Kohútka - Velký Javorník - Kasárne _________________________________________ 52 Čtvrtek 11.8.1994 Kasárne - Lemešná - Bumbálka ___________________________________________________ 53 Pátek 12.8.1994 Bumbálka Třeštík - Soláň _________________________________________________________ 53 Sobota 13.8.1994 Soláň - Horní Bečva - Martiňák ____________________________________________________ 53 Neděle 14.8.1994 Martiňák - Smrk -Čeladná - Kněhyně - Martiňák ______________________________________ 53 Pondělí 15.8.1994 Martiňák -Pustevny - Radhošť - Pustevny ___________________________________________ 53 Úterý 16.8.1994 Odjezd ________________________________________________________________________ 54

Supergerontiny (Františkov, duben 1994) - dopsat ____________________________________________ 54

23.RE’1995 Ondavská vrchovina, Čergov _____________________________________________ 55 Pátek 18.8.1995 Vlakem do Bardejova ____________________________________________________________ 55 Sobota 19.8.1995 Autobusem z Bardejova do Svidníku _______________________________________________ 55 Neděle 20.8.1995 Svidník - Vyšná Pisaná __________________________________________________________ 55 Pondělí 21.8.1995 Vyšná Pisaná - Dukla - Vyšný Komárnik ____________________________________________ 55 Úterý 22.8.1995 Vyšný Komárnik - Stavok - Dlhoňa _________________________________________________ 56 Středa 23.8.1995 Dlhoňa - Svidník - Hutka - Bardejovské kúpele ________________________________________ 56 Čtvrtek 24.8.1995 Bardejovské kúpele - Stebnická Magura - Vyšný Tvarožec ______________________________ 56 Pátek 25.8.1995 Vyšný Tvarožec - Cigeĺka - Tarnov - Livovská Huta ____________________________________ 56 Sobota 26.8.1995 Livovská Huta - Minčol - Sedlo Priehyby - Majdan ____________________________________ 57 Neděle 27.8.1995 Majdan - Lutina - Nový (Hanigovský) hrad - Majdan (Tonda: Majdan - Čergov - Sabinov - Majdan) 57 Pondělí 28.8.1995 Majdan - Sabinov - Drienica - Lysá hora - Sabinov - vlak _______________________________ 57

Dolinami Podkrkonoší (21. až 23.7.1995) ____________________________________________________ 58 Ledovcová údolí Krkonoš (říjen 1995) _____________________________________________________ 58

24.RE’1996 Brdy __________________________________________________________________ 59 Sobota 17.8.1996 Příbram - Rožmitál pod Třemšínem - Brdy(Vékend) ___________________________________ 59 Neděle 18.8.1996. Brdy - Padrťské rybníky - Brdy ___________________________________________________ 59 Pondělí 19.8.1996. Brdy - Míšov - chata Moricka ____________________________________________________ 59 Úterý 20.8.1996. chata Moricka - Třemšín - Mýta ____________________________________________________ 59 Středa 21.8.1996. Mýta - Hvožďany - Záhrobí - Slavětín ______________________________________________ 60 Čtvrtek 22.8.1996. Slavětín - Koupě - Černívsko - Chobot - Blatná ________________________________________ 60 Pátek 23.8.1996. Blatná - Paštiky - Blatná____________________________________________________________ 60 Sobota 24.8.1996. Blatná - Kotouň - Podhůří - Životice - motel Agro - Kasejovice - Lnáře - Tchořovice - Blatná __ 60 Neděle 25.8.1996. Blatná - domů _________________________________________________________________ 61

36 perel Českého Ráje (19. až 21.8.1996) ____________________________________________________ 62 Luční bouda (říjen 1996) _________________________________________________________________ 62

25.RE’1997 Malé Karpaty __________________________________________________________ 63 Středa 13.8.1997

Cesta na expedici _______________________________________________________________ 63

4

Čtvrtek 14.8.1997 Bratislava – Dunajská Streda – Gabčíkovo – Šamorín __________________________________ 63 Pátek 15.8.1997 Šamorín – Bratislava – Kamzík – Chlmec _____________________________________________ 63 Sobota 16.8.1997 Chlmec – Máriin prameň – Zbojnička – Biely križ –Modrý križ – Biely kameň – Sv.Jur – Modra – Harmónia 64 Neděle 17.8.1997 Harmónia – Zochova chata – Hubalová – Taricové skaly –Skalka - Sološnica – Plavecké Podhradie – Plavecký hrad 64 Pondělí 18.8.1997 Plavecký hrad – Báborská – Amonova lúka – Monrepos – Brezinky ______________________ 64 Úterý 19.8.1997 Brezinky – Ostrý kameň – Záruby – Havrania skala – zast. Smolenice – Trstín –zast. Buková ____ 65 Středa 20.8.1997 Buková – háj. Raková – prameň za Rakovou – Dobrá Voda –Výtek ________________________ 65 Čtvrtek 21.8.1997 Výtek (Skalky) – Zámoček a zpět – Komárová – Čierné blato – Brezová pod Bradlom – Horné Košariská 65 Pátek 22.8.1997 Horné Košariská – Zadný vršok – Bradlo – Dolné Košariská -Horné Košariská – Myjava – Stará Myjava 66 Sobota 23.8.1997 Stará Myjava – Krúžok – Nová hora – Kamenné vrata – Pod Machovou – žel.stanica Vrbovce (U Sabotů) 66

Krkonoše – M. a Wlk. Staw, Sněžka (Vosecká – Luční, 19. až 22.6.1997) _________________________ 68 Krkonoše – Szrenica, Sniežne kotly, Vysoké Kolo (Dvoračky, 10. až 12.10.1997) ___________________ 68

26.RE'1998 Kysuce, Jánošíkův kraj Veĺká Rača – Malá Fatra ____________________________ 69 Čtvrtek 6.8.1998 Cesta na expedici _______________________________________________________________ 69 Pátek 7.8.1998 Čadca – Javorské - Beskydok _______________________________________________________ 69 Sobota 8.8.1998 Beskydok – Liesková - Skalité _____________________________________________________ 69 Neděle 9.8.1998 Skalité – Zwardoň – pěší přechod – Serafínov - Zwardoň Skalanka – státní hranice pod Magórou _ 70 Pondělí 10.8.1998 hranice pod Magórou – Veĺká Rača – Vychylovka – Múzeum kysuckej dediny ______________ 70 Úterý 11.8.1998 Múzeum kysuckej dediny – Damänová _______________________________________________ 70 Středa 12.8.1998 Demänová (Oravská Lesná) – Jasenovská (Oravská Lesná) – Oravská Lesná _________________ 71 Čtvrtek 13.8.1998 Oravská Lesná – sedlo pod Paráčem – Javorinka - Zázrivá ______________________________ 71 Pátek 14.8.1998 Zázrivá – Malý Rozsutec – Jánošíkové diery - Zázrivá ___________________________________ 72 Sobota 15.8.1998 Zázrivá – Terchová – Vrátna – Veĺký Kriváň - Terchová ________________________________ 72 Neděle 16.8.1998 Cesta domů ___________________________________________________________________ 72

Posázaví (Šternberk - Zruč - Ledeč - Světlá, 26. až 28.6.1998) __________________________________ 73 Zadní země – Niederland (Doubice, 15. až 18.10.1998) _________________________________________ 73

27.RE'1999 Aggteleki karszt a Slovenský kras __________________________________________ 74 Pondělí 9.8.1999 Cesta na expedici _______________________________________________________________ 74 Úterý 10.8.1999 Komárno – Komárom - Siófok _____________________________________________________ 74 Středa 11.8.1999 Siófok - Bódvaszilas _____________________________________________________________ 74 Čtvrtek 12.8.1999 Bódvaszilas - Josvafő ___________________________________________________________ 75 Pátek 13.8.1999 Josvafő - Domica ________________________________________________________________ 75 Sobota 14.8.1999 Domica – Kečovo – priepasť Bezodná ĺadnica – Silická Brezová _________________________ 75 Neděle 15.8.1999 Silická Brezová – Silica – Dlholúcky prameň _________________________________________ 76 Pondělí 16.8.1999 Dlholúcky prameň – Jablonovské sedlo _____________________________________________ 76 Úterý 17.8.1999 Jablonovské sedlo – Lúčianské jazierko - Zadiel________________________________________ 76 Středa 18.8.1999 Zadiel – Turňa nad Bodvou – Zadielská planina - Zadiel_________________________________ 77 Čtvrtek 19.8.1999 Zadiel – Turňa nad Bodvou – Hačava – Orlia studňa ___________________________________ 77 Pátek 20.8.1999 Orlia studňa – Pipitka – Úhornianské sedlo – Rožňava resp. Úhorná ________________________ 78 Sobota 21.8.1999 Úhorná – Úhornianské sedlo – Bielé Skaly – Sedlo Krivé - Úhorná ________________________ 78

Krkonoše – Luční bouda (25. až 27.6.1999) __________________________________________________ 79 Kokořínsko – Orlí hnízdo (30. výročí 1. Grobiána, 22. až 25. 10. 1999) ___________________________ 79

28.RE’2000 Severní svahy Západních Tater ____________________________________________ 80 Středa 16.8.2000 Cesta na expedici _______________________________________________________________ 80 Čtvrtek 17.8.2000 Poprad - Lysá Poĺana -Głodówka- Zakopane - Kuźnice - chata na Kalatówkach _____________ 80 Pátek 18.8.2000 Chata Na Kalatówkach – Schronisko na Hali Kondratowej - Kondratské sedlo – Kopa Kondratska – Przelęcz Kondracka - Schronisko na Hali Kondratowej - chata Na Kalatówkach ______________________________ 80

5

Sobota 19.8.2000 Scieźka nad Reglami: Chata Na Kalatówkach – Sarnia Skala - Dolina Straźyska - Łysanki - Dolina Małej Ląki - Przysłop Miętusi - Dolina Koscieliska - Schronisko Ornak ____________________________________ 81 Neděle 20.8.2000 Schronisko Ornak – Iwaniacka Przelęcz – Dolina Starobocianska – Dolina Chochołowska Schronisko na Polanie Chochołowskiej ______________________________________________________________ 81 Pondělí 21.8.2000 Schronisko na Polanie Chochołowskiej – Grzéś (Lúčna) – Bobrovecké sedlo – Bobrovecká dolina Oravice 82 Úterý 22.8.2000 Oravice – termálne kúpalisko ______________________________________________________ 82 Středa 23.8.2000 Oravice - Skorušina - Trstená ______________________________________________________ 83 Čtvrtek 24.8.2000 Cesta domů ___________________________________________________________________ 83

Supergerontiny++1 (Kořenov, 14. až 16.4.2000) - dopsat _______________________________________ 84 Máchův červen (Doksy - penzion Termit, Nedvězí, Bezděz, Staré Splavy, 15. až 18.6.2000) __________ 84 Gerontiny+ (Jizerka .- Pyramida, 13. až 15.10.2000) __________________________________________ 84

29.RE'2001 A Bükk - A Mátra – Cerová vrchovina ______________________________________ 85 Středa 15.8.2001 Euro City 171 HUNGARIA - Štúrovo _______________________________________________ 85 Čtvrtek 16.8.2001 Štúrovo – Esztergom – Budapest – Miskolc - Lillafüred ________________________________ 85 Pátek 17.8.2001 Lillafüred - Jávorkút - hřebčín Csipkéskút - Bánkút _____________________________________ 86 Sobota 18.8.2001 Bánkút - Tar-kö – údolí Salajka - Szilvasvárád ________________________________________ 87 Neděle 19.8.2001 Szilvasvárád - Eger _____________________________________________________________ 87 Pondělí 20.8.2001 Eger - Mátraháza ______________________________________________________________ 88 Úterý 21.8.2001 Mátraháza - Kékestetö - Mátraháza __________________________________________________ 89 Středa 22.8.2001 Mátraháza - Galyatetö - Mátraháza _________________________________________________ 89 Čtvrtek 23.8.2001 Mátraháza - Somósköújfalu – Šomoška - Šiatorská Bukovinka ___________________________ 90 Pátek 24.8.2001 Šiatorská Bukovinka – Obručná - Pohanský hrad - Hajnáčka ______________________________ 90 Sobota 25.8.2001 Hajnáčka – Zvolen – lehátkový vůz ________________________________________________ 91

Máchův kraj III (Staré Splavy, 8. až 10.6.2001) ______________________________________________ 93 Tondovy Krkonoše (Výrovka, 28. až 30.9.2001) ______________________________________________ 93 Orchestr Rudy Messe po třiceti letech (Dvůr Králové, 19. až 21. 10. 2001) ________________________ 94

30.RE’2002 Poloniny – Bieszczady____________________________________________________ 95 Pondělí 19.8.2002 R425 Laborec _________________________________________________________________ 95 Úterý 20.8.2002 Medzilaborce – Nowy Łupków – Cisna ______________________________________________ 95 Středa 21.8.2002 Cisna – Wetlina - Brzegi Górne – Chatka Puchatka - Połonina Wetlińska – Przeł.M.Orlowicza Wetlina 95 Čtvrtek 22.8.2002 Wetlina – Ustrzyki Górne – Przełęcz Wyżniańska – Połonina Caryńska - Ustrzyki Górne ______ 96 Pátek 23.8.2002 Ustrzyki Górne – Wołosate – Tarnica – Szeroki Wierch - Ustrzyki Górne ____________________ 97 Sobota 24.8.2002 Ustrzyki Górne - Przełęcz Wyżniańska – Mała Rawka – Wielka Rawka – Kremenaros – Nová Sedlica 97 Neděle 25.8.2002 Nová Sedlica – Rabia Skala – Ďurkovec – Runina _____________________________________ 98

Krušné hory I (Hrob, 21. až 23.6.2002) _____________________________________________________ 99 Zadní země II (Mezná, 11. až 13.10.2002) ___________________________________________________ 99

31.RE 2003a Santiago de Compostela ________________________________________________ 101 32.RE’2003 Považský Inovec – Strážovské vrchy_______________________________________ 102 Středa 13.8.2003 Přeprava autobusy _____________________________________________________________ 102 Čtvrtek 14.8.2003 Tematínský hrad – Lúčanská dolina – Lúka – Modrová________________________________ 102 Pátek 15.8.2003 Nová Lehota – Topoĺčianský hrad – Podhradie – Nová Lehota ___________________________ 102 Sobota 16.8.2003 Skaliny – Sedlo pod Skalinami – Hrádocká dolina - Hrádok ____________________________ 103 Neděle 17.8.2003 Veselý vrch – Kostolný vrch – Gonové lazy – hotel Horec _____________________________ 103 Pondělí 18.8.2003 Piešťany – Trenčianské Teplice - Omšenie _________________________________________ 104 Úterý 19.8.2003 Trenčianské Teplice – Opatová – Trenčín - Trenčianské Teplice __________________________ 104 Středa 20.8.2003 Baske - Bežákovci _____________________________________________________________ 104 Čtvrtek 21.8.2003 Trenčianské Teplice – Kamenné vráta – Omšenská Baba ______________________________ 105 Pátek 22.8.2003 Trenčianské Teplice, odjezd ______________________________________________________ 105

6

Jizerskohorské bučiny – vzpomínka na suprgeronty (Oldřichovské sedlo, 26.4.2003) ______________ 106 České středohoří I (Kocourov, 20. až 22.6.2003) _____________________________________________ 106 Góry Izerskie - nejvyšší vrcholy (Wysoka Kopa, 25.7.2003) ___________________________________ 107 Lužické hory I (Horní Světlá - Myslivny, 17. až 19.10.2003) ___________________________________ 107

33.RE’2004 Vihorlatské a Bukovské vrchy ____________________________________________ 109 Středa 11.8.2004 R425 Laborec _________________________________________________________________ 109 Čtvrtek 12.8.2004 Zemplínská šírava - východoslovenské moře ________________________________________ 109 Pátek 13.8.2004 Vinné – Vinianský hrad – Vinianské jazero __________________________________________ 109 Sobota 14.8.2004 Zemplínská šírava – Morské oko __________________________________________________ 109 Neděle 15.8.2004 Morské oko – Malé Morské oko – Vihorlat a zpět ____________________________________ 110 Pondělí 16.8.2004 Sedlo Tri table – Sninský kameň – Zemplínské Hámre – Nová Sedlica ___________________ 110 Úterý 17.8.2004 Nová Sedlica – Medová baba a zpět ________________________________________________ 111 Středa 18.8.2004 Runina – Ďurkovec – Riaba skala – Medová baba _____________________________________ 111 Čtvrtek 19.8.2004 Ruský Potok – Uličské Krivé ____________________________________________________ 111 Pátek 20.8.2004 R424 Laborec __________________________________________________________________ 112

Hypergerontiny (Jizerka – chata Pyramida, 30. 4. až 2.5.2004)_________________________________ 113 České středohoří II (Horní Vysoké, 18. až 20.6.2004) _________________________________________ 113 Karkonosze (Szrenica, 3.7.2004) __________________________________________________________ 114 Izerskie bagno (Velká jizerská louka z polské strany, 24.7.2004) _______________________________ 114 Máchův kraj IV – Národní park Kuřivody (Bělá pod Bezdězem, 29. až 31.10.2004) _______________ 114

34.RE’2005 Novohradské hory ______________________________________________________ 116 Čtvrtek 18.8.2005 Favoritem z Liberce do Hojné Vody ______________________________________________ 116 Pátek 19.8.2005 Baronův most – Kamenec – Pohoří na Šumavě ________________________________________ 116 Sobota 20.8.2005 Žofín – Zlatá Ktíš – Huťský rybník ________________________________________________ 116 Neděle 21.8.2005 Dobrá Voda – Terezino údolí – Nové Hrady - Šejby __________________________________ 116 Pondělí 22.8.2005 Benešov nad Černou, naučná stezka _______________________________________________ 117 Úterý 23.8.2005 Kraví hora – Kuní hora – Mlýnský rybník____________________________________________ 117 Středa 24.8.2005 Předčasný odjezd ______________________________________________________________ 117

České středohoří III (Jachta Holany, 24. až 26.6.2005) _______________________________________ 118 Supergerontiny (Horská chata Jizerka na Jizerce, 18. 11. až 20.11.2005) ________________________ 118

35.RE’2006 Liptov ________________________________________________________________ 119 Úterý 15.8.2006 Vihorlat ______________________________________________________________________ 119 Středa 16.8.2006 Ružomberok, Bešeňovské travertíny _______________________________________________ 119 Čtvrtek 17.8.2006 Liptovská Mara _______________________________________________________________ 119 Pátek 18.8.2006 Prosiecka a Kvačianska dolina _____________________________________________________ 120 Sobota 19.8.2006 Chopok, Vrbické pleso _________________________________________________________ 120 Neděle 20.8.2006 38 minut od hradu Liptov, Kalameny ______________________________________________ 121 Pondělí 21.8.2006 2 hodiny od Veľkého Choče, Lúčky _______________________________________________ 121 Úterý 22.8.2006 Thermal park Bešeňová, Bešňovské travertíny ________________________________________ 121 Středa 23.8.2006 Liptovský Mikuláš, Laborec ______________________________________________________ 122

Izerska Hala (Jakuszyce - Harrachov, 20.5.2006) ____________________________________________ 123 Krušné hory II (Boží Dar, penzion Sabina, 16. až 18.6.2006)___________________________________ 123 Přírodní rezervace Příhrazské skály (penzion Na Krásné vyhlídce, 20. až 22.10.2006) _____________ 123

36.RE’2007 Podkarpatská Rus - Podobovec ___________________________________________ 125 Pátek 17.8.2007 Liberec- Olomouc, Podkarpatská Rus _________________________________________________ 125 Sobota 18.8.2007 Hranice- Užhorod- turbáza Podobovec 2000 _________________________________________ 125 Neděle 19.8.2007 Kolem údolí Roztoky, U Leva ____________________________________________________ 125 Pondělí 20.8.2007 Mežhorje- sedlo Kamjonka- hřebínek Kičera- Mežhorje, Pilipec(řecko-katolický kostelík) ____ 125

7

Úterý 21.8.2007 Středa 22.8.2007 Čtvrtek 23.8.2007 Pátek 24.8.2007 Sobota 25.8.2007 Neděle 26.8.2007

Vodopád Šipot _________________________________________________________________ 125 Siněvirské jezero ______________________________________________________________ 126 Volovec- Beskid – Verchnij Studenyj- Nižnij Studenyj ________________________________ 126 Polonina Boržava- pod Vielki Vierch(1598) __________________________________________ 126 Koločava- Iza- Mukačevo – odjezd ________________________________________________ 126 Příjezd ______________________________________________________________________ 126

Góry Stołowe (Machovská Lhota, penzion U Lidmanů, 8. až 10.6.2007) _________________________ 127 České středohoří IV (Litoměřice, autocamp Slavoj Litoměřice, 28. až 29.9.2007)__________________ 127

37.RE’2008 Smrčiny ______________________________________________________________ 129 Středa 13.8.2008 Cheb ________________________________________________________________________ 129 Čtvrtek 14.8.2008 Podhradí- Háj – Aš ____________________________________________________________ 129 Pátek 15.8.2008 Bad Elster_____________________________________________________________________ 129 Sobota 16.8.2008 Goethova Skalka, Nebesa _______________________________________________________ 129 Neděle 17.8.2008 Hranice- Trojmezí _____________________________________________________________ 129 Pondělí 18.8. 2008 Selb, hraniční kameny, Nebesa __________________________________________________ 130 Úterý 19.8.2008 odjezd domů __________________________________________________________________ 130

Český Merán (Sedlec-Prčice, penzion Dalmo, 27. až 29.6.2008) ________________________________ 131 Teplicko – Adršpašské skály (Teplice nad Metují, penzion Pod ozvěnou, 24. až 26.10.2008) _________ 132

38.RE’2009 Žďárské vrchy _________________________________________________________ 133 Pátek 14.8.2009 Žďár nad Sázavou ______________________________________________________________ 133 Sobota 15.8.2009 Škrdlovice – Velké Dářko –Polnička – Pilská nádrž ___________________________________ 133 Neděle 16.8.2009 Zámek Kinských – Zelená hora – Mamlas – Žďár nad Sázavou __________________________ 133 Pondělí 17.8.2009 Cikháj – Žákova hora – Devět skal - Herálec ________________________________________ 133 Úterý 18.8.2009 Velká Losenice – Konec světa – Hamry n.Sáz. – Žďár n.Sáz. ____________________________ 133 Středa 19.8.2009 Tři studně – Vlachovice – Skihotel – Nové Město na Moravě ____________________________ 134 Čtvrtek 20.8.2009 Rosička – Matějov – Nové Veselí ________________________________________________ 134 Pátek 21.8.2009 odjezd domů ___________________________________________________________________ 134

Orlické hory (Deštné v Orl.h., hotel Orlice, 19. až 21.6.2009) __________________________________ 135 Přírodní park Orlice (Záměl, penzion Orlice, 23. až 25.10.2009) _______________________________ 135

39.RE’2010 Podkarpatská Rus II - Jasiňa ____________________________________________ 137 Středa 30.6.2010 Liberec- Brno - Maďarsko _______________________________________________________ 137 Čtvrtek 1.7.2010 Maďarsko - Jasiňa ______________________________________________________________ 137 Pátek 2.7.2010 Polonina Svidovec _______________________________________________________________ 137 Sobota 3.7.2010 Letovisko Jaremča, klášter Maňava _________________________________________________ 137 Neděle 4.8.2010 Zimní středisko Bukovel, sedlo Jablunica ____________________________________________ 138 Pondělí 5.7.2010 Vlakem do Voronky, pěšky zpět do Lazeščiny _______________________________________ 138 Úterý 6.7.2010 Jasiňa – Solotvina – Isa – Mukačevo – Beregovo _______________________________________ 138 Středa 7.7.2010 Brno - Liberec _________________________________________________________________ 138

Křivoklátsko, 1.volební RE (Křivoklát, Informační středisko, 28. až 30.5.2010) ___________________ 139 Supergerontiny+ (Jizerka, Chata pod Bukovcem, 20. až 22. srpna 2010) ________________________ 140 Český kras (Srbsko, hotel U Berounky, 8. až 10.10.2010) _____________________________________ 140

40.RE’2011 Rychlebské hory _______________________________________________________ 141 Pátek 12.8.2011 Čelechovice na Hané, Studenec ____________________________________________________ 141 Sobota 13.8.2011 Čechy pod Kosířem - Velký Kosíř - Slatinice ________________________________________ 141 Neděle 14.8.2011 Ramzová - Smrk (1125 m) - Ramzová _____________________________________________ 141 Pondělí 15.8.2011 Głuchołazy __________________________________________________________________ 142 Úterý 16.8.2011 Vidnava – Smolný vrch – Kobylá nad Vidnavkou _____________________________________ 142 Středa 17.8.2011 Javornik ve Slezsku ____________________________________________________________ 142 Čtvrtek 18.8.2011 Bílá Voda – Borůvková hora - Travná _____________________________________________ 143 Pátek 19.8.2011 Horní Lipová, lesní bar __________________________________________________________ 143 Sobota 20.8.2011 Lipová-lázně, odjezd ___________________________________________________________ 144

8

Rýchory (Horní Maršov, hotel Slovan, 17. až 19.5.2011) ______________________________________ 145 Železné hory (Starý Dvůr, Ubytování a občerstvení v Pekle, 21. až 23.10.2011) ___________________ 145

41.RE’2012 Podyjí ________________________________________________________________ 147 Pátek 17.8.2012 Liberec, Vranov nad Dyjí ________________________________________________________ 147 Sobota 18.8.2012 Čížov, Hardeggská vyhlídka, Vranov ______________________________________________ 147 Neděle 19.8.2012 Zámek Vranov nad Dyjí, Vranovská přehrada _______________________________________ 147 Pondělí 20.8.2012 Vranovská přehrada ___________________________________________________________ 147 Úterý 21.8.2012 Lodí na hrad Bítov ______________________________________________________________ 148 Středa 22.8.2012 Naučná stezka Karla Claryho _____________________________________________________ 148 Čtvrtek 23.8.2012 Znojmo _____________________________________________________________________ 148 Pátek 24.8.2012 Cesta domů ___________________________________________________________________ 148

Žebrák, Točník, Zbiroh (Újezd u Cerhovic, Areál Bouchalka, 22. až 24.6.2012)___________________ 149 Nad Popelkou (Lomnice nad Popelkou, Penzion Na Stopce, 12. až 14.10.2012)____________________ 149

42.RE’2013 Pálava ________________________________________________________________ 151 Nedělě 11.8.2013 Liberec/Praha - Strachotín _______________________________________________________ 151 Pondělí 12.8.2013 Valtice _____________________________________________________________________ 151 Úterý 13.8.2013 Pálava _______________________________________________________________________ 151 Středa 14.8.2013 Lednice ______________________________________________________________________ 151 Čtvrtek 15.8.2013 Mikulov na Moravě ___________________________________________________________ 152 Pátek 16.8.2013 Strachotín - Liberec/Praha ________________________________________________________ 152

Hořice v Podkrkonoší (Autokemp U Věže, 21. až 23.6.2013) ___________________________________ 152 Mníšek pod Brdy (Pension Obora, 18. až 20.10.2013) ________________________________________ 153 Megagerontiny (Česká chalupa, 3.5.2014) __________________________________________________ 154 Posázaví II (hotel Sázava, 13. až 15.6.2014) _________________________________________________ 154

9

Úvod Paměť vytváří vlastní verzi minulosti (tzv. syndrom falešné paměti – člověku se vybavují přesvědčivé vzpomínky na události, které se vůbec nestaly): Až do 10. RE jsme si mysleli, že si všechno budeme pamatovat. Pak nám došlo, že lidská paměť je děravá a proto jsme od roku 1983 začali psát tuto kroniku. Pokud možno co nejdříve, maximálně do roka po skončení expedice. Ovšem prvních jedenáct let jsme dopsali až téměř po třiceti letech. Takže možná všechno bylo jinak…

10

0.RE’1973 Runina Jitka, Tonda, Jano, Jára (velitel), Blanka, Zdenda Při cestě tam noc strávená na nádraží ve Stakčíně, kde nám železničář doporučil Morské oko: „tam treba isť, ticho a kľud“. Autobusem do Runiny. Táboření ve třech stanech za vesnicí. Břízy, jalovce, potok s tzv. Horákovými lázněmi, ohniště, krávy, zpívající mladé asi čtrnáctileté dívky – „pila ja palinku, išči budu piti …“. Dojatý Jára je odměnil čokoládou (tím vznikla otázka: zda má rád lidové písně nebo zda je pedofil). Jitka přijela později a bez problémů nás našla. Sběr hub (kozáre), družba v místní restauraci (dříve budova pohraničníků), vzpomínky na TGM, zpěv čs. hymny, rum s malinovkou (tj. sirupem), zlotí chlopi (Tono+Zdeno) a padavky (Jano+Jára). Při jednom návratu do tábora ztratil Tono sandál v bažině. Noční číhání s tajemníkem MNV Vasilem na divjaky. Výlet po silnici do Topoľy k dřevěnému kostelíku. Výlet lesem na Riabu skalu. Výlet autobusem přes Ruský Potok (dřevěný kostelík z okna) do Sedlice a pěšky na Kremenec a po hranici zpět do Runiny. Výlet autobusem do Sniny, odtud pěšky na Vihorlat - Morské oko (kam třeba isť) a zpět. Při odjezdu dojemné loučení v restauraci, útěk na křižovatku k mostu na autobus. Tato expedice vystupovala ještě s přívlastkem absolutní, který pak byl později, na základě hluboké úvahy, změněn na relativní. Pokud je nám známo, žádná další absolutní expedice se od té doby již nekonala. Nastala éra relativních expedic, Runina se stala jejich kolébkou a tato expedice dostala pořadové číslo nula. Celkem: 90 km, převýšení 1800 m

11

1.RE’1974 Slovenské Rudohorie (Stožky) Jitka, Břetislav, Kadet, Olinka, Franta, Tonda (velitel), Tuž, Zdenda, Blanka Tato expedice nade vši pochybnost zjistila, že stany a auta brání svobodnému pohybu. Shrnutí Cesta na expedici Škodou 1000 a Wartburgem 311. Zastávka na vrcholu Devět skal na Českomoravské vysočině. Prohlídka hradu Pernštejn, nocleh v Bystřici pod Pernštejnem. Při hledání noclehu došlo ke srážce a poškození obou vozidel. Druhý den zastávka v Brně u Jana, meruňky a luxusní záchodové prkýnko. Při odjezdu z parkoviště obě auta vycouvala na opačnou stranu a ocitla se čelem proti sobě. Ke srážce tentokráte nedošlo, řidiči se na sebe nechápavě dívali a Jano dostal záchvat nezadržitelného smíchu. Návštěva hradu Buchlov se stromem rostoucím kořeny nahoru, zastávka v Kunovicích u Evy. Nocleh v Závadce nad Hronom u starého osamělého alkoholika na seně nad dvorkem, po kterém pobíhal čuník. Přijel Franta a s Olinkou se pustili do komplikované opravy nabouraného Wartburgu. Ráno jsme odjeli do Stožek a ignorujíce zákaz vjezdu zaparkovali jsme auta nedaleko hájovny u pomníku majora Šukajeva. Stany jsme postavili dále v údolí pod Malou Stožkou tak, aby nebyly vidět od cesty, na stráni u salaše, tzv. orlí hnízdo. Odtud jsme pak podnikali výlety na Muráň, Fabovu hoĺu, do Pohronské Polhory, do hospody v Závadce nad Hronom, na Skalnou bránu, Malou Stožku apod. Největší touha Tondy Klenovský Vepor zůstala však nenaplněna a Tondovi zůstala přezdívka Tono Vepor Krvavý. Také proto, že svou velitelskou funkci bral velmi vážně, zakazoval Blance jíst vajíčka a řešil situace typu „Tondo, Tondo, mám ve stanu myš, co mám dělat?“. Závěr expedice byl ve znamení zdařilé likvidace zásob alkoholu. Poslední společná zastávka na zpáteční cestě byla Heĺpa, kterou unavený Kadet prospal v autě. Pak už obě auta pokračovala domů vlastní cestou. Posádka Škody 1000 se na zpáteční cestě mj. zastavila na počest Tondy Vepora v salaši Vepor, kde si dala bryndzové halušky. Všechny výlety byly zdařilé, dva nám však nejvíce utkvěly v paměti: Výlet na Muráň Po Muráňské planině přes Nižnou Kĺakovou, Studňu, Veĺkou Lúku, zříceninu Muráňského hradu do obce Muráň, kde jsme si dali muráňský rezeň. Odchod z restaurace za šera, zpočátku po žluté značce. Potmě hustým lesem a protože nebylo vidět ani na krok, drželi jsme se za ruce. První se prodíral Tonda a dodával ostatním odvahu výkřiky „cesta!“, která tam ovšem nebyla. Zachránilo nás až řehtání koní a štěkot psů v hřebčíně v sedle Nižná Kĺaková. Po třicetikilometrovém pochodu jsme dlouho po půlnoci našli náš tábor zcela zdevastovaný od stáda krav. Pobořené stany, rozházené jídlo, kravince v salaši, sežvýkaná vložka do spacáku. Expedici to ale nezlomilo. Výlet do hospody v Závadce nad Hronom Tato hospoda byla nejbližší, asi 10 km vzdálená. Tam to byla příjemná procházka, Olinka si vyfotografovala velký bodlák u cesty. Příjemně unaveni jsme pak usedli v útulné restauraci, ze které jsme se v průběhu dne postupně začali vytrácet zpátky do tábora. Beseda s místními svazáky, návštěva jejich klubovny. Tonda galantně vyprovodil jednu místní obyvatelku domů a když se vracel, dostal prý do držky. Kadetovi došly peníze a tak si začal vydělávat malováním portrétů. Pro své umění však nenalezl pochopení: „To že je naša šenkérka!?“ a znechuceně odešel. Chvíli po něm vyrazil Zdenda. Asi v polovině cesty spatřil proti sobě kráčející temnou postavu. Pro jistotu se vzal na sebeobranu do ruky kámen, ale naštěstí ho nebylo třeba, protože to byl rozhořčený Kadet: „Jdeme blbě, musíme zpátky.“ Zdenda se s ním vrátil k Olinčině bodláku, aby ho přesvědčil, že se mýlí. Mezitím se Tonda opatrně vyplížil z hospody, před kterou probíhala rvačka a zastihl dvojici, jak diskutuje nad bodlákem a svítí si na něj zapalovačem. Společně se Zdendou pak odvedli vzpouzejícího se Kadeta do tábora. Hezký den také prožili Břetislav, Jitka a gravidní Blanka s Vojtou. Zůstali v táboře a u ohníčku zpívali budovatelské písně. Celkem: 96 km, převýšení 3650 m

12

2.RE’1975 Českomoravská vrchovina Jitka, Břetislav, Zdenda (velitel), Blanka V pátek 15.8.1975 odpoledne jsme na libereckém nádraží zjistili, že přímý vlak do Telče, který nám vyhledala Blanka, jezdí denně kromě pátku. Nekonečně dlouhá cesta osobními vlaky s pěti přestupy, při každém přestupu si Zdenda ze zoufalství kupoval lahváče. V jednu hodinu po půlnoci jsme konečně dojeli do Telče, zavřeli za námi nádraží a pan průvodčí nás zavedl do hotelu na náměstí a dojednal nám ubytování; zůstali jsme tam dvě noci. Náměstí ozářené měsícem působilo až neskutečně pohádkovým dojmem. Všichni, i Zdenda, odpustili v té chvíli Blance její omyl při vyhledávání v jízdním řádu. Návštěva Telčského zámku, úspěšné nalezení svářeče, který svařil Zdendovi prasklou Tišerovu krosnu, vyrobenou z betonářských prutů. Po červené značce k Velkému Pařezitému rybníku, bivak v lese, v noci mužstvo budilo velitele dotazem, zda prší. Dále na nejvyšší vrchol Českomoravské vrchoviny Javořici, výstup na kymácející se železnou konstrukci, asi rozhlednu nebo anténu. Rozcestí U Dvořáků, Studená, kde se Zdendovi konečně podařilo vrátit lahve nashromážděné při cestě vlakem (konečně přestal při chůzi cinkat) a poštou odeslat nepoužitelné pohorky. Autobusem do Slavonic. Nádherné, i když na rozdíl od Telče trochu omšelé pohraniční město. Nocleh v hotelu na náměstí, pátravé pohledy všude přítomných strážců hranic. V hotelové restauraci dorážela na Zdendu agresivní dívka, odhodlaná „odrovnat tu blondýnu vedle“ (Blanku). Nepřístupná zřícenina hradu Landštejn. Klášter, návštěva chalupářů Adamíry a Kubeše. Koupání v Albeřském rybníku, kde se před deseti lety poprvé potkali Blanka se Zdendou. Návštěva albeřské krčmy. Zdenda chtěl sehnat nocleh u místních, proto klidně pil pivo a začal psát pohledy. To Jitka nemohla vydržet, a přestože venku drobně mrholilo, vyhnala Břetislava do lesa – tento jev je nyní znám pod názvem „albeřský syndrom“. Zdenda s Blankou spali ve stodole na kanapi, Břetislav s Jitkou se krčili v nádražní budce. Úzkokolejkou do Nové Bystřice a domů. Celkem: 58 km, převýšení 1240 m

13

3.RE’1976 Beskydy Jitka, Břetislav, Tonda, Pavel, Zdenda, Blanka Shrnutí Čadca – Raková – U Korchanov resp. Korchanovci (nocleh u Haviarů). Velký Polom – hotel Tetřev – Muřínkový vrch – Horní Lomná, Salajka (nocleh v pionýrském táboře v chatkách). Malý Polom – Bílý Kříž – Bobek – chata Beskyd - Bumbálka (nocleh v chatě Bumbálka). Chata Beskyd – údolí Velké Smradlavy – Bílá – Staré Hamry – Gruň (nocleh v lese). Bílý Kříž – Visalaje – Lysá hora (nocleh v budově horské služby). Ostravice – Smrk (nocleh pod smrčky a igelity). Hubertka – chata Martiňák – Horní Bečva (restaurace U Dvořáčků) – chata Martiňák (nocleh v seníku). Pustevny – Radhošť – Rožnov pod Radhoštěm (nocleh v nádražní čekárně a vlaku). Příhody V Ostravě přistoupil do rychlíku Tonda a kromě krosny si nesl i pouzdro s violou po dědečkovi. Z Čadce jsme do Rakové dojeli za naprosté tmy. Ta způsobila, že se Pavel vzdal své funkce velitele expedice. Zastávka v zakouřené krčmě, na sloupu nožem přibitý nápojový lístek. Naštěstí tam Tonda potkal svého studenta Štefana Haviara, „dobrý večer, pán profesor“, který nás odvedl 5 km po silnici do Korchaně ke svým rodičům. Zabijačkové hody u pana řídícího Haviara na počest pána profesora (hlavně aby Štefan dostudoval), nejvíce se nacpal Pavel. Nocleh na posteli (pán profesor) a v seníku (ostatní). Ráno po krátkém výstupu vytáhl v lese Tonda svou violu, začal na ni brnkat a Zdenda se divil, proč ji s sebou nosí, když na ni neumí hrát. Oběd v hotelu Tetřev, konverzace s německými turisty, ve které exceloval Břetislav (na základě toho byl jmenován důstojníkem pro styk s místním obyvatelstvem) . V Horní Lomné, v opuštěném pionýrském táboře Salajka, nám pan správce pronajal chatky. Tonda spal s Pavlem a ráno si „pochvaloval“, že už ví, co to znamená, když se někdo dobře vychrápe. Další den po česko – slovenské hranici. Chata na Bílém Křiži byla zavřená, na Bobku drobně pršelo, na památku jsme pořídili skupinovou fotografii, na které sedíme na bobku, abychom si pamatovali, že to je na Bobku. Cestou pak ještě Tonda se Zdendou se stavili v chalupě, kde žil houslař, měl tam na stěnách pověšeno mnoho různých, i kuriózních nástrojů. Z Bumbálky si pamatujeme pouze to, že chata Bumbálka byla dřevěná a že jsme tam čekali marně na Kadeta a bylo nám líto, že si také nemohl přečíst nápis „Vítaj“. Následující den jsme vyrazili zpět po červené značce a ulpěli na terase chaty Beskyd. Krásná vyhlídka, přátelský velký chlupatý pes (čuvač?) a červené víno Bikaver (býčí krev); pan vrchní nás otypoval jako bývalé sportovce. Údolím Velké Smradlavy do Bílé s krásným dřevěným kostelíkem norského typu z l.1873-75. Tonda se Zdendou navštívili místní hostinec, kde psali básně a konverzovali se servírkou. Ostatní pokračovali do Starých Hamrů a dále na Gruň, kde nervózně čekali na opozdilce. Pavel jim krátil čekání vyprávěním o neštěstí na horách. V noci nás z lesa strašily hrozivé zvuky, patrně to byl srnec nebo jelen. Další den chata na Bílém Kříži byla otevřená, takže jsme poseděli na terase. Ve Visalajích se s námi rozloučil Pavel a odjel do Prahy slavit narozeniny své manželky. Na Lysé hoře v omšelé Bezručově chatě psaní převážně rýmovaných pohlednic – „Na Lysé hoře / je s námi hoře / že nejsi s námi / na Lysé hoře“. Do budovy horské služby jsme si vzali lahve vína a slané tyčinky, Tonda vytáhnul zpěvník lidových písní a konečně se jeho viola dala poslouchat. Následující den z Ostravice odjela Jitka a zbývající vyrazili na horu Smrk. Drobně pršelo, ještě před vrcholem jsme vytáhli igelity a vybudovali si pod smrčky přístřešky. Tonda ležel vedle Břetislava, který údajně chrápal, proto ho Tonda o půlnoci vzbudil výkřikem „poločas“. Kdybychom večer pokračovali ještě pár stovek metrů, mohli jsme spát pod velkým převisem. A kdybychom došli až na chatu Hubertka, mohli jsme dostat guláš. Chata Martiňák byl rekreační objekt ROH, proto jsme vyrazili na večeři do Horní Bečvy do restaurace U Dvořáčků, kde jsme nalezli konzumní ráj, např. Břetislavových osm topinek bylo vyrobeno snad z celého bochníku chleba. Přespali jsme v malém seníku u chaty Martiňák (který jsme po 18 letech už nenašli) a ráno se vyfotografovali, jak z něj v čele s Břetislavem vycházíme (foto pro SPŠ). Na Pustevnách jsme se před deštěm schovali v Pustevenské salaši (kterou jsme pak po 18 letech také nemohli najít). K všeobecnému překvapení objednal Břetislav všem borovičku. Teprve později jsme zjistili, že to bylo proto, že měl strach, že odejdeme dříve, než skončí z reproduktorů se linoucí Telemanova skladba

14

pro lesní roh a orchestr. Další překvapení nám Břetislav přichystal na Radhošti v hotelu Radegast, kde měl na svém konzumním lístku asi sedm piv. I to se vysvětlilo, s pitím mu pomáhala vedle něj sedící Blanka. Na začátku sestupu, těsně pod televizním vysílačem, Zdenda při vzpomínání na dobu svého panictví uklouznul na mokré trávě a způsobil si distorzi kolena. Noční pomalá cesta do Rožnova byla vyplněna konverzací o nějakém hloupém, ale hodném turistovi, kamarádu Blanky a o slečně Benešové, ctitelce Tennessee Williamse, kamarádce Zdendy. Pak už si jen matně vzpomínáme na dlouhé noční hodiny v nádražních čekárnách. Celkem: 132 km, převýšení 2950 m

15

4.RE’1977a Jiráskův kraj Jitka, Břetislav, Pavel, Blanka, Zdenda Na této expedici vzniknul odborný termín “KVÓTY”, protože z oken jedné restaurace bylo vidět na druhou.. Shrnutí Náchod, odtud výlety na Dobrošov a do Babiččina údolí. Broumov a Broumovské stěny. Ostaš a Adršpašské skály. Červenec 1977. Příhody V Náchodě jsme se ubytovali v turistické ubytovně „V bažině“ u bývalého koupaliště. Správce připomínal pana Antonína z Rozmarného léta a zásoboval nás lahvovým pivem. První den jsme vyrazili po Jiráskově cestě. Do restaurace Na Vyhlídce nás přilákal v té době nevídaný nápis „Sparty zde k dostání“. Asi po čtvrthodině chůze jsme znovu neodolali nápisu na Jiráskově chatě „Buď požehnána chato milá, stůj pevně v bouřích všech“. Prohlídka rozsáhlého podzemí pevnosti Dobrošov. Restaurace v romantické soutěsce Peklo byla zavřená, údolím Metuje do Náchoda, kde Blanka a Břetislav se osvědčili jako „očuchávači značek“. Večeře v restauraci Tunel na náměstí VŘSR, kde Břetislav během diskuse usnul. Další den jsme autobusem dojeli do České Skalice, podívali se na vodní nádrž Rozkoš a pak vyrazili po stezce Boženy Němcové na Staré Bělidlo. Návštěva Ratibořického zámku a Viktorčina splavu. Břetislav u pomníku Babičky s vnoučaty zjihl při pohledu na Staré Bělidlo se slovy „To je překrásné údolí“. Dále jsme pokračovali k Rýzmburskému altánu, postavenému otcem kněžny Zaháňské, vedeni směrovkou „Rýzmburský altán 5 minut autem“. Z altánu rozhled do údolí Úpy a k Jestřebím horám. Úmorná cesta na slunci po prašné polní cestě, sužováni žízní, kolem výtažníku Jindra (vypadal jako rybník a Jitka se v něm chtěla koupat). V osadě Muchov jsme odbočili přes Úpu do restaurace Amerika. Když Zdenda vypil první sklenici na ex a objednal si druhou, Břetislav se ho bezelstně zeptal „Prosím Tě pěkně, kolik tak denně vypiješ piv?“. Prohlídka zříceniny Vízmburk po určené pěšině. Z Červeného Kostelce vlakem zpět do Náchoda. Okolo Náchodského zámku na snídani do secesního hotelu Beránek s oponou od Mikoláše Alše „Příchod praotce Čecha na Říp“. Odjezd autobusem do Broumova před hotel Praha. Pavel okamžitě zareagoval „Já jsem taky z Prahy“ a tak jsme se usadili v hotelové restauraci a plánovali další program. Nocleh zde neměli, takže se Pavel se Zdendou vypravili na dolní konec náměstí do Městského hotelu. Pavel koketoval s mladou recepční, koupil jí dokonce čokoládu a získali jsme levné ubytování v jedné místnosti. Prohlídka monumentálního i když zchátralého benediktínského kláštera podle projektu K. J. Dienzenhofera. A transparentu na ještě zchátralejší budově zvláštní školy „Sovětský svaz náš vzor“. Ráno snídaně v mléčném baru. Přes pole a pak krátkým prudkým výstupem na Broumovské stěny. Odpočinek u kaple Hvězda před stánkem s občerstvením, kde si Jitka několikrát nechala zalít horkou vodou jeden pytlík čaje. Vyhlídkový skalní blok Supí hnízdo, Pavel nám vysvětlil horolezecký termín rakev. Zpátky do Broumova po silnici přes obec Křinice s nevlídnou hospodou. Zde Blanka začala důrazně používat termín kvóty, naštěstí problém vyřešila Břetislavova poštovní vkladní knížka. Rozloučení pod Ostašem, Zdeněk s Blankou odjeli autobusem do Liberce. Zbývající ještě vystoupili na Ostaš a sešli kolem Teplicko Adršpašských skal na vlak. Pohled na poklidný pionýrský tábor připomněl Břetislavovi a Jitce jejich existenční nejistotu po ztrátě možnosti nadále pedagogicky působit. Celkem: 65 km, převýšení 1150 m

16

5.RE’1977b Slovenské Rudohorie (Vepor) Saša, Tonda, Pavel, Blanka, Zdenda Před expedicí jsme zajeli do Řetové pozvat osobně Járu s Alenkou na expedici. Neuspěli jsme. Muráň – Klenovský Vepor – Čierný Balog, shrnutí V Muráni už na nás čekali stanaři Tonda se Sašou. V restauraci jsme si dali náš oblíbený muráňský rezeň. Už tak nechutnal, jako před třemi lety. Po zavření restaurace jsme vyrazili do kulturního domu na cikánský bál. Při ukládání krosen do šatny šatnářka zažertovala, zda se nebojíme, že nám je ukradnou (zažertovali jsme, že se nebojíme). V rozlehlé budově byly zastoupeny všechny věkové kategorie, od malých dětí až po starce. Ale jen my jediní jsme byli bílí a měli trochu strach (Pavel prorokoval, že ve dvě začne rvačka). Na podiu hrál mladý cikánský bigbít tak silně, že papírové kelímky s pivem na stole znatelně vibrovaly. S Blankou si zatancoval cikán – gentleman v bílých rukavičkách, Tonda tancoval se Sašou a Pavel se Zdendou si tancovat vůbec netroufli. O půlnoci se dámy (kromě našich) převlékly do jiných toalet. Na toaletu se chodilo ven do škarpy, dámy v plesových šatech vlevo, páni vpravo. Po skončení plesu jsme po silnici odešli kousek za dědinu a uložili se u potoka ke spánku. Tonda cestou nadšeně ukazoval kolem sebe a vykřikoval „alaol“. Teprve druhý den nám prozradil, že tím mínil „hradba hor“. Po probuzení jsme se pravděpodobně vrátili do restaurace a poobědvali, někteří patrně zase muráňský rezeň. Za denního světla vynikly udržované domky, upravené zahrádky, kytky na oknech, zkrátka typická cikánská vesnice. Náročný výstup na zříceninu hradu Muráň, fotografie na památku. Veĺká lúka, za SNP polní letiště. Dál jsme pokračovali, místo po červené magistrále, zdánlivou „zkratkou“ po žluté značce. Brzy se setmělo, cesta byla zcela zavalená padlými stromy a jen díky baterkám jsme pomalu a namáhavě postupovali od značky ke značce. Na horáreň Studňa jsme se probili až kolem půlnoci. Naštěstí tam byla nezamčená chalupa, uvnitř relativně čistá dřevěná podlaha, ideální bivak (bydleli tam už také netopýři). Ráno čipernější část expedice prozkoumala sousední „Ĺadovou jamu“. Cesta přes Muráňskou planinu byla malebná, ale nebezpečná. Saša spolkla lákavou bobuli rulíku zlomocného (smrtelnou dávkou jsou u malého dítěte už 3 bobule, u dospělého asi 10) a na pařezu se tam vyhřívala stočená zmije. Sedlová poĺana Nižná Kĺaková (koně, možná stejní, kteří nám před třemi roky svým řehtáním ukázali cestu?), Skalná brána. V luční kotlině Stožky kolem horárňe a pomníku partyzánské brigády Stalin k salaši, která před třemi lety sloužila jako základna 1. relativní expedice. Byla napůl rozpadlá. Do sedla nad salaší vyběhl první Tonda a nahoře předvedl několik tleskaných kliků s krosnou (krosna to byla památná, vypůjčená od Honzy T., svařená z betonářských prutů). Povznášející pohled na hradbu hor, zejména na Fabovu holu (tentokrát jsme ji nezdolali), sběr hub. Sedlo Burda, bez značky na Kučelah, Zbojská, Pohronská Poĺhora. V krčmě se nás ujal Kuba Kurtík a po záverečnej nás vzal k sobě domů. Uložil nás do peřin a ještě pobesedoval se Zdendou, např. o svém bratrovi, co zahynul u pohraničníků. Tonda nás okřikoval slovy „choď spať!“. Nakonec bezpečně přečkala noc i pálenka v lahvi od limonády s keramickým uzávěrem, určená na ranní doušek. Ráno nám Kuba nabídnul kávu cikorku vařenou v kbelíku a brambory. Suchý dřevěný záchod na dvorku, fotografie na zápraží (všichni jsme si na ní navzájem nápadně podobni), nákup v místním krámku (alkohol se směl prodávat až od deseti, Kuba tam byl včas). Za dědinou jsme zastavili u potoka, aby se Pavel mohl oholit. Zastavovat jsme pak museli častěji, Pavlovi bylo špatně, zvracel a měl zelený průjem (ta barva ho vyděsila). O houbách ze včerejška jsme usoudili, že jsou zapařené a že je vyhodíme, Tonda zuřil. Na Machniarce jsme se utábořili. Rozhovor s lesníkem, bývalým ligovým hokejistou, strašil nás medvědy. Tonda se Sašou si postavili stan, ostatní spali nahoře na seníku. Další den bylo Pavlovi stále špatně. Ležel ve spacáku vedle ohýnku, na kterém jsme mu vařili čaj a opékali (dietní) jablka. Tonda obdivoval rozeklaný skalní reliéf Klenovského Vepora, sbírali jsme houby a večer šli spát. Ráno bylo Pavlovi trochu lépe. Tonda se Sašou dlouho bourali stan, seděli jsme kolem a tiše přihlíželi. Při výstupu na Vepor jsme narazili na medvědí stopu. Ilustrační fotografie „jak překonáváme polom“. Série vrcholových snímků na

17

Klenovském Veporu, druhém nejvyšším vrcholu Veporských vrchů a nejvyšším vrcholu celé expedice, slavnostní chvíle. Někde za vrcholem Veporu (Tri chotáre, Kysuca?) jsme se rozešli. Tonda se Sašou vyrazili dál po Rudné magistrále, došli do Podbrezové, kde si v městském parku naposledy postavili stan. Zbývající přespali v opuštěné chátrající samotě uprostřed velké louky. Diskuse na zápraží, zátarasy proti medvědům, Blanka dokonce v dálce slyšela jejich řev. Druhý den jsme pak došli do Čierného Balogu a odtud odjeli dřevařskou úzkokolejkou „Čiernohronská železnica“ s přestupem do Bánské Bystrice. Pavel odmítl vyhledat lékařské vyšetření, měl strach, že by si ho tam nechali. Návštěva muzea SNP, večeře v hotelu na náměstí. Pavel, na radu Zdendy, si dal dietní kuře s rýží, na které pak celou noc v rychlíku na záchodě vzpomínal. Doma si pak v domácí lékařce přečetl, že příčinou jeho zdravotních potíží by mohla být nadměrná námaha. Tím by se vše vysvětlilo. Celkem: 80 km, převýšení 2750 m

18

6.RE’1978 Slovenské Rudohorie (Stolica) - Slovenský kras Jitka, Břetislav, Tonda, Pavel, Zdenda, Blanka „Jedna z nejkrásnějších planin Slovenského krasu. Dostat se nahoru i dolů vyžaduje několikakilometrové stoupání (či klesání). Na vrcholu se prostírá lesostepní krasová planina plná lesíků, luk a jalovcových strání, závrtů i škrapových polí“ (www). Teprve až po mnoha letech jsme Jitce odpustili, že nás vyhnala z útulné restaurace ve Štítníku. V lijáku přejít s krosnou celou Plešiveckou Planinu je totiž zážitek na celý život. Neděle (13.nebo 20.8.1978) Muráň (obec) – Muráň (hrad) V restauraci v Muráni jsme si (pravděpodobně) dali tradiční muráňský rezeň a navečer vyrazili na zříceninu hradu Muráň. Tonda se Zdendou vyrazili o něco později a dali si závod v běhu do vrchu s krosnou. Tondovi hluboké údolí podél cesty připomínalo Dolánky. Nocleh na hradě, podle mínění Blanky nebezpečný. (5 km, 540 m) Pondělí Muráň – sedlo Javorinka – chata Janka Ráno nám Pavel předvedl svůj bohatý šatník, všelijaké kalhoty, plášť do deště, sadu klobouků. Poprvé a naposledy jsme mohli obdivovat gumový rybářský klobouk (když později pršelo, tak si na něj ani nevzpomněl). U studánky pod hradem jsme si uvařili čaj a kávu. Odpočinek na kládách na Veĺké lúce, polním letišti SNP. Zde si Blanka vysloužila, díky své zelené košili a zeleným ponožkám, označení telegrafistka. Další přestávka byla v sedle Javorinka, odkud si Jitka odskočila pro chleba do Červené Skaly (vrátila se stopem?). Nocleh na půdě poĺovnické chaty Janka. U vydatného pramene dobré pitné vody a ohníčku nám Jitka vyprávěla historky z manželské poradny. (16 km, 390 m) Úterý Chata Janka – Stolica – Čierná Lehota Vrcholový snímek na nejvyšším vrcholu Slovenského Rudohoří Stolica (1476 m). Před dešťovou přeháňkou jsme se schovali v salašce pod vrcholem (Blanka s Tondou si tam zahráli šachy). Při pohledu na mraky, záblesky slunce, dešťový opar a okolní hradbu hor nám Pavel připomenul, že „tohle v televizi neuvidíte“. Přes Lehotskou hoĺu a Kohútskou dolinou do Čierné Lehoty. Zdlouhavá cesta, nohy bolely, moc nám nepřidala ani Pavlova úvaha, že „to je dobře, že můžeme chodit“. Krčma v partyzánské obci Čierná Lehota byla naštěstí ještě otevřená, takže se nám tam podařilo naštěstí, vzhledem k nejistému počasí, sehnat střechu nad hlavou. Bylo to v rozestavěné bytovce na studeném a hrbolatém betoně. (17 km, 310 m) Středa Čierna Lehota – Štítník – Plešivecká planina Ráno po krušné noci návštěva místního krámku, mléko v pytlíku, jogurty. Autobusem do Štítníku, ležícím na etnické hranici mezi Maďary a Slováky. To a spoustu jiných zajímavostí nám vyprávěl pan farář při prohlídce starobylých fresek v gotickém evangelickém kostele, nejstarším na Slovensku. Břetislav jako první vložil peníze do kostelní kasičky. Na diskrétní dotaz, kolik se asi platí, řekl, že dal dvacet korun. Takže jsme taky každý dal dvacet korun. Teprve až venku z Břetislava vylezlo, že těch dvacet korun bylo i za Jitku. Během oběda se za okny restaurace začaly kupit hrozivě černé mraky. Nebylo sebemenších pochyb, že bude pršet. Přesto však Jitka nesmlouvavě odmítla dál sedět v hospodě (viz tzv. Albeřský syndrom, RE1975). Skutečně také, téměř na konci strmého výstupu na Plešiveckou planinu, začal silný přívalový liják. Tonda svolal krizovou poradu politbyra o dalším postupu, z výchovných důvodů bylo rozhodnuto pokračovat dál. Vážné úvahy o násilném vniknutí do domku při cestě. Na planině hučela voda padajíci do závrtů, jako do odpadu mohutných umyvadel. Bača z maringotky nám poradil nedaleký „seník“, což bylo nepoužitelné krmítko pro zvěř, a nebo horáreň, na kterou dojdeme „cez tri lúky“. Byly to velké louky, v hustém dešti a houstnoucím soumraku se každou chvíli objevovaly přízraky hájoven a Pavel dokonce viděl mezi jalovci tančit víly. Ke skutečné hájovně (Ďulová?) jsme dorazili až za tmy. Naštěstí tam byla volně přístupná půda plná sena. (16 km, 490 m)

19

Čtvrtek Plešivecká planina – Plešivec - Silica Kdyby ráno nesvítilo slunce, znamenalo by to patrně konec expedice. Sušení mokrých (tj. všech) věcí, Tonda s Blankou hráli šachy, Zdenda cvičil jógu. Potom nás lesníci (bačové?) svezli Pragou V3S do Plešivce, odtud ČSAD autobusem do Silice. Rudé transparenty oslavující Vítězný únor (a gyözelmes Február) a XV. sjezd KSČ (a CSKP XV. kongresszus) byly pouze v maďarštině a v hospodě všichni komunikovali výhradně maďarsky. I přes nevraživou atmosféru (?) jsme na terase pod slunečníkem statečně vydrželi a počet požadovaných piv jsme ukazovali na prstech. Nakonec se tam objevil člověk, který mluvil slovensky s maďarským akcentem. Byl to příslušník SNB z Prahy, zrovna byl doma na dovolené. Seznámili jsme ho s hlavním cílem RE, najít (tehdy) nejhlubší propast Československa Barazdaláš (-182 m). Slíbil, že nás tam druhý den zavede. V noci nám pak jeden přátelský Maďar ukázal, kam můžeme jít spát. Nejčastěji používal slovo znějící jako barra (správně balra, česky vlevo). Byl to kozí chlívek u hřbitova. Nejdříve jsme za hřbitovem odchytili rozzlobenou Blanku a pak se uložili na udusané kozí bobky. Když jsme po jedenadvaceti letech znovu přijeli do Silice, našprtané maďarské fráze nám byly k ničemu. Všichni tam mluvili slovensky. (2 km, 20 m) Pátek Silica – Barazdaláš - Silica – Rakata Ráno jsme se dostavili k hospodě na domluvenou schůzku s naším průvodcem. Přinesl lahev pálenky, všichni jsme se museli napít, i Břetislav (zapůsobila autorita SNB?), a pak se omluvil, že s námi nemůže jít. Prý to najdeme. Měli jsme sice nějaké náčrtky, dokonce jsme našli i nějakou díru do země, byla ale označená cedulkou s jiným jménem. Zkrátka nejhlubší československou propast Brázda, zvanou též Barazdaláš, jsme nenašli. Naštěstí za několik let českoslovenští speleologové objevili daleko hlubší propasti, takže bychom stejně přišli o rekord. Pak, poněkud zdrceni neúspěchem, jsme vyrazili po červené značce na Silickou planinu. Cesta vedla zpočátku přes pole, kolem studny s vysokým vahadlem k polovnické chatě Rakata (resp. Rokyta?). Stála na oploceném pozemku, branka byla otevřená, a na malé verandě stál stůl. Pavel si ustlal na stole, Tonda si pod verandou vybudoval igelitový přístřešek. V noci pak došlo k nezapomenutelnému chrápání Pavla, byl to hromový řev rozléhající se na celou planinu, jemně podbarvený šustěním igelitu - to jak se Tonda chvatně přesouval se svým přístřeškem do nejvzdálenějšího kouta. Ráno jsme dospěli k názoru, že k těm decibelům pomohl Pavlovi stůl, který zapůsobil jako rezonační deska. Sám Pavel by to nedokázal. (15 km, 170 m) Sobota Rakata – Krásnohorské Podhradie - Rožňava U Krásnohorského Podhradí jsme dali řeč s bačou. Moc se mu líbila Jitka, nic z toho ale nebylo. Váhali jsme, zda jít na Krásnou Hôrku. Nakonec jsme došli nebo dojeli do Rožňavy a pak domů. (12 km, 120 m) Celkem: 83 km, převýšení 2040 m

20

7.RE’1979 Velká Fatra Jitka, Břetislav, Eva, Jára, Pavel, Zdenda, Blanka Začátek Je tam bahno, řekl Tonda a na expedici nejel. Příprava byla důkladná. Se znalcem Velké Fatry Marcelem jsme podrobně probrali všechny tamější salaše. Jako nejlepší byla vybrána salaš pod Kýškami. Do Turčianských Teplic přijela první Eva, pak Blanka a Zdenda a nakonec Jára vybavený triedrem a pyžamem. Termální koupaliště s vlažnou vodou, léčivý pramen smrduté sirovodíkové vody. Druhý den jsme autobusem odjeli na začátek nekonečně dlouhé Necpalské doliny a vyrazili na Kýšky. Cestou dešťové přeháňky, Eva předstírala, že nemůže. Na salaši pod Kýškami, ač byla už druhá polovina srpna, ještě překvapivě hospodařili bačové. Nechali jsme si u nich batohy a podnikli první z mnoha výstupů na horu Ploská (1532). Poprvé jsme na jejím úbočí mohli „obdivovat“ četné chodníčky vyšlapané od ovcí. Pak jsme se vrátili zpět přes Koniarky do turistické ubytovny, kterou jsme cestou nahoru opovrhli. V ubytovně byla červená návštěvní kniha a palandy bez matrací. Stála v místech, kde je na dnešních mapách salaš Mandolína. Podle zmínky na internetu vyhořela v osmdesátých letech, říkalo se jí prý La Paloma (a v létě 1984 byla ještě na svém místě). Druhý den za námi dorazili Břetislav, Jitka a Pavel. Kromě poslední noci jsme v La Palomě strávili celou expedici, podnikali z ní výlety a dodneška na ni s láskou vzpomínáme. Jitka do návštěvní knihy napsala, že by takové ubytovny měly být i v Čechách. Výlety Chata pod Borišovom (možná někdo vystoupil i na Borišov) přes Ploskou kolem stád ovcí a zpět Suchý vrch, Ostredok, Krížna, Kráĺova studňa, hotel Kráĺova studňa a zpět. Pavel se málo nasnídal a při výstupu na Koniarky pořád opakoval „dostavte se na lačno na polikliniku dr. Mengeleho“. Když si všimnul, že Břetislav nosí na ochranu před sluncem rukavice, změnil slogan a začal říkat, že vypadáme jako „galerka na výletě“. Na Suchém vrchu byly kameny, na které se dalo sednout. Jinak totiž tráva byla dosti souvisle pokrytá dobytčím trusem. Břetislava pohled na místa, kudy táhla vojska generála Goliána, inspiroval k zasvěcené přednášce o SNP. Na planině před Krížnou jsme museli projít nekonečným stádem velkých krav (Blanka se jich trochu bála). Nejhorší žízeň jsme uhasili u pramene - kravského napajedla na Kráĺovej studni, zbývající pak v hotelu pod Kráĺovou studňou. Zdenda s Pavlem opustili hotel až po záverečnej. To jim umožnilo stanout přesně o půlnoci na nejvyšším vrcholu Velké Fatry Ostredku (1592). Hvězdná obloha nad hradbami hor, nezapomenutelný zážitek. Jára došel Zelenou dolinou do Liptovské Revúce pro chleba. Vrátil se nadšen přírodou Zelené doliny, kromě chleba přinesl i brynzu. Močidlo, Čierný kameň, Ploská. Závěr Mohli jsme zůstat v turistickém útulku ještě jednu noc, politbyro ale bylo proti. Vyrazili jsme proto do Gaderské doliny, dle průvodce nejvýznamnější a nejkrásnější doliny Velké Fatry. Ostredok jsme obešli a pustili se bez značky rovnou do Dedošovské doliny. Až za tmy jsme dorazili do oblasti Blatnice. Naštěstí tam byla hospoda hned vedle chovné stanice s pstruhy. Každý jsme si dali jednoho velkého, byli znamenití. Nocleh na paloučku v lese, pozorování hvězdné oblohy. Druhý den jsme po Chodníku Janka Bojmíra vyrazili na Tlstou (1414) a do jaskyně Mažarná. Byla to hezká tečka za celou expedicí. Celkem: 130 km, převýšení 5600 m

21

8.RE’1980 Šumava Břetislav, Haňďa, Tonda, Eva, Jára, Blanka, Zdenda Na státní hranici se od poválečných let, zejména však od roku 1951 vystřídaly tisíce mladých mužů, kteří zde chránili svojí zem. Jejich obětavá služba je dnes neprávem pomlouvána, znevažována. Někteří z nich se domů, ke svým blízkým z hranice nevrátili. Neváhali položit své lidské životy při výkonu služby, v bojových střetnutích s agenty cizích zpravodajských služeb, s pachateli trestných činů, hledajících na západ od našich hranic ochranu před spravedlivým trestem. Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast! (Klub českého pohraničí, o.s., http://www.klub-pohranici.cz/ ) Sobota 16.8.1980 Zadov – Mezilesní slať – Zlatá Studna Z autobusu z Florence jsme vystoupili u hotelu Churáňov. Krátké slavnostní zahájení expedice v hotelu, jídlo jsme si dali z vlastních zásob až na kládách U Mezilesní slatě. Dál jsme pokračovali na Zlatou studnu, kde jsme se utábořili u rozbořeného domu, ze kterého stál jen komín. Jára se okamžitě pustil do rozdělávání ohně. Když plameny dosahovaly několikametrové výše, vylezla Blanka ze spacáku, označila to za idiotský oheň a přikázala nám ho uhasit. (5 km, 90 m) Neděle 17.8.1980 Zlatá Studna – Antýgl – Srní resp. Prášily Cestou na Antigl Jára ukazoval kolem sebe do lesa a vykřikoval „topivo“. Bohužel tím neupozorňoval na stánek s pivem, ale na dříví vhodné na topení. Pivo nebylo k mání ani na Horské Kvildě. Naštěstí byl otevřen bufet na Antiglu, kam za námi dorazil Břetislav v bílém klobouku s nápisem TROPICAL AFRIKA (v autobuse mu za něj nabízeli kšiltovku). Po občerstvení jsme vyrazili kolem Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Na odbočce žluté značky k Tříjezerní slati se odpojili Tonda s Járou, znovu jsme se s nimi setkali až druhý den odpoledne. Brzy totiž žlutou značku ztratili a místo k Tříjezerní slati došli k hraničním zátarasům. Pohraničníci jim zprvu ochotně ukázali cestu k Tříjezerní slati, v zápětí je ale zadrželi a odvezli do Prášil na 5. rotu 7. pohraniční brigády MNO. Zde byli vyslechnuti a celou noc museli sedět u stolu pod dohledem samopalníků. Zbytek expedice na ně čekal v Srní v hotelu Šumava a po zavírací době se odebral přenocovat do křoví. (18 km, 120 m) Pondělí 18.8.1980 Srní – Čeňkova Pila - Sušice Ráno si Břetislav koupil denní tisk, zaujali jsme svá místa v hotelu Šumava a Haňďa běhala na poštu telefonovat na pohraniční stráž. Po obědě konečně narušitele státních hranic přivezli. Pěšky na Čenkovu pilu, koupání v řece Vydře, odjezd autobusem ze zastávky u obří klády do Sušic. (4 km, 10 m) Úterý 19.8.1980 Sušice – Svatobor – Velhartice - Čachrov Pavel do Sušic nepřijel, v restauraci jsme mu nechali vzkaz. Výstup na horu Svatobor a zpět, odjezd autobusem z nábřeží, s výhledem na Anděla Strážce, do Velhartic. Prohlídka zříceniny hradu. Přesun do Čachrova, hostinec, tvrz (19 km, 560 m) Středa 20.8.1980 Čachrov – Železná Ruda - Pancíř Autobusem do Železné Rudy. Okružní jízda k zadrátovanému Černému a Čertovu jezeru. Špičácké sedlo, restauraci na Pancíři jsme naštěstí stihli ještě před zavírací hodinou (hravé štěně dogy obtěžovalo Zdendu, když si šel ven zakouřit), nocleh v lese. (9 km, 520 m) Čtvrtek 21.8.1980 Pancíř – Prenet – Nýrsko - Orlovice Na Prenetu bylo zavřeno, velké náměstí v Nýrsku bylo celé rozkopané, odpočinuli jsme si v parku na lavičce u srpu a kladiva (vercajku). Za Nýrskem jsme kvůli počasí zvažovali nocleh v autobusové čekárně, nakonec jsme došli až na jednu samotu v lese. Majitel nám nabídnul nocleh ve stodole - u stropu viselo několik výhružně

22

bzučících vosích hnízd, na podlaze stál velký špalek se zaseknutou sekerou. U ohně jsme si pak vyslechli mnoho jeho příběhů. Nejvíce nám utkvělo v paměti vyprávění o krutých mrazech na východní frontě, které přežíval jen díky tomu, že si na jednoho mrtvého Němce lehnul a druhým se přikryl. Třebaže náš hostitel bojoval v Maďarské armádě, začali jsme mu říkat Buzuluk. S pohraniční stráží měl zřejmě dobré vztahy, snad měl doma dokonce i samopal proti narušitelům státních hranic. Bezpečnější nocleh jsme si nemohli lépe vybrat. (26 km, 440 m) Pátek 22.8.1980 Orlovice – Chodská Lhota - Brůdek Snídaně, fotografie u ohniště, další porce příběhů. Chodská Lhota, Nová Ves, hezké vyhlídky na hradbu šumavských hor. Břetislava nejvíce upoutala hora zvaná Prsa matky boží. Tanaberk, zavřený kostel S.Anny, který „patří mezi nejpozoruhodnější stavby západočeského baroka“. Skončili jsme v hospodě v Brůdku. Když jsme chtěli odejít, hostinský se nás starostlivě zeptal, kam jdeme. Řekli jsme, že do lesa. On na to, že to není bezpečné a nechal nás přespat na půdě. (14 km, 360 m) Sobota 23.8.1980 Brůdek – Babylon – Trhanov - Domažlice „Po stezkách strážců hranic“ přes Filipovu Horu, kolem jeskyně Salka, dále přes Babylon, Trhanov do Domažlic. Večeře v hotelu Slávie. Nocleh v tělocvičně. (27 km, 710 m) Neděle 24.8.1980 Odjezd. (1 km, 10 m)

Domažlice

Celkem: 123 km, převýšení 2820 m

23

9.RE’1981 Jeseníky Břetislav, Tonda, Haňďa, Pavel, Eva, Blanka, Zdenda Expedici do svého rodného kraje naplánoval Jára. Sám jet nemohl, ale kdyby mohl, tak by s tam s námi stejně nejel, protože to tam zná. Termín byl tradiční – druhá polovina srpna. Králíky – Králický Sněžník – Praděd - Karlova Studánka 1.den: Králíky, prohlídka kláštera a poutního místa Hora Matky Boží, nocleh na fotbalovém hřišti. (8 km, 230 m) 2.den: „Očuchali jsme si“ červenou značku E3 a pustili se po ní, opustili jsme ji až v závěru expedice. Na Králickém Sněžníku (1424) z majestátní kamenné rozhledny zbyla jen hromada suti obsypaná polskými turisty (vzpomněli jsme, že v roce 1973 rozhledna ještě stála a Járova maminka pekla znamenité zelníky). Pramen řeky Moravy, kamenné slůně a velmi dlouhý pochod. Asi po třiceti kilometrech se začalo blýskat. U Tondy propukla keraunofobie (strach z bouřek, blesků) a okamžitě se spustil lesem do údolí a strhnul s sebou část expedice. Pouze Eva a Blanka se Zdendou pokračovali po E3 do hájovny Kladská brána. V hájovně bydlela sympatická rodina se třemi dětmi. Poskytli nám svou saunu na potoce a pak za slabého svitu žárovek, napájených malou vodní elektrárnou, nám vyprávěli o večírcích tehdejších komunistických papalášů, např. že „překladatelky“ tam chodily jen v punčocháčích. Spali jsme na drátěných postelích, Tondova skupina se celou noc krčila kdesi pod seníkem. Haňďa nastydla. (34 km, 990 m) 3.den: Z hájovny Kladská brána do sedla Ramzová. Nocleh asi v chatě Ramzovské sedlo, ve velké místnosti na železných palandách. Nepochybně jsme před tím navštívili nějakou hospodu. O Haňďu se pokouší angína. (17 km, 530 m) 4. den: Sedačkovou lanovkou na Šerák, vrcholové foto na Keprníku (1423). Přespat jsme chtěli na Vřesové studánce, ta však byla beznadějně zavřená a zpustlá. Nocleh v hotelu na Červenohorském sedle, dřevěné palandy. (10 km, 250 m) 5. den: Přes Praděd do Karlovy studánky. Zastávka na chatě Švýcárna. Vrcholový snímek na Pradědu (1491) pod stavbou nového vysílače a rozvalinami starého vysílače. Likér Praděd v malém dřevěném bufetu u Ovčárny na počest dobytí nejvyššího vrcholu Jeseníků. Zastavení s výhledem na vrchol Pradědu a Petrovy kameny a pak dolů po naučné stezce nad Bílou Opavou do Karlovy studánky. Byli jsme v cukrárně, nákup denního tisku, k mání byl už jen sovětský list Pravda. Z Karlovy Studánky jsme pak ještě někam šli, byli v hospodě a přespali kdesi mezi řadou dřevěných lavic a stolů pod velkou střechou. (20 km, 570 m) 6. den: Ráno Pavel a Haňďa s Tondou opustili expedici. Zbytek se přesunul do Jeseníku. Mramorový pomník dobrodince lidstva Vincenze Priessnitze, který „vzkřísil moc hojivou vody“, lázeňský areál, Jesenické prameny a pomníčky … (10 km, 300 m) Celkem: 99 km, převýšení 2870 m

24

10.RE’1982 Slovenské Rudohorie (Kojšovská hoĺa, Volovec) Břetislav, Tonda, Haňďa, Pavel, Eva, Blanka, Zdenda Sobota 14.8.1982 Kysak – Pokrivy – Galová Z rychlíkové stanice Kysak jsme se vydali po Cestě hrdinov SNP na vyhlídku Jánošíkova bašta. Výhled do údolí Hornádu na dvoukolejnou trať Praha-Košice, na které s vysokou frekvencí jezdily oběma směry nákladní vlaky (shora to vypadalo jako železniční model). V sedle Repy jsme odbočili po zelené značce na vrch Pokrivy (888). Dle názvu jsme očekávali pokřivenou horu, postupně nám docházelo, že se spíše jedná o kopřivy. „Názov vrchu je zrejme odvodený od rastliny žíhľava, ľudovo nazývanej pokriva, ktorá tu miestami dosahuje výšku až 1.5 metra a zarastá takmer celý vrch“ (http://www.keturist.sk/). K tomu lze jen dodat, že tam byly také dotěrné mouchy. Nocleh na sucho v sedle Galová v dřevěné boudě, marně jsme běhali po lese, dle Blanky „jako pominutý“, a hledali vodu. Krásný pramen jsme našli až ráno při odchodu, byl nahoře přímo u cesty, kousek od rozcestníku. (12 km, 650 m) Neděle 15.8.1982 Galová – Sivec – vodní nádrž Ružín Vrcholové družstvo vystoupilo na Sivec. Tonda cestou sbíral houby, jako koření vzal i pár kousků houby zvané pestřec obecný. Rozložili jsme si igelity a spacáky u plotu v autokempu u vodní nádrže Ružín. Zaplatili jsme, k údivu pokladní, jen taxu za osoby, nikoliv za stany (stany jsme zavrhli hned po druhé expedici: když neprší, nejsou třeba, když prší, co pak s mokrým stanem?). Tonda uvařil houbovou polévku řádně okořeněnou pestřci. K její konzumaci přiměl ale pouze Haňďu. (8 km, 150 m) Pondělí 16.8.1982 v.n.Ružín – Kojšovská hoĺa – Tri studne Když jsme se ráno probudili, Tonda s Haňďou, otráveni houbovou polévkou, ještě zvraceli. Bohudík se jejich stav během dopoledne stabilizoval, takže jsme mohli vyrazit směr Kojšovská hoĺa. Prudký závěrečný výstup z Golgoty na vrcholovou planinu. Tam byl naštěstí otevřený bufet VSŽ Košice, kde kromě občerstvení jsme si vyslechli obehranou slovenskou „mysliveckou latinu“ o zdejších medvědech. Postupně jsme dobyli vlastní vrchol Kojšovskej hoĺi (1246) a vyfotili se tam u dřevěného trianglu. Přenocovali jsme někde za Kojšovskou hoĺou (Tri studňe?) (24 km, 970 m) Úterý 17.8.1982 Tri studne – Medzev – Štós – Štós-kúpele Dopoledne jsme měli sraz s Pavlem ve Štósu. Seběhli jsme proto rychle na autobus, patrně do Medzeva. Když jsme v pozdní odpoledne projížděli Štósem, na zastávce stál Pavel. Pan řidič počkal, až si Pavel přinesl z přilehlé hospody, ve které na nás od rána čekal, batoh a pokračovali jsme už všichni do lázní Štós-kúpele. Setkání se zdařilo, i když mobily ještě nebyly. Spali jsme (alespoň někteří si to myslí) nad stájí s koněm. (12 km, 20 m) Středa 18.8.1982 Štós-kúpele - Hačava Jediný cíl tohoto dne: návštěva Horňákových. Tonda s Haňďou u nich byli minulý rok a pořád o nich a o Hačavě básnili. Také cesta nesla typický Tondův rukopis: z kopce do kopce v hustém lese. Vedla po zelené značce zpátky do Štósu a pokračovala dál do Hačavy. Při jedné zastávce jsme pořídili sérii fotoportrétů, jak sedíme na pařezu. Přátelská beseda u Horňáků, nocleh na půdě u komína, ve kterém visela slanina (možná visela vedle komína, ale určitě jsme měli povoleno si zakrojit). Dole byla velká hranice světélkujících polen. Vzali jsme si, jako suvenýr, to nejvíce světélkující. Škoda, že po převozu do Liberce světélkovat přestalo. (10 km, 370 m)

25

Čtvrtek 19.8.1982 Hačava – Osadník – Orlia studňa Srdečné rozloučení s našimi hostiteli. Přes Hačavské sedlo, Osadník na červenou Cestu hrdinov SNP. V okolí Orlího pramene nocleh v „partyzánském bunkru“. Podle Haňďi byla uvnitř kamínka. Vodu jsme sbírali po kapkách z malého potůčku v lese. (14 km, 650 m) Pátek 20.8.1982 Orlia studňa – Baračka – Chata pod Volovcom Pokračujeme po Cestě hrdinov SNP, Pipitka, Uhornianské sedlo. V sedle Krivé se Pavel od nás odpojil, odešel dolů do Rožňavy, aby stihnul jakési své manželské povinnosti. Žízniví a vysílení jsme pokračovali v pochodu pravidelně střídavše chůzi a odpočinek. Vrchol Volovce Skalisko (1293), dříve Baračka. Průvodce nelhal: je to vyhlídkový bod prvního řádu! Sestup do Chaty pod Volovcem. Báječná voda z báječného pramene, skvělé lahvové pivo. Břetislav si pod dojmem přestálých útrap dokonce koupil najednou pět lahváčů. Pomohli jsme mu je vypít, ale stejně chatař musel několikrát do sklepa pro další. Družba u ohně s párem spolubydlících slovenských výletníků. Nocleh na palandách. (19 km, 860 m) Sobota 21.8.1982 Chata pod Volovcom - Rožňava Ráno jsme se s našimi novými přáteli vyfotili u chaty a vyměnili si adresy. Sestup do Rožňavy, ke konci únavná chůze po silnici. Odjezd domů. (11 km, 30 m) Celkem: 120 km, převýšení 3700 m

26

11.RE’1983 Biele Karpaty Jitka, Břetislav (velitel), Eva, Tonda, Tuž, Melzmuf, Zdenda, Blanka Vznikla zde nová sportovní disciplína “RYCHLOSTNÍ TURISTIKA”. Velitel RE’1983 Břetislav později charakterizoval expedici slovy: „TEĎ S ODSTUPEM ČASU MOHU ŘÍCI, ŽE SE MI EXPEDICE LÍBILA“. Sobota 13.8.1982 Skalica – Kamenná Búda Sraz na nádraží ve Skalici na Slovensku. V 15:30 odchod do hotelu TATRAN, 18:00 až 19:00 prohlídka města, noční pochod (červená - Prostredný les, žlutá - Zlatnická dolina) ke Kamenné Búdě pod Čupy (ideální bivak se studánkou). Objevují se první krize (nevolnost Jitky). (14 km, 330 m) Neděle 14.8.1982 Kamenná Búda – Čupy – větrák v Kuželově Odchod z Kamenné Búdy (12:30) na Čupy, po červené Machnáč, Zrubenec, Kněžské hory (káva), Žalostiná (fotografování), Kobyla (hledání pramene - vyschlý), Pri troch kameňoch, za tmy po zelené do Kuželova k větrnému mlýnu (příchod asi ve 21:30). Járovi se cestou „vylil“ rum do batohu. Nocleh na trávníku. (18 km, 380 m) Pondělí 15.8.1982 Kuželov – Velká nad Veličkou – Velká Javořina Prohlídka větráku, odchod (12:00) po zelené (roztržení na dvě skupiny) do Velké nad Veličkou (oběd, koupání). Odjezd 16:45 do Vápenky, po modré na Velkou Javořinu (závody - vznik tzv. rychlostní turistiky). Po složítém vyjednávání ubytování na Holubyho chatě, večeře, hádka, spánek. (12 km, 600 ) Úterý 16.8.1982 Holubyho chata – Lopeník – Mikulčin vrch Sestup do Strání-Květné (distorze Zdendova kolena), oběd (Eva restauraci bez povšimnutí minula), neorganizovaný odchod na Lopeník po zelené značce. Neúspěšný pokus Zdendy a Blanky o zkrácení cesty: autostopem do Horního Němčí, kde si řidič náklaďáku vzpomněl, že přes Mikulčin vrch nejede, autobusem zpátky do Květné na zelenou značku. Zalamovák na Lopeník, bloudění Evy a Břetislava s Jitkou. Poslední dorazili na Mikulčin vrch v 21:00, pivo, hádka, nocleh. (20 km, 870 m) Středa 17.8.1982 Mikulčin vrch – Starý Hrozenkov – seník u Masaříků Odchod po žluté do Starého Hrozenkova Zraněný Zdenda s Blankou odjeli autobusem na Nový Dvůr, odtud, díky chybné informaci od číšníka na Mikulčině vrchu, museli pokračovat stopem. Oběd ve Starém Hrozenkově (játra, becherovka), v 16:15 odchod z autokempu po žluté na Žítkovou. Eva měla krizi a chtěla odjet domů. Nocleh v seníku u Masaříků. (13 m, 380 m) Čtvrtek 18.8.1982 seník u Masaříků – Vlárský průsmyk - Sidonie Snídaně u Masaříků (pivo, rum), skupinová fotografie. Zdatnější část expedice odešla po žluté na Vlárský průsmyk, zbytek ve 12:55 odjel autobusem do Bojkovic, dále vlakem do stanice Vlárský průsmyk s přestupem v Bylnici. Nováčci nalezeni u nádraží v restauraci (chlubili se, že šli rychlostí 6 km/hod). Společný odchod po silnici s červenou značkou do Sidonie k horní hospodě (hádka, kdo je tady vedoucí?). Nováčci odešli dál po červené značce, zbytek vyčkal příchodu ostatních (B&J+Tono)- 18:45. Informace paní vedúcí o nedaleké stodole ("tam už se jich vyspalo"). Odchod, nalezení nováčků, část (B&J+nováčci) zůstali u silnice, zbytek přespal ve stodole. (24 km, 520 m) Pátek 19.8.1982 Sidonie – Vršatec – Brumov Vaření u stodoly, nováčci odešli v 9:30 se slovy "vypadá to na půl dvanáctou“. Odchod v 11:40 po červené “Mařákovým lesem” k salaši Brezová-kaplnka (přes spálenou louku na kterém rostly ocúny), dále, bez batohů po modré do Vršatského Podhradie

27

(příchod do objektu ROH ve 14:30). Občerstvení, výstup ke zřícenině, politbyro vystoupilo až na nejvyšší vrchol (exponovaná cesta, roj mravenců, výhled na věznici Ilava). Návrat k salaši, s batohy po žluté přes Okršlisko, Holý vrch (ztráta značky, bloudění, nervozita), pošilhávání po bivaku, rozhovor s místním chatařem (poradil zkratku), přes louky z kopce za šera a polní cestou za tmy do Brumova (polekal nás neosvětlený traktor vlekoucí a ztrácející kmeny), kostel, restaurace (pivnice?)- došlo pivo a neměli nic k jídlu - odchod do Nové restaurace, klobásy, jmenování Břetislava definitivním velitelem RE (za neutuchajícího potlesku pro politbyro). Nocleh u zříceniny hradu. Ráno klobásy v Nové restauraci, nákup, odchod na nádraží, vážení batohů, rozloučení s Evou a odjezd do H. Lidče, přestup na rychlík a domů. (26 m, 880 m) Celkem: 127 km, převýšení 3960 m

28

12.RE’1984 Slovenské Beskydy (Babia hora) Jitka, Břetislav, Tonda, Pavel (velitel), Zdenda, Blanka Pátek 16.8.1984

Žilina – Vrátná dolina – Veĺký Kriváň – chata pod Rzsutcom Ružomberok Malá Fatra (B+Z) - Příjezd do Žiliny 7:48, 9:00 odjezd autobusem do Vrátné, 12:00 sedačkou do Sedla, Velký Kriváň (déšť a kroupy)- zpět po červené Chleb, Stoh, Hromová - zkratka po žluté (bahno) na Medziholie (obchvat Stohu) - chata pod Rozsutcom (guláš), po zelené do Štefanové, autobusem do Žiliny, zrušená noclehárna na Stadionu, hotel Slovan, Polom - obsazeno - noclehárna u kina Úsvit (nemáme ani jedno lůžko) - budíček v 6:00, odjezd do Ružomberoku. (16 km) Sobota 17.8.1984 Ružomberok – Lúčky-kúpele – sedlo pod Veĺkým Chočem Ružomberok - čekání na zbytek expedice, našli jsme se v hotelu Kulturný dom, odjezd autobusem do Lúčky-kúpele Verejná dietná jedáleň, léčí se tam ženský po operaci, k jídlu měli hrianky s hriankovou zmesou. Odchod z dietnej jedálně v 16:00 po červené značce směr Velký Choč, část expedice v 19:00 v pohodě dorazila do sedla pod Chočem (nocleh pod smrčkem u památníku letecké katastrofy - vrtule, marné volání na zbytek expedice). Zdenda s Pavlem v družné debatě bezstarostně pochodovali po silnici, naštěstí se asi po třech kilometrech ohlédli a spatřili Velký Choč tyčící se daleko za nimi. Takže zpět, nalezení odbočky červené značky už za šera, rozhovor s blondýnou, divila se „proč nosíte ty krosny?“, diskuse u pramene. Další ztráta značky. Noční pochod po neznačené cestě v naději, cesta musí končit u nějakého přistřešku. Cesta bohužel náhle skončila v lese. Vrátili jsme se zpět, značka nikde, rozhodování co teď, dešťové mraky, drobný déšť. Vrchol přece musí být nahoře, tak jsme se začali drápat prudkou strání mezi lopuchy a pokácenými kmeny. Vrchol nikde, ulehnutí pod smrčky ve 2:30. Cigareta před spaním ve spacáku, popel jsme klepali do Pavlova masivního skleněného popelníku. (5 km, 900 m převýšení, 10 km bloudění) Neděle 18.8.1984 Veĺký Choč – Vyšný Kubín V sedle mlha, vaření snídaně, čekání na P+Z, marné volání do údolí. P+Z - budíček v 6:00, snídaně, výstup po znovu nalezené červené značce, nalezení zbytku expedice. Dopoledne kvůli mlze jsme strávili v sedle pod smrčky. Výstup na Velký Choč, krásný rozhled, kvapný sestup (Blance a Jitce byla zima) po červené, pak po zelené směr Vyšný Kubín, nocleh u polovnické chaty (hledání vody, poslední cigarety). (5 km, převýšení 100 m) Pondělí 19.8.1984 Vyšný Kubín – Tvrdošín – Námestovo – Slaná voda Odchod do Vyšného Kubína (8:00, plán byl 7:00), mlha, prohlídka rodného domu P.O.Hviezdoslava naproti zámku, odjezd do Dolného Kubína, historický cintorín (P.O.Hviezdoslav, Janko Matuška – autor slov slovenské hymny), Lidová jedáleň, 10:53 setkání s Toníkem a odjezd vlakem do Tvrdošína, cestou prohlídka Oravského zámku z oken vlaku, autobusem do Námestova (prohlídka Oravské přehrady), nákup a opět autobusem (cestou byly vidět "Tatry") do Slané vody, zde oběd a večeře a slavnostní zahájení, zkalená trochu panikou, vyvolávanou prozatímním velitelem (historky s polskými pohraničními orgány), nocleh v lese (chatová oblast), večerní diskuse. Lahvové pivo Martinský zdroj (úžasné síly zdroj). (3 km, převýšení 0 m) Úterý 20.8.1984 Slaná voda – Babia hora Ráno snídaně na palouku, oběd v chatě Slaná voda (stěhování ledničky). Odchod po žluté směr Babia hora (Hviezdoslavova alej, horáreň Roveň, cedule o pokutě až 500 Kčs za vstup mimo značené cesty). Nocleh u potůčku v horní části smrkového lesa, kapradí. K večeři mj. vynikající špagety. (6 km, převýšení 800 m)

29

Středa 21.8.1984 Babia hora - horáreň Barsučie Ráno probuzení lesníkem, odchod k pramenu - snídaně. Výstup na Babiu horu, téměř bez rozhledu, starohrozenkovský syndrom (Blanka chtěla jet domů). Fotografování u pamětní desky V.I.L., po modré na Malou Babiu horu - těsně před ní “obrovský” liják, pobavili nás B+J nasazováním a sundáváním pláštěnek (připomínající přechod zamořeným terénem). Při sestupu z Malé Babí hory borůvky, maliny, vaření kávy, rozhovor s polskými turisty - text písně Hercegovina. Před Julovcem odbočení ze žluté do vnitrozemí, po silnici na horáreň Barsučie (polorozpadlá). K večeři mj. dobré špagety, rumová polévka. Nocleh v seníku. (14 km, převýšení 30 m) Čtvrtek 22.8.1984 horáreň Barsučie – Beskyd – sedlo Hliny Ráno při snídani návštěva lesníka vyžadujícího pokutu 100 Kčs na osobu. Odchod po červené, pak po žluté zpět na hranici. Pěkný výhled do Polska na opalující se polské turistky (2 ks). Dále po modré přes Beskid, nákup polského mléka (2 l za 10 Kčs), sestup do sedla Hliny, závora, pokus B&J o odjezd autobusem, horáreň, čekání na horára, k večeři rýže s houbami (nasbíral Tono), nocleh na seníku. (11 km, převýšení 100 m) Pátek 23.8.1984

sedlo Hliny – Pilsko – Ostravské Veselé – Námestovo – Oravská Lesná Těžký výstup po modré na Pilsko (2 hod), odpočinek u pramene, sestup po zelené do vesnice Ostravské Veselé, nekonečně dlouhá cesta přes vesnici do hospody a prodejny potravin (konečně jídlo, i když v kvapu), odjezd autobusem do Námestova. Přestup na jiný autobus (rozmluva s mladíky - Sparta versus Slovan, Češi jsou kokoti) do obce Oravská Lesná. Nocleh za 20 Kčs v noclehárně, pokus místního opilce o sbratření. (17 km, převýšení 800 m) Sobota 24.8.1984 Oravská Lesná – Mrvová Kykula - Múzeum Kysuckej dediny Snídaně v restauraci, nákup potravin, prohlídka dřevěného kostela, odjezd autobusem na konec vesnice. Po zelené přes Mrvovu Kykulu (učitelky v autobuse: tam zabloudíte), sběr pravých hřibů, zastávka u křížku u samoty Demanová, dále po žluté přes skanzen "Muzeum Kysúckej dediny", velmi příjemná restaurace, tlačenka. Odjezd autobusem do Čadce. Večeře, rozloučení, odjezd liberecké skupiny rychlíkem přeplněným arogantními turisty z NDR, národnostní třenice, noc vestoje. (12 km, převýšení 200 m) Celkem pěšky 73 km s převýšením 3200 m.

Gerontiny (Františkov, duben 1984) - dopsat

30

13.RE’1985 Slánské pohorie Břetislav, Eva, Francois, Tonda, Pavel, Zdenda Myslím, že mohu říci, že tato expedice patřila k méně zdařilejším (Břetislav). Vznikla však nová sportovní disciplina “KONVERZAČNÍ TURISTIKA”. Příští rok byl Tonda znovu přijat do politbyra. Sobota 17.8.1985 Prešov - chata Sova Sraz dle plánu v Prešově (nepříjemná cesta z Liberce přeplněným vlakem ve 2.třídě, příjemná cesta z Prahy 1.třídou). Prohlídka Prešova (památný balkon, Slovenská jedáleň), trolejbusem do Solivaru, vnější prohlídka, odjezd autobusem do Ruské Nové Vsi. Pěšky po červené značce za šera na chatu Sova (v niektorých úsekoch značně namáhavé stúpanie, stále lesom). Zde již ubytováni tři mladíci, večeře, slivovice, hvězdy. (Převýšení 450 m, 3 km trolejbusem, 4 km autobusem, 5 km pěšky) Neděle 18.8.1985 Chata Sova - hotel Sigord Po červené na chatu Fricka, prudký déšť, čekání do 19:30. Déšť trvá, odtud po modré do hotelu Sigord. Tma, hledání hotelu, Břetislav uklouznul, večeře, ubytování (75 Kčs za dvoulůžkový pokoj, cizinci víc). (Převýšení 100 m, pěšky 4.5 km) Pondělí 19.8.1985 Hotel Sigord - Červenica Příjezd opozdilců (Tono a Pavel), tvrdý spánek ve vlaku po Tondově domácím španělském vínu - probudili se až v Košicích. Nákup - chléb, borovička. Cestou zatopená štola (zlato?), první blátivá cesta, setkání s partyzánem (na Šimonce byl naposledy v roce 45, vyvrácený betonový sloup), ztráta značky, déšť (bouřka), rezervací Šimonka přímo na vrchol (skvěle se orientoval Pavel). Na vrcholu jídlo, pití, fotografování. Ze Šimonky po žluté a červené přímo k TV vysílači “Východní Slovensko” na kopci Barov (Dubník), maliny, okolo vysílače, hledání útulku (dezinformace houbaře ve Volze). Po silnici do Červenice, cestou rezervace “Dubnické baně” (štola, hledání opálů, stmívání, první příznaky Tondovy nervozity). V Červenici v hostinci inventura, tma, nocleh v seně u paní, která byla poslední ve vesnici vzhůru (cca ve 21 hod.-zařídil Pavel). (17,5 km, 500 m převýšení a 2 km autobusem) Úterý 20.8.1985 Červenice - Herlany. Ráno déšť, čekání v plechové boudě na autobus z Prešova (Jituna nepřijela), skromný nákup v (zavřeném) obchodě. Po poledni za drobného deště odchod po silnici do Opiné-2 kostely vedle sebe, odtud po chvíli odjezd autobusem do Kecerovec. Čekání v hostinci (cikáni-Drupi), autobusem do Herlan. Hledání noclehu (hotel Gejzír, hotel Gejzír-Salaš, hostinec) - pivo (nejdřív pracující-potom na vývoz, bývalý frontový voják). Jano alkoholik dohodil nocleh u Paľa na půdě - sláma za borovičku, cigarety a pivo, francouzská konverzace s Paľovou manželkou, česká konverzace s malířem Julem a žvýkající Maruškou v baru hotelu Gejzír. Bouřlivá noc, srdceryvný výkřik Francoise (merde, atd.,atd. – šlápnul totiž na ní jeden politbyr). (Autobusem 9 km, pěšky 3,5 km) St.21.8.1985 Hotel Gejzír - seník za Borda-kúpele Erupce gejzíru (nejvíce se líbila Břetislavovi), oběd v hotelu Gejzír a odchod po silnici do hotelu Gejzír-Salaš - zde koupání, jídlo. Nalezení modré značky, orientační soutěž, část RE podle azimutu, sraz za tmy v Borda-kúpele, největší pionýrský tábor na Slovensku (300 dětí zaměstnanců VSŽ), večerní diskotéka pro pionýry, koblihy, rozmluva s vedúcím (problémy s něm. -dem. mládeží). 1 km dále po silnici nalezen dle rady vedúcího seník. Další šlápnutí na Francoise, noční zvuky lesa (sova?), chrápání. (10,5 km, 450 m)

31

Čt.22.8.1985 Borda - Slančík (Dragovský komplex) Ráno vrcholí Tondova psychická krize (chce jet do Slovenského krasu) - vyloučen z politbyra, Památník víťazstva, růžový sad, brigádnice v Dragovském priesmyku (od seníku necelý 1 km po silnici). Odtud po červené (asfalt) k chatrči s modře natřeným špalkem, jídlo, káva a bylinkový čaj na nervy. Další zastávka asi po 0,5 km u studánky Lúčky. Zkoušení francouzského baťohu, ionizační nápoj. Po 5,5 km Okrúhlý vrch - doutnající trosky loveckého zámečku (cestou domek s otevřenou půdou, kostival lékařský, krásné exempláře dubov). Dále po červené vlhkým lesem, později raději po silničce (prostorem určeným pro tankodrom), kolem školky (domek s vosami, k hájovně Regeta (horár nebyl doma). 2 km po silnici do Slančíku-tma. Návštěva u místního obyvatele, voda ze studny, koupě slaniny, historky (oběšení balzámovaného grófa), odchod na louku - škarpu u silnice, komáři, vlaky, drtička kamene, autobusy, mlha, vlhko - Pavel si musel vzít prášky na spaní. (16 km) Pátek 23.8.1985 Slančík - jazero Izra Po silnici přes nádraží (odpočinek)do Slance (Jednota). Jedáleň-zabijačka, guláš, tlačenka. Odchod na červenou značku směr Izra. Cestou úschova batohů u jedné ochotné paní (voda, hrušky, zbourali zámek, aby bylo všechno jednotné). Výstup na Slánský hrad, zpět pro batohy, krátká zastávka v prodejně potravin (jogurt, 48 letý alkoholik), blížící se déšť, návrat do hostince, odjezd autobusem do Slánskej Hutě - prudký déšť, žandári, občanské průkazy, stále prší, při zmírnění deště po zelené přes kravskou louku (panoráma Slánských vrchů), lesíkem a silnicí k jezeru Izra. Ubytování v pokažené chatce za 25 Kčs, Tono znovu lítostivě vzpomíná na slivovici, káva, čaj a diskuse do 1 hod. po půlnoci. (6 km autobusem, 8 km pěšky-150 m převýšení - na hrad) Sobota 24.8.1985 Izra - Košice Koupel (fantastik), snídaně (ovesné vločky, čaj), odchod stejnou cestou po zelené do Slánskej Hutě, čekání na autobus, Pavel somruje léčivé byliny. Autobusem do Slance (Jednota), fotografování před nejčastěji navštěvovaným hostincem, autobusem do Košic. Úschova zavazadel, rozloučení s Evou a Francois, prohlídka Košic (Petrov, Beneš, katedrála, překrásné vodotrysky (Břetislav z nich měl radost), Šrobárova ulice, Zlatá Husa, Poľovnická restaurace, Košický vládní program, atd.). Rozloučení na nádraží, odjezd s nedostatečnými zásobami, cesta do Liberce trvala 20 hod. - asi 390 min. zpoždění. (5,5 km pěšky, 30 km autobusem) Délka cesty Prešov-Košice 127,5 km - z toho 3 km trolejbusem, 51 km autobusem a 73,5 km pěšky s převýšením 1600 m. Z toho po silnicích 25 km, po značkovaných cestách 48,5 km - z toho 16 km vedlo po asfaltovaných silničkách-tj. celkem se ušlo po asfaltu 41 km.

32

14.RE’1986 Strážovské vrchy (Nitranské Rudno) Eva, Tonda, Pavel, Zdenda, Blanka Některé výroky z průběhu expedice: Tomu říkám dovolená! -Já věřím, že je něco mezi nebem a zemí, co se nedá vyjádřit penězi. -Pro nás je těžké období cokoli (nejenom přechod). -Už aby to utrpení skončilo. -Na to jak tam nocujem jsou ty výdaje moc vysoký. Sobota 16.8.1986 Žilina - chata Súľov Sraz v Žilině - 80 minut zpoždění (cesta slušná, místenky od soukr.). Krátká prohlídka Žiliny s krosnami. Cesta autobusem do Hričského Podhradie-rozcestí. Nalezení červené značky, nákup minerálky (Baldovská), ztráta značky pod Hričským hradem, odpočinek v lese, první seznámení s mouchami. Výstup na Hričský hrad, prázdné lískové oříšky. Po červené přes Suľovské skály (vyhlídka u Brady), vyschlý pramen pod Suľovským hradem, naučná stezka. Po silnici do hotelu Súľov (svatba, večeře-pstruh za 31,20). Tma, hledání bivaku, zpět k bývalé chatě Súľov-tam přístupný jen záchod, resp. jeskyňka záchod. Pro únavu bivak na trávě, za půl hodiny poplach, Blanka měla sbaleno za 52 sekund. Odchod do autobusové čekárny, nocleh spolu s 2 turisty (otec a syn), bouřka, liják, ?rosa. (pěšky 14 km, autobus 15 km, převýšení 450 m) Neděle 17.8.1986 chata Súľov - Bytča-Žilina - Fačkovské sedlo - Čičmany Ranním autobusem odjezd na autobusové nádraží Bytča, přestup na autobus do Žiliny, tam snídaně (holandský perník, Martinský zdroj). Znovu autobusem přes Rájecké Teplice, Rájec, Fačkov do Fačkovského sedla - salaš pod Kľakem, občerstvení, slunečno, teplo. Po červené pod lyžařským vlekem na Homolku, odpočinek v sedle mezi třemi vrcholy Homolky, sestup, odpočinek pod Čelem (medvědí česnek), sedlo pod Priečnou (další vyschlý pramen), Priečna (buky, jalovce), sedlo Javorinka (dřevěný kříž mezi 4 lipami, trus, lyžařský vlek na Javorinku (začíná pršet), Čičmany. V kaštielu - restauraci už čeká Tonda - večeře. Hledání noclehu u soukromníků (M.Piešová - dřív jsme dali i žebrákovi, teď je jiná doba), hotelu, turistické ubytovně (tzn. na seník), Tonda na seníku s hmyzem a opilci. (pěšky 16 km, autobus 65 km, převýšení 650 m) Pondělí 18.8.1986 Čičmany - Strážov - Zliechov Holení, čištění igelitu od trusu, odchod na snídani do kaštiela. Příjezd Pavla (kdyby šel na středisko tak by ho uznali), přes vesnici k paní Piešové (lidé už nedovedou ruční práce - bez urážky), návštěva národopisného muzea, nákup ubrusů na dobírku. Zpět do kaštiela na oběd (fazole) a hurá na cestu - asi v 15,30. Po červené, trhání kozlíku lékařského (na nervy)- podél potoka, dřevorubci radili kratší cestu do Zliechova a pak strmý a kluzký výstup na louku pod Strážovem, výstup na vrchol, fotografování, závratě, rozhled (naposledy jsme jasně viděli Kľak), sestup kluzký, místy bahnitý, louka, stmívání, salaš se psem, přechod “černobílého” Zliechova do restaurace bez piva (minerálka Slatina, pendl). Pavel sehnal nocleh, vedoucí pak dojednal - Petr Múčka, bazén, sauna... půda nad kurníkem. (pěšky 11 km, převýšení 550 m, autobus 0) Úterý 19.8.1986 Zliechov - Vápeč-Homolka Černé ráno - odjíždí Blanka s Evou, vytrvale prší, snídaně v pytli. Oživení slepice (náhradnice). Ranní toaleta u kohoutku na dvoře, drobně prší, odchod až okolo poledne do samoobsluhy, kostela a na poštu, nakonec do restaurace, pan Múčka otec kroutí hlavou (předtím už 3krát do videnia), radí autobus, který odjíždí za chvíli, ještě krátký rozhovor se šenkýřkou (jsou jen dvě 160 tisíc Kčs denní obrat, chystá se na zájezd do Lipska). Autobusem na stanici Kopec-rozcestí, tam vydatná strava (káva, ibiškový čaj, džus, bravčové, rybičky), Tondova koupel. Po 16 hod. odchod po silnici (statná mladá žena v černém ze mlýna) do vesnice Kopec - idylický avšak zavřený hostinec naproti hřbitůvku, pak kravskou cestou a táhlým stoupáním přes louky k turistovi - samotáři (9. den na cestě), výměna doušku rum-borovička) a pak vzhůru do sedla pod Vápečem, bez krosen strmý výstup na Vápeč, fotografování, překrásný rozhled, ostré zapadající slunce, dolů po modré přes idylickou louku-

33

tábořiště s borovicemi bohužel bez střechy a vody, prudký sestup serpentinami v bukovém lese, stmívání, hotel ČSD, tma, začíná pršet. Geologové z Brna, Pavel (na průkaz) obstaral třílůžkový pokoj se sprchovým koutem. Praní, sůl, citrónová voda, acylpyrin proti křečím, obtížná chůze po schodech, zavřený bufet. (pěšky 14 km, autobus 10 km, převýšení 700 m) Středa 20.8.1986. Homolka - Nitranské Rudno Kolatova snídaně, Jde se domů!, prší, přesun do bufetu Partyzán-bez jídla, psaní pohledů. Po 13.hod. Odjezd autobusem (stále prší)do Valaské Belé-restaurace Belanka), oběd, večeře, nákup brynzy, obyčajný lesník Janko Poživinec-terchovec (z Terchovej), psaní pohledů, tma, Janko mění své původní rozhodnutí (poďte k nám), odjezd autobusem do neznáma: Nitranské Rudno (už dávno sme sa o záverečnej tak nezasmiali), Luboš se nás ujímá a odvádí nás domů tak, aby sousedi neviděli, zítra půjde s námi. Odznaky Lenina - nosí je z kokotiny. Obývák, Tonda chodí vytrvale domů, konečně spánek na koberci (jako na Horské) (pěšky 1 km (T. a Z. 2 km navíc), autobus 30 km, převýšení 0 m) Čtvrtek 21.8.1986 Nitranské Rudno náměstí - Nitranské Rudno přehrada V 11 hod budíček, domluvení srazu s Lubošem v restauraci, rozličný tovar (kroužky na klíče), snídaně (držková polévka, guláš) a nahoru do restaurace na oběd, stůl u okna s výhledem na silnici. Čekání na Luboše (Ešte tri piva spraviť?), psaní pohledů a pochvalného zápisu do “Knihy přání a stížností”. Večeře. Luboš přichází a cestu s námi odmítá. Přichází Lubošovi kamarádi Vlado, Tibi aj. Cestou na diskotéku nás zavedou k turistické ubytovně, je obsazeno? Pavel odebírá Tondovi peníze a občanský průkaz, aby zase neutíkal, Tonda slibuje že zůstane, později mění názor a odjíždí sám “za město” do Šutovce přenocovat. Pavel se Zdendou přes rozlehlý kemp na “disco”, přítmí, rámus, blikající semafory, víno v papírových kelímcích, zase Emilka, stesk po přírodě, návrat k turistické ubytovně, noc pod přehradní hrází na rozpukaném bahně. (pěšky 2 km (Tonda +8), autobus 0 km, převýšení 0 m) Pátek 22.8.1986 Nitranské Rudno - Nováky - Prievidza - Nitranské Rudno “Je čtvrtek nebo pátek? V úterý odjela Blanka.” Setkání s Tondou (který časně ráno vyrazil ze Šutovce do Bojnice a zpět přes Šutovce do Nitranského Rudna), snídaně - (nechutný) kotlíkový guláš, autobusem do Novák (prohlídka městečka, zastupiteľstvo), autobusem do Prievidze (prohlídka města, kostelů, spořitelny, oběd v obchodním domě Prior s terasou) a autobusem do Nitranského Rudna přes Bojnice (prohlídka zámku z oken autobusu). Nabrání pitné vody (raději v jiné restauraci) a po žluté značce v 16:30 do přírody. Nádherný pohled na sluncem zalité Nitranské Rudno s přehradou, mohutné borovice, fotografování. Za okrajem lesa a ovocným sadem seník, odhlasování noclehu (17:50). Vaření (čočka, káva, čínský čaj), čištění zubů. Pavel s Tondou zahajují hrůzostrašnou noc ulehnutím v seníku. V seníku je plno myší, uléhají venku. Venku je zase obrovské dvounohé? Zvíře, patrně nemocný nasraný medvěd nebo nasraný jelen 24terák (kterému na jeho cestě leží blbec v igelitu), hrozivý řev (HÔÔÔÔÔÔÔÔÔ). Pavel se bojí, uléhá vedle Tondy, později (lepší myši než medvěd) zpět do seníku. Houká sýček, pomáhá zvýšená dávka uklidňujících pilulek. “Blanka by to snášela hůř”. (pěšky 4 km (Tonda+15), autobusem 50 km, převýšení 0 m) Sobota 23.8.1986 Nitranské Rudno - Rokoš - Uhrovec Ráno krátce prší. Přesun k prameni, Kolathova snídaně, káva, čaj, holení. Asi v 11 hod odchod dál po žluté do sedla Rázdelie, dále po červené na Košútovu skálu (Pavel do kopce hlasitě vydechoval), Rokoš, Kňažinové lúky, Srnčí lúčky (SNP), Jankov vršok (bufet, začala bouřka). Překrásnou cestou pro zdatnější turisty do Uhrovca. Cíl expedice splněn, obhlídka Šťúrova (Dubčekova) domku a lípy z roku 1968 - 50 let ČSR - v lijáku. Za poslední peníze tlačenka? v restauraci. Autobusem do Bánovců nad Bebravou, odtud vlakem přes Trenč.Teplů, Brno, Letovice (šachy ve vlaku) a Českou Třebovou do Liberce, Pavel jel z Brna rovnou? do Prahy. (pěšky 23 km, autobusem 10 km, převýšení 750 m)

34

Celkem (pěšky,autobusem,převýšení): Eva+Blanka: 41 km, 80 km, 1650 m; Tonda: 70 km, 138 km ,2000 m; Pavel: 55 km, 130 km, 2000 m; Zdenda: 85 km, 180 km, 3100 m.

35

15.RE’1987 Nízké Tatry - západ Jitka, Břetislav, Eva Z., Eva Hložková, Kvído (velitel), Ctirad, Zdenda, Blanka, s.náčelník Kornout+1 Pátek 14.8.1987 Ružomberok - Likavský hrad - Malinô Brdo Příjezd do Ružomberku lehátkovým vozem (Eva H, Blanka, Zdenda - ve vlaku poručík Tonda s rodinou, pivo Šariš, steward filozof) v 8:15, v 8:50 přijeli z Prahy Ctirad a Kvído. Snídaně v nádražní restauraci, krosny do úschovny, odchod po červené značce směr Veký Choč. Likavský hrad, začalo pršet, prohlídka stavby s výkladem, pes, hodinové váhání pod stromy, návrat do Ružomberku. Zdlouhavý pochod přes Ružomberok do Hrabova, lanovkou na Malinô Brdo, (typ od lanovkáře na nocleh u pana Olejníka), pěšky dolů po modré značce a křížové cestě do Ružomberoku, shánění noclehu, večeře v hotelu Savoy, nocleh pěti osob v jednolůžkovém pokoji s kapajícím vodovodem (první promočený spacák) v hotelu Liptov (80 Kč/noc včetně bazénu). (20 km, 100 m, lanovka 1.5 km, zataženo, přeháňky) Sobota 15.8.1987 Ludrová - salaš nad/pod Kohútom Příjezd B&J (“jedu na expedici se sebezapřením”) a Evy Z, snídaně v mléčné jídelně, káva v hotelu Kultúrny dom, nákupy, v 10:00 odjezd autobusem do Ludrové k hostinci. Včelař v autobuse radí ideální bivak. Hostinec zavřen, prší. Přesun k samoobsluze, prohlídka vsi, poslední nákupy. Minerální pramen s altánkem (stále drobně prší), hledání zelené značky, nalezena a na pohodlné lesní cestě ztracena, cesta končí. Výstup bahnitým kopřivovým úvozem, prší, čekání pod smrkem (četba dopisu od paní Dany), výstup prudkým bahnitým průsekem a v bouřce k pohodlné salaši. Vaření, oheň s kouřem, sušení. (6 km, 500 m, zataženo, déšť s krátkými přestávkami) Neděle 16.8.1987 salaš nad Kohútom - Salatín - Magurka - Kapustisko Ráno prší, průvody turistů - účastníků Okresného výstupu na Salatín - vracejících se ze Salatína (varují nás před bahnem a klečí). V přestávce deště odchod proti slábnoucímu proudu turistů (“ujo nám tu nechal jahody”). Za Úplazy (opět prší) potkáváme organizátory pochodu (přidělují nám zbylé odznaky a orazítkované potvrzení o účasti, na Magurce dostanete nocleh). Protivný prudký výstup bahnem a klečí na vrchol, mrholí, mlha, zima (“kdo je za to zodpovědný?”). Ještě prudší sestup do Ráztockého sedla, obaleni bahnem. Zastávka pod smrkem, vaření kávy a čaje, přestává pršet. Dále příjemný sestup po zelené značce do Železnô (dětská ozdravovna), Jitku bolí kotníky, dále kolem hájovny Kapustisko do Magurky, poslední čtyři večeře, špekáčky, nocleh není (“v Brně jsem taky nedostal”). Zpět k hájovně Kapustisko, obcházení s baterkou, nocleh ve stáji, myši. (17 km, 720 m, zataženo, přeháňky) Pondělí 17.8.1987 Kapustisko - Magurka - Zámostská hoľa - salaš Mytí v potoce, vaření a sušení u pramene, odchod do Magurky, restaurace, buchty a radil (ta (salaš) je v ruksaku), odchod první skupiny, čekání na Tondu (další buchty). Po modré značce kolem starých štol (Ctirad objasňuje při cestě do kopce škodlivost kouření). Hřeben, po červené na Zámostskou hoľu, po žluté ke kravské salaši, štěně Pytel, vaření, noční déšť a stěhování, chrápání. (7 km, 660 m, polojasno, v noci déšť) Úterý 18.8.1987 Zámostská hoľa - Chabenec - Kotliská - Lomnistá dolina Snídaně, Pytel obtěžoval Blanku. Zpět na hřeben, Zámostská hoľa, po červené Ďurková (siesta), Chabenec (jídlo), Kotliská. Od severu mraky, mlha, rozhodování (diskusní kroužek), prudký sestup ,v počátku v mlze, neznačeným chodníkem do Lomnisté doliny (jako Šverma?). Předčasné hledání pomníku J.Švermy, Ctirad se vrací Jitce pro krosnu, zastávka u pomníku, žlutá značka (silnička), salaš s děravou střechou, bezvýsledné pátrání po jiném úkrytu. Vaření (zase kolínka), večer při svíčce, vyprávění anekdot. Noční déšť - bouřka a stěhování (“na mě ale neprší”), chrápání. (11 km, 580 m, polojasno, mlha – mrholení)

36

Středa 19.8.1987

Lomnistá dolina - Struhárské sedlo - Jasenianská dolina Jasenianské kysle - Jasenie Ráno zataženo, přeháňky, obalování noh igelity, po poledni v přestávce deště odchod k Asmolovovej pamätnej izbe, déšť opět sílí, čekání asi do 15 hod, konverzace. Pohodlnou cestou (zelená značka) na Struhárské sedlo, sestup po modré Jasenianskou dolinou (maliny, překrásné údolí). Banickým autobusem do Kyslé, minerální pramen, ne však restaurace ani ubytování (kdyby tu byla vedoucí ...). Blanka zajišťuje postupný odvoz Wartburgem DDR do Jasenie - chatová osada JRD Jasenie na začátku Lomnistej doliny. Pronajmutí jedné chaty (pět lůžek a tři podlahy, všichni 20 Kč/noc). Odchod do Jasenie do restaurace, slavnostní zahájení RE, káva, bůček, pivo brzy došlo. (11 km, 350 m, autobus 3 km, auto 10 km, zataženo, přeháňky, k večeru polojasno) Čtvrtek 20.8.1987 Jasenie - Suchá dolina - Ráztocká hoľa - posed Po snídani odchod do Jasenie (nealkoholický bufet) - nákup. Jitka oznamuje, že může chodit pouze bez batohu a do hospody. Návštěva dalšího obchodu (mléko, pivo, slivovice), konverzace B&J, Eva Z a na poslední chvíli i Eva H odjíždějí asi ve 12:30 autobusem do Donoval. Zdravé jádro RE se vydává po červené Suchou dolinou, konverzace o pravopise, ztráta červené značky, výstup na Ráztocké lazy, nalezení modré značky, výstup pod Ráztockou hoľu, cestou jídlo, borůvky (“Půjdeme dál!”), sestup k posedu, hledání vody, vaření (kolínka, krupice, polévka), nocleh pod smrkem a igelity. (16 km, 1060 m, polojasno) Pátek 21.8.1987 Ráztocká hoľa - Veľká Chochuľa - Hiadeľské sedlo - camping Donovaly Snídaně, individuální výstup na modrou značku kolem sběračů borůvek, vzájemné čekání na různých místech modré značky (všichni si mysleli, že jsou před ostatními vepředu), setkání až na Košiarisku - červená značka. Dále na Velkou Chochulu (poslední vrcholový snímek), Prašivou, setkání při kamenitém sestupu s externím účastníkem Kornoutem+1, konverzace a jídlo v Hiadeľském sedle. Myšlenky na nocleh, malá salaš u sedla Hadlanka (postele pro 2 osoby), zahnojená salaš pod Kečkou (Kvído a Ctirad šli přes Kozí Chrbát, ostatní okolo). Politbyro využívá svých pravomocí a rozhoduje, odchod za šera do Donoval, setkání s nemocnou částí expedice v Chatě pod Magurou, večeře ve Šport hotelu (slavnostní zakončení RE, jmenování prozatímního velitele definitivním, Karel Zich). Konverzace v altánku v kempu, pokračování konverzace ve spacáku vedle altánku, téma konverzace: ženské a kbelíky na tvaroh - “ženský žijou z představ.” (22 km, 600 m, jasno) Sobota 22.8.1987 camping Donovaly - Zvolen - centrálne parkovisko Donovaly Snídaně, chaotický odjezd (asi v 10:30) pražských účastníků, terasa v kempu espreso, oběd a terasa v Chatě pod Magurkou, lanovkou na Novou hoľu, výstup na Zvolen, opalování, zpět lanovkou na terasu, do kempu pro krosny a na centrálné parkovisko (bufet Casino), psaní pohledů, hrušky, sýry, 17:30 odjezd autobusem do Bánské Bystrice, památník SNP, náměstí, večeře v restauraci Hron (bravčový rezeň), odjezd vlakem v 21:59. (2 km, 60 m, lanovka 3 km, jasno) Celkem (pěšky, převýšení, autobus, auto, lanovka): B&J+Eva Z: 52 km, 2810 m, ?, 10 km, 0 km; Eva H: 74 km, 2970 m, ?, 10 km, 4.5 km; Kvído+Ctirad: 110 km, 4720 m, 7 km, 10 km, 4.5 km; Blanka+Zdenda: 112 km, 4630 m, 7km, 10km, 4.5km

37

16.RE’1988 Spišský hrad - Pieniny Jitka, Břetislav, Pavel, Kvído, Tonda, Vojta, Zdenda, Blanka Čtvrtek 11.8.1988 vlak Odjezd z Liberce (Tonda, Vojta, Blanka, Zdenda) rychlíkem 481 ve 21:50. Lehátka, Tondovo domácí víno, tvrdý spánek. (1 km, 10 m) Pátek 12.8.1988 Spišská Nová Ves - Hornád Příjezd do Spišské Nové Vsi v 9:52, Kvído a Pavel přijeli v 10:32. Zběžná prohlídka Sp.N.Vsi, drobné nákupy, odjezd autobusem do Čingova. Oběd v salaši (“zabíjačka”, víno), úschova zavazadel u záchodu, občerstvení v bufetu, po žluté značce na Tomašovský výhľad, Letanovský mlýn (koupání v řece, ztráta nože), zpět kolem Hornádu po exponované modré značce do Čingova. Večeře opět v salaši (minerálky, kyselé mléko), spor kde nocovat, autokemp, nocleh na podlaze v jídelně objektu Tatranu Sp.N.Ves. Návštěva nedaleké vinárny, diskuse, otázka jmenování velitele RE neuzavřena. (12 km, 250 m) Sobota 13.8.1988 Spišské Podhradie - Spišský hrad - Dreveník Ráno snídaně v restauraci nad vinárnou, odjezd autobusem do Sp.N.Vsi, vlakem (Sp.Valachy - přestup na motorák) do Spišského Podhradie. Oběd v hotelu, zajištění noclehu tamtéž. Výstup na Spišský hrad (bez krosen), Dreveník (rozdělení na dvě skupiny) - lom, ledová jeskyně. Večeře v hotelu, na nádraží naproti B&J (nepřijeli, propadl jim nocleh v hotelu), diskuse v ulicích, svatba v ubytovně. V noci podle Blanky byly pod okny jasně slyšet hlasy B&J. (14 km, 1000 m) Neděle 14.8.1988 Spišská Kapitula - Križová hora - Sivá Brada - Levoča Spišská Kapitula, Križová hora, Sivá Brada (gejzír, odborný výklad p.g.P.B.), Baldovské kúpele (nyní pionýrský tábor), zpět do Spišského Podhradí (to vše bez značky!). Odjezd autobusem do Levoče (albeřský syndrom v bufetu), setkani s B&J, oltář mistra Pavla, zmrzlina, gymnázium, nádraží a autobusem do autokempu Javorinka, koupání (nebezpečí vyrážky), slavnostní zahájení. (15 km, 230 m) Pondělí 15.8.1988 Levočské pohorce - Mariánská hora - Kežmarok Cesta (s krosnami) na Mariánskou horu oklikou přes Levočské pohorie, (rozhovor s místním turistou - houbařem), zázračný pramen (zjevení P.Marie). Dolů do Levoči, Blanka odjela ddomů na kurz, zbytek do Kežmaroku (“není ti horko?”, německá konverzace - “kecmarok”). Večeře ve Zlatém bažantu?, nocleh v hotelu s postraním vchodem, umakartová restaurace. (17 km, 300 m) Úterý 16.8.1988 Kežmarok - Malý Lipník Prohlídka Kežmaroku (sporožiro, turecký kostel, hrad - jen někteří), vlakem do Malého Lipníku, ubytování na celnici?, restaurace s televizí. (5 km, 30 m) Středa 17.8.1988 Řeka Poprad „Malebné zakutia rieky, krásne čaro jej meandrov, selanka tichého údolia.“ Kolem řeky Popradu do Mníšku nad Popradom (celnice, restaurace, psaní pohledů, psychická krize), nevysvětlitelný útěk části expedice pod vedením Tondy. Pavel a Zdenda pokračují v pohodě podle azimutu, cestou odmítají pozvání k ohni, cesta se ztrácí, tma, strmý výstup nesprávným směrem do křoví, blýskání, sestup zpět, nocleh u salaše. Z odpadlíků měl starosti a hledal je jediný Vojta. (20 km, 260 m)

38

Čtvrtek 18.8.1988 Pieniny, hraniční hřeben “Prekrásná túra hraničným hrebeňom, mimoriadne bohatá na nevšedné panoramatické rozhľady.“ Přímý výstup podle azimutu na hranici s Polskem (červená značka), Eliášovka (borůvky), Obidza (opuštěné boudy, možnost noclehu v PLR). Čekání na odpadlíky, Zdenda se jim vrací naproti k prameni (kde samozřejmě vařili kávu). Dále po hranici (modrá značka), nákup mléka na samotě v Polsku, drápání se na Vysoké Skalky (1050 m - nejvyšší vrchol expedice, nepovedený vrcholový snímek dvojexpozice). Prudký noční sestup od pramene (“nocleh?”,”ne!”) přes louky do Lesnice, restaurace, nocleh v místní škole, diskuse se s.řídícím. (28 km, 1350 m) Pátek 19.8.1988 Dunajec - Červený Kláštor Výlet na hřeben (poslední pohled na upravená polská políčka), sestup k restauračnímu zařízení, oběd (holešovické lahvové pivo, mražený krém, horko). Po modré soutěskou Lesnického potoka (připomínala Pyreneje) k Dunajci. Po červené značce kolem Dunajce (cestou koupání se sjížděním peřejí (Kvído a Vojta), pltě) do Červeného Kláštora. Pavel a Zdenda hlídají v kempu batohy, ostatní pod záminkou hledání noclehu chlastají v restauraci. Nocleh u kempu na loučce, závěrečná beseda. (11 km, 290 m) Sobota 20.8.1988 domů Postupný odjezd autobusem na vlak. (2 km, 20 m) Celkem: 125 km, převýšení 3740 m

39

17.RE’1989 Nízké Tatry, Kremnické a Štiavnické vrchy Jitka, Břetislav, Eva, Pavla, Vojta, Zdenda, Blanka Skloubení přírodní krásy našich největších sopečných pohoří s bohatou historií a lidovou kulturou Sobota 12.8.1989 vlak Odjezd (Pavla, Vojta, Blanka, Kriváň, smrdutá minerálka. (1 km, 10 m)

Zdenda)

večer

z Liberce

lehátkovým

vozem

R481

Neděle 13.8.1989 Poprad – Pusté Pole – Švermovo – Králova hoĺa 9:04 příjezd do Popradu, snídaně v nádražním bufetu (proticikánské nápisy na záchodě), autobusem do Pustého Pole (asi ve 12:00), koupání v potoce, bude pršet?, váhání, odjezd (asi v 15:00) z železniční stanice Vernár do stanice Švermovopenzion. Rezeň v hotelu Telgart, po červené směr Kráľova hoľa, závěr výstupu pod vedením vysokého napětí (25kV?), sběr borůvek, mytí v Zubrovici, večeře a nocleh u transformátoru. Vrcholové družstvo Vojta vystoupilo ještě na Kráľovu hoľu. (8 km, 1070 m) Pondělí 14.8.1989 Králova hoĺa – Veĺká Vápenica - Priehyba Pramen Zubrovice, Kráľova hoľa (mlhavo), Ždiarské sedlo (proti proudu turistů ze dvou autobusů), Andrejcová (předešli jsme tři hochy, útulňa, pramen), Priehybka (bačové/lesáci na motocyklech), výstup na Veľkú Vápenicu a prudký sestup do Priehyby, oheň, mraky, sběrač borůvek, nocleh. (13 km, 420 m) Neděle 15.8.1989 Priehyba – motorest Čertovica - Kumštové sedlo Priehyba, Kolesárová (borůvky), Homoľka (konverzace, kolabování), Ramža, Bacúšské sedlo (žebříky přes plot školky), Čertovica - motorest (vydatná večeře). Noční pochod na Lajštroch, Kumštové sedlo, nocleh na trávě v kleči. (28 m, 1500 m) Středa 16.8.1989

Kumštové sedlo – Ďumbier – Chopok – Chabenec - Chata Pod Chabencom Kumštové sedlo, Chata Hrdinov SNP (čekání na terase na párek), Ďumbier (proti libereckému “autobusu”, vrchol zaplněn turisty asi z 20 autobusů), závod na Chopok, kotlíkový guláš v Kamenné chate (Horalská izba), rogala, bufet na stanici lanovky (drát na opravu krosny, zakoupena láhev teplé vody), Dereše (rozestavěná cesta), Poľana, Krížské sedlo (kamzíci), Chabenec (západ slunce, východ měsíce). Noční sestup (zmatkování) do sedla Ďurkovej, nocleh s mnoha turisty v salaši Pod Chabencom (Pavle se tam nelíbilo, bobek, převržená konvice). (24 km, 1450) Čtvrtek 17.8.1989

Chata Pod Chabencom - Veľká Chochuľa - Hiadeľské sedlo Donovaly Chata Pod Chabencom, Zámostská hoľa, Latiborská hoľa, Veľká Chochuľa, pramen, nepříjemný sestup, Hiadeľské sedlo (fotografie “po přechodu”), Po modré značce do Korytnice kúpele (1.seskok parašutistů, lahodné minerální prameny Vojtěch I a Vojtěch II), křižovatka, stopování autobus, Donovaly - autokemp, pronájem stanů. (25 km, 680 m) Pátek 18.8.1989 Donovaly – lanovkou na Zvolen Donovalské terasy (autokemp, Magurka - oběd), lanovkou na Zvolen, terasy (hotel Šport, Casino), Pavla odjíždí na vlak, večeře, styk s místním obyvatelstvem (Blanka se zlobila). (5 km, 30 km)

40

Sobota 19.8.1989 Donovaly – Bánská Bystrica - Čremošné Odjezd autobusem do Bánské Bystrice, setkání s účastníky RE - B&J a Eva. Nákup v Prioru, zahradní restaurace, odjezd po trati SNP do stanice Čremošné. Demokratická volba - odchod do vesnice Čremošné (folklór, partyzáni). Nocleh u zavřené chaty nad vesnicí. (6 km, 40 m) Neděle 20.8.1989 Čremošné - sedlo Flochová - chata pod Vyhnátovou Snídaně u chaty (houpačka, kolotoč), po zelené na Flochovou (1318m, nejvyšší vrchol, Vojta si nevšimnul), vaření kávy na kládách pod robotnickou chatou, strmý výstup, sedlo Flochová, dál po červené, Spáleniska, nocleh u lesnické chaty pod Vyhnátovou (pramen, občerstvovací stanice “Bílé stopy SNP”, polévka, maliny, nemocný Vojta - diagnóza pomocí virgule, terapie prespunkturou). V noci bouřka a medvědi. (15 km, 880 m) Pondělí 21.8.1989 Vyhnátová – Skalka - Krahule - Kremnica Rozhovor s lesníkem, medvědí trus na cestě 2 m od Zdendova bivaku. Jitka kvůli Břetislavovi zapomíná cigarety, výstup na Vyhnátovou, sběr hub (a jejich sušení na provázku), sedlo Tunel, Skalka (oběd na balkoně, rozhovor o vegetariánství a lidovém léčitelství, Břetislav nechápe). Po červené na odbočku modré (lyžařské vleky), po ní do Krahule (geometrický střed Evropy, venkovská restaurace). Autobusem do Kremnice, večeře v restauraci (hotelu?) Centrum, turistická ubytovna U Jelena, vycházka k nádraží ČSD. (16 km, 350 km) Úterý 22.8.1989 Kremnica – Žiar nad Hronom – Sklené Teplice Rozloučení s Evou, prohlídka muzea, hradu (zvenčí), terasa Permoník nad státní mincovnou (marné čekání na Pavla), oběd v Gemerské restauraci, autobusem do Žiaru nad Hronom. Nákupy. Autobusem do Sklených Teplic. Nocleh v zahradní restauraci, pramen teplé minerálky. (4 km, 30 m) Středa 23.8.1989 Sklené Teplice - Červená studňa – Tanád – Banská Štiavnica Po červené k samotě Bartkovci? (ztráta značky, oběd u křížku), Červená studňa (sedlo, ztráta značky), podle azimutu na/pod Paradys, sedlo Kameň, Tanád. Při sestupu si Jitka zlomila vnitřní kotník LDK, dolů k Štiavnickým Baňám (restaurace bez piva) na autobus do Banské Štiavnice. Ubytování v Grand hotelu (večeře při diskotéce), Jitka se vrací se sádrou, Břetislav za přinesení berel dává 5 Kč. Historky beznohého recepčního (vedoucího bufetu). (15 km, 840 km) Čtvrtek 24.8.1989 Banská Štiavnica – Počúvadlo - Zvolen S vypůjčenými berlemi hledání autobusu na Počúvadlo, čekání u občerstvení “na křižovatce” (fotografie sádry, zmrzlina). Odjezd k Počúvadlianskému Jazeru, vrcholové družstvo Vojta+Zdenda dobylo bájemi opředenou horu Sitno. Oběd na terase (čevabčiči), autobusem do B.Štiavnice. Tratí mládeže (přestup v Hronskej Dúbrave) do Zvolena. Večeře v nádražním bufetu, prohlídka večerního Zvolena (obrněný vlak, osvětlený hrad). Místenka do 2.třídy rychlíku 648 Hron, domů. (6 km, 340 m) Celkem: 166 km, převýšení 7640 m (z toho Nízké Tatry 104 km a 5160 m)

41

18.RE’1990 Bőhmenwald (Šumava II) Jitka, Břetislav, Pavel, Tonda, Kid, Roman, Pavla, Vojta, Zdenda, Blanka Kupředu zpátky do Evropy! Sobota 18.8.1990 Volary – Bobík – Na Kubrnech Zmatek na smíchovském autobusovém nádraží (našli jsme správnou zastávku, přestože nás vedl Pavel, setkání s B&J), zastávka autobusu v motorestu (klobásy, švestky). Volary, úschova zavazadel na nádraží, okruh po Volarecku (Volarské domy alpského podunajského typu), zastávka v restauraci naproti nádraží, krosny z úschovny. Znovu do Volar (cikáni u kostela, vyhánění z kostela) a dále po červené (zastávka u malin, mravenci, vyvrácený strom, jídlo), lesem, odbočka na Bobík (vrcholové družstvo Vojta a Pavla vystoupilo na vrchol, zápis do vrcholové knihy, “Slováci se nedají odtrhnout”), sestup do sedla Na Kubrnech, pramen se stolem, kousek níže seník, nocleh. (12 km, 540 m) Neděle 19.8.1990 Na Kubrnech - Boubín - Kubova Huť - Lenora Výstup na Boubín (vrcholový snímek), sestup do Kubovy Hutě (nejvýše položené železniční stanice), jídlo v restauraci, odjezd vlakem do Lenory, hledání noclehu, nocleh nad nádražím u lesa. (11 km, 370 m) Pondělí 20.8.1990 Lenora - Strážný Cesta bez značky, asfaltová lesní silnička, Zlatá stezka. Ve Strážném už čekal Roman, v restauraci zavírací den. Pavla a Vojta si vyšli na zříceninu Kynžvart, večer přijeli autobusem Tonda a Kid. Hledání noclehu, povolení od paní ke spaní v seníku. (17 km, 350 m) Úterý 21.8.1990 Strážný - Philippsreut - Strážný Ranní koupel v rybníku, polévka na náměstí, úschova batohů v restauraci, drobně prší. Pohraničníci, lesní bunkry, přechod státní hranice. Naleštěná okna u chléva, kostelík na konci Philippsreutu. Zpět “jinou” cestou přes bažinatou louku, kolem (soukromého) stavení, lesem oklikou k hranici, bufet v ČSFR. Autobusem do Strážného, večeře a slavnostní zahájení RE v restauraci (někteří chtěli jet domů). Nocleh v seníku, nyní bez dovolení. (16 km, 380 m) Středa 22.8.1990 Strážný - Bučina Zbytky stavení a křížů, (kamenný) štěrk na cestě, konverzace (u bývalého kostela?), zkouška funkčnosti elektrického ohradníku (Vojta), bažiny (nález kozáka). Bučina: prohlídka polozbořených domů, rozmluv s již ubytovanou dvojicí, vybírání místnosti k noclehu, vaření. (15 km, 420 m) Čtvrtek 23.8.1990 Bučina - pramen Vltavy - Modrava Snídaně, ochranář se psem a pohraničníci (Kid je přemlouval, aby nás pokutovali “500 je málo”), odchod pod jejich dohledem. Cesta po hranici k vyschlému umělému prameni Vltavy, výklad ochranáře se psem o historii místa, jeho varování před pokračováním po hranici (zlí západočeští ochranáři, vojenský prostor Prášily). Asfaltová cesta do vnitrozemí, odpočinek na betonových rourách, zastávka na rozcestí a u mostu. Modrava, restaurace s terasou, politbyro sehnalo nocleh v seníku Klostermanovy chaty. (14 km, 240 m) Pátek 24.8.1990 Modrava - Železná Ruda, Čertovo a Černé jezero Břetislav chtěl zůstat na Modravě, Jitka mu to rozmluvila. Autobusem do Sušice, odjezd neukázněných účastníků (B&J a iniciátor Tonda, vstříc železničnímu neštěstí). Dalším autobusem do Klatov, od nádraží autobusem MHD na náměstí, část

42

zůstala v cukrárně, část si prohlédla město, autobusem MHD zpět na nádraží. Vlakem do stanice Špičák, okruh Čertovo jezero, hranice (pohraničníci se psem), Černé jezero, rychle vyzvednout krosny u hodné paní a na vlak do Železné Rudy. Hledání noclehu, autokemp. (12 km, 390 m) Sobota 25.8.1990 Železná Ruda - Velký Javor - Železná Ruda Přechod hranice, nákup mapy v Eisensteinu. Pramen vedle restaurace, mírné bloudění, Velké Javorové jezero (MärchenWald, tyrkysová zmrzlina, dvě terasy, vodní šlapadla, atd.). Horko, těžký vystup na Velký Javor, zmrzlina a voda ze záchoda. Dobytí vrcholu. Sestup, koupel v Malém Javorovém jezeru, Breunes, směr Bayer Eisenstein, mírné bloudění, stmívání, noční přechod hranice. Stopem (autobusu) do Železné Rudy, autokemp, noční bouřka, úkryt na malé vybetonované verandě i jinde. (28 km, 980 m) Neděle 26.8.1990 odjezd Odjezd. (2 km, 20 m) Celkem: 137 km,

převýšení 3690 m

43

19.RE’1991 Ponitrie (Pohronský Inovec, Tríbeč, Vtáčník) Jitka, Břetislav, Kvído (velitel), Pavel, Tonda, Kid, Roman, Jarda Mojžíš, Pavla, Zdenda, Blanka Čtvrtek 15.8.1991 Nová Baňa - Velký Inovec Lehátkový vůz (Kid, Roman, Blanka, Pavla, Zdenda), ráno se tam zjevil i Kvído. Lavička na náměstí v Nové Bani, nákupy, kostel, muzeum, Gastro, červená značka, její brzká ztráta, zpátky. Rozhovor s místním obyvatelem, který s láskou vzpomínal, jak si v Roztoku za války dobře vydělával při výrobě bomb. Vrcholový snímek na Velkém Inovci (901m), chata pod Inovcem zrušená, hledání vody, jídlo, nocleh v křoví na konci kravské louky. (17 km, 900 m) Pátek 16.8.1991 Velký Inovec - Zlaté Moravce - Nitra Sestup, zastávka u pramene, Žitavany (restaurace), po silnici do Zlatých Moravců (heslo na továrně: “Vynikající prací za rozvoj demokracie”), autobusové nádraží (bufet, nákup), autobusem do Nitry. Telefonické shánění noclehu, shánění restaurace, hot dog Chicago, nálevna, městským autobusem na okraj města, tma (dle Kida jsme vypadali jako Rychlé šípy na výpravě do Stínadel), hledání a nalezení “jezírka”. Výstražná cedule „Zákaz koupání psů“, nocleh na břehu. (12 km, 40 m) Sobota 17.8.1991 Nitra - Zobor Ráno pejskaři v „jezírku“ koupali psy. Pěšky přes most, kolem stadionu lesoparkem, cikánské domy, setkání s B&J a Pavlem, úschovna na nádraží, setkání s Mojžou, restaurace, zpět do města, Nitranský hrad (skupinová fotografie pod pomníkem knížete Pribiny), trojkostel, část expedice vyrazila na pouť na Kalvárii. Městským autobusem k lanovce, výjezd na Zobor. Diskuse s výhledem na Nitru, rozloučení s Kidem, blížící se déšť, bouřka, nocleh u vojáků. (6 km, 50 m) Neděle 18.8.1991 Zobor – Jelenec Červená značka, krkolomný sestup ze Žibrice do Žiran (cestou déšť) do “dobré” hospody (vybudované na počest 30. výročí osvobození), diskuse s Maďarem (Jitka matka Zdeno báči), přinutil nás jít jinou cestou, autokemp, sprchy, večeře, nocleh v altánku. (14 km, 380 m) Pondělí 19.8.1991 Jelenec - Kostoľany - Velký Tríbeč Ráno přijel a vzbudil nás Tonda (skupinová fotografie), snídaně (ham and klobásy). Po červené do Jelenické gaštanice, odbočka a výstup na zříceninu Gýmeš, hostinec v Kostoľanech pod Tríbečom (horká voda na kávu, sušenky, Jitka jmenována kandidátkou politbyra). Výstup na Velký Tríbeč (zalamovák, Lopeník”), Pústevnikova studňa, kapající pramen, oheň. (14 km, 750 m)

eggs, hradu pivo, “malý

Úterý 20.8.1991 Velký Tríbeč - Medvedí vrch - Javorový vrch - Skýcov Diskuse o ruské povaze a rozloučení s Mojžou na Medvedím vrchu (odešel do Topolčan). Zelená značka, jídlo na Javorovém vrchu (“výstup” po značce na vrchol), výhled na vzdálený Vtáčník (maliny), pramen (spor zda zůstat), přesun po v závěru partyzánském chodníku do partizánské obce Skýcov, pionýrský tábor s bufetem, ve vsi restaurace bez jídla. V noci déšť. Tonda + 3 přenocovali na “tribuně” stadionu, ostatní v kryté plechové střelnici v táboře (vzbudily nás děti). (18 km, 790 m) Středa 21.8.1991 Skýcov - Jedlové Kostoľany - Nemčeky Ráno langoše a polévka v restauraci, latrína (kde místo toaletního papíru byly formuláře s kopíráky), nákup. Po červené do Jedlových Kostolan (cestou zastávka na autobusové zastávce u potoka, Fernet), vesnická restaurace s terasou. Kamenná šipka do Horní Lúčné, ztráta značky, rozhovor s místními obyvateli, který nás poslal

44

„krížom k hájovně“. Noc v oboře u seníku. Břetislav při vykonávání své potřeby pokládal Tondu ve spacáku za světélkující pařez, Tonda se ráno pokusil o revanš. (15 km, 460 m) Čtvrtek 22.8.1991 Nemčeky - Velké Pole - Rúbaný vrch Po červené, studánka, hájovna Krížné cesty (Pavlu píchla vosa), závěr do Velkého Pole po silnici i mimo ní. Ošetření silně opuchlé Pavly v domově důchodců, nákup, roztržení expedice, nocleh na třech různých místech. (22 km, 1030 m) Pátek 23.8.1991 Rúbaný vrch - Vtáčník - sedlo před Bielym kameňom Marné hledání vody na křižovatce se žlutou značkou, Kláštorská skala, vaření u pramene pod Vtáčníkem, dobytí vrcholu a příchod Tondy a Pavla. Vrcholová konverzace (“za všechno můžou pražští židé”), sestup (brusinky), Jarabia skala, nocleh v sedle bez vody, oheň. (14 km, 580 m) Sobota 24.8.1991 sedlo před Bielym kameňom - Biely kameň - Handlová Biely Kameň (vyhlídka), část přes Velký Gríč (po červené), část okolo (studánka), Handlová. Nádražní bufet, terasa v hotelu Slovan (konečně rezeň), náměstí 25.februára, kostel, zmrzlina, znovu terasa, rozloučení na nádraží (Pražáci autobusem, ostatní vlakem: přestup Horní Stubňa, Vrůtky, rychlík Liptov, v Pardubicích do čtvrtého vagónu). (12 km, 170 m) Celkem: 144 km, převýšení 5150 m

45

20.RE’1992 Slovenské Rudohorie (Veporské vrchy, Poľana) Jitka, Břetislav, Kvído (velitel), Vojta (zástupce velitele), Roman, Věra, Pavla a Jirka, Jarda a Martin Mojžíšovi, Pavel, Kid + 3, Blanka, Zdenda Tato expedice měla dosud největší počet účastníků (17) a politbyro bylo nařčeno z gigantománie. Přesto dobrovolná kázeň byla na slušné úrovni (politbyro udělilo pouze dvě důtky). Čtvrtek 13.8.1992 Poprad - Muráň - Studňa Rychlík do Popradu měl zpoždění. V domnění, že autobus v 7:55 do Muráně nám ujel, jsme lelkovali na nádraží, zatímco Mojža marně přemlouval řidiče autobusu, aby na nás počkal. Prohlídka Popradu. Vyhlídková cesta (Vernár, Telgárt) dalším autobusem do Muráňe. V Muráňi už čekal Mojža s Martinem. Tradiční návštěva restaurace s tradičním Muráňským reznem a dalšími chody (poslední konzumní ráj). Výstup na Muráňský hrad, vyschlý pramen (s tradicí vaření kávy), tradiční prohlídka zříceniny. Bez zastávky přes Velkú lúku po červené značce na Studňu. Nocleh v horárni, první dáma expedice na posteli, politbyro na drátěnce, zástupce velitele Vojta kdesi v lese (ztratil deštník). (15 km, 1000 m) Pátek 14.8.1992 Studňa - Fabova hoľa Průzkum ľadovej jámy, led nenalezen. Po červené značce na Nižnou Klakovou, diskuse s domorodci, po modré kolem pramene na Stožky. Památník partyzánské brigády J.V.Stalin vedené pplk. Šukajevem, koupel v potoce. Kolem zcela nové salaše (základna RE’1974, navštívená RE1977b) do sedla Burda (malá černá prasata se selaty), obtížný výstup, část expedice zabloudila. Setkání v sedle Fabovej hoľe, řadoví členové hledají vodu v bahně, politbyro nachází ideální bivak (opuštěný hájovna s pramenem). Do půlnoci polemika s čs. sociální demokracií (a propichování puchýřů na jejích nohách). (16 km, 880 m) Sobota 15.8.1992 Fabova hoľa - Pohronská Polhora (Zbojské) Individuální sestup po modré značce (s občasným blouděním), rozhovor s jedním ze sedmi bratrů ze Zdiarku a se zemědělci na poli (“naposledy bez pasů”, “že se nerozpadnem!?”). Přijela zbývající část expedice (B&J, Pavel a Kid+3?) a byla umístěna zástupcem velitele do krčmy v sousední vesnici (taky bez jídla). Setkání v autobuse a odjezd do Zbojské - Jánošíkova chata na večeři. Informace o teplém jídle byla chybná. Zcela zklamal soukromník (preukazy), podniková chata obsazena Maďary, přesto nám prodali poslední tři piva a uvařili kávu a čaj. Neorganizovaný odchod většiny RE do ovčína pod zastřešený ovčí výběh, déšť. Jitka hloubila klacíkem stružky v udusaných výkalech (aby netekla Břetislavovi voda pod spacák). Soudná část expedice (Pavel, Vojta, Zdenda) odchází (spolu se silně kulhajícím Mojžou a Martinem, pro které zde expedice skončila) do stanice Zbojská na vlak do Pohronské Polhory. Rozhovor s obyvateli stanice: nikdy neviděli medvěda, jen lišky. Levné ubytování v turistické ubytovně (správce paní Kubizniaková, vzpomínka na Kubu Kurtíka). Televize, sprchy se studenou vodou, elektrický vařič, postele. (12 km, 60 m) Neděle 16.8.1992 Pohronská Polhora (Zbojské) - Sedlo Machniarka (Pod Vartou) Část expedice z ovčína jde po červené značce přes sedlo Zbojská do sedla Machniarka, kde zanechává na rozcestníku matoucí vzkaz (“hledáme nocleh za Veporom”) a v trávě cigarety se zapalovačem. Soudná část expedice po shlédnutí dopoledních televizních pořadů, malém občerstvení (autor? Jánošíka na Vepri Laco iniciály LA) a nákupu (broskve, slanina, pivo) vyráží s drobným blouděním po žluté rovněž do sedla Machniarka, nocleh na seníku (jako RE1977b). Skupinu z ovčína dostihuje pouze zástupce velitele Vojta, nocují v útulni Pod Vartou. (13 km, 760 m) Pondělí 17.8.1992 S. Machniarka (Pod Vartou) - Klenovský Vepor - Kysuca - Sihla Blanka zapomíná v útulni novou karimatku, většina statečně zdolává Klenovský Vepor, sestup (jídlo), Tri Chotáre, prodej mléka do vyčerpání zásob, Kysuca,

46

náklaďákem do Sihly, krčmu otvírají až za půl hodiny (rozhovor před krčmou: “…když už jsme to vydrželi dva dny”, “…my Slováci to nevydržíme ani den”). Krčma otevřena přesně v 17:30 a přesně zavřena v 21:30 (paní krčmárka v ní pracuje na plný úvazek, k jídlu sušenky a bramborové lupínky). Bouřlivá diskuse s voliči HZDS a ODS před hospodou pokračuje s voličem ODS na fotbalovém stadionu téměř hodinu přes půlnoc. Spánek ne tribuně a v budkách “Domácí” a “Hosté”. (16 km, 640 m) Úterý 18.8.1992 Sihla - Tlstý Javor - Hronček (Kamenistá dolina) Ráno mnohonásobný nákup (vejce za 2,20), fronta na chleba a rohlíky, rezavá voda z vodovodu. Perfektní probití se na červenou značku, pokus navštívit Dobročský prales, sedlo s hřbitovem a partyzánským lesem, krávy v ohradě, výhled na Nízké a Vysoké Tatry, salaš, Zákluky. Domnělé Vojtovy stopy svedly nejmladší členky expedice mimo značku, odpočinek u pramene, zdlouhavý pochod po silničce do Hrončeku, důtka pro zástupce velitele (místo aby hledal nocleh a vodu hrál karty a koupal se), kyslá voda a večeře, část se vrací k hájovně k potoku na rovnou zem, hvězdy. (15 km, 280 m) Středa 19.8.1992 Hronček - Tri vody - Munička - Chata na Hrbe Sušení, rozloučení s Kidem+3, červená značka po silnici k hájovně Endreska (kozel), zastávka u pramene, většina expedice se schází v autobusové čekárně Tri vody (vysoká pec z roku 1795, káva), po silničce na Červenou jamu? - Munička (poslední cigareta před těžkým výstupem, cykloturista z Holešova), Chata na Hrbe (pivo, káva, párek bez chleba). Diskuse, přidal se s. doc. Reiner z VŠE (“Havel je hospodský povaleč”), nocleh na louce a lavičce. (15 km, 710 m) Čtvrtek 20.8.1992 Chata na Hrbe - Vepor - sedlo Jasenová Výstup na Hrb (přes “bukové jedliny, jedlové bučiny a bukové javoriny”), Vepor (tentokráte Lubietovský), v sedle Jasenová vzkaz od našeho předvoje, naštěstí po kilometru jsme se zase všichni sešli. Sestup k hájovně s pramenem, Břetislavovi se tam líbilo. (9 km, 390 m) Pátek 21.8.1992 sedlo Jasenová - Poľana - Chata Poľana - Skliarovo - Detva Kopce (Strunga), vyhlídky, konverzace, první setkání s obyvatelem Detvy (“jediná pamětihodnost jsou krčmy”), vrcholové snímky na Poľane (1458 m, nejvyšší bod RE), Chata na Poľane (káva, Baldovská, pivo, praženica, sny o haluškách), přednáška velitele Quida o rádiích - nepřipustil politbyro ke slovu (“to nám řekneš pak”) potrestáno důtkou. Po modré značce kolem skalní andezitové věže s oknem do Skliarovo (krátká zastávka v restauraci), autobusem do Detvy ke koupališti (zavřené), nocleh v národopisném amfiteátru u potoka, rozhovor se strážným a babkou (Sybilou) trhající kopřivy (“Mečiar je chlap … Havel je taký chorý”), návštěva restaurace Casino. (21 km, 510 m) Sobota 22.8.1992 Detva - Zvolen “V Detve / je pěkně / že nejsi s námi / není nám pěkně” (z pohlednice pro Tondu). Koupaliště (motýlek, párky, vosy), starší se vydávají na prohlídku Detvy (park s kašnami, kostel se zádušní mší, kulturní středisko s nákupem pohlednic). Na konci staré Detvy soukromý zelinář (Milan Packo, A.Hlinku 4, 96212 Detva, okres Zvolen, člen/funkcionář? SDĽ) nabízí víno a banány a dělí expedici (část pokračuje do nové Detvy), diskuse převážně o podnikání (Břetislav: “Peníze mají jen komunisté” - faux pas), zelinář nevěří v Boha. Zpět na koupaliště pro batohy, autobusem do Zvolena. Prohlídka Zvolena (diskuse s dalším příslušníkem SDĽ), první odjíždějí B&J místenkovým vozem, další pak lehátkovým. (10 km, 60 m) Celkem: 142 km, převýšení 5290

47

Sněm gerontů Smědava (leden 1992) Břetislav, Tonda, Pavel, Blanka, Zdenda

48

21.RE’1993 Kremenec - Runina - Dukla Jitka, Břetislav, Tonda, Kvído (velitel), Zdenda, Blanka Pátek až sobota 6.-7.8.1993 Cesta na expedici. Před odjezdem jsme byli informováni, že mezinárodní jízdenka na Slovensko je drahá, že si máme kupovat jízdenku zvlášť v Česku a zvlášť na Slovensku. Odjezd z Liberce rychlíkem (T+B+Z) do Horního Lidče (Pražáci B&J+Q jeli v poledne do Košic). tři hodiny přestávka v Pardubicích, setkání s J.M., převážně politická diskuse v nádražní restauraci. Asi? zbytečné placení jízdného z Horní(ho) Lidče do Žiliny (mladá nezkušená průvodčí), další placení slovenské průvodčí ze Žiliny. Zpoždění asi dvě hodiny. Prohlídka Košic (Snack servis). Nádražní bufet (nedali jsme peníze na polévku místnímu žadateli), opožděným vlakem do Humenného, přestup na motorový vlak do Stakčína, cestou rozmluva s českými manželi. Po jejich vystoupení se dostal ke slovu bývalý předseda JRD: Brekovský hrad, Viňanský hrad, Vihorlat-sopka. Ze Stakčína odjezd (s pomatenou? ženskou) do Uliče, posezení v restauraci, sázka kdy přijedou Pražáci - vyhrála Blanka, protože v autobuse do Nové Sedlice už seděli, šťastné setkání. Nová Sedlica - soukromník (tlačenka), hostinec (pivo). Po žluté hledání altánku, nalezen seník za potokem. (5 km, 60 m) Ne 8.8.1993 Nová Sedlica - Kremenec. Pasoucí se kůň, dále po žluté k lavičkám, vaření, koupel ve Zbojském potoku. Zpět do Nové Sedlice, soukromník, tlačenka + točený Velkopopovický kozel (10,50 SK). Po červené na Kremenec: asfaltová cesta bez značky, nalezení značky, rozmluva Jitky s ptáky (“ano, ano, už jdeme”), Nová Stužica, sestup k potoku, vaření. Výstup na Kremenec, pramen těsně před závěrečným výstupem po hraničním pásu s Ukrajinou. Altánek s pramenem. Vaření. U pramene lidské? hovno. Na trojbodu nápis “Čau Pepici”. (13 km, 1030 m) Po 9.8.1993 Kremenec - Runina. Mladík s dýkou a knihou. Namáhavá hřebenovka, Kamenná lúka. Výcvik polských vojáků. Spojení expedice v sedle za Čelem (Břetislav má páru, H2O 100m, pískání na J. a volání na B., vaření). Vyhlídka - Riabá (Jarabá - podle mapy) skala Na Ďurkovci našel Tonda “chodník do Runiny”, ve skutečnosti hřeben Velký Bukovec. Posíláme po mladíkovi s dýkou vzkaz pro T+Q “my jdeme do Runiny” (mladík s dýkou odhalen Jitkou coby slovenský tajný, názor politbyra: mladík je normální). Jitka se bojí sestupu, běhá po lese a volá “Tondo, Tondo”, uklidní jí až zavolání Tondy “pojďte potokem”. Trocha tápání (kde je Runina?), Runina nalezena. Stará restaurace zrušena, nová u soukromníka (poslala nás tam sama jeho máma). První kontakty s obyvatelstvem, diskuse v restauraci (zůstali chlopi). Kvído ztratil hodinky, nocleh v polorozpadlé škole, Tono v čekárně. (18 km, 610 m) Út 9.8.1993 Pokus o výstup na hřeben. Místní obyvatel odevzdává politbyru Kvídovy „bezcenné“ hodinky. Tonda jede do Topoly pro chleba. Setkání s Vasilem (Todak? Po 20 letech, jeho obava z politiky, “davajte si pozor na lidi (provokatéry)”, vodky, bozky). “Víte že nejsme Slováci?” Vzpomínka na hymnu a Masaryka - viděli jsme pamětníka? Slanina, cibule a chleba od paní sousedky. Výstup do kopce a do bouřky, ostružiny (černica). Stavění igelitových stříšek proti dešti, který skutečně přišel a trval celou noc. Pozorování někoho s baterkou (halucinace?). Názorná lekce, kam vede neuposlechnutí rad místního obyvatelstva a politbyra. (4 km, 250 m) Středa 10.8.1993 Sestup do Runiny - Runina - Ruské. Sušení u školy, pozorování počasí, rozmluvy s místním obyvatelstvem (pěstování česneku (kuprikol), cibule, brambor, prasat a životospráva: vejce+robota). Vážné úvahy o úniku autobusem, expedici zachraňuje politbyro (podrobný plánek cesty do Ruského včetně zkratky, rampa). Cestou houby (především klouzci, i Břetislav našel

49

houbu), místo Ruského nalezena chata - stůl s lavicemi, latrína, studánka, nocleh: terasa pro dva, pod domem pro tři, stan pro jednoho. Všichni vařili houby. Čekání na meteority. (10 km, 200 m) Čtvrtek 11.8.1993 Ruské - sedlo za Ruským sedlem. Jitka našla při ranní toaletě velkou houbu (největší svého života). Zpět na silnici, nalezení správné zkratky do Ruského, 1 obydlený dům, studánka (minerální pramen místního významu) s lavičkou, jídlo, rozmluva s mladým párem, výlety po skupinách k jedinému zachovalému domu (stodole). Rozsáhlou bývalou vesnicí (Břetislavovi to připomnělo Lidice) po silnici (jablka u hřbitova) do Ruského sedla. Tonda spěchá na vlak, naštěstí zastavuje před plánovaným “ohybem hranice”. Nocleh v sedle na hranici na louce, pozorování velkolepého meteorického roje Perseid (maximum Perseid přišlo až ve 4 hod ráno - frekvence 0,5/s, to jsme již spali). (8 km, 360 m) Pátek 12.8.1993 Sedlo za Ruským sedlem - sedlo nad Vyšnou Jablunkou. Rozloučení s Tondou, náhlé zjevení polských pohraničníků se samopaly, kontrola pasů, Blanka zapsaná jako “przewoditel”. Výstup na “ohyb hranice” (Černín?). Jídlo, Jitka trhá Břetislavovi maliny, obavy o Tondu rozptýlila věta: “na jaře ho najdou”. Přechod oblouku hranice, opalující se polský pár (polská frajerka - Q). Sestup z hranice (zpočátku ostružiny, “dávej pozor na šlahouny”), Kvído našel cestu, prudký sestup, dává se do deště (naštěstí nezačalo). “Dělnická salaš”, marné hledání vody, diskuse (občanská společnost, bohatství kultury pramenící z mnohotvárnosti) , nocleh (B+Z v posedu, který se ve větru houpal). Tonda: dohonil mladý pár, domluvili se na společných známých, šťastně sestoupil do Osadového, styk s místním obyvatelstvem: “ujo, čo tu robíte?”, politická debata a pivo, odjezd do Humenného, cikánský expres, pašeráci z Ruska. (20 km, 700 m) Sobota 13.8.1993 Sedlo nad Vyšnou Jablunkou - Humenné - Medzilaborce. Sestup, cestou konečně (nedaleko) nalezen pramen, vaření, mytí. Asfaltovou cestou do Vyšné Jablunky, potraviny, autobusem do Humenného. Nákup, trh, víno z kelímku, skanzen (pravoslavný kostelík), držková polévka+topinky, svatba v kostele (s hosty z Prahy). Vlakem do Medzilaborců údolím Laborce s diskusí o panelové výstavbě zapomenutý nezapomenutelný B. výrok:........ Základní informace získány v nádražní restauraci. Ubytovna u stadionu obsazena Poláky. Nocleh na fotbalovém stadionu, bez večeře. (10 km, 40 m) Neděle 15.8.1993 Muzeum Andy Varhola – Čertižné. Ranní sprcha (hodný správce), fotografování, snídaně na terase na náměstí (samoobsluha, děravé popelníky), pravoslavný kostel nad muzeem. Muzeum Andy Varhola: video o A.V., prohlídka exponátů (1.fotoaparát A.V., sako A.V., krstná košilka A.V., krávy, ...). Krosny v muzeu, oběd v hotelu. Vyzvednutí batohů z muzea, odchod do nádražní restaurace, poslední stisky rukou, zamávání B&J+Q, kteří odjíždějí rychlíkem Laborec do Prahy. Autobusem do Čertižné(ho). Idylický podvečer u súkromnice na jejím dvorku, mísa tlačenky, dorty, lahvové pivo, káva, rozhovor o našich dětech (postižený syn?). Vrátil se manžel a ukázal nám za vsí (a celnicí, kolem které chodí Poláci na pivo) bivak - potok, křoví, kravská louka. (8 km, 50 m) Pondělí 16.8.1993 Čertižné - Dukla. Probití na červenou značku a důvěrně známé hraniční patníky. Kyčera - zákopy. Příjemná cesta lesem, ve kterém se konečně objevila zavřená vyhlídková věž v Dukelském průsmyku, fotografie. Cesta po silnici, celnice, místo kde zahynul generál Vydra?, bufet (lahvové pivo a sušenky), bufet Berjozka naproti rozlehlému opuštěnému parkovišti, hrachová polévka a řízek na terase. Procházka přírodním vojenským muzeem, zpět vesnicí, cintorín. Nocleh pod terasou Berjozky.

50

(18 km, 510 m) Úterý až středa 17.-18.8.1993 Dukla - Bardejov - domů. Prohlídka vyhlídkové věže (nižší patro sloužilo ke “schůzím”), jsme jediní dva návštěvníci. Zkratkou zpět kolem cintorína, útěk na autobus do Bardejova, přestup ve Svidníku. Bardejov - kostely, náměstí, zmrzlina, horko, pivní sklípek na náměstí. Odjezd vlakem, jízdenka do Horního Lidče. Z Horního Lidče do Pardubic bez průvodčího, další jízdenka zakoupena až v Pardubicích. (6 km, 30 m) Celkem: 119 km, převýšení 3840 m

51

22.RE’1994 Hostýnské vrchy, Javorníky, Beskydy Jitka, Břetislav, Tonda, Pavel (velitel), Kid, Mojža, Jára (Horáček - asistent politbyra), Vojta, Zdenda, Blanka a stanaři: Kvído, Olinka, Homola Ze Sv. Hostýna na Bumbálku, aneb od zbožnosti k chlastu So 6.8.1994 Bystřice pod Hostýnem - Sv. Hostýn Odjezd z Liberce bez Kida, nastoupil až v Turnově (zaspal a dojel tam autem). Setkání v nádražním bufetu v Pardubicích (J+J Mojžíšové, Pavel+Daniela) a v rychlíku z Prahy (B&J, Homola, Kvído). Cesta do Hulína v jídelním voze (Hulín, přestupovat). Okamžitý přestup na vlak do Bystřice pod Hostýnem (změna jízdního řádu?). Čekání + oběd v restauraci na stanovený začátek expedice, nikdo nepřijel. Prohlídka zámku a kostela, nekoordinovaný výstup na Sv.Hostýn. Nastolení základních životních otázek. Příjemné posezení v zahradní restauraci u vagónu, konverzace. Svatá voda, Štramberské uši, 10pivo za 6 Kč. Nocleh na a u pódia. “To je smutná historie”. (6 km, 430 m) Ne 7.8.1994 Sv. Hostýn - Skalný - Rusava Probuzení příchodem věřících. Křížové cesty, větrná elektrárna, rozhledna, perníkové srdce, bohoslužba v chrámu Panny Marie, oběd u stánků číslo 1 a 3. Po modré na Skalný, cestou polovyschlá studánka. Sestup do Rusavy - významného centra vzdělanců a vlastenců v hlubokém údolí Hostýnských vrchů. Rozdělení expedice do dvou hospod. Setkání na koupališti, déšť, průvod hasičů jezdících hasit hořící les, večeře v místní restauraci, nocleh nad chlévem s prasetem Jurou, návštěva pánského klubu. Stanaři stanovali na červené značce. (10 km, 100 m) Po 8.8.1994 Rusava - Tesák - Kelčský Javorník - Tesák “Zdendo, jsi v Rusavě, jmenuješ se Dohnal. Zn. ‘modrý tesák’”. Odchod 6:30 až 11:30, snídaně u krámu. Cestou hasiči, doutnající les, setkání s politbyrem Jurou na Tesáku. Výstup na Kelčský Javorník (865m, nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů), vrcholový snímek, sestup bez značky, Theodorův pramen (Fons Theodori) na Tesák, večeře, kvašáky. Setkání se stanaři. Nocleh politbyra v rekreačním objektu - bez povlečení za 22,50 Kč/noc. B&J tradičně proseděli deštivou noc na betonu pod balkonem. (24 km, 950 m) Út 9.8.1994 Tesák - Vsetín - Huslenky - Papajské sedlo - Čertov Snídaně spolu s rekreanty, setkání všech v restauraci, déšť. Odjezd Kida autobusem do Bystřice pod Hostýnem (a domů), ostatní autobusem do Vsetína. Prohlídka zámku (obrazy bratří Hlaviců aj., historie kraje, portáši, folklór, velmi zdlouhavé). Prohlídka města, nákup, oběd v restauraci Modrá hvězda, vlakem do Huslenek. Rozhovor se skupinou turistů - důchodců. Blesková návštěva místní restaurace (šproty, umazané pohlednice). Odchod směrem na Papajské sedlo po asfaltové silnici, naštěstí jel autobus. Čeští celníci v Papajském sedle. Sestup na Slovensko do Čertova.. Hledání noclehu s nedorozuměním, zpět kolem štěkajících psů a hodné paní k víkendovému příbytku Ostraváka (s malou verandou). Lepení Břetislavovy boty. Chrápání Pavla (kvůli medikamentům), mlaskání Jitky (kvůli chrápání). (6 km, 200 m) Středa 10.8.1994 Čertov - Kohútka - Velký Javorník - Kasárne Ranní hygiena u potoka v Čertově, rozcvička, holení. Výstup (už aby to utrpení skončilo, jakkoliv) na Kohútku - nyní rekreační středisko, dříve horský domov malíře Hlavici. Luční pohoda, lavičky, slunce, nafukovací bazén, dřevěný interiér restaurace, borůvkové knedlíky, horské koupaliště (když se na nás druhý den ptal Vojta, řekli mu že zde byli jen nějací lidé s dětmi). Krátká zastávka u horského hotelu Portáš (zavřený na neurčito, nejasná restituce), zanechání vzkazu na dveřích pro Vojtu. Individuální pochod na Malý Javorník, Stranec (velké betonové kříže -

52

památník na osvobozovací boje), vyhlídková cesta (kde jsou kopřivy a hustý les, Tondo?). Čekání na Velkém Javorníku (1071), nejvyšším vrcholu vlastní expedice, vrcholové snímky. Rozhovor, se zdejšími poměry obeznámenými občany, o historii hranice mezi Českem a Slovenskem (proč hranice nevede po hřebeni, za Slovenského štátu vedla). Sestup do Kasárne. Občerstvení u kiosku, Tonda s Pavlem v hotelu na Zlatém bažantovi. Politbyro zajistilo nocleh u pana Léskovana (Lieskovana?) v ubytovně, umývárna, sprcha, teplá voda. V noci silná bouřka, hromobití téměř přehlušilo Pavlovo chrápání. B&J tradičně stáli na betonu pod balkonem (málem tam skončil i Mojža nebýt přímluvy politbyra), stanaři stanovali na lyžařské sjezdovce, Vojta spal v Papajském sedle. (17 km, 870 m) Čtvrtek 11.8.1994 Kasárne - Lemešná - Bumbálka Dopoledne déšť, snídaně, oběd a společenské hry v hotelu. Odpoledne odchod rozestavěnou blátivou silnicí (spojující Slovensko s Kasárnema) a dal po červené, blátivý sestup na Lemešnou, setkání s polským pašerákem (později ho politbyro vytahovalo z ďolíku), ztráta značky (s výjimkou politbyra), setkání v Makovském průsmyku (U tabulí), památník přechodu 1.čs.partyzánské brigády Jana Žižky ze Slovenska na Moravu, restaurace Valaška (párenica, polévka, pivo), výhled na Beskydy z Trojačky, sestup na Bumbálku. Hledání noclehu, slavnostní zakončení expedice haluškami a projevem velitele. Nedorozumění při nákupu lahvového piva, nocleh u krbu. (12 km, 510 m) Pátek 12.8.1994 Bumbálka Třeštík - Soláň Ráno odjeli autobusem Tonda s Pavlem a stopem Mojža s asistentem Horáčkem. Snídaně v “Občerstvení SPEDICE” (Pravá moudrost je ve štěstí okrasou, v neštěstí oporou). Díky politbyru zdržení do začátku deště, odborná rozprava s Břetislavem o filozofii, oběd, odchod z bufetu ihned po skončení deště. Bouřka těsně před Třeštíkem, sušení, odborná rozprava s Homolou o pivu. Cestou déšť, velkolepý výhled z Benešek na Vsetínské vrchy se stoupající párou (nelze vidět v televizi). Sestup k chatě Soláň (jedině politbyro sestoupilo správně, ostatní zmatkovali), večeře. Břetislav s Jitkou přespali v autobusové čekárně - poslední cigareta s politbyrem. (15 km, 480 m) Sobota 13.8.1994 Soláň - Horní Bečva - Martiňák Brzy ráno odjeli Břetislav s Jitkou autobusem, stanaři odešli směrem na Rožnov, zůstalo jen zdravé jádro expedice. Zpět na Jezerné, po žluté na Horní Bečvu. Tradiční návštěva restaurace U Dvořáčků, oběd (už to není ono), déšť. Výstup k Martiňákům (Válkům) po známé cestě z mládí politbyra. Vzpomínky, domácí víno. Odchod na Martiňák. Hledání noclehu a památných míst RE’1976 (neúspěšné). Nakonec ubytování v chatě Na Martiňáku na dva dny (183Kč/noc). První kontakt s ukecanou rekreantkou. (13 km, 470 m) Neděle 14.8.1994 Martiňák - Smrk -Čeladná - Kněhyně - Martiňák Zámeček sv.Huberta s pramenem pod Smrkem, dlouhý chodník v kleči na hřebenu Smrku, výhled (Ondřejník). Zpět na křižovatku, sestup po asfaltové cestě (nebezpeční cyklisté), hledání restaurace v Horní Čeladné, oběd v hotelu Čeladenka. Výstup na Kněhyni, cestou ztráta značky (sestup místo výstupu, krize). Návrat za šera. Večer s rekreantkou. (34 km, 1520 m) Pondělí 15.8.1994 Martiňák -Pustevny - Radhošť - Pustevny Lesní silničkou na Pustevny, ubytováni v salši (Libušín?, 100Kč/noc). Výstup na Radhošť kolem oprýskané sochy Radegasta, obhlídka zavřené kaple, návštěva hotelu Radegast (k nepoznání přestavěný interiér, vzpomínka na Břetislavovy pivní orgie v 76 roce) a zpět. Večer hledání koliby “s Telemanem a Břetislavovou borovičkou” (neúspěšné?), návštěva hotelu Tanečnice (30Kč/pivo, křesla, barevná televize s akčním filmem), večeře v další (nově postavené) salaši.

53

(17 km, 540 m) Úterý 16.8.1994 Odjezd Odjezd autobusem do Rožnova, vlakem do Valašského Meziříčí (oběd, prohlídka), odjezd domů. (3 km, 20 m) Celkem: 157 km, převýšení 6090 m

Supergerontiny (Františkov, duben 1994) - dopsat

54

23.RE’1995 Ondavská vrchovina, Čergov Tonda, Pavel (velitel), Blanka, Zdenda Z Dukly do Sabinova, aneb z vojenského bojiště do vojenského vězení. Díky Blance zdomácněl termín “ožralé ksichty”. Pátek 18.8.1995 Vlakem do Bardejova 17:23 vlakem z Liberce do Prahy hl.n., čekání na Charousky, úschovna zavazadel vážení batohů (Pavel 20kg, Zdenda 17kg, Tonda 16kg, Blanka 12kg). Metrem do restaurace “U Pešků”, večeře. Odjezd 23:15 rychlíkem R227 Laborec, v lehátkovém kupé nečekaně už seděla další spolucestující (ač jsme zaplatili 5 lehátek v domění, že to je celé kupé). Polovina vagónu zaplavena Pavlovým anglickým čajem z japonské lahve. (2 km, 20 m) Sobota 19.8.1995 Autobusem z Bardejova do Svidníku Příjezd do Bardejova, úschova zavazadel, bezvýsledné hledání směnárny (průvodce muž s holí). Káva v restauraci, prohlídka města (dva kostely, muzeum, náměstí, chrám sv.Egidia (pohlednice), hradby), oběd v hotelu (pohovky, četba bankovek na WC - Tonda). Na nádraží si Pavel koupil novou (tuzemskou) láhev a Blanka byla označena místním opilcem jako inteligentní krasavice. Autobusem do Svidníku, ubytování v noclehárně (100 Sk/noc) a zatímco Tonda s Pavlem se šampónovali, prohlíželi si ostatní vojenské muzeum - skanzen zbraní (park Družby). Setkání v zahradní restauraci u muzea, rozhovor s (bývalým?) lampasákem a zahrádkářem. Prohlídka skanzenu východokarpatských dřevěných staveb, již za šera a těsně před vypuštěním psů. Večeře v hotelu Hoges s.r.o., náladová hudba, jedovaté světlo, uhlířské špagety. (5 km, 30 m) Neděle 20.8.1995 Svidník - Vyšná Pisaná Snídaně v Tondově cukrárně (s krásnou blondýnkou), terasa se slunečníky, alžírská káva, věnečky, loudící cikáňata, velké horko. Přes park Družby kolem 37 m vysokého travertinového pylónu zakončeného bronzovou pěticípou hvězdou, vzhůru kolem “bobulí”, plot, letiště, odpočinek na lavicích u přístřešku. Sestup do Nižné Jedlové, majitel obchodu šel s námi a obchod otevřel, tlačenka atd., sezení na špalcích, příchod ostatních vesničanů. Odchod směrem na Kapišovou, ztráta značky, Tonda si postavil hlavu, sestup oraništěm ke kostelíku (diskuse s babkama), paneláková restaurace, fotografie u výčepu. Po asfaltce do Nižné Pisané Údolím smrti, útok tanků v poli, bolí nohy. Autobusem do Vyšné Pisané (Zdenda došel na další zastávku ke krámu a musel odmítnout nocleh v tělocvičně). Večer na lavici se stolem pod starou lípou, dvě koťata - mourci prohlubující náš stesk po B&J, velké nákupy v přilehlém krámu způsobené dehydratační fobií (chorobný strach, že nebudeme mít co pít), dobré víno. Nocleh u záchodů na slepičím dvorku. (15 km, 380 m) Pondělí 21.8.1995 Vyšná Pisaná - Dukla - Vyšný Komárnik Dobré jitro, milé slepice! Odchod s jedním věrně nás následujícím mourkem (nikdo si ho nechtěl nechat, Tonda se s ním musel vrátit) do osady Medvedie (zavřený krám, voda z protějšího stavení), cesta hustým lesem až k altánu u pramene minerální vody (svačina, dřevorubec), sestup mezi modříny do Vyšného Komárniku. Vrcholové družstvo navštívilo bunkr generála Svobody. Sen o terase restaurace Beriozka se rozplynul restaurace zrušena. Mohyla, hřbitov, spekulace o noclehu pod mohylou či v bufetu Karpátia, večeře v restauraci pod sedlem (dva druhy gulášů - kotlíkový a ?). Autobusem zpět do Vyšného Komárniku na balkon s krámem (hospoda zavřená) naproti hřbitovu. Přátelská diskuse s majitelem bufetu Karpátia (Češi a Slováci po sobě nebudou nikdy střílet). Nocleh na balkoně. (16 km, 460 m)

55

Úterý 22.8.1995 Vyšný Komárnik - Stavok - Dlhoňa Probuzeni mužem v uniformě (co je to tu za vandráky?), autobusem do sedla, snídaně v restauraci. Přesun k hraničnímu přechodu a zpět do restaurace pro vodu, Tonda vodu odmítá (cestou prý bude vody dost). Zamítnuta návštěva vyhlídkové věže (navzdory “kdo ví, kdy se sem zase dostaneme!”). Dotaz na celnici, zda můžeme jít přes Polsko (ne). Po hranici v úmorném vedru, zastávka u pařezu (hezký pohled na pět rozhleden), prudký výstup na Stavok, rozhledna jen jedna, velká žízeň, Tonda po nás marně loudí vodu, pak přišli dva Poláci a dali mu celou láhev s vodou. Postup dále po hranici, voda definitivně došla, existenciální dichotomie (zůstat či nezůstat na hřebeni?). Sestup s hřebenu, neúspěšné hledání noclehu a vody (nalezena jen kravská), nekonečná cesta do Dlhoňe, zavřená hospoda, terasa u samoobsluhy v sousedství cikánů, špalky, voda od sousedů. Nocleh na terase (Tonda a Pavel) a u hřbitovní zdi (Blanka a Zdenda). (21 km, 720 m) Středa 23.8.1995 Dlhoňa - Svidník - Hutka - Bardejovské kúpele Autobusem do Svidníku přes Údolí smrti (autobus plný cikánů, jedou si do Svidníku pro podporu?). Prohlídka pravoslavného kostela, nákup baterie do fotoaparátu a špuntů do lahve, (místo cukrárny?) terasa, autobusem do Hutky. Návštěva podnikatelské rodiny Tondovy kolegyně Josefiny Simové (zabíjeli husy, dali nám klobásy). Autem do jejich textilní továrny v Raslavicích, kde si politbyro zakoupilo slušivá saka. Autem do Bardejova-kúpele, rozloučení s Josefínou. Bufet u parkoviště, diskuse s lázeňským hostem (nabídl (Blance?) svou koupelnu v hotelu, “za cikány může Havel, za zemědělství Čarnogurský...”), tržnice plná registračních pokladen mezi ovocem a zeleninou. Večeře v hotelu Minerál, parno, pivo za 30 Sk. Zbytek večera na terase lázeňského domu Dukla, fotografování ožralých ksichtů, ruská mafie. Dlouhé hledání noclehu s výsledkem: Zdenda na jehličí v lese, zbytek na kamenitém trávníku u koupaliště. (6 km, 80 m) Čtvrtek 24.8.1995 Bardejovské kúpele - Stebnická Magura - Vyšný Tvarožec Ranní hygiena v potoce. Pití léčivé vody cestou pod slunečník Ľudovej jedalne, výměna peněz, psaní pohlednic (Tonda vybíral verše), několik chodů jídla. Rychlý vystup lesoparkem na Stebnickou Maguru (900 m) s televizním vysílačem, sestup po silničce, málem ztráta značky (kéž bychom ji ztratili!), nekonečný prudký sestup mezi šlahouny ostružin do Vyšného Tvarožce. Návštěva místního hostince, nervozita (hraničící s panikou), ujali se nás místní lesníci. Blankou redukovaný nákup zásob, frťan na cestu (“kto verí v Krista, pije do čista”), noční pochod k polovnické chatce (Vlado: Pavel=pišta(Pražák), Zdenda=strejda), hledání petroleje, nález svíček, smrduté vlnité kavalce, diskuse na terase. (17 km, 750 m) Pátek 25.8.1995 Vyšný Tvarožec - Cigeĺka - Tarnov - Livovská Huta Ranní káva, mytí v potoce, Tonda našel studánku. Polní cestou do Cigeľky se zastávkou v sedle, prohlídka obce (Blanka hlídala batohy na, od hus znečištěné, autobusové zastávce), nákup, obhlídka kostela s výkladem starého pana řídícího, cesta na koupaliště kolem továrny na minerálky, dotěrná cikáňata. Autobusem do Tarnova, potraviny v přízemí, restaurace v prvním patře, prší. Náš nový přítel Jaro z Lukova nás provedl vesnicí (kravín, strašidelný dům, místo kde stál kostel, stojící kostel), stále prší. Zpět do restaurace., zaplacení útraty za Jara (OK), který nám slíbil nocleh v lovecké chatě, Tonda mu o své vůli ještě vnutil 200 Sk (které pak z nepochopitelných důvodů na nás vymáhal). Plným autobusem do Livovské Huty, cestou Jaro v Lukově vystoupil (že za námi přijede na kole, OK), naštěstí se nás ujal solidní řidič autobusu a zavedl nás k předplacené lovecké chatě s terasou a podal nám informace o Jarovi a jeho rodině. Marné hledání vody s baterkami, Tonda v euforii z dobře investovaných peněz organizuje táborák, liknavý přístup ostatních členů expedice se ho však hluboce dotknul a odchází jako první spát na (krátkou) terasu. (10 km, 250 m)

56

Sobota 26.8.1995 Livovská Huta - Minčol - Sedlo Priehyby - Majdan Autobusem do Livovské Huty, vaření snídaně v krámě (vedoucí Miro - známý Blančiny kolegyně z gymnázia), záchody, hygiena v potoce. Po žluté značce, cestou voda z pumpy (kromě Tondy?), kolem chalupy pražského umělce, malebný výstup až do sedla pod Minčolem, batohy uschovány v křoví. Výstup na Minčol (1157 m, nejvyšší vrchol Čergova i expedice), počasí se kazí. Cesta v dešti, krčení se pod nízkými buky (Blanka: “Vždyť prší jen ze stromů”, Pavel”: “Celou tu dobu”). Hledání noclehu v sedle Priehyby (kaplička, kláda), neprší. Sestup po úzké asfaltce do Majdanu se zpívajícími poutníky v zádech, zastávka u studánky, poutníci nás předešli. Prudký déšť, Tonda si dlouho obléká pláštěnku a zůstává vzadu, uvážlivé zkoumání všech možných přístřešků a dotazy u všech dostupných obyvatel, téměř za tmy a zcela promočeni (částečně i s obsahem batohu - Pavel) přicházíme do restaurace. Utírání a převlékání na záchodě, přichází Tonda (hluboce dotčen, že jsme na něj nepočkali). Shánění noclehu, autem Blanka, Zdenda a Olinka (majitelka restaurace) ke starostovi (nebyl doma) a ke škole-tělocvičně s ubytovanými poutníky (už asi spali), pomoc tradičně nalezena v restauraci - truhlář Cyril (Antol?) si nás vezme k sobě, přimluvil se Mačo, neúspěšný kandidát na starostu (“To nie humor, to je čistá pravda”, na adresu starosty: “Celá dedina ho chcela, len ludia nie”). Nákup, odchod do Cyrilovy chalupy, jeho dcera Zlatica s kamarádkami Petrou a Monikou nám uvolnili horní patro. Exkurze do truhlářské dílny, diskuse, chvála Mečiara - novodobého Jánošíka: “Je silný, bohatým bere, chudým dává” –po krátkém zamyšleni- “aj sebe”. Tonda se už nezlobí. (23 km, 740 m) Neděle 27.8.1995

Majdan - Lutina - Nový (Hanigovský) hrad - Majdan (Tonda: Majdan - Čergov - Sabinov - Majdan) Ráno nástup se sbalenými (nedosušenými) batohy připraveni vyrazit vzhůru do hor. Pavel má opuchlé nohy, Cyril nás přemlouvá ať zůstaneme, vzhůru vyráží jen (trochu dotčené) vrcholové družstvo Tonda. Zbytek autobusem na Odpustkovou slávnosť v Lutine. Pouť končí, prohlídka kostela, proti mohutnému proudu poutníků na již opuštěné svaté místo (“Tu odpočívá / Zuzana Feketová / ktorej sa zjavila pana Mária / 1851”), pramen svaté vody (“Sláva Jezusu Kristu” - “Sláva mu na veky”), odpočinek na louce, zřícenina Hanigovského hradu, zpět do Lutiny. Nikde nic k jídlu, po silnici kolem cikánské osady, tatranky v restauraci v Majdan(k)u. Cyril na večer upekl maso, Tonda se vrátil autobusem ze Sabinova. (20 km, 550 m) Pondělí 28.8.1995 Majdan - Sabinov - Drienica - Lysá hora - Sabinov - vlak Autobusem do Sabinova. věznice u nádraží, kostel, směnárna, veřejné záchody, bufet s podezřelými haluškami. Městským autobusem do Drienice, výstup (lanovka nejezdí) do chaty Šport, (již klidné) vrcholové družstvo Tonda vystupuje v mlze na horu Lysá, oběd (mají jen zimní pohlednice, na zimu čekat nebudeme). Nebezpečný sestup (Blanka uklouzla) za prudkého deště do Drienice, koupání a sušení v krytém plaveckém bazénu. Autobusem do Sabinova, bufet u nádraží, vlakem domů. (11 km, 560 m) Celkem: 146 km, převýšení 4540 m

57

Dolinami Podkrkonoší (21. až 23.7.1995) Hanka+Jarda Homolovi, Tonda,, Blanka, Zdenda Příchovice, Hvězda, Na Perlíčku, Mexiko, Vysoké n.Jiz., Jablonec n.Jiz. , Buřany, Bratrouchov (nocleh), Hejlov, Rezek, Vítkovice, Bártlova lávka (nocleh), Strážné, Vrchlabí

Ledovcová

údolí Krkonoš (říjen 1995) Toda, Pavel, Andrew, Blanka, Zdenda a doc.PhDr Petr Jirků CSc

Pec pod Sněžkou, Obří důl, Sněžka, Luční bouda (nocleh), Důl Bílého Labe, U Dívčí Lávky, Labský důl, Labská bouda, Dvoračky (nocleh), Kotelní jáma, Horní Mísečky, Vrbatova bouda, Mumlavský důl, Harrachov (Petr šel logicky čtvrt hodiny před námi, takže jsme se minuli).

58

24.RE’1996 Brdy Tonda, Pavel (velitel), Eva, Steve, Blanka, Zdenda, Mojža+1 (externě) 1.postmoderní expedice - krajinou Káji Maříka a Franze Kafky Poděkování za účast na této expedici patří také Mojžovi +1, který by se s námi určitě setkal nebýt nešťastné souhry tří okolností: přijel o jeden den později, vystoupil z vlaku o jednu stanici dál a místo na jih se vydal na sever. Sobota 17.8.1996 Příbram - Rožmitál pod Třemšínem - Brdy(Vékend) Sraz na autobusovém nádraží Na Knížecí, astrologická apothéka (měřič vitality 2800 Kč, elixír života - 500 Kč, nezakoupeno). Autobusem do Příbrami, Pavel si roztrhl triko o krosnu. Úschova zavazadel na nádraží. Kolem kostela sv.Jakuba, Pražskou ulicí (kde si Pavel sám rád musel koupit hrnek) na Svatou Horu. Prohlídka (Cílem je vrchol / Vyžaduje to: odvahu / statečnost a / stálý pohled vzhůru), oběd na terase, Homola nepřijel. Sestup po schodech, autobusem do Rožmitálu. Náměstí kostel Sv. Jana Nepomuka, obchůzka zdevastovaného hradu (bloudílek, co blbneš), alejí Johanky z Rožmitálu kolem Podzámeckého rybníka do Starého Rožmitálu ke kostelu Povýšení Sv. Kříže (Česká vánoční mše), hrob Jana Jakuba Ryby. Restaurace, autobusem do Věšína. Pěšky do “velkého” kopce po silnici do střediska aktivního odpočinku Brdy-Vékend (česká jídla, víkendové žranice). Pronajmutí chatek č.17 a 19, večeře, dlouhotrvající diskuse trojky. (8 km, 100 m) Neděle 18.8.1996. Brdy - Padrťské rybníky - Brdy Snídaně v restauraci. Po žluté a zelené do obce Teslíny, cestou sběr hub. Blanka se nevhodně vyptává vojáka střežícího vstup do VVP (vojenský výcvikový prostor) na cestu do VVP. Krátce po vniknutí do VVP rozdělení expedice (Tonda+Pavel pokračují bažinou). Krátké setkání a znovu rozdělení - kde je Tonda, tam jsou bažiny. T+P+S pokračují bažinami, polomy a potoky přímo k Padrťskému rybníku, E+B+Z zpět po cestě, pěšinkou k posedu u břehu (křemenáče). Zpět na silnici a do Brd-Vékendu, T+P+S jeli stopem. Večeře v restauraci, houby ve vypůjčeném hrnci, krátká diskuse. (15 km, 180 m) Pondělí 19.8.1996. Brdy - Míšov - chata Moricka Snídaně z vlastních zásob (nešťastné rozlití již vařící vody). Na autobusové zastávce fotografování, rozloučení s Evou, autobusem do Míšova. Chráněné duby, pamětní deska TGM od sociálních demokratů. Nákup potravin a lžic. Rozhovor s místním 78-letým občanem na pionýru: “Už jste také v penzi ?”, vzpomínky na válku, partyzány, Škodovku atd. Všichni (až na 1 výjimku) zdravili “dobrý den”. Po zelené značce na “Pod Maráskem” (netopýr?), “Nad Maráskem” (“U Pyramidy”) vyhlídka, po žluté k hájovně “Na Burku” odkud si zdravá část expedice odskočila do přírodního parku “Fajmanovy skály” (našla jen malé). Dále po žluté k chatě Moricka. Hledání vody (neúspěch odborného specialisty Pavla, studnu našel politbyr Tonda), mytí v potůčku, vaření hub, slivovice, becherovka, oheň. Noc pod hvězdami a družicemi vedle hrobu. (11 km, 200 m) Úterý 20.8.1996. chata Moricka - Třemšín - Mýta Snídaně, dřevěný WC, cigarety pro vozku, Tonda si nebere vodu. Po žluté na krále brdských lesů Třemšín (se špičkově oblečeným turistou Pavlem) - kaple, zbytky hradu (který dobyli Žižkovi bojovníci výstřelem lískových oříšků, nasypaných z nedostatku jiného střeliva do dělové hlavně), triangl, tiché lesní štěstí, vrcholový snímek. Zdraví si bez batohu vyšli dále po žluté na Hengst a zpět (vypadalo to tam jako v Tatrách). Sestup, zastávka u studny, ze které si Tonda bere špinavou vodu. Závody dětí ze sirotčince, koupaliště s dětmi ze sirotčince a s tetami (špinavá voda). Sestup na náves, čekání na otevření hospody, vaření hub u autobusové zastávky, velká žízeň, pomalu se vlekoucí čas. Restaurace konečně otevřena, jídlo nemají, prohlížení digitálního fotoaparátu, pivo, víno, chipsy, slané tyčinky, čokoláda, styk s místním obyvatelstvem - vozka od Moricky (zaměstnavatel Ukrajinců, informace o brdských lesích - patří církvi - a koních) koupil Blance čokoládu. Velká žízeň -

59

nákup tří lahví vína, doprovod na obecní pozemek - ideální bivak s ohništěm a rozlitým vínem. Pavel (dle Steva) v noci hrozně chrápal. (14 km, 380 m) Středa 21.8.1996. Mýta - Hvožďany - Záhrobí - Slavětín Ráno si nás (dle Steva) prohlédla celá ves. Sestup (po rovině) do krámu, žlutá limonáda, dobrá voda, setkání s ostravským turistou (jel celou noc vlakem kvůli výstupu na Třemšín - akce “100 vrcholů” - loudil po nás potvrzení že byl na Třemšíně, prodavačka: “sedíte nám na mléku”, turista: “to nevadí, to není moje”). Po silnici lesem do Hvožďan, fotografující se houbařky (my jsme houby nesbírali). Hvožďany - restaurace v Kulturním domě (klobásy), prohlídka kostela, tvrz (nyní statek), čápi, koupaliště s restaurací z vagónu (poprvé označena expedice jako “pub tour” - dle Steva). Zdenda pokřikuje na mydlícího se muže (podobného na dálku Tondovi) “ty prase”. Další zástavka pod stromy u potoka v Tisově, přes pole do Záhrobí, zavřená hospoda, “Maruška” z krámu nás pozvala dál, Tonda objednává becherovky, psaní “srdečných pozdravů ze Záhrobí (Beyond the Grave)”, blížící se bouřka, studenti z matfyzu, Steve jmenován nočním velitelem a bez problémů nás nocí zavedl k vlakové zastávce Slavětín. (12 km, 190 m) Čtvrtek 22.8.1996. Slavětín - Koupě - Černívsko - Chobot - Blatná Fotografování, diskuse o chrápání, vzkaz pro Mojžu. Koupání v rybníku, paní se psem, pozorování vodního ptactva, odchod na pozdní snídani do Koupě, Tonda se vrací pro hodinky (3 km?), příjemné posezení u krámu. V Koupi jsme (dle pozdějšího svědectví zbloudilého účastníka Mojži) zanechali velmi sympatický dojem. Cesta přes pole, rybníky, volavky, ztráta značky, neúspěšné krmení labutí u Hostovského rybníka. Hostišovice - čápi na komíně, pusto, sucho. Dále do Černívska ke kostelu, zavřený krám, svačina, prohlídka zříceniny Křikava (jen základy, B+S – 2 km), zavřený krám, mourci, sucho. Další zastávka ve vesnici Chobot (jak se nám pochlubili místní obyvatelé: nejmenší obec v ČR, spolu s přilehlým rybníkem Labuť patřící paní baronce z Blatné), lahvové pivo. Autobusem zadarmo do Blatné za 50 Kč (tuzér). Tip na ubytování v novinovém stánku u nádraží na kolej - internát?, zavřeno, jen mladá uklízečka. Dvě skupiny hledačů noclehu, čekání na Zdendu, ubytování v podnikové ubytovně Tesla, večeře v hotelu na náměstí. (13 km, 160 m) Pátek 23.8.1996. Blatná - Paštiky - Blatná Snídaně v bufetu obchodního domu, prohlídka děkanského kostela Nanebevzetí P. Marie, blatenského zámku (násilné vystěhování Hilldprandtů dělnickou třídou na štědrý den, přímluva císaře Haile Selassie I u Anotnína Novotného - pan baron pak pěstoval koně v Etiopii, paní baronka po jeho smrti pracovala v OSN) a zámecké zahrady, fotografie s daňky. Po modré (kolem koupaliště s výčepem piva, cestou shánění piva) do Paštik - známý barokní kostel sv.Jana Křtitele postavený dle návrhu Kiliána Ignáce Diezenhoffera 1747-53, zavřený, v přestavbě, hřbitov, hrobka majitelů blatenského panství. Koupání v lomu s krásnou blondýnou, když jsme se pak vraceli kolem jejího domu, dala sehrané trojce jablka. Zastávka na blatenském koupališti “U Báby - alkoholici za životní prostředí”, koupaní (Blanka), diskuse s novinářem z Příbrami (dříve zaměstnancem Uranového průzkumu? V Liberci) o šlechtických restituentech (zejména o blatenské paní baronce Hildprandtové) a o významu soukromého vlastnictví. Večeře pod slunečníky v restauraci u zámku, partying beyond wanting to (bavíme se i když se nám nechce), vtipy o politbyru (to je normální, žádné politbyro nemůže chodit, kremelský sál). Kid nepřijel. (10 km, 150 m) Sobota 24.8.1996.

Blatná - Kotouň - Podhůří - Životice - motel Agro - Kasejovice - Lnáře - Tchořovice - Blatná Snídaně v nádražní restauraci (Vaše podlomené zdraví / NEKTAR / upevní a spraví). Vlakem na zastávku Kotouň, po silnici do Podhůří (památný strom, 200 let stará lípa, obvod kmene 496cm), Životice (krám, jídlo), dále po červené k velkému motorestu Agro (káva, čaj, polévka), zastávka na začátku Kasejovic (památný strom

60

akátovník, obvod kmene 301cm, nikdo neměl sílu dojít k zázračnému pramenu sv.Vojtěcha), židovský hřbitov, zavřený kostel sv.Jakuba, restaurace (vepřové, knedlík, zelí), Steve odjíždí. Kolem barokní synagogy a památných chráněných barokních a empírových domů (Zdenda se trochu zlobil, že nemohl udělat snímek s kostelem), pumpa na konci vesnice, polní a částečně lesní cesta do Lnářů. Kolem kostela sv.Mikuláše z r.1735 do restaurace u hráze Veského rybníka ozdobené americkou vlajkou a s kulečníkem, poslední slanečci, koupání ve zdravotně závadné vodě. Vnější prohlídka restituovaného barokního zámku (1670), kamenný most, sochy z řecké mytologie, památník americké armádě (nelenil a viděl jen Zdenda). Kolem Podhájského rybníka a autobusovým zájezdem zaplněné restaurace k ranně baroknímu klášteru řádu sv.Augustina - psychiatrické léčebně. Průchod léčebnou kolem přilehlého kostela Nejsvětější Trojice zpět na zelenou značku. Naučnou stezkou bažinami kolem potoka, viadukt, ztráta značky, přes pole kolem velkého smrdícího zemědělského objektu do Tchořovic. Venkovská hospoda s terasou u silnice a železničního přejezdu, později uvnitř (Tondovi byla zima). Odjezd vlakem (zastavil nám na znamení, část expedice rozhořčena nízkou cenou jízdenky) do Blatné. Večeře v restauraci (pivínko Budvar, česneková polívčička atd.). Na návštěvu veselice “HRC-PRC” nezbyly síly. (20 km, 360 m) Neděle 25.8.1996. Blatná - domů Vlakem do Březnice, kolem pivovaru “Nektar” a renovovaného zámku na náměstí a zpět. Chvatný oběd v hotelu u nádraží. Vlakem kolem Svaté Hory (kruh se uzavřel), údolí Berounky, Praha (ze Smíchova na Florenc to bylo výjimečně rychlejší vlakem než metrem, Tonda odjel do Liberce dřívějším autobusem), konečně doma. (5 km, 50 m) Celkem: 108 km, převýšení 1770 m

61

36 perel Českého Ráje (19. až 21.8.1996) Tonda, Pavel, Blanka, Zdenda

Luční bouda (říjen 1996) Tonda, Pavel, Blanka, Zdenda, Kid+5. Částečné zatmění slunce

62

25.RE’1997 Malé Karpaty Tonda (velitel), Pavel, Blanka, Zdenda 2.postmoderní - od vodního díla Gabčíkovo do osady U Sabotů „Malé Karpaty patria k Alpsko-himalájskej sústave. V rámci tejto sústavy sú súčasťou podsústavy Karpát, subprovincie Vnútorných Západných Karpát. Najviac pestovane druhy hrozna sú rizling vlašský, rizling rýnský, rulandské biele, veltlín zelený, tramín červený, muškát otonel, frankovka modrá, dievčie hrozno, muller-thurgau.“ Hlavní úkoly postmoderní filosofie (Jean-François Lyotard “La condition postmoderne”) jsou: 1. legitimovat rozchod s posedlostí jednotou; 2. objasňovat strukturu reálné plurality; 3. vysvětlovat interní problémy radikální plurality. Středa 13.8.1997 Cesta na expedici Podle plánu odjela liberecká část expedice do Prahy hl.n., kam se slavnostně přišli rozloučit mladí Fajfrovi a Charouskovi (restaurace “U staré pošty” v Opletalově ulici). Noc v třílůžkovém kupé rychlíku Pannonia proběhla bez zvláštních příhod (jenom se špatně usínalo). () Čtvrtek 14.8.1997 Bratislava – Dunajská Streda – Gabčíkovo – Šamorín Přejezd státní hranice – “Pass-kontrolle, visa application, je ten pán s vámi?” – brutální píchání prstem “Zdendo vstávej” (Zdenda jim to pak musel oplácet celý den). Bratislava hl.st. ve 4:30 ráno, úschova zavazadel, procházka pustými ulicemi, trolejbusem “dvestedesina” na autobusové nádraží, dvestedesinou zpět na vlak v 7:20 do Dunajské Stredy. Ötös (záchodky), maďarská konverzace plná porozumění, stánek u nádraží, prohlídka města, zmrzlina. Autobusem do Gabčíkova (Blanka získává první informace o vodním díle – lepší vzduch, méně komárů), hospoda Marica (oběd na dvoře), autobusem k hrázi (nový přístav), pěšky prašnou asfaltkou s náklaďáky ke starému přístavu (Halám Czarda), autobusem zpět do Gabčíkova (do sousední hospody) a pak do Šamorína, kde se nás ujal ochotný plynule slovensky hovořící Maďar – pochlubil se městem, vylíčil nám idylický vztah mezi Slováky a Maďary (problémy dělají jen politici) a posadil nás do mikrobusu do Liečebného ústavu v Čilistově. Ubytování v hotelu Kormorán. Prírodné kúpalisko Laguna s pitnou vodou ke koupání nelákalo, hráz s altánkem a asfaltovou silničkou, koupání ve vodní nádrži Hrušov (také nelákavé), nákladní lodě, západ slunce nad vodním dílem, jeřáby v Dunakiliti. Večeře na terase hotelu, lahvové pivo (znamenitý Topvar), úvodní Tondova přednáška o delokalizaci molekul. (12 km, 0 m) Pátek 15.8.1997 Šamorín – Bratislava – Kamzík – Chlmec Ráno nás vzal automobilem střední třídy laskavý ředitel Kormoránu (stará struktura?, výklad o nové výstavbě) do Bratislavy k autobusovému nadraží (úschova batohů, výměna peněz v kurzu 1:1, půllitr kofoly za 7.50 Sk). Prohlídka Bratislavy, teplota 35ºC. V prodejně vedle Národního divadla si Tonda koupil tlustý fakebook (noty) a pokoušel se to odeslat poštou (poštovné do ČR - 550 Sk, poste restante do Myjavy je možné jen pro občany Slovenského štátu, takže to nosil celou RE v batohu). Michalská brána, oběd v bufetu, nábřeží, hrad, poslanecká sněmovna (Parlamentní restaurace - pivo za 24 Sk), trolejbusem na autobusové nádraží pro batohy, další kofoly. Odjezd trolejbusem (dvestedesinou s přestupem) na konečnou pod Kamzíkem. Okamžitá ztráta značky, oklikou k televizní věži na Kamzíku (440 m n.v.). Posezení v dolní restauraci (pivo za 28 Sk), výtahem za 20 Sk do horní otáčivé restaurace (1 otočka asi za 60 min, 1 káva asi za 45 Sk). Panoráma Bratislavy (ztrácející se hrad mezi paneláky) se postupně měnilo na panoráma Malých Karpat, pokračovala Tondova přednáška o delokalizaci molekul (je potřeba dvou otáček k dosažení původního stavu – demonstrováno na mechanickém modelu se šálkem kávy, my jsme se otočili jen jednou). Kolem koliby (pro snoby, Tonda tam chtěl zůstat) k vleku u kolečkové bobové dráhy s bufetem. Klobásky, lahvové pivo, malokarpatské víno, výhled. Po červené značce Bratislavským lesným parkem na Chlmec

63

k dřevěnému altánku bez vody a s komáry. Tonda nekompromisně trvá na tom, že se chce v klidu za světla ubytovat (Zdenda protestuje, odchází na průzkum, Tonda dělá oheň). Úplněk, výhled na Kamzík, příšerná bezesná noc, mravenci a neustávající útoky komárů (ala Hitchcockovi ptáci). (9 km, 150 m) Sobota 16.8.1997

Chlmec – Máriin prameň – Zbojnička – Biely križ –Modrý križ – Biely kameň – Sv.Jur – Modra – Harmónia Nejdříve se vzbudila Blanka, protože spala na mraveništi. Rychlá snídaně, mazání repelenty, dále po červené značce bukovým lesem k Máriinu prameni, konečně voda, ranní hygiena, iontové nápoje, mazání repelenty (Tonda škudlil). Křižovatka s modrou značkou, asfaltová lesní cesta, Zbojnička (pramen, rekreanti), vyasfaltovanou Štefánikovou magistrálou na Biely Kríž. Přesnídávka na lavičce pod lipami u hájovny, rozhovor s horskými cykloturisty, mírný vánek, komáři zapomenuti. Dále už po žluté značce, zastávka na smetišti pod Malým a Velkým Javorníkem, začínají útočit komáři. Lesem k Modrému Kríži (byl skutečně natřený modrou barvou), vedro a obrovské nálety hitchcockových komárů, tiché lesní štěstí přehlušeno zuřivým plácáním, zakrvavená trika (jen Blanka byla dobře namazaná). Zříceniny Biely Kameň jsme si kupodivu ještě všimli, chyběla však síla k její návštěvě. Sestup lesním úvozem na silničku k Svätému Juru, kostel, horko se stupňuje, komáři ustávají, dobrá zpráva od místních obyvatel: “Na Zochově chatě už komáři nejsou”. Návštěva restaurace u hlavní silnice, kde Tonda labužnicky upíjel víno, zatímco Blanka zadržovala autobus (málem se jí to nepodařilo) jedoucí přes Pezinok do Modry. Tam už čekal Pavel, jídlo na dvorku hotelu Modra (flašové pivo za 25 Sk, nocleh neměli). Prohlídka městečka, návštěva restauračních a ubytovacích zařízení, nocleh nenalezen. Protože Tonda chce přespat v průjezdu na náměstí, je vyhlášen stav legislativní nouze. Po setmění vyvádí politbyr Zdenda expedici po červené značce na Harmonii. Slavnostní zahájení v zahradní restauraci, jmenování velitele, nocleh na vinici u kadibudky (uléhalo se postupně). (18 km, 100 m) Neděle 17.8.1997

Harmónia – Zochova chata – Hubalová – Taricové skaly –Skalka Sološnica – Plavecké Podhradie – Plavecký hrad Ráno nevole vinařů při spatření spící expedice. Autobusem na Zochovu chatu, vydatná snídaně při hlasité reprodukované hudbě (zesílené ještě víc po žádosti o její zeslabení). Po modré na Hubalovou (neúspěšné hledání hospody bez hudby, po 1 km pochodu zastávka u pramene), po červené strašidelným lesem kolem plotu na Taricové skály (“hluchavky”, fotografování, výhled na Vysokou). Nepříjemný a nebezpečný sestup hlínou a kamením na Skalku, cesta vysokým hluchavkovým porostem, individuální sestup do Sološnice k hájovně, mytí v bahnitém potoce. Po žluté značce asfaltovou silnicí (kolem odbočky na Vápennou) do vesnice. K večeři brambůrky a pivo v samoobslužné zahradní (chodníkové) restauraci. Delokalizace expedice: Tonda začal naplňovat svůj plán expedice, odešel směrem na Vápennou a strávil noc přímo na cestě pod Malým Roštúnom v zetlelém listí s malými žabkami (úplněk, poezie, samota, trochu i strach). Zdravé jádro expedice naplnilo Zdendův plán a odjelo autobusem do Plaveckého Podhradie (kde posedělo v hospodě a nakoupilo lahváče), temnou nocí vystoupilo po modré značce na zříceninu Plaveckého hradu (prvá zmienka z r.1296, nesie stopy gotiky a renesancie), kde se v klidu ubytovalo na prvním nádvoří (romantický pohled na hradní věž osvětlenou měsícem, lahvové pivo, pohoda). (18 km, 400 m. Tonda: 700 m) Pondělí 18.8.1997 Plavecký hrad – Báborská – Amonova lúka – Monrepos – Brezinky Vaření snídaně na druhém nádvoří (kvůli větru), fotografování. Modrá značka, hygienická zastávka u nedalekého pramene, prudký výstup na Báborskou (krásný rozhled). Další zastávka na Amonově lúce, krasová oblast, závrty v lese, červená značka. Vypadalo to na bouřku, hledání střechy a čekání na delokalizovaného Tondu. Příjemná cesta lesem k hájovně Monrepos a další čekání na Tondu (na lavičce pod střechou, trochu pršelo), tam nám však protijdoucí turista sdělil, že starší Čech (Blanka slyšela staříček) má již před námi hodinu a půl náskok. Krátká zastávka na křižovatce červené značky s asfaltovou cestou, mírná krize (Pavel). Individuální

64

přesun na Brezinky, kde již seděl naštvaný, málomluvný Tonda (mrzelo ho, že jsme přišli o tu pravou krásu Malých Karpat: krásný výstup na Vápennou, nádherný výhled, náročná hřebenová cesta mezi bradly, sestup k udržované studánce), ale přesto zajistil ubytování a večeři. Velké prádlo v umyvadle, večeře, idylické posezení na terase s dřevěnými lavicemi pod slunečníkem s třásněmi, postel. Expedice se dočasně lokalizovala. (12 km, 250 m) Úterý 19.8.1997

Brezinky – Ostrý kameň – Záruby – Havrania skala – zast. Smolenice – Trstín –zast. Buková Ranní diskuse “zůstat či nezůstat” se protáhla téměř do oběda. Tonda už působí klidným dojmem. Výstup po červené na zříceninu Ostrý Kameň, drobné psychické napětí, Tonda ostří svou hůl. Krásná, ale krátká hřebenová cesta s vápencovými bradly a výhledy se mění v cestu vysokým lesem s hluchavkami. Dobytí nejvyššího vrcholu Malých Karpat a expedice Záruby (dle Blanky Záhuby, 760 m n.v.). Blahopřání, vrcholové fotografie, další zastávka Havrania Skala. Poškozené turistické směrníky s nápisy ČSD a ČSAD. Po žluté značce lesem a po asfaltové silnici (hezký výhled na Smolenický hrad) do železniční stanice SD Smolenice. Pitná voda z nádražního vodovodu, úschova batohů. Po silnici do obce Trstín. Posezení v zahradní restauraci (na dvoře) vedle pekárny (nákup a konzumace pečiva). Vyléčená alkoholička se psem nás přemlouvala, abychom jí koupili alkohol (hostinský by jí nenalil). Tonda nás přemlouval, abychom šli do cukrárny, že jsou tam dvě krásné blondýnky (Blanka zjistila, že je tam jen jedna bruneta s manželem). Zpět na železniční stanici, motorovým vlakem na zastávku Buková, kde se normálně nezastavuje, protože tam nic není. Vaření čaje na lavičce u kolejí, hledání noclehu v blízkém okolí (zavřená nádražní budova). Diskuse o počasí. Pavel tvrdil že bude pršet, Tonda že nebude a že si nenechá rozvracet mužstvo názory, které nejsou podloženy státovkami a navrhoval sázku o 2 tisíce Sk (změněno na 2 metry piv). Pak politbyro došlo k hájovně, kde nám paní hajná poradila nocleh ve velké stodole a až příjde manžel, máme říci, že nám to povolila. Spalo se tam dobře. (14 km, 600 m) Středa 20.8.1997 Buková – háj. Raková – prameň za Rakovou – Dobrá Voda –Výtek Ráno všude mokro (po silné rose nebo slabém dešti?), spor o to, kdo vyhrál sázku začíná. Pramen vedle stodoly, zpátky na železniční stanici na lavičky, vaření kávy a čaje. Rozhovor s obyvateli nádražní budovy, kteří tvrdili, že v noci nepršelo a na námitku, zda déšť nezaspali, odpověděli, že mají malé děti (vítězství v sázce se kloní k Toníkovi). Fotografování stejně oblečených Dohnalů s drezínou. Zpátky po červené kolem trati přes silniční most, odpočinek na kládách. Dále po asfaltové silničce k léčivému magnetickému prameni (LIEČ.MAGNET BM.D.D.D.). Vaření kávy v altánku, který se prohýbal pod vyvráceným bukem. Pavel: “Jediné co mě nebolí jsou vlasy”. Vyléčeni léčivou vodou dále po červené, zastávka na lavicích u kříže, který “…dau wistavit Michal Miško, žebracki modlen r. 1812”. Přes skládku odpadků na okraji pole do vesnice Dobrá Voda, vedro. Nákup v samoobslužné prodejně potravin a oběd u jezírka s dobrou vodou. Posezení v samoobslužné umakartové restauraci u kostela se protáhlo až do večera (asi do šesti). Po zelené značce přes pole kolem božích muk. Orientační problémy. Nalezení panelákového dětského tábora Výtek (SlovnaFt Rekreacentrum a.s. – rekreační stredisko Mier), po chvíli úsilí nalezen i vedoucí, který nám poskytnul nocleh (dvoulůžkové pokoje s balkonem, sprcha na chodbě, 100 Sk/noc). Nákup vína a lahvového piva. Diskuse na lavičce pod panelákem (pšššt!). (17 km, 150 m) Čtvrtek 21.8.1997

Výtek (Skalky) – Zámoček a zpět – Komárová – Čierné blato – Brezová pod Bradlom – Horné Košariská Snídaně v Poĺovnickom zámočku. Při zpáteční cestě koupel ve vodní nádrži, kterou obíhali jugoslávští sportovci. Doplnění tekutin v bufetu. Dlouhé fotografování politbyra na stupních vítězů (doprovázené pobavenými úsměvy kolemjdoucích). Chodníkom Ondreja Senku (žlutá) na Komárovou (naštěstí bez komárů, 457 m n.v.). Rozhodování na Dvolech, zda jít rovnou na Košariská nebo do Brezové pod Bradlom.

65

Zvítězila Tondova touha po restauraci v hotelu Čierne blato (na mapě označen černým domečkem), z kterého se vyklubal Utečenecký tábor Ministerstva vnitra (bez restaurace). Po asfaltu na předměstí Brezové pod Bradlom. Zastávka u pramene, poprvé se nám zjevilo Bradlo (vzpomínka na Tondův výrok: “Musíme jít na nějaký blbý Bradlo”). Půlhodinové čekání na autobusové zastávce, půl kilometru pěšky do Brezové kolem pomníku Jana Husa (jediného na Slovensku) do samoobslužné restaurace (vyprážaný rezeň). Autobusem do vesnice Horné Košariská do výčepu naproti rodné faře M. R. Štefánika. Posezení na terase u rušné křižovatky, pivo Konbier – pivovar Iĺava (nebo Steiger 1473 Nitra?), nápisy v restauraci “Do polnoci při pene, od polnoci při žene”, “Opitemu daj pokoj”. Výčepní na dotaz, zda nebude někomu vadit, když si lehnem do parku odpověděl: “Když jsme byli ožralí, tak jsme tam taky spali”. První odešla Blanka přes silnici do parku za pomník obětem války, politbyro pokračovalo na lavičce v parku v diskusi o M. R. Štefanikovi. Diskuse skončila tím, že Tonda odmrštil nedopité lahvové pivo po Zdendově vtipném postřehu, že Štefánik je malý slovenský Čirilič. Noc za pomníkem pod tisy. (12 km, 150 m) Pátek 22.8.1997

Horné Košariská – Zadný vršok – Bradlo – Dolné Košariská Horné Košariská – Myjava – Stará Myjava Ráno Tonda v křoví vyhledal a dopil odhozené lahvové pivo. Kohoutek s pitnou vodou a lavičky pod lípou u kostela, snídaně z místní samoobsluhy a ranní hygiena. Návštěva Muzea M. R. Štefánika v jeho rodné faře. Štefánik astronom, generál, diplomat a vynálezce (kšandy, kombinace dýmky s cigaretovou špičkou), dopisy, fotografie. Na konci prázdné rámy vedle repliky původního hrobu jako symbol nedokončeného díla Štefánikova. Zpět do krčmy, domluva s řidičem autobusu, úschova batohů za závěsy, odjezd autobusem na Zadný vršok. Po hřebebni (cestou, kterou se pravděpodobně ubíral pohřební průvod) k Mohyle generála M. R. Štefánika na Bradle. Zevrubná obhlídka mohyly, začerněná a částečně odsekaná písmena “Česko” v nápisu “Vernému synu Československého národa”. Zuřivé fotografování, lavičky pro inkontinenty. Po zelené a žluté značce zpět do naší krčmy pro batohy. Autobusem do Myjavy na autobusové nádraží u kostela a tržnice. Nákup Modranského vína do lahví na vodu (kromě Zdendy). Neuvěřitelně levná rajčata (3 Sk/kg), rozhovor se zelinářem, který nám věnoval melouna. Autobusem do Staré Myjavy k hrázi, pěšky k zavřenému hotelu (toalety přístupné) a zpátky na hráz. Chlazení vína ve výpusti, “Diskotéka na hrázi” skoro až do rána. Diskuse s místními obyvateli, bufetář Broňa prodal Tondovi CD “Z Myjavského” (místní amatérský folklór). Hlasitá reprodukovaná hudba, Blanka, ač spala na druhém konci vodní nádrže, měla ráno špatnou náladu (tzv. vyskeřský syndrom). (7 km, 80 m) Sobota 23.8.1997

Stará Myjava – Krúžok – Nová hora – Kamenné vrata – Pod Machovou – žel.stanica Vrbovce (U Sabotů) Koupel ve vodní nádrži. Snídaně, zpátky na hráz (dobré ráno) pod slunečník, horko. Pivo (Tonda) a prírodná minerálna voda stolová SLATINA (Aj dnes chutí rovnako vynikajúco ako před 150 rokmi). Poslouchání Tondova Cdéčka (zejména písně Laštovička skoro ráno vstává) kolem poledne. Velmi srdečné a nepolitické rozloučení s “obyvateli hráze”. Odchod na žlutou značku, Tonda podle svého plánu vyráží na Čupec (definitivní delokalizace RE). Výstup na hřeben (srnky v lese) na hranici (Krúžok, modrá značka), první psaníčko pro Tondu Čupce (ještě v přátelském duchu). Neproniknutelným houštím Pod Machovou. Chvilková dezorientace, Blanka chtěla pokračovat zpátky. Šipky pro Tondu a další dva vzkazy (již s hrubými nadávkami). Bouřka, první použití igelitů. Přes louku, pod železničním podjezdem a po silnici k železniční stanici Vrbovce. Převlékání na peroně, mytí, starosti o Tondu (Kde ten blbec je?). Neúspěšné hledání hospody v osadě U Sabotů, známé z TV Nova. Vlakem do Veselí na Moravě, večeře naproti nádraží. Odjezd domů se špatnou náladou způsobenou obavami o Tondu. Lavička před nádražím v Brně (Pavlův výklad o pohyblivých píscích, kde mizí lidé), rychlíkem do Prahy-Holešovic. Čekání na první metro mezi odpadky, odjezd na Florenc. Plouživá, lehce depresivní procházka po ranním nedělním Václavském náměstí (opilci vracející se z flámu, odpadky). Na Florenci dobrák Zdenda půjčil 100 Kč nešťastné invalidní kuchařce z Železné Rudy, kterou okradli ve

66

vlaku, kterým se vracela z Olomouce, kde pomáhala své sestře odstraňovat následky povodní, navíc jí ještě čeká operace (zatím to nevrátila). Příjezd do Liberce před polednem. Vyprávění Tondy Čupce: Rozloučení nad Starou Myjavou, stoupání na hřeben v dusném horku podél lyžařského vleku. Pod Vrchom slobodných krátký osvěžující spánek, počátek abstinenčních příznaků. Hore na Čupec (818 m n.v.). Dibrovov pomník – krize. Šibenický Vrch – šťastný nález pramene. Nález vzkazu na křižovatce se žlutou (Krúžok). Obrovské povzbuzení, cíl hospoda U Sabotů. Těžké bloudění neprůchodným lesem, mokro. Stmívá se, sestup naslepo do rezervace Machová (tj. severně od Sabotů, úchylka o 30 stupňů). V dálce silnice, dosažena z posledních sil (3 km severně od Sabotů). Zpět po silnici k Sabotům na českou celnici. Ztráta iluzí – hostinec neexistuje. Slovenská celnice má zprávy z nádraží o pohybu českých obyvatel. Cesta na nádraží, vzkaz u výpravčího, odjezd půlnočním vlakem do Veselí. Přepychový nocleh v hotelu, dvě lahve plzeňského, blaho. Ráno rychlíkem do Brna, autobusem do Hradce Králové a rychlíkem do Liberce. Odpoledne v neděli doma. (12 km, 200 m, Tonda: 23 km, 380 m) Celkem: 131 km, převýšení 2080 m, Tonda: 142 km, 2560 m

67

Krkonoše – M. a Wlk. Staw, Sněžka (Vosecká – Luční, 19. až 22.6.1997) Tonda, Pavel+paní Fajfrová, Blanka, Zdenda, Kornout, Mojža, Steve Na Vosecké oslava Tondova zvolení do významné pedagogické funkce. Déšť cestou z Vosecké na Luční boudu. Opuštěná Petrovka a (skoro) Špindlerova. Večerní výstup na Sněžku. Kornout poprvé představil své „Mercedesy mezi botama“.

Krkonoše – Szrenica, Sniežne kotly, Vysoké Kolo (Dvoračky, 10. až 12.10.1997) s. náčelník Kornout (velitel), Petr, Tonda, Pavel, B.T, Zdenda, Blanka. Přívlastky: "Sniezne Kotly - reparát" „Podzimní nostalgie krkonošských ledovcových kotlů" „Zimní expedice v letním čase“ „Gerontiny plus“ Pátek 10.10.1997: Setkání ve Vrchlabí v autobuse JUDr Hofmana. Špindlerův Mlýn – zasněžené vrcholy, oběd v hotelu Lomnice, Myslivna. Kornout, Tonda a Pavel šli Labským dolem, Petr a Zdenda přes Patejdlovku (vzpomínky na mládí) a Martinovku (Krušovice 12 za 35 Kč) na Labskou boudu (občerstvení z vlastních zásob a z politbyrem zakoupených lahváčů na terase: „jako pod Nuselským mostem“). Sestup za šera na Dvoračky, asi za 5 minut dorazili Blanka (slave driver) a B.T. Večeře, slavnostní zahájení a oslava Petrových „gerontin +“, nocleh. Pivo z Kutné Hory - 12 Kč/desítka, 15 Kč/dvanáctka, 180 Kč/polopenze. Sobota 11.10.1997: Snídaně, opožděný odchod o 20 min (které pak celý den chyběly), Vosecká (výměna zlotých, 30 Kč/pivo), Tvarožník, Szrenica (observatoř), Chata pod Labskim Szczytem (dlouhá „socialistická“ fronta na občerstvení, 4 zl (40 Kč) za plechovku piva), Sniezne Kotly, Sniezne Stawki, hřeben (západ slunce, zářící Venuše), Violík, pramen Labe, Růženina zahrádka, noční sestup na Dvoračky. Večeře, gerontiny plus Petra, slavnostní závěr (s projevem velitele Kornouta, ve kterém napadl politbyro za pozdní ranní odchod), diskuse, nocleh. Neděle 12.10.1997: Přes Ručičky, Lesní zátiší (vzpomínky na mládí) a Rýžoviště do Harrachova, terasa na autobusovém nádraží, nákupy u Vietnamců, postupný odjezd. Tonda šel přes Kotelní jámy do Horních Míseček na autobus JUDr Hofmana, kterým odjel do Smrčí a tak sám splnil svůj vlastní program (je to Čupec). Celkem asi 55 km

68

26.RE'1998 Kysuce, Jánošíkův kraj Veĺká Rača – Malá Fatra Eva, Tonda, Pavel, Mojža (ext.), Blanka, Zdenda (velitel) Expedice se konala k 25. výročí nulté RE a 310. výročí narození Juraje Jánošíka) „Kysucké Beskydy patrí do subprovincie Vonkajších a Západných Karpát, do oblasti Západných a Stredných Beskýd. Návštevníci sú najmä tý, ktorí obĺubujú romantiku hôr s nečakanými výhladmi s idylickými dolinami, rozsiahlymi lesmi bohatými na zver a lesné plody – čučoriedky, maliny, brusnice a huby. Valaský a kopaničiarský charakter oblasti vytvára jej zvláštné čaro. A v hornej časti obce Terchová sa r. 1688 narodil Juraj Jánošík, legendárny vodca hôrnych chlapcov a hrdina protipanského odboja slovenského ĺudu (popravený r. 1713 v L. Mikuláši).“ Čtvrtek 6.8.1998 Cesta na expedici Cestou do Prahy se rozbil autobus, z Mladé Boleslavi s čtvrthodinovým zpožděním. Pěšky kolem Hlavního nádraží k restauraci Stará pošta (Blanka chtěla jet metrem). Posezení na dvorku, později uvnitř. Setkání s Charousky, marné čekání na Frýdu. Ve 22 hodin odchod na nádraží, kde již Frýda bezradně postával. Prý nás v malé přehledné hospodě neviděl. Vážení batohů: Blanka 11 kg, Tonda 14 kg (bez pohorek, ty váží 2 kg), Zdeněk 17 kg, Pavel 20,8 kg. Schůze politbyra na chodbičce spacího vozu. Volba velitele. Nejvážnější kandidát na tuto funkci se diskvalifikoval svou neschopností najít expedici v restauraci. Protože Tonda je Čupec, byl jednohlasně zvolen Zdenda. Odchod do kupé, v Tondovi celou noc pracovaly před cestou zkonzumované fazolky. Všichni, kromě Tondy, se styděli před našima dvěma spolucestujícími. (2 km, 0 m) Pátek 7.8.1998 Čadca – Javorské - Beskydok V Čadci snídaně v ušmudlaném bufetu, kde polévka byla asi voda od nádobí. Úschova batohů. Po (marném) čekání na Mojžu a (smysluplném) čekání na Evu (nádražní rozhlas hlásil staminutová zpoždění) v restauraci s otevírací dobou od 5:00 do 17:00. Vynikající víno (modranské) pro Tondu. Před polednem přijela Eva. Zpět do oblíbené restaurace, tentokrát s batohy. Výměna peněz, prohlídka Čadce, oběd v hotelu Gastrodóm (mimo jiné halušky se syrokrémom (=tavený sýr), pagáčiky). Překročení řeky Kysuce po železničním mostě, šťastné nalezení značky. Vzhůru za úmorného vedra na pohoří Javorský Beskyd. Malebná cesta lesem po hřebeni, kde Blanka viděla spoustu hub a Eva léčivých bylin. Po sestupu z Javorského v osadě Beskydok se otevřel nádherný pohled na masív Velké Rači. Porada s místní obyvatelkou. Na Velkou Raču by nešla, i kdyby jí dávali 10 000 korun. Na její radu nocleh u rekreační chalupy, jejíž vlastníci byli v nemocnici po otravě houbami. Ohniště, studánka s báječnou vodou (jak jsme se později dozvěděli, lidé, kteří na ni nejsou zvyklí, mají problémy). Při vaření instantních polévek a čaje se Tonda chlubil svou červenou pláštěnkou z Hudysportu (malá módní přehlídka). Eva vytáhla láhev domácí slivovice a vysvětlila nám základy akupresury. Tonda notně popíjel slivovici a obdivoval měsíc („to je krása“, později jen neartikulované zvuky). Zdeněk pil z jednoho hrníčku s Blankou. Říkal, že vždy když se chtěl napít, byl jeho hrneček prázdný. Po dopití lahve proběhla akce „milosrdný samaritán“ (Zdeněk chtěl pomoci Tondovi, ten pomoc odmítnul a skoulel se z asi 5m vzdáleného svahu dolů – že by si voda ze studánky vybrala svou oběť?). Jinak noc proběhla bez zvláštních příhod. (10 km, 450 m) Sobota 8.8.1998 Beskydok – Liesková - Skalité Snídaně. Všichni si nabrali vodu na cestu kromě Tondy. Liesková, otáčející se radary, dočasná ztráta značky. Horko, Tonda loudí vodu, Eva podlehla a dala mu napít. Poté žíznivý Tonda vyráží napřed. Rozmluva s místními (u nádraží je pěkná restaurace, „aj pivo tam dostanete“). Dislokovaný (t.j. každý zvlášť) sestup do Skalitého. Tonda končí v hotelu Koloniál poblíž nádraží. Se zutýma botama pije Topvar. Jako čehún nic k jídlu nedostal a přitom se vedle cpala fotbalová jedenáctka. Zbytek expedice, který si nosí vodu, dorazil do doporučené restauracebufetu u nádraží. Idylické posezení, vzpomínka na Tondu, který však posléze přišel. Zpátky do hotelu, kde nás bez problémů obsloužili. Politbyro nalezlo nocleh v ubytovně s hostincem u stadionu. Rozhovor s místním alkoholikem o záchraně

69

židovek před transportem do Osvětimi tím, že namydlili koleje. Procházka po Skalitém. Kostel. Zahradní restaurace, kde si Eva zcela netypicky dala deci vína. Další restaurace s diskotékou (Zdenda chce zůstat). Posezení na lavičkách na stadionu. Překvapivě rychlý východ překvapivě velkého měsíce nad fotbalovým hřištěm. Hluboký spánek. Profesor ještě zrekognoskoval diskotéku. Mojža spí na Rače (jak jsme se později dozvěděli). (10 km, 150 m, převýšení dolů 330 m) Neděle 9.8.1998

Skalité – Zwardoň – pěší přechod – Serafínov Zwardoň Skalanka – státní hranice pod Magórou Ráno nám starší manželé dali 2 neprojeté lístky do Zwardoně. Snídaně v hotelu, Tondovi „čehúnovi“ také dali. Čekání na vlak v oblíbeném idylickém nádražním bufetu. Vlakem do Zwardoně, razítko do pasu ve vlaku. Menší lázeňské městečko, stánky, výměna peněz. Polévka a pizza v místní restauraci. Problém, zda jít po slovenské nebo polské straně. Dotaz u místních celníků, jak přejít hranice. Blanka se obává, že když nelegálně překročí hranice, nepustí ji za týden do Anglie. Jediný Tonda měl jasno. Idiotská klička přes celnici, kde nám nic do pasu neoznačili. Stavba dálnice. Tonda jde přímo ilegálně po trati. Ostatní přes železniční zastávku Serafínov. Shánění vody, v Serafínově jí mají málo. Tonda se vrátil na Slovensko. Rozloučení s Evou. Cesta po polské hranici. Tonda si odběhl do Polska na pivo Žiwiec (lahoda). Stoupání po hranicích, nádherné výhledy. Obava z číhajících polských pohraničníků se ukázala lichou. Postupné odchýlení od neprůchodné slovenské značky, postup po polské straně. Horko, těžký terén. Hledání šopy pod Kykuĺou. Tonda (prý) při tom sešel 200 výškových metrů. Nocleh na slovensko-polské hranici. Výbuch lihového vařiče, ztráta cenné vody. Brýda se schovává před nasraným jelenem. Zdenda je nasraný, že mu stále někdo sedí na pohraničním patníku. Divoká větrná noc. Mojža už odchází z Rači. (16 km, 700 m) Pondělí 10.8.1998

hranice pod Magórou – Veĺká Rača – Vychylovka – Múzeum kysuckej dediny Brzy ráno po polské cestě na Raču. Horko. Zpočátku jdeme spolu. Potom vyráží napřed Tonda a za ním Zdenda. Pavel genlemansky zůstává vzadu s Blankou. Těžká prudká stoupání a klesání. Namáhavá, ale příjemná cesta. Dislokovaný příchod na Raču (pořadí: 1. politbyr Tonda, 2. politbyr Zdenda, 3. kandidát Pavel, 4. zapisovatelka Blanka). Vrcholové fotografie, gratulace. Nádherný výhled na většinu slovenských a moravských vrcholů zdolaných expedicemi: Pilsko, Babia hora, Roháče, Nízké a Vysoké Tatry, Velká a Malá Fatra, Rudohoří, Strážovské vrchy, Bílé Karpaty, Vršatec, Javorníky, Moravsko-slezské Beskydy atd.. Tam jsme všude byli! Cítili jsme se jako mezi přáteli. Dřevěná, nízká rozhledna. Oběd v polské chatě, pizza, bigos, minerální voda „Beskid zdroj“ (legrace při otevírání lahve – vybuchuje a Tonda na to skočil). Fotografování. Dlouhý hřebenový pochod, střídavě se předcházíme s partou mladých Poláků. Horský hraniční přechod do Vychylovky (bez razítka). Těžký dlouhý sestup. Dotazy po hospodě. Odpověď 3 až 6 km. U odbočky k muzeu jsme se rozhodli, přes protesty Blanky, navštívit hostinec v osadě Pavelkovci (podle propozic sraz v pondělí v chatě Colnica s Kovářovými, ta však byla zavřená). Opilci v protisměru. V okamžiku příchodu hospoda zavřena. Veranda plná opilých mladíků. Hostinská nám prodala zásobu lahvových piv, tatranek a limonád. Pití na schodech. Šťastný konec. Návrat k odbočce k muzeu Kysúckej dediny. Podle mapy je tam spousta seníků. Žádný seník nebyl nalezen. Nocleh na suché, ráno pak mokré louce před muzeem. Nad námi spali 2 stanaři s koly. (31 km, 730 m) Úterý 11.8.1998 Múzeum kysuckej dediny – Damänová Ranní zápas s igelity při jejich sušení ve větru, napomenutí od majitele louky („Dávejte pozor na oves“). Cestou do muzea jsme poděkovali majiteli louky za nocleh. Nezmátlo nás to, že značka, která v roce 1984 procházela muzeem, vedla kolem. Fotografie před vstupní branou a cedulí se zákazy a upozorněními („Pozor hadi!“). Vzkazy pro Kovářovy. Zakoupení vstupenek za 15 Sk a rovnou do historické krčmy z Korne (jak jsme věděli z předchozího dne: „Aj klobásky vám tam zohrejú“).

70

Dali jsme si klobásky, gorbáčiky, kávu, čaj a chutné placky (?lepence). Pěkné servírky (registruje Tonda). Holení na záchodě (Zdenda). Procházka po muzeu. První kontakt s tesaři-restaurátory. Projížďka úvraťovou železnicí (20 Sk). Poslední fotografie na verandě historické krčmy. Odjezd Blanky. Utužování přátelství s tesaři a servírkami (Tonda, Pavel). Po návratu Zdeněk, který vyprovázel Blanku, našel zbytek expedice odpočívat v trávě. Zpět do krčmy, srdečný rozhovor se známými tesaři. Na otázku, kdo vyhraje volby, dávají jasnou odpověď: “Mečiar, jinak jde Slovensko do ....“ Další živá diskuse. V 17 hodin restaurace uzavřena. Naštěstí jsme ještě chvíli poseděli na lavičce. Tonda odvolán zpět krásnou servírkou z neznámých důvodů. Uvnitř mu vyzývavě předala usušené ponožky ze záchoda (romantika). Výstup po asfaltové silničce (bez značky). Váhání na rozcestí, fotografování motýlů. Překvapivé nalezení značky na nové silnici (není na mapě). Výstup po silnici, Tonda šel napřed. Zdenda a Pavel se zastavili u pramene, kde hovořili o ženských. Tonda o 300 m výše zoufale volá („Já jsem volal jak prase“). Šťastné setkání, Tonda seřval ostatní členy expedice. Profesor s Pavlem se rozhodli jít dále po silnici do nejbližší krčmy. Tonda při rozmluvě s místním chalupářem panem Mikšánkem se dozvídá, že nejbližší krčma je 18 km daleko (druhý den jsme tam skončili). Přijato pozvání p.Mikšánka k noclehu v jeho chalupě. 2 mladé konzervatoristky. Srdečné přijetí, úcta a obdiv ke společenské špičce z Liberce a Prahy, docent a geolog. K večeři smaženice z nakládaných hub. Místo nad záchodem k noclehu přijímá pouze Tono, Pavel a Zdeněk spí venku pod rozložitým platanem. Diskuse o zemědělství, Pavel pak radí ,jak prohloubit studnu. Hostitelem je důlní elektrikář z Havířova. Po poznámce ,že už také nepracujeme, Pavel filozofuje, proč jsme také důchodci. (8 km, 300 m, vlak 7 km) Středa 12.8.1998

Demänová (Oravská Lesná) – Jasenovská (Oravská Lesná) – Oravská Lesná Snídaně, skupinové fotografie, srdečné rozloučení. Zpět kolem zbytků úvraťové železnice na zelenou značku. Odpočinek na mýtině přerušen dřevorubci, přetahujícími přes naše stanoviště klády. Horko. Další zastávka po 2 km na kraji lesa na lavičce, opalování. Pavel řekl, že je třeba být opálený, abychom nevypadali blbě v nemocnici. Sestup, váhání nad odbočkou do Kubínska (Oravská Lesná). Zastavení nad lomem - smetištěm, horko se stupňuje, dochází voda. V transu k asfaltové silnici do Jasenovské (Oravská Lesná). Odbočení, z posledních sil nalezena krčma. Rozhovor s místním obyvatelem, který nám zase řekl, že jsme důchodci a nabídl nám levný nocleh u soukromníka. Jídlo ze samoobsluhy, kde bylo možno i zakoupit si sošku Panny Marie. Autobusem do centra Oravské Lesné. Pátrání po Kovářových, prohlídka kostela v rekonstrukci a vyhozených kostelních lavic vedle, jejichž opravu by nikdo nezaplatil. Posezení pod slunečníky hotelu Tyrapol (horko). Fotografie před domovem důchodců. Velitel chtěl nasměrovat expedici zpět na zelenou značku, bohužel však nejel autobus. Velitel povolil mužstvu zůstat v Oravské Lesné ještě jednu noc pod podmínkou, že příští den půjdeme na Paráč, což je nejvyšší vrchol pohoří Paráč. Nóbl hotel s lahvovým pivem, nocleh 290 Sk. Telefonování Blance, neúspěšné. (8 km, 180 m, autobus 3 km) Čtvrtek 13.8.1998 Oravská Lesná – sedlo pod Paráčem – Javorinka - Zázrivá Snídaně v hotelu. Telefonování Blance, úspěšné. Rozmluva na terase hotelu se starousedlíkem, (varování před neproniknutelnými lesy na Paráči) a cykloturistou, který se diví proč chceme jít na Paráč (odpověď zněla: „Je to poslední vrchol, na kterém jsme na Slovensku ještě nebyli“). Odchod po silnici do sedla, nasraný a zrazený velitel Zdenda chce jít na Paráč. Váhání na křižovatce. Otázka Paráč nebo sedlo. Moudrost velitele, který ustoupil, zvítězila (a navíc nás naštěstí svezl po nekonečné asfaltové cestě lesák ve skříňovém náklaďáku). Výhodný stop končí asi 2 km před sedlem. Pak po hřebeni Javorinka směr Zázrivá. Nádherné výhledy na Malou Fatru. Drastický sestup z Javorinky, podle turistického ukazatele půl hodiny jsme šli podle Pavla půl dne. Bouřka. Hostinec Zázrivá. Profesor pověřuje Tlačenku nalezením noclehu. Po 2 hodinách uspěl. Ubytování v penziónu D.D.. Vyčerpaný Tlačenka odmítá večerní návštěvu baru. Noční dobrodružství Pavla a Zdendy v soukromé restauraci (nálevna). Hluboký spánek.

71

(17 km, 500 m, auto 2 km) Pátek 14.8.1998 Zázrivá – Malý Rozsutec – Jánošíkové diery - Zázrivá Nákup v samoobsluze v přízemí penziónu. Snídaně v kuchyňce (5 vajec). Nervózní Tlačenka chce už vyrazit. Autobusy do Terchové nejezdí, je to jiný okres. Nutno jít „cez Rovnú horu pešo“. Po červené značce do sedla pod Malým Rozsutcem. Prudce nahoru, drápání v hlíně. Krize. Sedlo Medzirozsutce, rozhovor u pramene se znalcem („Kdo nebyl v Jánošíkových Dierách, nezná Malou Fatru“). Divoký sestup tiesňavami, žebříky, lana, vodopády. Hotel Diery, večeře v nekuřácké jídelně. Okresní dopravou do obce Lutišanovci, pak pěšky na Rovnou horu (po asfaltové silnici). Pavel vzadu omdlívá, srdeční potíže. Naštěstí stopnul auto do Zázrivé. Politbyro pokračuje pěšky po asfaltu asi 5 km nádhernou nocí s vyhlídkami na Malý Rozsutec, bez hospody. Nakonec poslední 3 km autostopem. V Zázrivé návštěva všech zbývajících restaurací. Po záverečnej s mírným blouděním druhá návštěva oblíbené soukromé restaurace. Hluboký spánek. (18 km, 800 m, autobus 3 km) Sobota 15.8.1998 Zázrivá – Terchová – Vrátna – Veĺký Kriváň - Terchová Snídaně v kuchyňce (5 vajec). Dojednána doprava do Terchové za 200 Sk autem. Diskuse v bufetu na autobusovém nádraží v Terchovej. Tonda dostal vynadáno, že je extrémistou (opilý mečiarovec: „Kdo vám vládne? Amerika?“). Pochůzka po penziónech. Tonda v poledne zdraví Dobrý večer. Bungalov u paní Jánošíkové. Voda z hadice, močení na zahradě. Přírodní podmínky. Výhled na hliníkovou sochu Jánošíka. Bohužel „Jánošíkova hospoda“, kde ho dostali, není v Terchové, ale asi 100 km východně. Guláš v bufetu pod (stromem) tújí, kde vedoucí nutí prodavačky, aby nosily pivo. Autobus Štefanová - Vrátná. Lanovkou na Smilovské sedlo. Výstup na Veĺký Kriváň (1708 m n.v.), nejvyšší vrchol expedice. Vrcholové snímky. Lanovkou zpět do Vrátné. Autobusem zpět do Terchové do známého bufetu Pod tújí. Večer hledání restaurace, návštěva přepychového hotelu s vodotryskem a hudbou. Zdenda je nesvůj. K večeři bryndzové halušky se syrokrémem (=tavený sýr). Zastávka na terase restaurace s diskotékou, plechovkové pivo. Hluboký spánek v chatce u pí Jánošíkové. (6 km, 200 m, auto 9 km, lanovka 2 km, autobus 20 km) Neděle 16.8.1998 Cesta domů Časné vstávání v 5 hodin. Autobusem do Žiliny. Procházka ranní Žilinou. Nadživotní socha Andreje Hlinky - otce národa. Bohužel nezachyceno fotoaparátem, ten je v úschovně na nádraží. Na dřevěných dveřích radnice vytesáno: „Ján Slotaprimátor“. Jídlo v bufetu na nádraží. Příjemná cesta jídelním vozem. Přátelské kontakty ve vlaku, popíjení vína, mladá sektářka. Rozloučení s Pavlem v Pardubicích. Odjezd do Liberce. Šťastný návrat, hluboký spánek a krásné vzpomínky. (2 km, 0 m) Celkem: 138 km, převýšení 4010 m, (vlak: 7 km, autobus: 26 km, auto: 11 km, lanovka: 2 km)

72

Posázaví (Šternberk - Zruč - Ledeč - Světlá, 26. až 28.6.1998) Tonda, Jarda H., Zdenda, Hanka, Mojža, Kornout Jardova zanechal pod hradem Šternberk své auto, kde mu ho vykradli. Mojža zapomněl vystoupit z vlaku v Ledči nad Sázavou, naštěstí byl pomocí drážního telefonu zachycen na nádraží ve Světlé nad Sázavou. Navštívili jsme vodní mlýn, kde pan mlynář nám prozradil, že na dovolenou jezdí do hor. Kam? Do Maďarska! Cestou jsme se v jedné restauraci na chvíli stali abiturienty jednoho abiturientského večírku …

Zadní země – Niederland (Doubice, 15. až 18.10.1998) Tonda, Pavel, Kornout, Zdenda, Blanka, Kid+Jarmila, Pavla+Jirka, Vojta „Rokle a lesy dodaleka: ve dne se nad nimi nese jen volání krkavců a černých datlů, za noci je ozařuje pouze měsíc.“ Ubytování: PENZION CHATA HUBERTUS, Doubice 163, tel. (0413)381410. Asi 4 km vychodně od žel. stanice Rybniště, kousek od kostela(150 Kč/noc, 240 se snídaní). Doubice – obec určená výhradně k rekreaci (nápis na informační tabuli). Srazy: 1) čtvrtek na nádraží Rybniště v 17:07 (přijezd vlaku z Prahy) 2) Pátek večer v penzionu Hubertus v Doubici 3) Sobota ráno tamtéž (příjezd vlaku do Rybniště v 8:18) Návrh programu: čtvrtek: Schůze politbyra, pozorování meteorického deště „Drakonidy“ Pátek: Doubice, Chřibská, Jetřichovice, Pavlino údolí, Doubice. Sobota: Doubice, Na Tokáni, Panenská jedle, Dravčí skály, Hadí pramen, Brtník, Hřebec, Doubice.(celodenní výlet bez bez jídla a pití - připravte se !) Neděle: Doubice, Kyjovský hrad, Kyjovské údolí, Panenská jedle, Turistický most, Brtnický hrádek, Písečná brána, Brtníky (odjezd vlakem v 16:13).

73

27.RE'1999 Aggteleki karszt a Slovenský kras Tonda, Steve, Vojta (velitel), Blanka, Zdenda 1. Štefánikova expedice, Balaton – Zádiel „Ja s udivením norím sa do vesmíru a snažím sa určiť v ňom súradnice mojej duše.“ M.R.Štefánik Pondělí 9.8.1999 Cesta na expedici Za deště do Prahy. Autobus Praha - Bratislava. Kofoly, oběd v bufetu na autobusovém nádraží v Bratislavě. Hrozné horko v autobuse z Bratislavy do Komárna. Návrh prodloužit cestu o hodinu do Štúrova neprošel. Politbyro zajistilo ubytování v hotelu Panoráma (650 Sk za osobu). Doplnění maďarské slovní zásoby v recepci a u hotelového baru. Informace z televize o situaci v Siófoku ( 350 Japonců mělo zamluvené ubytování už 2 roky předem). Vycházka a výzvědy politbyra v nočním Komárnu. Restaurace a vinárna Luxor, 2 mladí cyklisté z Bruntálu. Na náměstí generála Klapku, maďarsky György Klapku, nikdo neví, kdo je Klapka. Profesor nechápe, jak někdo může být zároveň generál a György. V restauraci Luxor pěkná blondýnka Martina Ferenčíková. Profesor ji nabalil pro Tondu. Steve prohlásil :“The politburo closed the pub.“ Romantická cesta do hotelu. Profesor ve filosofické náladě ztratil sandál na schodech. (4 km, 0 m) Úterý 10.8.1999 Komárno – Komárom - Siófok Tonda se při probouzení zhrozil, že je doma a koupil si televizi. Těžké buzení profesora, zaúčinkovala až zpráva o nalezené sandále. Snídaně, piva, kávy a sodovky u baru. Fotografování před Klapkou, Luxorem a generálem Štefánikem. Přechod Dunaje po železném mostu, na jeho konci výměna peněz. Rada místní obyvatelky, že lze v Maďarsku získat zlevněnou jízdenku na vlak pro důchodce, ale museli bychom se umět domluvit. Nádraží, odjezd vlakem do Szekésféherváru, v motoráku v kuřáckém vagonu s mladými maďarskými kuřáky a kuřačkami. Velké zpoždění, čekání na rychlík Šírava, o 40 minut opožděn (nesrozumitelná hlášení nádražního rozhlasu, přecházíme z jednoho nástupiště na druhé jako ovce s čekajícím davem). Cesta hermeticky uzavřeným a přeplněným vagonem pro přepravu kol. Teplota 40 stupňů, drželi jsme se háků na kola. Tonda zlobí, pořád chce vystupovat před Siófokem. Všude spousta lidí. Návštěva dražší zahradní restaurace (pivo 350 Ft). Přesun na pláž, dlouhý pochod po nábřežním chodníku, divoký camp vedle bufetu a záchodu. Zvětšená konzumace, pivo Aszok za 180 Ft. Nádherný západ slunce nad maďarským mořem. Večerní procházka politbyra. Dohodnut vědecký program pozorování zatmění slunce. Zpozorovány 3 bufety. Steve odešel na sever, zpozoroval jen 1 bufet. Menu Napfogyatkozás (=úplné zatmění slunce) za 900 Ft. jsme si nedali. (5 km, 0 m) Středa 11.8.1999 Siófok - Bódvaszilas Maďarská logika: večer nás nutili spát, ráno nás nutili vstávat - ranní déšť. Když dospáváme u bufetu pod stříškou , jsme buzeni podle Tondy výrazem murrege (což jsme identifikovali jako „Jó reggelt“, maďarsky „Dobré ráno“). Zdenda nereagoval (připomnělo mu to teorii sapéra Vodičky: „Každej Maďar může za to, že je Maďar“). Tondovo pozorování v 7 hodin - hustota komárů 20 na čtvereční litr. Ranní oblačnost se rozptýlila, dobré podmínky k pozorování úplného zatmění slunce. Vedoucím Štefánikova vědeckého týmu jmenován doc. Tlačenka. V 9:25 se nervozita stupňuje (více piv Ászok). Hustota lidí 10000 na čtvereční hektar. Tlak 10 na pátou Pascalů, teplota 25 stupňů Celsia, rosný bod neudán. Obloha se částečně zatahuje pozorování v 10:01 hod. V 10:23 Blanka má fóbii, že vše zmeškáme. Poslední instrukce: „měsíční stín, letící po zemi rychlostí 600km za 2 minuty“ - tímto pozorováním pověřeni Blanka a Steve. Obloha se rozjasňuje. Přestěhování do zahradní restaurace s výhledem na slunce - pivo 160 Ft. „Úplné zatmění slunce je tak jedinečný a úchvatný úkaz, že jen velmi těžko může být vylíčen obyčejnými slovy“. Po zatmění odchod do centra. Tonda cestou registroval 4 ženy nahoře bez, Zdeněk a Steve 16, Blanka 8 (Tonda odešel půl hodiny před ostatními a konzumoval víno v restauraci Édel). Cesta na nádraží přes město. Kostel ve tvaru lodě. Na nádraží obrovské fronty, Steve si pro případ, že by se ztratil, napsal na dlaň cíl naší

74

cesty a jízdní řád. Zcela zaplněná nástupiště a podchody mezi nimi, bez informací kam co jede. Se štěstím jsme se vnutili do poloprázdného zvláštního vlaku, asi vypraveného firmami Ericson, Nokia, Compact atd (bylo to napsané na vagonech). Cesta klimatizovaným vagonem 1.třídy do Budapešti. Na nádraží Budapešť Keleti již stál vlak do Miškolce. Cesta v luxusním vagoně 2.třídy. Až od průvodčí jsme se dozvěděli, že jde o vlak Eurocity. Stanovila pokutu na 1800 Ft. na osobu, po vyjednávání zaplaceno 500 Ft. na osobu (tj. asi 70 Kč). Okamžité spojení v Miškolci do Bódvaszilase, v neosvětleném vagoně, v dešti, temnou strašidelnou krajinou. Po výstupu zpozorována útulná restaurace u nádraží. Navázána družba, pasová kontrola, pivo za 100 Ft. Velice přátelští lidé, nerozumíme ani slovo, živě diskutujeme, Blanka usíná u stolu, v polospánku pronáší „jó Magyar (=dobrý Maďar)“. Lepí se na nás Franc, Steve zpívá spirituály. Odmítnut nocleh u France, noc na „pee-meadow“ (močící louce). Nádherná hvězdná obloha, meteorický roj Perseidy. (3 km, 0 m) Čtvrtek 12.8.1999 Bódvaszilas - Josvafő Snídaně v zahradním altánku restaurace. Steve jmenován prozatímním velitelem, oficiálním jazykem expedice stanovena čeština. Pěkné počasí se během cesty mění v bouřku. Zachránil nás Salamandr ház, jehož správce nám otevřel branku. Projasnění. Dále po cestě opět déšť. Tonda se dusil v pláštěnce z Hudysportu, kterou mu Zdenda špatně zapnul. Úkryt v Erdesz Salló (lahvové pivo Ászok 110 Ft). Dále bahnitou cestou do Jósvafö. Lepivé bahno, Steve upadl. Orientace podle power lines - sloupů elektrického vedení. Mytí bot v potoce. Túrista Szálás, ubytování u soukromníka za 800 Ft na osobu. Sprchování, praní, mytí bot. Večeře v Jósva Etterem. Večerní posezení v přilehlé hospůdce. Pivo Dreher 130 Ft., Ászok 110 Ft, víno Kékfrankos 41 Ft za 2 dcl. Vycházka politbyra ke kostelu. Dohoda po tmě o cestě po modré na příští den. Zdenka bolí nohy, zvolena nejkratší cesta. (22 km, 360 m) Pátek 13.8.1999 Josvafő - Domica Snídaně v Jósva Etterem. Palačinky. Posezení na lavičkách před restaurací. Nákup. Tonda trvá na modré značce i za světla. Vyčistil si boty a nechce chodit bahnem. Společně po modré kolem kostela, márnice a přes židovský hřbitov. Tonda pokračuje dál po modré. Zbytek kolem vchodu do jeskyně Baradla barlang (23 km dlouhé) se za pomoci mapy a buzoly probojoval na žlutou značku. Naučnou stezkou s mnoha žlutými tabulemi v maďarštině centrálním (központi) Aggteleki karsztem. Jalovcový les, jalovce vysoké 3 m. Krasové jevy, krásná krajina. Setkání s pasačkami (goat-girls). Zastávka u kostela v Aggteleku. U hlavního vchodu do jeskyně Baradla barlang čeká Tonda s čistýma botama a zmrzlinou. Útrata všech forintů za pozdní oběd, cigarety Symphonia a zmrzlinu. Přechod státní hranice okolo 18 hodiny. V Domici je vše zavřeno, město duchů (ghost-town). U zavřeného bufetu jsou jen 2 studenti archeologie, kteří přijeli ze Siófoku a popisovali svou strastiplnou cestu vlakem zpět. Rozhodnuto, že budeme spát na rozlehlé kryté terase u bufetu. Tonda zpozoroval 2 blondýnky. Vzal do tašky prázdné lahve, slíbil, že si půjčí kolo a dojede na hranici pro vodu. Náhle přijelo auto s obsluhou bufetu. Na dotaz, zda tam můžeme přespat odpovídají, že asi až po půlnoci, že tam chodí mladí. Poté se terasa skutečně začíná zaplňovat mládeží. Podle Steva jsou to duchové - ghosts. Na otázku, kdy zavírají, obsluha bufetu odpovídá, že dnes nebudeme spát. Nalezen nocleh u boudy s lavičkami u parkoviště. Tonda zatím hlídal stůl. Po Zdeňkově návratu na terasu zhasnuto. Všichni duchové se vytratili, kromě 2, kteří žádali cigarety. Omlouvali se, že jsou omámení, že kouřili trávu. Vyslovili obdivné přání, aby byli v našich letech takoví, jací jsme my. Blanka spala v budce, Tonda a Zdeněk vedle a Steve ve stanu. (12 km, 200 m) Sobota 14.8.1999 Domica – Kečovo – priepasť Bezodná ĺadnica – Silická Brezová Ráno Tonda usoudil, že v Silici bude směnárna v neděli zavřená a Steve chtěl nakupovat. Autobusy do Plešivce nejezdily, takže oba odjeli s laskavým pronájemcem bufetu do Rožňavy. Peníze se nepodařilo vyměnit, nakoupeny pouze potraviny a ručník. Po návratu Tondy a Steva přesun do bufetu. Mezitím přijel stopem Vojta. Byl

75

jmenován velitelem. U vchodu do jeskyně potkal nejdříve Tondu, který ho ukecal, aby si vyměnil 1000 Sk (Blanka má však i pro něj peněz dost). Rady obsluze bufetu o práci v USA. Prohlídka jeskyně s projížďkou po řece Styx. Párky a hot dogy v bufetu. Zanechán vzkaz pro Mojžu. Po červené do Kečova, obcházka bahna přes stádo krav a koz. Zanechání stop (pro Mojžu) ve vendeglö v Kečovu. Proti proudu kečovské vyvieračky na Kečovské lúky. Dále cestou nahlédnutí do propasti Bezodná ĺadnica. V Silické Brezové návštěva restaurace, kde místní Čech slavil své narozeniny. Stevovi vyteklo do batohu mléko na opalování. Všichni včetně Steva se tomu smáli. Tonda šel půjčit hadr a objevil krásnou číšnici („Vojto, to musíš vidět“). Odchod na louky za kravínem. Zdeněk šel hledat místo na spaní. Na nalezené místo se však ukázněně přesunula jen manželka politbyra (když hledala cigarety, nepůjčil jí Tonda baterku). Seznámení mužstva s významnými objekty na noční obloze. (10 km, 200 m) Neděle 15.8.1999 Silická Brezová – Silica – Dlholúcky prameň Ráno se orosení zbývající účastníci přesunuli pod duby. Vaření polévky, kávy a čaje. Velitel šlápl bosou nohou do lejna. Výstup na Delené (500,7 m n.v.) a dále do Silice. Nalezena památná restaurace s terasou. Párky, pivo Topvar a rekonstrukce historické fotografie z roku 1978. Pan Július Bodnár, majitel restaurace Bodva, nám přeložil nápis z 21 let staré fotografie na bývalém kulturním domě (nyní je to jeho dvůr). Vzhůru ke kostelu v renesančním slohu z r.1526. Neúspěšné hledání stodoly, kde jsme spali na hnoji před 21 lety. Fotografie s kozou a hřbitovem, nalezení modré značky. Spor politbyra, zda jít po červené nebo po modré, velitel rozhodl ve prospěch modré. Dočasná ztráta značky na Kohútě mezi dvěma mohutnými závrty. Odpočinek u Železné priepasti. Individuální přesun na rozcestí se zelenou značkou. Po zelené pod Dievčenskou Skalou nádhernou krajinou, připomínající anglický park (2 velké bedly) k beznadějně vyschlému Dĺholúckému prameni. Koryto pro dobytek, zděná bouda s betonovou podlahou. Blanka vařila bedly. Steve si vypral prádlo zvláštním způsobem v igelitové tašce. Posezení u ohně se zpěvem amerických písní. Nocleh na betonu, pouze Steve spal pod stromem (under the trees). (15 km, 200 m) Pondělí 16.8.1999 Dlholúcky prameň – Jablonovské sedlo Snídaně. Po zelené lesem na křižovatku s červenou značkou. Tonda plný síly si dal ranní rozcvičku. Dále po červené, zastávka u Lipovnického salaše pod Soroškou. Bača s vlčákem Astou nám doporučil nocleh na betonu u lovecké chaty (asi kolem poledne). Přesun na terasu blízké restaurace s krásným výhledem na Krásnou Hôrku. Zjistili jsme, že nás obslouží jen vevnitř. K obědu fazolová polévka, rezeň Koliba (podle názvu restaurace Koliba Soroška). Po obědě Tonda začíná mluvit o sportovním charakteru expedice a přes nejisté počasí prosazuje minimálně 17ti kilometrový pochod do Zadielské doliny. Situaci zachránil Zdenda klíčovým přiznáním, že nemůže dál. A velitel učinil klíčové rozhodnutí, že zůstaneme u lovecké chaty. Tonda dává najevo svou nespokojenost („To se ještě nestalo, abychom se na expedici vraceli“). Uklidnil se, až když mu Zdenda nabídl, že když se vrátí zpátky po červené do Silice, bude mu do konce expedice platit všechna piva, co vypije. Téměř okamžitě vyrazil. Volné odpoledne. Velitel se Stevem vystoupili na Sorošku. Psaní kroniky, šachy. Sázky, kdo lépe uhodne, kdy se Tonda vrátí, vklad 20 Sk. Večeře v kolibě Soroška bez Steva (gemerské guĺe, halušky, víno). Těsně před odchodem z restaurace přišel Tonda. Čas 21:45, Vojta vyhrál sázku. Návrat k lovecké chatě , doprovázený štěkotem psů. Blanka se Stevem ulehli uprostřed betonu, Tonda na kraji střechy, Vojta u kůlny, Zdeněk v lese. Noční stěhování pod střechu na beton. Celou noc silně pršelo. (10 km, 100 m) Úterý 17.8.1999 Jablonovské sedlo – Lúčianské jazierko - Zadiel Ráno už nepršelo. Snídaně uvnitř Koliby Soroška, třebaže je otevřena letní terasa. Holení na záchodě, voda do lahví tamtéž. Steve a Vojta vyrazili napřed po červené značce směr Zadielská dolina. Mútna studňa s polorozbořeným domkem a stříškami pro ovce. Steve našel loveckou chatku se zastřešeným betonem a projevil zájem o její pronájem. Přes louky k zarostlému Lučianskému jazierku, kde již na

76

trávě odpočívali Steve a Vojta. Přesnídávka, iontové nápoje, zuté boty. První odchází do lesa Vojta, za ním Steve , nespokojený s tím, že tam není červená značka. Značka nalezena a Steve zmizel vepředu. Dlouhá rovinatá cesta lesem a loučkami, obcházení louží, krátké přestávky na cigaretu. Konečně se po 6 km značka prudce stáčí na západ a sestupuje k Baksově dolině. Avšak utrpení nekončí. Červená značka vede přes polomy asi 100 m nad pohodlnou lesní silničkou. Trpělivost s přelézáním kmenů nám došla asi 1 km před Zadielskou dolinou. Překročili jsme potok a po asfaltové silničce došli na křižovatku, kde již čekali Vojta a Steve. Steve litoval, že neměl vysílačku a nenavedl nás na silničku dřív. Zcela vysíleni jsme došli do bufetu v Zadielské dolině. Párky, lahvové pivo, červená limonáda. Odchod do Zadielu, kde byl zajištěn nocleh na 2 noci (80 Sk za osobu a noc).Návštěva bufíku ve vsi Zadiel. (23 km, 250 m) Středa 18.8.1999 Zadiel – Turňa nad Bodvou – Zadielská planina - Zadiel Snídaně, po silnici do osady Dvorníky-Včeláre. Místo nádraží nalezena plechová bouda, kde byly odjezdy nastříkány sprayem. Další 3 km do Turni nad Bodvou. Nákup, oběd v jídelně za cukrárnou. Okruh se uzavírá - od Bodvy k Bodvě (Bodvaszilás – Turňa nad Bodvou). Po modré kolem Turnianského hradu. Ke zřícenině vystoupili pouze Vojta, Steve a Zdeněk. Prudký, kamenitý výstup na Zadielskou planinu se zdál nekonečně dlouhý. Sestupující metlař (nesl si březové proutí) opozdilcům nahlásil, že starký (Tonda) je už hore. Fotografování, výhled na Zadielskou dolinu. Steve individuálně navštívil salaš, ochutnal sýr a žinčicu. Sestup do Zadielské doliny, koupel v potoku Blatnice. Návštěva bufíku v Zadielské dolině. Program splněn na 100 procent. Expedice ukončena. Dle Tondy předčasně. Tonda opět dostává chuť na víno. Zdeňkovi se ulevilo, nemusí mu už platit piva. Přesun do Zadielu. Blanka zajistila Stevovi stop autobusem do Košic. Návštěva místní restaurace, posezení s vínem na terase. Objednáváme a konzumujeme pouze v maďarštině. Místní bratři alkoholici mají tolik rozumu, že si z invalidního důchodu na měsíc dopředu zaplatí chleba (jak jsme dodatečně zjistili). Ostatní propijí (jak jsme viděli). Zdenda “Musíme si uvědomit, že Maďaři jsou dobří lidé (Jó Magyar)“. Blanka šla zpátky napřed pěšky, ostatní dojeli autem se sestrou majitelů penziónu. (18 km, 500 m) Čtvrtek 19.8.1999 Zadiel – Turňa nad Bodvou – Hačava – Orlia studňa Nepřesné informace o odjezdu autobusu, čekání asi půl hodiny u starostova pomníku na autobus do Turni nad Bodvou. V Turni opět nepřesné informace o odjezdu autobusu do Hačavy. Nákup v místní samoobsluze. Spousta Romů. Zdenda objednal obědy v jídelně za cukrárnou. Procházka ke kostelu, psaní pohledů v bistru v průjezdu. Oběd, zmrzlina, postávání na zastávce autobusu. Autobusy přijížděly a odjížděly. Naštěstí spolu s námi čekala paní, která jela naším směrem. Konečně po půlhodinovém čekání přijel náš autobus. Malebná cesta Hajskou dolinou. Nákup v Hačavě, déšť na spadnutí. Váhání, zda vyrazit. Velitel rozhodl a vyrazil jako první. Za ním vychází Blanka a poté politbyro. Po cestě informace od místních, že když jdou mraky od Osadníku, dlouho prší. Začalo drobně pršet, politbyro se schovalo do místní školy, rozmluva s účastníky pionýrského tábora. Blanka se schovala pod balkonem rodinného domu. Prudký déšť. Přichází politbyro, informace o rodině Horňáků, kde jsme byli ubytováni na půdě v r.1982. Návštěva ?Horňáků, rozhovor se synem starého Horňáka. Posteskl si, že mu zemřel otec a žena. Předání fotografie, zpět k rodinnému domku. Káva na gauči v garáži. Odchod k Hačavskému sedlu, cestou další dlouhý rozhovor s místními obyvateli. Jeden ze základních cílů RE - styk s místním obyvatelstvem byl ve slovenské enklávě obklopené Maďary splněn na 300 procent. Ztráta značky před Hačavským sedlem. Ani 2 mladí polští turisté nevědí, kde je nebieski szlak. Nalezení značky a prvního vzkazu od veltele, který šel napřed, na běloruské 200 rublovce. Cesta po neznatelné pěšince na Osadník. Všude kolem spousta hub. Na vrcholu Osadníku další vzkaz od velitele („The food is under the nearest tree, search, pokračuji směrem Pipitka – 17:30“). Blanka přestává mít zájem o velitele, pod stromem našla tatranky. Sestup k Orlí studni, začíná se stmívat. Tonda odmítá jít dál, Blanka se k němu připojila. Jediný Zdenda vyrazil bez krosny za velitelem. Voda. Vaření hub, obava z otravy (možná to byly růžovky?). Velitel našel pod

77

Pipitkou nocleh, chatku s půdou, senem a polámaným žebříkem (částečně jej zlomil sám). Pak odešel naproti mužstvu pod Pipitku a marně čekal. (12 km, 700 m) Pátek 20.8.1999

Orlia studňa – Pipitka – Úhornianské sedlo – Rožňava resp. Úhorná Šťasné probuzení, nejsme otráveni. Zatažená obloha. Po zabalení pytlů začíná pršet. Nasazujeme si pláštěnky, Tonda svou červenou z Hudysportu tentokráte s pomocí Blanky a vyráží napřed. Pochod ve vytrvalém, chvílemi prudkém dešti. Vzkaz od velitele na rozcestníku pod Pipitkou. Jak jsme se později dověděli, odjel stopem do Rožňavy a autobusem do Prahy. Zdenda sestoupil k Vojtovu bivaku. Při čekání na něj Blanka opět potkává polské mladíky. Společná cigareta, směřují přes Zlatý Stôl do Dobšiné. V Uhornianském sedle čeká Tonda a stojí tam skříňová vétřieska. Blanka vyjednala odvoz do Rožňavy, naposledy jsme pomohli Tondovi s pláštěnkou a chvatně se rozloučili. V Rožňavě převléknutí z mokrých šatů na toaletě jídelny. Oběd, procházka po náměstí, fotografování. Posezení v kavárně na chodníku. Servírka je ráda, že slyší češtinu. Autobusem na železniční stanici (Tonda sestoupil do Úhorné a nocoval v zotavovně košických letců). Zakoupení lehátek u velmi ochotné pokladní. Poradila nám, abychom se v Košicích podívali, „čo tam Šuster urobil“. Odjezd vlakem do Košic s vyhlídkou na námi dobyté planiny Slovenského Krasu. Prohlídka Šusterových Košic. Katedrála. Hledání nejlevnější pizzy v nepřeberném množství pizzerií. Pivo a alžírská káva v zahradní restauraci na náměstí. Umělý potůček přes náměstí, cyklistické rikša-taxi, hudební fontána. Na lehátku do Pardubic, trutnovským rychlíkem do Hradce a pak do Liberce. Zdeněk prosadil polévku v nádražní restauraci. Silný liják, neutěšená cesta domů, hádka. Odpoledne přijel i Vojta z Prahy. Expedice se opět zdařila. (9 km, 200 m) Sobota 21.8.1999

Úhorná – Úhornianské sedlo – Bielé Skaly – Sedlo Krivé Úhorná Tondovo vyprávění: Cesta byla nádherná, jasné počasí. Večer návštěva hostince, country kapela ze Spišskej Novej Vsi. Taneční zábava s jednou tanečnicí, maďarská šenkýřka. Kapela i já odděleni od šenkýřky domorodci a vytlačeni z hospody ve 3 hodiny ráno. Ústup do zotavovny, bylo zavřeno. Návrat před hospodu, tam bylo také zavřeno. Spánek v krátkých kalhotách v jehličí (za 300 Sk). V půl osmé návrat k penziónu, sousedka volala: “Už z ranní procházky, pane doktore?“. Snídaně, spánek. Po obědě odjezd do Smolníku, stop autem 3 roky bez technické kontroly. Pak odjezd stopem do Mníšku nad Hnilcom. Odjezd rychlíkem do Zvolenu na 13.konferenci slovenských a českých fyziků. Večeře v hotelu Poĺana, vzpomínka na Danu a Haničku. Druhý den nákup kalhot, ponožek a košile. Program expedice definitivně splněn. (25 km, 650 m) Celkem: 168 km, převýšení 3360 m

78

Krkonoše – Luční bouda (25. až 27.6.1999) Hanka+Jarda, Tonda, Blanka, Zdenda, Kornout, Pavel Pátek 25.6.1999: Špindlerův mlýn, lanovkou na Pláně, Klínovka, Výrovka, Luční bouda. Sobota 26.6.1999: Luční, Sněžka, Jelenka (Kornout), Karpacz, Obří bouda,Luční (Pavel). Neděle 27.6.1999: Luční, Špindlerův Mlýn (místo plánovaného Vrchlabí, protože Tonda zapomněl v hotelu Hradec větrovku).

Kokořínsko – Orlí hnízdo (30. výročí 1. Grobiána, 22. až 25. 10. 1999) Hanka+Jarda+Honzík, Kvído, Pavel, Tonda, Blanka, Zdenda Jestřebice, Vidim, Osinalice, na trachytový vrchol Nedvězí – vyhlídkový bod 1. řádu, Střezivojice, Hradsko, Kokořín - hotel, Mšeno.

79

458 m n.v.,

28.RE’2000 Severní svahy Západních Tater Tonda, Blanka (velitel), Zdenda 1. panoramatická expedice, Lysá Poĺana – Zakopane - Oravice Z Głodówky se podle turistické literatury otevírá jedno z nejlepších evropských panoramat: „A jsme zde. Jak je to nečekané, tak je to krásné, až to dech vyráží.“ Středa 16.8.2000 Cesta na expedici Doprava do Popradu proběhla bez závad díky Blance, která přinutila Zdendu vyrazit včas z domu. Na nádraží v Liberci byli jen 1 hodinu před odjezdem. Tonda přiběhl na poslední chvíli (asi 10 minut před odjezdem). Přestup v Pardubicích do spacího vozu. V Pardubicích je nádražní restaurace stále horší, zavírá už ve 22 hodin. Zbytek času do 23 hodin jsme strávili v nádražním baru. Další piva ve spacím voze. Tonda obdivoval úplněk a kouřil cigarety. Po ulehnutí si Tonda uvědomil, že by mu někdo mohl ukrást boty, vzal si je tedy s sebou do postele. (2 km, 0 m) Čtvrtek 17.8.2000

Poprad - Lysá Poĺana -Głodówka- Zakopane - Kuźnice - chata na Kalatówkach Vyplivnuti vlakem na oprýskaném nádraží jsme posnídali v zaplivaném bufetu. Místní mladý alkoholik oslovil Zdendu na toaletě: „Na velkú, ujo?“ a požádal ho o půjčku 3 Sk. Dostal pouze 2. Přesun na nástupiště č.4 odkud odjíždí autobus do Lysé Polany. Po hodině čekání autobus konečně přijel, nebylo jasné, proč měl zpoždění. Dotaz jednoho občana na dispečinku nebyl zodpovězen. Po cestě se zpoždění zvětšilo vzhledem k tomu, že se autobus naplnil k prasknutí. My jsme naštěstí pohodlně seděli s krosnami na klíně. V Lysé Polaně jsme chtěli poslední jídlo za Sk, tedy zalevno. Bufet vedle autobusové zastávky měl otevírat v 10 hodin. V půl jedenácté jsme to vzdali, fronta Poláků však čekala dál. Po přechodu hranice okamžitě odjížděl autobus do Zakopaného. Svezl nás asi 5 km za 5 zł. na Głodówku. Počasí bylo nádherné, výhled báječný. Před námi se otevřelo jedno z nejkrásnějších evropských panoramat. Fotografování, káva, idyla. Další doprava do Zakopaného (50 km) stála také 5 zł. Úschova zavazadel, prohlídka města. Rezervace noclehu na chatě Na Kalatówkach v informační kanceláři. Střed Zakopaného je jedno velké tržiště. Doprava autobusem do Kuźnice. Podle původního plánu jsme měli jet na Kasprowy Wierch lanovkou. Byla tam však fronta na několik hodin. Cesta kolem lesního kláštera, Zdeněk uvažuje, že před námi jdoucí jeptišce vezme tašku, naštěstí mladý Polák byl pohotovější. Nocleh na Chatě Na Kalatówkach za 33 zł. so sniadanie. Později jsme se dozvěděli, že snídani musíme odebrat a zaplatit za ni navíc. S poplatkem za vzduch (opłata klimatyczna) vše stálo v průměru 44 zł. na osobu a noc (nepočítány výdaje za jídlo a pití). K večeři opět pirohy jako již předtím v Zakopaném. Tonda si dává výborného nasoleného sledě (6 zł.) s pivem. Ostatní tráví večer na terase pitím jablečného moštu. Pozorování kabinek lanovky. (6 km, 200 m) Pátek 18.8.2000

Chata Na Kalatówkach – Schronisko na Hali Kondratowej Kondratské sedlo – Kopa Kondratska – Przelęcz Kondracka Schronisko na Hali Kondratowej - chata Na Kalatówkach Po snídani káva a pivo (Tonda) v bufetu. Krásné počasí nadále trvá. Občerstveni odcházíme na zelenou značku, po kamenité cestě zástupem polských turistů ke schronisku na Hali Kondratowej, které vypadá jako lidské mraveniště, kolem dokola sedí na trávě stovky lidí. Po kávě ve schronisku příkrou stezkou do Kondradského sedla, kolem nás se přelévají masy lidí. Odpočinek v sedle s krásným výhledem na slovenské Tatry a Giewont. Výstup na Kopu Kondrackou obsypanou turisty (2004,6 m nejvyšší bod RE). Dolů příkrou stezkou do sedla pod Giewontem (Przielęcz Kondratska), potkáváme velkou skupinu jeptišek v černých hábitech (bohužel nevyfotografovány). Tonda jde napřed, vystoupí v zástupu turistů na Giewont (jednosměrka s řetězy, jedna nahoru a druhá dolů). Blanka s handicapovaným Zdeňkem (má odřené palce od polských pohorek) sestupují přímo k schronisku na Hali Kondratowej. Zasloužený oběd se skládá z místní lahůdky zvané BIGOS (něco na způsob husté zelné polévky s párky) a boršče (červená voda) pro Tondu. Zpátky do chaty Na

80

Kalatówkach. Večeře. Posezení na terase s jablečným moštem, respektive s 1 pivem. Pozorování kabinek lanovky. (15 km, 900 m) Sobota 19.8.2000

Scieźka nad Reglami: Chata Na Kalatówkach – Sarnia Skala Dolina Straźyska - Łysanki - Dolina Małej Ląki - Przysłop Miętusi - Dolina Koscieliska - Schronisko Ornak Po snídani jsme zabalili a odešli na spodní terasu, kde si Tonda dal pivo a ostatní kávu. Po černé značce (czerny szlak) lesem na mýtinu s krásným pohledem na Giewont. Zde jsme si odpočinuli a Tonda zůstal déle meditovat. Dále po stezce bez větších výškových rozdílů až do doliny Białego. Další krátký odpočinek na kamenech. Pokračujeme po černé na Sarniu Skalu. Pouštíme před sebe asi osmdesátiletou stařenku o holi (moc se tomu smála). Poměrně strmé stoupání. Jsme jediní s krosnami. Protijdoucí Poláci nás utěšují, že už to není daleko. Další zastávka v sedle pod Sarniou Skalou spojená s výstupem na vrchol. Dobyl ho jen Tonda. Zdeněk šel také asi do půl cesty. Bez krosny má pocit, že ho to do kopce nadnáší. Strmě dolů do Doliny Straźyskej. Větší nezalesněný prostor s bufetem a spoustou stolů s lavicemi, na kterých sedí spousta lidí. Blanka vyjadřuje obavu z následujícího výstupu na Łysanky. Větší konzumace, zahájená Tondovým chlebem se škvarkovým sádlem a pivem, plus 2 párky v rohlíku a 2 l minerálky pro Dohnalovy. Tato cesta, podle průvodce stranou hlavních cest, je však jen jinou obdobou cesty na Giewont. Blanka vyráží na Łysanky jako první. Po cestě je obdivována stoupajícími Poláky, kteří obtěžkávají její krosnu. Zastávka Blanky u studánky, báječná, ledová voda. Zdenda došel Blanku před odbočkou černé značky na Łysankach. Asi 2O m od odbočky oba odpočívají. Tonda,který stoupal jako poslední sám, odbočku minul a pokračoval spolu s davem na Giewont. Když dorazil zpátky na černou značku a dohnal Dohnalovy, nadával, že nese líh a že na nejbližší zastávce budeme vařit kávu. Rozčilený Tonda vyráží napřed. Cesta dál je už klidná, bez davů polských turistů. Krátký odpočinek v Dolině Małej Ląki. Śiroké, travnaté, romantické údolí s další značkou na Giewont, tentokrát však bez turistů. Setkání s Tondou na Przysłopu Miętusi, což je velká louka s nádherným výhledem do okolí a vysokou vlnící se travou. Původně plánovaný nocleh zamítnut. Pokračujeme dále do údolí směrem ke Koscieliskej dolině. Další úvaha o noclehu u potoka s plochým travnatým břehem poblíže turistické značky a výstrahy varující před medvědy. Po uvážení všech pro a proti jdeme do nedaleké Koscieliské doliny. Odpočinek u mostu. Začíná se šeřit. Padá definitivní rozhodnutí ujít dalších 5 km k schronisku Ornak. Tonda se snaží stopovat kolemjedoucí auto. Řidič si však jen poklepal na čelo. Byl to totiž místní popelář, avšak v osobním autě s přívěsem. Rozhovor s mladými polskými turisty, kteří také míří do Ornaku. Asi po hodině, skoro za tmy, přicházíme do typické turistické ubytovny. Na rozdíl od té předchozí nemá charakter hotelu nebo restaurace. Většina lidí se zde jen nají (bigos), napije (nealko) a vyspí. V 10 hodin vypínají světlo. Spíme 3 v osmilůžkovém pokoji s palandami. Nové pryśznicy (sprchy) ve staré budově jsou příjemným překvapením. (16 km, 800 m) Neděle 20.8.2000

Schronisko Ornak – Iwaniacka Przelęcz – Dolina Starobocianska – Dolina Chochołowska - Schronisko na Polanie Chochołowskiej Snídaně v chatě Ornak skládající se z jajecznicy a herbaty u dlouhého stolu. Příprava na túru na lavičkách před chatou, ošetřování puchýřů a otlaků (obr.25). Krásný výhled na Kominiarsky Wierch. Vyrážíme podél potoka a pak vzhůru lesem s občasnými mýtinami až na Iwaniackou Przelęcz. Odpočinek a jídlo v sedle, jeleni na úbočí Kominiarskeho Wierchu (obr.26). Kupodivu se zde našlo místo k sezení, sedlo je velmi řídce obsazeno turisty. Dále kamenitou cestou do Starobocianské doliny. Při zdravotní odbočce do lesa nalezeny 2 velké hřiby, které jsme ponechali na místě. Dolina Starobocianská ústí do Doliny Chochołowskiej. Kolem salaše, kde se zastavil papež (1. pamětní cedule) s prodejem sýrů pro turisty (nekoupili jsme si). Po silničce dlážděné kameny vzhůru k schronisku na Polanie Chochołowskiej. Podobně jako v dolině Koscieliskej zde jezdí koňská spřežení s vozem pro turisty. Odpočinek u prázdné salaše s výhledem na Kominiarsky Wierch (obr.27) a stanovištěm drožek. Dále po cestě salaš s druhou pamětní cedulí, připomínající návštěvu papeže v

81

r.1983. Po několika stech metrech schronisko na Polanie Chochołowskiej , ve kterém se sešel papež s Lechem Walęsou a jeho rodinou (3. pamětní cedule). Zde jsme se ubytovali a dobře najedli (kupodivu ne bigos, ale sekaný řízek s brambory). Posezení na vrtkavých lavičkách a špalcích ve výklenku u vchodu s mlčenlivým čtenářem s mocným knírem. Tonda si vaří instanční polévku a čaj z hrnce horké vody který je k dispozici turistům zdarma pro tento účel (cukr se musí platit). (12 km, 500 m) Pondělí 21.8.2000

Schronisko na Polanie Chochołowskiej – Grzéś (Lúčna) – Bobrovecké sedlo – Bobrovecká dolina - Oravice Ráno návštěva polských pohraničníků. Podrobně se vyptávají odkud a kam jdeme. Naštěstí víme (po předchozí důkladné přípravě), že další legální přechod je Suchá Hora. Chystáme se však k nelegálnímu přechodu hranice přes Bobrovecké sedlo. Snídaně na lavicích před chatou (obr.28), sušení ručníků a ponožek. Poté jsme se přesunuli do chládku u vchodu, kde již seděl náš známý čtenář (odložil svou knihu, když přišel jeho známý se síťkou na motýly). Když vedro dostoupilo nejvyššího vrcholu, vyrazili jsme vzhůru Bobrowieckim źlebem. Pohodlný výstup, váhání u zkratky na Bobrovecké sedlo (asi 200 m po zakázané stezce). Cedule s přísným zákazem vstupu nás však odstrašily. Pokračujeme dále po značce na hřebínek pod Lúčnou. Opalování, krásná vyhlídka, rozmluva s polskou turistkou o bouřkách ve Varšavě. Mladík Tonda si schoval batoh do kleče a vyrazil po hranicích na Volovec (Čupec schválený politbyrem). Zbytek expedice s představou pohodlné cesty sestoupil krkolomným srázem do Bobroveckého sedla. Začínáme litovat Tondu. Fotografie samospouští (obr.29). Z Bobrovce schází se síťkou na motýly náš známý entomolog, po krátké rozmluvě s námi vyráží vesele a bez obav po přísně zakázané stezce zpět k Polanie Chochołowskiej. Konečně doma (na Slovensku)! Nic se nám nemůže stát. Přeběhneme do Oravice nebo najdeme nocleh cestou. Utrpení však ještě neskončilo. Nekonečně dlouhá cesta Bobroveckou dolinou. Dvakrát jsme hledali nocleh a stále více jsme litovali Tondu a nechávali mu po cestě vzkazy. Setkání se dvěma českými turistkami, dotaz na nocleh na Oraviciach. Řekli nám, že je tam penzión Borievka s nakreslenými borůvkami na vývěsním štítě. Ke konci dlouhé cesty jsme měli sílu litovat už jenom sami sebe. Konečně začátek Oravic a lavička. U prvního stánku s občerstvením necháváme vzkaz pro Tondu, že jdeme do chaty Oravice. Místo do chaty však omylem jdeme do autokempu, kde nocleh nemají. Necháváme vzkaz pro Tondu a poměrně snadno nalezneme Borievku, ač na vývěsním štítu je namalovaný jalovec. Zdeněk znaven odpočíval venku na lavičce, Blanka přemluvila vlastníka penziónu, aby nám pronajal chatku bez povlečení za 80 Sk za osobu a noc. Jídlo v restauraci. Odchod do chatky, kde byla palanda s horním lůžkem půl metru pod stropem bez žebříku. Zabrali jsme 2 spodní postele a litovali Tondu. Posezení na terase restaurace. Zodpovědná velitelka vyjednala další chatku pro Tondu a vyrazila do tmy ho hledat. Tonda Čupec nalezen ve zbědovaném stavu. Lesná stráž ho nechtěla vzít z Bobrovecké doliny autem, protože prý jím vezla načerno zastřelenou zvěř. Popíjení na terase, první kontakt s Renátkou a Evkou. Brzo jsme šli spát. Vyprávění Tondy: Odchod v půl třetí. Zásoby: litr vody, 0,2 l pálenky, malá svačina. Cestou krásné výhledy, odhodlání dosáhnout Volovec (Čupec). Vrchol mě silně přitahuje. Vrchol dosažen v 16 hodin, odpočinek, cesta zpět, batoh nalezen v 19 hodin. Nejdříve krátký výšvih a objevila se strmá cesta po velkých balvanech do Bobroveckého sedla. Hory byly prázdné. Uvědomil jsem si svoji situaci a to, že jste mě museli litovat. Bobrovecké sedlo zhruba v 19:50. Nalezena voda a zprávy politbyra (velká vzpruha). Opuštěné auto lesní stráže, výstřel v lese. Po půl hodině auto lesní stráže se zhasnutými světly, krátký hovor. Odmítli mě vzít, i když jeli do Oravic. Zapřeli to. Z posledních sil dosaženy Oravice, náhodné setkání s Blankou. Příchod do Borievky v 21:15. (15 km, 500 m , Tonda 25km) Úterý 22.8.2000 Oravice – termálne kúpalisko Odpočinkový den. Snídaně. Posezení na terase hostince Borievka. Borůvky na vývěsním štítu jsou vlastně plody jalovce (obr.30). Psaní pohledů na stole u potoka vedle chatek. Oběd. Termálné kúpalisko za 50 Sk za osobu (obr.31). Sezení na bobku v teplé vodě. Na přeplněném koupališti nejsme zdaleka jediní cizinci (spousta

82

Poláků). V metrové hloubce má každý pro sebe půl metru čtverečního. Večeře v hotelu Oravice - Tonda. Blanka se Zdeňkem večeří u stánku s kuřaty, protože v chatě Oravice nebyly popelníky ani volný stůl. Na Borievce závěrečná redakce a dokončování psaní pohledů, zapojili jsme i čašníčky Evku a Renátku (Blanka, Tonko, Zdenko super parta, s nimi je vždy na Borievke sranda). Čašníčky potvrdily, víno je naozaj dobré. Evka. Renátka. (obr.pohled). Skončili jsme dlouho po „záverečnej“. (2 km, 30 m) Středa 23.8.2000 Oravice - Skorušina - Trstená Ráno fotografování u chatek se sbalenými krosnami (obr.32). Rozloučení s personálem Borievky. Dali jsme Evce a Renátce pusu a šli jsme. Kolem hotelu Oravice, ztráta značky, postupujeme dále podle vleku a pak podle azimutu po kravské stezce. Při přeskakování potoka Blanka zapadla do hlubokého, zrádného bahna, navrchu zaschlého, myslela si, že ji udrží, když tam prošly krávy (obr. bohužel chybí). Blanka je po pás v blátě, naštěstí ji Zdeněk vytáhl i s botami. Dlouhá hygienická přestávka u vedle tekoucího lesního potoka. Obava z předčasného ukončení expedice. Tonda zachránil situaci tím, že dal Blance napít (poprvé a naposledy) ze své placatice, na kopci už nedostala nic. Na kopci, na kládách sušení a poslední ohlédnutí na polské Tatry. Snímek samospouští (obr.33). Rozmluva s českými turisty, jedinými za celý den a posledními turisty na expedici vůbec. Strašili nás bahnem na Skorušině, prošli jsme však skoro suchou nohou. Idylický výstup, s krásnýmí výhledy, na nejvyšší vrchol pohoří Skorušina Skorušinu (1313m). Kříž, rozhledna, přístřešek (obr. 34). Uvažování o noclehu. Idylický sestup loukami plnými rozkvetlých hořců (obr.35) a dalekých rozhledů (obr.36). Škoda, že docházejí síly. Vyhlášen stav nouze, patnáct minut chůze, krátký odpočinek atd. Docházíme do Trstené za setmění, těsně před odjezdem posledního vlaku. Nádraží je bohužel nebo snad bohudík daleko. Tonda chtěl jít do hospody , aby se mu rozproudila krev. Zamítnuto, nejprve je třeba sehnat nocleh. Dále zamítnut nocleh v apartmánu za 1200 Sk. Tonda nalezl ideální nocleh v penziónu s restaurací Adria za 250 Sk na osobu a noc. Svolili, že nám ještě uvaří, dobré pivo v omezeném množství těsně před „záverečnou“. Umývání bahna, spánek. (18 km, 550 m) Čtvrtek 24.8.2000 Cesta domů Cesta na nádraží. Snídaně v bufetu, fotografování na peróně (obr.37). Vlakem do Kraĺovan, rychlíkem do Žiliny v jídelním voze, lahvové pivo Topvar (obr.38). V Žilině chvatný nákup baget a j., marné shánění jídelního vozu, nalezen alespoň kuřácký vagon. Obvyklý přestup v Pardubicích, příjezd do Liberce. Jsme unaveni, ale v dobré náladě. (1 km, 0 m) Celkem: 97 km, převýšení 3420 m

83

Supergerontiny++1 (Kořenov, 14. až 16.4.2000) - dopsat Břetislav a Jitka, Tonda, Pavel, Steve, Kid+Jarmila+Eliška+kamarád+Riky (pes), Láďa, Blanka, Zdenda V pátek odjeli Tonda, Pavel a Zdenda vlakem do Bílého Potoka a odtud pěšky do Kořenova (zastávky potraviny, Bártlova bouda, před zavřenou chatou na Smědavě, Pyramida, hotel XY v Horní Polubný), Blanka se Stevem a spacáky autem majitele přímo na chalupu. Večer návštěva restaurace a diskotéky. V sobotu výlet na Štěpánku.

Máchův červen (Doksy - penzion Termit, Nedvězí, Bezděz, Staré Splavy, 15. až 18.6.2000) Tonda, Kornout, Pavel, Pavla a Jirka, Láďa, Blanka, Zdenda a – Veronika

Gerontiny+ (Jizerka .- Pyramida, 13. až 15.10.2000) Kornout (geront+), Tonda, Pavel, Kadet, Břetislav, Jitka, Alenka, Lída a Karel, Jarda a Hanka, Kid + Jarmila a Eliška, Láďa, Blanka, Zdenda

84

29.RE'2001 A Bükk - A Mátra – Cerová vrchovina Mojža+Zuzana, Pavel, Tonda, Blanka (velitel), Zdenda „Planina Bükk je ojedinělá v zemi, protože je 20km čtverečních velké území uzavřené před provozu vozidel. Ve výšce 800900 metrů nad mořskou hladinou v krištálově čistém vzduchu a v překrásném okolí můžeme jít dál.“ „Kékestető - GalyatetőTato nabídka túry vám dá zážitek toulky po nejvýšších bodech Maďarska. Mátraháza leží ve středu pohoří Mátra, má mnoho vyjímečných přírodních podmínek, sloužících na rekreaci, odpočinutí a sportování. Vedle aktívního odpočinutí i bezprašný vzduch a subalpové klima Mátry je vysoce způsobilé i na léčení.“ „Cerová vrchovina, vrchovina jihovýchodně od Lučence (nejvyšší Karanč, 728 m n. m.), přesahující do Maďarska. Součást vnitřního pásu Západních Karpat. Třetihorní pískovce, slepence a slínovce s mladšími vulkanickými horninami; sopouchy a lávové příkrovy (tzv. inverze reliéfu).“ Středa 15.8.2001 Euro City 171 HUNGARIA - Štúrovo Z Liberce zrychleným vlakem do Pardubic, oběd v nádražní restauraci, kam chvíli před odjezdem přišel Mojža se Zuzanou. Nástup do klimatizovaného vlaku EC171 Hungaria, kde nás již vyhlížel Pavel. Ve vagonu, do kterého jsme měli místenky, nefungovala klimatizace, proto jsme se na radu Pavla a průvodčího přesunuli do dalšího vagonu, kde se zdálo, že klimatizace funguje. Posléze se pak většina expedice přesunula do ještě dalšího vagonu, už posledního ve vlaku, kde naštěstí klimatizace fungovala. Jediný Pavel zůstal na svém místě a diskutoval s baletkou z Berlína jedoucí na dovolenou do Brna. Návštěva jídelního vozu nás nelákala, protože cena kávy resp. malého piva byla 5 DM. V klimatizovaném vagonu proběhla diskuze o dvou variantách začátku expedice: Lillafüred kontra Eger. Tonda svou variantu Eger neprosazoval, protože celou cestu podřimoval. Situace ve vagonu s porouchanou klimatizací se zlepšila, když českého průvodčího vyměnil slovenský, který jednoduše otevřel okna (předtím nám český průvodčí tvrdil, že kdyby otevřel okna, tak by nefungující klimatizace přestala fungovat). Ve Štúrovu před nádražím byl jen stánek s pivem, směnárna s nevýhodným kurzem a lavičky. Jeden z popíjejících místních obyvatel nám poradil, že máme počkat na autobus do Štúrova a nabídl se, že nás zavede k soukromníkovi, u kterého se lze ubytovat. V domě, kde mělo být ubytování, nikdo nebyl a tak nás nasměrovali ulicí Kozmonautov za majitelem k němu domů resp. do krčmy. Cestou jsme se v každém domě ptali na ubytování, až jsme našli nocleh u Nevedelů (třílůžkový a dvoulůžkový pokoj, koupelna, kuchyňka, veranda, kde spal na matraci Pavel, protože chrápe a dvě přátelské dogy, to vše za 150 Sk za osobu). Na radu paní domácí jsme šli na večeři přelidněným Štúrovem na parník na Dunaji. Halászlé, pivo, drahé víno, becherovka, minerálka, vepřové koleno, osvětlená ostřihomská katedrála na protějším břehu a hlasitá reprodukovaná hudba, kterou nakonec na naši žádost vypnuli. Zpět k Nevedelům, Tonda šel spát a Pavel se Zdendou zajeli s panem domácím k benzínové pumpě pro lahváče, Pavel ještě koupil kytku pro paní domácí. Družná beseda na dvorku o maďarsko–slovenských vztazích, o velitelství 7. letecké armády v Karlíně, o cikánech, o opravě mostu přes Dunaj za peníze Fare, atd. Obzvláště cenná byla informace, že vlakové nádraží v Ostřihomi je na druhém břehu Dunaje 10 km proti proudu a že do Budapešti je nejlépe jet autobusem. (5 km, 25 m) Čtvrtek 16.8.2001 Štúrovo – Esztergom – Budapest – Miskolc - Lillafüred Ráno jsme se srdečně rozloučili, vyfotografovali a vyměnili si adresy. Pan domácí odvezl autem Blanku a batohy na náměstí ke směnárně, kde Blanka výhodně vyměnila pro všechny české peníze za forinty (692 HUF=Ft za 100 Kč). Pak nám pan domácí odvezl batohy až k přístavišti - hraničnímu přechodu. Razítko do pasu, čekání na přívoz (vnútrozemská riečná doprava osób, 30 Sk za osobu), horko. Skupinová fotografie před Dunajem a ostřihomskou katedrálou od spolucestující české blondýnky, přeplněným člunem do Maďarska. Fotografie na mostě před katedrálou, její návštěva odložena, nejdříve najdeme autobusové nádraží. Ukázala nám ho ochotná paní, která nám celou cestu něco maďarsky vyprávěla. První autobus do Budapešti odjížděl za čtvrt hodiny a bohužel nikdo z nás v tom horku nenalezl sílu vrátit se ke katedrále. Tonda to zlobně komentoval slovy, že místo prohlídky katedrály jsme

85

si ráno prohlíželi spícího profesora. V Budapešti autobus zastavil u stanice metra, kterým jsme se zázračně, s přestupem a s kontrolou revizorů, kteří po nás chtěli „new tickets“, dopravili na Východní nádraží (Keleti palyaudvar), směnárna s velmi nevýhodným kurzem. Zakoupení jízdenek do Miskolce, jmenovitě na vlak Hernád (slovensky Hornád). Mladík v pokladně nás ujistil, že tato jízdenka platí na jakýkoliv vlak (any train). Občerstvení ve spodní nádražní hale v bufetu (který měl dvě prodejní okna, ale jen jednu obsluhu). Pizza, klobása, pivo, víno, voda v lahvích. Horko. Pavel si koupil levné pivo za 130 Ft. Tonda si okamžitě šel koupit stejné pivo. Zdálo se mu však, že má špatnou míru, nechal si ho dotočit, zaplatil však 200 Ft. Nastoupili jsme do klimatizovaného Inter City Hernád. Velitelka Blanka se ještě šla k průvodčí ujistit, zda máme správné jízdenky. Usadili jsme se v poloprázdném vlaku, vzápětí však přišla rodina slovenského železničáře z Košic, vracející se z jednodenního výletu do Budapešti, která měla na naše sedadla místenky. Přesedli jsme si proto na vedlejší sedadla. Klimatizace opět nefungovala a když přišla průvodčí, Tonda se rázně dožadoval nápravy slovy „Kein Luft, kein Zuschlag“. Ztišil se, když po něm průvodčí požadovala jízdenku, kterou nemohl najít, našel jí až na poslední chvíli. Ztišili jsme se ale všichni, když od nás průvodčí vybírala 1360 FT na osobu (Készpenzfizetészámla = hotovostní účet). Proč asi, když jsme měli jízdenku na „any train“ (s Maďarem se nedomluvíš)? V Miskolci bleskový přestup na autobus MHD (tömegközlekedés) číslo 101 do čtvrti Majláth (jízdné 100 Ft, konverzace omezena na větu „půjč mně stovku“). Odtud pak, asi za čtvrt hodinu, vyplněnou maďarskou konverzací s čekající stařenkou, autobusem na konečnou do Lillafüredu. Lavičky a směrovka „Turistaszalás 40p“, Pavel to četl jako turistická ubytovna se 40 postelemi, hungaroložka Blanka nás poučila, že „p“ neznamená „postel“ ale „perc“ (maďarsky minuta). Mojža se této filologické debaty nezúčastnil, běhal po okolí a našel necelých 200 m vzdálený camp, kde poprvé a téměř naposledy na RE postavil svůj stan (600+50 Ft za osobu bez stanu, 800+50 Ft se stanem). Procházka, navzdory tvrdému nesouhlasu Tondy, do centra Lillafüredu s jezerem a luxusní restaurací a vodopádem, který viděl jen Zdenda. Zpět přes bufet do restaurace s maďarskou kuchyní, výtečná večeře venku v altánu (Tonda Pavlovi: „dej mně bundu, jsem nemocnej“), přesun dovnitř restaurace, zpět do campu, krátké opakování maďarských slovíček, spánek na trávě pod stromy, stanaři spali ve stanu. (8 km, 80 m) Pátek 17.8.2001 Lillafüred - Jávorkút - hřebčín Csipkéskút - Bánkút Netrpělivý Tonda odešel první na snídani do restaurace, kde jsme se včera tak dobře navečeřeli. Stanaři posnídali v campu ze svých vlastních zásob, zbývající členové (B+P+Z) si dali klobásy v blízkém bufetu, proveden test poctivosti prodavače: „jakoby omylem“ přidaná mince bleskově zmizela z pultu. V campu Zdenda poprvé představil svou novou ledvinku s mnoha zipy, Pavel navrhnul dát na každý zip zvoneček. Výstup po žluté značce na planinu Bükk. Pavel se svým 20 kg batohem nasadil neuvěřitelné tempo za které se nám omluvil a zmizel nahoře mezi buky. Na křižovatce s P+ („křížkovanou“ červenou, červená=piros) nám pomalu začal docházet maďarský způsob značení turistických cest: značek jedné barvy je několik druhů – kromě obvyklého pruhu v bílém poli tam může být křížek, kolečko, čtvereček, trojúhelník apod. Zpočátku bukovým lesem (předjel nás smradlavý náklaďák, do kterého pak nakládali v lese připravené špalky), kde jsme poprvé potkali tři mladé maďarské turistky. Pak přes louky na začátek bukového lesa, posezení a jídlo na kládě, kolem procházejí naše tři mladé turistky, velitelka nás informuje, že další turistická značka je „tam mezi dvěma stromy“, nemocí (což jsme ještě nevěděli) nalomený Tonda si pro sebe brouká „blbý, blbý, blbý“ (neautorizováno). V pohodě, horku a živé konverzaci, v krajině s lesy, loukami a skálami v dálce, jsme ztratili značku. Na křižovatce zvýšená pohotovost, nasazena mapa a busola, předcházejí nás naše známé tři holčičky a s důvěrou se vydáváme jejich směrem (ten den jsme je potkali asi čtyřikrát). Horko, louky, vysoké buky a vysoká tráva, konečně Javorkút (Javorová studna). Vydatný pramen, sestupovalo se k němu ve frontě po schůdkách do kameny obezděné jámy, s báječnou vodou, lavičky, odpadkové koše, cykloturisté. Velký brouk s asi 6 cm dlouhým pruhovaným tělem, pruhovanými tykadly a pruhovanými průhlednými křídly. Jídlo v jedné z přilehlých restaurací, Tonda zápasil se svou nemocí pomocí mražené ovocné polévky. Když zavřeli, sedli jsme si před vchodem na

86

bakelitové židle k bílému bakelitovému stolu, se samoobsluhou a částečným stínem. Když si Zdenda plynulou maďarštinou, jako již nesčíslněkrát před tím, kupoval jedno pivo (egy sör), ukázala mu sympatická prodavačka plakát s mnoha druhy nanuků, aby si vybral. Když se toto nedorozumění vysvětlilo, krásná maďarská blondýnka naučila Zdendu správné výslovnosti včetně intonace. Asi úspěšně, protože podobné nedorozumění se již během expedice neopakovalo. Bukovým lesem nahoru k hřebčínu Csipkéskút, kde dle průvodce „můžeme pozorovat, jak klidně se pase stádo lipicánů ve svém přírodním okolí“. Hřebčín byl prázdný, pouze Blanka viděla jednoho lipicána, ostatní si mysleli, že to je pes. Pavel tam ztratil hodinky, vrátil se a našel je. Vzápětí jsme ztratili i značku. Těsně před Bánkútem politbyro podle mapy správně rozhodlo, že jsme těsně před Bánkútem (Smutná studna). Zamítnut nocleh v penziónu Féher Sas (Bílý Orel) za 2100 Ft za osobu. Ubytování pod sjezdovkami vedle smutného pramene v SíKlubu (lyžařský klub), na galérii (dlouhá řada matrací za závěsem) za 600 Ft, Tonda v samostatném pokoji za 800 Ft. Setkání s maďarským zapáleným obdivovatelem pohoří Bükk t.č. vedoucím nedalekého „pionýrského tábora“, který nám pomocí výrazné a srozumitelné gestikulace poradil kam (excellent point) a kudy (rukou vykreslené vlnovky) máme další den jít. Večeře a pivo v plechovkách v penziónu Féher Sas. Obvyklé problémy při placení - přinesli nám účet za celý stůl a následné rozpočítání na čtyři účty trvalo třem zaměstnancům půl hodiny. Nákup plechovkového piva, jeho konzumace na lavičkách před SiKlubem pod bedlivým dozorem správce. Raději jsme šli urychleně spát. (19 km, 400 m) Sobota 18.8.2001 Bánkút - Tar-kö – údolí Salajka - Szilvasvárád Snídaně na lavičkách před SiKlubem, vedle smutného slabého pramene, intenzivní fotografování. Mojža přinesl chleba od našeho přítele a rádce z „pionýrského tábora“ (vařili tam guláš a cestou viděl bodlák, který roste jen a jen v Bukových horách). Když jsme dojídali, otevřeli přilehlou hospodu. Káva, čaj, Tonda si dal šunku. Nahoru kolem penziónu Féher Sas, nalezena doporučená značka a křemenáče. Mírně zvlněná krasová krajina, závrty, jalovce, silničky. Odpočinek a přesnídávka u boudy, výstup na Tar-kö (Lysá skála resp. Holý kámen). Excellent point, hluboká údolí a hradba hor, kdo by věřil, že je v „placatém“ Maďarsku (jediná vada bylo pražící slunce). Prales Oserdö. Ztráta značky, prudký sestup do údolí Salajka. První opustil cestu Tonda (sestoupil lesem přímo do muzea lidové architektury), pak následovali Blanka, Zuzka a Mojža (také do muzea), Pavel a Zdenda došli pohodlnou cestou na konečnou horské železničky (chvíli před odjezdem posledního vlaku). Restaurace - hotel s terasou, po složitém vyjednávání objednán kotlíkový guláš (Pavel a Zdenda to stihli na poslední chvíli, jeden guláš 500 Ft, jedno lahvové pivo Szalom 200 Ft, pro Tondu pivo Gösser za 300 Ft, 2 dcl vína za 200 Ft). Hotel obsazen, číšník nám nabídl nocleh u sebe doma v „apartmánu“. Noční cesta údolím Salajka po asfaltové silničce. Na začátku Szilvasvarádu čekání u, později v zahradní restauraci na auto s naším ubytovatelem. Nejdříve odjela Blanka se Zuzanou, Jardou a batohy. Náš domácí koupil Tondovi, Pavlovi, Blance a Zdendovi pivo piccolo (nejdříve jsme si mysleli, že má italské kořeny, ovšem v Maďarsku piccolo znamená 2 dcl, pohár je 3 dcl a korsó = džbánek je 5 dcl). Když jsme pak přijeli do apartmánu, Mojža byl rozzuřený téměř do nepříčetnosti nad úrovní ubytování (což nám zajistilo celkovou slevu o 2000 Ft). Pavel, Mojža a Zdenda spali venku u plotu na zahrádce (600 Ft za osobu), Tonda na linoleu pod dřezem v kuchyňce, Zuzana s Blankou uvnitř na gauči resp. matraci (po 800 Ft za osobu). Na záchod a do koupelny se muselo chodit do bytu domácích. Když tam šel Pavel, pozvali ho na šampaňské. On však pozvání, třebaže tam byly tři krásné Maďarky, odmítnul. (26 km, 250 m) Neděle 19.8.2001 Szilvasvárád - Eger Snídaně na příjezdové cestě na zahrádce před apartmánem. Čekání na autobus a konzumace na terase nedalekého penziónu. Autobusem v horku na autobusové nádraží v Egeru (za 278 Ft za osobu), střediska župy Heves v podhůří pohoří Bükk (58000 obyvatel, vína Egri leányka, Egri bikavér, 175 památkově chráněných objektů). Návštěva informačního střediska na náměstí Dobó, kde nám dali plánek s vyznačenými možnostmi ubytování. Mojža se Zdendou obíhali tyto vyznačené body asi dvě hodiny

87

(včetně čekání na dvorku v tropickém horku na majitelku jednoho z penziónů). Ubytováni v Tourist Motelu. Recepční jsme, ač se předváděla kolika jazyky hovoří, moc nerozuměli a minimálně hodinu jsme seděli v recepci a čekali, jestli nás ubytuje nebo ne. Procházka podvečerním Egerem, oběd na náměstí Dobó v zahrádce na chodníku. Slavnostní shromáždění na náměstí Dobó na oslavu milénia sv. Istvána (Štěpána). Nemocný Tonda chtěl jít nejdříve do lázní, zuřivě se bránil („to je blbost“) jít na hrad (zde další slavnostní shromáždění, vstup kvůli svátku zdarma), trochu se uklidnil, až když jako jediný z nás vylezl na minaret. Večerní procházka městem kolem druhé největší katedrály v zemi (po Ostřihomi), upuštěno od plánované návštěvy příliš vzdáleného Údolí krásných žen (Szépasszony-völgy). Hledání hospody, nalezena pouze zahradní restaurace na dvorku, kde bylo možné si vybrat z několika druhů hamburgerů. Demokraticky (hlasováním) jsme zde rozhodli o dalším průběhu expedice. Zamítnuta pěší varianta ze Siroku po hřebeni do Mátraházy. Přijata varianta autobusem do Mátraházy, zde se ubytovat a podniknout dva okružní výlety po Mátře (s odstupem času se to ukázalo jako „klíčové“ rozhodnutí pro stabilizaci Tondova zdravotního stavu). Vitálnější část expedice ještě provedla hodnocení dosavadního průběhu a Tondova zdraví na terase vinárny „Colt éterem“ (celkem za 920 FT) nedaleko náměstí Dobó. (7 km, 40 m) Pondělí 20.8.2001 Eger - Mátraháza Vydatná snídaně (švédský stůl) v jídelně motelu. Na dvoře nastoupila vojenská dechová kapela, kuchařky se vyložily do oken a vrtěly zadky v rytmu řízného pochodu. Návštěva termálních lázní se sedmi bazény na velké rozlehlé ploše, obklopené parkem. Nejdéle jsme setrvali v bazénu s horkou vodou (49°C), obsahující kyselý uhličitan vápenatý a hořečnatý, vyzkoušeli jsme i bazén s radioaktivní vodou, která se v Egeru vyskytuje v největším množství. Oba prameny „mají dobročinný vliv na nemoce pohybového ústrojí“. A Venušin pramen, mající dobročinný vliv na potenci. Do plaveckého olympijského bazénu jsme nemohli, protože jsme neměli koupací čepice. Blanka ztratila hodinky, které pak našla u jednoho z bazénů pod lavičkou. Zpět do motelu a chvatný přesun na autobusové nádraží. Tonda vyráží první pěšky přes náměstí Dobó, zbytek jede v nesnesitelném parnu městským autobusem, k naší „lítosti“ mimo náměstí Dobó. V pohodě jsme čekali na nástupišti číslo 4 na autobus, který podle Internetu jede do Gyongyöse. Autobus přijel přesně, bohužel však nejel přes Mátraházu. Velitelka operativně zjistila u pouze maďarsky hovořícího zaměstnance informační kanceláře, že autobus do Gyongyöse přes Mátraházu jede z nástupiště číslo 1 (jízdné 462 Ft). Prohlídka zříceniny hradu Sirok a hřebene pohoří Mátra z oken autobusu. Vystoupili jsme v Mátraháze na autobusovém nádraží - Volán palyaudvar (Volán je firma provozující v Maďarsku dálkové autobusy). Byla to rozšířená silnice v sedle, kde zastavovaly autobusy zhruba každou půlhodinu, někdy i častěji a někdy i víc najednou. V nízké budově tu byla restaurace s verandou, kam jsme se hned usadili přímo nad výfuky autobusů. Pouze Mojža se Zuzanou se okamžitě domluvili s Maďary, čekajícími na autobus, že za pět minut jede autobus do kempinku Sástó. Po krátkém naléhání na ostatní odjeli sami. Po nějaké době, kterou ostatní vyplnili pojídáním hamburgerů (nic moc jiného tam k jídlu neměli), se vrátili s informací, že tam mají volné chatky. Bylo to však stranou od plánované trasy, tak jsme rozhodli, že Blanka s Pavlem odjedou poptat se na nocleh dvě stanice autobusem do Vörösmarty túristaház. Před odjezdem ještě velitelka Blanka stačila vydat rozkaz zbytku mužstva, prozkoumat bezprostřední okolí autobusového nádraží. Chatky v túristaházu byly drahé (okolo 2000 Ft), Mojža se Zuzanou našli přímo v Mátraháze nocleh za 1100 Ft, zatím co Zdenda s nemocným Tondou hlídali batohy. Po příchodu do sportovního střediska Edzötábor (přesný název: SPORTFOLIÓ KHT Mátraházai Edzötábor Igazgatóság) jsme byli příjemně překvapeni komfortním vybavením chaty. Dva pokoje, každý se třemi lůžky a jedním televizorem (právě dávali přímý přenos ze svatoštěpánského jubilea v Budapešti), dva záchody se sprchovým koutem, v předsíňce lednička. Ujal se nás údržbář, možná správce, který pracoval nějakou dobu v Čechách, rozumět mu však nebylo ani slovo. Mojžu se Zdendou provedl po Mátraháze, ukázal jim kde je draho, a že nejlevnější bufet je u Csuloka. Ten však byl zavřený, takže až v našem bufetu na autobusovém nádraží mu Mojža mohl koupit pálenku. Večeře z vlastních zásob. Blanka, Pavel a

88

Zdenda si ještě vyšli na večerní vycházku na parkoviště a poseděli chvíli u železných stolků před restaurací za Mátra büfé při teplém lahvovém pivu Drehér (260 Ft) a 2 dcl vína (100 Ft). Blanka spěchala, protože v 10 hodin se měli vypouštět do areálu Edzötábora hlídací psi. Přišli jsme však pozdě, protože psi již družně seděli s ostatními na verandě chatky. Jeden velký bernardýn a jeden malý chlupatý pes. Přespali s námi v chatě. V noci bernardýnovo oddychování připisovala Blanka Tondovi a ráno správce marně sháněl své hlídače. (3 km, 15 m) Úterý 21.8.2001 Mátraháza - Kékestetö - Mátraháza Ráno bylo u Csuloka zase zavřeno, posnídali jsme proto v protilehlém Mátra büfé teplé sendviče (melég sandwich), hamburgery, s čajem a kávou, s vyhlídkou na velké poloprázdné parkoviště obklopené prodejními stánky. Lákavé nabídce suvenýrů jsme odolali a vyrážíme na nejvyšší vrchol Maďarska Kékes, zpočátku znepokojení, že cesta vede dolů z kopce. Výstup lesem s obrovskými buky, cestou slabý déšť. Tonda se necítí dobře a každou chvíli odpočívá. Poslední metry k vrcholu zdoláváme po silnici, po které jezdí autobusy z Mátraházy a v Tondovi uzrává rozhodnutí, že s námi dál nepůjde a autobusem se vrátí. Na vrcholu kámen s maďarskými národními barvami, cvakají spouště fotoaparátů a Zuzana si kupuje dřevěný náramek. Téměř celý vrchol je obklopen budovami, nejméně desetipatrový hotel, televizní věž s rozhlednou. Na rozhlednu jsme vyjeli výtahem a díky buzole jsme si mohli ukázat, kterým směrem jsou za dobrého počasí vidět Tatry. Ve stánku se suvenýry si Mojža koupil peněženku. Oběd v restauraci Édosz Üdülö Kékes pod vrcholem v nekuřácké jídelně, rozpočítání společného účtu (3530 Ft) na jednotlivé útraty proběhlo bez problému. Tonda zůstává a čeká na autobus, ostatní odcházejí po modré značce, která vede po celém hřebeni Mátry. Odpočinek a četba turistických průvodců u dřevěného kříže Szent Ersébet Kerszt na krásné vyhlídce (szép kilatás). Opouštíme hřeben a jdeme dolů lesem a přes kamenné moře. Posezení na lavičkách na mýtině u jezírka Nagy-f, krmení krotké divoké kachny. Poněkud zmatené turistické značky, nakonec však pomocí mapy, buzoly a intuice přicházíme mírně zarubanou cestou k Vörösmarty túristaház - étterem. Večeře venku na terase, sztrapacska (slovenské jídlo, 450 Ft), rantott szelet (smažený řízek, 700 Ft), pivo Aszok (200 Ft) apod., milá usměvavá servírka. Pohodu rušil pouze malý vlezlý maďarský spratek a pouze nadlidské sebeovládání zabránilo Mojžovi, aby ho nepřehodil přes zábradlí dolů. Po tmě po silnici do Mátraházy, Tondu jsme zastihli při sledování maďarské televize. Pavel mu dal ze své příruční lékárny antibiotika a Tonda mu za to prodal svou láhev vína z lednice. Blanka, Pavel a Zdenda ještě navštívili restauraci, před kterou nás varoval správce. Velmi drahé pivo čepovala malá holčička, která na něm vytvářela pěnu tím, že ho míchala lžící. Pavel odmítl zaplatit plnou cenu, což se mu podařilo. Opět večer se psy na verandě chaty, standardní diskuse. Psi zůstali na noc venku. (15 km, 350 m) Středa 22.8.2001 Mátraháza - Galyatetö - Mátraháza Konečně snídaně u Csuloka, klobásy, polévka a pod., nákup levného vína v pet lahvích. Tonda je nemocný a zůstává v Mátraháze, od velitelky má zákaz konzumace alkoholu. Ostatní vyrážejí na třetí nejvyšší horu Maďarska Galyatetö. Z počátku místy prudké klesání po zelené a později modré značce. Maďarská turistka se zraněnou nohou, čekající na pomoc, kterou shání její manžel. Svačina u lesního statku, obavy z deště. Mírný výstup kolem vysokého lesa, velké množství ostružin, vyhlídka na protější hřeben. Na vrcholu hory Galya (tetö je maďarsky vrchol) je kromě obvyklé televizní věže obrovský hotel a několik restaurací a bufetů. Oběd na terase, opět sztrapacska, vepřový plátek s hranolky apod. Aktivní Mojža prozkoumal veliký hotel, kde objevil luxusní terasu s krásnou vyhlídkou, na které seděli samí staří lidé. Pivo (150 Ft) a minerálka v bufetu, prohlídka stánku se suvenýry. Zpáteční cesta po červeném a modrém křížku s krásnými vyhlídkami na Kékes a okolí, zastávka na místě označeném na mapě szép kilatás (krásná vyhlídka), Pavla však zde zaujaly i neovulkanické horniny. Na konci hřebínku rozbořená rozhledna Kós Károly, prudký sestup k Vörösmarty fogadö. Bez zastávky, tentokráte po turistické značce šeřícím se lesem do Mátraházy. Zaplacení noclehů, abychom věděli kolik nám zůstane

89

maďarských peněz. Tonda přes den zjistil, že v restauraci za Mátra büfé hrají jazz. Abychom mu udělali radost, rozhodli jsme, že s ním všichni na ten koncert půjdeme. Když jsme tam přišli, právě pár posledních hostů tančilo svůj poslední čardáš a pak odešli. Kapela, dva cikáni, pak hrála jenom pro nás a zejména pro Tondu. Tonda pil čaj, ostatní levné víno či kupodivu i levné točené pivo (140 Ft). Tonda shromáždil s naší pomocí 500 Ft a nechal si za to zahrát skladby dle svého výběru. Jeho spokojenost ještě zvýšily výroky ostatních typu „Dohnal je kretén“. Zpátky do Edzötábora a likvidace zásob vína, které jsme ráno nakoupili u Csuloka. Pomáhal nám i pan správce, blesky fotoaparátů pracovaly naplno, přátelská nálada. (25 km, 460 m) Čtvrtek 23.8.2001 Mátraháza - Somósköújfalu – Šomoška - Šiatorská Bukovinka Snídaně u Csuloka. V 10:30 odjezd autobusem (jízdenka za 368 Ft) přes Galyatetö a kolem západního hřebene Mátry do Pasztó na vlak. Po čtvrt hodině čekání na omšelém nádraží jsme odjeli vlakem (za 244 Ft) přes Salgótarján do Somósköújfalu, poslední zastávky v Maďarsku (abychom nemuseli platit drahou mezinárodní jízdenku). Tam, na radu maďarského průvodčího, jsme si rychle koupili levnou jízdenku (180 Ft) pro malý pohraniční styk (kishatárforgalom) do Šiatorské Bukovinky a rychle se vrátili do našeho vlaku. Tato blesková akce poněkud vyvedla z míry maďarské celníky. V Šiatorské Bukovince (obci turistických zaujímavostí) jsme zamávali nemocnému Tondovi, který pokračoval dál do Zvolena a domů. Paní železničářka nám ochotně vysvětlila, že do vsi je to zpět 1 km a do restaurace u maďarské hranice Malý Mlyn další kilometr. „Osada Malý Mlyn (Kismalom) bola založená pri vodnom mlyne (zrejme malých rozmerov) zaznačenom v 18.stor.“ Motorest Malý Mlyn byl zavřený, paní vedoucí se však nad námi slitovala, pustila nás dovnitř a v zamčené restauraci jsme se znamenitě najedli a napili (celková útrata pěti osob: 542 Sk, jako spropitné jsme použili zbylé forinty). Navíc nám ještě paní vedoucí domluvila nocleh v Šiatorské Bukovince u své příbuzné. Ubytování v obývacím pokoji – apartmánu typu Szilvasvárád - s přilehlou koupelnou, manželská postel, gauč a dvě matrace, na stolku vánoční cukroví (vše asi za 200 Sk za osobu). Obyvatelstvo Šiatorské Bukovinky tvoří kupodivu Slováci. Naši ubytovatelé, manželé z Lučence, zde trávili léto se svou vnučkou a jedním bezdomovcem. Odmítli jsme možnost vykoupat se v nedalekém lomu a vydali se po zelené značce na nedalekou zříceninu hradu Šomoška. Na začátku naučné stezky vedoucí na hrad byla pokladna, ke které jsme přišli těsně před zavřením, takže jsme si ještě mohli koupit vstupenky (po 20 Sk), průvodce a pohlednice. Kolem umělých jezírek, kamenného čedičového moře, známého kamenného vodopádu (9 m vysoký, zo šestihranných čadičových stĺpov) na dobře udržovanou zříceninu uherského hradu. Pavel zde byl ve svém geologickém živlu. Při návratu jsme potkali mladou dvojici, která (jak jsme později zjistili) šla na Šomošku přenocovat. Zastávka v místním hostinci, k večeři pivo a slané buráky, psaní pohlednic, fotografie kudlanky nábožné – při této příležitosti jsme se dověděli, že do zdejšího kraje jezdí chytat hmyz Jan Ruml. Po návratu ještě krátké posezení s domácími v obytné garáži (se stoly, židlemi, vařičem, bez vrat). Pro Mojžu nastává noc hrůzy, pravděpodobně nejhorší v jeho životě. (12 km, 150 m) Pátek 24.8.2001 Šiatorská Bukovinka – Obručná - Pohanský hrad - Hajnáčka Nákup potravin v obchodě za restaurací pod vedením vnučky Radky. Domácí nám zatím navařili čaj a kávu a připravili na stůl v garáži chléb, rajčata, papriky a pod. Poslední vyšel z apartmánu Mojža a pohled na něj nebyl ani trochu povzbudivý. Celou noc probděl, protože jsme prý střídavě všichni chrápali nebo mluvili ze spaní, kromě Zuzany. Navíc ještě při vstávání nekoordinoval své pohyby a shodil jedny z několika kukačkových hodin, visících v našem apartmánu. Trochu pookřál až když mu pan domácí, poĺovník, ukázal svou kulovnici s dalekohledem. Nasnídali jsme se, přátelsky pohovořili, vyslechli si myslivecké příhody, navštívili na půdě skrýš Radky, ujistili jsme se, že cer je druh dubu (cer, cerium, zn. Ce – chemický prvek ze skupiny lanthanoidů, protonové číslo 58, relativní atomová hmotnost je 140,12; teplota tání 795 °C, teplota varu 3 468 °C, hustota 6,768•103 kg•m–3. Objeven v roce 1803.). Obdarováni švestkami vyrazili jsme za velkého horka po červené značce

90

do chráněné krajinné oblasti Cerová vrchovina. Dubovým lesem do kopce, zastávka na louce u ostružin. Šomoška odtud vypadala přesně tak, jak kreslil hrady ve svém dětství Pavel. Kolem opuštěného lomu na hřebínek, poslední pohled na vzdalující se Šomošku. Zde jsme se znovu setkali s mladou dvojicí ze Zlína, pochvalovali si nocleh na Šomošce (vstupné tam již neplatili). Obdivovali jsme je a trochu i litovali, že ještě dnes chtějí dojít až na Hajnáčku, i když zkratkou. Náš cíl, podle Tondova rozkazu, byl skromnější: ubytovat se v Obručné a odtud podnikat okružní výlety bez batohů. Orientačně náročnou cestou přes pole a dolů lesem do Obručné, do rekreačního střediska s lákavou vodní hladinou plaveckého bazénu. Už při vstupu do areálu nám bylo trochu divné, že musíme podlézat závoru. Ve stánku s občerstvením obdržela prodavačka instrukce od vedoucího, že nám může prodat pouze pití a pagáčiky a že tam smíme zůstat jen čtvrt hodiny. Vedro. Do bazénu směli jen ubytovaní hosté, Mojža proto nabídnul, že zaplatí nocleh jenom proto, aby se mohl vykoupat. Nešlo to, měli obsazeno. Takže jsme pokračovali dál hustým listnatým lesem, kvůli houstnoucím hejnům krvežíznivých komárů téměř bez přestávky. Znovu jsme potkali naše mladé známé, z jejichž zkratky se vyklubala velká oklika. Kolem šesté hodiny jsme dorazili do přírodní rezervace Pohanský hrad. Krásná louka na stolové hoře, rozmanitá květena, nízké dřeviny. Bezpečně jsme identifikovali pouze keře obsypané ostružinami. Únava a především vysoká koncentrace komárů silně narušila naší schopnost komunikace. Nezkušený Mojža chtěl strávit noc nahoře s komáry, kdežto velitelka Blanka, hned když se nám podařilo najít ztracenou značku, začala panicky prchat dolů k Hajnáčce. Nakonec se vše podařilo urovnat. Když jsme dorazili na louky nad Hajnáčkou, odkud se nám otevřel nádherný pohled na hrad a celý hřeben Mátry, byli jsme již všichni klidní. Stanaři Mojža se Zuzanou si na louce postavili naposledy svůj stan, ostatní sešli do Hajnáčky do krčmy. Zde jsme se umyli a převlékli na záchodě, koupili si pivo a čaj, pojedli z vlastních zásob a za chvíli jsme tam měli plno kamarádů. Jeden si dokonce přisedl k našemu stolu, vyprávěl nám dokola jednu anekdotu a nabídl nám nocleh ve svém velkém domě. Přestože nás výčepní před tím důrazně varoval, šel se tam Zdenda podívat. Dům to byl velký, dvoupatrový se třemi záchody. Netekla tam ale voda a bylo to cítit. Místnosti byly bez nábytku, pouze s vrstvou smetí na podlahách, nesvítilo světlo. Naštěstí nám náš přítel ukázal ještě jedno místo u staré vily s krytým zadním vchodem a vodovodní trubku s kohoutkem trčící ze země v nedalekém uhelném skladu. Ideální bivak. Blanka s Pavlem si ustlali na betonu ve vchodu, Zdenda vedle na trávě. Zdenda se ještě šel podívat do jiné, soukromé restaurace, kde se vyptával, proč Maďaři na Slovensku chlastají jako Slováci. Obyvatelstvo Hajnáčky je totiž maďarského původu. (22 km, 420 m) Sobota 25.8.2001 Hajnáčka – Zvolen – lehátkový vůz Výhled ze spacáku na hrad Hajnáčka (Zvyšky gotického hradu nad rovnomennou dedinou na čadičovom kopci vulkanického pôvodu. Z hradu je pekný výhĺad, avšak výstup na vrchol hradu je nebezpečný). Ranní hygiena u kohoutku v uhelném skladu. Pozdravit nás přišel náš kamarád z restaurace, podívat se na nás přišel i soused kosící nedaleko trávu, který se domníval, že se vrátili majitelé vily. V přízemí pod naší restaurací byl otevřený obchod, nakoupili jsme zde potraviny a nahoře v restauraci je snědli za asistence našeho kamaráda, kterému jsme za dobré služby koupili pivo. V té době již naše expedice prakticky splynula s mladými turisty. Ti tradičně přespali na zřícenině hradu a pro neustávající horko se rozhodli svou cestu předčasně ukončit. Čekání na autobusové zastávce s výhledem na nový „dvojvežový kostol“ z roku 1995, odjezd do Fiĺakova. Jen letmý pohled na Fiĺakovský hrad, okamžitě na nádraží, zakoupení kartonových jízdenek na osobní vlak do Zvolena. Ve Zvolenu jsme koupili poslední lehátka do večerního vlaku 00394 a společně si prohlédli obrněný vlak Hurban. Mojža se Zuzanou odešli na Zvolenský hrad a na koupaliště. Ostatní tři se usadili v nejbližší restauraci Gurmán v příjemném chládku v zastřešeném průjezdu a zůstali zde na oběd i na večeři. Hovězí guláš, ražniči, smažený sýr, mnoho piv a minerálek atd. Jediná drobná chybička byla, že neměli halušky – byli jsme důrazně upozorněni, že toto je chorvatská restaurace a že na halušky musíme jít někam do salaše. Průměrná útrata: 300 Sk na osobu. Večer zpět na nádraží, Mojžu se Zuzankou jsme nakonec našli

91

v nádražním bufetu. Rozloučení s našimi mladými přáteli. Předcházející panická hrůza Blanky z horních lehátek se ukázala zcela zbytečná, v klidu jsme si nacvičili výstup a sestup. Lahvové pivo a trochu nostalgická debata na chodbičce lehátkového vagonu. Klidná noc, přerušená pouze hraniční kontrolou. Pavel se ani nevzbudil, když všichni ostatní v Pardubicích vystoupili. Odtud okamžitě odjížděl vlak do Liberce. Viszontlátásra (na shledanou). (3 km, 10 m) Celkem: 145 km, převýšení 2200 m

92

Máchův kraj III (Staré Splavy, 8. až 10.6.2001) Kornout, Pavel, Tonda, Blanka, Steve, Kid+Jarmila+ Rišánek(pes), Břetislav, Jitka, Zdenda Pátek 8.6.2001. Sraz v České Lípě na autobusovém nádraží, oběd. Peklo, Zahrádky (déšť, restaurace), Sv.Barbora, Jestřebí, vlakem s Blankou a Stevem do Starých splavů, ubytování v rekreačním středisku České spořitelny (obrovská kolonie skoro stejných chatiček mezi borovicemi), bloudění při návratu z restaurace (dva účastníci dokonce museli přespat v cizí chatě). (20 km). Sobota 9.6.2001. Polomené hory, Hradčanské stěny. Po modré značce k oplocení obory, pak bez značky doprava na východ podél oplocení obory, Mužský hřeben, Dělová cesta (asfaltka na hřebeni v bukovém lese), silnice (hájovna Trojzubec), asi po 500 m po silnici na sever odbočka doprava k rybníku Držník, přes potok a bažiny dále na sever na bývalé vojenské letiště (ve třech skupinách), Hradčany (restaurace Na pláži, oběd). Po zelené značce na západ (Hradčanská vyhlídka, Kraví rokle, Psí kostel, Skalní brána) kolem oplocení obory. Kid s Jarmilou a psem se vrátili stejnou cestou, aby stihli příjezd Břetislava a Jitky. Slavnostní večeře v restauraci Myslivna, oslava pátého výročí stříbrné svatby B+Z. (asi 25 km). Neděle 10.6.2001 - Staré Splavy, rokle Vůbčářská, Černá a Selská. (8 km).

Tondovy Krkonoše (Výrovka, 28. až 30.9.2001) Tonda (velitel a autor), Pavel, Ivona Fischl-Prosslinerová, Kornout, Kvído, Jarda, Zdenda, Hanka a Honzík Program nařízený Tondou: Vážení kolegové, při příležitosti 5. výročí Malé podzimní expedice 1996 pořádáme její poněkud pozměněnou časově inverzní variantu, skýtající tak nové pohledy a zážitky bez zbytečného kroucení krkem. Termín 28. 9. až 30.9.01 je volen tak, aby vyhovoval co největšímu počtu zájemců. Program: Zahájení: Špindlerův mlýn, hotel Lomnice (bude-li v Lomnici zavřeno, hotel Hradec), pátek 28.9.01 kolem poledne. Liberecká sekce přijede v 10,30 do Vrchlabí a neprodleně se přesune do Špindlu. Dále: Starou Bucharovou cestou Kozí hřbety, Luční bouda, Kaplička, Výrovka. Zde jsou zamluveny oba noclehy, cena 280, Kč za osobu a noc. Pozn. Luční bouda i Dvoračky jsou plné. Sobota: Modrý Důl, Obří Důl, Obří Sedlo, Luční, Výrovka (bez batohu). Neděle: Bufet na Rozcestí, Klínovky, Rennerovky, Hříběcí, Strážné, autobusem do Vrchlabí. Odjezd liberecké sekce v 16,05. Pokyny: Vezměte sebou kvóty, občanku, léky, prášky na spaní, mazání na kolena, oblečení i do nepohody, osobní potřeby, doporučujeme teleskopické hole. Vzhledem ke státnímu svátku a nástupu studentů na vysoké školy je radno zajistit si místenky tam i zpět. Důležité: Pište obratem e-mailem nebo telefonujte Z. Dohnalovi (048 511 3373), kolik noclehů na které dny, pátek, sobota objednáváte, musíme co nejdříve faxovat na Výrovku. Politbyro vám věří, důvěřujte politbyru a přijeďte. S pozdravem Hore zdar, Tono. Program byl splněn. Dvě vrcholová družstva vystoupila až na Sněžku. Hanka s Honzou se připojili v sobotu v okolí Luční boudy (dovnitř to nešlo, byla tam akce). Při cestě zpátky (v neděli a v mlze) jsme se m.j. stavili na Klecandě u paní Věry a dali jsme si pivo a prospekty.

93

Závěr: Obsluhující v hotelu Lomnice byla pojmenována jménem Jarmila a rok 2002 byl stanoven jako (relativně) významný pro RE. Kvído při cestě domů výstižně pharakterizoval mlhou zahalenou krajinu slovy „zasraný Krkonoše“.

Orchestr Rudy Messe po třiceti letech (Dvůr Králové, 19. až 21. 10. 2001) Šárka (zpěvačka a konferenciérka), Kvído, Tonda, Blanka, Zdenda (turisté) Koncert legendárního královédvorského orchestru v původním nástrojovém obsazení. Ubytování: Centrál, T.G.Masaryka, Dvůr Králové n/L Pátek 19.10.2001. Cestou autem zastávka na náměstí v Pecce a u vodní nádrže Bílá Třemešná – Les Království (nejkrásnější v Čechách), sraz před Hankovým domem, koncert, večeře v restauraci v Hankově domě (přibližně do 2 hod po půlnoci) Sobota 20.10.2001. Autobusem v 9:21 do Kuksu, prohlídka objektu s bezdůvodně se smějící průvodkyní, oběd, Betlém (cestou vepřové hody). Vlakem ze Ždírce do Bílé Třemešné, po červené značce na Zvíčinu (pod mrakem, bez rozhledu) kolem Masarykovy studánky a zpět na vlak do Dvora Králové (Tonda odjel domů). Neděle 21.10.2001. Přes vodní nádrž Les Královstvi a hrad Pecku domů.

94

30.RE’2002 Poloniny – Bieszczady Tonda+Jana, Kid+Jarmila, Pavel, Blanka (velitel), Zdenda Poloniny – geomorfologická oblast ve Slovensku, Polsku a Ukrajině, součást subprovincie Vonkajšie Vých. Karpaty. Flyšová zalesněná hornatina. polonina – horská pastvina a louka nad hranicí lesa v Karpatech … vysoce položené louky s dalekými rozhledy, travnaté obzory táhnoucí se do daleka, bohaté lesy v dolinách … Pondělí 19.8.2002 R425 Laborec Začalo to špatně. Expedice se k všeobecné lítosti nemohli zúčastnit Mojža se Zuzankou, protože se Martin ženil a neprošel ani návrh uspořádat svatbu na RE. V týdnu před odjezdem pak zakoupené jízdenky s lehátky vrátili Kvído se Šárkou, protože Šárčinu prodejnu v Holešovicích zaplavila Vltava a Eva, která se omluvila (údajně) ze zdravotních důvodů. Ještě dopoledne Blanka tvrdila, že také nepojede, protože jí trápila rýma a hlavně kašel. A nakonec asi hodinu před odjezdem zavolala Gerta, že nemůže jet, protože má doma takový nepořádek, že ani nemůže najít mapičky. Situace se začala zlepšovat, když v Turnově přistoupili mladí Tonda s Janou a když v Pardubicích nás přišli pozdravit Mojža se Zuzanou. Návštěva restaurace na pustnoucím nádraží chvíli před zavírací dobou, prohlížení fotografií z Podkarpatské Rusi. Srdečná a plodná diskuse pokračovala při lahvovém pivu u kašny před nádražím. Vlak měl zpoždění, v nádražním stánku nám odmítli prodat další lahvové pivo, Mojžovi a Zuzaně ujela poslední MHD. Vlak nakonec přijel, našli jsme svůj lehátkový vagón číslo 367 a v něm i Pavla. Během cesty se už nic zvláštního nestalo. (1 km, 12 m) Úterý 20.8.2002 Medzilaborce – Nowy Łupków – Cisna Ráno v Humenném odpojili lehátkové vagóny, takže jsme zbytek cesty strávili vsedě a společně už s Kidem a Jarmilou, která nám nabízela jakési pečivo z Košic. Na nádraží v Medzilaborcích jsme si dali batohy do úschovny. Na radu paní pokladní jsme si místo mezinárodní jízdenky koupili asi desetkrát levnější jízdenku jen na státní hranici, což jsme také poradili trojici mladíků z Čech, kteří mířili tam co my. Návštěva Múzea moderného umenia rodiny Warholovcov, kde „v tomto kúte sveta Andy posunul hodnoty života a umenia ďalej“. Ve vstupní hale op-art, uvnitř popart. Červený Lenin, Hlava krávy, Ohrožené druhy, saka, kožená bunda a krstná košilka Andy Warhola, a j. Venku horko, Tonda nemohl najít Janu. Oběd v Penzionu Andy (halušky a drahé lahvové pivo). Pravoslavný kostel, který dal postavit Ludvík Svoboda, na protějším kopci zavřený, nákup v nedaleké samoobsluze. Posezení na dvoře Penzionu Andy (sýr s cibulí a octem, levné točené pivo, horko). Slovenský průvodčí v osobním vlaku do Polska nám neuznal naše levné jízdenky, dokonce ani ne drahé jízdenky z Košic Kida a Jarmily. Žádné konkrétní závěry však z toho nevyvodil a my vystoupili v Polsku ve stanici Nowy Łupkóv. Čekání na terase bufetu u nádraží na autobus do Cisnej, konverzace na autobusové zastávce s mladými polskými školačkami. V Cisnej již za šera výstup po asfaltové silničce do schroniska Pod Honom, kde nám nabídli nocleh za 10 zł na podlaze v přeplněné jídelně, až se tato vyprázdní, což jsme odmítli. Při cestě zpátky Tonda iniciativně našel nocleh v jednom při cestě stojícím paneláku – Ośrodek wypoczynkowy Wołosan (za 23 zł plus 7% podatku). Večeře v přízemní restauraci Patryja. Zdenda ještě navštívil bar Trolland, kde se setkal s našimi známými mladíky. Pavel spal na zemi, protože jsme měli jen šest postelí a protože prohrál stříhání. (6 km, 150 m) Středa 21.8.2002

Cisna – Wetlina - Brzegi Górne – Chatka Puchatka - Połonina Wetlińska – Przeł.M.Orlowicza - Wetlina Ráno jsme zaplatili 98 zł za nocleh na šesti postelích, Pavel to měl zadarmo, ačkoliv účet byl vystaven na jeho jméno, a odjeli autobusem do Wetliny. Tam hned první paní, které se velitelka Blanka zeptala na ubytování, nám nabídla nocleh po 10 zł (v chatkách bez tekoucí vody a povlečení, s nedalekým suchým záchodem). Najedli jsme se v blízké jídelně – jadłodajni. Autobus, nalezený předem na

95

Internetu, přijel téměř o půl hodiny dříve. Málem nám ujel kvůli Tondovi, protože nereagoval na povely velitelky k odchodu a ještě se jí ironicky posmíval. Cesta přeplněným autobusem mohla skončit dříve, ale Tonda nám zabránil vystoupit v sedle Nad Berehami Górnymi, protože si myslel, že ještě vyjedeme nahoru a taky proto, že jsme to měli zaplacené. Takže jsme vystoupili dole v dnes již neexistující vsi Brzegi Górne (Berehy Górne), nyní jen parkoviště a stánek se suvenýry. V něm jsme si koupili naturalnu wodu źródlanu a vstupenku na turistické značky po 3 zł, která platí tak dlouho, dokud jí někdo neprocvakne (což se nám pak nikdy nestalo). Tonda si vyjednal vstupenku za poloviční cenu pro důchodce. Příkrý výstup za horkého a slunečného počasí na chatku Puchatku v téměř nepřetržitém proudu vlídných, přátelsky zdravících polských turistů: dżeń dobry. Občerstvení, woda naturalna, skupinová fotografie. Suchý WC (chata nemá vlastní vodu), který navštívil jen Zdenda a záviděl všem, kteří tam nemuseli. Pohodlná cesta po Połonině Wetlinskej, která splňuje ideál bieszczadské poloniny – vysoce položené louky s dalekými rozhledy, travnaté obzory táhnoucí se do daleka (hezká túra na seznámení se s nádherným pohořím Bieszczady). Zástupy turistů poněkud prořídly, takže jsme se třeba i celou minutu s nikým nepozdravili. Cesta pokračovala kolem nejvyššího vrcholu poloniny Roh přes Osadzki Wierch obsypaný turisty. Nejvíce jsme se sblížili se skupinou asi třiceti teenagerů, kterou jsme při cestě dolů mnohokráte míjeli a vždy se se všemi pozdravili. Létající mravenci, zastávka na jídlo v Przeł. M. Orlowicza, ne však nadlouho, protože jsme seděli na skalce s mraveništěm. Sestup do Wetliny, z větší části lesem, horko, mladí běželi napřed. Zastávka ve stanu u stánku s teplým lahvovým pivem. Po příchodu do chatek koupel v mírně zapáchající Wetlince. Chutná večeře v samoobslužné restauraci Zajazd pod Połoniną. Jarmila s Kidem navštívili galerii (obchod se suvenýry) a Pavel se nakonec přece jen dovolal z telefonní budky do Litoměřic, kde měl svou mámu ze zaplaveného Karlína. Prohlášení: Tento den jsem v zápisu představen jako blbec, který věří internetu a ignoruje nervosní velitelku, která nastoupila do jiného autobusu. Mám čisté svědomí. Tono (18 km, 600 m) Čtvrtek 22.8.2002

Wetlina – Ustrzyki Górne – Przełęcz Wyżniańska – Połonina Caryńska - Ustrzyki Górne Ráno jsme se sbalili, opět posnídali v jadłodajni. a na autobus jsme, po předchozích zkušenostech, vyrazili o půl hodiny dříve. Ale dříve než autobus přijel na zastávku mikrobus s řidičem v kovbojském klobouku. Jedna pasažérka nás přesvědčila, že se tam všichni vejdeme a tak nás sedm sedělo na čtyřech sedadlech a ještě dva Poláci seděli vzadu na našich zavazadlech. Jízdné na osobu tak bylo velmi levné. Asi po půl hodině jízdy jsme vystoupili v centru osady Ustrzyki Górne, což je obec určená jen k pobytu turistů. Neúspěšné hledání noclehu v schronisku Kremenaros. Na radu kierownika (vedoucího) jsme se vrátili zpět do centra a zašli se poptat na nocleh do první zahradní restaurace Pijalnia piwa „U Rzeżbjarza“, kde z kůlů podpírajících přístřešek rostly živé větve. Majitel nás zavedl po venkovních schodech do zaprášeného podkroví nad restaurací s výhledem na taneční parket, cena 18 zł za jeden zatuchlý slamník, vše bez vody a bez záchodu. Přikázal nám přezouvat se a zakázal zvracet z okna. A pak, snad aby nás nalákal na večerní diskotéku, vytáhl kytaru a začal zpívat ruské lidové písně. Tak jsme se dozvěděli, že je to Kirgiz. Mezitím Tonda na nátlak ostatních odešel hledat ještě nějaký jiný nocleh a zamluvil dvouchatku u hotelu Górski PTTK za necelých 21 zł za osobu a noc, včetně DPH. Batohy jsme uschovali v žehlírně, protože chatky ještě nebyly volné a odjeli v poledním žáru mikrobusem do sedla Przełęcz Wyżniańska. Zde jsme pojedli na lavicích před stánkem s turistickými mapami a průvodci, pohlednicemi a suvenýry. Ve stánku jsme vyzvídali, zda zde skutečně jsou desítky medvědů avizované v průvodci. Prý jsou, ale ne v turistické sezóně. Pavel byl tak zaujat vystaveným zbožím, že tam zapomněl peněženku. Naštěstí si toho všimnul poctivý polský prodavač, vyběhl za námi a peněženku vrátil. Pozvolné stoupání k lavičkám pod lesem, které si Jarmila s Kidem krátili sběrem borůvek. Prudký výstup do sedla, kam už se vraceli mladí z nejvyššího vrcholu poloniny. Ten postupně zdolali všichni kromě Blanky, opalování. Příjemná procházka po travnatém hřebeni, v závěru pod „velbloudími“ hrby. Prudký sestup lesem přímo na most přes říčku Wołosaty za naším hotelem Górski

96

PTTK. Přenesli jsme své batohy do chatek, seznámili se se společnými umývárnami, záchody a kuchyňkou a odešli na večeři do samoobslužné restaurace Bar u Eskulapa, pivo Ležajsk za 3,50 zł, Źywiec za 4 zł, kuchnia regionalna, která nám byla doporučena místními rekreanty. Jídlo se objedná a zaplatí u pultu a pak se čeká u stolu, až ohlásí, že si pro něj máte přijít. Znamená to, že si člověk minimálně pět minut musí pamatovat, jak se polsky řekne to, co si objednal. Řízky, borůvkové knedlíky, jedno vařené ovarové koleno pro Tondu s Janou. Pouze Kidovi si vařili sami a chodili po galeriích. Protože se v baru u Eskulapa nesmělo kouřit, vyrazili jsme na obhlídku dalších restaurací. Živou hudbou a sugestivním zpěvem šansoniérky nás přilákala Matragona. Bylo tam plno, chtěli jsme tam zůstat jen chvíli a tak nás po chvíli váhání posadili ke stolu se špalky místo židlí. Blanka si zakouřila a po chvíli odešla spát. „Zohratá trojka“ s Janou si ještě vyslechla pár šansonů a odešla do pijalni piwa u Rzeźbiarza, což se ukázalo jako správná volba. Družná zábava. Dva polští mladíci, kteří sem dorazili po státní hranici ze Zgorzelce za třicet dní. Dvě polské studentky, se kterými jsme probrali co mají Poláci a Češi společného a co rozdílného, shody jasně zvítězily. Jinými slovy: porozumění a harmonie mezi národy i generacemi. Polacy są cudowni i kochani. A především se zpívalo, polské a ruské písně podle zpěvníku. Kupodivu ruština nikomu nevadila. Nejlépe zpíval Pavel. (15 km, 450 m) Pátek 23.8.2002

Ustrzyki Górne – Wołosate – Tarnica – Szeroki Wierch Ustrzyki Górne Snídaně „U Rzeżbjarza“ se protáhla, protože okolní restaurace ještě byly zavřené, takže tam byl nával. Někteří z nás ochutnali i kirgizskou houbovou specialitu, bez následků. Na tento den velitelka Blanka naplánovala dvě varianty výstupu na Tarnicu. Vzhledem k tomu, že nás taxíkářka odmítla odvést svým mikrobusem dále než do Wołosate, protože dále už bylo pohraniční pásmo s Ukrajinou, a přesto že jsme mohli pokračovat dále pěšky, zvolili jsme kratší cestu. Takže jsme nešli přes Rozsypaniec a Halicz, kam vyrazili naši tři mladí přátelé z Medzilaborců, které jsme zde potkali naposledy, ale rovnou na nejvyšší vrchol polských Biszczad Tarnicu (1346 m) s velkým železným křížem. Horko, výstup v jen občas přerušovaném obousměrném proudu turistů, převážně rodin s dětmi. Dle cedulky na kříži zde byl pře námi i Jan Pavel II. Nádherný kruhový rozhled na Bukowe Berdo, poloninu Bukowska, na které jsme alespoň z dálky viděli Rozsypaniec a Halicz a v dálce Ukrajinu s nejvyššími vrcholem Bieszczad Pikuj. Návrat přes poloninu Szeroki Wierch s pohlednicovým pohledem na Poloninu Caryńsku, poněkud ve spěchu, protože to vypadalo na bouřku, která naštěstí zamířila přes Wielku Rawku na Slovensko. Dlouhý sestup nízkým bukovým lesem, dlouhá cesta kolem opuštěného objektu Stanica konia huculskiego „Trebowiec“, ředitelství Bieszczadskiego Parku Narodowego a hoteliku Biały, který nám doporučovala ranní taxíkářka (a bližší informace o něm zjistili Kid s Jarmilou, něco ve smyslu, že je určen pro věřící křesťany). Osobní hygiena ve společných umývárnách hotelu Górski PTTK. Večeře v nekuřácké samoobslužné restauraci Pod Carynska (ve stejné budově jako Matragona, ze které však již nezněly žádné písně). Na večeři přišli i Jarmila s Kidem a s pomocí jazykově erudované velitelky jsme si bez problémů chodili k pultu pro svá jídla. Po večeři jsme přešli do sousední pijalni piwa U Rzeźbiarza, nezpívalo se, takže jsme v klidu popsali všechny zakoupené pohledy za jazykové pomoci našich známých studentek, serdeczne i cieplutkie pozdrowienia… A rozhodli, že známky na ně koupíme a pošleme je až na Slovensku. Postupně jsme odcházeli spát, na závěr si ještě Pavel vzpomněl na bezkonkurenční genialitu Vlasty Buriana a na toto téma pak ještě pokračoval v diskusi se Zdendou na lavičce před naší chatkou. „Franz Kafka je normální židovský úředník, Vlasta Burian je genius.“ Pak nastala pro Blanku a především pro Pavla těžká noc. Co se stalo jsme začali chápat až druhý den ráno. (20 km, 650 m) Sobota 24.8.2002

Ustrzyki Górne - Przełęcz Wyżniańska – Mała Rawka – Wielka Rawka – Kremenaros – Nová Sedlica Ráno Blanka vynadala Zdendovi, že celou noc chodil na záchod a bouchal při tom dveřmi. Na záchod chodil ovšem Pavel, bohužel však bezvýsledně. Proto Tonda s Janou

97

odvedli Pavla k lékaři do GOPRu (Górskie Ochotnicze Pogotowie Ratunkowe). Pavel tam rozbil teploměr a dostal od doktora Leszka asi čtyři pilulky. Ošetření bylo zdarma a neuplatnilo se ani Pavlovo zdravotní pojištění. Situace byla vážná, a tak jsme rozhodli, že Zdenda s nemocnými Pavlem a Blankou odjedou domů stejnou cestou, jakou jsme přijeli a ostatní budou pokračovat podle plánu přes M. a W. Rawku a Kremenec do Nové Sedlice a dále do Runiny. Cestou na autobus do Cisnej se Pavlovi částečně ulevilo a tak jsme si pod vlivem krásného slunečného počasí řekli, že si ještě vyběhneme na Wielku Rawku. Vrátili jsme se do hotelu Górski, všechny chatky však byly obsazené a tak jediným výsledkem bylo, že nám ujel autobus. Teprve až později nám došlo, že to bylo, vzhledem k Pavlově potřebě častých zastávek, velké štěstí. Další autobus už nejel a tak jsme si pronajali za 30 zł mikrobus do Cisnej. Taxíkář nám nabízel, že nás odveze za dalších 30 zł na nadraží Nowy Łupków, což jsme odmítli a vystoupili na autobusové zastávce. Daleko dříve než autobus však jel kolem další mikrobus a ten nás do N. Łupkówa odvezl za pouhých 20 zł. Kromě častých zastávek pro Pavlovu potřebu (řidič si myslel, že Pavel přehnal nějakou oslavu) nás zastavili i stopaři a řidič se nás, platících, nejdříve zeptal, zda je může vzít. Pohodové odpoledne v našem dobře známém bufetu u železniční zastávky. Levné točené pivo Źywiec, jídlo, pro Pavla hned vedle les. Ve vlaku jel tentokráte hodný slovenský průvodčí, který nám poradil ať si koupíme jizdenky v Medzilaborcích, že tam vlak 15 minut stojí. V Humenném na nádraží jsme si koupili lehátka na příští den, Pavel lůžko, protože poslední lehátko prodali zatímco byl na záchodě a ubytovali se v nedalekém hotelu Karpatia, třílůžkový dvoupokoj za 700 Sk. Večeře v prázdné hotelové jídelně, na pokoji televize s mnoha slovenskými i českými programy. Pavel si ustlal vedle koupelny a většinu noci strávil ve vaně s horkou vodou. Zdravá část expedice pokračovala podle plánu. Velení se iniciativně ujal Tonda a nasadil ostré tempo. Prý ani ostatním nedovolil se najíst. Ubytování v penzionu v Nové Sedlici. V místním hostinci velmi levný alkohol. (23 km, 600 m) Neděle 25.8.2002 Nová Sedlica – Rabia Skala – Ďurkovec – Runina Snídaně v hotelové jídelně. Prohlídka Humenného, bezvýsledné shánění známek na pohlednice (sehnat známky se podařilo až v Liberci). Vedro, zastávka v hostinci Duha v průjezdu (15 Sk za pivo Šariš), hodnocení sociální situace důchodců na Slovensku. Přes park k Vihorlatskému muzeu – skanzenu. Dovnitř jsme nešli, zastavili jsme se jen na kus řeči u pokladny s panem pokladním. Ten si na nás pamatoval z naší navštěvy v roce 1993. Probrali jsme těžkou finanční situaci kultury, koho volit v nadcházejících slovenských volbách – není koho, stejně jako v Čechách. Na památku jsme dostali vstupenky a mohli se bezplatně vyfotit před dřevěným kostelíkem. Z nádvoří zámku jsme si okny prohlédli uvnitř vystavené muzejní exponáty – vykopávky. Na pěší zóně na náměstí Slobody, dříve Gottwaldova ulica, jsme potkali Kida s Jarmilou, kteří právě přijeli z Nové Sedlice. Půjčili jsme jim peníze na vstupenky do skanzenu a vzali jejich batohy na zahrádku s plátěnou střechou u GRIL BARU Santa Lučia. Gazdovské halušky (65 Sk), zapékané pirohy s kapustou (42 Sk), pivo Zlatý bažant (20 Sk) a 5 Sk za poplatok za uživanie verejného priestranstva. Zmoženi horkem jsme vyzvedli batohy v recepci hotelu Karpátia. Nákup nápojů v nádražním bufetu a přilehlé samobsluze, lavička vedle sochy dobrého vojáka Švejka. Odjezd domů, nejtěžší cestu měl Pavel. Tonda s Janou ten den vystoupili na Rabiu skalu a došli až do Runiny, kde přespali u Karcabů. Následující den pak také odjeli domů z Humenného, ze kterého je nejvíce zaujala Jedáleň u Vlada, kde byly k dostání býčí žlázy. (20 km, 750 m) P.S. Po návratu domů, dříve než navštívil lékaře, hledal Pavel vysvětlení svých potíží v literatuře – prof.Matoušek: Citliví lidé reagují katarem měchýře na mladé pivo, ředkev a chřest. Teď už je po operaci prostaty a daří se mu dobře. Celkem: 103 km, převýšení 3212 m

98

Krušné hory I (Hrob, 21. až 23.6.2002) Tonda+Jana, Pavel, Gerta, Jarda+Hanka, Zdenda První přivykací expedice Pátek 21.6.2002. Autobusem do Teplic, setkání s Pavlem, autobusem do Bohosudova k zavřenému klášteru. Nákup potravin, oběd v restauraci. Výstup na Komáří vížku přes Krupku (P+Z kvůli nesnesitelnému vedru vyjeli autobusem). Pivo, MS ve fotbalu v televizi, velká černá doga, bouřka, nákup kamenů (T+J). Po dešti sestup do Dubí, cestou svačina na rozcestí pod Lopeníkem. Silnicí E55 na nádraží, spatřeno puze 5 prostitutek. Vlakem do Hrobu. Ubytování v penzionu Beseda, k večeři zmrzlá tlačenka. Diskotéka (lesbické? blondýnky. (17 km, 800 m) Sobota 22.6.2002. Snídaně v parku. Setkání s Jardou a Haničkou. Historickou železnicí do stanice Mikulov – Nové Město. „Výstup na Bouřňák. Svačina v chatě Karla Líma, kde si nás vrchní očísloval. Návrat do Nového Města, oběd v penzionu U Studánky, jídla nám byla podávána sklepním okénkem. Rozkol kvůli fotbalu, Pavel, Jarda a Zdenda zůstávají u televize, ostatní odcházejí. Další rozkol na Vrchu tří pánů, Gerta s Hankou si neuváženě prodlužují cestu na Fláje. Mladí Tonda s Janou dodržují naplánovanou trasu a v restauraci na Dlouhé louce se k nim přidávají milovníci fotbalu. Sestup do Oseku oklikou po silnici, protože jsme díky nádhernému panoramatu Českého Středohoří zapomněli sledovat turistickou značku. Setkání s Hankou a Gertou ve vlaku do Hrobu. Večeře v restauraci Koruna s nápisem v průčelí: „Tady jsem člověkem, tady jím smím být. Oto Reidl“. Přátelská beseda na dvorku zavřeného penzionu Beseda, lahvové nápoje. (17 km, 200 m) Neděle 23.6.2002. Snidaně v cukrárně, psaní pohledů, prohlídka zavřeného evangelického kostela. Odchod do Domaslavic. Prudký výstup po zelené značce. Rozkol, různé zkratky. Jarda s Hankou vpředu, zbytek prohlídka hradu Rýznburk. Sestup do kempu v Oseku, oběd, koupání, odjezd. Kvůli horku a únavě bylo doporučeno prohlédnout si klášter v Oseku na Internetu. (12 km, 400 m) Celkem asi: 50 km, převýšení 1500 m

Zadní země II (Mezná, 11. až 13.10.2002) Tonda+Jana, Gerta, Zdenda, Jarda+Hanka (velitel), Kvído, John+Blanka Motto (z připravované knihy nakladatelstvím VESTRI "Chvály Zadní země" od Miloslava Nevrlého): V Zadní zemi je nejdůležitější voda. Je jí tam málo a jistě i proto je kraj tak opuštěný. Není-li voda, chybějí lidé. Chybějí-li lidé, nejsou cesty. Nejsou cesty a lidé, nejsou tedy ani hospody, mlaskavé tlupy řvoucích lidí. Zůstanou jen ti, kdo umějí pít z louží. Z těch je nutno nabírat vodu nejčastěji. Dna louží jsou temná, ale jejich vody čiré, zahnědle nazelenalé ... … a po stezce pod Křídelními stěnami se na Pravčickou bránu sunulo tisíce turistů podobných rojům společenského blanokřídlého hmyzu. … Pátek 11.10.2002. Z Liberce autobusem do České Kamenice (Tonda+Jana, Gerta, Zdenda), Restaurace U Kašny (kachní stehna s bílým zelím a knedlíky). Po modré přes Filipov do Srbské Kamenice, penzión Romance (houbový guláš z václavek s chlebem, zpráva, že Blanka s Johnem omylem jedou ve špatném vlaku do Benešova nad Ploučnicí), cestou sběr hub a kaštanů. Dolák (Královský smrk, Dolský mlýn), hotel Lípa ve Vysoké Lípě (pivo za 25 Kč, nocleh za 160 Kč bez snídaně, poslední mobilotelefonní kontakt s velitelem Hankou). Za pokročilého soumraku dále po modré, Zdenda s Gertou prozkoumali při cestě stojící hotel-penzión Zámeček (pivo za 15 Kč, nocleh za 180 Kč, smrad z přepáleného tuku, srdečný rozhovor s Holanďanem, zpráva, že velitel Hanka ztratila mobila a vrací se do Benešova nad Ploučnicí ho hledat). Tonda s Janou dorazili po modré značce do restaurace U Fořta v Mezní Louce, Zdenda s Gertou stopli auto, ve kterém jel kompletní zbytek expedice, chyběl pouze mobil. Jarda se pak autem vrátil, vyplašil Gertu a svezl všechny do hotelu Hubert v Mezné.

99

Potom ještě zajel s Hankou do Benešova nad Ploučnicí pro benzin a mobila, který ležel přejetý na silnici. Takže ještě před půlnocí jsme byli zcela kompletní. (16 km, 350 m) Sobota 12.10.2002. Snídaně a smaženice z včera nasbíraných hub. Po silnici do Mezní Louky, sestup po modré a žluté značce k Divoké soutěsce. Plavba na pramicích Divokou a Edmundovou (Tichou) soutěskou s vtipkujícími bidlaři (vždy za 45 Kč, důchodci za 20 Kč). Kvído: „Připadám si jako na školním výletě ve třetí třídě“. Oběd v hotelu Klepáč, Kvído místo jídla spal. Po červené na Pravčickou bránu (vstupné opět 45 Kč). Restaurace samoobsluha (pivo v kelímku za 29 Kč, káva v kelímku za 20 Kč, bakelitové příbory, zákaz kouření), hezké vyhlídky, větrno a mlhavo, fotogalerie. Po červené kolem velkých žlutých skal do Mezní Louky do restaurace U Fořta (smažená brokolice s protirakovinnými účinky, tlačenka s cibulí apod.). Po silnici do Mezné. Paní hoteliérka měla pro nás navařený segedínský guláš, který si bohužel dal jen Kvído a Tonda s Janou si ho objednali k snídani. Živá a srdečná diskuse o prostatě, o myšlence jmenovat na počest 30. výročí RE všechny dosavadní účastníky a sympatizanty členy politbyra (analogie s Ferdou Mravencem, kde na závěr všichni mravenci měli červené puntíkované šátky) - tato myšlenka se setkala s nepochopením. Psaní pohledů, SMSek. Přípravou malé jarní expedice 2003 pověřen Kvído. (20 km, 400 m) Neděle 13.10.2002. Ráno za okny krajina pokrytá sněhem. Kvído: „Čím budeme mazat?“. Společná fotografie před hotelem, varování paní hoteliérky „nechoďte na skály, bude to klouzat“. Mezní Louka, po červené značce Malá Pravčická brána, Šaunštejn (Loupežák), rozloučení na rozcestí červené se žlutou. Tonda s Janou a Gertou pokračují po červené na Pohovku, dále po zelené do Jetřichovic do hotelu Praha. Ostatní 0,5 km do restaurace U Loupežáka ve Vysoké Lípě, oběd (svíčková, pivo za 15 Kč). Poslední loučení u hotelu Lípa, Jarda, Hanka a KvíKvíddo po modré zpět do Mezní Louky k autu, Blanka, Zdenda a John opačným směrem do Doláku a dále po žluté do Jetřichovic do penzionu Dřevák (4 dcl piva za 30 Kč). Autobusem do Huntířova, motorest, přestup na autobus do Liberce, který se postupně přeplnil studenty. (12 km, 250 m) Celkem asi: 48 km, převýšení 1000 m

100

31.RE 2003a Santiago de Compostela Vojta (velitel) Pěšky z Českého Krumlova do Santiago de Compostela, červenec až listopad 2003. Celkem: 3000 km, převýšení xxxx m

101

32.RE’2003 Považský Inovec – Strážovské vrchy Tonda, Jana, Pavel, Blanka (velitel), Zdenda, Marcela Karpaty a Panónská panva - dve podsústavy Alpsko-himalájskej sústavy . Kouzlo pohoří tkví především v bohatých lesních porostech a v možnosti samotářského putování po jeho táhlých hřebenech. Lesostepný charakter územia spolu spoĺu s neďalekými zrúceninami hradu pôsobia v krajine mimoriadne esteticky. Pozoruhodné je aj zastúpenie živočišstva, najmä teplomilného hmyzu … Středa 13.8.2003 Přeprava autobusy Když se autobus z Prahy-Florence do Nového Mesta nad Váhom chystal k odjezdu, došel Zdenda k řidiči a poprosil ho, aby ještě chvíli na jednoho počkal. Dostal však rezolutní odpověď: "To má smolu". Naštěstí se v tom okamžiku objevil Pavel u nádražní budovy a následně byl řidičem poučen, že má chodit dřív. Autobus měl klimatizaci, takže nám neušlo, že v Novem Meste nad Váhom dosahovala teplota 36,7ºC. Jednu stanici 20 minut zpožděným rychlíkem Ružín do Piešťan. Hned vedle nádraží venku na zahrádce před restaurací "Topvar vagon" (dle Tondy a Jany mají uvnitř klimatizaci a vynikající držkovou polévku) jsme si dali placky a pivo a odjeli autobusem pod Bezovec. Před turistickou ubytovnou nás už vyhlíželi Tonda s Janou. Přátelské posezení s Petrem a čašníčkou Mirkou, k večeři byl vařený kukuřičný klas, nic jiného totiž neměli. Podle Pavla typické slovenské jídlo. (3 km, 100 m) Čtvrtek 14.8.2003 Tematínský hrad – Lúčanská dolina – Lúka – Modrová Ráno byly k snídani koláče, pak káva v bufetu u Mirky, Tonda si dal pivo. Značka vedla poměrně rovinatou cestou přes Národní přírodní rezervaci, kde zejména Jana obdivovala zajímavou květenu, stromy a keře tzv. „xenotermná vegetácia, v ktorej dochádzá k premiešavaniu teplomilných ponticko – panónských druhov zo západokarpatskými druhmi“. Na zříceninu Tematínského hradu vylezli pouze Jana, Pavel a Zdenda. Nesnesitelné horko. Sestup do Lúčanské doliny, zastávka na kládách, motýli, kteří si oblíbili Pavla, svačina. Horko se stupňuje. Jedna z nejmalebnějších dolin, vyznačuje se strmými odlesněnými dolomitovými svahy s bohatou teplomilnou květenou, u cesty dokonce rostly vlašské ořechy. Na začátku neuvěřitelně dlouhé vsi Lúka nám místní obyvatelka řekla, že zde žádná hospoda není. Naštěstí se mýlila, na konci vsi, u křižovatky s autobusovou zastávkou hospoda byla. Na záchodě jsme si nejdříve vymyli sůl z očí a pak už jenom pili. Místní obyvatel se obrátil nejdříve na Janu, že ji zná ze Staré Lehoty a že jí koupí becherovku. Pak to zkusil na Blanku. V obou případech neuspěl. Autobusem do Modrové. Čekání na autobus na Bezovec vyplněné nákupem v samoobsluze a návštěvou místního hostince, kde byly k dostání pouze tekutiny. Naštěstí v chatě Bezovec nám dali večeři, ač jsme jí neměli zamluvenou. Večer jsme strávili venku na stejných lavicích u stejného stolu jako předchozí večer. (14 km, 280 m) Pátek 15.8.2003 Nová Lehota – Topoĺčianský hrad – Podhradie – Nová Lehota Ráno byla k snídani pomazánka. Pršelo, takže jsme si kávu museli dát uvnitř baru - bufetu a kouřit jsme chodili do dveří, protože uvnitř se smělo kouřit až od 19 hodin. Déšť naštěstí po desáté hodině ustal, takže jsme vyrazili, bez Tondy, který se necítil dobře, po zelené značce. Značku jsme po sto metrech beznadějně ztratili, takže jsme do Nové Lehoty šli po silnici. Na poli oral „pan Říha“ (narážka na výmluvy Břetislava a Jitky), u silnice chcípal pes. Pavel se bezvýsledně pokoušel dovolat z telefonní budky do Čech pomocí karty zakoupené v Novém Meste nad Váhom. Lesní hlinitou cestou podél potoka k opuštěné horárni s pramenem, občerstvení, odpočinek. Na křižovatce nad hájovnou jsme ztratili značku a Janu. Značku jsme našli, později se k nám po Blančině volání připojila i Jana. Prudký výstup bukovým lesem do sedla pod Úhradom. V sedle setkání s vyčerpanými cyklisty. Sestup mezi jalovci s „mimoriadne estetickým“ výhledem na Topoĺčianský hrad. Chata zakreslená na mapě byla vyhořelá a velitelka Blanka už nechtěla jít dál. Naštěstí se nám ji podařilo přemluvit a kolem hřbitova a rozestavěného kostela jsme došli do penzionu Pod hradom ve vsi Podhradie. Velká, úplně prázdná luxusní restaurace, oběd venku u bazénu. Zpět po úbočí hradu a dále stejnou cestou. Za hájovnou Jana stopla auto a

102

nechali jsme se vysadit v Nové Lehotě před hospodou. Bohužel byla zavřená. Pokusili jsme se alespoň nalézt zelenou značku na Bezovec, ale stejně jako ráno neúspěšně. Pes u silnice ještě žil, Jana se pokusila přemluvit místní obyvatelku, aby se o něj postarala. Po večeři jsme jako obvykle usedli venku ke svému stolu. Mirka zavřela bufet dříve a Zdeněk s Pavlem ji vyprovodili do chaty Šport za Petrem. Petr byl zaměstnán jinou dívkou, takže jsme všichni tři zůstali stát nahoře u výčepu a řešili Mirčiny i své životní problémy. Přitom jsme poznali výčepní Lubicu, Mirčinu kamarádku, a zjistili, proč u výčepu visí ceník za „Rozbitie poháru chtiac a nechtiac“: jeden z hostů tam měl ve zvyku žrát sklenice. Ceník nebyl na prodej. (22 km, 480 m) Sobota 16.8.2003 Skaliny – Sedlo pod Skalinami – Hrádocká dolina - Hrádok Čekal nás zlatý hřeb programu Panská javorina. Vystoupili jsme na vrchol Bezovec (742,8m). Lyžařský areál. Lesem do sedla pod Skalinami, krásné výhledy. Při odpočinku v sedle diskuse o dalším postupu (Panská javorina vzdálena 3 a půl hodiny). Velitelka na základě většinového rozhodnutí povolila změnu programu, prý, abychom se nemuseli vracet stejnou cestou. Vydali jsme se proto po zelené značce do Hrádocké doliny. Značku jsme asi po kilometru ztratili, neohroženě však jsme postupovali po široké lesní cestě, která vedla správným směrem, do doliny však nesestupovala. Vrátili jsme se několik kilometrů zpátky a sestoupili prudkou, zarostlou lesní cestou do doliny. Toto bloudění ve světle dalších událostí se jevilo jako idyla. Následoval asi osmikilometrový pochod na pražícím slunci po asfaltové silnici. Zcela ustala konverzace a každý bojoval sám za sebe. Sešli jme se na autobusové zastávce Dolina. Jana se Zdendou vyrazili rychlým strojovým tempem. Blanka s Pavlem pomaleji s tím, že budou stopovat. Zdendu s Janou předjeli těsně před Hrádokem. Řidič se divil, že chtějí do Hrádoku , když už tam jsou. Sešli jsme se v hospodě v Hrádoku a zjistili, že autobus jede až v 19.00. Velitelka proto velkoryse nabídla za odvoz na Bezovec, vzdálený asi 15 km, částku 200 Sk. Vezl nás řidič místního milionáře. Mezitím se Tonda válel spokojeně v posteli a pil rybízové domácí víno. Večer s partou v areálu Bezovec ubytovaných radioamatérů, kteří grilovali buřty a když už ani pes je nežral, nabídli je nám. Tondova zpověď o poměrech na TU Liberec. Pavel se Zdeňkem opět Mirku doprovodili do hotelu Šport. Ceník chtiac nechtiac jsme si alespoň vyfotografovali. (17 km, 180 m) Neděle 17.8.2003 Veselý vrch – Kostolný vrch – Gonové lazy – hotel Horec Před sedmou ráno nás vzbudila Jana, protože s Tondou odjížděli na pohotovost, potažmo domů. Později jsme se dověděli, že je do Piešťan vezl správce a Tonda se po cestě chtěl stavit na panáka. Správce se vyslovil, že takové lidi nemůže litovat. Po snídani jsme odešli známou cestou směrem na Novou Lehotu. U silnice potíže s hledáním značky. Cesta vedla oblým, mírným, vyprahlým hřebínkem s pěknými výhledy do okolí. Tráva byla vypasená, ovce jsme však neviděli. V na mapě označeném ovčíně pěstovali prasata. U horárně pod Kostolným vrchem jsme udělali první zastávku na kládách, horko, diskuse o Tondově odjezdu. Cesta přes plochý Kostolný vrch vedla lesem. Směrem na Gonové lazy jsme potkali cyklistu, který ujistil velitelku, že jdeme správné. Na Gonových lazech měla být podle průvodce studna, tu jsme nenašli, rostly tu však vlašské ořechy. Po chvíli odpočinek u cesty s vyhlídkou na Bezovec a Tematínský hrad. Značka z pohodlné cesty odbočila na louku pod lyžařským vlekem. Pak jsme prošli lesem do osady Drieňová s hotelem Horec a koupalištěm. Z koupaliště, kde jsme chtěli strávit odpoledne plaváním, se vyklubalo brouzdaliště. Nezbývalo nám nic jiného, než sedět v hotelu Horec, pozorovat okolí a konzumovat. V recepci jsme nakoupili pohledy a využili perfektní toalety. Při kávě a závinu jsme úspěšně napsali několik pohledů. Asi po 4 hodinách jsme odešli na blízkou zastávku a odjeli autobusem na Bezovec. Večer s Petrem, Mirkou a Radkou, která střídala Mirku v bufetu. Pozitivní výsledek odvozu Tondy byly párky, které při této příležitosti koupil správce v Piešťanech a my si je dali místo vařené kukuřice. (12 km, 280 m)

103

Pondělí 18.8.2003 Piešťany – Trenčianské Teplice - Omšenie Ráno jsme v poklidu sbalili a poseděli na lavičkách u bufetu, kde už nás obsluhovala Radka. Na autobus jsme odešli s dostatečným předstihem a čekali v horku asi 20 minut u páchnoucí popelnice. Po cestě do Piešťan jsme se informovali u spolucestujících, kde je nejlepší vystoupit. Ze zastávky v centru města jsme šli ve velkém vedru s těžkými batohy prohlédnout si lázně umístěné na ostrově na Váhu přístupné přes Kolonádový most (vzdáleně připomínající Ponte Vecchio z Florencie). Vyfotografovali jsme se u sochy barlolamača , prošli přes most, na kterém stála stará žebračka. Nic jsme jí nedali. V lázeňkém parku jsme krosny složili u lavičky, kde jsme se pak střídali v hlídání. Vzápětí k nám přistoupila parta mladých lidí a chtěli peníze pro žebračku. Dali jsme jim 10 Sk a oni odešli směrem od žebračky ke koupališti. Pavla nejvíce zaujal v nejvýstavnějším lázeňském domě obraz zobrazující průřez geologickými vrstvami s tryskajícími prameny. Z areálu lázní jsme prošli do centra města a u zdravotní pohotovosti zavzpomínali na Tondu. Autobusem na nádraží, občerstvení na zahrádce před restaurací "Topvar vagon" (klimatizace uvnitř jsme opět nevyužili). Řidič jednoho autobusu nám řekl, že autobus do Trenčianských Teplic už odjel. Vyčkali jsme však na pravidelný odjezd a přijel klimatizovaný autobus z Prahy Vršovic. Cestou jsme zahlédli rozsáhlou zříceninu hradu Beckov. V Trenčianských Teplicích na nás už čekala Marcela ve své červené sukni. Pak jsme odjeli do Omšenie a snadno našli Bellov dom, tzv. dom hudobníkov (Ján Levoslav Bella, 4.9.1843 až 25.5.1936, autor první slovenské opery Kováč Wieland), protože Marcela už tam byla a řekla¨nám, jak vypadá. Marcela večeřela v lázních a pak za námi přijela autobusem. Večer jsme strávili v restauraci Oáza. Do přehrady pod Omšenie, kde jsme plánovali koupání, ústí kanalizace z celé rozsáhlé obce. Je tam možné jen člnkovanie. (5 km, 40 m) Úterý 19.8.2003 Trenčianské Teplice – Opatová – Trenčín - Trenčianské Teplice Po dobré snídani autobusem do Trenčianských Teplic. Hledání červené značky zvané cesta SNP. Prudký výstup k prameni. Sestup na silnici, zkratka k chatě Opatová. Posezení pod slunečníky, půllitry kofoly, káva. V přilehlém koupališti bylo koupání na vlastní nebezpečí. Přes tuto výstrahu a slabý déšť do něj poměrně dost puberťáků skákalo. Po úzké silničce do vesnice Opatová, kterou prochází hlavní silnice do Trenčína. Oběd v motorestu Maják. Odjezd autobusem do Trenčína. Přes park bez bezdomovců a pak podchodem do hotelu Tatra, stojícím na úpatí hradu. Poměrně nevýhodná výměna peněz v recepci. V hotelu (v prvním patře přes sklo) výhled na římský nápis na skále z r.179 n.l. (podle Břetislava intelektuální vrchol expedice): „VICTORIAE AVGVSTORVS ERECTVS QVILAV CARICICNESEDHMIL LIIDCCCL NSLEGLEGNAD“. Ochotný portýr nám ukázal cestu do centra města a doporučil nám mětskou bránu a hlavně kašnu s vodníkem Valentýnem. Odpočinek na lavičkách na náměstí u kašny v sousedství synagogy, nákup pohledů. Pak jsme si ještě koupili místenky na zpáteční cestu do Prahy, na hrad jsme nevystoupili. Večer opět v Oáze. Marcela měla červené květované šaty. (14 km, 320 m) Středa 20.8.2003 Baske - Bežákovci Cesta přes les-smetiště, hledání značky. Příjemnou rovinatou stezkou po lukách pod Žihlavníkem-Baske. Odpočinek u odbočky do lesa. Výstup serepentýnami bukovým lesem přírodní rezervací Žihĺavník-Baske. Pavel propotil tričko a cestou ho sušil na stromě, ležícím přes cestu. Na hřebeni mírná široká cesta, stromy s bílými proužky, připomínajícími značky. Poté po lukách se spoustou ocúnů na plochý vrchol Baske. Bez výhledu, nejbližší pramen vzdálen půl hodiny. Na vrcholu zavřená turistická útuĺňa, lavičky. Horko, jídlo, opalování, stoj na hlavě. Chvíli za námi dorazil lázeňský host z Trenčianských Teplic. Dál za vrcholem se nám otevřel krásný rozhled na Vápeč, Kĺak a Homôĺku. Nepříjemný sestup po žluté značce do osady Bežákovci. Autobusem do Omšenie. Ohřáli jsme si v mikrovlnce večeři. Večer v Trenčianských Teplicích s Marcelkou, halušky. (13 km, 650 m)

104

Čtvrtek 21.8.2003 Trenčianské Teplice – Kamenné vráta – Omšenská Baba Prohlídka Trenčianských Teplic v doprovodu Marcely. Na její popud návštěva lázeňského domu Haman, pronikli jsme dovnitř a byli vyvedeni ven, protože je užíván jako mužská převlékárna. Něco jsme však zahlédli, včetně převlékajících se mužů. Je to nejstarší lázeňský dům v tureckém stylu. Parkem k parkhotelu Baračka, káva, malé pivo. Marcela měla zelenou sukni a bílou halenku a vrátila se ke svým lázeňským procedurám. Ostatní pak prudkým stoupáním vyšli na vyhlídku Kamenná Vráta a dále loukami a lesem pod Omšenskou Babu. Přestože bylo velké horko, Pavel nám cestou neúnavně opakoval vtip o hlášení vojenského rozhlasu: Dnes odpoledne promítneme film Baba dala vojákovi, opravuji Balada o vojákovi. Minuli jsme žlutou značku vedoucí na Omšenskou Babu a sestoupili pod ni na louku s přístřeškem a lavičkami. Odpočinek. Ve vsi Omšenie návštěva hostince. Zdeněk prošel dlouhou obec až k Bellovu domu. Pavel s Blankou jeli dvě zastávky autobusem. Večer v Oáze, zápis do návštěvní knihy: Oáza je oáza. (14 km, 430 m) Pátek 22.8.2003 Trenčianské Teplice, odjezd Marcela se s námi přišla rozloučit k autobusu v dlouhých bílých květovaných šatech. Úmorná cesta neklimatizovaným autobusem přes Hodonín do Prahy a poté zastávkovým autobusem do Liberce. (2 km, 50 m) Celkem: 114 km, převýšení 2760 m

105

Jizerskohorské bučiny – vzpomínka na suprgeronty (Oldřichovské sedlo, 26.4.2003) Kornout, Pavel, Blanka, Zdenda "Safírová obloha prosvítá mezi skalami a nejkrásnější zeleň pokryla za jediný den a noc větve hladkých šedých buků. Nestojí v Čechách druhé takové bučiny jako na kamenitých svazích Jizerských hor." Miloslav Nevrlý Tato akce byla náhradou za plánovaný „Sněm supergerontů“, který se neuskutečnil kvůli pokročilému věku potencionálních účastníků. Vlakem do Hejnic, návštěva barokního chrámu Navštívení Panny Marie. Oběd v čínské restauraci Kongo. Po Staré poutní cestě (při příchodu na Viničnou cestu zamítnuta většinou hlasů plánovaná odbočka k nejkrásnější skále Jizerských hor Zvonu) do motorestu Hausmanka (U Kozy) v Oldřichovském sedle. Schůze politbyra, psaní pohledů, večeře. Vlakem z Oldřichova v Hájích zpět do Liberce. Celkem 11 km, převýšení 105 m.

České středohoří I (Kocourov, 20. až 22.6.2003) Kvído (velitel) a Šárka, Hanka a Jarda H., Tonda a Jana, Blanka, Zdenda, Gerta, Pavel a Marcela, Břetislav a Jitka, Eva. Pátek 20.6.2003 Hanka, Jarda, Blanka, Zdenda: Stadice. Národní kulturní památka - pomník Přemysla Oráče, Královské pole. Tonda, když při plánování viděl na mapě okolní dálnice, řekl: to je blbost, tam nejdu. Volská hora přes Stadické srázy, Suchá, Dubice, zkratkou (tzn. vynechaná Labská vyhlídka) po silnici do Radejčína na opuštěnou zastávku ČD , vlakem do Chotiměře,pěšky do motorestu ve Velemíně (večeře) a dále Březno, Ostrý (absolvovali pouze Blanka se Zdendou, navzdory navádění mobilem a šipkami z větví, ostatní ho obešli), Kocourov. Tonda s Janou přišli do Velemína z osady Dolní Zálezly, z Dobkoviček do Chotiměře popojeli vlakem, Kvído se Šárkou přijeli do Velemína autobusem z Prahy. V pezionu v Kocourově plánované totální občerstvení, konverzace. Kouření nejvíce vadilo Šárce. (18 km, 520 m) Sobota 21.6.2003 Ráno svým autem na plyn přijel do Kocourova Pavel s Marcelou. Pěšky po silnici do Milešova (restaurace U Mušketýra), kde se připojila Gerta. Milešovka, nejvyšší hora Českého středohoří a podle Alexandra von Humboldta třetí nejkrásnější vyhlídka na světě. Pavel postrádal svůj fotoaparát a obával se, že ho nechal ležet na střeše svého auta. Utěšovali jsme ho tím, že v Kocourově se nekrade, jak předcházející den řekla Blance majitelka penzionu. Rozhovor s meteorologem, který našeho spolužáka Johna Pretla znal, ale nezažil, za šest let co tam je jednou viděl Alpy a oblačnost v té chvíli byla šest osmin. Na konci sestupu podivné kamenné a betonové lidské výtvory, Bílka (dle průvodce prý odtud nosili na nosítkach turisty na Milešovku), bufet u vyschlé nádrže. Po neplánovaném vystřídání barvy turistické značky jsme došli do Paškapole, odkud Tonda, Jana, Pavel, Marcela, Blanka a Zdenda odešli po E55 (s úmyslem navštívit na mapě vyznačený motorest, který však bohužel před rokem shořel) do Velemína. Ostatní šli přes Kletečnou a Dobkovice (zpráva z mobilu: dobrá hospoda - levné pivo). Do Velemína v 18:36 přijela Eva autobusem z Prahy a přivezla nám láhev meruňkovice. Novou cestou kolem rybníka u Milešova do Kocourova. Břetislav s Jitkou přijeli toho dne asi ve 13 hod autobusem z Prahy do Velemína, vyšli po modré značce na Milešovku (bohužel nebyli na rozhledně) a po červené přes Milešov dorazili navečer do penzionu v Kocourově. Pavel našel svůj fotoaparát na střeše své Felicie Combi, chvíli poseděl a pak odvezl Marcelu na vlak do Lovosic a zase se vrátil. Břetislav úspěšně (ale ne na 100%) vyřešil přijímací test na Západočeskou Univerzitu, nekuřáci si (od)sedli ke svému stolu. Do "závěrečné" zůstala v restauraci "zohratá trojka". Pavel zkoušel Zdendův postřeh tím, že mu

106

opakovaně volal na mobila. Nevšiml si, že v restauraci žádný mobil nezvoní. Pouze tím budil Blanku na pokoji číslo 2A. (26 km, 720 m) Neděle 22.6.2003 Srdečně jsme se rozloučili s majitelkou penzionu a zaplatili útratu. Pavel odvezl autem Evu, Blanku, Zdendu a Gertin batoh do Oparna do minimotelu Oráč a pak odjel za svou matkou do Litoměřic. Batoh jsme nechali v minihotelu a vyrazili na Lovoš. Ostatní šli pěšky z Kocourova na Ostrý (krásný rozhled), Březno, Režný Újezd, (ten) Lovoš (kde jsme se zase všichni sešli a Zdenda ke své pozdější lítosti zapomněl, že má v batohu láhev meruňkovice), dolů do Oparenského údolí (buď po modré k minimotelu Oráč nebo po Císařských schodech), Malé Žernoseky (odjeli Eva, Tonda, Jana, Hanka a Jarda), Porta Bohemica, Litochovice. Nejdříve vlakem odjeli Břetislav s Jitkou a Kvído se Šárkou, pak všichni z Liberce. Posledně jmenovaní pak v rychlíku Valdštejn vypili půl láhve meruňkovice a zaslali veliteli a organizátorovi Kvídovi SMS s poděkováním za bezchybnou přípravu mRE. (22 km, 580 m) Celkem 66 km, převýšení 1820 m

Góry Izerskie - nejvyšší vrcholy (Wysoka Kopa, 25.7.2003) s.náčelník Kornout (velitel) se svou sestrou Marcelou, Pavel, Blanka, Zdenda Jakuszyce, Wysoka Kopa, Polana Izerska, Stog Izerski, Smrk, chata Hubertka, Bílý Potok Pátek 25.7.2003 Teoretická příprava na České chalupě. Pavel přijel poškozeným autem (nefungující zadní osvětlení, včetně brzdového) z Prahy rovnou na Českou chalupu. Sobota 26.7.2003 Autobusem v 6:30 z Liberce do osady Jakuszyce (PL). Autobus jsme stihli, přestože ráno Pavel obsadil koupelnu a šampónoval si vlasy. Na hraničním přechodu přišla Blanka málem o pas, protože jedna pomatená cestující ho dala jiné paní. Autobus nám zastavil u benzínové pumpy, odkud jsme se po silnici vrátili na zelenou značku. Na Wysoké Kope (špatně identifikovatelný nejvyšši vrchol Jizerských hor, 1126 m) jídlo a panorama Krkonoš. Zastávka po sestupu na křižovatce se žlutou značkou kvůli krátkému dešti, převlékání kalhot (s.náčelník). Další zastávka na rozcestí u bývalé samoty Polana Izerska. Zde, při vzpomínání na Gustava Ginzla, projel okolo na kole jeho bratr Hans, převlékání kalhot (s.náčelník). Po téměř vrstevnicové cestě mezi sběrači borůvek do schroniska Na Stogu Izerskim. Polévka, káva a teplé lahvové pivo za 5 Zl. Po zelené značce na Stog Izerski a na Smrk (1124 m - nejvyšší v ČR). Zastávka na začátku Nebeského žebříku, panorama Jizerských hor. Sestup na asfaltovou cestu a rychlý přesun na chatu Hubertka, kde bohužel nebyla hospoda. Rychle do Bílého Potoka, návštěva liduprázdné restaurace Poledník, kde se Pavel rozčílil, že Zdenda měl pivo dříve než on a díky tomu zapomněl napsat pohled. Odtud s.náčelník s Marcelou rychle vyrazili na nádraží, minuli stanici v Bílém Potoce a doběhli vlak až v Hejnicích. V Liberci si Pavel se Zdendou v pizzérii naproti Casinu dali pizzu. Pavel pak doma u televize usnul na gauči a zkřivil si brýle. Neděle 27.7.2003 Soused pan Kružík opravil Pavlovi auto a Pavel s ním se s.náčelníkem odjeli do Prahy. Celkem: 35 km, převýšení 450 m, záporné převýšení (sestup) 950 m

Lužické hory I (Horní Světlá - Myslivny, 17. až 19.10.2003)

107

Gerta (vrcholové družstvo), Tonda, Jana, Zdenda, Blanka (velitel), Hanka a Jarda H., Pavel a Marcela, Kadet a Jitka. Pátek 17.10.2003 Gerta, Tonda, Jana a Zdenda dojeli autobusem z Liberce do Cvikova, kde se občerstvili v restauraci „U...???“. Odtud pak šli křížovou cestou na Kalvárii, dále pak kolem pracovníků budujících v lese novou silnici do Trávníku s ekologickou farmou s hezkými býky (tatarskými bifteky) a hogofogo zámeckým penziónem na lavičky u beznadějně zavřeného penziónu „U naděje“. Gerta vyrazila napřed a dobrovolně si téměř dvakrát prodloužila cestu (kolem Pěnkavčího vrchu a Ptačince), díky tomu však viděla západ slunce na Luži. Ostatní zpočátku pokračovali v jejích stopách přes Antonínovo údolí k dobře umístěnému „domovu důchodců“ (přihlášku jsme si nepodali, protože to nebyl domov důchodců ale sociální ústav, záhadné tunely v pískovcových skalách). Cesta údolím Hamerského potoka nejméně třikrát překračovala po vratkých kamenech Hamerský potok (jen Tonda si v něm namočil jednu botu), kolem vypuštěné a zpustlé plovárny do osady Hamr (bez hospody, místní obyvatel by nám ale prodal lahvové pivo i limonádu). Údolní nádrž Naděje, dlouhý výstup do Horní Světlé, boršč v Chatě Luž. Ubytování v Lužické boudě, pokoje v prvním a druhém patře s příkrými schody, záchod a umývárna pouze v přízemí, v celé chatě přísný zákaz kouření. Blanka dojela autobusem do Dolní Světlé, pěšky vyšla nahoru do Horní Světlé a za pět minut po ní přijeli Hanka s Jardou autem z Kladna, přišla i Gerta z Luže. Večeře, družná zábava. Zdenda si ještě došel na kávu do Chaty Luž, kde poznal oba zde ubytované psy a jejich majitele. (24 km, 680 m) Sobota 18.10.2003 Ráno přijeli autem na poslední chvíli Kadet s Jitkou a Pavel s Marcelou. Myslivny, Luž (Lausche – nejvyšší vrchol Lužických hor, 793 m), Waltersdorf (hranice – “vietnamci”, pomník čs.obětem sudeťáků), Falkenstein, Orgel (Varhany), Jonsdorf, Hvozd (Hochwald, pouze vrcholové druzstvo s Jardou a Hankou), Krompach (“vietnamci” za hraničním přechodem), restaurace Na Vyhlídce, Dolní Světlá (držková polévka), Horní Světlá (Česká chalupa), Myslivny – Lužická bouda. Cestou m.j. rozsáhlé bývalé lomy na mlýnské kameny (Műhlsteinbrűche). Vydatná večeře včetně chlebové speciality, becherovka od našich německých spolubydlících oslavujících čtyřicáté výročí svatby, plodná a družná zábava. (20 km, 670 m) Neděle 19.10.2003 Ráno nejdřív vyrazila Gerta. Ostatní došli k Sirnému prameni (nepřesný název pro vydatný železitý pramen ve kterém žijí bakterie Leptothrix ochracea shromažďující železité sloučeniny a vytvářející rezavé kašovité struktury). U Jána jsme se rozloučili s Kadetem, Jitkou, Pavlem a Marcelou, kteří se vrátili ke svému autu, kousek před zříceninou hradu Milštejn se situace opakovala s Jardou a Hankou. Rousínov, Svor – restaurace a odjezd přeplněným autobusem do Liberce. Gerta došla na autobus do Nového Boru přes Klíč. (18 km, 370 m) Celkem 62 km, převýšení 1720 m

108

33.RE’2004 Vihorlatské a Bukovské vrchy Blanka (velitel), Pavel, Zdenda Půvabná a drsná krajina nejvýchodnějšího sopečného pohoří Slovenska Vihorlatských vrchů láká a vábí v poslední době stále více milovníků hor. Mimo pralesních porostů bukových lesů, kamenných lavic skalnatých vrcholů bývalých sopek a nesporných hodnot zachovalé vzácné flóry a fauny nás hory uchvátí báječným klidem a tajuplnou atmosférou … .. nádherné zapomenuté Bukovské vrchy v nejzastrčenějším koutě Slovenska. Jedná se o neobyčejně krásné pohoří plné divoké zvěře, gigantických stromů (průměr kmenů až 5 m , exempláře jedlí vysoké až 50 m !) a neprůchodných bukových lesů… Středa 11.8.2004 R425 Laborec Expedice se sešla v Kolíně v rychlíku Laborec. Našli jsme z Levoče Igora se slivovicí, jinak měla cesta standardní průběh. (1 km, 5 m)

si

tam

kamaráda

Čtvrtek 12.8.2004 Zemplínská šírava - východoslovenské moře Východoslovenské moře. Doba jeho největší slávy je pryč, dnes do těchto míst proudí jen zlomek z původního až 1 miliónu návštěvníků. Ubytovali jsme se v chatce autokempu Hôrka za 180 Sk za noc. Při procházce po břehu Pavel zalitoval:“ Škoda, že nejsme mladší.“ „Proč?“. „To by nás to víc bavilo.“ (brilantní ukázka konverzační turistiky). Projížďka rekreační lodí Zemplín (Hôrka - Medvedia hora Kaluža a zpět). Poznávání místních restaurací (tzv. pub tour): Pod šindlom, Šariš, Východniarka, Fontanas, Lúč, recepcia v autokempu, návštěva diskotéky v Rybarskej kolibe, Unobar, Garden bar. Všude měli reproduktory reprodukující jednotvárnou dunivou hudbu. (4 km, 25 m) Pátek 13.8.2004 Vinné – Vinianský hrad – Vinianské jazero Ranní bouřka odhalila smutnou skutečnost, že Pavel nemá nic do deště. V místních obchodech neměli ani pláštěnky ani deštníky, prý ať si koupíme nafukovací lehátko a rozstřihneme ho. Ve Vinném Pavel s Blankou obdivovali velké keře ibišků a Pavel si konečně koupil igelitové pončo. Dále po rovině „popri kroví“, pak asi půlhodinový výstup bukovým lesem na Viniansky hrad, rozlehlou zříceninu dobyli Pavel se Zdeňkem. U Vinianského jazera jsme se občerstvili „rychlým občerstvením“ v Bistru u Janka. Krátká zastávka v hotelu Jazero, kde inzerovali čapované plzeňské pivo, bohužel měli jen flašové. Zpátky do Vinného po chodníku podél silnice beze značky. Koberce netřesků a jiných xenotermních rostlin. Hostinec Pod Skalkou ve Vinném vypadal zvenčí lákavě, uvnitř však židle se stolem stáli na nepříjemně šikmé podlaze. Po večeři v restauraci Lúč diskuse v recepci autokempu s polským hasičemzáchranářem z Gdaňska. Zachraňoval se psem v Iránu, Iráku, Albánii a už to dál nechce dělat. Jeho původ (rodove drzevo) je od Kazimierza Wielkeho. Niemcov nie lubje, kurvy, cholera. Kazimierz to Němcům nandal u Grunwaldu. Vroucné objetí, když jsme mu řekli, že i Žižka bojoval u Grunwaldu. Pavel je mądry, Zdeněk má mysliaci oči a on to má v dupie. Diskuse hluboce zapůsobila na Pavla, prý mu ještě v životě nikdo neřekl, že je moudrý. (14 km, 150 m) Sobota 14.8.2004 Zemplínská šírava – Morské oko Ráno byl divně posunutý stůl a židle u dveří. Posunul je v noci Pavel, když marně hledal východ z chatky. Nevzal si totiž na expedici ani baterku. Když si pak šel po rozednění koupit rožky a záchodový papír, viděl v trafice spící prodavačku a v prodejně potravin zívající pokladní, zřejmě návštěvnice noční diskotéky. Snídaně v restauraci Lúč. I zde měli reproduktory a podařilo se nám zachytit slova jedné diskoskladby. Byla to kombinace slovenského a anglického textu: „Sex, sex, pohlavie … you want sex, pay.“ U provozovatele autokempu domluvila velitelka odvoz autem ze Zemplínské šíravy na parkovisko Krivec pod Morským okom za 500 Sk. Odtud pěšky ke Kaštieliku, kde jsme měli telefonicky zamluvený nocleh. Na ceduli na dveřích bylo napsáno, že klíč od zámečku je v bufetu. Bufet, tzv. VeĬká chata (oficiální název Chata Morske oko na Morskom oku) byl vzdálen 500 m.. Zde byly noclehy za pouhých 200 Sk, v Kaštieliku, kde mj. přespávali Dzurinda i Kukan, by to stálo 450 Sk.

109

V bufetu jsme si dali grilovaného pstruha z nedaleké sádky (nikoliv přímo z Morského oka, tam prý jsou jelci). Velká bouřka, při které se kácela stříška nad lavicemi před bufetem. Po bouřce procházka okolo Morského oka, pára stoupající z okolních lesů pralesovitého charakteru, odlesky zapadajícího slunce. Idylku kazilo snad jen to, že bufet zavíral už v 19 hodin. Pavel tam koupil jedinou a poslední láhev vína. (6 km, 50 m) Neděle 15.8.2004 Morské oko – Malé Morské oko – Vihorlat a zpět K snídani klobása, originální Popradská káva a točená kofola. Odchod v 10:40 kolem Kaštieliku na Malé Morské oko. Z Malého Morského oka dobrodružnou cestou po neprostupné žluté značce vývraty, potokem, přes bukový prales na klouzavém bahně na červenou značku na Jedlince. Cesta dále pokračovala vzhůru po klouzavém kopci pod Motrogon, v bukovém pralese rostly občas i platany. Odpočinek s výhledem na Vihorlat, nejvyšší vrchol Vihorlatských vrchů (1076 m), který ležel donedávna na území vojenského prostoru a výstup na vršek tak byl po mnoho let nemožný. Sestup ostružiním do sedla Rozdiel, kde jsme poseděli na vyřazené pneumatice. Výstup po zelené, i když na mapě byla žlutá, na Trstie, sestup na rozcestí Trstie, mírným svahem bukovým lesem na Poĺanu. Zde pramen (na vlastní oči jsme ho neviděli) a přístřešek (u kterého jsme seděli). Setkání s mladými českými turisty se psem Ámosem, za Zdendovy cigarety dali Blance becherovku. Pavel se Zdeňkem vystoupili na prostřední ze tří vrcholů Vihorlatu, vzdálenější vrchol s křížkem si pouze vyfotografovali. Stejnou cestou zpět. Poněkud nás vystrašil chybný časový údaj na ukazateli v sedle Rozdiel: Sedlo Tri table 2.15 hod. Ve skutečnosti to bylo o hodinu méně. Pavel šel napřed a dorazil čtvrt hodiny před zavřením bufetu na chatě Morské oko. Zajistil přísun tekutin, koupil poslední čtyři lahve lahvového piva a klobásy a nabídnul peníze za oddálení zavírací doby. Obsluha i bez náhrady místo v 19:00 zavřela v 19:30. Smaženice z nalezených hub. Idyla. Zdeněk pocítil první příznaky ponorkové nemoci. Pavel odmítnul nechat se vyfotografovat ve své noční košili. (26 km, 980 m) Pondělí 16.8.2004

Sedlo Tri table – Sninský kameň – Zemplínské Hámre – Nová Sedlica K snídani grilovaný pstruh, točená kofola, čaj, káva. Mladá sympatická prodavačka v bufetu nám řekla, že na nás večer počká s pivem. K oboustranné lítosti jsme jí řekli, že už se nevrátíme, možná ani ne příští rok (ale třeba se potkáme v Praze nebo v Liberci). Výstup oklikou na sedlo Tri table. Velitelka vydala rozkaz, že v sedle pohlídá batohy a že vrcholové družstvo zdolá Sninský kameň, nádherný, dominantní andezitový vrch. Poslední pohled na modrý klenot Morského oka uvězněný v milostném sevření huňatých lesů. Nekonečně dlouhý sestup bukovým lesem do hloubky 660 m po žluté značce (není na mapě) k andezitovému lomu nad obcí Zemplínské Hámre. Přes půl obce na slunci po asfaltové silnici ke kostelu. Odjezd autobusem do Sniny. Vydatné jídlo v bufetu na autobusovém nádraží a posezení v sousední zahradní restauraci. Slyšeli jsme zvony z nedalekého kostela, jinak jsme Sninu poznali kvůli horku a únavě jen ze zakoupené pohlednice. Cesta autobusem přes Poloniny kolem vodní nádrže Starina a přes obce, které podle průvodce všechny původně patřili panstvu Humenné. Za pokročilého soumraku jsme vystoupili v Nové Sedlici na konečné. Tam se nás ujal místní opilec. Kopcem vzhůru k domu č.81 paní Lešaničové, kde jsme měli zamluvené noclehy za 200 Sk. Když nás upovídaná paní seznamovala s domem zhaslo v celé vsi světlo. Připadali jsme si jako v pasti. Z hluboké deprese nás vytrhla až stará známá hospoda, kterou nám pomohla v hluboké tmě najít místní mládež, která se houfovala v okolí penzionu Kremenec. Posezení při svíčkách, hospodu přece nelze zavřít kvůli nějaké elektřině. Přestože dodávka elektrického proudu byla později obnovena, veřejné osvětlení nesvítilo. Zato krásně svítily hvězdy. (15 km, 400 m)

110

Úterý 17.8.2004 Nová Sedlica – Medová baba a zpět Odpočinkový den, nákupy, doplnění potravin v obou otevřených obchodech. Oběd v penziónu Kremenec, ze široké nabídky toho moc neměli a tak jsme si jednotně dali pirohy s tvarohem. Ve 14:15 odchod na Medovou babu. Prohlídka míst, kde jsme tábořili před 11 lety. Zchátralý seník, u laviček stanový tábor. Pavla a Blanku asi sedmikilometrová cesta po asfaltové silničce pri Zbojskom potoku moc nebavila a dělali problémy. Sběr hub, na tři tašky kozáků stačilo pět minut. V sedm večer návrat k paní Lešaničové. Příprava smaženice, zbytek kozáků jsme dali do lednice. Večer v penziónu Kremenec a v pohostinstve. Beseda s hostinským o komunistech a současné situaci. Komunisté měli mírně navrch, m.j. díky Biĺakovi, který tu urobil silnice. (15 km, 100 m) Středa 18.8.2004 Runina – Ďurkovec – Riaba skala – Medová baba Autobusem v 7.45 na Topoĺa rázcestie. Blanka stopla auto prodavače z Topoĺy. Překvapivě mu nabídla 200 Sk, když nás zaveze až do Runiny. Řekl, že nemá čas, ale po konzultaci v obchodě nás tam dovezl. Vysadil nás u kostela. Naproti pramenu s betonovým korytem stála nová malá prodejna potravin a u ní lavičky, kde konzumovali místní obyvatelé. Při rozmluvě s nimi jsme zjistili, že tajemník MNV z r.1973 Vasil Todak vloni zemřel a nejmenoval se Vasil, ale Alexander. Blanka opět překvapivě navrhla jít do Nové Sedlice přes Ďurkovec. Nakoupili jsme jídlo a Baldovské minerální vody, podívali se k pohostinstvu (setkání s matkou vlastníka Mira, viz rok 1993), pořídili snímky z míst známých z minulých expedic: kostel, polorozpadlá škola, bývalá hospoda v objektu bývalých kasáren atd. I cestou rozkvetlými lukami mezi břízami a jalovci jsme vzpomínali na r. 1973. Blanka iniciativně upozornila sběrače borůvek, kde je cesta. Za chvíli jsme značku ztratili my a díky tomu patrně minuli 3 studničky, místo zjevení panenky Marie s léčivou vodou. Bylo značné horko a tak jsme byli rádi, že se znovu objevila zelená značka. Prudký výstup, fotografování pravděpodobného místa na začátku bukového lesa, kde jsme v r.1993 přežili noční bouřku. A když už jsme si mysleli, že jsme nahoře, zjevil se ve velké dálce pohraniční hřeben okrové barvy. Zdeněk říkal, že výstup na Vihorlat byl proti výstupu na Ďurkovec procházkou bukovým sadem. Vrcholová fotografie na Ďurkovci (1188 m, nejvyšší bod expedice). Zvlněným hřebenem, s rozhledem na Wietlinskou a Caryňskou poloninu, na Riabu skalu. Vyhlídka na Riabe skale byla opatřena zábradlím. Nekonečný sestup k poĺovnické chatě, zarostlému rybníku a Medové babě a známou cestou při Zbojském potoku do Nové Sedlice. Předražená večeře v penziónu Kremenec. (25 km, 710 m) Čtvrtek 19.8.2004 Ruský Potok – Uličské Krivé Církevní svátek Spasa. Paní domácí nám připravila pirohy plněné domácím tvarohem s domácími bramborovými hranolky a kupovanou tatarskou omáčkou. Povolili jsme jí vyhodit z lednice naše kozáre, prý je sežere sousedova koza – odtud zřejmě jejich název. Vzhledem k včerejší túře a vzhledem k dnešnímu svátku velitelka operativně změnila původní plán - návštěvu pralesa v přírodní rezervaci Stužica. Stužica nám, na rozdíl od Kremence, nebyla asi přána, protože i na mapě vyznačený penzion Stužica byl změněn na domov důchodců. Autobusem do Ruského Potoka, kde jsme navštívili areál s novým zděným kostelem z r.1997 a starým dřevěným kostelíkem svatého Michala archanjela z r. 1740. Oba kostelíky jsme si prohlédli jen zvenčí. Pak jsme se vydali po modré značce do Uličského Krivého. Bylo horko, třikrát jsme ztratili značku, u posedu na nás štěkal pes, křemeňáky a pravé hřiby jsme už nesbírali, jen jsme si je prohlíželi a občas pohladili. Při odpočinku na lavičkách jsme v dáli slyšeli zvony zvoucí na mši, tím jsme zjistili, že náš cíl je nedaleko. V Uličském Krivém v dřevěném kostelíku (opět svatého Michala archanjela) z r. 1718 probíhala mše, stáli jsme venku u dveří. Při mši probíhalo referendum, pravděpodobně o starém a novém kalendáři. Po skončení mše jsme zašli dovnitř. Pan farář spěchal na jinou mši, ale nakonec nám provedl výklad o ikonách, ikonostasu, babinci (místo,kde stojí ženy) a carských vratech. Výklad začal slovensky a po několika větách se nás zeptal, jestli mu rozumíme. Na konci výkladu se zeptal, jestli máme nějaké dotazy. Blanka chtěla vědět, jestli můžeme přispět na kostel.

111

Řekl, že bude rád, protože oprava jedné ikony stojí 100 000 Sk. Zdeněk vtipně poznamenal, že tolik u sebe nemáme a Pavel okázale vložil do misky 50 Sk. Po občerstvení v zakusočné rozmluva s bývalým učitelem z Nové Sedlice. Trpce litoval zavření školy v Nové Sedlici, prý se to stalo na Havlův príkaz. Autobusem do Nové Sedlice. Paní domácí nám k večeři připravila míchaná vajíčka a holubki – zelný list plněný brambory se škvarkama. V Kremenci setkání s učiteli ze základní školy z Prahy. Výměna informací o zdejším kraji a zdejších horách. Přesun do pohostinstva, když zavřeli, vrátili jsme se do Kremence. Nekonečná diskuse a nekonečná žízeň. Na samém konci došlo i na borovičky a lahvová piva. Diskuse v kuchyňce paní Lešaničové na všeobecná témata, např. Pavel tvrdil, že Voskovec a Werich byli nuly, které využívaly geniálního Ježka. Při odchodu na pokoj tmou dezorientovaný Pavel dělal ostudu tím, že vykřikoval: “Rozsviťte mi, světlo, světlo.“ A vzbudil celý dům. (10 km, 130 m) Pátek 20.8.2004 R424 Laborec Pavel znovu odmítnul nechat se vyfotografovat ve své noční košili. K snídani míchaná vejce a holubki. Paní domácí nám řekla, že se v noci na nás dívala, jak diskutujeme v kuchyňce. Autobusem po známých lokalitách Bukovských vrchů, prohlídka dřevěného kostelíka v Topoĺe alespoň z oken autobusu. Ve Snině nám okamžitě jel autobus do Humenného. Zakoupili jsme si lehátka do rychlíku Laborec. Vyfotografovali jsme se u sochy Švejka a zbývající 2 hodiny jsme strávili v restauraci U Švejka pod skleněnou střechou za úmorného vedra. Cesta rychlíkem byla zpestřena politickou diskusí se spolucestujícími, jinak měla standardní průběh. (1 km, 5 m) Celkem: 117 km, převýšení 2555 m

112

Hypergerontiny (Jizerka – chata Pyramida, 30. 4. až 2.5.2004) Břetislav a Jitka (oslavenci), Tonda a Jana, Pavel a Marcela, Kornout, Blanka, Zdenda, Kid, Láďa,paní Kastlová a Pichlová. Klasické zdařilé.

gerontiny

s klasickým

programem

(Velká

jizerská

louka),

opět

velmi

České středohoří II (Horní Vysoké, 18. až 20.6.2004) Gerta (velitel), Kornout, Břetislav a Jitka, Hanka a Jarda , Pavel a Marcela, Pavla a Jirka, Blanka, Zdenda. Pátek 18.6.2004 S.náčelník Kornout šel z Dubé do Úštěku (30 km, 350 m ?). Gerta, Jarda s Hankou a Zdenda se sešli v Úštěku v restauraci Na Růžku, kde nás s.náčelník nenašel (nemá mobila) a odjel autobusem do Horního Vysokého. Výstup na jeden z nejvyšších vrcholů Českého středohoří Sedlo (726,4), přerušený krátkou dešťovou přeháňkou, krásná vyhlídka, zápis do vrcholové knihy, prudký sestup po zelené značce, Jarda si cestou odskočil pro auto do Úštěku, Horní Vysoké - penzion Zelená Zahrada, první zde byli Ti, co přijeli autem, problémy s ubytováním. Večeře, ME ve fotbalu (NěmeckoLotyšsko, komentář našich německých spolubydlících: Deutschland schwach), Zajímavá diskuse s našim ubytovatelem u pultu asi do 2:30. Zdenda prý pak na pokoji šustil igelitovými pytlíky a Marcela se zlobila na Pavla. (44 km, 850 m) Sobota 19.6.2004 Snídaně, Horní Týnec, Hvězda, Kalich, Třebušice (restaurace Pod Kalichem, oběd, déšť). Blanka a Zdenda pak šli rovnou po silnici přes Řepčice do Homole - penzion U Horáčků, Bláhov, odtud pak, na radu místních obyvatel. po silnici přes Doubravice do Zubrnic, kde už několik hodin na nás netrpělivě čekali Břetislav s Jitkou. Ostatní pak (na doporučení vedoucího Zelené zahrady) vystoupili na Trojhoru a postupně došli do Homole do penzionu U Horáčků. Odtud pak expedice postupovala ve třech skupinách. Pavla s Jirkou vyrazili stejnou cestou jako Blanka se Zdendou a stihli poslední autobus ze Zubrnic do Zelené zahrady. Pavel s Marcelu šli po červené značce přes Pláň a ještě tento autobus viděli a zamávali mu (Jirka pak pro ně dojel autem a Marcela se zase zlobila na Pavla). Gerta s Jardou a Hankou usoudili, že autobus již nestihnou a došli pěšky po zelené značce přes Hlupice a Lovečkovice do Zelené zahrady. Rozzlobenou Marcelu odvezl Jirka na vlak do Prahy. Po skončení fotbalu vedoucí uzavřel restauraci (vymlouval se na nevyspání). Diskuse proto proběhla u lahvového piva ve společenské místnosti, převážně na ekonomickopodnikatelské téma. (32 km, 520 m) Neděle 20.6.2004 Po snídani jsme rušili při mši v pozdně barokním kruhovém kostele Povýšení sv. Kříže ve starobylém horském městečku Levíně. Výstup k hranolové zvonici z r.1699, čekání na lavičkách před radnicí z r.1793. Prohlídka s výkladem interiéru kostela, zejména zazděné kamenné desky z 2.pol. 13.stol. s reliéfem lva (tzv. Levínský kocour). Exteriér z filmu Páni kluci, čáp na louce. Auty do Zubrnic k restauraci U Pernekrů. Gerta šla přes Kamennou horu a Magnetovec do Velkého Března, Břetislav s Jitkou vystoupili na Bukovou horu a dali si tam kávu, ostatní odjeli auty, Hanka a Jarda si cestou ještě prohlédli zámek rodiny Chotků ve Velkém Březně. (15 km, 490 m) Celkem: 91 km, převýšení 1860 m

113

Karkonosze (Szrenica, 3.7.2004) Kornout (velitel) se svou sestrou Marcelou, Blanka, Zdenda, Lída a Karel. Autobusem v 6:30 z autobusového nádraží v Liberci do obce Szklarska Poręba. Szrenica (mlha, vítr, 3ºC), Blanka se Zdendou tam vyjeli lanovkou, Kornout s Marcelou tam došli pěšky přes Schronisko na Hali Szrenickej. Vstupné do Krkonoskiego Parku Narodowego 4 Zł, jízdné lanovkou Sudety lift 22 Zł. Tvarožník, Vosecká bouda (oběd) a ještě jednou Vosecká bouda, kam jsme se vrátili, když začalo pršet. Znovu začalo pršet před Krakonošovou snídaní (už jsme se nevrátili), setkání s Lídou a Karlem u Mumlavského vodopádu, občerstvení ve Srubu. Prohlídka Harrachova, večeře v Jedličkově domě, nyní rekreačním zařízení PS PČR za poslanecké ceny (platila Lída). Autobusem na železniční stanici Harrachov, vlakem do Liberce. Celkem: 20 km, převýšení 720 m

Izerskie bagno (Velká jizerská louka z polské strany, 24.7.2004) Pavel (velitel), Kornout a jeho asistentka Marcela, Blanka, Zdenda. Mně se ze všeho nejvíc líbí jizerskohorská rašeliniště. Jejich nádherná, odvěká nehnutost, nevtíravá barevnost i klid, který z nich vyzařuje. Zdejší rašeliniště jsou stará víc než deset tisíc let, vznikla po konci poslední ledové doby. Nebyl ve střední Evropě neporušenější kraj, než bývala Velká jizerská louka…. (Miloslav Nevrlý) Vlakem v 6:38 do železniční stanice Harrachov. Turistický přechod Harrachov – Polana Jakuszycka, Stara Droga Celna, schronisko Orle. Občerstvení, marné čekání na konec deště. Po červené značce v dešti s proměnlivou intenzitou na Chatku Górzystów na Hali Izerskiej, občerstvení, konečně přestalo pršet. To jsme ještě netušili, že hlavní příděl vody z rozvodněných potoků nás teprve čeká. Po žluté značce na státní hranici, po ní pak k prameni Jizery. Překonali jsme asi deset hrozivě hučících přítoků Jizery – Jarzebiak, Bystrzyna, Lącznik, Tracznik, jména ostatních jsme nezjistili. Často i samotné cesty byly změněny na potůčky obklopené čvachtavou rašelinou. Pak už nás čekal většinou asfalt – Předěl, Bártlova bouda, Bílý Potok. Odjezd vlakem, vybaveným složitým automatem na jízdenky, do Liberce. Pavel před nádražím šťastně našel své auto, které zde ráno chvatně zaparkoval. Celkem: 33 km, převýšení 170 m

Máchův kraj IV – Národní park Kuřivody (Bělá pod Bezdězem, 29. až 31.10.2004) Hanka (zástupce velitele Kornouta),Jarda, Šárka, Kvído, Marcela, Pavel, Blanka, Zdenda. Pátek 29.10.2004 Setkání v Kuřivodech, oběd v místním motorestu. Zvenčí jsme si prohlédli Valdštejnův zámek a kostel a vyrazili po asfaltové silnici do Bělé pod Bezdězem. Asi po pěti kilometrech jsme odbočili na Mariánskou cestu a kolem Radechova došli na jinou asfaltovou silnici a po ní do Bělé pod Bezdězem. Ve vinárně U sluníčka na nás už čekali Kvído se Šárkou. Večeře, živá diskuse. V penzionu Diana opustila v noci Šárka náš čtyřlůžkový pokoj a spala v předsíni. (15 km, 100 m) Sobota 30.10.2004 Ráno Blanka při vaření kávy vyhodila pojistky v celém penzionu. Prohlédli jsme si náměstí, pamětní desku Vladimíra Holana, který v Bělé prožil šťastné dětství, fotografii Šárčina rodného domu na vývěsce realitní kanceláře, český loket na radnici, Českou bránu a vyrazili ve dvou skupinách po zelené značce na Valdštejnsko. Spor, zda sochy Valdštejnových granátníků jsou z kamene nebo ze dřeva. Cestou jsme se pokoušeli sbírat houby, inspirováni plnými košíky houbařů,

114

úspěšný byl pouze Pavel. Malé občerstveni v Šantánu u houbaře, po silnici do obce Bezděz do restaurace U vejra, oběd. Rychlejší skupina jen tak tak stihla poslední prohlídku hradu. Po nově vyznačené červené značce přes bývalý vojenský prostor kolem rozsáhlého areálu polorozbořených budov po Střední skupině sovětských vojsk jsme za tmy došli do Bělé pod Bezdězem. Krátká zastávka v restauraci u koupaliště. Večeře opět ve vinárně U sluníčka, jinou restauraci s jídlem jsme nenašli. Jarda se Zdendou se ještě cestou stavili v restauraci na rohu, kde místní obyvatel oslavoval své šedesátiny striptýzem se svou manželkou na kulečníkovém stole. V předsíni přespal se Šárkou i Kvído a někdo z nich hrozivě chrápal. (21 km, 450 m) Neděle 31.10.2004 Ráno přišel asistent zástupkyně velitele Jarda s návrhem navštívit dominantu vojenského prostoru zříceninu hradu Ralsko. Návrh byl jednomyslně přijat. Všem autům se podařilo vycouvat z penzionu a dojet do obce Vranov. Výstup po dobře značené červené značce. Ta ale dle mínění Jardy vedla špatným směrem a tak nás přinutil jít přímo k vrcholu lesem přes balvany. Vrcholové fotografie, ruské nápisy na zdech, Šárka pochválila Blanku, že je dobrá. Dolů jsme už šli normálně po cestě, zastávka na Juliině vyhlídce. Plánovaný oběd v Mimoni se skládal z dortíků a kávy v místní cukrárně, protože se nám nepodařilo najít žádnou restauraci, kde by se dalo něco sníst. Chvatně jsme se rozloučili na nádraží, všichni mávali, jenom Pavel salutoval. (6 km, 380 m) Celkem: 41 km, převýšení 930 m

115

34.RE’2005 Novohradské hory Vojta (velitel), Denisa s Vojtíkem, Kryštof (pes), Kačena (fena), Pavel, Pavla, Jirka, Blanka, Zdenda " Novohradské hory ", oblast turistům dosud velmi utajená, mnozí lidé netuší, že Novohradské hory vůbec existují. Novohradské hory se svými hustými příhraničními hvozdy, četnými křišťálově čistými potůčky a svým příznivým klimatem patří k nejzachovalejším částem přírody v České republice. Po většinu roku zde fouká čerstvý vítr, který dovede, hlavně na podzim, zesílit v pořádnou vichřici. V létě bývá chladný, vane sem přes dunajské údolí přímo z Alp. Lidé a zvláště děti trpící dýchacími potížemi nalézají v Novohradských horách úlevu. Nejvyšší místní vrcholy dosahují přes 1000 m. … Čtvrtek 18.8.2005 Favoritem z Liberce do Hojné Vody Kačenka seděla vepředu s Denisou, Kryštof na zadním sedadle mezi Blankou a Zdendou, Vojta řídil. Hlavní náplní této cesty bylo koupání. V Káraném jsme neúspěšně hledali zatopený lom, našli jsme pouze říční lázně na Jizeře, těsně před jejím soutokem s Labem. Příjemná zahradní restaurace, těstoviny s brokolicovou omáčkou (Denisa s Vojtou si to při zpáteční cestě zopakovali). Jižní spojka poměrně propustná, stejně tak i dálnice D1. Před Benešovem zastávka v silničním bufetu Tužinka. V Miličně koupání v tentokráte nalezeném zatopeném lomu. Cesta kolem Lužnice, za Třeboní jsme se třikrát odchýlili ze správného směru, než jsme za soumraku našli hotel Hojná voda v Hojné vodě. Ubytování v pokojích, ve kterých nešly dát postele vedle sebe, což Denisa velmi těžce nesla. Řízek, hranolky, dvojitá tatarka. Procházka po večerní Hojné vodě, mihotavé světlo nad jedním z pramenů. (2 km, 10 m) Pátek 19.8.2005 Baronův most – Kamenec – Pohoří na Šumavě Ke snídani byl švédský stůl, který v 9:30 začali nekompromisně uklízet, přestože Denisa s Vojtou ještě spali. Kolem desáté přijel Pavel. Všichni jsme odjeli jedním autem přes Pohorskou Ves k Baronovu mostu. Malebný penzion v bývalé hájovně, česneková polévka, výtečné plzeňské pivo, na které pak Pavel vzpomínal celou expedici. V Pohořském rybníku se Vojta vykoupal. Za rybníkem jsme odbočili po neznačené cestě směr Kamenec. Bývalá osada Pavlína, o které „po odsunu německého obyvatelstva bylo rozhodnuto ji zalesnit“, nás inspirovala k úvahám o možnosti zalesnit třeba Prahu. U Kamence Denisa s Vojtou zabloudili k rakouské hranici. Sotva znatelná zřícenina hradu a hostince. Odpočinek na domnělém vrcholu, vrcholový snímek na opravdovém vrcholu Kamence (1072 m), nejvyšším vrcholu Novohradských hor. Spor kudy dolů, bloudění se šťastným koncem. Krásné louky, kde jen staré ovocné stromy svědčily o bývalém osídlení. Zaniklá obec Pohoří na Šumavě, zřícenina kostela, který spadl těsně před tím, než se mělo začít s jeho opravou. Vojta zajel stopem na Baronův most pro auto. Cestou zpět drobné bloudění, zastávka u zavřeného poutního kostela Nanebevzetí P. Marie. V hotelu byla svatba, večeře na terase, zima. Přijeli Charousci a postavili si za hotelem stan. (12 km, 300 m) Sobota 20.8.2005 Žofín – Zlatá Ktíš – Huťský rybník Dvěma auty do Žofína na parkoviště u beznadějně zavřeného bufetu. Vodní nádrž Zlatá Ktíš, největší plavební klauza v Novohradských horách, Vojtův neúspěšný pokus o vykoupání. Dešťová přeháňka, zkratka lesem. Po asfaltce okolo Žofínského pralesa, nejstarší přírodní rezervace v Evropě. Denisa si pochroumala nožmí klenbu. Huťský rybník, vykoupal se jen Kryštof. Charousci zaběhli pro auto a odvezli Denisu a Pavla do Černého údolí. Ostatní k autu došli pěšky, déšť. Malý bufet v Černém údolí, polévka, buřty, kola, pivo. Večer v Hojné Vodě, ve scrabble zvítězil Jirka. V noci pršelo, Jirka s Pavlou přespali v pokoji u Vojty a Denisy. (12 km, 100 m) Neděle 21.8.2005 Dobrá Voda – Terezino údolí – Nové Hrady - Šejby Charousci snídali s námi v hotelu a Jirka okamžitě odhalil, že sýr je plesnivý a šunka smrdí. Na výlet jsme se vydali všichni kromě Denisy. U pramene v Hojné Vodě nám paní, která si tam nabírala vodu, potvrdila, že hojná voda je skutečně hojivá. Léčí úplně všechno, např. i pásový opar. Mlha, drobný déšť, za Dobrou Vodou se naštěstí vyčasilo. Cesta dolů po loukách ke Stropnici. Hezký pohled zpět na

116

mariánský poutní kostel v Dobré Vodě. V Horní Stropnici nákup potravin. Asi jeden a půl kilometru po silnici, pak odbočka polní cestou a alejí s velkými loužemi k tvrzi Cuknštejn, soukromý objekt v rekonstrukci, nepřístupný. Na Pavle se usadil velký tesařík. Terčino údolí, obří dub, přírodně krajinářský park a národní přírodní památka, lázeňské budovy sloužící jako restaurace. Výstup do Nových Hradů. Oběd v restauraci na náměstí. Prohlídka Nových Hradů: kovárna, Starý hrad, hradní šenkovna, klášter, cukrárna. Pavel, Zdeněk, Vojta a Blanka odjeli do Hojné Vody s Denisou, která pro nás přijela autem. Pavla s Jirkou se vrátili pěšky přes Šejby. Poseděli s námi v hotelové restauraci a před půlnocí odjeli v dešti autem do Turnova. (27 km, 350 m) Pondělí 22.8.2005 Benešov nad Černou, naučná stezka Celé dopoledne pršelo. Když přestalo, odjeli jsme autem do Benešova nad Černou. Naučná stezka „Brána Novohradských hor“ nás zavedla za zastavením číslo 3 k povodněmi poškozenému kluzkému můstku přes zlověstně hučící řeku Černá. Blanka šla první a pár metrů před koncem se sesunula do vody. Scéna jako z němé grotesky, Denisa se při vzpomínce na ní ještě dnes směje. Na druhý břeh se ještě dostal Vojta s Kryštofem, ostatní se raději stejnou cestou vrátili zpátky. Pečené kuře se zelím a knedlíkem, novohradská cmunda v restauraci na náměstí. Po silničním mostě rovnou na zastavení číslo 4 a další. Rozvodněná Černá, velký modřín, vyhlídka na Benešov nad Černou atd. Cukrárna na náměstí, velký výběr čajů. V Hojné Vodě jsme večer hráli dostihy, podvodně zvítězil Vojta. (8 km, 90 m) Úterý 23.8.2005 Kraví hora – Kuní hora – Mlýnský rybník Po silnici nahoru na červenou značku, kolem psa v zaparkovaném autě. Cesta vedla zpočátku po rovině, pak prudší stoupání smrkovým lesem mezi balvany. Desetimetrový bizarní granodioritový útvar „Napoleonova hlava“ jsme bohužel mezi nimi nerozpoznali. Exponovaný vrchol Kraví hory (953 m), sestup k 37 m vysoké rozhledně, dříve vojenské hlásce, nahoru vystoupil jen Vojta. Rozcestí pod Kraví horou. Po červené přes Kuní horu (925 m) šli Pavel, Vojta, Zdenda a Kryštof, Blanka s Denisou a Kačenkou ji po zelené obešly. Denisu bolela noha. Dramatický přechod po kluzkých větvích přes potok v Liščím dole: Pavel zlomyslně pobídl Kryštofa, aby přinesl hůl, o kterou se uprostřed potoka s vypětím všech sil opíral profesor. Na křižovatce Starý Holand (bývalá osada) bylo napsáno, že k Mlýnskému rybníku zbývají 2 km. Cesta to byla úmorná a nejméně o 1 km delší. Cykloobčerstvení u Mlýnského rybníka. Pivo, zelňáky, Vojta mezitím došel pro auto a zajel do Nových Hradů shánět léky Denise na bolavou nohu. (14 km, 390 m) Středa 24.8.2005 Předčasný odjezd Pro nepříznivé počasí jsme se rozhodli expedici předčasně ukončit. Vojta s Denisou a psy odjeli do Českého Krumlova. Pavel s Blankou a Zdendou vyrazili do Prahy. Po minutkách v hotelu Hojná voda jsme toužili po hotových jídlech. První zastávka v Trhových Svinách. Prohlídka města, kostel, úzké uličky s malými domky, na lavičce na náměstí jsme napsali pohledy. Hotové jídlo ani Háchovu pamětní deskou jsme nenašli. Pavel z neznámých důvodů odmítl jet přes Třeboň, zácpy v Budějovicích. Další zastávka v Miličně v hotelu Česká Sibiři, konečně normální jídlo. Na Černém mostě jsme se s Pavlem rozloučili a do Liberce pokračovali autobusem. (3 km, 40 m) Celkem: 78 km, převýšení 1280 m

117

České středohoří III (Jachta Holany, 24. až 26.6.2005) Gerta (velitel), Kornout, Hanka a Jarda , Pavel a Marcela, Tonda a Jana Navrhovaná trasa jarní MRE "Skoro v ráji" : Pátek 24.června: příjezd do České Lípy, údolím Peklo do Zahrádek, Holan a k Milčanskému rybníku. Délka: do 15 km Sobota 25.června: okruh Holany - Pastviny - Vlhošť - Sedlo pod Vlhoštěm Komáří důl - Čihadla – Dřevčice - Chudý hrádek - Holany Délka: do 20 km Neděle 26.června: odchod z ubytovny podél rybníků - Dolanský, Mlýnský Nebeský - vyhlídka Smrtka - Stvolínky - hrad Ronov - Stranné - Blíževedly. dá prodloužit do Úštěka. Délka: do 12 km

odtud do - Husa - rybník Trasa se

Mapa: č.11 - České Středohoří - východ nebo č. 15 - Máchův kraj Milý profesore, přeji ti krásný slunečný den. Expedice byla úžasná, až na to, že jsi nám všem chyběl i se svou paní manželkou. Gerta vybrala opravdu nádhernou krajinu. Skoro celá trasa vedla lesem, takže i ve velmi teplém počasí se to dalo příjemně zvládnout. Všichni členové výpravy se chovali spořádaně a mravně. Bez reptání přijímaly pokyny velitelky. V lese sbírali jen jedlé houby a celé dopoledne se živili pouze nalezenými plody fialové barvy. Nehlučeli a nerušili hnízdící vzácné ptáky, kteří jim zamezili ve zdolání nejvyššího vrcholu. Stolovali vybraně a chodili včas spát, pravidelně se koupali v přilehlém rybníku, nikdo se neutopil. Na pochod měli někteří i oblečení třetí a čtvrté generace. Takže důstojně reprezentovali. Navazovali družbu s místními obyvateli, snažili se i vmísit na svatbu, což bohužel velitelka nedovolila a museli jsme jít dál. Nejvíce ovšem zabodoval Pavel, kterému se podařilo přemluvit místního mladíka s motocyklem značky Jawa, aby ho vozil okolo rybníka sem a tam, a to několikrát. Přítomní fyzikální matematici zamezili předčasným úmrtím členů expedice přednáškou o nebezpečí blesků. Vše další proběhlo dle platných regulí a můžeš na nás být hrdý. Měj se moc a moc dobře a těším se na brzké shledání. Ahoj Marcela

Supergerontiny (Horská chata Jizerka na Jizerce, 18. 11. až 20.11.2005) Kornout, Tonda a Jana, Pavel a Marcela, Jarda a Hanka, Vojta a Denisa se psy, Blanka, Zdenda Oslava supergerontin s. náčelníka. Vstupní lékařská prohlídka. Kvůli přívalu sněhu změněn program: místo Velké jizerské louky zvolena Malá jizerská louka a Smědava.

118

35.RE’2006 Liptov Pavel (velitel), Blanka, Zdenda Zakladateľ slovenskej turistiky a autor prvých slovenských turistických sprievodcov Miloš Janoška tento kraj, čo sa týka prírodných krás, označil za najkrajší na Slovensku vo svojej knihe Krásy Liptova už v roku 1947. Úterý 15.8.2006 Vihorlat Účastníci expedice se sešli podle plánu v lehátkovém voze rychlíku R223 Vihorlat. Ochutnali lahvové pivo Prazdroj (33 Kč), Šariš (27 Kč), Kozel (22 Kč) a odebrali se na svá lehátka. (1 km, 4 m) Středa 16.8.2006 Ružomberok, Bešeňovské travertíny Rychlík bohužel neměl zpoždění, takže jsme v Ružomberoku vystoupili za tmy v 4:31. Batohy jsme dali do úschovny a za svítání vyrazili na prohlídku Ružomberoku, kde „dominantou mesta sú okolité pohoria“: socha a mauzoleum Andreja Hlinky, Gymnázium sv. Andreja (vše na náměstí Andreja Hlinky), Katolická univerzita (tamtéž, brala studenty třetího věku), Liptovské muzeum (jen zvenčí), kavárna v hotelu Kultúra (zevnitř). Ranní opar se mísil se zápachem místní celulózky, v kostelech probíhaly ranní mše. Nákup potravin v Supermarketu u nádraží, vyzvednutí batohů, zjištění, že Zdendou vyhlédnutý vlak v 9:59 jezdí jen v sobotu a neděli. Operativně jsme se přesunuli na autobusové nádraží a odjeli prvním autobusem do Liptovské Teplé, rázc. Kolem cintorína do restaurace Simex vedle kostela. Právě otvírali, pivo Martiner.za 18 Sk, rozmluva s místními obyvateli o místních poměrech (např. že majitelem termálního koupaliště je Rus a že zvýšil vstupné). Po silnici do Bešeňové k privátu Charlie. Majitelka přijela chvíli po nás a chvatně uklidila po předchozích hostech. Apartmán byl v suterénu u silnice, Pavel poprvé vyslovil svůj požadavek, že se potřebuje dívat do lesa a Blanka hned začala vyjednávat s majitelkou předčasné ukončení pobytu (což pro majitelku prý není problém). Procházka ke zkomercionalizovanému termálnímu koupališti, brynzové halušky v hotelu Fontána. Dvacet v privátu Charlie, navečer přes dvoukolejnou železniční trať obkličující Bešeňovou na Bešeňovské travertíny: „Pestrofarebné travertínové terasy v Bešeňovej sa podobajú na podstatně znamejšie v Yellowstonskom národnom parku“. Po hrázi vodní nádrže Bešeňová, zpět přes koleje kolem Thermal parku do restaurace Pohoda. Bramboráky a poslední grilovaná krkovička v umělohmotných táccích, dobré pivo Prazdroj (k mání bylo i dobré pivo Gambrinus), sympatická paní vedoucí. Před decibely živého zpěváka s elektronickým doprovodem však nebylo úniku. Přesunuli jsme se proto do klidného Bistra Smrek a projednali strategii a taktiku změny našeho ubytování. (11 km, 100 m) Čtvrtek 17.8.2006 Liptovská Mara Po rozednění nás začaly obtěžovat dotěrné mouchy, takže budík v 8:30 byl spíše vysvobozením. Po snídaní jsme šli nahlásit svůj příjezd do Turisticko-informačné agentury a hned oznámili svůj úmysl změnit ubytovnu. Vedoucí paní Monika Vyšná nám slíbila, že to zařídí, ať se stavíme do 18 hodin. Železniční trať jsme přešli v místech, kde Blanka očekávala podjezd, protože z těch míst vyjížděli cyklisté. Po silničce kolem vodního díla Bešeňová do Vlašek, k nádražní budově bez kolejí, kde místo cestujících se sušilo prádlo. Výstup na hráz vodní nádrže Liptovská Mara k informační tabuli s technickými údaji o obou přehradách. Přístaviště výletních lodí, odkud nám dle lodního řádu odjela loď před pěti minutami, vidět ale nikde nebyla. Po téměř opuštěné oblázkové pláži jsme dorazili k věži gotického kostela ze zatopené obce Liptovská Mara. Dole prodávali hamburgery, pivo a kofolu v kelímcích, v horním patře muzeum s historií zatopené oblasti. Zvolili jsme muzeum. Pak jsme pokračovali po asfaltové silničce k hotelu Jamajka Bobrovník, vzhledem k opuštěnosti místa překvapivě velkému. Zdálky vypadal omšele a opuštěně a Blanka k němu nechtěla vůbec jít, protože byl na kopečku. Na parkovišti parkovalo několik automobilů vedle luxusního černého SUV značky Hummer, které jsme už znali z Bešeňové, nepochybně automobil ruského majitele Thermal parku. Oběd na terase hotelu s utěšenou vyhlídkou na vodní hladinu a okolní hradbu hor. Na terase obědval

119

i rusky mluvící muž se třemi rusky mluvícími ženami. Z reproduktorů, umístěných dokonce i na záchodě, se linula anglická popmusic. Ceny byly mírné. Zpět ke věži, jen Zdenda neztratil touhu po poznání a vystoupal k protilehlému archeologickému skanzenu a národní kulturní památce Havránok. Do Bešeňové jsme se vrátili stejnou cestou, zdála se nám kupodivu mnohem kratší než ráno. Jednání v Infocentru o změně ubytování bylo neúspěšné. Z apartmánu Charlie nemůžeme odejít, protože by majitelka za nás nenašla náhradu. Zaplatili jsme si tedy celý plánovaný pobyt a šli plánovat další akce do bistra Smrek. Náš úmysl navštívit nejkrásnější Slovenské doliny narážel na nevyhovující veřejnou dopravu. Zašli jsme proto objednat si odvoz k místnímu taxikáři, nebyl doma a tak jsme mu tam nechali vzkaz a vzali si jeho telefonní číslo. Pavla to inspirovalo k úvahám o drahotě a podvodech pražských taxikářů. Když při pokusu zatelefonovat zjistil, že jeho několik let stará telefonní karta je neplatná, jeho zloba dostoupila vrcholu. Parchanti taxikáři, okrádají nás, vymlouvají se na zahraniční auto, je to i v televizi a novinách, ten náš teď vozí prostitutky v Liptovském Mikuláši atd. Nakonec se nám podařilo, po náročném zápase s telefonním automatem na mince, domluvit se s taxikářem na zítřejší cestě. (14 km, 170 m) Pátek 18.8.2006 Prosiecka a Kvačianska dolina Taxík přijel podle domluvy v 8:30 před Charlie a zavezl nás před supermarket v Prosieku (za 256 Sk), aby si Pavel mohl koupit minerálku. Za vesnicí jsme si dali presso v bistru a pak vstoupili impozantním vstupem do rokliny úzkým skalnatým hrdlem zvaným Vrata. I další cesta odpovídala popisu v průvodci. Na rozcestí Vidová jsme zabočili pod impozantní stěny Sokola do doliny Červené piesky a Blanka, abychom nešli moc daleko, se všech protijdoucích vyptávala, jestli vodopád teče. Naštěstí brzy narazila na Slováka, který jí rozuměl, takže jsme se mohli vrátit (15 m vysoký vodopád je v létě bez vody). V úzké stupňovité roklině Sokol, se třemi ocelovými žebříky, došlo při traverzu zajištěném řetězem ke krátkému výpadku Pavlova pacemakeru. Trochu nás to vyděsilo, hlavně Pavla. Úleva nastala na plošině Svorad - náhle se rozšířil obzor a snížila koncentrace turistů. Kolem dřevěného kříže s výhledem na Roháče a Skorušinu k penzionu Borovec ve Veľké Borové, z technických důvodů zavřenému. Občerstvení u špalku z vlastních zásob, sestup na dno Kvačianské doliny k vodním mlýnům Oblazy. Kromě mlýnů zde byl i dřevěný záchod s cedulí: Turistům vstup zakázán, infekcia. Odtud nečekaně dlouhý a prudký výstup na kamennou silnici a po ní dolů, vysoko nad Kvačianskou dolinou, do Kvačian. Bez hospody rovnou na autobus do Liptovského Mikuláše. Paní v pokladně na železniční stanici neuměla prodat do jednoho kupé dvě lehátka do Pardubic a jedno do Prahy, koupili jsme si tedy tři do Pardubic. Jídlo v samoobslužné restauraci Samba naproti nádraží. Vlakem do Liptovské Teplé, nákup potravin v krámku poblíž nádraží, spánek u televize v privátu Charlie. (17 km, 490 m) Sobota 19.8.2006 Chopok, Vrbické pleso Pěšky na nádraží do Liptovské Teplé, vlakem do Liptovského Mikuláše, autobusem (přes zpoždění vlaku nám neujel) do Zahrádek v Demänovské dolině. Sedačkovou lanovkou s přestupem na Rovné hoľi na Konský grúň. Hezké počasí, hezký výhled, hodně turistů. Blanka chtěla na nás počkat, nakonec s námi vystoupila až na Chopok. Fronta na jediný dřevěný záchod pod Kamennou chatou, fronta na jídlo a pití v Kamenné chatě. Vystáli jsme jen tu druhou a koupili si pohlednice. Zdevastovaná stanice lanovky s restaurací Rotunda, která dokonce měla zazděné dveře a okna. Fronta na lanovku dolů, ze Zahrádek na lačno autobusem do Jasné. Podle rady dvou mladíků a zkresleného orientačního plánku jsme po silnici vyrazili hledat Vrbické pleso. Nakonec jsme ho našli a po jeho břehu se vrátili zpět do výchozího bodu na autobusovou zastávku. Cestou Pavel rohlíkem nakrmil kačenky. V červeném igelitovém přístřešku u hotelu Grand, na první pohled jediném restauračním zařízení, nic kloudného k jídlu neměli, takže na autobus jsme počkali u piva značky Topvar. Autobus do Liptovského Mikuláše, vlak do Liptovské Teplé a stopem do Bešeňové. Svezla nás majitelka penzionu Gazdovský dvor, na jehož návštěvu nás s milým úsměvem pozvala. Značně vyhladovělí jsme rozhodli vyzkoušet restauraci v penzionu–hotelu

120

Flora, kam k posezení zvala bílá socha podstoupili jednu z nejtěžších psychických pultem a dveřmi do kuchyně, museli jsme na raději zašli, jako obvykle, do bistra Smrek (6 km, 200 m)

tučného usměvavého kuchaře. Zde jsme zkoušek. Ač jsme seděli mezi výčepním jídlo čekat téměř hodinu. Na pití jsme a vedli zde obvyklé řeči.

Neděle 20.8.2006 38 minut od hradu Liptov, Kalameny Ráno jsme si, jak jen nám to mouchy dovolily, přispali a pak vyrazili na hrad Liptov (nejvýše položený hrad na Slovensku, dal jméno celému regionu). Neznačenou cestou kolem Bešeňovských travertínů (Hoci Bešeňovské travertíny nie sú také mohutné ako preslávené Mamutie kaskády v Turecku (Pamukkale), nedosahujú ani veľkosť pramenných kôp a iných útvarov v susednom Maďarsku, sú neobyčajne lákavým ťahákom z hľadiska cestovného ruchu.) na kopec Veľký Hukov, přes louky s výhledy, kolem osamělých stromů připomínajících bonsaje. Nezabloudili jsme, jak se Blanka obávala, přišli jsme přímo na křižovatku žluté a červené značky Sedlo pod Kráľovou. Liptovský hrad byl odtud vzdálen po žluté značce pouhých 38 minut. Blance se nechtělo, horkem oslabená morálka a vidina koupání zadarmo v přírodním termálním koupališti nás zavedla dolů po žluté značce do Kalamen. Koupaliště byla díra v zemi s kalnou vodou sahající dětem po kolena, plná dětí i dospělých. Raději jsme šli do vsi, kde u kostela s velkými zlatými sochami Cyrila a Metoděje byla příjemná krčma. A za chvíli nám jel autobus do Liptovské Teplé, rázc, s přestupem na Kalameny rázc. Návštěva známé restaurace Simex. Tentokráte jsme si sedli dovnitř, protože venku pouštěl postarší diskžokej nahlas jednu desku za druhou. Znamenitá polévka (20 Sk), kotlíkový guláš (30 Sk), psaní pohlednic našim příbuzným a přátelům. Večer pak v recepci hotelu Fontána bylo uskutečněno první historické odeslání e-mailu účastníkem relativní expedice. Blanka objednala na druhý den taxíka, telefonní automat na mince tentokráte zklamal a nepomohla ani asistence recepční, která nakonec půjčila Blance svého mobila. (12 km, 300 m) Pondělí 21.8.2006 2 hodiny od Veľkého Choče, Lúčky Tento den jsme na počest 22. výročí prvního výstupu a 38. výročí bratrské pomoci měli naplánován výstup na Veľký Choč. Taxík přijel krátce před devátou a zavezl nás až za Lúčky-kúpele na místo, kde červená značka opouští silnici. Veľký Choč: 2:55 hod. Hned po prvních krocích bylo jasné, že Blance se nahoru moc nechce. Cesta, která zpočátku vedla po kamenité silničce a údolím kolem potoka, se změnila v prudký výstup jílovitým žlebem. Po 2,5 hodinách výstupu přiměřeným tempem jsme narazili na turistický ukazatel Veľký Choč: 2 hod. Politbyro upadlo do hluboké deprese, Blanka špatně skrývala svou radost. Abychom stihli autobus z Lúček, museli jsme se vrátit. Nešli jsme již žlebem, ale po silničce. Hezké výhledy, s Veľkým Chočem jsme se alespoň několikrát vyfotografovali. V Lúčkách Lúčanský vodopád, nákup pohlednic, čepovaná kofola, zmrzlina, pivo. Obvyklým autobusem na rozcestí v Liptovské Teplé a obvyklá návštěva restaurace Simex. Tentokráte kromě polévek měli výběr skoro deseti hotových jídel (po 80 Sk). Najedli jsme se, napsali zbylé pohledy, pivo Martiner jsme pili z kríkov (džbánek, půllitr s uchem). Večer nákup v Bešeňovském supermarketu, vyřízení e-korespondence ve Fontáně. (14 km, 510 m) Úterý 22.8.2006 Thermal park Bešeňová, Bešňovské travertíny Ráno Blanka rozhodla, že se jdeme koupat. Obyčejná vstupenka do Thermal parku na 3 hodiny pro důchodce nad 60 let a děti od 4 do 14 let stála 190 Sk, takže jenom Blanka zaplatila plnou cenu 290 Sk. Dostali jsme náramkové hodinky, které místo ciferníku měly čip, kterým se vše otevíralo či zavíralo. Děti a důchodci měli červené, ostatní černé, což politbyro vnímalo jako věkovou diskriminaci. Zdenda si je proto schoval do igelitové tašky, Pavel zase na nich nosil ručník, jedině Blanka je nosila hrdě. Po včerejším výstupu na Veľký Choč to byla další rána našemu sebevědomí. K tomu ještě Pavel tvrdil, že s těmi igelitovými taškami vypadáme jako Ukrajinci. Přes varování pro kardiaky jsme poseděli v teplé vodě, trochu zaplavali ve studené. Tobogany a vnitřní bazény s vířivkami nám naše čipy neotvíraly. Po opuštění areálu jsme zvenčí navštívili přilehlou restauraci Steak House v penzionu

121

Giga. Na počest ruského majitele a slovenských hor jsme si dali ruský boršč a bramborové placky s brynzou. Postele v Charlie, internet ve Fontáně. Navečer jsme vystoupili ke kapličce v Bešeňovských travertínech. „Na okraji lomu sa nachádza známa "kaplnka", kde si môžete prehliadnuť svetoznámy zlatý bešeňovský travertín v plnej kráse“. Kolem strniště do penzionu Gazdovský dvor. Napodobenina starého domu, umělé suky v desce stolu, dokonce i stěny byly hrbolaté. Tradiční brynzové halušky a liptovské pirohy. Paní, která nás v sobotu vezla autem, jsme tam nespatřili. Restaurace byla nekuřácká, proto jsme se brzy vrátili do bistra Smrek. Pavel si odtud ještě odskočil do Charlie hledat ztracené doklady. Naštěstí je našel, jinak bychom to s ním sotva vydrželi. (6 km, 40 m) Středa 23.8.2006 Liptovský Mikuláš, Laborec Ráno jsme trochu po sobě uklidili, v zásuvce objevili DVD přehrávač s porno filmy a opustili apartmán ve 12 hodin. Cestou na nádraží, na křižovatce u hotelu Summit, začalo drobně pršet. Schovali jsme se do autobusové zastávky a pozorovali vlaštovky, jak se houfují na drátech. Takový malý ptáček, letí si až do Afriky a my ani nevylezeme na Choč, povzdechl si Pavel. Na nádraží v Liptovské Teplé jsme samozřejmě byli asi o hodinu dřív. V Liptovském Mikuláši nám v úschovně zavazadel nejprve řekli, že mají místo jen pro jeden batoh, nakonec se tam vešly všechny. Při rozhodování kterým směrem leží centrum města jsme uviděli odjíždět vláček na gumových kolech na okružní cestu. Za hodinu jel zase, vrátili jsme se k nádraží a v restauraci Iron se naobědvali. Vláček nás provezl Liptovským Mikulášem, zajel až k aquaparku Tatralandia s přilehlým Western City a Tarzanií. Návrh, abychom zde na hodinu přerušili jízdu, u Blanky neprošel. Prohlídka města, návštěva informačního centra, kde jsme nakoupili zlaté Jánošíkovy dukáty. Občas pršelo, večeře v restauraci Sedliacký dvor. Rychlík Laborec měl skoro půlhodinu zpoždění, naštěstí ho pak trochu snížil, takže jsme v Pardubicích stihli spěšný vlak do Liberce. Pavel chrápal až do Prahy, kde byl pokárán, že má lehátko pouze do Pardubic. (5 km, 3 m) Celkem: 86 km, převýšení 1818 m

122

Izerska Hala (Jakuszyce - Harrachov, 20.5.2006) s.náčelník Kornout (velitel) se svou sestrou Marcelou, Pavel a Marcela, Blanka a Zdenda Autobusem v 6:30 z Liberce do Jakuszyc. Z Jakuszyc po staré známé zelené značce Górny Dukt Końskiej Jamy (viz Góry Izerskie v roce 2003) na Razdroźie pod Cichą Równą (2,5 km). Po zprvu modré Konna Ścieźka a pak po silničce na žlutou Sina Droga, po ní do Chatky Górzystów (5,5 km) - občerstvení. Po červené přes louku Izerska Hala a Torfowiska Doliny Izery, oklikou okolo hraničního přechodu přes Jizeru, na Orle (6 km) - občerstvení. Dále po zelené Stara Droga Celna na nádraží Harrachov - Mýtiny (6 km). Vlakem v 17:05 do Liberce. Celkem 20 km.

Krušné hory II (Boží Dar, penzion Sabina, 16. až 18.6.2006) Kornout (velitel), Hanka a Jarda , Pavel, Kvído, Blanka, Zdenda V pátek z Jáchymova, lázně v dusnu a spěchu na poslední lanovku na Klínovec, kde jsme prakticky sami obstarávali turistický ruch. Díky naší kladné odpovědi na otázku „Mluvíte česky?“ jsme se podívali na předpremiéru výstavy starých fotografií Krušných hor. Kolem Neklidu do Božího Daru (asi 10 km). Asi hodinku po nás přijeli auty do penzionu Sabina „ti, co mají málo času“. Večeře v penzionu Bernard. Pavel a Zdenda dali ještě řeč v hospůdce Koliba. Druhý den jádro expedice (Pavel, Blanka a Zdenda) odjelo autobusem do Horní Blatné. Prohlídka náměstí a kostela sv.Vavřince, přes Vlčí jámu na Blatenský vrch. Zde k dostání lahvové pivo pro Němce (se slevou) za 60 Kč, správce rozhledny nám na dotaz, zda nahoru jezdí výtah, odsekl „Jak já to mám vědět!“. Po silnici do restaurace na Rýžovně, pečené uzené koleno. Blatenský příkop, Boží Dar (asi 16 km). Prohra s Ghanou na fotbalovém MS. Večeře v restauraci Sklípek. V neděli odjeli Blanka se Zdendou autobusem na Abertamskou zatáčku a odtud absolvovali část naučné stezky Jáchymovské peklo a prošli si Jáchymov. Autobusem do Ostrova nad Ohří, náměstí a z nádraží ČD rychlíkem Valdštejn do Liberce (asi 10 km). Pavel si prošel naučnou stezku Blatenské rašeliniště (3,2 km) a vyfotografoval tam jelena. Cyklistická frakce: Sobota: Boží Dar - Horní Blatná, občerstvení - Jelení - Rolava - Nové Hamry, občerstvení - Pernink - Abertamy - Hřebečná - Boží Dar (65 km). Neděle: Boží Dar - Potůčky, oběd pro důchodce - Rýžovna - Boží dar (37 km).

Přírodní rezervace Příhrazské skály (penzion Na Krásné vyhlídce, 20. až 22.10.2006) Blanka (velitel), Hanka a Jarda , Pavel a Marcela, Kadet a Jitka, Kvído, Mirek, Oksana, Zdenda Příhrazské skály v rámci fenoménu kvádrového pískovce Českého ráje mají nejpestřejší mezo- a mikroreliéf. Nacházejí se zde ojedinělé skalní masivy odpovídající charakterem drobnějším stolovým horám - Sokolka a Křinecká skála. Ojedinělé jsou též skalní útvary, jejichž nejvýraznějším prvkem mikroreliéfu jsou skalní kůry, tahové ruptury či vertikální desky železivce. Oblast je specifická i četností žil bazaltoidů. Pátek 20.10.2006 Autobusem z Liberce do Březiny (Blanka a Zdenda). Po silničce pod R10 přes Kurovodice do Olšiny s útulnou hospůdkou „Pod Drábskými světničkami“. Lesem vzhůru kolem ústí Studeného průchodu do penzionu Na Krásné vyhlídce. Ostatní přijeli auty až k penzionu. Pavel u Mnichova Hradiště zabloudil a musela ho mobilem navádět naše mladá servirka. (4 km, 160 m) Sobota 21.10.2006 Ráno při snídani jsme zaplatili dosavadní útratu a noclehy. Skupinové fotografie samospouští na terase penzionu. Krásná vyhlídka byla poněkud zamlžená, naštěstí na

123

pokoji číslo sedm viselo na stěně umělecké znázornění této vyhlídky vyvedené v pastelových barvách a s nalepeným skutečným křovím ve stylu Maroldova panoramatu. Po „Ochozu“ po červené značce („která vede po vršku skal, avšak může být problémem pro lidi se závratěmi a úzké pěšinky nad hlubokými propastmi budí velký respekt. Vrcholky skal nám však poskytují fantastický výhled do okolní krajiny na všechny strany…“) na Stará Hrada a do Příhraz. Penzion Pod kaštany, kde se naposledy sešla rychlejší skupina s pomalejší. Patrně díky medovině, pozornosti podniku. Po Přihrazských schodech zase nahoru a s mírným blouděním do vyjedeného bufetu v autokempu Křineč u Komárovského rybníka. Zpět na Krásnou vyhlídku, kde jsme se radostně přivítali s cyklistickou frakcí Kadetem a Jitkou. Večer do restaurace ještě přišel kamarád Kadeta a bývalý student Blanky Mirek s manželkou Oksanou. (16 km, 210 m) Neděle 22.10.2006 Snídaně, hledání falešného závrtu (pseudokrasového závrtu, pseudozávrtu). Po červené značce přes Studený průchod a po okrajích skal, „odkud se nám naskytnou přenádherné výhledy do údolí Jizery a na panoramata v dáli“ (výhled umocňoval hukot radiálních pneumatik z rychlostní silnice R10) na skalní hrad Drábské světničky. Odtud se Kadet a Jitka vrátili ke svým horským kolům. Klamorna, studánka (kde byla nalezena mrtvola, jak jsme se později dozvěděli na Nově). Hodní turisté nás upozornili, že dál jsou stromy s červenou značkou vykácené. Rozcestí Skalka, vesnička Bunclava, prohlídka zříceniny hradu Valečov. Odtud se automobilisté vrátili přes obnažený vrchol Mužský (463,4 m n.v., nejvyšší bod mRE) ke svým automobilům. Blanka a Zdenda dlouhou cestou přes neudržované louky došli do Mnichova Hradiště ke zdravotnímu středisku, odkud odjeli autobusem do Liberce. (11 km, 130 m) Celkem: 31 km, převýšení 500 m

124

36.RE’2007 Podkarpatská Rus - Podobovec Pavel, Blanka, Zdeněk, autobus CK Alpina, velitel Jana Pátek 17.8.2007 Liberec- Olomouc, Podkarpatská Rus Vlakem do Olomouce. Čínská restaurace Šanghai naproti nádraží (voňavé sečuánské kuře 180g, sladkokyselé vepřové 150g, bílá rýže, tonik, krkovice, vše za 393 Kč). Pavel přijel EC Hradčany s asi 20 minutovým zpožděním. Krátké posezení v nádražní restauraci. Odjezd autobusem CK Alpina (sedněte si zvlášť, jste mohutní). Několik nočních zastávek u benzinových pump. (1 km, 10 m) Sobota 18.8.2007 Hranice- Užhorod- turbáza Podobovec 2000 Přejezd hranic byl zážitek, asi kilometrová fronta osobních aut se vůbec nepohybovala. Jen občas nějaké auto vyrazilo z fronty, když od celnice přišel rozradostněný vyjednávač. Vyplňování imigračních karet. Vedoucí Jana Ježíková byla od pohraničníka nařčena, že chce podvádět, když říká, že karty máme už vyplněné, ačkoliv Blanka teprve s vyplňováním začala. Výměna peněz. Příšerné turecké záchody. Čtyřhodinová zastávka v Užhorodě. Prohlídka města, tržnice, hradu a skanzenu. Hezké holky, levné cigarety, přátelská rozmluva v restauraci u oběda s českými mladíky. Příjezd do Podobovce odpoledne. Z parkoviště pěšky, odvezli nám batohy a Blanku. Svezl jí sám správce turbázy Vitalij Kičkir. Je nám přidělen třílůžkový pokoj s palandou. Z té bychom mohli padat, proto nám Jana přidělila ještě jeden pokoj pro Pavla. (5 km, 500 m) Neděle 19.8.2007 Kolem údolí Roztoky, U Leva Do Voloveckého sedla společně s ostatními, pak jsme zůstali pozadu. Příjemná cesta s výhledy, dokonce značená. Na konci hřebínku uzavírající údolí uskutečněn první pokus o sestup, zastavily nás polomy. Od opuštěné mohyly neznámého vojína dál pokračujeme po hřebeni, už bez značek. Druhý pokus o sestup do údolí se zdařil, pohodlná cesta, místy. dosti blátivá. Naštěstí když začala bouřka, byli jsme už skoro dole ve vsi. Na každém kopci byl stožár (k čemu asi). V restauraci U Leva (motorest specializovaný na Čechy) vynikající boršč se slaninou. Autobusem do Podobovce, odtud pěšky k turbáze. Večer posezení pod slunečníky, první kontakty s Leonidem a Natálkou, rekreanty z Kyjeva. (20 km, 300 m) Pondělí 20.8.2007

Mežhorje- sedlo Kamjonka- hřebínek Kičera- Mežhorje, Pilipec(řecko-katolický kostelík) Po cestě do Mežhorje zastávka u minerálního pramenu u lázeňského městečka Sojmy, nedaleko již 10 let rozestavěného obrovského sanatoria. V Mežhorje byl pondělní bazar, nakoupili jsme hračky pro děti a cigarety, propásli jsme foto s beznohým žebrákem, který se po zemi mrštně pohyboval jen pomocí rukou. Jinak hodně žebraly cikánky. Těm jsme, na rozdíl od žebráka, nic nedali. Ve stáncích prodávali mimo jiné nemražené maso oblepené mouchami. Autobusem do sedla s restaurací Kamjonka a dále po hřebínku Kičera. Luční idylka s krávami a krotkým teletem. Potkali jsme i pastýře, který po nás chtěl něco k jídlu. Pěkné výhledy na mnoho polonin. Z Mežhorje autobusem do Pilipce, prohlídka dřevěného kostelíka s výkladem. (12 km,50 m) Úterý 21.8.2007 Vodopád Šipot Ostatní šli na výlet na poloninu Boržava. My jsme zvolili rovinatou cestu přes Podobovec a Pilipec (minibar Plaj, pivo Oboloň) k vodopádu Šipot. Na zpáteční cestě se Zdeněk s Pavlem vydali tzv. kratší cestou „po přímce“ přes louky a kopce. Potkali paní, která je nejdříve důrazně posílala zpátky na cestu a pak jen pokrčila rameny a mávla rukou. Blanka tak mohla usednout pod slunečníky na turbáze asi o dvě hodiny dříve. (9 km, 80 m)

125

Středa 22.8.2007 Siněvirské jezero Ze sedla s hotelem Kamjonka tentokráte autobusem. Sami se šoférem, ostatní vyrazili na přilehlou poloninu. Zastávka u pramene s dobrou vodou, nad kterým je lesík sloužící jako záchod. Autobus čekal na ostatní v Siněvirské Poljaně, hostinec. Dlouhý přesun autobusem do Siněviru. Zaplacení vstupného a 2 km dlouhý výstup k Siněvirskému jezeru. Foto s vycpaným medvědem s fialovým igelitovým pytlem na hlavě, za fotografii bez pytle je třeba zaplatit. Zpět Siněvirským národním parkem do Siněviru. Posezení v kolibě u Standy (byl v Čechách), uprostřed ohniště, obraz vorařů (vynahradil nám návštěvu muzea vorařství). (4 km, 200 m) Čtvrtek 23.8.2007 Volovec- Beskid – Verchnij Studenyj- Nižnij Studenyj Vlakem z Volovce do stanice Beskid, u každého mostu a tunelu stáli vojáci se samopaly. Začínající lesní požár, hašení se ujali dobrovolníci z řad účastníků zájezdu. Sestup kolem lyžařského areálu do vesnice Verchnij Studenyj, krčma s teplým lahvovým pivem. Pak po prašné silničce údolím do vesnice Nižnij Studenyj. Čekání na autobus u místního krámku, nanuky, ruská zmrzlina. Odjezd do hospody U Leva, šašlyk. Večer posezení s Leonidem a Natálkou v restauraci Spravžňa Kazka. (9 km, 100 m) Pátek 24.8.2007 Polonina Boržava- pod Vielki Vierch(1598) Z Voloveckého sedla (Voloveckij Prieval 731m) výstup směrem k polonině Boržava, úmorné horko. Vystoupili jsme kam až jsme mohli a zase sešli dolů. (12 km, 450 m) Sobota 25.8.2007 Koločava- Iza- Mukačevo – odjezd Muzeum Ivana Olbrachta v Koločavě je stísněné v místnosti místní školy. Průvodkyně a správkyně je manželka majitele restaurace v bývalé četnické stanici. Muzeum živoří, protože se ví, že I. Olbracht byl komunista. Zběsilé hledání hrobu Nikoly Šuhaje na místním hřbitově - rozlehlé louce s ostrůvky hrobů. Hrob nalezen „ v dolním rohu hřbitova, který je nejblíže místní škole“, jak jsme si pak v klidu doma přečetli v průvodci. Městečko Iza, na celé dlouhé hlavní ulici se prodávali košíky, nic jsme nekoupili. Prohlídka Mukačeva, restaurace Styl s pivo Černigivske. Na hranici jsme museli nahlásit převoz dvou kartonů cigaret, problémy se slovenskými celníky naštěstí nebyly. (3 km, 20 m) Neděle 26.8.2007 Příjezd Z Olomouce vlakem do Prahy a Liberce. (1 km, 10 m) Celkem: 76 km, převýšení 1720 m

126

Góry Stołowe (Machovská Lhota, penzion U Lidmanů, 8. až 10.6.2007) Gerta (velitel), Jana, Kvído, Šárka, Jarda, Hanka, Pavel, Blanka, Zdenda Na pstruhy do Pstrąźnej ! Pátek 8.6.2007 V Železném Brodu přistoupila do rychlíku R985 Jana. V Náchodě se k nám připojil Pavel. Autobusem za złoté do polských lázní Kudowa Zdrój (česky Lázně Chudoba). Zmrzlina, prohlídka pramene minerální vody, posezení na lavičce vedle busty autora první polské opery Stanisława Moniuszka. Kolem lanové opičí dráhy do Kaplica Czaszek (Kaple Lebek, Svatostánek mlčení a zamyšlení nad životem, smrtí a věčností) v obci Czermna. Zavřeno, polední přestávka, koupili jsme si alespoň lebky na pohlednici. Po silnici k Památníku tří kultur. Horko, Pavel zaostává. Cesta opouští silnici a stoupá lesem. Gerta s Janou se rozhodly počkat na Pavla, na kopci pak na všechny marně čekali Blanka se Zdendou. Nakonec jsme se šťastně sešli v Pstružném, kde na terase se slunečníky podávali vynikající pečené pstruhy a pivo Źubr. Bezproblémový přechod „zelené hranice“ do Čech do osady Uhelné doly s příjemnou restaurací V Dolech. Po cestě kousek nad hospodou ohrada s daňky (které vždy rádi vidíme). Když začalo zvolna zapadat slunce, Blanka začala podléhat panice. Museli jsme proto pomocí mobilu přinutit Jardu a Kvída, aby nás poslední kilometr cesty odvezli auty. Ubytování a večeře v penzionu U Lidmanů. (12 km, 200 m) Sobota 9.6.2007 Cesta přes Hejšovinu (polsky Sczeliniec) ve skupinách podle výkonnosti. Do Karlówa poslední sestoupili Pavel, Blanka a Zdenda. V jednom z mnoha občerstvení jsme si dali pečeného pstruha, který ovšem zdaleka nedosahoval kvality toho ze Pstružného. Výkonnější skupina šla zpět přes Bledné skaly. Méně výkonná přes Pasterskou Goru. Sešli jsme se na hraničním přechodu Lhota. (21 km, 300 m) Neděle 10.6.2007 Po společné fotografii před penzionem jsme se opět rozdělili do několika skupin. Většina šla na Pánův kříž a kolem Signálu zpět ke svým autům. Gerta s Janou šly přes Broumovské stěny do města Police nad Metují. Zdeněk s Blankou do Slavného a pak autobusem na nehostinné nádraží Police nad Metují. Odtud popojeli čekat na svůj vlak do nádražní restaurace v Náchodě. (16 km, 200 m) Celkem: 49 km, převýšení 700 m

České středohoří IV (Litoměřice, autocamp Slavoj Litoměřice, 28. až 29.9.2007) Blanka (velitel – omluvena pro nemoc), Jarda (omluven pro nemoc), Kvído (omluven pro úraz), Gerta, Petr, Pavel, Zdenda Pátek 28.9.2007 Skoro celý den pršelo, Zdendovi cestou vlakem ukradli peněženku (asi už v Liberci na nádraží u stánku s občerstvením), Pavel s autem ho vyzvedl na železniční zastávce Ploskovice. V Ploskovicích jsme se před deštěm ukryli v restauraci vedle zámku. Zablokování ukradené platební karty, oběd a setkání s promoklými cyklisty Gertou a Petrem. Prohlídka Ploskovického zámku s výkladem, návštěva 4. ročníku výstavy Ploskovické jablko (bez výkladu). Odjezd do Litoměřic, ubytování pod mostem přes Labe v autocampu Slavoje Litoměřice. To, co nám vedoucí zařízení řekl, když jsme mu oznámili, že nás není ohlášených deset nocležníků, ale jenom čtyři, nelze ani opakovat. Byl to dosti dlouhý proslov. No, ale nakonec nás ubytoval ve dvou chatkách. Odpolední výlet automobilem do Terezína a prohlídka Malé pevnosti. Večerní procházka po Litoměřicích, večeře v náhodně vybrané restauraci, výběr

127

hotovosti z bankomatu a důstojné zakončení těžkého dne v restauraci v areálu autocampu. Sobota 29.9.2007 Rozhodnuto, že pro nepřízeň počasí mRE předčasně ukončíme. Vedoucímu autocampu se naštěstí nahrnuli další zájemci o ubytování, takže byl docela rád, že se nás zbaví. Dokonce i sluníčko se na nás začalo usmívat. Automobily do Třebenic do Muzea českého granátu, prohlídka s odborným výkladem. Přejezd na parkoviště u osady Klapý, výstup na státní hrad Hazmburk (bez výkladu). Zpět auty do Třebenic, pozdní oběd v restauraci na náměstí, rozchod. I přes neobvyklou nepřízeň osudu byla expedice opět velmi zdařílá. Celkem (pěšky): 8 km, převýšení 250 m (na kole: ?)

128

37.RE’2008 Smrčiny Břetislav, Jitka, Pavel, Blanka (velitel), Zdenda „Až do Aše? To se teda svezete!“ žertoval pan průvodčí Středa 13.8.2008 Cheb Na nádraží v Chebu není úschovna zavazadel. Zavazadla jsme později, na radu servírky z pizzerie Da Angelo, uschovali v Hypernově v klecích pro tašky. V pizzerii Da Angelo servírovali kávu se sklenicí vody a mlékem v konvičce na stříbrném podnose, přesně tak, jak to má Pavel rád. Čočková polévka a EURO řízek. Prohlídka města. Café Špalíček se špatnou kávou a vysokými cenami. Vstup na zrenovovaný hrad, pro penzisty za 15 Kč. Díky Pavlovi víme, že Černá věž je postavena z lávy z Komorní hůrky. Vlakem do Aše. Ubytování v ubytovně Enka. V celém patře jsme sami, má však ještě přijet dalších pět turistů. Večer v sousední nonstop herně Max, vykachlíkované, liduprázdné, s ochotným Vietnamcem. (4 km, 50 m) Čtvrtek 14.8.2008 Podhradí- Háj – Aš Autobusem do Podhradí pod zříceninu hradu Neuberg. V jejím sousedství nejstarší evangelický kostel v Rakousku-Uhersku, s jehož stavbou prozíravě začali ještě před Lutherovým narozením (ještě že jsme měli Břetislava, nás by to nenapadlo). Zavřený penzion Etela, jeden z původních kandidátů na ubytování. Krásnou lesní cestou, plnou hub, na rozhlednu na Háji, něm. Hainberg (Bismarkova rozhledna). V přilehlé restauraci Rozhledna dobré, trochu dražší jídlo. Jitku štípla vosa. Dlouhá cesta dolů a přes celou Aš. Informační středisko, nákupy potravin, těstoviny na terase hotelu Lev. Vietnamci neměli pivo, becherovka stála 20 Kč. (11km, 300m) Pátek 15.8.2008 Bad Elster Deštivo. Prohlídka expozice v Bad Muzeu a popíjení pramenů (Moritz Quelle a Marien Quelle). Káva na kolonádě, Daňci platí polskými zlotými, servírka: „Das ist nicht unser Geld“. Jídlo v kavárně u bazénu Albertbad bylo mizerné. Návštěva evangelického kostela sv. Trojice, zrovna tam začínala svatba. Nákup chleba v pojízdné prodejně naproti. Blanka vyzvídá, kde je katolický kostel, prý že je „bei Kondeltei“. Nakonec se ukázalo, že to je Gondelteich, jezírko s gondolami , velkými kapry a kachnami. Dobrá večeře v samoobslužné jídelně, gulášová polévka, jahodový koláč. Výstup na vyhlídku nad parkem. Sestup na kolonádu, kolem Konig Albert Theater na zastávku autobusu se zastávkou v kavárně. Eine Tasse Kaffee za 1.20 €. Vzpomínka na starou Pavlovu historku, jak si v jiné kavárně objednal „eine Tasche Kaffee“. (6 km, 100 m) Sobota 16.8.2008 Goethova Skalka, Nebesa Lepší počasí, po modré značce z vesnice Skalka k pamětní desce na skalce, kde sedával Goethe, když prodléval v západočeských lázních (nyní vede kolem frekventovaná silnice). Pak do skalního města Goethova Skalka. 120 horolezeckých cest, křemenné skály. Parkhotel Nebesa, vykoupili jsme skoro všechny pohlednice a popsali je vtipnými pozdravy od „RE na nebesích“. Servírka: šéf je pán Bůh, já mám hodnost anděla. Daňci odjeli domů. Pěšky za soumraku do Aše, krátká zastávka v klasické zakouřené „čtyřce“ s vrchním na invalidním vozíku. ( 10 km, 100 m) Neděle 17.8.2008 Hranice- Trojmezí Ráno autobusem do Hranic s ukrajinským šoférem. Po červené značce kolem vodní nádrže na Kozím potoce, opuštěná kasárna pohraniční policie, dříve rota pohraniční stráže. Rozcestí U Lenka. Před trojmezím Čech, Bavorska a Saska zbytky osídlení z dřívějších dob (pila, hamr, smírčí kříž), bohužel zarostlé houštím a kopřivami. Na Trojmezí jen lavičky, občerstvení z vlastních zdrojů, rozmluva s cyklisty z Aše. Starý hraniční kámen z r.1844. Přechod do Německa po lávce přes Rokytnici (Regnitz), hrob neznámého vojína, nejbližší hospoda 2 km po červené Ostweg. Zpět

129

stejnou cestou do Hranic. Posezení v restauraci Pod školou, návštěva kostela. U Vietnamců zavřeno, alespoň zítra můžeme dříve vstávat. (17 km, 100 m) Pondělí 18.8. 2008 Selb, hraniční kameny, Nebesa Selb je město porcelánu (Porzellanstadt), porcelánová je i fontána před kostelem i dláždění v postranní ulici, ale obchody s porcelánem v centru nejsou. S mírným blouděním jsme našli duhově pomalovanou světoznámou porcelánku Rosenthal. V dvoupatrové výstavní prodejně Pavel dlouho vybíral až vybral Marcelce vázu (líbila se jí). Oběd v kavárně na chodníku v centru města. Český číšník nám objednal taxi (Vermietsauto). Taxikář rychle pochopil, že chceme zavézt co nejblíže k hranici a pak „durch die Weg“ dojít do Aše a zavezl nás za necelých 6 € hluboko do lesa na červenou Nordweg, pár set metrů od červené Ostweg. Idylická cesta udržovaným bavorským pohraničím ke starým hraničním kamenům. Odtud už nás česká červená značka dovedla na křižovatku se žlutou. Po ní, přes zdemolovaný most nad železnicí a závěrečný kilometr po silnici, jsme došli na Nebesa. Večeře, autobusem do Aše. Večer u Vietnamců. (16 km, 200 m) Úterý 19.8.2008 odjezd domů V Aši Pavlovi prodali jízdenku do Prahy na kratší cestu přes Mariánské lázně, ve vlaku pak musel doplácet. Rychlý oběd v nádražním bufetu v Chebu. V Ústí nad Labem jsme se rozloučili. (1 km, 10 m) Celkem: 65 km, převýšení 860 m

130

Český Merán (Sedlec-Prčice, penzion Dalmo, 27. až 29.6.2008) Pavel (velitel), Marcela, Kornout (trasér), Břetislav, Jitka, Hanka, Jarda, Kvído, Gerta, Jana, Kadet, Jitka, Blanka, Zdenda Když kdysi vlastenecký biskup Jan Valerián Jirsík na své visitační cestě přijel z Budějovic a u Cunkova se před ním rozevřela sedlecká kotlina, tu okouzlen její krásou slezl z vozu, poklekl a dlouho se modlil za její lid..... Na studentském výletě při pohledu z Čertova břemene očarován výhledem pronesl ředitel táborského gymnásia Václav Křížek: „Takhle byste se mohli dívat z Kuchlbergu dolů do údolí, v němž leží staré město Meran..., tady vidíte něco podobného“ a po chvíli dodal: „Český Merán.“ Pátek 27.6.2008 – prolog Plán: 1. skupina vedená s. náč. Kornoutem: Odjezd Praha-Florenc 9:05, příjezd Miličín 10:30. Miličín Č - Kalvárie Č 1 km Oldřichovec Č 3.5 km - Votice Č 10.5 km – setkání s 2. skupinou 2. skupina vedená s. vel. prof. Horákem: Odjezd Praha-Florenc 11:00, příjezd Votice 12:05. Součinnost obou skupin bude zajištěna mobilními pojítky s laskavou podporou HP 1a) Votice Z – Kouty ZxŽ 3.5 km – Heřmaničky Ž 8.5 km – Sedlec-Prčice Ž 13.5 km (podle staré mapy, úsek Kouty Ž – Heřmaničky Ž zřejmě značka zrušena) 1b) Votice Z – Kouty Z 3.5 km – Smilkov ZxM 5.5 km – Heřmaničky MxŽ (9 km) – Prčice Ž (14 km) Ubytování pod vedením s. presidenta (mladšího) Frýdy. Příjezd dalších účastníků Skutečnost: Plán splněn. Oběd ve Voticích na náměstí v restauraci Na Schůdkách (na doporučení místních, majitel cizinec, už si nepamatujeme odkud). Kostel sv. Václava se sousoším Blanických rytířů, zdevastovaný zámek, ve kterém byl už zrušený (?) pivovar. Na hřbitově replika Božího hrobu. Za Voticemi značka zmizela mezi kopřivami, na silnici jsme se vrátili až na Šibeničním vrchu s Votickým javorem a výhledem na Votice. Fotogenická středověká tvrz Kouty s rybníčkem. Za ní ztráta značky. Druhá skupina šla přes pastvinu do Smilkova, odtud autobusem do Heřmaniček do restaurace na nádraží. První skupina pokračovala po neznačené cestě do Arnoštovic. V Heřmaničkách na nádraží jsme se sešli. Po občerstvení odchod do Prčic. Večeře a diskuze v penzionu Dalmo. (28 km, 360 m) Sobota 28.6.2008 – na nejvyšší bod Čertovy hrbatiny včetně Čertova břemene Plán: 1) Sedlec-Prčice M – Sušetice MxŽ 3 km – rozc. Pod Javorovou skálou ŽxČ 4.5 km – Javorová skála Č 5.5 km – Čertovo břemeno Č 6.5 km – Cunkov ČxŽ 7 km – Jetřichovice Ž 9.5 km - Sedlec-Prčice Ž 12 km 2) Sedlec-Prčice M – Sušetice M 3 km – Veletínská mysl. MxČ 4.5 km – Veletín Č 6 km – Javorová skála Č – Ounuz Č 9 km - Čertovo břemeno Č - Cunkov ČxŽ 10.5 km – Jetřichovice Ž 13 km - Sedlec-Prčice Ž 15.5 km 3) Sedlec-Prčice Z – Kvasejovice ZxŽ 3 km – Zadní Boudy ŽxČ 5 km – Zvěřinec Č 6 km – Matějov Č 8.5 km – Veletínská mysl. Č 10 km – Veletín Č 11.5 km - Javorová skála Č -Ounuz Č 14.5 km - Čertovo břemeno Č – Cunkov ČxŽ 16 km - Jetřichovice Ž 18.5 km Sedlec-Prčice Ž 21 km 4) Sedlec-Prčice M – trasa 2 - Cunkov Č 10.5 km – Brtný ČxM 13 km – Větrov MxZ 19.5 km- Víska Z 24 km – Sedlec-Prčice Z 30 km Skutečnost: Spněno. Jitka+Břetislav+Blanka+Zdenda zvolili variantu jedna, velitel Pavel s Marcelou bloudili někde po asfaltové silnici, ostatní zvolili třetí variantu, doplněnou o návštěvu penzionu U Veltlínského potoka. Přes sjezdovku Moninec na Čertovo břemeno. V Cunkově stáj plná býků, kteří tam čekali na výstavu. A hned vedle zasloužené občerstvení v restauraci U bizona. Sestup zpočátku lesem, dale pak po asfaltové silnici. V Jetřichovicích jsme se srdečně přivítali s cyklisty Kadetem a Jitkou. Večer v penzionu Dalmo. Soudruh náčelník zde překvapivě rozdal všem super a hypergerontům dárky k jejich minulým či budoucím x-gerontinám.

131

(21 km, 410 m) Neděle 29.6. – epilog Plán: Sedlec-Prčice M – Nuzov MxČ 11.5 km – Miličín Č 13 km (autobus do Prahy) Skutečnost: Plán splnili Kornout, Kvído, Gerta a Jana, navíc se cestou vykoupali v lomu pod Kalvárií. Blanku a Zdendu odvezl Pavel přes Smilkov do Báňova na zelenou značku, odtud rovněž podle plánu došli přes Třetužel (údolí klidu) a Kalvárii do Miličína na autobus. Automobilisté odjeli auty. (14 km, 220 m] Celkem: 63 km, převýšení 1030 m Autorem plánu je s.náč. Kornout pod záštitou pana prezidenta ml. Frýdy

Teplicko – Adršpašské skály (Teplice nad Metují, penzion Pod ozvěnou, 24. až 26.10.2008) Kvído (velitel) Tonda, Pavel, Marcela, Hanka, Jarda, Blanka, Zdenda Do nebezpečné a prakticky nepropustné divočiny se po staletí nikdo neodvážil. A přesto se i lidé časem naučili využívat skalní bludiště jako nouzový úkryt … (Petr David a Vladimír Soukup: 666 přírodních krás ČR) Pátek 24.10.2008 Velitel Kvído a Tonda dojeli vlakem do Dolního Adršpachu a poobědvali v restauraci Lesní zátiší. Po zelené a pak po žluté značce přes Vlčí rokli došli do Teplic nad Metují. Postupně jsme se scházeli na večeři v hotelu Orlík, kde ti, co přišli později už večeři nedostali. Načatý hovor jsme dokončili na jednom pokoji sousedního penzionu Pod ozvěnou. (7 km, 150 m) Sobota 25.10.2008 Snídaně v hotelu Orlík, švédský stůl. Tonda si z něj nabral jídlo na celý den. Skupinová fotografie před penzionem. Při vstupu do skal jsme frajersky odmítli důchodcovskou slevu a mladé pokladní jsme zaplatili plné vstupné (60 Kč/os). Výstup na bývalý hrad Střmen vynechala pouze Blanka. Silnější skupina pak obešla Teplické i Adršpašské skály, včetně Vlčí rokle. Ostatní prošli pouze skály Teplické – Skalní brána s Goethovou deskou, Skalní nevěsta, Malé a Velké chrámové náměstí, horolezci na Martinských stěnách, Sibiř atd. Po špatných zkušenostech s večeří v hotelu Orlík jsme, na radu místních, zašli na večeři do penzionu Kamínek. Bylo to lepší. Diskuze, tentokrát už jen politbyra, pokračovala v kuchyňce penzionu Pod ozvěnou. (21 km, 250 m) Neděle 26.10.2008 Auty do Broumova. Zaparkovali jsme na náměstí nedaleko památného hotelu Praha, proslaveného na RE1977. Prohlídka benediktinského kláštera a nedávno otevřené klášterní zahrady s mohutným dubem. Auty na Broumovské stěny, oběd v restauraci chaty Hvězda, zamlžená vyhlídka z terasy, mladý pikolík. Automobilisté nás pak vysadili na pustém nádraží Police nad Metují. Naštěstí za chvíli jel osobák do Náchoda. Tam se nám čekalo na náš vlak daleko lépe - v hospůdce s portrétem s. prezidenta Husáka a při četbě záchodových nápisů. (2 km, 20 m) Celkem 30 km, převýšení 420 m

132

38.RE’2009 Žďárské vrchy Tonda, Pavel, Marcela, Blanka (velitel), Zdenda „Myslel jsem, si že to jako vždy stihneme dřív“ dožadoval se Pavel předčasného ukončení RE Pátek 14.8.2009 Žďár nad Sázavou Odjezd rychlíkem R991 v 14:02, přestupy v Turnově, Mladé Boleslavi a Kolíně. V posledním vagonu rychlíku R683 už seděli Pavel s Marcelou, našli jsme se pomocí mobilu. Žďár nad Sázavou, ubytování v hotelovém domě Morava. Zaplatit chtěli předem, z opatrnosti jsme zaplatili jen na čtyři dny. Marcela odmítla sdílet s námi naše apartmá a objednala si svůj pokoj. Večeře v restauraci U Labutě, procházka po překvapivě rušném náměstí Republiky. Půl hodiny před zavírací hodinou nám v Sűssově hostinci milostivě dali jedno poslední pivo. Víckrát jsme tam už nešli. (2 km, 30 m) Sobota 15.8.2009 Škrdlovice – Velké Dářko –Polnička – Pilská nádrž Autobusem v 11:40 do Škrdlovic k hospůdce Pod Čerťákem. Závody dračích lodí na Velkém Dářku, vstupné 100 Kč. Naštěstí se nám podařilo ukecat bezplatný průchod a pokračovat dál po červené značce. Z Velkého Dářka vytéká řeka Sázava. Pečený pstruh v Rybářské baště. Polnička, zastávka v Salon Express-Vagonu u dětského hřiště a pak ještě v plzeňské restauraci Polnička. Prostřední restauraci v Polničce jsme k nelibosti Tondy vynechali. Santiniho cyklistická stezka kolem Pilské nádrže. Autobusem MHD do Radničního restaurantu, večeře v hotelu Hajčman. (11km, 30m) Neděle 16.8.2009 Zámek Kinských – Zelená hora – Mamlas – Žďár nad Sázavou Autobusem MHD v 10:49 na konečnou k Pilské nádrži. Santiniho morový hřbitov. Klášterní cukrárna U Tří hvězd. Malý prohlídkový okruh na Zámku Kinských, bazilika minor Nanebevzetí P. Marie. Zámecká čajovna. Marcela si koupila v upomínkových předmětech skleněnou krychli. Zelená hora, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. Oběd v restauraci Táferna vedle barokního mostu, odjezd Marcely. Restaurace Na Stezce naproti baroknímu dvoru Lyra. Složité hledání betonové skulptury Mamlase od místního sochaře Michala Olšiaka. Tonda od Mamlase došel do Žďáru pěšky, ostatní dojeli autobusem MHD. Zakončení této turisticko-kulturně-historické trasy v Radničním restaurantu. (12 km, 130 m) Pondělí 17.8.2009 Cikháj – Žákova hora – Devět skal - Herálec Autobus v 11:15 nám zastavil za Cikhájem na naučné stezce a červené značce vedoucí, kolem jednoho z pramenů řeky Svratky, na geodetický bod Žákova hora. Kousek za vrcholem se od nás odpojil Tonda a po zelené značce šel rovnou do Herálce. Zastávka u rybníka u bývalého Rumpoltova mlýna. Mírný výstup na Devět skal, devět vrcholů tvořených migmatitickou rulou, nejvyšší vrchol Žďárských vrchů (836 m) a druhý nejvyšší vrchol celé Českomoravské vrchoviny. Sestup do Herálce, setkání s Tondou v restauraci U Sochů. Tonda předtím prozkoumal i hotel Žákova hora, bylo tam však šíleně draho: halušky s malým pivem za 70 Kč. Večer v Radničním restaurantu. ( 12 km, 250 m) Úterý 18.8.2009 Velká Losenice – Konec světa – Hamry n.Sáz. – Žďár n.Sáz. Autobusem v 11:35 do Velké Losenice, kde se nás Tonda pokoušel nalákat do místní restaurace. Po červené značce, lesní silničkou perfektně vyasfaltovanou „Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova“, až na samotu Samotín. Na Konci světa, hranici mezi historickými zeměmi Čechy a Moravou, nebylo bohužel v průvodci avizované občerstvení. Most přes dvoukolejnou trať 250, Rozštípená skála, betonová skulptura mamuta od místního sochaře. V Najdku všechny hospody zavřené. Asi dvoukilometrový pochod na slunci po silnici přes Hamry nad Sázavou („jděte pomalu, otevírají až ve tři hodiny“) do letní restaurace U Činčerů. Tonda odtud odjel autobusem do Žďáru na schůzku s bratrancem. Pěšina s červenou značkou kolem podmanivého rybníku Dívka a kolem dvoukolejné trati 250 se v závěru proměnila

133

v bažinu. Přinutilo nás to pokračovat po železničním náspu, kde došlo k adrenalinovému setkání s protijedoucím rychlíkem R682. Večeře v pizzerii Restaurace u chalupy, závěr dne v Radničním restaurantu. (11 km, 100 m) Středa 19.8.2009 Tři studně – Vlachovice – Skihotel – Nové Město na Moravě Autobus v 11:00 nás zavezl na křižovatku nad obcí Tři studně. Expresso a „fernet na záda“ v rodinném hotelu U Loubů. Pamětní deska Bohuslava Martinů a Viktorie Kaprálové přiměla Tondu zanotovat Otvírání studánek. Po místní značce do Vlachovic – střechy Evropy, rozvodí Sázavy a Svratky. Restaurace s řeckými specialitami a saláty. Po modré značce kolem Bílé skály k lyžařskému areálu a Skihotelu v rekonstrukci. Návštěva náhradní hotelové restaurace. Tonda odešel po silnici na železniční stanici Nové Město zastávka, prý aby tam nasál atmosféru malého nádraží. Ostatní po místní červené došli do liduprázdného Nového Města na Moravě, katolický kostel sv. Kunhuty na Vratislavově náměstí, sochy Štursy a Makovského. Autobusem do Žďáru, večeře v hotelu Jehla, večer v Radničním restaurantu. (10 km, 60 m) Čtvrtek 20.8.2009 Rosička – Matějov – Nové Veselí Autobusem v 11:50 na zastávku Rosička. Výstup k rozhledně kolem pasoucích se krav a koní. Tonda nedostal slevu na průkaz ZTP a musel zaplatit plné vstupné jako ostatní, celých 10 Kč. Ve stánku se vstupenkami prodávaly dvě mladé dívky alkoholické i nealkoholické pivo v plechovkách, limonády, tatranky, pohlednice apod. Opodál v lese stály dvě španělské stěny, jedna pro muže a druhá pro ženy. Obě WC prozkoumal Tonda a podal nám zevrubnou zprávu. Zpět přes vesničku Rosička a dále po silnici do Matějova. Restaurace byla zavřená, otevírá se až v pátek. Po břehu Matějovského rybníka, ptačí rezervace, kachny. Cesta vedla zpočátku lesem, v závěru hustým porostem vratiče. Zkratka přes pole, poslední kilometr po silničce do městyse Nové Veselí. Veselský rybník, jeden z pramenů řeky Oslavy. Kolem sídla Miloše Zemana do restaurace U Raka. Večeře v mraku much, becherovka, dle paní vedoucí „ze sklepa pana Zemana“. Tlačenka byla bohužel vyprodaná. Dvě autobusové zastávky poněkud zdramatizovaly odjezd do Žďáru. Místním to bylo, na rozdíl od velitelky, jasné: „autobus jede buď z té a nebo té zastávky“. Čekali jsme samozřejmě na té správné. Diskuze, zda držitel průkazu ZTP má nárok na slevy např. na Matějské pouti, na různé adrenalinové sporty a pod, probíhala samozřejmě už v Radničním restaurantu. (10 km, 100 m) Pátek 21.8.2009 odjezd domů Autobusem MHD v 10:21 na nádraží, odtud rychlíkem R676 po trati 250. V Kolíně jsme se rozloučili s Pavlem, v Turnově s Tondou. Expedice byla předčasně, o jeden den dříve, ukončena. Na žádost Pavla, že má moc práce. (1 km, 10 m) Celkem: 69 km, převýšení 630 m

134

Orlické hory (Deštné v Orl.h., hotel Orlice, 19. až 21.6.2009) Tonda, Pavel a Marcela, Jarda a Hanka, Jirka a Jana s Emou, Gerta, Petr a Hedvika s Vaškem, Haňďa, Blanka (velitel), Zdenda Chráněná krajinná oblast, nedílná součást horské hradby lemující a vytvářející přirozené hranice české kotliny. Patří do Sudetské soustavy, vystupují v severovýchodním okraji Čech táhlým, přes 50 km dlouhým hřebenem s nadmořskými výškami okolo 1000 m n. m. Pátek 19.6.2009 Protože pršelo, zamířili jsme do Náchoda místo na Špičák. S Pavlem a Marcelou jsme se setkali v nádražním asijském bistru. Prohlídka Náchoda a náchodského zámku. Bezvýsledné pátrání v hotelu Beránek po obrazu Mikoláše Alše o příchodu praotce Čecha na horu Říp. Na horu Špičák tohoto dne vystoupil jediný Tonda. Večer jsme se pak všichni sešli v hotelu Orlice. (6 km, 150 m) Sobota 20.6.2009 Dlouhý výstup do Luisina údolí, pak ještě delší na Velkou Deštnou (1115 m n.m.). Dřevěná rozhlednička „Štefanova vyhlídka“, zastávka ve Srubu Horské služby. Po asfaltové silničce na Šerlich. Masarykova chata, dříve Chata ČSTV na Šerlichu resp. Sudetenbaude (nikoliv Hitlerbaude). Dřevořezba stromu života uprostřed restaurace, na stěně fotografie interiéru z Hitlerových časů, oběd standardní hospodské kvality. Dolů na Šerlišský mlýn, občerstvení. V údolí říčky Bělé památník na oběť povodně v červenci 1998. Večer zásadní diskuse v hotelu Orlice. (14 km, 500 m) Neděle 21.6.2009 Auty k chatě Radost u Plasnice. Pod vedením Haňdi výstup na magickou horu Špičák vykousnutou opuštěným lomem gabriodioritu. Kolem malebného kostelíku v Šedivinách, po asfaltové silničce s výhledy do podhůří, zpět do chaty Radost. K obědu jednotně jitrnice se šťouchaným bramborem. Odjezd domů. (6 km, 180 m) Celkem: 26 km, převýšení 830 m

Přírodní park Orlice (Záměl, penzion Orlice, 23. až 25.10.2009) Gerta (velitel), Tonda, Pavel a Marcela, Hanka a Jarda, Kvído a Šárka, Jarda a Zuzana, Blanka, Zdenda Hodnota přírodního parku je dána skutečností, že Orlice nebyla v minulosti vystavena tak drastickým zásahům (regulacím, pozemkovým úpravám v okolí apod.) jako mnohé jiné naše řeky. Na Divoké Orlici v romantickém kraji stojí dvě hradní zříceniny, Litice a Potštejn, vzdálené od sebe hodinu cesty. Obě hradní zříceniny povstávají ze ssutin, Litice vyrůstají svým palácem a věží do původní téměř podoby nákladem majetníka panství hrab. Parise, Potštejn znenáhla vyhlédá z křovisek a kopců rumu péčí Klubu českých turistů. Kdyby Aug. Sedláček viděl obnovu obou hradů, radoval by se, že se splňuje jeho přání, vyslovené o Liticích, jejichž obnovou se získává „nejlepší pomník pro Jiřího Poděbradského, neb Litice jsou krásné, patří pro úpravu svou a položení malebné k nejpůvabnějším zříceninám, a jsouce výtvarem čistě národního, českého slohu, mají nám býti věčnou upomínkou na skvělé doby historie české“. Poprvé v historii musela být expedice kvůli sněhové kalamitě o týden odložena. Pátek 23.10.2009 Na nádraží v Doudlebách už na nás čekal Tonda, do restaurace „U nádraží“ pak za chvíli přijeli Pavel s Marcelou. Na poště, kde si Blanka dobíjela mobila, jsme zjistili, že Záměl je ženského rodu a že se tu říká „v Doudlebách“ (Doudleby jsou také v jižních Čechách, tam ale říkají „v Doudlebech“). Do Záměle jsme vyrazili za soumraku po romantické cyklostezce podél Divoké Orlice s přítokem Zdobnice a

135

splavem. Marcela cestou sbírala ořechy. Naproti nám přišel Pavel a s panickým výrazem ve tváři nám sdělil, že to v penzionu smrdí. Přesto, pokaždé k naší velké radosti, přijížděli stále další účastníci. Spát jsme šli asi v jednu. (4 km, 20 m) Sobota 24.10.2009 Po žluté značce do Potštejna kolem hřbitovního kostela sv.Marka. Dále po červené přes Brnou, zpočátku po silnici kolem ohrady s obrovským vepřem, pak lesem kolem meandrů Divoké Orlice do Litic nad Orlicí, chatové osady se hřbitovem. Cestou se vytvořily dvě skupiny A a C. Rychlejší C měla v Liticích asi hodinu náskok. U odbočky na hrad konečně restaurace, bohužel otevřená až za hodinu. Na hrad jsme vystoupali zrovna když skupina C odcházela. Při prohlídce jsme nespěchali, abychom nemuseli dole čekat na otevření hospody. Zbytečně, otevírací doba restaurace „V Zátiší“ byla odložena o neúnosné další dvě hodiny. Dlouhý výstup kolem lomu po blátivé silnici, polámané stromy po sněhové kalamitě. Sestup do Liščích dolů. Kolem léčivého pramene na okraj Potštejna a po cyklostezce do penzionu Orlice. Skupina C došla na chatu „Na Vyhlídce“ nad Vamberkem, zavřenou a na prodej, dále pak přes restauraci v Merklovicích do Záměle. Večerní přátelská diskuse, zmatené domlouvání programu na příští den. (20 km, 420 m) Neděle 25.10.2009 Ráno nás opustili Tonda se Šárkou a Mojža se Zuzankou. Pěšky, nikoliv jak bylo původně domluveno auty, po cyklostezce do Potštejna. Prohlídka barokního zámku s průvodkyní. Návštěva zámecké cukrárny. Výstup na hrad Potštejn a jeho prohlídka s (jinou) průvodkyní. Potom Blanka se Zdendou odešli na vlak do Potštejna. Ostatní pokračovali do Anenského údolí a Modlivého dolu, trochu bloudili. Expedice tak byla úspěšně a do ztracena ukončena. (12 km, 210 m) Celkem: 38 km, převýšení 650 m

136

39.RE’2010 Podkarpatská Rus II - Jasiňa Pavel, Blanka, Zdeněk, autobus CK Alpina, vedoucí Honza a Pavel „Od Jasiny do Aše, republika je naše“ Středa 30.6.2010 Liberec- Brno - Maďarsko Z Liberce autobusem v 11:35 Přestávka na oběd v restauraci Terminál na autobusovém nádraží v Hradci Králové. Do Brna, na autobusové nádraží Zvonařka, jsme přijeli téměř zároveň s Pavlem. Posezení u nudlí a presa v asijské restauraci Dragon. V 18:30 přijel autobus cestovní kanceláře Alpina značky Mercedes. Odjezd přes Bratislavu do Maďarska. Občasné zastávky na benzinových pumpách, osvětlené budovy a mosty v noční Budapešti. (1 km, 10 m) Čtvrtek 1.7.2010 Maďarsko - Jasiňa Úzká a rozestavěná silnička k hranicím s Ukrajinou vedla přes rozsáhlé močály. Téměř dvouhodinové úřadování na hraničním přechodu Beregsurány- Lužanka. První zastávka ve Vinogradově (dříve Sevljuš), marné hledání otevřené banky. Prohlídka pravoslavného kostela, Blance museli půjčit šátek a milodar jsme zaplatili v €centech. Výstup na zříceninu hradu na úpatí Černé hory. Odtud až do Jasiny silnice neopustila údolí řeky Tisy. Delší zastávka v Chustu. Úspěšná výměna peněz (9,54 hřiven za jedno euro), oběd na chodníku v restauraci Renesans (blinčiki s masem). Pavel bystře vypozoroval, že jsou tady hezčí holky než kluci. Před odjezdem ještě rychlá prohlídka města. Přes tržnici kolem synagogy do tzv. české čtvrti, kde si Češi za první republiky stavěli domy. Cestou autobus ještě krátce zastavil v geografickém centru Evropy (vypočtené Holanďany). V turbáze Edelvajs v Jasini jsme byli příjemně překvapeni pokojem s koupelnou a normálním záchodem. Po osprchování jídlo a nápoje v přilehlém kafé Vedmedik (Medvěd). Lahvové pivo Oboloň – „První pivo Ukrajiny“ nebo též „Autentické ukrajinské pivo“. (6 km, 50 m) Pátek 2.7.2010 Polonina Svidovec Výlet na gruzovikách, evokujících Sovětskou armádu, do lyžařského střediska Dragobrat. Adrenalínová jízda po rozbité lesní cestě. Výstup směr Bliznice (1881 m), nejvyšší vrchol poloniny Svidovec. Došli jsme pouze na nejvyšší zub Bliznice. Hezké výhledy na největší, nejvyšší a jednu z nejkrásnějších polonin. Na konci sestupu do Dragobratu jsme se sešli z cesty a museli se probíjet strmou a zarostlou roklí k silnici. Blanka přitom strachem málem zkolabovala, Pavel její stav označil odborným kardiologickým výrazem „synkopa“. Večer zastávka u Medvěda a pokračování v systematickém průzkumu další restaurace na výpadovce do Lazeščiny (ul. Gruševskogo). Roksalana kafe, dřevem vykládaný honosný sál s krbem a na dvorku zanedbaný turecký záchod. (10 km, 400 m) Sobota 3.7.2010 Letovisko Jaremča, klášter Maňava Autobusový výlet do Ivanovo-Frankovské oblasti. Nejprve zastávka v letovisku Jaremča přezdívané perla Karpat. Stezka loupežníka Oleksy Dovbuše za tři hřivny, nákup suvenýrů. Autobusem jsme popojeli blíže k vodopádu na řece Prut, který byl obklopený z obou stran rozlehlým městečkem stánků se suvenýry. Odtud jsme pokračovali dále na sever. Po rozbitých silnicích jel náš luxusní autobus značky Mercedes krokem. Haličské vesničky s výstavnými kostely a kapličkami, se spoustou asi navěky nedostavěných obrovských vil. Kolem třetí hodiny konečně příjezd do Maňavy na parkoviště před restauraci „Kafe Perlina Karpat“. Prohlídka kláštera za plného provozu, Blance se líbili mladí mniši. Oběd v Perlině Karpat, boršč a vareniky s bramborovou náplní. Návrat, už po poněkud lepších silnicích, do Jasině. U Medvěda začali prodávat točené pivo nevalné chuti. Návrat do naší oblíbené restaurace, bezejmenného „kafe“ za „Jasiňským lesomysliveckým hospodářstvím“. Dnes obsluhovala jiná dívčina. (9 km, 150 m)

137

Neděle 4.8.2010 Zimní středisko Bukovel, sedlo Jablunica K snídani byly karbanátky (bitki) s rýží, kyselé okurky (kvašáky), glazurovaná sladká tyčinka a ovocná šťáva. Odjezd autobusem do Bukovelu, největšího a nejluxusnějšího lyžařského střediska na Ukrajině. Rekordně prý zde stoupají ceny pozemků. Středisko oligarchů, závory a ochranka s vysílačkami u vstupu, stavby jako v Karlových Varech. Mimořádně hezké veřejné záchodky, zadarmo. Sedačkovou lanovkou na Čornou Klyvu (1249m) do baru Panoráma, odkud jsme si prohlédli panoráma hor a budované luxusní lyžařské středisko. Občas pršelo. Dále kousek po hřebeni na vyhlídku na Hoverlu a Pietroš. Dolů jinou sedačkovou lanovkou, už modernější. Dlouhá fronta. Po příjezdu dolů hot dog a pak k autobusu a s ním do sedla Jablunica (bývalá československo-polská hranice). Blinčiki v restauraci Berkut s huculskou kuchyní, znamenité, daleko lepší než v Chustu. V Edelvajsu čekání dvě hodiny na večeři. Skupina chodců došla pěšky z Čorné Klyvy až do Jasině. (3 km, 20 m) Pondělí 5.7.2010 Vlakem do Voronky, pěšky zpět do Lazeščiny Rychlý odjezd k dřevěnému huculskému kostelíku- pravoslavný kostelík nad Strativskou cerkví nad Jasiňským nádražím. Přechod přes řeku Tisu po visutém můstku, který se houpal, podle Blanky nebezpečně. Rychlá obhlídka zavřeného kostelíka a zpět přes lanový můstek na nádraží. Osobním vlakem (tzv. električkou) do stanice Voronka. Před tunelem nás strážce tunelu strašil, že budou padat kroupy. Nejdříve jsme pokračovali za ostatními na hřeben nalevo od kolejí. Stoupání a drobný déšť nás odradil a tak jsme se vrátili a přešli kopec nad tunelem. Na druhém konci tunelu nás druhý strážce opět varoval, tentokrát že na cestě je bahno. Očekávali jsme, že cesta povede kolem potoka Zymir, tekoucího do Lazeščiny, nevedla, museli jsme na kopec. Odtud nás bahnitá cesta zavedla neomylně opět dolů k potoku. Kolem potoka kvůli bahnu nešlo pokračovat, takže další bahnitou cestou vzhůru na hřeben. V lese jsme potkali místního obyvatele a ten nám řekl, že jsme asi hodinu od Lazeščiny. Naštěstí přestalo pršet, cesta vyšla z lesa a otevřely se před námi krásné výhledy. Konečná fáze sestupu do vsi byla dramatická, padala téměř kolmo dolů po bahnitém svahu. Konečně podél potoka vedla schůdná silnička. Vyrazili jsme po ní směrem k centrální části Lazeščiny. Blanka cestou z vlastní iniciativy objednala odvoz, ale čekali jsme na něj asi jinde, než jsme měli. Dále na křižovatku s centrální ulicí, kde jsme v restauraci zjistili, že za čtvrt hodiny jede autobus do Jasině (stál dvě hřivny). Večer slavnostní večeře s huculskými tanci. Vyplňování dotazníku nazvaného zvídáček. Večírek na rozloučenou. (15 km, 250 m) Úterý 6.7.2010 Jasiňa – Solotvina – Isa – Mukačevo – Beregovo V 9 hodin odjezd z turbázy. První zastávka v Solotvině. Solné doly, solná jezírka, část zájezdu se v nich vykoupala. My jsme pouze poobědvali boršč, fri kartošku a fri sýr. Další zastávka v Ise, nákup košíků. Mukačevo jsme jen projeli, prohlídka mukačevského hradu Palanok, pěkná vyhlídka na město. Pavel si koupil marmarošské diamanty. Po sestupu z hradu nákup koňaku a ve vedlejším bar kafé Miaita teplé pirožky plněné brambory a biljáž, což je velký pirožek s masem. Pak krátká zastávka v Beregovu, pokus vyměnit zpět hřivny, neúspěšný. Pak už k hranicím, sázku o dobu čekání na hranicích vyhrála Blanka. Čekali jsme zhruba 2 hodiny, z větší části proto, že maďarský pohraničník nám zapomněl zvednout závoru. S dvěma krátkými zastávkami na maďarských dálnicích a přes osvětlenou Budapešť. Středa 7.7.2010 Brno - Liberec V 5 hodin ráno příjezd do Brna. Hodina čekání na autobus do Prahy a do Liberce. V 6.05 odjezd autobusem do Liberce, snídaně v Hradci na terminálu, klobása a sandwich a preso. Příjezd do Liberce v 11:20. Pavel ve svém autobuse uvíznul na několik hodin v zácpě na D1. (1 km, 10 m) Celkem: 48 km, převýšení 930 m

138

Křivoklátsko, 1.volební RE (Křivoklát, Informační středisko, 28. až 30.5.2010) Kornout (velitel), Tonda, Jana, Pavel, Marcela, Kvído, Šárka, Gerta, Jarda, Karel, Hanka, Jirka, Janička, Emička, Vojta, Vojtík, Anička, Blanka, Zdenda „Potřebuje-li se člověk uklidnit od každodenního shonu a s odstupem hodnotit své starosti, jsou k tomu právě Křivoklátsko a jeho krásné hluboké lesy jako stvořené …“ Ing. Petr Bendl, hejtman Středočeského kraje Pátek 28.5.2010, Lány - Křivoklát Autobus odjížděl z Prahy ze sousedství staveniště tunelu Blanka. Vystoupili jsme u hřbitova v Lánech. Fotografování u hrobu TGM. Zámek zavřený, jezdeckou sochu TGM před muzeem TGM jsme bohužel minuli. Oběd v hotelu Classic, kde nás obsluha svými vtíravými dotazy nutila opakovaně říkat, že nám chutná. Když jsme zaplatili, přivezl brácha Karel ještě Jardu s Hankou. Na cestu jsme vyráželi postupně ve dvojicích, Šárka se vrátila autobusem do Prahy. Cesta byla náročná, z velké části kolem plotu Lánské obory, bez laviček, jediné lavičky byly na začátku u rybníku na Pánově louce. Velitel Kornout, Kvído a Jarda s Hankou došli po červené značce kolem přehrady Klíčava až do Křivoklátu, Blanka se Zdendou odbočili po žluté značce do Zbečna, odkud pokračovali vlakem. V hotelu Sýkora už na nás čekali Tonda s Janou, postupně auty přijeli Vojta s Vojtíkem a Aničkou a Pavel s Marcelou. Ubytování v Informačním a vzdělávacím středisku Budy v podhradí gotického hradu Křivoklát. Pokoje byly kromě čísel označeny obrázky Sněhurky a všech sedmi trpaslíků. Večeře a diskuse u dlouhého stolu v sousedním hotelu Sýkora. Někteří své právo volit do PS ČR uplatnili ještě tento večer, zbývající dva až druhý den ráno. (24 km, 440 m) Sobota 29.5.2010, Nižbor a zpět Ráno Vojtík s Aničkou prozkoumali všechny pokoje, aby zjistili kdo za kterým trpaslíkem či Sněhurkou se skrývá. Zkrátka, jak řekl Pavel, vzbudili by i mrtvýho. Po snídani dorazili k hotelu Sýkora Gerta a Jirka s Janou a Emičkou. Většina účastníků se vydala na cestu, označenou v plánu s.náčelníka jako Varianta 2: Paraplíčko - Roztoky – Pod Dlouhým hřebenem – Leontýnský zámeček – Nový Jáchymov – Nižbor, U lípy – Nižbor zámek a hrad - Nižbor ČD, vlakem v 18:36 zpět. Tonda s Janou podnikli vycházku do Městečka. Vojtík s Aničkou se svým otcem a prarodiči, po konzultací v IS, vyrazili na kolečkách vzhůru po silnici kolem hradu s úmyslem projít naučnou stezku přes Brdatku do Zbečna a vrátit se vlakem. Nad hradem v Amalíně se jim do cesty postavilo dětské hřiště, kde se zdrželi až do oběda. Kousek nad hřištěm oběd v zahradní restauraci Nad hradem. Příjemné posezení, nebýt dvou dětí, které tam pořád běhaly a vřískaly. Po obědě prosadili mladí návrat na dětské hřiště, takže přes přírodní rezervaci Brdatka se vypravili pouze prarodiče. Záhady latiny, proč např. výr velký se řekne bubo bubo? Po naučné stezce pokračovala cesta po malebném, chatičkami obsypaném břehu Berounky do Zbečna. Náměstí s fialovým(?) kostelem, restaurace U mostu nad Berounkou, pohled na plynoucí řeku kombinovaný s volebními výsledky v televizi. Ve vlaku jsme se připojili k vrcholovému družstvu, vracejícímu se z Nižboru. Jirka s Janou a Emičkou odjeli domů, ostatní se v hotelu Sýkora navečeřeli a podiskutovali. (20 km, 490 m) Neděle 30.5.2010, Křivoklát – Nové Strašecí Vyklizení pokojů, snídaně. Vrcholové družstvo realizovalo Variantu 1a: Městečko – Nové Strašecí. Tonda s Janou odjeli vlakem. Zbývající, Pavel a Marcela a prarodiče s potomky, vystoupili na hrad. Prohlídka hradu, jídlo v hradním bufetu, střelba z kuše, ražení mincí apod. Postupně jsme odjížděli. Pavel s Marcelou mávali s hradní věže na náš vlak, bohužel jsme si jich nevšimli … (21 km, 460 m) Celkem 65 km, 1390 m

139

Supergerontiny+ (Jizerka, Chata pod Bukovcem, 20. až 22. srpna 2010) Kornout, Pavel a Marcela, Břetislav a Jitka, Kvído, Blanka, Zdenda Oslava supergerontin+ s. náčelníka. Část účastníků přijela autem, část přišla z Harrachova přes Orle a Graničnik. S. náčelník dorazil na Jizerku z Desné sólo výstupem údolím Černé Desné a Umrlčí cestou. V neděli výstup na Bukovec a Pytlácké kameny, naučná stezka přes Rašeliniště Jizery, navštívené externí restaurace: Pyramida, Pešákovna, Stará pila. Večer oslava. V neděli osvědčenou Umrlčí cestou, oběd v Pensionu u Raka, údolím Černé Desné do Desné a Tanvaldu na vlak. Automobilisté se naobědvali v restauraci pivovaru Svijany. Český kras (Srbsko, hotel U Berounky, 8. až 10.10.2010) Kornout (velitel), Kvído, Pavel, Marcela, Břetislav a Jitka, , Kadet a Jitka , Jarda, Hanka, Emička, Blanka, Zdenda Od Prahy jihozápadním směrem k Berounu se rozkládá krajina, která svou mnohotvárností až divokostí některých částí okouzlí srdce každého, alespoň trochu romantického návštěvníka. Pátek 8.10.2010 Kvído se Zdendou se sešli na Smíchovském nádraží odkud odjeli rychlíkem do Berouna. Tam dvakrát obešli náměstí, lehce se občerstvili a s menším blouděním se probili k berounské nemocnici na červenou značku, první, nejstarší značenou turistickou cestu v Čechách – cestu Vojty Náprstka. Ve Sv.Janu pod Skalou, perle Českého krasu, už na ně mávali ze skály Pavel s Marcelou. Na vrcholu skály u železného křížku nás Pavel poprvé seznámil s devonským „eventem Kačák“. Večeře v restauraci Obecní škola. Autem do Srbska, do hotelu U Berounky. Blanka už tam čekala, Kornout přijel později. Večer v sousední restauraci U Kapličky. (11 km, 350 m) Sobota 9.10.2010 Ráno přijeli Jarda s Hankou a Emičkou a Břetislav a Jitka (v našem hotelu už nebylo místo, naštěstí sehnali nocleh U Kapličky). Skupinové foto před hotelem, po kterém jsme se rozdělili do tří skupin. Homolovi vyrazili zpět po cestě Vojty Náprstka do Svatého Jana pod Skalou a dále do Berouna, odkud se večer vrátili vlakem. Ostatní vyrazili po téže značce směr Karlštejn. Zdatnější to vzali za Karlštejnem přes golfové hřiště do Kody, zbývající odjeli z Hlásné Třebáně vlakem. Restauraci v hotelu opět poměrně brzy zavřeli. Zásadní diskuse proto pokračovala na chodbičce hotelu. (18 km, 500 m) Neděle 10.10.2010 Skupinové foto, po kterém jsme se opět rozdělili do tří skupin. Pavel šel kolem Berounky ukázat Marcele skály, na které v mládí lezl. Zabloudili při tom až do Berouna na nádraží a nakonec skončili opět v perle Českého krasu v jeskyni prvního českého křesťanského poustevníka Ivana. Ostatní pak šli přes Kodu na vlak. Buď přes Koněpruské jeskyně do Popovic nebo přes Tetín do Berouna. Slavnostní zakončení v Restauraci rodinného pivovaru Berounský medvěd. Večer všechny mobily obletěla krátká textová zpráva: Máme vnuka Simona hura H&J. (16 km, 490 m) Celkem 45 km, 1340 m

140

40.RE’2011 Rychlebské hory Blanka (velitel) Pavel, Zdenda, Kvído, Šárka, Lukáš, Irenka, Jiří a Jana, Petra, Helena, Mojža, Zuzana, Klárka Rychlebské hory se rozlohou 276 km2 řadí k nejmenším pohořím České republiky, ale současně nejpůvabnějším. (Regionální informační server www.rychleby.cz) Pátek 12.8.2011 Čelechovice na Hané, Studenec Setkání v Pardubicích v rychlíku Vsacan, přestup v Července na osobní vlak do Čelechovic na Hané. Tam už na nás čekal Jirka a odvezl nás svou škodovkou na svou zahradu do Studence, kde už na nás čekala paní Jana. Poseděli jsme, pojedli a popili na terase zahradního domku (bůček s chlebem a koláče s černými jeřabinami), vystoupali na horní konec svažité zahrady s výhledem na Drahanskou vysočinu a majestátný masiv hanáckého Mont Blanku. Za soumraku nás Jirka odvezl do penzionu Mánes v Čechách pod Kosířem. Odložili jsme část svých věcí do auta a ponechali si jen věci nezbytné ke zdolání Velkého Kosíře, nejvyššího vrcholu Hané. (2 km, 20 m) Sobota 13.8.2011 Čechy pod Kosířem - Velký Kosíř - Slatinice K snídani nám dali dva plátky sýra, jeden plátek cikánky, dva rohlíky a čaj za pouhých 70 Kč. Hasičské muzeum a Muzeum kočárů jsme si prohlédli pouze zvenku. U Muzea kočárů spadnul Pavlovi fotoaparát na zem poprvé. Kolem domku s kruhovými okny, postaveného z peněz EU, památníku padlých a kostela jsme došli k empírovému zámku. Stojí v přírodním parku anglického stylu vybudovaném příslušníky rodu SilvaTarouca. Za 15 Kč za osobu jsme navštívili „Pamětní síň Josefa Mánesa“ s obrazy a sbírkovými předměty původních majitelů, ale též s Mánesovými kresbami krásných Hanaček. U nich Pavlovi upadnul fotoaparát na podlahu podruhé. Hezký a obšírný výklad paní průvodkyně nás málem dostal do časové tísně, takže jsme pak ani neprošli celý park, rybníky, gotickou rozhlednu, skleník. Ale stavili jsme se na konci parku, již na úpatí Velkého Kosíře, v občerstvení U Hraběnky. Pavel si objednal pivo a pak jsme v těžkém časovém stresu čekali, až mu narazí sud. Výstup na Hanácký Mont Blank (442 m) svou obtížností odpovídal významu dobývané hory. Na vrcholu zápis do vrcholové knihy a pořízení vrcholové fotografie. Při sestupu nás provázely dešťové přeháňky. V závěru cesta vedla po „Stezce zdraví“ nápadně připomínající křížovou cestu, kde na jednotlivých zastaveních byli namísto Ježíše zobrazeni jogíni v různých jogínských pozicích. Ve Slatinicích, tzv. hanáckých Pišťanech, oběd v restauraci U Minářů. Tam si nás vyzvednul Jirka. Nejdříve jsme zajeli na železniční zastávku Slatinice, pak, z obavy ze zpoždění (na přestup jsme měli jen pět minut), na nádraží v Prostějově. Odtud nás zpožděný rychlík z Brna zavezl na železniční stanici Lipová-lázně. Dohadování na autobusové zastávce, zda počkat na autobus nebo jít pěšky – rozhodlo až to, že zvolený autobus v sobotu nejezdí. Na zastávce poprvé Pavel zapomenul svůj fotoaparát (přivezla mu ho jedna cyklistka, s kterou jsme před tím dali řeč). Pěšky přes dva kilometry do penzionu Hanes, radostné setkání s cyklistickou sekcí. Studená večeře v hostinci Na Rychtě (kulturní památka, pozdně barokní budova s klasicistní architekturou se štítem z doby kolem roku 1800). „Ryzí pivo z hor“ se na následující týden stalo naším věrným společníkem. (10 km, 210 m) Neděle 14.8.2011 Ramzová - Smrk (1125 m) - Ramzová Vlakem přes Slezský Semmering do Ramzové. Na začátku Petříkova zastávka v restauraci Sport gril (Kvído se Šárkou pak následující dny našli v Petříkově údajně lepší restauraci někde poblíž bobové dráhy). Modrá značka vedla proti toku Černého potoka po široké lesní cestě, v závěru trochu strmější, a skončila na hranicích s Polskem na místě zvaném Hraničník – historickém trojmezí Moravy, Slezska a Kladska. Odtud jsme pokračovali po místním červeném značení, zpočátku přes rašeliniště. Když jsme, chvíli po opuštění hranice, objevili v lese triangulační tyč a patník, prohlásili jsme toto místo za nejvyšší vrchol Rychlebských hor Smrk (1125 m). Sestup do Ramzové, v závěru dosti prudký, do Chaty

141

v Ramzovském sedle. V restauraci Pavel zapomenul svůj fotoaparát podruhé (přinesla mu ho servírka na nástupiště). Večer v hostinci Na Rychtě. Šárka s Lukášem a Irenkou se projeli na kole do Jeseníku a do lázní Lipová (12 km). (15 km, 450 m) Pondělí 15.8.2011 Głuchołazy Autobusem k železářství u vlakového nádraží Jeseník, odtud rychlíkem na nádraží Głuchołazy. Zastavují zde jen vlaky českých drah. Nádraží působí ponuře a od centra je vzdálené skoro dva kilometry. Ve městě pusto a prázdno, všechny obchody zavřené, byl totiž zrovna svátek Nanebevzetí Panny Marie. Ještě že jsme nepřijeli na nákupy, jako pár zklamaných Čechů. Rozlehlé středověké náměstí, 420 let stará lípa drobnolistá, mše v přilehlém kostele. Pavel potřeboval na záchod, místní ho zavedli k oné budově a Pavel hned zapadnul do prvních dveří na straně označené vybledlým nenápadným kruhem. Když se vrátil, následovali jeho příkladu ostatní. Když tam ale vstoupil Zdenda, začal naléhavý ženský hlas opakovat „z drugoj strony“, „z drugoj strony“ … Poučení: kruh znamená ženy a trojúhelník muže. Mezitím mše skončila, takže jsme nahlédli do kostela Sv.Vavřince z roku 1250 a pak dali kávu espresso v sousední cukrárně. Kolem středověké věže horní brány (1418), evangelického gymnaziálního kostela Sv.Františka, vodotrysku s lavičkami, památníku válečných veteránů a cukráren se zmrzlinou jsme pomalu došli do lázeňské části „Uzdrowiska na Opolszczyźnie“. Zde již bylo živěji, otevřené zahradní restaurace, dali jsme si v jedné hot-dog a ve druhé, při cestě zpátky, ještě pivo Źywiec. Zašli jsme pár metrů do přírodní rezervace Bukový les, poseděli u vodotrysku s čurající dřevěnou sochou a stejnou cestou se vrátili na nádraží. Vlak měl padesát minut zpoždění, prý kvůli neštěstí na železničním přejezdu. Pavel si v Jeseníku v železářství u nádraží koupil lepidlo na boty. Večer si je za Kvídovy asistence zalepil a pak jsme šli do hostince Na Rychtě. Cyklistická sekce dopoledne zajela autem do Petříkova na bobovou dráhu, odpoledne pak pěšky (6 km) do jeskyně Na Pomezí. (10 km, 90 m) Úterý 16.8.2011 Vidnava – Smolný vrch – Kobylá nad Vidnavkou Všichni bez výjimky jsme odjeli autobusem na autobusové nádraží v Jeseníku a odtud pak dalším autobusem do starobylé Vidnavy, městské památkové zóny. Ve vývěsce na náměstí stálo, že prohlídka města s výkladem stojí (jednoho důchodce) 15 Kč. Paní v informačním středisku nám dala brožurku s plánkem se slovy, že by nám neřekla nic jiného, než co je v brožurce napsáno. Tak jsme si město svědomitě prohlédli sami a v secesní lékárně U Černého orla nakoupili u ochotného pana lékárníka iontové nápoje. Oběd na náměstí pod slunečníky u restaurace Jannis. Po asfaltové silničce zpočátku kolem Vidnavky do prázdného Kempu Habina. Pan vedoucí tam ale byl, dali jsme pivo a řeč. Cesta vedla kolem žulového „pomníku zemi“, balvanu v lese s cedulí „Stará země je náš přítel, Robinson Jeffers“. Vrcholové družstvo pak vystoupilo na ostrovní horu Smolný vrch (404 m) a prozkoumalo národní přírodní památku Venušiny misky, žulové skalní městečko se skalními mísami. Přes rozlehlou a malebnou pastvinu se stádem krav na nádraží Kobylá nad Vidnavkou. Čekání na vlak jsme si zkrátili jídlem a hrátkami s pětidenním kotětem. Večer v hostinci Na Rychtě. (14 km, 230 m) Středa 17.8.2011 Javornik ve Slezsku Po absolvování kilometrové Nádražní ulice jsme dorazili do „Muzea a Městského informačního centra“. Vybrali jsme si informační letáčky a pohledy. Pavel potřeboval na záchod. Paní ho poslala do nitra budovy se slovy „jděte přes les a pak doleva“. Až po chvíli nám došlo, že tím lesem je myšlena výstava o lese. Tu jsme si hned prohlédli, voněla tam smůla z čerstvě nařezaných stromů a chvojí a z magnetofonu kukala kukačka. Byla tam i „Zimní zahrada Járy Cimrmana“. Hledání restaurace, kolem kostela Nejsvětější Trojice jsme došli na náměstí, oběd pod slunečníky. Po obědě jsme vyrazili po červené značce směr zámek Jánský vrch. Blanka chtěla odbočit k zámku nahoru po schodech, místní nám však potvrdili, že jdeme

142

dobře a ať nechodíme po těch „zabijáckých“ schodech. Hezká vyhlídka na město Javorník a do Polska na Otmuchowské a Nysské jezero. Přes zámecký park po červené značce směr Sv.Antonín, v aleji klíštěnkou jírovcovou zdevastovaných kaštanů jsme se otočili zpět. Ze zámku jsme sestoupili po schodech, byly opravdu zabijácké. Před odjezdem občerstvení v „Hospůdce u Ivana“, kousek před nádražím. V Lipové-lázních jsme cestou z nádraží prozkoumali lázeňský areál. Blanka s námi nešla, protože už tam před lety byla tancovat s Vitáskem. Konečně jsme si také zblízka prohlédli kulturní památku (do roku 1995 to byla národní kulturní památka): monumentální pomník obětem Frývaldovské stávky s vytesanými údernými slovy Klementa Gottwalda „… Zabili vás. Aby mohli žít jiní – bohatí kapitalisté. Zabili vás. Ale v srdcích dělnictva budete žít stále“. Večer v hostinci Na Rychtě. Cyklistická sekce byla autem dopoledne v Petříkově a odpoledne v Jeseníku a Jeseníku Lázních. (10 km, 110 m) Čtvrtek 18.8.2011 Bílá Voda – Borůvková hora - Travná Při čekání na autobus si Pavel pomocí chybného PINu zablokoval mobil. Autobus nás dovezl až před protialkoholní léčebnu v Bílé Vodě, veřejnosti nepřístupný Lichtenštejnský zámek, ve kterém zanechala svou stopu Mariana Oranžská (viz naučná stezka „Po stopách Mariany Oranžské“). S námi vystoupily z autobusu také dvě mladé turistky. Vyrazili jsme po červené značce. S turistkami jsme se několikrát vzájemně předcházeli, buď když my jsme šli nebo když ony seděly, až jsme se, ještě před Borůvkovou horou, skamárádili. Cesta vedla po mírně zvlněné cestě do zaniklé osady Růženec, od ní pak pokračoval dlouhý výstup po hranici s Polskem. V kiosku u rozhledny jsme si dali grilované klobásy, na rozhledně jsme se naposledy vyfotografovali s Petrou a Helenou. S oběma i s Borůvkovou horou jsme se pak rozloučili u památníku připomínajícího schůzky českých a polských disidentů za totality. Sestup po modré značce na turistické rozcestí Nad Travnou (Letiště), odkud to je jen dva kilometry do Travné. Blanka se ještě zeptala mladého páru s GPS navigací, zda v Travné je hospoda. Určitě tam nějaká bude, odpověděli, a neomylně vyrazili vpřed. My, v čele s Blankou, jsme je s důvěrou následovali. Asi po dvou kilometrech chůze po široké a pohodlné cestě nám začalo být divné, že nikde nejsou turistické značky. Mladí se ještě přiznali, že pomocí své navigace bloudí už od rána a brzy nám zmizeli z dohledu. Po klikatých lesních cestách, už podle vlastní GPS navigace, jsme se probili na křížovou cestu nad Travnou. Cesta se nám tak prodloužila nejméně o tři kilometry. Pavlovi to posloužilo jako výmluva, že se mu z jeho slepované boty znovu odlepila podrážka. V Travné nám zbylo sotva půl hodiny na občerstvení v restauraci U Oravců. Autobusem do Javorníku. V tamní restauraci jsme se přátelsky pozdravili s partou turistů, které jsme potkali na Borůvkové hoře. Hezká to končina, kde se všichni turisté znají! Autobusem do Lipové, do hostince Na Rychtě. Pavel v noci neobyčejně silně chrápal. Cyklistická sekce vyrazila vlakem do Ramzové a dále lanovkou na Šerák. Šárka a děti seběhli dolů po modré do Lipové-lázně ke kostelu (12 km včetně bloudění), do penzionu dojeli autobusem. Kvído ze Šeráku vyběhl na Keprník a pak zpět přes Šerák až domů (17 km). (16 km, 570 m) Pátek 19.8.2011 Horní Lipová, lesní bar Vlakem jsme dojeli do Horní Lipové. Hned na nádraží v malém domku jsme si pečlivě prohlédli Muzeum Slezského Semmeringu. Podle rady paní výpravčí a podle šipek jsme pak vyrazili po asfaltových silničkách do Lesního baru. Na konci vesnice se spustila bouřka a trvala až na konec nekonečného stoupání k Lesnímu baru. Díky tomu, že ustal déšť, se v baru uvolnilo místo u stolu. Seděla u něj sympatická turistka, která nás ochotně zasvětila do fungování baru. Každý si tam vzal co chtěl, sečetl svou útratu a příslušný obnos vhodil do kasičky. Opekli jsme si na ohništi klobásy, dali pivo vychlazené v potoce, rozhodli, že k dalšímu lesnímu baru už nepůjdeme (není tam občerstvení a je to daleko a vysoko) a vrátili se do Horní Lipové. Měli jsme v úmyslu projít se kolem řeky Staříč až do Lipové-lázně. Naštěstí tam od penzionu Pod Smrkem jel autobus. Vyhledali jsme a otestovali pizzerii v penzionu Vanessa, na místním hřbitově navštívili hrob zakladatele lázní Johanna

143

Schrotha a jeho rodiny a za silné bouřky se pěšky, stopem a autobusem přesunuli do hostince na Rychtě k poslední večeři. Šárka a děti si zajely na kole do Jeseníku na koupaliště (10 km). Kvído vyrazil na kole přes Horní Lipovou a Lesní bar (špekáček a pivo) na Luční vrch (990 m) na útulnu Mates (1075 m), pak kolem vodopádů Stříbrného potoka do Žulové, zpátky po silnici přes Vápennou, kolem jeskyně Na Pomezí (46 km). (9 km, 180 m) Sobota 20.8.2011 Lipová-lázně, odjezd Závěrečná fotografie před penzionem Hanes, odjezd cyklistické sekce. Zbývající pak popojeli autobusem k nádraží a nastoupili do spěšného vlaku do Zábřehu na Moravě. Na nádraží v Horní Lipové, přímo pod oknem našeho kupé, vystoupili z protijedoucího opožděného rychlíku Praděd Mojža se Zuzankou a Klárkou. Počet účastníků RE se tak zastavil na čísle čtrnáct. Další cesta pak už proběhla bez mimořádných událostí, nepočítáme-li strach Blanky v nádražní restauraci v Pardubicích, že nám nepřinesou včas oběd a ujede nám vlak. (1 km, 10 m) Celkem: 87 km, převýšení 1870 m

144

Rýchory (Horní Maršov, hotel Slovan, 17. až 19.5.2011) Kornout (velitel), Tonda, Jana, Pavel, Kvído, Šárka, Lukáš, Gerta, Jarda, Hanka, Jirka, Emička, Břetislav, Jitka, Blanka, Zdenda Rýchory jsou geomorfologický okrsek náležející do celku Krkonoš a podcelku Krkonošské rozsochy a stejnojmenném geomorfologickém okrsku. Zmíněný okrsek byl pojmenován podle svého hlavního hřebenu, ale spadají pod něj ještě další lokality. (Wikipedie) Pátek 17.5.2011 S. náčelník + 2 vyjeli z Janských Lázní kabinkovou lanovkou Černohorský expres na Černou horu. Odtud kolem vysílače, Černé boudy přes Černohorské rašeliniště, Vlašské boudy, Velké Tippeltovy boudy, Hrádek Aichelburg a dále Temným dolem do Horního Maršova. Cestou fotografovali především Sněžku. Ostatní dorazili do hotelu Slovan veřejnou dopravou nebo svými automobily. Večeře, slavnostní zahájení, tentokráte bez obvyklého projevu politbyra (politbyro na něj zapomnělo). (15 km, 100 m) Sobota 18.5.2011 Ráno přijeli Břetislav s Jitkou. Neorganizovaný. (zmatkařský) odjezd dvěma autobusy na Pomezní boudy. Cestou bratří Čapků přes Rennerovky, kolem kostela v Dolní Malé Úpě na Cestník. Zdatnější pokračovali na Lysečinskou boudu, po hranici s Polskem na Roh hranic, dále přes Rýchory, Rýchorský kříž, naučnou stezku Rýchory a Rýchorskou boudu do Horního Maršova. Ostatní po modré a zelené Emmině cestě došli pod Starou horu. Odtud sestoupili po křížové cestě do Temného dolu, pak kolem zámku do hotelu Slovan. Večeře, diskuze, mj. o podzimní mRE (Železné hory). (24 km, 350 m) Neděle 19.5.2011 Individuální program. Nejzdatnější obešli Dlouhý hřeben (Cestník, Emmina cesta, křížová cesta), nejslabší odjeli domů rovnou po snídani. (14 km, 400 m) Celkem 53 km, 850 m

Železné hory (Starý Dvůr, Ubytování a občerstvení v Pekle, 21. až 23.10.2011) Pavel, Jarda, Hanka, Gerta s Petrem, Hedvikou a Vašíkem, Blanka (velitel), Zdenda Nesmírná hodnota rezervace spočívá v pestrosti rostlinných a živočišných druhů, které se v rezervaci vyskytují. Zajímavá je i svými geologickými útvary. Právě tato druhová rozmanitost v rostlinné i živočišné říši byla spolu se zachovalostí lesních porostů důvodem zřízení národní přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory (www.mzh.cz/npr/). Pátek 21.10.2011 Pavel se svým autem už čekal na Zdendu a Blanku na nádraží v Čáslavi. Krátká večeře na rozlehlém čáslavském náměstí v zaplněné restauraci „V Kuchyňce“. Do prochladlého ubytování a zakouřeného občerstvení v Pekle jsme přijeli chvíli po Jardovi a Hance. Slavnostní zahájení expedice. Pivo Bernard. (1 km, 10 m) Sobota 22.10.2011 Ráno přijeli Gerta s Petrem, Hedvikou a Vašíkem. Pavel zpočátku vůbec nechtěl o roklích ani slyšet, že chce na slunce. Přesto jsme plánovaný program splnili. Hedvičina (Pekelská) rokle, zřícenina hradu Lichnice, Lovětínská rokle. Vrcholové družstvo Jarda a Hanka navíc prošli jižní část NPR Kaňkovy hory až po Kubíkovy duby. V občerstvení Peklo bylo ještě více lidí i kouře. Slavnostní ukončení expedice. Pivo Bernard. (22 km, 420 m)

145

Neděle 23.10.2010 Závěrečná fotografie u rybníka Dolní Peklo. Gerta+3 odjeli první. Ostatní pak zaparkovali svá auta na parkovišti před vodní nádrží Seč. Podívali jsme se na hráz, prošli se kousek kolem vody a vrátili se do Seče na náměstí. V restauraci Měšťanská beseda oběd s „nedělní knedlíčkovou polévkou“. Rozchod. Na zpáteční cestě ještě většina účastníků navštívila zámek Žleby. (5 km, 20 m) Celkem 28 km, 450 m

146

41.RE’2012 Podyjí Jitka, Pavel, Vojta, Denisa, Vojtík, Anička, Blanka (velitel), Zdenda, psi Kryštov a Kačenka Národní park Podyjí je ukázkou výjimečně zachovalého říčního údolí v bohatě zalesněné krajině jihozápadní Moravy. Na rakouské straně na něj navazuje Nationalpark Thayatal, se kterým vytváří přeshraniční bilaterální chráněné území … (www.nppodyji.cz) Pátek 17.8.2012 Liberec, Vranov nad Dyjí Zasloužilí účastníci se sešli na autobusovém nádraží Florenc (mladí jeli autem). Vedro, úmorná cesta autobusem do Znojma. Chvatná návštěva citáty vyzdobeného WC na vlakovém nádraží, autobusem do Vranova. Doplnění tekutin pod nedostatečně stínícím slunečníkem v restauraci Parnik Vranov, kterou zdobila „vkusná“ nadživotní socha piráta. V penzionu Drops panovala napjatá nálada, protože Vojta cestou ztratil batoh. Děti se cákaly v bazénu. Večeře v restauraci Country saloon, děti si tam zaskákaly na dětské trampolíně. K tomu nám zpíval country zpěvák s kytarou. (2 km, 20 m) Sobota 18.8.2012 Čížov, Hardeggská vyhlídka, Vranov Vojta nás odvezl autem do Čížova. Oběd v hospodě U Švestků, dobrá „babiččina kuchyně“ a spousta much – naštěstí nám na ně půjčili plácačku. U bývalých pohraničních zátarasů jsme si zavzpomínali na mládí. Po silničce mezi cyklisty na Hardeggskou vyhlídku na nejmenší město v Rakousku Hardegg a na hluboké údolí řeky Dyje. Zpět na rozcestí Na Keplech a pak po červené značce zvané Pašerácká stezka nebo též Cesta Romana Havelky. Pohodlná cesta, až na krátký exponovaný traverz kolem rozdrolených skal. Naproti nám přišel Vojta se psy. Obelisk a (prý nepřístupné) Ledové sluje jsme pro únavu vynechali. Směrovka u Vranovské brány nám slibovala pouhých 2,5 km do Vranova. Po usilovném, téměř dvoukilometrovém, pochodu nám jiná směrovka, v údolní nivě řeky Dyje, nabídla stejné číslo. Ze šoku jsme se vzpamatovali až na terase hotelu Vranov na začátku Vranova. Geologa Pavla pak ještě potěšily „zmučené skály“ Hamerské vrásy. Večeře v Parníku Vranov, párky bylo možné si objednat jen po pěti kusech (navíc byly dosti nechutné). Byla tam rovněž trampolína pro děti. (14 km, 130 m) Neděle 19.8.2012 Zámek Vranov nad Dyjí, Vranovská přehrada Návštěva Státního zámku Vranov nad Dyjí, národní kulturní památky a „jedné z nejpozoruhodnějších světských staveb středoevropského baroka“. Z prohlídky 25 interiérů prohlídkového okruhu vynechal Pavel, z biologických důvodů, poslední tři. Anička přinutila babičku sáhnout si na hada z místního terária. Občerstvení u zámku, děti navštívily výstavu historických hraček „ze zámku a podzámčí“. Po lokálních turistických značkách kolem Felicitina pramene do Vranova na náměstí. Autobusem na stanici Před hrází, pěšky přes hráz po cestě lemované hospodami. V jedné z nich, s názvem Brusel, jsme si dali čtvrtku grilovaného kuřete s chlebem. Za svitu zapadajícího slunce jsme se po hrázi vrátili do Vranovské krčmy. Zde se k nám přidaly děti s tátou, když se vracely z Vranovské pláže a lanového centra. Večeře, dětský koutek, psaní pohlednic (které se pak záhadně ztratily), pak pěšky nočním Vranovem do penzionu Drops. Pavel se Zdendou ještě navštívili Country saloon a jeho přilehlou hernu, kde navázali styk s místní mládeží. (9 km, 110 m) Pondělí 20.8.2012 Vranovská přehrada Vojta odjel ráno na služební cestu do Košic, Jitka v poledne odjela domů do Prahy. Zbývající pak odjeli vláčkem k Vranovské přehradě. Na pláž nesměli psi, takže se dospělí střídali v jejich hlídání v jedné z mnoha hospod před branami pláže. Nesnesitelné vedro. Na večeři jsme zašli na grilovaná kuřata do restaurace Brusel. Vojtík si objednal palačinku, bohužel se jí nedočkal, protože se jim prý při výrobě trhala. Zahájeno pátrání po ztracených pohledech ve Vranovské krčmě. Vojtík s Aničkou si v sousedním stánku koupili klobouky proti slunci. Pavel se Zdendou v bezvýsledném pátrání po pohledech pokračovali ještě v Country saloonu a přilehlé herně.

147

(3 km, 20 m) Úterý 21.8.2012 Lodí na hrad Bítov Vláček v 10:40 (podle Blanky) jel až v 11:40, což nám umožnilo navštívit restauraci Formosa. Drobné přeháňky. Téměř hodinu a půl trvající plavba po přehradě na na horní palubě lodi Valentýna k hradu Bítov. Návštěva hladomorny s mučírnou, hradní kavárny, výstavy strašidel, kostela, parku, WC apod. Kryštof si obarvil nohy na zeleno v sinicemi zcela pokryté přehradě. Stejnou lodí na dolní palubě zpět ke hrázi, vláčkem do Country saloonu. Děti po večeři nakreslily, co všechno na výletě viděly. V přilehlé herně pak Zdenda konečně našel ztracené pohledy ve svém batohu. (4 km, 70 m) Středa 22.8.2012 Naučná stezka Karla Claryho Od kostela Nanebevzetí panny Marie na vyhlídku k Mniszkovu kříži. Odtud vyrazily děti se svou mámou a psy napřed. Okolo Kaple sv. Trojice až k obci Onšov. Bouřka. Denisa nás mobilem varovala před prudkým sestupem od Claryho kříže, proto jsme za Onšovem z modré lokální značky přestoupili na zelenou a pohodlnou vozovou cestou došli ke Granátové zátoce. Všichni jsme se sešli v restauraci U Vodnáře. Liják nám překazil sezení na terase a dětem koupání a vítr smetl Vojtíkovi nový klobouk do Granátové zátoky. Večeře v Parníku Vranov, dali jsme si všichni, pro jistotu, pizzu standardní chuti. Těsně po závěrečné přijel Vojta ze Slovenska, kde si cestou odskočil, z dědiny Šumiac, na Královu hoĺu (12 km, 1100 m). V Country saloonu pomalu končil Mexický večer. (7 km, 140 m) Čtvrtek 23.8.2012 Znojmo Ráno odjeli Vojta, Denisa, Vojtík, Anička a psi. Vedro. Autobusem do Znojma, křenová omáčka s uzenou krkovicí a knedlíkem v nádražním bufetu, zakoupení místenek na zpáteční cestu domů. Okružní jízda turistickým vyhlídkovým vláčkem městem Znojmem. Část okruhu jsme si pak ještě zopakovali pěšky. Překvapivě hezké město. Večer v Country saloonu, Blanka vysomrovala hotovku, rajskou omáčku s hovězím a knedlíkem. (4 km, 30 m) Pátek 24.8.2012 Cesta domů Když jsme před polednem odcházeli z penzionu, nebyl v dohledu žádný z majitelů, takž jsme se, bohužel, nemohli srdečně rozloučit. „Meníčko“ v Country saloonu, káva ve Formose, autobusem do Znojma. Přestup na autobus do Prahy, na Florenci už tradiční zápas s turniketem na WC. Metrem na Černý most, kam jsme přijeli asi hodinu a půl před odjezdem našeho autobusu do Liberce. Na našem nástupišti zrovna stál žlutý autobus Student Agency, Blanka okamžitě popadla místenky a vyjednala se stevardkou, že můžeme jet už tímto autobusem. Pohoda skončila, když při výjezdu na dálnici se stevardka chopila mikrofonu a spustila: Vítám vás na palubě autobusu Praha – Hradec Králové. Částečně jsme se vzpamatovali až v rychlíku Pardubice – Liberec. (2 km, 20 m) Celkem: 45 km, převýšení 540 m

148

Žebrák, Točník, Zbiroh (Újezd u Cerhovic, Areál Bouchalka, 22. až 24.6.2012) Hanka (velitel) a Jarda s Jirkou a Janou s Emičkou a Šimonkem/ Gerta s Petrem a Hedvikou s Vašíkem a Tondou/ Kvído a Šárka s Lukášem/ Blanka a Zdenda s Vojtou s Vojtíkem a Aničkou/ Jitka, Pavel a Marcela „Celý areál se rozprostírá na okraji brdských lesů, v klidném prostředí s velkým parkovištěm, bezbariérovým přístupem, telefonem, faxem, směnárnou a možností sportovního vyžití. Restaurace je otevřena NONSTOP, denní menu, po celý den teplá jídla, speciality, minutky…“ Pátek 22.6.2012 Nemotorizovaná část expedice se sešla na nádraží Praha-Smíchov a odjela rychlíkem R820 do Hořovic. Procházka po Hořovicích, náměstí, nový zámek, kašna, kostel Sv.Rocha, oběd a téměř hodinové čekání před nádražím na zpožděnou náhradní autobusovou dopravu (zajímavý jev: rychlíky normálně jezdily po kolejích, ale místo osobních vlaků jezdily autobusy). Z železniční zastávky Cerhovice po asfaltové silnici do Újezdu. Všechny hospody zavřeny, krám s nápoji paní Matějíčkové jsme přehlédli. Při výstupu k hájovně Doubravka jsme potkali velkou skupinu z motorizované části expedice. Zkratkou lesem do Areálu Bouchalka. Večeře na verandě. Slavnostní zahájení a diskuze v nonstop restauraci do časných ranních hodin. (9 km, 240 m) Sobota 23.6.2012 Ráno přijela vlakem Marcela a na poslední chvíli se jí podařilo vzbudit Pavla. Rychlou chůzí po silnici na železniční zastávku Kařez. Náhradní autobusovou dopravou na zastávku Cerhovice, zdatnější dojeli až do Praskoles a navštívili hospodu v Chlustině. Zbývající popojížděli po okolí auty. Oběd v obci Žebrák v hostinci „U Českého lva“. Nemocná Emička odjela se svými rodiči a bratříčkem domů. Ostatní pak postupně navštívili minimálně jeden z hradů Žebrák a Točník. Kontakt jsme udržovali pomocí mobilních telefonů. Nejzdatnější se do Bouchalky vrátili po turistických cestách přes Týček a Pětidomí a moc si to pochvalovali - na rozdíl od těch, co šli po silnici. Slavnostní zakončení expedice, pochvala velitelky za přípravu i vedení expedice. Přípravou podzimní mRE byla pověřena Gerta. (24 km,440 m) Neděle 24.6.2012 Gerta a spol. odjeli svým autem na hrad Karlštejn, ostatní zbývajícími auty odjeli na zámek Zbiroh. Prohlídka zámecké expozice (hradní expozice byla moc dlouhá a drahá). Zámecký park, draví ptáci, lanová dráha. Oběd na náměstí obce Zbiroh v restauraci Na radnici (svíčková vs. rajská omáčka). Rozchod. (3 km, 30 m) Celkem 36 km, 710 m

Nad Popelkou (Lomnice nad Popelkou, Penzion Na Stopce, 12. až 14.10.2012) Gerta (velitel), Jitka, Hanka a Jarda, Kvído a Šárka s Lukášem, Pavel a Marcela, Kornout, Zdenda „Lomnice nad Popelkou je město s více jak 6000 obyvateli nacházející se v západní části Podkrkonoší (478m n.m.), v širokém úvalu říčky Popelky. Na vznik jména města existuje několik teorií. Profesor Sedláček zastával názor, že Lomnice získala název od říčky stejného jména, která byla později přejmenována na Popelku. Tato říčka se ve Staré Lomnici lomí a mění směr, čili tvoří ohyb nebo-li lomnici. Slovo lom znamená i praskot, vývrat, což prý má naznačovat, že říčka vytékala z vyvrácených polámaných lesů. Do třetice jedno z dalších vysvětlení a historicky nejvíce přijímané hovoří o vodě pramenící z lomu.“ Pátek 12.10.2012 Prolog absolvoval pouze s.náčelník Kornout: Sedmihorky, Hrubá skála, rybník Vidlák, Borek, Rovensko pod Troskami, Lomnice nad Popelkou. Dalších šest účastníků

149

přijelo auty a vlakem. Večeře a diskuse v restauraci Fontána u největšího stolu (pro pět osob), slečna servírka nám potvrdila, že Popelka je řeka. Kolem půlnoci došlo pivo. Ubytování v penzionu Na Stopce. (21 km, 720 m) Sobota 13.10.2012 Ráno dorazili poslední čtyři účastníci. Snídaně v penzionu. Zdatnější část expedice absolvovala okruh Tábor, Nový Svět, Kozlov, U křížku, Popelka, Smetanova vyhlídka, Rváčov, Skuhrov. Druhá část si nejdříve dala kávu a zákusek v cukrárně U Marcely a cestu z hory Tábor (678 m n.m.) si zkrátila přes Košov (oběd v místní restauraci) a lyžařský areál v Popelkách (tma, restaurace, abiturientský sjezd, bramboráky). Při výstupu po křížové cestě na Tábor nás Pavel informoval, že všechny cihly za trest vynosily nahoru nevěrné ženy z Lomnice. Večeře v restauraci a penzionu Babylon, kde byl dostatečně velký stůl. (17 km, 480 m) Neděle 14.10.2012 Snídaně v penzionu, skupinová fotografie a postupný rozchod. Nejzdatnější vyrazili pěšky po červené značce na vlak do Staré Paky. Další skupina, po nákupu Lomnických sucharů U Marcely, popojela autem k restauraci Klepanda a na zřícenině hradu Kumburk první skupinu překvapivě dostihla. Vyhlídkovou plošinu s kruhovým rozhledem klasifikoval s.náčelník jako vyhlídkový bod (téměř) prvního řádu. Expedice se opět velmi zdařila, rozšířila nám obzory, díky Pavlovi i ty geologické. Například už víme, co to jsou lůmky (= malé lomy). Škoda jen, že většina účastníků expedice si říčky Popelky vůbec nevšimla. (15 km, 370 m) Celkem 53 km, 1570 m

150

42.RE’2013 Pálava Jitka, Pavel, Vojta, Denisa, Vojtík, Anička, Blanka (velitel), Zdenda Pavlovské vrchy a Dolní Podyjí: Turisticky nejatraktivnější prostor jihu Moravy. Oplývá velkým množstvím jak kulturních, tak i přírodních památek a zajímavostí. Jakousi pomyslnou osou celého území je nejdelší moravská řeka Dyje … (Uskutečněno 40 let od první (nulté) expedice v Runině a 300 let od popravy Juraje Jánošíka v Liptovském Mikuláši.) Nedělě 11.8.2013 Liberec/Praha - Strachotín Denní teploty konečně poklesly pod 30°C. Zkušenější část expedice se sešla ve vagonu číslo 369 expresu číslo 571 „Zdeněk Fibich“. Z Břeclavi jiným vlakem zpět do Šakvic, odtud autobusem do Strachotína. Do autokempu Free Star jsme dorazili asi hodinu po mladší polovině expedice. Povlečení postelí v dvojbungalovu a jednopokojovém bungalovu. Večeře v restauraci ISIS vedle obecního úřadu, pivo Krakonoš. Pokračování v kempu v bufetu, pivo Černá hora za 23 Kč, 2 dcl vína za 20 Kč, 5 dcl za 50 Kč, litr za 60 Kč. (2 km, 20 m) Pondělí 12.8.2013 Valtice Ráno při snídani píchla Pavla do rtu vosa, legračně opuchnul a nechtěl se nechat vyfotit. Autobusem do Mikulova, vlakem do stanice Valtice město. Oběd v přilehlé restauraci U Dolečků. Ulicí Petra Bezruče na náměstí, obhlídka raně barokního kostela Nanebevzetí P. Marie a barokního zámku, z kterého duch železné opony ještě zcela nevyvanul. Výstup mezi vinicemi ke Kolonádě na Rajsně (pondělí – zavřeno). Návrat po trávníku mezi silnicí a vinící. Kofola a esspreso v Pizzerii Olive Verde. Před dešťovou přeháňkou jsme se ukryli pod mohutnými lipami před restaurací U Dolečků a pozorovali duhu. Nechutně zanedbaná železniční zastávka Valtice město. Mladí tento den strávili v nedávno otevřeném nejmodernějším zábavném parku v ČR Aqualand Moravia v Pasohlávkách, odnesli si smíšené dojmy. Večeře v restauraci ISIS nás (opět) nenadchla. Pokračování v bufetu autokempu, po půlnoci u stolu před bungalovy. (8 km, 110 m) Úterý 13.8.2013 Pálava Brzy ráno vyrazil Vojta na služební cestu na Slovensko. Dobře se na to vyspal, protože ho tentokráte v noci profesor nebudil. Ostatní odjeli autobusem v 11:13 do Horních Věstonic. Oběd v restauraci Pod Martinkou. Výstup do skalního města s nejvyšší skálou Martinkou. Pod bílými vápencovými bradly Děvína na křižovatce „Nad Soutěskou“ jsme se začali dělit, což nám umožnilo dosáhnout Dívčího hradu třemi různými cestami – po modré, červené a zelené značce. Na hradě objevena obří housenka a průlez mezi dvěma sklepy. Hrad nepochopitelně minuli Pavel s Jitkou. Dlouhý nepříjemný sestup do Dolních Věstonic. Autobusem do Strachotína na protější břeh (dolní) vodní nádrže Nové Mlýny. K večeři jsme si dali v bufetu párek v rohlíku. Denisa přemluvila Pavla, aby šli hledat na Vinařské stezce otevřený sklípek, kde na ně bude čekat pohostinný vinař. Našli jen jakousi hospodu s neochotnou ženskou. Naštěstí v kempu probíhala degustace vín s přenáškou, podívat se tam šla jenom Denisa, ostatní konzumovali v bufetu. (9 km, 480 m) Středa 14.8.2013 Lednice Jitka odjela domů, ostatní odjeli autobusem do Lednice, s přestupem v Dolních Věstonicích. Oběd v restauraci Obecní dům na náměstí. Před zámkem jsme se vyfotografovali. Pavel s Blankou zůstali v kavárně pod skleníkem, ostatní se šli podívat na ukázky lovu dravých ptáků, sov, geparda a malého legračního psíka. Kočárem taženým koněm k Janohradu, občerstvení v kiosku, lodí po Staré Dyji zpět k zámku. Denisa si ještě rychle šla nakoupit lahve vína, díky čemuž nám ujel předposlední autobus. Na poslední jsme počkali na terase Obecního domu. Přestup v Dolních Věstonicích, Denisu s dětmi odvezl Vojta autem. Tradiční posezení v bufetu a posléze u bungalovů. Pavel konečně začal na vínu šetřit – místo dvoudecilitrových skleniček po 20 Kč kupoval litrové džbánky za pouhých 60 Kč. (4 km, 30 m)

151

Čtvrtek 15.8.2013 Mikulov na Moravě Rozloučení s Vojtou, Denisou, Vojtíkem a Aničkou. Autobusem do Mikulova. První mikulovský poznatek: autobusové zastávka pro opačný směr není na protější straně silnice, ale někde úplně jinde. Židovská čtvrť, Husova ulice (dříve Hlavní), nákup živočišného uhlí v lékárně U Lva a oběd v protější Hospůdce pod zámkem. Téměř zrekonstruovaná synagoga, výstup po schodech k zámku, vyhlídka na Mikulov (při tomto pohledu zrušen plánovaný výstup na Svatý kopeček), lavičky na zámeckých nádvořích, socha Podobenství s lebkou od Jaroslava Róny, sestup na náměstí zvané Náměstí. Káva a psaní pohledů před domem U Rytířů. Návštěva kostela sv. Václava, kostnice s Lobkovickou kryptou zavřená. Prohlídka rozsáhlého židovského hřbitova a historické expozice v přilehlé obřadní síni. Blanka odmítla výstup na Kozí hrádek. Malebná vinárna/sklípek, rusky mluvící návštěvníci, rozhovor s vinárníkem/vinařem. Káva, zákusky, zmrzlina v cukrárně Galerie. Zpět na náměstí Náměstí, nahlédnutí do Dietrichsteinské hrobky, rodný dům Karla Krautgartnera, odjezd autobusem ze zastávky U Parku do Strachotína. Večer v kempu podle osvědčeného scénáře. (6 km, 100 m) Pátek 16.8.2013 Strachotín - Liberec/Praha K snídani párky a káva v bufetu kempu Free Star. Autobusem do Šakvic na rychlík do Břeclavi. V Břeclavi oběd v nádražním bufetu Lokálka. Expresem číslo 570 „Zdeněk Fibich“ přes Šakvice do Pardubic (přestup na Liberec) a Prahy. Po příjezdu domů Pavel ani Blanka nenašli své brýle. (1 km, 10 m) Celkem: 30 km, převýšení 750 m

Hořice v Podkrkonoší (Autokemp U Věže, 21. až 23.6.2013) Šárka (velitel), Kvído ,Jitka, Pavel, Marcela, Jarda, Hanka, Gerta a Péťa s Vašíkem a Tondou, Blanka, Zdenda Hořice – město kamenné krásy aneb Po stopách Karla Jaromíra Erbena a Karla Václava Raise. "Ano, Čech jsem, to mou slastí, slavnou honosím se vlastí!" Pátek 21.6.2013 Ubytování v chatkách autokempu U Věže, oběd, první seznámení se sprchami na dvacetikorunové mince. Prohlídka Hořic. Hlohová kaplička, autobusová zastávka Betlém, náměstí (zmrzlina), zavřený kostel Narození P. Marie, sochy ve Smetanových sadech, sochařský park U sv. Gotharda, památný vrch Gothard. Večeře na náměstí v restauraci Bohéma. Diskuse v restauraci autokempu, prověrka znalosti básně K.V.Raise „Cestička k domovu“. (5 km, 60 m) Sobota 22.6.2013 Ráno přijela Gerta a Péťa s Vašíkem a Tondou. Snídaně v restauraci autokempu. Fyzicky nejzdatnější část expedice (Jarda a Hanka) podporovaná cyklisty (Kvído a Šárka) vyrazila po žluté cestě K.V.Raise přes Hořický chlum do Lázní Bělohrad, zbývající tam dojeli autobusem (ze zastávky Betlém). Poprvé se obě skupiny sešly v restauraci U Sehnalů (na sousedním hřbitově jsme objevili hrob Františka Sehnala, legionáře, ředitele školy a divadelního ochotníka). Prohlídka Lázní Bělohrad, kde zrovna probíhal 39. mezinárodní folklorní festival „Pod Zvičinou“. Verbální kontakt jsme navázali se členy italského souboru Orobico (pouze „buongiorno“) a valašského souboru Lipta Liptál. Lázeňský park Bažantnice, minerální prameny, slatinná jezírka. Byšičky, výstup k zavřenému kostelíku sv. Petra a Pavla, hřbitov možná ze Svatební košile (ovšem bez márnice). Zde jsme se všichni sešli podruhé. Dále po červené cestě K.J.Erbena, Červená Třemešná, Dachovy (Marcela si pochvalovala zdejší koupaliště), autokemp U Věže (závěr cesty s podporou Kvídova automobilu).

152

V restauraci autokempu kvůli nějaké akci nám nedali vůbec nic k jídlu, ani krajíček chleba! Pití jsme naštěstí dostali, diskuze, převážně o bibli a o židech. (23 km, 280 m) Neděle 23.6.2013 Dokončení prohlídky Hořic: pěšky na Masarykovu věž samostatnosti, dále automobily do Galerie plastik, k Husovu pomníku a k Sochařsko-kamenické škole. Miletín: rodný dům K.J.Erbena, nákup Miletínských modlitbiček a Hořických trubiček v Erbenově cukrárně, oběd v restauraci Sousedský dům. Ukončení expedice pod slunečníky na náměstí před cukrárnou. (3 km, 20 m) Celkem 31 km, 360 m

Mníšek pod Brdy (Pension Obora, 18. až 20.10.2013) Kvído (velitel), Kornout, Pavel a Marcela, Jarda a Hanka, Jitka, Gerta a Péťa s Vašíkem a Tondou, Blanka, Zdenda Tříkarlová expedice - po stopách Káji Maříka a Karla Čapka pod vedením Karla Jurka Pátek 18.10.2013 S. náčelník Kornout, Pavel, Blanka a Zdenda se sešli na Smíchovském nádraží a odjeli kloubovým autobusem číslo 317 Pražské integrované dopravy (PID) do Mníšku pod Brdy. Ubytování v Penzionu Obora. Večeře a diskuse v Zájezdním hostinci Káji Maříka. (2 km, 20 m) Sobota 19.10.2013 Ráno postupně přijížděli další účastníci. Snídaně v cukrárně na náměstí. Fyzicky zdatnější část expedice absolvoval okruh přes Stříbrnou Lhotu, Na Rovinách, Červený kříž, Jezírko, Řevnice (oběd) a (po historicky třetí turistické značené cestě) na Skalku. Ostatní vyrazili od Červeného kříže po červené značce na poutní místo Skalka rovnou. Večer večeře na náměstí v restauraci U Benáků, Marcela odjela autobusem domů. Pokračování diskuse v Zájezdním hostinci Káji Maříka. Zdenda ještě nahlédnul do sousední Hudebny Káji Maříka (diskotéka s jedním tančícím párem), navzdory Jardově „záchranářské“ aktivitě. (21 km, 650 m) Neděle 20.10.2013 Ráno přijela Jitka a odjela Gerta s rodinou. Snídaně opět v cukrárně na náměstí. Přesun auty k Památníku Karla Čapka ve Strži u Staré Huti u Dobříše. Zasvěcený výklad nám poskytla samotná ředitelka Památníku a předsedkyně Společnost bratří Čapků paní Kristina Váňová. Naučná stezka Karla Čapka, někteří absolvovali její kratší, jiní delší variantu. Odjezd do Dobříše. Oběd v čínské restauraci Sechuan. Rozchod. (8 km, 120 m) Celkem 31 km, 790 m

153

Megagerontiny (Česká chalupa, 3.5.2014) Jitka (megageront), paní Kastlová, paní Pichlová, Láďa, Bohdana, Pavel, Blanka, Zdenda Autobusem do Bedřichova, předražené občerstvení v horské chatě Dolina. Pěšky přes Klikvovou louku, Klogertův kámen (nejstarší pomníček Jizerských hor), sedlo Maliníku na Českou chalupu. Vlastní oslava, zdravice od Kidů a Kornouta.

Posázaví II (hotel Sázava, 13. až 15.6.2014) Kvído (velitel), Šárka, Lukáš, Kornout, Jitka, Pavel, Marcela, Jarda, Hanka, Blanka, Zdenda Expedice na počest 810 výročí svatořečení svatého Prokopa (14.7.1204): V den jeho kanonizace prý "mnozí slepí nabyli zraku, malomocní byli očištěni, nemocní uzdraveni, posedlí osvobozeni, zajatí propuštěni, hluší sluch navráceni, němí nabyli řeči a jiní nemocní byli uzdraveni pro zásluhy svatého otce Prokopa. Když pak byl otevřen jeho hrob, linula se z něho přepůvabná vůně, takže všichni přítomní byli uvedeni v úžas a údiv, tu kardinál Qido shlédnuv tyto zázraky a sepsav je, v přečetných směrech klášter sázavský vyznamenal!" Pátek 13.6.2014 Posázavským Pacifikem vyjeli z Prahy hl.n. náčelník Kornout, Blanka a Zdenda, padesátiminutovou přestávku v Týnci nad Sázavou strávili před nádražím v bufetu U Piráta. Na zastávce v Sázavě na ně čekali Jarda s Hankou. Měli už za sebou cyklovýlet do Hrusic a byli od našeho hoteliéra podrobně informování o všech zajímavostech města Sázava, např. i kde bydlí Viewegh a Kohout. Cesta přes vyhlídku po žluté značce do restaurace U Libora. Jarda se Zdendou pak ještě navštívili koncert country ve vodáckém kempu na břehu Sázavy a po mírném bloudění dorazili po půlnoci do hotelu Sázava. Sobota 14.6.2014 Ranní vycházka kolem Sázavy k léčivé studánce a kapličce svatého Prokopa. Na plánované zahájení expedice se v hostinci Za Vodou sešli ve smluvenou hodinu u zamluveného stolu pouze velitel Kvído, Šárka, Lukáš, Blanka a Zdenda, zatímco ostatní si neukázněně prohlíželi Sázavský klášter. Došlo tak k roztříštění expedice a program byl plněn chaoticky po skupinkách: Čertova brázda, křížová cesta, naučná stezka Votočnice, Sázavský ostrov, rybníky, nábřeží Sázavy a pod. Sešli jsme se až u zamluveného stolu v hostinci Za Vodou. Odjeli Pavel s Marcelou, diskuse, neúspěšný pokus o zahájení expedice, plán na příští mRE (Litomyšl). Neděle 15.6.2014 Přesun do Ondřejova, cyklisté na kolech a ostatní autobusem. Společný oběd u zamluveného stolu v restauraci Absolutní nepohoda. Přijel Pavel. Žaludeční problémy Jardy a Hanky. Prohlídka rozsáhlého areálu Astronomického ústavu AV ČR se zasvěceným výkladem mladého astronoma. Rozchod.

154