Rekonstrukce odìvu na základì archeologických nálezù možnosti interpretace a vizualizace

TÉMA II

VARIA

Rekonstrukce odìvu na základì archeologických nálezù – možnosti interpretace a vizualizace Cílem èlánku je poukázat na možnosti prezentace archeologických rekonstrukcí na základì rekonstrukce noricko-panonského ženského a germánského mužského kroje z 1. a 2. století, a shrnout základní principy rekonstrukce odìvu. Taktéž budou vyjmenovány prameny použitelné pøi zkoumání a rekonstrukci odìvu a na základì zkušenosti s rekonstrukcí noricko-panonského a germánského kroje budou nastínìny možnosti vizualizace a pøiblížení výsledku výzkumu široké veøejnosti. Q Kristýna URBANOVÁ Národní muzeum, Praha Q Veronika KRIŠTOFOVÁ Ústav pro pravìk a ranou dobu dìjinnou FF UK, Praha

Rekonstrukce odìvu krok za krokem Dùvody rekonstrukce odìvu v archeologii a muzejním prostøedí bývají rùzné. Mùže se jednat o souèást výstavy (z novìjších napø. Hendzsel, I. et al. 2008, Leite – Poppová Urbanová 2009 aj.), experimentální ovìøení technologie výroby nebo výzdoby èi ovìøení praktiènosti odìvu (Bøezinová 2000), oživení muzea a archeoparku nebo o popularizaci oboru (Furmánek – Pieta 1985). Samotný odìv nás informuje nejenom o technologickém pokroku v textilní výrobì, ale mimo jiné i o podnebí dané historické epochy, sociálním postavení nositelù nalezených šatù anebo etnické pøíslušnosti – je dùležitou souèástí kultury každodennosti, která se v nìm

odráží. Proto by jeho rekonstrukci mìla být vìnována náležitá pozornost a jako takový by mìl být výsledkem mezioborového výzkumu, na nìmž by se krom archeologù a textilních specialistù mìli podílet také øemeslníci, designéøi, etnografové, historici a lingvisté. Prùzkumu textilních pozùstatkù a odìvu je vìnována systematická pozornost od 50. let 20. století zejména v severní Evropì (z nìkolika významných badatelù jmenujme alespoò K. Schlabowa, L. B. Jørgenssen, M. Hald, K. Tidowa, J. Maika nebo A. Nørgaard a další), kde i v souèasné dobì pùsobí nìkolik významných institucí a center, zabývající se archeologickým textilem (napø. Centre for Textile Research v Kodani – www.ctr.hum.dk – aj.). V Èechách zatím jakákoliv podobná centra nebo mezioborová spolupráce zabývající se shodnou problematikou a mezi jinými také vývojem odìvu chybí. Aś jsou už dùvody rekonstrukce odìvu jakékoliv, mìly by mít vždy snahu o vìrné zachycení minulosti podle všech dostupných pramenù. Tyto mohou být nejenom archeologické, ale také doplòující písemné a ikonografické. Ikonografické prameny, které bývají v pozdìjších obdobích støedovìku a novovìku nejèastìjším vodítkem k poznání odìvu, rozumíme reliéfy, plastiku, fresky nebo malby. Zde je však potøeba vždy brát v úvahu rùzné faktory, které výsledný vzhled pramene ovlivòují – jmenujme napø. faktor stylizace (tzv. typ „barbar“ v øímském umìní) popøípadì provinènost nìkterých dìl (nevypoøádání se s perspektivou èi drapérií v pracích lokálních dílen atd). Kromì obrazu èlovìka z minulosti a jeho šatu nám vypovídají také o známých a užívaných textilních technikách, postupech nebo náøadích. Rekonstruování odìvu na základì

Zkrácená verze tohoto èlánku vyšla v tištìné verzi èasopisu.

pouze jednoho pramene, nejèastìji právì ikonografického, však vede èasto k mylným interpretacím. Písemné prameny jsou pro období prehistorie a protohistorie témìø neexistující. Výjimku tvoøí samozøejmì zmínky antických spisovatelù, kteøí komentují dìní v øíši a jejím nejbližším sousedství a všímají si rùzných detailù, jako jsou napø. lokální zvyky èi popis vzhledu obyvatel jednotlivých èástí Impéria. Pro dobu øímskou je nejèastìji citovaným autorem Tacitus a jeho dílo „Germania aneb o životì a zvycích Germánù“(viz níže). Archeologické nálezy textilií, vlastních odìvù nebo jejich souèástí patøí bohužel k nejménì èastému prameni ke studiu a rekonstrukci odìvu. Pokud je však takovýto nález uèinìn, je zároveò nejcenìjším pramenem. Textilie, tz. výrobky zhotovené rùznými technikami z textilních vláken, se v archeologických kontextech objevují v nìkolika možných formách – samostatnì nebo jako otisk struktury èi jako zmineralizovaný zbytek na kovovém pøedmìtu. Nálezy odìvù z prostøedí severní Evropy jsou zcela unikátním souborem. Díky tìmto bažinným objevùm jsme schopní rekonstruovat odìv od doby bronzové až po dobu øímskou. Jako archeologický pramen slouží také nálezy pøedmìtù netextilních, bez kterých by rekonstrukce nebyla nikdy úplná. V našem prostøedí se tak musíme spoléhat na výpovìdní hodnotu nálezù kovových souèástí odìvu a jeho doplòkù (funkèních i èistì dekorativních) jako jsou spony, jehlice, opaskové garnitury, knoflíky, cvoèky z bot apod. Tyto mùžou nepøímo ukazovat na užité materiály (napø. malé spony sloužily na spínání jemnìjších materiálù, vìtší na spínání hrubších apod), popøípadì støih nebo typ nošeného odìvu (napø. spony na ramenou spínají šaty typu peplos apod.).

11/2010 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA

113

VARIA

TÉMA II

technický postup výroby tkanin, neboś tato tématika byla již nìkolikrát ovìøena a prozkoumána kolegy ze zahranièí. Pøi tvorbì rekonstrukce jsme mìli zejména na pamìti najít limity prezentace odìvù ve spojení s vizualizací a srozumitelností pro neodbornou veøejnost.

Noricko-panonský odìv

Obr. 1 Detail noricko-panonského kování, opus interasille. Nález z Dobøichova-Pièhory, uloženo v Národním muzeu. Foto L. Káchová.

Q

Q Obr. 2 Zápona se dvìma trny v podobì kachních hlavièek. Nález z Dobøichova-Pièhory, uloženo v Národním muzeu. Foto L. Káchová.

Dùležité informace o procesu výroby u jednotlivých textilních technik mùžeme získat díky experimentální archeologii. Také zhotovení odìvu mùže sloužit samotnému experimentu – ovìøení, popø. vyvrácení teorií o užití odìvních souèástí jako jsou spony, jehlice apod.

Provincie Panonie se rozkládala se na území ètyø souèasných státù, Chorvatska, Slovinska, východního Rakouska a západního Maïarska. Provincie Norikum se rozkládala zejména na území dnešního Rakouska, malé èásti jižního Nìmecka, severní Itálie a Slovinska. Tzv. noricko-panonské opasky, jak již vyplývá z jejich názvu, byly charakteristickou souèástí lokálního typu kroje. Noricko-panonský kroj je typický odìv pùvodní neøímské hlavnì ženské èásti obyvatelstva obou zmiòovaných provincií ve starší dobì øímské. S postupující romanizací a zaèlenìním tohoto prostoru do Øímské øíše se postupnì dostávají do pozadí domácí prvky s keltskou tradicí, v nastupujícím období se zase naopak na kroji objevují ve vìtší míøe vlivy z jiných germánských oblastí, jako

napø. nošení dvou opaskù souèasnì (Kvetánová 2006, 390). Vzhledem k nevhodným pùdním podmínkám v oblasti støední Evropy a tím pádem neexistenci pøímých nálezù odìvu, jsou klíèovými atributy pøi identifikaci noricko-panonského kroje nálezy jeho funkèních a ozdobných souèástí – spon a opaskových garnitur, a v neposlední øadì také hojné ikonografické prameny (v Panonii náhrobní stély, v Noriku hrobové oltáøe). Tìžištì studia noricko-panonského kroje leží v ženském odìvu, protože ten byl konzervativnìjší než mužský, což mùže souviset s vìtší mužskou mobilitou (obchodní, vojenské výpravy apod.). Žena jakožto „udržovatelka tradic“ je spjata s èistì domácím prostøedím, které je nemìnné. Ženský a dívèí kroj je také svázán s pùvodními keltskými prvky, které se v nìm projevují – dalo by se tedy øíct, že ženský odìv a vzhled zobrazuje autochtonní tradice. Na rozdíl od ženy, muž ve své politicko-sociální funkci musí dokazovat svou pøíslušnost k øíši, což se odráží v romanizování jeho odìvu. Na pohøebních stélách bývají dívky zobrazeny nejèastìji odìné do

Pøíklad možnosti rekonstruování odìvu noricko-panonského a germánského odìvu 1 Cílem bylo vytvoøit co nejpøesnìjší vizuální rekonstrukci noricko-panonského kroje spolu s opaskem 1. – 2. stol. n. l., a germánského kroje shodného období s místní napodobeninou noricko-panonského opasku. Nebylo cílem ovìøovat 1 2 3

114

Q Obr. 3 Soubor mosazné noricko-panonské opaskové garnitury z pohøebištì Dobøichov-Pièhora, uloženo v Národním muzeu, foto L. Káchová.

Rekonstrukce probìhla v rámci výzkumného zámìru a grantu GAUK „Odìv a textilní výroba v èeských zemích v dobì øímské a v dobì stìhování národù“ a „Noricko-panonské opaskové garnitury a jejich sociálnì-etnický význam“. Pro srovnání http://www.legxiii.at/. Látky tkané v provinciích i v barbariku na vertikálním stavu se závažími nebo na tubulárním stavu bez použití závaží byly plátnové nebo keprové vazby. Oba typy vazeb a vzorù použité v rekonstrukci byly ve starší dobì øímské v Noriku i v barbariku bìžné a jsou taky doloženy nálezy textilu z tohoto území. Dalšími doklady o rozšíøené textilní a odìvní produkci jsou nálezy nástrojù jako kovové a kostìné jehly, závaží, pøesleny apod. Narozdíl od vysoce specializované a strukturalizované provinciální dílenské výroby byla výroba textilií a jejich zpracování v barbariku pøevážnì domácí záležitostí.

ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA 11/2010


TÉMA II

delšího spodního odìvu s dlouhými úzkými rukávy s manžetami a kratšího svrchního odìvu bez rukávù z tìžší látky, který jim sahá pøibližnì do poloviny lýtek. Odìv je na ramenech sepnutý dvìma sponami s køidélky nebo sponami s uzlíky, které mají nejenom dekorativní, ale také praktickou funkci spájet pøední a zadní díl, pøièemž okraj pøedního dílu bývá nìkdy ohnutý, pravdìpodobnì aby se spony na látce nehýbaly. V pozdìjším období v Noriku dochází k menším zmìnám – rukávy jsou širší a rozstøihnuté a vrchní odìv je ušitý tak že, už není potøebné spínat jej sponami. Dùležitou souèástí dívèího kroje byl opasek. Jednalo se buï o klasický noricko-panonský kožený opasek s rùznì zdobenými kováními nebo o jednoduchou tkanici tkanou na stávku (Garbsch 1965, 4–9). Podobnì jako dìvèata bývají taky ženy v Noriku a Panonii zobrazené na funerálních monumentech. Jejich kroj je podobný dívèímu, bývá ale spojený s pláštìm a pokrývkou hlavy, která mùže mít více variant. Pøesnì rekonstruovat ženský kroj je nároènìjší právì kvùli plášti, který ženám padá na ramena a zakrývá je, a taky kvùli tomu, že èasto bývají zobrazeny jen do poloviny hrudníku. Spodní odìv je pravdìpodobnì s dlouhými rukávy, na nìm je vrchný odìv bez rukávù s dvìma sponami, pøes který je pøehozený plášś. V pøípadì ženského kroje mohou být spony použity dvìma zpùsoby – buï jsou okraje pøedního a zadního dílu spojené anebo ne. Opasek bývá zobrazovaný zøídkavì, objevuje se široká forma podobná norickému dívèímu, èastìjší jsou však jednoduché šòùrové opasky. Ozdobnými doplòky kroje byly šperky, hlavnì nákrèníky, náhrdelníky a øetízky, které èasto doplòovali lunicovité závìsky, závìsky kruhového nebo kotouèového tvaru. Èastým prvkem byly náramky, ménì frekventované jsou prsteny, nošené vìtšinou na malíèku levé ruky. Ozdoby hlavy reprezentují náušnice a vlasové kruhy. Podle ikonografických pramenù nosily šperky èastìji starší, resp. vdané ženy, dìvèata bývají zobrazované držící zrcadlo anebo šperkovnici, bez výrazných šperkù (Kvetánová 2006, 387–388).

VARIA

Nošení noricko-panonských opaskù na území øímských provincií Norikum a Panonie je doloženo širším spektrem funkèních a ozdobných kovaní, zdobených zpravidla pøelamováním (opus interrasile, Obr. 1.). Podle rekonstrukce vytvoøené v roku 1965 Jochenem Garbschem (Garbsch 1965, 111) byla na opasku z kùže nebo z tkaniny aplikovaná zápona s jedním nebo dvìma nepohyblivými trny v podobì ptaèích hlavièek (Obr. 2.) s prolamovanými upevòovacími kováními. Další souèástí bylo jedno ètyøhranné a dvì profilované nákonèí na visící èásti opasku, dvì obloukovité kování s konci v podobì hlavièek vodných ptákù a ètyøi ozdobné loïkovité kování, dvanáct malých a dvanáct velkých ozdobných nýtù (Obr. 3., Kvetánová 2006, 381). Poèet kování na opasku není pevnì daný a mùže se lišit podle obvodu pasu jeho nositelky popøípadì podle vkusu. Kování byly vyrobené z bronzu anebo z mosazi, ta sice pøevažovala v barbariku díky tomu že její lesk pøipomínal lesk zlata, ale v oblastech severnì od Dunaje nejsou zøídkavé ani kombinace kovaní z rùzných kovù (napø. železná pøezka a ostatní kovaní

Q Obr. 4 Stéla z Klagenfurtu zobrazující dívèí odìv 1. stol. n. l. s noricko-panonským opaskem a dvìma sponami. Pøevzato z Garbsch 1965.

Q Obr. 5–6 Rekonstrukce noricko-panonského dívèího kroje z 1. stol. n. l. (pohled zepøedu a zezadu), foto G. Leite. Autoøi rekonstrukcí K. Urbanová a V. Krištofová, P. Ondroušek.



115

VARIA

TÉMA II

svrchním odìvu s dvìma sponami a noricko-panonským opaskem. Dìvèe drží ve zdvižené levé ruce zrcadlo a v pravé šperkovnici.

Rekonstrukce noricko-panonského kroje

Spodní odìv byl vyrobený z bílé lnìné tkaniny utkané v hrotitém vertikálním kepru – tzv. rybí kosti 3 (dlouhý 136 cm, široký 73 cm, rukávy dlouhé 35 cm a široké 16–9 cm,) a jeho støih byl trojdílný – pøední a zadní díl byly z jednoho kusu látky sešitého na delší levé stranì, ke kterému byly pøišité zužující se rukávy s manžetami (Støih 7. – 8. 8., Obr. 5.). Vrchní odìv (dlouhý 122 cm, široký 73 cm) byl celý ušitý z jednoho kusu vlnìné látky oranžovo-žluté barvy 4 se stejnou keprovou vazbou sešitý na delší stranì. Vrchní odìv byl sepnutý dvìma mosaznými norickými sponami 5 se dvìma uzlíky (Obr. 6.) na ramenou a to zpùsobem, pøi kterém se okraje látky nedotýkaly, takže mezi nimi byla mezera o velikosti cca 5 cm (což je délka jehly od vinutí po zachycovaè). Tento zpùsob uchycení je zobrazen na stéle z Dunapentele uložené v lapidáriu Maïarského národního muzea v Budapešti 6 (Obr. 7.). Pøední lem šatù byl mezi sponami dekorativnì ohnut smìrem ven. Spodní okraj byl zahnutý tak aby se záhybem dala pøetáhnout stužka na vytvoøení balónového efektu, který je zobrazen na stéle z Klagenfurtu. Jak se ukázalo pøi realizaci, balónový efekt zobrazený na stélách, je pravdìpodobnì jen výsledek autorovy idealizace drapérie a záhybù šatù, protože na jeho vytvoøení musela být stužka stažena natolik, že by neumožòovala chùzi. V podstatì by mìla nositelka tohoto odìvu svázané nohy pod koleny.

V pøípadì dívèího norického kroje 1. století jsme pøi rekonstrukci vycházeli z ikonografických pramenù zobrazujících tento typ šatù. Konkrétní pøedlohou byla náhrobní stéla z Klagenfurtu, Korutany (uložení lapidárium Klagenfurt, è. 200, Obr. 4.) na které je zobrazené dìvèe v delším spodním a kratším

Noricko-panonský opasek byl rekonstruovaný na základì nálezù z pohøebištì Dobøichov-Pièhora (Droberjar 1999). Tvoøila ho zápona se dvìma trny v podobì hlavièek vodních ptákù s upevòovacím kováním zdobeným technikou opus interrasile (prolamování), 4 loïkovité kovaní, 2 obloukovité kovaní

Obr. 7 Detail stély z Dunapentele, na kterém je vyobrazený zpùsob upevnìní odìvu sponami, pøi kterém se okraje látky nedotýkají. Fotografie V. Krištofová.

Q

Q Obr. 8 Detail rekonstruovaného noricko-panonského opasku, autor P. Ondroušek, foto G. Leite.

z mosaze apod.). Kování byly aplikované pravdìpodobnì na kùži i když v rekonstrukcích se èasto používají textilní pásky vyrobené na destièkovém stávku.2

4

5 6

116

a 6 malých a velkých nýtù. Kování byly zdobena prolamováním (zápona a upevòovací kování, závìsné kování) a rytou výzdobou (obloukovité kování). Noricko-panonský opasek je dlouhý 135 cm a široký 5,2 cm, všechny jeho kovové souèásti byly vyrobené z mosazi (Obr. 8.). Masivní spony s uzlíky typu A 237d o délce 12,5 cm použité pøi rekonstrukci byly vyrobené taktéž z mosazi. Druhý typ odìvu – norický dívèí šat 2. století tvoøil jeden obdélný kus látky sešitý po stranách. Na jeho sepnutí nebylo tøeba spon a v pase byl pøevázán jednoduchým textilním opaskem vyrobeným na karetkách. Pøi rekonstrukci byla použita lnìná látka plátnové vazby, která nebyla pøedem bìlená ani barvená (Obr. 10.). Šíøka odìvu byla 153 cm a délka 150 cm. Tento typ odìvu se pomìrnì èasto vyskytuje na náhrobních stélách, napø. stéla z Zollfeldu, (uložení lapidáriu Klagenfurt, è. 25, lit. CIL III 4867, Obr. 9.) na které je zobrazeno dìvèe s krátkými vlasy, které také drží v pravé ruce zrcadlo a v levé šperkovnici.

Germánský odìv Øímané se poprvé setkávají s Germány pøi Caesarových výbojích za Rýn. Jeden ze základních pramenù, který nám vypovídá o životì a zvyklostech Germánù je již výše citovaný spis „Germánie – O pùvodu, poloze, mravech a národech Germánù (De origine, situ, moribus ac populis Germanorum)“ od øímského historika Tacita (55 pø. n. l. – 120 n. l.). V tomto svìžím etnografickém díle vìnuje také jednu z kapitol popisu jejich vzhledu a bìžného odìvu. Doslova píše: „Jako odìv slouží všem plášś sepnutý sponkou nebo trnem, jestliže nemají sponku. Jinak jsou nezakryti a tráví celý den u hoøícího krbu. Ti nejbohatší nosí kromì toho spodní odìv, který nesplývá jako šat Sarmatù nebo Parthù1, ale tìsnì pøiléhá, takže jsou všechny èásti tìla zøetelnì vidìt.“

To, že odìvy byly bìžnì barvené nám na území provincií ukazují polychromované stély a nálezy textilních dílen, tzv. fullonicae. Tyto dílny sloužily na dokonèování textilií vyrábìných doma, jednalo se hlavnì o barvení, plisování, anebo i šití. V prostøedí barbarika prozatím nemáme doloženu existenci takovýchto specializovaných barvíøských dílen. Nicménì nálezy z rašelinišś severní Evropy ukazují, že tkaniny byly barvené. Nezbývá tedy než pøedpokládat, že k barvení docházelo spíše podomácku a v menším rozsahu. Barevnost, užitá na rekonstrukci odìvù, jak noricko panonského tak germánského, je bìžnì dosažitelná rostlinnými barvivy. Za výrobu replik dìkujeme P. Ondrouškovi a T. Mangelovi za zprostøedkování. Na stéle jsou sice zobrazené spony s køidélky, ale èasovì zapadá do období, kdy byl nošen tento typ norického odìvu.



TÉMA II

Tacitus si všímá také odìvu žen: „Ženy se oblékají stejnì jako muži, jen se pomìrnì èasto zahalují do lnìných rouch a zpestøují je nachovou barvou, jejich vrchní šat nepøechází v rukávy, takže mají holé paže až k ramenou a nezakryta zùstává i horní èást prsù.“ Ikonografickými prameny myslíme zobrazení Germánù, aś už v malíøství nebo sochaøství, díky kterým bychom si mohli udìlat lepší pøedstavu o jejich vzhledu. Germáni jsou v oficiálním øímském umìní znázoròováni jako urostlí, avšak ponìkud zvíøecky diví muži s delšími vlasy a vousy, odìní pouze do úzkých kalhot, nebo s pøehozeným pláštìm pøes nahou hruï. Vidíme je tak na sloupu Marca Aurelia, na deskách památníku v Adamclisi, ale i na mincích a nejrùznìjších výtvorech drobného umìní. Germánské ženy jsou znázoròovány jako jednoduše obleèené v šatech typu peplos, v pase a na bocích podkasanými, s dlouhými, volnì rozpuštìnými vlasy. Nutno podotknout, že potvrzeno archeologickými nálezy, tato znázornìní jsou z èásti pravdivá. Avšak od urèitého období se v umìní øímské øíše ustálil „typ Barbar“, který zobrazoval Germána vždy stejnì odìného – tak jak je to popsáno výše. Tudíž zmìny v odìvu nebo lokální odlišnosti germánského kroje nijak nereflektoval. Naštìstí jsou zde pøímé archeologické nálezy, které nám dovolují odhalit, jak tyto šaty vypadaly. Jelikož se zde našly jak odìvy mužské, tak ženské, máme tedy pomìrnì kompletní pøehled o tom, jak šaty, které lidé v této dobì nosili, vypadaly a jak byly støižené (Schlabow 1976, Hald 1986). Mužský odìv byl tvoøen tunikou (halenou) a kalhotami (Obr. 11.). Tuniky mìly jednoduchý obdélný støih s dlouhými i krátkými rukávy, nebo také bez rukávù, jak nám dokládají nálezy z lokalit Thorsberg nebo Reepsholtu (Schlabow 1976). V nìkolika málo pøípadech mìly ozdobné lemování rukávù tkanicemi zhotovenými na destièkovém stávku s velmi jednoduchým geometrickým vzorem. Nìkteré z nich byly také po stranách rozstøiženy a opatøeny provázky na svazování (halena z Thorsbergu). Jak píše Tacitus, tyto tuniky byly spíše útlejší než volné a øasily se tak, aby

VARIA

odhalovaly stehna. Mužské kalhoty, které známe z mnoha nalezišś, napø. Thorsbergu a Damendorfu aj., mìly velmi složitý, anatomicky tvarovaný støih. Konèily v oblasti pupku, kde byly svazovány tkanicemi nebo byly opatøeny prùvleèkami pro opasek. Nìkteré nálezy dokonce pøipomínaly jakési dìtské obleèení oznaèované jako „dupaèky“, mìly totiž pøišity na nohou šlapky. Jiné mìly zakonèení v oblasti kotníkù rovnì zastøižené. Aby se docílilo opravdu úzkého vzezøení, byly tyto kalhoty èasto na lýtku rozstøiženy a opìt shodnì jako tuniky, opatøeny provázky na stažení. Muži i ženy nosili pravdìpodobnì rozmìrné obdélné pláštì, které jim zakrývaly vìtšinu tìla, o kterých se zmiòuje také Tacitus. Tyto pláštì byly vlnìné, s ozdobnými lemy tkanými na destièkovém stávku o rùzné šíøce od nìkolika málo po desítky centimetrù. Zakonèeny mohly být také umnì svazovanými a skanými støapci. Nejkrásnìjšími pøíklady jsou nálezy bohatì vytkávaných plášśù z lokalit Damendorf nebo Thorsberg, aj.

Q Obr. 9 Stéla z Zollfeldu zobrazující druhý typ dívèího odìvu z 2. stol. n. l. s textilním opaskem. Pøevzato z Garbsch 1965.

Vlnìné pásky z lokalit Vaalemor, Dätgen, Damendorf, Bernuthsfeld apod., aś už tkané na destièkovém nebo møížkovém stávku nebo jen sešívané z rozstøižené tkaniny, sloužily jak ke svazování šatù, tak i jako ozdobné stuhy do vlasù, držící úèes. Mìly vesmìs prostý dekor – pruhy nebo geometrické ornamenty. Souèástí mužského odìvu byly samozøejmì rùznì zdobené opasky, odpovídající postavení jeho nositele. Na tìchto opascích opatøených pøezkami a rùznými úchytnými oušky a závìsnými ozdobami, byly povìšeny pøedmìty denní potøeby jako nože, ale také toaletní soupravy (pinzety, ušní lžièky aj.), které byly uloženy v kapsáøích spoleènì s výbavou na køesání (køesací kameny, ocílka). Kromì opaskù místní výroby se v hrobových kontextech setkáváme také s opasky provinciálního pùvodu nebo jejich germánskými napodobeninami. To, že se pøedmìty provinciálního pùvodu nacházejí v hrobech germánské elity na našem území, je typickým dokladem kontaktù øímské øíše s naddunajským barbarikem. Tyto kontakty se projevily nejenom


Obr. 10 Rekonstrukce norického odìvu z 2. stol. n. l. bez spon s textilním páskem tkaným na karetkách, foto G. Leite. Autorky rekonstrukce K. Urbanová a V. Krištofová.

Q


117

VARIA

TÉMA II

v èilém obchodním styku, ale také ve vojenských službách Germánù v øímské armádì a darech Øímanù germánským pøedákùm. Dary, jako byly napøíklad luxusní zboží – nádoby, šperky, potraviny – mìly zabezpeèit oddanost Øímské øíši v pøípadì vojenských konfliktù a zároveò tyto elity romanizovat. Germáni, sloužící v pomocných øímských sborech, si také po ukonèení služby èasto pøiváželi do svých sídel pøedmìty, které bìžnì užívali – a mezi nimi mohly být i souèásti odìvu a kroje, jakými jsou noricko-panonské opasky.

Rekonstrukce germánského odìvu Pro úèely tohoto èlánku byl zrekonstruován odìv muže – velmože. Svrchní tunika byla ušita z vlnìné látky keprové vazby (ètyøvazný kepr 2/2) zeleno-hnìdé barvy. Støih podle skuteèného nálezu z lokality Marx-Etzel (Schlabow 1976) byl

Q Obr. 12. Lem germánského pláštì utkaný na destièkovém stávku, navázání viz text. Foto K. Urbanová.

jednodílný obdélný (délka 170 cm, šíøka 75 cm), s otvory pro hlavu a ruce, sešitý po delších stranách. Lnìné kalhoty z látky utkané v keprové vazbì (lomený vertikální kepr 2/2) byly sešity ze sedmidílného støihu na základì nálezu z Damendorfu (Schlabow 1976, Abb. 178–183). Aby bylo docíleno stažení v oblasti lýtka, byl rozparek opatøen tkanicemi na svázání. Plášś o rozmìrech 140 × 170 cm, ušitý z vlnìné látky keprové vazby hnìdé barvy (ètyøvazný kepr 2/2) svìtle hnìdé barvy, byl zakonèen na kratších stranách pásem, tkaným na destièkovém stávku, širokým 8 cm. Vzorování tvoøené pomocí 16 destièek je následující: od vnitøního okraje na 3 karetkách žlutá, „Z“ zákrut; 3 karetky hnìdá, „S“ zákrut; 3 karetky žlutá, „Z“ zákrut; 3 karetky bílá; „S“ zákrut; 3 karetky hnìdá, „Z“ zákrut; 3 karetky žlutá, „S“ zákrut; 3 karetky hnìdá, „Z“ zákrut (Obr. 12.). Všechny barvy byly získány za použití rostlinných barviv. Útek byl nebarvený, svìtlý. Na vnìjším okraji tkanice byly napleteny v rozestupech 5 cm ozdobné støapce svìtle hnìdé barvy dlouhé 15 cm.

Obr. 11. Mužské germánské odìvy – haleny a kalhoty rùzných délek a støihù. Autor Kristýna Urbanová, foto Guna Leite.

Q

118


Germánský opasek byl rekonstruovaný jako kombinace kování z rùzných lokalit v Èechách. Skládá z jednoduché obloukovité pøezky a upevòovacích kování – germánských napodobenin pùvodních noricko-panonských. Na rozdíl od norického opasku, byla všechny kování zdobená pouze rytou výzdobou bez prolamování, a protože byly použité jiné kování jako

u norického, je germánský opasek o nìco užší. Opasek je tedy dlouhý 150 cm a široký 3,1 cm. Kromì pøezky jsou všechny jeho souèásti vyrobené z mosazi (Obr. 13.).

Vizualizace a její limity Jednou z problematik, na kterou narážíme pøi rekonstruování vzhledu lidí z dob dávno minulých a jejich odìvu, je pojetí vizualizace a pøiblížení našich pøedstav laické veøejnosti. Pokud pomineme faktor subjektivního vkusu, který bývá eliminovaný širším týmem spolupracovníkù, odráží se vždy ve výsledku „vliv èasu“ – tzn. dobový vkus a estetika. Pøíkladem mohou být napø. fotografické rekonstrukce z tøicátých (napø. Jørgenssen 1993, 112, Fig.3) a nebo osmdesátých let (Furmánek – Pieta 1985, 39), které sice reflektují skuteèné archeologické nálezy, ale v make – upu a stylizaci zùstávají dobovými. Proto jsou tyto rekonstrukce v souèasné dobì èasto terèem posmìchu nebo minimálnì pro vìtšinu bìžné populace úsmìvné. Pøi vytváøení vizualizace odìvu z minulosti se tvùrci nabízí nìkolik variant ztvárnìní – kresebná èi fotografická rekonstrukce. Ilustrace, døíve hojnì používaná, je v souèasné dobì zatlaèována bìžnì dostupnou digitální fotografií. Ve fotografii je nejèastìjší možností rekonstrukce statický postoj modelu v historickém odìvu na neutrálním pozadí (Furmánek – Pieta 1985, 86, Obr. 89 nebo Jørgenssen 1993, 110, Fig. 1–2.), což umožòuje snímky,


TÉMA II

VARIA

Summary

Q Obr. 13. Detail rekonstruovaného germánského opasku napodobující provinciální. Autor P. Ondroušek, foto G. Leite.

na nichž jsou dobøe vidìt støihové detaily apod. Druhou možností je focení modelu v plenéru, v pøirozeném postoji popøípadì pøi nìjaké èinnosti (Crumbach 2006, 96–97), které sice bývají z hlediska „živosti“ obrazu pøitažlivìjší, nicménì neumožòují znázornìní technických detailù odìvu. S problematikou ztvárnìní a „oživení“ kroje jsme se poprvé výraznìji setkaly v roce 2009 pøi tvorbì katalogu, doprovázející výstavu „Poslední Germáni v Èechách“ (Leite – Poppová Urbanová 2009), která se konala od 14. 5. do 6. 9.2009 ve Východoèeském muzeu v Pardubicích. Na relativnì malém prostoru bylo potøeba ukázat návštìvníkùm výstavy, jakým zpùsobem se vyvíjela móda v oblastech obývaných germánským etnikem – tedy i v prostoru dnešní Èeské republiky – od poèátku letopoètu do století sedmého. Protože nebyla možnost vystavit všechny vytvoøené rekonstrukce odìvù, pøistoupily jsme k tvorbì katalogu (Obr. 14.), kde byly modely vyfoceny a popsány. Jelikož jsme si uvìdomovaly, že vliv estetiky souèasnosti nelze zcela odstranit, rozhodly jsme se ji naopak vyzdvihnout a tímto vizuálním jazykem, srozumitelným široké veøejnosti, k ní promlouvat. Pro katalog ke zmiòované výstavì a následnì pro tento èlánek vznikly fotografie, které využívají výrazovou sílu moderní fotografie a až módní stylizaci za použití souèasných trendù v líèení a úèesech. Pøedkládáme je k posouzení

jako jednu z možností popularizace oboru a pøiblížení vzhledu lidí z minulosti nejenom odborníkùm, ale zejména laické veøejnosti.

Seznam použité literatury, prameny, odkazy Bender Jørgensen, L. 1994: „Ancient costumes reconstructed: A New Field of Research.“, in: Gisela Jaacks and Klaus Tidow (eds.) 1993: NESAT V: Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles: Textilsymposium Neumünster, 4. – 7. 5. 1993, Neumünster,109–113. Bøezinová, H. 2000: Zhotovení ženského odìvu podle nálezù z doby bronzové, R. E. A., 1(2000), 125–130, Hradec Králové. Crumbach, S. 2006: Bunte Tuche, prachtvolle Borten. Zur Rekonstruktion eisenzeitlichen Textilhandwerks, in: Archäologie in Deutschland, Sonderheft 2006, Lebendige Vergangenheit. Vom archäologischen Experiment zur Zeitreise, 96–97. 294. Droberjar, E. 1999: Dobøichov-Pièhora. Ein Brandgräberfeld der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen (Ein Beitrag zur Kenntnis des Marbod – Reichs). Fontes Archeologici Pragense 23. Praha Furmánek, V. – Pieta, K. 1985: Poèiatky odievania na Slovensku. Bratislava. Garbsch, J. 1965: Die norisch-pannonische Frauentracht im 1. und 2. Jahrhundert. München. Hendzsel, I. – Istvánovits, E. – Kulcsár, V. – Ligeti, D. – Óvári, A. – Pásztókai – Szeöke, J. 2008: „On the Border of East and West“: A Reconstruction of Roman Provincial and Barbarian Dress in the Hungarian National Museum, in: Gleba, M. – Munkholt, Ch. – Nosh, M. L. (eds.) 2008: Dressing the Past, Ancient Textiles Series vol. 3., Oxford, 29–42. Kvetánová, I 2005.: Noricko-panónske súèasti odevu v germánskych hroboch zo severnej èasti stredného Podunajska, Archeologie barbarù 2005, Praha Leite, G. – Poppová Urbanová, K. 2009: Haute Couture 0–600 A.D., Katalog k výstavì „Poslední Germáni v Èechách“, Praha 2009. Schlabow, K. 1976: Textilfunde der Eisenzeit in Norddeutschland. Neumünster.


The aim of our contribution is to inform about experimental reconstruction of noric – pannonian and germanic dresses with belts. Noric – pannonian dress is typical dress of celtic population in provinces Pannonia and Noricum in older roman period. It consists of longer foundation garment and shorter outer clothing which is on the upper side connected with fibulas and wide leather belt with metal mountings of various shapes. Germanic male dress reconstructed for this article consists of tunic, trousers, cloak with one fibula and belt. As a help with reconstruction we used icnographic sources. For the reconstruction of germanic dress we also used archaeological finds and outcomes of researches of textile rests. We cooperated with professional photographer G. Leite from Latvia to bring our photos nearer to common audience and to find out more about problems concerning presentation of archaeological reconstructions to public in either expositions or books and the possibilities of its visualisation. Pøíspìvek byl vypracován v rámci øešení grantového projektu GAUK 3071/2008 „Odìv a textilní výroba v èeských zemích v dobì øímské a v dobì stìhování národù“a výzkumného zámìru za podpory Univerzity Karlovy v Praze, Filozofické fakulty z prostøedkù specifického výzkumu na rok 2009, èíslo projektu 224110. Výzkum podporován Nadací pro Archaeologia Saxoniae, stipendiem Gerharda Bersu.

Q Obr. 14. Obálka katalogu „Haute Couture 0–600 AD“, který vznikl pøi pøíležitosti výstavy „Poslední Germáni v Èechách“, poøádané v Pardubicích v polovinì roku 2009. Napodobuje souèasné módní katalogy, èímž se snaží pøiblížit archeologické rekonstrukce, v nìm obsažené, široké veøejnosti.


119

Rekonstrukce odìvu na základì archeologických nálezù možnosti interpretace a vizualizace

Recommend Documents