Registrační číslo projektu: MMR WD

Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí

Registrační číslo projektu: MMR WD-44-07-1

Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří Závěrečná zpráva o řešení Číslo aktivity : A 406

Název aktivity : Hodnocení ekologických a ekonomických funkcí biotopů modelového území Podkrušnohoří

Doba řešení : od 1. 4. 2007 do 30. 7. 2008

Doc. Ing. Josef Seják, CSc.

Ústí nad Labem 2008

Obsah: Úvod........................................................................................................................................... 3 1. Základní pojmy a definice ................................................................................................... 5 2. Popis metod hodnocení netržních, ekologických aspektů území ..................................... 6 3. Hodnocení ekologických a ekonomických funkcí biotopů modelového území ............. 10 3.1 Mapování biotopů NATURA 2000............................................................................... 10 3.2 Porovnání ekonomických a ekologických hodnot modelového území .......................... 13 4. Shrnutí poznatků o dlouhodobé ekologické újmě z antropogenizace modelového území........................................................................................................................................ 16 6. Vývoj hodnoty přírodního kapitálu modelového území v období 1990-2000 ............... 20 7. Nové poznatky o hodnotě životodárných služeb ekosystémů......................................... 23 8. Závěrečné poznatky a doporučení .................................................................................... 26 Literatura:............................................................................................................................... 28 Příloha č. 1 Seznam typů biotopů ČR a jejich bodových hodnot........................................... 30 Příloha č. 2 Mapa biotopů okresu Ústí n.L. ........................................................................... 34

2

Hodnocení ekologických a ekonomických funkcí biotopů modelového území Podkrušnohoří

Úvod Ztráty biodiverzity představují dlouhodobě nejnebezpečnější vliv lidí na životní prostředí, protože jde o nevratný proces, který ohrožuje samotnou existenci života na Zemi. Biodiverzita a zdravé ekosystémy jsou klíčovou podmínkou zachování života na Zemi, neboť obsahují základní přírodní procesy podpory života lidí (udržují složení ovzduší, poskytují potravu, recyklují živiny, čistí ovzduší, vody, regulují klimatické poměry atd.). Přírodní prostředí Země hraje rozhodující úlohu ve vzniku a rozvoji života, lidé však dosud nevyjadřují tyto skutečnosti ve svých hodnotách. Ekosystémy a jejich životodárné funkce jsou dosud lidmi využívány jako převážně bezplatné služby přírody. Při využívání přírody a jejích zdrojů lidé tradičně hodnotí pouze ty části přírody, které jim (jako vlastníkům či uživatelům) přinášejí bezprostřední ekonomický prospěch. Metody hodnocení přínosů z hlavních druhů přírodních zdrojů (stavebních pozemků, zemědělských a lesních půd, ložisek nerostů) byly rozpracovány již v první polovině 19. století (např. Faustmann 1849) a v zásadě jsou platné do současnosti. Základem všech těchto výnosových metod je sečítání budoucích čistých rentních výnosů z využívání zdroje, diskontovaných k současnosti diskontní mírou vyjadřující míru znehodnocování ekonomických veličin v čase, určovanou mírou produktivity výrobních faktorů, resp. mírou netrpělivosti příslušného vlastníka či uživatele. Utilitární podstata těchto vzorců hodnocení ovšem nevyjadřuje fakt, že ekonomické přínosy z území jsou nejčastěji dosahovány na úkor změn a poškozování původních ekologických funkcí území. Je typické, že v ekonomii, architektuře, územním plánování a v dalších oborech lidské činnosti se vžil pojem „rozvoj území“, jímž se všeobecně rozumí zvyšování ekonomického prospěchu z jednotky území pro vlastníka tohoto území. Nezkoumá se však dosud na úkor jakých ekologických a společenských nákladů je tohoto vyššího ekonomického prospěchu dosahováno. Teprve zhruba v posledních dvou či třech desetiletích se s masivním poškozováním životního prostředí, přírody a krajiny vedle utilitárních metod začaly rozvíjet také metody hodnocení netržních ekologických funkcí území, které zajišťují základní životodárné podmínky pro existenci a pokračování života na Zemi. Metody ekonomického hodnocení netržních funkcí a služeb přírody vykázaly v posledních dvaceti či třiceti letech pozoruhodný rozvoj, přesto však nadále zůstávají svázány individualistickými a utilitaristickými přístupy standardní ekonomické teorie. Mezi hlavní překážky paradigmatu utilitární teorie blahobytu, které brání rychlejšímu rozvoji ekonomického hodnocení netržních aspektů biodiverzity a ekosystémů patří následující: 1. jednání jednotlivce ve vlastní prospěch, které nahradilo středověký etický kodex chování jednotlivce ve prospěch jeho komunity a přírody, 2. utilitarismus ekonomického hodnocení, 3. subjektivismus ekonomického hodnocení, 4. diskontování budoucnosti, 5. odmítání vnitřní hodnoty přírody neoklasickou ekonomií hlavního proudu. Například, standardní systém národních účtů podporuje likvidaci přírodního kapitálu a nazývá to příjmem, důchodem (Hawken, Lovins, Lovins, 1999, s. 5), zcela opomíjí to, jak se

3

zmenšuje zásoba přírodních a environmentálních zdrojů Země a jak jsou ničeny jejich životodárné funkce. Proto cílem této studie je základní porovnání společenské významnosti ekologických a ekonomických funkcí a služeb biotopů a ekosystémů modelového území a to porovnání v peněžních jednotkách, aby při navrhování rekultivačních a revitalizačních aktivit byla definována a identifikována jasná kritéria pro alternativní formy budoucího využívání tohoto modelového území.

4

1. Základní pojmy a definice V této studii, zaměřené na hodnocení ekonomických a ekologických funkcí biotopů modelového území čtyř podkrušnohorských okresů, bude realizováno srovnání ekonomických a ekologických přínosů a nákladů tohoto území. Půjde tedy o porovnání tradičně hodnocených ekonomických přínosů (ekonomických rentních efektů) z využívání území s ekologickými funkcemi a službami téhož území. Ekonomické přínosy z využívání území se standardně v ekonomii hodnotí pomocí zjišťování čistého rentního přínosu z využívání příslušného přírodního zdroje (jako rozdílu mezi celkovými výnosy a celkovými náklady na využití příslušného území, resp. příslušného přírodního zdroje). V tržních ekonomikách jsou tyto tržní rentní efekty vyjadřovány tržními cenami přírodních zdrojů, které se díky specifickým charakteristikám trhu nemovitostí mohou v individuálních případech výrazně lišit a proto se v praxi tržních ekonomik využívá úředních cen příslušných přírodních zdrojů (např. cenových map u stavebních pozemků, úředních cen zemědělských půd, cen lesních půd, cen ložisek nerostů), které vyjadřují obvyklé cenové úrovně v příslušné ekonomice. V České republice jsou tato tržní ocenění zakotvena zákonem č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku a konkretizována prováděcí vyhláškou k němu, v současnosti od 1.2.2008 platnou vyhláškou č. 3/2008 Sb. V souladu se zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je biotop definován jako prostředí pro specifické druhy života „Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů“ (zák. č. 114/1992 Sb.). Obdobně např. podle Úmluvy o biodiverzitě je biotop definován jako „Přírodní stanoviště (biotop) znamená místo nebo typ místa, kde se přirozeně vyskytují jedinci nebo populace“ (Convention 1992). Pro komparativní účely této studie je rovněž velmi důležitý pojem ekosystém, který vyjadřuje dynamiku a funkční interakce mezi součástmi ekologického systému: „Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.“ (zák. č. 17/1992 Sb. o životním prostředí, § 3). „Ekosystém je nejmenší jednotka, jež recykluje biologicky důležité prvky. Ekosystém je vymezený prostor na povrchu Země, kde organismy recyklují energii a chemické látky rychleji uvnitř ekosystému než mezi ním a jinými systémy.“ (L. Margulisová, 2004, s. 110-111). „Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“ (§3, zák. č. 114/1992 Sb.).

5

2. Popis metod hodnocení netržních, ekologických aspektů území Jak již bylo uvedeno v úvodu, v posledních dvou či třech desetiletích začaly být intenzívně rozvíjeny metody hodnocení netržních ekologických aspektů území a kvality životního prostředí. V duchu standardní neoklasické ekonomie hlavního proudu vycházejí tyto metody převážně ze zjišťování ochoty jednotlivců platit za zlepšení kvality životního prostředí, případně ochoty přijímat za zhoršení této kvality. Utilitarismus, subjektivismus a experimentální povaha těchto metod (hedonické metody souvisejících trhů, dotazníkové metody přímého zjišťování ochoty platit či ochoty přijímat) způsobuje jejich nízký až zanedbatelný vliv na skutečná rozhodování lidí o využívání území, přírody a krajiny. V evropském kulturním prostředí se proto při rozvoji metod hodnocení netržních funkcí a služeb přírody klade větší důraz na expertní hodnocení, která jsou s to postihovat zmíněné ekologické aspekty kvality přírody a krajiny kvalifikovaněji než v případě jednotlivého spotřebitele a jejichž výsledky mohou být předkládány k akceptaci exekutivním či zastupitelským orgánům veřejné a státní správy. Pro ekologické hodnocení netržních environmentálních zdrojů a jejich životodárných funkcí byl v SRN a v ČR vyvinut expertní přístup založený na kombinaci ekologických přínosů a nákladů na revitalizaci příslušných typů biotopů. Je to metoda expertního popisu a uspořádání biotopů podle jejich bodových hodnot závislých na jejich schopnosti jakožto prostředí pro rostlinné a živočišné druhy. Tato tzv. metoda hodnocení biotopů ČR (Seják, Dejmal a kol. 2003) zároveň vyjadřuje hodnotu bodu v peněžních jednotkách podle velikosti průměrných národních nákladů nutných na dosažení přírůstku jednoho bodu kvality přírody a krajiny. Původní tzv. hesenská metoda byla doporučena k využití Bílou knihou EU o odpovědnosti za životní prostředí (Brusel, 09/02/2000, COM(2000)66 final) a v Hesensku je využívána pro odhady ekologické újmy způsobované zásahy do přírody a krajiny. V současnosti může být tato metoda hodnocení biotopů využita při implementaci Směrnice 2004/35/CE z 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. Zmíněná Směrnice je v ČR implementována zákonem č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. Metoda je založena na interdisciplinárních expertních hodnoceních všech druhů biotopů, které se vyskytují na určitém území. Podobně jako v Hesensku byla i v ČR tato metoda připravena pro hodnocení ekologických funkcí území ČR (Seják, Dejmal a kol. 2003). Interdisciplinární tým ekologů a ekonomů vymezil množinu typů biotopů pro území ČR a provedl jejich bodové ohodnocení podle následujících osmi charakteristik (každá z charakteristik byla hodnocena jedním až šesti body): Hodnota pro určitý typ biotopu byla získána z hodnocení osmi ekologických a ekonomických charakteristik, každá o rozsahu od jednoho do šesti bodů (vyloučeno bylo použití nuly). 1. 2. 3. 4. 5.

zralost typu biotopu [body dle fylogenetického (=vývojového)stáří formace a druhů] přirozenost typu biotopu [6 bodů zcela přír., 1 bod zcela atrop.] diversita struktur typu biotopu [6 bodů za všechny veget. vrstvy] diversita druhů typu biotopu [b. dle počtu všech přir. se vyskyt. druhů] vzácnost typu biotopu [b.dle geogr. a klim.ojedinělosti, četnosti a rozlohy]

6

6. vzácnost druhů typu biotopu [b. dle počtu vzácných a ohrož. druhů] 7. citlivost (zranitelnost) typu biotopu [b. dle míry zranitelnosti změnou stanovištních podmínek] 8. ohrožení typu biotopu [body dle závislosti na změně lidských aktivit] Součet bodů za prvé čtyři charakteristiky byl násoben součtem bodů za druhé čtyři charakteristiky, vztažen k maximálnímu možnému počtu bodů (576) a výsledek je násoben 100. [( (1 + 2 + 3 + 4) * (5 + 6 + 7 + 8) ) / 576 ] * 100 = počet bodů (3-100) Takto získaná bodová hodnota typu biotopu představuje jeho relativní ekologickou hodnotu (význam) vzhledem k ostatním biotopům. Na základě výše uvedeného postupu byl pro ČR připraven úplný seznam typů biotopů, který zahrnuje i biotopy NATURA 2000 a navíc i biotopy podzemních vod. Každý jednotlivý typ biotopu byl podle výše uvedených osmi charakteristik ohodnocen výslednou bodovou hodnotou. Bodová hodnota typu biotopu (vztažená na 1 m2) ukazuje jeho relativní ekologický význam (jeho životodárnou funkci) ve vztahu k ostatním biotopům ČR. Seznam typů biotopů České republiky je uveden v příloze této studie. Celá metodická studie je k dispozici na webové adrese: http://fzp.ujep.cz/Projekty/VAV-610-5-01/HodnoceniBiotopuCR.pdf, stručný popis metody se seznamem biotopů ČR pak na adrese http://fzp.ujep.cz/projekty/bvm/BVM_CZ.pdf.

Za účelem získání průměrné peněžní hodnoty jednoho bodu bylo ekonomicky vyhodnoceno 136 konkrétních revitalizačních akcí z let 2000-2003 z různých míst České republiky, při kterých bylo revitalizací založeno očekávané zvýšení ekologické hodnoty daného území. Byl přitom brán v úvahu dlouhodobý ekologický efekt při nulové diskontní míře. Hodnota přírůstku jednoho bodu byla vypočtena jako podíl celkových nákladů dané akce a celkového dlouhodobě očekávaného bodového nárůstu. Výsledná průměrná národní hodnota jednoho bodu (vypočtená váženým aritmetickým průměrem) ve výši 12,36 Kč, má reálný základ ve skutečných rozpočtových výdajích, které česká společnost vynaložila v posledních letech na konkrétní revitalizační akce. Peněžní hodnota bodu je tudíž odvozena ze skutečné ochoty společnosti a jejích zastupitelských orgánů platit za ochranu přírody a krajiny. V tomto smyslu je peněžní ohodnocení podstatně reálnější než v případě aplikace standardních metod netržního zjišťování hypotetické ochoty platit. Nejhodnotnějším typem biotopu v ČR jsou - T3.3 Úzkolisté suché trávníky, jejichž hodnota dosahuje k r. 2007 přibližně 1146 Kč na 1 m2 (84 bodů x 13,64 Kč) neboli 11,64 mil. Kč na 1 hektar. Tato metoda peněžního a bodového hodnocení biotopů (BVM: biotope valuation method) v zásadě naplňuje požadavek nové Strategie EU pro udržitelný rozvoj z července 2006, která stanovuje cíl Zlepšit řízení přírodních zdrojů a zabránit jejich nadměrnému využívání oceněním hodnoty služeb ekosystémů. Peněžně vyjadřuje vnitřní životodárnou hodnotu jednotlivých typů biotopů přírody ČR (Seják, Dejmal a kol., 2003). Na obr. č. 1 je uvedena mapka biotopů ČR, v níž bodová a peněžní hodnota biotopů je vyjádřena sytostí zelené barvy (čím tmavší, tím hodnotnější).

7

Obr. č. 1 Mapa bodových a peněžních hodnot typů biotopů České republiky

8

Metoda hodnocení biotopů je využitelná v mnoha směrech: 1. V makroekonomické rovině v oblasti národního účetnictví. Propojením metody hodnocení biotopů s výsledky satelitního snímkování (evropský projekt Corine Land Cover) byla kvantifikována peněžní hodnota národního přírodního kapitálu. Byly rovněž propočteny změny ve vývoji hodnoty přírodního kapitálu ČR porovnáním CLC 2000 (17 600 mld. Kč) s položkami CLC 1990 (17 000 mld. Kč). Znamená to, v průběhu 90. let (období přechodu od centrálně plánovaného k tržnímu ekonomickému systému) došlo k určitým pozitivním ekologickým změnám, které byly vyvolány hlavně přeměnou části orných půd na louky a pastviny a mírným nárůstem plochy lesů (celkový roční přírůstek asi 60 mld. Kč). V tomto období zároveň v ČR rostla spotřeba přírodního kapitálu. Odnímání zemědělské půdy pro nezemědělské účely (výstavba průmyslových zón, rodinných domů, liniových dopravních tras atd.) ukazuje, že na počátku tohoto desetiletí (2000-2010) bylo ročně odnímáno v průměru 10-20 tisíc hektarů. Roční odpisy přírodního kapitálu (založené pouze na spotřebě zemědělské půdy) lze odhadovat přibližně na 10 mld. Kč. 2. Metodu hodnocení biotopů lze využívat při územním plánování a rozhodování. Porovnáváním ekologických hodnot biotopů s cenami jejich ekonomického využívání lze vytvářet vhodné informace pro politická rozhodování. Metoda je využitelná pro kvantifikace ekologické újmy na přírodě a krajině a to zejména při implementaci Směrnice 2004/35/CE o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. 3. Metoda je využitelná i pro zavedení ekonomických nástrojů (plateb) při ochraně přírody a krajiny. Zavedení těchto plateb bude znamenat plnění jednoho z hlavních úkolů novelizované Strategie EU pro udržitelný rozvoj. Metoda hodnocení biotopů ČR (BVM) vyjadřuje relativní význam jednotlivých biotopů jako prostředí pro existenci specifických forem života. Z hlediska své konstrukce zachycuje zejména aspekty biodiverzity (diverzitu typu biotopu, diverzitu druhů rostlinných i živočišných) a aspekty vzácnosti specifických společenstev. Metoda BVM tedy hodnotí ekologické funkce území jakožto prostředí pro existenci specifických forem života. Vlastní vztahy mezi živými a neživými složkami biotopů jsou předmětem teorie ekosystémů, jejichž zkoumání, zejména pak hodnocení služeb ekosystémů pro lidskou společnost se stalo v posledních letech dominantním výzkumným předmětem interdisciplinárních věd o životě a Zemi. Významným stimulem pokračujícího poznávání se stal zejména globální projekt Millenium Ecosystem Assessment, jehož hlavní výstupy byly publikovány v r. 2005 (MEA 2005). Jestliže ekologické hodnoty biotopů vykazují hladiny zcela srovnatelné a často přesahující hladiny ekonomických hodnot z využívání území, potom ještě vyšší hodnoty naznačují zcela nově rozvíjené metody hodnocení četných služeb ekosystémů, na kterých závisí nejelementárnější podmínky pro existenci života na této planetě.

9

3. Hodnocení ekologických a ekonomických funkcí biotopů modelového území Pro hodnocení vztahů mezi ekologickými a ekonomickými aspekty modelového území využijeme jako výchozí tabulku z projektu satelitního mapování CLC 2000 pro ČR, v níž jsou prezentovány agregované položky land-cover. K tomu, abychom mohli porovnávat aktualizované údaje jak na straně ekonomických užitků, tak na straně společenských efektů z ekologických hodnot, provedeme nejdříve valorizaci bodové hodnoty biotopů. Hodnota jednoho bodu, která v r. 2003 na základě ekonomické analýzy účinnosti nákladů v revitalizačních projektech v České republice byla odhadnuta na 12,36 Kč, byla valorizována ročními měrami inflace v ČR a tvoří k r. 2007 částku 13,64 Kč. Tab. č. 1 Valorizace peněžní hodnoty bodu podle měr inflace v ČR v období 2003-2007 2003 2004 2005 2006 2007 Meziroční inflace 100 102,8 101,9 102,5 102,8 Bazický index 100 102,8 104,75 107,37 110,38 Vývoj hodnoty bodu v Kč 12,36 12,71 12,95 13,27 13,64 Pramen: ČNB a vlastní propočty

Pro výchozí porovnávání ekonomických a ekologických aspektů modelového území je využita, jak již bylo uvedeno výše, tabulka položek CORINE land-cover pro ČR, protože výchozí typové hodnoty platí jednotně jak pro ČR, tak pro jednotlivé části území ČR. V tabulce č. 2 se porovnávají průměrné bodové a peněžní hodnoty ekologických funkcí jednotlivých agregovaných položek land-cover s jejich úředními cenami (cenami ekonomických funkcí) podle zákona o oceňování majetku č. 151/1997 Sb. a aktuální prováděcí vyhlášky č. 3/2008 Sb. Všechny hodnoty v tabulce č. 2 uvedené se vztahují k výměře jednoho metru čtverečního příslušné položky land-cover. Je potřebné dodat, že uvedené hodnoty ekologických funkcí jsou orientační (jsou odhadnuty na základě přibližných výměr jednotlivých typů biotopů, zastoupených v agregátní položce land-cover) a jsou v rámci projektu v průběhu letošního roku zpřesňovány na základě nejnovějších disponibilních podkladů. Hodnoty ekonomických funkcí území vycházejí z hlediska utilitární ekonomické teorie z čistého retního výnosu z využívání přírodního zdroje, který plyne vlastníku a uživateli tohoto zdroje (a jeho příslušného území). Bodová ekologická hodnota pro jednotlivé položky land-cover bude zpřesněna v druhé polovině roku 2008 na základě využití výsledků mapování NATURA 2000. 3.1 MAPOVÁNÍ BIOTOPŮ NATURA 2000

První výsledky relativně nejpodrobnějšího mapování biotopů v rámci systému NATURA 2000 lze uvést v následujících tabulkách a obrázcích. Základní rozlišení mapovaných a nemapovaných částí modelového území ukazuje obr. č. 2

10

Obr. č. 2 Mapované a nemapované části území Podkrušnohoří

Pramen: vlastní gisové zpracování z mapového podkladu AOPK

Jako příklad nejúplnějšího mapování biotopů NATURA 2000 uvádíme okres Ústí nad Labem. Podobným způsobem máme GISové zpracování pro další tři okresy modelového území. Mapa skupin biotopů pro okres Ústí nad Labem je uvedena v příloze č. 2. Tyto skupiny biotopů budou základem pro rozpracování kritérií hodnocení efektivnosti revitalizačních aktivit v dalších etapách výzkumu. Podobným způsobem máme GISové zpracování pro další tři okresy modelového území.

11

Obr. č. 3 Nejpodrobnější mapování biotopů v okrese Ústí nad Labem Legenda

Natura 2000

±

Pramen: vlastní gisové zpracování z mapového podkladu AOPK

12

K1 K2.1 K3 K4A L1 L2.2A L2.2B L2.3B L2.4 L3.1 L3.3C L4 L5.1 L5.4 L6.1 L6.4 L6.5B

L7.1 L7.2 L7.3 L8.1A L8.1B L9.1 L9.2B L10.1 L10.2 M1.1 M1.3 M1.4 M1.5 M1.7 M5 M6 R1.2 R1.4 R2.2 R2.3 R3.4

S1.2 S1.3 S1.5 S2B S3B T1.1 T1.2 T1.3 T1.4 T1.5 T1.6 T1.9 T1.10 T2.3B T3.1 T3.3D T3.4D T3.5B T4.1 T4.2 T5.3 T5.5 T8.2B

V1F V1G V2C V4A X1 X2 X3 X4 X5 X6 X7 X8 X9A X9B X10 X11 X12 X13 X14 mozaika nemapované

3.2 POROVNÁNÍ EKONOMICKÝCH A EKOLOGICKÝCH HODNOT MODELOVÉHO ÚZEMÍ

Pro prvotní orientační posouzení relací mezi ekologickými a ekonomickými aspekty modelového území je v této fázi řešení projektu postačující níže uvedená tabulka č. 2 hodnot ekologických a ekonomických funkcí území ČR a její základní relace budeme aplikovat na modelové území a následně pak i zpřesňovat a detailizovat výchozí údaje. Tab. č. 2 Hodnoty ekologických a ekonomických funkcí území ČR (hodnoty ekologických funkcí dle metody hodnocení biotopů, bod = 13,64 Kč, hodnoty ekonomických funkcí dle zákona o oceňování majetku a prováděcí vyhl. č. 3/2008 Sb.) Body/ m2 Kč/m2 Kč/m2 LAND COVER 1:100000 průměr ekol. f. ekon. f. 1.1.1. Souvislá městská zástavba 3 41 35-2050 dle velik. osady 1.1.2. Nesouvislá městská zástavba 5 68 35-2050 dle velik. osady 1.2.1. Průmyslové a obchodní areály 3 41 35-2050 dle velik. osady 1.2.2. Silniční a železniční síť s okolím 5 68 35-2050 dle velik. osady 1.2.3. Přístavy 23 314 35-2050 dle velik. osady 1.2.4. Letiště 13 177 35-2050 dle velik. osady 1.3.1. Oblasti současné těžby surovin 12 164 1-2050 dle velik. osady 1.3.2. Haldy a skládky 6 82 1-2050 1.3.3. Staveniště 6 82 35-2050 dle velik. osady 1.4.1. Městské zelené plochy 17 232 35-820 dle velik. osady 1.4.2. Sportovní a rekreační plochy 15 205 13,9-9,5 dle okresů 2.1.1. Nezavlažovaná orná půda 12 164 1,85-9,05 dle okresů 42.1.2. Trvale zavlažovaná orná půda 13 177 1,85-9,05 2.2.1. Vinice 17 232 42 2.2.2. Sady, chmelnice a zahradní plantáže 18,5 252 42 dle okresů 2.3.1. Louky a pastviny 40 546 1-4,50 dle okresů 2.4.1. Jednoleté a trvalé kultury 18 246 1-4,50 dle okresů 2.4.2. Směsice polí luk a trvalých plodin 32 436 1-9,05 dle okresů 2.4.3. Zemědělské oblasti s přiroz.vegetací 40,5 552 1-4,50 2.4.4. Zemědělsko-lesní oblast 45,5 620 18 3.1.1. Listnaté lesy 65 887 30 3.1.2. Jehličnaté lesy 44 600 22 3.1.3. Smíšené lesy 55,5 757 26 3.2.1. Přírodní louky 43 587 2,60 3.2.2. Stepi a křoviny 38,5 525 1 3.2.4. Nízký porost v lese 42,5 580 1 3.3.1. Pláže, duny, písek 26,5 361 1 3.3.2. Skály 36,5 498 1 3.3.3. Řídká vegetace 35,5 484 1 3.3.4. Spálená vegetace 21 286 1 4.1.1. Mokřiny a močály 50 682 1 4.1.2. Rašeliniště 80 1091 1 5.1.1. Vodní toky 60 818 7 5.1.2. Vodní plochy 57 777 7 Pramen: vlastní propočty na základě publikace Seják, Dejmal a kol. (2003) a vyhlášky MF č. 3/2008 Sb.

Hodnoty ekologických a ekonomických funkcí území ČR, vyjádřené v položkách land cover a uvedené v tabulce v Kč na 1 m2, nám dávají základní orientaci v relacích mezi dvěma základními formami existence a využívání území. Buď relativně přirozeného vývoje vegetace

13

podle zákonitostí vývoje ekosystémů v klimatických podmínkách ČR nebo území jako předmět antropogenního využívání a příslušných přeměn přirozené vegetace na formy sloužící užitku vlastníka resp. uživatele území. Z tabulky tedy můžeme vidět, že na území intravilánů obcí jasně dominují antropogenní zájmy jeho ekonomického využívání a to až v takové intenzitě, že ekologické hodnoty území jsou redukovány k úrovním blízkým nule. Nejtypičtější je tato situace v Praze, kde podle vyhlášky č. 3/2008 Sb. lze základní cenu stavebních pozemků ve výši 2050 Kč/m2 ještě zvyšovat až do úrovně pětinásobku, takže úřední cena může dosahovat až 10 tis. Kč za 1 m2. Přitom je zřejmé, že smluvní ceny mohou v individuálních případech dosahovat ještě hodnot mnohem vyšších, podle toho kolik je kupující ochoten za příslušný pozemek zaplatit, v souladu s očekáváními příslušných ekonomických užitků z jeho budoucího využívání. Připomeňme, že v případech individuálních pozemků může jejich ekologická hodnota klesnout až na nulu (v případech např. kompletní zástavby území či jiné formy zpevnění jeho povrchu či vytvořením skládek či jímek chemicky znehodnocených odpadů, viz v příloze seznam biotopů s nulovými bodovými hodnotami). Pokud provedeme specifikaci položek CLC v modelovém území Podkrušnohoří, lze identifikovat celkem 24 položek a ceny zejména stavebních pozemků jsou nižší, viz následující tabulka č. 3. Tab. č. 3 Hodnoty ekologických a ekonomických funkcí modelového území (hodnoty ekolog. funkcí dle metody hodnocení biotopů, bod = 13,64 Kč, hodnoty ekonomických funkcí dle zákona o oceňování majetku a prováděcí vyhl. č. 3/2008 Sb.) Body/ m2 Kč/m2 Kč/m2 LAND COVER 1:100000 průměr ekol. f. ekon. f. 1.1.2. Nesouvislá městská zástavba 5 68 35-800 dle velik. osady 1.2.1. Průmyslové a obchodní areály 3 41 35-800 dle velik. osady 1.2.2. Silniční a železniční síť s okolím 5 68 35-800 dle velik. osady 1.2.3. Přístavy 23 314 35-800 dle velik. osady 1.3.1. Oblasti současné těžby surovin 12 164 1-800 dle velik. osady 1.3.2. Haldy a skládky 6 82 1-800 1.3.3. Staveniště 6 82 35-800 dle velik. osady 1.4.1. Městské zelené plochy 17 232 35-800 dle velik. osady 1.4.2. Sportovní a rekreační plochy 15 205 13,9-9,5 dle okresů 2.1.1. Nezavlažovaná orná půda 12 164 1,85-9,05 2.2.1. Vinice 17 232 42 2.2.2. Sady, chmelnice a zahradní plantáže 18,5 252 42 dle okresů 2.3.1. Louky a pastviny 40 546 1-4,50 dle okresů 2.4.2. Směsice polí luk a trvalých plodin 32 436 1-9,05 dle okresů 2.4.3. Zemědělské oblasti s přiroz.vegetací 40,5 552 1-4,50 3.1.1. Listnaté lesy 65 887 30 3.1.2. Jehličnaté lesy 44 600 22 3.1.3. Smíšené lesy 55,5 757 26 3.2.1. Přírodní louky 43 587 2,60 3.2.4. Přechodné leso-křoviny 42,5 580 1 4.1.1. Mokřiny a močály 50 682 1 4.1.2. Rašeliniště 80 1091 1 5.1.1. Vodní toky 60 818 7 5.1.2. Vodní plochy 57 777 7 Pramen: vlastní propočty na základě publikace Seják, Dejmal a kol. (2003) a vyhlášky MF č. 3/2008 Sb.

14

Základní cena stavebních pozemků 800 Kč/m2 je z hlediska modelového území vyhláškou č. 3/2008 určena pouze pro statutární město Ústí n.L., pro Teplice, Most a Chomutov pak ve výši 500 Kč/m2. Jestliže rozloha města Ústí n.L. činí 94 km2 čili cca 4 % modelového území, pak pro zcela rozhodující část modelového území jsou nejvyššími cenami ekonomického využití částky do 500 Kč/m2. Porovnáme-li tyto relativně nejvyšší hodnoty ekonomického využití modelového území s hodnotami jejich ekologických funkcí, můžeme zřetelně vidět, že pro většinu položek CLC jsou hodnoty ekologických funkcí často i řádově vyšší než v případech jejich ekonomického užití. Tato skutečnost má zcela zásadní význam pro jakákoliv budoucí posuzování a rozhodování o směrech využití modelového území. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v modelovém území zůstává hlavní ekonomickou konkurencí z hlediska ochrany přírody a krajiny pokračování v povrchových těžbách zbývajících zásob hnědého uhlí, protože v případě ložisek nerostného bohatství se ekonomický efekt každého čtverečního metru povrchu znásobuje mocností zásoby pod povrchem (nejvydatnější ložiska hnědého uhlí dosahovala až cca 30 m). Základní informaci o struktuře a hodnotách přírodního kapitálu v modelovém území lze podat v tabulce č. 4. Tab. č. 4 Struktura přírodního kapitálu modelového území Podkrušnohoří (vypočteno s využitím metody hodnocení biotopů a mapování CLC 2000) 1990 2000 body Kč/m2 Př. kap. TAG popis plocha % plocha % /m2 v mil. Kč 6,84 93,3 101277396 4,45% 9449 102656490 4,52% 112 Nesouvislá městská zástavba 1,2 16,37 37575011 1,65% 615 38103583 1,68% 121 Průmyslové a obchodní areály 3,2 43,65 9582750 0,42% 9880130 0,43% 418 122 Silniční a železn. síť s okolím 1,8 24,55 714705 0,03% 714705 0,03% 18 123 Přístavy 3,25 44,33 71334298 3,14% 3162 63535107 2,79% 131 Areály těžby nerost. surovin Areály skládek 4,75 64,79 81052850 3,57% 5251 70800057 3,11% 132 0,6 8,184 1049054 0,05% 0 0,00% 9 133 Areály výstavby 17,1 233,2 5245308 0,23% 5245308 0,23% 1223 141 Areály městské zeleně Areály sportu a zař. pro vol. čas 16,8 229,2 4438315 0,20% 8247491 0,36% 1017 142 10,35 141,2 602435678 26,50% 85048 380363390 16,73% 211 Nezavlažovaná orná půda 13,2 180 839799 0,04% 839799 0,04% 151 221 Vinice 12,2 166,4 11993486 0,53% 1996 13611442 0,60% 222 Ovocné sady a plantáže 30 409,2 116978245 5,15% 47867 326252593 14,35% 231 Louky a pastviny 13,05 178 7516964 0,33% 7516964 0,33% 1338 242 Mozaika polí, luk a trv. kultur 273,5 233424655 10,27% 63837 239462494 10,53% 243 Přev. zeměd. areály s přír. veg. 20,05 41,13 561 189740137 8,35% 106447 195944528 8,62% 311 Listnaté lesy 21,97 299,7 132557473 5,83% 39724 139124409 6,12% 312 Jehličnaté lesy 29,63 404,2 250538725 11,02% 101256 294749611 12,96% 313 Smíšené lesy 30 409,2 9426720 0,41% 3857 18954220 0,83% 321 Přirozené louky 31,7 432,4 367623250 16,17% 158956 319359697 14,05% 324 Přechodné leso-křoviny 28,82 393,1 251453 0,01% 251453 0,01% 99 411 Močály 58,92 803,7 11375469 0,50% 9142 11375469 0,50% 412 Rašeliniště 19,05 259,8 3667330 0,16% 3667330 0,16% 953 511 Vodní toky 39,54 539,3 22832879 1,00% 12314 22815680 1,00% 512 Vodní plochy 100% 654149 2273471949 100% Podkrušnohoří celkem 2273471949 Pramen: vlastní propočty na základě metody hodnocení biotopů (Seják, Dejmal a kol. 2003) a CLC2000

15

Př. kap. mil. Kč 9578 624 431 18 2817 4587 0 1223 1890 53697 151 2265 133503 1338 65489 109927 41692 119124 7756 138087 99 9142 953 12305 716695

Z tabulky č. 4 můžeme vidět, že největší hodnotu přírodního kapitálu modelového území představují lesy a leso-křoviny (položky 311-324), které v součtu v roce 2000 vykazovaly hodnotu 417 mld. Kč z celkových 717 mld. přírodního kapitálu Podkrušnohoří. Tyto lesní biotopy zároveň pokrývaly v r. 2000 přibližně 43 % modelového území. Druhou nejvyšší položku tvoří louky a pastviny a to cca 133 mld. Kč při pokrytí 14,4 % území. Orná půda zaujímala v r. 2000 v modelovém území přibližně 17 % území a z hlediska přírodního kapitálu představovala necelých 54 mld. Kč. Nejcennější částí přírodního kapitálu modelového území jsou rašeliniště, která v r. 2000 zaujímala pouze 0,5 % území (11,3 km2) avšak současně představovala 9,1 mld. Kč (1,2 % z celkového přírodního kapitálu), následovaná biotopy vodních ploch (1 % území) s cca 12,3 mld. Kč přírodního kapitálu. Celkový potenciál přirozené vegetace modelového území byl odhadnut pomocí metody hodnocení biotopů ČR již v úvodní fázi řešení tohoto projektu a na tomto místě bude vhodné uvést jeho základní poznatky. 4. Shrnutí poznatků o dlouhodobé ekologické újmě z antropogenizace modelového území Pokud by na modelovém území Pokrušnohoří ustala lidská činnost, došlo by dlouhodobě k přirozenému sukcesnímu vývoji směrem k následujícím biotopům. V horském pásmu Krušných hor a v podhorských pánevních oblastech by to byly následující přirozené biotopy. Obr. č. 4 Mapa potenciální přirozené vegetace modelového území Podkrušnohoří

16

Pramen: Neuhäuslová, Moravec Mapa potenciální přirozené vegetace ČR V rámci tohoto projektu byla digitalizována mapa potenciální přirozené vegetace modelového území a její podobu uvádí následující obrázek č. 5. Obr. č. 5 Digitalizovaná mapa potenciální přirozené vegetace modelového území

Vyjádříme-li strukturu potenciální vegetace číselně z hlediska odhadovaných rozloh a oceníme-li příslušné biotopy metodou hodnocení biotopů, získáme údaje uvedené v tabulkách č. 5, 6 a 7.

17

Tab. č. 5 Výměry, bodové a peněžní hodnoty biotopů Krušných hor Přirozené biotopy vrchů a jižních svahů Krušných hor

21 Violková bučina (Violo reichenbachianae-Fagetum) - Beech woodland with Viola reichenbachiana 24 Biková bučina (Luzulo-Fagetum) - Woodrush-beech woodland 25 Smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum) - Sprucebeech woodland 44 Podmáčená rohozcová smrčina, místy v komplexu s rašelinnou smrčinou (Mastigobryo-Piceetum, SphagnoPiceetum) - Waterlogged spruce woodland with Bazzania trilobata, partly in complex with Sphagnum-rich spruce woodland 43 Třtinová smrčina 50 Komplex horských vrchovišť Vrchy a jižní svahy Krušných hor celkem

Výměra v km2

Body/ m2

Přír. kapitál v mil.Kč (bod=13,64 Kč)

223,87

45

137 411

445,76

52

316 169

86,25

43

50 587

39,88 5,23 1,7 802,69

43 36 66

23 390 2 568 1 530 531 656

Pramen: Vlastní propočty V pánevních (jižních) částech modelového území by se pak přirozeně sukcesním procesem utvořily a vyskytovaly biotopy (případně určité zbytky se mohou v některých částech vyskytovat i v současnosti) obecně zařazené pod dubohabřiny (č. 7) a doubravy (33, 36) a zejména pak mokřadní biotopy, močály, mokřady, resp. rašeliniště (51), která tvoří v současnosti území povrchových těžeb uhlí. Digitalizací mapy potenciální přirozené vegetace pro modelové pánevní území byly získány přibližné následující výměry přirozených biotopů: Tab. č. 6 Výměry, bodové a peněžní hodnoty biotopů pánevních oblastí Podkrušnohoří Přirozené biotopy pánevních částí modelového území

Výměra

body/m2

18,47

42

10581

939,46 14 Lipová bučina 24,62 18 Bučina s kyčelnicí devítilistou 101,16 30 Nerozliš. bazifilní teplomilné doubravy 5,18 33 Mochnová doubrava (Potentillo albae-Quercetum) 136,77 34 Břeková doubrava 5,11 36 Biková a/nebo jedlová doubrava (Luzulo albidaeQuercetum petraeae, Abieti-Quercetum) 20,87 50 Rašeliniště (Scheuchzerio-Caricetea fuscae, OxycoccoSphagnetea) - Mires Komplex sukcesních stádií na antropogenních stanovištích (oblasti povrchové těžby aj.) Complex of successional stages on anthropogenic sites (opencast coal mines etc.) 188,36 Pánevní části Pokrušnohoří celkem 1440

47 45 45 60 60 51

602269 15112 62092 4239 111933 3555

51

14518

53

136169 960468

1 Střemchová jasenina 7 Černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi-Carpinetum)

Pramen: Vlastní propočty

18

Přír. kapitál v mil.Kč

Tab. č. 7 Souhrnná hodnota přírodního kapitálu potenciální vegetace Podkrušnohoří Výměra km2 Vrchy a jižní svahy Krušných hor celkem Pánevní části Pokrušnohoří celkem Podkrušnohoří celkem Pramen: Vlastní propočty

802,69 1440,00 2242,69

Přír. kapitál v mil. Kč 531 656 960 468 1 492 124

Z naší hodnotové analýzy vyplynulo, že maximální přírodní potenciál fungování ekosystémů propočtený na základě mapy potenciální přirozené vegetace modelového území dosahuje při ohodnocení metodou hodnocení biotopů ČR (Seják, Dejmal a kol., 2003) s valorizací hodnoty jednoho bodu k roku 2007 (13,64 Kč/bod) celkové výše cca 1 492 mld. Kč. V důsledku dlouhodobých antropogenních zásahů je současná ekologická hodnota modelového území v r. 1990 (viz tab. č. 4) odhadována na přibližně 654 mld. Kč, tj. cca 44 % a v r. 2000 pak na 717 mld. Kč, tj. asi 48 % své potenciální přírodní hodnoty.

19

6. Vývoj hodnoty přírodního kapitálu modelového území v období 1990-2000 Jedním z pozitivních přínosů transformačního období 90. let, spojeného s přechodem od centrálně plánovaného k tržnímu ekonomickému systému, byl přírůstek ekologické hodnoty území ČR i modelového území, vyvolaný zejména přeměnou části orných půd na louky a pastviny a v neposlední řadě i pomalým nárůstem výměry lesních porostů. Obr. č. 6

Obr. č. 7

20

Jak se tyto změny v průběhu dekády projevily v modelovém území, ukazuje obr. č. 8. Obr. č. 8 Kladné (zelené) a záporné (žluté a červené) změny v ekologické hodnotě území podkrušnohorských pánevních okresů v období 1990 až 2000

Pramen: Vlastní gisové analýzy (zpracoval Ing. V. Honzík) V konkrétních číselných údajích si můžeme představit vývoj jednotlivých položek pokryvu modelového území v období mezi 1990 a 2000 v následující tabulce.

21

Tab. č. 8 Vývoj pokryvu modelového území v období 1990 až 2000

Pramen: Vlastní propočty Tabulka č. 8 ukazuje jak vývoj struktury modelového území podkrušnohorských okresů v položkách Land-cover v období 1990-2000, tak i vývoj jeho bodové ekologické hodnoty. Přírůstek 4 585 milionů bodů představuje v přepočtu na peníze (bod=13,64 Kč) částku cca 63 miliard Kč. O tuto sumu se v průběhu 90. let zvýšila ekologická hodnota biotopů - přírodního kapitálu - modelového území.

22

7. Nové poznatky o hodnotě životodárných služeb ekosystémů Studium ekosystémů spočívá hlavně ve studiu procesů, které propojují jejich živé části navzájem a s částmi neživými. Jde zejména o přeměny energie a biogeochemické cykly. Funkční aspekty ekosystému zahrnují množství energie přijímané, produkované fotosyntézou, toky energie a živin v potravních řetězcích, rozklad organické hmoty a recyklaci živin a zprostředkování těchto procesů skupenskými přeměnami vody. Čím jsou ekosystémy užitečné lidskému druhu, neboli čím vším je dána jejich kvalita? Je vhodné rozlišit mezi funkcemi a službami ekosystémů. Zatímco funkce ekosystémů jsou nejčastěji spojovány s vlastnostmi a procesy ekosystémů (energo-materiálové a informační toky, distribuce teplot, skupenské funkce vody atd.), potom pojem služby ekosystémů souvisí s jejich přímými či nepřímými užitky pro lidskou populaci. Nedávný globální projekt Millenium Ecosystem Assessment rozlišil podpůrné, zásobovací, regulační a kulturní služby. Zásobovací služby podle MEA lze v zásadě ztotožnit s agregovanou funkční skupinou zásobárny přírodních zdrojů, kulturní služby pak s estetickými funkcemi, takže podpůrné a regulační služby lze de facto ztotožnit s životodárnou funkcí ekosystémů. Pro existenci vyšších živočišných druhů, označovaných jako heterotrofní (mezi něž patří i lidský druh) je důležité, že existují autotrofní ekosystémy, které prostřednictvím vegetace, procesů fotosyntézy a zprostředkujících cyklů přeměny skupenství vody zabezpečují podmínky příznivé pro jejich existenci (autotrofní ekosystémy si vytvářejí vlastní potravu fotosyntézou, mají producenty jako základní prvek a sluneční svit je primární energií; heterotrofní ekosystémy závisí na vytvořené organické hmotě z autotrofních ekosystémů). Vzájemná souhra autotrofních a heterotrofních ekosystémů a jejich rostlinných a živočišných druhů, zajišťuje existenci ochranné atmosférické obálky Země, která umožňuje zachytávat podstatnou část denního slunečního záření prostřednictvím evapotraspiračních procesů vody a tím i při přímém slunečním svitu ochlazovat přízemní vrstvu atmosféry. Naopak v noci, kdy příslušná část Země není vystavena slunečnímu záření dochází pod vlivem ochlazení ke zpětné kondenzaci vodních par do kapalné formy vody a tím i k procesu oteplování přízemní atmosféry. V tomto periodicky denně a ročně se opakujícím toku slunečního záření se díky spolupráci autotrofních a heterotrofních složek ekosystémů vytvořila citlivá rovnováha skladby atmosféry a udržování teplotního rozmezí vhodného pro existenci všech současných druhů a forem života. Prvotní analýzy významnosti těchto životodárných služeb ukazují, že jejich zajišťování náhradní, antropogenní cestou je velmi nákladné, takže jen klimatizační a kyslíková služba představují každoročně hodnoty čítající v přepočtu na hektar mnohamilionové peněžní částky těchto služeb. Pro ilustraci těchto probíhajících interdisciplinárních hodnocení uveďme porovnání hodnot ekosystémových služeb alespoň dvou typických biotopů území České republiky, nivní louky a lesního porostu:

23

Odhad hodnoty ročních ekosystémových služeb 1 ha nivy: 1. protipovodňová služba nivy stojí na investičních vkladech náhradního řešení 0,5 mil. Kč na 1 ha nivy, což v přepočtu na roční protipovodňovou službu (při 5% diskontu) představuje částku cca 25 000 Kč ročně 2. Podpora krátkého vodního cyklu, vyrovnávání teplot a tvorba místních srážek ve výši odpařených 50 m3 na 1 ha a slunný den znamená roční službu z 1 ha nivy: (1000L/m2) x cca 2 Kč (cena povrch. vody) x 10000 (ha) = minimálně 20 000 Kč ročně Nezapočítána cena a distribuce destilované vody ani klimatizace 3. produkce biomasy: 5 tun ročně x 4 MWh (=4 tis. KWh) x 2 Kč = 40 000 Kč ročně 4. retence živin: zadržení 1 tuny alkálií oproti meliorovaným orným půdám = 1 000 kg x 30-40 Kč 35 000 Kč ročně 5. biodiverzita: aluviální psárkové louky T 1.4 jsou hodnoceny 46 bodů na 1 m2, což na 1 ha představuje 460 000 bodů x 12,36 Kč/bod = 5,685 mil. Kč, při 5% diskontu představuje roční službu v biodiverzitě ve výši cca 284 280 Kč ročně 6. produkce kyslíku: 7 mil. litrů O2 x min. 0,25-0,73 Kč/litr (0,50) 3 500 000 Kč ročně 7. klimatizační služba: 300 litrů odpařené vody ročně z 1 m2 v přepočtu na 1 ha znamená 300 x 1,4 kWh (0,7 kWh chlazení, 0,7 kWh oteplování) x 10000x 2 Kč 8 400 000 Kč ročně 12 304 280 Kč ročně

Celkem služeb z 1 ha nivy

1. Odhad klimatizační služby lesního porostu Vycházíme z úvahy, že strom s průměrem koruny cca 5 m (tj. plochou cca 20 m2), který je dostatečně zásoben vodou, odpaří za slunných dnů více než 100 litrů vody denně (cca 70 kWh) a zužitkuje tak podstatnou část slunečního záření (cca 80 %) na ochlazení prostřednictvím výparu. Naopak v noci vodní pára kondenzuje na chladnějších místech, čímž dochází k jejich oteplení a návratu vody do krajiny. Strom tedy působí jako přirozené klimatizační zařízení s dvojitou funkcí ochlazování za slunečního svitu a oteplování při poklesu teplot. S ohledem na počet slunných dnů v roce a střídavou disponibilitu vody můžeme předpokládat, že v průměru z 1 m2 zapojeného lesa za rok evapotranspiruje 600 l vody 300 stromů/ha x 140 kWh/den a strom x 150 dnů x 2 Kč/kWh = (600 l/m2 a rok x 1,4 kWh x 10 000 x 2 Kč =

16,8 mil. Kč ročně 16,8 mil. Kč ročně)

2. Odhad kyslíkové služby lesního porostu Jeden hektar listnatého opadavého lesa v podmínkách mírného pásma vyprodukuje za rok minimálně 5 tun čisté produkce kyslíku. Pro přepočet mezi kilogramy a litry 02 platí vztah 1,429 kg/m3 neboli 1 kg 02 představuje 700 litrů 02. 5 000 kg/ha x 700 litrů x 0,50 Kč/litr =

1,75 mil. Kč ročně

Celkem služeb z 1 ha listnatého lesa

18,55 mil. Kč ročně

24

Jak vyplývá z obou získaných odhadů, hektar zdravé a vodou dobře zásobené vegetace poskytuje každoroční ekosystémové služby ve výši přes deset milionů korun. U nivní pravidelně zaplavované louky je tato hodnota na úrovni cca 12 mil. Kč z 1 hektaru, u lesa je hodnotová hladina ještě o 50 % vyšší a pohybuje se na úrovni 18,5 mil. Kč. Je jasné, že pokud začnou lidé přihlížet k těmto hodnotám, které tvoří základ zdravého životního prostředí, budou muset zcela zásadně změnit svůj dosavadní přístup k přirozeným biotopům a jejich vegetaci, které jsou dosud měněny k antropogenním cílům a vegetace likvidována převážně bezplatně či nanejvýš jen za ceny ušlého ekonomického výnosu z vegetace čili za cenu ušlé ekonomické újmy.

25

8. Závěrečné poznatky a doporučení

Pro organizaci procesů revitalizace území po těžbách je důležité, aby lidé odpovědní za organizaci revitalizací měli dostatečné poznatky o principech samoorganizovaného vývoje ekosystémů. Většina lidí si dosud neuvědomuje, že udržitelnost ekosystémů je určována tak zvanými krátkými vodními cykly – cykly mezi evapotranspirací a srážkami. Všechny formy odvádění vody z krajiny (odváděním vod z prostor vyhrazených pro povrchové těžby, melioracemi zemědělských půd apod.) mají dlouhodobě devastující účinky na funkce ekosystémů. Např. melioracemi zemědělských půd byla sice umožněna výroba obilovin na dříve zamokřených půdách, avšak za cenu až stonásobného zvýšení odnosů látek tvořících úrodnost těchto půd. V současnosti z území ČR zahrnujícího povodí Labe odchází touto řekou ročně přibližně jeden milion tun základních alkalických látek uvolňovaných prostřednictvím lidmi iniciovaného rozvrácení krátkých vodních cyklů a jejich nahrazením antropogenně vyvolanými dlouhými cykly a souvisejícím vyplavováním látek ze zemědělských půd. Sebeorganizující schopnosti ekosystémů (v nichž vzniká řád, čili předvídatelný směr vývoje, určovaný bezděkými opakovanými činnostmi) znamenají, že po uvolnění určitého území dochází za předpokladu dostatku vody vlivem slunečního záření k rychlému rozšíření tzv. zakladatelské vegetace, charakteristické vysokým tempem přírůstků biomasy. Čistá primární produkce biomasy, která je měřitelná, je závislá na intenzitě slunečního záření, na dostatečném zásobení vodou a živinami, ale také na určitém přijatelném rozpětí teplot (Barták, Jarošík 2006). Právě přijatelné rozpětí teplot je na pevninách udržováno dostatečnou vegetací a existencí krátkých vodních cyklů (Ripl 2003). Klimatizační funkce vegetace, obecněji autotrofních ekosystémů se ukazuje jako určující faktor úspěchu revitalizačních aktivit. Po rozšíření zakladatelské vegetace, v případě dosažení fyzických limitů, dokážou přirozené ekosystémy prostřednictvím zpětných vazeb měnit svou strategii a posouvat priority od maximalizace čisté produktivity k zachovávání místně uzavřených krátkých cyklů vody a látek a k minimalizaci ztrát látek z biotopů (Ripl 2003). Komplexnost živé hmoty je výsledkem disipačních vlastností vody a živé buňky jako energetické disipační struktury (Prigogine 1980). Tato přirozená stabilizující úloha autotrofních ekosystémů je základem jejich udržitelnosti a tím i udržitelnosti jejich služeb pro udržování podmínek života. Udržitelného stavu s nejnižšími materiálovými ztrátami je dosaženo když většina sluneční energie je zachycována prostřednictvím vegetace a skupenské přeměny vody, čili je převážně evapotranspirována, kdy jen v menší míře je voda odváděna povrchově či prostřednictvím odtoku podzemní vody. Předpokladem dosažení udržitelné situace ve fungování ekosystémů je obnova krátkých vodních cyklů, které zabezpečují dostatek a rovnováhu vody v krajině. Dobrá retenční schopnost povodí vyrovnává odtoky vody – po dešti se voda vsakuje a zachytává rostlinami a půdou (ochrana proti povodním) a v době sucha se pomalu uvolňuje (ochrana proti vysoušení, dotace vody pro rostliny). Současně s maximem odparu je minimalizován odtok spodní vody i povrchové vody potoky a řekami. Vysoká retenční schopnost je dosahována prostřednictvím vegetace a organických složek na půdě a v půdě (další faktory kromě vegetace a organických složek, například konfigurace terénu). Prostorově-časová adaptace souborů organismů za dynamických podmínek je základem biodiverzity ve zralých ekosystémech.

26

Z uvedených poznatků jednoznačně pro revitalizační aktivity vyplývá, že efektivní revitalizaci území po těžbě je třeba zakládat na primárním návratu vody do revitalizovaného území a že, kvalitních výsledků revitalizace lze dosáhnout jen optimální kombinací návratu vody a vegetace teprve po vytvoření krátkých vodních cyklů. Jestliže k největší míře odrazivosti slunečního záření dochází na zpevněných površích a površích bez vegetace a tato míra se snižuje přes luční a pastevní lokality, mokřady a nejmenší je v lesních porostech (Brom, Procházka 2007), pak je to další důležité vodítko pro organizování směrů a způsobů revitalizačních aktivit. Je zřejmé, že vegetace je zprostředkujícím článkem mezi půdou a atmosférou a při revitalizačních aktivitách v území záleží na tom, jaké konečné podoby má rekultivované území dosáhnout. Z hlediska fungování ekosystémů nejúčinnější rekultivace lze dosáhnout návratem území k co nejrychlejší obnově jeho ekologických služeb, tj. zejména jejich kyslíkové a klimatizační služby. Toho lze dosáhnout primárním návratem dostatku vody k povrchovým vrstvám půdy a založením hydrofilní vegetace schopné využívat dostatečné zásoby vody k evapotranspiraci a fotosyntéze. Z hlediska návratu vody do rekultivovaného území patrně nejméně náročnou (ale často i nejméně úspěšnou) je zemědělská rekultivace, kdy na svrchní část rekultivovaného území je navezena ornice. Pro účely pěstování obilovin, které vyžadují sušší stepní prostředí, je vhodná nezamokřelá ornice, problémem však zůstává udržení přiměřeného dostatku vody v průběhu všech růstových fází obilovin.

27

Literatura: BARTÁK M., JAROŠÍK V., Ekologie agroekosystému, část 10. Produkční ekologie agroekosystému a tvorba hospodářského výnosu, ČZU Praha 2006 BROM J., PROCHÁZKA J., Srovnání radiační bilance stanovišť na Šumavě jako parametru hodnocení zemědělského hospodaření v horských a podhorských oblastech, JČU v Českých Budějovicích, prosinec 2007. Convention on Biological Diversity, 5 June 1992, http://www.biodiv.org COSTANZA R., D'ARGE R., DE GROOT R., FARBER S., GRASSO M., HANNON B., NAEEM S., LIMBURG K., PARUELO J., O'NEIL R.V., RASKIN R., SUTTON P., VAN DEN BELT M. (1997), The value of the world's ecosystem services and natural capital, Nature 387, 253-260. EISELTOVÁ M. (ed.) (1996), Obnova jezerních ekosystémů - holistický přístup, Wetlands International publ. č. 32, 190 s. GROOT, R.S., Functions of Nature, Wolters-Noordhoff, 1992. FAUSTMANN, M. 1849. [Linnard (tr.) and Gane (ed.)1968]. On the Determination of the Value Which Forest Land and Immature Stands Possess for Forestry. English Translation in: Martin Faustmann and the Evolution of Discounted Cash Flow (Translated by W. Linnard; with editing and introduction by M. Gane). 1968. Commonwealth Forestry Institute Paper No. 42. University of Oxford: Oxford, England.

Handbook of Biodiversity Valuation, A Guide for Policy Makers. OECD 2002 HAWKEN, P., LOVINS, A.B., LOVINS, L.H. Natural Capitalism, The Next Industrial Revolution, Earthscan, 1999. Kompensationsverordnung GVBI. I S. 624, Verordnung über die Durchführung von Kompensationsmaßnahmen, Ökokonten, deren Handelbarkeit und die Festsetzung von Ausgleichsabgaben (in German), vom 1. September 2005, www.hmulv.hessen.de MARGULISOVÁ L., Symbiotická planeta, Nový pohled na evoluci, Academia 2004 Millennium Ecosystem Assessment, Ekosystémy a lidský blahobyt, World Resources Institute, Centrum pro otázky životního prostředí UK Praha 2005. OBNOVENÁ STRATEGIE EU PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ, Rada evropské unie, Brusel 9. června 2006 (09.06), 10117/06 PRIGOGINE I. From Being to Becoming, Freeman, San Francisco, 1980 Richtlinien zur Bemessung der Abgabe bei Eingriffen In Natur und Landschaft, Hessisches Ministerium für Landesentwicklung, Wohnen, Landwirtschaft, Forsten und Naturschutz, St.Anz. 26/1992. RIPL, W., Water: the bloodstream of the biosphere, Phil. Trans. R. Soc. Lond. B (2003), 358, 19211934.

SEJÁK, J. (1999). Reshaping European Economy, An Economic Evaluation of the Lifesupport Functions of European Nature, European Nature nr. 3 SEJÁK, J. a kol., Oceňování pozemků a přírodních zdrojů, Grada Publishing 1999, 256 s. SEJÁK, J. The Natural Capital of Central and Eastern European Countries,The Role and Valuation of Natural Assets in Central and Eastern Europe.

28

SEJÁK, J., DEJMAL, I. A kol. Hodnocení a oceňování biotopů České republiky, Český ekologický ústav, 2003, 428 s., http://fzp.ujep.cz/Projekty/VAV-610-5-01/HodnoceniBiotopuCR.pdf Zákon č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, Sbírka zákonů, částka 53, 19.5.2008.

29

Příloha č. 1 Seznam typů biotopů ČR a jejich bodových hodnot http://fzp.ujep.cz/projekty/BVM/BVM_CZ.pdf Zkratky ve sloupcích skupiny „Parametr“ Z Zralost P Přirozenost DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů VB Vzácnost biotopu VD Vzácnost druhů těchto biotopů CB Citlivost (zranitelnost) biotopů OB Ohrožení množství a kvality biotopů (Hodnoty parametrů se pohybují v rozmezí minimálně = 1, maximálně = 6 bodů) Su. [Součet parametrů v % z maximální možné sumy (48)] ZBH Základní bodová hodnota (maximálně 576) HB Hodnota biotopu (základní hodnota v % z maximální hodnoty [576] Výpočet hodnoty biotopu Su. [%]=(Z+P+DS+DD+VB+VD+CB+OB)/48 ZBH=(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB) HB=[(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB)] x 100/576 [%]

Seznam biotopů České republiky a jejich bodových hodnot (HB) Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

V00.1 Podzemní vody intersticiální V00.2 Podzemní vody puklinové V0.1 Podzemní krasová jezírka V0.2 Podzemní krasové toky V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.2 Periodické stojaté vody V2.3 Vody zvláštního chemizmu V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.1 Pramenné stružky V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.4 Parmová pásma toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.5 Cejnová pásma toků V5 Vegetace parožnatek V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica)

30

Parametr Su. ZBH HB DS DD VB VD CB OB %

Z

P

6 6 6 6

6 6 6 6

2 2 3 3

1 1 2 3

2 4 6 6

1 1 1 1

6 6 4 4

3 4 3 3

56 63 65 67

5

5

4

4

4

4

4

3

69 270 47

5 5 5 6

6 6 6 6

4 3 3 4

4 3 2 3

4 4 6 6

3 2 1 3

5 5 4 5

4 4 3 4

73 67 63 77

6

6

3

3

4

1

5

3

65 234 41

6

6

3

4

4

2

5

3

69 266 46

6

6

4

4

4

2

5

4

73 300 52

5

6

4

5

4

3

4

4

73 300 52

5

6

5

5

4

6

4

3

79 357 62

6 6 4 5 4 4 4 5 4 5 5 5 5 6 5 6 6

6 6 5 5 5 6 6 5 5 6 5 5 5 5 6 6 6

3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 2 3 2 3 2 3

3 2 4 4 4 3 3 3 3 4 3 3 3 2 3 2 2

6 6 2 6 4 2 4 4 2 6 6 6 6 6 4 4 6

3 2 2 3 3 2 2 3 2 3 2 2 3 2 2 1 2

5 6 3 4 3 3 3 3 3 5 4 5 5 5 4 2 4

4 3 3 5 3 3 3 3 3 5 3 3 3 6 3 4 4

75 71 54 73 60 54 58 60 52 77 65 65 69 71 63 56 69

180 225 221 252

304 255 224 342

324 289 160 306 208 160 192 208 150 342 240 240 272 285 221 176 272

31 39 36 44

53 44 39 59

56 50 28 53 36 28 33 36 26 59 42 42 47 49 38 31 47

32 M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) 33 M5 Devětsilové lemy horských potoků 34 M6 Bahnité říční náplavy 35 M7 Bylinné lemy nížinných řek 36 R0.1 Prameny prostých vod 37 R0.2 Termální a minerální prameny 38 R1.1 Luční pěnovcová prameniště 39 R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců 40 R1.3 Lesní pěnovcová prameniště 41 R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců 42 R1.5 Subalpínská prameniště 43 R2.1 Vápnitá slatiniště 44 R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště 45 R2.3 Přechodová rašeliniště 46 R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) 47 R3.1 Otevřená vrchoviště 48 R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) 49 R3.3 Vrchovištní šlenky 50 S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin 51 S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin 52 S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek 53 S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin 54 S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) 55 S2 Pohyblivé sutě 56 S3 Jeskyně 57 A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky 58 A1.2 Zapojené alpínské trávníky 59 A2.1 Alpínská vřesoviště 60 A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace 61 A3 Sněhová vyležiska 62 A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky 63 A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy 64 A4.3 Subalpínské kapradinové nivy 65 A5 Skalní vegetace sudetských karů 66 A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin 67 A7 Kosodřevina 68 A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) 69 A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny 70 T1.1 Mezofilní ovsíkové louky 71 T1.2 Horské trojštětové louky 72 T1.3 Poháňkové pastviny 73 T1.4 Aluviální psárkové louky 74 T1.5 Vlhké pcháčové louky 75 T1.6 Vlhká tužebníková lada 76 T1.7 Kontinentální zaplavované louky 77 T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace 78 T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky 79 T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd 80 T2.1 Subalpínské smilkové trávníky 81 T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy 82 T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky 83 T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) 84 T3.2 Pěchavové trávníky 85 T3.3 Úzkolisté suché trávníky 86 T3.4 Širokolisté suché trávníky 87 T3.5 Acidofilní suché trávníky 88 T4.1 Suché bylinné lemy 89 T4.2 Mezofilní bylinné lemy 90 T5.1 Jednoletá vegetace písčin 91 T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens)

92 T5.3 Kostřavové trávníky písčin 93 T5.4 Panonské stepní trávníky na písku 94 T5.5 Podhorské acidofilní trávníky

31

5

6

3

2

6

2

3

4

65 240 42

5 3 4 6 6 5 5 5 5 5 5 5 5 6 6 6 6 5 5 5 5 5 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 5 3 4 3 4 4 4 4 4 5 3 5 4 3 5 5 5 4 4 4 3 4

5 6 5 6 6 5 5 6 6 6 5 5 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 5 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 4 5 4 5 5 5 6 5 5 4 5 5 5 6 6 6 5 5 5 5 5

4 3 3 2 2 3 3 4 4 3 3 3 4 3 4 4 3 3 3 3 3 4 3 3 3 3 4 4 3 3 4 4 3 3 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 3 3 3 4 4 4 4 4 4 4 2

4 4 4 2 2 4 4 2 3 4 4 4 4 4 3 3 3 5 5 4 3 4 4 4 3 3 3 3 3 4 5 4 5 5 5 4 5 5 4 4 6 6 6 6 6 5 4 4 4 4 6 5 6 6 6 6 5 4

4 4 4 4 4 6 6 6 6 6 4 6 4 6 6 6 6 6 4 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 2 4 4 2 2 2 6 6 4 4 6 6 4 4 6 6 4 4 4 2 6

2 2 2 1 1 4 3 3 3 3 5 3 4 3 3 3 3 5 4 3 3 2 2 1 4 4 3 3 3 4 4 4 4 4 3 3 2 3 4 2 3 4 4 4 4 5 3 4 4 3 6 5 6 6 5 5 4 3

3 3 3 5 4 5 5 4 4 5 5 5 5 6 6 6 6 2 2 2 2 2 2 2 5 5 4 4 5 4 4 4 5 5 4 4 4 4 4 4 5 5 4 5 5 5 4 5 5 4 4 5 5 5 4 5 4 4

4 3 3 3 3 6 5 4 4 4 5 4 4 5 5 5 5 4 4 4 4 4 3 3 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 3 4 4 3 5 5 4 4 4 4 4 5 4 4 4 4 4 4 6 4 4 4 4 4

65 58 58 60 58 79 75 71 73 75 75 73 75 81 81 81 79 75 69 69 67 69 67 65 77 75 75 75 75 77 81 79 81 81 77 77 75 58 71 63 69 71 69 81 79 79 63 75 73 63 81 83 92 79 75 77 65 67

4

5

2

3

6

3

4

4

65 238 41

4 5 4

5 5 4

3 3 3

5 5 4

6 6 4

3 5 2

4 5 3

4 4 3

71 289 50 79 360 63 56 180 31

234 192 192 208 192 357 323 289 306 324 324 306 323 380 380 380 360 323 266 270 255 266 247 228 342 323 323 323 324 342 378 360 380 380 336 340 320 192 289 225 266 285 266 380 361 361 225 323 304 225 378 400 483 361 323 342 238 255

41 33 33 36 33 62 56 50 53 56 56 53 56 66 66 66 63 56 46 47 44 46 43 40 59 56 56 56 56 59 66 63 66 66 58 59 56 33 50 39 46 49 46 66 63 63 39 56 53 39 66 69 84 63 56 59 41 44

95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159

T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny L1 Mokřadní olšiny L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8.1 Boreokontinentální bory L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny L9.3 Horské papratkové smrčiny L10.1 Rašelinné březiny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory XV1 Vegetace nových vodních ploch XV2 Degradovaná biota vod XV3 Odvodňovací kanály XV4 Lokálně upravené vodní toky XM1 Zamokřelá ruderální lada XR – (R 3.4) Degradovaná vrchoviště XS1 Nové těžební prostory ve skal. masivech a jejich kamenné odvaly XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamen. povrchem XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště XT1 Postagrární víceleté úhory XT2 Degradovaná vlhká lada XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropog. ploch XL1 Remízky, aleje a liniové porosty dřevin v krajině

32

5 5 6 4 4 6 4 4 4 4 4 5 5 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 5 5 5 5 4 4 4 5 5 5 5 5 5 5 5 5 6 6 6 2 1 1 4 2 6 2 2 3 3 2 2 2 3 2 2 3 3 3 2 3

6 6 5 5 4 6 5 5 6 5 5 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 3 3 3 3 4 4 3 2 2 4 2 2 3 3 3 2 3 4 3 3 3

3 3 3 4 4 4 5 5 5 5 5 5 5 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 5 6 6 6 6 6 5 5 5 5 5 6 5 5 5 5 5 5 5 5 3 3 3 3 3 3 2 2 1 2 3 3 3 3 3 2 3 4 3 4 4

5 5 5 5 5 4 5 5 5 5 5 5 6 6 5 6 5 5 5 6 6 4 4 5 3 5 6 5 6 5 3 3 3 3 3 5 5 3 3 3 3 3 3 3 2 3 3 3 3 3 2 2 2 2 4 3 3 3 3 2 5 3 3 3 3

4 6 6 6 4 6 2 2 6 2 6 4 6 2 6 6 3 5 5 5 2 3 5 5 3 6 6 6 4 4 3 4 4 6 4 6 6 3 3 4 6 6 6 6 2 2 2 2 2 4 4 3 6 4 2 2 1 2 2 4 4 4 2 2 2

3 4 4 4 2 2 2 2 2 3 4 3 3 3 4 3 3 3 4 4 3 3 3 4 2 4 4 4 4 3 2 2 2 3 2 3 3 2 3 3 3 2 3 3 2 1 1 2 2 2 1 1 2 3 2 2 1 2 1 1 3 2 1 1 1

4 4 6 3 4 3 4 4 4 2 3 4 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 4 4 4 4 2 3 2 4 3 5 1 1 2 1 2 2 3 2 2 1 3 2 2 1 4

4 4 6 5 4 3 3 3 3 3 4 4 3 3 5 5 4 4 4 4 3 4 4 5 4 5 5 5 4 4 4 4 4 4 3 4 4 3 4 3 4 4 4 4 3 2 3 2 2 4 3 3 3 3 3 4 2 3 3 3 5 2 3 2 4

71 77 85 75 65 71 63 63 73 60 75 75 77 69 81 81 71 75 77 79 69 69 73 79 63 83 85 83 79 73 63 65 67 73 65 79 77 63 67 67 75 75 77 77 40 38 38 48 44 65 38 33 44 46 42 42 38 44 40 35 60 50 42 38 50

285 342 418 324 238 280 209 209 300 190 323 315 330 242 378 374 273 315 336 352 242 260 300 357 216 396 414 396 345 294 216 234 247 304 228 352 336 209 247 247 323 320 340 340 90 80 80 130 108 240 81 64 104 121 99 100 77 108 88 72 210 140 96 72 143

49 59 73 56 41 49 36 36 52 33 56 55 57 42 66 65 47 55 58 61 42 45 52 62 38 69 72 69 60 51 38 41 43 53 40 61 58 36 43 43 56 56 59 59 16 14 14 23 19 42 14 11 18 21 17 17 13 19 15 13 36 24 17 13 25

160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192

XL2 Soliterní stromy XL3 4 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 3 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů X1.2 Betonové nádrže (bazény) X1.3 Systematicky upravené vodní toky X1.4 Znečištěné vody X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace X3.1 Zbořeniště X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy X4.1 Tradiční náves X4.2 Jednoleté úhory X4.3 Víceleté kultury na orné půdě X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě X4.5 Bylinné porosty na opuštěných degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách X4.6 Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště) X4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-techn. areálech X5.1 Živé ploty X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie X5.3 Intezivní vinice, chmelnice a sady X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury alochtonních druhů dřevin (např. akátiny) XX1.1 Nádrže čističek a odkaliště XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XX1.3 Zatrubněné toky XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu XX4.2 Chemicky znehodn. plochy a otevřené povrchy skládek abiotických materiálů

33

3 2 2 2 2 1 2 1

3 4 4 3 2 1 2 2

4 3 5 3 1 1 1 2

3 4 3 3 2 2 2 2

2 3 1 2 2 2 2 1

1 1 2 2 2 1 1 1

4 3 3 2 1 1 2 1

4 2 2 3 2 3 1 2

50 143 25 46 117 20 46 112 19 42 99 17 29 49 9 25 35 6 27 42 7 25 35 6

2

2

2

2

6

1

1

3

40

1 1 2 1 1 1

3 1 2 2 2 2

3 1 3 2 2 2

3 1 3 2 2 2

4 2 6 3 1 1

1 1 2 2 1 1

1 1 1 3 3 3

3 3 5 4 3 3

40 90 16 23 28 5 50 140 24 40 84 15 31 56 10 31 56 10

1

1

3

2

3

1

2

2

31

1 1 2 1 1 2 1 1 1 -

1 2 2 2 2 3 2 2 2 -

2 2 3 3 2 5 5 2 3 -

1 2 2 3 2 3 3 3 2 -

3 1 2 2 4 2 2 4 3 -

1 1 1 1 1 1 1 1 1 -

2 1 2 3 3 2 2 1 1 -

3 2 3 3 3 3 3 3 2 -

29 45 8 25 35 6 35 72 13 37 81 14 37 77 13 44 104 18 40 88 15 35 72 13 31 56 10 0 0 0 0 0 0 0

-

-

-

-

-

-

-

-

-

88

56

-

15

10

0

Příloha č. 2 Mapa biotopů okresu Ústí n.L. členěná podle skupin biotopů (křovinné, lesní, mokřadní, rašelinné, skalní, travní, vodní a antropogenně přeměněné X)

34