Regionální výzkum v česko-německém pohraničí

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Acta Universitatis Purkynianae č. 156 Studia Geographica IX.

Regionální výzkum v česko-německém pohraničí

Milan Jeřábek Blanka Pohajdová Pavel Raška (editoři)

Ústí nad Labem 2010

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Acta Universitatis Purkynianae č. 156 Studia Geographica IX.

Regionální výzkum v česko-německém pohraničí

Vědecký redaktor: Prof. Ing. František Zich, DrSc.

Recenzenti: Mgr. Vladimír Lipský Dipl.-Stw. Christian Preußcher

Editoři: Doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D., Mgr. Blanka Pohajdová, Mgr. Pavel Raška

© Milan Jeřábek, Blanka Pohajdová, Pavel Raška (eds.), Ústí nad Labem 2010 ISBN 978-80-7414-236-9

Publikace vznikla v rámci projektu česko-německé pohraničí jako společný životní prostor (inventarizace příhraničních akademických projektů v EEL) – č. EEL-0017-CZ-1-00

Obsah

Christian SCHRAMEK Teorie systémů a přeshraniční spolupráce: několik úvah z pohledu česko-německých euroregionů .............................................................................................................................................5

Jan SLAVÍK Vývojové fáze rozvoje česko-polsko-německého pohraničí z ekonomického, sociálního a environmentálního pohledu ................................................................................................................14

Milan JEŘÁBEK, Vladimír LIPSKÝ, Blanka POHAJDOVÁ Česko-saské pohraničí – prostor evropské integrace a vzájemného poznávání ..........................22

Olaf SCHMIDT Společné projekty TU Dresden a UJEP Ústí nad Labem v oblasti geografie .................................32

Hartmut KOWALKE Atlasy Euroregionu Elbe/Labe – vizualizace geografických struktur v česko-německém pohraničí................................................................................................................................................40

Lukáš NOVOTNÝ Historické povědomí obyvatel českého a bavorského pohraničí ...................................................52

Juliane BANSE, Isolde ROCH Sanace a rozvoj v česko-německo-polském Trojzemí – přeshraniční projekt...............................62

Carola S. NEUGEBAUER, Milan JEŘÁBEK, Isolde ROCH Říční krajiny jako prostor identifikace – srovnávací průzkum na českém a saském úseku Labe/Elbe ...............................................................................................................................................71

Igor PLESKOT Zaměstnanost a nezaměstnanost v příhraničním pásu česko-německého pohraničí ..................81

Birgit LEICK Získávání konkurenční výhody díky obchodní spolupráci v rámci přeshraničních regionů .......89

Cornelie KUNZE Středně velké firmy nabízející služby v Euroregionu Krušnohoří/Erzgebirge ...............................99

Jaroslav DOKOUPIL, Alena MATUŠKOVÁ, Juliane DITTRICH, Barbara KOTTL, Jutta ROOSEN Chování spotřebitelů v česko-bavorském pohraničí po Schengenu ............................................111

Veronika KLEČKOVÁ, Tomáš HAVLÍČEK Role Schengenu v přeshraniční spolupráci na příkladu měst Domažlice a Furth im Wald .......120

Lenke GEBER-KÖVESDY Proces restrukturalizace územního plánování v Maďarsku v průběhu systémové transformace .......................................................................................................................................127 Dosavadní tituly ..................................................................................................................................138

Teorie systémů a přeshraniční spolupráce: několik úvah z pohledu česko-německých euroregionů Christian Schramek Institut für Politikwissenschaft der Universität Regensburg (Institut politických věd Univerzity v Řezně), Regensburg, Německo [email protected] Abstrakt Za posledních 20 let zažilo česko-německé pohraničí rozmach přeshraniční spolupráce. Postupem času bylo podél česko-německých hranic vytvořeno pět tzv. euroregionů. Naším cílem je vyvinout model, který by byl schopen analyzovat procesy odehrávající se v těchto euroregionech. V tomto příspěvku euroregiony interpretujeme jako otevřené sociokulturní systémy ve smyslu teorie (Easton 1965 a, b): Na jedné straně podléhají určitým vnějším vlivům a reagují na ně a na druhé straně samy specificky působí na své okolí. Tento vztah mezi systémem a jeho okolím je zásadní pro pochopení principu fungování euroregionů. Tento model může být chápán jako teoretický rámec pro analýzu přeshraniční spolupráce, který nám umožňuje integrovat různé obory výzkumu. Klíčová slova: euroregiony, přeshraniční spolupráce, česko-německé pohraničí, teorie systémů 1. Úvod Od pádu železné opony před dnes již 20 lety vznikla celá řada organizací, které si vytkly za cíl podporovat přeshraniční spolupráci v česko-německém pohraničí. V rámci tohoto příspěvku bychom se chtěli pokusit vyvinout model vhodný k analýze takovýchto přeshraničních sociokulturních systémů. Východiskem našich úvah jsou česko-německé euroregiony, jejichž vývoj autor zkoumá již několik let. Stať je zároveň snahou o alespoň částečné zaplnění mezery ve výzkumu v této oblasti. Dosavadní práce o přeshraniční spolupráci v česko-německém pohraničí jsou většinou velmi popisné a zůstávají na úrovni soupisu existujících euroregionů a popisů jejich aktivit. Téměř žádná práce neopouští empirickou rovinu a nesnaží se uchopit předmět výzkumu, „euroregion“, z analytickoteoretického pohledu. Je to překvapivé, protože existuje mnoho teoretických přístupů, které se výborně hodí pro výzkum logiky fungování euroregionů. Dalším problémem je nevyváženost v množství prací o přeshraniční spolupráci na západě a na východě SRN. Velká část existující literatury se věnuje euroregionům na západních hranicích, zatímco euroregiony na východních hranicích dosud nebyly téměř vůbec zkoumány. Výjimku představují práce z oboru hospodářské geografie. Současný stav výzkumu nově vzniklých euroregionů na východě Německa lze tedy stále ještě do značné míry popsat slovy Kowalkeho z roku 2002: „Vědecká diskuze o nových euroregionech na východní vnější hranici Evropské unie stojí teprve na počátku. V literatuře proto převládá popisování, teoretická pojednání byste hledali marně (Kowalke 2002: 137).“ Nízká úroveň tvorby teorie v oblasti euroregionů přestavuje značný nedostatek v aktuální vědecké diskuzi. Teorie pomáhají uvést empiricky pozorovatelné jevy do logických souvislostí, vysvětlit je a odhadnout jejich další vývoj. Chceme-li procesy odehrávající se kolem euroregionů náležitým způsobem objasnit, musíme pro to nejprve vypracovat teoretickou základnu, která nám umožní rozpoznat kauzální souvislosti mezi empirickými daty.

Christian Schramek

Teoretická konstrukce, která bude vyvíjena v následujících částech příspěvku, vychází v první řadě z empiricky-analytického přístupu, který chápe teorie „jako nástroje, které umožňují systematicky popisovat a vysvětlovat skutečnost a předpovídat budoucí vývoj“ (Fricke/Meyer 2003: 6). Při tvorbě teorie se opíráme o geografický výzkum pohraničí a o politologickou teorii systémů. Oba směry výzkumu nám mohou poskytnout cenné poznatky pro vývoj modelu. Zatímco první obor vychází ve svých úvahách z fenoménu hranice národních států, druhý obor se zabývá principem fungování sociokulturních systémů. Spojením obou přístupů v jednom modelu mohou být zohledněny dvě důležité vlastnosti euroregionů: za prvé existence hranice probíhající mezi dvěma nebo více národnostními státy uvnitř kooperujících svazků a za druhé jejich systémový charakter. Práce se tedy přibližuje předmětu výzkumu – euroregionu – ze dvou různých směrů: jednou je východiskem hranice, která pro každý euroregion představuje atribut určující jeho strukturu, podruhé se zaměřujeme na systémový charakter, který vykazují svazky přeshraniční spolupráce. V následující části nejprve podrobíme kritické analýze různé přístupy v oblasti výzkumu pohraničí. Přestože těmto výzkumům vděčíme za cenné teoretické odkazy, setrvávají povětšině u popisu přeshraniční spolupráce a nedostávají se až k fenoménu euroregionů. Jelikož nám zde může pomoci teorie systémů, bude potom v další části na základě teorie systémů Davida Eastona (1965a und 1965b) a při zohlednění teoretických poznatků z oblasti výzkumu pohraničí vyvinut model vhodný pro analýzu euroregionů. 2. Kritická analýza teoretických přístupů v oblasti výzkumu pohraničí Ve výzkumu pohraničí můžeme rozlišit celkem čtyři výzkumné směry, které se zabývají fenoménem hranice a přeshraniční spoluprací: 1 1. „Boundary-“ či „frontier view“ chápe fenomén hranice z perspektivy národnostních států a zkoumá ji z pohledu mezinárodního práva a mezinárodní politiky. Středem zájmu je hranice jako předmět konfliktů národnostních států, proto tomuto přístupu někteří kritikové vytýkají přílišnou „fixovanost na státy“ (Schmitt-Egner 1998: 31). 2. „Border area view“ naproti tomu zaujímá rozhodující regionální perspektivu a zkoumá dopady hranic na příhraniční regiony. Tento výzkumný směr se zaměřuje na interakce individuálních aktérů v pohraničí (Ratti 1993a a 1993b; Giaoutzi/SuarezVilla/Stratigea 1993; Martinez 1994). 3. „Bottom-up regionalism view“ rozšiřuje pole výzkumu o spektrum kolektivních aktérů v pohraničí a věnuje se zejména fenoménu tvorby sítí, který přístup „border area view“ do značné míry zanedbával. Grom (1995: 66) upozorňuje na to, že regionální úroveň má díky přeshraniční spolupráci k dispozici nástroj, kterým může ve službách evropského sjednocení působit na porozumění mezi národy. 4. A konečně „transnational regionalism view“ sleduje cíl definovat na základě kritiky předchozích přístupů přeshraniční spolupráci jako východisko ideálního procesu tvorby nadnárodních evropských regionů. Přeshraniční spolupráce by podle tohoto přístupu byla vnitroevropským integračním modelem na podporu občanské angažovanosti a přeshraničního porozumění (Schmitt-Egner 1998: 36ff.). Vzhledem k předmětu našeho výzkumu – euroregionu – se jeví jako největší slabina těchto teoretických přístupů v první řadě to, že zůstávají na úrovni popisu přeshraniční spolupráce. Musíme však vycházet z toho, že mezi přeshraniční spoluprací jako takovou a fenoménem euroregionů existuje podstatný rozdíl: Zatímco první se vztahuje na celý akční prostor na obou stranách státní hranice, v němž se přeshraniční interkace odehrávají více méně nekoordinovaně, pojem „euroregion“ popisuje akční celek jasně vymezený vůči svému okolí, který se snaží aktivně utvářet hospodářský, sociální a kulturní vývoj v rámci jasně 1

6

Dobrý přehled různých přístupů poskytují Schmitt-Egner 1998 a Zenk 2000.

Acta Universitatis Purkynianae č. 156

Teorie systémů a přeshraniční spolupráce: několik úvah z pohledu česko-německých euroregionů

definovaných územních hranic. Identifikační znak, který do své definice přeshraniční spolupráce zahrnul Schmitt-Egner (1998: 63), že zúčastněné subjekty se musí podílet na zachování, řízení a rozvoji společného životního prostoru, má samozřejmě velkou důležitost i ve vztahu k euroregionům. Představuje však pouze nutné, nikoli dostačující kritérium. Rozhodujícím znakem, který odlišuje předmět výzkumu – euroregion – od pouhé přeshraniční spolupráce, je spíše existence institucionální struktury, v jejímž rámci jsou přeshraniční interakce koordinovány. Existence takové struktury pro řízení spolupráce navíc může posloužit k rozlišení dvojice pojmů, které zavedl Schmitt-Egner: akční prostor a akční celek. Totiž pouze tam, kde přeshraniční interakce podléhají alespoň minimální míře koordinace uvnitř určitého institucionálního rámce, můžeme hovořit o akčním celku, v němž jsou rozvíjeny trvale udržitelné koncepty pro zachování a řízení společného životního prostoru. Na základě těchto znaků bychom se na tomto místě chtěli poprvé pokusit o teoretické uchopení euroregionu jako předmětu výzkumu. Výše popsané znaky (diference systému/okolí, cílená součinnost aktérů na fungování celku, strukturovanost) totiž naznačují, že je možné takový přeshraniční kooperační svazek interpretovat jako sociokulturní systém podle Eastona (1965a a 1965b). Z pohledu teorie systémů by pak euroregion představoval analytický systém, který se od svého nesystémového okolí odlišuje funkční součinností zúčastněných aktérů v rámci určitých struktur. 2 V rámci těchto struktur se odvíjejí přeshraniční interakce, které směřují k zachování, řízení a rozvoji společného životního prostoru. Graficky by bylo možné existenci institucionální struktury v rámci přeshraniční spolupráce znázornit následujícím způsobem: Obr. č. 1: Strukturovaný systém, který se rozkládá nad rámec hranic národnostních států (zdroj: vlastní zobrazení)

Rozhodující novinka oproti dosavadním přístupům spočívá v tom, že euroregiony jsou explicitně zahrnuty do úvah o přeshraniční spolupráci. Měly by být interpretovány jako strukturované systémy, které mají za úkol řídit a koordinovat procesy přeshraniční interakce. Strukturovanost systému je zde jedním z podstatných znaků, kterými se odlišuje od svého okolí. 3. Systém a okolí systému Na základě Eastonovy teorie budeme v následující části vycházet z toho, že se v případě euroregionu jedná o otevřený systém, který přijímá impulzy ze svého okolí a reaguje na ně. Při tom je třeba zohlednit skutečnost, že se euroregion rozkládá na území dvou nebo více národnostních států a že právě tato okolnost má velký vliv na euroregionální systém. Především dělící charakter státní hranice působí na kooperační vztahy velmi negativně. To v první řadě souvisí s tím, že hranice dělí euroregion na dvě nebo více částí, v nichž na základě jejich příslušnosti k různým státům panují i velmi rozdílné hospodářské, právní a společenské rámcové podmínky. V důsledku odlišného vývoje v jednotlivých státech se 2

Akční rádius institucionálních struktur je dán administrativními územními celky, které tvoří euroregion.

Studia Geographica IX.

7

Christian Schramek

přirozeně vytvořily různé společenské systémy, které mohou být velmi nekompatibilní. Hranice mezi státy proto zpravidla představuje významnou bariéru spolupráce. Tento negativní efekt lze pozorovat ve všech dílčích společenských systémech: „U přeshraniční spolupráce je třeba překonat administrativně-právní překážky, […] ekonomické a finanční bariéry, kulturní a interkulturní odlišnosti“ (Brunn/Schmitt-Egner 1998: 19). Zvláště negativně působí příslušnost k různým právním systémům: většinou bývají nekompatibilní; právní rámec zahrnující celou příhraniční oblast navíc existuje jen velmi vzácně. Subnacionálním územním celkům tím chybí legislativní báze pro uzavírání právně závazných přeshraničních kooperací. To souvisí s tím, že národnostní státy mnohdy vnímají procesy přeshraniční interakce jako zásah do své svrchovanosti v oblasti zahraniční politiky, a proto nejsou odpovídající právní podklady zpracovávány. Přeshraniční spolupráce mezi subnacionálními územními celky se tak často pohybuje na hranici legálnosti: aktivity jsou rozvíjeny v právním vakuu, jelikož chybí jasné právní úpravy. Ale i kdyby bylo možné tyto překážky obejít, odlišná správní struktura a kultura v jednotlivých částech euroregionu staví aktéry před obtížně překonatelné překážky spolupráce. V ekonomické oblasti různé měnové systémy ztěžují přeshraniční finanční transakce. Cla a netarifní překážky obchodu kazí soutěž mezi odpovídajícími ekonomickými celky. Nerovné rozdělení blahobytu, které lze často pozorovat mezi dvěma státy, vede v důsledku vnějších viditelných rozdílů k závisti na jedné a znevažování na druhé straně hranice. To s sebou přináší odcizení obyvatel na opačných stranách hranice. Ne bez důvodu v této souvislosti někteří autoři hovoří o existenci „hranice blahobytu“ (Könönen 2004: 12). Velkou roli hraje také odlišná enkulturace. Socializací v určitém kulturním kontextu se přejímají specifické způsoby myšlení a jednání, které u sousedů na druhé straně hranice narážejí na nepochopení a působí podivně. Nelze vycházet z toho, že jsou různé kulturní kódy kompatibilní a že je protějšek bude moci bez problémů dešifrovat. K takovým kulturním kódovým systémům musíme počítat i daný národní jazyk. Chybějící jazykové znalosti můžeme považovat za jednu z největších překážek přeshraniční spolupráce vůbec. Kromě těchto překážek spolupráce však existují ještě faktory, které na práci uvnitř euroregionu působí pozitivně. Za zmínku zde stojí například podpora ze strany obyvatel pohraničí. Čím více má systém členů, kteří se zasazují za zájmy euroregionu, o to efektivněji může být sledován cíl vytvořit společný životní prostor na obou stranách hranice. Členové systému „euroregion“ se tak mohou stát významnou lobby, která bude příslušnou centrální vládu nutit, aby odbourávala stávající překážky kooperace a usnadnila přeshraniční spolupráci. Rovněž přeshraniční odbourávání institucionálních struktur lze efektivně posunout kupředu díky široké podpoře ze strany soukromých a veřejných subjektů. Taková podpora však v žádném případě nemůže vycházet pouze od členů systému. Rovněž externí aktéři mohou v případě stejně zaměřených zájmů rozhodujícím způsobem přispět k posílení euroregionálního systému a podpořit jej při sledování jeho cílů. O podporu euroregionů se takto velkým dílem zasloužila především Evropská unie, která vnímá přeshraniční kooperační svazky jako vhodný prostředek, kterým lze podpořit porozumění mezi národy a prohloubit integraci Evropy. Hlavní teze tohoto příspěvku zní, že výše jmenované rámcové podmínky přeshraniční spolupráce rozhodujícím způsobem ovlivňují konkrétní podobu kooperačních vztahů uvnitř euroregionů. Tyto rámcové podmínky přitom mohou na euroregionální systém působit velmi odlišně: Zatímco přetrvávající překážky spolupráce negativně ovlivňují práci euroregionu, má podpora ze strany interních nebo externích subjektů na přeshraniční kooperační svazky pozitivní dopady. Impulzy vycházející z rámcových podmínek tedy mohou působit dvěma zcela odlišnými směry. Podle teorie Davida Eastona budeme označovat vlivy rámcových podmínek přeshraniční spolupráce na euroregionální systém jako systémový vstup. Celkový systémový vstup se pak skládá z obstruktivní a konstruktivní složky. Pod obstruktivním 8



vstupem chápeme všechny impulzy vycházející z okolí systému, které mají negativní dopady na nadřazený cíl euroregionu utvářet a řídit společný životní prostor na obou stranách hranice. Jako konstruktivní vstup se analogicky k tomu označují všechny impulzy vstupující do euroregionálního systému, které jej při realizaci jeho cíle podporují. Mezi oběma druhy vstupů lze pozorovat kauzální souvislosti: za prvé působí diametrálně odlišným směrem (brání spolupráci nebo ji podporují); za druhé může být konstruktivní vstup interpretován jako reakce na obstruktivní vstup. Subjektům, které podporují euroregionální zájmy, jde konečně o to, překonat určité překážky spolupráce. Identifikace obstruktivního vstupu má při tom především z praktického hlediska poměrně velký význam, protože je možné jej označit jako příčinu výskytu obtíží při spolupráci v rámci analytického systému „euroregionu“. Nyní bychom se chtěli blíže věnovat tomu, jakým způsobem ovlivňují vstupy vnášené do euroregionu utváření tohoto systému. Od Davida Eastona zde přejímáme základní představu, že čistě institucionální chápání nestačí k tomu, aby bylo možné adekvátním způsobem popsat procesy probíhající v analytickém systému. Na druhé straně se zdá, že právě v oblasti přeshraniční spolupráce institucionální postupy značně ulehčují přeshraniční kooperaci, v neposlední řadě i proto, že je tímto způsobem zaručena určitá trvalost vztahů (Zenk 2000: 60). V překládaném výzkumu proto budou stejnou měrou zohledněny jak institucionální, tak procesuální aspekty přeshraniční spolupráce v euroregionu. Pokud navíc zohledníme i analýzu politického pole vyvinutou v 70. letech, může být i obsahová dimenze politiky vědecky uchopitelnější. Výše popsané přístupy k výzkumu sociokulturního systému „euroregion“ odpovídají diferenciaci různých dimenzí politiky, která je dnes považována již za klasickou (Korte 2006: 75ff.): politická struktura (dimenze „polity“) – politické uspořádání a instituce; politický proces (dimenze „politics“) – analýza řízení a rozhodování; politický obsah (dimenze „policy“) – analýza politického pole. Ačkoli lze přechody mezi jednotlivými pojetími označit za plynulé, jejich oddělené pozorování je z analytických důvodů smysluplné. Umožňuje nám totiž cíleně použít vědecké nástroje jednotlivých dílčích disciplín na euroregion jako předmět výzkumu a uchopit odpovídající systém ve všech jeho dimenzích. Teze zní, že rámcové podmínky nadnárodního kontextu nejen do značné míry ovlivňují výsledky politiky euroregionu (policy), nýbrž z velké části rovněž určují, v jakých politických strukturách (polity) jsou tyto výsledky produkovány a jakým způsobem se utvářejí procesy interakce (politics), které stojí za tvorbou rozhodnutí. Obsah politiky je tak určován otázkou, která opatření se nejlépe hodí k překonávání státních hranic a utváření společného životního prostoru na obou stranách hranice. Institucionální podoba euroregionu je rozhodujícím způsobem ovlivněna existencí dvou často nekompatibilních právních systémů a absencí supranacionálních nebo alespoň internacionálních právních úprav přeshraniční spolupráce. Na rovině interakce negativně působí na průběh jednání mezi partnery vedení komunikace v interkulturním kontextu a zkreslené vnímání cizího protějšku. Systém a okolí systému tedy rozhodně neexistují vedle sebe izolovaně a také tedy nemohou být zkoumány odděleně. Chceme-li sociokulturní systém euroregionu analyzovat adekvátním způsobem, musí být zohledněny i rámcové podmínky, v nichž musí euroregion fungovat. Pouze zjištěním kauzálních závislostí, které existují mezi systémem a okolím systému, dosáhneme dostatečného pochopení funkčních souvislostí uvnitř systému. K těmto kauzálním závislostem však nepatří pouze okolnost, že impulzy vycházející z rámcových podmínek rozhodujícím způsobem ovlivňují logiku fungování euroregionu. Výsledky politiky vytvářené euroregionem se totiž vztahují k těmto rámcovým podmínkám a mají za cíl, tyto podmínky změnit. Tyto politické výsledky budeme označovat podle Davida Eastona jako „výstupy“ systému. Výstupy euroregionů při tom sledují dva cíle: Na jedné straně mají být odbourány dosavadní překážky kooperace, tak aby se snížil obstruktivní vstup. Na druhé straně je ale také snaha získat co nejvíce interních a externích aktérů pro cíle Studia Geographica IX.

9

Christian Schramek

euroregionu, tak aby byla podpora systému založena na co nejširší bázi a tím zvýšen konstruktivní vstup. Výstup, který produkuje euroregion, je tedy závislý na rámcových podmínkách přeshraniční spolupráce a snaží se právě změnou tohoto rámce zlepšit předpoklady pro úspěšnou kooperaci v euroregionu. V této souvislosti je třeba rozlišovat přímou a nepřímou variantu výstupu. Na jedné straně může být výstup v přímém vztahu k rámcovým podmínkám a tím sledovat bezprostřední změnu podmínek spolupráce. Jako příklad zde můžeme uvést letní tábory, které euroregion často pořádá, aby přivedl dohromady mladé lidi různých národností a vzbudil zájem o cizí kulturu. Reálné a potenciální překážky spolupráce, jako jsou předsudky nebo nezájem o kulturu sousední země, mohou být tímto způsobem redukovány již v ranném stádiu. Na druhé straně může být dosaženo zlepšení transnacionálního rámce i nepřímo působením na externí rozhodovací systémy. Například problém nedostatečného právního zajištění přeshraniční spolupráce nemůže uspokojivě vyřešit euroregion sám. Důvod pro to je třeba vidět ve skutečnosti, že euroregiony k tomu zkrátka nemají potřebné kompetence. Z toho pro přeshraniční kooperační svazky vyplývá nutnost dosahovat kýžených cílů lobováním u příslušných externích rozhodovacích systémů. K těmto rozhodovacím systémům patří například Evropská unie, jednotlivé státy, ale i subnacionální územní celky jako německé spolkové země, kraje, okresy a obce. Obr. č. 2: Euroregion z pohledu teorie systémů (zdroj: vlastní zobrazení po vzoru teorie Eastona 1965a a 1965b)

obstruktivní vstup

Euroregion

okolí systému - hranice-

konstruktivní vstup

výstup

Množství výše popsaných výměnných procesů mezi euroregionem a jeho okolím lze nejlépe znázornit formou vývojového modelu po příkladu Davida Eastona (obr. 2). Okolnost, že výstup euroregionu je ve vztahu k rámcovým podmínkám, je v tomto modelu znázorněn jako smyčka zpětné vazby. 4. Od dělící hranice ke spojujícímu životnímu prostoru Na tomto místě se chceme ještě jednou vrátit k východisku našich úvah, a sice fenoménu státní hranice. Jelikož hranice představuje znak určující strukturu každého euroregionu, musí být odpovídajícím způsobem zohledněn i v námi vypracovaném modelu. V této souvislosti bude hranice interpretována jako komponenta právních, administrativních, hospodářských, politických i psychologických rámcových podmínek, která má velmi negativní dopady na přeshraniční spolupráci a kterou je tedy třeba překonávat. Co přesně chápeme takovým „překonáváním hranice“, vysvětlíme v následujících pasážích. Nejprve bychom chtěli rozpracovat dvě odlišné koncepce fenoménu „hranice“, které se v literatuře neustále vynořují. První koncepce argumentuje z geografického pohledu: „La frontière est un instrument géographique de différenciation et par conséquent, en fin de 10



compte, d’organisation de l’espace“ (Guichonnet/Raffestin 1974: 9). Ve středu této koncepce stojí skutečnost, že hranice vymezuje určité teritorium vůči jinému teritoriu. Toto však není jediná možná definice pojmu „hranice“. Pro Georga Simmla totiž hranice není ani tak „prostorovou skutečností se sociologickými dopady, nýbrž sociologickou skutečností, která se formuje prostorově“ (citováno dle Schmitt-Egner 1998: 38). Zde se staví do popředí ani ne tak teritoriální, jako spíše sociologická dimenze hranice. Oba pohledy mají své opodstatnění, popisují však fenomén hranice jen z jednoho úhlu pohledu (geograficky nebo sociologicky). V našem modelu jsme se zaměřili předně na sociologické pojetí hranice. To není dáno tím, že by teritoriální dimenze měla menší význam, ale spíše tím, že otevřené teritoriální hranice představují předpoklad přeshraniční spolupráce. Předmět našeho výzkumu – euroregion – se může vytvořit teprve tehdy, když jsou odstraněny takzvané „tvrdé hranice“ (ve smyslu ostnatého drátu a závor). „Měkké hranice“ sociálních, ekonomických a kulturních systémů naproti tomu i přes otevření teritoriálních hranic přetrvávají. V zásadě je možné dokonce konstatovat, že „čím méně působí teritoriální hranice jako bariéra, o to patrnější a citelnější jsou hranice systémů“ (ibd.). Pokud tedy hovoříme o „překonávání hranice“, rozhodně to neznamená, že by musely být zrušeny teritoriální hranice mezi státy. Ve věku nacionalismu se tento cíl jeví jako zcela nereálný. Spíše půjde o snížení dělícího vlivu „měkkých“ sociálních, ekonomických a kulturních hranic, které vznikly v důsledku vytvoření národnostních států a vytýčení jejich hranic. V tomto smyslu je také třeba chápat cíl euroregionu: vytvořit společný životní prostor. Jeho vznikem by se totiž neměli obyvatelé pohraničí vzdávat národní, regionální ani lokální identity ve prospěch identity euroregionální. „Jde pouze o to, zavést orientaci na další identitu ve prospěch redukce dělícího působení hranic“ (Birk 2000: 72). To v první řadě znamená, že se má vyvinout pochopení nutnosti dobrých sousedských vztahů pro řešení stejných či přinejmenším podobných problémů v pohraničí. V příslušné literatuře je zastáván názor, že příslušnost k jedné sociální skupině nevylučuje členství v jiné (ibd.). Důležité je, aby tyto různé identity nebyly ve vzájemné konkurenci, nýbrž aby z nich vycházel koordinovatelný pluralitní celek. Při zohlednění euroregionálních aktivit můžeme vznik společného životního prostoru, který se vyznačuje existencí společné přeshraniční identity, znázornit pomocí následující typologie: Obr. č. 3: Od zcela uzavřených hranic ke společnému životnímu prostoru (zdroj: vlastní zobrazení po vzoru Giaoutzi/Suarez-Villa/Stratigea 1993)

(1) isolated areas

(2) interconnected areas

(3) structured interconnected areas

(4) structured contact zone

Východiskem pozorování je zcela uzavřená teritoriální hranice (1). Na základě otevření této teritoriální hranice dochází k prvním kontaktům mezi obyvateli pohraničí (2). Nutnost efektivního řešení společných problémů v pohraničí pak vede ke konstituování přeshraničních struktur pro koordinaci a řízení interakcí (3). Pravidelná spolupráce obyvatel pohraničí v rámci těchto struktur nakonec podporuje vznik euroregionální identity, která zahrnuje obě Studia Geographica IX.

11

Christian Schramek

strany hranice (4). Kromě existence institucionálních struktur euroregion v této poslední etapě vykazuje další důležitou vlastnost k tomu, aby mohl být z vnějšího pohledu vnímán jako souvislý prostor: „Vzájemné závislosti uvnitř tohoto prostoru jsou v součtu silnější než součet vztahů jeho prvků, které přesahují hranice tohoto prostoru“ (Denzel/Schwarzer 1991: 172). Kromě institucionální struktury je to v této poslední etapě zejména existence euroregionální identity, která umožňuje vymezit analytický systém euroregionu vůči jeho okolí. V důsledku snahy redukovat množství probíhajících procesů na jednoduchý základní model se toto znázornění může jevit jako silně idealizující. Popsané fáze však lze jasně rozpoznat v aktuálním evropském vývoji. Poslední etapa ovšem dosud nebyla dosažena téměř v žádném euroregionu. 5. Závěrečná úvaha Hledání modelu pro analýzu rámcových a funkčních podmínek euroregionu si vyžádalo integraci prvků z více teorií do jediného přístupu. Pouze tak může být objasněna komplexní souvislost podmínek, v nichž euroregiony fungují. Uzpůsobit různé přístupy sice vyžadovalo mnoho analytické práce, nakonec však mohl být vyvinut model, který přesně odpovídá práci euroregionů. Nejdůležitější poznatky lze shrnout do následujících tří bodů: 1. Euroregiony jsou dobrovolné svazky veřejných a soukromých subjektů, které sledují společný cíl zvýšit efektivitu přeshraniční spolupráce. Aby bylo možné tento cíl dosáhnout, mají euroregiony institucionální strukturu. Ta jim umožňuje řízení přeshraničních interakcí, které by jinak probíhaly do značné míry nekoordinovaně. Euroregion je tím pádem nejen pasivní akční prostor, ve kterém se odehrávají přeshraniční interakce, ale je i akčním celkem, který může ovlivňovat vývoj ve své kompetenční oblasti. V tom spočívá rozdíl mezi fenoménem euroregionu a pouhou přeshraniční spoluprací. 2. Stejně jako jiné organizace i euroregiony mají charakter systémů ve smyslu teorie Davida Eastona. Výzkum euroregionu ve světle teorie systémů nám umožňuje analyzovat bezpočet vzájemných vztahů mezi přeshraničními účelovými svazky a jejich okolím, Rámcové podmínky přeshraniční spolupráce totiž ovlivňují velkou měrou jak institucionální podobu euroregionů a kvalitu interakčních procesů, tak i obsah politiky. Na druhé straně se výstupy euroregionu vztahují k těmto rámcovým podmínkám. Tyto procesy lze nejlépe znázornit vývojovým modelem, vytvořeným podle teorie Eastona. 3. Při uskutečňování svých cílů prochází euroregion různými fázemi, které lze znázornit pomocí čtyř typů. V ideálním případě stojí na konci vývoje uskutečnění společného životního prostoru, který zahrnuje obě strany dříve dělící hranice. Vypracovaný model je v zásadě založen mezioborově a umožňuje integraci všech výzkumných přístupů, které se věnují předmětu přeshraniční spolupráce. Právě v této mezioborovosti spočívá i jeho silná stránka: Jelikož při přeshraniční spolupráci v rámci euroregionu současně působí nejrůznější faktory (právní, ekonomické, kulturní, jazykové), je smysluplné, zkoumat je nikoli odděleně, nýbrž ve vzájemných souvislostech. Jen tak můžeme pochopit vzájemná působení a vyvíjet smysluplná řešení, která budou snižovat obstruktivní vstupy, které na euroregion působí, a posilovat konstruktivní vstupy. Pokud tento model použijeme jako základ pro empirické výzkumy, zaměřené na identifikaci těchto různých vlivů, mohli bychom tak přispět ke zlepšení přeshraniční spolupráce v evropských příhraničních regionech.

12



Literatura Birk, F. (2000): Identitätsraummanagement als Ansatz der sozialräumlichen Integration in grenzüberschreitenden Regionen: Das Beispiel der Euregio Egrensis. Selbstverlag, Bayreuth. Denzel, M. A.; Schwarzer, Oskar (1991): Wirtschaftsräume und die Entstehung von Grenzen. Versuch eines historisch-systematischen Ansatzes. In: Sozialwissenschaftliche Informationen 3, s. 172– 177. Easton, D. (1965a): A Framework for Political Analysis. Prentice-Hall, Englewood Cliffs. Easton, D. (1965b): A Systems Analysis of Political Life. John Wily & Sons, New York. Fricke, D.; Meyer, J. (2003): Einführung in die politische Theorie. Wochenschau Verlag, Schwalbach. Giaoutzi, M.; Suarez-Villa, L.; Stratigea, A. (1993): Spatial Information Aspects and Communication Barriers in Border Areas. In: Ratti, R.; Reichman, S. (eds.): Theory and Practice of Transborder Cooperation. Helbing & Lichtenhahn: Basel – Frankfurt am Main, s. 103–122. Grom, I. (1995): Regionalgrenzüberschreitende Zusammenarbeit als Beitrag zur Förderung der europäischen Integration. Verlag Dr. Köster, Berlin. Guichonnet, P.; Raffestin, C. (1974): Géographie des frontières. Presses Universitaires de France, Paris. Könönen, A. (2004): Das Zusammenwirken von Landesentwicklung und Euroregionen im deutschtschechischen Grenzraum. Schriften zur Raumordnung und Landesplanung 17. Selbstverlag, Augsburg – Kaiserslautern. Korte, K.-R. (2006): Das politische System der Bundesrepublik Deutschland. In: Lauth, H.-J.; Mols, M.; Wagner, C. (eds.): Politikwissenschaft: Eine Einführung. Schöningh, Paderborn – München – Wien – Zürich, s. 67–98. Kowalke, H. (2002): Grenzüberschreitende Zusammenarbeit zwischen Ost und West – die neuen Euroregionen an der östlichen Außengrenze der EU. Das Beispiel Euregio Neiße – Nisa – Nysa. In: Gu, Xuewu (ed.): Grenzüberschreitende Zusammenarbeit zwischen den Regionen in Europa. Nomos Verlagsgesellschaft, Baden-Baden, s. 123–141. Martinez, O. J. (1994): The Dynamics of Border Interaction. New approaches to border analysis. In: Schofield, C. H. (ed.): Global Boundaries. Routledge World Boundaries 1, London, s. 1–15. Ratti, R. (1993a): Spatial and Economic Effects of Frontiers. Overview of Traditional and New Approaches and Theories of Border Area Development. In: Ratti, R.; Reichman, S. (eds.): Theory and Practice of Transborder Cooperation. Helbing & Lichtenhahn, Basel – Frankfurt am Main, s. 23–53. Ratti, R. (1993b): Strategies to Overcome Barriers: From Theory to Practice. In: Ratti, R.; Reichman, S. (eds.): Theory and Practice of Transborder Cooperation. Helbing & Lichtenhahn, Basel – Frankfurt am Main, s. 241–267. Schmitt-Egner, P. (1998): „Grenzüberschreitende Zusammenarbeit“ in Europa als Gegenstand wissenschaftlicher Forschung und Strategie nationaler Praxis. Anmerkungen zur Theorie, Empirie und Praxis des Transnationalen Regionalismus. In: Brunn, G.; Schmitt-Egner, P. (eds.): Grenzüberschreitende Zusammenarbeit in Europa. Theorie – Empirie – Praxis. Nomos Verlagsgesellschaft, Baden-Baden, s. 27–77. Zenk, M. (2000): Grenzüberschreitende Zusammenarbeit im bayerischen Grenzraum zur Tschechischen Republik. Erfassung und Bewertung vorhandener Kooperationsbeziehungen. Arbeitsmaterialien zur Raumordnung und Raumplanung 196, Selbstverlag, Bayreuth.


13

Vývojové fáze rozvoje česko-polsko-německého pohraničí z ekonomického, sociálního a environmentálního pohledu Jan Slavík Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku (IEEP) při Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze, Praha, Česko [email protected] Abstrakt Jednou z nejzajímavějších částí Evropské unie je z regionálního pohledu příhraniční region Německa, Polska a České republiky (tak zvaný „černý trojúhelník“). Zajímavý je zejména pro svůj ekologický, ekonomický a sociální vývoj po roce 1989. Hlavním cílem projektového týmu pod vedením prof. Isoldy Roch (Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung / IÖR Dresden) bylo identifikovat společné charakteristiky tohoto vývoje, faktory, které tento vývoj ovlivnily, a politické nástroje a opatření, které stály v pozadí regionální rozvoje. Jedním z nejdůležitějších aspektů jmenovaného projektu („Grünes Dreiländereck / Zelené Trojzemí“) bylo definovat klíčové momenty ve vývoji a vývojové fáze. Dalším cílem terénního průzkumu (kvalitativní analýzy) bylo určit nejdůležitější faktory, které brzdí přeshraniční spolupráci, a formulovat doporučení pro politiky, jak by bylo možné tyto bariéry odstranit. Klíčová slova: regionální rozvoj; ekologický, ekonomický a sociální aspekt; přeshraniční spolupráce, partnerství Tento příspěvek byl vytvořen i díky finanční podpoře GA ČR „Teoretická analýza interdependencí mezi politikou ochrany životního prostředí, regionální politikou a politikou územního rozvoje“ (GA ČR č. 402/09/0248). 1. Úvod Česká republika (resp. Československo) stejně jako ostatní postkomunistické země střední a východní Evropy prošly během posledních dvou desítek let velmi dynamickým a z hlediska ostatních zemí Evropy naprosto unikátním vývojem. Pro tento vývoj je typická kompletní změna struktury hospodářství, změna vztahu společnosti k životnímu prostředí a v neposlední řadě i změna sociálních vztahů a vazeb mezi členy společnosti. Jakkoli může vývoj v postkomunistických zemích vykazovat podobné charakteristiky, pak proměna každé země v tržně orientovanou ekonomiku je nutně unikátní. I v rámci těchto zemí je však možné najít oblasti (regiony), jejichž vývoj se od počátku 90. let 20. století (bez ohledu na administrativní hranice a odlišnou národní příslušnost) vyznačoval velmi podobnými znaky. Příkladem takové oblasti je i tzv. černý trojúhelník, neboli příhraniční oblast Česka, Polska a Německa, která své označení získala díky vlivu průmyslové výroby a těžby nerostných surovin na životní prostředí před rokem 1990. Znalost vývojových charakteristik a hnacích sil rozvoje příhraniční oblasti Česka, Polska a Německa je důležitá nejen z hlediska hodnocení úspěšnosti rozvojových strategií formulovaných na národní úrovni, ale především z hlediska formulace obecných doporučení pro podobné oblasti přeshraničního charakteru v rámci Evropské unie. Hlavní roli v rozvoji tohoto regionu přitom hrají zejména ekologické, ekonomické a sociální faktory, jejichž analýza je předmětem zájmu mezinárodního týmu sdruženého pod vedením prof. Isolde Roch z Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung Dresden (IÖR). Identifikace faktorů rozvoje, ale i hodnocení jeho úspěšnosti a formulace doporučení je přitom hlavním cílem projektu, který nese označení „Grünes Dreiländereck“ (Zelené Trojzemí). Vedle toho je však

Vývojové fáze rozvoje česko-polsko-německého pohraničí …

pozornost věnována rovněž vyhodnocení potenciálu spolupráce mezi subjekty v příhraničním regionu bez ohledu na administrativní hranice země. 2. Metody a materiál Pro účely hodnocení byl vývoj v česko-polsko-německém pohraničí po roce 1989 rozdělen do čtyř fází, a to s ohledem na ekologické, ekonomické a sociální faktory rozvoje (více viz Roch, 2007; Roch, 2009). Jedná se o následující fáze:  1989–1993 fáze mezi vírou v růst a zdravým poklesem  1994–1999 fáze restrukturalizace a poklesu  2000–2005 fáze stabilizace na nové úrovni  2006–dále fáze divergentního rozvoje Hodnocené území bylo omezeno na české straně na vybrané okresy Karlovarského (okres Karlovy Vary), Ústeckého (okresy Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem a Děčín), Libereckého (okresy Česká Lípa, Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily) a Královéhradeckého kraje (okres Trutnov). Na polské straně se předmětem hodnocení staly pohraniční regiony, jež jsou součástí Dolnoslezského vojvodství. Na německé straně se analýza soustředila na vybrané příhraniční okresy krajů Chemnitz a Dresden (viz obr. 1). Obr. č. 1: Vymezení zkoumané oblasti (zdroj: IÖR, 2008)

Hodnocení ekologických, ekonomických a sociálních faktorů rozvoje je založeno na vyhodnocení dat z terénního šetření ve vybraných obcích sledovaného území, které byly rozděleny na obce zastupující regiony orientované na cestovní ruch, zemědělství či průmysl (kvalitativní analýza). Terénní šetření mělo povahu řízených rozhovorů se starosty obcí dle připraveného scénáře interview, který umožňuje porovnávat výsledky mezi jednotlivými zeměmi. Závěry z terénních šetření byly doplněny o vyhodnocení statistických dat pocházejících na české straně hranic z šetření ČSÚ (Sčítání lidí, domů a bytů, resp. statistika rodinných účtů) se zaměřením na vybrané regiony (kvantitativní analýza). Prostor byl věnován rovněž rešerši odborných pramenů, které se zabývají otázkami hodnocení vývoje ve sledovaném regionu po roce 1989.


15

Jan Slavík

3. Výsledky Výsledky analýzy faktorů rozvoje česko-polsko-německého pohraničí je možné interpretovat dle definovaných vývojových fází. V následujícím textu budou uvedeny pouze dílčí výsledky kvalitativní a kvantitativní analýzy rozvoje sledovaného regionu po roce 1989 s tím, že důraz bude kladen na klíčové aspekty, které ovlivnily vývoj v tomto období a na překážky přeshraniční spolupráce subjektů (obcí, soukromých subjektů apod.). 3.1 Mezi vírou v růst a zdravým poklesem Pro rané fáze rozvoje sledovaného regionu je typické, že v jednotlivých zemích má tento rozvoj velmi podobné parametry, a to i přesto, že v některých aspektech docházelo k časovým posunům. Tento časový nesoulad byl přitom způsoben zejména rozdílnými institucionálními podmínkami (formální i neformální pravidla – právní normy, zvyky, kultura apod.). Výjimečnost rozvoje je patrná především v případě německé části sledovaného území (spolková země Sasko), neboť v porovnání s českou a polskou části měl saský region možnost čerpat ze zkušeností a pomoci „starých“ spolkových zemí Německa. Již v prvních letech po roce 1989 je patrné utváření nové administrativní struktury (např. vznik Svobodného státu Sasko, či reforma okresů) a současně jsou i první snahy o dlouhodobé plánování územního rozvoje 1. Oproti tomu v Československu a Polsku vládne na počátku 90. let tzv. územněplánovací vakuum (ARL, 1996) 2. Absence rozvojových plánů na lokální úrovni v Československu byla způsobena orientací obcí na řešení akutních problémů spojených se změnou hospodářské struktury a odpovídajícími sociálními důsledky spíše než na řešení strategických otázek rozvoje obcí v dlouhém období. Tyto otázky se staly předmětem zájmu obcí teprve ke konci 90. let, tedy v době stabilizovaného hospodářství. V ekonomické a sociální oblasti je počátek 90. let charakteristický úbytkem obyvatel ve sledované oblasti 3, jenž byl reakcí na pokles hospodářské činnosti v průmyslu, zemědělství a těžbě nerostných surovin. Tento pokles byl doprovázen i rostoucí nezaměstnaností (především v Sasku) a poklesem porodnosti v důsledku ztráty sociálních jistot. Na české straně hranic nebyl propad v zaměstnanosti (a počtu obyvatel v důsledku migrace či poklesu porodnosti) tak markantní, jako tomu bylo v Sasku. Typickým znakem vývoje na počátku 90. let v Československu byla restrukturalizace hospodářství (zejména přesun pracovních sil z průmyslu do služeb). Polsko zažívalo ve stejném období rovněž proces restrukturalizace hospodářství a velký přesun pracovních sil do služeb s odpovídajícím poklesem zaměstnanosti. Ve srovnání s Československem však byl nárůst nezaměstnanosti velmi rychlý, kdy do roku 1994 došlo k nárůstu nezaměstnanosti až na 16 % v roce 1994 (Buras, 2005). Nezaměstnanost vyvolala odchod mladých pracovníků ze strukturálně postižených regionů, což se zprostředkovaně odrazilo i na zhoršení demografických ukazatelů (zhoršená věková struktura, vzdělanostní struktura apod.). V oblasti životního prostředí byly učiněny první kroky k nápravě škod způsobených průmyslovou činností před rokem 1990, ať již se jedná např. o podporu aktivit v ochraně vod (především čistírny odpadních vod) a ochraně ovzduší (přechod od uhlí k plynu v případě V roce 1991 byl vydán zákon s názvem: Zásady a cíle rozvoje sídel a uspořádání krajiny („Grundsätze und Ziele der Siedlungsentwicklung und Landschaftsordnung“), v roce 1993 byl přijat Zemský zákon o plánování Saska, ve stejném období vznikají modelové zemské rozvojové projekty zabývající se plněním cílů územního plánování (tzv. MORO) (BMBau, 1993). 2 Teprve změna zákona o územním plánování a stavebním řádu z roku 1992 znamenala změnu přístupu k územnímu plánování v Československu (Pallagst, 2000). 3 Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen (2009) uvádí, že se počet obyvatel v Sasku v důsledku migrace a poklesu porodnosti snížil v roce 1990 o 136 853 obyvatel. V letech 1990-1994 se počet obyvatel v Sasku celkově snížil o 166 626 obyvatel (ibid). 1

16



topných systémů) na německé straně, nebo o sanaci starých ekologických zátěží pocházejících z těžby nerostných surovin na české a polské straně. Neméně důležitý byl v tomto období i rozvoj regionu v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje, který byl zaměřen nejen na výše uvedené problémy ochrany životního prostředí (ovzduší, vody, staré ekologické zátěže), ale i na ochranu přírody a krajiny a odpadové hospodářství (skládky odpadu a postupné kroky k jeho recyklaci). 3.2 Restrukturalizace a pokles Z hlediska územního plánování a strategického rozvoje obcí ve sledované oblasti představovala tato etapa vývoje po roce 1989 změnu přístupu, a to i přesto, že se postoj k plánování rozvoje v jednotlivých zemích liší. Pokračující restrukturalizace hospodářství, pokles počtu pracovních míst a změněné nároky na strukturu pracovní síly vedly na německé straně k migraci pracovních sil do strukturálně méně postižených regionů – za hranice Saska (zejména do „starých“ spolkových zemí). Tuto vnější migraci doprovázela i vnitřní migrace, tzn. migrace obyvatel mimo centra měst do venkovských oblastí (Glöckner, 2008) 4. Procesu vnitřní migrace rovněž napomáhá snaha zlepšovat dostupnost venkovských oblastí (investice do dopravní infrastruktury) a zvyšovat počet nových domů a bytů (s odpovídajícím růstem sektoru stavebnictví v tomto období). Migrace obyvatel z důvodu měnící se struktury hospodářství byla typická i pro Českou republiku. Restrukturalizace hospodářství vedla k poklesu zaměstnanosti ve stěžejních oborech hospodářství, jako byla těžba nerostných surovin, průmysl a zemědělství. Tento vývoj navíc vedl i k nárůstu regionálních rozdílů (vč. mzdové diferenciace). Ke klíčovým opatřením, která měla tento vývoj zastavit, patřily zejména investice do infrastruktury, snaha o zkvalitnění podnikatelského prostředí (vč. investic do nových průmyslových zón) a rovněž investice do bytového fondu. Migraci pracovních sil navíc doplnila i klesající porodnost a s tím spojené stárnutí obyvatelstva. Podobný vývoj, jako tomu bylo v Česku, je možné sledovat i v případě Polska. Důležitým aspektem rozvoje německé části sledované oblasti po roce 1994 byla možnost čerpat prostředky ze strukturálních fondů. Prostředky z těchto fondů (zhruba 7 mld. €) doplněné o prostředky spolkové vlády byly určeny na financování investic do rozvoje podnikání a vytváření pracovních míst, přičemž část prostředků směřovala do podpory vzdělávání a životního prostředí (Krämer, 2002). Již v tomto období dochází k podpoře přeshraniční spolupráce Německa s Českem a Polskem v rámci projektů Interreg II, kdy většina prostředků byla věnována na podporu infrastruktury, vzdělávání a životního prostředí (zhruba 466 mld. €). V prostředí České republiky byla důležitým okamžikem vývoje po roce 1989 z hlediska rozvoje regionu formulace Zásad regionální politiky ČR, které se zaměřily především na vyrovnávání rozdílů mezi regiony (vč. podpory hospodářského a sociálního rozvoje) a pomoc hospodářsky slabým regionům. Nedílnou součástí regionálního rozvoje byl i aspekt jeho trvalé udržitelnosti z hlediska zájmů ochrany životního prostředí. I v případě České republiky docházelo k podpoře přeshraniční spolupráce, a to v rámci programu Phare CBC. Stejně jako v případě Německa byly prostředky věnovány zejména na podporu dopravní infrastruktury a životního prostředí (ARL, 1996). Na polské straně sledovaného území byla změna plánování spojena s reformou veřejné správy (Glöckner, 2008). Stejně jako v případě České republiky a Německa mělo Polsko možnost čerpat z prostředků určených na podporu přeshraniční spolupráce, která se orientovala převážně na podporu infrastruktury a ochranu životního prostředí. 4

Vnitřní migrace byla doprovázena i změnou spotřebních návyků obyvatel, kteří se díky zvyšujícící se kvalitě dopravní infrastruktury zásobovali mimo centra měst a obcí. Vylidňování center měst bylo spojeno s rostoucím množství nevyužívaných objektů (brownfields).


17

Jan Slavík

3.3. Stabilizace na nové úrovni Obecně je možné tuto etapu vývoje sledované oblasti považovat za etapu, kdy se zastavil propad průmyslové výroby a kdy došlo ke stabilizaci hospodářství na nové úrovni. Region pokračuje v hledání konkurenční výhody (na německé straně to může být příklon k automobilovému resp. elektrotechnickému průmyslu, na české straně je to energetický průmysl a na polské straně zpracovatelský průmysl). Zastavení propadu hospodářství vedlo na německé straně rovněž ke stabilizaci zaměstnanosti a k ustálení struktury bydlení (pokles vnitřní migrace). To platí i pro obce, které do té doby zažívaly příliv obyvatel. Na české straně pokračuje migrace za prací, což mělo za následek nepatrný pokles nezaměstnanosti, avšak její úroveň stále zůstává nad úrovní průměru ČR. K tomuto stavu přispívá zejména nedostatečná infrastruktura a nevyhovující vzdělanostní struktura (střední a vysokoškolské vzdělání se přizpůsobuje pouze velmi pomalu). Díky stabilizaci hospodářství se začíná více prostoru věnovat strategickému rozvoji regionu v dlouhém období, čemuž odpovídá aktualizovaný územní plán rozvoje na saské straně (důraz na proces koncentrace s odpovídajícím nárůstem kompetencí), Horizontální plán rozvoje venkova ČR a Strategie regionálního rozvoje na české straně či nový zákon o plánování na polské straně. Současně pokračují i projekty přeshraniční spolupráce v rámci programu Interreg III/Phare CBC. 3.4 Proces divergence V tomto období dochází k opětovnému poklesu výkonu ekonomiky, jenž zesílila ekonomická krize. Na saské straně pokračuje rovněž snižování počtu obyvatel a jeho stárnutí (v letech 2007–2008 poklesl počet obyvatel o dalších 10 %). Tento vývoj není následován na české a polské straně, kde naopak dochází k postupnému nárůstu počtu obyvatel. Pokles zaměstnanosti způsobený útlumem některých odvětví (strojírenství, resp. automobilový průmysl) doprovází i klesající investiční aktivita, a to i přes pokračující podporu investic ze strukturálních fondů EU. Negativní hospodářský vývoj je patrný i v podmínkách české části sledovaného regionu, kde dále narůstá nezaměstnanost. Tento vývoj je do značné míry důsledkem nízké podnikatelské aktivity v regionu, jež pramení z nízké atraktivity regionu (s výjimkou některých příhraničních oblastí – např. Liberecko) 5 a z nedostatku kvalifikované práce (požadovaná vzdělanostní struktura – např. nízký podíl vysokoškolského vzdělání). K útlumu dochází např. ve strojírenství, textilním, sklářském a keramickém průmyslu. Na polské straně regionu je patrný opačný vývoj. Hospodářský růst je doprovázen klesající nezaměstnaností (na „pouhých“ 10 % v roce 2008) a rostoucí investiční aktivitou (výstavba dopravní infrastruktury v souladu s Národním programem výstavby lokálních silnic 2009–2011). Investice do dopravní infrastruktury s cílem zvýšit kvalitu života a konkurenceschopnost regionu patří rovněž mezi klíčové priority financování ze strukturálních fondů EU 6. Podobné priority podpory ze strukturálních fondů EU je možné identifikovat i na německé straně, kde je na nové plánovací období dávána přednost projektům proaktivního (preventivního) charakteru před projekty nápravnými (sanačními). Prostředky směřují do zvyšování konkurenceschopnosti regionu (např. prostřednictvím inovací a podpory vědy a výzkumu). Programy přeshraniční spolupráce s Českou republikou a Polskem se soustředí na program Cíl 3, kdy pro podporu přeshraniční spolupráce s Českou republikou je vyčleněno 207 mil. € (SAB, 2009a) a na podporu přeshraniční spolupráce Saska s Polskem 99 mil. € (SAB, 2009b). 5 6

Banse – Jeřábek (2009) V rámci operačního programu „Dolní Slezsko“ bylo možné čerpat prostředky ve výši 1,56 mld. €.

18



4. Diskuze Jak již bylo v textu uvedeno, pak jakkoli lze identifikovat podobné znaky vývoje v jednotlivých částech sledovaného regionu, pak postupně narůstají divergence mezi jednotlivými zeměmi. Jak uvádí Jurczek, Müller (2007), pak hlavním důvodem jsou odlišné, historicky podmíněné, předpoklady vývoje, které jsou určující pro cílové představy, vyhlídky a překážky rozvoje. Rozdíly jsou patrné zejména mezi rozvojem německé části sledovaného regionu a české (resp. polské) části regionu. Specifikem německé části regionu je relativní „rychlost“ strukturálních změn v důsledku možnosti čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU a v důsledku pomoci „starých“ spolkových zemí (Wirth, 1994). Rozvoj regionu v Polsku a Česku probíhal oproti tomu postupně a doprovázel přechod od centrálně plánované ekonomiky a tržnímu hospodářství. Otázkou však zůstává, proč i přes relativní příbuznost jednotlivých národních částí sledovaného regionu neprobíhá mnohem intenzivnější spolupráce mezi zeměmi. Z provedených interview vyplývá, že v řadě případů jsou hlavní bariérou spolupráce rozdílné priority na jednotlivých stranách hranic vázané na využívání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. Zatímco na německé straně hranic spočívá potenciál spolupráce v inovacích, podpoře podnikatelského prostředí a vzdělávání, pak na české a polské straně mají hlavní potenciál infrastrukturální projekty. Mezi další bariéry spolupráce jsou pak řazeny i chybějící témata spolupráce, problémy s navazováním partnerství (nespolehlivost partnerů, jazyková bariéra, preferovány jsou dlouhodobé partnerství apod.). V této souvislosti je třeba odlišit partnerství, která vznikají spontánně bez vazby na možnost financování ze strukturálních fondů EU a partnerství, která jsou motivována pouze možností využít prostředků z EU. Spontánní partnerství vznikají v případě, kdy vzniknou přirozené podmínky pro spolupráci. Taková partnerství jsou dlouhodobá a žádné bariéry nevznikají. Pro podporu těchto partnerství není důležitá dostupnost externího financování (např. ze strukturálních fondů EU), ale absence institucionálních a právních bariér, které brání uzavírání partnerství. Právě jejich odstraněním by bylo možné dosáhnout vyšší míry přeshraniční spolupráce. V případě, kdy je spolupráce založena na projektové bázi a podpořena z prostředků strukturálních fondů EU, pak podpora spolupráce může probíhat prostřednictvím zjednodušení administrativních podmínek spolupráce (předfinancování 7, reporting, zadávání veřejných zakázek, průběh kontrol, co lze přiřadit k uznatelným nákladům apod.). Z výsledků analýzy vyplývá, že se přeshraniční spolupráce účastní především menší subjekty (např. obce), které se nachází v blízkosti hranic. Čím dále od hranic, tím se spolupráce účastní stále větší a kapitálově silnější subjekty. Současně je nutné zopakovat, že klíčovou podmínkou spolupráce je kontinuita. Pokud spolupráce probíhá bez vazby na prostředky ze strukturálních fondů EU, tím je spolupráce dlouhodobější a silnější.

7

Z interview vyplývá, že nutnost předfinancování zvýhodňuje velké a silné subjekty na úkor menších a kapitálově méně vybavených subjektů.


19

Jan Slavík

5. Závěr Vývoj sledovaného regionu je možné sledovat ze tří perspektiv – ekonomické, sociální a environmentální. V případě ekonomické a sociální perspektivy je pro region typická změna hospodářské struktury v důsledku přechodu zemí k tržnímu hospodářství spojená s vyšší mírou nezaměstnanosti především v prvních letech vývoje, rostoucí migrací obyvatel či zhoršování dalších demografických statistik (stárnutí populace, pokles porodnosti, nevyhovující struktura vzdělání apod.). V průběhu 90. let se však hospodářství stabilizuje na nové úrovni, k čemuž v případě Německa přispěla i možnost čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU již v prvních letech vývoje (investice do chybějící infrastruktury, podpory podnikání apod.). V případě Polska a Česka k pozitivnímu vývoji přispěla opatření hospodářské politiky státu (např. investiční pobídky) či možnost čerpat z předvstupních nástrojů podpory EU. Závislost na vnějších prostředcích financování však i přes hospodářský a sociální rozvoj regionu potrvá (prostředky ze strukturálních fondů EU, státní prostředky). V případě Saska je však možné očekávat postupný pokles závislosti na těchto prostředcích a tzv. phasing out. Klíčem pro další rozvoj tohoto regionu jsou především inovace a výzkum či podpora podnikatelské aktivity. Růstu potenciálu regionu je rovněž možné dosáhnout jeho integrací (odstranění administrativních překážek s cílem zvýšit kompatibilitu regionu a zjednodušit podmínky přeshraniční spolupráce). Nedílnou součástí vyšší míry spolupráce je i regionální přístup k tvorbě plánů rozvoje (spíše než současný sektorový přístup) a hledání potenciálu spolupráce v různých odvětvích činnosti společnosti (např. kultura, sport či cestovní ruch). Z environmentální perspektivy je možné vývoj po roce 1989 hodnotit jako velmi pozitivní. Vysoká kvalita životního prostředí je jednou z komparativních výhod regionu. Právě „čisté“ životní prostředí je rovněž předpokladem pro zvyšování kvality života ve sledovaném regionu, pro rostoucí sounáležitost k danému regionu a vytváření podmínek pro další rozvoj. Literatura Akademie für Raumforschung und Landesplanung (ARL) (1996): Planerische Zusammenarbeit und Raumentwicklung in tschechischen, slowakischen und deutschen Grenzregionen. Verlag der ARL, Hannover. Banse, J., Jeřábek, M. (2009): Sozioökonomische Entwicklungsverläufe unter Berücksichtigung der Bevölkerungsentwicklung und des Arbeitsmarktes. Geoscape, Supplement, Vol. 4, s. 37–51, UJEP, Ústí nad Labem. Bundesministerium für Raumordnung, Bauwesen und Städtebau -BMBau-, Bonn (Hrsg.) (1993): Raumordnungspolitischer Orientierungsrahmen. Leitbilder für die räumliche Entwicklung der Bundesrepublik Deutschland. Bonn. Buras, P. (Hrsg.) (2005): Polens Weg von der Wende bis zum EU-Beitritt, Hohenheim-Verlag, Stuttgart und Leipzig. Glöckner, R. (2008): Entwicklungsverläufe ausgewählter Siedlungstypen im Vergleich – Ein Beitrag zur Evaluation umweltschonender Sanierungs- und Entwicklungsprozesse des deutsch-polnischtschechischen Dreiländerecks. Diplomarbeit, vorgelegt an der TU Dresden, Institut für Geographie, Lehrstuhl für Wirtschafts- und Sozialgeographie Ost- und Südosteuropas. Jurczek, P., Müller, G. (2007): Zukünftige Entwicklungschancen und -probleme im deutschtschechischen Grenzraum, Beiträge zur Kommunal- und Regionalentwicklung, Heft 46, Chemnitz. Krämer, R. (2002): Aktiv in Europa – Die ostdeutschen Länder in der Europäischen Union, Brandenburgische Landeszentrale für politische Bildung, Potsdam. Pallagst, K. M. (2000): Raumordnung in der Tschechischen Republik, Berlin Verlag Arno Spitz GmbH, Berlin. 20


Vývojové fáze rozvoje česko-polsko-německého pohraničí … Roch, I. (2009): Entwicklungsphasen im sächsisch-böhmisch-schlesischen Dreiländereck. Geoscape, Supplement, Vol. 4, s. 9–36, UJEP, Ústí nad Labem. Sächsische Aufbaubank (SAB) (a) (2009): Für Sachsen und Polen. Dla Polski i Saksonii. Das Operationelle Programm der grenzübergreifenden Zusammenarbeit Sachsen-Polen 2007-2013 startet mit der Förderung grenzübergreifender Projekte, Pressemitteilung vom 14.05.2009. URL: http://www.sab.sachsen.de/de/sab/pp/presse/detail_pm_7872.html vom 09.07.2009. Sächsische Aufbaubank (SAB) (b) (2009): „Ahoj sousede. Hallo Nachbar.“ – Weitere 15 sächsischtschechische Projekte bestätigt, Pressemitteilung vom 27.05.2009. URL: http://www.sab.sachsen.de/de/sab/pp/presse/detail_pm_7936.html vom 09.07.2009. Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen (2009): http://www.statistik.sachsen.de/21/02_02/02_02_04_tabelle.pdf vom 03.07.2009. Wirth, P. (1994): Strukturwandel ländlicher Regionen im Umland großer Städte in Sachsen. In: Zum Strukturwandel in altindustrialisierten Regionen Sachsens, Sachsen-Anhalts und Thüringens. ARL-Arbeitsmaterial Nr. 211. Hannover. S. 144–159.


21

Česko-saské pohraničí – prostor evropské integrace a vzájemného poznávání Milan Jeřábek1*, Vladimír Lipský2**, Blanka Pohajdová3*** 1 Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Katedra geografie, Ústí n. L., Česko 2 Euroregion Labe, Ústí n. L., Česko *[email protected], ***[email protected] **vladimí[email protected] Abstrakt Po politických, ekonomických a společenských změnách v 90. letech 20. století se Česko jako celek i dílčí oblasti zapojily do procesu evropské integrace. Významné místo přitom patří pohraničí resp. euroregionům, jejichž úlohou je přispět k omezení nevýhod vyplývajících z okrajové polohy případně zaostalosti v rámci národních států. Osvědčeným prostředkem se stala přeshraniční spolupráce, mj. podporovaná regionální politikou EU. Konkrétní výraz našla postupně v příslušných programech a iniciativách – Phare CBC, Interreg, Cíl 3. Právě na jejich analýzu na příkladu česko-saského pohraničí se soustřeďuje první část příspěvku, a to z pohledu obsahového zaměření, prostorového určení a nositelů jednotlivých projektů. Druhá část se věnuje vybraným aspektům cestovního ruchu na základě analýzy návštěvnosti 10 rozdílných turistických atraktivit. Touto aktivitou je totiž naplňována idea vzájemného poznání a porozumění jako nezbytného předpokladu provázaného regionálního a lokálního rozvoje. V neposlední řadě je přitom možné navázat na společnou česko-německou minulost předmětného území, ocitající se dnes v nových rámcových podmínkách. Klíčová slova: česko-saské pohraničí, Phare CBC, Interreg, Cíl 3, cestovní ruch, Euroregion Elbe/Labe, přeshraniční spolupráce, turistická atraktivita, projekty Příspěvek vznikl s podporou projektu GA AV ČR č. IAA311230901 „České pohraničí po Schengenu: území svébytné, oscilační a/nebo tranzitní?“ 1. Úvod – (české) euroregiony součástí evropské integrace Poté co se v roce 1989 v Československu a v NDR zhroutil komunistický režim, se naplno ukázal katastrofální stav hospodářství. Na obou stranách hranice převládal těžký průmysl, který v sobě nesl malou míru přidané hodnoty, ale zároveň silně poškozoval životní prostředí příhraničí. Bylo naprosto zřejmé, že je nutná změna. Na obou stranách hranice byla zahájena restrukturalizace odvětví i regionů. Paradoxně se dá říci, že česká hranice fungovala jako filtr a mírnila sociální dopady. V Sasku byl pád rychlejší, protože hospodářství bylo ze dne na den vystaveno silné konkurenci starých spolkových zemí. Tento jev byl také příčinou vysoké nezaměstnanosti a ochodu velkého počtu především mladých lidí za lepší perspektivou do starých spolkových zemí. V Československu a od roku 1993 v Česku nebyla situace s migrací tak extrémní, protože prostě podmínky pro odchod nebyly tak jednoduché. To vedlo k úvahám, jak zlepšit situaci. Vedle řady opatření byla přeshraniční spolupráce jedním z kamínků mozaiky úvah, co bylo možné učinit. Po dlouhá léta byla spolupráce přes hranici nežádaným jevem. V poslední době došlo v oblasti integračních procesů ke dvěma významným událostem, mezi které patří přistoupení Česka k Evropské unii 1. května 2004 a vstup do tzv. schengenského prostoru 21. prosince 2007. Obě tyto události ovlivnily také česko-německé pohraničí. Vstup do EU s sebou přinesl nové přeshraniční programy a projekty na obou

Česko-saské pohraničí – prostor evropské integrace a vzájemného poznávání

stranách hranice. Podpora a dotace Evropské unie existovaly samozřejmě již dříve v rámci předvstupní pomoci, ale po vstupu do EU se vzájemné vztahy více utužily. „Schengen“ znamenal zase otevření hranic a zrušení celních kontrol, čímž se zjednodušila a hlavně urychlila doprava. Motto Asociace evropských hraničních regionů (AEBR) je, že hranice jsou jizvami historie. S těmito jizvami souvisí řada nevýhod pro hraniční regiony. V porovnání s vnitrozemím je zpravidla infrastruktura méně rozvinutá, míra nezaměstnanosti vyšší. Ekonomická a kulturní nevýhoda omezuje perspektivy mladých lidí. V důsledku toho odchází mladí lidé do vnitrozemí a tím se zhoršuje demografická struktura obyvatel příhraničí. Takto se dá charakterizovat situace ve většině příhraničí v celé Evropě. Ke vzniku euroregionů přispěla i snaha o vzájemnou spolupráci a komunikaci bez ohledu na státní hranice. Konkrétně v Euroregionu Elbe/Labe existují přeshraniční aktivity již delší dobu. Stále jsou tu však některé bariéry, které je třeba eliminovat. Patří k nim rozdílný jazyk, zvyky, tradice a v neposlední řadě také měna a odlišné materiální podmínky obyvatel po obou stranách hranice. Tyto bariéry však nejsou nepřekonatelné a nebrání vzájemné spolupráci jak v oblasti ekonomiky, tak např. ve vzdělávání a osvětě mladých lidí. Naopak s rozšiřováním EU se postupně stáváme jednotným společným prostorem, ve kterém nehraje roli národnost či původ. A proto je důležité začít s těmito přeshraničními aktivitami a vzájemným poznáváním právě v pohraničí, kde k sobě mají lidé nejblíže. V létech 1991–1992 byly založeny první české euroregiony (Euroregion Nisa, Euregio Egrensis, Euroregion Elbe/Labe…). Založení těchto přeshraničních uskupení proběhlo tedy ještě před tím, než vznikl finanční nástroj EU Phare CBC na podporu přeshraniční spolupráce. Často kritici tvrdí, že tomu bylo naopak, že euroregiony vznikly pouze účelově s vidinou čerpání dotací (národních nebo evropských). Hlavním impulsem pro založení euroregionů na česko-německé hranici bylo náhlé otevření hranic a také nadšení a naděje obyvatel, že spoluprací se může řešit řada problémů, které byly společné. Svou roli také sehrály vzory přeshraniční spolupráce na jiných evropských hranicích, o kterých se lidé mohli přesvědčit. V této chvíli sehrála také pozitivní roli AEBR, která mohla poskytnout své dlouholeté zkušenosti. Jako u každého uskupení se i činnost a aktivity euroregionů mění a vyvíjí v čase. Na počátku převažovalo hledání cest a způsobů přeshraniční spolupráce. V tomto období se také vytvářely i priority v jednotlivých euroregionech. Výsledkem tohoto procesu je rozmanitost zaměření a činností jednotlivých euroregionů. V praxi to znamená, že každý euroregion má jinou strukturu, právní formu, jiné cíle a priority. Poté přišla fáze vystřízlivění, která znamenala, že členy euroregiony zůstaly subjekty, které měly trvalý zájem o přeshraniční spolupráci. Dodnes se často objevuje otázka, zda vstupem ČR do EU neskončila úloha euroregionů, protože tím byl naplněn hlavní cíl euroregionů – integrace ČR do EU. Případně jsou kladeny otázky, zda euroregiony přežijí v případě rušení dotací na přeshraniční spolupráci z rozpočtu EU? Obě otázky potvrzují nepochopení smyslu euroregionů. Je třeba také objasnit otázku financování euroregionů. V této otázce totiž panují mýty. Euroregiony nejsou financovány z rozpočtu EU ale z příspěvků svých členů (členských měst, obcí, institucí nebo firem). Euroregiony často realizují projekty, které jsou dotovány z fondů EU, jedná se tedy o podporu konkrétních projektů, nikoliv tedy o podporu institucionální. Podobných institucí v ČR, které realizují projekty financované z fondů EU, jsou stovky, možná tisíce. V ČR se zúžila otázka existence EU příp. členství ČR výhradně na optiku má dáti/dal a čerpání dotací. Vše se posuzuje měřítkem výše dotací. Asociace AEBR upozornila na jedno nebezpečí, které hrozí euroregionům. V případě, že svou existenci spojí výhradně s realizací projektů dotovaných z fondů EU a v případě, že tyto dotace budou v budoucnu omezeny příp. zrušeny, mohou takovým euroregionům nastat problémy s financováním svých rozpočtů a hledáním obsahů své existence. V takové případě mohou členové euroregionů Studia Geographica IX.

23

Milan Jeřábek, Vladimít Lipský, Blanka Pohajdová

rozhodnout o eventuálním rozpuštění. Je tedy důležité být přínosný pro obyvatele příhraničí. Zvyšovat povědomí o euroregionech, tak aby byly euroregiony identifikovány s konkrétní aktivitou. Euroregiony byly založeny za účelem lepší komunikace přes hranice. Spolupráce trvá i po vstupu ČR do EU. Naopak přeshraniční spolupráce je stále aktuálním tématem. Malé země jako např. ČR jsou životně závislé na sousedních zemích. Německo je nejdůležitějším partnerem pro ČR. Není tedy žádný důvod snažit se uzavírat před jakoukoliv spoluprací, tím méně spolupráci, které funguje téměř 20 let. Stále zůstává celá řada oblastí, které vykazují deficity. V roce 2011 padnou poslední překážky kladené např. v oblasti pracovního trhu. Cílem všech by mělo být dosažení rovnoprávného stavu s vnitrozemskými regiony. Dokud tohoto stavu nebude dosaženo, považujeme existenci euroregionů za zcela přirozenou věc. Vývoj tuto tezi potvrzuje, protože např. na nizozemsko-německé hranici mají euroregiony nejméně o 30 let delší historii. 2. Struktura, metodický přístup a cíl příspěvku Je pochopitelné, že pro příspěvek do periodika je nezbytné z komplexní problematiky hranice, pohraničí a přeshraniční spolupráce (včetně euroregionů) zvolit pouze vybrané aspekty. Výše nastíněný vývoj na úrovni evropské (Evropské unie), Česka (Československa) ve středoevropském prostoru a česko-saského hraničního úseku naznačuje širokou podmíněnost (determinaci) dílčích aktivit, poukazuje na rozmanitost participujících subjektů i diferencovaný dopad na území jako celek i v individuální rovině. Proto jsme se v dalším textu soustředili na dva okruhy přeshraniční spolupráce, které – jak se domníváme – mají zcela zásadní postavení. V prvním okruhu se zaměříme na projektovou činnost podporující sociální, ekonomický a environmentální vývoj pohraničí, v našem případě česko-saského. Má již relativně dlouhou tradici, vlastními mechanismy pak reflektující vývoj Evropské unie resp. jednotlivé etapy našeho přistupování (Phare CBC, Interreg, Cíl 3). Jak již bylo výše uvedeno, finance získávané skrze projekty působí jak na konkrétní lokalitu i příslušné subjekty, tak zpravidla vyvolávají další přeshraniční aktivity. Přitom je třeba počítat, že vedle prostředků z EU se musí uplatnit i prostředky vlastní a případně ze státního rozpočtu. Jako druhý okruh jsme zvolili vlastní analýzu vzájemného (přeshraničního) poznávání a porozumění, neboť tento aspekt považujeme za stěžejní předpoklad navazující, organizačně, kapacitně a finančně náročnější spolupráce. Zvolenou cestou ke zjištění aktuální situace byla analýza návštěvnosti jednotlivých atraktivit cestovního ruchu, neboť právě poznání sousední země je určitým předpokladem pro přeshraniční spolupráci. Jde především o analýzu z časového a územního hlediska na základě statistických dat za pět let (2002–2006). Ne vždy je však možné pracovat s přesnými údaji, neboť někde bohužel nejsou tato data k dispozici. První část vychází z relativně dostupných informací, a to převážně z webových stránek poskytovatelů dotací. Ty procházejí přes Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a dále Centrum regionálního rozvoje, pro modelovou oblast s detašovaným pracovištěm v Chomutově. Údaje za německou stranu jsou k dispozici na stránkách Strukturálních fondů případně Saské rozvojové banky v Drážďanech (Sächsische Aufbau-Bank) či z Řídícího výboru Cíle 3. Náplň druhé části je naproti tomu založena na zcela původních datech, získaných vlastním výzkumem v rámci diplomové práce spoluautorky příspěvku (Pohajdová 2006). Česko-saské pohraničí v oblasti cestovního ruchu poskytuje určitý potenciál, přičemž je otázkou, do jaké míry vybrané atraktivity dokáží využít blízkosti hranic. Je zajímavé porovnat v tomto ohledu českou a německou stranu Euroregionu Elbe/Labe, jejich vynaložené úsilí a výsledek, jenž je reprezentovaný počtem návštěvníků.

24



Cílem prvního okruhu je zjistit,  které subjekty se nejvíce podílejí na přeshraniční spolupráci, lze předpokládat, že obce,  do jakých oblastí z hlediska zaměření směřuje nejvíce prostředků, očekáváme, že od setkávání se těžiště přesunuje k usměrnění regionálního a lokálního rozvoje,  jak je podpora rozložena územně, přičemž favorizujeme oba „krajní“ euroregiony (Egrensis, Nisa) s možností zapojení třetích států. Ve druhém okruhu se zaměříme na:  zjištění celkové návštěvnost, podmíněné úrovní propagace a zdejších služeb (např. cizojazyčné informační materiály a internetové stránky),  komparaci zájmu českých turistů o saské památky a naopak,  nastínění budoucího vývoje. 3. Přeshraniční spolupráce – impulz rozvoje česko-saského pohraničí Evropská dimenze přeshraniční spolupráce byla v Česku v předvstupním období reprezentována programem Phare CBC (do roku 2004 resp. 2006), podporujícím spolupráci na tzv. vnějších hranicích EU (Česko, Maďarsko, Polsko). Ve skutečnosti začal proces přibližování tohoto programu k Iniciativě Interreg, realizovaném na tzv. vnitřních hranicích EU, už rokem 2000, a to prostřednictvím jediného programového dokumentu, který obsahově a do značné míry i procedurálně shodně vymezil oblasti a podmínky pro přeshraniční spolupráci. Nicméně na české straně byl oficiálně vyhlášen 1. července 2004, v našem případě mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko. Program Iniciativy Společenství Interreg IIIA se stal nejvýznamnější a nejrozsáhlejší Iniciativou Společenství EU, v letech 2004–2006 získal česko-saský úsek 9,9 mil. EUR (z úhrnné výše podpory 4,88 mld. EUR). Zaměření této iniciativy spočívá v podpoře postupné integraci evropského území prostřednictvím společných rozvojových strategií. Oproti Phare CBC rozšířena dotační oblast na celé kraje, česko-saskému úseku přísluší kraje Karlovarský, Ústecký a Liberecký (resp. euroregiony Egrensis, Krušnohoří, Labe a Nisa). Podpora, realizovaná pod mottem „Hallo Nachbar / Ahoj sousede“ směřovala do čtyř priorit: hospodářský rozvoj a kooperace podniků vč. cestovního ruchu (1), infrastruktura (dopravní, ostatní) (2), rozvoj území a životního prostředí vč. venkova (3), lidské zdroje a sítě (4), dále členěných na 10 opatření. Graf 1 (a, b, c) demonstruje čerpání prostředků prostřednictvím celkových způsobilých nákladů v členění za obsahové zaměření, specifikaci příjemce a územní určení. Při srovnání obou částí, tj. české a saské si jsou nejbližší v obsahu: v Česku patří prvenství infrastruktuře následované lidskými zdroji, v Sasku je pořadí dvou nejsilnějších směrů obrácené. Mezi příjemci se prosazuje na české straně zejména místní samospráva, na saské straně pak dominují různá sdružení. 1 V územním určení, sledovaném přes euroregiony, je na české straně rovnoměrnější rozložení (s navýšením na západě a východě společné hranice) 2, na saské straně připadá více než polovina na euroregion Krušnohoří.

Sdružení vůbec zaujímají v saské společnosti významné místo, zatímco v Česku se po roce 1989 dosud nedostatečně etablovala. 2 Euroregiony Egrensis a Nisa zahrnují i další území: bavorské a durynské resp. polské. Aktivity tímto směrem orientované přirozeně do přehledu zařazeny nebyly. 1


25


Graf 1: Iniciativa Společenství Interreg IIIA – přehled projektů za česko-saský úsek (2000–2006) (Zdroj: Iniciativa Společenství Interreg IIIA, rekapitulace v ČR v letech 20042006 (MMR ČR, 2006) http://www.interreg3a.info/templates/tyTP_projects.php?topic=Projektdatenbank (22. 11. 2009) a. podle obsahového zaměření hospodářský rozvoj a koperace podniků vč. cestovního ruchu

Sasko

infrastruktura (dopravní, ostatní) rozvoj území a životního prostředí vč. venkova

Česko

0%

20%

40%

60%

80%

100%

lidské zdroje a sítě (vzdělávání a kvalifikace, sociokulturní rozvoj, spolupráce, bezpečnost

a. podle příjemce

obec/město

Sasko kraj, okres vč.spravovaných organizací sdružení

Česko

hospodářské organizace euroregiony

0%

20%

40%

60%

80%

100% nelze určit

c. podle územního určení

Sasko

Egrensis Krušnohoří Labe Nisa

Česko

nelze určit

0%

26

20%

40%

60%

80%

100%



V současném programovacím období (2007–2013) se přeshraniční spolupráce odehrává v rámci Cíle 3 „Evropská územní spolupráce“ (někdy také označované jako Interreg IVA). V Česku se předpokládá realizace projektů za více než 350 mil. EUR, přičemž pro jednotlivé hraniční úseky byly v rámci regionálních operačních programů stanoveny odlišné priority. Při posuzování konkrétních akcí se hodnotí zejména přeshraniční dopad, kdy přínos z realizace projektu musí mít prokazatelně obě strany hranice. Projekty musí dále zahrnovat příjemce z obou zemí, kteří spolupracují nejméně dvěma z těchto způsobů: společná příprava, společné provádění, společné využívání pracovníků a společné financování. Pro česko-saský úsek bylo z fondů EU vyčleněno 207 mil. €, které mají být z českých a německých národních veřejných zdrojů doplněny o dalších téměř 37 mil. €. Pro českou stranu je plánováno cca 67 mil. € (t. téměř 2 mld. Kč), což činí přibližně 0,25 % veškerých prostředků určených z fondů EU pro ČR. OP ČR – Sasko obsahuje 4 prioritní osy: rozvoj rámcových společenských podmínek (47 % z celkových prostředků), rozvoj hospodářství a cestovního ruchu (30 %), zlepšení situace přírody a životního prostředí (17 %), technická pomoc (6 %), rozdělující operační program na logické celky, a ty jsou dále konkretizovány prostřednictvím tzv. oblastí podpory, které vymezují, jaké typy projektů mohou být v rámci příslušné prioritní osy podpořeny. V rámci Programu Cíle 3 na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českem a Saskem bylo doposud schváleno 65 projektů s úhrnnou dotací 64,524 mil. EUR (pro obě strany pohraničí). Jejich strukturu přibližuje následující tabulka 2: Tab. 2: Program Cíl 3 – přehled za česko-saský úsek (stav únor 2010, % podíl) (Zdroj: http://www.ziel3-cil3.eu/media/de_cs/10-04-29_Beguenstigte.pdf (26.04.2010) a. podle obsahového zaměření hospodářský rozvoj a kooperace podniků vč. cestovního ruchu 13 infrastruktura (dopravní, ostatní) 37 rozvoj území a životního prostředí vč. venkova 6 lidské zdroje a sítě (vzdělávání a kvalifikace, sociokulturní rozvoj, spolupráce, bezpečnost 34 nelze určit 10 a. podle příjemce obec/město 23 kraj, okres vč. spravovaných organizací 29 sdružení 31 hospodářské organizace 2 euroregiony 15 c. podle územního určení Egrensis 38 Krušnohoří 23 Labe 18 Nisa 22 V tomto případě již neposuzujeme obě národní části odděleně, neboť jejich provázanost je daleko vyšší než v předchozím období. Z tabulky je zřejmé, že podpora směřuje především na infrastrukturu a do lidských zdrojů, mezi příjemci se uplatňují především různá sdružení a instituce nevýrobní sféry (vč. škol) sledovaná územními orgány veřejné správy na regionální úrovni. Úspěšnost euroregionů, jako místa realizace projektů, klesá od západu na východ, když více než třetina prostředků připadá na Euroregion Egrensis. Řada projektů ovšem přesahuje hranice jednoho euroregionu, v tomto případě byl projekt přiřazen podle místa/sídla příjemce.


27


4. Cestovní ruch – prostředkem vzájemného poznávání a porozumění Pro dílčí studii bylo vybráno 10 atraktivit, 5 na české a 5 na německé straně. Výběr byl cílený, zaměřený na nejvýznamnější přírodní a kulturní atraktivity v českém a německém (saském) pohraničí. Jedná se záměrně vždy o podobné atraktivity na obou stranách, které se v mnohém shodují, ale také odlišují. Některé jsou známější, jiné naopak méně známé, některé mají mezinárodní význam, jiné pouze regionální. Všechny ale spojuje blízkost hranic a sounáležitost k Euroregionu Elbe/Labe. Nezanedbatelný není ani odkaz na společnou českoněmeckou minulost, mj. ještě ve 20. letech 20. století naše území s významnou německou většinou a tedy historické vzájemné soužití Čechů a Němců. Tab. 3: Vybrané atraktivity Euroregionu Elbe/Labe (Zdroj: Pohajdová 2008) druh zařízení česká část saská část kulturní zařízení Severočeské divadlo opery a Saská státní opera Drážďany – baletu Ústí nad Labem Semperoper památník 2. světové války Památník Terezín Památné místo PirnaSonnenstein středověká památka hrad Střekov pevnost Königstein zoologická zahrada Zoologická zahrada Děčín Zoologická zahrada Drážďany příroda/národní park Národní park České Švýcarsko Národní park Saské Švýcarsko Na základě analýzy provedené za období 2002-2006 lze očekávat u vybraných atraktivit mírně rostoucí tendenci (zejména na saské straně), což by potvrzoval i vyšší zájem o kulturní pasy, jichž se v roce 2007 prodalo 1700 ks. Oproti předchozím letům je to více jak dvojnásobek, v roce 2006 se jich prodalo pouze 716. 3 Díky zvýšenému zájmu českých turistů o saské památky se rozhodli provozovatelé některých atraktivit připravit propagační předměty i v češtině (např. pevnost Königstein, Muzeum Karla Maye v Radebeulu aj.). Tab. 4: Návštěvnost vybraných zařízení/atraktivit cestovního ruchu* v EEL (Zdroj: Pohajdová 2008, interní materiály provozovatelů) Zařízení / atraktivita 2002 2003 2004 2005 Zoologická zahrada Děčín 55 861 61 356 69 519 69 729 Terezín** – Malá pevnost 194 336 194 588 229 906 248 136 Terezín – Muzeum ghetta 99 343 115 022 158 368 172 484 Terezín – bývalá Magdeburská 33 770 44 250 48 612 47 617 kasárna Gedenkstätte (památné místo) 3 302 4 070 4 199 4 904 Pirna-Sonnenstein Pevnost Königstein 496 459 526 406 512 099 508 454 *) V tabulce jsou zahrnuta ta zařízení/atraktivity, která poskytla příslušné údaje. **) Návštěva Terezína zahrnuje zpravidla více objektů, jejich návštěvnost je sledována. Počty tedy nelze v žádném případě sčítat, celkový počet návštěvníků blíží návštěvnosti Malé pevnosti.

2006 62 270 235 487 167 710 54 261 4 302 572 061 samostatně se nejspíše

U vybraných památek na české straně se naopak setkáváme s poklesem zájmu u saských turistů. Česká koruna v poslední době značně posílila a Česko se tak stává „dražší“ destinací. Např. na hradě Střekově roste počet návštěvníků z Ruska (na úkor Němců), kteří si při návštěvě lázní v Teplicích udělají výlet i do Ústí nad Labem. Z toho důvodu byly rovněž zrušeny prohlídky v německém jazyce. Situace se začíná obracet, dříve jezdili Sasové k nám, 3

O stále častějších návštěvách Čechů do Saska svědčí i zájem o jízdenku REGIONet Labe – Elbe, díky níž se dostanou do Drážďan za 200 Kč.

28



dnes je to spíše naopak, k nám začínají jezdit převážně turisté z jiných zemí (např. z Nizozemska nebo Ruska). Z hodnocených atraktivit těží z příhraniční polohy především národní parky České a Saské Švýcarsko, které spolu mohou díky bezprostřední návaznosti spolupracovat na nejrůznějších projektech a realizovat společné akce (např. přednášky a soutěže v rámci vzdělávání dětí nebo budování společné turistické infrastruktury). Další intenzivní spolupráce probíhá mezi Zoologickou zahradou Děčín a Drážďany, které se podílejí na projektu „1. přeshraniční ZOOŠkola Děčín – Drážďany“. Ostatní atraktivity zatím podobnou úzkou spolupráci nevykazují, ale je možné, že v budoucnu se přeshraniční spolupráce rozšíří i do jiných lokalit. Graf 2: Návštěvnost Gabrieliny stezky (Hřensko – Mezní Louka) v roce 2005 (Zdroj: Správa Národního parku České Švýcarsko) počet návštěvníků prosinec listopad říjen září srpen červenec červen květen duben 0

5 000

10 000 15 000 20 000 25 000 30 000 35 000

5. Závěr Pohraniční oblasti bývají, vedle již uvedeného označení jizev dějin, vnímány také jako mosty mezi dvěma státy, národy, zdejšími subjekty i v individuální rovině. Česko-saské pohraničí pak může jak navazovat na dosavadní společnou česko-německou historii, tak pro četné aktivity čerpat z vnějších zdrojů, zejména Evropské unie. Také zde se vžily obecné principy evropské integrace, zahrnující mj. koncentraci, subsidiaritu, adicionalitu či monitoring. Přitom je vhodné si připomenout, že možnosti regionální politiky (finanční podpory) resp. její reálné projevy prostřednictvím konkrétních projektů jsou podmíněné také absorpční schopností potenciálních příjemců. Předpokladem pro veškeré aktivity je ovšem atmosféra důvěry, poznání a porozumění jeden druhému, respektování komparativních výhod (specifik), jakož i alespoň elementární znalost (snaha) o zvládnutí jazyka souseda. Česko-saské pohraničí představuje, v porovnání s ostatními úseky českého pohraničí, poměrně úspěšné území. Spolupráce se odehrává v nejrůznějších oblastech, přičemž výše finančních prostředků je předem, s ohledem na reálnou situaci, zpravidla stanovena. Z analýzy iniciativy Interreg IIIA vyplývá, že největší počet akcí a výše finančních prostředků směřuje z věcného (obsahového) hlediska na infrastrukturu a lidské zdroje. Po zlepšení Studia Geographica IX.

29


kvantitativní, především však kvalitativní stránky komunikační sítě (např. zprovoznění dálnice D8 a A17 mezi Ústím n. L. a Drážďany) se pozornost přesouvá do oblasti lidských zdrojů, od jejichž úrovně (vzdělanost, kvalifikace, kreativita, flexibilita) je závislá budoucí prosperita regionů, lokalit, podniků a koneckonců i blahobyt obyvatel. Rozdělení prostředků z Cíle 3 tuto tendenci jen potvrzuje. Zajímavé je sledovat rozdělení přeshraničních projektů podle příjemců, neboť jsou patrné značné rozdíly mezi českou a saskou stranou. Zatímco u nás v prvním období vystupovaly především obce jako subjekty územní samosprávy, na druhé straně hranice se jednalo o různá sdružení, ať již trvalého charakteru či ad hoc zřízená. To svědčí mj. o pokročilejší fázi institucionalizace v Sasku (Německu), která je typická pro společnost založenou na demokracii a pluralitě. Ve druhém období (programu) se na české straně dostaly do popředí kraje, předtím mladé vznikem, bez dostatečných zkušeností a zřejmě i vlastních prostředků. Na saské straně si vedoucí postavení uchovaly sdružení, spolky, neziskové organizace apod. Z hlediska územního byly porovnávány jednotlivé česko-saské euroregiony, celkem čtyři, z nichž dva jsou trinacionální. Z Interregu IIIA čerpaly nejvíce (bez přepočtu např. na počet obyvatel či rozlohu) právě oba „krajní“, tj. Egrensis a Nisa, samozřejmě zapojení bavorské (vč. durynské) resp. polské části nebylo zvažováno. Na německé straně patří prvenství Erzgebirge. Z Cíle 3 profitovaly euroregiony poměrně rovnoměrně, jen Egrensis získal zhruba třetinu všech prostředků alokovaných v česko-saském pohraničí. Cestovní ruch a rekreace jsou bezpochyby důležitým aspektem v rozvoji příhraničních regionů a mají rovněž vliv na hospodářství jednotlivých států. Záleží samozřejmě na kvalitě služeb, zejména na kvalitě infrastruktury, která je jedním z předpokladů rozvoje cestovního ruchu. Euroregion Elbe/Labe nabízí turistům velké množství atraktivit a mnoho možností k jednodenním i vícedenním výletům. V česko-saském pohraničí se nachází mnoho významných lázeňských měst (např. Teplice, Bad Schandau nebo Kurort Rathen), přírodních i kulturních památek. Jedinečnou přírodní atraktivitou jsou národní parky České Švýcarsko a Saské Švýcarsko, které každoročně přitahují miliony návštěvníků. Z kulturních památek to jsou především muzea, zámky a hrady, které jsou vyhledávané lidmi z celé Evropy. Z provedené analýzy vyplývá, že mezi sledovanými atraktivitami „bodového“ charakteru má zcela výsadní postavení na české straně Terezín, na saské straně pak Königstein. V současné době je díky vstupu České republiky do Evropské unie spolupráce obou příhraničních regionů na „vyšší“ úrovni. Realizuje se více projektů zaměřených na budování jednotné turistické infrastruktury bez ohledu na státní hranice a česká i německá strana se snaží o vytvoření Euroregionu Elbe/Labe jako společné turistické destinace (vč. jednotné image). K tomu je však zapotřebí odstranit rozdíly ve službách a zajistit především propojenost v oblasti dopravy, neboť právě doprava je důležitým předpokladem pro přeshraniční spolupráci a poznávání. Důležitou roli zde hraje odedávna řeka Labe, která má významné postavení nejen v rámci dopravy, ale i jako nenahraditelný faktor rozvoje cestovního ruchu. Výstavbou dálnice D8 se zase překonaly bariéry Krušných hor, které do jisté míry znemožňovaly intenzivnější spolupráci. Česko-saský příhraniční region má velký potenciál stát se v budoucnu významnou, turisticky atraktivní lokalitou, musí však ještě podniknout řadu kroků, které ho vyzvednou z periferní polohy do „centra zájmu“.

30



Literatura http://www.interreg3a.info/templates/tyTP_projects.php?topic=Projektdatenbank (22. 11. 2009) http://www.ziel3-cil3.eu/media/de_cs/10-04-29_Beguenstigte.pdf Iniciativa Společenství INTERREG IIIA, rekapitulace v ČR v letech 2004-2006 (MMR ČR, 2006) Pohajdová, B. (2008): Příroda a památky na území Euroregionu Elbe/Labe – jejich význam pro přeshraniční poznávání. UJEP v Ústí n. L., 102 s. Správa Národního parku České Švýcarsko


31

Společné projekty TU Dresden a UJEP Ústí nad Labem v oblasti geografie Olaf Schmidt Technische Universität Dresden, Lehrstuhl Raumordnung (Technická univerzita v Drážďanech, Katedra územního uspořádání), Drážďany, Německo [email protected] Abstrakt Spolupráce Institutu geografie TU Drážďany a Katedry geografie UJEP Ústí n. L. v oblasti výzkumu má již desetiletou úspěšnou tradici. Za tu dobu bylo společně realizováno sedm projektů. Společné výzkumné projekty byly realizovány v úzkém sepětí s akademickou výukou. Tyto projekty a vybrané výsledky budou představeny v tomto článku. Po obsahové stránce se projekty zabývaly potenciály přeshraniční spolupráce v různých oblastech a analýzou a vyhodnocením konkrétních přeshraničních vztahů v Euroregionu Elbe/Labe. Výsledky ukazují, že přeshraniční spolupráce získala díky změně politických rámcových podmínek (vstup ČR do EU a do Schengenu) významné impulzy ohledně své další podoby a že existuje ještě mnoho potenciálu k jejímu využití. Nejen výsledky projektů, ale také bezprostřední spolupráce v oblasti výzkumu mezi oběma univerzitami jsou důležitým stavebním kamenem v celém procesu přeshraniční spolupráce. Klíčová slova: Evropská integrace, příhraniční oblast, přeshraniční spolupráce, Euroregion Elbe/Labe 1. Úvod Spolupráce Institutu geografie TU Drážďany a Katedry geografie UJEP Ústí n. L. v oblasti výzkumu má již desetiletou úspěšnou tradici. Za tu dobu bylo společně realizováno sedm projektů. Osmý projekt bude dokončen v roce 2010. Většina projektů byla financována z Fondu malých projektů programu Interreg IIIA Evropské unie (srov. přehled v příloze). Tyto projekty byly podpořeny oběma sekretariáty Euroregionu Elbe/Labe. Hlavním předmětem výzkumů byla situace v česko-saském pohraničí a přeshraniční vztahy. Společné výzkumné projekty byly realizovány v úzkém sepětí s akademickou výukou. Studenti obou univerzit byli do těchto výzkumných projektů zapojeni formou projektových seminářů. Podíleli se na koncepční práci, sběru a vyhodnocení dat i na prezentaci výsledků. Tato forma práce na projektu také významně přispěla ke vzájemnému poznávání. Data byla v projektech získávána většinou dotazníkovým šetřením na obou stranách hranice na základě společně vypracovaných, z velké části identických dotazníků. Tím byla zajištěna srovnatelnost výsledků, tak aby mohly být vypracovány společné, ale i rozdílné znaky. V následující části stručně nastíníme záměr společných projektů a představíme vybrané výsledky. 2. Realizované projekty 2.1 Pohraničí jako prostor zprostředkování – trvale udržitelný územní rozvoj díky spolupráci obcí na příkladu ekologicky citlivých krajinných oblastí v česko-saském pohraničí (1995/1997) Tento projekt zahrnoval mj. případovou studii přeshraniční spolupráce na komunální úrovni. Zkoumaným regionem byla oblast Klingenthal/Kraslice. Dotazníkové šetření probíhalo v prosinci 1998 až lednu 1999. Na německé straně bylo dotázáno celkem 171 osob, na české straně 421. Díky tomuto šetření bylo možné získat důležité výpovědi o pracovních

Společné projekty TU Dresden a UJEP Ústí nad Labem v oblasti geografie

příležitostech a životní situaci v pohraničí z pohledu respondentů a o přeshraničních vztazích, které představovaly i pro komunální představitele významné podněty pro jejich činnost (více: Müller et al. 2000, Jeřábek at al. 2000). 2.2 Struktura a změny mezilidských vztahů v česko-německém pohraničí (1999/2000) V návaznosti na zkušenosti z prvního projektu bylo v dalším projektu provedeno dotazníkové šetření mezi turisty na hraničních přechodech Euroregionu Elbe/Labe. Celkem odpovídalo 289 německých a 284 českých turistů na otázky týkající se jejich motivů pro pobyt v sousední zemi, změn v jejich přeshraničních kontaktech po revoluci 1989 a také budoucího vývoje. Výzkum ukázal výrazný nárůst přeshraničního styku v 90. letech po převratu (srov. tab. č. 1). Častější pobyt v sousední zemi lze vysvětlit především usnadněním pohraničního styku díky lepšímu odbavení na hranicích, novým hraničním přechodům i pro „malý příhraniční styk“, ale i výrazně vyšším stupněm motorizovanosti obyvatel ve srovnání s dobou před revolucí. Tab. č. 1: Četnost návštěv sousední země ve srovnání s dobou před revolucí (zdroj: vlastní výzkum) Četnost návštěv Češi Němci absolutně v% absolutně v% častěji 125 44,0 138 47,8 stejně často 87 30,6 121 41,9 méně často 68 23,9 27 9,3 bez odpovědi 4 1,4 3 1,0 celkem 284 99,9 289 100 Mezi motivy návštěv sousední země převládá u německých respondentů „nakupování“. Můžeme tak skutečně hovořit o „nákupním turismu“ (srov. tab. č. 2). Cenově výhodnější nabídka zboží, pouliční tržnice (většinou ovládané Vietnamci), levnější služby a nižší ceny pohonných hmot jsou zde rozhodujícími důvody. Tab. č. 2: Důvody pro cestu do sousední země (vícenásobná volba) (zdroj: vlastní výzkum) Důvod Češi Němci absolutně v% absolutně v% nakupování 59 20,8 218 75,4 turistika/dovolená 25 8,8 95 32,9 volný čas/kultura/sport 19 6,7 66 22,8 služební cesta 18 6,3 5 1,0 návštěva příbuzných/známých 13 4,6 3 1,0 jiné 1 0,4 3 1,0 bez odpovědi 149 52,5 celkem údajů 284 397 2.3 Vývojové procesy a problémy v česko-saském pohraničí (2003/2004) V rámci tohoto projektu bylo provedeno dotazníkové šetření mezi obyvateli euroregionu. Šetření se zúčastnilo celkem 804 německých a 523 českých obyvatel pohraničí. Díky šetření bylo možné získat zásadní výpovědi o potenciálech a problémech pohraničí z pohledu zdejších obyvatel, ale i o osobních přeshraničních kontaktech a o očekáváních/obavách v souvislosti s blížícím se vstupem ČR do EU a do Schengenského prostoru. Ukázalo se například, že hlavním motivem pobytu německých respondentů v Čechách je využití důsledků rozdílné ekonomické výkonnosti obou zemí. Pro strukturu motivů je příznačný „spotřební Studia Geographica IX.

33

Olaf Schmidt

turismus“ (nákup pohonných hmot a zboží) a využití levnějších služeb. Potěšitelné však je, že pobyt v sousední zemi je využíván i v oblasti volného času (srov. obr. 1). Obr. č. 1: Důvody pobytu Němců v Česku (vícenásobná volba) (zdroj: vlastní výzkum)

250

5,2 2,9 6,8

Kumulované hodnoty %

200

12,6 1,5

62,4

jiné

9,8 9,8

150

29,1

100

služební cesta návštěva známých/přátel 1,3

41

tankování

8,4

návštěva restaurace využití služeb

61,2

volný čas

51,2

nakupování

50 58,1

52

0 před revolucí

po revoluci

Výrazné deficity panují v informovanosti o životě v sousední zemi. Povážlivý je relativně vysoký podíl těch, kteří vyjádřili nezájem (srov. tab. 3). Tab. č. 3: Informovanost o životě v sousední zemi (zdroj: vlastní výzkum)

Možnosti velmi dobrá/dobrá částečná špatná nezájem celkem

Němci absolutně v% 25 3,1 318 39,8 385 48,2 71 8,9 799 100,0

absolutně 48 205 112 145 510

Češi v% 9,4 40,2 22,0 28,4 100,0

2.4 Atlas Euroregionu Elbe/Labe – statistické ukazatele na bázi okresů a obcí v mapách a tabulkách (2004/2005) a Atlas Euroregionu Elbe/Labe jako prostředek ke vzájemnému přeshraničnímu poznávání (2005/2006) V obou těchto atlasech jsou formou map a řady statistických údajů shromážděny podstatné informace o okresech a obcích EEL. Na jejich základě lze vyvozovat závěry o různých oblastech, např. obyvatelstvu s ohledem na územní členění. Srov. také článek Kowalke v tomto sborníku, 2010 a Kowalke et al. 2005, Jeřábek et al. 2006).

34



2.5 Přeshraniční vztahy malých a středních podniků v Euroregionu Elbe/Labe (2006/2007) Díky otevření hranic a vstupu Česka do Evropské unie se změnily rámcové podmínky pro hospodářství (podniky). Proti přednostem (noví kooperační partneři, větší trh, zrušení celních bariér…) stojí i nevýhody (vyšší tlak soutěže, konkurence na trhu…). Výzkum měl zjistit, jak malé a střední podniky novou situaci hodnotí a jak se s ní vyrovnávají, do jaké míry je rozšířena přeshraniční kooperace, jaké zkušenosti s ní podniky mají a jak vidí svůj budoucí vývoj? Za podpory průmyslových a hospodářských komor bylo na obou stranách vybráno 500 podniků z různých odvětví. Ochota zúčastnit se šetření však byla mizivá (75 saských a 52 českých firem). Šetření zahrnovalo jak podniky, které mají již mnohaleté zkušenosti v oblasti přeshraniční podnikatelské spolupráce, ale i takové firmy, které spolupráci chystají, či které ji nemají v úmyslu rozvíjet. Dotázané podniky, které mají přeshraniční kooperační vztahy, hodnotí budoucnost spolupráce převážně pozitivně a domnívají se, že je možné ji dále rozvíjet (srov. tab. 4). Tab. č. 4: Hodnocení perspektivy spolupráce (zdroj: vlastní výzkum) České podniky Německé podniky Hodnocení Počet Počet pozitivní 9 13 negativní 0 0 lze těžko hodnotit 1 4 možnost dalšího rozvoje 1 8 celkem 11 25 Tab. č. 5: Důvody pro dosud nerealizovanou spolupráci (zdroj: vlastní výzkum) České podniky Německé podniky Možnosti Počet Počet nedostatek informací o odvětvích 3 5 nedostatek informací o vhodných partnerských firmách 5 10 nedostatek informací o možnostech dotací 1 5 momentální špatná ekonomická situace 2 náklady jsou vyšší než užitek 1 8 dosud nebyla nalezena vhodná partnerská firma 3 8 nedostatečná přeshraniční dopravní infrastruktura 2 negativní zkušenosti 2 legislativní překážky 1 obchodní překážky (např. clo/hraniční formality) 1 1 jazyková bariéra 1 8 obava z poškození image 1 dosud nebyl zájem 1 1 jiné 1 3 celkem 17 57 Podniky, které mají v úmyslu zahájit přeshraniční spolupráci, udávaly velmi rozmanité důvody, proč dosud nerealizují přeshraniční podnikatelskou spolupráci (srov. tab. 5). Hlavními důvody byl nedostatek informací nejrůznějšího druhu a s tím související skutečnost, že dosud nebyla nalezena vhodná firma pro vzájemnou spolupráci. U německých firem má navíc značný význam jazyková bariéra, kterou nelze podceňovat. Některé firmy také vidí negativně poměr nákladů a užitku. Studia Geographica IX.

35

Olaf Schmidt

2.6 Demografické změny a jejich dopady na města a obce EEL (2007/2008) V rámci tohoto projektu se uskutečnilo dotazníkové šetření mezi cca. 700 německými a cca. 800 českými žáky vyšších ročníků gymnázií, středních škol a učilišť. Šetření sledovalo cíl zjistit a vyhodnotit především profesní perspektivy (situace ve vzdělávání/pracovní příležitosti) v regionu z pohledu mladší generace. Z analýzy je možné vyvodit závěry týkající se migračního potenciálu a tím i vývoje obyvatelstva a změn strukturních ukazatelů obyvatelstva v dalších pěti až deseti letech. Obr. č. 2: Hodnocení situace v domácím regionu – němečtí žáci (zdroj: vlastní výzkum)

Pouze malá část dotázaných německých žáků hodnotí hospodářskou situaci a situaci na trhu práce a tím nepřímo i profesní perspektivu v regionu kladně (srov. obr. 2). Aby bylo možné utlumit další odchod mladých lidí z regionu, je třeba zlepšit nabídku v oblasti vzdělávání a na trhu práce (srov. obr. 3). 3. Aktuální projekty 3.1 Dopady otevření hranic na města a obce EEL (2009/2010) Vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004 a do Schengenského prostoru v roce 2007 se sasko-česká hranice stala z vnější hranice EU vnitřní hranicí. Tím se rozhodujícím způsobem změnily rámcové podmínky pro přeshraniční kontakty. Projekt má vyhodnotit, do jaké míry mají změněné podmínky dopad na města a obce v pohraničí. Pro realizaci projektu byla provedena dotazníková šetření ve třech oblastech: 1. šetření mezi cca. 500 obyvateli saského a českého příhraničí euroregionu zaměřené na změny ve vlastní obci a osobní přeshraniční kontakty. 2. šetření mezi 325 českými spotřebiteli v pěti drážďanských nákupních centrech a mezi cca. 200 německými spotřebiteli ve třech nákupních centrech v Ústí, Děčíně a Teplicích zaměřené na nákupní chování a využívání dalších služeb v zahraničí. šetření mezi starosty a dalšími odpovědnými osobami na komunální úrovni v bezprostředně sousedících příhraničních obcích. 36



Obr. č. 3: Změny potřebné pro zamezení odchodu mladých lidí ze Saska – z pohledu dotázaných německých žáků (zdroj: vlastní výzkum) 90% 80,17 80%

77,76 66,71

70% 60% 50% 40%

27,90

30% 20%

12,46 10% 0% lepší nabídka vzdělávání

lepší vyšší platy nabídka pracovních míst

lepší možnosti

jiné

využití volného času

3.2 Atlas Euroregionu Elbe/Labe (2010) Tento atlas je třeba chápat jako pokračování obou předchozích atlasů. Zároveň by měl přinést nové poznatky. Bude určen jak pro širokou veřejnost, tak pro regionální odpovědné činitele z nejrůznějších oblastí. 4. Závěr Přeshraniční spolupráce v Euroregionu Elbe/Labe získala díky změně politických rámcových podmínek (vstup ČR do EU a do Schengenu) významné impulzy ohledně své další podoby. To se týká všech společenských oblastí. Projekty společně realizované vědci a studenty Institutu geografie TU Drážďany a Katedry geografie UJEP Ústí n. L. v rámci přeshraničních vztahů a spolupráce ukázaly, že na jedné straně již bylo dosaženo mnoha pozitivních výsledků, ale na druhé straně existuje ještě mnoho potenciálu k využití. Nejen výsledky projektů, ale také spolupráci v oblasti výzkumu mezi oběma univerzitami je třeba vidět jako důležitý stavební kámen v celém procesu přeshraniční spolupráce. Zde získané zkušenosti jsou základem pro další úspěšnou akademickou a vědeckou spolupráci mezi oběma institucemi s vysokou relevancí v praxi.


37

Olaf Schmidt

Tab. č. 6: Přehled společných projektů (zdroj: vlastní výzkum) Název projektu a období zpracování 1. Pohraničí jako prostor zprostředkování – trvale udržitelný územní rozvoj díky spolupráci obcí na příkladu ekologicky citlivých krajinných oblastí v českosaském pohraničí (Případová studie Klingenthal / Kraslice 1998/1999) 2. Struktura a změny mezilidských vztahů v českoněmeckém pohraničí (1999/2000)

Zúčastnění řešitelé TUD 1 UJEP IÖR, Dresden Proodos – komunální poradenská společnost, Praha Sociologický ústav AV ČR, Ústí n. L. TUD 1 UJEP

3. Vývojové procesy a problémy v česko-saském pohraničí* (2003/2004)

TUD 1, 2 UJEP

4. Atlas Euroregionu Elbe/Labe – statistické ukazatele na bázi okresů a obcí v mapách a tabulkách* (2004/2005) 5. Atlas Euroregionu Elbe/Labe – jako prostředek ke vzájemnému přeshraničnímu poznávání* (2005/2006) 6. Přeshraniční vztahy malých a středních podniků v Euroregionu Elbe/Labe* (2006/2007) 7. Demografické změny a jejich dopad na města a obce * Euroregionu Elbe/Labe (2007/2008) 8. Dopady otevření hranic na města a obce Euroregionu ** Elbe/Labe (2009/2010)

9. Atlas Euroregionu Elbe/Labe** (2010)

TUD 2 UJEP

Datová základna

Publikace

dotazníkové šetření mezi obyvateli Klingenthalu (171 osob) a Kraslic (421 osob)

Jeřábek, M. et al. (2000) Müller, B. et al. (2000)

Jeřábek, M., Schmidt, O. (2001)

TUD 2 UJEP

dotazníkové šetření mezi turisty na hraničních přechodech euroregionu Elbe/Labe (289 německých a 284 českých respondentů) dotazníkové šetření mezi obyvateli pohraničí (804 německých a 523 českých respondentů) převážně data statistických úřadů

TUD 2 UJEP

převážně data statistických úřadů

Jeřábek, M., Kowalke, H., Oršulák, T. et al. (2006)

TUD 1, 2 UJEP

dotazníkové šetření mezi malými a středními podniky (75 německých a 52 českých firem) dotazníkové šetření mezi žáky – 836 českých a 709 německých žáků

Kowalke, H., Jeřábek, M., Schmidt, O., Lohse, K. (2008) (připravuje se)

Dotazníkové šetření mezi cca. 500 českými a německými obyvateli pohraničí Dotazníkové šetření mezi 325 českými a cca. 200 německými spotřebiteli Dotazníkové šetření mezi starosty příhraničních obcí převážně data statistických úřadů

(připravuje se)

TUD 1, 2 UJEP

TUD 1, 2 UJEP

Kowalke, H., Jeřábek, M., Schmidt, O. (2004) Kowalke, H., Jeřábek, M., Grüttner, A., Schubert, T. (2005)

(připravuje se)

TUD 1: Technická univerzita Drážďany, Katedra územního uspořádání TUD 2: Technická univerzita Drážďany, Katedra hospodářské a sociální geografie východní a jihovýchodní Evropy UJEP: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Katedra geografie

*

projekt byl podpořen z prostředků Evropské unie – Fond malých projektů programu Interreg IIIA projekt byl podpořen z prostředků Evropské unie – Fond malých projektů Cíl 3

**

38



Literatura Jeřábek, M., Kowalke, H., Oršulák, T., Anděl, J., Bursa, M., Chvátalová, A., Peštová, J., Suchevič, S. (2006): Atlas Euroregionu Elbe/Labe jako prostředek vzájemného přeshraničního poznávání / Atlas der Euroregion Elbe/Labe als Mittel des gegenseitigen grenzüberschreitenden Kennenlernens. 1. vyd. Ústí nad Labem: Tomáš Mikulenka, 126 s. Jeřábek, M., Kučera, K., Müller, B., Přikryl, J. (2000): Vnímání socioekonomického vývoje v českosaském pohraničí – případová studie na lokální úrovni měst Kraslice / Klingenthal. Geografie 105/1, s. 19–33. Jeřábek, M., Schmidt, O. (2001): Betrachtungen zur Struktur und zu den Veränderungen der menschlichen Beziehungen im deutsch-tschechischen Grenzgebiet. In: Gute Nachbarn-schlechte Nachbarn. Deutsch-tschechisches Begegnungsseminar der TU Chemnitz und der Westböhmischen Universität Plzeň, S. 67–83. Kowalke, H., Jeřábek, M., Schmidt, O. (2004): Grenzen öffnen sich – Chancen und Risiken aus Sicht der Bewohner der sächsisch-böhmischen Grenzregion. Dresdener Geographische Beiträge 10, Dresden. Kowalke, H., Jeřábek, M., Schmidt, O. (2005): Die Beurteilung der Erweiterung der Europäischen Union im tschechisch-sächsischen Grenzland. In: Tschechisch-deutsche Zusammenhänge (Hrsg.: Soziologisches Institut der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik), Heft 2/2005. Ústí n.L., S. 13/14. Kowalke, H., Jeřábek, M., Schmidt, O., Lohse, K. (2008): Grenzüberschreitende Beziehungen von klein- und mittelständigen Unternehmen der Euroregion. Dresdener Geographische Beiträge 12, Dresden. Kowalke, H., Jeřábek, M., Grüttner, A., Schubert, T. (2005): Atlas der Euroregion Elbe/Labe (Statistische Kennzahlen auf Kreis- und Gemeindebasis in Karten und Tabellen) / Atlas Euroregionu Elbe/Labe (Statistické ukazatele na úrovni okresů a obcí v mapách a tabulkách). Ústí nad Labem; Dresden: Univerzita J. E. Purkyně; Technische Universität Dresden, 38 s. Kowalke, H., Schmidt, O. (2002): Integrace německo-českého pohraničí očima obyvatel Euroregionu Elbe/Labe. In: Geografické rozhledy. Ročník 12. 1/2002–2003. Praha. S. 4/5. Müller, B., Kučera, K., Jeřábek, M., Přikryl, Jan (2000): Grenzraum als Vermittlungsraum / Chancen der interkommunalen Zusammenarbeit am Beispiel von Sachsen und Böhmen. Verlag für Wissenschaft und Forschung, Berlin, 220 S.


39

Atlasy Euroregionu Elbe/Labe – vizualizace geografických struktur v česko-německém pohraničí Hartmut Kowalke Technische Universität Dresden, Lehrstuhl für Wirtschafts- und Sozialgeographie Ost- und Süosteuropas (Technická univerzita v Drážďanech, Katedra ekonomické a sociální geografie východní a jihovýchodní Evropy), Drážďany, Německo [email protected] Abstrakt Období po roce 1990 střední Evropu velmi změnilo. Tam, kde byly předtím uzavřené hranice, se nyní otevřely k navázání nových vztahů. Zvláště vstup České republiky do Evropské unie (2004) a do Schengenského prostoru (2007) daly přeshraniční spolupráci mezi Saskem a Čechami důležitý impulz. Geografové v Ústí nad Labem a v Drážďanech využili této šance. Tak bylo v posledních 15 letech realizováno mnoho společných projektů a vznikla celá řada publikací. Důležitým výzkumným úkolem byly přitom atlasy – atlasy jako pomůcka přeshraniční spolupráce v Euroregionu Elbe/Labe. Tento článek má být určitým průřezem těchto témat. Klíčová slova: výzkum euroregionů, Euroregion Elbe/Labe, atlasy, spolupráce univerzit, Ústí nad Labem, Dresden, geografie, hospodářský prostor, životní prostor 1. Úvod Spolupráce mezi geografickými pracovišti univerzit Ústí nad Labem a Drážďany má již dlouholetou tradici. Společné aktivity (např. výměna pedagogů či studentů) se konají již od 60. let. 20. století. Po roce 1990 se oblasti spolupráce výrazně rozšířily a zvýšila se kvalita vzájemné kooperace. Zvláště bychom zde chtěli zmínit oblast výzkumu (srov. příspěvek Olafa Schmidta v této publikaci, 2010), v níž zaujímá významné místo výzkum euroregionů. 2. Atlasy jako geografická pomůcka Mapy jsou zásobárnou informací. Zvláště geografové využívají tento nástroj k zachycení a vysvětlení přírodních a kulturních struktur. Mapy jsou však rovněž důležitým informačním prostředkem pro politiku, hospodářství, zájemce o určitou lokalitu či region a jiné. V českoněmeckém pohraničí nastal po roce 1990 značný deficit aktuálních příhraničních map. Toto manko se projevilo především v souvislosti se zakládáním nových euroregionů od roku 1991. To bylo pro nás jako geografy podnětem ke koncipování a zpracování nových map. Z tohoto úsilí vzešly speciální atlasy pro Euroregion Elbe/Labe (obě univerzity leží v euroregionu). Autorům bylo od počátku jasné, že jejich obsahem nebudou pouze mapy různého zaměření, ale že by měly poskytovat i další informační materiál jako jsou tabulky, diagramy a fotografie. Pro nás jsou tyto atlasy zároveň nástrojem, pomůckou ke vzájemnému poznávání. 3. Euroregion Elbe/Labe jako úroveň sledování atlasy Euroregiony vznikly – jako příhraniční hospodářský a životní prostor – na hranicích Německa a Česka již na počátku devadesátých let. Na pomezí Saska a Čech se etablovaly čtyři euroregiony: Neiße-Nisa-Nysa, Elbe/Labe, Krušnohoří/Erzgebirge a Egrensis. Po trilaterálním Euroregionu Nisa, který byl založen již v květnu 1991, vznikl 24. června 1992 Euroregion Elbe/Labe. Tomuto aktu předcházelo vytvoření dvou komunálních svazů,

Atlasy Euroregionu Elbe/Labe – vizualizace geografických struktur v česko-německém pohraničí

tehdejšího „Klubu Euroregionu Labe“ na české straně (dnes Svazek obcí Euroregionu Labe) a „Kommunalgemeinschaft Euroregion Oberes Elbtal/Osterzgebirge“ (Komunálního společenství Euroregionu Horní Polabí/Východní Krušnohoří) na německé straně. Tím došlo ke spojení měst, obcí a okresů části Severních Čech, Saského Švýcarska a dalších částí Horního Polabí a Východního Krušnohoří, které sleduje cíl, utvářet a rozvíjet vzájemnou důvěru a spolupráci a podporovat přeshraniční vývoj ve všech oblastech života. V době vytváření mapových podkladů patřily do EEL na německé straně okresy Sächsische Schweiz (Saské Švýcarsko), Weißeritz a zemské hlavní město Dresden (Drážďany). Okres Meiβen (Míšeň) k 1. 1. 2005 z euroregionu vystoupil. Jelikož však v roce 2002 byl ještě členem, byl zohledněn jak v tabulkách, tak i na mapách. Na české straně jsou členy euroregionu města a obce okresů Ústí nad Labem, Teplice, Litoměřice a části okresu Děčín. Euroregion Elbe/Labe je příhraničním zájmovým svazkem, který je zřizován národními právně způsobilými sdruženími „Komunální společenství Euroregionu Horní Polabí /Východní Krušnohoří“ a „Svazek obcí Euroregionu Labe“. Na ustavující konferenci Euroregionu Elbe/Labe byly přijaty nejdůležitější dokumenty pro budoucí přeshraniční spolupráci: Rámcová dohoda a První úvahy o přeshraničním regionálním rozvoji. Tyto dokumenty reprezentují představy o přeshraniční spolupráci na komunální a regionální úrovni a podporují rozvoj především v následujících oblastech:  spolupráce v otázkách regionálního plánování,  zachování a zlepšování přirozených životních podmínek v regionu,  rozvoj hospodářství a vyrovnání životního standardu,  výstavba a přizpůsobení přeshraniční infrastruktury,  spolupráce při požární prevenci, haváriích a v záchranářství,  zlepšování přeshraniční veřejné osobní dopravy,  spolupráce v oblasti cestovního ruchu a sportu,  kulturní výměna a péče o společné kulturní dědictví,  zlepšování možností setkávání lidí v pohraničí,  spolupráce v oblasti humanitní, sociální a ve vzdělávání. Euroregion dále podporuje snahy obcí i jednotlivců, které odpovídají těmto cílům, a rozvoj příhraničních oblastí podél společné, dnes již vnitřní hranice EU. Dále zastupuje zájmy svých členů u příslušných úřadů a zasazuje se o vytvoření mezistátních dohod o závazné přeshraniční komunální spolupráci. Rozhodnutím rady dnes existují následující odborné pracovní skupiny:  Regionální rozvoj; Cestovní ruch; Doprava;  Ochrana životního prostředí a přírody; Zdravotnictví a sociální věci;  Kultura, školství, sport; Prevence požárů a katastrof, záchranářství. Od roku 1994/95 nastal zásadní obrat v možnostech přeshraniční spolupráce a realizace společných projektů. Díky spuštění iniciativy Interreg IIA byly nyní k dispozici i evropské dotace pro euroregiony na východě Evropské unie. Současně Evropská komise odsouhlasila i realizaci programu na podporu přeshraniční spolupráce mezi zeměmi střední a východní Evropy a členskými státy EU v rámci programu Phare (Phare – CBC). Tímto EU poskytla oběma stranám na česko-německé hranici finanční nástroje, které umožnily mnohem širší a intenzivnější přeshraniční spolupráci a rozvoj příhraničních oblastí. Rozšíření Evropské unie na východ k 1. květnu 2004 s sebou přineslo a přináší dopady pro regiony na obou stranách hranice. Posunutím vnější hranice EU na východ a jihovýchod se stala hranice Německa a Česka vnitřní hranicí EU. To přináší usnadnění hraničního režimu pro obyvatele a hospodářství, ale i pro turisty.


41

Hartmut Kowalke

4. Obsah atlasů Euroregionu Elbe/Labe 4.1 „Atlas Euroregionu Elbe/Labe – statistické ukazatele na bázi okresů a obcí v mapách a tabulkách“ Po prvním mapovém celku „Euroregion Elbe/Labe v číslech, obrazech a na mapách“, který zpracovali kolegové z Ústí nad Labem (Jeřábek a kol. 2000) spolu s pracovníky Institutu pro ekologický územní rozvoj v Drážďanech, a po „Komplexní přeshraniční koncepci rozvoje euroregionu Elbe/Labe“ (Kowalke, König 2000) vznikla v roce 2002 myšlenka vytvořit obsáhlejší informační materiál. Dosavadní mapový materiál pocházel z konce 90. let a byl zpracován pouze na základě okresů. Ve spolupráci odborníků z Ústí nad Labem a z Drážďan vznikla v roce 2002 koncepce. Pro zajištění financování byla předložena žádost o dotaci prostřednictvím Interregu IIIA (Fondu malých projektů), která byla potvrzena na období 2004/2005. V rámci tohoto společného projektu Technické univerzity v Drážďanech a Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vznikl atlas, který obsahuje 15 map na bázi obcí a data (4 tabulky) vztahující se k následujícím okruhům:  Politicko-administrativní členění: hranice obcí;  Obyvatelstvo: hustota zalidnění, změny počtu obyvatel, živě narození, vystěhovalí;  Zemědělství a lesnictví: zemědělská plocha, zalesněné území;  Hospodářství (průmysl, cestovní ruch): nezaměstnanost;  Infrastruktura. Tímto atlasem získala jak politická sféra, tak hospodářství i další zájemci (včetně turistů) nástroj, který poskytuje mnohostranné informace o vybavení a situaci v euroregionu, jeho částech a v obcích. Na základě tohoto materiálu lze odvozovat opatření vedoucí k dalšímu rozvoji pohraničí a příhraničních vztahů. 4.1.1 Popis vybraných map atlasu Mapa 1: Přehledná mapa obcí Mapa znázorňuje rozdíly mezi Německem a Českem v politicko-administrativním členění (na úrovni obcí). Zatímco v Česku dodnes přetrvávají plošně velmi malé obce (na 2814 km2 se nachází 214 obcí), v nových spolkových zemích byla po roce 1990 provedena komunální reforma. V jejím důsledku došlo ke slučování obcí; to znamená, že se snížil počet obcí (na 2614 km2 je 61 obcí) a zvýšil počet obyvatel a plocha nově utvořených správních celků. Tato reforma představovala přizpůsobení politicko-administrativního členění změněným politickým rámcovým podmínkám (přechod od centralistické k federální struktuře státu). V ústavě Spolkové republiky Německo jsou zakotveny povinnosti obcí. Pro jejich realizaci obce potřebují určitou ekonomickou (tj. finanční) sílu a té mohou dosáhnout pouze s určitým počtem obyvatel. V Sasku se tak např. snížil počet obcí z 1624 (1990) na nynějších 450. Mapa 3: Hustota zalidnění k 31. 12. 2002 Analýza ukazuje velmi heterogenní obraz rozmístění obyvatel v rámci euroregionu. Tyto disparity jsou výsledkem (a) diferencovaných geomorfologických podmínek (středohoří, údolí Labe, sprašové oblasti, nerostné bohatství) a (b) různě rozvinutých hospodářských aktivit (průmysl, zemědělství, cestovní ruch). Na jedné straně tak máme oblasti s vysokou koncentrací obyvatelstva především v údolí Labe (aglomeraci Drážďan/Horního Polabí, město Ústí nad Labem) a na druhé straně oblasti s nízkou koncentrací obyvatel (střední a vyšší polohy středohoří, národní parky České Švýcarsko a Saské Švýcarsko, sprašové oblasti). Celkově je hustota zalidnění v saské části euroregionu vyšší (344 obyv./km2) než v české části (175 obyv./km2). 42



Mapa 14: Zalesnění 2000 (Německo) a 2002 (Česko) Rozdíly v zalesnění v Euroregionu Elbe/Labe vyplývají jednak z diferencované geomorfologické struktury a na druhé straně odrážejí staletí zčásti tisíciletí hospodářské činnosti člověka (údolí Labe představuje tranzitní oblast od neolitu). Nacházíme zde velmi vysoký podíl lesa (vzhledem k rozloze obcí) ve vyšších polohách středohoří a v obou národních parcích. Nízký podíl lesa je ve sprašových oblastech, v nižších polohách středohoří a v údolí Labe. 4.2 „Atlas Euroregionu Elbe/Labe jako prostředek vzájemného poznávání“ V rámci následného projektu, financovaného z programu Phare CBC, byl atlas v letech 2005/2006 rozšířen. Zhotovením dalších map, tabulek a diagramů se zvyšuje výpovědní hodnota i možnosti použití mapového souboru. Atlas obsahuje 43 map na bázi obcí, data (34 tabulek, 30 grafů/diagramů) a fotografií, které se vztahují k následujícím oblastem:  EEL a administrativní jednotky: kraje Česka a Saska, česko saské pohraničí resp. euroregiony, města Ústí nad Labem a Dresden, využití území;  Přírodní podmínky: podnebí, ovzduší, vodstvo, zalesnění, ochrana přírody;  Obyvatelstvo a trh práce: počet, struktura, hustota zalidnění, přirozená měna, migrace, ekonomická aktivita, pracovní příležitosti, nezaměstnanost;  Hospodářství a společnost: průmyslové podniky, výrobní zóny, silniční síť, dostupnost, školství, zdravotnictví, cestovní ruch;  Přeshraniční vazby: hraniční přechody, projekty Phare CBC a Interreg, poznatky z empirických šetření. Cílem autorů bylo zobrazit pomocí map a dalších materiálů komplexnost geografického prostoru. V průběhu práce se ukázalo, že tento dobrý záměr mohl být realizován jen v náznacích. Obtíže plynuly (a) z omezenosti finančních prostředků, které byly k dispozici, (b) z nedostatečnosti existujícího aktuálního datového materiálu na úrovni obcí, (c) z částečné nesrovnatelnosti německých a českých dat (jiné metody sběru dat, jiné ukazatele, různá časová období sběru dat). 4.2.1 Popis vybraných map atlasu Mapa M/K II/1: Geomorfologické členění Mapa přibližuje heterogenní geomorfologickou strukturu Euroregionu Elbe/Labe. Na německé straně se na ní podílí Saská pahorkatina, Drážďanské labské údolí, Západolužická vrchovina a hornatina, ale i Východní Krušnohoří a Labské pískovce. Na české straně sem patří části České tabule, Labských pískovců a Krušných hor. Zřetelné jsou tři části euroregionu: na severu a jihu předhůří středohoří a v centrální části středohoří. Ze SZ k JV území protíná osa Labe. Tento diferencovaný charakter vytváří rozmanité podmínky pro zhodnocení. Z toho vyplývá různé hospodářské využití (zemědělství a lesnictví, průmysl, cestovní ruch). Mapa M/K IV. 1: Největší průmyslové podniky Na této mapě je zobrazeno rozmístění největších podniků a struktura průmyslových odvětví. Jasně se zde projevuje dominance měst, obzvláště saského zemského hlavního města Drážďan a českých okresních měst Ústí nad Labem, Teplice a tradičního průmyslového střediska Lovosic. Struktura odvětví v Drážďanech je charakterizována směsí tradičních a moderních průmyslových odvětví. Na české straně převažují tradiční odvětví.


43

Hartmut Kowalke

Mapa M/K IV. 9: Turistické zajímavosti Území euroregionu má bohatý turistický potenciál. Kromě geomorfologické rozrůzněnosti tu nalezneme množství hradů a zámků, ale i kostelů a muzeí. Opět zde vyčnívají města, ale je třeba zmínit také údolí Labe jako po tisíciletí využívaný tranzitní a sídelní prostor. Mapa M/K V. 4: Projekty Interreg IIIA – Česko Evropská unie podpořila přeshraniční spolupráci dvěma programy. Pro příhraničí EU existoval program Interreg a pro pohraničí kandidátských sousedních zemí program Phare. Přestože tyto programy nebyly kompatibilní, poskytly tyto dotační prostředky mnoho podnětů pro rozvoj zmíněných regionů. Jejich využití uvolňovalo i národní a privátní prostředky (kofinancování). Od vstupu Česka do EU v roce 2004 bylo pohraničí zahrnuto do oblasti podpory z iniciativy Interreg. Nyní je možné, aby partneři z obou zemí předkládali společné projekty. To vede ke zvýšení intenzity a efektivity přeshraniční spolupráce v euroregionech. 5. Závěr Cílovou skupinou/uživateli atlasů jsou z pohledu autorů lokální a regionální činitelé v Euroregionu Elbe/Labe (obchod, politika, hospodářství, ale i věda a cestovní ruch). Vědci obou geografických pracovišť v Ústí n. L. a v Drážďanech v současné době začínají připravovat novou variantu atlasu Euroregionu Elbe/Labe. Již po krátké době se projevuje opět potřeba jeho doplnění a rozšíření, která plyne:  ze změn politicko-administrativního členění v Sasku (reforma okresů k 1. srpnu 2008),  z dynamiky změn územní struktury a jejich prvků (obyvatelstvo, hospodářství),  z důsledků vstupu Česka do EU a do Schengenského prostoru (zvýšení prostupnosti hranic, rozšíření infrastruktury, nové hraniční přechody). Literatura Jeřábek, M., Anděl, J., Bursa, M., Farský, I., Chvátalová, A., Křížová, V., Kunc, K., Peštová, J., Skokan, L. (2000): Euroregion Elbe/Labe : v číslech, grafech a mapách / in Zahlen, Abbildungen und Karten. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 74 s. Jeřábek, M., Kowalke, H., Oršulák, T., Anděl, J., Bursa, M., Chvátalová, A., Peštová, J., Suchevič, S. (2006): Atlas Euroregionu Elbe/Labe jako prostředek vzájemného přeshraničního poznávání / Atlas der Euroregion Elbe/Labe als Mittel des gegenseitigen grenzüberschreitenden Kennenlernens. 1. vyd. Ústí nad Labem: Tomáš Mikulenka, 126 s. Kowalke, H., Jeřábek, M., Grüttner, A., Schubert, T. (2005): Atlas der Euroregion Elbe/Labe (Statistische Kennzahlen auf Kreis- und Gemeindebasis in Karten und Tabellen) / Atlas Euroregionu Elbe/Labe (Statistické ukazatele na úrovni okresů a obcí v mapách a tabulkách). Ústí nad Labem; Dresden: Univerzita J. E. Purkyně; Technische Universität Dresden, 38 s. Kowalke, H., König, B. (2000): Komplexes grenzüberschreitendes Handlungs- und Entwicklungskonzept der Euroregion Elbe/Labe, Dresden

44




45

Hartmut Kowalke

46




47

Hartmut Kowalke

48




49

Hartmut Kowalke

50




51

Historické povědomí obyvatel českého a bavorského pohraničí Lukáš Novotný Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie, Ústí n. L., Česko [email protected] Abstrakt Tato studie se zabývá historickým povědomím obyvatel českého a bavorského pohraničí. Příspěvek vychází z vlastního kvalitativního sociologického průzkumu, který byl realizován ve spolupráci se Sociologickým ústavem Akademie věd ČR a s Univerzitou Mnichov v oblasti Euroregionu Egrensis. Výzkum se zaměřuje na postoj českých a bavorských obyvatel k vlastní historii, k česko-německé historii 20. století a k historii sousední země. Klíčová slova: regionální identita, přeshraniční spolupráce, Bavorsko, historická paměť, Česko 1. Úvod Česko-bavorské vztahy zaznamenaly od pádu železné opony značný posun (Weigl 2008, Houžvička, Novotný 2007). Přeshraniční spolupráce se odvíjí čím dál pragmatičtěji a hladčeji. Při bližším pohledu však velmi rychle zjistíme, že tyto vztahy ani dvacet let po pádu železné opony nejsou bez problémů. Právě v příhraničních regionech se mnoho lidí chová ke svým sousedům lhostejně a negativní předsudky se tvrdošíjně drží. Jako příčina se stále – a oprávněně – uvádějí reálné problémy v pohraničí. Taková analýza problému by však byla nedostatečná. Mnohem více je třeba zohlednit i sebepojetí příhraničních regionů a jejich obyvatel. Tato sebepojetí byla v letech 2003 až 2005 poprvé uceleně empiricky analyzována v rámci mé disertace. Příspěvek představuje výsledky výzkumné práce se zaměřením na historické povědomí obyvatel pohraničí. Opírá se o vlastní kvalitativní šetření, během nějž bylo na českém i německém území Euroregionu Egrensis vedeno po 30 anonymizovaných strukturovaných intenzivních interview zaměřených na dané téma. Mezi respondenty byli starostové, vedoucí muzeí, předsedové sdružení, úředníci, podnikatelé a dělníci. Osnova interview, která vycházela z našich hypotéz, převáděla otázky studie do nevědeckého jazyka a představovala hrubou strukturu interview v tematických blocích, byla předem testována a optimalizována. Klíčové výpovědi budeme v následujícím textu představovat anonymně, a to s označením pohlaví (ženské – ž, mužské – m) a věku respondenta. Kvalitativním metodám se často vytýká nedostatečná reprezentativnost získaných dat. Jde zde samozřejmě o problém zobecnění resp. obecné platnosti závěrů. Jak je známo, v kvantitativním šetření se výpovědní hodnota přísně sleduje (počet respondentů, způsob jejich výběru apod.) a její zachování se považuje za jednu ze základních podmínek vědeckého výzkumu. Kvalitativní metody jsou naproti tomu založeny na teoretickém výběru a ve srovnání s kvantitativním průzkumem se pracuje s menším počtem dotazovaných. Pro kódování mého vlastního datového materiálu byla zvolena Grounded Theory jako empiricky fundovaná tvorba teorie zaměřená na předmět, podle níž se pomocí aktivní konfrontace s empirickými zjištěními získávají nové teoretické poznatky. Tento výzkumný proces se při tom řídil abduktivní výzkumnou logikou, to znamená neustálou vzájemnou výměnou mezi teoretickými předpoklady a zkoumáním datového materiálu (Zich 2004, Middleton/Edwards 1990).

Historické povědomí obyvatel českého a bavorského pohraničí

2. Povědomí o vlastní historii Chceme-li se ptát a srovnávat, zda Němci či Češi v českém a bavorském pohraničí vědí více o historických událostech vlastního státu, sousední země nebo o česko-německých vztazích, je třeba zohlednit, že obyvatelé žijící na českém zkoumaném území bydlí v regionu, který byl do roku 1945 osídlen téměř výhradně Němci. I když jsou dnes v bývalých Sudetech doma tři generace, takže je zde většina již považována za zakořeněné, přesto stávající sociální a etnické problémy v některých zejména hospodářsky slabých regionech představují překážku v procesu utváření lokální a regionální identity a sounáležitosti k danému místu. Na to upozorňuje hned několik respondentů, když popisují situaci během dosídlování pohraničí. Toto nedostatečné vědomí identity pramení podle jedné respondentky z Ašského výběžku z toho, že „Ti lidé tady byli vykořenění. Bylo tady multikulturní prostředí, ale bez kořenů.[…] Bylo to tady pro všechny velké eldorádo. Nic jsme neměli v úctě. Co tady bylo a opotřebovalo se, to jsme nechali tak. Další generace v tom vyrůstala: že můžu všechno. To je po Němcích. To můžu zničit, to je přece ještě po Němcích. A třetí generace teď neví, co s tím.“ (65 ž) Na druhé straně můžeme pozorovat, jak přeci jen docela velká skupina s regionem srostla, má o něm dobré znalosti a snaží se o zlepšení kvality života. Patří k ní především osoby s vysokoškolským vzděláním, jakož i politické, hospodářské a kulturní elity. Nemohou se však téměř vůbec opírat o regionální vazby jako tradice (slavnosti, festivaly) nebo zvyky (pouť), protože tyto městské, luční a jiné (i církevní) slavnosti zmizely s odsunem původních obyvatel. To je z interview zřejmé. Jeden respondent, který přišel na Tachovsko až po revoluci, protože zde získal pracovní místo, k tomu poznamenává: „Znal jsem Tachov jako periferní a vykořeněné město. Přitom jsem nevěděl, že je to ještě horší, že je to město úplně jako vyříznuté. Můj první dojem byl, že to město někdo ukradl. Žádné tradice, špatná kvalita života a lidi, kteří nejsou schopni vážit si prostředí, ve kterém žijí.“ (59 m) Proto nás neudiví, že čeští respondenti považují Bavory za „usedlé“ a spojené s regionem. Když jim samotným položíme otázku, co se jim na jejich vlastním kraji líbí, většinou dlouho hledají odpověď a často ji nechají úplně bez odpovědi. Pokud někdo z nich odpovídá, jsou to opět většinou místní elity. Naproti tomu v Bavorsku není problém nalézt argumenty pro identifikaci s regionem. Pro regionální povědomí obyvatel Horní Falce je podstatná především příroda jako „pestrobarevná mozaika složená z třpytivé vody a zeleného lesa, šedých skal a žlutavých polí“ (59 m), krajanská příslušnost ke starému Bavorsku při současném zdůrazňování falckých tradic a regionální dopady války o landshutské dědictví, třicetileté války a válek o dědictví rakouské – abychom „zmínili jenom některé z nejtrpčejších zkušeností, i když jsou to ty nejvýznamnější“ (40 ž). U starší generace se k tomu přidává ještě náboženská sounáležitost. Mnoho obyvatel Horního Falcka se chápe jako spojovací článek mezi východem a západem. „Horní Falcko se stalo mostem teprve po pádu hranic. Už jím bylo před komunismem a i před první světovou válkou, tehdy ovšem zcela rozhodným způsobem. Pak železná opona všechno odstřihla, a teď se zase mostem stalo.“ (59 m) Obyvatelé z pohoří Smrčiny (Fichtelgebirge) o sobě dokonce v souvislosti se zdůrazňovaným kmenovým příbuzenstvím s Chebskem tvrdí, že jsou „branou“, tedy bezprostřední veřejí mezi Bavorskem a Čechami. Tam regionální identitu historicky utvářely husitské války, válka o landshutské dědictví, reformace a třicetiletá válka, konec druhé světové války a integrace Němců vyhnaných ze své vlasti. Pro respondenty je jejich region jedinečný a krásný díky krásné přírodě, kterou pro ně představují zejména „mlžné smrčiny“ (70 m). Zvláštní roli pro jejich identitu při tom hraje klášter Waldsassen. Založení tohoto kláštera ve 12. století urychlilo a stabilizovalo později osídlení celé oblasti, jak někteří respondenti zmiňovali. Studia Geographica IX.

53

Lukáš Novotný

Čeští respondenti zase považují výměnu obyvatel po druhé světové válce za velmi důležitý důvod, proč mají výrazně méně rozvinutý pocit sounáležitosti a regionální povědomí než Bavoři. Z demografických a historických výzkumů německých a českých geografů z roku 1995 vyplývá, že v české části Euroregionu Egrensis téměř všichni obyvatelé přišli do regionu až po válce (Dokoupil 1996). Pouze mizivé procento obyvatel žije v příhraničních oblastech již déle než 50 let. Jedná se o Němce, kteří nebyli vyhnáni, a několik málo Čechů, jejichž rodiny nemuseli opustit pohraničí po Mnichovské dohodě. Naproti tomu obyvatelé bavorského pohraničí se zde buď narodili, nebo zde žijí již od svého dětství. V České republice je tedy ve srovnání s bavorskou stranou mnohem výraznější počet těch, kteří se do zkoumané oblasti přistěhovali za prací a proto, aby si založili nový život. Obecně platí, že obyvatelé bavorského pohraničí na základě své usedlosti a stabilního obývání oblasti mají rovněž více vědomostí o regionu a jeho historii než Češi. Historické znalosti mají v Čechách zpravidla jen osoby s vysokoškolským vzděláním. Za nejdůležitější historické události, které ovlivnily vývoj pohraničí, považují čeští respondenti Mnichovskou dohodu a odsun německých obyvatel. Kromě toho zmiňují studenou válku, zejména vznik železné opony, kterou obyvatelé zažili na vlastní kůži. Téměř u všech vrstev a věkových skupin v Bavorsku kromě toho nacházíme mnoho odkazů na různé tradiční slavnosti jako městské, řemeslnické či luční slavnosti (nejznámější se koná v Selbu) a jiné tradice (jako posvícení apod.). Bavorští obyvatelé tyto slavnosti často zmiňují a většinou znají i historické pozadí každého svátku. Regionální identita a regionální povědomí jsou tedy u Bavorů mnohem výraznější než u obyvatel české části euroregionu. Podobně jako v reprezentativních průzkumech veřejného mínění se potvrzuje, že Třetí říše v historickém povědomí Bavorů zcela dominuje. Když byli v roce 2000 obyvatelé po celém Německu dotazováni, které období německé historie má největší význam pro současnou spolkovou republiku, uvedlo 22 procent dotázaných druhou světovou válku a dalších 18 procent národní socialismus (Bürklin, Jung 2001). Obě epochy se tím řadí na první místa mezi nejvýznamnější historická období Německa. Zejména západní Němci si uvědomují tyto stinné stránky historie a jejich dopady až do současnosti. Naproti tomu čeští obyvatelé pohraničí toho vědí o vlastní regionální a lokální historii mnohem méně. Většina přišla do regionu až po odsun sudetských Němců a zažila zde propagandu komunistické státní moci, která se usilovně snažila zfalšovat historii a povědomí lidí o minulosti a skutečnosti. Režim chtěl přistěhovalcům vštípit, že v těchto oblastech vždy žili či působili Češi a že nové osidlování jimi a dalšími, většinou slovanskými národnostmi, přesně na tuto tradici navazuje. Odkazuje se při tom zejména na Husity a Chody, jak poznamenává i jeden respondent z Tachovska: „Komunisti se tady v 60. letech všemožně snažili vnutit Tachovu husitskou tradici. Asi od roku 1965 tady byly snahy postavit husitské hnutí do popředí historie města. Tyhle tendence pak u nás přetrvávaly až do revoluce v roce 1989. Například u nás byly vítací tabule s nápisem „Vítejte v husitském městě Tachov“, což z pohledu historika úplně neodpovídá skutečnosti. Byla to prostě propaganda postavená na hlavu. Určitý význam to ale mělo, protože se k tomu našlo mnoho souvislostí a historických předmětů. Celé to ale bylo podáváno přehnaně […] Ostatně Tachov byl přeci vždy katolické město, proto ten obraz neodpovídá realitě.“ (62 m) Podobné výhrady respondent vyjádřil ohledně chodských tradic, které byly za komunismu rovněž vyzdvihovány. Vzpomíná si, že v 60. letech se v Tachově pořádaly výstavy, které měly dokumentovat slovanské osídlení a chodskou tradici Přimdy a Chodové Plané a přitom opět několikanásobně porušily povědomí o skutečnosti. „Určité věci přitom byly pravda. Hodně z historie se ale prostě ignorovalo, protože tak velké vazby k Chodům nebyly“ (62 m). Z identity pohraničí každopádně Němci zmizeli. Zdůrazňuje se naproti tomu slovanské osídlení oblastí a „neustálé handrkování mezi Čechy a Bavory“ (66 m). Čeští obyvatelé 54



získali ovšem až po politickém převratu v roce 1989 možnost lépe se seznámit s místní historií. Tento proces hledání informací o regionální a lokální historii a s ním spojené nalézání kulturního domova trvá dodnes. Tento vývoj ztěžuje mimo jiné rozsáhlé zničení kulturní krajiny. Mnoho obcí či cenných budov, jako jsou kostely nebo kaple, bylo během komunistické éry zničeno. V některých městech jako v Aši bylo srovnáno se zemí celé historické centrum, na jiných místech zmizely pomníky, hřbitovy a další pamětihodná místa. Respondenti byli mnohdy svědky těchto násilných změn a hovořili o nich v interview. Nejčastěji bylo v této souvislosti zmiňováno ničení na Tachovsku a Ašsku. Většina dotazovaných sice odsuzovala způsob, jakým město Aš ztratilo své historické centrum, na druhé straně však považovali tento krok za pochopitelný, protože neobývané domy se nacházely ve špatném stavu: „Musíte si uvědomit, že do těch domů se od 30. let neinvestovala ani koruna. Lidi neměli za hospodářské krize peníze, pak přišla najednou válka, což pro jejich peněženky taky nebylo nic dobrého. Po válce je z těchhle domů vyhnali a na jejich místo přišli Češi a jiní. A ti taky neměli peníze. A definitivní konec pro ty staré domy znamenala stavba paneláků s ústředním vytápěním. Většina lidí se tam nastěhovala a staré domy zůstaly prázdné. A protože hlavně po každé zimě více a více chátraly, musely být dříve či později strženy. A tak jsme o tyhle domy přišli. Dnes už jen málokdo ví, že tu byly.“ (68 m) Částečně se k vývoji v pohraničí, zejména k úpadku kostelů, vyjadřovali i bavorští respondenti. „No to se ví, že oni tam za hranicemi nemají pořádnou víru, to máte tolik těch vyhnaných a ty kostely, vždyť to vidíte, je tam ještě hodně katolických kostelů a jsou hodně zchátralé, kdyby nebyly tak nějak z německé iniciativy opravovány… oni toho jinak moc nedělají.“ (40 m) Dnes můžeme pozorovat, že v každém větším českém městě žijí lidé, kteří se o svůj kraj zajímají, většinou regionální historici, a kteří sbírají informace o regionálních historických událostech a o zničených kostelech, hřbitovech nebo jiných budovách. Bádají v archívech, mají staré fotografie svých obcí a kontakty na Svazy vyhnaných Němců. Jelikož jsou informace o regionální historii pohraničí v Čechách do roku 1945 zpravidla psány jen německy, patří znalost německého jazyka k předpokladům zkoumání této minulosti. V poslední době můžeme vidět, že se na trhu objevují i historické knihy a publikace o regionální historii. Obyvatelé si tak značně zlepšují své regionální vědomosti, historické povědomí a upevňují si vlastní identitu. Obecně lze konstatovat, že z důvodu této „skryté“ respektive „zmizelé“ historie se mladá generace zajímá o historii v Čechách o něco více než v Bavorsku. Některé skupiny mladých lidí v Čechách dokonce aktivně pomáhají při zachování kulturní krajiny. Zástupně za všechny můžeme uvést mládežnickou skupinu Svazu Němců na Chebsku, organizaci německé menšiny, která opravuje staré hřbitovy. Obdiv vzbuzují rovněž projekty občanského sdružení Antikomplex jako třeba „Zmizelé Sudety“ nebo iniciativy dobrovolníků z Čech a celého světa při restaurování židovských hřbitovů na Tachovsku. I zde je však rozhodující stupeň vzdělání. Čím vyšší lze odhadovat, tím více je zájmu. Jako ve všech jiných věkových skupinách však i u mladších lidí převažuje nezájem o místní historii a celkově o minulost: „Vidím, že hlavně mladší generace se zajímá o zmizelé obce. A staří o tom většinou nechtějí mluvit. Někteří se dokonce i podíleli na ničení těchto obcí nebo domů a jistě nemají dobrý pocit.“ (68 m) Z výše uvedených líčení a interpretací můžeme rozpoznat u Němců a Čechu několik významných rozdílů v postoji k vlastním dějinám. Malý počet respondentů sice neumožňuje získat objektivní úsudek o tom, zda jedni či druzí vědí více o vlastní minulosti, v každém případě ale můžeme konstatovat, že oba národy se o toto téma začínají zajímat. To potvrzují i sociologické průzkumy, jako např. průzkum Mannheimského institutu pro praktický sociální Studia Geographica IX.

55

Lukáš Novotný

výzkum z pověření Spolkového svazu německých bank z roku 2000, podle nějž 43 procent Němců se silně nebo velmi silně zajímá o historii, dalších 39 procent podle vlastních výpovědí jen trochu (Bürklin, Jung 2001). Zatímco na jedné straně v tomto celoněmeckém průzkumu veřejného mínění pouze 8 procent dotazovaných uvedlo zájem o místní historii, na druhé straně z mého šetření v bavorském pohraničí vyšel intenzivnější zájem o místní dějiny. Dosti dobré znalosti místních historických událostí souvisejí se silnou vazbou tamějších obyvatel k půdě. V Česku dosud nebyl zájem o historii měřen v žádném průzkumu. Dotazníková šetření Sociologického ústavu Akademie věd a ISSP (International Social Survey Programme) ukazují, že čtyři pětiny obyvatel jsou přece jen hrdé na své národní tradice (Vlachová, Řeháková, 2004). Navíc se částečně potvrdilo zjištění Zdeňka Sudy, který považuje povědomí Čechů za „přehistorizované“. Podle něj hrály historické otázky stále významnou roli v procesu vzdělávání a zachování kolektivní identity moderní společnosti. Podle Sudy existuje jen málo národů, u nichž tato skutečnost představuje tak významný faktor jako u Čechů (Suda 1995). Regionální souvislosti se však u českých respondentů – jak již bylo řečeno – objevují mnohem méně než u Bavorů. Na druhé straně Češi odkazují mnohem více než Bavoři na události 20. století, zejména na konfliktní desetiletí mezi rokem 1938 a 1948. Proto jsou také většinou odmítavější vůči česko-německým vztahům, jelikož právě v onom desetiletí převládaly negativní události. 3. Povědomí o událostech v česko-německých vztazích Jen málo Bavorů a Čechů dnes projevuje zájem o pěstování česko-německých vztahů a zná historické souvislosti, které sousedství nejvíce ovlivňují a v minulosti ovlivnily. Podíl těch, kteří mají odpovídající povědomí, je zhruba identický se skupinou aktivních prostředníků, nositelů přeshraniční spolupráce. Činí okolo pěti procent na obou stranách. Patří sem většinou osoby s vysokoškolským stupněm vzdělanosti – regionální historici, místní elity či ti, kteří ve svém povolání mají co do činění se sousední zemí. Když se ptáme bavorských a českých respondentů na historické události spojující obě země, většina z nich na prvním místě uvádí, jak jsme již zmínili, druhou světovou válku a odsun sudetských Němců. Jako kdyby pro ně starší přelomové momenty téměř nebo už vůbec neexistovaly. Jelikož tyto události poškodily kvalitu sousedství, je pochopitelné, že v tomto bodě převažuje negativní líčení vzájemných vztahů. Během studené války tato minulost jen podpořila nepřátelskou konstelaci. Díky ní byl soused jak známo označován jako nepřítel. Toto černo-bílé myšlení, které je v kolektivní paměti hluboce zakotveno, můžeme u části společnosti pozorovat ještě dnes, většinou u těch, kterých se tento vývoj dotýkal, a u radikálně smýšlejících osob. Konfrontace východu a západu každopádně dlouhodobě ovlivnila jejich povědomí o historicitě a identitě. Respondentům je však rozhodně jasné, že historická dimenze vzájemných vztahů působí velmi rušivě. Mnoho z nich zejména na bavorské straně proto usiluje o smíření, kterého však lze podle jejich názoru dosáhnout až po mnoha letech. Příkladem pro historické řešení konfliktů mezi Němci a Čechy je pro ně dnes normalizovaný postoj Německa k Francii. Tím se blíží představám oficiální německé zahraniční politiky, která podle pražského velvyslance Spolkové republiky, Helmuta Elfenkämpera, již několikrát vyjádřila zájem o použití modelu Německo-Francie i na Česko a dokonce se přimlouvá za společnou učebnici dějepisu. „Tyto učebnice jsou dobrým dokladem toho, že i ty země, které byly v minulosti dlouho nepřáteli, přeci jen mohou dojít ke společnému názoru, aniž by se při tom vzdávaly vlastní historie.“ (Elfenkämper 2007). Dva respondenti z Bavorska se k tomu rovněž vyjádřili: „To je určitě dlouhý proces, který teprve pomalu začíná. Určitě to potrvá deset nebo dvacet let, než se to všechno normalizuje tak, jak se to zhruba obdobně vyvinulo s Francouzi. 56



Po staletí mezi námi bylo dědičné nepřátelství. A teď, 60 let po válce, se to úplně uvolnilo.“ (53 m) „Tady se musí opravdu ještě hodně udělat, myslím. Je to prostě tak, že se za pár let nedá dohonit to, co se 50 let zanedbávalo. Byly to dva politicky úplně odlišné modely myšlení a já teď nemůžu, i když jsem otevřená světu […] jsou přeci ještě i starší lidi tam v Čechách, kteří si to tak třeba ani nepřejí.“ (37 ž) Při zkoumání povědomí občanů o česko-německých vztazích si musíme všimnout určité asymetrie. Na obou stranách panuje většinou nezájem o vzájemné vztahy. Přesto se zdá, že v Česku je skupina těch, kteří projevují zájem, o něco větší, jak rovněž vyplývá z interview. Průzkumy veřejného mínění, které realizoval Sociologický ústav Akademie věd, navíc potvrzují, že napětí v tzv. sudetské otázce již poněkud polevuje. Z šetření v roce 2005 mimo jiné vyplývá, že polovině obyvatel pohraničí se způsob, jakým o tomto problému referují média, zdá přehnaný. 70 procent navíc uvádí, že se o tzv. sudetskou otázku vůbec nezajímají (Novotný 2009). Zájem, který přeci jen ještě přetrvává, bude zřejmě identický s počtem těch, kteří toto téma stále považují za významný problém: to by bylo podle šetření z roku 2005 29 procent. Určitý konfliktní potenciál a obavy z návratu sudetských Němců tak zatím u starší generace i nadále přetrvávají. Z líčení bavorských místních elit rovněž vyplývá, že historie sousedství narušuje. Je totiž podle jejich názoru často používána jako zbraň. Nepřátelské myšlení proto nadále přetrvává, protože oba národy staví své vztahy příliš málo na pozitivních příkladech z minulosti. „Společnou historii ti lidé moc nevnímají, takže se na tom nedá stavět.“ (59 m) Jako pozitivní momenty, které ovlivnily sousedství, zmiňují obchodní stezky nebo kulturní výměnu, např. mezi dřívějším Chebskem (Egerland) a regionem Sechsämterland. Takové odkazy na společné momenty jsou však v Čechách často odmítány, zejména tehdy, když se zdůrazňuje Chebsko (Egerland) a tím i německé osídlení. Kromě toho vyzdvihování desetiletí 1938 až 1948 dále živí nepřátelské konstrukce v povědomí obou národů z doby Třetí říše nebo studené války. Uvádíme některé výpovědi bavorských respondentů: „Je toho hodně [společného], myslím, historie je přeci zčásti stejná. Jednou něco málo z Čech patřilo Německu, jindy alespoň ve středověku, něco málo z Německa Čechám. Měli jsme podobnou kuchyni, i několik slov je příbuzných, tedy přejatých z češtiny. Dříve také chodili lidé do Chebu na gymnázium, odsud, 1930. Zvyky jsou prostě podobné, slavnosti a akce.“ (27 m) „Ještě v dalších desetiletích nás určitě bude dělit to, že západ vyrůstal v kapitalismu a východ v socialismu. Něco, co nás spojuje, sice to teď zní trochu hloupě, ale mohli by to být v našem regionu vyhnaní Němci.“ (49 m) „Čech se nějak srovnává s Rusem a Rus, ten chce jen válku.“ (23 ž) Naše autority v Bavorsku však zmiňují i další události a osobnosti, které působily v českých zemích, jako např. Karla IV. nebo zimního krále Bedřicha Falckého, „jediného krále, který pocházel z Ambergu“ (35 m), kterého jedna respondentka dokonce označila jako „krále Čechů“ (23 ž). Pozitivní obraz Karla IV. 1 ovlivňuje u části obyvatel vnímání Čechů. „Karel IV. je pro mne vynikající osobností. Tak jsem si řekl, že je to pro mne základna pro mou spolupráci s českými sousedy.“ (57 m) Respondenti také vědí, že části Horního Falcka a regionu Sechsämterland (Země šesti úřadů) patřily k Čechám. Jeden respondent je toho názoru, že vztahy mezi Bavorskem a Čechami byly ve středověku „jistě špatné, protože o tento region neustále Čechy a Bavorsko bojovaly. V každém případě už dříve panoval

1

Za Karla IV. zažilo mnoho bavorských obcí jako např. Neustadt an der Waldnaab obrovský rozkvět. Panovník získal Neustadt od svého wittelsbašského tchána falckraběte Ruperta I. v roce 1353. Město bylo od té doby součástí českého korunního léna.


57

Lukáš Novotný

strach z Čech, kvůli tomu byly vystavěny všechny ty hrady, ty byly postaveny na ochranu před Českou korunou. Je tu přeci úplný pás hradů, to všechno byly hraniční hrady.“ (27 m) V Čechách je zase známý např. Bayreuth a Richard Wagner. Někteří dokonce vědí, že i Goethe rád zajížděl do Bavorska do lázní (např. do Bad Alexandersbad). Znalosti se však soustřeďují, jak jsme již zdůraznili, převážně na 20. století a souvisejí s druhou světovou válkou. Díky demonstracím pravicových radikálů, které sledovala česká média, např. vědí, že se Rudolf Hess narodil ve Wunsiedelu nebo že mnoho sudetských Němců našlo za sudetské krize v roce 1938 podporu v Bavorsku. Nebo že Henlein před podepsáním Mnichovské dohody uprchl do Bayreuthu a odtud pokračoval ve své protičeské propagandě. Další tendencí, kterou lze sledovat při zkoumání povědomí občanů o česko-německých vztazích, je úsilí skupiny aktivních prostředníků o odbourávání předsudků. Minulost pro ně postupně ztrácí svou dělící roli: „Historické poměry se postupem času ztrácejí. Od roku 1989 se toho už taky hodně zapomnělo,“ říká jeden bavorský respondent. „Částečně si už ani přímí účastníci na to nevzpomínají resp. nechtějí vzpomínat“ (49 m), pokračuje. Tito respondenti si jsou vědomi odpovědnosti, kterou mají za zlepšení vzájemných vztahů. Jeden respondent z Bavorska v této souvislosti uvádí: „Protože žijeme u hranic, tak si myslím, že máme přeci jen více odpovědnosti než třeba Hesenci.“ (68 m) Podobně se argumentuje i v Čechách, že obyvatelé pohraničí jinak přistupují nejen k samotným sousedům, ale i ke konfliktní minulosti. Uvedeme zde tři výpovědi českých respondentů: „Pokud vím, lidi z vnitrozemí mají většinou strach, že třeba sudetští Němci přijdou a budou chtít zase všechno zpátky. Oni jsou všichni moc ovlivnění médii. Většinou taky kritizují spolupráci s odsunutými Němci.“ (66 m) „Myslím, že se to s tou historií a sudetskými Němci a jejich požadavky zkrátka přehání. Myslím, že to tady nehraje roli, lidi v Aši mají například úplně jiné problémy, než se neustále zabývat minulostí.“ (68 m) Otázka: Čím blíže k hranicím, tím víc najdete protiněmecké nálady. Je to pravda? Odpověď: To pro mě neplatí. Po revoluci jsem slyšela až od známých z vnitrozemí, jak je hrozné žít u hranic a jak nás Němci zase anektují. Já ale nepozoruji, že by to tady lidi taky tak viděli. Naopak bych řekl, že je to tady lidem dost jedno, celé to téma. Myslím, že je to v tom, že ti, co něco takového říkají, nemají o té problematice vůbec potuchy.“ (49 m) Když přijde řeč na historickou dimenzi česko-německých vztahů, tak si většina dotázaných přeje, aby se s tou „umělou hysterií“ (68 m) konečně skončilo. „Nehrabat se v minulosti, ale dívat se dopředu. Musíme s tím přece někdy přestat. Jsou důležitější věci než tohle. Někde to musí přestat“ (40 ž), tak zní názor z Bavorska. Obě země jsou podle tohoto názoru stále ještě příliš sevřené ve vlastní historii a příliš často zdůrazňují roli oběti. A nejsou téměř nebo vůbec schopny uznat utrpení toho druhého. To platí zejména pro vztah mezi sudetskými Němci a Čechy. Jejich postoj ukazuje přetrvávající napětí a neochotu změnit vzorce vnímání a historické obrazy. Většina respondentů nepovažuje posedlost historií za smysluplnou a přeje si, abychom to vyjádřili slovy jednoho respondenta z Čech, aby lidé „konečně minulost opustili a dívali se dopředu“ (68 m). Tento distancovaný postoj převládá u všech věkových skupin, zejména však u mladší generace. 4. Povědomí o historii sousední země Jak pro Němce, tak pro Čechy platí, že toho vědí jen málo nebo vůbec nic o historických událostech v sousední zemi. Zatímco možná v lepším případě mají alespoň základní znalosti vývoje sousedního státu a zmiňují některá významná data „velké“ historie, v regionálních dějinách sousedů se prakticky vůbec nevyznají. Respondenty s dostatečným historickým povědomím a s vědomostmi o regionálních událostech lze tedy potkat jen zřídka. O něco početnější jsou v Česku než v Německu, což lze 58



vysvětlit vyšším zájmem o velkého souseda a znalostmi německého jazyka. Znalosti však v první řadě závisí na daném stupni vzdělání. Obecně lze i u událostí v sousední zemi pozorovat, že Bavoři častěji znají „starší“ historii svých sousedů a Češi německá data 20. století, zejména z doby národního socialismu. Z „velké“ historie Čech resp. českých zemí znají bavorští respondenti většinou jen odsun Němců a husity. Nucené vysídlení sudetských Němců z dřívějších Sudet přitom napadá většinu respondentů na prvním místě. Podle nich „se to odsunutí přece nemuselo odehrávat se vším tím, co se kolem toho dělo“ (64 m). Většina si proto myslí, že „proto je názor vyhnaných Němců na Čechy a na rozšíření EU tak odlišný. Dodnes nechtějí mít s Čechy nic společného“ (49 m). Díky mediálním diskuzím, které byly ještě před pár lety vášnivě vedeny o rozhodnutích československého prezidenta Edvarda Beneše, patří právě on rovněž k osobám historie sousední země, které jsou v Bavorsku známy. Jeho dekrety jsou sice pojmem zejména pro starší generaci, ale jen málokdo má přesnější informace. U vyhnaných Němců se k nim přidává ještě zákon o amnestii z února 1946. Pro všechny ostatní je odsun „strašná, ale uzavřená kapitola“ (49 m). Nejmladší respondenti do 30 let naproti tomu už často nevědí, kdo sudetští Němci vlastně jsou, a od tohoto tématu se distancují. To zřejmě platí i pro potomky samotných vyhnaných Němců, i když byla zkoumána jen malá část. Vědí sice, odkud jejich prarodiče pocházejí (Sudety, Slezsko) a že museli Československo nuceně opustit, sami však nepociťují, že by se jich jejich osud nějak dotýkal. Rovněž pouze ti nejstarší z oslovených si umějí pod pojmem Egerland (Chebsko) představit něco konkrétního. Někteří respondenti z okresů Wunsiedel a Tirschenreuth označují svůj region také jako Egerland, protože „tady přece pramení Eger. Proto patříme všichni tak nějak k Egerlandu“ (40 ž). „A Chebsko (Egerland) s Chebany už dnes neexistuje, tehdejší Chebané přece vypadli, teď jsou tam Češi. Ale zajímavé je, že Češi, i když s Němci přece neměli mnoho společného, se dnes z nějakého neznámého důvodu označují jako Chebané (Egerländer).“ (70 m) Zajímavé je, že bavorští respondenti mají dosti kritický obraz husitů. Považují je většinou za „válečníky“ (55 ž) a „nepřátele“ (57 ž). Přitom krátce před husitským obdobím, tedy ještě za doby rozkvětu bavorsko-českých vztahů, se mělo Horní Falcko stát podle vůle Karla IV. Novými Čechami. Avšak náboženské spory 15. století a válečné střety s husity tento přátelský vztah zkalily. Za poznámku stojí, jak respondenti svůj negativní obraz husitů rozšiřují na Slovany obecně. Husité jsou pro ně zkrátka Slované, proto jsou Slované také „bojovný národ, kterému není rozumět, protože mluví cizí řečí“ (57 ž). Zatímco pro české obyvatele představuje husitské hnutí a jeho obranné boje proti křižáckým vojskům jeden z vrcholů české historie, zdůrazňují se v Bavorsku jejich loupežné výpravy a to, jak obyvatelé bavorského pohraničí těmito vpády velmi trpěli. Vpády husitů se dnes těší v paměti Horního Falcka zvláštní pozornosti. Zdá se, že pro konstrukci regionální identity celého bavorského pohraničí představují významný historický faktor. U Hiltersriedu, který leží v dnešním okrese Cham, se v roce 1433 zdařilo rozhodující vítězství proti husitům. 2 Tuto událost prezentuje nyní již 25 let historická hra „O husitské válce“ v Neunburgu vorm Wald (okres Schwandorf), která je pozoruhodně uváděna v hornofalckém nářečí. Dalším příkladem ideologizace sousedství v rámci východozápadního konfliktu je koneckonců i starý zvyk Skolení draka v městě Furth im Wald. Tato nejstarší slavnostní hra Německa s více než pětisetletou tradicí byla v roce 1951 opatřena novým textem od Josefa Martina Bauera. Husitská hrozba při tom poskytla příklad pro 2

Podstatně menší vojsko falckraběte Johanna z Falcka-Neunburgu-Neumarktu pod vedením polního velitele Heinricha Pfluga ze Schwarzenburgu (Rötz) využilo nájezd na vozovou hradbu, slabinu husitské taktiky. Vsadilo na rychlost a zaútočilo dříve, než se husité stačili zcela připravit k obraně, a zvítězilo nad nimi. V následujících letech pak postupně slábla síla husitského hnutí, k čemuž přispěla i porážka u Hiltersriedu. Falckrabě Johann měl od té doby přízvisko „metla husitů“.


59

Lukáš Novotný

vytvoření obrazu „nepřítele“. Husitské boží bojovníky dnes proto obyvatelé Horního Falcka označují v interview za původce nepokojů. „Husité tehdy v dnešních Horních Frankách a v Horním Falcku šířili děs a hrůzu. Byli ale poraženi“ (49 m). Pro obyvatele to prý byly neklidné časy, protože „husité neustále plenili naše města“ (49 m). Čeští sousedé naproti tomu vědí většinou pouze něco o nejdůležitějších událostech Třetí říše, jako byl nástup Hitlera k moci v roce 1933, existence vyhlazovacích táborů, norimberské zákony, sudetská krize a průběh války. Zmiňují také koncentrační tábor Flossenburg, který měl mnoho poboček v Čechách. Prakticky vůbec neodkazují na lokální a regionální historii sousední země. Respondenti mají dále základní znalosti o událostech historie NDR, např. o krvavém potlačení protestů 17. června 1953 nebo o stavbě berlínské zdi v roce 1961. Stavba berlínské zdi 13. srpna 1961 je označována jako „definitivní konec“ (49 m). Zeď měla samozřejmě i vliv na život Čechů v pohraničí. Omezila ještě více, než tomu bylo doposud, možnosti pohybu a vyvolala nové obavy. Respondenti zmiňují také pád zdi a přestřižení ostnatého drátu na československo-německých hranicích. Ještě více se však obávali vývoje v Německu po jeho znovusjednocení. Veřejnost tehdy ještě existujícího Československa (ČSFR) byla na počátku 90. let ještě velmi zaměřená proti znovusjednocení. Obávala se většího Německa. S odstupem 15 let však tento strach zcela vymizel. Obyvatelé pohraničí dnes většinou považují znovusjednocení za pozitivní krok, co se týče utváření vzájemných vztahů. Tento názor sdílí podle reprezentativního průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd České republiky (2005) čtyři pětiny obyvatel pohraničí. Zbytek je jiného názoru a považuje znovusjednocení za špatné (Novotný 2006, 2007). V mém výzkumu se tyto výzkumné poznatky potvrdily. Kritikové znovusjednocení dnes tvoří mizivou skupinu, je jim většinou nad 60 let a jsou levicově orientovaní. Literatura Bürklin, W., Jung, C. (2001): Deutschland im Wandel. Ergebnisse einer repräsentativen Meinungsumfrage. In: Korte, K.R./ Weidenfeld, W. (eds.): Deutschland. Trendbuch. Fakten und Orientierungen, Bundeszentrale für politische Bildung, Bonn, pp. 675–712. Dokoupil, J. (1996): Die Grenzöffnung und ihre Folgen für die Bewohner einiger tschechischer und bayerischer Gemeinden in der Euregio Egrensis. In: Jurczek, P. (ed.): Regionale Entwicklung über Staatsgrenzen. Das Beispiel der Euregio Egrensis. Technische Universität Chemnitz, Kronach/München/Bonn, pp.101–131. Elfenkämper, H. (2007): Deklarace udala pozitivní směr. In: Loužek, M. (ed.): Česko-německá deklarace. Deset let poté. Centrum pro ekonomiku a politiku, Praha, pp. 15–22. Houžvička, V., Novotný, L. (2007): Otisky historie v regionálních identitách obyvatel pohraničí – Sebedefinice a vzájemné vnímání Čechů a Němců v přímém sousedství. Sociologický ústav AV ČR, Praha. Middleton, D., Edwards, D. (1990): Conversational Remembering. A Social Psychological Approach. In: Middleton, D., Edwards, D. (eds.): Collective Remembering. Sage, London 1990, pp. 23–45. Novotný, L. (2006): Unsere Deutschen? Einstellungen in den tschechischen Grenzgebieten zur deutsch-tschechischen Vergangenheit. In: Brücken 14. Germanistisches Jahrbuch TschechienSlowakei 2006. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, pp. 161-180. Novotný, L. (2007): Dann fiel der Eiserne Vorhang und das war´s. Grenze in den Augen der Bürger des tschechisch-bayerischen Grenzlands. In: Neuss, B. – Holly, W. (eds.): Sprache und Politik im vereinten Europa. Europäisches Zentrum für Föderalismus-Forschung, Tübingen, Occasional Papers Nr. 34, pp. 143–166. Novotný, L. (2009): Vergangenheitsdiskurse zwischen Deutschen und Tschechen. Untersuchung zur Perzeption der Geschichte nach 1945. NOMOS, Baden-Baden.

60


Historické povědomí obyvatel českého a bavorského pohraničí Suda, Z. (1995): The Origins and the Development of the Czech National Consciousness and Germany. Central European University, Praha. Vlachová K., Řeháková, B. (2004): Česká národní identita po zániku Československa a před vstupem do Evropské unie. Sociologický ústav AV ČR, Praha. Weigl, M. (2008): Tschechen und Deutsche als Nachbar. Historische Prägestempel in grenzregionalen Identitäten. NOMOS, Baden-Baden. Zich, F (2004): Úvod do sociologického výzkumu. Vysoká škola finanční a správní, Praha.


61

Sanace a rozvoj v česko-německo-polském Trojzemí – přeshraniční projekt Juliane Banse1*, Isolde Roch2** 1,2 Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung e. V. Dresden (Ústav ekologického prostorového rozvoje), Drážďany, Německo *[email protected], **[email protected] Abstrakt Pohraničí mezi Saskem, Čechami a Polskem, tzv. „Černý Trojúhelník”, bylo na počátku 90. let poškozenou krajinou v evropském měřítku. Cílem rozvoje tohoto trilaterálního příhraničního území bylo mj. odstranění ekologických škod a obnova technické a zlepšení sociální infrastruktury. Od té doby přispělo mnoho vývojových opatření a aktivit ve sledovaném pohraničí k tomu, že se tehdejší situace změnila. Evaluace vývojových procesů v rozmezí let 1990 až 2006 tvoří základ projektu, na němž od roku 2007 spolupracují němečtí, čeští a polští vědci pod vedením Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung e. V. Dresden (IÖR). Příspěvek přibližuje výřez z práce projektového týmu, představí cíle projektu, metodické postupy a vybrané výsledky. Klíčová slova: Trojzemí, přeshraniční projekt, vyhodnocování indikátorů, perspektivy regionálního rozvoje, potenciál regionu 1. Úvod Ve východním Německu se pohraniční regiony dostaly již záhy po založení spolkových zemí do středu politické pozornosti. Pohraničí mezi Saskem, Čechami a Polskem, tzv. „Černý Trojúhelník”, bylo tehdy poškozenou krajinou v evropském měřítku. Spadá sem odumírání lesů v česko-saském Krušnohoří, těžba hnědého uhlí a elektrárny v severočeských pánvích vedle kdysi brizantních vizmutových dolů a lokalit, které se nacházejí v německo-polském pohraničí kolem Turowa a Hagenwerderu. Cílem rozvoje tohoto trilaterálního příhraničního území bylo v 90. letech mj. odstranění ekologických škod a obnova technické a zlepšení sociální infrastruktury. Dalším podstatným cílem bylo překonání odloučenosti a oživení východo-západních vazeb. Od té doby mnoho vývojových opatření a aktivit ve sledovaném pohraničí přispělo k tomu, že se tehdejší situace změnila. Zejména socioekonomické transformační procesy stvořily nové podmínky, které v době koncipování cílů přeshraničního rozvoje ještě nebylo možné předvídat. Evaluace těchto vývojových procesů v rozmezí let 1990 až 2006 tvoří základ projektu, na němž od roku 2007 spolupracují němečtí, čeští a polští vědci pod vedením IÖR a který nese název „Zelený Trojúhelník – evaluace ekologických sanačních a vývojových procesů v česko-německo-polském Trojzemí“. Práce se zaměřují na evaluaci vývojových procesů v Trojzemí z hlediska životního prostředí, sociálních a ekonomických struktur. Zkoumá se tak úroveň vývoje a pokrok pilířů trvalé udržitelnosti, kterými jsou ekologie, ekonomie a společnost. Základem byl sběr a vyhodnocení příslušných indikátorů, které byly k dispozici pro Německo, Polsko a Čechy. Výběr typů sídel podle jejich dominantních hospodářských funkcí nám umožnil zkoumat jejich vývoj diferencovaněji. Ze získaných informací z Německa, Polska a Čech byla vypracována prognóza. Ta slouží jako základ pro znázornění výrazných vývojových fází, které v argumentaci poukazují na příčiny, působení a polické vlivy na vývojové procesy. Tento příspěvek přibližuje výřez z práce projektového týmu. Představíme cíle projektu, metodické postupy a vybrané výsledky se zaměřením na socioekonomický rozvoj a bytovou situaci jako indikátor kvality života. Závěrem budeme diskutovat o možnostech rozvoje a relevantních oblastech spolupráce.

Sanace a rozvoj v česko-německo-polském Trojzemí – přeshraniční projekt

Obr. 1: Zkoumané území Trojzemí (zdroj: IÖR, 2008)

2. Cíle projektu a metodické postupy Cílem projektu bylo zjistit úspěchy a překážky v průběhu procesu cílené přestavby dříve silně poškozeného přeshraničního středoevropského důlního a průmyslového regionu, nazývaného „Černý Trojúhelník“. Sledovali jsme při tom následující výzkumné otázky:  Které sanační a vývojové cíle z počátku 90. let v pohraničí zaznamenaly pokrok?  Které plánovací a neformální nástroje se významnou měrou podílely na úspěchu? Které nebyly úspěšné?  Jaké se rýsují aktuální potřeby a možnosti pro další rozvoj přeshraničního evropského regionu? Obr. 2: Přírodní potenciál Českého středohoří (zdroj: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR)


Obr. 3: Poškozená krajina v okrese Teplice (zdroj: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR)

63

Juliane Banse, Isolde Roch

Z metodického hlediska se práce v projektu soustředila nejprve na výběr a stanovení indikátorů a znázornění průběhu vývoje od počátku 90. let. Ukázalo se, že srovnatelnost dat mezi třemi zeměmi a ve sledovaném časovém rozmezí více než 15 let je obtížná a zužuje zkoumanou oblast. Přesto nám srovnání národních států, vybraných dílčích území a sledovaných typů sídel, stejně jako srovnání úrovně vývoje 2005/06 s nároky na vývoj v letech 1990–1994 vypovídá o změnách v regionu Trojzemí z hlediska nároků a skutečnosti. V dalším kroku byly z tohoto srovnání odvozovány úspěchy a překážky rozvoje. Potenciály byly znázorněny ve vztahu k dílčím národním územím. Dalším výsledkem jsou doporučení pro řízení vývoje v dílčích národních územích a přeshraničně. V následující části budou sledovány vybrané indikátory socioekonomického vývoje. 3. Socioekonomické indikátory, potenciály a překážky Hospodářské a společenské transformační procesy vedly v uplynulých 15 letech k podstatným změnám socioekonomických poměrů v Trojzemí. To se týká především výrazných změn obyvatelstva a hospodářské struktury. Jak polská, tak německá část regionu Trojzemí se musí potýkat s problémy vývoje obyvatelstva, jako je odchod mladých lidí a snižování počtu obyvatel v důsledku nízké porodnosti, přičemž intenzita problémů se v Polsku dostavila cca. o 10 let později než v Německu. V saské části přetrvává úbytek obyvatelstva od počátku 90. let a je ještě i v roce 2006 výrazně vyšší než v polské části a vyšší než v Sasku celkově. V průměru činí úbytek 14 %, přičemž v celém Sasku je to 11 %. I po roce 2000 došlo k dalšímu úbytku obyvatel (obr. 4). Obr. 4: Vývoj obyvatelstva v regionech Zeleného Trojzemí od roku 1999 do roku 2007 (zdroj: vlastní výpočty, statistické úřady jednotlivých zemí) 102

v%

100,3 % 100

98

96,9 %

96 93,7 %

94

92

90 1999

2000

Zelené Trojzemí

2001

2002 Česká část

2003

2004 Polská část

2005

2006

2007

Saská část

Polská část Zeleného Trojzemí je rovněž ovlivňována snižujícím se počtem obyvatel. Polsko celkově zaznamenává již deset let úbytek obyvatel. Tento úbytek je v dolnoslezském vojevodství vyšší než v celopolském srovnání, avšak nižší než ve zkoumané polské části Zeleného Trojzemí. Úbytek obyvatelstva je způsoben negativním přirozeným saldem obyvatelstva, ale na regionální a lokální úrovni hrají rozhodující roli rovněž migrační procesy. Lze pozorovat úbytek obyvatelstva v okrajových venkovských oblastech a jeho soustředění do metropolitních regionů. O něco příznivěji se jeví vývoj počtu obyvatel v české části Trojzemí, kde v posledních deseti letech došlo pouze k nepatrnému úbytku obyvatel a od roku 64



2001 nastupuje téměř mírný nárůst počtu obyvatel resp. stagnace (obr. 4). Stejně jako v celé České republice zaznamenal i tento region v důsledku přirozeného pohybu obyvatelstva v některých letech 90. let a po roce 2000 úbytek obyvatel, což se však od roku 2003 opět vyrovnalo. Úbytek obyvatelstva je provázen rostoucím počtem obyvatel starších 65 let. V saské části Trojzemí tvoří 23% podíl na celkovém počtu obyvatel, zatímco v polské a české části je obyvatelstvo výrazně mladší. Přesto se i tyto regiony jeví jako demograficky problémové oblasti, v nichž se ve sledovaném časovém úseku snížil zejména podíl dětí (tab. 1 a obr. 5). Tab. 1: Změna věkové struktury v Trojzemí (v %) (zdroj: statistické úřady jednotlivých zemí, Bank Danych Regionalnych 2007, Banse, Bielawska-Roepke) Věková skupina 0-14 15-64 65+

Polská část Trojzemí 1995 2000 2005 21,5 17,9 15,0 67,0 69,0 71,0 11,5 13,1 14,0

Česká část Trojzemí 1995 2000 2005 20,1 17,0 15,7 68,4 70,9 71,7 11,6 12,2 12,6

Saská část Trojzemí 1995 2000 2005 15,5 12,5 10,2 67,5 68,6 67,1 17,1 18,9 22,7

Obr. 5: Podíl dětí a seniorů v okresech Trojzemí (zdroj: statistické úřady jednotlivých zemí)

Demografické změny byly ovlivněny přelomem v hospodářství po roce 1990, který vedl v celém příhraničním regionu k rušení pracovních míst a vzniku nezaměstnanosti. Srovnání počtu zaměstnaných sice ukazuje určité rozdíly mezi obcemi, ale nezaměstnanost je problémem ve všech regionech (obr. 6). Při změně struktury odvětví poklesl počet výdělečně činných. V saské části proběhla od roku 1990 výrazná strukturní přeměna s poklesem ve výrobních odvětvích a nárůstem terciárního sektoru hospodářství, jehož dynamika byla vysoká a po roce 2000 poklesla. V polské a české části Trojzemí došlo rovněž k proměnám struktur odvětví (tab. 2). Tyto změny však byly dosud poněkud méně dynamické, s nadále Studia Geographica IX.

65


vysokým podílem pracovních míst v průmyslu a stavebnictví a méně v terciárním sektoru. Hlavní slabinou hospodářství ve vojevodství Dolní Slezsko je vysoký podíl dotovaného průmyslu na hospodářské struktuře. Hospodářství je nadměrně závislé na průmyslu a stavebnictví. V současné době lze pozorovat „vyhasínání“ mnoha odvětví tohoto sektoru. Kompenzace zvýšením podílu služeb je zatím nedostatečná. Výraznější problémy spojené s restrukturalizací nastávají v obcích, v nichž převládala průmyslová monokultura. Tab. 2: Změny struktury odvětví v Trojzemí (v %) (zdroj: statistické úřady jednotlivých zemí, Bank Danych Regionalnych 2007, Banse, Bielawska-Roepke) Odvětví (sektor) Průmysl, stavebnictví Služby Zemědělství, lesnictví, rybolov

Polská část Trojzemí 1995 2005 48,0 42,8 48,7 3,2

55,5 2,4

Česká část Trojzemí 1995 2005 48,2 40,9 45,9 5,8

56,4 2,6

Saská část Trojzemí 1995 2005 43,5 28,8 51,9 4,7

68,7 2,5

Obr. 6: Podíl nezaměstnaných v okresech Trojzemí 2005 (zdroj: statistické úřady jednotlivých zemí, Glöckner 2007)

Ukazuje se, že se přeměna struktury hospodářství v dílčích regionech Trojzemí nachází na různé úrovni (ústup výrobních odvětví a vzestup terciárního sektoru hospodářství) a její dynamika zčásti v Sasku a v Čechách zjevně klesá, i když v současné době je v české části patrný nárůst počtu nově založených firem. Můžeme vycházet z toho, že v nejbližší době bude ještě nutné další přizpůsobování. Při sběru a vyhodnocování socioekonomických indikátorů, které byly pro Německo, Polsko a Čechy k dispozici, se výzkum zaměřil především na jednotlivá dílčí území. Pro prohloubení byly v projektu vybrány typy sídel podle jejich dominantní hospodářské funkce před politickým převratem, jako průmyslová hospodářská funkce, sídla s převážně zemědělskou funkcí a sídla s převážně turistickou funkcí. Vybraná sídla s touto funkční 66



dominancí v 80. až 90. letech byla zkoumána v každé zemské části Trojzemí. Při znázorňování a hodnocení průběhu vývoje těchto sídel byly užity rozhovory s odborníky (starosty resp. vedoucími stavebních odborů) ve spojení se statistickými daty. Získané informace z Německa, Polska a Čech slouží jako podklad pro znázornění výrazných vývojových fází, které v argumentaci poukazují na příčiny, působení a polické vlivy na vývojové procesy (srov. Slavík 2010, v tomto sborníku). 4. Indikátory kvality života Jak jsme již na začátku naznačili, zaměřily se výzkumné práce v Trojzemí na úroveň vývoje a pokrok v oblastech ekologie, ekonomie a v sociální sféře. Kromě socioekonomického vývoje jsme blíže sledovali především indikátory kvality životního prostředí a kvality života (srov. Leimbrock 2009). V oblasti životního prostředí bylo v Trojzemí dosaženo výrazných úspěchů při snižování emisí/imisí, zlepšování kvality povrchových vod, odstraňování lesních škod a vytyčování chráněných území (srov. Mathey et al. 2009a). Popis kvality života se vztahuje k indikátorům v sociální oblasti – vzdělání, bydlení, zdravotnictví a kultuře. Významný faktor rozvoje hospodářství a zabezpečení obyvatelstva představuje navíc i dopravní dostupnost. Na příkladu vybavenosti obyvatel bytovým fondem jsou zřejmé stále ještě přetrvávající rozdíly v infrastruktuře, které mají vliv na kvalitu života v regionu. V Sasku v letech 1995 až 2001 ubývá obyvatel, avšak narůstá počet bytů. Důsledkem tohoto vývoje je stoupající počet prázdných bytů. V roce 2002 činila kvóta prázdných bytů v Sasku 17,5 %, v Krušných horách a ve Východním Sasku mezi 11 % a 15 %. Od roku 2002 lze díky programu Přestavba východních měst, který poskytuje státní prostředky především na bourání bytů, pozorovat mírný pokles počtu prázdných bytů. Aktuálně se pohybuje kvóta prázdných bytů v Sasku v průměru kolem 14,5 % (Spolkový statistický úřad 2008, s. 114). V polské a české části Trojzemí vycházíme v současné době z nedostatku bytů resp. z vyvážené situace na trhu. Podle výsledků sčítání lidu v roce 2002 se např. podíl neobydlených bytů v okresech českého příhraničního regionu pohyboval mezi 3 % a 6 % a tím těsně nad žádoucí rezervou pro stěhování (Český statistický úřad 2002, Slavík IEEP Praha 2008). Podobně se situace jeví v polské části regionu, přičemž zde je počet bytů na 1000 obyvatel nižší než v Čechách (obr. 7 a 8). Obr. 7: Vybavenost bytovým fondem v Trojzemí 2006 (zdroj: statistické úřady jednotlivých zemí) 700

3,0

600

559

546

580 549

500

2,5 2,0

416 400

532

354 1,5

300 1,0

200

0,5

100 0

0,0 Polská část Česká část Saská část Trojzemí

Krušnohoří

Počet bytů na 1000 obyv.


Vogtland

Labe Východní Sasko

obyv./byt

67


Jako indikátory vybavenosti bytovým fondem jsou k dispozici počty bytů na 1000 obyvatel a počet obyvatel na jeden byt. Srovnání nám ukazuje vysokou vybavenost byty v saské části regionu – v průměru 546 bytů na 1000 obyvatel. Výrazně méně bytů je k dispozici v české části – 403 bytů na 1000 obyvatel – a nejnižší je počet bytů v polské části Trojzemí – 354 bytů na 1000 obyvatel. Tomu zde odpovídá i vysoký počet obyvatel na jeden byt – 2,8. Podobné rozdíly lze zjistit u velikosti bytů (obytná plocha na jeden byt). V saské části je to v průměru okolo 70 m² obytné plochy na jeden byt a 38 m² na obyvatele, v Čechách 47 m² na byt a 19 m² na obyvatele, což opět poukazuje na rozdíly v bytové situaci. Obr. 8: Počet bytů na 1000 obyvatel ve srovnání s hustotou obyvatelstva a podílem dětí v okresech Trojzemí (zdroj: statistické úřady jednotlivých zemí)

5. Možnosti rozvoje a důležité oblasti spolupráce Regiony Trojzemí spolu mohou k vzájemnému prospěchu spolupracovat v několika významných oblastech, o nichž bychom zde měli alespoň stručně diskutovat. V první řadě se nabízí i nadále společná ochrana a management přírodních zdrojů. Po úspěšných sanacích v oblasti životního prostředí by měly pokračovat snahy o zlepšení kvality životního prostředí, aby byla vyretušována nálepka „Černého Trojúhelníku“ ze druhé poloviny 20. století, která se silně drží ve vnitřním i vnějším pohledu na region. Ekologický vývoj má nadále konvergentní kurs. Žádoucí jsou další pokroky v oblasti komunikace a vybavenosti k vzájemnému prospěchu příhraničních sousedů. Při tom je třeba zohlednit specifika dílčích území i vývoj struktury obyvatelstva, aby bylo možné uspokojit potřeby a podporovat konkurenceschopnost a identitu. Rozdíly lze mj. pozorovat v jednotlivých oblastech kvality života. Zde se jeví jako přínosné utváření specifické kvality života díky využití předností místa a životního prostředí. Nové společné úkoly se týkají utváření kulturní krajiny, která se nabízí např. podél Elbe-Labe v oblasti Labských pískovců. V Trojzemí by mohly být kulturní nabídky silněji propojeny s krajinnými hodnotami, jako je tomu v „krajině podstávkových domů“ (obr. 10) mezi Horní Lužicí, Šluknovským výběžkem a Bogatyní v Polsku (obr. 11). Tento vývoj podporuje kvalitu 68



života místních obyvatel i jejich hostů. Zachování a podpora kultury v Trojzemí včetně společných prezentací může představovat rámec pro společnou perspektivu Trojzemí v Evropě. Obr. 9: Vývoj obyvatelstva do roku 2020 v česko-německo-polském Trojzemí (zdroj: statistické úřady Polska a Česka, Saský zemský statistický úřad, prognózy počtu obyvatel, den zpracování 31. 12. 2005 varianta 1) 104

v%

102 100 98 96 94 92 90 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 Zelené Trojzemí Elbe/Dresden Ústí nad Labem

Krušnohoří Východní Sasko Liberec

Vogtland Karlovy Vary Dolní Slezsko

V průběhu socioekonomického vývoje, zejména ve změnách počtu obyvatel a věkové struktury, bylo v posledních deseti letech možné zaznamenat postupující divergenci. Tento vývoj se očekává i do budoucna. Aktuální prognózy počtu obyvatel statistických úřadů jednotlivých zemí předpokládají v Trojzemí další úbytek obyvatelstva do roku 2020 až o 3 %, který plyne v první řadě z negativních změn počtu obyvatel v saském Krušnohoří a Vogtlandu, ve východním Sasku a ve vojevodství Dolní Slezsko. Příznivý oproti tomu bude vývoj obyvatelstva v české části Trojzemí a v regionu podél Labe s městem Drážďany. Tam se do budoucna počítá s mírným nárůstem počtu obyvatel (obr. 9). S cílem podpořit usazování obyvatel a ekonomických subjektů by měla být vyvíjena společná propagace regionu Trojzemí s důrazem na kvality stanoviště. Velký potenciál rozvoje Trojzemí spočívá ve společném využití nové polohy ve střední Evropě po rozšíření EU v roce 2002. Tato centrální poloha je dostupná dálničními trasami A 17/D 8 Drážďany – Praha a Drážďany – Zhořelec – Vratislav (A 4). Dostupnost Trojzemí a spojení s centry národního a mezinárodního významu jako je Praha a Berlín je zásadní. Tuto výhodnou polohu je třeba ekologicky doplnit železniční dopravou a také regionální leteckou dopravou. V této souvislosti by měla být přezkoumána a případně dobudována letiště Rothenburg na Nise a Most v severočeské pánvi. Další potenciál rozvoje nabízí lidský kapitál. Prioritní cíle leží ve vzdělávání a dalším vzdělávání dětí a mladých lidí a podpoře výzkumu zaměřeného na perspektivy regionálního rozvoje, dále v zabezpečení a zdravotní péči zejména o starší osoby, neboť tato skupina zaznamenává kvantitativně největší přírůstek ve vývoji obyvatelstva. Dobrou kvalitu stanoviště, kterou lze dále rozvíjet, by měl doplňovat zmíněný potenciál při rozvoji bydlení v okolí prosperujících center. Rovněž krásy krajiny by měly být ofenzivně zhodnocovány ve spojení s dobrou dopravní dostupností jakožto potenciály pro regionální i nadregionální poptávku. Studia Geographica IX.

69


Obr. 10: Podstávkový dům (zdroj: Obchodní zastupitelství Umgebindeland Löbau/Zittau)

Obr. 11: Podstávkový dům ve Wojcieszycích v Polsku (TrockaLeszczynska, E. 1995: Wiejska zabudova mieszkaniowa w regionie sudeckim, Wroclaw)

Literatura Banse, J., Jeřábek, M. (2009): Sozioökonomische Entwicklungsverläufe unter Berücksichtigung der Bevölkerungsentwicklung und des Arbeitsmarktes. In: Geoscape, Supplement, Vol. 4, s. 37–51, UJEP Ústí nad Labem. Mathey, J., Stutzriemer, S. (2009): Grenzüberschreitende Landschaftsentwicklung im tschechischpolnisch-deutschen Dreiländereck – ein Rückblick. In Geoscape, Supplement, Vol. 4, s. 58–72, UJEP Ústí nad Labem. Roch, I., Jeřábek, M. (eds.) (2009): Geoscape, Supplement, Vol. 4, 287 s., UJEP Ústí nad Labem. Slavík, J. (2010): Vývojové fáze rozvoje česko-polsko-německého pohraničí z ekonomického, sociálního a environmentálního pohledu. In: Geoscape, Supplement, Vol. 5, s 14–21. Spolkový statistický úřad (2008) Situace bydlení v Německu 2006. In: Wirtschaft und Statistik, 2/2008. Statistické úřady zemí Sasko, Česko a Polsko: Bank Danych Regionalnych, www.stat.gov.pl (2007) Český statistický úřad (2002), Výsledky sčítání obyvatel 2001. Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen/ Český statistický úřad/ Główny Urząd Statystyczny – Statistical Office of Poland Zemský statistický úřad Svobodného státu Sasko (2007) 4. Regionalizovaná prognóza vývoje obyvatelstva ve Svobodném státě Sasko do roku 2020, den zpracování 31. 12. 2005 varianta 1 Zemský statistický úřad Svobodného státu Sasko, Crossborder Database – databáze pro přeshraniční statistické informace, tabulky a časové řady o obyvatelstvu a výdělečné činnosti. www.statistik.sachsen.de (2009) Zemský statistický úřad Svobodného státu Sasko, Genesis Datenbank, Aktualizace stavu obyvatelstva, tabulky a časové řady. www.statistik.sachsen.de/genonline (2009)

70


Říční krajiny jako prostor identifikace – srovnávací průzkum na českém a saském úseku Labe/Elbe Carola S. Neugebauer1*, Milan Jeřábek2**, Isolde Roch3*** 1 Leibniz-Institut für Länderkunde Leipzig (Geografický ústav); Lipsko, Německo 2 Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie, Česko 3 Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung Dresden (Ústav prostorového ekologického rozvoje); Drážďany, Německo * [email protected] ** [email protected] *** [email protected] Abstrakt Říční krajina na jedné straně představuje specifický životní prostor, na druhé straně jsou říční krajiny se svými hospodářskými a infrastrukturními vazbami součástí regionů, měst a aglomerací. V rámci projektu EU Perseus jsme se soustředili na tři evropské přeshraniční říční krajiny: na česko-slovenské řece Moravě, maďarsko-ukrajinské Tise a na česko-německém Labi a zpracovali je jako případové studie. V příspěvku představíme vybrané výsledky dílčího projektu „Identita říčních krajin“ ve zkoumané oblasti podél česko-saského Labe (Elbe N=413, Labe N=391). Nejprve nastíníme pojem územní identita v kontextu našeho projektu a ilustrujeme jej na výsledcích dotazníkového šetření. Poté představíme perspektivy vývoje říční krajiny z pohledu jejích obyvatel a závěrem na základě mezinárodního srovnání, překračujícího rámec našich případových studií, uvedeme potenciály a problémy (stimuly a překážky) zvýšení významu říčních krajin jako prostoru identifikace. Klíčová slova: Labe, Elbe, říční krajina, identifikace, dotazníkové šetření Příspěvek vznikl s podporou projektu GA AV ČR č. IAA311230901 „České pohraničí po Schengenu: území svébytné, oscilační a/nebo tranzitní?“ 1. Úvod Říční krajina na jedné straně představuje specifický životní prostor. Z územního hlediska je pro ni důležitý charakter povodí a jednotlivé profily krajiny, bez ohledu na administrativní hranice. Na své cestě od prameniště až k ústí vstupují řeky do interakcí s nejrůznějšími krajinnými formacemi, které vytvářejí srovnatelné a specifické podmínky pro využití krajiny a zejména pro rozvoj sídel. Na druhé straně jsou říční krajiny se svými hospodářskými a infrastrukturními vazbami součástí regionů, měst a aglomerací. Na základě své politické příslušnosti a institucionální struktury podléhají různým rámcovým podmínkám a hierarchiím cílů. Trvale udržitelný přístup k využívání říční krajiny vyžaduje komplexní pohled. Ten je však omezován kromě hranic (zemí, států, regionů, obcí) i různými zájmy o využívání krajiny, tradovanými vzory využívání půdy, předpisy a zákony. V zájmu všech, kdo obývají říční krajinu, by mělo být nalézt shodu ve způsobu využití krajiny, stanovit zásady příhraničního přístupu k této krajině a sloučit jednotlivé aktivity. Právě tomuto záměru se věnovala evropská síť Perseus mezinárodně srovnatelných výzkumů na téma „Přeshraniční management využití a rozvoje evropských říčních krajin“. Cílem celého projektu bylo:

Carola S. Neugebauer, Milan Jeřábek, Isolde Roch

zjistit přeshraniční potřeby, problémy a potenciály říčních krajin s ohledem na rozvoj trvale udržitelných a perspektivních forem využití krajiny (zemědělské, lesnické využití, chráněná území, průmyslové oblasti a městské osídlení)  a formulovat doporučení pro optimální rozvoj říční krajiny na obecní, regionální, přeshraniční a mezinárodní úrovni. Důležitou částí projektu byl průzkum působení přeshraničních říčních krajin na utváření identity. Tato územní identita pak byla zkoumána jako potenciál přeshraničního územního rozvoje (Roch/ Dövenyi/ Finka 2007a, Roch/ Petríková 2007b). Pro náš výzkum byl zvolen kauzální přístup. Soustředili jsme se na tři evropské přeshraniční říční krajiny na česko-slovenské řece Moravě, maďarsko-ukrajinské Tise a na česko-německém Labi a zpracovali je jako případové studie. Abychom mohli průzkum podél řek realizovat diferencovaněji, použili jsme typologii krajiny. Definovali a vymezili jsme tři typy říčních krajin: průlomová údolí, rozšířená údolí a nížiny 1. V těchto zkoumaných oblastech byla mimo jiné prováděna standardizovaná dotazníková šetření na téma územní identifikace a vazeb ke krajině. V následujícím příspěvku představíme vybrané výsledky dílčího projektu „Identita říčních krajin“ ve zkoumané oblasti podél česko-saského Labe (Elbe N=413, Labe N=391 2). Nejprve nastíníme pojem územní identita v kontextu našeho projektu a ilustrujeme jej na výsledcích dotazníkového šetření podél řeky Labe/Elbe. Poté představíme perspektivy vývoje říční krajiny z pohledu jejích obyvatel a závěrem na základě mezinárodního srovnání, překračujícího rámec našich případových studií, uvedeme potenciály a problémy (stimuly a překážky) zvýšení významu říčních krajin jako identifikačního prostoru. 

2. Zkoumané oblasti podél řeky Labe/Elbe Na saském Labi byly zkoumány dva typy říční krajiny: průlomové údolí a rozšířené údolí (Roch et al. 2007b, mapa 1). Charakter rozšířeného údolí saského Labe utváří velkoměsto Drážďany (obr. 1), město Heidenau a velké okresní město Pirna 3 a nalezneme zde rozmanité způsoby využití krajiny: osídlené a dopravně využívané plochy, plochy využívané k těžbě nerostných surovin (štěrků, písků) a průmyslově využívané plochy. I přes rozsáhlá chráněná území jako jsou chráněné krajinné oblasti 4 a městskou zeleň je podíl zalesněných ploch ve srovnání se saským průlomovým údolím velmi malý. Zvláštností rozšířeného údolí byl jeho status světového kulturního dědictví UNESCO, který mu byl propůjčen v červnu roku 2004 jako rozvíjející se kulturní krajině, mimo jiné díky harmonii reliéfu, využití a zastavění krajiny (Roch 2006). Odebrání tohoto titulu v červnu 2009 z důvodu neobhajitelné stavby mostu v říční krajině momentálně silně ovlivňuje pohled tamějších obyvatel na svůj region, nespadá však již do období řešení projektu. Průlomové údolí Labe zahrnuje Saské Švýcarsko mezi obcemi Pirna a Schmilka (mapa 1, obr. 2). Na rozdíl od rozšířeného údolí Labe tuto oblast tvoří především přírodě blízké lesy v hornatém terénu. Podíl zemědělsky využívaných ploch je malý. Zemědělství se dnes zaměřuje hlavně na vlastní spotřebu, ekologické pěstování a agroturistiku. Ve zkoumané oblasti leží jen několik menších měst, jako jsou Bad Schandau, Königstein, Biela a Gottleuba 5. Dobré dopravní spojení oblasti s hospodářskými centry po proudu toku Labe zajišťují vlakové spoje příměstské hromadné dopravy, státní silnice a Kritériem pro popis typů říční krajiny jsou topografie, struktura využití krajiny a poloha v mezinárodních hraničních oblastech. 2 V saské a české zkoumané oblasti se průzkumu účastnila každá desátá domácnost v bezprostřední blízkosti řeky. V německé zkoumané oblasti byly dotazníky domácnostem předány a opět vyzvednuty. V české oblasti to byla písemná nebo ústní interview podle přání respondentů. (Roch/ Petríková 2007b, s. 181). 3 Celkem v této zkoumané oblasti žije 541 024 obyvatel. 4 Například Dresdner Heide, Borsberg, Dresdner Elbhänge. 5 V této zkoumané oblasti žije celkem 12 413 obyvatel. 1

72


Říční krajiny jako prostor identifikace – srovnávací průzkum na českém a saském úskeu Labe/Elbe

dálnice A17. Velké části průlomového údolí patří do chráněných oblastí, např. do národního parku založeného v roce 1990. Estetickou jedinečnost krajiny utvářejí pískovcové útvary (skály a stěny), úzké soutěsky a křídové stolové hory. Zkoumané oblasti na českém Labi zahrnují tři typy říční krajiny: průlomové údolí, rozšířené údolí a nížinu 6 (mapy 2 a 3). Typ průlomového údolí je zde však zastoupen pouze v náznacích, např. v hustě zalesněných Labských pískovcích (část Národního parku České Švýcarsko). Převládajícím typem říční krajiny na českém Labi je rozšířené údolí. Prochází oblastí Českého středohoří (CHKO) a Děčínskou vrchovinou. Rozšířené údolí Labe je hustě osídlenou oblastí, v níž dominují města Ústí nad Labem (krajské město), Děčín a Litoměřice (obr. 3). Tato tři města mají bohatou průmyslovou tradici. Od roku 1990 v rozšířeném údolí Labe klesá zemědělské využití. Tradiční způsoby využití jako vinařství (obr. 4), sadovnictví s vysokokmeny a chov skotu a ovcí ve výše položených oblastech se opouští. Česká Polabská nížina je naproti tomu ještě i dnes velmi intenzivně zemědělsky využívána (včetně pěstování speciálních kultur, chmele, vinařství a sadovnictví). Navíc je zde vysoký podíl osídlených a dopravně využívaných ploch. V nížině leží města Lovosice a Roudnice nad Labem. Obr. č. 1: Drážďany, Zwinger (zdroj: I. Roch)

Obr. č. 2: Pohled z pevnosti Königstein na Labe a Lilienstein (zdroj: I. Roch)

Obr. č. 3: Pohled na Litoměřice (zdroj: M. Jeřábek)

Obr. č. 4: Vinice u Žernosek (zdroj: M. Jeřábek)

Na tomto místě je třeba poznamenat, že v sousedství zkoumaných oblastí v českém Polabí došlo ve 20. století k silným zásahům do krajiny vlivem těžby hnědého uhlí v Severočeské uhelné pánvi, činnosti pískoven a kamenolomů u Obřice. Přestože krajina zkoumaných území nebyla těmito zásahy přímo dotčena, přesto jejich vliv byl a je v Labském údolí citelný. 7 6 7

Dohromady žije ve všech třech českých zkoumaných územích cca. 220 000 obyvatel. Více o socioekonomickém vývoji ve sledovaných oblastech v posledních desetiletích viz Roch et al. 2007a/b.


73


3. Územní identita: Hodnocení životního prostoru Výzkum tematizoval koncept územní identity jako součást individuální, osobní identity (identity já) 8. Územní identita se chápe jako konstrukt racionálních a emocionálních hodnocení různých aspektů životního prostoru. 9 Hodnocení těchto aspektů při tom vychází jak z individuálních měřítek, tak z kolektivních představ, vytvořených a přijatých v různých sociálních souvislostech/společenstvích (viz Christmann 2004, s. 30nn). Různé znaky životního prostoru důležité pro utváření identity jsme v našem výzkumu operacionalizovali v následujících aspektech a předložili obyvatelům říční krajiny k hodnocení:  Sociální prostředí, u nějž rozlišujeme užší sociální prostředí, jakým je rodina a přátelé, a širší, jako je společenské klima v daném místě;  Politické prostředí, ve formě aktivity starosty, městské/obecní rady zastupitelstva a nevládních organizací;  Fyzické prostředí, ve formě znaků krajiny a osídlení, ekologických charakteristik a možností využití volného času; Ekonomické prostředí. Mapa 1: Zkoumaná oblast na českém Labi (zdroj: vlastní zpracování, Oršulák 2007)

Do reflexe těchto aspektů člověk zahrnuje jak současnou situaci, tak i minulé zkušenosti a svá očekávání do budoucna. Gerlach (1997) shrnuje koncept územní identifikace „jako součinnost komponent „sociálního vnímání a hodnocení prostoru“ [a] „vazby k místu“ – koncept, který odkazuje na konkrétnost místa, časovou závislost, latentnost, intenzitu a proměnlivost [územní identity], která je předem strukturována relativní konstantností vnímání Poznámka: V sociální geografii se obecně chápe územní identita jako „společně sdílená, kolektivní identita a součást osobní identity“ (Christmann 2004, s. 20). Kolektivní povahu územní identity jsme však v našem výzkumu nemohli tematizovat. 9 Hodnocení ve smyslu vědomé a/nebo nevědomé konfrontace s okolím. Hodnocení je zde součástí nadřazeného pojmu vnímání. 8

74



prostoru a ovlivňována vývojovými změnami a sociálními a společenskými proměnami.“ (s. 48). Tyto souvislosti v utváření územní identity v následující části přiblížíme na základě výsledků česko-saského výzkumu. Jako příklad nám poslouží hodnocení fyzického aspektu životního prostředí. Respondentům jsme položili otázku: „Jak byste popsali svůj důvěrně známý životní prostor? Jak byste jej územně vymezili?“ (obr. 5) V odpovědích se projevují regionální resp. česko-saské rozdíly. Respondenti podél saského Labe vymezují svůj důvěrně známý životní prostor především jako svůj „pozemek“. Kromě toho přikládají velký význam i „obci“ a „krajině u řeky“. Na rozdíl od toho nehraje krajina na českém Labi v popisu důvěrně známého životního prostoru téměř žádnou roli. Lidé svůj životní prostor popisují především jako obec, potom v dalším pořadí jako pozemek a část obce/čtvrť 10. Tento rozdíl v hodnocení krajiny jako prvku životního prostoru se v dalších výsledcích výzkumu projevuje ještě výrazněji. Většina saských respondentů, jak z oblasti rozšířeného údolí, tak z průlomového údolí Labe, dokáže svůj životní prostor jednoznačně charakterizovat. 11 Většina lidí navíc zná a zmiňuje „nějaký výrazný jev nebo symbol“ svého regionu. 12 Obě tyto skutečnosti jsou u českých respondentů mnohem méně zřetelné. V mezinárodním srovnání projektu lze tento mimořádný význam krajiny jako aspektu životního prostoru nalézt kromě saských respondentů již jen u obyvatel českého Podyjí v rozšířeném údolí v okolí Lednice a Valtic. Domníváme se, že vysvětlení pro tento velký rozdíl v hodnocení krajiny podél saského a českého Labe nelze hledat ani tak v „objektivních“ kvalitách krajinného obrazu, jako spíše v regionální historii těchto oblastí. Zatímco podél saského Labe v oblasti Drážďan a v Labských pískovcích mají lidé zakořeněnou staletou tradici pozitivního přístupu ke krajině ve formě uvědomělého utváření krajiny a sídel, lokálního úsilí o ochranu krajiny a uměleckých recepcí kulturní krajiny (srov. Christmann 2004, I. Roch 2006), můžeme se na českém Labi ohlížet na historii plnou zvratů. Událostmi, které na českém Labi zpřetrhaly tradici prostoru a povědomí o krajině, byl odsun původního obyvatelstva, nové osídlení obyvateli ze všech částí Československa a proměna nepříliš vzdálené krajiny v důsledky těžby hnědého uhlí, která se započala v roce 1926 a zesílila v 60. a 70. letech 20. století. Zdá se, že územní identita lidí a image této oblasti směrem navenek těmito zvraty dodnes trpí (tab. 1). Regionální historie může působit jako významný faktor na utváření územní identity. 4. Vazby k životnímu prostoru Tyto výsledky našeho výzkumu vnímání krajiny však osvětlují pouze jeden vybraný aspekt životního prostoru, a sice fyzické hledisko. Na tomto příkladu jsme mohli ukázat, že jeden znak životního prostoru mohou respondenti vnímat a hodnotit nejrůznějším způsobem. Pro utváření územní identity však nejsou rozhodující pouze jednotlivá hodnocení aspektů životního prostoru. Spíše jde o souhru všech hledisek, to znamená zvážení jejich důležitosti. Nakolik jsou tedy pro lidi důležité ve srovnání sociální, politické, fyzické a ekonomické aspekty jejich životního prostoru? Co je spojuje s jejich životním prostorem? (obr. 6) a Které aspekty životního prostoru jsou pro územní identitu obyvatel významné? Vzhledem k typům říční krajiny lze v mezinárodním srovnání konstatovat, že pozemek je pro popis životního prostoru často důležitější v průlomových údolích a v nížinách než v rozšířených údolích. Domníváme se, že tato skutečnost souvisí se zvláštními majetkovými tradicemi venkovských oblastí, tedy zkoumaných průlomových údolí a nížin. 11 Respondenti z průlomové oblasti zdůrazňují zejména přírodní charakteristiky své krajiny. V rozšířeném údolí je kulturní krajina popisována jako jednota sídelních a přírodních prvků. (viz otázka 1 „Co vás váže k vašemu životnímu prostoru?) 12 Velká část obrazů resp. symbolů životního prostoru se vztahuje ke krajině, včetně jejích sídelních prvků. Silnými obrazy pro obyvatele rozšířeného údolí Labe jsou vinice, zámek Pillnitz a silueta drážďanského starého města. Obyvatelé průlomového údolí zmiňují především stolové hory, zejména Lilienstein a pevnost Königstein, a také Bastei. 10


75


Obr. č. 5: Jak byste popsali svůj životní prostor? (zdroj: vlastní výzkum) 70 60 50 40 30 20 10 0 místo bydlení

místní část

obec Elbe Německo

jiné obce

říční krajina

jinak

Labe Česko

Tab. č. 1: Jak působí image území směrem dovnitř i navenek? (zdroj: vlastní výzkum) Jak působí image území na vlastní region? saské Elbe (%) české Labe (%) pozitivně 59,8 36,8 ani pozitivně, ani negativně 32,4 55,5 negativně 1,7 6,9 bez odpovědi 6,1 0,8 ... navenek? pozitivně 64,9 28,1 ani pozitivně, ani negativně 25,9 53,5 negativně 3,9 17,6 bez odpovědi 5,3 0,8 Pro saské respondenty podél Labe je nejdůležitějším důvodem vazby k životnímu prostoru sociální prostředí, konkrétně rodina. Také přátelům, sousedům a známým je přikládán velký význam (na třetím místě). Na druhém místě je však k jejich životnímu prostoru váže (známá) krajina. Poměrně velký význam pro vazbu k místu mají volnočasové aktivity, které mají vztah ke krajině a k přírodě. V souladu s těmito výsledky je i na českém Labi nejdůležitějším důvodem vazby k místu rodina. Na druhém místě bezprostředně následují přátelé, sousedé a známí. Jakkoli toto vyzdvižení významu sociálních sítí pro vazbu k místu odpovídá mezinárodními trendu, přesto se absolutní dominance tohoto důvodu vazby k místu jeví jako specifikum českých respondentů v okolí Labe (obr. 6). Na rozdíl od saského Labe a jiných mezinárodních příkladů je zde jiným aspektům území přikládán jen velmi malý význam pro vazbu k místu. Zdá se, že pro utváření územní identity v oblasti českého Labe mají krajina, volnočasové aktivity, ale i zvyky a tradice daného regionu jen podřadný význam. Síla individuálních vazeb k životnímu prostoru má velký význam pro další rozvoj území. To dobře ilustrují odpovědi na otázku: /„Odstěhovali byste se, kdybyste mohli? Pokud ano, proč?“/ (tab. 2). Z oblasti kolem saského Labe se chce v mezinárodním srovnání odstěhovat nejméně lidí. Naproti tomu ochota odstěhovat se z regionu je u obyvatel podél českého Labe největší. V otázce mobility se zde bezprostředně územně setkávají dva extrémy. Hlavním motivem pro stěhování ze saského části zkoumaného území je s velkým odstupem především „práce, ekonomická situace a chybějící perspektivy“. Rovněž podél českého Labe je hlavním 76



hnacím motivem práce, především ve spojení s nadějí na dobré pracovní příležitosti 13. Ukazuje se, že v regionu podél českého i saského Labe byl dosud aspekt práce jako součásti ekonomického životního prostoru nedostatečně reflektován. Obr. č. 6: Co vás spojuje s vaším životním prostorem? (zdroj: vlastní výzkum) volnočasové aktivity práce, podnikání venkovské/městské společenství, kde jste známí a… vzpomínky krajina tradice, kroje kulturní a sportovní aktivity, slavnosti vlastní pozemek přátelé, sousedé, známí, spolužáci rodina 0 Morava Slovensko

10

Morava/Dyje Česko

20

30

40

Labe Česko

50

60

70

80

90 100

Elbe Německo

Tab. č. 2: Odstěhovali byste se, kdybyste mohli? (zdroj: vlastní výzkum) Území Ano (v %) Ne (v %) Elbe Německo 17 83 Labe Česko 37 63 Morava/Dyje Česko 24 76 Morava Slovensko 28 72 Tisa (Tisza) Maďarsko 32 68 Tisa (Тиса) Ukrajina 28 72 5. Perspektivy vývoje životního prostředí Utváření územní identity a vazbu lidí k místu ovlivňuje rovněž hodnocení budoucích perspektiv vývoje jejich životního prostoru. Tento prostor musí skýtat předpoklady pro život, který lidé hodnotí jako přiměřený. Jak uvádí Ipsen (1997, s. 20): Identita vzniká „prakticky [..] pouze pokud místo každodenního života umožňuje přežití, pokud je zajištěno bydlení a práce, je splněna nutná, ovšem ne dostačující podmínka pro vliv místa na utváření vlastního já.“ Směrodatný je přitom pro člověka následující nárok: „Musím se tam [v daném místě] mít alespoň tak dobře jako ostatní.“ Zdá se, že na saském Labi jsou v současné době tyto „tvrdé“ ekonomické, ale i „měkké“ životní předpoklady (ve formě sociálních sítí, politické účasti a vztahu ke krajině) dané. To ukazuje i výše zmíněná, poměrně malá ochota odstěhovat se v obou typech říční krajiny. Mezi lidmi však narůstají obavy, zda bude možné tyto životní předpoklady – zejména ve venkovském průlomovém údolí – zachovat do budoucna. V žádné ze zkoumaných zemí nejsou obavy z rozšíření EU tak velké jako na saském Labi (obr. 7) 14. Lidé jsou přesvědčení, že „to všechno bude jenom těžší“. Kromě toho na rozdíl od ostatních zemí respondenti

13 14

Motivy pro vystěhování se v různých typech říční krajiny neliší, ani v Sasku, ani v Čechách. Kromě maďarské Tiszy


77


hodnotí současnou ekonomickou situaci jako poměrně špatnou a budoucí perspektivy vidí jen málo optimisticky (tab. 3). Obr. č. 7: Co změní rozšíření EU? (zdroj: vlastní výzkum) se sousedy za hranicí vznikají konflikty kontakty se sousedy za hranicí se zlepšují je to obtížnější máme lepší šance do budoucnosti problémy se dají lépe řešit 0 Labe Česko

10

20

30

40

50

60

70

Elbe Německo

Tab. č. 3: Současná ekonomická situace a možnosti rozvoje (zdroj: vlastní výzkum) Jak hodnotíte ekonomickou situaci? Možnosti (v %) Území Velmi dobře Spíše dobře Spíše špatně Velmi špatně Bez odpovědi Elbe Německo 0,7 25,4 62,2 10,7 1 Labe Česko 2,8 59,1 32.5 4,1 1,5 Jak hodnotíte možnosti rozvoje? Možnosti (v %) Území Velmi dobře Spíše dobře Spíše špatně Elbe Německo 1,5 47,7 43,6 Labe Česko 4,9 67,5 25,6

Velmi špatně Bez odpovědi 5,2 2,1 1,3 0,7

6. Závěr Na základě výzkumu na saském Labi konstatovat, že územní identita, která je zde v porovnání s ostatními zeměmi silná a diferencovaná 15, představuje velký potenciál pro územní rozvoj. Tento potenciál by však byl zároveň ohrožen, pokud by nebyl zajištěn ekonomický rozvoj. V současné době se zdá, že v saském průlomovém údolí je potenciál územní identity na hraně. Respondenti vnímají úbytek pracovních míst, odchod mladých lidí a úsporná opatření v infrastruktuře a to je vede k přehodnocování jednotlivých aspektů životního prostoru. Identifikace s prostorem je zpochybňována; „strukturální změny ve společnosti ovlivňují intenzitu hodnocení prostoru a přijetí místa bydliště jako životního prostoru“ (Gerlach 1997: s. 44). Možnosti budoucího rozvoje svého regionu vidí obyvatelé průlomového údolí především v rozvoji cestovního ruchu, spojeného se zdravotní prevencí, který se v této oblasti profiluje jako ekonomická priorita od 90. let. V obou saských zkoumaných územních typech jsou lidé přesvědčeni, že by finanční prostředky měly být z větší části použity na rozvoj ekonomiky (obr. 8). Na rozdíl od saského Labe pociťují lidé na českém Labi atmosféru rozvoje směrem k lepším životním podmínkám. Současnou ekonomickou situaci hodnotí jako spíše dobrou a 15

Diferencovaná zde znamená, že „zahrnuje a kombinuje mnoho aspektů životního prostoru“.

78



rovněž budoucí perspektivy vidí spíše optimisticky 16 (tab. 3). Budoucí rozvoj regionu vnímají především v souvislosti s dalším zlepšováním životní úrovně: zlepšování životního prostředí, infrastruktury, vzhledu měst, volnočasové a kulturní nabídky. Podpora hospodářství představuje vedle těchto cílů jen jednu z dalších možností (obr. 8). S rozšířením EU spojují lidé na Labi v porovnání s ostatními zeměmi největší naděje. Jsou přesvědčeni, že budou „mít lepší šance do budoucna“ (obr. 7). Kromě toho jsou v budoucnu ochotni projevit vysokou flexibilitu a mobilitu (tab. 2). Kromě vazeb na lokální sociální sítě je zřejmě nic v jejich místě, které nemá ani pro ně, ani pro jiné pozitivní image, nedrží. Výzkumy na českém Labi tedy naznačují velmi optimistické nahlížení lidí na budoucnost, které může ve spojení s nosnými ekonomickými perspektivami vést k ekonomickému růstu a stabilizaci v regionu. Cílem územního rozvoje by však do budoucna měla být vědomá podpora a rozvoj územní identity, neboť územní identita je jedním z předpokladů zvyšování kvality života lidí v místě. V dlouhodobé perspektivě se územní identita může stát ve formě pozitivního image regionu směrem navenek ekonomickým faktorem lokality. Územní identitu na českém Labi by bylo možné podpořit zvýšením nabídky volnočasových aktivit vázaných na krajinu a kampaněmi za zlepšení image v lokálních a regionálních médiích. Mohly by být rovněž zdůrazněny a diskutovány historické souvislosti a zvyky/tradice v dané oblasti a také přeshraniční perspektivy. Obr. č. 8: Na co byste určili finanční zdroje? (zdroj: vlastní výzkum) jinak na ochranu přírody na zlepšení vzhledu místa na kulturu na bydlení na infrastrukturu k ekonomickému rozvoji 0

10

20 Labe Česko

30

40

50

60

70

80

Elbe Německo

Na základě komplexního a přeshraničního výzkumu říčních krajin mohly být v celém projektu definovány potenciály a problémy rozvoje územně identifikačních procesů. Platí obecně a přesahují zkoumané oblasti na saském a českém Labi. Nezávisí ani na jednotlivých definovaných typech říční krajiny, ani na příslušnosti k jednotlivým státům a stupni jejich vývoje. Potenciály a problémy jsou však v různých oblastech zastoupeny různou měrou. Potenciály s velkoplošnou působností a se vztahem ke zkoumanému tématu územní identifikace jsou:  Množství kulturních tradic a památek, pěstování zvyků a aktivní účast na zkrášlování obcí posilují územní identitu obyvatel a vytvářejí dobrou image navenek.  Uznání krajinných a kulturních hodnot jako světového dědictví UNESCO je spojeno s dobrou informovaností obyvatel, vědomějším hodnocením lokálních krajinných a kulturních hodnot a zvýšením pocitu vlastní hodnoty. 16

Toto hodnocení se objevuje shodně ve všech třech typech říční krajiny, nejméně však v českém průlomovém údolí.


79


Vysoký podíl chráněných území implikuje dobré životní prostředí, druhovou rozmanitost a prostředí blízké přírodě. Podporuje pozitivní hodnocení prostoru říční krajiny a nabízí možnosti jejího ekonomického využití formou šetrného turismu. Jako problémy se nad rámec zkoumané oblasti jeví:  Negativní image regionu, mnohdy daná ekonomickými deficity a sociálními problémy, jako je vysoký podíl etnických menšin, chudoba a „místní historie“ masivní antropogenní přeměny krajiny, může zastřít krásy a potenciály říčních krajin. Negativně působí na vlastní pohled obyvatel na region, brzdí iniciativy na zkrášlování obcí a krajiny a ztěžuje posilování sebevědomí.  Pracovní příležitosti v říčních krajinách mimo města mají velmi sezónní charakter, což se týká především firem v cestovním ruchu. Relevantním předpokladem pro územní identifikaci jsou takové ekonomické životní podmínky, které jsou hodnoceny jako přiměřené. 

Literatura Christmann, G. B. (2004): Dresdens Glanz, Stolz der Dresdner. Lokale Kommunikation, Stadtkultur und städtische Identität. Deutscher Universitäts-Verlag. Wiesbaden. Dokoupil, J. (2001): Přeshraniční spolupráce jako součást regionálního rozvoje česko-bavorského pohraničí. In: Geografie / Sborník ČGS, č. 4, roč. 106. Praha : ČGS, 2001. s. 270–279. Gerlach, P. (1997): Raumbezogene Identitätsbildung in der Stadt: Befunde und Interpretationen aus der Fallstudie ‚Berlin-Friedrichshain’. n: Institut für Regionalentwicklung und Strukturplanung (vyd.): Raum und Identität. Potentiale und Konflikte in der Stadt- und Regionalentwicklung. Berlin, s. 29–53. Ipsen, D. (1997): Was trägt der Raum zur Entwicklung der Identität bei, und wirkt sich diese auf die Entwicklung des Raumes aus? In: Institut für Regionalentwicklung und Strukturplanung (vyd.): Raum und Identität. Potentiale und Konflikte in der Stadt- und Regionalentwicklung. Berlin, s. 17–27. Jeřábek, M. (ed.) (2001): Reflexe regionálního rozvoje pohraničí ČR. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2001, 107 s. ISBN 80-85950-85-5. Jeřábek, M.; Kowalke, H.; Oršulák, T. et al. (2006): Atlas Euroregionu Elbe/Labe jako prostředek vzájemného přeshraničního poznávání / Atlas der Euroregion Elbe/Labe als Mittel des gegenseitigen grenzüberschreitenden Kennenlernens. Ústí n. L., UJEP, TU, Mino. Kowalke, H.; Jeřábek, M.; Schmidt, O. (2004): Grenzen öffnen sich / Chancen und Risiken aus der Sicht der Bewohner der sächsisch-böhmischen Grenzregion. Dresden : Technische Universität, Dresdener Geographische Beiträge, Geo B 10. Roch, I.; Dövenyi, Z.; Finka, M. (2007a): Grundlagenuntersuchung zur Identität von Flusslandschaften. I. A. des Bayrischen Staatsministeriums für Wirtschaft, Infrastruktur, Verkehr und Technologie München. Unveröffentlichtes Manuskript. Roch, I.; Petríková, D. (2007b): Border-Free River Basins. Flusslandschaften ohne Grenzen. Mitteleuropäische Ansätze zur Entwicklung von Flusslandschaften und Förderung landschaftsbezogener Identität. Bratislava. 375 s. Roch, I. (2006): Die Entwicklung der Kulturlandschaft „Elbtal Dresden". In: Matthiesen, U.; Danielzyk, R.; Heiland, St.; Tzschaschel, S. : Kulturlandschaften als Herausforderung für die Raumplanung. Verständnisse – Erfahrungen – Perspektiven. ARL-Forschungs- und Sitzungsberichte 228, s. 182–196. Roubal, O. (2005): Regionální identita obyvatel českého pohraničí. In: Přeshraniční vlivy působící na místní společenství pohraničí České republiky, II. Sborník podkladových studií. Ústí n. L. : Univerzita J. E. Purkyně. s. 146–170. Zich, F. ed. (2006): Člověk v pohraničí / Výzkum přeshraničních vlivů působících na obyvatele pohraničí ČR. Ústí n. L. : Univerzita J. E. Purkyně, s. 235–246. 80


Zaměstnanost a nezaměstnanost v příhraničním pásu česko-německého pohraničí Igor Pleskot Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta sociálně ekonomická, Katedra sociální práce, Česko [email protected] Abstrakt Hranice má funkci předělu i spojení. V tomto směru působí i na pracovní příležitosti Míra její otevřenosti či uzavřenosti ovlivňuje možnosti trhu práce. Změny role hranice po roce 1989 jsou cestou integrace Evropy. Diference mezi působením přeshraničního vlivu sousedních území severočeského pohraničí jsou limitovány jednak útlumem a reorganizací ekonomiky a jednak celkovou úrovní tržních vztahů a ekonomiky sousedního státu i specifickou historií příhraničního území. Uvolnění přeshraničních styků vede ke vzniku a růstu domácích ekonomických a podnikatelských aktivit. Vede k rozvoji všech forem přeshraniční mobility – vedle pohybu kapitálu nové pracovní příležitosti přináší přeshraniční pracovní migrace a „spotřební“mobilita, reprezentovaná různými typy turistiky a cestovního ruchu. Nejvýraznější jsou tyto změny na česko-bavorské hranici. Zájem české ekonomicky aktivní populace o práci v sousedních příhraničních zemích klesá s růstem domácí ekonomické a životní úrovně. Růst cestovního ruchu vyvolaný poznáváním souseda se stabilizoval a začíná se vytvářet společný „turistický prostor“ česko-německého pohraničí Jeho další možnosti závisí silně na stavu světové ekonomiky. Jeho stimulem či brzdou na české straně je potřebná infrastruktura a úroveň služeb. Rozhodující roli však ve využití podmínek k rozvoji regionu má lidský faktor – respektive úroveň a účast aktivní části populace. Klíčová slova: Hranice, pohraniční území, česko-německé pohraničí, faktory rozvoje regionu, zaměstnanost, nezaměstnanost, ekonomický rozvoj, přeshraniční pracovní migrace, přeshraniční mobilita, turistika, cestovní ruch, lidský faktor rozvoje, sociální potenciál regionu. 1. Hranice jako předěl a spojení v česko-německém příhraničí a změny její role v uplynulém dvacetiletí Hranice funguje jako předěl, místo „přetržení", jako hradba. Nejprve vystupovala jako ohraničení „mé“ moci a vlivu. Tedy byla „mým“ vymezením oproti vnějšku. Rozhodující roli tu hraje moc – hranici vytyčuji a hájím. Hranice je nejen vytýčením a vymezením moci, ale i bariérou proti cizímu vlivu. V našem případě je hranice nejen prostorovým jevem, nýbrž sociálním jevem spojeným s vymezením geografického prostoru moci a vlivu. Vliv může být pro moc prostředkem k posunutí hranice s cílem rozšíření vlastního prostoru. Ovšem zájem, který za hranicí na obou stranách „stojí“, nevede pouze k uzavírání, ale k otvírání – což může být střídavé – hranice je branou. Hranice je tedy také spojením – oboustranným mostem, místem setkávání, místem spojení a kontaktu. Každá územní hranice – tím spíše státní hranice – je jedním z významných faktorů, limitů lidských aktivit – tedy i práce. Míra otevřenosti či jejich uzavřenosti ovlivňuje možnosti trhu práce. Není-li hranice „hermeticky uzavřena“, rozdíly životní a mzdové úrovně ovlivňují oboustranně trh práce i podnikatelské aktivity. Projevuje se to rozdíly oboustranně na celých hranicí vymezených územích – i na území sousedících států celkově, i ve vlastní příhraniční oblasti. V našem případě se dokonce obě kriteria často překrývají a přeshraniční a současně evropský charakter společného prostoru má existenční význam dokonce i historicky.

Igor Pleskot

Změny role hranice po r. 1989 vyvolané rozpadem komunistických režimů a pokračující integrace „evropského prostoru“ – tj. přijetí ČR do EU a platnost Schengenských dohod – znamenají oslabení hranice-hradby a posílení hranice-cesty. V této situaci jsou z hlediska trhu práce a rozvoje pracovních příležitostí významné následující charakteristické rysy českého pohraničního pásma:  pohraniční území je součástí útlumové, či „podvyvinuté“ oblasti a vykazuje vyšší míry nezaměstnanosti. Dominantní je vliv útlumu především na hranici severozápadních Čech a severovýchodní Moravy – mezi prvními 5, 10, 15 okresy v ČR s nejvyšší mírou nezaměstnanosti mají rozhodující zastoupení útlumové oblasti – při tom jde minimálně ze tří čtvrtin o pohraniční okresy,  zbytek tvoří v Ústeckém kraji okresy jim přilehlé – převážně zemědělské regiony neskýtají dostatek pracovních příležitostí,  podíl větších sídelních celků a hustota osídlení regionu – problém působení administrativních center a podílu služeb – v severních Čechách jde o výrazné soustředění obyvatelstva do měst,  historický faktor odsunu Němců a jeho důsledky pro ekonomiku a pocit „lokální příslušnosti“,  poloha obce v dopravní síti a síti mezinárodních spojů a hustota dopravního spojení,  úroveň turistické atraktivity oblasti akceptovaná domácí i zahraniční veřejností,  nízká kvalifikační a vzdělanostní struktura regionu, nejnižší právě v regionu NUTS 2 Severozápad,  projevuje se značný vliv stupně rozvoje a úrovně příhraničního souseda,  výrazný vliv bavorského, případně rakouského, sousedství se projevuje vyšší ekonomickou aktivitou a nižšími mírami nezaměstnanosti v západních a jihozápadních českých pohraničních oblastech 1. Rozdíly saského a bavorského příhraničí potvrzují podstatný vliv ekonomického rozvoje a úrovně sousedního území a výše nezaměstnanosti u „sousedů“ (viz Pleskot 2006a). Diference mezi působením přeshraničního vlivu sousedních území jsou tedy limitovány jednak útlumem a reorganizací ekonomiky v území severních Čech a severní Moravy a jednak celkovou úrovní a tradicí tržních vztahů a ekonomiky sousedního státu obecně – vyšší aktivity přilehlých území k Německu a k Rakousku, i územními rozdíly těchto úrovní především mezi Saskem a Bavorskem. Na jednotlivá místa působí i vzdálenost lokality od hranic a hraničních přechodů (především pro automobilovou dopravu) významné rozdíly v pásmu do 40–50 km oproti vzdálenějším lokalitám se projevily především v přeshraniční práci pendlerů. 2 Snadné dopravní spojení se zahraničím projevující se v přímém spojení veřejnou dopravou a bezprostřední vazbou lokality na hlavní tahy spojující zahraničí s Prahou a některými většími městy usnadňuje i rozvoj domácího podnikání a služeb. Svou roli hraje i různá úroveň turistické atraktivnosti našich jednotlivých území i historická tradice v tomto ohledu. Využití těchto všech možností velmi silně závisí na výši aktivity místní elity či místní reprezentace především ve správních a veřejných funkcích. To se projevuje zvláště v aktivitách starostů a městských rad. 3

Je nutné poznamenat, že působení krize při vysokém podílu malých a středních podniků „montážního charakteru“ v pohraničí a při exportním charakteru našeho průmyslu zasahuje některé pohraniční okresy na západní hranici velmi výrazně. Upozorňuji, že data, o která se výzkumy pohraničí opíraly, byla šetřena v létech 2005 až 2008, tedy před působením krizových jevů na naší ekonomiku i na mínění respondentů! 2 vysoká nezaměstnanost v Sasku na hranicích s Ústeckým krajem 3 podrobněji na dalších stranách především na příkladu severočeského města Kadaně 1

82


Zaměstnanost a nezaměstnanost v příhraničním pásu česko-německého pohraničí

2. Cesty působení přeshraničního sousedství na pracovní příležitosti sousedního (domácího) regionu Uvolnění přeshraničních styků vede ke vzniku a růstu domácích ekonomických a podnikatelských aktivit. Má – z hlediska zaměstnanosti – však ambivalentní charakter:  Příliv zahraničního kapitálu a investic do nově založených i stávajících podniků vytváří nebo udržuje pracovní místa.  Uvolňování hraničních bariér, překážejících volnému pohybu kapitálu, práce, zboží i služeb, dává vzniknout ekonomické konkurenci a zvyšuje konkurenční napětí, což zvyšuje možnost vyřazení „neúspěšných“ podnikatelských akcí a tedy také ztráty pracovních příležitostí.  Oba tyto procesy ovlivňují bilanci trhu práce na obou stranách hranice.  Uvolnění hranic vede k rozvoji všech forem přeshraniční mobility – její vliv na trh práce reprezentuje především přeshraniční pracovní migrace (a), „spotřební“ mobilita, která hlavně v různých formách rozvoje cestovního ruchu a turistiky vytváří pracovní příležitosti a přináší finanční zisky do regionu (b). Těmto dvěma formám mobility a jejich vlivu na tvorbu pracovních příležitostí českého příhraničí je stať dále věnována. 3. Přeshraniční pracovní migrace české populace v létech 2005–2007 Především je nutné konstatovat, že obavy části politiků a především publicistů a médií na německé a rakouské straně nebyly podložené reálně. Poněvadž byly k dispozici z naší strany systematicky sledované údaje průběžně, které měli zahraniční oponenti snadno k dispozici 4, zřejmě měla tato tvrzení i účelový charakter. Naše šetření v letech 2005–2007 to potvrzuje také. Podle výpovědí našich respondentů v pohraničních okresech většina 70 % dotazovaných sice uvedla, že v jejich okolí v minulosti pracoval či nyní ještě pracuje v zahraničí, ovšem pokud šlo o jejich osobní zkušenost s vlastní prací za hranicemi uvádí ji jen 13,7 % dotazovaných. V tom u 8,3 % šlo o trvalejší, či delší pracovní vztah, u 5,4 % šlo o krátkodobé pracovní pobyty za hranicemi. Rozdíly vlastní účasti respondentů na práci v zahraničí podle sousedních území byly následující: Tab. č. 1: Práce v zahraničí z hlediska sousedních příhraničních území ČR 2006 (zdroj: vlastní výzkum) (N=2114 v %) Země Ano – déle Ano – jen krátce Ne Neodpověděl Sasko 8,3 4,5 52,1 35,0 Bavorsko 19,9 7,9 64,9 7,3 Polsko západ 3,0 3,0 36,2 57,9 Polsko východ 4,6 3,0 59,2 33,2 Slovensko 8,2 4,1 61,3 26,4 Rakousko 10,0 9,4 64,3 16,1 Celkem 8,3 5,4 57,5 28,9 V našem bavorském příhraničí skoro dvojnásobný podíl respondentů uvádí osobní zkušenost s pracovní migrací v předchozích letech oproti druhému, rakouskému sousedství, za kterým teprve následuje saské příhraničí. Vzhledem k tomu, že v práci za hranicemi hrálo hlavní úlohu pendlerství, lze předpokládat Bavorsko jako cíl pracovní migrace. Avšak v létě 2006 určitý zájem o práci za hranicemi uvedlo 9,6 % respondentů, ale výraznější – „velký“ – zájem ukazovalo jen 3,2 % odpovědí. 4

viz publikace VÚPSV a jejich každoroční analýzy a zprávy na www.vupsv.cz


83

Igor Pleskot

Tab. č. 2: Současný zájem o práci v zahraničí podle bydliště respondenta v území přilehlého sousedním zemím v r. 2006 (zdroj: vlastní výzkum) (N=2114 v %) Stupeň Celé Sasko Bavorsko Polsko Polsko Slovensko Rakousko pohraničí západ východ ČR 3,2 4,3 1,0 1,7 3,0 5,3 2,9 Ano, velký 9,6 6,7 6,3 12,7 11,3 9,7 10,2 Ano 19,8 19,5 23,0 20,0 19,3 22,6 17,5 Spíše ne 49,0 48,4 37,2 53,6 56,1 48,4 44,6 Určitě ne 4,5 7,5 3,7 4,7 2,8 2,2 5,9 Nevím 13,9 13,6 28,8 7,2 7,4 11,6 18,9 Neodpověděl Zájem tedy klesal. Zajímavá je diference zájmu občanů ČR mezi bavorským a saským příhraničím. Jakkoli v řadě odpovědí na vliv sousedů na pracovní příležitosti bylo respondenty jasně favorizováno Bavorsko – v západočeském příhraničí sousedního Bavorska byl zájem nižší, než v pohraničním sousedství Saska. Příčinou byly větší investice zahraničního kapitálu (hlavně německého) a všeobecně větší vzestup podnikatelských aktivit v této zóně pohraničí sousedící s Bavorskem i v pohraničním pásmu a vedl ke zvýšení zdejší zaměstnanosti i mzdové úrovně. Oproti tomu saské území (území bývalé NDR), se vyznačovalo v řadě příhraničních území vyšší mírou nezaměstnanosti, než byla v českých příhraničních okresech. Potvrzuje se, že nejsilnější motivace pracovní migrace směřuje za vyšší mzdou. Na rozhodnutí pracovat v zahraničí nepůsobí pouze atraktivita sousedního příhraničního území, případně sousední země či státu v reálných rozdílech mzdových hladin, ale více faktorů. Z nich vzdálenost bydliště od hranic pohraničního regionu je sice významným faktorem, ale především pro pendlerskou formu zahraniční práce, ne tak pro delší pracovní pobyty. Pokles zájmu o práci v zahraničí v příhraničním pásmu České republiky působí především rostoucí domácí životní úroveň. Rostoucí mzdová a životní úroveň domácí země snižuje atraktivitu zahraniční práce pro domácí obyvatelstvo. Zájemci o práci v zahraničí neuvažují pouze mzdové rozdíly v reálných výdělcích, ale své rozhodnutí zakládají na širší kalkulaci zahrnující i náklady na pobyt v zahraničí, tj. na dopravu, obživu a bydlení. Pokles zájmu je svědectvím rostoucí domácí mzdové a životní úrovně a také snižování rozdílu, mezi námi a „starými“ zeměmi evropské patnáctky. Stimulační mzdová úroveň pro práci v zahraničí se – v létě 2006 – pro cca 66 % dotazovaných – pohybovala v rozmezí 21–50 tisíc Kč (Pleskot 2006b). Pokud jde o celkové hodnocení vlivu sousedního příhraničí na zaměstnanost v přilehlém českém pohraničním území, uvádějí v létě 2006 respondenti z okresů sousedících s Bavorskem: kladný vliv 75,9 %, záporný 3,1 %, žádný 10,5 %, z okresů sousedících s Rakouskem: kladný vliv 56,2 %, záporný 4,8 %, žádný 26,1 % a z okresů sousedících se Saskem: kladný vliv 51,9 %, záporný 2,9 %, žádný 27,8 %. Na oceňování má zřejmě vliv i intenzita přeshraničních styků, závislá i na rozsahu hraničních přechodů, která na moravskorakouském pomezí je nižší. Dotazovaní také často uvažovali v rozsahu celých států – Spolkové republiky Německo a Rakouské republiky.

84



4. Vliv turistiky a cestovního ruchu v českém pohraničním pásmu na tvorbu pracovních příležitostí a na zaměstnanost Cestovní ruch v pohraničním pásmu zformoval několik různých typů turistiky, v několika případech specifických oproti vnitrozemí, i s rozdílným vývojem v čase posledního dvacetiletí:  Nejrozšířenější je patrně „poznávací typ“ spojený většinou s kratší, či delší dovolenou, za poznáním nového prostředí, „nové“ země. Zvláště v 90. letech bylo typické pro velkou část „západních“ turistů spojení se zvědavostí „jak to vlastně vypadá v těch postkomunistických zemích“ (Na naší straně byla tato motivace poznání „života v kapitalismu“ patrně ještě silnější.) Specifikem pohraničních oblastí byla a je oboustranně skutečnost, že jde o bezprostřední blízké sousedství. Z německé strany specifickou skupinu tvořili a tvoří sudetoněmečtí krajané, kteří víceméně pravidelně navštěvují svá rodiště, s postupujícím časem a věkem účastníků ovšem tento proud slábne také. Osobní vztah k rodišti a rozvoj vztahů na této bázi má, či spíše měl, také ambivalentní konfliktní stránku minulé historie. Dnes se však stává postupně cestou vzájemného poznávání.  Dalším typem je „pracovní turistika", která má většinou odborně profesionální charakter zvyšování kvalifikace a vzdělání, nebo je součástí pracovní náplně dané charakterem pracovního místa a zařazení. Její váha postupně stoupá, je spojena s perspektivami mladších ročníků populace. Zvláště významná je v oblasti společného rozvoje společného regionu pohraničí. 5  "Čistě rekreační typ", hlavně má odpočinkový charakter – často spojený s návraty na známá (=„zaběhaná“ místa, kde můžeme vědět „co nás očekává“). Lze předpokládat, že je více jednak zastoupen mezi turisty starších generací a také jako typ rodinné rekreace s malými dětmi.  "Sportovní typ“ spojený především s fyzickou rekreací a psychickou kompenzací nedostatku pohybu při práci či studiu. V tomto případě může být cílem i trénink pohybových schopností i přímo zvýšení výkonnosti. Můžeme rozlišovat rekreační sportovní turistiku a výkonnostní sportovní turistiku. Poslední mívá i masovou stránku turistů-diváků, spojovanou místní reprezentací často riskantně s ekonomickým přínosem. Má převážně silně sezónní charakter. (Pěší a cykloturistika v jarním až podzimním období má špičku o letních prázdninách. V zimě zimní sporty, především lyžování – prkno, běžky, sjezd.)  Typ „nákupní turistiky", který má dnes daleko více individuální charakter, než tomu bylo před ještě 15 lety a dříve. Pokud se forma kolektivních zájezdů za nákupem objevuje dnes, je využívána především z hlediska ušetření nákladů účastníků na organizaci a dopravu, nebo jako podnikatelská činnost. Tedy dnes na bázi tržního principu.  "Akční typ“ turistiky, který bychom mohli definovat společnými setkáními občanů či některých skupin k určité příležitosti. Historická či kulturní výročí místního či regionálního typu, sezónní roční příležitosti často spojené s národopisnou slavností jsou oblíbenou formou „zviditelnění“ příslušného regionu či města. Na bavorském i saském pohraničí z kulturně historických (nejen vliv odsunuté populace a tradic německého „wanderlustu“ i našeho Klubu českých turistů) i ekonomických důvodů dochází již k reálnému propojování s našimi turistickými trasami. Nemalý podíl na tom má spolupráce měst a obcí – dochází tak k reálnému koncipování společného „turistického prostoru“. Možnosti jsou tu značné: přírodní podmínky (hory, geologické a přírodní útvary, obnovená či zachovalá krajinná oblast), zachované či restaurované kulturní a historické památky, provázané turistické stezky, informační systém, slušný dopravní systém, přístupnost 5

Tato problematika je nejvýznamnější. Zde se jí dotýkáme spíše jen z hlediska osobních, sociálních vazeb.


85

Igor Pleskot

a relativní blízkost významných sídelních center, možnosti rekreačních a sportovních aktivit v letní i zimní sezóně (pěší i cykloturistika, vodní sporty, lyžování a zimní sporty). Vyžadují však „turistickou“ infrastrukturu – dostatečnou, diferencovanou a kvalitní kapacitu ubytovacích a pohostinských služeb. Jestliže však před 15 lety se v ČR o turistiku zajímaly městské či obecní rady jen okrajově a výjimečně, dnes je cestovní ruch v centru zájmů. Často je ale provázen iluzemi o bohatých amerických, německých či japonských turistech, přinášejících valuty. Pokles turistiky v současné době díky krizi signalizuje mylný základ těchto iluzí. Spočívá v tom, že ani vysloveně „turistické regiony“ jako je např. Řecko se jen výjimečně a nikoliv výlučně se mohou opírat jen o zahraniční cestovní ruch. Základem ekonomiky a zaměstnanosti regionu jsou vždy produkční činnosti a služby a služby obyvatelstvu. Cestovní ruch může být jen „třetí nohou“rozvoje a turistické služby musí mít solidní bázi v domácím cestovním ruchu. Klíčovou roli v rozvoji regionu má však ve všech směrech lidský, sociální potenciál regionu. Jeho roli budeme dále dokumentovat na příkladu severočeského města Ústeckého kraje – Kadaně. 5. Kadaň jako příklad možností rozvoje města či regionu na české straně Aktuální problematika rozvoje našich měst a regionů spočívá v růstu příležitostí k práci a podnikání, v jejich zaměření a perspektivách. Na pracovním trhu, ale i oblasti vzdělávání a kvalifikace, jde nejen o zvýšení zaměstnanosti, ale i zaměstnatelnosti. Evropská i naše šetření potvrzují vyšší tempa rozvoje metropolitních oblastí oproti oblastem periferním. Většina pohraničních oblastí má vůči centrům země periferní charakter. I zde však hrají města rozhodující roli. Větší nabídka pracovních i vzdělávacích příležitostí, vyšší mzdová i životní úroveň zvyšuje atraktivitu a přitažlivost městských celků oproti oblastem venkovským, neměstským. Bariéry periferních oblastí regionů spočívají v bariérách prostoru, vzdálenosti, případně spojení s centrem, větší či menší nabídkou růstu vzdělání i pracovních příležitostí na jedné straně. Projevuje se též ve větších časových ztrátách a nárocích a nákladech cesty za prací a za vzděláním. Na straně druhé se projevují menším výběrem, nižší možností uplatnění získaného vzdělání a kvalifikace. Vzhledem k hustotě osídlení a i dopravní infrastruktury (nemluvíme o její kvalitě, která potěšující není) tyto bariéry sice existují, ale jsou relativně snadněji překonatelné. Mezi městy Ústeckého kraje Kadaň (18 tis. obyvatel) plní také funkci obce s pověřeným obecním úřadem a navíc má funkci správního obvodu obce s rozšířenou pravomocí. Přes celkem srovnatelnou velikost i shodné správní zařazení např. s Bílinou (případně Louny, nebo Žatcem – ty ovšem prozatím neležely v prostorách těžby) se Kadaň odlišuje. Při návštěvě vzbuzuje dojem hezkého a dynamicky žijícího města oproti ostatním městům těžební oblasti Projevuje se to i v počtu ekonomických aktivit připadajících na tisíc obyvatel. V absolutním počtu podnikajících fyzických osobách má větší Jirkov prvé místo. Podílem 177 podnikajících na tisíc obyvatel ale vede Kadaň. V počtu i podílu právnických osob má Kadaň zřejmé prvenství. Objektivní výhody Kadaně v průběhu posledních 20 let oproti srovnatelným městům Severočeské uhelné pánve – pokud je o výhodách možné mluvit – lze shrnout následovně: Poloha Kadaně na „konci“ těžebního prostoru přispěla na jedné straně k investicím dolů a energetiky do rozvoje města, ty ovšem v současnosti končí. Na druhé straně vedla k zachování sice devastovaného, ale uceleného historického jádra a umožnila při rekultivaci výsypky obklopení města zeleným věncem, oddělujícím dnes město vizuálně od těžebního prostoru 86



„Subjektivní“výhody Kadaně v průběhu posledních 20 let spočívají ve dvou charakteristikách: Jednak transformační politika vedení města na počátku privatizace využila byť i zchátralého historického jádra, původně ohroženého pro svůj stav zbouráním a investovala do něj, aby jej za nízkou cenu prodala občanům, se zárukou garance jejich údržby a tím zachovala historickou individualitu ucelené lokality. Za druhé spočívají ve skutečnosti, že přes rozdíly politického zastoupení v radě a zastupitelstvu města se udržely prvky politického konsensu na bázi „lokálního patriotismu“ ve vedení města. Ukazuje se, že více než na objektivních podmínkách regionu, jeho rozvoj (respektive i využití konkrétních podmínek) závisí na lidském faktoru – na postojích a jednání lidí. Značnou roli tu hraje postavení a iniciativy místních elit a jejich aktivity. Spokojenost a uspokojování potřeb obyvatelstva na nich závisí a umožňuje získání podpory aktivní části populace a růst občanské participace. Podíl těchto skupin v místních komunitách respondenti odhadovali následovně (Pleskot 2009):  „Tahouni a iniciátoři („vůdci“) tvoří 0,5–3,0 % dospělé a dospívající populace  Celkem trvalou aktivní podporu jim poskytuje 25–30 % populace. Tato aktivní část by mohla být charakterizována jako „následovníci“ (Frič 2008) – aktivně participující občané. Mezi nositele rozvoje sociálního-lidského potenciálu Kadaně respondenti uváděli nejčastěji následující skupiny:  starostové měst a městští radní;  manažeři a vlastníci větších podniků; investoři v průmyslových zónách, střední a drobní podnikatelé, projektanti rozvoje; aktuální zaměstnavatelé a investoři,  pedagogové, ředitelé škol; aktivisté vybraných občanských sdružení a spolků,  vedoucí odborů a zařízení města. Rozhodující roli hrála ve výpovědích městská samospráva resp. starosta a městští radní. Respondenti jsou si pochopitelně vědomi, že jejich rukama procházejí nejen návrhy a náměty ale i zdroje na jejich realizaci. Na podmínky spokojenosti, důvěry a participace občanů v lokalitě Kadaně má výrazný vliv systematická komunikace s občany a dialog s občanskými sdruženími. Jejich podpora vedením města vede k participaci občanských sdružení a spolků na rozvoji města a k růstu občanských iniciativ spontánního charakteru zdola – jako je např. sdružení RADKA (Rodiče a děti Kadaně), které se stalo již samostatným iniciátorem komunální politiky rodiny, dětí a mládeže, samostatně organizovaným mladšími skupinami žen-matek 6. Koordinující funkce vedení obcí je v existenci strategických vizí rozvoje obcí a regionu, se kterými se průběžně pracuje, jsou inovovány a je s její realizací veřejnost průběžně seznamována – např.:  aktualizovaný strategický plán Kadaně 2007–2013,  koncepce rozvoje bydlení města Kadaně do roku 2015,  komunitní plán sociálních služeb města Kadaně 2006–2010,  koncept výstavby nábřeží Maxipsa Fíka atd. Obecně se tento vývoj realizuje dnes v přeshraniční spolupráci regionů založené na využití strukturálních fondů EU. Projekty takto založené slouží tak nejen rozvoji regionu, ale též ke zvyšování sociálního potenciálu a občanských aktivit a participace. Sociální potenciál regionu či konkrétní lokality je rozhodujícím faktorem využití konkrétních podmínek rozvoje a mobilizace zdrojů pro jeho uskutečnění.

6

Samostatné aktivity mladých matek jsou oproti 90. létům poměrně masovým jevem v komunální sféře mnoha měst a obcí.


87

Igor Pleskot

Literatura Balek, P. (2008): Regionální identita a sociální potenciál regionu. In: Zich, F. (ed.) Sociální potenciál průmyslových regionů a možnosti jeho zjišťování. UJEP FSE, Ústí n. L., s. 93–104. Budínský, mluvčí Severočeských dolů prezentace o rekultivaci 26. 6. 2008. Frič, P. (2008): Světlé a stinné stránky neformálních sítí v postkomunistické společnosti. Sociologický časopis, vol. 44, 2/2008. Kostelecký, T. (ed.) (2007): České regiony v sociologické perspektivě – Sociologický časopis monotematické číslo – vol. 43, 5/2007. Musil, J., Miller, J.: Vnitřní periferie v České republice jako mechanismus sociální exkluze. In: Sociologický časopis, vol. 44, 2/2008. Nejdl, P., Čermák, D. (ed.) (2007): Participace a partnerství v místní veřejné správě. Sociologické studie 10/2007, Sociologický ústav Praha. Pleskot, I. (2006a): Některé dosavadní výsledky výzkumu působení přeshraničních vlivů na život a chování lidí v pohraničí. In: Ekonomika, regiony a jejich výhledy, FSE UJEP Ústí nad Labem, s. 44–45. Zich, F. (ed.) (2007): Přeshraniční vlivy v českém pohraničí (Přeshraniční spolupráce v pohraničí jako evropeizace zdola?). UJEP v Ústí n. L., 282 s. Pleskot, I. (2006b): Problematika vzdělání a zaměstnanosti v periferních oblastech regionu. In: Lidský kapitál a investice do vzdělání, Praha VŠFS. Zich, F. (ed.) (2005): Přeshraniční vlivy působící na místní společenství pohraničí ČR I.+ II. UJEP, Ústí nad Labem. Kadaňsko – regionální trh práce k 31. 7. 2009 – materiál ÚP Chomutov Skupina Severočeské doly: Výroční zpráva 2008, str. 37 Strategický plán Kadaně 2004, 2007 Záznamy rozhovorů s respondenty z let 2005–2008

88


Získávání konkurenční výhody díky obchodní spolupráci v rámci přeshraničních regionů Birgit Leick Universität Bayreuth, Lehrstuhl für Wirtschaftsgeographie (Univerzita Bayreuth, Katedra hospodářské geografie), Bayreuth, Německo [email protected] Abstrakt V minulosti, při rozšiřování EU, byly výsledky hospodářské integrace evropských přeshraničních regionů intenzivně diskutovány na akademické půdě. Převládající názor je, že v dlouhodobé perspektivě by měly hraniční oblasti mezi západní a střední a východní Evropou (CEE) z tohoto procesu profitovat. Zejména přeshraniční spolupráce v maloobchodu je považována za hlavní hnací sílu hospodářské integrace uvnitř hraničních regionů. Ve skutečnosti nicméně studie provedené před a během rozšíření EU o státy CEE objevily dva trendy: jasnou převahu jednoduchých, na ceně závislých subdodavatelských aktivit mezi západoevropskými firmami a firmami ze střední a východní Evropy, a přeshraniční sítě s většími vzdálenostmi, které se nezaměřují na hraniční oblasti mezi „Západem“ a „Východem“. Vzhledem k rozdílu mezi předpokládanými výsledky, které byly pro hraniční oblasti očekávány po rozšíření EU, a mezi učiněným pozorováním, je sporné, zda spolupráce západoevropských a středo- a východoevropských (CEE) firem v kontextu rozšíření EU o středo- a východoevropské země zásadně přispívá ke zvyšování konkurenční výhody zúčastněných firem a tím nepřímo podporuje místní rozvoj. Tato otázka byla prošetřována za pomoci mikrofinancovaného modelu faktorů úspěšnosti. Efektivní spolupráce je založena na subjektivním vnímání dosažených cílů spolupráce. K empirickému testování tohoto modelu byly použity dva primární průřezové soubory dat firem z východoněmeckého regionu Sasko a ze severních Čech. Klíčová slova: Evropská integrace, hraniční regiony, přeshraniční obchodní sítě, konkurenční výhoda, východní Německo, Česko 1. Úvod V minulosti při rozšiřování EU byly výsledky hospodářské integrace evropských přeshraničních regionů intenzivně diskutovány na akademické půdě. Převládající názor je, že v dlouhodobé perspektivě by měly hraniční oblasti mezi západní a střední a východní Evropou (CEE) z tohoto procesu profitovat ve smyslu místního rozvoje a sbližování (Bröcker/Schneider 2002; Niebuhr/Stiller 2004; Petrakos/Topaloglou 2008). Zejména přeshraniční spolupráce v maloobchodu je považována za hlavní hnací sílu hospodářské integrace uvnitř hraničních regionů. (Krätke 1999a). V této práci se zabýváme otázkou, zda tato spolupráce mezi firmami v příhraničních západoevropských a středo- a východoevropských (CEE) oblastech zásadně přispívá ke zvyšování konkurenční výhody zúčastněných firem a tím nepřímo podporuje místní rozvoj. Tato výzkumná otázka je analyzována na základě exploračního mikrofinancovaného modelu faktorů úspěšnosti. Byla použita benchmarkingová studie vypracovaná ke změření spolupráce při ukončení jednotného trhu v roce 1992, model je empiricky otestován pro tři sousedící oblasti v Německu a Česku.

Birgit Leick

2. Přehled literatury 2.1 Rozšíření EU o země CEE a aktivity obchodní spolupráce Od ukončení jednotného trhu v roce 1992 a zejména v kontextu nedávného rozšiřování EU o země CEE v roce 2004 a 2007, se na základě teoretického pohledu tvrdí, že omezení hraničních překážek, obchodních bariér a následně nižší ceny obchodování, investování či spolupráce s firmami z rozšířeného jednotného trhu by měly umožnit spolupráci evropských podniků (Buigues/Jacquemin 1989; Kay 1991). Zejména v hraničních regionech politická a ekonomická integrace sousedících regionů, které byly dříve rozděleny státními hranicemi, předpokládá, že by místní firmy měly profitovat z geografické blízkosti k novým, cizím trhům (Niebuhr/Stiller 2004). Z perspektivy podniků by cizí podniky měly být místem obchodování, přímého investování, spolupráce a dalších vztahů. Co se týče internacionalizace mezi 15 bývalými státy EU a novými členskými státy ze střední a východní Evropy, významně menší a místní firmy si často zvolí strategii vstupu na sousední trhy, což může být pozorováno např. v Rakousku (Fink/Kraus 2007), v Německu (Krätke 1999a; Barjak/Heimpold 1999) nebo ve vybraných zemích střední a východní Evropy (Radosevic/Sadowski 2004). V souladu s tím je bezprostřední přeshraniční spolupráce mezi firmami považována za hnací sílu ekonomické integrace mezi západoevropskými zeměmi a zeměmi ze střední a východní Evropy (Gerling 1997; Krätke 1999a; van Houtum 2000). Současně nicméně empirické důkazy ze studií provedených před rozšířením EU o země CEE, nebo během tohoto rozšíření naznačují dva trendy. Za prvé, vertikální mezipodniková spolupráce ve smyslu jednoduchého, na ceně závislého exportního zpracovatelského průmyslu a subdodavatelských zakázek hraje významnou roli ve spolupráci mezi firmami ze západoevropských zemí a zemí střední a východní Evropy. To může být pozorováno zejména v sektorech náročných na práci (např. textil a oděvy), ale také v jiných odvětvích s významnými rozdíly v nákladech na opačných stranách hranice (Naujoks/Schmidt 1994; Scharr et al. 2001). Za druhé, globální sítě s většími vzdálenostmi, nebo mezi regiony okolo hlavních měst a aglomerací jsou převládajícím typem spolupráce, zatímco důkazy svědčící pro místní spolupráci a sítě byly ojedinělé (Krätke 1999a). S ohledem na rozdíly mezi teoretickými účinky, které byly pro příhraniční oblasti po rozšíření EU očekávány, a pozorováním jasné převahy jednoduchých, na ceně závislých subdodavatelských aktivit a sítí s většími vzdálenostmi, je sporné zda spolupráce firem ze západoevropských zemí a ze zemí střední východní Evropy v kontextu rozšíření EU o země CEE, zásadně přispívají k tvorbě konkurenční výhody těchto firem a tím – nepřímo – podporují místní rozvoj. 2.2 Obchodní spolupráce, konkurenční výhoda a regionální dimenze Jako orientační bod v této studii je definice přeshraniční obchodní spolupráce založena na ekonomice transakčních nákladů (Williamson 1981, 1991). V souladu s tím relační transakce tvoří pro firmy alternativní možnost k plně tržním nebo interním transakcím. Proto jsou zde vztahy při spolupráci široce definovány jako velký rozsah různých dlouhodobých mezifiremních relačních uspořádání mezi okamžitým trhem a hierarchickou integrací firem. Tato definice se zaměřuje na nejdůležitější kritéria, která jsou podle literatury přisuzována vztahům v obchodních sítích, a dovoluje nám zachytit různorodost spolupráce, například smluvní vztah kupec-dodavatel, licenční nebo franchisingové dohody, spolupráce při výzkumu a rozvoji atd. Teoretický podklad této studie se zaměřuje na vybrané behaviorální přístupy z mezinárodní literatury o obchodu a organizační vědě (organizational science), která zmiňuje téma konkurenceschopnosti a spojuje je s regionální perspektivou. Na mikroúrovni je myšlenka konkurenceschopnosti spojená s konkurenčním postavením firem (Porter 1990; Bristow 2005), například jejich náklady a výnosy. Myšlenka konkurenční výhody firmy je 90


Získávání konkurenční výhody díky obchodní spolupráci v rámci přeshraničních regionů

výrazně ovlivněna jak perspektivou založenou na zdrojích (Wernerfelt 1984; Barney 1991), tak diamantem konkurenceschopnosti Michaela Portera (Porter 1990, 2001). V kontextu přeshraniční obchodní spolupráce byla spolupráce označena jako jedna strategická možnost firem k posílení jejich konkurenceschopnosti (např. Kotha et al. 2001). Na základě tohoto zdůvodnění se firmy zapojují do spolupráce či do síťových uspořádání, přestože (nebo i když) spolupráce nastává s konkurenty. Na rozdíl od konkurenceschopnosti na mikroúrovni není konkurenční výhoda regionu jasně definována v literatuře (Kitson et al. 2004; Bristow 2005). V této práci chápeme národní nebo regionální konkurenceschopnost jako „schopnost společností, odvětví, regionů národů či nadnárodních regionů generovat, zatímco jsou a zůstávají vystaveny mezinárodní konkurenci, relativně vysoký faktor příjmů a faktor úrovně zaměstnanosti“ (OECD 1996, p. 13). Tato definice následně vytváří spojení mezi konkurenceschopností firem a odvětvími umístěnými v regionu a konkurenceschopností regionu oproti jiným lokalitám. Co se týče přeshraniční spolupráce, je známo, že v dynamické interpretaci, specifický charakter spolupráce tvoří cestu regionálnímu rozvoji. Tato perspektiva je znázorněna v debatě o „high road“ oproti „low road“ cestě pro vysvětlení regionálního rozvoje, jak zmiňuje (Krätke 1999a, p. 632). „High road“ cesta k vytváření regionálního rozvoje a zaměstnanosti by znamenala soustředění rozvoje regionu na inovaci a spolupráci a zaměření regionálních koncepcí na tvorbu podpůrných institucí, schopných podpory spolupráce v regionální ekonomice. V případě hraničních regionů by to znamenalo zvýšit technologické a průmyslové schopnosti na obou stranách hranice a zintenzivnit přeshraniční spolupráci mezi firmami na kvalitativně vysoké úrovni. To by bylo zásadně odlišné od „low road“ cestě k regionálnímu rozvoji závisející na konkurenční výhodě, co se týče cenové konkurence, nízkých platů a zaměstnaneckých standardů.” Na základě tohoto konceptu je dosažení regionální konkurenční výhody a využití „high road“ cesty k regionálnímu rozvoji spojeno s výkonností v důsledku inovativních aktivit na podnikové úrovni a v kontextu regionu. V tomto kontextu se přeshraniční spolupráce nezaměřuje primárně na jednoduché rozdíly v ceně, platech nebo nákladech, ale zahrnuje inovaci, technologické zlepšování odvětví a místní učení je považováno za klíčový element „high road“ cesty rozvoje (Krätke 1999b; van Grunsven/van Egeraat 1999). Naproti tomu jako stylizovaný fakt, „low road“ cesta regionálního rozvoje je založena na dlouhodobé konkurenci rozdílných cen, nákladů či platů (Krätke 1999b; van Grunsven/van Egeraat 1999). Z toho důvodu charakter konkurenční výhody, která je získaná přeshraniční spoluprací, hraje důležitou roli při tvorbě trajektorie regionálního rozvoje, jak to vyjadřuje tento názor. 3. Rámec exploračního modelu pro měření konkurenční výhody, která je získána přeshraniční obchodní spoluprací 3.1 Struktura modelu a základní tvrzení V tomto článku navrhujeme model pro měření konkurenční výhody, která je získána přeshraniční obchodní spoluprací. Základní myšlenka modelu je, že úspěch spolupráce je určen subjektivním vnímáním firmy, zda dosáhla specifických cílů spolupráce. Tento přístup navazuje na benchmarkingovou studii Kaufmanna et al. (1990) o účincích jednotného trhu na firmy v sousedících regionech a klasifikaci, která byla původně navržena Contractor/Lorange (1988). Úspěch spolupráce je vytvořen jako multidimenzionální konstrukt, který zahrnuje jednotlivé cíle spolupráce, zvýšení výnosů, snížení nákladů, tvorbu inovace, zvýšení flexibility, omezení rizika, kvalifikaci zaměstnanců, získávání vědomostí; a vyšší stupeň využití kapacit. Ve shodě s modelem Kaufmanna et al. (1990), cíle spolupráce obsahují dvě Studia Geographica IX.

91

Birgit Leick

dimenze: „ekonomické“ cíle, které jsou jednoduše měřitelné a kvantitativní, a „neekonomické“ cíle, jako jiné cíle spolupráce. Nad původní rámec jsou „neekonomické“ cíle specifikované a rozdělené na položky, které jsou vysoce relevantní pro zkoumanou spolupráci. Konkrétněji, kromě generování inovace obchodní spoluprací, jsou do této skupiny důležitých cílů spolupráce zahrnuty zvýšení flexibility, omezení rizika, kvalifikace zaměstnanců, získávání vědomostí a vyšší využití kapacit. Jako druhé rozšíření původního rámce předpokládáme, že míra, do jaké firmy dosahují cílů spolupráce, indikuje úspěch přisuzovaný jejich přeshraniční spolupráci. Při používání tohoto modelu navrhujeme vytvořit dvoudimenzionální strukturu úspěšné spolupráce s rozdílnými aspekty konkurenční výhody. Dosažení úspěšné spolupráce ve smyslu snížení nákladů a/nebo zvýšení výnosů může zvýšit konkurenceschopnost na úrovni firmy, ale nemusí nutně znamenat „high road“ cestu regionálního vývoje. Například spolupráce mezi západními podniky a podniky ze střední a východní Evropy, která je založena na jednoduché konkurenční výhodě vstupů a nákladů může zlepšit výnosy nebo nákladovou pozici dotčené firmy. Nicméně může mít také škodlivý účinek na jedné straně hraničního regionu, například pokud na základě subdodavatelských aktivit nastane přemístění pracovních míst z lokality s relativně vysokými mzdami do lokality s relativně nízkými mzdami. V tomto případě by měla být „low road“ cesta regionálního rozvoje spíše podporována mezifiremní spoluprací. Navíc existují maximálně velmi slabé důkazy, že subdodavatelská uspořádání podporují „high road“ cestu regionálního rozvoje. Deardoff/Djankov (2000), ve své studii například ukazují, že upgrading a technologické nebo organizační učení je pro české subdodavatele pouze postupné. Naproti tomu úspěšná spolupráce, dosažená kvalifikace lidského kapitálu inovací či získáním vědomostí může nepřímo posílit konkurenční výhodu regionu v dynamické interpretaci. Například rozsah vytvořené inovace, nebo přenesených vědomostí mezi spolupracujícími partnery je spojen s inovativností regionu, kde spolupráce probíhá. Proto se domníváme, že míra zvýšených výnosů a/nebo snížených nákladů, kterých firma dosáhla, jako takzvaných „ekonomických“ cílů, indikuje přímou úspěšnost spolupráce, protože dosažení těchto cílů přímo zvyšuje konkurenceschopnost firem, které mají navázanou spolupráci. Tvrzení 1: Míra dosažení zvýšení výnosů a/nebo snížení nákladů spolupracující firmou indikuje přímou úspěšnost spolupráce. Dále se domníváme, že „neekonomické“ cíle spolupráce, které nutně a/nebo přímo neovlivňují výkon firmy se týkají nepřímé úspěšnosti spolupráce, vzhledem k faktu že se tyto cíle týkají konkurenceschopnosti firmy pouze nepřímo. Tvrzení 2: Míra dosažení „neekonomických“ cílů firmou za pomoci přeshraniční spolupráce (tj. tvorba inovace – zvýšená flexibilita – omezení rizika – kvalifikace pracovníků – získání vědomostí – vyšší stupeň využití kapacit) indikuje nepřímou úspěšnost spolupráce. 3.2 Výzkumný postup a metoda Platnost těchto tvrzení je testována za pomoci explorační faktorové analýzy (FA). Cílové výkony jako úspěch spolupráce jsou měřeny na pětibodové Likertově škále, která udává respondentův souhlas či nesouhlas (1=silně nesouhlasím, 5= silně souhlasím). Případové regiony jsou sousedící příhraniční regiony úrovně NUTS-2: Chemnitz (DED1), Severozápad (CZ04) a Severovýchod (CZ05) (obrázek 1). Průřezový soubor dat použitý v této práci pochází ze dvou korespondenčních průzkumů v 4959 firmách v Sasku a 2000 firmách v severních Čechách. 1 Konečný soubor dat sestával z 615 použitelných dotazníků ze Saska a 279 ze severních Čech (což znamená návratnost 12,4 % a 13,9 %). 1

Terénní práce byly provedeny v letech 2004 a 2005 ve spolupráci s Industrie- und Handelskammer Chemnitz / Obchodní komorou v Chemnitz (D) a Katedrou geografie Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (CZ).

92



Obr. č. 1: Případové regiony v Německu a Česku (zdroj: Feilner, Univerzita Bayreuth)

4. Výsledky Tabulky č. 1–4 poskytují empirické výsledky této analýzy. V tabulce č. 1 deskriptivní statistika na první pohled ukazuje, že při porovnání východoněmeckých a českých firem, české firmy všeobecně kromě snížení nákladů pociťují větší úspěšnost spolupráce ve srovnání se zkoumanými východoněmeckými firmami. Dále tabulka č. 2 upozorňuje na významné mezipoložkové závislosti mezi cíli s korelacemi nalezenými v obou vzorcích. Proto je provedena explorační faktorová analýza (FA) s jednotlivými cíli spolupráce, aby se extrahovaly latentní proměnné jako „faktory úspěchu“. Analýza hlavních komponent je vypočítána pro extrakci faktoru, doplněná o VARIMAX rotaci. Ačkoliv výsledky explorační FA nebyly závislé na žádných restrikcích původního modelu, její výsledky v obou vzorcích potvrdily navrhovanou dvoudimenzionální strukturu úspěšnosti spolupráce (tabulka č. 3). Indikátory testů dobré shody jsou všeobecně akceptovatelné a vykazují vysoké hodnoty KMO kritéria a signifikantní Bartlettův test sféricity (tabulka č. 4).

Dále hloubkové rozhovory se zhruba 60 firmami ze všech tří regionů doplněné o kvantitativní soubory dat. Viz Brezinski/Leick (2005) v němčině a češtině, Jeřábek/Brezinski/Leick (2006) v češtině a Leick (2007) v němčině pro další informace o vzorcích a dotaznících.


93

Birgit Leick

Tab. č. 1: Srovnávací deskriptivní statistika cílů spolupráce (zdroj: Vlastní výpočty a soubory dat) Cíl spolupráce

Saský vzorek (n = 165) Průměr (S, E,) SD

Severočeský vzorek (n = 109) Průměr (S, E,) SD

Mann Whitney U test mezi vzorky Z-hodnota / significance

Zvýšení výnosů

2,80 (0,087)

0,983

3,03 (0,109)

1,075

Snížení nákladů

2,74 (0,112)

1,202

2,27 (0,115)

1,022

-2,797**

Tvorba inovace

1,96 (0,153)

1,318

2,86 (0,177)

1,504

-3,685***

Zvýšení flexibility

2,30 (0,141)

1,257

2,80 (0,173)

1,352

-2,227*

Omezení rizika

2,09 (0,147)

1,262

2,45 (0,174)

1,346

-1,624 n,s,

Kvalifikace zaměstnanců

1,54 (0,120)

0,969

2,77 (0,176)

1,423

-5,196***

Získání vědomostí

1,96 (0,135)

1,168

2,93 (0,172)

1,438

-4,126***

1,326

-2,762**

Vyšší stupeň využití 2,61 (0,130) 1,230 3,14 (0,155) kapacit ***: p<0.001; **: p<0.01; *: p<0.05; n.s.: není významné.

-1,521 n, s,

Tab. č. 2: Mezipoložková korelace východoněmeckých a českých vzorků (zdroj: Vlastní výpočty a soubory dat) Položky úspěchu

Zvýšení výnosů


Tvorba inovace


Zvýšení výnosů

1,00 1,00


0,447*** 0,482***

1,00 1,00

Tvorba inovace

0,210 0,289**

0,308*** 0,419***

1,00 1,00


0,265** 0,276**

0,397*** 0,429***

0,425*** 0,666***

1,00 1,00

Omezení rizika

0,339*** 0,306**

0,371*** 0,542***

0,325*** 0,524***

0,503*** 0,711***

1,00 1,00


0,209 0,279**

0,177 0,484***

0,512*** 0,599***

0,445*** 0,552***

0,342*** 0,498***

1,00 1,00


0,110 0,294**

0,040 0,181

0,595*** 0,495***

0,317*** 0,519***

0,369*** 0,420***

0,595*** 0,670***

1,00 1,00

0,303** 0,507***

0,466*** 0,575***

0,336*** 0,416***

Vyšší stupeň 0,256** 0,273** 0,272** 0,412*** využití 0,320*** 0,317** 0,580*** 0,505*** kapacit ***: p<0.01; **: p <0.1; hodnoty pro české vzorky kurzívou.

94

Omezení rizika



Vyšší stupeň využití kapacit

1,00 1,00



Tab. č. 3: Rotované komponenty průzkumných faktorových modelů (zdroj: Vlastní výpočty a soubory dat) Saský vzorek (n = 165) Faktorové zátěže Komunality Faktor 1 Faktor 2 0,019 0,740 0,549

Faktorové zátěže Zvýšení výnosů

Severočeský vzorek (n = 109) Faktorové zátěže Komunality Faktor 1 Faktor 2 0,116

0,815

0,678


0,041

0,807

0,652

0,227

0,829

0,739

Tvorba inovace

0,672

0,176

0,483

0,746

0,234

0,612


0,498

0,467

0,466

0,784

0,206

0,657

Omezení rizika

0,425

0,483

0,415

0,646

0,362

0,548

Kvalifikace zaměstnanců Získání vědomostí

0,757

0,057

0,576

0,789

0,158

0,648

0,822

-0,089

0,684

0,753

-0,027

0,568

0,485

0,320

0,337

0,661

0,237

0,493

Cronbach’s Alpha: 0,771




Průměr: 0,000 SD: 1,000 Min: -2,055 Max: 3,841 SE: 0,078




Vyšší stupeň využití kapacit

Faktorové zátěže > 0.5 tučně.

Tab. č. 4: Shrnutí faktorových modelů a interpretace faktorů úspěchu (zdroj: Vlastní výpočty a soubory dat) Interpretace a statistika

Saský vzorek (n = 165) Uznané položky: - Tvorba inovace - Kvalifikace zaměstnanců Faktor úspěchu 1:Nepřímá - Získání vědomostí úspěšnost spolupráce

Faktor úspěchu 2: Přímá úspěšnost spolupráce

Variance vysvětlená: 35,8 % Charakteristická hodnota: 2,864 Uznané položky: - Zvýšení výnosů - Snížení nákladů Variance vysvětlená: 16,2 % Charakteristická hodnota: 1,317

Celková variance 52,0 % vysvětlená faktorovými modely Testy dobré shody KMO hodnota: 0,764 (Kaiser-Meyer-Olkin Chi square: 86,55*** kritérium a Bartlettův test df: 28 sféricity) Faktorové zátěže > 0,5 jsou akceptovány do modelu FA.


Severočeský vzorek (n = 109) Uznané položky: - Tvorba inovace - Zvýšení flexibility - Omezení rizika - Kvalifikace zaměstnanců - Získání vědomostí - Vyšší stupeň využití kapacit Variance vysvětlená: 48,1 % Charakteristická hodnota: 3,848 Uznané položky: - Zvýšení výnosů - Snížení nákladů Variance vysvětlená: 13,7 % Charakteristická hodnota: 1,094 61,8 % KMO hodnota: 0,803 Chi square: 148,96*** df: 28

95

Birgit Leick

5. Diskuse, výsledky, závěr a význam studie pro další výzkum Jak ukazuje tabulka 4, struktura modelu může být interpretována následovně: první a nejdůležitější faktor úspěchu vysvětlující zhruba 35 % (německý vzorek) a 48 % (český vzorek) variance v celkových faktorových modelech, indikuje komponentu nepřímé úspěšnosti spolupráce, která souvisí s dosahováním nepřímých cílů spolupráce. Druhý faktor přímo spojený s konkurenceschopností firmy poskytuje komponentu přímé úspěšnosti spolupráce, zahrnující zvýšení výnosů a/nebo snížení nákladů. Tento faktor úspěchu vysvětluje zhruba 16 % a 14 % variance celkového faktorového modelu. Jestliže je nepřímá úspěšnost spolupráce nejdůležitější faktor a přímý úspěch druhý faktor, výsledky nasvědčují tomu, že firmy z obou příhraničních oblastí jasně a více profitovaly z dosažených nepřímých „neekonomických“ cílů. Dále indikátory testu dobré shody jasně naznačují, že faktorový model se lépe hodí na český vzorek. Jako první výsledek empirické závěry naznačují, že dvoudimenzionální struktura se hodí na aktivity spolupráce ve zkoumaných hraničních regionech. Aby bylo možné verifikovat dvě tvrzení, výsledky explorační FA byly přezkoumány potvrzovací (konfirmační) FA. 2 Jak výsledky explorační, tak potvrzovací FA zdůrazňují, že konkurenční výhoda firem ve vybraných příhraničních regionech je tvořena dosažením přímé i nepřímé úspěšné spolupráce. Na závěr tedy může být tvrzení 1 i 2 potvrzeno. Jestliže budeme tyto výsledky považovat za směrodatné, pak naznačují význam pro budoucí výzkum vzhledem ke dvěma širokým oblastem: regionální rozvoj a hodnota vytvořená spoluprací; a role bariér spolupráce v kontextu přeshraničních regionů. Za prvé výsledky umožňují další expanzi modelu směrem k integraci potenciálních faktorů, které podporují tvorbu přímé versus nepřímé úspěšnosti spolupráce. Zejména vzhledem k procesu „dohánění“ západoevropských zemí zeměmi střední a východní Evropy je jedním z důležitých faktorů, který ovlivní úspěšnost spolupráce, hodnota vytvořená nebo přidaná ke spolupráci, do firem a do regionu. Za druhé sociokulturní rozdíly mezi firmami z různých kulturních oblastí jsou dalším zásadním faktorem, který může nepříznivě ovlivnit úspěšnost spolupráce (např. Buigues/Jacquemin 1989; Bröcker 1998; Chen 2004). Také jazyková bariéra je označována za významnou bariéru spolupráce místních firem z případových regionů východního Německa a České republiky (Zanger et al. 2008). Proto se zdá být pro přeshraniční spolupráci důležité zaměřit se na roli bariér. Nakonec Stryjakiewicz (1998) vyzdvihuje soukromé vazby mezi aktéry z příhraničních oblastí, které jsou dlouhodobé. Vzhledem k tomu, že v této práci byly použity průřezové soubory dat, další studie mohou toto téma obohatit použitím longitudinálních dat. Poděkování Předchozí verze této práce byla prezentována na 49. Evropském kongresu Mezinárodní asociace regionálních věd v srpnu 2009 v polské Lodži. Připomínky a návrhy uvedené během tohoto kongresu jsem uvítala. Dále bych chtěla poděkovat vedoucímu mé doktorské práce, profesoru Horstu Brezinskému z Technické univerzity Freiberg, Německo, za jeho podnětné poznámky k této práci.

2

Potvrzovací FA byla provedena k přezkoumání výsledků explorační FA. Rozšířená verze této práce obsahuje také výsledky potvrzovací FA a je k dispozici u autora. SPSS a AMOS byly použity k vypracování FA.

96



Literatura Barjak, F., Heimpold, G. (1999): Development problems and policies at the German border with Poland: regional aspects of trade and investment, Discussion Paper 101, Halle, Institut für Wirtschaftsforschung Halle. Barney, J. B. (1991): Firm resources and sustained competitive advantage, In: Journal of Management, 17, 1, pp. 99–121. Brezinski, H., Leick, B. (2005): Kooperationsperspektiven südwestsächsischer und tschechischer Unternehmen: Eine Analyse auf der Basis von Unternehmensbefragungen im erweiterten Binnenmarkt, Freiberger Forschungshefte D 219, Freiberg: Technische Universität Bergakademie Freiberg. Bristow, G. (2005): Everyone’s a ‘winner’: problematising the discourse of regional competitiveness, In: Journal of Economic Geography, 5, 3, pp. 285–304. Bröcker, J., Schneider, M. (2002): How does economic development in Eastern Europe affect Austria’s regions? A multiregional general equilibrium framework, In: Journal of Regional Science, 42, 2, pp. 257–285. Bröcker, J. (1998): How would an EU-membership of the Visegrád-countries affect Europe’s economic geography?, In: Annals of Regional Science, 32, 1, pp. 91–114. Buigues, P., Jacquemin, A. (1989): Strategies of firms and structural environments in the large internal market, In: Journal of Common Market Studies, 28, 1, pp. 53–67. Chen, N. (2004): Intra-national versus international trade in the European Union: why do national borders matter?, in: Journal of International Economics, 63, 1, pp. 93–118. Contractor, F. J., Lorange, P. (1988): Co-operative strategies in international business, Lexington, D. C. Heath. Deardoff, A., Djankov, S. (2000): Knowledge transfer under subcontracting: evidence from Czech firms, In: World Development, 28, 10, pp. 1837–1847. Fink, M., Kraus, S. (2007): Mutual trust as a key to internationalisation of SMEs, In: Management Research News, 30, 9, pp. 674–688. Gerling, K. (1997): East-west corporate networking: a theoretical approach, Kiel Working Paper 805, Kiel, Institut für Weltwirtschaft. Grunsven van, L., van Egeraat, C. (1999): Achievements of the industrial ‘high road‘ and clustering strategies in Singapore and their relevance to European peripheral economies, In: European Planning Studies, 7, 2, pp. 145–173. Houtum van, H. (2000): An overview of European geographical research on borders and border regions, in: Journal of Borderland Studies, 15, 1, pp. 57–83. Jeřábek, M., Brezinski, H., Leick, B. (2006): Spolupráce mezi podniky severozápadních Čech a jihozápadního Saska. Acta Universitatis Purkynianae 128, Studia Geographica VIII., UJEP, Ústí n. L., s. 164. Kaufmann, F., Kokalj, L., May-Strobl, E. (1990): EG-Binnenmarkt. Die grenzüberschreitende Kooperation mittelständischer Unternehmen. Empirische Analyse von Möglichkeiten, Voraussetzungen und Erfahrungen, Stuttgart, Poeschel. Kay, N. (1991): Industrial collaborative activity and the completion of the internal Market, in: Journal of Common Market Studies, 29, 4, pp. 347–362. Kitson, M., Martin, R., Tyler, P. (2004): Regional competitiveness: an elusive yet key concept, in: Regional Studies, 38, 9, pp. 991–999. Kotha, S., Rindova, V. P., Rothaermel, F. T. (2001): Assets and actions: firm-specific factors in the internationalisation of U.S. internet Firms, in: Journal of International Business Studies, 32, 4, pp. 769–791. Krätke, S. (1999a): Regional integration or fragmentation? The German-Polish border region in a new Europe, in: Regional Studies, 33, 7, pp. 631–641. Studia Geographica IX.

97

Birgit Leick Krätke, S. (1999b): A regulationist approach to regional studies, In: Environment and Planning A, 31, 4, pp. 683–704. Leick, B. (2007): Die Rolle grenzüberschreitender Unternehmenskooperationen im Grenzraum Südwestsachsen-Nordböhmen im Zuge der EU-Osterweiterung, Freiberger Forschungshefte D 225, Freiberg: Technische Universität Bergakademie Freiberg. Naujoks, F., Schmidt, K.-D. (1994): Outward processing in Central and Eastern European transition countries: issues and results from German statistics, Kiel Working Paper No 631, Kiel, Institut für Weltwirtschaft. Niebuhr, A., Stiller, S. (2004): Integration effects in border regions: a survey of economic theory and empirical studies, In: Jahrbuch für Regionalwissenschaft, 24, 1, pp. 3–21. OECD (1996): Industrial competitiveness, Paris, Organisation for Economic Co-operation and Development. Petrakos, G., Topaloglou, L. (2008): Economic geography and European integration: the effects on the EU’s external border regions, in: International Journal of Public Policy, 3, 3/4, pp. 146–162. Porter, M. E. (2001): Location, competition, and economic development: local clusters in a global economy, in: Economic Development Quarterly, 14, 1, pp. 15–34. Porter, M. E. (1990): The competitive advantage of nations, London, MacMillan. Radosevic, S., Sadowski, B. M. (2004): International industrial networks and industrial restructuring in Central Eastern Europe, New York, Kluwer Academic Publishers. Scharr, F. et al. (2001): Grenzüberschreitende Unternehmensaktivitäten in der sächsisch-polnischen Grenzregion, Ifo Dresden Studien 29, Dresden, Ifo Institut für Wirtschaftsforschung. Stryjakiewicz, T. (1998): The changing role of border zones in the transforming economies of EastCentral Europe: the case of Poland, in: GeoJournal, 44, 3, pp. 203–213. Wernerfelt, B. (1984): A resource-based view of the firm, in: Strategic Management Journal, 18, 7, pp. 171–180. Williamson, O. E. (1991): Comparative economic organisation: the analysis of discrete structural alternatives, in: Administrative Science Quarterly, 36, 2, pp. 269–296. Williamson, O. E. (1981): The economics of organization: the transaction cost approach, In: American Journal of Sociology, 87, 3, pp. 548–577. Zanger, C., Hodicova, R., Gaus, H. (2008): Psychic Distance and cross-border co-operation of SMEs: an empirical study on Saxon and Czech entrepreneurs’ interest in co-operation, In: Journal for East European Management Studies, 13, 1, pp. 40–62.

98


Středně velké firmy nabízející služby v Euroregionu Krušnohoří/Erzgebirge Cornelie Kunze Universität Leipzig (Univerzita Lipsko), Zentrum für internationale Wirtschaftsbeziehungen, (Centrum pro mezinárodní ekonomické vztahy), Lipsko, Německo [email protected] Abstrakt Příspěvek představuje situaci středně velkých firem v sektoru služeb v Euroregionu Krušnohoří/Erzgebirge, která byla zpracována na základě sekundární analýzy ekonomického prostředí a několika dotazníkových šetření mezi podnikateli a spotřebiteli v saské a české části euroregionu. Zvláštní pozornost byla věnována šancím a překážkám přeshraniční spolupráce v euroregionu. Na základě analýzy silných a slabých stránek, šancí a rizik byly vypracovány závěry a doporučení pro podnikatele a instituce, vedoucí k posílení sektoru služeb v euroregionu. Klíčová slova: Euroregion Krušnohoří/Erzgebirge, spolupráce firem, sektor služeb, dotazníkové šetření, regionální marketing 1. Výzkumný cíl Hospodářsko-ekonomické výzkumy dokládají, že příhraniční regiony s vysokým rozdílem životní úrovně – jak je tomu podél celé česko-německé hranice – mohou získat potenciály pro dynamický rozvoj (Scharr 2001:1). V předkládaném projektu se rozhodly dvě regionální hospodářské instituce Euroregionu Krušnohoří – IHK Südwestsachsen (Průmyslová a hospodářská komora Jihozápadní Sasko) a OHK Most – společně s ZIW (Centrum pro mezinárodní ekonomické vztahy Univerzity Lipsko) a Katedrou geografie Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem zkoumat šance a rizika příhraničního regionu se zaměřením na sektor služeb. Výzkum se zaměřil na situaci a roli středně velkých firem, jelikož na saské straně dnes tyto firmy určují podnikatelské prostředí v euroregionu a na české straně je naléhavě třeba jejich posílení vůči dominantním velkým podnikům. Orientace na sektor služeb vyplynula z rostoucího významu tohoto sektoru ve všech rozvinutých národních ekonomikách. Cílem výzkumu bylo zpracovat doporučení pro strategii hospodářské politiky pohraničí v oblasti služeb, tak aby bylo možné optimálně využít nových možností a včas čelit novým výzvám. Na saské straně byla získána dotace z prostředků iniciativy Evropského společenství Interreg IIIA na období prosinec 2006 až červen 2008. Na české straně nebyla obdobná dotace možná, protože prostředky z daného programu již byly vyčerpány. Z tohoto důvodu leží obsahové těžiště celého projektu i předkládané zprávy na saské straně euroregionu. 2. Průběh projektu a metody Prvním krokem projektu byla analýza sekundárních dat zaměřená na zachycení geografických, kulturních, politicko-historických a ekonomických specifik zkoumaného regionu. V dalším kroku byla realizována tři empirická šetření, nejprve řízené rozhovory mezi odborníky, kterých se zúčastnilo 60 zástupců institucí a firem ze sektoru služeb na saské a české straně, na ně navázala reprezentativní dotazníková šetření mezi firmami v německé (500 respondentů) a v české části (225 respondentů) euroregionu a anketární šetření mezi spotřebiteli (700 respondentů), které mohlo být z kapacitních důvodů provedeno pouze v německé části euroregionu. Poslední šetření v domácnostech nám mělo rozšířit úhel

Cornelie Kunze

pohledu o stranu poptávky po službách pro soukromé osoby a poskytnout obraz o celkové náladě v regionu. Interview s vybranými odborníky a podnikateli v německé části euroregionu byla zpracována za použití metody delphi a scénářové analýzy, což nám umožnilo diskutovat rozporuplné a neadekvátní vnímání situace v regionu a v sektoru služeb a zároveň možné strategické cíle rozvoje a opatření k jejich realizaci. Dále byla vypracována benchmarková studie, která zkoumala vývoj služeb a regionální dotační politiky ve srovnatelných evropských regionech. Tamější zkušenosti a možné strategie nám posloužily při hledání závěrů pro náš region. Zjištění získaná v jednotlivých pracovních etapách pak byla shrnuta pomocí analýzy SWOT. Specifické přitom bylo použití analýzy silných a slabých stránek, šancí a rizik v regionálním kontextu. 1 Na tomto základě byla zpracována doporučení pro sektor služeb v euroregionu, která pak byla ve spolupráci s regionálními aktéry hospodářské politiky konkretizována pro tři oblasti: pro regionální management, přeshraniční cestovní ruch a obchod a pro inovační management. Poslední pracovní etapu představoval přenos výsledků formou workshopů se zástupci firem, komor a dalších institucí hospodářské politiky euroregionu a formou vědeckých publikací a univerzitní výuky. 3. Specifika zkoumaného území euroregionu Krušnohoří Euroregion Krušnohoří/Erzgebirge 2, založený v roce 1992, je jedním ze čtyř euroregionů se sasko-českou účastí a zahrnuje v době zpracování tohoto příspěvku čtyři bývalé saské okresy Stollberg, Annaberg, Mittlerer Erzgebirgskreis a Freiberg 3 a města, obce, firmy a instituce tří českých okresů Chomutov, Most a Louny (srov. obr. 1). V rámci euroregionu existují značné rozdíly v geomorfologickém členění a struktuře osídlení. Na saské straně se nachází celý euroregion v oblasti Krušných hor, na české straně pouze jeho málo osídlená severní část. Zde do euroregionu spadá i podhůří Krušných hor, tzn. část hnědouhelné pánve a navazující pahorkatiny. V následující části budou popsány nejdůležitější charakteristiky a specifika euroregionu. Dopravní infrastruktura má podobu „žebříku“. Hlavní spojovací osy probíhají souběžně s hranicí resp. hřebenem Krušných hor. Existuje jen málo přeshraničních spojení, což je z velké části (ale ne jenom) dáno topografickou situací. Dopravní trasy přes hranice jsou jen slabě rozvinuté, což má negativní dopady na rozvoj přeshraničních služeb. Abychom mohli charakterizovat nadregionální hospodářské rámcové podmínky, srovnali jsme nejprve míru růstu hrubého domácího produktu (HDP) v Sasku, Česku a Německu v letech 2000 až 2007. Sasko dosahovalo konstantně cca. 75 % evropského průměru, zatímco Německo celkově mírně ztrácelo. Česko naproti tomu v roce vstupu do Evropské unie vykazovalo teprve třetinu průměrného HDP a ještě i v roce 2007 bylo výrazně pod 50 %. I přes tento odstup české národní hospodářství zaznamenalo enormní skok kupředu. Ve sledovaném období dohánělo průměr evropské patnáctky ročně o bezmála 2,5 procentního bodu. Tento proces se odrazil i ve zkoumaných příhraničních regionech 4. Obě části Pro nedostatek místa se v tomto příspěvku nemůžeme podrobněji zabývat metodickou realizací. Srov. k tomu Grüttner et al. (2009), s. 13nn. a s. 149 nn. 2 Dále se v textu užívá zkrácená forma EKE. 3 Po reformě okresů v roce 2008 se euroregion na saské straně skládá z okresu Krušnohoří (Erzegebirge) a z okresu Mittelsachsen (Střední Sasko). 4 Jelikož pro českou část euroregionu nebyla k dispozici příslušná data, byl do zkoumání zahrnut celý Ústecký kraj a na saské straně, abychom srovnávali co do počtu obyvatel a plochy přibližně homogenní území, kromě okresů euroregionu i sousední okresy Weißeritzkreis a Sächsische Schweiz, srov. obr. 1. 1

100


Středně velké firmy nabízející služby v Euroregionu Krušnohoří/Erzgebirge

euroregionu však zůstávají pozadu za příslušnou národní úrovní. Zatímco v saském pohraničí byl HDP v roce 2006 téměř o 40 % nižší než celoněmecký průměr, činil rozdíl HDP v českém pohraničí kolem 19 % oproti srovnatelné hodnotě za celé Česko. Přes přetrvávající rozdíly lze sledovat neustálé sbližování vývoje obou částí EKE. Obr. 1: Zkoumané území (zdroj: vlastní zobrazení, mapový materiál: Microsoft Mappoint 2004)

I přes tento odstup české národní hospodářství zaznamenalo enormní skok kupředu. Ve sledovaném období dohánělo průměr evropské patnáctky ročně o bezmála 2,5 procentního bodu. Tento proces se odrazil i ve zkoumaných příhraničních regionech 5. Obě části euroregionu však zůstávají pozadu za příslušnou národní úrovní. Zatímco v saském pohraničí byl HDP v roce 2006 téměř o 40 % nižší než celoněmecký průměr, činil rozdíl HDP v českém pohraničí kolem 19 % oproti srovnatelné hodnotě za celé Česko. Přes přetrvávající rozdíly lze sledovat neustálé sbližování vývoje obou částí EKE. Ze srovnání podílu sektoru služeb na tvorbě HDP vyplývá, oblast služeb je ve zkoumaném saském pohraničí silněji rozvinuta. V letech 1998 až 2006 byl rozvoj v českém pohraničí a v celé ČR více zaměřen na výrobní odvětví a podíl sektoru služeb dokonce poklesl (srov. obr. 3). Při pohledu na velikost firem se dále ukazuje, že na obou stranách jasně dominují malé podniky. Na saské straně je však výrazně méně velkých podniků než na české straně a také méně než v celoněmeckém průměru (Grüttner et al. 2009: 78).

5

Jelikož pro českou část euroregionu nebyla k dispozici příslušná data, byl do zkoumání zahrnut celý Ústecký kraj a na saské straně, abychom srovnávali co do počtu obyvatel a plochy přibližně homogenní území, kromě okresů euroregionu i sousední okresy Weißeritzkreis a Sächsische Schweiz, srov. obr. 1.


101

Cornelie Kunze

Obr. 3: Podíl služeb na tvorbě HDP v příhraničním regionu v letech 1998 až 2005 (zdroj: vlastní zobrazení, data: Statistický úřad Svobodného státu Sasko, Český statistický úřad) 80% 67,83% 67,28%

70%

70,84%69,68% 67,13%

62,74%

60% 49,40%

50%

45,52%

44,70%

42,50%

40% 34,36%

30%

30,93%

31,18%

29,34%

31,16% 28,08%

20% 10% 2,90% 2,50% 1,56% 1,24%

1,69% 1,70% 1,08% 0,98%

1998

2005

0% zemědělství, lesnictví, rybářství

zkoumané území

1998

2005

1998

výrobní odvětví

Sasko

Německo

2005

služby

české pohraničí

Velmi nepříznivě se do rozvoje hospodářství a zejména služeb promítá demografický vývoj. Výrazný je zejména silný úbytek obyvatel na saské straně příhraničního regionu od roku 1991, který je podmíněný především migrací v důsledku chybějících pracovních příležitostí, zatímco na české straně a v celé ČR byl zaznamenán ke konci sledovaného období dokonce lehký nárůst (srov. obr. 4). Na obou stranách hranice navíc dochází k výraznému stárnutí populace – na saské straně již více pokročilo než na české – čemuž se musí včas přizpůsobit nabídka služeb. Vývoj míry nezaměstnanosti vykazoval v letech 1998 až 2004 na saské straně téměř stagnaci na 16,8 %, na české straně kolísal mezi 10,5 a 14,5 %. Zajímavé je, že v obou příhraničních regionech byl vývoj kongruentní s národní mírou nezaměstnanosti, přičemž v Česku je nezaměstnanost trvale nižší než v Německu. To poukazuje na silnou závislost na příslušném národním hospodářství. V letech 2005 až 2007 se nezaměstnanost zřetelně snížila, rozdíl vůči národním hodnotám však zůstal zachován (2007: D 9 %; saské pohraničí 12,8 %; CZ 5,3 %, české pohraničí 9,9 %) (Grüttner et al. 2009: 59 nn.) V českém pohraničí souvisel nárůst nezaměstnanosti v letech 1998 až 2000 s výrazným úbytkem pracovních míst, od roku 2003 došlo opět ke zřetelnému nárůstu počtu výdělečně činných (srov. obr. 5). V saském pohraničí naproti tomu můžeme konstatovat od roku 1998 – na rozdíl od celoněmeckého vývoje – významný pokles celkového počtu výdělečně činných. Od roku 1998 mzdy v saském pohraničí prakticky stagnovaly, v české části silně vzrostly. V roce 2006 zde dosáhly již více než 40 % mzdové úrovně v saském pohraničí a zřejmě se jí i dále přibližují. Přibližování mezd a příjmů výrazně zlepšuje šance pro přeshraniční služby v obchodu, cestovním ruchu a v osobní oblasti. K tomu přispěl i vývoj směnného kurzu, který od roku 2004 zaznamenával stálé zhodnocování české koruny. Průzkum cen v euroregionu v rámci projektu potvrdil značné přiblížení cen. Zatímco v 90. letech byly na české straně ceny výhodnější, z vlastního průzkumu vyplývá, že v dubnu 2008 byly u celé řady zboží výhodnější ceny na saské straně (srov. obr. 6).

102



Obr. 4: Vývoj počtu obyvatel v česko-saském pohraničí, SRN a ČR v letech 1991 až 2007 (zdroj: vlastní zobrazení, data: Statistický úřad Svobodného státu Sasko, Spolkový statistický úřad, Český statistický úřad) 104 102,4

počet obyvatel, index (1991=100)

102

100,8 100,1

100

98

96

94

92 91,0 90

88 1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

roky

saské pohraničí

české pohraničí

Německo

Česko

106% 104%

103,1%

102% 100% 1998 = 100

celkového počtu výdělečně činných vzhledem k výchozímu roku

Obr. 5: Vývoj počtu výdělečně činných 1998–2004 (zdroj: vlastní zobrazení, data: Spolková agentura práce, Český statistický úřad)

99,2% 98,2%

98% 96% 94%

93,5%

92% 90% 88% 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Roky saské pohraničí

české pohraničí

Německo

Česko

Závěrem je třeba ještě poukázat na některá přetrvávající opatření v oblasti přeshraniční hospodářské činnosti, která budou v blízké budoucnosti zrušena, na což se musí firmy připravit:  omezení volného pohybu pracovních sil pro Čechy v Německu (2011),  omezení volného pohybu služeb v některých odvětvích (úklid, dekorace interiérů, stavebnictví, vedlejší stavební obory) (2011),  nutnost dodatečných dokladů o způsobilosti pro zahájení samostatné výdělečné činnosti v sousední zemi.


103

Cornelie Kunze

160%

150%

výhodnější ceny na české straně

výhodnější ceny na saské straně

140%

130%

120%

60%

domácí potřeby

obuv

drogerie

čokoláda

nářadí

nápoje

barvy a tapety

základní potraviny

domácí přístroje a elektronika

70%

maso

káva

mražené zboží

80%

mléčné výrobky

90%

dlaždice/lamino

100%

ovoce

110%

pohonné hmoty

české ceny v % německé srovnatelné úrovně

Obr. 6: Průzkum cen v Euroregionu Krušnohoří/Erzgebirge, duben 2008 (zdroj: vlastní zobrazení, vlastní data)

4. Výsledky dotazníkových šetření První okruh otázek byl zaměřen na postoje k regionu, neboť mají pro regionální rozvoj značný význam (Ipsen 1993). Identifikace s Krušnohořím byla na saské straně jak u podnikatelů, tak u spotřebitelů vysoká, region však hodnotí především jako „tradiční“, jen velmi zřídka jej vnímají jako moderní a dynamický (srov. obr. 7). Toto hodnocení neodpovídá skutečné modernizaci regionu a jeví se proto jako nevýhodné, protože Krušnohoří by se mělo navenek prezentovat rozhodně jako moderní hospodářská lokalita. Čeští podnikatelé naproti tomu zjevně nemají jasný vlastní obraz o svém regionu. Pro tak rozdílná hodnocení jako tradiční a moderní resp. nudný a zajímavý udávali střední hodnoty mezi 2,5 a 3,5 (srov. obr. 8). Tato okolnost je pro rozvoj regionu nevýhodná, protože nízká identifikace s regionem podle jiných průzkumů většinou koreluje se spíše malou ochotou rozvíjet přeshraniční vztahy (Zich 2003). Druhý okruh otázek se zabýval situací firem v oblasti služeb v euroregionu. Saští podnikatelé v oblasti služeb hodnotili celkový vývoj svých firem výrazně negativněji (průměrná hodnota 2,8 v pětistupňové škále) než podnikatelé na české straně (2,2), kteří nahlíželi zejména na své šance na trhu pozitivněji (Grüttner et al. 2009: 91, 96). U otázky na význam různých odbytišť dominuje podle očekávání vlastní region a vlastní země, zatímco sousední pohraničí hodnotí jako výhodné odbytiště jen málo firem, přičemž častější je tento náhled u českých firem než u saských (Grüttner et al. 2009: 99, 102). To zřejmě souvisí se stávajícími rozdíly cen a příjmů. Při celkově nízkém hodnocení Česka jako odbytiště ze strany různých odvětví služeb saské části euroregionu se objevují v jednotlivých odvětvích velice rozdílná hodnocení, jež patrně reflektují i právní překážky, jako např. v oblasti úvěrů a pojišťovnictví (srov. obr. 9). Další otázky se věnovaly přeshraniční spolupráci. Ukázalo se, že podnikatelé v české části euroregionu mají mnohem více zkušeností ve spolupráci s německými firmami (37 %) než němečtí podnikatelé s českými firmami (18,4 %). 6 Přitom mají podnikatelé v české i 6

Možným důvodem by mohlo být, že tyto zkušenosti mohly být získány i s německými firmami v Čechách, tedy ne přeshraničně; české firmy v Německu jsou naproti tomu vzácností.

104



saské části euroregionu jen velmi malé znalosti o sousední zemi, o trzích, právních podmínkách i o situaci v podnikání (Grüttner et al. 2009: 134–136). Spíše malá důvěra ve firmy ze sousední země, zjištěná na obou stranách hranice, tedy nevycházela převážně ze zkušeností, nýbrž z tradovaných stereotypů. Skutečnost, že důvěra českých podnikatelů v německé firmy byla o něco vyšší, by mohla souviset s celkově většími (pozitivními) zkušenostmi ze spolupráce. Vyšší důvěru měli příznačně i saští podnikatelé s vlastními přeshraničními zkušenostmi než podnikatelé bez těchto zkušeností. Obr. 7: Spotřebitelé v saské části EKE: Charakterizace regionu na základě sémantického diferenciálu (zdroj: vlastní sběr dat) Ø 1,5

tradiční

Ø 1,8

zajímavý

Ø 2,2

perspektivní

Ø 2,4

známý

Ø 2,6

dynamický

Ø 2,7

moderní

Ø 3,9

nudný

58,3%

34,5%

34,1%

53,2%

12,8%

19,7%

47,1%

8,9%

39,6%

1,1% 10,5%

10%

20%

10,4% 0,4%

34,9%

13,2%

42,7%

18,9%

1 zcela souhlasí

40%

2

3

1,3%

13,9%

38,8%

30%

2,7% 0,3%

7,6% 1,5%

27,6%

38,1%

0%

9,7%

52,8%

16,9%

3,6%

5,3% 1,2% 0,1%

1,1%

30,1%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

vůbec nesouhlasí

4

Obr. 8: Podnikatelé v české části EKE: Charakterizace regionu na základě sémantického diferenciálu (zdroj: vlastní sběr dat) Ø 2,5

známý

Ø 2,6

nudný

Ø 2,8

zajímavý

Ø 3,1

tradiční

Ø 3,1

pokrokový

Ø 3,4

dynamický

21,9

34,2

6,8

9,7

34,2

2,7 10

zcela souhlasí

30

2

3

40

4

15,1

26,0 50

11,1

19,2

35,6 20

5,5

20,8

31,5

16,4

6,8

26,0

48,6

28,8

1,4

11,0

23,3

9,7

5,5

20,5

27,4

47,9

11,0

0

21,9

60

70

19,2 80

90

100

vůbec nesouhlasí

Podle očekávání jsme se setkali u saských podnikatelů s malou znalostí češtiny, ovšem také s jen o málo lepší znalostí němčiny u českých podnikatelů. Jako největší bariéry obě strany zmiňovaly nezájem a velké byrokratické překážky (srov. obr. 10). Nicméně nedostatek informací a důvěry je třeba rovněž zařadit k podstatným bariérám spolupráce.


105

Cornelie Kunze

Obr. 9: Odvětví služeb v saské části EKE: hodnocení Česka jako odbytiště (zdroj: vlastní sběr dat) pozemky a bydlení

6,7%

80,0%

13,3%

úvěry a pojišťovnictví

100,0%

doprava a komunikace

5,3% 5,3%

10,5%

pohostinství

5,5% 5,5%

9,1%

78,9%

21,8%

58,2%

2,3%

obchod, údržba a opravy

10,9%

2,3%

15,5%

69,0%

1,9%

veřejné a osobní služby 1,3%

8,4%

4,5%

zdravotnictví

0%

76,0%

12,3%

13,6%

81,8%

10%

20%

30%

40%

1 velmi významné

50%

2

3

60%

4

70%

80%

90%

100%

5 nevýznamné

Obr. 10: Podnikatelé z české části EKE: Vztah k německým firmám/německému trhu (zdroj: vlastní sběr dat)

znalost němčiny

11,3

důvěra ve spolupráci s německými firmami

6,9

vědomosti o německých firmách

znalost německého tržního prostředí dobrá informovanost o právních podmínkách v Německu

26,8

26,8

17,2

5,1

15,3

5,2 1,7

12,1

1,7 3,4

8,6

0

10

20,7

16,9

17,2

37,9

20,3

59,3

19,0

62,1

17,2

20

18,3

69,0

30

zcela souhlasí

40

2

3

50

4

60

70

80

90

100

vůbec nesouhlasí

Dotazníkové šetření ohledně přeshraničního nákupního chování ukázalo nové tendence v přeshraničním obchodu v sasko-českém pohraničí (srov. obr. 11). Německý nákupní turismus směrem do Čech se podle těchto zjištění citelně snížil. Nové pobočky mezinárodních obchodních firem v české části euroregionu zřejmě absorbují i část české poptávky, která se dříve realizovala v Sasku. Zároveň došlo k výraznému nárůstu nákupního turismu v náročnějším segmentu směrem z Čech do Saska. Cílem byla především nákupní centra „na zelené louce“ a určité specializované obchody. Ojediněle začali čeští spotřebitelé s vyššími příjmy využívat na saské straně i služby a řemesla, např. zařízení 106



koupelen, koupaliště, nabídky cestovních kanceláří. V době dotazníkového šetření v létě 2007 byl odliv nákupní síly ze saského pohraničí do českého příhraničního regionu spíše nízký (srov. obr. 11). Vztahoval se v podstatě na oblast hotelnictví a pohostinství. Obr. 11: Spotřebitelé v saské části EKE: Česko jako nákupní místo (zdroj: vlastní sběr dat) Pro zboží denní potřeby

8,0%

0,7%

12,7%

73,9%

4,0%

0%

10%

20%

30%

40%

1 velmi často

50% 2

3

60% 4

70%

80%

90%

100%

5 zřídka/nikdy

Pro různé zboží 7,5%

8%

6,9%

7% 6% 5% 4% 3% 1,2%

2% 1%

1,3% 1,5%

1,0%

1,3%

0,0%

0% nábytek a elektroinstalační materiál

oděvy

Uskutečněné nákupy

služby

hotely a gastronomie

Budoucí nákupy

5. Závěry V následující části představíme doporučení pro subjekty z oblasti služeb v euroregionu. Tato doporučení byla zpracována na základě SWOT analýzy sektoru služeb, za použití konceptu Balanced Scorecard a zčásti v rámci delphi-studie společně s podnikateli a zástupci institucí. V důsledku struktury projektu se tato doporučení více vztahují na saskou stranu. Doporučení 1: Udržet poptávku v regionu! Nejsilnější konkurenti pro saské firmy v oblasti služeb se nacházejí v saských centrech Drážďany a Chemnitz, nikoli (jak se lidé často domnívají) v českém pohraničí. Část poptávky je uspokojována právě zde. Pro firmy na obou stranách hranice je klíčovou otázkou v konkurenci kvalita, nikoli cena. Lze doporučit zaměřit se na zvýšení kvality (certifikace, zavedení regionálních značek), zlepšení internetové nabídky (vícejazyčné zpracování) a v určitých oblastech (maloobchod) zaměstnávání českého personálu v Německu Studia Geographica IX.

107

Cornelie Kunze

a německého personálu v Česku. Úkolem institucí by mělo být posilování regionální identity, např. prostřednictvím kampaní zaměřených na zvyšování image regionu, budováním regionálních zastřešujících značek, nabídkou dalšího vzdělávání odpovídajícího konkrétní potřebě, transparentní dotační politikou, podporou zakládání firem a pomocí s hledáním pokračovatelů v podnikání. Doporučení 2: Odbourávat vlastní nedostatky – využívat dlouhodobé šance v sousedním regionu Podniky a obyvatelé v Krušnohoří mají na obou stranách jen malý zájem o sousedy a tím vzniká množství nedostatků. Instituce musí pomoci malým a středním podnikům odbourat jejich nedostatky v informovanosti o sousední zemi/sousedním regionu. Musí rozšiřovat dosavadní zkušenosti (jako např. německo-česká kontaktní místa), ale i hledat nové cesty, např. namísto dosud běžných obecně pojímaných seminářů a jazykových kurzů speciální programy (např. jazykové rychlokurzy pro gastronomii nebo určité oblasti obchodu) nebo propagovat příklady dobré praxe. Zkušenosti podnikatelů pochází mnohdy z 90. let a jsou mezitím již překonané. Změny zaznamenávají malé a střední podniky často až s velkým zpožděním. Rovněž kontakty obyvatel by se měly dále zlepšovat, třeba formou společných (větších) akcí, školních partnerství, výměnou praktikantů apod. Doporučení 3: Zlepšit regionální marketing Již existující regionální značka „echt erzgebirge“ (pravé z Krušnohoří) představuje dobrý základ, měla by však být v některých ohledech zdokonalena: V současné době převládá jednostranný image Krušnohoří jak v regionu samotném tak i mimo něj. Zdá se, že vlastní obraz v regionu (spíše tradiční) a žádoucí pozice mimo region (spojení tradice a moderny) stojí v rozporu. Jelikož regionální značka Krušnohoří není dostatečně jasně vyhraněná a známá, má pouze omezenou přidanou hodnotu a pro firmy nízkou přitažlivost. Regionální značka by měla být do budoucna rozhodně vyvíjena ve spolupráci firem. Jejímu zhodnocení by napomohlo silné řízení značky a kontrola úspěšnosti. Doporučení 4: Obchod Již dnes skýtá cenová hladina v Krušnohoří cenové výhody pro obě strany. Atraktivitu německé nabídky pro české zákazníky (a naopak) je však třeba ještě zvýšit. Obchodníci si musí uvědomit, že poptávka z pohraničí se může přesunout do Prahy, Drážďan, Chemnitz, Bavorska. Měli by proto rychle reagovat (např. více kvalitních produktů, vícejazyčné internetové portály, zjišťovat přesnou poptávku zákazníků ze sousední země, adekvátní reklama v sousední zemi, základní znalosti češtiny/němčiny). Instituce by měly podpořit komunikaci firem, propagovat šance a potenciály a příklady dobré praxe a zahájit kampaně na zvýšení image v celém euroregionu. Doporučení 5: Posílit cestovní ruch jako nadregionální pilíř Cestovní ruch je v saském Krušnohoří již dnes fungující nadregionální značkou. Instituce, především svazy cestovního ruchu, by měly své produkty ještě lépe propojovat a dále zvyšovat známost značky za hranicemi regionu. Dále by měla být vyzkoušena možnost vytvoření přeshraničního turistického regionu s českými sousedy. Lze předpokládat, že přinese v cestovním ruchu oboustranný prospěch. V této souvislosti by bylo možné využít úspěšné příklady z jiných regionů. Je třeba, aby podnikatelé v oblasti cestovního ruchu vyvíjeli nové kvalitní produkty, např. se zaměřením na seniory, rodiny, seniory s dětmi. Na saské straně by měl být rozhodně lépe využit potenciál českých turistů přijíždějících na jeden den, k čemuž je nutně třeba rozšířit nabídku jazykových kurzů češtiny. Kromě toho je třeba navázat přímou spolupráci s českými firmami v oblasti cestovního ruchu a tak rozšířit nabídku pro jejich hosty. To může být výhodné pro obě strany, protože nabídky si většinou nekonkurují.

108



Doporučení 6: Posílit služby pro firmy Specifickými problémy služeb pro firmy v Euroregionu Krušnohoří/Erzgebirge je malá velikost firem nabízejících tyto služby (přičemž stále roste velikost firem na straně poptávajících), nadprůměrná poptávka soukromých osob při současném negativním demografickém vývoji, velký konkurenční tlak saských a českých center na Krušnohoří a na saské straně vysoké přepravní náklady z důvodu geografických podmínek. Konkurenční tlak se dále zostřuje vlivem nadregionální soutěže prostřednictvím internetu. Na to by měli podnikatelé reagovat profesionalizací svých internetových stránek. K výhodám lokality patří silný potenciál výrobních odvětví v saském Krušnohoří a v Severočeské hnědouhelné pánvi a také technologický potenciál výrobních odvětví na saské straně. V této oblasti by mohly být společně vyvíjeny a uváděny na trh inovativní služby. Vhodným nástrojem k tomu jsou kooperace a sítě, které mohou přispět jak k efektivnějším výkonům (úspora nákladů), tak i k lepšímu prosazení na trhu. „Sítě“ se mohou realizovat jak na nízkoprahové úrovni (společné informační akce, pravidelná setkání), ale i v dobře organizovaných svazech. Firmy se mohou díky těmto sítím společně zviditelnit, propagovat svou nabídku a zastupovat své politické zájmy. Aktivní roli při tom mohou hrát regionální instituce a organizace rozdělující dotace, např. tím, že poskytnou poradce pro manažery sítí, který bude metodicky vést jednotlivé manažery sítí. Podporu by měly získat zejména služby zaměřené na technologicky silná výrobní odvětví v regionu. Tyto firmy by měly samy navazovat spolupráci s výrobními odvětvími a s vysokými školami v regionu resp. se studenty (praxe, diplomové práce) a zaměřit se na inovace. Po úspěšném zavedení sítí firem by mělo být zváženo jejich rozšíření přes hranice. Jako obchodní jazyk přitom doporučujeme angličtinu. Doporučení 7: Zavést kontrolu opatření Instituce v EKE dobře znají své problémy, mají zpracovány rozvojové cíle a strategie řešení problémů a jsou mezi sebou dobře propojeny. Pro dosažení větší průraznosti by měla být zavedena závazná kontrola opatření. Literatura Brezinski, H., Leick, B. (2005): Kooperationsperspektiven südwestsächsischer und tschechischer Unternehmen. Eine Analyse auf der Basis von Unternehmensbefragungen im erweiterten Binnenmarkt. In: TU Bergakademie Freiberg (Hrsg.): Freiberger Forschungshefte, D 219 Wirtschaftswissenschaften, Freiberg. Fürst, D. (2003): Aufwertung der Region als Ebene gesellschaftlicher Selbststeuerung. In: Zibell, B. (Hrsg.) (2003): Zur Zukunft des Raumes Perspektiven für Stadt – Region – Kultur – Landschaft. In: Stadt und Region als Handlungsfeld, Band 1, Peter Lang, Frankfurt am Main, S. 49–69. Grüttner, A., Hesse, M., Jeřábek, M., Kunze, C., Lehr, T., Lenk, T., Schickl, P. (2009): Grenzüberschreitende Dienstleistungen in der Euroregion Erzgebirge: Situation, Herausforderungen, Potenziale, Leipziger Universitätsverlag, Leipzig, 260 s. Hodicová, R. (2007): Psychische Distanz und Internationalisierung von KMU. Empirische Untersuchung am Beispiel des sächsisch-tschechischen Grenzraumes, Deutscher Universitätsverlag, Wiesbaden. Ipsen, D. (1993): Regionale Identität. Überlegungen zum politischen Charakter einer psychosozialen Raumkategorie, in: Raumforschung und Raumordnung, Jg. 51, S. 9–18. Jeřábek, M., Brezinski, H., Leick, B. (2006): Spolupráce mezi podniky severozápadních Čech a jihozápadního Saska. Acta Universitatis Purkynianae 128, Studia Geographica VIII., UJEP, Ústí n. L., s. 164. Jeřábek, M., Kowalke, H., Schmidt, O. (2006): Grenzüberschreitende Beziehungen von klein- und mittelständischen Unternehmen der Euroregion Elbe/Labe, Technische Universität Dresden, Dresden, s. 84.


109

Cornelie Kunze Jurczek, P. (2005): Geographische Nähe und Fremdheit Tschechiens zu Sachsen – Erkenntnisse zur wirtschaftlichen Zusammenarbeit über die Grenze hinweg. In: Kersten, S., Schenke, M. F. (Hrsg.) (2005): Spiegelungen. Entwürfe zu Identität und Alterität, Frank & Timme, Berlin, S. 41–58. Kaplan, R. S., Norton, D. P. (1997): Balanced Scorecard. Strategien erfolgreich umsetzen, SchäfferPoeschel Verlag, Stuttgart. Koschatzky, K. (2003): Innovationsnetzwerke als Grundlage regionaler Entwicklungsprozesse. In: Koschatzky, K. (2003) (Hrsg.): Innovative Impulse für die Region – aktuelle Tendenzen und Entwicklungsstrategien, Fraunhofer IRB Verlag, Stuttgart, S. 3–23. Mayer-Johannsen, U. (2008): Eine Region wird zur Marke, in: Marketing zwischen Theorie und Praxis (Hrsg.), MTP Mehrwert, Marketing Medium, Sommersemester (2008), Frankfurt, S. 12–14. Messerli, P., Perlik, M. (2002): Neuere Ansätze der Regionalentwicklung und ihre Implementierung in nationalen und internationalen Entwicklungsprogrammen, Geographisches Institut der Universität Bern. Scharr, F. et al. (2001): Grenzüberschreitende Unternehmensaktivitäten in der sächsisch-polnischen Grenzregion. In: ifo Institut für Wirtschaftsforschung (Hrsg.) (2001): ifo dresden studien, Nr. 29, Dresden. Schöne, M. (2006): Bedeutung, Typologie und Entwicklungsperspektiven der deutsch-polnischen und deutsch-tschechischen Euroregionen, Dresden. Schmalholz, H., Votteler, M. (2004): Perspektiven und Aktivitäten sächsischer, polnischer und tschechischer Unternehmen im Hinblick auf die EU-Osterweiterung, Ergebnisse einer Unternehmensbefragung. In: ifo Dresden berichtet, 11 (2004) Heft 2, Dresden, S. 5–15. Zich, F. (2003): Regionální identita v pohraničí. In: Zich, F. (ed.) (2003), Evropská, národní či regionální identita, Sociologický ústav AV ČR, Praha.

110


Chování spotřebitelů v česko-bavorském pohraničí po Schengenu Jaroslav Dokoupil1*, Alena Matušková2**, Juliane Dittrich3***, Barbara Kottl4****, Jutta Roosen5***** 1,2 Katedra geografie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni 3,4,5 Lehrstuhl für Betriebswirtschaftslehre-Marketing und Konsumforschung, TU München (Katedra výuky podnikové ekonomiky, marketingu a výzkumu spotřeby, Technická univerzita), Mnichov, Německo *[email protected]; **[email protected] ***[email protected]; ****[email protected]; *****[email protected] Abstrakt Příspěvek je zaměřen na problematiku rozvoje služeb, resp. maloobchodu v česko-bavorském pohraničí. Na základě dat, získaných dotazníkovým šetřením, byla zpracována komparativní analýza chování spotřebitelů při nákupech zboží a služeb v sousedním příhraničním regionu. Analýza je zaměřena na strukturu a místa nákupů spotřebitelů, četnost a důvody nákupů i míru obav při těchto nákupech. Ukazuje se, že díky příjmovým i cenovým relacím postupně dochází k zeslabování asymetričnosti přeshraničních nákupních toků. Nejen bavorský spotřebitel je hybatelem rozvoje služeb v českém pohraničí, ale i český spotřebitel začíná nakupovat stále širší sortiment zboží v Bavorsku. Zmíněné zjištění zatím neplatí pro využívání služeb u sousedů. Klíčová slova: česko-bavorské pohraničí, Schengen, spotřebitel, zboží, služby Příspěvek vznikl s podporou projektů: GA AV ČR č. IAA311230901: „České pohraničí po Schengenu: území svébytné, oscilační a/nebo tranzitní?“ Cíl 3 – Česko-bavorská spolupráce č. 71: „Propojení sítě ochrany spotřebitelů Bavorsko/Česko ConNet“ 1. Úvod Rostoucí význam služeb v ekonomice má své prostorové dopady, přičemž růst objemu a kvality služeb je dán mnohými společenskými změnami (Toušek, Kunc, Vystoupil a kol. 2008). Pro rozvoj služeb v příhraničních regionech jsou významné změny politicko-správní – postupující proces integrace – a změny společenské – především vzrůstající mobilita obyvatelstva, vnímání zahraničního souseda, překonávání bariér (např. jazykové) – a jiné. Stejnými změnami je ovlivňován i maloobchod, ve kterém je zásadním subjektem zákazník/spotřebitel. Maloobchod je důležitým faktorem hospodářského růstu. Tržby maloobchodu bezprostředně odráží spotřebu obyvatel a značně ovlivňují vývoj HDP (Cimler 2001, Ježek 2006). Regionální výzkum v oblasti geografie obchodu může výrazně doplnit oficiální statistiky, zjišťované převážně v řádovostní úrovni Česka popř. EU. Česká republika je v posledním období (od konce 20. století) aktivním účastníkem významných společenských změn v Evropě. Stala se členem ekonomicky i politicky nejvýznamnější evropské organizace – Evropské unie, podepsala Schengenskou dohodu a zapojila se tak do historické proměny evropského prostoru. Tak zásadní změny se dotýkají života v zemi ve všech správních úrovních – národní, regionální i lokální. Nové rámcové podmínky mají dalekosáhlý význam pro celkový rozvoj republiky i jejích dílčích regionů. Nové rozvojové šance stojí rovněž před příhraničními regiony.

Jaroslav Dokoupil, Alena Matušková, Juliane Dittrich, Barbara Kottl, Jutta Roosen

Pohraničí obecně a česko-bavorské pohraničí obzvlášť je názorným obrazem dopadu mezinárodních vztahů na jeho regionální rozvoj. Vztahy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo mají dlouhou a bohatou historii. Jejich poměrně stabilní hranice v česko-bavorském pohraničí měnila v důsledku historického vývoje svoji funkci od bariérové až po kontaktní linii, což mělo dopady na rozvoj přilehlých příhraničních regionů Jeřábek, Dokoupil, Havlíček a kol. 2004) i na rozvoj přeshraniční spolupráce (Zenk 2000). Regionální rozvoj příhraničních regionů, jakožto regionů omezených hranicí a regionů s periferní polohou, má svá specifika. Ta jsou ovlivněna jak vnitřním a vnějším prostředím regionu, tak i lidmi zde žijícími s různě silnou regionální identitou (Stech 2002). Z vnějšího prostředí přišel impuls pro rozvoj nové kvality života v pohraničí. Schengenský prostor znamenal zánik česko-bavorské hranice jako bariérové linie. Jaké vlivy má tato nová situace na život obyvatel v pohraničí? Pro obyvatele česko-bavorského pohraničí jako i v jiných příhraničních regionech mohla být teoreticky výhodou blízkost zahraničního trhu – trhu práce a trhu zboží a služeb. Až po pádu železné opony však začalo „oboustranné“ využívání těchto výhod, i když dominujícími toky bylo využití trhu se zbožím a službami bavorskými sousedy, oproti využití bavorského trhu práce českými obyvateli (pendleři přinášeli zisky jak sobě samým, tak i bavorským podnikatelům svojí nízkou cenou práce). Do vstupu ČR do EU (2004) byly tyto aktivity pod kontrolou státu, posléze kontrol ubývalo, až Schengenský prostor znamenal likvidaci několika funkcí hranice (celní politika, kontrola osob ap.). Tato významná kvalitativní změna v pohraničí byla sledována přes aktivitu spotřebitelů (nákupy zboží, využívání služeb) v pohraničí v rámci projektu ConNet a přes změny ve vývoji socioekonomických aktivit v pohraničí v důsledku vstupu Česka do Schengenského prostoru v projektu GA AV ČR České pohraničí po Schengenu: území svébytné, oscilační a/nebo tranzitní? (více na www.euborderland.cz) 2. Metodika Hlavní metodou analytické části projektu ConNet je komparativní analýza stavu vzájemného využívání obchodní sítě a sítě služeb a problémů spotřebitelů při nákupu v sousedním regionu (Bavorsko, Česko), což je i hlavním cílem tohoto příspěvku. Výzkum nákupního chování obyvatel příhraničí se opírá o dotazníkové šetření, které proběhlo v první polovině roku 2009 v česko-bavorském příhraničí. Celkem bylo dotázáno 1025 respondentů (525 na české a 500 na bavorské straně). Na bavorské straně byli dotazováni respondenti z okresů Neustadt, Amberg, Bayreuth, Hof, Kronach, Schwandorf, Tischenreuth,Wunsiedel a měst Hof a Weiden. Dotazníky byly s respondenty vyplňovány v rámci telefonických rozhovorů, které prováděla specializovaná firma. Na české straně se zúčastnili respondenti z příhraničních okresů Cheb, Tachov, Domažlice, Klatovy a Český Krumlov. Klasické dotazníkové šetření prováděli v terénu studenti katedry geografie FPE ZČU v Plzni v rámci terénních praxí. Výběr respondentů byl na obou stranách prováděn kombinací náhodného a kvótního výběru. Šetření se zúčastnili lidé od 18 let po seniory. Nejpočetnějšími dotazovanými věkovými skupinami byly 25-40 a 41-65 let. Poměr mužů a žen byl na obou stranách přibližně vyrovnaný. U respondentů bylo sledováno vzdělání, sociální příslušnost, příjmová skupina domácností, počet členů domácnosti a případný počet dětí v domácnosti. Získaná data byla zakódována a zpracována pomocí statistického programu SPSS. Cílem dotazníkového šetření bylo zjištění, zda existují rozdíly mezi spotřebitelským chováním českých a bavorských zákazníků, zda zjednodušení spotřebitelských omezení (vstup ČR do Schengenu v prosinci 2007) vedlo k nárůstu počtu nákupů uskutečněných v sousední zemi. Komparativní analýza vývoje přeshraniční spotřeby v pohraničí vede k informacím o vlivu růstu, stagnace či poklesu spotřeby na rozvoj regionu (otázky zlepšení životní úrovně v regionu, nárůst přeshraničních kontaktů, růstu atraktivity a konkurenceschopnosti příhraničních regionů ve veřejné regionální soutěži, …). 112


Chování spotřebitelů v česko-bavorském pohraničí po Schengenu

3. Komparativní analýza chování spotřebitelů Nakupování obyvatel pohraničí v sousední zemi je jednak výrazem snahy využít výhodných cen a popř. kvality zboží pro zlepšení svojí životní úrovně, může být ale vnímáno i jako výraz víry v dobré sousedství, absence obav ze sousedního, dlouho neznámého, prostředí, ap. V tomto duchu překvapuje poměrně vysoký podíl respondentů z bavorské strany (44 %), kteří dosud nenakupovali v Česku. Oproti tomu ještě nenakupovalo v Bavorsku 27 % českých respondentů (viz tab. 1). Ač vstupem ČR do Schengenského prostoru byly na konci roku zrušeny mezi Bavorskem a Českem hraniční kontroly, nebyl nárůst nakupování v sousední zemi tak razantní, jak by se dalo předpokládat. Faktickou překážkou pro nákupy v sousední zemi byla železná opona. Hned po jejím pádu se přeshraniční využívání nákupů a služeb na obou stranách hranice postupně zvyšovalo. K jejich realizaci byly využívány dopravní linie, vedoucí přes hranice (silnice, železnice). Rozšíření možností přechodu hranice v jakémkoli místě, umožněné Schengenskou dohodou, četnost nákupů příliš neovlivnilo. Týká se to jen míst, kde je blízká dostupnost obchodů a služeb i pro pěší. Četnost nákupů v sousední zemi u českých spotřebitelů vzrostla o 17 % bodů, u bavorských spotřebitelů jen o 6 % bodů oproti období před Schengenem. Tab. 1 Počet a relativní četnost nákupů v sousední zemi (kromě nákupů uskutečněných během zahraniční dovolené) (zdroj: vlastní výzkum) Odpovědi Četnost respondentů BAY/CZ abs. BAY/CZ v % 142/222 27/44 Ne 383/278 73/56 Ano 525/500 100/100 Celkem Vlastní nákupní chování obyvatel česko-bavorského příhraničí se liší v řadě aspektů. Lidé, žijící v pohraničí, se naučili velmi brzy využívat rozdílné ceny různých výrobků v sousedních zemích a výhod otevřené hranice. Tomu odpovídá struktura nákupů. Na obou stranách je zájem o potraviny, jejich nákupy uvádí asi polovina respondentů. Liší se však skladba nakupovaného zboží. Čeští zákazníci preferují dále nákupy oblečení a obuvi, drogistického zboží a elektropřístrojů (viz obr. 1a), které lze nakoupit v Německu ve vysoké kvalitě velmi často za nižší ceny než v Česku. Pro zákazníky, žijící v příhraničí, nezdražují nákup navíc další související náklady (např. na cestu), protože zboží je dostupné hned za hranicemi. Pro oblečení, obuv a drogistické zboží zajíždí do Bavorska zhruba třetina až čtvrtina respondentů. V nákupech bavorských zákazníků jednoznačně dominují cigarety a pohonné hmoty (viz obr. 1b). Rozdíly cen způsobují, že toto zboží nakupují téměř všichni zákazníci z Bavorska. K tomu přistupují i rozdíly ve využívání služeb. Němečtí zákazníci, žijící v blízkosti hranic, velmi často navštěvují české pohraničí za účelem návštěvy stravovacích zařízení, zábavních zařízení, vybraných zdravotnických služeb (např. zubních lékařů), služeb typu wellnes, kosmetických a kadeřnických služeb a podobně. Kombinace nákupu vybraného zboží, využití výrazně levnějších služeb a následný nákup levných pohonných hmot, popřípadě i tabákových výrobků, jsou pro bavorské návštěvníky výrazně cenově výhodné. Někteří jezdí proto do Čech pravidelně a spojují levnější pobyt s trávením volného času na českém území. Velmi časté je to u věkové kategorie důchodců. Odlišná jsou i místa nákupů (viz obr. 2). Vzhledem k častým nákupům pohonných hmot a cigaret na benzinových pumpách je to nejčastější místo nákupu bavorských zákazníků (uvádějí je více než z čtvrtiny). Další nákupní místa bavorských zákazníků mají celkem vyrovnané podíly. Ti, kteří hledají levnější až výrazně levný nákup, směřují do vietnamských tržnic a diskontů, jiní zákazníci preferují supermarkety a hypermarkety, jen málo přes desetinu nakupujících vyhledává samostatné a specializované obchody. Studia Geographica IX.

113


Obr. 1 Struktura nákupů v sousední zemi (zdroj: vlastní výzkum) 1a – nákupy Čechů v bavorském příhraničí

Ostatní Drogerie Oblečení, obuv CD, DVD, knihy Léky Elektropřístroje Benzín Cigarety, tabák Potraviny

0%

20%

40%

Zmíněno

60%

80%

100%

Nezmíněno

1a – nákupy obyvatel Bavorska v českém příhraničí

Ostatní Drogerii Oblečení, obuv CD,DVD,knihy Léky Elektropřístroje Pohonné hmoty Cigarety, tabák Potraviny 0%

20%

40%

Zmíněno

60%

80%

100%

Nezmíněno

Jednoznačně preferovaným místem českých nakupujících v Bavorsku jsou supermarkety a hypermarkety (u více než poloviny respondentů) a diskontní prodejny (zhruba u třetiny). Z uvedeného vyplývá, že i čeští zákazníci vyhledávají místa levnějších nákupů, místa, kde nepotřebují větší znalost jazyka, téměř nenakupují u benzínových pump a také nákupy v samostatných specializovaných obchodech jsou jimi realizovány jen ve velmi malé míře. Pouliční stánky jsou využívány na obou stranách hranice jen v mizivé míře.

114



Obr. 2 Místa převažujících nákupů (zdroj: vlastní výzkum) Pouliční stánek Benzínová pumpa Vietnamská tržnice Samostatné obchody Diskont Supermarkert/Hypermarket

v% 0

10

Němci v Česku

20

30

40

50

60

Češi v Německu

V četnosti nákupů bavorských a českých zákazníků (viz obr. 3) jsou patrné výrazné podobnosti. Téměř polovina všech respondentů nakupuje v sousední zemi jen zřídka (řidčeji než za tři měsíce). Tyto nákupy jsou zřejmě spojeny s jinými cestami do zahraničí nebo jsou cíleny na zboží dlouhodobé spotřeby. Existuje však zhruba pětina dotazovaných na obou stranách hranice, která jezdí za nákupy do sousední země pravidelně asi jednou měsíčně. Se zkracujícím se intervalem se také zmenšuje skupina zákazníků, kteří pravidelně do sousední země dojíždí. Existují však i zákazníci (na obou stranách hranice je však jejich podíl jen v jednotkách procent), kteří jezdí nakupovat přes hranice pravidelně jednou týdně. V těchto případech se jedná buď o zboží běžné denní spotřeby anebo se jedná o obchodníky, kteří pravidelně za hranicemi nakupují zboží a to dále prodávají v sousední zemi. Obr. 3 Četnost nákupů v sousední zemi (zdroj: vlastní výzkum) Jednou týdně Několikrát týdně Každé dva týdny Každé tři měsíce Jednou za měsíc Řidčeji než za 3 měsíce

v% 0,0

Němci v Česku

10,0

20,0

30,0

40,0

50,0

Češi v Německu

Nákupy a využívání služeb v sousedním státě jsou u zákazníků spojeny i s určitou mírou obav (viz obr. 4). Pozitivní je, že většina respondentů uvádí, že při nákupech v sousední zemi nemají vůbec žádné obavy anebo obavy spíše nemají. Bezpečněji se cítí čeští respondenti. Podíl těch, kteří obavy mají, je na německé straně asi třicetiprocentní, na české straně se pohybuje do deseti procent. Studia Geographica IX.

115


Obr. 4 Obavy respondentů při nákupu v sousední zemi (zdroj: vlastní výzkum) Nevím Nemám vůbec žádné obavy Spíše nemám obavy Spíše mám obavy Velmi vážné obavy

v% 0

20 Němci

40

60

Češi

Podobné pocity uvádějí respondenti i při využívání služeb (viz obr. 5). Čeští zákazníci se cítí daleko bezpečněji a nějaké obavy má z využití služeb v Bavorsku opět jen asi 1/10 z nich. Jejich zájem, uváděný v dotazníkovém šetření, se v podstatě koncentroval jen na zdravotnické služby v případě akutních potřeb nebo vysoce specializovaných zásahů a na služby autoopraven v případě nepojízdnosti vozidel, přičemž v těchto oblastech se setkávají s vysoce korektním způsobem jednání. Využívání jiných služeb bylo uváděno ojediněle. Naproti tomu má obavy asi polovina německých zákazníků, z toho šestina velmi vážné. Je však nutné konstatovat, že služby využívají bavorští zákazníci v českém příhraničí výrazně častěji než Češi v Bavorsku a některá využívaná zařízení zábavného charakteru si obavy opravdu zaslouží. Obr. 5 Obavy respondentů při využívání služeb v sousední zemi (zdroj: vlastní výzkum)

Velmi vážné obavy Spíše mám obavy Spíše nemám obavy Nemám vůbec žádné obavy Nevím 0%

10% Češi

20%

30%

40%

Němci

Zajímavé jsou i důvody, proč respondenti nakupují v sousední zemi nebo zde využívají služeb. U služeb se jednoznačně projevuje cenová výhodnost pro bavorské zákazníky v Čechách. Za stejný obnos získají daleko větší rozsah služeb ve srovnání s Bavorskem. U většiny českých respondentů se pak dá předpokládat buď pro ně cenová nedostupnost služeb v Bavorsku anebo neochota vynakládat vyšší částky za služby, které jsou u nás ve stejné kvalitě levnější. 116



Hlavními důvody pro nákupy českých občanů v Bavorsku jsou pak cenová výhodnost, lepší kvalita kupovaného zboží a větší výběr spojený i s jiným sortimentem zboží (viz obr. 6). Cenová výhodnost hraje sice velkou roli i u bavorských zákazníků v českém příhraničí (viz obr. 7), ale ve výrazně nižším podílu (v polovině případů než u českých respondentů). Bavorští zákazníci jsou také opatrnější v hodnocení výběru důvodů pro nákup v Čechách. V daleko menší míře uvádějí skutečnost, že je pro ně nějaký důvod velmi důležitý. Ve velkém počtu se bavorští dotazovaní k důvodům nákupů vůbec nevyjadřovali. V rámci šetření byli respondenti dotazováni také na výši finanční částky, kterou v průměru utratí v sousední zemi. Na tuto otázku odpovídali respondenti jen zřídka, většinou nebyli ochotni vypovídat. Data nelze proto statisticky zpracovat. Obr. 6 Důvody pro nákupy v sousední zemi (čeští respondenti) (zdroj: vlastní výzkum) Jiné důvody Příjemný personál Je to lepší zážitek Díky reklamě Jiné zboží a větší výběr Značkové zboží Delší prodejní doba Lepší kvalita zboží Je to výhodnější 0% velmi důležité

10%

spíše důležité

20%

30%

40%

spíše nedůležité

50%

60%

70%

absolutně nedůležité

80%

90%

100%

nevím, bez odpovědi

4. Diskuse Po pádu železné opony se obnovil v česko-bavorském pohraničí přeshraniční trh v oblasti nákupů zboží a využívání služeb, zpočátku kontrolovaný celní a pasovou službou. Z několika důvodů (především významně větší kupní síly obyvatelstva bavorského pohraničí) se jednalo o asymetričnost přeshraničních toků, tedy výrazný zájem bavorských spotřebitelů o zboží a služby v Česku. Významným impulsem pro další rozvoj přeshraničního maloobchodu byl vstup Česka do Evropské unie, především odstraněním celních kontrol na hranicích. Vstup do Schengenského prostoru, znamenající odstranění pasových kontrol, se již nestal tak významným parametrem pro růst maloobchodu v pohraničí a přeshraniční využívání služeb. V současné době jsou podstatnějšími parametry pro přeshraniční toky spotřebitelů jejich kupní síla, rozdílná cenová hladina zboží a vzdálenostní dostupnost trhu. Očekávané změny cen (hlavně u pohonných hmot), možné přibližování kupní síly spotřebitelů, kvality a sortimentu zboží bude zřejmě znamenat posun v chování spotřebitelů. Tak jako ve vnitrozemských oblastech funguje trh přirozeně (spádovost do měst, dobrá dostupnost do Studia Geographica IX.

117


center obchodu a služeb ze spádových regionů ap.), je předpoklad, že by obdobné tendence mohly platit i v přeshraničním styku v oblasti, kde již hranice existuje jen jako linie, vymezující svrchovanost státu, ale neomezující pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Postupně tedy můžeme z hlediska teorie pohraničí hovořit o vývoji, který směřuje k symetričnosti přeshraničních toků a přirozenosti hierarchického uspořádání služeb. Otázkou však zůstává, jak se stát vypořádá s negativními jevy, narušujícími výše uvedený vývoj. Často se stále ještě vyskytují negativní jevy při prodeji zboží a služeb v příhraničních regionech, jako jsou problematická kvalita a „značkovost“ zboží ve vietnamských tržnicích, kulturnost prodeje či nabídka sexuálních služeb. Zmíněné zboží i služby přesto stále patří mezi vyhledávané bavorskými spotřebiteli. Obr. 7 Důvody pro nákupy v sousední zemi (němečtí respondenti) (zdroj: vlastní výzkum) Příjemný personál Je to lepší zážitek Díky reklamě Jiné zboží a větší výběr Značkové zboží Delší prodejní doba Lepší kvalita zboží Je to výhodnější 0% velmi důležité

10%

spíše důležité

20%

30%

40%

spíše nedůležité

50%

60%

70%

absolutně nedůležité

80%

90% 100%

nevím, bez odpovědi

5. Závěr Srovnání chování českých a bavorských spotřebitelů ukazuje, že v některých aspektech se chování přibližuje, v některých aspektech stále zůstává rozdílné od pádu železné opony. Přibližování cenové hladiny se odráží v podobné struktuře nakupovaného spotřebního zboží (potraviny, oblečení, obuv), čeští spotřebitelé se kromě toho více zaměřují na nákup elektropřístrojů, u bavorských dominují cigarety, tabák a pohonné hmoty. To se odráží i v místech nákupů, kde u bavorských spotřebitelů dominují vietnamské tržnice a benzínové pumpy. Četnost nákupů je na obou stranách hranice podobná, větší obavy z nákupů zboží a služeb mají bavorští spotřebitelé. U důvodů nákupů v sousední zemi dominuje v obou případech cenová výhodnost, pro české spotřebitele se výhodnost týká zboží, pro bavorské i služeb. Český spotřebitel má i důvody v očekávané lepší kvalitě zboží a ve větším (jiném) sortimentu. Je zřejmé, že vstup do Schengenského prostoru neznamenal rapidní změny v chování českých i bavorských spotřebitelů, i když nárůst u českých spotřebitelů byl 17 % bodů. Pro spotřebitele jsou stále určující cenová a příjmová hladina, přičemž právě úroveň příjmů je 118



nadále velmi rozdílná, což dosud posiluje efekt asymetrické hranice. Ve vztazích sousedů, které byly prověřeny prostřednictvím spotřebitelů, mohou hrát ještě roli historické zkušenosti (předsudky, které souvisí s 2. světovou válkou a následným spuštěním železné opony), jak jinak si vysvětlit velký podíl Němců, kteří dosud nenakupovali v Česku (44 %), či jejich převažující obavy při nákupech zboží a především služeb (50 %). V tomto směru je jednostrannost dána i nenakupováním služeb českými spotřebiteli v Bavorsku (kromě vynucených – oprava auta, návštěva lékaře při úrazu, …). Literatura Cimler, P. (2001): Obchod a služby. ZČU, Plzeň. Jeřábek, M., Dokoupil, J., Havlíček, T. a kol. (2004): České pohraničí – bariéra nebo prostor zprostředkování? Academia, Praha. Ježek, J. (2006): Problémy územního rozvoje maloobchodní sítě a možnosti jejich řešení. In Česká cesta k zákazníkům. Vysoká škola evropských a regionálních studií, České Budějovice. Szczyrba, Z. (2005): Maloobchod v České republice po roce 1989 – vývoj a trendy se zaměřením na geografickou organizaci. Univerzita Palackého, Olomouc. Szczyrba, Z. (2006): Geografie obchodu (se zaměřením na současné trendy v maloobchodě). Univerzita Palackého, Olomouc. Toušek, V., Kunc, J., Vystoupil, J. a kol. (2008). Ekonomická a sociální geografie. Čeněk Aleš, Plzeň. Zenk, M. (2000): Grenzüberschreitende lokale Zusammenarbeit im bayerischen Grenzraum zur Tschechischen Republik. Arbeitsmaterialien zur Raumordnung und Raumplanung, 196, Bayreuth. Stech, K. (2002): Nachbarschaftliche Mentalität im bayerisch-tschechischen Grenzraum. Untersuchung im Rahmen des Pilotsprojekts „Gute Nachbarschaft“. Kaiserslautern, Schriften zur Raumordnung und Landesplanung, 10. http://de.statista.com/statistik/daten/studie/2310/umfrage/kaufkraft-pro-einwohner-in-europaeischenlaendern (cit. 01. 07.2009)


119

Role Schengenu v přeshraniční spolupráci na příkladu měst Domažlice a Furth im Wald Veronika Klečková1*, Tomáš Havlíček2** 1,2 Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Česko *[email protected] **[email protected] Abstrakt Předkládaný výzkum se zaměřuje na přeshraniční spolupráci a regionální identitu partnerských měst Domažlice a Furth im Wald. Vlastní výzkum byl prováděn za použití kvalitativní metody formou interview se starosty obou měst. Hlavní domněnkou této studie je, že stále ještě existuje imaginární železná opona a že vstup Česka do Schengenského prostoru se zatím pohraničí příliš neprojevil. Projekt zahrnuje výzkum založený na analýze lokálního tisku, konkrétně článků s informacemi o partnerských městech, a analýzu SWOT přeshraniční spolupráce těchto měst. Výsledek studie překvapivě vyvrací původní hypotézu, že stále ještě existuje imaginární železná opona. Na základě interview studie označuje hlavní problematické oblasti, které by mohly omezovat budoucí spolupráci: problematická komunikace s euroregionem, která je zapříčiněna jeho velikostí a periferní polohou modelového regionu, a odlišné regionální struktury v Německu a v Česku. Klíčová slova: regionální identita, přeshraniční spolupráce, Schengenský prostor, imaginární železná opona, Evropa regionů Příspěvek vznikl s podporou projektu GA AV ČR č. IAA311230901 „České pohraničí po Schengenu: území svébytné, oscilační a/nebo tranzitní?“

1. Úvod Fenomén Schengenu je jedním z podstatných příkladů procesu ústupu významu států a státní (národní) identity směrem k nárůstu významu regionálních (koncept Evropy regionů) a také nadnárodních, resp. globálních struktur. Jestliže došlo vstupem Česka do Schengenského prostoru k převzetí hraničních kontrol institucemi pouze na vnějších hranicích EU, tak tímto částečně také ubývá význam státu a jeho kontrola nad státním teritoriem a tuto kontrolu pak přebírají nadnárodní, resp. transnárodní instituce (např. EU). Realita vstupu Česka do Schengenského prostoru nemůže ani v krátkodobém horizontu zůstat bez odezvy v zohledňování vzájemnosti univerzálních a specifických fenoménů prostorových struktur podílejících se na dalším vývoji nejen EU jako celku, ale i středoevropského, resp. českého pohraničí jako dílčích částí. Pád hraničních kontrol a možnost překročení státní hranice na kterémkoliv místě znamenal významnou proměnu podmínek jak pro instituce, tak i pro obyvatele v příhraničních oblastech. V pohraničí se díky přeshraniční spolupráci v regionálním rozvoji uplatňuje integrace jako mimořádně důležitý prvek socioekonomického prostorového systému (Jeřábek, Dokoupil, Havlíček a kol. 2004). Na „společný růst“ hraničních regionů je nezbytné nahlížet jako na pokračující proces, který je spojen s představou přeshraniční integrace. Postupné mizení vnitřních hranic EU podmiňuje zásadní změny v mnohých hraničních regionech. Z okrajové polohy na národní úrovni „stoupají“ příhraniční oblasti k vnitřní poloze v rámci jednotné Evropy. Tento vývoj je ještě více umocněn zavedením platnosti Schengenských dohod. Od konce roku 2007 se stala celá Střední Evropa součástí Schengenského prostoru, tedy území, ve kterém se nevyskytují hraniční kontroly a tím jsou vytvořeny dobré předpoklady

Role Schengenu v přeshraniční spolupráci na příkladu měst Domažlice a Furth im Wald

pro hlubší integraci tohoto území, které bylo ještě před 20 lety výrazně polarizováno železnou oponou. Jedním z nejvýznamnějších aspektů procesu integrace středoevropského území je především přeshraniční spolupráce, se kterou je úzce spjat fenomén regionální identity (Weichhart 1999, Paasi 2001, Chromý 2009). Zkoumání regionální identity zahrnuje také proces nalézání vnitřní diferenciace, tedy zjišťování povědomí obyvatel o územní ohraničenosti příslušné komunity. V pohraničí se v této souvislosti jedná především o vytváření přeshraničního občanského společenství a utváření přeshraniční regionální identity obyvatel. Jedním z celků odrážejícím přeshraniční identitu může být euroregion. Sociologické průzkumy však naznačují, že středoevropské, resp. české pohraničí stále ještě nelze ztotožnit s pojmem „euroregionální identita“ (Zich 2003). 2. Teoreticko-metodologické zarámování Jednou z hlavních funkcí hranic je soustřeďování rozdílů a vytváření hmatatelné i obrazné struktury těchto rozdílů (Morehouse 2004). Především v Evropské unii (obzvláště pak v Schengenském prostoru) hranice ztrácejí svou původní funkci čáry oddělující jeden stát od druhého, jsou spíše chápány jako prostor spojující tyto sousední státy, obrazně řečeno jako styčná plocha. V tomto smyslu se jedná hlavně o styk rozdílných kultur, zvyků a mentalit, ale také například rozdílné životní úrovně. Díky této rozdílnosti je vytvářena identita s prostředím a zprostředkováván pohyb (lidí, komodit aj.) (Morehouse 2004). Pohraničí nejen v Česku se vyznačuje určitou periferností na úrovni státu. Perifernost je zde dána lokací ekonomických aktivit v rámci státu. Procesy integrace a regionalizace (koncept Evropa regionů) působí na pohraničí právě opačně. Z perspektivy těchto procesů jsou příhraniční regiony v centru zájmu, jsou vnímány jako modelová území pro evropskou integraci (Havlíček 2005). Přeshraniční spolupráce je jedním z nejvýznamnějších faktorů utvářejících prostředí v pohraničí, překonává nepříznivé vlivy spojené s přítomností hranice v regionu a ovlivňujících často i mnohem větší území (někdy celý stát). Přeshraniční spolupráci a její vývoj ovlivňují vnější (legislativa) a vnitřní podmínky (lidský potenciál) (Havlíček 2005). Vytváření a udržování regionální identity v pohraničních regionech má specifické podmínky. Pohraniční regiony se často vyznačují periferní polohou. S tím je spojena větší mobilita a migrace obyvatel (Vencálek 1998). Z poznatků o kolektivní paměti a mezigeneračním předávání identity je zřejmé, že dlouhodobý pobyt na území je velice důležitý pro udržení a posílení identity. Pokud však dochází k silné migraci, lidé si vytvářejí vazby na jiné lokality a identita v periferní oblasti je oslabována. Avšak perifernost pohraničních regionů s sebou nese i pozitivní faktory. V České republice takové regiony disponují velmi zachovalou přírodou, nacházejí se zde největší chráněná území. Tento fakt je zde často zdrojem silné národní hrdosti (Skála 2007). Města Domažlice a Furth im Wald byla pro výzkum zvolena, protože jsou partnerskými městy, a to již od roku 1990, tedy prakticky od pádu železné opony. Navíc je fakticky i symbolicky spojuje hlavní železniční trať z Česka do Bavorska. Z metodologického hlediska byla použita kvalitativní forma výzkumu – rozhovory se starosty těchto měst. Takováto forma rozhovorů umožňuje osobní přístup k dotazovaným, a tak lepší porozumění jejich názorů a postojů. Z časových důvodů nebylo možné provést plošné šetření touto formou. Proto byli jako dotazovaní zvoleni starostové, jejichž postoje a názory ovlivňují chod celého města a zároveň jaksi reprezentují vnímání situace samotných obyvatel. Nevýhodou této formy výzkumu jsou nedostatečně přesná data a více možných interpretací. Proto byla pro hodnocení výstupu použita fakta daná historickým vývojem, současnou situací v regionu a v neposlední řadě také dřívějšími výzkumy pohraničí.


121

Veronika Klečková, Tomáš Havlíček

Rozhovor se skládal z několika tematických okruhů zarámovaných dvěma hlavními tématy výzkumu: regionální identitou a přeshraniční spoluprací. Dotazník byl záměrně sestaven převážně z otevřených otázek apelujících na úvahu dotazovaného a prezentaci svých názorů. Dále jsme se pokusili nahlédnout do charakteru partnerství pomocí vyhledání novinových článků týkajících se partnerského města na obou stranách hranice. To, jak o sobě města píší, jak často se články v regionálním tisku objevují, vypovídá o tom, v jakém vztahu města vlastně jsou. 3. Vybraná charakteristika zájmového území Pro srovnání měst a regionů, ve kterých se Domažlice a Furth im Wald nacházejí, jsou vhodné ukazatele v tabulce č. 1. Nejvýraznější rozdíly jsou patrné na první pohled, a to v hustotě zalidnění samotných měst a v počtu obcí příslušných regionů. Hustota zalidnění Domažlic je víc než třikrát vyšší než u Furth im Wald. Příčinou je zřejmě tradiční rozptýlený charakter sídel na bavorském venkově. Domažlice na druhou stranu tvoří centrum regionu, zástavba je tak spíše městská, koncentrovaná na menší plochu. Rozdílný je také vysoký počet obcí na české straně s výrazně nižším počtem obyvatel. V přirozeném i migračním přírůstku vykazují Domažlice a jejich zázemí příznivější vývoj než německá část zájmového území. Samotná čísla za rok 2007 jsou sice v porovnání s průměrnými daty za pětiletí 2003 až 2007 výrazně vyšší, trend však zůstává zachován. Úbytek přirozenou měnou poukazuje stejně jako podíl produktivní a postproduktivní složky na stárnutí obyvatelstva na německé straně. Tab. č. 1: Vybrané charakteristiky okresů Domažlice a Cham a měst Domažlice a Furth im Wald k 31. 12. 2007 (zdroj: Český statistický úřad 2009, Bayerisches Landesamt für Statistik und Datenverarbeitung 2009) Územní jednotka

Počet obcí

Počet obyvatel

Rozloha (km2)

Hustota zalidnění obyv./km2

Okres Domažlice

85

59 731

1 140

52

Landkreis Cham

39

129 605

1 510

85

Město Domažlice

10 872

25

441

Město Furth im Wald

9 171

67

136

Územní jednotka Okres Domažlice Landkreis Cham Město Domažlice Město Furth im Wald

122

Věková struktura (%) 65+

Průměrný roční přírůstek Přírůstek obyvatel v roce 2007 obyvatel v letech 2003–2007 (na 1 000 obyv.) (na 1000 obyv.) celkový přirozený migrační celkový přirozený migrační

0 – 14

15 – 64

14,77

71,45

13,78

10,22

1,64

8,58

3,96

-0,46

4,42

14,66

66,02

19,32

-3,94

-2,89

-1,05

-3,13

-2,41

-0,71

12,96

71,54

15,50

2,90

0,80

2,10

-2,67

-0,95

-1,72

13,14

64,25

22,61

-14,18

-6,76

-7,41

-6,59

-6,91

0,33



Obr. č. 1: Poloha sledovaných měst v rámci okresů, krajů a Euroregionu Šumava (zdroj: vlastní zpracování)

Poznámky: Šrafurou jsou vyznačeny okresy Euroregionu Šumava. Oranžovou barvou jsou zvýrazněny sledované okresy a žlutou dotčené a v textu zmiňované kraje. 4. Přeshraniční spolupráce 4.1 Příklady projektů přeshraniční spolupráce Dva projekty rozvoje mikroregionu souvisí s přehradou Drachensee (Dračí jezero) v blízkosti Furth im Wald (Müller 2009). V prvním případě jde o rekonstrukci samotné přehrady se zaměřením na posílení protipovodňové ochrany a zhodnocení zdejší infrastruktury. Tento projekt má být také z poloviny financován z fondů EU a jeho celkové náklady dosahují 32 miliony eur. Druhý projekt má propojit infrastrukturu mezi přehradou Drachensee a rybníkem v Babylonu u Domažlic a dále ji rozvinout a zkvalitnit. Mají zde být vybudovány nové turistické trasy a cyklostezky, funkční budova jako zázemí pro návštěvníky, parkoviště a dvojjazyčné informační centrum přírody. Celkové náklady jsou odhadovány a 4,6 milionu eur a očekává se 70 až 85 % podpora z EU. Mezi významné projekty vytvářené na úrovni regionů okres Cham a Plzeňský kraj (projektovým koordinátorem je Okresní hospodářská komora Klatovy) patří vytvoření Hospodářského portálu regioport.com, který je v provozu již od roku 2003. Tento portál funguje jako databáze firem v česko-bavorském pohraničí, rozdělená podle oborů podnikání (výroby). V budoucnu by měl poskytovat také nabídku pracovních míst či možnosti investic. Studia Geographica IX.

123

Veronika Klečková, Tomáš Havlíček

4.2 SWOT analýza přeshraniční spolupráce měst a jejich zázemí Z velké části tato analýza vychází z vlastních poznatků. Dalším významným zdrojem byly informace získané z hlavní části výzkumu – z rozhovorů se starosty. Jejich názory a pohledy na situaci těchto partnerských měst by samy stačily na jakousi subjektivní analýzu. V neposlední řadě bylo však čerpáno také z dříve uskutečněných projektů. Jedním z hlavních takových zdrojů byl písemný výstup projektu „Role pohraničí a význam hospodářské spolupráce se sousedními zeměmi pro integraci ČR do EU“ z roku 2001. Zde se česko-bavorskému úseku věnuje Dokoupil (2001) a uvádí vlastní SWOT analýzu zaměřenou na oblast hospodářské spolupráce. Tento dokument je sice již staršího data, napomohl ale utváření syntetického pohledu na proběhlé změny ve sledované oblasti. Dále bylo čerpáno z informací uveřejněných Svazkem Domažlicko. Jedná se o jednoho ze dvou členů přeshraničního sdružení obcí a měst, jehož druhým členem je obdobný svazek měst a obcí v bavorském příhraničním prostoru. Obr. č. 2: SWOT analýza přeshraniční spolupráce v zájmovém území (zdroj: Klečková 2009) Silné stránky: - Centrální poloha v rámci Evropy - Poloha na hlavní železniční trati z Čech do Bavorska - Přírodní a kulturně-historický potenciál pro rozvoj cestovního ruchu - Existence přeshraničních hospodářských vztahů - Vysoká angažovanost občanů ve spolcích pod záštitou partnerství měst - Dlouhodobě původní obyvatelstvo Příležitosti: - Posílení oboustranného využívání hranice - Stavba silničního obchvatu obou měst - Postupné úplné vymizení předsudků - Další posílení přeshraniční spolupráce díky členství v Schengenském prostoru - Větší informovanost obyvatel o aktivitách spojených s partnerstvím v tisku - Další rozvoj aktivit v rámci turistického mikroregionu HohenbogenwinkelDomažlicko

Slabé stránky: - Rozdílná oblastní struktura - Úbytek a stárnutí populace ve Furth im Wald - Jazyková bariéra – stále malá ochota Němců učit se česky - Vzdálenost od dálnice – horší dopravní dostupnost - Periferní poloha v rámci euroregionu

Hrozby: - Převládnutí materiálního faktoru v partnerských aktivitách - Další vzdalování se měst v trendu přírůstku/úbytku obyvatel - Úplné nepřizpůsobení obslužné sféry Domažlic místnímu obyvatelstvu - Naplnění obav z členství v Schengenském prostoru v budoucnosti - Nedostatečná pozornost euroregionu

5. Shrnutí Podle dotazovaných v současné době především mladí lidé v pohraničí hranici v podstatě nevnímají. Na druhé straně vstup do Schengenského prostoru podle předpokladu příliš neovlivnil život v pohraničí. Pozitivním poznatkem ale je, že ani obavy, ani očekávání spojené se vstupem se nepotvrdily. Nedošlo tak ani ke zvýšení kriminality, ani k převratnému spuštění výrazně silnější spolupráce. Vstup Česka do Schengenského prostou dotazovaní hodnotí kladně (Klečková 2009).

124



Obě města, ačkoli jsou velmi rozdílná, mají očividně ke svému partnerovi velice blízko. Občanská angažovanost je v rámci partnerství značná a probíhá ve všech věkových skupinách. Vztah měst prošel za 19 let partnerství znatelným vývojem. V současné době se při pohledu na statistická data může zdát, že Domažlice ve vývoji předstihly Furth im Wald. Dlouhá historie demokracie však poskytuje Furth im Wald mnoho zkušeností, které nyní může přebírat i partnerské město. Pozitivní je tradiční a velká angažovanost obyvatel v aktivitách a spolcích v rámci partnerství. Při výzkumu stavu přeshraniční spolupráce vyvstaly hned dvě překážky. Na české straně je jako problematický vnímán vztah města k euroregionu. Podle dotazovaného je hlavní překážkou velikost euroregionu. Na německé straně je jako problematická vnímána jazyková bariéra a rozdílná oblastní struktura. Dnes již zaniklé okresy odpovídaly oblastní struktuře Bavorska lépe než současné kraje. V rámci Schengenského prostoru starostové nevidí žádný problém, naopak ho vnímají velmi pozitivně. Mentalita obyvatel na obou stranách hranice se samozřejmě výrazně liší. V Česku se obyvatelstvo typicky identifikuje se svým městem, obcí nebo nejbližším okolím. Význam je přisuzován historickým památkám a symbolům města. Na bavorské straně je pojetí regionální identity širší. Mnohem větší význam než domovskému městu či vesnici je přisuzován širší oblasti, jako je Oberpfalz (Horní Falc) nebo Niederbayern (Dolní Bavorsko). Identita ve Furth im Wald je charakterizována jako směs hornofalcké a dolnobavorské identity (Klečková 2009). V rámci výzkumu v tisku byl potvrzen předpoklad převládajících pozitivních informací, a to především o občanských aktivitách partnerství, i když počet článků s přeshraniční tematikou byl na obou stranách hranice poměrně nízký. Informace se týkaly především občanských aktivit v rámci partnerství a oficiálních návštěv zastupitelů partnerských měst. Přeshraniční spolupráce v zájmovém území je stále ještě v počáteční fázi a jejími hlavními nositeli jsou především některé osobnosti decizní, kulturní i ekonomické sféry. Literatura Bayerisches Landesamt für Statistik und Datenverarbeitung, ed. (2009): [cit. 2009-05-13], Dostupný z WWW: Český statistický úřad, ed. (2009): [cit. 2009-05-13], Dostupný z WWW: Chromý, P. (2009): Regionální identita. In: Heřmanová, E., Chromý, P. a kol.: Kulturní regiony a geografie kultury. Kulturní reálie a kultura v regionech Česka. ASPI, Praha, s. 109–130. Dokoupil, J. (2001): Specifika jednotlivých úseků pohraničí: Česko-bavorský úsek. In: Jeřábek, M. (ed.): Reflexe regionálního rozvoje pohraničí České republiky. Sociologický ústav Akademie věd ČR, Praha, 107 s. Havlíček, T. (2005): Pohraničí a periferie v regionálním rozvoji: příklad českého pohraničí. Disertační práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, 130 s. Jeřábek, M., Dokoupil, J., Havlíček, T. a kol. (2004): České pohraničí – bariéra nebo prostor zprostředkování? Praha, Academia, 297 s. Klečková, V. (2009): Přeshraniční spolupráce a regionální identita na příkladu příhraničních měst Domažlice a Furth im Wald. Bakalářská práce PřF UK Praha, 47 s. Hospodářský portál, [cit. 2009-05-04], Dostupný z WWW: Morehouse, J., B. (2004): Theoretical Approaches to Border Spaces and Identities. In: PavlakovichKochi, V., Morehouse, J., B., Wastl-Walter, D. (eds.): Challenged Borderlands. Ashgate Publishing Limited, Adlershot, s. 19–36.


125

Veronika Klečková, Tomáš Havlíček Müller, J. (2009): Kommunale und regionale Projekte in der grenzüberschreitenden Zusammenarbeit Bayern – Böhmen an Beispielen des Landkreises Cham un der Stadt Furth im Wald. Ppt prezentace. Paasi, A. (2001): Europe as a social process and discourse. Considerations of place, boundaries and identity. In: European Urban and Regional Studies, 8, č. 1, p. 7–28. Skála, J. (2007): Regionální identita periferních území na příkladu obvodu obce s rozšířenou působností Sušice. Diplomová práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, 119 s. Svazek Domažlicko, ed. (2009): Svazek českých měst a obcí v česko-bavorském pohraničním prostoru, [cit. 2009-05-03], Dostupný z WWW: Unie měst s husitskou tradicí – Furth im Wald, ed. (2009): [cit. 2009-05-03], Dostupný z WWW: Vencálek, J. (1998): Protisměry územní identity. OLZA, Český Těšín, 207 s. Weichhart, P. (1999): Territorialität, Identität und Grenzerfahrung. In: Haslinger, P. (Hg.), Grenze im Kopf: Beiträge zur Geschichte der Grenze im Ostmitteleuropa. Wiener Osteuropastudien, 11, Peter Lang, Wien, p. 19–30. Zich, F. (2003): Regionální identita obyvatel Euroregionu Nisa. In: Regionální identita obyvatel v pohraničí. Sborník příspěvků z konference „Evropská, národní, či regionální identita?“, Sociologický ústav AV ČR, Praha, s. 17–57.

126


Proces restrukturalizace územního plánování v Maďarsku v průběhu systémové transformace Lenke Geber-Kövesdy Technische Universität Dresden, Fakultät für Architektur, Lehrgebiet Regional- und Landesplanung (Technická univerzita Drážďany, Fakulta architektury, specializace Regionální a zemské plánování), Drážďany, Německo [email protected] Abstrakt Po rozpadu poststalinistického systému zvůle se v Maďarsku etablovala postsocialistická vývojová fáze. S politickou konsolidací zesílily snahy o restrukturalizaci státu a společnosti. V souvislosti s reorganizací správního systému a modifikací zákona o samosprávě se započal postupný přechod od státního centralistického k decentralizovanému plánování. Vlivem změn životních a existenčních podmínek v průběhu transformace a vzhledem k přetrvávání a rozšiřování územních disparit byla regionální politika země konfrontována s novými výchozími podmínkami. V důsledku toho vznikla potřeba přizpůsobit systém územního plánování novým rámcovým podmínkám. V reakci na změny způsobené transformací byla v Maďarsku na počátku 90. let zahájena první okamžitá opatření v regionální politice. Jejich účinnost však nebyla dostačující ve smyslu strukturální politiky vyrovnávání rozdílů. Aby bylo možné zmírnit negativní územní procesy a pokročit v decentralizaci země, musely být nejprve odstraněny právní a metodické nejistoty regionální politiky. Po ukončení právně nezávazného období řízení vývoje a díky nové programové a koncepční orientaci regionální politiky sice mohly být koncem 90. let zaznamenány pokroky v procesu decentralizace podporovaném EU, ale přesto se hlavní problém maďarské regionální politiky projevil právě ve slabosti regionální úrovně řízení. Vzhledem k tomu, že politika podpory rozvoje brzdila aktivity na střední úrovni, nemohl se v 90. letech v plánování upevnit přístup „bottom-up”. Klíčová slova: regionální politika; územní plánování; region; regionalizace; regionální plánování 1. Úvod V důsledku hlubokých politických, hospodářských a demografických změn po roce 1989, od počátku rozpadu starého systému až k funkčnosti nového, kdy částečně souběžně probíhalo rušení starých a utváření nových struktur (Trillenberg 1992), se na počátku 90. let měnily v postsocialistických zemích střední a východní Evropy rámcové podmínky pro územní rozvoj. Ve fázi přechodu od reálného socialismu k demokracii se v zemích bývalého východního bloku stále více objevovaly problémy s přizpůsobením dané transformací. Vznikla zvýšená potřeba rozvoje regionální politiky. V reakci na změněné politické a socioekonomické rámcové podmínky v procesu transformace došlo v Maďarsku k proměně v pojetí úlohy a ve struktuře územního plánování. Systém územního plánování prošel procesem restrukturalizace. Cílem naší práce je analýza období nové orientace a restrukturalizace maďarského územního plánování v 90. letech, ve fázi přechodu od státního centralistického k decentralizovanému plánování. Dále bychom chtěli poukázat na dopady změny systému a procesu decentralizace na regionální politiku země. Na pozadí celoevropského procesu přibližování územního plánování národních států bychom chtěli přispět k lepší srovnatelnosti maďarských snah v oblasti územního plánování v období po převratu. Maďarský systém územního plánování zkoumáme z důvodu omezených zdrojů této práce bez nároku na úplnost. Proto rámcové podmínky, právní prameny, oblasti působnosti institucí, organizační zvláštnosti i plánovací nástroje maďarské regionální politiky

Lenke Geber-Kövesdy

reflektujeme pouze na příkladech. Metodicky se naše práce opírá o rozsáhlé rešerše literatury a dokumentů vztahujících se k rozvoji maďarské regionální politiky v 90. letech a podrobuje tento materiál analýze. 2. Materiál a metody 2.1 Region a územní plánování. Terminologie Jako region se označuje souvislé dílčí území územního celku pod úrovní státu, které se vyznačuje specifickými rysy (Sinz 1995). Regiony se vymezují v závislosti na cílech a předpokladech funkčních území (Hooghe; Keating 1994). Jelikož v evropském kontextu fungují země často jako regiony a vytvářejí mimo jiné za účelem dotací velké regiony (Ritter 2002), může pojem regionu vzhledem ke globálnímu systému společenství států zahrnovat hned několik států (Knemeyer 1994). Pojem region z tohoto důvodu ztrácí veškeré kontury (Ritter 2002). Multidimenzionalita „regionu“ se projevuje v různých koncepcích regionu, které se mohou vyznačovat různými dimenzemi klasifikace „regionu“ (Blotevogel 1996). Můžeme tak rozlišovat politicko-administrativní, ekonomické, sociokulturní, ekologické, přeshraniční či analyticko-plánovací aspekty územního vymezení (Sinz 2005). Ve vztahu k analyticko-plánovacím klasifikačním dimenzím „regionu“ se územní celky v plánování označují mj. jako regiony územního plánování, regiony statistického plánování, regiony pracovního trhu, euroregiony (Sinz 2005). Protože je územní plánování a regionální hospodářská politika centrální úlohou státu, poskytují nástroje pro regionalizaci shora. Význam regionální úrovně lze ve smyslu regionalizace zdola přiblížit na základě interkomunálních či bilaterálních kooperací (Blotevogel 1996). Pojem územní plánování v obecném smyslu (Raumordnung) zahrnuje vývoj idejí pro územní uspořádání a užití nástrojů k jejich realizaci (Sinz 2005). Cílené, systematické, mezioborové působení na celkový životní prostor s ohledem na budoucnost se semaziologicky označuje jako územní plánování v užším smyslu (Raumplanung). Plánovité kroky jsou činěny na základě společenských, hospodářských, sociálních a kulturních vůdčích principů (Turowski 1995). Územní plánování na jedné straně přenáší na dané území starostlivé předjímání vývoje, na druhé straně uspořádává struktury tohoto území a přispívá tak k jeho rozvoji (Spitzer 1995). Rozhodující význam má pro politiku plánování jednak přesná identifikace systémové struktury a jednak terminologické stanovení prvků územního plánovaní ve vztahu k jednotlivým úrovním. Územní plánování zahrnuje systém úrovní plánování, které jsou vůči sobě jasně právně, organizačně a obsahově vymezeny, a plánovacích subjektů, které jsou vzájemně propojeny na základě principu protiproudu a komplexními normami v oblasti předávání informací, účasti, rozhodování a závazků (Turowski 2005). Svou plánovací a koordinační funkcí se systém územního plánování odlišuje právně, organizačně a obsahově od specializovaných plánů působení na určité území (Turowski 1995). 2.2 Maďarské chápání pojmů region a územní plánování Po převratu, v době před vstupem do EU v Maďarské republice vzniká nové územní členění (viz tab. 4; obr. 2). Poté co regiony socialistického hospodářského plánování ztratily své opodstatnění, byly v roce 1998 vytvořeny jako spojovací článek mezi státní úrovní a úrovní komitátů (NUTS 3) statistické plánovací regiony (NUTS 2) (Faragó 2005) (viz obr. 2). Význam regionu jako řídící a akční úrovně politiky Evropského společenství se v Maďarsku dostává v souvislosti s evropeizací politiky a internacionalizací ekonomických vztahů čím dál více do popředí. Díky své vnitřní koherenci a své integraci do mezinárodních souvztažností se region stává vůdčí ideou územního rozvoje (Kilper 2005). V užším smyslu jsou regiony územní jednotky pro potřeby analytické a plánovací. Jsou to ovšem také územní jednotky pro potřeby statistického šetření. Dále jsou to také dotační oblasti. V širším smyslu jsou to však 128


Proces restrukturalizace územního plánování v Maďarsku v průběhu systémové trasformace

i politická území. Úroveň statistických plánovacích regionů se v tradičně unitárním státě Maďarsko snaží silnější artikulací vlastních stanovisek upevnit svou pozici jako protiváhu vůči soustředění moci ze strany centralistického státu. Po systémovém převratu byly v Maďarsku navíc vymezeny také rozvojové regiony se zvláštním statusem. Netvoří však konstantní výchozí rovinu pro územní plánování. V souvislosti se změnou systému v zemích střední a východní Evropy se také měnilo chápání pojmu zemského územního plánování. Dvoustupňové územní plánování socialistické éry jako nástroj plánovaného hospodářství obsahovalo plány rozvoje ekonomiky centrální vlády a územní plány, které sloužily k jejich realizaci. Po fázi politické konsolidace došlo v Maďarsku k přechodu od slabě rozvinuté socialistické politiky územního plánování, která byla ovládána zejména územně selektivní politikou industrializace, k tržně orientované politice územního rozvoje. V souladu s chápáním pojmu územního plánování na regionální úrovni, které bylo uzákoněno v roce 1996, užíváme v naší práci dvojice pojmů „területfejlesztés“ (územní rozvoj) a „területrendezés“ (územní plánování). V Maďarské republice se pojem územní plánování na regionální úrovni staví na roveň pojmu regionální politika. Regionální politika je mezirezortní oblastí politiky a zahrnuje úkoly územního rozvoje, územního plánování a jiných odborných oblastí politiky. Pojem územní rozvoj zahrnuje jednak jako politický cíl všechna opatření vedoucí ke snížení regionálních disparit a podpoře strukturně slabých regionů a jednak se jako multidisciplinární úkol snaží vytvořit základy pro vyvážený rozvoj na území země. Zároveň přizpůsobuje regionální rozvoj požadavkům EU. V souvislosti s realizací zemské koncepce územního rozvoje a programů územního rozvoje se pojem používá ve smyslu mezirezortní praktické koordinace (Perger 2006). Pojem územní plánování naproti tomu zahrnuje v maďarském pojetí všechna opatření technicko-fyzického plánování v daném území. 3. Výsledky Tab. č. 1: Územní dimenze způsobů plánování a subjekty činné v plánování (zdroj: Pálné Kovács 1996) ÚROVNĚ

vláda

regionální rozvojové rady

Program rozvoje

Program rozvoje

vláda

regionální rozvojové rady

Územní plán parlament

Koncepce rozvoje územní rozvojové rady komitátů

Program rozvoje územní rozvojové rady komitátů

Územní plán samospráva komitátů

Koncepce rozvoje plánovací výbor mikroregionu

KOMUNÁLNÍ ÚROVEŇ

Rozvoj sídel

Zemský územní plán (OTrT) parlament

Koncepce rozvoje

ÚROVEŇ MIKROREGIONŮ

Program rozvoje plánovací výbor mikroregionu

ZPŮSOBY PLÁNOVÁNÍ / PLÁNOVÁNÍ SÍDEL

PROGRAMY ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ

Národní rozvojový plán (NFT); Rozvojový plán Nové Maďarsko 2007-2013 – Zaměstnanost a růst (UMFT) vláda

Koncepce rozvoje

ÚROVEŇ KOMITÁTŮ

Plánování sídel

KONCEPCE ÚZEMNÍHO ROZVOJE

Zemská koncepce územního rozvoje (OTK) a Zemská koncepce rozvojové politiky (OFK) parlament

ÚZEMNÍ PLÁNY

Územní rozvoj

ZPŮSOBY PLÁNOVÁNÍ / ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ

Územní plánování

R E G I O NÁLNÍ POLITIKA

ÚROVEŇ STÁTU

REGIONÁLNÍ ÚROVEŇ STATISTICKÉ ROZVOJOVÉ PLÁNOVACÍ REGIONY REGIONY

Koncepce rozvoje sídel zastupitelstvo obecní samosprávy

Strukturní plán zastupitelstvo obecní samosprávy

Regulační plán zastupitelstvo obecní samosprávy

Cíle územního plánování jsou realizovány na komunální úrovni. Územní rozvoj a rozvoj sídel jsou přes svou rozdílnou teritoriální dimenzi vzájemně propojené.


129


3.1 Územní dimenze plánování Formy plánování územního rozvoje a územního plánování se vztahují k různým územním jednotkám, kterými může být celé území státu, rozvojové regiony, statistické plánovací regiony, komitáty a mikroregiony. Na úrovni obcí (NUTS 5) (po roce 2005 LAU 2) se rozlišují dva způsoby plánování: rozvoj sídel (koncepce rozvoje obce) a plánování sídel (místní územní plán) (viz tab. 1). 3.2. Struktura a organizace zemského plánování 3.2.2 Kompetence v oblasti plánování na zemské úrovni, legislativní podmínky plánování Po systémovém převratu prošel správní systém v postsocialistickém Maďarsku zásadní změnou (viz obr. 1), která se odrazila i v územním plánování země. Oba druhy plánování, územní rozvoj a územní plánování, byly v letech 1990 až 1998 začleněny jako podřadná záležitost pod několik ministerstev (Fischer 1992) (viz tab. 2). Obr. č. 1: Správní systém implementovaný v Maďarské republice v roce 1990 (zdroj: autor) STÁTNÍ SPRÁVA

SAMOSPRÁVA

vláda zemská úroveň

ministerstva

vládní úřady

centrální úřady

regionální úroveň

regionální správní regionální úřady a místní pobočky (decentralizované samospráva komitátů

úroveň komitátů

místní samospráva

lokální úroveň

Tab. č. 2: Kompetence ministerstev v oblasti plánování v Maďarské republice v 90. letech v chronologickém sledu (zdroj: Fischer 1992) Volební období

Ministerstva odpovědná za územní rozvoj

1990–1994

Ministerstvo ochrany životního prostředí a územního rozvoje; Oddělení pro územní rozvoj, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí, Ministerstvo dopravy

1994–1998

Ministerstvo ochrany životního prostředí a územního rozvoje; Ministerstvo zemědělství

1998–2002

Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova

Až v průběhu třetího volebního období, v roce 1998, bylo plánování zařazeno pod jedno ministerstvo, a sice Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova. Plánovací a výkazní kompetence ohledně územního rozvoje státního teritoria zákonodárci přiřazují na úrovni země parlamentu, vládě a Zemské radě pro územní rozvoj. Přehled o kompetencích subjektů regionální politiky na úrovni země podává tab. 3. K implementaci směrodatného právního podkladu pro regionální a sídelní politiku v souladu s EU došlo v roce 1996. Zákon 130



o územním rozvoji a územním plánování představuje základ decentralizované regionální politiky a územního plánování země podle požadavků EU. Tab. č. 3: Kompetence regionální politiky na zemské úrovni (zdroj: Perger 2006) Instituce

Oblast kompetencí

ministr odpovědný za územní plánování parlament

z pověření vlády vede sestavování zemské koncepce územního rozvoje;

vláda zemská rada pro územní rozvoj

přijímá zemskou koncepci územního rozvoje (OTK) pro řízení zemského rozvoje a územní plán celého státního teritoria; podává jednou za dva roky zprávu o stavu aktuálního územního rozvoje státního teritoria; sestavuje zemskou koncepci územního rozvoje; koordinuje úkoly rozvoje a plánování na národní a regionální úrovni. Odborně a politicky připravuje rozhodování vládních orgánů a parlamentu a spolu s nimi je dohaduje.

Primárním cílem nového, legislativně podloženého plánování rozvoje je regionalizace země. Odbourávání disparit získává v této době nejvyšší důležitost. Zákon č. XXI/1996 obsahuje právní definice regionální politiky, územního rozvoje a územního plánování, ustanovení o organizaci, struktuře a kompetencích systému institucí územního rozvoje a územního plánování (viz tab. 2, 3) a konkretizaci s ohledem na určení budoucích úkolů územního rozvoje. Podrobné rozpracování a závazné stanovení úkolů územního rozvoje a územního plánování pak přejímá zemská koncepce územního rozvoje (I.) v roce 1998. Pro realizaci cílů a úkolů územního rozvoje a územního plánování zákon stanovuje typy plánů: zemskou koncepci územního rozvoje (OTK), program územního rozvoje a zemský územní plán (OTrT) (viz tab. 1). Směrný dokument pro plánování rozvoje a rámec zemského plánování Jako hlavní nástroj a rámcový plán politiky územního rozvoje určuje zemská koncepce územního rozvoje (OTK) ve spojitosti se strategickými cíli a aktuálními úkoly regionálního rozvoje hlavní linie územního rozvoje a představuje nové nástroje pro realizaci cílů s ohledem na dlouhodobý rozvoj dílčích území a osídlení. Na základě tohoto dokumentu byla v roce 1998 sídla rozdělena do následujících kategorií: hlavní město, sídla komitátů, města bez komitátů, jiná města, velké obce / středně velké obce, malé obce a usedlosti. Koncepce představuje východisko pro plánování programů územního rozvoje, které se skládají ze strategických plánů a operačních programů, a ovlivňuje plánování rozvoje na úrovni dílčích území, na úrovni regionální a lokální (Rechnitzer 1998; Finta 2006). Jelikož zemská koncepce územního rozvoje nesměřuje k vytvoření územní rovnováhy v zemském teritoriu jednostranně, jsou do plánování z tohoto důvodu také zahrnuty oblasti s tendencí rozvoje (Rechnitzer 1998). Zemská koncepce územního rozvoje, rozčleněná do sedmi dílů, představuje dlouhodobé a střednědobé strategické cíle územního rozvoje, které mají povahu určitého ideálu, a obsahují následující klíčové body: zmírnění regionálních rozdílů v oblasti rozvoje, modifikace územní struktury, úprava plánovacích metod se zvláštním zřetelem k požadavkům regionální politiky a programovací praxi EU; budování bilaterálních vztahů se sousedními zeměmi; sestavování přeshraničních koncepcí územního rozvoje na regionální a lokální úrovni; podpora hospodářské spolupráce; ochrana přírodních zdrojů; podpora endogenních regionálních potenciálů a opatření politiky zaměstnanosti v regionech; snížení míry nezaměstnanosti; odstraňování konfliktů mezi cíli ekonomického, sociálního a ekologického využití území; vytváření konkurenčního prostředí na podporu rozšiřování inovací, ke zlepšení hospodářské struktury a modernizaci infrastrukturní vybavenosti, důležité pro hospodářství (Vláda Maďarské republiky 1998). Tento hlavní nástroj plánování dále definuje hlavní územní kategorie politiky územního rozvoje, které sestávají z cílových oblastí se zvláštní potřebou rozvoje, sanace a podpory, z velkých regionů a z hlavních strukturních prvků sídelní sítě, a diferencuje je z analytických a regionálně politických důvodů. Hlavní nástroj a rámcový plán politiky územního rozvoje zároveň stanovuje úkoly územního Studia Geographica IX.

131


plánování. Obsah zemského územního plánu (OTrT) se zaměřuje na souvislosti územního plánování v zemském teritoriu se zvláštním zřetelem na infrastrukturu, využití území a na sídelní strukturu. Zemský územní plán se skládá ze zemského strukturního plánu, z vymezení územních jednotek podle jejich užívání a oblastních zón (viz tab. 1). 3.3 Struktura regionálního plánování 3.3.1 Chápání termínů pro různé druhy plánů Definici pojmů plány územního rozvoje a programy územního rozvoje na regionální úrovni rámcový zákon o územním rozvoji a územním plánování zvlášť neupravuje. Tyto druhy plánů se sestavují pro statistické plánovací regiony, komitáty a malé statistické regiony. Plány územního rozvoje vyjadřují potřeby rozvoje úrovní NUTS 2 – NUTS 4. Řízení územního rozvoje regionu podléhá plánu územního rozvoje (viz tab. 1), který představuje spojovací článek mezi zemským a sídelním plánováním a je zároveň nástrojem územního rozvoje (Pálné Kovács 2006). Plán územního rozvoje je podle definice § 5/odst. b) zákona č. XXI/1996 plánovacím dokumentem za účelem určení způsobu budoucího využití území a stanovení technicko-fyzické struktury odpovídajících dílčích územních celků. 3.3.2 Legislativní zdroje a územní vymezení regionálního plánování Nejdůležitějším legislativním zdrojem územního plánování na regionální úrovni (NUTS 2 – NUTS 4) je Rámcový zákon o územním rozvoji a územním plánování. Právní podklad pro plánování měst a obcí tvoří „Zákon o tvorbě a ochraně zastavěných ploch“. Úkoly plynoucí z novelizovaného znění zákona č. XXI/1996 z roku 1999 výrazně přispěly k posílení regionální úrovně. Akceschopnost regionální úrovně se značně zvyšuje, jelikož zákon udělil rozvojovým radám statistických plánovacích regionů a rozvojových regionů rozsáhlé kompetence. Pro zajištění územního plánování a trvale udržitelného rozvoje akcentované rekreační oblasti Balaton slouží od roku 2000 zákon č. CXII/ 2000. Územní vymezení regionálního plánování procházelo v 90. letech působením socioekonomických a politických vlivů procesem přeměny (Hajdú 2001). Vymezení 138 malých územních jednotek, které představují na úrovni NUTS 4 svazky lokálních územních celků, bylo realizováno již v roce 1994. Až do doby implementace regionů (úroveň NUTS 2) se regionální plánovací činnost vztahovala na úroveň komitátů NUTS 3. Za účelem potenciální integrace teritoria Maďarské republiky do regionálních a hospodářských struktur EU bylo v roce 1998 vytýčeno sedm statistických plánovacích regionů (viz obr. 2). V důsledku toho se rozšiřuje územní působnost regionálního plánování o úroveň NUTS 2 (viz tab. 4; obr. 2). Tab. č. 4: Územní členění teritoria státu – pětistupňový systém NUTS (zdroj: Süli-Zakar 2003) úrovně NUTS 1 2 3 4 5

132

vymezení území a počet územních jednotek (stav v roce 1998) území státu (1) statistické plánovací regiony (7) 19 komitátů a hlavní město (20) statistické malé regiony (150, od roku 1997) obce (3135), které mají od roku 1997 kompetence v oblasti plánování území obce



Obr. č. 2: Statistické plánovací regiony Maďarské republiky od roku 1998 (zdroj: Hajdú 2000)

3.3.3 Organizace regionálního plánování Regionální plánování pod úrovní státu není řízeno ministeriálně, jelikož Maďarská republika je klasickou unitární zemí. Kompetence a úkoly v oblasti regionálního plánování upravují v Maďarsku po systémovém převratu zákony č. XXI/1996 a č. LXXVIII/1997. Pro jejich územně plánovací činnost jsou závazná ustanovení zákona č. XXVI/2003. Za sestavení a přijetí koncepcí regionálního rozvoje a programů regionálního rozvoje jsou na úrovni statistických plánovacích regionů odpovědné regionální rozvojové rady. Jejich implementace proběhla v roce 1999 na základě zákona č. XCII/1999 (Vláda Maďarské republiky 1999). Jejími členy jsou právnické osoby. Regionální rozvojové rady nejsou nadřazené rozvojovým radám komitátů. Jejich činnost kontrolují správní úřady komitátů. Při tvorbě plánů jsou směrodatné především úkoly, plynoucí z plánů územního rozvoje komitátů. Rozhodovací pravomoci jejich 25 členů jsou silně omezeny vlivem ministerstev daného sektoru (Pieper 2006). Jako obecně prospěšný orgán regionální rozvojové rady přispívá agentura regionálního rozvoje významnou měrou k tvorbě dlouhodobých a střednědobých koncepcí rozvoje a programů rozvoje regionu. Samosprávy komitátů jednak vykonávají obecně prospěšné služby pro obyvatele, jednak jsou zodpovědné za tvorbu a schválení dlouhodobého plánu územního rozvoje daného komitátu. Územně rozvojové rady komitátů jsou pověřeny koordinací úkolů územního rozvoje a tvorbou a schvalováním dlouhodobých koncepcí rozvoje a programů rozvoje ve své oblasti (Pálné Kovács 2006). Výbor samosprávy mikroregionu pro územní rozvoj je zodpovědný za pomoci externích odborníků za schvalování koncepcí rozvoje a programů rozvoje mikroregionu. Jako orgán obecní samosprávy obecní zastupitelstvo pověřuje odborníky zpracováním koncepce rozvoje obce a místního územního plánu (viz tab. 1). 4. Diskuze 4.1 Ideje, cíle a obsah regionálních plánů Regionální plány jsou defenzivní plány. Neupřesňují realizovatelnost vývojových cílů, nýbrž přispívají zejména k harmonickému rozvoji území na regionální úrovni. Jejich cíle jednak usilují o stanovení optimální struktury území do budoucna, jednak ze zákona poskytují údaje o struktuře využití území. Cíle regionálních plánů sousedních územních celků se musejí Studia Geographica IX.

133


vzájemně zohledňovat a pro to se navzájem přizpůsobují. Obsahové požadavky regionálních plánů závazně definuje vyhláška 18/1998 (VI. 25) KTM (Ministerstvo životního prostředí a územního rozvoje 1998). Obsah regionálních plánů je zaměřen – při zohlednění právních předpisů a nadřazených plánů – na dané dlouhodobé požadavky dílčích územních celků. Regionální plány obsahují dlouhodobé úkoly vztahující se na územní strukturu oblasti, údaje o územním plánování sítí technické infrastruktury, ustanovení o využití území, zvážení zájmů životního prostředí, společnosti a ekonomiky. K rozmanitým úkolům regionálního plánování patří mj. určování primární funkce územních celků, analýza stavu technického a ekologického prostředí, provádění kontroly vlivů na životní prostředí, tvorba plánů opatření na ochranu životního prostředí, krajiny a přírody na daném území, zpracování úkolů pro využití území, vymezení lokalit a tras technické infrastruktury na daném území. Regionální plánovací činnost se v druhé půli 90. let velmi rychle rozvinula. Počet plánů rozvoje, které vstoupily v platnost na regionální úrovni, v období 1997-1998 značně vzrostl. Intenzita tvorby plánů získala v roce 2000 díky dotačním programům regionální politiky nový vítr do plachet. 4.2 Vznik nové územní nerovnováhy v důsledku transformace systému Po rozpadu socialistické struktury hospodářství se na počátku 90. let značně zhoršila ekonomická situace Maďarské republiky. Pouze několik málo částí zprivatizovaných socialistických podniků mohlo udržet výrobu. V celé zemi vzrostla nezaměstnanost a výrazně se snížila životní úroveň. Významně se redukoval podíl osob zaměstnaných v průmyslu a zemědělství (Hägele; Schiller 2004). Nová územní nerovnováha se projevila na úrovni malých územních celků. Krizový management vlády však pomocí státních subvencí příliš nepřispěl k rozvoji znevýhodněných oblastí. Periferní území na ose jihozápad-severovýchod, kde je soustředěno hornictví a průmysl, provinční města s migrací mezi městy-okolím a periferní východomaďarské agrární oblasti nebyly schopny reagovat na změny spojené s přechodem od plánovaného k tržnímu hospodářství. Pro tyto malé oblasti převrat přinesl porážku (Dövényi 2000). Tento proces nedokázaly zadržet ani tržní zásahy regionální strukturální politiky usilující o redukci jednostranné koncentrace investic do aglomeračních oblastí strukturně vyspělých regionů. S postupující integrací nových středoevropských a východoevropských tržních ekonomik do mezinárodní kapitalistické dělby práce se ve visegrádských zemích zesílily regionální rozdíly mezi vyspělými a strukturně slabými oblastmi. V soupeření o umístění výroby v zemích střední a východní Evropy vítězí stále převážně regiony hlavních měst (viz tab. 5). Tab. č. 5: HDP v procentech průměru EU (EU 25) vyspělých a strukturálně slabých regionů visegrádských zemí (zdroj: Eurostat 2005) ZEMĚ ČESKO SLOVENSKO POLSKO MAĎARSKO

 velké aglomerace  strukturně slabé regiony Praha Střední Morava Bratislava Vychodne Slovensko Mazowiezkie; (Varšava a její aglomerace) Lubelskie Centrální Maďarsko (Budapešť a její aglomerace) Severní Maďarsko

HDP v % průměru EU (EU 25) 153 52 112 37 69 32 90 37

I v Maďarsku se v 90. letech postupně prohlubovaly regionální rozdíly mezi hlavním městem, aglomeračními centry a venkovskými a/nebo strukturně slabými regiony (viz tab. 6).

134



Tab. č. 6: Vývojové rozdíly v Maďarsku v letech 1995 a 2005 (zdroj: Vígvári 2007)

Hlavní město Komitát s nadprůměrným rozvojem

1995 index odchylky HNP v % vůči národnímu průměru (100 %) 179,00 Győr-Moson-Sopron 109,00

Komitát s nejslabším rozvojem

Nógrád

Průměr tří komitátů s nejvyšším rozvojem

Győr-Moson-Sopron Vas; Fejér

105,00

Průměr tří komitátů s nejslabším rozvojem

Nógrád; SzabolcsSzatmár-Bereg; Pest (ohne Budapest )

68,00

Území

Kvocient průměru tří nejlépe rozvinutých a tří nejméně rozvinutých komitátů Kvocient hlavního města a komitátu s nejvyšším rozvojem Kvocient hlavního města a komitátu s nejslabším rozvojem

označení komitátů

60,00

označení komitátů

Győr-MosonSopron Nógrád Győr-MosonSopron; KomáromEsztergom; Vas Nógrád; SzabolcsSzatmár-Bereg; Békés

2005 index odchylky HNP v % vůči národnímu průměru (100 %) 197,70 125,60

54,00 118,00

58,00

1,56

2,04

1,64

1,57

3,00

3,66

5. Závěr Závěrem lze konstatovat, že územní plánování v Maďarsku prošlo během přechodu od centralistického k decentralizovanému plánování procesem nové orientace. V 90. letech byly díky implementaci tržně zaměřené politiky územního rozvoje „plány ekonomického rozvoje“ a „územní plány“ socialistického plánovaného hospodářství nahrazeny novými koncepcemi územního rozvoje, programy územního rozvoje a územními plány. Tvorbu organizačních předpokladů decentralizované regionální politiky v souladu s požadavky EU brzdily až do konce 90. let zejména právní a metodické nejistoty. Přestože právně nezávazné období regionální politiky skončilo přijetím zákona č. XXI/1996, přesto se během 90. let v regionální politice Maďarska nemohl projevit přístup „bottom-up“. Koncem 90. let vzniklo v souvislosti s novým programovým a koncepčním zaměřením maďarské regionální politiky modifikované územní členění země podle evropského systému NUTS s polycentricky strukturovanými územními jednotkami. Postupnou implementací adekvátních institucionálních kompetencí na regionální úrovni byl v roce 1999 učiněn výrazný pokrok na cestě od dekoncentrace k decentralizaci řízení rozvoje. V důsledku nedostatečné strukturální politiky zaměřené na vyrovnávání rozdílů se v 90. letech ještě více prohloubily stávající regionální disparity mezi hlavním městem, aglomeračními centry a strukturně slabými nebo venkovskými oblastmi. Literatura Blotevogel, H. H. (1996): Auf dem Wege zu einer „Theorie der Regionalität“: Die Region als Forschungsobjekt der Geographie. In: Brunn, G. (ed.): Region und Regionsbildung in Europa: Konzeptionen der Forschung und empirische Befunde; u příležitosti vědecké konference v Siegenu v říjnu 1995, Baden-Baden. Dieringer, J. (2005): Demokratisierung, Ökonomisierung und Europäisierung: Dezentralisierungsprozesse in Ostmitteleuropa. In: Südost-Institut München, Abteilung für Gegenwartsforschung (ed.): Südosteuropa. Zeitschrift für Gegenwartsforschung; Heft 4, München. Dövényi, Z. (2000): Ungarn nach der Wende. In: Schaffer, F., Thieme, K. (ed.): Ungarn – Auf dem Weg in die Europäische Union, Augsburg. Eurostat, tisková zpráva č. 47, 07.04.2005.


135

Lenke Geber-Kövesdy Faragó, L. (2005): A jövőalkotás társadalomtechnikája (Společenská technika tvorby budoucnosti), Budapest-Pécs. Finta, I. (2006): Területi tervezés, területi tervek (Územní plánování, územní plány). In: Perger, É. (ed.): Terület- és településfejlesztési ismeretek (Znalosti územního a sídelního rozvoje), Budapest. Fischer, H. (1992/1994): Zur aktuellen Situation der räumlichen Planung und Umwelt in Ungarn. In: Akademie für Raumforschung und Landesplanung (ed.): Räumliche Entwicklungen in Mittelosteuropa nach Öffnung der Grenzen im Osten unter besonderer Berücksichtigung Bayerns, 14. Seminar für Landesplaner in Bayern, Hannover. Hägele, C., Schiller, T. (2004): Altindustrie in der Slowakei und in Ungarn, Tübingen. Hajdú, Z. (2001): Magyarország közigazgatási földrajza (Správní geografie Maďarska), BudapestPécs. Hajdú, Z. (2000): Transformation of the Hungarian public administration system after 1989. In: Kovács, Z. (ed.): Hungary towards the 21st century: the human geography of transition, Geographical Research Inst. HAS (ed.): Studies in Geography in Hungary 31, Budapest. Hooghe, L., Keating, M. (2006): The Politics of European Union Regional Policy. Journal of European Public Policy, 1 (3) 1994. In: Pieper, K.: Regionalpolitik in Ungarn- und Polen, Wiesbaden. Hungarian Institute of Public Administration (ed.) (1991): The Reform of Hungarian Public Administration, Budapest. Kilper, H. (2005): Dezentralisierung. In: ARL (ed.): Handwörterbuch der Raumordnung Hannover. Knemeyer, F.-L. (1994): Region – Regionalismus. Ein schillernder Begriff – ein facettenreiches politisches Prinzip. In: Mutius, A., Ipsen, J., Knemeyer, F.-L. (ed.): Europa der Regionen – Europa der Kommunen, Baden-Baden. Környezetvédelmi – és Területfejlesztési Minisztérium (Ministeristvo životního prostředí a územního rozvoje) (ed.) (1998): 18/1998.(VI.25) KTM. rendelet a területfejlesztési koncepciók, programok és a területrendezési tervek tartalmi követelményeiről (vyhláška 18/1998.(VI.25) KTM. o obsahových požadavcích koncepce územního rozvoje, porgramů územního rozvoje a územních plánů), Budapest. Pálné Kovács, I. (2006): Helyi kormányzás Magyarországon (Lokální řízení v Maďarsku), BudapestPécs. Parlament Maďarské republiky (ed.) (1997): LXXVIII/1997 Törvény az épített környezet alakításáról és védelméről (Zákon č. LXXVIII/1997 „Zákon o tvorbě a ochraně zastavěných ploch“), Budapest. Parlament Maďarské republiky (ed.) (1998): Výnos parlamentu č. 35/1998. (III. 20.) o zemské koncepci územního rozvoje, Budapest. Perger, É. (ed.) (2006a): Terület- és településrendezési ismeretek (Znalosti územního a sídelního plánování), Budapest. Perger, É. (2006b): Területfejlesztés (Územní rozvoj). In: Perger, É. (ed.); Terület- és településfejlesztési ismeretek (Znalosti územního a sídelního rozvoje), Budapest. Pieper, K. (2006): Regionalpolitik in Ungarn- und Polen, Wiesbaden. Rechnitzer, J. (1998): Területi stratégiák (Územní strategie), Budapest-Pécs. Vláda Maďarské republiky (ed.) (1990): LXV/1990. Törvény (Zákon č. LXV/1990. o místní samosprávě, Budapest. Vláda Maďarské republiky (ed.) (1998): Országos Területfejlesztési Koncepció; (Koncepce zemského územního rozvoje), Budapest. Vláda Maďarské republiky (ed.) (1999): XCII/1999. Törvény a területfejlesztésről és területrendezésről szóló XXI/1996. törvény módosításáról (novela zákona č. XCII/1999. novelizované znění zákona č. XXI/1996 o územním rozvoji a územním plánování), Budapest. Vláda Maďarské republiky (ed.) (1996): XXI/1996. Törvény a területfejlesztésről és területrendezésről (zákon č. XXI/1996. územním rozvoji a územním plánování), Budapest. 136


Proces restrukturalizace územního plánování v Maďarsku v průběhu systémové trasformace Ritter, E.-H. (2002): Raumplanung wohin – zur Neugestaltung eines Politikfeldes. Sechs Bemerkungen zur Positionierung von Raumplanung als Handlungsfeld der Zukunftsgestaltung. In: ARL (ed.): Raumplanung hat Zukunft: Räumliche Planung im Spannungsfeld von Europäisierung und Regionalisierung, Hannover. Sinz, M. (2005): Raumordnung/Raumordnungpolitik. In: ARL (ed.): Handwörterbuch der Raumordnung, Hannover. Sinz, M. (1995): Region. In: ARL (ed.): Handwörterbuch der Raumordnung, Hannover. Spitzer, H. (1995): Einführung in die räumliche Planung, Stuttgart. Süli-Zakar, I. (ed.) (2003): A terület- és településfejlesztés alapjai (Základy územního a sídelního rozvoje), Budapest-Pécs. Trillenberg, W. (1995): Einige Aspekte der Transformationsspezifik Osteuropas. In: Die Transformation der osteuropäischen Länder in die Marktwirtschaft; Münster – Hamburg 1992. In: Müller-Eschenbach, Gordon P.: Die Zukunftsperspektiven der Tschechischen Republik und der Slowakei zwei Jahre nach Spaltung der CSFR, Wirtschafts- und Sozialwissenschaften, Band 18, Weiden-Regensburg. Turowski, G. (1995): Raumplanung. In: ARL (ed.): Handwörterbuch der Raumordnung, Hannover. Vígvári, A. (ed.) (2006): Vissza az alapokhoz: a közpénzügyi reform alapvetése (Zpět k základům: Náčrt reformy veřejných financí). In: Ágh, A.: A régiók jövője Magyarországon és Magyarország jövője az Európai Unióban (Budoucnost komitátů v Maďarsku a budoucnost Maďarska v Evropské unii). In: Kaiser, T., Ágh, A., Kis-Varga, J. (ed.): A régiók Magyarországa I. A regionális intézményrendszer körvonalai (Maďarsko regionů I. Nástin regionálního institucionálního systému), Budapest 2007.


137

DOSAVADNÍ TITULY Acta Universitatis Purkynianae, Studia Geographica JEŘÁBEK, M., POHAJDOVÁ, B., RAŠKA, P. (eds.) Regionální výzkum v česko-německém pohraničí. AUP 156, SG IX., UJEP Ústí n. L., 2010, 138 s., ISBN 978-80-7414-236-9 JEŘÁBEK, M., BREZINSKI, H., LEICK, B. a kol. Spolupráce mezi podniky severozápadních Čech a jihozápadního Saska. AUP 128, SG VIII., UJEP Ústí n. L., 2006, 164 s., ISBN 80-7044-820-2 JEŘÁBEK, M. (ed.) Regionální výzkum v severozápadních Čechách. AUP 124, SG VII., UJEP Ústí n. L., 2006, 213 s., ISBN 80-7044-778-8. BALEJ, M., JEŘÁBEK, M. (eds.) Geografický pohled na současné Česko. AUP 100, SG VI., UJEP Ústí nad Labem, 344 s., ISBN 80-7044-577-7. ANDĚL J., BALEJ M., JEŘÁBEK M. a kol. Východní Krušnohoří – geografické hodnocení periferní oblasti. AUP 96, SG V., UJEP Ústí n. L. 2004, 270 s., ISBN 80-7044-558-0 ANDĚL J., JEŘÁBEK M., ORŠULÁK T. Vývoj sídelní struktury a obyvatelstva pohraničních okresů Ústeckého kraje. AUP 88, SG IV., UJEP Ústí n. L. 2004, 229 s., ISBN 80-7044-493-2 CHVÁTALOVÁ, A. Geologické a geomorfologické poměry Lužických hor. AUP 59, SG III., UJEP Ústí n.L., 2000, 79 s., ISBN 80-7044-315-4 ANDĚL, J. Pedagogická transformace enviromentální problematiky. AUP, SG II., UJEP Ústí n. L. 2000, 112 s., ISBN 80-7044-305-7 ANDĚL, J. a kol. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. AUP 96, SG I., UJEP Ústí n. L. 1999, 109 s., ISBN 80-7044-256-5

Název: Editoři: Vědecký redaktor: Vydavatel: Edice: Místo a rok vydání: Vydání: Náklad: Rozsah: Tisk:

Regionální výzkum v česko-německém pohraničí Doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D. Mgr. Blanka Pohajdová Mgr. Pavel Raška Prof. Ing. František Zich, DrSc. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Acta Universitatis Purkynianae 156 Studia Geographica Ústí nad Labem, 2010 první 200 výtisků 138 stran Centrum digitálních služeb MINO ISBN 978-80-7414-236-9

Regionální výzkum v česko-německém pohraničí

Recommend Documents