REGION A REGIONÁLNÍ VĚDY Studijní podklady pro písemný test Vybrané kapitoly Sestavila : Zuzana Trhlínová VŠFS Kladno, Praha
UPOZORNĚNÍ : Následující texty nezahrnují všechna doporučená témata ke zkoušce, naopak jsou jen výběrem nejdůležitějších bodů k některým z témat. I.
TEORIE REGIONU
Region – jasně územně vymezená jednotka – základní článek studia regionálních věd – část zemského povrchu s/bez definovaných hranic a charakteristických rysů – původní studium geografové – region vzniká na základě diferenciace krajinné sféry, zemského povrchu, přirozené rozdělení zemské kůry na základě přírodních vlastností (hory, řeky, úrodná území…), spojeno se studiem krajiny ---- pozdější rozlišení na umělé prostředí – vzniklé administrativními či politickými zájmy, …. region – který má přirozené a umělé hranice
kategorizace regionů regiony pro účely vědy i praktických koncepcí dělíme na : • homogenní jsou charakterizovány stejnorodostí - podobností určitých znaků, vlastností : - v geografii – území se stejným krajinný reliéfem – pahorkatiny - v ekonomii, regionálních vědách – dle ekonomických ukazatelů : vyspělé /zaostalé – průmyslové/zemědělské (Zurich, Basilej --- Alspké oblasti, PorůříBavorsko, ZE-Afrika) • nodální = spádové, uzlové, funkční, polarizované hierarchické uspořádání ekonomického potenciálu v území území je rozděleno podle vazeb /spádovosti k hospodářským centrům – vážou i jiné funkce – moc, obchod, služby… tato centra mohou být : a, města/sídla se zvláštním statutem – hlavní města : Praha pro ČR i Středočeský kraj, Berlín +regionální metropole: Brno pro Moravu, Ostrava , Slezsko b, průmyslová centra/aglomerace : Zurich, Plzeň, Mladá Boleslav c, územně dominující zařízení : jaderné elektrárny d, výzkumná a vzdělávací centra - CERN, univerzitní komplexy,informační centra --- nodalita : - spojena s přirozenými ekonomickými potenciály v území – struktura pracovní síly, přírodní zdroje, podmínky, poloha, dopravní systémy - vystihuje určitou logiku ekonomického chování v prostoru – podnět i pro reformu a organizaci veřejné správy (tzv. střediskové obce, dnes v rámci třetí fáze reformy – obce s rozšířenou pravomocí)
1
•
•
programové regiony - plánované, koncepční - identita tohoto typu regionu je spojena s určitými rozvojovými záměry a strategiemi - např. : chci omezit koncentraci všech aktivit do jednoho místa – negativní dopady koncentrace obyvatel – dopravní zácpy, životní prostředí, choroby…přenesu např. některé instituce z hlavního města – nejvyšší správní soud, podpora regionálních univerzit, podpora regionálního průmyslu – podpora vyváženějšího vývoje sídelní struktury dle hierarchie : -
vyšší, nižší, nejnižší řád : nejvyšší – největší výběr zboží a služeb… praxe – mikroregion, mezoregion, makroregion – prvního i druhého stupně, konkrétní vymezení záleží na dané situaci a historických, národnostních a politických faktorech např. ČR : 1 makroregion – celá Česká republika – můžeme dále dělit do dvou makroregionů nižšího stupně : Čechy + Morava (Slezsko) : socio-kulturní specifika (jazyk, zachování tradic, náboženství, životních hodnot…) podobné i u dalších menších států – Rakousko, Dánsko, Slovensko – celý stát je jeden makroregion --- Německo – makroregiony na úrovni zemí, USA jednotlivých států federace….
Mezoregion : nedenní dojížďka za službami, kulturou – specifická zařízení, v ČR nejasné vydefinování těchto center – spíše spádové sklony k regionálním centrům (Plzeň, Olomouc, Liberec, Ústí/Labem, Karlovy Vary…)
-
Mikroregiony : V geografii - definovány jako relativně nejvyšší integrita vzájemných vztahů, spolupráce – dva stupně – okresy a spádové obce (správní funkce), nodální charakter mikroregionální struktury – dojížďka za službami ---- Mladá Boleslav,Kolín, Jihlava, Cheb… Regionalizace -
-
činnost, která směřuje k vymezování regionů – na základě poskytnutých informací a účelů, pro které má být region vymezen různé metody – kartografie, metoda vymezování nodálních regionů (dojížďka do práce, do školy, za službami, administrativní vazby), studium ekonomických vazeb, politické faktory (objektivní – na základě skutečných a jasně daných vazeb, i subjektivní faktory)
2
II.
OSÍDLENÍ
DEFINICE POJMU - organizace prostoru obývaného lidmi, jedinci - koncentrace obyvatelstva do sídel – která můžeme dále kategorizovat podle velikosti (malá, střední, velké) a která lze charakterizovat na základě určitých kritérií – např. převládající ekonomická aktivita (zemědělství, průmysl, služby) - systém vzájemných vazeb mezi jednotlivými sídly (vazby sociální povahy – příbuzenské vztahy, technické – infrastruktura, ekonomická – obchod, výměna zboží, dojížďka za prací …)
hierarchizace sídel - samota – samostatně stojící obytné stavení (hory, neúrodné oblasti) - osada – malé seskupení budov o počtu nepřesahujícím 12 stavení - sídlo – prostorově oddělené soubory lidských sídlišť, vč. výrobních budov, dochází zde k výkonu ekonomických aj. aktivit - vesnice/obec – základní územně správní jednotky, právní status, zahrnují více sídel - malé město – rozšířené funkce, větší kompetence - větší město regionálního významu (specializované obchody, zdravotnictví, divadla, vysoké školy aj.) - hlavní město – zpravidla plní všechny funkce (specifika federativních zemí)
Historický vývoj osídlení v ČR : - první sídla od paleolitu - dále hlavně v oblastech přístupných a méně obtížnějších na zemědělství : Jižní Morava, střední Čechy - významná proměna ve 13. stol. – přemyslovská kolonizace – zakládání měst dle mocenských a strategických cílů panovníka (hradská soustava, královská města) - + vliv na osídlení šlechta a církev – hustá síť měst a městeček pokrývající celé české území - 30. letá válka – 1/3 sídel zanikla, přesuny obyvatelstva - centralizace moci spojená s obdobím vlády Marie Terezie a Josefa II – regulativy stavění měst-vliv na rozvoj a podobu sídel - období průmyslové revoluce – 19. stol. (později než ZE), zrušení nevolnictví, poddanství, zakládání manufaktur - růst měst s menší intenzitou - zachování středověké struktury v ČR - 1. republika – vliv architektonické avantgardy, rekonstrukce osídlení, typ bytové výstavby, plánování obytné krajiny… - malé zničení sídel válkou, po 1945 – vojensko-strategické cíle země : dosídlení pohraničních oblastí, zánik malých vesnic, samot… + ekonomické cíle – podpora měst s těžkým průmyslem – Ostravsko, Mostecko, Kladensko, Plzeňsko - po 1990 – proměna sídel, suburbanizace, růst malých měst
závěr - sídelní struktura není statická – mění se v souvislosti s ekonomickými a sociálními změnami, - v ČR - hustá síť sídel malé nebo střední velikosti, průměrná velikost je 5km2, počet obyv. 655, roste od Z k Východu , hustá síť komunikací 3
• • -
v historickém vývoji cca rovnoměrný rozvoj sídelní struktury (výjimka pohraniční, horské oblasti) existence regionálních rozdílů, ale ne v makroregionálním měřítku jako např. VB Londýn, Německo … význam historických faktorů přechodu od zemědělských obcí k tržním malým městečkům (Jižní čechy, Česko-moravská vysočina – bez průmyslového rozvoje) dále strategické cíle vojenské, geo-politické i ekonomické– Severočeský kraj – typická velká města, v Moravském kraji – větší podíl malých měst – oblast Šumavy tři typy krajů – nejvíce urbanizovaný – Severočeský, Severomoravský, Praha středně urbanizovaný – Západočeský, Jihomoravský podprůměrně – Středočeský, Východočeský, Jihomoravský do podoby sídelní struktury zasahuje i zasahovala administrativa - slučování vesnic dělení vesnic – koncepce rozvoje sídelní struktury, tendence eliminovat negativní prvky- příkladem v 60. letech koncept tzv. střediskové obce 3 stupňů koncentrace občanské a technické vybavenosti
III.
Pojetí regionálního rozvoje
Vymezení termínů : 1.lokální a regionální - lokální může být identický s pojmem regionální - v českém prostředí je termín lokální vázán na úroveň obcí, popř. sdružení obcí (mikroregionů) a regionální se váže k vyšším územně samosprávným celkům – kraje, popř. regiony soudržnosti 2.rozvoj
-
-
pojem s širokým obsahovým rozpětím a frekvencí užívání
v kontextu regionálních věd chápeme rozvoj jako proces změn, k nimž dochází postupně a které přinášejí narůstání efektivnosti a účelnosti, pokud jde o využívání zdrojů, o uskutečňování (využívání) možností, podmiňujících pohyb z původního stavu do stavu žádoucího mnohorozměrný proces, který vede v dlouhodobé perspektivě k posilování ekonomické výkonnosti území, podpoře sociální stability i zvyšování životního standardu obyvatel význam kulturních faktorů : každé území = materiální struktura, ale také systém sociální organizace – suma společných hodnot a idejí, specifická konstelace lidí žijících v území, která se projevuje v kolektivním jednání, chování a potřeby obyvatel však nemusí být jednotné vztah pojmů růst a rozvoj tzv. trvale udržitelný rozvoj území : ekonomické parametry tvoří jednu z jeho součástí, zatímco součásti další mají spíše mimoekonomický charakter, i když rozdíl mezi ekonomickými a mimoekonomickými parametry lze často relativizovat.
Rozvoj se hodnotí a vymezuje především v těchto primárně mimoekonomických sektorech:
4
1. půdní hospodářství; ochrana životního prostředí;
2. urbanismus, stavby a jejich estetické a architektonické kvality; kulturně historické statky a hodnoty 3. rozsah a kvalita bytového fondu;
4. technická infrastruktura, komunikace,
5. možnosti využívání volného času, kultura, sportovní možnosti
6. sociální podmínky (včetně struktury vzdělávacích institucí, péče o zdraví a sociální péče); 7. Populační vývoj; 8. a další. IV.
-
Význam veřejné správy při podpoře regionálního rozvoje
mění se v celosvětovém měřítku od konce 80 let do současnosti – zdánlivý dojem, že funkce a role VS v oblasti veřejné politiky a v oblasti zabezpečování veřejných služeb se snižuje – probíhající procesy privatizace resp. rozvoje spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem (klesající finanční prostředky versus rostoucí nároky na kvalitu veřejných služeb) chápání role veřejné správy závisí na teoretických přístupech (liberalismus versus státní paternalismus v hospodářské politice, teorie veřejných financí, ekonomické modely, chápání sociální rovnosti a spravedlnosti ve společnosti v sociálních vědách) přístupy v regionálních a veřejnosprávních vědách širší pojetí : positivismus, M.Weber, teorie veřejné volby, současné institucionální přístupy předmětem diskusí zůstává v tomto smyslu význam státu v oblasti řízení ekonomického rozvoje a zajištění sociální stability - význam tzv. administrativní kapacity vlády, resp. role veřejné správy v podpoře institucionálního prostředí trhu i celé ekonomiky (korupce, stabilní prostředí)
Funkce veřejné správy obecně : - koncepční – zejména na úrovni ústředních orgánů - ochrana veřejného zájmu– správní dozor na úrovni státní správy i samosprávy na různých stupních veřejné správy (stavební dozor, školní inspekce, celní správa, hospodářská soutěž…) - výkon a realizace rozvojových opatření – ve smyslu řízení a zajišťování veřejných služeb (doprava, životní prostředí, infrastruktura, vzdělávání, podpora ekonomických subjektů…) - informační a vzdělávací – všechny úrovně veřejné správy - podpora demokracie, rozvoje občanské společnosti, ekonomiky i sociální spravedlnosti Význam a postavení veřejné správy v řízení lokálního, popř. regionálního rozvoje je ovlivněn mnoha faktory : A, historickou tradicí B, územní strukturou C, legislativou 5
D, systémem institucí E, charakterem veřejného sektoru F, systémem financování veřejného sektoru G, socio-profesní strukturou zaměstnanců ve veřejné správě i volených zástupců H, kulturními specifiky – hodnotami a přístupy občanů REFORMA VEŘEJNÉ SPRÁVY V ČR - historická tradice : Rakousko- Uhersko, První republika, totalitní období - význam nové Ústavy přijaté v 1990-1993 (Ústavní zákon č. 294/1990 Sb) - první demokratické komunální volby – 1990 : postavení obcí =místní nezávislé společenství občanů, je právnickou osobou a má možnost disponovat vlastním majetkem a řídit své vnitřní záležitosti na základě nezávislého rozhodování - dělení obcí, vznik mikroregionů, specifika sídelní a regionální struktury - zákon o obcích (zákon ČNR č. 367/1990 Sb - novela č. 128/2000 Sb) -
pověřené obce - 381 obcí, kterým byl svěřen částečný výkon státní správy (známé též jako obce druhého řádu), jejichž administrativa je pověřená výkonem některých rozšířených pravomocí, přenesených ze státní správy
-
obnovení krajského uspořádání na základě ústavního zákona č. 347/1997 Sb. postavení a kompetence krajů byly dále definovány v Zákoně o krajích č. 129/2000 Sb., zákon č. 132/2000 Sb vešly v platnost od 1.1.2000 – první volby –listopad 2000 vznik 14 krajů - Praha, Středočeský kraj, Jihočeský kraj (ČB), Plzeňský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královehradecký, Pardubický, Pardubický, Jihomoravský (Brno), Zlínský, Olomoucký, Moravsko-slezský (Ostrava), Vysočina (Jihlava)
-
-
Třetí fáze reformy veřejné správy – od 1.1. 2003 zánik okresů – náhrada tzv. obcemi třetího stupně (kompetence obcí s rozšířenou působností byly definovány zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů) vytváření dalších mikroregionálních center
Problematika NUTS = nomenklatury územních statistických jednotek = z fr. La nomenclature des unités teritoriales statistiques význam : - z hlediska statistiky EU - pro účely čerpání finančních zdrojů ze Strukturálních fondů - vymezují základní charakteristiky na jejichž základě dochází k čerpání peněz (viz regionální politika) : sledování míry nezaměstnanosti, regionálního produktu, údaje o vývoji populaci, regionální ekonomiky aj. - pro každou NUTS : minimální maximální počet obyvatel daného územního celku 6
NUTS 1 NUTS 2 NUTS 3 -
3 miliony 800 000 150 000
7 mil 3 mil 800 000
velké oblasti (celá ČR) střední článek řízení (kraje, regiony) nejnižší stupeň správy, okres – malý kraj
problematika krajů v ČR – malé území a ekonomický potenciál vedl k jejich sloučení do tzv. NUTS 2, resp. regiony soudržnosti:
Pha Střední Čechy Jihozápad (JČ a PZ) Severozápad (KV a Ústí) Severovýchod (LB, KH, Pard) Jihovýchod (Vysočina, Jmor kraj) Střední Morava (Ol, ZL) Moravsko-slezsko
V. Význam strategického managementu v lokálním a regionálním rozvoji Význam strategického řízení Mezi základní principy a cíle při přípravě a realizaci reformy veřejné správy patřil také přechod z řízeného plánování na strategické řízení rozvoje na úrovni obcí i regionů, resp. krajů (tzv. strategický management). Důvodem pro zavádění strategického řízení do veřejného sektoru, jehož základní cíle a principy vycházely ze zkušeností řízení v soukromé sféře, je rostoucí finanční zátěž lokálních vlád při zabezpečování veřejných služeb i rostoucí komplexnost a složitost celé veřejné sféry. Finanční i kompetenční tlaky přinášejí i nutnost změny přístupů lokálních vlád k realizaci rozvojových koncepcí spravovaného území. Stejné tendence se projevují při řízení rozvojových aktivit nejen v České republice, ale i v dalších demokratických zemích světa. Specifické postavení českých municipalit a krajů při hledání možností využití strategického plánování je ovlivněno dynamickými ekonomickými i sociálními změnami, které přináší nové požadavky na zabezpečení stabilní ekonomické základny, na budování a rozvíjení kvalitní infrastruktury zabezpečující požadované životní standardy obyvatel i na sociální integraci slabých a vyloučených skupin obyvatel.
Mezi základní pilíře strategického řízení patří důraz na zapojení aktérů soukromého sektoru i občanské sféry do rozhodování a realizaci rozvojových aktivit, komplexnost pojetí programů rozvoje, transparentnost rozhodování, význam zodpovědnosti za vykonávané služby a vysoká profesionalita a odbornost lokálních vlád při řízení rozvoje svého území. Strategické řízení rozvojových aktivit obcí i krajů je založeno na vyváženém sociálněekonomickém vývoji příslušného území, který by měl vycházet z jeho dlouhodobých perspektiv. Analýzy potenciálu rozvoje obcí a krajů hodnotí ekonomické, finanční, sociální, kulturní a politické ukazatele dané oblasti, kdy významnou roli při koncipování rozvojových programů hrají rovněž názory a postoje občanů k budoucímu vývoji a podobě jejich měst a krajů. Zkušenosti ze zemí Evropské unie, které metod strategického řízení dlouhodoběji využívají (např. Barcelona, Bilbao, Valencie, Malmo aj.), ukazují, že nejen lokální vlády, ale i občané získávají nový pohled na rozvojové aktivity svého území; občané, občanská sdružení i soukromá sféra stále více participují na přípravě a realizaci rozvojových aktivit a správa města se tak stává z hlediska potencionálních investorů či jiných ekonomických subjektů více
7
transparentní a tedy i konkurenceschopnou a životaschopnou (podpora tzv. image města/regionu).
Význam strategického řízení spočívá především ve vytváření stabilního prostředí čitelného pro aktivity všech aktérů. Při definování jasné strategie definující dlouhodobé finanční vazby i socio-ekonomické priority v řízení obce nebo kraje, mají občané, místní ekonomičtí aktéři, investoři, ale i instituce veřejné správy možnost předvídat orientaci a kroky v rozhodování místních představitelů a svoje aktivity tomuto rozhodování přizpůsobit. Při realizaci rozvojových projektů se do značné míry snižuje riziko redefinice rozvojových záměrů při politických změnách v důsledku přeměny politického zastoupení na základě výsledků místních voleb. Výchozí situace pro rozhodování: - ekonomický vývoj - sociální změny - politické klima - priority občanů
strategie
Cíl : - efektivně zajištěné veřejné služby - sociální spravedlnost --- demokratická participace
Metody strategického řízení Při realizaci strategického plánování je významným předpokladem hodnocení výchozích podmínek rozvojového potenciálu území. Pro analýzu stávajícího stavu je možné využít několika metod – nejběžněji se však využívá metoda tzv. SWOT analýzy. Tato moderní metoda je v evropských podmínkách běžně používána v oblasti státní správy a samosprávy při regionálním plánování. Rozvojové možnosti území se hodnotí na základě definování vnitřních silných a slabých stránek hodnoceného subjektu (územní jednotky) : SWOT je zkratka z anglických slov Strenghts - Weaknesses - Opportunities – Threats, tj. síla (silná stránka) slabost (slabá stránka)- příhodnost (možnost) - ohrožení (hrozba), je dnes již standardní metodou regionálního rozvoje. Podstatou této metody je odhalení a současně vzájemné porovnání vnitřních silných a slabých stránek zkoumaného území a možností a hrozeb, které na něj působí zvenčí. Smysl SWOT analýzy přitom samozřejmě spočívá v akceptování silných stránek a odstraňování (nebo alespoň omezování) stránek slabých, čímž se zvyšuje pravděpodobnost budoucí realizace příhodných možností a naopak se omezuje dopad takto pojmenovaných hrozeb. Formulačně se jedná o jednoduché (jednoduše stylizované), ale pregnantní a pokud možno objektivní, pojmenování vlastních předností a slabin a z nich vyplývajících pozitivních a negativních výsledků určitého vývojového procesu, tj. možností a hrozeb budoucího vývoje. Doporučení při přípravě a realizaci strategií
Mezi základní pilíře přípravy a realizace strategického plánování patří : • zhodnocení sociálních a ekonomických silných a slabých stránek obce/regionu • hodnocení demografického a sociálního vývoje v území a jakým způsobem tento vývoj zasáhne rozvojové možnosti obce/regionu
8
• • • •
sdílená vize – tj. integrace pohledů a priorit všech sociálních a ekonomických aktérů na budoucí podobu území strategický plán, který zohlední jednotlivé kroky a opatření, které vedou k plánované vizi definici jednotlivých projektů a opatření k dosažení plánovaného rozvoje kritéria a indikátory hodnocení úspěšnosti dosažení společných cílů.
V České republice je strategické plánování území stanoveno jako nástroj pro plánování a řízení obce v zákoně č. 128/2000 Sb. (zákon o obcích), v zákoně 129/2000 Sb. (zákon o krajích) a zejména v zákoně o podpoře regionálního rozvoje 248/2000 Sb. Vedle klasického nástroje pro definici koncepce rozvoje města - územního plánu - je však strategický plán více zaměřen na rozvoj společenské a ekonomické sféry a jejich vztahu k danému území. Obsah tohoto strategického programu rozvoje není stanoven žádným závazným předpisem. Na rozdíl od územního plánu, jehož obsah a způsob pořízení je přesně definován Stavebním zákonem, je možné strategické plánování lépe přizpůsobit konkrétním místním potřebám. Častá výjimečnost obsahu, formy a využití strategických programů rozvoje ale zase brání jejich funkčnímu provázání ze sousedících území obcí v rámci vyšších celků (regionů).
9
