Reforma veřejné správy. jako proces decentralizace v moderním demokratickém státě

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva

Závěrečná bakalářská práce

Reforma veřejné správy jako proces decentralizace v moderním demokratickém státě Pavla Kupková 2006

Prohlašuji tímto, že jsem závěrečnou bakalářskou práci na téma „ Reforma veřejné správy jako proces decentralizace v moderním demokratickém státě“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. - -

1

Poděkování konzultantovi Děkuji touto cestou svému konzultantovi

panu JUDr. Stanislavu Sedláčkovi, Ph.D. z Katedry správní vědy, správního práva a finančního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

za odborné rady k tomuto aktuálnímu tématu a za

čas, který věnoval konzultacím mé bakalářské práce.

- -

2

Poděkování konzultantovi

Obsah

Úvod

2 5

I. Kapitola

Historický vývoj veřejné správy 1.1. Nejstarší české dějiny 1.2. Habsburská monarchie 1.3. Československá republika 1.4. Fašismus 1.5. Poválečné uspořádání 1.6. Vývoj po roce 1968 1.7. Vývoj po roce 1989

7 10 11 12 14 15 15

Základní charakter organizace veřejné správy 2.1. Veřejná správa v ČR 2.2. Organizace veřejné správy 2.3. Funkce veřejné správy 2.4. Metody působení veřejné správy 2.5. Formy realizace veřejné správy

19 19 20 22 23 23

3.1 Státní správa 3.1.1 Státní zřízení ČR 3.1.2 Volební systém ČR 3.1.3 Výkon veřejné správy 3.1.4 Ústřední orgány státní správy 3.1.5 Územně dekoncentrované ( specializované ) orgány státní správy

24 25 25 26 28

II. Kapitola

III. Kapitola

3.2. Samospráva a územní samospráva 3.2.1 Samospráva 3.2.2 Zájmová samospráva 3.2.3 Územní samospráva 3.3. Obec a obecní samospráva 3.4. Kraj a krajská územní samospráva

29 29 31 32 33 41

- -

3

IV. Kapitola

Reforma veřejné správy 4.1.Vznik a obsah reformy, roviny reformy 4.2..Reforma územní správy 4.3. Reforma ústřední správy 4.4. Jednotlivé fáze reformy 4.5. Aktuální postup prací na reformě veřejné správy, současné problémy a jejich řešení 4.5.1 Problémy a jejich řešení 4.5.2 Spolupráce MV s kraji 4.5.3 Spolupráce MV s obcemi 4.5.4 Modernizace veřejné správy 4.6. Právní záruky, dozor nad výkonem působnosti obcí a krajů 4.7. Zaměstnanci ve veřejné správě 4.8. Informatizace veřejné správy 4.9. Oblast mezinárodních vztahů 4.10 Návrh na řešení problémů reformy veřejné správy Základní zákony a předpisy Seznam použité literatury Příloha č. 1 – Mapa ČR, kraje Příloha č. 2 – Mapa ČR , obce s rozšířenou působností Příloha č. 3 – Mapa ČR, okresy Příloha č. 4 – Organizační schéma Ministerstva vnitra Resumé

- -

47 49 49 51 52 56 57 59 59 61 61 65 66 67 68 70 72 73 74 77 78 79

4

Reforma veřejné správy jako proces decentralizace v moderním demokratickém státě. Úvod Veřejná správa v České republice prošla

v minulém období systémem

zásadních změn. Cílem a úkolem těchto reformních kroků , které ještě stále probíhají, bylo dosáhnout žádoucího stavu ve fungování veřejné správy a tím i větší spokojenosti občanů při řešení jejich problémů.

Reforma je zásadní

systémová změna, mění se jak systém činností, tak i organizace veřejné správy.

Je to vlastně proces rekonstrukce a racionalizace veřejné správy. Cílem reformy

je na jedné straně maximálně zkvalitnit a modernizovat výkony veřejné správy a

na straně druhé přiblížit veřejnou správu občanům. Nutnost reformy veřejné

správy vyplynula především z potřeby reagovat na změny ve společnosti po roce 1989, ale požadavky na zkvalitnění výkonu, jak nejdříve státní správy, tak i

později samosprávy, vznikaly již dlouho předtím. V Evropě to bylo koncem 50 . a 60. let, kdy zásadním impulsem byla ekonomická oblast, a to především zvýšení efektivity při vynakládání veřejných prostředků na výkon veřejné správy,

a v neposlední řadě také stále častěji se ozývající požadavky na

zkvalitnění výkonu státu. V roce 1950 začala pracovat Rada Evropy , s tím souvisela celá řada reformních procesů. Začal se měnit systém činností a započaly i organizační změny veřejné správy. Samozřejmě jiný, rychlejší, byl

postup reforem ve státech západní Evropy, kde měli vývoj nepřetržitý, u nás byl

tento proces přerušen na dlouhé období 40 let v roce 1948. Toto období od roku 1948 až do roku 1989 bylo klasické především velkou centralizací, státní správa

u nás se potýkala s problémem velkých politických vlivů, především KSČ. Nebylo dostatek kvalifikovaných úředníků, chyběla zde územní samospráva, byla nízká úroveň horizontální i vertikální dekoncentrace, státní správa byla

málo efektivní. Byl zde nedokonalý systém hierarchie národních výborů. Schylovalo se k velkým změnám ve společnosti i v systému veřejné správy. - -

5

K procesu reforem však mohlo dojít jen v demokratické společnosti. V roce

1989 byla odstraněna řídící úloha KSČ, v roce 1990 byl

přijat

Zákon

č. 367/1990 Sb. o obecním zřízení. Tento zákon umožnil vznik obcí, byl

průlomem do státního zřízení. Posílila se role územních samospráv, začala

transformace ekonomiky, proces reforem byl nastartován. Cílem reformy veřejné správy je na jedné straně v maximální možné míře zkvalitnit a

modernizovat výkony veřejné správy a na straně druhé přiblížit veřejnou správu občanům

K jakýmkoli reformám ve státě je však nutná především politická vůle a tato

vůle zde nechyběla. Reforma se stala nedílnou součástí vládní politiky . V současné době již jsou některé důležité reformní kroky završeny, další změny

naopak probíhají, tak jak se vyvíjí požadavky na fungování veřejné správy ve

státě, nyní i ve vtahu k EU. Reforma je tedy pojata komplexně, systémově, proces neustále pokračuje jak v zemích EU tak i u nás. Jsme Evropané, ale vždy

zůstaneme především Čechy a to musíme mít za všech okolností na paměti.

Reforma se nedotkne jen nás, ale bude mít vliv na další generace, je proto zapotřebí, aby byla kvalitní, jak co do legislativy tak i do koncepce projektů, aby byla dostatečně ekonomicky zabezpečena prospěchu nás všech.

- -

a

aby byla především ku

6

I . Kapitola

Historický vývoj veřejné správy

1. 1 Nejstarší české dějiny

Nejstarším státním útvarem na našem území byl Sámův kmenový svaz –

nesprávně Sámova říše ( 623 – 658 ) . Sámo, francký kupec sjednotil Slovany

k obraně proti Avarům a franckému králi Dagobertovi. Historický doklad o existenci tohoto státního útvaru přináší tzv. Fredegarova kronika. Po Sámově smrti se říše rozpadla. Předpokládá se existence právních obyčejů a patrně i recepce cizích právních norem.

Velká Morava – Po rozpadu Sámova kmenového svazu vznikla nová

knížectví, z nichž nejvýznamnější bylo v polovině 9. stol. knížectví moravské a nitranské, nový státní

celek vznikl roku 833 násilným spojením Moravy

( Mojmír ) a Nitranska ( poražený kníže Pribina ). Velká Morava je označována historickou literaturou jako relativně centralizovaná raně – feudální monarchie, státní moc zosobňoval panovník, k jeho potřebě fungoval hierarchicky

uspořádaný dvůr. Vojenskou moc reprezentovala panovníkova družina. Kníže – panovník byl nejvyšším soudním, správním a zákonodárným orgánem. Diplomatické záležitosti vyřizovala dvorská kancelář, v jejímž čele stál kancléř

( zpravidla vyšší kněz ). Vyjma údělných knížectví bylo území státu rozděleno na hradské župy. Centrem župy a sídlem správních úředníků byl hrad. Velkomoravské soudnictví se řídilo především obyčejovým právem, používal se

tzv. boží soud, zákony se vydávaly pouze v případě, že bylo nutno novelizovat staré obyčeje, či pokud obyčej zcela chyběl.

Přemyslovský stát – Český stát vznikl de facto na troskách Velké Moravy.

Již v závěru velkomoravské epochy byla řada drobných knížectví postupně

ovládána knížectvím Čechů, v němž vládl rod Přemyslovců. Přemyslovci byli

první českou dynastií knížat a králů. Prokazatelně vládli od poloviny 9. století , v 10. století sjednotili pod svou vládu území Čech. Posledním Přemyslovcem

byl Václav III (+1306) . 26.9.1212 byla uznána suverenita českého státu Zlatou bulou sicilskou . Byla připojena Moravská území , Slezsko. V 11. století byl

panovník považován za vlastníka státního území. Správa území byla vytvářena z jeho vůle. Vznikla tzv. hradská správa , síť hradů pokrývala státní území. - -

7

Hrad byl centrem správy, úředníky hradu byli: kastelán, hradský soudce, vladař,

kněz – archypresbyter. Z družiny, která po franckém vzoru objížděla stát a vymáhala daně, se stal stálý aparát.

Sociální diferenciace – šlechta se jako sociální skupina vytvářela teprve od

10. století. Z ní byli vybírání úředníci státního aparátu. Církev středověku byla

raného

nadstátní a univerzální, proto církev získala velkou moc.

Začaly se vybírat desátky, a zakládat kostely. Díky církvi se začala šířit i latinská vzdělanost. Z původně svobodných rolníků se časem stali poddaní.

11. a 12. století bylo pro Přemyslovce obdobím boje o moc v častých válkách

i mezi sebou a obdobím rozšiřování jejich vlády. Příjmy panovníka

zabezpečovaly tzv. regály ( mincovní – právo na ražbu vlastních mincí, horní

regál – právo na nerostné bohatství ). Jiným zdrojem příjmů panovníka byl

obchodní život měst. Oblíbeným prostředkem bylo zvaní bohatých Němců do Čech, německá kolonizace probíhala přibližně ve 12. až 14. století. Němci převážně dosídlovali pohraničí. Správu města vykonávali sami měšťané.

Od roku 1322 byl pro Český stát používán název „ Koruna království

českého „ . Celistvost státu ochraňoval český zemský sněm, stát vystupoval jako

právnická osoba nadřazená králi i stavům. Bylo to období českých králů,

jmenujme např. Přemysla Otakara II, krále železného a zlatého, Václava II., Václava III. Po vymření Přemyslovců po meči se ujal vlády Jan Lucemburský, syn římského krále Jindřicha VII. Lucemburského,

r. 1310 byl korunován

českým králem, nárok na trůn získal sňatkem s Eliškou Přemyslovnou.

Král Karel IV., syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny byl na

svou dobu neobyčejně vzdělaný, hovořil plynně 4 jazyky, byl korunován králem

českým a římským ( 1349 ) Římské poměry upravil vydáním Zlaté buly 1356. Bula zakotvovala suverenitu mezinárodní i vnitřní českého státu. Za vlády Karla

IV. byly Čechy centrem vzdělanosti , byla založena Karlova univerzita, vybudován Karlův most, budován Chrám sv. Víta, a mnoho dalších významných

staveb. Václav IV., syn Karla IV., vládl v letech 1378 – 1419, avšak jeho moc byla mimo jiné oslabována bojem s bratrem Zikmundem a zradikalizovanými

vrstvami šlechty a mešťanstva. Vydal r. 1409 Dekret Kutnohorský , schválil i defenestraci protireformních konšelů r. 1419. Zemřel 16.8.1419. Husitství -

odsuzoval

symbolem husitství je Jan Hus ( 1372 – 1415) Kázal český,

kupčení církve

s odpustky, - -

prosazoval

chudobu

církve,

8

stal se rektorem pražské univerzity . Avšak církvi nevyhovoval, po procesu v

Kostnici byl jako kacíř zatčen , souzen a v roce 1415 upálen . Čtyři pražské

artikuly jsou považovány za program husitského hnutí. Na Zemském sněmu 3. -

7. 6. 1421 byly prohlášeny za zemský zákon. Toto období je charakterizováno

především jako období husitských válek V roce 1436 uznali husité platnost korunovace Zikmunda Lucemburského českým králem, která proběhla již 1420.

Zemský sněm – z raně feudálních dvorských sjezdů se ve 13. století vyčlenil

mimo zemského soudu a královské rady i zemský sněm. Jeho klasická podoba

zanikla teprve r. 1848. V té době vznikaly také zemské desky, byly de facto prvními veřejnými právními knihami. Sloužily především k zápisu vlastnictví

statků. Zemské soudy byly v Čechách a na Moravě nejvyššími soudními

instancemi. V době stavovské stálo v čele zemské správy 12 nejvyšších zemských úředníků, např. zemský hofmistr, zemský maršálek, nejvyšší purkrabí, nejvyšší komorník, nejvyšší zemský sudí, nejvyšší kancléř, dvorský sudí, nejvyšší písař, podkomoří - správce královských měst.

Politický vývoj v letech 1468 – 1490 , Jagellonci. Uherský král Matyáš

Korvín uzavřel dohodu s Jagellonci po krutých bojích . Matyáš si ponechal titul

českého krále a kontrolu nad Moravou , Lužicemi a Slezskem, Jagellonci ovládli české království, po smrti Matyáše jim připadlo zpět území Moravy, Lužic a Slezska a nad to i uherský trůn. V r. 1500 byl vydán zemský zákoník ,

který nebyl městům příznivý. Za vlády Ludvíka Jagellonského došlo

k rozštěpení utrakvistů a po prohrané bitvě s Turky u Moháče král na ústupu zemřel.

V 17. století proběhlo Stavovské povstání – po stavovském povstání byla

nastolena absolutistická monarchie , již nastoloval Ferdinand III – projevila se

centralizací úřadů a značnou byrokratizací státního aparátu. Města ztratila prakticky vliv na chod země, společně s poddanými a šlechtici byla násilně rekatolizována. V důsledku

třicetileté války byl značně vylidněn venkov,

úbytek celkem o 1 000 000 obyvatel, bylo zde nevolnictví, ovládán byl cizími

feudály. V 17. století se centrum vlády přemístilo do Vídně, r. 1624 se do Vídně

přemístila i česká dvorská kancelář. Ta byla tehdy nejvyšším úřadem českého

státu. V jednotlivých zemích byli ihned po potlačení stavovského povstání jmenováni králi věrni místodržící , v r. 1636 byl na Moravě zřízen tzv. tribunál,

- -

9

v jehož čele stát zemský hejtman, ve Slezsku to byl vrchní úřad. Po třicetileté válce byli krajskými úředníky nadále krajští hejtmané.

1. 2 Habsburská monarchie

Habsburská monarchie . Podle Pragmatické sankce nastoupila

na trůn

Marie Terezie dne 12.5.1743. Po povstání r. 1775 byly pro Čechy a pro Moravu vydány tzv. „tereziánské robotní patenty, pracovní doba byla pevně vymezena. Dne 1.11.1781 vydal Josef II „patent o zrušení nevolnictví“, poddaní směli odcházet do měst, ženit se i mimo hranice panství, dávat své děti do škol. Byla

zavedena i povinná školní docházka. R. 1781 vydal rovněž „ toleranční

patent“ – povolení jiných náboženských vyznání. V r. 1743 byli Bavoři a

Francouzi vytlačeni z Čech, Prusko se obávalo vojenských úspěchů Rakouska, zahájilo proto r. 1744

„druhou slezskou válku“

po pruských vítězstvích

uzavřela Marie Terezie novou mírovou smlouvu v r. 1745 , která v podstatě opakovala výsledky smlouvy vratislavské, císařem byl zvolen manžel Marie Terezie. V říjnu byl uzavřen tzv. cášský mír mezi Rakouskem a Francií.

V r. 1756 Prusové obsadili Sasko, r. 1757 vstoupila do Čech, rakouská

armáda byla poražena. Na jaře 1758 byli Prusové generálem Laudonem poraženi

a vytlačeni z Čech. Impulsem buržoazní revoluce 1848 se stala schůze ve

Svatováclavských lázních, 11.3.1848 byl zvolen Svatováclavský výbor. Vzešla i Prvá pražská petice – 11 požadavků určených císaři, vznikly studentské legie i

Národní garda. Dne 13.4.1848 byl Ustanoven Národní výbor , měl 140 členů. V programu stál i požadavek národního osvobození a faktického zrovnoprávnění

oproti Němcům. V tomto boji se angažovalo mnoho známých osobností, např. F. Palacký.

Rakouské ústavy – výsledkem mezinárodní situace a domácího nátlaku bylo

vydání ústav – Dubnová ústava – 25.4.1848 byla vyhlášena z vůle císaře, upravovala jeho postavení, zemských sněmů, občanská a politická práva

občanů. Tato ústava však nikdy neplatila, protože na jejím základě byl svolán pouze říšský sněm jako ústavodárné shromáždění, Čechy a Morava byly

považovány pouze za říšské provincie. Březnová ústava – je nazývána také Stadionova ústava 4.3.1849 , vyhlášena byla 7.3.1849 Ústava má 13 částí. Ústava výslovně ruší poddanství, zaručuje nezávislost soudů. Bachovský - -

10

absolutismus – od 1851 , Silvestrovskými patenty do 1860 . Jedná se období

tvrdé centralizace a absolutistické vlády v Rakousku, období, v němž byla zřízena ministerstva, zlikvidována ústava, občanská práva .

Bachovský

policejní režim nebyl úspěšný. Pouze stmelil českou opozici. Pro vnitřní politiku nastala změna Říjnovým diplomem z 20.10.1860, mimo jiné se zde připouští i -

možnost federalizace státu. Únorová ústava z 26.2.1861 definovala tyto orgány:

parlament, tj. říšské zastupitelstvo, bylo upraveno právní postavení panovníka,

ústava určovala pravomoci zemských sněmů, byla rozlišena užší a širší říšská rada. Prosincová ústava 1867 byla vydána opět pro předlitavské země. Ústava byla formálním pokračováním únorové ústavy.

Zakotvovala širokou škálu

občanských svobod. Rakousko – Uhersko r. 1867 vyrovnáním uznaly, že tvoří

nedělitelnou jednotu, uznáním byl určen jen jediný panovník. Češi byli tímto vývojem rozhořčeni.

Politická scéna 19. století – staročeši a mladočeši. Původní Národní

strana se rozpadla r. 1874 na Národní stranu – staročechy a Národní stranu svobodomyslnou – mladočechy. Mladočeši byli radikálnější, staročechy tvořila konzervativnější vrstva. 26.1.1907.

Všeobecné volební právo – v Čechách uzákoněno

1.3 Československá republika

Československá republika – právní a správní vývoj. 28. října 1918 byl

v Praze schválen zákon tzv. Recepční norma. Norma byla prvním přijatým zákonem nového československého státu. Smyslem bylo zabránění možnému vzniku právního vakua po rozpadu monarchie.

Přejímala rakouský model

veřejné správy. Území nového státu bylo určeno těmito smlouvami:

Versailleskou smlouvou 1919 – stanovena hranice s Německem, Saintgermainskou smlouvou 1919 – hranice s Rakouskem, výsledky pařížské mírové

konference byly uznány 1920 – stanovení hranice Slovenska, Dohodou o Javorine – hranice s Polskem 1924 , připojení Podkarpatské Rusi proběhlo 1919. Měnová reforma -

okolkování oběživa, stažení 50 % z oběhu , byl

proveden soupis všech poukázek, vkladů, cenných papírů . Vytvoření měny bylo

potvrzeno zákonem č. 187/1919 Sb. Zákon určil , že měna bude označena jako

- -

11

Kč koruna československá. Ministr financí byl v té době dr. Alois Rašín. Došlo k potlačení inflace.

Dalším krokem byla pozemková reforma - byl zřízen Pozemkový úřad,

který zabezpečoval zábory půdy větší než 150 ha zemědělské půdy v rukou jednotlivce, zabraný majetek byl rozdělen drobným domkařům, živnostníkům,

zčásti zůstal státu. Výši náhrady za zábor stanovoval tzv. náhradový zákon. 1920.

Prozatímní ústava ( Zák. č. 37/1918 Sb.) zakotvovala Národní shromáždění,

vládu, prezidenta. Ústava z roku 1920 zakotvovala ústavní soud, Národní

shromáždění, vládu, prezidenta.

Národní shromáždění se skládalo ze dvou

komor – z poslanecké sněmovny (300 členů) a senátu (150 členů). Volby byly

přímé, všeobecné, rovné, tajné. Uplatněn byl princip poměrného zastoupení. V roce 1923 byl vydán Zákon na ochranu republiky. Jednalo se o tzv. první

republiku. Státní správa se vyvíjela následovně – 28. října 1918 byla recepční normou přejata rakouská státní správa a zákony. Nové ústřední orgány byly

zřízeny

Zákonem

č.

2/1918

později

přejmenovány

na ministerstva,

Zákonem č. 3/1918 byl zřízen Nejvyšší správní soud. Tzv. Župní zákon

126/1927 – realizován jen na Slovensku. Zákon č. 125/1927 Sb. – organizační

zákon – člení stát na země, okresní hejtmanství, obce.

1.4 Fašismus

Fašismus . Karlovarské požadavky – vysloveny K. Henleinem v Karlových

Varech v dubnu 1938 – byl to počátek nároků sudetských němců. Mnichovská

dohoda - byla podepsána zástupci Německa, Itálie, Francie a Anglie 30.9.1938.

Byla vymezena pásma, která měla být postoupena Německu a vyklizena do Jako druhá Československá

10.10., toto měla obsadit německá vojska.

republika bývá označováno torzo, které zbylo z původní republiky od 30.9.1938 ( přijetí mnichovského diktátu) do 14.3.1939 ( vyhlášení

samostatnosti Slovenska), eventuálně do 15.3.1939 - okupace. 15.3.1939 – německá okupace českého území 16.3.1939 vydal Hitler Protektorátu Čechy a Morava .

výnos o zřízení

Tyto události znamenaly likvidaci českého státu, lidských svobod,

mezinárodní suverenity, vlastní obrany

- -

a

vojenské

moci,

vlastní

12

měnové politiky atd. Došlo k podřízení českého průmyslu a zemědělství

válečným potřebám Říše, k rozsáhlé nacionální, politické a rasové diskriminaci, k mocenskému teroru. V roce 1941 byl R. Heydrich jmenován zastupujícím říšským protektorem. V roce 1942 probíhala Heydrichova správní reforma – jakákoliv oblast správy mohla být převzata Říší a ta ji pak delegovala na autonomní orgány protektorátu, které ji pak vykonávaly z příkazu Říše. Orgány protektorátu byly tedy dvojí – říšské a autonomní .

Orgány říšské – říšský protektor, jeho zástupcem byl státní tajemník, v srpnu

1943 vzniklo Německé státní ministerstvo pro

Čechy a Moravu v čele se

státním ministrem, na něž přešly všechny pravomoci říšského protektora. V roce 1943 se stal státním ministrem K.H. Frank.

Orgány autonomní – Výbor Národního souručenství – členové jmenováni

státním prezidentem , pseudoparlament bez většího významu, státní prezident – loutková hlava protektorátní správy, protektorátní vláda , v roce 1942 byla vláda jako kolegiální orgán s normotvornou pravomocí rozpuštěna, zůstala

pouze jednotlivá ministerstva a sekretariát předsedy vlády. V roce 1944 byla obecní samospráva zlikvidována, ve větších obcích byli ustanoveni do funkcí místo starostů tzv. úředničtí vedoucí.

Exilová vláda – existence čs. Státu i přes uvedené skutečnosti neskončila.

Po odtržení Slovenska, okupaci Čech a Moravy, de facto likvidaci české

státnosti vytvořili českou exilovou vládu politici nejprve ve Francii, po porážce Francie ve Velké Británii tzv. prozatímní státní zřízení. Existovala tak soustava státních orgánů bez státního území. Toto prozatímní československé

státní zřízení bylo tvořeno prezidentem dr. E. Benešem, Československou emigrační vládou a Státní radou. Čs. Prozatímní zřízení se dočkalo uznání 18.7.1941 SSSR a Velkou Británií, 31.7.1941 vládou USA. 1)

V roce 1944 byl vydán Ústavní dekret o národních výborech a prozatímním

shromáždění. Ústavní dekret ustanovuje na základě voleb

místní, okresní a

zemské národní výbory a národní shromáždění .Za součást právního řádu ČR byly prohlášeny tzv. Benešovy dekrety. Ústavní dekret prezidenta č. 11 řešil právní kontinuitu předpisů v předválečném, válečném a poválečném období. __________________________________________________ 1)

Šnor R., Sejchlová Irena, Právní dějiny , Nakladatelství Jiří Krtiška 1996, s. 42 – 58 - -

13

1.5 Poválečné uspořádání

Košický vládní program -

v dubnu 1945 . Vládní program, vytvořený

vládou, která byla jmenována na základě dohod londýnských a moskevských představitelů. Bylo zřízeno předsednictvo vlády, ministerstva. Košický vládní

program definoval rovněž národní výbory – dále jen NV – a to jako MNV,ONV a ZNV – místní národní výbory, okresní národní výbory a zemské národní

výbory. Orgány národních výborů – v čele stál předseda, dále zde působily

komise, rada, o důležitých otázkách rozhodovalo rovněž plénum. Ústředními orgány státní správy byla ministerstva.

Únor 1948 – tzv. „Vítězný únor“ , moc převzali na dalších 40 let komunisté.

Byl vydán Zákon č. 150/1948 Sb. - - Ústava 9. května. Vláda byla stanovena

jako nejvyšší orgán státní moci. Národní výbory pak dále jako vykonavatelé moci ve státě.

V roce 1949 byl zřízeno 19 krajů, země byly zrušeny. Národní výbory byly

v obcích , okresech a krajích - MNV, ONV, KNV.

Můj názor je, že i přes Gottwaldovu vládu a politizaci veškerého dění v této

poválečné době lidé ještě věřili v ideu společného vlastnictví, v to, že všichni, kdo poctivě pracují se taky budou mít lépe. Nebudou existovat velké sociální

rozdíly , lidé se nebudou dělit na chudé a bohaté. V padesátých letech lidé měli

velkou vůli znovu vybudovat válkou zničené hospodářství, z práce a nadšení lidí vznikly velké a důležité stavby našeho hospodářství, především pak průmyslu ( NHKG - Nová huť Klementa Gottwalda).

Místní národní výbory, okresní národní výbory a krajské národní výbory pak

fungovaly na stejné koncepci až do 60. let .

Zákonem č. 36/1960 Sb. – snížení počtu krajů na 10 i snížení počtu okresů

o více než polovinu. Nová ústava byla přijata v roce 1960 – Zákon č. 100/1960 Sb. A následoval nový zákon o národních výborech. Vláda byla opět orgánem nejvyšší státní moci. V ČSSR vládne socialistická vláda.

- -

14

1.6 Vývoj po roce 1968

Rok 1968 – pokusy o vytvoření demokratické společnosti, mělo dojít

k částečnému odstátnění a posílení obecní samosprávy. Tyto snahy však byly

v srpnu roku 1968 krutě potlačeny.

Napadla nás vojska států Varšavské

smlouvy v čele s tehdejším SSSR. Tato vojska pak u nás „dočasně“ zůstala až do 90. let. Nastal tvrdý proces normalizace pod nadvládou KSČ a především

Moskvy. Vláda ČSSR – v roce 1968 Federace, orgány byly jak republikové, tak i federální. Správa veřejných záležitostí byla rozdělena mezi ČSSR a SSR –

tedy mezi jednotlivé republiky, stejně tak některé záležitosti byly ve výlučné

kompetenci federace, další byly ve společné působnosti. V roce 1968 – tzv. Pražské jaro – objevily se tendence obnovení územní samosprávy, zemí. Tento proces však byl potlačen a umlčen v následujících letech po okupaci .

Střediskové obce – spojování obcí a vznik tzv. střediskových obcí proběhl v

70. letech. Některé menší obce byly spojovány, připojeny k větším, docházelo

k připojení k městům. Důvodem bylo údajné slučování finančních prostředků pro větší akce, ale z vlastní zkušenosti víme, že na menší obce se stejně většinou

nedostalo, navíc se ocitly pod správou a diktátem větších měst a obcí. Tyto střediskové obce si osobovaly právo měnit územně plánovací dokumentaci ve svůj prospěch a pochopitelně i směr financí byl více ve prospěch těch větších a silnějších. Tato centralizace se neosvědčila a obce se odtrhly ihned jak mohly. 1.7 Vývoj po roce 1989

Rok 1989 – sametová revoluce v listopadu 1989 a pád komunismu

nastartoval

proces

demokratizace

a

velkých

změn

ve

společnosti.

Předlistopadová vláda se sestávala z vlády federální a vlád obou republik

ČSR a SSR . Výbory byly místní, krajské a okresní – MNV, KNV a ONV. Po roce 1989 započal reformní proces veřejné správy směrem k decentralizaci a dekoncentraci. Základem byla nová Ústava České republiky - zákon č. 1/1993 Sb. a Listina základních práv a svobod - zákon č. 2/1993 Sb.

Adamcova komunistická vláda byla svržena, moc převzala nová vláda, mezi

nimi i dřívější členové tzv. disentu v čele s V. Havlem. V roce 1989 byla

struktura státu tvořena federativními orgány i orgány jednotlivých republik, poté pokračovaly převratné změny nejen v ústavním zřízení. - -

15

Od 1. ledna

1993

došlo po dlouhém vyjednávání a dohadech a

v neposlední řadě díky nacionalistickým snahám především Slovenské politické reprezentace k rozpadu

Československa na

dvě samostatné republiky.

Změny nastaly také v názvu republiky. Pokud si dobře pamatuji, nejdříve bylo

odstraněno z názvu slovo socialistická, další varianta byla , jestli mezi ČeskoSlovenská dát pomlčku nebo mezeru, nakonec došlo ( jen nakrátko ) ke konsensu nazvat republiku Česká a Slovenská Federativní republika. Od 1.ledna

1993 se stala Česká a Slovenská republika samostatným státem se

samostatným uspořádáním nejvyšších státních orgánů. S tím souvisela také reforma např. veřejných financí, oddělení měny, reforma soudnictví aj.

V roce 1990 se posílil vliv samosprávy . V první etapě 31.12.1990 byly

zrušeny KNV . Vznikaly obce s obecními úřady. Ukončena byla činnost

soustavy národních výborů . Od roku 1990 byla územní správa tedy

představována především obcemi jako samostatnými korporacemi územní samosprávy a jejich orgány a dále okresními úřady, jako územně nejnižšími

orgány státní správy se všeobecnou působností. Přitom žádnou vyšší územní

úroveň ani samosprávy ani státní správy s všeobecnou působností naše soustava orgánů veřejné správy po celá devadesátá léta neznala, nicméně řešení vyšší územní správy se předpokládalo a připravovalo. 2)

Byl velký zájem o vytvoření územních samosprávných celků. V roce 1992

byl zřízen úřad pro legislativu a veřejnou správu, po čtyřech letech byl však

bez toho, aby z tohoto úřadu dány nějaké závažné výstupy a podklady pro reformu, zrušen, poté nastala transformace ekonomiky. Až v roce 1997 byl vydán Ústavní zákon o územně samosprávných celcích.

28.května 1998 – Přistoupení České republiky k Evropské Chartě místní

správy. Před naším podpisem již podepsalo tuto Chartu 27 evropských států, včetně našich sousedů. Určuje mimo jiné základní rámec místní samosprávy, úpravu lokálních financí, právo sdružovací.

1998 – Vláda ustavila garantem reformy veřejné správy Ministerstvo vnitra.

Z možných alternativ zvítězil tzv. spojený model veřejné správy, tzn. že orgány

samosprávy vykonávají na základě zvláštních zákonů vedle samosprávy také

státní správu v přenesené působnosti.

_____________________________________________________________ 2)

Průcha Petr, Správní právo , obecná část, MU Brno 2003, s. 105

- -

16

Jedním z aktuálních kroků bylo přenesení působnosti 73 okresních úřadů

na 205 obcí s rozšířenou působností . Cílem je reforma územní správy v tzv. v duchu tzv. spojeného modelu, tedy modelu, kdy jsou úřady samosprávy

pověřeny výkonem státní správy v přenesené působnosti, dále přenesení

kompetencí ze státní správy na samosprávu v maximální míře, tedy provedení decentralizace, dále přenesení kompetencí ve výkonu státní správy z ústřední

úrovně na nižší, resp. obecní a krajskou v maximální míře – tedy provedení dekoncentrace 3)

V roce 1999 byly vládou zjištěny některé nedostatky ve výkonu veřejné

správy – např. vysoký stupeň centralizace, nedostatečná kvalifikace úředníků, nízká kvalita výkonu státní správy, nízká úroveň vertikální i horizontální dekoncentrace, neexistence regionálního stupně. Rok 1999 – přijato zásadní vládní usnesení , systém ucelené reformy, přijaty

budou dílčí koncepce

reformy: reforma územní veřejné správy, reforma ústřední státní správy, koncepce přípravy pracovníků ve veřejné správě, zákon o státní službě, který

obsahuje povinné celoživotní vzdělávání, dále přijata koncepce zvýšení účinnosti řízení ve veřejné správě, zvýšení účinnosti veřejné kontroly, včetně

zákona o finanční kontrole a jiné nastavení kontrolních mechanismů, koncepce vývoje informačních systémů, koncepce zvýšení účinnosti veřejných služeb,

zákon o svobodném přístupu k informacím, nastavení důslednější soudní kontroly, příprava na přijetí nového správního řádu

Krajské zřízení . K doplnění takto koncipované místní správy s všeobecnou

působností došlo, v návaznosti na postupný právní vývoj, fakticky až k datu voleb do zastupitelstva krajů ( 12.11.2000) – první fáze reformy. Bylo zřízeno 13 krajů + Hlavní město Praha.

Návazně, a to k datu 31.12.2002 potom byla ukončena činnost okresních

úřadů, a veškerá územní správa s tzv. všeobecnou působností je nadále představována toliko obcemi a kraji, jako územními samosprávnými

korporacemi – 2. fáze reformy. Takto dnes pojatá organizace územní, resp.

místní správy, tvořena jejími subjekty se všeobecnou

působností, je

ovšem

ještě doplňována územně dekoncentrovanými ( specializovanými) orgány státní správy, které vykonávají státní správu také jen v určitých územních

_______________________________________________________________ 3)

Portál veřejné správy, Zlínský kraj, Cíle a reformy veřejné správy, tisková zpráva MV ČR [30.3.2006]

- -

17

obvodech, a které jsou vždy na svém úseku svým organizačním postavením přímo odvozeny od příslušných ústředních orgánů státní správy. 4)

Tyto orgány se specializují jen na určitý úsek státní správy nebo jen na

některé činnosti , v současné době se jedná o tyto orgány: krajské správy,

okresní ředitelství a obvodní oddělení Policie ČR, zeměměřičské a katastrální

inspektoráty na území krajů a katastrální úřady na území okresů, krajské, regionální či oblastní orgány specializovaných státních inspekcí ( energetická,

obchodní, zemědělská a potravinářská apod.), krajští hygienici, inspektoráty českého úřadu bezpečnosti práce, obvodní báňské správy, celní ředitelství, pohraniční a vnitrozemské celní úřady, okresní správy sociálního zabezpečení, úřady práce, finanční ředitelství a finanční úřady.

Opodstatnění existence

těchto úřadů lze hledat především v účelnosti a míře jejich speciálního

zaměření. Územně dekoncentrované orgány státní správy tak tvoří spolu s obcemi a kraji ucelený systém místní správy. 1.1.2003 –

Zákonem č. 314/2002 bylo provedeno stanovení obcí

s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností. Svoji činnost zahájily obce s rozšířenou působností 1.1.2003, státní správu převzaly

od 73 okresních úřadů, které k 31.12.2002 ukončily svoji činnost a 3 statutárních měst. Tyto obce převzaly zhruba 80 % jejich působnosti. Stát se na jejich

financování do značné míry finančně podílel. V roce 2002 a 2003 na přípravu budov převzaly tyto obce od státu 16,2 mil. Kč, mimo to je na každé funkční místo poskytován příspěvek ve výši cca 334 Kč. Pokud některá obec není zcela

na výkon této funkce připravena, může uzavřít s jinou obcí s rozšířenou působností veřejnoprávní smlouvu o výkonu státní správy na přechodné období.

5)

Nyní probíhá některými zdroji nazývaná 3. fáze reformy veřejné správy –

proces modernizace způsobu výkonu veřejné správy ( informatizace veřejné

správy, vzdělávání ve veřejné správě, veřejné a občanské kontroly, dostupnost a kvalita veřejných služeb a řízení veřejného sektoru).

Podrobněji se budeme zabývat tímto procesem v kapitole Decentralizace

státní správy a samosprávy.

_______________________________________________________________ 4) 5)

Průcha Petr, Správní právo , Obecná část, MU Brno, 2003 s. 106

Portál veřejné správy, Zlínský kraj, Obce s rozšířenou působností, tisková zpráva MV ČR [ 30.3.2006 ]

- -

18

II.

kapitola

Základní charakter organizace veřejné správy 2.1 Veřejná správa v ČR

Pojem veřejná správa vznikl v historii a

má

kořeny v římském

právu

( administratio rei publica ). Veřejná správa je správa lidské společnosti

zorganizované ve stát se státním zřízením . Je to správa veřejných záležitostí ve společnosti, projev realizace výkonné moci ve státě a samosprávné moci,

veřejnou mocí je nadán stát a dále jí disponují subjekty povolené ke správě

veřejných záležitostí, zabezpečuje žádoucí stav vztahů ve společnosti. Veřejnou -

-

-

-

-

správou se rozumí např. správa :

území státu, kraje, obce

věci, ke které má veřejnost vlastnická práva ( jedná se o věci movité, například dopravní prostředky, a věci nemovité, například komunikace, budovy, pozemky a další),

veřejných záležitostí ( například služeb veřejnosti, občanů obce, kraje atd. ),

veřejných financí ( například veřejných rozpočtů),

užívání veřejných objektů a zařízení ( například přírodních zdrojů, veřejných informací ).

Veřejná moc, jejíž výkon představuje právě veřejná správa, se dělí na moc

státní a na zbývající veřejnou moc. Státní moc – veřejná moc, kterou disponuje

sám stát a zabezpečuje jí prostřednictvím zvláštního aparátu, označovaném jako

státní mechanismus.V rovině státní činnosti lze veřejnou správu vykonávanou státem vymezit i tzv. negativně, jako tu státní činnost, kterou stát vykonává vedle zákonodárství a soudnictví. Zbývající veřejná moc – je státem v příslušném rozsahu svěřena subjektům nestátního charakteru ke správě

veřejných záležitostí – jedná se prakticky o subjekty územní samosprávy, vykonávající specifickou formu správy státu, je od státní moci v jistém slova smyslu odvozena a nemůže s ní být v rozporu.

- -

19

V tomto smyslu má i tato veřejná moc svůj základ ve státní moci, má s ní

určité společné znaky a projevuje se jako decentralizovaná státní moc.6)

Veřejná správa vykonávána veřejnoprávními korporacemi: V rovině

činnosti dalších veřejnoprávních subjektů, odlišných od státu , je veřejná správa

nestátní činností výkonného charakteru , jejímž posláním je spoluzabezpečovat výkon správy státu. Je vykonávána veřejnoprávními korporacemi – územními

(obce, okresy apod.) a zájmovými ( komory, svazky, grémia ), čili územní samospráva

a

zájmová

samospráva.

Veřejná

správa

vykonávaná

veřejnoprávními korporacemi jinak vykazuje v podstatě stejné rysy jako veřejná správa vykonávaná státem, resp. jeho orgány.

2.2 Organizace veřejné správy Základní mi subjekty veřejné správy jsou stát a veřejnoprávní korporace, které ve veřejné správě vystupují jako představitelé a nositelé veřejné moci ve

státě. Realizují své postavení navenek prostřednictvím svých orgánů, tzv. správních orgánů. Správní orgány jsou jednak

součástí organizace státu,

jednak součástí organizace veřejnoprávních korporací.

Z organizačního

hlediska je každý správní orgán relativně samostatnou organizační jednotkou ve

veřejné správě, systémově je však začleněn do příslušného organizačního

systému veřejné správy. Organizace veřejné správy jako celek, stejně jako postavení jejích jednotlivých subsystémů i jednotlivých správních orgánů je

výrazem uplatnění organizačních principů veřejné správy. Uplatnění příslušných

organizačních principů umožňuje rozlišovat tzv. organizačně technické systémy veřejné správy: • • • •

systém centralizované, decentralizované, koncentrované a dekoncentrované správy systém územní a rezortní systém monokratický a kolegiální systém volební a jmenovací.

Systém centralizace a decentralizace – především se jedná o oblast řízení, kdy takto hovoříme o delegování rozhodovací pravomoci.

Decentralizace

pravomoci – vyšší organizační složka deleguje relativně trvale část své

- -

20

pravomoci organizační složce nižší, decentralizace činnosti – vyšší organizační složka svěřuje nižší organizační složce jen výkon určitých činností.

Centralizace a decentralizace bývá často spojována s principy tzv. koncentrace

a dekoncentrace , které se mohou projevovat jednak ve vertikálním a jednak

v horizontálním smyslu.

Systém je spojen s využitím osy organizační

nadřízenosti a podřízenosti. Souvisí s tím, nakolik došlo k decentralizaci činností.

Systém územní, odvětvový a funkční : územní princip preferuje vymezení

působnosti správních orgánů ve vztahu k určitému území, je bližší pro územní samosprávu. Princip odvětvový je založen na tzv. lineárních útvarech a struktuře. Princip funkční , založen na tzv. štábních útvarech a funkčních

vazbách , vede ke specializaci správních orgánů. Většinou jde o kombinaci těchto principů.

Systém monokratický – správní orgán je představován jednou osobou, většinou

funguje ve státní správě. Systém kolegiální – více osob – většinou

v samosprávě.

Systém volební a jmenovací – vyjadřují rozličné ustavení správních orgánů volbou nebo jmenováním.

Ve státní správě převažuje princip jmenovací,

v samosprávě princip volební .7)

Organizační subsystémy organizace veřejné správy: • • • •

ústřední orgány státní správy

územní orgány veřejné správy s všeobecnou působností

územně dekoncentrované ( specializované ) orgány státní správy orgány ( subjekty) zájmové samosprávy.

Toto členění je možné označit za členění úrovňové, horizontální . Je kombinované s vertikálními liniemi orgánů státní správy.

_______________________________________________________________ 6) Průcha Petr, Správní právo ,Obecná část, MU Brno 2003, s. 28 7) Průcha Petr, Správní právo, Obecná část, MU Brno, s. 100 - -

21

2.3 Funkce veřejné správy

Veřejnou správu charakterizují její funkce.

Funkce vyjadřuje samotné

požadavky a potřeby veřejné správy a její fungování, slouží k realizaci funkcí státu:

- obecné funkce – organizující a ochranná.

-

dílčí funkce ( funkce jednotlivých organizačních subsystémů, případně i

orgánů veřejné správy ) .

- Funkce organizující – neboli regulativní, zajišťuje uspořádání subjektů a

adresátů působení veřejné správy a vztahů mezi nimi, jakož i vztahy k jiným subjektům, zajištění chodu veřejné správy,

- ochranná – k zajištění dobrého chodu veřejné správy, případně ke zjednání nápravy.

-

Dílčí funkce – vyjadřují konkrétní činnosti, které jsou veřejnou správou zabezpečovány , plánovací, programovací, ovlivňovací, koordinační,

kooperační, rozhodovací, kontrolní apod. Mohou působit jak uvnitř tak navenek.8)

-

Dále podrobněji k členění některých funkcí:

organizační funkce ( například území státu je členěno na menší územní

celky. Veřejná správa člení instituce dle oborů činností, člení a organizuje

záležitosti občanů. Veřejná správa vytváří celou řadu organizačních struktur -

dle obsahu a oboru činností),

regulační funkce – v demokratické společnosti vytváří systém řízení

společnosti založený na politickém pluralismu, na vzájemné komunikaci,

solidaritě a toleranci. Umožňuje trvalá nebo dočasná sdružení občanů na základě vnitřních stanov samosprávy. Umožňuje shromažďování a

sdružování občanů a organizací podnikatelského sektoru nebo sektorů neziskových veřejně prospěšných společností,

_____________________________________________________________ 8) Průcha Petr, Správní právo ,Obecná část, MU Brno 2003, s.144,145

- -

22

2.4 Metody působení veřejné správy

Členíme na obecné metody působení a konkrétní metody působení.

Obecné metody- metody přesvědčovací a donucovací , představují základní

působení ve vzájemném určitém poměru v celé veřejné správě. V obecné rovině lze hovořit i o metodách řízení a regulace . Konkrétní metody -

- administrativní metody, např. normativní správní akty (zákony, vyhlášky, nařízení vlády),

individuální správní akty, interní akty ( podnikové předpisy ), individuální

služební akty – v naší organizaci rovněž

služebního zákona – rozkazy , pokyny, hlášení,

dohody

na bázi

správně právního charakteru ( smlouvy),

- ekonomické

dluhopisy či

metody ( například peníze – rozpočet , akcie, valuty),

směnky,

- organizační metody ,( podpůrné) , organizačně zabezpečují fungování veřejné správy uvnitř i navenek.9)

2.5 Formy realizace veřejné správy

Jsou vnějším výrazem činnosti správních orgánů. Tak jak jsou cíle

veřejné

správy

zajišťovány

prostřednictvím

jejích

úkolů,

úkoly

zprostředkovány prostřednictvím jejích funkcí, funkce prostřednictvím

metod působení, tak se tyto metody projevují ve formách realizace veřejné správy . Základní rozlišení je na vnější a vnitřní formy realizace, dále na právní ( normativní správní akty, individuální správní akty aj.) a neprávní

(organizační ) formy realizace( operativně organizační činnosti, materiálně

technické operace) . Pro všechny formy platí, že mají právní podklad.

Obecným požadavkem je podstatné omezení nežádoucích administrativních

prvků ve formách realizace veřejné správy, je třeba posilovat samostatnost subjektů, posiluje se i snaha o racionalizaci veřejné správy, což však je

závislé na příslušných organizačně právní předpokladech v konkrétních podmínkách systému VS.

_______________________________________________________________ 9) Průcha Petr, Správní právo ,Obecná část, MU Brno 2003, s.146,147

- -

23

III. Kapitola

Současná soustava veřejné správy v ČR

3.1 Státní správa 3.1.1 Státní zřízení České republiky

Česká republika vznikla v roce 1993 jako unitární , demokratický stát,

vyznačující se jednotnou soustavou nejvyšších ústředních orgánů, jednotnou ústavou a demokratickou formou vlády s převažujícím způsobem tržního hospodářství. Na rozloze cca 78 tisíc km čtverečních žije více než 10 miliónů

280 tis. obyvatel. V demokratickém státním zřízení České republiky má občan, který dodržuje právní normy, mít pocit ochrany a jistoty, deklarované Zákonem č. 2/1993 Listina základních práv a svobod. 10)

Česká republika je právním státem s logicky uspořádaným souborem

právních norem, tvořících právní řád , který je v souladu s mezinárodními

právními normami . ČR je uznávána ostatními suverénními státy světa a

integrována do světových finančních a hospodářských seskupení . Od 1.5.2004 je členskou zemí Evropské unie.

ČR má demokratický volební systém. Demokracie v ČR představuje

volbu zastupitelů a zákonodárných státních orgánů, poslanců a senátorů, kteří volí své reprezentanty ( například zastupitelstvo obcí volí starostu obecního úřadu, poslanci a senátoři volí prezidenta ČR ).

_______________________________________________________________ 10) Káňa Pavel, Základy veřejné správy, Montanex, a.s., Ostrava, 2004, s. 23

- -

24

3.1.2

Volební systém v České republice

Volební systém v ČR upravují zákony. Volební systém v ČR je tvořen

zásadami, volebním řádem, organizací voleb a volbami do všech zastupitelských orgánů, včetně zastoupení v orgánech EU. Naše společnost rozlišuje dva

základní volební systémy. Systém poměrný je vytvořen například pro volby do

Poslanecké sněmovny a systém většinový je vytvořen například pro volby do

Senátu ČR. Poměrný volební systém spočívá v utváření volebních obvodů, v nichž se volí více kandidátů do zastupitelských orgánů na hromadných

kandidátkách politických stran . Ve volených obvodech se mandáty ( získaná křesla ) rozdělují podle počtu získaných hlasů, například celkový počet křesel je 200, tedy získala–li strana ve volbách 25 % hlasů, obsadí 50 křesel. Volební

systém většinový se nazývá majoritní. Poslancem je ten kandidát, který získá nejvíce hlasů ve svém obvodu. Všechny ostatní hlasy nemají význam. Druhy voleb do zastupitelských orgánů -

komunální volby do zastupitelství samospráv úřadů obcí ( volby probíhají každé

-

krajské volby do zastupitelství samospráv krajských úřadů,

4 roky ),

-

poslanecké volby do poslanecké sněmovny ( každé 4 roky je zvoleno 200

-

senátní volby probíhají každé 2 roky a obměněno je 27 senátorů z celkového

-

poslanců),

počtu 81 ( volební období senátora je 6 let),

volby do institucí a komisí EU ( například parlament EU má 724 členů a v ČR

se zvolí 24 poslanců na dobu 5 let).

3.1.3 Výkon veřejné správy

Výkon veřejné správy je uskutečňován: -

-

-

-

ústředními orgány státní správy,

ústředními orgány veřejné správy s všeobecnou působností

územně dekoncentrovanými ( specializovanými ) orgány státní správy

orgány zájmové samosprávy

- -

25

3.1.4 Ústřední orgány státní správy

Právní postavení ústředních orgánů státní správy je v současnosti upraveno

ústavním zákonem č. 1/1993 Sb. – Ústava České republiky, zákonem č. 2/1969 o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ve znění pozdějších předpisů.

Vláda české republiky

Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, za svou činnost odpovídá

poslanecké sněmovně, která může projevit nespokojenost a vyslovit vládě

nedůvěru. Vláda ČR má předsedu, místopředsedy a ministry .Vláda rozhoduje

ve sboru, kolektivně a k jejímu usnesení je nutná nadpoloviční většina všech členů vlády. Vláda je oprávněna vydávat správní akty, vládní nařízení, která

podepisuje předseda vlády. Vládá řídí a kontroluje státní administrativní aparát. Člen vlády nesmí ze zákona vykonávat žádnou činnost neslučitelnou s výkonem jeho funkce ( podnikání , funkce člena Ústavního soudu). Vláda představuje nejdůležitější koordinační mechanismus ve státní správě. Cílem je dosažení efektivního a kvalitního fungování systému státní správy. Ministerstva

( Zřízeny zákonem ČNR č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných

ústředních orgánů státní správy ČR ve znění pozdějších předpisů). Ústřední

orgány státní správy jsou rezortní ministerstva v čele s ministrem – členem vlády . Ministerstva jsou podřízeny vládě , jejich posláním je mimo jiné

zpracovávat koncepce rozvoje svěřených odvětví, řešit stěžejní otázky rezortu, plní úkoly stanovené v zákonech a jiných obecně závazných právních

předpisech. Ministr ve svém rezortu rozhoduje a sám nese zodpovědnost, jmenuje náměstky ministra, ředitele odborů, ředitele samostatných úřadů a

organizací, má v kompetenci několik správ ( například v kompetenci rezortního ministerstva financí je správa financí a správa celní). V kompetenci Ministerstva práce a sociálních věcí je sociální správa a správa zaměstnanosti. Ministerstva si vzájemně vyměňují informace . Nižší orgány státní správy podávají zprávy a

sdělují informace a údaje, které ministerstva vyžadují pro plnění vlastních

- -

26

úkolů. Ministerstva vydávají právní normy, věstníky ministerstva. Ministerstvu vnitra byly svěřeny také úkoly ve vztahu integrace k Evropské unii Vláda a její ministři řídí tato ministerstva České republiky:

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Ministerstvo financí,

Ministerstvo zahraničních věcí,

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,

Ministerstvo kultury,

Ministerstvo práce a sociálních věcí,

Ministerstvo zdravotnictví,

Ministerstvo spravedlnosti,

Ministerstvo vnitra,

Ministerstvo průmyslu a obchodu,

Ministerstvo pro místní rozvoj,

Ministerstvo zemědělství,

Ministerstvo obrany,

-

Ministerstvo dopravy a spojů,

-

Ministerstvo životního prostředí.

-

Ministerstvo informatiky

Další ústřední orgány výkonné státní správy ( v čele nestojí člen vlády )

Český statistický úřad v Praze, Český katastrální a zeměměřičský úřad v Praze,

Český báňský úřad, Úřad průmyslového vlastnictví v Praze, Úřad pro ochranu

hospodářské soutěže v Brně, Státní správa hmotných rezerv v Praze, Státní úřad pro jadernou bezpečnost v Praze, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Ústřední pozemkový úřad v Praze, Komise pro cenné papíry,

Úřad průmyslového vlastnictví, Národní bezpečnostní úřad, Energetický regulační úřad, Úřad vlády České republiky.

- -

27

3.1.5 Územně dekoncentrované ( specializované ) orgány státní správy

Specializují se na určitý úsek státní správy, nebo jen na některé funkce nebo

činnosti,

případně na zvláštní funkci ( inspekce ). Jejich územní působnost se

ne vždy kryje s územním členěním státu.

Jedná se o tyto specializované územní orgány státní správy:

-

-

územní vojenské správy a velitelství územní obrany,

krajské správy, okresní ředitelství a obvodní oddělení Policie České republiky,

-

zeměměřičské a katastrální inspektoráty na území krajů a katastrální úřady na

-

krajské, regionální či oblastní orgány specializovaných státních inspekcí –

-

krajští hygienici,

-

-

-

-

-

území okresů,

obchodní, zemědělská a potravinářská apod.)

inspektoráty Českého úřadu bezpečnosti práce,

obvodní báňské správy,

okresní správy sociálního zabezpečení,

úřady práce

finanční ředitelství a finanční úřady. Doplňují strukturu orgánů krajských úřadů a obecních úřadů a společně s nimi

tvoří ucelený systém místní správy.

- -

28

3. 2 Samospráva a územní samospráva 3.2.1

Samospráva

Má nezastupitelný význam pro demokratické uspořádání společnosti a pro

výkon regionální a místní veřejné správy. Ústavní základ je zakotven v hlavě

VII Ústavy. Ústava vychází z toho, že základními územními samosprávnými

celky jsou obce a vyššími územními samosprávnými celky kraje ( čl. 99). Ustanovení čl. 100 Ústavy obsahuje právo na samosprávu jednotlivých

územních samosprávných celků. Konkretizaci ústavy provádějí především: zákon č. 128/2000 Sb. , o obcích ( obecní zřízení) , v platném znění, zákon č. 129/2000 Sb. , o krajích ( krajské zřízení ), v platném znění,

zákon

č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, v platném znění, zákon č. 132/2000 Sb. , o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, obcích, okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze.11)

Samospráva má historické kořeny ve správě středověkých měst a

v cechovním zřízení. Dnes stát své kompetence převádí na samosprávy , které uskutečňují a ovlivňují společenský život. Samospráva je slučitelná jen s demokratickým zřízením, představuje decentralizovanou moc

a má

všeobecnou společenskou podporu. Samospráva spravuje své vlastní záležitosti, záležitosti veřejného zájmu.

Samosprávě je dána moc zákonodárná a moc výkonná. Moc výkonná je dána

schopností a právem vytváření vlastních právních norem. Moc výkonná je tvořena činností samosprávních institucí a jejích výkonných orgánů. K tomu má samospráva tyto kompetence:

- jedná svým jménem,

- rozhoduje samostatně s správních záležitostech, - rozhoduje podle své vlastní vůle

- je právnickou osobou a má právní subjektivitu,

- hospodaří samostatně s finančními prostředky .

_____________________________________________________________

11) Hendrych Dušan, Správní věda, Teorie veřejné správy, ASPI Publishing, s.r.o. Praha 2003 s. 112

- -

29

Hospodaření samosprávy – samospráva je finančně podporována státem,

právnickými a fyzickými osobami. S finančními zdroji si hospodaří samospráva sama, rozhoduje o členění výdajů a jejich výši. Samospráva hospodaří dle schváleného rozpočtu.

Příjmy tvoří : příjmy z vlastního majetku a majetkových práv, příjmy

z výsledku vlastní hospodářské činnosti, příjmy z hospodářské činnosti

právnických osob, pokud jsou podle zákona příjmem obce příjmem obce, která organizaci zřídila nebo založila, příjmy z vlastní správní činnosti včetně příjmů z výkonu státní správy, k nimž je obec pověřena podle zvláštních zákonů,

zejména ze správních poplatků z této činnosti, příjmy z vybraných pokut a odvodů, výnosy z místních poplatků, výnosy daní nebo podíly na nich podle

zvláštního zákona, dotace ze státního rozpočtu a ze státních fondů, dotace z rozpočtu kraje, prostředky získané správní činností ostatních orgánů státní správy, např. jimi ukládaných pokut , přijaté peněžité dary a příspěvky, jiné

příjmy dle zvláštních zákonů např. dle zákona o rozpočtovém určení výnosu některých daní dle zákona č.243/2000 Sb. , o rozpočtovém určení daní, jsou

výlučným příjmem obcí výnosy daně z nemovitostí, daně z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je obec. Daňové příjmy kraje dle zákona

č. 243/2000 Sb. ve znění novely zák. č. 483/2001 Sb. – výlučný příjem krajů představuje výnos daně z příjmů právnických osob v případě, kdy poplatníkem

je kraj, dále kraj získá výnos ze sdílených daní , což je DPH, daň z příjmů

fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, daň z příjmů

právnických osob ( mimo toho, kdy poplatník je obec nebo kraj ), % daně z příjmů fyzických osob z podnikání. Příjmy obce a kraje jsou podobné, obec má ještě dotace z rozpočtu příslušného kraje.

Pokud se jedná o příspěvek na výkon státní správy – obce i kraje – výše

příspěvku je určena jako dotace ze státního rozpočtu , obec i kraj s ní může

hospodařit samostatně. Dále je to příspěvek na výkon státní správy v přenesené působnosti. Výši příspěvku stanoví Ministerstvo financí s Ministerstvem vnitra, o využití příspěvku rozhoduje kraj.

ve spolupráci

Výdaje rozpočtu obce: závazky vyplývající pro obec z plnění povinností

uložených jí zákony, výdaje na vlastní činnost, v její samostatné působnosti, zejména výdaje spojené s péčí o vlastní majetek a jeho rozvoj, výdaje spojené s výkonem státní správy, ke které je obec pověřena zákonem, závazky - -

30

vyplývající pro obec z uzavřených smluvních vztahů v jejím hospodaření a ze

smluvních vztahů vlastních organizací, jestliže k nim přistoupila, závazky přijaté

v rámci spolupráce s jinými obcemi, úhrada úroků z přijatých půjček a úvěrů, výdaje na emise vlastních dluhopisů a na úhradu výnosů z nich, výdaje na

podporu subjektů provádějících veřejně prospěšné činnosti a na podporu soukromého podnikání prospěšného pro obec, jiné výdaje uskutečněné v rámci působnosti obce, včetně darů a příspěvků na sociální nebo humanitární účely.

Výdaje rozpočtu kraje: závazky, vyplývající pro kraj z plnění povinností

uloženými zvláštními předpisy, výdaje na činnost kraje v jeho samostatné působnosti, zejména výdaje spojené s péčí o vlastní majetek a jeho rozvoj,

výdaje spojené s výkonem státní správy, ke které je kraj pověřen, závazky vyplývající pro kraj z uzavřených smluvních vztahů v jeho hospodaření a ze

smluvních vztahů vlastních organizací, pokud k nim přistoupil, dotace do rozpočtů obcí v kraji, závazky přijaté v rámci spolupráce s jinými územními

celky nebo dalšími subjekty, včetně příspěvků na společnou činnost, úhrada úroků půjček a úvěrů, výdaje na emise vlastních dluhopisů a na úhradu výnosů

z nich jejich vlastníkům, výdaje na veřejně prospěšnou činnost a na podporu podnikání v kraji, jiné výdaje v rámci působnosti kraje, včetně humanitární pomoci.

3.2.2 Zájmová samospráva

Představuje sdružování občanů se stejnými zájmy a zálibami, občanů

kteří mají společné cíle, profesi. Zájmová samospráva má zvolené své

představitele, kteří jsou zvoleni na volební funkční období ( například prezident, předseda, představenstvo, výbor). Zájmová samospráva se vyznačuje tím, že má

stanovy, kterými se řídí, vymezenou oblast vlastního působení, zodpovědnost sama za sebe. a vůči svým členům. Do zájmové samosprávy patří profesní

sdružení a zájmová sdružení. ( Profesní sdružení – advokátní komora, notářská

komora, komora soudců, lékařská komora, stomatologická komora, komora patentovaných zástupců autorizovaných inženýrů, techniků a stavitelů, hospodářská komora, agrární komora a další. Zájmové sdružení – odbory a

odborové organizace, sdružení občanů v politických stranách – KDU-ČSL,

ODS, ČSSD, KSČM , dále sdružování občanů ve svazech – svaz včelařů,

- -

31

zahrádkářů, svaz umělců, sdružování v klubech – tenisový klub, Sokol, zájmových klubech – divadelní klub aj.).

3.2.3 Územní samospráva V Zákoně č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky je v sedmé hlavě ústavy

zakotvena „Územní samospráva“ . Stát přenechává v demokratickém zřízení moc územní samosprávě a členění území státu na kraje a obce. Územní celky

jsou vytvořeny z potřeb veřejného a společenského zájmu a z principu řídit vlastní záležitosti občanů. Jednotlivé celky územní samosprávy mají společenský a historický vývoj, vyznačují se geografickou

soudržností.

Územní

samospráva

územní sounáležitostí a má

ekonomickou

a

hospodářskou samostatnost, má k dispozici materiální a finanční prostředky, se kterými hospodaří a za které má plnou zodpovědnost. Územní samosprávě je

dána moc výkonná a zákonodárná. Územní samospráva zabezpečuje potřeby svých obyvatel a zajišťuje ochranu zájmů občanů. Kraje a obce vytvářejí právní normy - vyhlášky a nařízení obce a kraje, které jsou závazné pro území kraje či obce.

Jsou publikovány např. ve Věstníku kraje, zveřejněny předepsaným

způsobem na úřední desce. Občané jsou povinni se jimi řídit. Územní členění krajů

Česká republika je členěna územně na 13 samosprávných krajů a hlavní

město Praha. Názvy

krajů: Jihočeský, Jihomoravský,

Karlovarský,

Královehradecký,

Liberecký, Moravskoslezský, Olomoucký, Pardubický, Plzeňský, Středočeský, Ústecký, Vysočina, Zlínský, Hlavní město Praha. Územní samospráva obcí

Obec se spravuje sama. V obcích je zvoleno obecní zastupitelstvo,

samospráva obce, která spravuje obec, území obce, záležitosti obce a občanské

záležitosti. Samospráva obce je volena v komunálních volbách na období 4 let. Občané

volí

v komunálních

volbách

své

zastupitele

tvořící

obecní

zastupitelstvo, které zvolí obecní radu a starostu nebo primátora. Obecní územní - -

32

samospráva má samosprávní instituci: obecní úřad. Obecní úřad je úřad pověřený výkonem některých činností vnitřní státní správy. Některé obecní úřady jsou pověřeny výkonem státní správy i v dalších obcích. Obecně platí, je-

li obec větší a je-li obecní úřad pověřen výkonem státní správy, je struktura obecního úřadu složitější.

Příklady územní samosprávy obcí: Území hlavního města , jeho záležitosti a

záležitosti jeho občanů spravuje Magistrát hlavního města Prahy. Území

statutárního města, jeho záležitosti a záležitosti občanů statutárního města spravuje Magistrát statutárního města v čele s primátorem. Území a záležitosti

městského obvodu statutárního města spravuje úřad městského obvodu v čele se

starostou. Území a záležitosti města spravuje městský úřad v čele se starostou. Území a záležitosti obce spravuje obecní úřad v čele se starostou. Obecní samospráva prostřednictvím obecního úřadu vykonává a je pověřena přenesenými kompetencemi ministerstva vnitra, zajišťuje činnosti, vyplývající

ze zákona o obcích a činnosti, vyplývající ze záležitostí vnitřní správy obce. Obecní úřad je pověřen výkonem přenesené nebo rozšířené působnosti.

3.3 Obec a obecní samospráva

Obce byly zřízeny Zákonem č. 128/2000 Sb. o obcích ( obecní zřízení )

v platném znění. Právním základem je Ústava ČR , hlava sedmá . Obec je

základním článkem územní samosprávy a samostatným právním subjektem. V roce 1993 se vznikem České republiky se státní moc decentralizovala na

územní samosprávu. Obecní úřady převzaly kompetence a odpovědnost za činnosti, které dříve vykonávaly státní organizace. K 1. lednu 2003 zanikly

okresní úřady a správní činnosti převzaly instituce územní samosprávy, obecní úřady a krajské úřady. Obec je základním územním správním celkem, reprezentantem veřejných zájmů a zájmů občanů, nositelem veřejné moci. Je

veřejnoprávní korporací. Disponuje vlastním majetkem, spravuje své záležitosti samostatně.

- -

33

Znaky a funkce obce :

každá obec se vyznačuje tím, že má své území, občany a samosprávní

funkci. Obec má název, znak a vlajku. Působnost obce:

Působnost obce je dvojího druhu a to samostatná a přenesená. Do

samostatné působnosti obce patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce

a jejích občanů, pokud nejsou svěřeny zákonem krajům nebo pokud nejde o výkon přenesené působnosti, a dále záležitostí, které do samostatné působnosti obce

svěří

zvláštní zákon ( Zákon č. 128/2000 Sb. , o obcích , v platném

znění, ust. § 35, odst. 1). Takto chápána obecní samospráva není správou státní nýbrž správou obce jako veřejnoprávní korporace. U přenesené působnosti jde

naopak o výkon státní správy, kterou stát nerealizuje přímo, ale prostřednictvím obcí a jejich orgánů.

Obce mají právo být členy svazku obcí za účelem ochrany a prosazování

jejich společných zájmů. Předmětem svazku obcí mohou být zejména úkoly

v oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví, kultury, požární ochrany, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, cestovního ruchu a péče o zvířata.

Členění obcí

Právní úprava postavení obcí zákonitě obce charakterizuje i podle územních

hledisek . Území obce musí respektovat režim katastrálních území, to platí i pro případy rozdělování obcí. Území ČR tvoří obce , města a zvláštním druhem

územního členění jsou vojenské újezdy. Tyto územní celky členíme podle počtu obyvatel a podle činností, které v nich jejich úřady vykonávají, na :

-

obec a obecní úřad s výkonem správy v základním rozsahu,

-

obec a obecní úřad s výkonem správy v rozšířené působnosti.

-

obec a obecní úřad s výkonem správy v přenesené působnosti,

Hovoříme tedy o obcích tzv. I., II. a III. typu.

- -

34

Město

Město se vyznačuje tím, že má více než 5 000 obyvatel, pro snazší orientaci má

náměstí, ulice, městské čtvrti. Má znak a prapor. Městský úřad může být pověřen výkonem přenesené působnosti. Většina občanů ČR žije ve městech .

Statutární město – území statutárního města je složeno z městských obvodů. Statutární město je spravováno magistrátem města a městské obvody jsou

spravovány úřady městských obvodů. Výčet statutárních měst: Brno, Ostrava,

Olomouc, Pardubice, Plzeň, Havířov, Zlín, Opava, Hradec Králové, Karviná, Liberec

Hlavní město Praha – Hlavní město Praha je členěno na 10 správních městských obvodů a 22 městských úřadů.

Orgány obce

Zastupitelstvo – členy zastupitelstva jsou zvolení zástupci jednotlivých

politických stran , případně nezávislí kandidáti zvoleni na období 4 let. Ze svých

řad volí obecní radu. Jednání zastupitelstva je veřejné . Počet členů zastupitelstva je závislý na počtu obyvatel obce ( například malé obce mají jen

5 zastupitelů, 7 -15 členů mají obce do 3000 obyvatel, ve statutárních městech mají 50 – 70 členů zastupitelstva. Obecní zastupitelstvo vykonává tyto činnosti -

-

v samostatné působnosti obce:

stanovuje program rozvoje územního obvodu obce,

schvaluje územní plán obce a regulační plán a vyhlašuje jejich závazné části obecní vyhláškou,

-

schvaluje rozpočet obce a závěrečný účet obce,

-

zřizuje a ruší příspěvkové organizace a organizační složky obce, schvaluje jejich

-

-

zřizuje trvalé a dočasné peněžní fondy obce, zřizovací listiny,

schvaluje zakladatelskou listinu, zakladatelskou smlouvu, společenskou

smlouvu a stanoveny obchodních společností a dalších právnických osob, které obec hodlá založit a rozhodovat o účasti obce v již založených právnických

-

-

osobách,

schvaluje vstup a výstup obce ze svazku obcí a sdružení právnických osob,

vydává obecně závazné vyhlášky obce

- -

35

-

zřizuje a ruší obecní policie,

-

schvaluje čestné občanství, nabytí a převod majetku obce,

-

navrhuje změny katastrálních území uvnitř obce, schvaluje dohody o změně

-

-

rozhoduje o vyhlášení místního referenda, hranic obce a o slučování obcí,

volí starostu, místostarosty a další členy rady obce ( radní ) a odvolává je

z funkce, stanoví počet členů rady obce jakož i počet dlouhodobě uvolněných členů tohoto zastupitelstva, zřizuje a zrušuje výbory, volí předsedy a další členy

-

-

-

-

a odvolává je z funkce,

stanoví výši odměn neuvolněným členům zastupitelstva obce,

stanoví výši osobních a věcných výdajů na činnost obecního úřadu a zvláštních orgánů obce,

rozhoduje o spolupráci obce s jinými obcemi

rozhoduje o zřízení a názvech částí obce, o názvech ulic a dalších veřejných prostranství,

-

uděluje a odnímá čestné občanství obce a ceny obce,

-

schvaluje bezúplatné převody peněžních prostředků,

-

rozhoduje o převodu vlastnických práv nemovitostí, předání a pronájmu

-

-

-

není-li zřízena rada obce vydává nařízení obce zastupitelstvo obce

schvaluje převody movitých věcí, majetku,

rozhoduje o vydání emise komunálních obligací

Obecní rada – je podřízená obecnímu zastupitelstvu, kterému předkládá

zprávy o své činnosti. Počet členů obecní rady je lichý a tvoří maximálně třetinu

počtu členů zastupitelstva. Jednání je neveřejné. Obecní rada projednává a -

vykonává činnosti:

zabezpečuje hospodaření obce, podle schváleného rozpočtu,

-

plní vůči právnickým a fyzickým osobám a zařízením založeným nebo zřízeným

-

plní funkci vlané hromady, je-li obec jediným akcionářem,

-

-

obecním zastupitelstvem obce úkoly zakladatele nebo zřizovatele,

vydává nařízení obce,

projednává a řeší návrhy, připomínky a podněty předložené jí zastupitelstvem

obce nebo komisemi,

stanoví rozdělení pravomocí na OÚ, - -

36

-

jmenuje a odvolává vedoucí odborů OÚ, rozhoduje o platech vedoucích odborů

-

zřizuje a zrušuje podle potřeby komise rady obce,

-

-

-

-

-

-

obecního úřadu,

kontroluje plnění úkolů obecním úřadem a komisemi,

ukládá pokuty ve věcech samostatné působnosti obce,

uzavírá nájemní smlouvy a smlouvy o výpůjčkách,

stanoví pravidla pro vyřizování petic a stížností,

schvaluje organizační řád obecního úřadu,

plní úkoly stanovené zvláštním zákonem. – místní poplatky, zajišťování přípravy obce na mimořádné události ( povodně ) a podíl na fungování IZS

( integrovaný záchranný systém ) , zřizování jednotky dobrovolných hasičů, zřizování a správa škol a školek, zřizování zdravotnických zařízení. Výkony obce v přenesené působnosti:

-

jsou např. orgánem ochrany životního prostředí,

-

zajišťují volby

-

-

-

-

-

-

-

-

-

jsou vodoprávním úřadem

vydávají řidičské průkazy,

vydávají občanské průkazy a cestovní doklady,

zajišťují ochranu kulturních památek,

zajišťují sociálně-právní ochranu dětí,

rozhodují o sociálních dávkách ,

vedou registry motorových vozidel,

rozhodují na úseku rybářství a myslivosti

hospodaří s odpady.

Starosta – je představitelem obce, zastupuje obec navenek a plní další

úkoly stanovené zákonem o obcích. Je odpovědný zastupitelstvu obce, řídí

jednání obecního zastupitelstva, řídí schůze obecní rady, může pozastavit usnesení obecní rady, podepisuje obecní vyhlášky. Zabezpečuje výkon přenesené působnosti v obcích, kde není tajemník obecního úřadu.

Tajemník – je v pracovním poměru k obecnímu úřadu, je zaměstnancem

úřadu ve funkci ředitele, řídí administrativní aparát obecního úřadu a plní funkci

- -

37

statutárního zaměstnavatele, Zúčastňuje se zasedání obecní rady a zasedání zastupitelstva. Je odpovědný obecní radě a starostovi obce.

Výbory – zastupitelstvo obce může zřídit jako své iniciativní a kontrolní

orgány výbory. Svá stanoviska a návrhy předkládají zastupitelstvo obce . Zastupitelstvo vždy zřizuje kontrolní a finanční výbor .

Komise – Výkonné orgány obce jsou komise , jejich počet a skladba není

ničím vymezena. Počet komisí je závislý na počtu obyvatel obce, na pravomoci

a působnosti obecní samosprávy ( například obecní úřad má zřízené komise – kontrolní, poradní, přestupková, kulturní, práce s dětmi, dopravní a další ). Činnost obecního úřadu

Obecní úřad je orgánem obce úředního typu, kterému přísluší zabezpečovat

plnění úkolů obce úředního charakteru, a to jak v oblasti samostatné, tak i

v oblasti přenesené působnosti. Obecní úřad se člení na odbory a oddělení,

z personálního hlediska je tvořen starostou, místostarostou ( či místostarosty) a dalšími zaměstnanci obce a to včetně tajemníka .Obecní úřad vykonává

administrativní činnost, která souvisí se správou obce, správou obecního úřadu,

správou záležitostí občanů a veřejných záležitostí obce. V rámci samostatné působnosti samosprávy plní obecní úřad úkoly, které mu uložila obecní rada a

zastupitelstvo. Obecní úřad řídí organizace, které zřídila obec pro zabezpečení veřejných činností a zabezpečení činností veřejných statků ( Například v obci

jsou základní školy, nebo je obec zřizovatelem komunálního dopravního

podniku, který zabezpečuje dopravu osob a odbor dopravy má v kompetenci řízení dopravního podniku). Obec je zřizovatelem organizací a podniků

vytvořených za účelem podnikání a dosažení zisku. Obec je zřizovatelem obecní policie .

Obecní policie – zajišťuje veřejný pořádek v obci, Obecní policie řeší případy přestupků

v blokovém nebo příkazním

správním řízení. Obecní policie

zabezpečuje záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce. Obecní polici řídí starosta. Strážníci obecní policie jsou zaměstnanci obce.

Integrovaný záchranný systém – obec převzala kompetence k ochraně občanů.

Integrovaný záchranný systém ( dále jen IZS) zřizuje obec. IZS řídí dispečink , který řídí záchranné a bezpečnostní akce obyvatel.

- -

38

Majetek obce

Vlastnictví majetku je předpokladem existence územní samosprávy. Obec

vlastní a spravuje movitý a nemovitý majetek. O způsobu využívání rozhodují volené orgány obce. Orgány obce jsou za svá rozhodnutí s majetkem zodpovědný občanům obce.

o hospodaření

Obec má právo vstupovat do

smluvních vztahů, může věci a majetek prodávat, pronajímat, vkládat do organizací, s majetkem podnikat a ručit jím. Majetek musí být řádně evidován, účelně a hospodárně využíván. Majetek musí být chráněn před zničením a

odcizením. Majetek slouží k veřejně prospěšným účelům ( například školám a

nemocnicím ). Majetek obce slouží i k výkonu samosprávy a obec je jeho uživatelem ( budova obecního úřadu ). Majetek obce slouží i k dalším činnostem, např. podnikání.

Struktura obecního majetku: majetek obce tvoří aktiva a pasíva.

Stálá aktiva – majetek dlouhodobý: hmotný nemovitý ( půda, lesy, stavby),

nehmotný ( software, know-how, licence), majetek hmotný movitý ( movité

věci, zařízení, dopravní prostředky ), finanční ( kapitálové investice, cenné papíry, akcie, dluhopisy). Dále jsou to stálá aktiva – majetek provozní – oběžný:

Zásoby, materiál, zboží, peněžní prostředky, valuty, krátkodobé cenné papíry,

pohledávky, majetková práva. Pasíva – majetek obce- pořízený z vlastních zdrojů ( základní kapitál, emisní ažio, zisk), majetek pořízený z cizích zdrojů

( úvěry peněžních ústavů). Obecný majetek tvoří – historický majetek, původní obecní majetek, majetek získaný převodem, smlouvou kupní, darovací a dalšími

smlouvami, majetek získaný rozhodnutím Ministerstva kultury ČR, finanční investice. Obec je investorem, provádí obecní výstavbu, připravuje a odpovídá

za hospodárné a efektivní využití investičních prostředků, spolupracuje s dodavateli a projektanty, zajišťuje územní plánování v obci.

- -

39

Rozpočet obce Běžné:

12)

Příjmy

– řídí se tzv.malými rozpočtovými pravidly

-

daňové – svěřené výlučné daně

-

sdílené daně ( část DPFO a

-

místní poplatky

-

-

-

-

DPPO, část DPH

-

-

správní poplatky

nedaňové – poplatky za služby

-

příjmy od OS, PO

-

Běžné – neinvestiční:

/DzNem.

-

Výdaje

-

-

mzdy a platy

povinné pojistné za zaměstnance

materiálové

na energii

na nájemné

na sociální dávky

výdaje do obecních podniků

příjmy z pronájmu majetku

-

sankce za porušení rozpočtové

-

zisk obecních podniků, podíl na

-

placené pokuty

-

dividendy z akcií, přijaté úroky

-

-

-

-

zisku s.r.o. apod.

-

-

transfery, dotace – neúčelové

-

účelové ( specifické)

-

přijaté sdružené fin. Prostředky

Kapitálové:

kázně

placené úroky

ostatní ( poskytnuté dary)

dotace vlastním OS a jiným

neinvestiční příspěvky PO

výdaje na sdružování finančních prostředků ( neinvestiční )

Kapitálové: - investiční výdaje -

na

pořízení

hmotného

a

-

z prodeje majetku-nemovitého a

-

z prodeje akcií a majetkových

-

kapitálové transfery-účelové

-

na kapitálové poskytnuté dotace

rozpočtu kraje)

-

na investiční příspěvky PO

movitého dlouhodobého majetku

-

neúčelové ( ze SR, fondů,

-

přijaté úvěry

-

příjmy

-

přijaté splátky půjček.

-

-

podílů

obligací

z emise

komunálních

- -

majetku

dlouhodobého

na nákup cenných papírů

OS a různým subjektům

-

na investiční půjčky poskytnuté

-

při sdružování finančních prostř.

-

Ostatní – doplňkové, pokuty

nehmotného

různým subjektům

Splátky úvěrů a další

40

3.4 Kraj a krajská územní samospráva Znaky kraje Krajské zřízení je zakotveno především v zákoně o krajích č. 129/2000 Sb.

( krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů , dále zák. č. 347/1997 Sb. – vyloučil variantu zemí a zřídil kraje , ústavní základ je zakotven v Ústavě ČR. Kraje jsou platnou právní úpravou vnímány jednak jako správní obvody a dále jako vyšší územní samosprávné celky. V systému současné územní správy mají

rozhodující postavení jako tzv. vyšší územní samosprávné celky, které jsou základem tzv. krajského zřízení. . Kraj je veřejnoprávní korporací , sdružující

obce na svém správním území. Kraj je charakterizován svým územím, občany,

znakem, praporem, krajskou správní institucí a krajským městem. Kraje jsou

platnou právní úpravou státními krajskými správními útvary, čili krajskou správou. Ustanoveno je celkem 13 krajů a Hlavní město Praha.

Kraj má právo na samosprávu ve věcech, které stanoví zákon, působnost

v těchto věcech je samostatnou působností kraje. Při výkonu samostatné působnosti kraj spolupracuje s obcemi, nesmí při tom zasahovat do jejich samostatné působnosti. Orgány kraje jsou povinny záměry rozvoje kraje vždy konzultovat s příslušnými orgány obcí, jichž se dotýkají ( Zákon č. 129/2000 Sb.

o krajích , ve znění pozdějších předpisů , ust. § 14 , odst. 2 - 4). Mimo to kraj a jeho orgány musí zabezpečovat příslušný přenesené působnosti.

rozsah výkonu činnosti v tzv.

12) Peková Jitka a kol., Veřejná správa a finance, ASPI Publishing Praha, 2004 s. 29 Pozn. OS = organizační složka, PO = příspěvkové organizace, DzNem = daň

z nemovistostí, DPFO = daň z příjmů fyzických osob, DPPO = daň z příjmů právnických osob, DPH = daň z přidané hodnoty.

- -

41

Občan kraje

Občanem kraje je fyzická osoba, která je občanem ČR a je přihlášena

k trvalému pobytu v obci kraje nebo ve vojenském újezdu obvodu kraje.

Občanem kraje je osoba, která je vlastníkem nemovitosti na území kraje ( může být i cizím státním příslušníkem, pokud je přihlášen k trvalému pobytu v obci kraje ). Občan kraje má právo:

aktivního a pasivního volebního práva,

stanovené zákonem o volbách do zastupitelstva kraje, nahlížet do spisů

a

usnesení zastupitelstva a zúčastňovat se jednání zastupitelstva, požadovat projednávání záležitostí a žádostí, které jsou podepsány nejméně 1 000 občanů

kraje, podávat orgánům kraje návrhy, připomínky a podněty, nahlížet do rozpočtu a závěrečného účtu kraje a hlasovat v krajském referendu. Majetek kraje

Kraj je vlastníkem věcí, vlastníkem movitého a nemovitého majetku. Kraj má

povinnost s majetkem hospodařit, účelně jej využívat, vést evidenci, chránit jej

před zničením a poškozením. Kraj jako vlastník majetku může majetek prodat, směnit, darovat, pronajmout apod. Záměr o převodu vlastnických práv

k majetku musí být zveřejněn, pro bezúplatný převod jsou stanoveny podmínky.

Kraje hospodaří dle vlastního rozpočtu. Příjmy tvoří dotace státu, dotace ze státních fondů, pokuty ukládané krajem, poplatky a jiné zdroje příjmů. Výdaje

krajského rozpočtu jsou tvořeny náklady na činnost institucí, organizací, správních orgánů aj.

O majetku jedná zastupitelstvo a rada kraje .

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Zastupitelstvu je v majetkových úkonech vyhrazeno mimo jiné:

schvalování nabytí, převod a zástavy nemovitého majetku,

poskytovat věcné a peněžité dary,

poskytovat dotace občanským sdružením a obcím z rozpočtu kraje,

uzavírat smlouvy o půjčce,

vydávat vlastní cenné papíry

zřizovat věcná břemena a pronajímat věci,

zabezpečovat hospodaření podle schváleného rozpočtu,

rozhodovat o nabytí a převodu peněz,

prominout pohledávky.

- -

42

Dále jsou zastupitelstvu kraje přiznány podobné pravomoci jako zastupitelstvu

obcí. Důvodem je subsidiarita při výkonu veřejné správy mezi kraji a obcemi. Orgány kraje Hejtman

Hejtman kraje je volený zastupitelstvem kraje z řad jeho členů a zastupuje

kraj navenek. Plní úkoly, které schvaluje zastupitelstvo nebo rada, podepisuje právní předpisy kraje, vyhlášky, věstníky kraje. Úkony, které vyžadují schválení

zastupitelstva, popřípadě rady, může hejtman provést jen po jejich předchozím

schválení, jinak jsou tyto právní úkony kraje od začátku neplatné. Hejtman zodpovídá zastupitelstvu kraje. Rada může ukládat hejtmanovi úkoly jen v rámci své působnosti. Pro výkon přenesené působnosti stanovuje hejtman zvláštní

orgány kraje, zajišťuje utajení skutečností, odpovídá za informovanost občanů o činnosti krajských orgánů. Zastupitelstvo kraje

Zastupitelstvo kraje rozhoduje ve věci patřící do samostatné působnosti kraje,

v přenesené působnosti rozhoduje zastupitelstvo jen tehdy, stanoví-li to patřičný -

-

-

-

-

-

-

-

-

-

zákon. Zastupitelstvu kraje je vyhrazeno:

předkládat návrhy zákonů do Poslanecké sněmovny ČR,

vydávat obecně závazné vyhlášky a věstníky kraje,

volit zástupce do regionálních rad regiónů soudržnosti,

stanovit rozsah základní dopravní obslužnosti pro území kraje,

rozhodovat o spolupráci kraje s jinými kraji a o mezinárodní spolupráci,

schvalovat územně plánovací dokumentaci,

schvalovat rozpočet kraje,

delegovat zástupce krajů do orgánů obchodních společností, v nichž má kraj

majetkovou účast, navrhovat jejich odvolání,

zřizovat a rušit výbory, volit jejich předsedy a členy,

zřizovat a rušit krajské příspěvkové organizace,

schvalovat zakládací listiny,

- -

43

-

stanovit výše odměn neuvolněným členům zastupitelstva.

Jednání zastupitelstva je veřejné a schází se dle potřeby nejméně jednou za 3

měsíce, program je zveřejněn 10 dnů předem : Jednání zastupitelstva svolává hejtman nebo jeho zástupce. Zastupitelstvo na svém jednání schvaluje usnesení a rozhodnutí, získá-li souhlas nadpoloviční většiny všech členů. Výbory

Výbor je orgán, který je zřízen zastupitelstvem ( například výbory finanční,

zaměstnanosti, dopravy, školský a další ). Výbory předkládají návrhy a stanoviska zastupitelstvu. Počet členů jednotlivých výborů je lichý, nejméně pětičlenný a členové se scházejí dle potřeby. Komise

Komise je orgán, který je zřízen radou kraje jako iniciativní a poradní orgán.

Komise je odpovědná za svou činnost radě kraje, předkládá jí stanoviska a náměty, usnáší se většinou hlasů svých členů. Počet členů komise je lichý. Rada kraje

Rada kraje je výkonná orgán kraje, který odpovídá za výkon zastupitelstvu a

podává o své činnosti zprávy. V přenesené působnosti rozhoduje rada kraje, stanoví-li to zákon. Počet členů rady odpovídá počtu obyvatel kraje ( například rada má 9 členů, má-li kraj 600 tisíc obyvatel. Je-li počet obyvatel větší, má rada

11 případně i více členů ). Schůze rady jsou svolávány dle potřeby, jsou

neveřejné a z průběhu schůze se pořizuje zápis. Usnesení a rozhodnutí schvaluje

rada kraje nadpoloviční většinou hlasů svých členů. Radě kraje je vyhrazeno mimo jiné:

-

stanovit počet pracovníků kraje a jeho organizační složky,

-

kontrolovat plnění přijatých opatření,

-

-

-

-

-

-

ukládat krajskému úřadu úkoly v oblasti samostatné působnosti, vyřizovat návrhy, připomínky, podněty obcí, právnických osob a občanů, stanovit pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností občanů,

vykonávat zřizovatelské funkce k právnickým osobám, které kraj zřídil,

jmenovat a odvolávat ředitele organizací a podniků, v nichž je kraj zřizovatelem,

stanovit platy a odměny zaměstnanců zřízených organizací. - -

44

Správa kraje

Krajská správa

Krajská správa pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých

občanů, chrání veřejná zájem, je zřizovatelem právnických osob, vykonává

činnost územní samosprávy a je pověřena přenesenou působností státní správy. Je stejně jako obec veřejnoprávní korporací, vystupuje svým jménem v právních vztazích a nese odpovědnost, která z těchto vztahů vyplývá. Kraj má vlastní

majetek, se kterým hospodaří samostatně za podmínek, stanovených zákonem o krajích nebo zvláštním zákonem. Podle zákona o krajích patří do samostatné

působnosti kraje zejména věci veřejné správy a hospodaření svěřené do pravomoci zastupitelstva nebo rady a dále péče o komplexní územní rozvoj

zejména vytvářením podmínek pro rozvoj sociální péče a uspokojování potřeb občanů.. Podrobnější vymezení samostatné působnosti kraje v této části je shodné se samostatnou působností obcí. Toto je důležité především při uplatňování principů subsidiarity ve vztazích obec – kraj.

Kraj má právo na samosprávu, spolupracuje s obcemi a konzultuje záměry

kraje s orgány obcí. Při výkonu přenesené působnosti jsou orgány kraje podřízeny příslušnému

rezortnímu ministerstvu. Ministerstva koordinují

vydávání směrnic, řídí výkon státní správy vydáváním právních předpisů, přezkoumávají rozhodnutí orgánů kraje a kontrolují výkon na svěřeném úseku.

Dozor nad výkonem samostatné působnosti kraje vykonává dané ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ministerstvy a ústředními státními orgány. Správní řízení

Je-li správní řízení svěřeno orgánům kraje a rozhoduje-li krajský orgán o

právech a povinnostech fyzických a právnických osob ve věci patřící do samostatné působnosti kraje, je krajský orgán povinen se řídit správním řádem.

Kraj řeší ve správním řízení : stížnosti občanů, petice občanů dle Zákona č. 85/1990 Sb. O peticích, doplněného vyhláškou nebo věstníky kraje, prominutí

podmínky trvalého pobytu občana pro poskytnutí sociálních služeb a povolení výjimky z ustanovení § 103 odst. 1 Zákona č. 100/1988 Sb. O sociálním

zabezpečení v souvislosti se zákonem č. 326/1999 Sb. O pobytů cizinců na území ČR, zprostředkování náhradní rodinné péče, osvojení a pěstounské péče,

- -

45

včetně odborného posouzení, registraci nestátních zdravotních zařízení, udělování eurolicence v mezinárodní autodopravě. Krajský úřad

Činnost krajského úřadu.

K označení budov, v nichž má kraj sídlo, se používá státní znak a znak kraje,

krajský úřad má svou organizační strukturu, člení se na odbory, oddělení, sekretariát ředitele, sekretariát hejtmana a sekretariáty zástupců hejtmana. Úřad

zřizuje obecní desky pro informováni veřejnosti a jeho písemnosti jsou označeny názvem orgánu, který písemnost vyhotovil. Krajský úřad je zaměstnavatel, uvolnění a neuvolnění zastupitelé jsou zaměstnanci. Krajský úřad přezkoumává rozhodnutí vydaná podřízenými úřady, ukládá sankce, podílí

se na přípravě pracovníků pro vykonání zkoušky odborné způsobilosti a zabezpečuje informační systém a jeho spolupráci se správními úřady. Krajský

úřad organizuje kontroly vybraných činností obecních úřadů a předkládá

příslušnému ministerstvu a vládě návrhy na opatření. Kraj může poskytovat jednorázové odměny občanům za jejich práci jako členům výborů, komisí a orgánů kraje. Příjmy a odměny se pro účely daně považují za funkční požitky a

podléhají zdanění podle ust. § 6 písmene d) Zákona č. 586/1992 Sb. V čele krajského úřadu je ředitel, který je odpovědný hejtmanovi. Přehled správy kraje

Hejtman

Rada kraje

Zastupitelstvo kraje

Ředitel krajského úřadu Odbory a komise

Zaměstnanci krajského úřadu

- -

46

IV. Kapitola Reforma veřejné správy .

Reforma veřejné správy po roce 1989 probíhala ve dvou základních fázích:

v první fázi reformy, která fakticky skončila

volbami do krajských

zastupitelstev, šlo především o stanovení jejího právního rámce, ustanovení vyšších územně samosprávných celků – krajů a vymezení jejich samostatné a

přenesené působnosti. V následující druhé fázi se jedná hlavně o vyřešení problémů spojených s přenosem působnosti okresních úřadů, které zanikly k 31.12.2002, na jiné subjekty – na kraje a na obce s rozšířenou působností. Po roce 1989 bylo nutné v ČR

komplexně přebudovat systém moci

zákonodárné, výkonné, soudní a obnovit právo občanů na samosprávu. Zrušením systému okresních a krajských národních výborů na začátku 90. let 20 století začala reforma

veřejné správy a její transformace

na moderní

veřejnou správu budovanou na principech demokracie. Na stejném principu přistoupilo Československo

v roce 1990 k reformě územní samosprávy

obnovením obecního zřízení. Po rozpadu federace pokračovala v roce 1993 reforma celé veřejné správy. -

-

-

-

-

Hlavním problémem veřejné správy v ČR byla v 90. letech :

poměrně vysoká míra centralizace rozhodování. Utvoření nových územně správních celků a přenos problém řešit,

některých kompetencí na obce a kraje by měl tento

velké kompetence státu ve srovnání s kompetencemi územní samosprávy,

nízká odborná úroveň pracovníků výkonných orgánů veřejné správy jak na úrovni státní správy, tak na úrovni územní samosprávy,

centrální plánování toku financí od ministerstev přes okresní úřady atd.

státní moc je centralizována, úřady státní správy sídlí většinou ve větších městech, lidé musí překonávat značné vzdálenosti, aby vyřídili své záležitosti,

Tyto problémy se postupně snaží řešit jednotlivé etapy reformy veřejné

-

-

správy. Reforma se v uplynulých letech zaměřila na:

změny územního členění

oddělení územní samosprávy od státní správy a moci,

- -

47

-

-

-

-

změny v dělbě práce mezi jednotlivými články na horizontální a vertikální linii,

včetně linie státní správa a územní samospráva,

vytvoření legislativních a ekonomických předpokladů pro fungování územní

samosprávy,

vytvoření nové struktury státní správy,

dekoncentraci , tj. přesun kompetencí i na obce a kraje,

decentralizaci ve veřejném sektoru, přesun řady kompetencí ze státu na územní

samosprávu, doprovázená postupnou fiskální optimální míry fiskální decentralizace,

decentralizací, resp. hledáním

začlenění regionální politiky do hospodářské politiky státu. Poněvadž

v regionální politice EU mají významné postavení regiony soudržnosti NUTS II s počtem obyvatel 1-2 mil. ( průměr EU 1,8 mil.), bylo nutné vytvořit 8 regionů

-

-

-

-

-

-

-

NUTS II,

vytvoření smíšeného modelu obecní a krajské samosprávy,

změny v kategorizaci obcí podle rozsahu přenesené působnosti obcí,

vytvoření vyšších územních samosprávných celků – 13 krajů a hlavní město

Praha,

reforma

nástrojů

veřejných

financí

–

zejména:

nástroje

ovlivňující

přerozdělovací vztahy mezi státem a územní samosprávou – dotace a rozpočtové určení daní, zvážení míry daňové pravomoci územní samosprávy,

zvýšení efektivnosti veřejných výdajů na všech úrovních veřejné správy,

změny v pojetí rozpočtu jako finančního plánu, zdůraznění významu rozpočtové

prognózy ( výhledu ),

úprava rozpočtových pravidel,

reforma hospodaření obcí a krajů, zvýšení relativní finanční soběstačnosti,

reforma organizací ve veřejném sektoru a způsobu jejich financování –

organizační složky a příspěvkové organizace, vytvoření předpokladů pro efektivní využití soukromého sektoru k produkci veřejných statků ( systém

-

-

-

veřejných zakázek, partnerství veřejného a soukromého sektoru),

zkvalitnění informační soustavy ve veřejné správě, sběr informací a jejich

vyhodnocování,

dostatečná publicita informací, má-li být účinná zpětná vazba ze strany občanů,

zkvalitnění veřejné kontroly, nejenom účetní a finanční kontroly,

vytvoření předpokladů pro občanskou kontrolu a její zkvalitňování, - -

48

ucelené koncepce zvyšování kvalifikace pracovníků veřejné správy i vzdělávání

-

členů volených orgánů na jednotlivých úrovních samosprávy. To by mělo vytvořit předpoklady pro zkvalitnění výkonu veřejné správy. 13)

4.1 Vznik a obsah reformy , roviny reformy

Vznik České republiky v roce 1993 a Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., jsou

základem všech reformních změn veřejné správy. Reforma veřejné správy představuje komplexní změnu celého systému správy. Obsah reformy probíhá v těchto rovinách :

-

reforma územní veřejné správy ,

-

reforma výkonu veřejné správy,

-

-

reforma ústřední státní správy, reforma veřejných financí.

4. 2 Reforma územní správy

Reforma územní veřejné správy představuje změnu systému veřejné správy.

Postupně byly provedeny tyto územní změny:

-

realizace organizačních změn byly zahájeny již v roce 1990 zrušením národních

-

vzniklo 13 krajských územních samospráv a správa hlavního města Prahy,

-

-

výborů, obnovením obecních samospráv a stanovením jejich náplně činnosti,

reforma veřejné správy byla dokončena zrušením 73 okresních úřadů a

převedením působnosti na obecní úřady územní samosprávy a krajské úřady územní samosprávy.

Zvláštní předpis pověřuje výkonem celkem 388 samosprávních obecních úřadů, které vykonávají státní správu v přenesené působnosti. Úřad ve svém obvodu vykonává státní správu, sociální správu a další vybrané činnosti státní správy .

________________________________________________________________ 13) Peková Jitka , Jaroslav Pilný, Marek Jetmar, Veřejná správa a finance, ASPI, 2005, s.90

- -

49

Od 1. ledna 2003 působí místo okresních úřadů obecní úřady s rozšířenou

působností . Celkem 205 obecních úřadů s rozšířenou působností

ve svém

obvodu vykonává činnosti státní správy, například všeobecná vnitřní správa, památková péče, sociální zabezpečení a státní sociální podpora, sociálně-právní

ochrana dětí, živnostenská správa, správa dopravy, správa životního prostředí, správa zemědělství atd.

Přehled vyšších samosprávních územních celků Přehled krajských územních samospráv a obcí s obecním úřadem s rozšířenou působností:

-

-

-

Hlavní město Praha

Jihočeský kraj ( Blatná, České Budějovice, Český Krumlov, Dačice, Jindřichův

Hradec, Kaplice, Milevsko, Písek, Prachatice, Soběslav, Strakonice, Tábor, Trhové Sviny, Třeboň, Týn nad Vltavou, Vimperk, Vodňany),

Jihomoravský kraj ( Blansko, Boskovice, Brno, Břeclav, Bučovice, Hodonín,

Hustopeče, Ivančice, Kuřim, Kyjov, Mikulov, Moravský Krumlov, Pohořelice,

Rosice, Slavkov u Brna, Šlapanice, Tišnov, Veselí na Moravě, Vyškov, Znojmo, Židlochovice),

-

Karlovarský kraj ( Aš, Cheb, Karlovy Vary, Kraslice, Mariánské Lázně, Ostrov,

-

Královehradecký kraj ( Broumov, Dobruška, Dvůr Králové nad Labem, Hořice,

Sokolov),

Hradec Králové, Jaroměř, Jičín, Kostelec nad Orlicí, Náchod, Nová Paka, Nové Město nad Metují, Nový Bydžov, Rychnov nad Kněžnou, Trutnov, Vrchlabí),

-

Liberecký kraj ( Česká Lípa, Frýdlant, Jablonec nad Nisou, Jilemnice, Liberec,

-

Moravskoslezský kraj ( Bílovec, Bohumín, Bruntál, Český Těšín, Frenštát pod

Nový Bor, Semily, Tanvald, Turnov, Železný Brod),

Radhoštěm, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Havířov, Hlučín, Jablunkov, Karviná Kopřivnice, Kravaře, Krnov, Nový Jičín, Odry, Orlová, Ostrava,

-

Rýmařov, Třinec, Vítkov),

Olomoucký kraj ( Hranice, Jeseník, Konice, Lipník nad Bečvou, Litovel,

Mohelnice, Olomouc, Prostějov, Přerov, Šternberk, Šumperk, Uničov, Zábřeh),

- -

50

-

-

-

Pardubický kraj ( Česká Třebová, Hlinsko, Holice, Chrudim, Králíky,

Lanškroun, Litomyšl, Moravská Třebová, Pardubice, Polička, Přelouč, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto, Žamberk),

Plzeňský kraj ( Blovice, Domažlice, Horažďovice, Horšovský Týn, Klatovy,

Královice, Nepomuk, Nýřany, Plzeň, Přeštice, Rokycany, Stod, Stříbro, Sušice, Tachov),

Středočeský kraj ( Boleslav, Čáslav, Černošice, Český Brod, Dobříš, Hořovice,

Kladno, Kolín, Kralupy nad Vltavou, Kutná Hora, Lysá nad Labem, Mělník, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Neratovice, Nymburk, Poděbrady,

-

-

-

-

Příbram, Rakovník, Říčany, Sedlčany, Slaný, Vlašim, Votice),

Ústecký kraj ( Bílina, Děčín, Chomutov, Kadaň, Litoměřice, Litvínov, Louny,

Lovosice, Most, Podbořany, Raoudnice nad Labem , Rumburk, Teplice, Ústí nad Labem, Varnsdorf, Žatec),

Kraj Vysočina ( Bystřice nad Pernštejnem, Havlíčkův Brod, Humpolec,

Chotěboř, Jihlava, Moravské Budějovice, Náměšť nad Oslavou, Nové Město na Moravě, Pacov, Pelhřimov, Světlá nad Sázavou, Telč, Třebíč, Velké Meziříčí,

Žďár nad Sázavou),

Zlínský kraj ( Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kroměříž, Luhačovice,

Otrokovice, Rožnov pod Radhoštěm, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Valašské Klobouky, Valašské Meziříčí, Vizovice, Vsetín, Zlín ).

4. 3 Reforma ústřední správy

Provedená reforma veřejné správy se týká také ústřední státní správy. Jedná se o

např. tyto změny a doplňky: -

uvedení do funkce místopředsedy vlády České republiky pro reformní změny,

-

zřízení

-

zřízení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který zajišťuje

-

Ministerstva

informačních technologií

s výkonem správy

telekomunikací, přenosu informací, elektronické pošty a internetu,

pošt,

správu majetku státu, kterou vykonávaly okresní úřady, zastupuje stát před soudy,

zřízením Pozemkových úřadů, které vykonávají činnosti zrušených okresních referátů okresních úřadů. Tato činnost je zaměřena na restituční nároky občanů - -

51

k půdě a zemědělskému majetku. Pozemkový úřad provádí pozemkové úpravy a

vytváří podmínky vlastníkům půdy pro racionální hospodaření s půdou. Reformní proces pokračuje . Očekávají se změny v ústavně-právním odvětví, například změny volby prezidenta republiky. Především

se očekává další pokračování změn v oblasti veřejných

financí, v obsahu a novelizaci právních norem souvisejících s členstvím České republiky v Evropské unii.

Reforma výkonu veřejné správy se týká její účinnosti, například

činnosti finanční správy, v účinnosti správy daně, činnosti finančních úřadů a obchodních soudů. Dále ve směru modernizace prostředků a efektivity činnosti, zdokonalování informatiky, vzdělání

a zvyšování kvalifikace pracovníků

veřejné správy ověřováním jejich vědomostí a dovedností v kvalifikačních zkouškách zaměstnanců.

Reforma veřejných financí se týká především reformy veřejných rozpočtů

ve změnách státního rozpočtu, obsahu jednotlivých příjmových a výdajových položek rozpočtu ministerstev a samospráv. Dále se jedná o reformy v oblasti

správy veřejných financí, zejména v oblasti činnosti ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí. Očekávají se další reformní změny v oblasti důchodového a sociálního zabezpečení, ve zlepšení životních podmínek rodin s dětmi, daňové úlevy pro střední podnikatele, zavedení registračních pokladen. Proběhlo již

kolkování alkoholu, v letošním

roce

proběhlo prvně také společné zdanění manželů pečujících o děti a další.

4.4 Jednotlivé fáze reformy veřejné správy Reforma

veřejné

správy

v České

republice

mohla

vzniknout

jen

v demokratické společnosti. Znamená jednoznačný příklon k modernímu

evropskému pojetí veřejné správy. Zákonitě se dotýká širokého okruhu problémů jak v tzv. ústřední, tak i v územní správě. Počínaje od koncepce její

organizace, přes koncepci řady dalších otázek a institutů, spojených s veřejnou

správu, vnímanou v tzv. funkčním slova smyslu. U reformy veřejné správy se tak nesporně jedná o komplexní vnitřně významně strukturovaný

proces

vzájemně úzce propojených změn a posunů, s cílem dosáhnout standardních parametrů veřejné správy tak, jak jsou obvyklé v demokratických a právních

- -

52

státech tohoto období v Evropě. To umožňuje i naše současné začlenění ke státům Evropské unie.

Prvním a nezastupitelným krokem této reformy,

realizovaným hned po roce 1990, bylo vlastní obnovení veřejné správy, vnímané

ve své podstatě v tradičním pojetí, stavícím na koexistenci samosprávy a státní správy. V uplynulém období tzv. lidově demokratické a později tzv.

socialistické orientace na našem území byla veškerá veřejná správa postátněna a prakticky výlučně se užíval pojem „státní správa „

Ve smyslu ústavního zákona č. 294/1990 Sb. potom byly položeny ústavně

právní základy pro následné zákonné zpětné odstátnění části státní správy, v důsledku čehož pojem „ veřejná správa „ nabyl i u nás svůj původní význam.

Průběh reformy potvrzuje, že reforma veřejné správy je v našich podmínkách

jako i v jiných zemích složitým a časově náročným procesem. Mezi reformní

kroky patří také nesporně přijetí nového správní řádu , připravované úpravě tzv. správního soudnictví. Dle mého názoru je škoda, že na poslední chvíli byla

zamítnuta dlouho připravovaná a nadmíru potřebná novela Trestního zákona.

Páteří celé reformy veřejné správy je reforma v její organizační sféře, která

je představována jak první fází, tak i druhou fází reformy . Za první fázi územní

reformy veřejné správy je považováno období a obsah jejího postupu od revitalizace obcí na samosprávných principech v roce 1990 ( navazující na ukončení činnosti tzv. národních výborů) do ustavení orgánů krajských

samospráv na sklonku roku 2000. Druhou fází územní reformy územní veřejné

správy se potom rozumí navazující vývoj v této oblasti, který spočívá v ukončení činnosti okresních úřadů ke dni 31.12.2002 a převedení jejich agendy dílem na obce a dílem na kraje.

V období od roku 1990 byly založeny v prvé řadě příslušné ústavně právní

předpoklady pro její žádoucí nasměrování, návazně postupně naplňované

zákonným rámcem. Předchozí soustava národních výborů byla nahrazena nově

koncipovanou organizací,tzn. Všeobecné územní správy, která na základní

úrovni zakotvila obce jako jednotky územní samosprávy . Na územně vyšší

úrovni pak koncipovala okresní úřady

jako územní orgány státní správy

s všeobecnou působností. Zvláštní pozornost byla ještě věnována hlavnímu

městu Praze, pojatému územně samosprávně, s vlastní zákonnou úpravou. Přes ústavně právní předpoklad ustavení

celků k němu po celé desetiletí nedošlo.

tzv. vyšších územních samosprávných

- -

53

Teprve v roce 2000 potom došlo po dlouholetém očekávání k přijetí zákona o

krajích a stanovení termínů voleb do zastupitelstev krajů, což přineslo, vedle

právního i faktické naplnění ústavně právního předpokladu existence tzv. vyšších územně samosprávných celků. Současně se zákonem o krajích - Zákon

č. 129/2000 Sb. byl přijat i nový Zákon o obcích č. 128/2000 Sb., nový Zákon o hl. městě Praze č. 131/2000 Sb. a obdobně i nový Zákon o okresních úřadech č. 147/2000 Sb.

V návaznosti na realizované volby do zastupitelstev krajů, jejichž

termínem byl 12. listopad 2001, se potom kraje, ústavně právně a následně i

v zákonné rovině koncipované jako tzv. vyšší územní samosprávné celky, postupně začaly ujímat svých funkcí .

V územní správě se v tzv. úrovních všeobecné správy, do té doby

představovaných obcemi jako samosprávou a okresními úřady jako státní správou, objevuje třetí úroveň představována kraji, s právním i faktickým

postavením „nadobecní samosprávy „. Po ukončení činnosti okresních úřadů k

31.12.2002 se však územní správa stává dvoúrovňovou, s tím, že obě tyto úrovně budou organizačně představovány jenom samosprávou. Konkretizací právního postavení

obcí a krajů

jsou zejména Zákon

č. 313/2002 Sb., kterým se mění Zákon č. 128/2000 Sb. o obcích ( obecní

zřízení ), ve znění pozdějších předpisů, s tím, že obce se pro potřeby výkonu tzv. přenesené působnosti člení do tří „ odstupňovaných „ kategorií a zákon

č. 231/2002 Sb., kterým se mění Zákon č. 129/2000 Sb. , o krajích ( krajské

zřízení ), ve znění pozdějších předpisů, s tím, že kraje vystupují i na úseku přenesené působnosti jednotně jako instančně vyšší úroveň ve vztahu ke všem

obcím ve svém územním obvodu, bez ohledu na jejich diferenciaci , danou rozdílnou pověřeností k výkonu přenesené působnosti). Toto již samo o sobě posiluje význam územních samospráv.

Kraje, jako tzv. vyšší územní samosprávné celky byly zřízeny Zákonem

č. 129/2000 Sb. a i v současné době ještě probíhá dolaďování jejich činností a

kompetencí spolu se slaďováním s činností obcí. Konkrétní vyjádření ke zřízení

krajů přinesla až Ústava české republiky – Zákon č. 1/1993 Sb. , která výslovně zakotvila, že těmito vyššími územními samosprávnými celky by měly být země

nebo kraje, přičemž jejich vytvoření stanovila samostatnému ústavnímu zákonu. - -

54

Na sklonku roku 1997 , tj. prakticky po pěti letech od přijetí ústavy byl takovýto zákon přijat ( Úst. Zák. č. 347/1997 Sb) Ve smyslu této právní úpravy se vytvořilo celkem 14 vyšších územně správních celků s účinností od

1. ledna 2000. Dlužno dodat , že kraje se tvořily bez patřičného personálního ekonomického a legislativního zázemí, takříkajíc „za pochodu“ a patří velké

uznání především hejtmanům, představitelům krajských úřadů, i řadovým úředníkům , že se této role zhostili bez větších problémů .

Legislativním předpokladem pro započetí činnosti krajů je celý soubor

dalších předpisů k, k nimž patří zejména tyto zákony Z.č. 132/2000 Sb. – o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem

o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, Z.č.130/2000 Sb. – o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, Z.č.250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů,

Z.č. 243/2000 Sb. o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním

samosprávným celkům a některým státním fondům ( zákon o rozpočtovém

určení daní ), Z.č. 219/2000 Sb. o majetku české republiky a jejím vystupování v právních vztazích, Z.č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje. Největší význam přitom měl Zákon č. 132 z něhož jsou dovoditelné

prvotní

okruhy působnosti krajů a jejich orgánů. Mezi nimi mají nejdůležitější význam

okruhy činností, zahrnované – vedle tzv. přenesené působnosti – do tzv. samostatné působnosti krajů. vybavovány

budovami,

K tomuto výkonu jsou kraje postupně také

zařízením

výpočetní

technikou,

včetně

jejich

profinancovávání v režimu samosprávně rozpočtového hospodaření krajů. Mimo to kraje a jejich orgány

musí zabezpečovat příslušný

rozsah výkonu tzv.

přenesené působnosti, který se rozšířil s agendou bývalých okresních úřadů.

Ve spojení s právní úpravou krajů došlo také k jisté úpravě postavení obcí –

Zákon č. 128/2000 Sb.

Bylo třeba také vedle vztahu obec – kraj dořešit

navazující nepřímé vztahy na Evropskou unii a její právní prostředí.

Další významný posun v činností obcí představuje ukončení působení

okresních úřadů k 31.12.2002. tento dopad se přitom ještě více projeví na

činnosti krajů, než na činnosti obcí. S ohledem na model smíšení územní správy tak ve druhé fázi reformy

kompetence výkonu státní správy příslušející

okresům jsou převáděny převážně do tzv. přenesené působnosti obcí, s tím, že menší objem činností je převáděn do působnosti krajů. Dle kompetencí obcí se - -

55

dělí obce na obce tzv. I. II. a III. úrovně, přičemž obce III. pověřenostní

úrovně vykonávají největší objem

přenesených činností, říká se jim obce

s rozšířenou působností. Diskuze byly rovněž kolem stanovení obvodů takovýchto obcí, tak aby se veřejná správa stala dostupnou pro každého občana ČR.

Do kompetencí krajů tak zejména náleží: přezkoumávání rozhodnutí,

vydaných orgány obce v řízení podle správního řádu a zákona s o správě daní a poplatků , pokud není zákonem stanoveno jinak, kontrolní a dozorová funkce nad výkonem působnosti obcí, odborná a metodická pomoc obcím, vybrané

případy u zřizovatelských funkcí, v rozsahu příslušejícím okresním úřadům, vybrané otázky funkcí v krizovém řízení . Nabízí se zde i myšlenka zřídit

detašovaná pracoviště pro agendy kraje ( doprava ) blíže občanovi, např.

v sídlech větších městských úřadů. Z právního hlediska již bylo v minulosti toto uskutečňováno např. u ústřední státní správy, kde řada ministerstev vykonávala

jistý rozsah své působnost přímo v území za využití tzv. regionálních pracovišť. (Obdobně se takováto pracoviště objevují např. u místních pracovišť katastrálních úřadů, okresních správ sociálního zabezpečení apod.)

Pokud jde o vztahy mezi kraji a obcemi, stávající právní úprava obcí i krajů

stojí na pozici respektování autonomie samosprávného postavení obcí, což znamená, že krajům a jejich orgánům je sice přiznáno postavení vyšší, nikoliv však nadřízené úrovně samosprávy .

4.5 Aktuální postup prací na reformě veřejné správy , současné problémy a jejich řešení

V současné době již jsou stěžejní úkoly reformy veřejné správy splněny a

nyní se realizuje řada projektů, které se zaměřují především na zefektivnění řízení a kvality práce ústřední státní správy. Na tyto aktivity se zaměřuje především Úřad vlády ČR.

- -

56

4.5.1

1. Zvyšování kvality řízení v ústřední státní správě - v souvislosti s 2. Národní konferencí kvality ve veřejné správě

tuto problematiku řešili

zástupci Úřadu vlády ČR, Institutu státní správy, Ministerstva financí,

Českého statistického úřadu, Policie ČR, Úřadu pro státní službu Slovenské republiky a ČOI – České obchodní inspekce. Seznámili pracovníky veřejné správy se zkušenostmi se zaváděním například modelu Common

Assessment Framework ( CAF), Modelu excelence ( EFQM) nebo se zaváděním Total Managenent Quality ( TQM). JUDr. Přikryl vedoucí Úřadu

vlády také představil publikaci Aplikační příručka modelu CAF pro ústřední správní úřady.

2. Zefektivnění komunikace mezi úřady ústřední státní správy – na základě

dotazníkového šetření v roce 2005 bylo zjištěno, jak probíhá komunikace mezi pracovníky,

kteří se podílejí na tvorbě a realizaci horizontálních

( průřezových) agend, jaký je názor na aktuální stav horizontální

komunikace, identifikovány byly silné a slabé stránky současné komunikace, byl zjištěn

stav využívání stávajících informačních a komunikačních

technologií na úřadech . Jsou připravována nová pravidla, která by měla být vytvořena do září 2006. Kromě toho probíhají práce na analýze procesu tvorby vládních materiálů legislativní a nelegislativní povahy. Za tím účelem

je zveřejněn na stránkách Úřadu vlády ČR webový formulář pro všechny odborné instituce .

3. Zvyšování

kvality

regulace

-

V ČR

bylo

postupné

zavádění

systematického hodnocení dopadu regulace započato vládou 13.4.2005 usnesením vlády č. 420 Jedná se vlastně o materiál k postupnému

začleňování Metody pro hodnocení dopadu regulace ( RIA) na podnikatelské

prostředí. Pilotní fáze zavádění hodnocení dopadu do procesu přípravy regulace je plánována na roky 2005 – 2006 . U všech vládě předkládaných

dokumentů byla zmíněným usnesením uložena povinnost vyhodnocovat dopady na podnikatelské prostředí. Po skončení této fáze bude vládě ČR

předložena shrnující zpráva a na základě této zprávy vláda rozhodne o

zahájení následující fáze. Jako první pilotní projekty byly určeny např. tyto připravované předpisy a materiály : návrh zákona o spotřební dani z energií – připravovaný Ministerstvem financí a životního prostředí, návrh zákona o - -

57

spotřebních

daních

z

živnostenský zákon aj.

paliv , vybrané

části ze zákona, kterým se mění

Byla zde rovněž zařazena Směrnice č. 2005/29/ES z

1.5.2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním

trhu.

Cílem je, aby byla snížena administrativní zátěž pro podnikatele a to

nejméně o 20 %.

Zahraniční

zkušenosti ukazují nutnost

přístupu k této problematice , proto je připravován

systematického

vzdělávací projekt pro

úředníky ústředních správních orgánů projekt „ Hodnocení dopadu RIA „ a také „Koncepce zlepšování regulace na léta 2007 – 2012“ a „Věnujte 10 minut pro zlepšení právního prostředí“. V současné době je

iniciativa

vydána pomůcka v souvislosti s ukončením

účinnosti vládní vyhlášky č. 150/1958 Sb. o vyřizování stížností. Vyřizování

stížností upravuje nový správní řád č. 500/2004 Sb. Vyhláška je zveřejněna na

internetových stránkách MV www-mvcr.cz/odk. Ministerstvo vnitra pořádá v oblasti dozoru pravidelné měsíční porady s představiteli krajských úřadů a pořádá pro území ( zejména obce ) pravidelné konzultační dny. Veřejnoprávní smlouvy (VPS) – v současné době

MV schválilo a k

31.12.2005 zůstává v platnosti 33 veřejnoprávních smluv, z toho je uzavřeno 22 VPS na 21 přenesenou působnost, 10 VPS na 2 přenesené působnosti, 1 VPS na 3 přenesené působnosti. Jedná se většinou o smlouvy na úseku státní správy památkové péče, sociálně právní ochrany dětí a sociálního zabezpečení.. Majetkové bezúplatné převody

vybraných administrativních budov

z majetku České republiky do majetku samosprávy – probíhá dle usnesení vlády č. 1235/03, 385/04, 547/04, 1007/04, 1168/04 a 428/05. Ve sledovaném

období dále probíhal bezúplatný převod vybraných nemovitostí z majetku státu do vlastnictví některých obcí s rozšířenou působností s využitím pro výkon

veřejné správy. Např. v Moravskoslezském kraji to bylo za rok 2003 až 1.pol.

2005 celkem 190 kancelářských míst ve 3 objektech a ve II. pololetí roku 2005 to bylo 257 kancelářských míst ve třech objektech.

Návrh zákona o územně správním členění státu a návrh zákona ,

kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o územně správním členění státu ( zákon o soudech a soudcích, zákon o Policii ČR a zákon o pobytu cizinců a další ) . V srpnu 2005 byl předložen do Poslanecké

sněmovny vládní návrh zákona o územně správním členění státu. Cílem je

upravit členění území státu pro účely výkonu státní správy. Návrh zákona - -

58

představuje členění ČR na 8 oblastí , území bude vymezeno správními obvody 14 samosprávných krajů ( oblast bude tvořena 1 až 3 kraji). Nižší územně

správnou jednotkou zůstanou nadále okresy, kterých je 76, nově se stanoví, že okresy se člení na 205 správních okrsků,což jsou vlastně dosavadní obce

s rozšířenou působností. . Nový návrh respektuje princip skladebnosti

spočívající v tom, že území nižší územně správní jednotky nepřesahuje hranice územně správní jednotky vyšší. V současnosti byl tento návrh zatím vzat zpět. 4.5.2.

Spolupráce Ministerstva vnitra s kraji

Katalog činností – r . 2005 , jeho hlavním smyslem je vytvoření přehledu všech

procesů, které mají krajské úřady vykonávat podle právních předpisů, přínosem

je také statisticko-evidenční složka, usnadnění kontrolní činnosti ústředních správních úřadů a ohodnocení nákladovosti vykonávaných činností.

Setkání hejtmanů s ministrem vnitra – projednávali celou řadu aktuálních

otázek – financování a případně předfinancování projektů z peněz EU,

vícezdrojové financování při obnově a údržbě kulturních památek a nezbytnost zapojení do čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů z programů EU v novém plánovacím období 2007 – 2013.

Porady krajských ředitelů – hlavními body byly : nový správní řád, informace

o strojově čitelných dokladech, problematika statutu „městys“, postup při

vyřizování stížností, informace o novele živnostenského zákona, katalog

činností,informatizace veřejné správy, zákon o územně správním členění státu, nová kompetence veřejného ochránce práv od roku 2006, příprava strategie

regionálního rozvoje, koncepční východiska pro čerpání prostředků z EU, výstupy projektu B3. Dále probíhala pravidelná setkání ředitelů krajských úřadů s tajemníky obcí s rozšířenou působností za přítomnosti MV. 4.5.3

Spolupráce Ministerstva vnitra s obcemi

Projekt B3 – lepší koordinace ústřední státní správy směrem k územní veřejné správě – ve spolupráci s řešitelským týmem Masarykovy univerzity

v Brně Ministerstvo vnitra splnilo výzkumný úkol ke zlepšení komunikace mezi samosprávnými orgány ( kraji a obcemi ) a následné prohloubení - -

59

komunikačních vazeb mezi ústřední státní správou a samosprávnými orgány při výkonu státní správy v přenesené působnosti.

Usnesení vlády ze dne 17.3.2004 č. 238 o postupu optimalizace právního

a ekonomického prostředí pro výkon veřejné správy orgány územních

samosprávných celků – analýza by měla přinést snížení administrativní zátěže, měla by se pozitivně projevit při přípravě právních regulací veřejné správy, její

organizace a vymezení dělby kompetencí. Tím by se dosáhlo její účinnosti,

vhodnější koordinace a racionalizace . Přínosem byla rovněž účast tzv. expertních skupin – odborníci z řad územních samospráv a ministerstev. Výsledkem je soubor návrhů konkrétních řešení , spočívající v devadesáti čtyřech návrzích novel dvaceti šesti právních předpisů.

Možnosti a limity dělby kompetencí mezi státem a územní samosprávou

– Usnesením vlády č. 1008 byl schválen tento materiál . Je nedílnou součástí

analýz prováděných Úřadem vlády správy.

v souvislosti s reformou ústřední státní

Problematika malých obcí – pracovní skupina pro malé obce se na zasedání

v listopadu 2005 plně věnovala problematice rozpočtového určení daní , tohoto jednání se zúčastnili také představitelé Ministerstva financí. V průběhu rok 2005 se také uskutečnilo několik setkání představitelů mikroregionů. jednání byly také poznatky z fungování těchto společenství.

Součástí

Financování – příspěvek na výkon státní správy . Ministerstvo vnitra

předložilo Ministerstvu financí návrh nové metodiky stanovení výše příspěvku na výkon státní správy jednotlivým obcím a Praze, Jedná se o navýšení prostředků o 2.5%, tato varianta byla zapracována do návrhu zákona o státním

rozpočtu na rok 2006. Financování přeneseného výkonu státní správy pro rok 2006 bylo schváleno jako součást zákona o státním rozpočtu na rok 2006 dne 2.12.2005.

___________________________________________________ 14) MV ČR – internetový server MV ČR , Zpráva o průběhu reformy veřejné správy ( březen 2006 ), přístup z www.mvcr.cz

- -

60

4.5.4

Modernizace veřejné správy

Podpora zvyšování efektivnosti výkonu územní veřejné správy . V roce

2005 byly např. vyhlášeny ceny za kvalitu ve veřejném sektoru pro rok 2005. Získaly je městské, krajské, nejčastěji za implementaci modelu CAF. Dále byla

udělena resortní cena MV za inovaci v územní veřejné správě za rok 2005 – získal ji mimo jiné i KÚ MSK za cílený průzkum veřejného mínění.

V neposlední řadě je to podpora projektu CAF – pro jakost ve veřejné správě .

Dále pak projekt Benchmarking – strategie podpory a dostupnosti veřejných

služeb.

4.6 Právní záruky, dozor nad výkonem působnosti obcí a krajů a kontrola výkonu přenesené působnosti.

Mezi právní záruky ve veřejné správě patří zejména: kontrola veřejné

správy, kontrola vykonávaná zákonodárným resp. zastupitelskými orgány, kontrola vykonávána soudy, kontrola vykonávána nejvyšším kontrolním úřadem, kontrola vykonávána správními orgány, kontrola vykonávána na

základě podání občanů, kontrola ve spojitosti s Veřejným ochráncem práv, právo na informace ve veřejné správě, zrušení, změna, sistace veřejných správních aktů aj. opatření ve veřejné správě, uplatňování odpovědnosti za

porušení právních povinností, správně právní odpovědnost, odpovědnost státu, za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávnými úředním postupem orgánů veřejné správy, přímé povinnosti. 15)

donucení

ke

splnění

právní

1. Kontrola ve veřejné správě

K zajištění zákonné realizace cílů a úkolů veřejné správy slouží tzv. právní

záruky ve veřejné správě. K specifickým a klíčovým mechanismům v systému právních záruk patří kontrola veřejné správy. Kontrolou se zjišťuje nakolik

odpovídá existující stav tomu, co mělo být nebo má být , zjišťují se příčiny

nesplnění příslušných povinností, a ze zjištěného stavu se vyvozují závěry a stanoví příslušná opatření.

__________________________________________________

15) Průcha Petr , Správní právo , obecná část, MU Brno 2003, s. 161 - -

61

Kontrola obecně musí být systematická, může být buď předběžná , průběžná

nebo následná. Kontrola sleduje především pravidla účelnosti a hospodárnosti ve státní správě. Může se jednat o vnitřní nebo vnější kontrolu , správní kontrolu .

Při správní kontrole jsou jednotlivými subjekty orgány veřejné správy .

Nejvýznamnější funkci plní finanční kontrola.

Vnější kontrola je vykonávána zákonodárnými resp. zastupitelskými

orgány, kontrola vykonávána soudy, kontrola vykonávána Nejvyšším kontrolním úřadem, kontrola správními orgány, kontrola na základě podání

občanů, kontrola ve spojení ombudsmana. Systém kontroly veřejné správy

zohledňuje především postavení veřejné správy v systému vztahů, vytvořeném

ústavně provedenou dělbou moci ve státě, jakož i systémem vnitřních vztahů ve veřejné správě. V současné době Parlament ČR projednává vládní návrh

Novely zákonů o územních samosprávných celcích v oblasti dozoru . Jeho podstatou je odstranění duplicit v dozorové činnosti, v současné době

vykonává dozor jak Ministerstvo vnitra tak i krajský úřad. Návrh stanoví, že

dozor nad samostatnou působností vykonává Ministerstvo a dozor nad působností přenesenou krajské úřady. Ministerstvo dále zpracovalo koncepční materiál sledující možnost sjednocení právního prostředí v oblasti kontroly ve

veřejné správě . Navrhuje se v budoucnu svěřit tento úsek Ministerstvu vnitra a zakotvit ji do kompetenčního zákona. Nyní pracuje na MV Odbor dozoru a kontroly veřejné správy , který zajišťuje agendu, spojenou s prováděním

dozoru nad výkonem samostatné působnosti obcí a hl. města Prahy , dále ve

spolupráci s příslušnými správními úřady provádí kontroly na vybraných úsecích přenesené působnosti hlavního města Prahy a na vybraných úsecích

činnosti kraje, vyhodnocuje výsledky a předkládá návrhy potřebných opatření vládě. Náplní činnosti odboru je i koordinace vydávání směrnic ministerstev a

jiných ústředních správních úřadů, které se dotýkají přenesené působnosti krajů nebo obcí ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí. 16) ____________________________________________________

16) MV ČR , Internetový server MV ČR, ( březen 2006 ) přístup: www.mvcr.cz

- -

62

2.

Právo na informace ve veřejné správě

Právo na informace ve veřejné správě, či na svobodný přístup k informacím

patří v demokracii k ústavně zaručeným politickým právům. Základ právní úpravy představuje Listina základních práv a svobod a návazná právní úprava především v zákoně č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím , ve

znění pozdějších předpisů. Dále je možno zmínit rovněž Zákon č.500/2004 Sb.

– Správní řád , zák. č. 123/1998 Sb. – právo na informace o životním prostředí a Zákon č. 101/2000 Sb. - o ochraně osobních údajů.

Dle odst. 5 čl. 17 Listiny jsou „ Státní orgány a orgány územní samosprávy

povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky

a provedení stanoví zákon. „ Dále se uvádí v odst. 3 čl. 10 : „ Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným

zneužíváním údajů o své osobě.“ Základní informace o své činnosti orgány veřejné správy zveřejňují v místě obvyklým způsobem , např. informacemi na

veřejné desce, pomocí stránek na internetu, v tisku apod. Ostatní informace, které mají organizace k dispozici, vydávají na požádání žadatele, tj. každé

právnické i fyzické osoby. Výjimkou jsou informace, které zákon výslovně zakazuje poskytovat – utajované, nebo osobní údaje osob. Zákon upravuje jak

základní podmínky, za nichž mají být informace poskytnuty, tak i podmínky přístupu k těmto informacím. 3.

Zrušení, změna, sistace vadných správních aktů a jiná opatření ve veřejné správě.

U právních norem realizace veřejné správy přichází v úvahu jednak

vydávání správních aktů a to jak normativních, tak i individuálních, dále provádění dalších nejrůznějších opatření právně relevantní povahy .

Při

aplikační činnosti orgánů veřejné správy může docházet k pochybením, která se projevují ve vadách předmětných správních aktů. Vychází se z presumpce

správnosti takovýchto aktů, dokud jej

správní , případně soudní orgán

nezmění případně nezruší, je nutno se jimi řídit. Druhým případem je tzv. nicotnost aktu , vady vydaných správních aktů jsou takové povahy, že nelze

ani hovořit o tom, že došlo ke vzniku správního aktu. Bežně tedy členíme vadné správní akty na akty napadnutelné a akty nicotné. K nejčastěji - -

63

uváděným důvodům nicotnosti patří: vydání aktu při zřejmém překročení pravomoci,

naprostá

neurčitost,

nerealizovatelnost, absolutní

nesrozumitelnost

obsahu

a

tedy

i

nemožnost plnění obsahu aktu, uložení

povinností, jejímž splněním by došlo ke spáchání trestného činu, naprostý nedostatek formy aktu, omyl v osobě či neexistence adresáta.

Veškeré

konkrétní postupy při uplatňování této záruky zákonnosti ve veřejné správě

těsně souvisí s kontrolou a jejím vztahem k ostatním zárukám zákonnosti ve veřejné správě.

4. Uplatňování odpovědnosti za porušení právních povinností.

a) Správně právní odpovědnost – odpovědnost za porušení povinností ve veřejné správě má především povahu správně právní odpovědnosti, je

upravena normami správního práva, představuje významnou záruku zákonnosti ve veřejné správě, současně je jednou z forem realizace

správního práva. Uplatnění správně právní odpovědnosti přichází v úvahu jen na základě

platného práva, přičemž slouží k ochraně při porušení

povinností vyplývající z norem správního práva. Naproti tomu existují i

případy, kdy taktéž normám správního práva je poskytována ochrana z jiných právních odvětví. Typický příklad je případ odpovědnosti majetkové a trestně právní.

b) Odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů veřejné správy.

Zvláštním případem odpovědnosti s bezprostředním vztahem k veřejné

správě a postavení a činnosti jejích pracovníků je tzv. odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním

postupem. Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím

nebo nesprávným úředním postupem státní správy nebo územní samosprávy má ten, jemuž byla způsobena škoda, nárok uplatňuje u příslušného daného

územního celku nebo u státní správy u rezortně příslušného ústředního správního

orgánu,

nezákonného

popřípadě

rozhodnutí

ministerstva

v rámci

správního

spravedlnosti soudnictví

v případě

ve

vztahu

k rozhodnutí v územní samosprávě. Odpovědnosti se ani stát ani územně

samosprávné celky nemohou zprostit. Škodu pak jsou oprávněni regresně

- -

64

požadovat na viníkovi nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu.

5. Přímé donucení ke splnění právní povinnosti

Výkon správních rozhodnutí lze vynutit v krajním případě správní exekucí

( vymáhá správní orgán, např. finanční úřad ) nebo soudní exekucí ( vymáhá soud občansko právní cestou ) Výkon rozhodnutí se provádí na návrh účastníka, nebo z podnětu správního orgánu, který rozhodoval v I. stupni.

Lhůta pro výkon rozhodnutí je tříletá, běží od uplynutí lhůty, stanovené pro splnění uložené povinnosti, a v této lhůtě není možné jen výkon zahájit, ale

musí se také skončit. Zahájení výkonu rozhodnutí se oznamuje účastníkovi řízení, kterého se výkon týká. Proti tomuto rozhodnutí lze podat námitky.

Uplatňuje se především např. u daňových nedoplatků, neplacení nájemného aj.

Závěrem lze konstatovat, že systém záruk ve veřejné správě není

systémem neměnným, přiměřeně reaguje na podmínky a postupem času se zdokonaluje.

měnící se společenské

4.7 Zaměstnanci ve veřejné správě .

Proces decentralizace státní správy , přechod na nové správní a územní

celky, změna financování a v neposlední řadě i vstup České republiky do Evropské unie přinesly sebou zvýšené požadavky na kvalitní výkon státní

správy a samosprávy. S tím souvisí i požadavky na zkvalitnění práce úředníků jejich odbornou způsobilost. Pracovně právní vztahy zaměstnanců veřejné

správy upravuje buď zákon o služebním poměru , zákoník práce a od 1.1.2003 nově Zákon o úřednících územně správních celků a o změně některých

souvisejících zákonů, dále vyhláška č. 512/2002 o zvláštní odborné způsobilosti úředníků ÚSC a vyhláška č. 511/2002 Sb. o rovnocennosti vzdělání úředníků

ÚSC. Ministerstvo vnitra také zabezpečuje kontrolu v oblasti vzdělávání

úředníků v akreditovaných vzdělávacích institucích dle schváleného plánu kontrol.

Phare 2002 – všeobecný vzdělávací systém pro úředníky územních

samosprávných celků – obsahuje řízení personálních a vzdělávacích činností

- -

65

v územní veřejné správě, s tím souvisí převedení klasických forem do distanční

podoby s využitím počítačových učeben kraje Celkem je akreditováno 229 vzdělávacích institucí a 1333 vzdělávacích programů. Toto vzdělávání je zajišťováno především vysokými státními i soukromým školami. Projekty financované ze zdrojů

EU – jazyková příprava úředníků

je

zajišťována ve spolupráci s UP Olomouc, Rašínova vysoká škola v Brně se

zabývá oblastí krizového managementu, VŠE Praha pracuje v oblasti tvorby vzdělávacích programů , dokončován je projekt o zdravotně postižených ve

spolupráci s UP Olomouc a Vládním výborem pro zdravotně postižené a projekt vzdělávání romských koordinátorů krajů a poradců obcí s rozšířenou působností.. Vyšší požadavky na vzdělání jsou uplatňovány zejména ve vyšších a vedoucích funkcích veřejné správy.

Zvláštní požadavky jsou kladeny na

příslušníky ve služebním poměru, např. hasiče, vojáky, policisty, celníky,

příslušníky vězeňské služby aj. Všichni zaměstnanci veřejné správy musí být trestně a morálně bezúhonní , bez záznamu v rejstříku trestů. Někteří úředníci

musí splňovat podmínky tzv. lustračního zákona. Cílem náročných požadavků na zaměstnance veřejné správy je fakt, že reprezentují danou organizaci na

veřejnosti, proto musí být odborně na výši, zdvořilí vstřícní. Jen tak bude občan spokojen a bude dosaženo kvalitního výkonu veřejné správy.

4.8 Informatizace veřejné správy

Nadále pokračuje rozvoj informatizace ve veřejné správě. V souvislosti s tím

byla podepsána meziresortní dohoda mezi MV ČR a Ministerstvem informatiky

na řešení krajských projektů. Byl vypracován návrh financování těchto projektů v roce 2006 a v následujících letech. Pokračují práce na realizaci projektu elektronický portál územních samospráv (ePUSA). V rámci projektu Regionální

a municipální informační systém ( RAMIS ) se pokračuje v doplňování

datových sad ze zdrojů ostatních partnerů. Další funkce , které jsou postupně implementovány pro krizové řízení , zadává Generální ředitelství HZS. Dále

pokračují práce na převodu Integrovaného informačního sytému správních a

dopravně správních evidencí ( IISSDE) na web technologie. Připravuje se

změna přechodu evidence obyvatel na registr obyvatel . Data registru obyvatel budou v budoucnosti sdílena ve všech informačních systémech veřejné správy.

- -

66

Jedním z nových a velmi zásadních prvků zavádění

v oblasti cestovních dokladů je

biometrických prvků. Podstatnou otázkou je otázka finančního

zabezpečení celého projektu. Vláda dále schválila uvolnění dalších finančních

prostředků na vybudování bezpečné komunikační infrastruktury pro MV ČR a Ministerstvo zahraničních věcí, aby osobní data , přenášena do centra v rámci projektu e-pasů , nebyla zneužitelná.

4.9. Oblast mezinárodních vztahů ve veřejné správě V současné době se jedná především o vztahy ČR k zemím EU. Ve vztahu

k veřejné správě se uskutečňují pravidelná jednání generálních ředitelů

zodpovědných za veřejnou správu v členských zemích EU – ČR má gesci pro inovaci veřejné správy.

Pracovní skupina IPSG - byla projednávána

problematika CAF, inovace veřejné správy, benchmarking na evropské úrovni, zavedení celoevropského informačního systému dobré praxe a příprava 4. Konference kvality ve VS a ve státech EU. 2006 ve finském Tampere.

Konference se uskuteční v září

Vztahy k mezinárodním organizacím – Spolupráce s OECD – Výbor PGC a

jeho skupiny , Radou Evropy, Evropským institutem pro veřejnou správu, Řídícím výborem pro místní a regionální demokracii CDLR a jeho výbory. Organizace se také zabývají i problematikou etiky ve veřejné správě v Radě Evropy. Zkušenosti byly využity při spolupráci se Svazem měst a obcí v rámci

podmínek ČR.

V Maastrichtu se uskutečnilo další zasedání Správní rady

Evropského institutu pro veřejnou správu EIPA . Významná je spolupráce

s OSN , které každoročně uděluje cenu Veřejná správa OSN . Visegrádská

skupina – V4 - spolupracuje na společném řešení otázek územního rozvoje a

modernizace veřejné správy. Pakt stability – realizace projektu se zeměmi

jihovýchodní Evropy . Zahraniční rozvojová spolupráce - Srbsko, Černá

Hora, Bosna a Hercegovina, Moldavská republika – zde budou směřovat v budoucnu projekty z oblasti migrace a dobré správy věcí veřejných. Rozvíjejí se také bilaterální vztahy

v oblasti veřejné správy . Proces mezinárodní

spolupráce se rok od roku rozvíjí na všech úrovních. - -

67

4.10 Návrh na řešení problémů reformy veřejné správy Reforma veřejné správy je dlouhodobý proces, který má jistě řadu

nedostatků, ale všichni již můžeme z vlastní zkušenosti konstatovat obrovský posun ve fungování veřejné správy na všech úrovních. Některé problémy

ovšem zůstávají a je nutno je řešit. Pracuji také ve státní správě, s nedostatky se setkáváme dnes a denně , ale na tomto místě bych chtěla zmínit nejdůležitější

problémy, které mě trápí ne jako úředníka, ale jako občana, a chtěla bych také alespoň částečně navrhnout cestu k jejich zlepšení .

1. Dle mého názoru , a hlavně v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie, nastává

problém s dostatečnou jazykovou průpravou Čechů. Ideální by

bylo , aby každý občan již od základní školy měl jako druhý povinný jazyk angličtinu. Znalost dalších cizích jazyků je jen výhodou. Ohledně výuky na

středních a vysokých školách ze zkušenosti vím, že zájem studentů pracovat po škole v zahraničí je obrovský a uvítali by zvýšení počtu hodin cizích

jazyků, se zaměřením jak na všeobecné, tak především na odborné výrazy a konverzaci . Protože se jedná o dlouhodobý proces, který nelze nijak výrazně zkrátit na úkor kvality, je nutno začít co nejdříve a intenzivně.

2. „Debyrokratizace“ státního aparátu – zavedení informačních systémů,

audity v orgánech státní správy, revize předpisů – to by mohl být první krok k zeštíhlení státního aparátu a usnadnění a zrychlení vyřizování záležitostí občanů za použití výpočetní techniky a dalších informačních systémů.

3. Vzdělávání úředníků státní správy a samosprávy – navrhuji odměnit ty úředníky, kteří se ve svém volnu a za své peníze vzdělávají nad rámec

svých povinností. Jistě každý na svém pracovišti postrádá více odborné literatury, školení či kurzů, doporučuji věnovat pozornost těmto návrhům z praxe, zajistit pokud možno jejich realizaci, vybavení počítači aj.

4. Důsledné oddělení a nezávislost soudní moci na moci výkonné – nezávislé rozhodování soudů, veřejná kontrola

a potrestání

hlavně závažných

majetkových trestných činů přinese větší důvěru občanů ve fungování státního systému.

- -

68

5. Hospodaření obcí a krajů – obce prakticky nemá možnost bez její žádosti nikdo kontrolovat. Audit mohou zadat soukromé firmě, není možnost na hospodaření obce vyslat kontrolu. Kontrola by včas odhalila i některá pochybení, pramenící z špatného výkladu předpisů

6. Finanční zabezpečení – posílit územní rozpočty, obce mají zmapovány

potřeby příspěvků nejlépe . Zvláště neutěšená je situace v malých obcích . Schůdnost je možná v přerozdělení daňových výnosů ve větší míře směrem k územním samospráva, žádoucí je

větší dozor nad výběrem daní od

podnikatelských subjektů, zpřísněný dozor nad využitím prostředků z povinného zdravotního a sociálního pojištění.

7. Zaměřit se na vytváření nových pracovních míst . Lidé dostanou vydělat, a dají vydělat dalším - ve službách, stavebnictví, aj. S tím také souvisí

.

možnost pořídit si bydlení a založit rodinu.

- -

69

Základní zákony a předpisy, související s výkonem veřejné správy . • • •

Ústava České republiky

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích ( obecní zřízení ), ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích ( krajské zřízení ), ve znění pozdějších předpisů

•

Zákon č. 347/1997 Sb. , ústavení zákon ČR o vytvoření vyšších územních

•

Zákon č. 2/1969 Sb. , o zřízení ministerstev ajiných ústředních orgánů státní správy

•

Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých

•

Zákon č. 157/2000 Sb. , o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České

•

Zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech ( rozpočtová pravidla ) a o změně

•

Zákon č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím

•

samosprávných celků a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR ČSR ve znění pozdějších předpisů zákonů

republiky do majetku krajů

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 131/2000 Sb . o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se

zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze

•

Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových

•

Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o

•

Zákon č. 227/2000 Sb. – o elektronickém podpisu a o změně některých dalších

•

Zákon č. 219/2000 Sb. – zákon o majetku České republiky a jejím vystupování

•

Zákon č . 243/2000 Sb. o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním

organizacích a některých dalších organizacích a orgánech odměňování těchto zaměstnanců ( služební zákon ) zákonů ve znění pozdějších předpisů v právních vztazích

samosprávným celkům a některým státním fondům ( zákon o rozpočtovém určení daní) , ve znění pozdějších předpisů

•

Zákon č. 250/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů , ve znění pozdějších předpisů

- -

70

•

Zákon č. 312/2002 Sb. , o úřednících územních samosprávných celků a o změně

•

Zákon č. 320/2000 Sb. , o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých

•

Zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a o

některých zákonů

zákonů ( zákon o finanční kontrole ) ve znění pozdějších předpisů stanovení obcí s rozšířenou působností

Pramen – ASPI – Systém právních informací v aktuálním znění v elektronické formě

- -

71

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY •

Čebišová Taisia a kol., Obec, postavení, správa , činnost, ISV Praha

1996

•

Peková Jitka, Pilný J., Jetmar Marek, Veřejná správa a financování

•

Schelle Karel, Vývoj veřejné správy v letech 1848 – 1948

veřejného sektoru , 2. přepracované vydání, ASPI , Praha 2004

•

Šnor R., Sejchlová Irean, Právní dějiny, Nakladatelství J. Krtiška ,

•

Průcha Petr, Správní právo , Obecná část, MU Brno, 2003

• •

Praha 1996

Káňa Pavel, Základy veřejné správy , Montanex ,Ostrava 2004

Kolektiv autorů, Aktuální otázky veřejné správy, Sborník příspěvků

z konference Právnické fakulty Masarykovy univerzity Brno 2.4.1999,

MU Brno, 2000 •

Hendrych Dušan, Správní věda, Teorie veřejné správy, ASPI Publishing,

•

Veřejná správa v ČR , časopis veřejné správy, r. 2003, 2004, 2005

•

Praha 2003

Portál Zlínského kraje, oddíl

Reforma veřejné správy, Ukončení

činnosti okresních úřadů, březen 2006

www.kr-zlinsky.cz

•

Portál Zlínského kraje, oddíl Reforma veřejné správy, Obce

•

Portál Zlínského kraje , oddíl Reforma veřejné správy, Cíle reformy

•

Portál Ministerstva vnitra ČR, Veřejná správa , březen 2006, duben

•

Zákony a předpisy ČR, aktuální znění , Program ASPI – systém

•

CEVRO, organizace pro celoživotní vzdělávání a rozvoj osobnosti Praha

s rozšířenou působností, březen 2006 www.kr-zlinsky.cz

veřejné správy, její význam a smysl, březen 2006 www.kr-zlinsky.cz 2006, www.mvcr.cz

právních informací 2005

Rozhovor s Andersem Foghem Rasmussenem, premiérem Dánska , Praha leden 2002 s. 5

•

CEVRO, Praha , Miroslav Beneš článek „Reforma veřejné správy: decentralizace nebo „ decentralizace“ , leden 2002 č. 1/2002 s. 1 a2 - -

72