Red. Ant. Vlach, Hamburg 13, ROČNÍK I.
POstlagerkarte
ČERVENEC 1953
209
ČÍSLO 7.
SKLIZEŇ PŘEDSTAVUJE AUTORY EXILU. JOSEF
Č E R M Á K .
Kulturní život krajanů v Torontu vděčí mnoho Josefu Čermákovi - divadlo,přednášky,literární i polemické příspěvky v "Novém domově".Původní tvorba,zahrnující dosud hlavní poesii,je nyní zaměřena k dramatu.Tentokrát přinášíme dvě z Čermákových básní. OSUDNÝ
PART.
Jak těžký černý prapor na světla smutek pad a sýček dlouze houká nad hladinou. S vraždou a násilím si ruku podal hlad a v strachu úzkostném bezedné dny tu plynou. A řady hrobů bez křížů i s kříži... Strašlivá noci,kdy se rozední? Od pólu k pólu kostlivec se plíží a tato noc,ta není poslední. Osude,osude,ten part jsi neměl psát pro struny děl a kulometů. Celý svět zkrvavěl jak v listopadu sad, než dohrál první větu. A k druhé větě taktovka se zdvíhá... Jen více krve,více násilí... Nad rodnou zemí plášť smrti se míhá a krev a déšť se rudě smísily... A SLEPEC JDOUCÍ HLOUBEJ
DO TMY...
Pod oblohou,jež není má, pod hvězdami,jež cizí jsou mi, jsem echo,vlna z neznáma a slepec,jdoucí hlouběj do tmy. Pod oblohou,jež není má, z lidských snu ruce banky staví. Ach,Bože,sevřít očima vidinu Hradčan od Vltavy a mosty,znící ozvěnou, jak struny ztichlé na struníku, staletí,jež se k zítřku pnou, staletí slávy,věky vzlyku...
A věže čnící ku přísaze nad městem,jež se v smutek halí. Nocí se toulám po své Praze, svatyni,kterou milovali zbabělou láskou děti její. Nad Malou Stranou měsíc visí a hází zlato do alejí, v jichž rosách jsem se brouzdal kdysi. Pod oblohou,jež není má, pod hvězdami,jež cizí jsou mi, jsem echo,vlna z neznáma a slepec,jdoucí hloubej do tmy. Ú V A H YSKLIZNĚ Otakar O D L O Ž I L Í K : MISTR
GRAFICKÉHO
UMĚNÍ .
Někdy roku 1941 jsem dostal dopis z Anglie od dávně přítelkyně se stručným příkazem:"Navštivte grafika Růžičku,co dělá ty krásné lepty" - nic víc nic méně. Nebudu popisovat,jak složitými cestami jsem se dověděl,že Rudolf Ružička bydlí v Dobbs Ferry,nedaleko Nového Yorku.Jednou v neděli,buď v listopadu nebo už v prosinci,jsem za ním jel.Na stanici nebylo mnoho lidí.Nebylo těžko domyslit se,že štíhlý a vysoký muž se světlými vlasy mne přijel uvítat.Jeli jsme potom kus od dráhy na návrší,které se zdvihá, nad širokým korytem Hudsonu a je poseto domy a zahradami. Když jsme zasedli k besedě,rozmluva se rozbíhala pomalu a trochu nejistě. Pověděli jsme si,jak dlouho se známe s paní M.W., od níž přišel ten lakonický pokyn, a přecházeli jsme nepozorovaně na jiné předměty. Paní Růžičková, rodačka z Hradce Králové, vnesla do hovoru nový prvek, když se zmínila o Viktoru Dykovi, kterého znala osobně. Poznal jsem tehdy i obě dcery Ružičkových, Tatjanu a Veroniku - jedna jako druhá byla zasvěcena do rozličných odvětví umělecké tvorby a razila si cestu po svém.Nevím,kolikrát jsem byl u Růžička v Dobbs Ferry.Ještě než skončila vojna,přestěhovali se do Nového Yorku a potom do Concord ve státě Massachusetts,asi dvacet mil od Bostonu. Dělal bych ze sebe vševědoucího,kdybych dával na srozuměnou,že jsem věděl, koho mám vyhledat, když se v mém dopisování poprvé objevila zmínka o Rudolfu Růžičkovi.Jméno mělo tehdy matný zvuk.Ani dnes o něm nevím tolik,abych se mohl odvážit psát znalecky a zasvěceně. Rudolf Ružička mi neuspořádal výstavu a nevyprávěl o sobě kroniky. Mluvil raději o jiných nežli o sobě.Jména Willa Cather, Lewis Mumford, van Wyck Brooks mi ještě podnes znějí v uších jako ohlas první besedy v Dobbs Ferry .Kdybych věděl,že o něm bude česky psát někdo povolanější, vrátil bych pero do kapsy a seděl raději bez hlesu nad některým z jeho grafických listů nebo nad knihou, kterou doprovodil a vyzdobil. Ale Concord si krajanská veřejnost nezvolila za cíl výletu a novináři nebo znalci z našich řad si tam také nepodávají ruce. Vzpomínám na první návštěvu v Concord, v domě, který slouží Ružičkovým už několik let za příbytek. Bylo to s počátku ledna 1950,ale den byl pod mrakem a dosti teplý, zajeli jsme k památníku u mostu přes řeku s nízkými břehy, která se vine kolem města. Prostý nápis hlásá, že v těch místech padl 19.dubna 1775 výstřel, jehož ozvěnu zaslechl celý svět - odpor novoanglických osad proti mateřské zemi tam přešel v otevřený boj.Zašli jsme také na hřbitov, rozhozený po návrších za osadou, s náhrobními kameny, které ukazují, kde byli pochováni "concordstí" spisovatlé, R.S.Emerson, H.D.Thoreau, N .Hawthorne a A.B .Alcott. S košatých stromů dávno spadlo listí a jenom temné zelené borovice se odrážely od zešedlého pozadí hřbitova a přilehlého kraje.
Druhé z těchto čtyř jmen spojil Rudolf Ružička se svým jménem. Roku 1950 vydal Lakeside Press v Chicagu Thoreau- ovu knihu Walden s Ružičkovým obrazovým doprovodem. Tehdy se umělec blížil padesátce a měl už v americkém vzdělaném světě dobrou pověst, Životní příběh, který sestrojuji podle zmínek a narážek v hovorech a ještě více podle statí v časopisech a úvodů k výstavním katalogům, je prostý a při tom nesmírně poutavý a působivý. Rudolf Růžička se narodil 29. června 1883 v Kouřimi a letos tedy dovršuje sedmdesátku.Roku 1894, v jedenácti letech, začíná jeho život v Americe. První jednání je v Chicagu. Tam prošel za tři leta školou, která je jinak rozvržena na sedm let. Potom si našel místo v tiskařském podniku a ve večerní škole se zdokonaloval v kreslení. Když mu bylo dvacet, pustil se do Nového Yorku. Po několik let si rozvrhoval čas mezi výdělečnou práci,odborné studie a vlastní tvorbu. Život na dolním Manhattanu, poblíž Východní řeky, si mladého výtvarníka podmanil a docela získal- za nedlouho o tom začala vycházet viditelná svědectví. Zprvu byla roztroušená po časopisech nebo volných listech. Roku 1915 odevzdal Rudolf Ružička členům klubu Grolier jedinečný soubor pohledu na Manhattan, nadepsaný prostě New York. Bylo to dílo dvou spřízněných duší. W.P.Eaton napsal deset kapitolek o městě, jeho minulosti, o význačných stavbách a malebných zákoutích, R.Růžička připojil ke každá kapitole dřevoryt na celou stránku v několika barvách a dva menší umístěné jednak v čelo, jednak na závěr kapitoly. Mohl bych psát o každém z těch kusů, ale protože už po druhé žiji a pracuji v souboru budov,které tvoří Columbia University, dívám se pozorně na list u deváté kapitoly, nadechnutý lehko do modra. Zachycuje schodiště, vedoucí ze 116. ulice k Low Library. Něco z těch věcí, které zahlédlo umělcovo oko před necelými čtyřiceti lety, je tam podnes, ale marně se ptám, kam se poděly štíhlé topoly za schodištěm, které poněkud zacláněly výhled na kapli sv. Pavla, kolem níž jdu skoro každý den, chci-li do své pracovny... Za Hudsonem, ve státě New Jersey, je město Newark, pro které W.P.Eaton a R.Růžička připravili roku 1917 knihu podobnou jejich dílu o Novém Yorku. Růžička vykouzlil 12 černých a 5 barevných ilustrací, kterými proložil Eatonův text. Napsal jsem slovo vykouzlil po dobré rozvaze, protože jenom kouzelník mohl svládnout úkol, který mu určil newnrský Carteret Book Club. Dívám se pozorně na první dřevoryt v několika barvách, pohled na Newark od osady Harrison: Řekapřeklenutá železničním mostem, na ní parník, jaké jezdily po Vltavě; v pozadí skupina bílých domů, zářících ještě novotou; nad tím obrovský mrak, připomínající některé obrazy Slavíčkovy, a kus jasně modrého nebe; odlesk té jemně modré se rozlévá po celé ploše, lemuje domy, přichytil se i železné konstrukce mostu, i továrních komínů a zrcadlí se i v řece, která nese do blízkého moře spoustu hlíny a odpadků, nasbíraných na nedlouhé pouti. Snad opravdu aspoň jednou za čas tak září na uvítanou příchozím z Nového Yorku město, které vyrostlo bez ladu a skladu, které je po většinu roku, zahalené v čoudu a ke kterému se jede pásem bažin s výpary někdy opravdu k zalknutí. Ať tak či onak, kniha o Newarku má v umělcově vývoji význačně místo.Když vyšla, uspořádalo místní museum první výstavu Růžičkova díla. Spočítejme léta mezi narozením a výstavou a dostaneme 34. Potom bylo těch výstav ješte několik, jedna bohatší než druhá. Roku 1921 vystavoval v Andersonově galerii v Novém Yorku; roku 1924 v Brooklyně; roku 1926 ve Philadelphii o stém a padesátém výročí americké nezávislosti; r.1934 v Rochestru a v Chicagu; roku 1935 v American Institute of Graphic Arts - viditelným uznáním práce byla zlatá medaile, kterou mu Institute udělil -; roku 1948 v Grolier Club; roku 1951 v bostonské veřejné knihovně.Bylo by potřeba mnoho místa, abychom oživili tato data. Jedno jako druhé bylo nejenom přehlídkou vykonané práce, nýbrž i pobídkou k dílu ještě lepšímu a dokonalejšímu, stupně, po kterých mistr vystupoval k dnešnímu věhlasu. Po Chicagu, Novém Yorku a Newarku třeba uvést město, ke kterému měl R. Růžička mnoho vztahu a v jehož blízkosti se blíží k velikému životnímu výročí, Boston. Ze zevrubného úvodu ke katalogu výstavy v Grolier Clubu se dovídáme,
že už roku 1907 se Růžička seznámil s Danielem B , Updike-m.Po letmém s e t k á n í p ř i š l y schůzky a porady a z n i c h se vyvinulo p ř á t e l s t v í , k t e r é t r v a l o dobrých t ř i c e t l e t . Jméno D.B.Updike t ř e b a s p o j i t s velikým bostonským podnikem, Merrymount P r e s s . Znalec Růžičkova d í l a by mohl zevrubně n a p s a t , co všecko v z e š l o ze s t y k u s mužem t a k jemného vkusu j a k o b y l Updike; i l u s t r a c e k n i h , g r a f i c k é l i s t y , v e l i k é kusy i drobné d ř e v o r y t y . V y b í r a j e z toho všeho jenom jednu ř a d u , novoročenky, v ě t š i n o u s náměty z Bostonu nebo z o k o l í . První z n i c h , z a c h y c u j í c í s t a r ý s t á t n í dum s pozlacenou b á n í , v y š l a roku 1 9 1 2 , p o s l e d n í s v l nami r o z r á ž e j í c í m i se o maják u Cohassetu d á v a l Ružička p ř á t e l ů m , k t e ř í p ř i š l i na Updike-uv pohřeb v p r o s i n c i 1 9 4 1 . . .
Roku 1909 se Rudolf RůžiČka p o d í v a l do Č e c h . O p a t ř i l tehdy americké písmo Chelteaham n a t i s k Komenského K š a f t u , k t e r ý c h y s t a l S p o l e k č e s k ý c h b i b l i o f i l ů . Znalecky u p r a v i l knihu Miloše J i r á n k a Dojmy a p o t u l k y . Navázal s p o j e n í a p ř á t e l s k é s t y k y . Jména T . F . S i m o n , Y . P r e i s s i g , K a r e l Dyrynk v s t u p u j í do j e h o ž i v o t o p i s u už t e h d y , j i n á p o z d ě j i . Uveďme aspoň dvě: Methoda K a l á b a , k t e r ý roku 1937 vydal s t u d i i o g r a f i c k é m d í l e Růžičkově s mnoha reprodukcemi, a J i n d ř i c h a Waldesa, c t i t e l e a s b ě r a t e l e Ružičkových d ě l . P ř í r u č k a Who's Who i n America, do k t e r é n a h l é d n e t e , c h c e t e - l i s e dovědět h o l á Ž i v o t n í d a t a , zaznamenává, ž e s v a t b a Rudolfa Růžičky s Filomenou Srpovou se k o n a l a 3 . srpna 1 9 1 4 . Nic o tom, zda v n e v ě s t i n ě r o d i š t i nebo někde j i n d e , ať už na východní nebo západní p o l o k o u l i . Za n ě j a k o u dobu po v á l c e se o t v í r a l a R ů ž i č k o v i možnost pomoci Č e s k o s l o v e n sku do s v ě t a . B y l p ř i tom, když se r e p u b l i k a z mlhavých p ř e d s t a v a snů m ě n i l a ve s k u t e č n o s t : p o s t a r a l se o zevní úpravu kusu t a k památného j a k o b y l o p r o h l á š e n í č e s k o s l o v e n s k é n e z á v i s l o s t i v ř í j n u 1918 a vůbec s t á l p o b l í ž Masarykovy družiny ve Spojených s t á t e c h . N a k l a d a t e l s t v í Chatto & Windus odhadlo zájem o Československo a c h t ě l o vydat knihu s Ružičkovým doprovodem. P u s t i l s e do p r á ce s v e l i k o u c h u t í , p ř i p r a v i l množství n á č r t ů , a k v a r e l u z Prahy i z venkova. V čele knihy měl b ý t pohled na K a r l ů v most v p ě t i b a r v á c h a co b y l o pro n i u c h y s t á n o , r o z e š l o s e mezi j e d n o t l i v c e a s b í r k y . Podle k a t a logu k výstavě v S r o l i e r Clubu v y r y l R u ž i č k a pro vydání na l i s t ě pohled na Prašnou b r á n u , a l e t e n t o kus j s e m dosud n i k d ě n e v i d ě l . Nevlídná, ruka z a s á h l a i do p ř í p r a v č e s k é h o vydání Thoreau-ovy k n i h y Walden, S č e s k é s t r a n y b y l o všecko u c h y s t á n o , c h i c a g s k é n a k l a d a t e l s t v í z a p ů j č i l o d e s k y a l e . . . Není p o t ř e b a p o d r o b n o s t í . V zemi z a s t í n ě n é kladivem a srpem n e n í p a t r n ě m í s t a pro d í l o r o d á k a , j e h o ž r o d i č e se v y d a l i na c e s t u přes moře, aby u h á j i l i ž i v o b y t í , a k t e r ý se z p r o s t é h o p ř í b y t k u v m r a v e n i š t i u j e z e r a Michigan p o c t i vým dílem p r o b i l až na v r c h o l k y umělecké t v o r b y ve Spojených s t á t e c h . Mám před sebou j e d e n z p o s l e d n í c h Růžičkových souborů. Námět s t a r ý , p r o v e d e n í nová. Ruth H . G r e e n o u g h u s p o ř á d a l a b i b l i c k é t e x t y pro č e t b u v d o m á c n o s t i . J e j í Family B i b l e má t r o j í doprovod: reprodukce k r e s e b W i l i i a m a B l a k e - a , d r o b né d ř e v o r y t y Růžičkovy a půvabně nahozené mapy S v a t é země a p ř i l e h l ý c h k r a j ů , k t e r é z h o t o v i l a Veronika Ružičková.Růžičkovy kresby - j e j i c h n ě k o l i k d e s í t e k j s o u rozhozeny po o k r a j í c h , j a k o b ý v a l y m i n i a t u r y ve středověkých r u k o p i s e c h . O každé bychom mohli p s á t z v l á š t ě . Začíná t o p r a v i c í Hospodinovou d ě l í c í p ř i s t v o ř e n í moře od s o u š e . Tu zase j e h o l u b i c e vypuštěná z archy a v z n á š e j í c í se nad vodami. Na j i n é s t r á n c e věčný námět pro umělce: Rut s b í r a j í c í k l a s y . Náhodou se mi o t e v ř e l a s t r á n k a už v Novém zákoně: u p r o s t ř e d o k r a j e v ztlumené červené barvě j e zachycen J e ž í š se Samaritánkou u s t u d n i c e Jákobovy v S i c h a r . A t a k t o j d e až k poslednímu č í s l u , na němž n e n í p o s t a v y , nýbrž ř e c k á písmena, a l f a i omega, otočená věncem, ve kterém se s t ř í d a j í hvězdy a lampy s věčným světlem. V i d ě l jsem z Růžičkova d í l a jenom zlomek, s p í š e knihy než volné l i s t y . N e mám k odbornému zhodnocení a n i průpravy a n i z k u š e n o s t i . M é oko n e z ů s t á v a l o na p o d r o b n o s t e c h , c h t ě l o obsáhnout nejenom p r á c i , n ý b r ž i ž i v o t n í p ř í b ě h , k t e r ý z a č a l ve s t ř e d n í c h Čechách a za sedm d e s í t e k l e t d o s p ě l do o b l a s t i , prostoupené připomínkami prvního r o z k v ě t u v z d ě l a n o s t i na americké půdě,bojů za s a m o s t a t n o s t i l i t e r á r n í h o rozvoje v XIX. s t o l e t í . Růžičkovo d í l o r o s t l o a z r á l o v tuhé k á z n i , v ustavičném zápase o p ř i l é h a vý v ý r a z , o přesnou l i n i i , o č i s t o t u v b a r v á c h , o p o c t i v o s t , o n a p r o s t o u souhru
S K L I Z E Ň 5 *****************************************************************************
ČERVENEC1953
v n ě j š í h o dojmu se svatými příkazy umělecké t v o r b y . Odolalo úspěšně ryku o k o l ního s v ě t a , p o p t á v c e po kusech l a c i n ý c h a l í b i v ý c h , pokušení kupovat p ř í z e ň za ústupky běžnému vkusu. V j e h o souboru není hluchých k l a s ů , i m p r o v i s a c í ve š ť a s t n é c h v í l i , n á č r t k ů , k t e r é někdo nedočkavě u c h y t i l z umělcovy r u k y . - jenom zrno, vyzrálé v poledním s l u n c i , j a d r n é a hodnotné, plné a vzácné. Emil
S C H I E C H E : ( Byla pro mne z a r á ž e j í c í novinkou informace,že n e e x i s t u j í souborné naše k u l t u r n í d ě j i n y . C i z i n c i , k t e ř í se o ně z a j í m a j í , j s o u odkázáni na pojednání německého h i s t o r i k a Emila S c h i e c h e - h o v "Handbuch der K u l t u r g e s c h i c h t e " z r . 1 9 4 0 . Schiecheho s t a ť se mi d o s t a l a do rukou teprve nedávno. J a k k o l i j i posoudí n a š i o d b o r n í c i - dosud se p r a c í zabýval,pokud jsem mohl z j i s t i t , p o u z e Z . K a l i s t a v r . 1 9 4 5 nemohu a u t o r o v i u p ř í t osobní odvahu, j í ž b y l o t ř e b a k u v e ř e j n ě n í v době, kdy n á z o r , že Č e š i vůbec nemají v l a s t n í kulturu, b y l p o l i tickým zákonem. Dr S c h i e c h e j e nyní docentem h i s t o r i e p ř i Vysokém u č e n í ve Stockholmu, když b y l v dvacátých l é t e c h p ů s o b i l v zemském českém a r c h í v u a č s l . h i s t o r i c k ý c h ú s t a v e c h v Praze a v Římě, v t ř i c á t ý c h l é t e c h j a k o l e k t o r č e š t i n y na u n i v e r s i t ě ve V r a t i s l a v i a za P r o t e k t o r á t u spravoval a r c h í v m i n i s t e r s t v a z a h r a n i č í v Praze Požádal jsem ho, aby svou t h e s i o n a š i c h k u l t u r n í c h d ě j i n á c h s h r nul v č l á n e k pro " S k l i z e ň " a ten v překladu zařazujeme .Doufám u přímně s autorem,že kompetentní d i s k u s í "by mohly být sneseny všeobecně p ř i j a t e l n é základní kameny k dějinám č e s k é k u l t u r y " , k t e r é by nám - z v l á š t ě dnes před c i z i n o u - neměly c h y b ě t . - R . V . )
Neslýchaný pokrok v oboru komunikací a š í ř e n í zpráv a úžasná p ř e s í d l e n í a odsuny p o s l e d n í c h p a t n á c t i l e t pozbavily j e d n o t l i v é národy k u l t u r n í i n d i v i d u a l i t y n a t o l i k , že dnes už není snadné j a s n ě p o p s a t i k u l t u r n í znaky národa a z j i s t i t i , zda t y neb ony s l o ž k y j s o u v l a s t n i c t v í m zděděným nebo převzatým, a v tomto případě k t e r ý národ p ř i c h á z í v úvahu j a k o původní z d r o j . Tím d u l e ž i t ě j š í j e analysovat českou kulturu a p ř e d s t a v i t v h i s t o r i c k é m o s v ě t l e n í , j a k se v y t v á ř e l a od n e j s t a r š í c h dob až do druhé světové v á l k y . V předvečer t o h o t o uragického bankrotu n a š í západní c i v i l i s a c e o c i t l jsem se před otázkou č e s k é k u l t u r y , když mne vyzvalo vědecké n a k l a d a t e l s t v í "Athenaion" v P o s t u p i m i , abych n a p s a l Dojednání o č e s k é k u l t u ř e pro j e h o "Handbuch der K u l t u r g e s c h i c h t e " . K svému překvapení jsem z j i s t i l , že až dosud se žádný Čech neodhodlal napsat k u l t u r n í d ě j i n y svého národa. Zřejmě s i č e š t í vědci b y l i p ř í l i š brzy vědomi problematiky č e s k é k u l t u r y , než aby se o d v á ž i l i myšlenkově o b j a s n i t j e j í podstatu a c h a r a k t e r i s o v a t , k l a s i f i k o v a t a z a ř a d i t v přesně d e f i novaný systém j e j í p r o j e v y . P o d j a l jsem se úkolu a jsem s i plně vědom všech s l a b i n a n e ú p l n o s t í p r v o t i n y , kterou jsem v y t v o ř i l . Bohužel, mnichovská dohoda, z ř í z e n í P r o t e k t o r á t u Čechy a Morava a vypuknutí druhé světové války o d d á l i l o u v e ř e j n ě n í , takže jsem b y l donucen k mnohým korekturám, než pojednání vyšlo r . 1 9 4 0 . - Zopakuji v d a l š í c h ř á d c í c h n ě k t e r é základní myšlenky a rysy svých k u l t u r n í c h d ě j i n v n a d ě j i , že mohou případně dát podnět k výměně n á z o r ů . Tak by mohly být sneseny všeobecně p ř i j a t e l n é základní kameny k dějinám č e s k é k u l t u r y , k t e r é se za dnešní těžké s i t u a c e českého národa j e v í úkolem n u t n ě j š í m a n a l é h a v ě j š í m než kdy j i n d y . Podle mého názoru j e česká k u l t u r a souhrnem všeho t o h o , co s i Č e s i u c h o v a l i slovanského až do n e j n e d á v n ě j š í m i n u l o s t i a co s i p ř i z p ů s o b i l i z c i z í h o . Z j i š ť u j e m e - l i , j a k é záměry a c í l e t a n u l y Čechům v j e j i c h kulturním snažení na mysli shledáme č t y ř i h l a v n í k u l t u r n í p r o j e v y : uchovávání slovanských znaků, zápas o zachování a obrodu j a z y k a , zapojení na kulturu západní Evropy a Ruska a konečně duchovní splývání českého a německého k u l t u r n í h o d ě n í . Č e š i v Čechách - s výjimkou Chodů - z t r a t i l i i n d u s t r i a l i s a c í svou lidovou k u l t u r u , z a t í m co v n ě k t e r ý c h k r a j í c h na Moravě a ve S l e z s k u z ů s t a l a ž i v á až do 2 0 . s t o l e t í . To snad lze v y s v ě t l i t t í m , Že s e d l á k na H a n é nikdy n e t r p ě l nouzi a n e p o c í t i l touhu o p u s t i t půdu. Naproti tomu sedlák v Čechách měl vůči lidem
S K L I Z E Ň 6 ČERVENEC 1953 ********************************************************************************************************** z měst p o c i t méněcennosti a p r o t o svou l i d o v o u k u l t u r u z a p í r a l . R o z h o d u j í c í význam pro záchranu č e s k é h o f o l k l o r u měla národopisná v ý s t a v a v r . 1 8 9 5 , k t e r á z a h á j i l a epochu t . z v . s v é r á z u . I když " s v é r á z " t u a tam zavedl národní k r o j e do módní s f é r y a z a t l a č i l l i d o v é umění do okruhu nábožensky laděné výdělečnost i , p ř e c e t o t o h n u t í p o d s t a t n ě p ř i s p ě l o k tomu, Že n ě k t e r é k r a j e v českých zemích s i uchovaly svou slovanskou r á z o v i t o s t p ř e s n i v e l i s a č n í c i v i l i s a c i tohoto s t o l e t í . S t ř í d a v é š t ě s t í v zápase o záchranu a obrodu č e s k é h o j a z y k a j e všeobecně známo a nikdo mu nemůže u p í r a t znak k u l t u r n í h o projevu.Když se Slované v d n e š n í c h Čechách a na Moravě p o l i t i c k y s j e d n o t i l i a s t a l i se p ř í s t u p n i v ý š š í k u l t u ř e , d a l o v e l k é německé o s í d l o v á n í , r o z p o č a t é z popudu v l a s t n í d y n a s t i e P ř e myslovců, p r v n í podnět k tomuto z á p a s u , k t e r ý n ě k o l i k r á t p ř e k r o č i l rámec b o j e o ř e č a p ř e j e l na m o c e n s k o - p o l i t i c k é p o l e . B y l o t r a g i c k o u o k o l n o s t í a j e p r o b l e m a t i k o u t o h o t o k u l t u r n í h o p r o j e v u , že v 1 7 . s t o l e t í z důvodů náboženských a v 1 8 . s t o l e t í z důvodů s p r á v n ě - p o l i t i c k ý c h b y l a č e š t i n a p o t l a č o v á n a ve p r o spěch němčiny, t a k ž e t a t o se s t a l a Čechům 1 9 . a 2 0 . s t o l e t í předmětem n e n á v i s t i a symbolem útlaku. T ř i g e n e r a c e p ř e d s t a v u j í obrozenecké h n u t í . P r v n í , v j e j í m ž č e l e s t á l i Dobrovský a P e l c l , b y l a pod vlivem o s v í c e n s t v í j o s e f i n i s m u a H e r dera a pochybovala j e š t ě o konečné záchraně české ř e č i . Druhá g e n e r a c e , v e d e n á Jungmannem a opřená především o m a l o m š ť a n s t v o a venkov o s v o j i l a s i zásady f r a n c o u z s k é r e v o l u c e a b y l a o v l i v n ě n a německými osvobozovacími válkami a oduševněna sebedůvěrou německého romantismu. Pro t ř e t í g e n e r a c i , k t e r á - s t á l e j e š t ě s i l n ě v z a j e t í německé romantiky - se p o k o u š e l a p o s t a v i t do popředí pol i t i c k é momenty, b y l n e j t y p i č t ě j š í m p ř e d s t a v i t e l e m H a v l í č e k , jenž byl p ř i f o r m u l a c i českého p o l i t i c k é h o programu ve v l e k u l i b e r á l n í c h a demokratických něm. l i s t ů . V revolučním r o c e 1848 p ř e d s t o u p i l i č e š i pod vedením P a l a c k é h o j a k o národ před světovou v e ř e j n o s t . J e j i c h řeči se d o s t a l o plného zrovnoprávnění a zápas o n i j a k o k u l t u r n í p r o j e v s k o n č i l , protože tehdy b y l b u d i t e l s k ý c h a r a k t e r z a t l a č e n do pozadí mocenskými c í l y , k t e r é s k u l t u r o u neměly společného n i c nebo n a n e j v ý š velmi málo. Snahy Čechů o s p o j e n í se západní k u l t u r o u bez německého p r o s t ř e d n i c t v í a o pěstování v š e s l o v a n s k é k u l t u r y zaměřením k východu v z n i k l y uvědoměle v l a s t n ě t e p r v ve druhé g e n e r a c i b u d i t e l ů . Českým přáním duchovního s p o j e n í všech S l o vanů v y c h á z e l o v s t ř í c ú s i l í Ruska posunout svou moc do s t ř e d n í Evropy a z a v é s t j a k ý s i druh ochrany nad malými slovanskými národy. Z t ě c h t o snah s e z r o d i l a s l o v a n s k á v z á j e m n o s t . Slovanský kongres v r . l 8 4 8 odkryl v e l k é t ě ž k o s t i s l o v a n ské s o l i d a r i t y : p r o t i v y mezi Poláky a R u s í n y , odmítnutí a u s t r o s l a v i s m u Poláky a i m p e r i a l i s t i c k ý p o s t o j R u s k a . Pěstováním s l o v a n s k é v z á j e m n o s t i Č e š i velmi p o s í l i l i své sebevědomí v ů č i Němcům, a l e s o t v a co z í s k a l i pro s v ů j l i t e r á r n í ž i v o t . Zatím co s l o v a n s k á vzájemnost b y l a propagována j e n kroužkem p o l i t i c k y z a u j a t ý c h vědců a s t a l a se r y c h l e pouhým odůvodněním e x i s t e n c e malých s p o l k ů , na o b r a c e n í k západu se od samého počátku, ú č a s t n i l y všechny k u l t u r n ě významné kruhy č e s k é h o n á r o d a . Vcelku b y l a t a t o o r i e n t a c e korunována úspěchem jenom n e přímo: š i r o k é v r s t v y s i n e o s v o j i l y s i c e západní k u l t u r u d o c e l a , avšak d o š l y k p ř e s v ě d č e n í , ž e jenom odtamtud, od západních národů a j e j i c h p o l i t i c k é h o s y s tému možno očekávat s l u n n ě j š í budoucnost. Tomáš G. Masaryk, až dosud j e d i n ý č e s k ý s t á t n í k - f i l o s o f , t l u m o č i l svému národu i d e o l o g i i západní demokracie, k t e r á zdomácněla j e n pozvolna a povrchně, a po prvé s v ě t o v é v á l c e s e s t a l a v l á d n o u c í s t á t n í d o k t r í n o u . Pomocí t é t o západní demokracie z í s k a l i češi v r . 1 9 1 8 s t á t , v j a k ý s t ř í z l i v í p o l i t i k o v é s o t v a d o u f a l i , a d a l i s i na j e j í m podk l a d ě ú s t a v u . R e p u b l i k a p ě s t o v a l a západní kurs ve svém kulturním ž i v o t ě d á l e a t o t í m s p í š e , ž e se t o shodovalo se zájmy mocných skupin s t á t u . Jedním z předn í c h p ř e d s t a v i t e l ů t o h o t o zaměření b y l K a r e l Čapek. J i ž z o r i e n t a c e a výkyvu úrovně Osvobozeného d i v a d l a b y l o možno t u š i t problematiku demokracie j a k o k u l t u r n í h o č i n i t e l e , a l e t e p r v e po Masarykově s m r t i propukla k r i s e naplno.Aby byly odstraněny s t o p y , k t e r é s e l h á n í západní demokracie j a k o k u l t u r n í h o f a k t o r u zanechalo v d u š i Čechů, b y l pohled znovu obrácen k Východu, k t e r ý pod p l á š t í kem s l o v a n s k é k u l t u r y směřuje k z n i č e n í všeho, co č e s k ý národ v y t v o ř i l a s h r o máždil j a k o v l a s t n í k u l t u r n í s t a t k y během c e l é h o t i s í c i l e t í . Ž i v o t n í s í l a , díky k t e r é s i Č e š i u c h o v a l i svou ř e č j a k o n e j c e n n é j š í k u l t u r n í s t a t e k a ochota p ř e t a v o v a t c i z í k u l t u r n í formy j s o u znamenité v l a s t n o s t i , k t e r é odevždy o d l i š o v a l y Čechy znamenitým způsobem od o s t a t n í c h západních
Slovanů; ony také měly rozhodující úlohu v česko-německých kulturních vztazích a při vestavbě středoevropsko- německy zabarvené česko-slovanské kultury. Čím méně tlaku bylo vyvíjeno s německé strany a čím otevřeněji přistupoval českýnárod k německým kulturním vlivům, tím víc plodných prvků bylo převzato a tím nádhernější plody přinesla Čechům tato slovansko-německá kulturní synthese.Vrcholnými výsledky této synthese jsou české umění 15. století, český protestantismus 16.století, česká emigrace v 17. a 18. věku, česká hudba a český tělocvik ve věku 19. s posléze strohá organisace celého národa v odporu proti Rakousku ve 20. století. Časová shoda období rozkvětu česko-německé kulturní synthese s těžkýni a rozhodujícími úseky zápasu o český jazyk byl pro národ vždy požehnáním. Jejich časová shoda s periodami, v nichž bylo usilováno o zapojení na neněmecké kultury, plodila buď vnitřní konflikty nebo - při nemožnosti vyhnout se německé kultuře - nenávist vůči německému národu a zneužívání kulturních statků, od něho převzatých. Zemí Lašskou a Moravským Slováckem probíhá předělová čára mezi vyšší kulturou západní a kulturou východní a zároveň rozhraní mezi Čechy, patřícími do středoevropsko-německého kulturního prostoru a Slováky, náležejícími k východoevropsko-panonské kulturní oblasti. Snahy Čechů o překonání, tohoto rozhraní kultur a o vytvoření jednotné česko-slovenské kultury musily ztroskotávat na okolnosti, že Češi mají německy zabarvenou slovanskou kulturu, kdežto Slováci čistě slovanskou, obsahu ležely v cestě jazykovému vyrovnání mezi Čechy a Slováky značně menší těžkosti než sjednocení kulturnímu, ježto Češi a Slováci tvoří součást různých kulturních oblastí. Jako postavy,které ztělesňují česko-německou kulturní synthesi, možno jmenovati: sv.Václava, stavitele chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře Matyáše Rejska, tvůrce Vladislavského sálu Benedikta Rietha, bratrského biskupa Jana Augustu, který byl ve spojení s Lutherem, Jana Amose Komenského, malíře Karla Škrétu, hudební skladatele Smetanu, Dvořáka a Janáčka, malíře Mánese a Alše, sochaře Myslbeka a konečně zakladatele Sokola Miroslava Tyrše. Tato ztělesnění českoněmecké kulturní synthese zůstanou zářivými příklady pro celý západní svět, i kdyby se s českým národem stalo cokoli. Ale právě proto, že český národ vytvořil tyto předobrazy, můžeme s důvěrou doufat, že přetrvá i nynější krisi a vyhladí ve své duši všechny ty trhliny, které si v uplynulém desetiletí částečně přivodil sám.V tomto okamžiku nelze ovšem dobře odhadnout, jakých podob jednou nabude vzájemné kulturní ovlivňování Čechů a Němců, ale i při tom snad vzpomínky na společné vytvořené kulturní hodnoty pomohou překlenouti propasti,vzniklé politikou násilí. * Přel. Robert Vlach) SKLIZEŇ Z CIZÍ LITERATURY. Hermann
H
E S S E :
( V r.1946 byla Hermannu Hesse udělena Nobelova cena za "inspirovanou tvorbu,která ve svém vývoji k smělosti a hloubce spojuje klasický humanitní ideál s vysokou hodnotou stylistickou".Tato charakteristika objímá celé Hessovo dílo,od romantických veršů a idylických pros na přelomu století,přes "bouři a tíseň" válečných let, zrcadlící se zvláště v románě "Demian",přes hledání víry a hledání sebe -"Siddhartha","Der Steppenwolf",až po perspektivu naší doby ze zorného ůhlu budoucna -"Das Glasperlenspiel".Ve Švýcarsku,odkud pochází po matce otec byl Šváb - a kde prožil větší část života,dožívá se Hesse,stále ještě píšící,tento měsíc 76 let.) N E M O C N Ý . (Der Kranke.) Jak vítr život můj provál. Tak bdím a ležím sám. Hle,měsícnakukoval v okno - snad jak se mám ...
Ležím a zima mi je, smrt cítím v pokoji. Srdce mě úzkostně bije. Hoří i po boji ? Tiše si zpívám, nech mne, nech, o měsíci a větru nápěv vinu, a o dítěti Mariinu, všechny písně mi napadají, jež jsem znal v dávných dnech, hvězdy a měsíc sem cestu znají, a přišel les a přišly laně. Pod víčky plynou odevzdaně všechny mě radosti, všechny žaly, už vůbec nejsou k rozeznání, všechny jsou sladké, všechny pálí. Kde jsem, nevím ani, a ženy jdou, rty bledé i rudé, každá míjí, každá lásku jak plamen s v í č k y n e s e , jedna z nich pohled žhavě v mě srdce vpíjí, ta, co smrt jmenuje se. Své staré oči bohové otvírají, k skrytému nebi zase klíče mají, nebi, které je k pláči i k smíchu, a po něm hvězdy rychle v kruh rozbíhají, slunce i měsíce zažíhají v t ichu. Oněmí zpěv můj,už zní tiše, ze středu nebe spánek schází, jde kolem bohů říše, obchází měkce hvězdné srázy. Pod jeho kroky jak by padal sníh... Oč bych jej prosit měl ? Je pryč vše, co jsem protrpěl.
A F O R I S M Y . (Z "Dopisů /Briefe/.) - Poesie nemá s "obyčejným životem" nic společného,nýbrž chce a má ozřejmit pozadí a smysl života. - Poesie se může namáhat jak chce, aby uplatnila případné názory; není to nic platné. Žije a působí jen tam, kdo je opravdu poesií, to, jest tam, kde tvoří symboly. - Během staletí vyskytlo se tisíc "smýšlení",stran a programů, tisíc revolucí, změnily svět a dovedly jej /snad/ kupředu. Ale žádný program a vyznání víry nepřetrvaly svou dobu. Obrazy a slova několika skutečných umělců a rovněž slova několika skutečných mudrců, milujících a těch, kteří se dovedli pro něco obětovat, přetrvaly věky a slovo Ježíše nebo slovo řeckého či jiného básníka tisíckrát po staletích ještě se dotkne lidí a budí je a otvírá jim oči pro žal a zázrak lidstva. * (přel. Jan Pollák.) FEUILLETON SKLIZNĚ. Vladimír
Z E L E N Ý : D V O J Í
S E T K Á N Í .
Kdykoliv jsem se zadíval na Seinu,blížící se k ostrůvku St.Louis, působila na mne dojmem zamilované dvojice mladých manželů, tvořících jednu duši a jedno tělo. A hle, takový malý ždibec na plánu Paříže se stal příčinou jejich rozdvojení. Taková životní překážka a je po jednotě. Mladá paní si zlobivě dupne a jde do prava,mladý manžel pak resignovaně doleva. Obepluvše takto ostrůvek,
mladý pán zakývá - rád by ustoupil - ale není času. Objeví se před nimi nová a větší překážka - Cité, již ostrov, kolébka to nynější Paříže. Mladá paní se ani neohlédne a zlobivě pluje dále svojí cestou po pravici a mladý manžel smutně po levici... Až na konci ostrova jim z nedaleka zahrozí Náměstí Svornosti,Place de la Concorde. Tu zaleknuvše se znovu se sblíží, mladý manžel podá rámě a potom již zase pěkně společně dále - jedna duše,jedno tělo.. Až daleko za Paříži se tato manželská scéna opakuje. Vím, že je to divné přirovnáni, trochu pokulhává, snad příště budu míti více štěstí. Co je na tomto l'Ile St.Louis zajímavého kromě té zlomyslnosti ? Jsme na Quai ď Anjou. B y l by to takový koutek naší Malé Strany, kdybychom si odmyslili tu přílišnou blízkost pravého ramene Seiny. Jsou tu staré paláce ze 17. století. Některé již stářím zbřichatěly a připomínají mi staré pensisty z dob mého dětství. V č.9. bydlil v polovině minulého století slavný karikaturista měštácké Paříže - Honoré Daumier. Poněkud dále v luxusním paláci "Hotel de Lauzun"- Charles Baudelaire. Nyní jest tento palác majetkem města Paříže a pan předseda obecní rady tam vždy umístí vzácné hosty města. Posledně tam byla hostem nynější anglická královna Alžběta II. Kousek dále v č. 29 jest "Hótel de la Paix". Tam se ubytoval po svém příjezdu do Paříže Charles Louis Philippe a začal tam psáti svého slavného a bolestného "Bubu de Montparnasse".Projdeme kolem mostu a nyní se jméno nábřeží mění na "Quai de Bourbon".Tam,téměř na konci je mohutný rohový palác,číslo 45. Tam se později přestěhoval autor "Bubu deMontparnasse"a odtud jej také umírajícího převezli do Nyní se maličko vrátíme, obejdeme elsaskou hospodu "U Květušky" a blížíme se k nemožnému mostu. Na počátku poslední války starý most se zřítil a postavili tam "provisorní" a ten tu dosud straží. Je celý ze železných travers; když člověk po něm jde, má dojem, že je ve lví kleci.Je to strašné "ipovisorium" a co je na tom nejsmutnějsího,to je to,že se asi tak brzo nezřítí... Projdeme parčíkem za Notre Dame a již jsme tu. Totiž na nábřeží Seiny,kde jsou pařížští antikváři - les bouquinistes. Nyní záleží na nás,abychom trpělivě hledali. Můj přítel mě naučil sbírat "bohemika". Objevíme občas nějakou reprodukci minulé generace malířů, kteří zde po čas žili a tvořili.Alfons Mucha, Fr.Kupka,dosud zde žijící,L.Marold,Ženíšek,Václav Brožík,Čermák a jiní.Někdy také nalezneme knihy jimi ilustrované. Kdysi prý tu bývalo eldorádo pro milovníky zvláštností. Dnes však prodavači znají cenu každé rarity a žádají ceny často nemožné. Za řekou,visí po levé straně Notre Dame, a nábřeží jej chránícího,těžké hrozny břečtanu věčně zeleného. Stromy se však již rozezvučely symfonií žluté; jest dnes jeden z nejkrásnějších dnů končícího léta. Prohlížíme skřínky s knihami,starým porculánem,zbraněmi,medailemi,rytinami, zvláště ze 17. století, a jdeme pomalu kupředu.Přešli jsme most, vedoucí k Notre Dame. Zde jest bukinista,který si příliš kupců nevšímá. Je takový kulatý, ruměnný a jeho hlavním denním zaměstnáním je krmení holubů. Krouží jich snad na sta kolem věží katedrály.Rozmělňuje v ústech kousky chleba a přidržuje je spodním rtem. Holubi přilétají,usedají na vztaženou ruku a berou si rozmělněný chléb přímo z úst. Kolem plno diváků. Téměř naproti je ulička "La rue du Chat qui Pêche" - ulice u rybaříci kočky. Tato ulička inspirovala před léty maďarskou spisovatelku Jolan Földes,která napsala román téhož jména a dostala zaň I.cenu v mezinárodní soutěži. Naproti má svoji skřínku takový milý,starý pán s fialovou rosetkou francouzské akademie; asi vysloužilý učitel,nebo profesor.Prodává staré mince řecké,římské, francouzské z doby Ludvíka a Napoleonů a rakouské tolary z dob Marie Terezie, Leopolda,Rudolfa II. a t.d. Z nich jeden upoutal moji pozornost: přísný potentát ve španělském límci,s knírem. Čtu nápis na okraji:"Ferdinandus II.D.G. Austr.Imp.BooH ung.Rex - 1621".Vyjednal jsem se starým pánem cenu a po chvíli, maje tolar v kapse, jdeme dále.Míjíme zasmušilý l'Institut de France, vzpomeneme si na muzikanta Reichu a na našeho Brožíka,kteří byli jehočleny.Pochvíli upoutává naši pozornost taková stará obtloustlá babička.Prodává mapy ze 17. a 18. století. Na jejím krámku jsou zastoupeny různé francouzské provincie, západní Evropa a jiné země. Přehrabuji tyto umouněné dokumenty a pojednou se mi tak trochu zatajil dech. Dívám se na rozevřenou mapu: "Marchionatus Moraviae".
S K L I Z E Ň 10 ČERVENEC 1953 *********************************************************************************************************************** Dívám s e , k d e b y l a vydána: " E x c u d i t Ioannes Jansonius,Amsterodami- Na pravé s t r a n ě pak: "Auctore I.COMENIO". Mapa má v y s v ě t l i v k y l a t i n s k é a č e s k é . N á z v y měst č e s k é a německé.Na zadní s t r a n ě pak d ě j i n y a popis zeměpisný ve f r a n c o u z š t i n ě z počátku 1 7 . s t o l e t í . U k a z u j i j i p ř í t e l i , a l e t e n s k e p t i c k y mávne rukou.Domlouvám s e s b a b i č k o u . Ta v í , ž e j e t o mapa ze 1 7 . s t o l e t í , a l e kdepak by něco v ě d ě l a o Moravě.Snažím se t v á ř i t l h o s t e j n ě , a b y cena b y l a p ř í s t u p n á . Za c h v í l i už mám mapu s t o č e n o u pod paždím. A teď honem domů,už mě t u n i c n e z a j í m á ; a n i "U Květušky" se dnes n e z a s t a v í m e , a ž j i n d y . Doma hledám v d ě j i n á c h č e s k o s l . l i t e r a t u r y / D r . J . N o v á k a Dr.Arne N / o v á k , v y d a l Promperger v Olomouci/. Není v í c e pochyby. J a n Amos Komenský vydal zlepšenou mapu Moravy v Amsterodamě v r . 1 6 2 7 . Na t é t o z l e p š e n é mapě p r a c o v a l , když u t í k a l z v l a s t i za p e r sekuce a schovával se u moravských pánů-souvěrců. Někdy s i říkáme s p ř í t e l e m , ž e až s e s t á r n e m e , že dáme t y naše skrovné knihovny dohromady a vyprodáme j e na n á b ř e ž í . Bylo by t o takové pěkně ukončení Ž i v o t a . N a u č i l i bychom se t a k é krmit h o l u b y . Ale j s o u v ě c i , k t e r é se velmi t ě ž c e p r o d á v a j í . N ě k d y t a k přemýšlím, co s mapou a s t í m t o l a r e m . Snad s i t u mapu vezmu s s e b o u , t a k pěkně pod p a ž d í , aby se nepomačkala, a t e n t o l a r s i nechám v h r s t i . Tam potom . . . . . j e j dám j a k o obol p ř e v o z n í k o v i . - * SKLIZEŇ SATIRY EXILU - z USA: *****************************
KNIHY DOMOVA. ********************* J a r o s l a v S e i f e r t : ŠEL MALÍŘ CHUDĚ DO SVĚTA./ Verše k obrázkům Mikoláše A l š e / . Vyšlo o v á n o c í c h 1952 v n a k l a d a t e l s t v í Č s . s p i s o v a t e l , P r a h a . Za okupace jsme se n a u č i l i číst "Kamenný most" a " S v ě t l e m oděnou" mezi ř á d k y . Tak n ě j a k čteme i dnes n e j n o v ě j š í S e i f e r t o v u k n í ž k u . Na p r v n í pohled j e n e u v ě ř i t e l n é , ze vůbec v y š l a . Nejenže v 58 č í s l e c h p o v o l i l a c e n s u r a neméně než 8 b á s n í s narážkami pro n á s e v i d e n t n ě dvojsmyslnými, n e j e n ž e ve 4 b á s n í c h s e v y s k y t u j í motivy náboženské, a l e vůbec c e l é l a d ě n í t o h o t o l í b e z n é h o souboru s e i f e r t o v s k ý c h ř í k a n e k a a l š o v s k ý c h obrázků j e t a k zahleděno do m i n u l o s t i , až s r d c e b o l í . J e n dvě b á s n i č k y m a j í náměty č a s o v ě j š í : z á v ě r e č n á VLAJKA REPUBLIKY / č e r v e n o - m o d r o - b í l á , a ne r u d á / a VÝMĚNA STRÁŽÍ na Hradě, kde b á s n í k potkává hezkou Slovenku " s nadechnutými l í č k y , / n a hlavě š á t e k č e r v e n ý / a v rukou modl i t b i č k y . . . " , s e závěrem úplně e x i l o v ý m : " . . . J a k b y l a h e z k á ! Takých k r á s / s v ě t nám d o s t neukáže./Má m i l á , j á bych p ř i š e l z a s , / až budou měnit s t r á ž e . " S e i f e r t o v a p a l e t a míchá s t e j n é barvy j a k o k r e s l í pero m i s t r a M i k o l á š e : č e s ká k r a j i n a , z a l i d n ě n á s e d l á č k y , f o r m a n y , h u s o p a s k a m i , ř e m e s l n í č k y a pasáčky.Vzpomínky na m l á d í , na maminku, m e l a n c h o l i c k é předtuchy s t á ř í , p í s n i č k y o l á s c e a s m r t i , t o všechno j e zase v k n í ž c e . Jeden tón j e nový: h o ř k o s t p ě t i l e t , kdy S e i f e r t b y l umlčován n e a n d e r t á l c i typu Barešova,Neumannova a Hořcova. "Šel m a l í ř chudě po s v ě t ě / n o - j a k se d a ř í v á v á / t ě m , k t e r é ž i v í p a l e t a / a skromná č e s ká s l á v a " , ř í k á S e i f e r t v b á s n i MIKOLÁŠ ALEŠ a j e š t ě z ř e t e l n ě j i v b á s n i KOHOUTÍ Z P Ě V : " . . . I b á s n í k mívá málo v m í s e / a pera courá po h n o j i " . Vzpomeňme na h n ů j : N e z v a l , P u j m a n o v á , Z á v a d a , č á s t e č n ě B i e b l . . . Nepřímo se o d r á ž í S e i f e r t o v o r o z p o l o ž e n í v závěru j e d n é z n e j l e p š í c h b á s n í s b í r k y , v BABIČČINĚ TRUHLE. Vnoučkové na Starém b ě l i d l e j e š t ě n e z n a j í t o , co b á s n í k v r o c e 1 9 5 2 : " V š a k na dně truhly,pod tím vším/tajemství b y l o , j á j e v í m , / t a p r í š t í krása Barunčina./A s l z y , k t e r é , k d y ž pak p s a l a , / B a r u n k a h o ř c e v y p l a k a l a " . V i n t i m n í l y r i c e dominuje zase t y p i c k á s e i f e r t o v s k á z k r a t k a . M l á d í : " . . . k t e r é chce u l e t ě t . . . " , s m r t : " . . , A ť se kam chce člověk v r t n e , / s m r t ho ovane . / V š i c h n i s p í už,jenom smrt n e , / j e n o m ona n e . " V p ř í r o d n í l y r i c e j e t o výhradně S e i f e r t o v o m l á d í , jež b á s n í k zachycu-
je:/báseň SVLAČEC/:
„Nad
škarpou
visí u silnice,
obtáčí dlouhá stébla žit. Jen kapku rosy a nic více v kalíšku svém ti podá pít. Tak lehce jde se pocestnému, jak okusil by vzácných vín. Co říkal chlapec? Zdálo se mu, že zavoněl dech maminčin." V určitém - a neklamném - smyslu je pro nás Seifertova nejnovější sbírka bolestně časová. V básni KONVALINKY vyslovuje naše naděje:"...Vždyť ústa lidu, neoněmí/a za rok jistě,možná,snad/zas nové jaro půjde zemí/a v květnu budem tancovat",v básni OVEČKY NA PASTVĚ vyslovuje naši tíseň:"...Tak málo světu stačilo by,/aby se vzbudil ze své mdloby,/vdyť jenom krůček je k té spáse./ Pak zmlkne zpěv a tma je zase..." "ŠEL MALÍŘ CHUDĚ DO SVĚTA" dokazuje jenom to, jak je básník exulantem, ač nikdy neopustil domov. Je vyhnancem, kterému režim, přesně podle zákrutů kulturní linie právě platné, dovolí občas říci větu a přikáže mustriktnědalší mlčení v tom okamžiku, kdy politbyru se to bude hodit. Buďme však vděčni aspoň za tuhle hrstku veršů:/z básně BÁSNÍK A JINÁ ŘEMESLA/: "Vraťme se ještě k básníkovi. Poví nám něco? Jistě poví! A řekne to v té krásné řeči, již děcko slyší po prvé a kterou v době nebezpečí bránili jsme vždy do krve.
KULTURNÍ
Řeč našich matek, věčně živá, zní v jeho písni: jenom slyš! A když se básník rozezpívá, pro slzy v očích nevidíš." J u n i u s./ Psáno pro"Sklizeň" - * a "Hlas domova"./ POZNÁMKY .
Dr Petr Demetz vydal v Německu (Diederichs Verlag,Düsseldorf) pozoruhodnou studii "René Rilkes Prager Jahre". Egon Hostovský vydal v N.Yorku anglicky román "Půlnoční pacient" a pokračuje v psaní brožur NCFE, komentujících různé zjevy domácího kulturního života. I právě vydaná "The Communist Idol Julius Fučík and this Generation" je cenným přínosem k informování kulturní ciziny. Katolickáuniversita ve Washingtoně pravě vydala v anglické řeči knihu o pronásledování katolické církve v Československu; napsal český kněz-exulant ThDr Ludvík Němec. Radio Free Europe, Czechoslovak Desk, München,Englischer Garten 1, vypsalo soutěž na povídku pro mládež mezi 14 - 18 lety. Uzávěrka je 1. srpna 1953,podmínky na hořejší adrese. * Z DOMOVA : Letošní maturanti předstupují ke zkušebním komisím s rudými pionýrskými šátky.Absolventi dělnických přípravek, kteří nepřesáhli hranici 40 let, se mohou zapsat na kterýkoli odbor vysokých škol.Ředitlé Škol II. a III.stupně nebudou letos o prázdninách pracovat na brigádách jako jiná léta,nýbrž projdou povinnými kursy a pak s učitelstvem připraví uvedení nového školského zákona do čs.škol. Za 5 let,už po třetí budou vydány nové učebnice. Laureát státní ceny, režisér Václav Krška pracuje o scenáři životopisného filmu o Bedřichu Smetanovi.Podnět prý daly dopisy ze řad obecenstva. V květnu uplynulo 100 let od narození velikého českého herce E.Vojana. V podzemním sále paláce Dunaj byla instalována výstava.V čele sálu visí známý portrét - dílo Nechlebovo.Výstavu připravil dr .Vladimír Mueller.
9.června byla v Praze na Příkopech v domě U Hybernů otevřena výstava lidového umění.Vystavují zde řezbáři,tkalci,fotografové,hrnčíři a j . Na zámku Hluboká se opravuje jízdárna a zimní zahrada. V jízdárně bude zřízena Alšova Jihočeská galerie, jež soustředí největší díla Mikoláše Alše. V SSSR bylo prý už vydáno na 36 českých a slovenských spisovatelů v jazycích 20 národů a v počtu 4,5oo.ooo výtisků. Nejoblíbenější prý je Božena Němcová a Julius Fučík. Letos vydá Státní nakladatelství krásné knihy v Moskvě čs. spisovatele v celkovém nákladu 40.000 knih. Na programu je Němcová, Neruda a j. Autor "Botostroje" Tomáš Svatopluk vydává další část zlínské historie románem "Bez Šéfa". Je prý to "radostný obraz boje o nový život let 1945 - 1948." 20. června zahájeny v Lounech oslavy 700 let od založení města.Zároveň vydán sborník prací lounských rodáků J . V r c h l i c k é h o , K.Konráda a - K.Biebla. VZPOMÍNÁME : Výročí narození Leoše Janáčka (3.7.1853),J.Hory (8.7.1891),J.Nerudy (10.7. 1834).J.Jungmanna (16.7.1773). V měsíci červenci zemřeli: K.V.Rais (8.7.1926), Ignát Herrmann (8.7.1935),Mikoláš Aleš (9.7.1915),J.K.Tyl (11.7.1856) a Karel Havlíček -Borovský (29.7.1856). Měšťanská Beseda založena 15.7.1845. REDAKCI DOŠLO : "Exil" sbírka slovenských a českých básní od slovenského autora Miloslava Zlámala jako I.sv. knižnice Nového Domova, 992 Queen St.W., Toronto,Ont., Canada. Stran 48, cena 1,50 dol. "... und ruckwärts ist die Hölle", napsal Harry Jelínek; Taurop Verlag, München, 1952, s tran 80. - * A NAKONEC já: v tomto čísle představujeme básníka Josefa Čermáka z Kanady, vzpomínáme sedmdesátých narozenin grafika Rudolfa Růžičky, žijícího v USA a 76. narozenin laureáta Nobelovy ceny 1946, Hermanna Hesse. Chceme též sledovati a upozorňovati na názory a publikace ciziny o nás,aby případné omyly mohly být opraveny; na podnět ze Švédska zahajujeme překladem úvahy docenta stockholmské university, Dr Emila Schieche-ho. Osvěžení přináší feuilleton V. Zeleného z Paříže, překvapení zpráva o nové pro nedostatek místa střídat. Sklizeň vychází pravidelně každý měsíc; ztratí-li se Vám číslo při dopravě, urgujte. Čtenářům rádi poradíme i vyřídíme vše potřebně, pište. Abychom yyhověli přáním, zvětšili jsme rozsah listu a překročili už dávno první tisíc nákladu. Znamená to vypětí všech sil - neodkládejte a pomozte spoluprací udržet exilu jeho nezávislý kulturní list ! _ * _ Ant. V l a c h .
