REÁLNÉ GYMNÁZIUM V ČESKÉ TŘEBOVÉ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA SEMINÁŘ DĚJIN UMĚNÍ

REÁLNÉ GYMNÁZIUM V ČESKÉ TŘEBOVÉ ( ARHITEKTURA ALOISE DRYÁKA )

Bakalářská diplomová práce Tereza Zajíčková

Brno 2008 Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.

Obrázek 1

2

Předmluva Historie je svědectvím času, světlo pravdy, život paměti, učitelka života, zvěstovatelka dávných dob. Cicero

Těmito povznášejícími slovy by se dala popsat budova Reálného gymnázia v České Třebové, ač nepatří úplně k těm pradávným. Příštího roku se dočká stého výročí svého založení a velkolepých oslav. I já – absolventka gymnázia se jich s radostí zúčastním. Mé téma práce není tedy náhodné. Toužím seznámit svět s tímto českotřebovským skvostem, který patří právem do kategorie těch škol, které kypí půvabem a krásou. S trochou nostalgie a chvění se tedy vracím do míst mě velmi známých. Ze všech koutů na mě dýchají vzpomínky dávných časů, které jako by prostupovaly skrze stěny, stropy a podlahy. Můžete se jimi nechat unášet i Vy…

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně 22.dubna 2008

Tereza Zajíčková

3

OBSAH 1. Úvod……………………………………………………… 5 2. Kritika pramenů a literatury…………………………... 6 3. Česká Třebová, historie, zajímavosti…………………... 7 4. Historie Reálného gymnázia……………………………. 8 4.1 Rozvoj školství v České Třebové……………….. 8 4.2 Zřízení Reálného gymnázia…………………….. . 8 4.3 Z provizoria pod vlastní krov……………………. 9 4.4 Náklady Státní reálky……………………………. 15 5. Popis budovy gymnázia………………………………….. 16 6. Architekt A. Dryák, analýza jeho práce………………… 20 7. Architektonický svět na počátku 20. st………………….. 22 8. Gymnázium Kladenské vs. Českotřebovské…………….. 28 9. Vyskočilova vila v České Třebové………………………... 29 10. Závěr………………………………………………………. 31 11. Exkurz – Osudy gymnázia……………………………….. 32 12. Bibliografie………………………………………………... 34 13. Seznam vyobrazení……………………………………….. 36 14. Obrazová příloha…………………………………………. 38

4

1. ÚVOD Takových školských staveb, kterým náleží poměrně značná umělecká hodnota, jako je budova Gymnázia v České Třebové, není mnoho. Hodně často se naopak setkáváme se školskými budovami jednoduchého, kvádrovitého typu a nepřívětivého vzhledu. Přesto nemusí být tato skutečnost pravidlem. Vždyť zejména v období na přelomu 19. a 20. století se setkáváme s projekty secesních a moderních veřejných staveb. Tato skupina přirozeně zahrnuje i stavby školské. Takové budovy jsou pozoruhodné jednak svou neotřelou koncepcí, ale také svým nezničitelným půvabem, za nímž se s údivem ohlížíme vedle současných skleněných a jednoduchých moderních budov i dnes. Obracím se proto z tohoto důvodu na Gymnázium v České Třebové, poněvadž stojí za to se o této do jisté míry noblesní stavbě více dozvědět, napsat a poukázat na její uměleckohistorickou hodnotu. Má práce má tedy za úkol především popsat a analyzovat českotřebovské gymnázium. Vedlejším cílem práce je potom přiblížit dění v soudobé architektuře a formálně a obsahově do něj zařadit práci Aloise Dryáka. Posléze potom zaznamenat architektův tvůrčí vývoj týkající se používaných dekorativních prvků. Má práce je rozdělena do dvou hlavních částí. V první se snažím představit použitou literaturu a její přínos k mému bádání. Krátce se tu zmiňuji o historii města Česká Třebová, o historických faktech týkajících se realizaci gymnázia a nakonec zde přináším zevrubný popis místa staveniště a samotné budovy jak interiéru, tak exteriéru. V druhé části pak analyzuji užité Dryákovy formální prvky, porovnávám je s jeho jinými projekty a snažím se ho zařadit do vývojové architektonické generace té doby. K těmto formálním komparacím mi přišly zejména vhod jiné Dryákovy stavby přibližně ze stejného období, např. stavba kladenského Gymnázia (1905) a Vyskočilovy vila v České Třebové (1908). Na těchto stavbách se dal vysledovat architektův dekorativní růst a vývoj jeho osobního stylu.

5

2. KRITIKA PRAMENŮ A LITERATURY O Reálném gymnáziu v České Třebové doposud nevyšla souhrnná publikace, která by stavbu charakterizovala jak po architektonické, tak i po historické stránce. V publikacích, které se týkají dějin či popisu města Česká Třebová, se vyskytují pouhé zmínky, které obsahují maximálně jméno projektanta a rok zakončení stavby. Více se dovídáme teprve v publikaci Toulky minulostí Českotřebovska (Martin Šebela a kol., Česká Třebová 2007), ale o informace v ní uvedené se nemůžeme stoprocentně opírat. Některé údaje v ní obsažené mi však přece jen pomohly ke komparaci s dalšími informacemi z písemných pramenů a k celkové struktuře mého výzkumu. Naopak Almanach Gymnázia se zaobírá pouze personálními změnami ve vedení školy, v profesorském sboru a seznamem absolventů. Dokonce se tu objevilo i zkomolené jméno Aloise Dryáka (ve formě Josef). K dispozici jsem dále měla Výroční zprávu státní reálky v České Třebové vydanou v roce 1928. Informace v ní se opírají o revizní zprávu, zápisky reálkové komise, účetní knihu a stavební deník, které se buď nedochovaly, nebo postupem času ztratily. Píše se zde: ,,Zpráva o revizi, kterou můžeme krátce jmenovati byla podle usnesení obecního zastupitelstva z 30. března 1914 vydána doslovně tiskem v počtu 1000 kusů.“ Je tedy záhadou, kam se všechny poděly. Co se týče pramenů, dosáhla jsem po vleklém pátrání objevení alespoň půdorysů gymnázia. V prvním případě téměř nečitelného, tužkou narýsovaného půdorysu z doby vzniku gymnázia a v druhém případě půdorysů tištěných z období německého protektorátu. Jestliže výsledek hledání archiválií byl poměrně negativní, více možností mi poskytly články a ohlasy v dobovém tisku. Byly mi ku příkladu velmi nápomocny články o architektuře z přelomu 19. a 20. století z Volných směrů. Pokud se týče všeobecných přehledových publikací o architektuře 19. a 20. století, o práci Aloise Dryáka se autoři příliš nezmiňují. Mnohem větší prostor bývá věnován jeho vrstevníkovi Janu Kotěrovi, případně jeho významným učitelům. Největší přínos v mém bádání mi přinesla monografie od Otakara Novotného Jan Kotěra a jeho doba, ve které se daly vysledovat určité inspirační Kotěrovy vlivy v Dryákových pracích. Publikace Marie Benešové Česká architektura v proměnách dvou století mi pomohla v orientaci v základním rozdělení architektury období secesní a moderní architektury. Období přelomu 19. a 20. století v architektuře a jeho nuanci

6

v modernějším úhlu badatelského pohledu mi pomohla pochopit sbírka esejů od Jindřicha Vybírala Česká architektura na prahu moderní doby – Devatenáct esejů o devatenáctém století. Dryákovy osobní údaje a soupis jeho děl jsem ale mohla čerpat z diplomové práce Architekt Alois Dryák (1872 – 1932), Nástin vývoje jeho architektonické tvorby od Olgy Nováčkové, obhájené na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Tato práce obsahuje ale velice skromné informace týkající se třebovského gymnázia. Bylo by možné říci, že i to byl jeden z důvodů, proč jsem začala psát svou práci. Chtěla bych ukázat, že i když není tato stavba tolik známá jako ostatní Dryákovy projekty, stojí za to se o ní více dozvědět a více o ní napsat.

3. ČESKÁ TŘEBOVÁ, HISTORIE, ZAJÍMAVOSTI Česká Třebová, malebné městečko rozprostírající se v údolí na hranici mezi Moravou a Čechami, obklopená kopcovitou zalesněnou krajinou, byla založena jako malá osada na pravém břehu řeky Třebovky na poč. 13. století, což dokládá románská rotunda sv. Kateřiny z téže doby, která i dnes představuje často navštěvovanou dominantu tohoto města. Město prošlo mnohými kolonizačními zásahy. Odtud také název města Třebová – triebiti – které je odvozeno od staroslověnského slova – mýtiti les. Město také patřilo do rukou mnohých pánů - vlastníků. Těmi byli například Kostkové z Postupic, Vilém z Pernštejna, Petr Bohdanecký z Hodkova nebo slavný rod Lichtenštejnů. Město se osamostatnilo roku 1848, kdy se začalo hospodářsky, průmyslově a administrativně rozvíjet. Nesmím zde také opominout to, že se Česká Třebová stala a dodnes stále je nejdůležitějším a také největším železničním uzlem východních Čech. Dalšími dominantami města může být klasicistní kostel Sv. Jakuba Většího, který byl vyprojektován Josefem Hardmuthem a dokončen roku 1801, dále zachovalá renesanční radnice, nebo právě reálné gymnázium postavené v duchu modernismu a vyprojektované pražským architektem Aloisem Dryákem.

7

4. HISTORIE REÁLNÉHO GYMNÁZIA

4.1. Rozvoj školství v České Třebové Založení reálného gymnázia se stalo pomyslnou třešničkou na dortu na konci první etapy rozvoje kultury a vzdělávacích institucí v České Třebové na přelomu 19. a 20. století. Byly zde zakládány četné vzdělávací a kulturní spolky, otvíraly se nové měšťanské školy a zrodila se tu také myšlenka založení reálného gymnázia, které se stalo nejstarší školou poskytující středoškolské vzdělání města i okolí.

4.2. Zřízení reálného gymnázia Reálné státní gymnázium bylo zřízeno roku 1909 na základě Nejvyššího rozhodnutí Jeho císařského a královského Apoštolského Veličenstva císaře Františka Josefa I.1 Iniciátorem zřízení gymnázia byl vrchní oficiál státní dráhy Emil Stříbrný, který se snažil o zřízení reálky již v roce 1906 a kdy se této myšlenky posléze ujali přední měští činitelé v čele s tehdejším starostou Josefem Glücksmannem. Během roku 1907 obecní zastupitelstvo přijalo rozhodnutí vystavět vlastním nákladem budovu pro reálku a podalo žádost ministerstvu o zřízení školy. Žádost byla kladně vyřízena. Ze členů městského zastupitelstva byla zvolena komise, složená ze starosty – již zmiňovaného J. Glücksmanna, účetního občanské záložny Oldřicha Tykače a mlynáře a velkoobchodníka Miroslava Vyskočila. Komise měla vést všechna potřebná rozsáhlá jednání s úřady. Pomáhali ale i další občané města a pomoc také uvítalo město od Národní jednoty severočeské a dalších spolků. Jako vyučovací jazyk nového ústavu byla schválena řeč česká. Tím bylo vyplněno přání občanů města mít ve Třebové českou střední školu. Česká škola tohoto druhu byla nositelkou důležitého významu, neboť se v těsném sousedství České Třebové nacházela města Lanškroun, Svitavy a Moravská Třebová s německými středními školami, kam se v mnoha případech hlásili i studenti české národnosti z regionu, kterému hrozilo postupné poněmčování. Regulérní první školní rok reálky byl započat ročníkem 1909/1910, kdy byla otevřena první třída 18. září 1909 slavnostní bohoslužbou celebrovanou děkanem

1

Jan Šebela a kol.,Toulky minulostí Českotřebovska 2, Česká Třebová 2001, s. 31.

8

Janem Matějkou a která byla provizorně umístěna v nové budově měšťanské školy na Vinohradech v České Třebové2.

4.3 Z provizoria pod vlastní krov Hned jak došlo ke zřízení státní reálky v České Třebové, město mělo plné ruce práce s tím, aby dosáhlo v závazcích, které na sebe vzalo smlouvou se státem. Muselo nejprve vybrat vyhovující místo a poté postavit vhodnou budovu pro reálné gymnázium. Součástí školy měly být mimo učeben i byty pro ředitele a školníka, školní hřiště nebo botanická zahrada. Pro staveniště bylo komisí vybráno místo zv. Na Farářství. Tato volba byla schválena obecním zastupitelstvem na schůzi dne 15. března 19093. Poloha byla přijatelná i malou vzdáleností od centra města a tím, že místo leží u nejdůležitější křižovatky ve městě. Jednotlivé silnice vedou k Litomyšli, Ústí nad Orlicí, Lanškrouně a Svitavám. Místním ohledáním staveniště byla zjištěna jediná nevýhoda – a to ta, že parcela patřila k nejníže položeným ve městě a dokonce jí protékala strouha s odpadními vodami z nedalekého pivovaru, a tudíž bylo staveniště velmi vlhké. Řešení tohoto problému bylo následující: Nejprve se celý pozemek odvodnil a povrchové vody se museli vhodně odvést jinými směry. Na nejnižším místě se zřídil sad. Plánovalo se posunutí budovy reálného gymnázia na vyšší místo dál od silnice. To také přineslo jisté výhody tím, že by poloha byla obzvlášť prospěšná pro běžné vyučování, neboť okolí bylo tiché a komise předběžně plánovala umístit učebny na strany východní a jižní a učebny pro výtvarné účely měly být umístěny na straně severní. Také položení přízemní podlahy tak vysoko, aby niveau sklepů zůstalo ve výši 50 cm nad hladinou spodní vody. Také se již v této době řešili otázky izolace budovy. Bylo nutné oddělit zdivo dobrou izolační vrstvou a přízemní podlahy chránit vzduchovými izolacemi proti spodní vlhkosti.

Co se týče plánů pro realizaci reálného gymnázia, starosta J. Glücksmann oznámil na jedné z komisionálních sezení, že na náčrtcích pracuje již pražský architekt Alois Dryák a že plány již budou předloženy k posouzení v únoru roku 1910. Dodnes se nepodařilo zjistit, kdo vyzval architekta Dryáka k vypracování náčrtků. Je 2 3

Almanach 1909 – 1999 Gymnázia Česká Třebová, Česká Třebová 1999. Výroční zpráva státní reálky v České Třebové, Česká Třebová 1928. s. 6.

9

pravděpodobné, že Dryáka doporučil Miroslav Vyskočil, poté co byl sám spokojen s realizací vlastní vily. Předpokládá se , že starosta již dříve jednal s architektem Dryákem o plánech na stavbu reálky. Buď jej vyzval sám k podání náčrtků, nebo alespoň závazně svolil, aby Dryák začal pracovat na náčrtcích. K těmto administrativním úkonům měl starosta města dozajista značné pravomoce. Nejdůležitější pramen pro poznání a zkoumání historie stavby – zápisky reálkové komise až do roku 1912 a protokoly městské rady do konce roku 1911 totiž chybí úplně. Dryákovy náčrtky došly již počátkem února. Poté je reálková komise začala srovnávat se smlouvou obce s erárem. Komise se usnesla zaslat je ještě téhož dne vrchnímu stavebnímu radovi, pravděpodobně ing. Ferdinandu Havlíčkovi. Odbor pro pozemní stavby při místodržitelství v Praze dne 27. června 19104 předložil zemské školní radě protokol o místním ohledání staveniště (viz výše) a dvoje náčrtky na stavbu budovy. V posudku se doporučilo místo staveniště ke schválení. Co se náčrtků týče, posudek praví, že se od sebe liší pouze polohou obytné budovy pro ředitele školy a školníky a délkou východního a severního traktu. První projekt navrhoval budovu ředitele v dnešní poloze, druhý ji kladl před hlavní školní masiv. Celková dispozice pro hlavní školní budovu byla podle posudku v obou návrzích správná a vhodná. Unáhlené a opulentní se jim zdálo být rozvržení chodeb, šaten, hlavních schodů a některých specializovaných učeben. Zejména jim vadila velká výška suterénu, která měla dosahovat téměř 4 metrům. Za nedostatečné stanovili malý počet východů nouze z auly, a proto rozhodlo, že je nutné zřídit vedlejší schodiště z auly na dvůr. Přednosta odboru pro pozemní stavby při místodržitelství R. Vomáčka doporučil náčrtky ke schválení s podmínkami a pokyny, které jsou v souhlase s uvedenými výhradami, zejména apeloval na zúžení chodeb, snížení suterénu a důrazně žádal přesné ohraničení pozemku. 6. srpna 1910 se zdravotní znalec k těmto náčrtkům a připomínkám také vyjádřil kladně. Opis protokolu zdravotního znalce i opis o místním ohledání staveniště spolu s ostatními zprávami z odboru pro pozemní stavby při místodržitelství byly posléze zaslány na okresní hejtmanství v Lanškrouně s žádostí, aby městský úřad

4

Ibidem, s. 8.

10

zařídil vypracování detailních návrhů a plánů podle podmínek a pokynů a aby zaslal zprávu do 14 dnů. Prohlášení bylo zasláno obecním úřadem v České Třebové 1. listopadu 19105. Slibuje respektování všech pokynů odborných znalců. Okresní hejtmanství v Lanškrouně dopisem z 8. prosince oznámilo Městskému úřadu v České Třebové, že schválení staveniště i náčrtků přísluší ministerstvu kultury a vyučování ve Vídni, a zažádalo proto o rychlé zaslaní všech protokolů na zmíněný úřad k eventuelnímu schválení. Další listiny a záznamy o jednání s ministerstvem ve Vídni nejsou. Dovídáme ze ,,Zprávy revizní“, že ke schválení detailních plánů ministerstvem se stalo před 19. lednem 1911. Mezitím byla reálková komise v dubnu roku 1910 na schůzi rozšířena o další členy obecního zastupitelstva. Komise také na téže schůzi schválila smlouvu s architektem Aloisem Dryákem o honoráři za projekt a plány a jmenovala jej dozorcem při stavbě reálky. Jeho povinností bylo dodat veškeré plány, detaily a rozpočty, dále podmínky a vše potřebné pro zadání prací. Dále byl povinen vést dozor podle potřeby a postupu práce nejméně čtyřikrát měsíčně a také měl na starosti kontrolovat účty. Stálý dozor vedl obcí placený administrátor. Alois Dryák podle pravidel, která si sám sestavil, byl dále povinen ověřovat oferty a podávat o nich zprávu, a po započetí stavby založit stavební deník, knihu objednávek a knihu dějin. Tyto knihy měl vést administrátor pod dozorem Dryáka. Nakonec měl Dryák sestavit závěrečný účet o veškerém stavebním nákladu. Deník nebyl veden ale nijak zvlášť pečlivě.

Z prací stavebních se přikročilo nejprve ke stavbě reálkové vily. Bylo to potřeba z toho důvodu, že v novostavbě měšťanské dívčí školy, ve které byla reálka prozatím umístěna a ve které byl také umístěn ředitelův byt, bylo nutno uvolnit místnosti pro další třídy od počátku školního roku 1911/1912. Stavba byla zadána staviteli Františku Plašilovi za 59 448,46 K. Stavba byla započata 3. srpna 1910 a dokončena v roce 1911. Náklad se vyšplhal na 72 801,24 K kvůli lepší korunové krytině, žulovému schodišti, truhlářským a instalatérským pracím, které ale stavitel provedl ve vlastní režii. Po revizi účtů

5

Ibidem, s. 9.

11

architektem Dryákem byla částka upravena na 70 483, 17 K, tj. vlastní stavební náklad bez pozdějších úprav. Po odečtení 4 procentní slevy, která byla smluvená se stavitelem konečný náklad na vilu činil 69 133,17 K.

Dne 19. ledna vypsala reálková komise veřejnou soutěž na stavbu reálného gymnázia podle plánů, které vypracoval architekt Dryák. Soutěžního řízení se zúčastnily firmy: Fr. Zvěřina, Nekvasil, Rösler a Kudlík. Reálková komise se rozhodla zadat práci firmě ing. Fr. Zvěřiny, protože jeho nabídka byla nejlevnější. Cena měla činit 336 000 K., Avšak firma učinila ve svých výpočtech chybu, opomenula do součtu započítat 10 000 K, které v položkách účtovala. Na tuto chybu přišel při prozkoumání architekt Dryák, ale i on zapomněl tuto částku přičíst k celkovému součtu. Kdyby na tuto chybu nezapomněl, možná by soutěž vyhrála českotřebovská firma Rösler a Kudlík, nebo solidnější firma Nekvasilova. Administrátorem stavby byl ustanoven podle doporučení Dryáka František First, stavitel z Dryákovy pražské kanceláře, který v té době ještě neměl stavitelské zkoušky. Jeho dozor nebyl při stavbě nijak svědomitý. Stavba budovy byla započata 1. května 19116. Žádná slavnost u příležitosti položení základního kamene se nekonala. O průběhu stavby, o objednaném a dodaném materiálu, o vykonané práci, o řemeslných pracích, nabídkách na tyto práce a jejich zadávání atd. byl veden podrobný stavební deník, do něhož byla i zapisována různá usnesení reálkové komise od počátku stavby do konce roku 1912. Tento deník je nyní bohužel také asi nenávratně ztracen. Možné informace se zjistily právě z již zmíněné Zprávy revizní. V roce 1912 byla stavba zdržována a protahována různými okolnostmi. Jednak architekt Dryák včas nedoručoval detailní plány, a proto byl o ně často urgován Zvěřinovou stavební firmou, ale byly také se zpožděním dodávány různé truhlářské a řemeslné práce. Hlavním problémem jara 1912 bylo opožděné zhotovení střešní pokrývky, a proto pod náhlými přívaly deště trpěly hlavně půdy a stropy druhého patra. Opadaly také římsy. Severní a východní křídlo bylo dokončeno koncem prázdnin 1912, kdy se pomalu ukončovaly práce v jižním a západním křídle.

6

Ibidem, s. 11.

12

Kdy měla být stavba dohotovena, také zapsáno nikde není. Pravděpodobně do konce prázdnin 1912, protože se tehdy ústav přestěhoval z provizorních místností do východního a severního křídla nové budovy státní reálky, kde byly umístěny učebny a dočasně také sborovna a ředitelna. Nová reálková komise zvolená v listopadu 1912 zažádala o urychlení stavebních prací. Komise také zakázala administrátorovi stavby zadávat či objednávat práce bez jejího schválení. V zasedání městské rady 16. ledna 19137 bylo nakonec usneseno podání výpovědi administrátoru Fr. Firstovi. Dozorem a řízením prací byla pověřena konečně českotřebovská firma Rösler a Kudlík, stavební firma Drahošova z Vysokého Mýta byla požádána, aby provedla kolaudaci stavby a závěrečných účtů za řemeslnické práce. 23. ledna 1913 povolila městská rada otevřít hlavní vchod. Doposud žactvo chodilo vedlejším vchodem. Téhož roku byla dokončena vnitřní úprava v jižním a západním křídle kromě stropu v aule. Uvažovalo se o tom, že bude dřevěný, ale nedošlo k jeho zřízení v tomto roce a ani v letech příštích. Bránilo tomu nové smýšlení obecního zastupitelstva. Polemizovalo se s myšlenkou zřízení kaple či jinak exhortní síně, která by vznikla ihned po vyhotovení oltáře, ale to si mnozí ze školní komise nepřáli. Rychlému řešení tohoto sporu také bránil nedostatek peněz na provedení stropu. O dalším vývoji tohoto sporu mezi obecním zastupitelstvem, církví a reálkovou komisí se dále městská kniha nezmiňuje. V roce 1913 a 1914 obec provedla kolem reálky oplocení, upravila před ní sad, zřídila letní hřiště, dva dvorky a tři zahrádky pro obyvatele vily. 21. června 1914 se městská rada usnesla dokončit výzdobu fasády hlavní budovy státní reálky. Nad hlavním vchodem chtěla umístit sochu Pallas Atheny, pořídit nápis na budovu a nad hlavním vchodem zrealizovat reliéf. Tyto sochařské práce byly zadány a provedeny sochařem Jindřichem Čapkem. Došlo ale pouze ke zhotovení sochy Pallas Atheny, k úpravě klenby za sochou a k opravě kameninového podstavce u hlavního vchodu. Reliéfy pro ostatní části budovy byly uloženy ve sklepě reálkové vily a časem byly značně poškozeny, některé snad úplně zničeny.

7

Ibidem, s. 12.

13

Na počátku února roku 1913 si reálková komise spolu s architektem Dryákem prohlédla budovu, aby mohly být nařízeny potřebné dodatečné opravy před kolaudací firmou Drahoše z Vysokého Mýta. Před samotnou kolaudací také došlo ke komisionální schůzi, na které se jednalo o celkové stavbě a účtech. Při revizích bylo také zkoumáno množství užitého materiálu, jeho jakost, provedení prací, ve kterém bylo zjištěno naneštěstí mnoho vad. Po těchto revizích došlo 7. dubna 1914 k vlastní kolaudaci stavby a řemeslných prací. Architekt Dryák musel být několikrát žádán, aby vypracoval kolaudační elaborát. Když jej konečně v červnu zaslal, reálková komise se usnesla jeho elaborát zaslat architektu Vrabcovi k prostudování. Po prostudování se reálková komise rozhodla schválit účty jak u stavebníka Fr. Plašila za reálkovou vilu, tak i u stavebníka Fr. Zvěřiny za samotnou budovu reálky. Dále městský úřad v České Třebové poslal oznámení zemské školní radě v Praze 27. ledna 1915, ve kterém ji informuje, že závazku zřídit budovu pro státní reálné gymnázium vyhověla a žádá, aby erár budovu přejal a odevzdání aby bylo co nejrychleji provedeno. Zemská školní rada žádost obce rychle vyřídila. 12. února 1915 si reálková komise spolu s ředitelem Sládkem, stavebníkem Röslerem prohlédla budovu gymnázia a rozhodla se shledané vady opravit a nedokončené práce dokončit. Doplnění stropu v aule, podlahy na balkoně v aule, schodiště na balkon bylo prozatím odloženo. Státní kolaudace proběhla 13. února 1915. Městu bylo zejména vytýkáno, že nepočkala se stavbou na schválení ministerstvem ve Vídni. Ale na druhou stranu bylo chváleno včasné dokončení, účelné rozložení budovy a výborně řešená situace se spodními vodami na staveništi. Komise dále navrhla, aby vyšší školské úřady dodatečně schválily staveniště a všechny budovy na něm postavené k účelům státní reálky v České Třebové s podmínkou, že město vyhoví 16 podmínkám, z nich nejnákladnější bylo dohotovení stropu v aule. Náklady kolaudačního řízení činily celkem 202,07 K. Komise neměla během kolaudačního řízení k dispozici stavební plány, a proto město muselo opět žádat architekta Dryáka o jejich urychlené dodání. Žádalo si vyhotovení negrografických otisků plánů stavby reálky v jednom provedení a vily ve dvou provedení. Architekt Dryák nemohl včas plány dodat, protože on i jeho úředník First byli mezi tím odvedeni na vojnu. Nakonec otisky provedl za zvláštní honorář úředník Zvěřinovy 14

kanceláře ing. Václav Pospíšil. Jestli byla kolaudace vyššími školskými úřady schválena není známo a ani nikde zaznamenáno.

4.4. Náklady státní reálky Když se obec rozhodla zažádat o zřízení státní reálky, odhadovaný náklad na její výstavbu činil zhruba 300 000 K. To mělo být zaplaceno jak městem, tak různými dávkami, dary, příspěvky a sbírkami od občanů, neboť samotný podnět k výstavbě vzešel z řad obyčejného lidu. Reálková komise cenu odhadovala na 550 000 K. Město se muselo upsat několika bankám v okolí a řádně se zadlužilo. Celkový náklad se nakonec vyšplhal až na 847 374 K8. Tato cena zahrnovala jak náklad na reálkovou vilu, tak cenu za výkup domů na staveništi a kolem (jednalo se o domky pekaře Antonína Floka, bednáře Jana Taiče a kupce Emanuela Doubravy, které musely být zbořeny), různé úroky a cenu za stavební dozor. K této částce bylo dále potřeba sehnat dalších 250 000 K určené na zakoupení zařízení tělocvičny a auly. Zvýšení nákladů oproti rozpočtu bylo velmi značné. V mnoha případech to bylo zaviněno nedbalým dozorem, nedodržováním lhůt při řemeslných pracích. Obecní hospodářství zabředlo do dluhů, u obyvatel nastalo rozčarování, prvotní zápal vyprchal a vznikaly obavy o budoucnost města. Výsledkem se staly nové obecní volby, kdy bylo staré zastupitelstvo smeteno a kdy zvítězila pokroková opozice, která byla i nadále k reálce štědrá. Nechala upravit park před reálkou, uvolnila nemalý peníz na vybavení tříd, auly atd. Byla také provedena rázná revize účtů, která vinila jak bývalého starostu Glücksmanna, tak reálkovou komisi, projektanta Dryáka a administrátora stavby. Jednáno bylo dokonce o podání žaloby proti těmto viníkům o náhradu škody, ale nakonec bylo od tohoto úmyslu upuštěno kvůli malé šanci na příznivý výsledek pro obec. Město se také snažilo dostat reálkovou vilu k volné dispozici a podalo žádost o povolení zřídit ředitelův byt v hlavní budově jak k zemské školní radě a místodržitelství, tak i k ministerstvu.

8

Ibidem, s. 17.

15

5. POPIS BUDOVY GYMNÁZIA Reálné gymnázium se nachází v příhodné poloze cca 150m severně od centra města Česká Třebová. Jedná se o rovinaté, nízko položené místo. Původně se jmenovalo Na Farářství – dnes Tyršovo náměstí. Jak jsem se již v úvodu zmínila, jihovýchodní

okraje gymnázia lemuje

spojnice čtyř hlavních silnic. Z východní a jižní strany se tedy jedná o velmi rušné místo. Ze severozápadu se terén kolem gymnázia pomalu zvyšuje a celý středoškolský areál sousedí s veřejnými stavbami. Blokovitou Základní školou Habrmanova z poč. 30. let 20. století na západní straně, která byla vyprojektována architektem Vojtěchem Vanickým z Plzně9. Zdravotním střediskem na straně severní a vícepatrovou, obytnou zástavbou

inspirovanou

celkovým

vzezřením

gymnázia

a

některými

jeho

architektonickými prvky. Tato zástavba se začala budovat na poč. 20. let 20. století, poté co město získalo rozsáhlé pozemky na Farářství, kde v předchozích letech stávala jedna z farských stodol10. Postupně se tato část města měnila a získávala jednotný, harmonický přídech s dominantou budovy gymnázia na jeho dolní východní části. Součástí budovy gymnázia je na konci východního průčelí do pravého úhlu připojená bývalá ředitelova vila, která již několik let slouží veřejnosti jako část Základní Umělecké školy v České Třebové. Hukot hlavní komunikace jen o pár decibelů mírní obdelníkový park se stromovým zástěním před hlavním průčelím gymnázia. Součástí parku tvoří na jihovýchodním nároží pomník věnovaný padlým v první a ve druhé světové válce. Budova Gymnázia spolu s budovou Základní umělecké školy tvoří samostatný stavební celek. Půdorys byl projektován do nepravidelného tvaru písmena U, přičemž jeho spodní část formuje nejdelší východní křídlo stavby. Půdorys je nepravidelný, má několik odchylek, vystupujících částí a rizalitů. Jižní křídlo je zakončeno přetínajícím obdélníkovým půdorysem, který je ze severní strany uprostřed doplněn konvexním geometrickým architektonickým prvkem – jakousi apsidou, která tu naznačuje prostory chóru původně zamýšlené exhortní kaple. Tato apsida je dále z obou stran obklopena symetrickými, pravidelnými prostorami. Zvenku tato část fasády představuje ve střední části do roviny zasazený válec, který nevyčnívá a který je 9

Jan Šebela a kol., Toulky minulostí Českotřebovska 2, Česká Třebová 2001, s. 94. Ibidem, s. 75.

10

16

geometricky mřížkovaně a štukově dekorován. Nad ním, nad římsou vybíhá štít s kruhovým centrálním oknem s ústupkovitým, štukovým rámováním. Ve spodní části, nad bosáží jsou umístěna jednoduchá, úzká okna v rytmizaci AA BBB AA. Tato část výběžku je v horní střešní části doplněna o drobnou báň. Jižní a východní křídlo tvoří na jihovýchodním rohu budovy průsečík, jejichž oba konce prostor předstupují, vztyčují se do výšky a jsou zakončeny vysokými štíty. Tento celek představuje z východního průčelí hlavní portál a celkovou dominantní část budovy. Tento roh gymnázia působí sice vykrojeně, ale do úrovně prvního mezipatra je doplněn o plochý nezastřešený kvádr, který ukončuje pravoúhlou rovinu nároží.

Budova gymnázia je třípatrová spolu se suterénem a půdními prostorami a má celkem 6 bočních vchodů. Jednotlivá křídla obklopují školní dvůr, kde jsou situována sportoviště. Fasáda budovy gymnázia byla navrhována symetricky. Je složena z klasických, geometrických, na některých místech i florálních dekorativních prvků, které se ve střídavém rytmu po obvodu budovy neustále opakují. Rytmus je nejvíce přerušován na rizalitech – ty jsou nezdobené. Celkovou výzdobu tvoří jak štuková výzdoba, tak barevné rozložení fasády, které se nepatrně pozměnilo při rekonstrukci v devadesátých letech, přičemž barvy zůstali stejné – okrový odstín vesměs představuje puristickou část fasády a bílé jsou pak štukové dekorace, římsy. Výslednému dojmu z pojetí výzdoby gymnázia vévodí tmavě zelená mansardová střecha nad téměř všemi prostorami, která je doplněna o řadu vikýřů, cihlových komínů a na východním křídle železnou vyhlídkou, připomínající komín zaoceánského parníku. Fasáda hlavního portálu vévodí východnímu průčelí. Ve spodní části je situován půlkruhově završený, jednoduše tvořený vchod s nízkým schodištěm do úrovně vestibulu, který předstupuje budovu a který je plasticky zdoben geometrickými a ornamentálními prvky. Nad dřevěnými dveřmi v naznačené nice se nachází, již zmíněná, socha Pallas Atheny. Oblouk vchodu je jemně ozdoben a poznamenán názvem – GYMNÁZIUM. Po obou stranách vchodu jsou symetricky umístěna oválná okna - okuly. V úrovni prvního mezipatra začíná hlavní dekorativní blok průčelí. Je utvořen pěti vysokými pilastry, mezi nimiž jsou okna ve dvou zónách – první jsou v úrovni prvního

17

mezipatra, druhá v úrovni druhého mezipatra a třetího patra. Jsou zcela jednoduchá a dostatečně osvětlují část interiéru školní budovy. Blok je v horní partii zakončen ústupkovitou římsou, na vrchu doplněnou o štít, jehož vršek je mírně zvlněn. Štít je jak vyzdoben florálně, tak i geometricky s dominantními vertikálními štukovými předěly. Levá část východního průčelí je zdobena vertikální středovou, štukovou mřížkou (prvek vyskytující se na několika místech dokonce i v interiéru), jež je zakončena hodinami. Fasáda výstupku východního křídla je celkově tvořena obdobně jako východní blok portálu kromě vchodu. Jsou zde i jinak řazena okna. Výzdoba štítu je podobná. Souhrnná podoba fasády jednotlivých křídel je jednotná, jednotlivé prvky se v ní opakují. Ve spodní části fasády se nachází kamenné obložení – připomínající bosáž. Fasádu jednotlivých křídel tvoří čtyři pásy oken. První pás oken – přízemní - koresponduje s prostorami suterénu. Horní tři pásy oken jsou dvojnásobné než ty přízemní. Mezi okny vrchního, čtvrtého pásu oken se nachází opět Dryákova geometrická štuková dekorace. Tyto dekorativní prvky se mezi okny střídají rytmicky AA B AA B. Horní pás oken je oddělen od spodních štukovou římsou, která po obvodu obíhá celou budovu. Všechna okna doplňují jednoduché parapety. Kromě oken vertikálních a pravoúhlých se na budově objevují i okna půlkruhová. Již od pohledu je vidět, že fasáda byla koncipována podle prostorového uspořádání za ní a podle dobových, moderních požadavků. Nízké, půlkruhové okno se nachází nad bočním vchodem z jižního křídla na dvůr a řada vertikálních, vysokých oken osvětluje prostory přízemní tělocvičny. Celý komplex i se sportovišti je ze západní strany olemován vkusně se hodícím železným, vlnícím se oplocením.

Interiér gymnázia byl koncipován jednoduše na základě všeobecných školských požadavků. V suterénu stavby se nachází šatny, byt školníka, sociální zařízení. Za hlavními, vchodovými dveřmi se nachází vestibul, z něhož vedou dvě postraní schodiště do suterénu a centrální, mezipatrové schodiště vedoucí do prvního patra. Strop vestibulu je dekorován mřížkováním, které se na jednotlivých částech stropů střídá buď s pravoúhlým, nebo kosým. Dominantou celé stavby je právě rozvětvené centrální 18

schodiště, které se schovává za hlavní blok průčelí. Je ozdobeno železným zábradlím se spirálovitým a vertikálně geometrickým motivem. Kromě hlavního schodiště je na levém konci východního křídla umístěno první a vedle apsidy u auly – tělocvičny druhé vedlejší schodiště. Pod touto aulou – tělocvičnou se nachází hlavní tělocvična. Obě tělocvičny jsou vysoké přes dvě patra. Horní aula má na východní straně balkon se štukovou výzdobou umístěnou na zábradlí. V jednotlivých křídlech a patrech, podél vnějších zdí jsou situovány jednotlivé učebny, kabinety, laboratoře, ve druhém patře v jižním křídle pak ředitelna a sborovna. Podél vnitřního obvodu gymnázia jsou ve východním křídle umístěny šatny, v jižním křídle, které je užší jsou pouze v prvním patře situovány vitríny s různými exponáty používané k výuce žáků. Na vnitřní straně spojnice mezi jižním a východním křídlem je situován třípatrový nepravidelný prostor, který končí plochým zastřešením pod dolním okrajem hlavní střechy. Ve všech patrech slouží jako prostory sociálního zařízení. Mezi Dryákovy specifické dekorativní detaily v interiéru bezpochyby náleží geometrické detaily oválných dveří (které dělí prostory mezi jednotlivými křídly), šestiúhelníkové drobné dlaždičky umístěné na podlahách chodeb všech tří pater, oválné, klenební předěly mezi jednotlivými prostory, mřížkované detaily na stropních částech.

19

6. ARCHITEKT ALOIS DRYÁK, ANALÝZA JEHO PRÁCE Alois Dryák se narodil 23. února 187211 v Olšanech u Slaného. Byl synem hostinského, měl dva bratry a dvě sestry. Jeho první studijní krůčky vedly na měšťanskou školu, kam docházel osm let až do roku 1886. Poté odešel studovat do Prahy na Umělecko – průmyslovou školu, kde navštěvoval oddělení pro kreslení do roku 1889, poté byl přijat do speciální školy zaměřené na dekorativní architekturu též na Umělecko – průmyslové škole. Patřil zde k nejlepším žákům profesora Bedřicha Ohmanna. Věnoval se zde zejména studiu antiky, ornamentu, kompozice, aktu a anatomii. Během svých studií podnikl cesty do Paříže, Bruselu, Německa a severní Itálie. Mezi lety 1894 – 1898 docházel jako externista na obor pozemní stavby na Vysokém učení v Praze a po absolvování Umělecko – průmyslové školy v roce 1895 ještě rok navštěvoval ateliér B. Ohmanna. Poté začal působit jako asistent na středních odborných školách a také na umělecké akademii např. jako učitel kreslení na Odborné škole zlatnické v Praze. Od roku 1896 Alois Dryák zahájil vlastní činnost architekta. Spolu se svým spolužákem Bedřichem Bendelmayerem vlastnil architektonický ateliér blízko Karlova náměstí v Praze. Od roku 1904 začal působit jako samostatný profesor na Umělecko – průmyslové škole v Praze. V roce 1913 stál u zrodu Spolku českých architektů, ve kterém byl dále také činný. Během svého pracovního života okusil přirozený stylový vývoj, který se podepsal především na užívání variabilních dekorativních prvků. Počátky jeho tvorby jsou spjaty s historismem a secesí. Stal se pokračovatelem projektu profesora Bedřicha Ohmanna (spolu s B. Bendelmayerem) na nejstarší dochovanou secesní budovu v Praze – Hotelu Central v Hybernské ulici. Ohmann pro tento hotel navrhl dvě fasády, druhou svěřil do rukou svých žáků. Výzdobu interiéru navrhli už sami bez pomoci svého učitele. Vrcholem Dryákovy secesní tvorby se stal nerealizovaný návrh v soutěži na Obecní dům v Praze, ve které nakonec zvítězil návrh A. Balšánka a O. Polívky. V roce 1905 Dryák s Bendelmeyerem přestavěli hotel U Arcivévody Štěpána na Václavském náměstí (pozdější hotel Šroubek, dnes hotel Evropa). Dryák také 11

Olga Nováčková, Architekt Alois Dryák (1872 – 1932) Nástin vývoje jeho architektonické tvorby (diplomová práce), Ústav pro dějiny umění FFMU, Brno 1998.

20

projektoval sousední štíhlý hotel Garni (dnes Meran) ve stylu rostlinné secese. Jako většina secesních architektů i Alois Dryák čerpal inspiraci ze široké škály populárních, secesních dekorativních prvků – ornamenty, které symbolizují růst rostlin (motiv popínavých rostlin, rostlin rozpukávající se v květ), symboly fauny (vinoucí se plazi, křídla, hmyz zejména na užitém umění), lastury a také tančící a lkající postavy. Již značně modernisticky působil Dryákův návrh na Národní divadlo v Brně, který přihlásil do soutěže v roce 1910 a s nímž nakonec obsadil druhé místo. Zvláštní kapitolu v jeho tvorbě tvoří stadiony pro sokolské slety. Důvodem k těmto návrhům byl Dryákův již od dětství aktivní vztah k Sokolu a také k tomu přispělo to, že se po svatbě se svou ženou Emmou přestěhoval na Letnou. Tady, na blízké Letenské pláni, navrhoval pravidelně každý čtvrtý rok architekturu sletových stadionů s tehdy ještě dřevěnými konstrukcemi. Jako aktivní sokol projektoval sokolovny, hřiště, sletiště a jeho poslední symbolickou již nedokončenou stavbou se stala budova sokolovny ve Vršovicích. Zemřel náhle uprostřed práce 6. června 1932. Po jeho smrti převzala vedení architektonického ateliéru manželka Emma, rozpracované zakázky dokončili jeho spolupracovníci Jan a Josef Mayerové a jeho blízký přítel Bohumil Hübschmann. Ten také dokončil Dryákův návrh na sokolovnu ve Vršovicích, který se realizoval v Praze na Strahově a který byl po roce 1933 dále rozšířen podle návrhů architektů F. M. Balcárka a Karla Koppa. Masarykův stadion byl tehdy největším stadionem na světě a byl právem oceněn diplomem na světové olympiádě v Los Angeles. Alois Dryák projektoval jak v Československu, tak i v zahraničí. Např. v Praze, Polici nad Metují, Kladně, České Třebové, Užgorodě nebo v Záhřebu. Z velkých realizovaných staveb té doby vynikají kromě Strahovského stadionu budova Tabákové režie (dnes budova obchodního soudu) ve Slezské ulici či Radiopaláce na Vinohradské třídě v Praze s kinem a restaurací. Z celkové Dryákovy koncepce univerzitního komplexu Masarykovy univerzity v Brně byla realizovaná jediná budova – Právnická fakulta na ulici Veveří. Kromě reálného gymnázia v České Třebové vyprojektoval i např. Reálné gymnázium na Kladně (zde spolupracoval s T. Amenou), které je starší a z jeho celkového vzezření je patrné, že zde byl ještě velice ovlivněn Ohmannovskými měkkými tvary barokních forem a secesních linií. Zdá se jako by byl na vážkách a stále jako by při projektování přemítal jakou konečnou podobu kladenskému gymnáziu vtiskne. Pod tíhou těchto přirozeních skutečností budova vyhlíží až snově. 21

Alois Dryák dále vyprojektoval v České Třebové druhý pozoruhodný objekt – Vyskočilovu vilu se secesně geometrickým interiérem a xteriérem volajícím po lidovosti a typizaci hnutím Arts and Crafts. Je tu zřejmý inspirační vliv jeho architektů – kolegů . Např. vil Kamila Hilberta, Jana Kouly, Antonína Wiehla nebo Otakara Novotného z poč. 20.st.

Jak jsem se již zmínila, gymnázium v České Třebové bylo postaveno v duchu modernismu. Bylo postaveno v období plném koncepčních bouří. Architekt se musel poprat jak s dobovými požadavky českého školství, tak i s požadavky estetickými a rovněž se také chtěl ideou a ztvárněním přiblížit ostatním architektonickým dílům své doby. Snažil se pojmout architektonickou slupku – fasádu podle jádra – utvoření prostoru gymnázia. Nejdříve uspořádal vhodně prostor až poté komponoval celkový vzhled fasády, aby bylo zřejmé, jaké prostory se za ní skrývají. Příliš neexperimentoval se stavebním materiálem, jak bylo v této době populární. V tomto směru byla koncepce gymnázia konzervativní. Konzervativní byl i v otázce použití dekorativních prvků. Stále se obracel za motivy a prvky z klasických stylů. Zde zejména v pojetí pilastrů na štítech průčelí a v rytmizaci oken. Snažil se o to, aby projekt budovy celkově zapadl do místa a aby plně splňoval jeho požadovanou funkci.

Samotná otázka charakteristiky budovy českotřebovského gymnázia není nijak záludná. Dryák se tu oprostil od bujaré, variabilní dekorace, které se věnoval ve svých starších projektech (např. Kladenské gymnázium). Objevují se tu pouze omezené, neokázalé ornamentální prvky, stylizovaný florální dekor, který se střídmě zaplétá mezi zbylou geometrickou výzdobu. Koncepce výzdoby fasády v nás budí dojem, že architekt od spodu nahoru pomalu krok za krokem povoluje uzdu své fantazii. Dole je přísný až hrubý, uprostřed umírněný a nahoře již zcela propadá kouzlu dekorativnosti. Podobně se dá také uvažovat o pojetí prostorového uspořádání. Jedná se uspořádání divizivní. Prostor je rozdělen do vesměs samostatných prostorových částí. Toto schéma nemnoho narušuje hlavní schodiště situované v dominantní části gymnázia. Osvětlení prostoru suterénu (šaten, chodby, kotelny) je minimální. Prostor tu působí ponuře až děsivě. Tato atmosféra se kolem nás mění, když stoupáme po hlavním schodišti vzhůru. 22

Toto robustní schodiště je osvětleno a zdůrazněno vysokými okny hlavního průčelí. Na samotném jeho úpatí, ve třetím patře, je divák nejvíce obklopen vzdušným prostorem, který jako by změkčoval tíhu jeho tektoniky. Třetí patro je tudíž nejprosvětlenější. Není náhodou, že na jeho severním konci jsou umístěny učebny výtvarné výchovy. Je to jako kdybychom z temnoty vystoupily až k samotnému Parnasu. Co se týče hlavního průčelí budovy, Alois Dryák tu použil v té době populární formální prvek – štítové zakončení – zřejmě na zdůraznění budovy a hlavního vchodu. Tento prvek můžeme spatřit i u jiných staveb té doby (vil, veřejných domů) např. rodinný dům F. Lexy od v Rakovníku (1911), pražské Mozarteum od Jana Kotěry atd. Dá se říci, že si Alois Dryák liboval v nonšalantním střídání geometrických, klasických a florálních motivů jak v interiérech, tak i v exteriérech. Liboval si ve střídání pravoúhlých a oválných oken, plochých a zaklenutých stropů a dekorativních detailů. Je také patrné, že čerpal s uměleckého dění kolem sebe.

Alois Dryák spolupracoval také během svého života s dalšími umělci – např. se sochařem Suchardou na pomníku Františka Palackého, nebo s Myslbekem na pomníku sv. Václava na Václavském náměstí v Praze. Od svých raných děl projektovaných pod vlivem historismu a secese, okusil dále ve svých pracích modernismus, kubismus a funkcionalismus. Alois Dryák nikdy neměl přímé žáky ani následovníky, poněvadž nikdy své projekty nereprezentoval jako profesor na umělecko průmyslové škole, jako např. jiný z profesorů Jan Kotěra.

7. ARCHITEKTONICKÝ SVĚT NA POČÁTKU 20. ST. Architektura 19. století – epocha hledání toho pravého, nového, nacionálního stylu. Hledání identity. Epocha plná eklektických snah jak vyjádřit ducha architektury – architektury moderní. Epocha plná teatrálnosti, okázalosti, ve které vznikala dodnes pozoruhodná, monumentální díla, na která dnes hledíme jako na klenoty 19. století, i když byla do 1. poloviny 20. století badateli zatracována za to, že pouze napodobovala již dávno vyřčené architektonické rovnice stavebních slohů. Epocha nejednotného slohu a nejednotného uměleckého přesvědčení. Architektura plná inspiračních cest do

23

minulosti, která se projevila zejména v plošných kompozicích exteriéru a interiéru, zatímco prostorové uspořádání se vyvíjelo mnohdy zcela samostatně. Prostor se řešil odděleně od pláště budovy. Epocha, která v rychlém tempu měnila rytmus celého světa. Průmyslový a technický rozvoj, sociální a politické změny – to vše ovlivnilo dění v architektuře. Projektanti začali být svobodní, nezávislí, samostatní ve svých až leckdy utopistických vizích, idejích a projektech. To vše nebylo nahodilé ani nepředvídatelné. Jak již jsme mohli během dlouhých věků zpozorovat nic není jen tak a nic nevzniká samo o sobě hned a bez příčiny. Vše má svůj důvod a zákonitý průběh – ranou, vrcholnou a pozdní fázi. Stadium poznání, zdokonalení principů, vyvrcholení a pád plný zmatenosti a s předtuchou příchodu nových myšlenek a forem. Jakákoliv akce způsobuje reakci. Jakákoliv změna ve společenském dění si žádá odpověď v podobě nových, přelomových, uměleckých principů. Na výstavě architektury a inženýrství v roce 1898 představili čeští projektanti a stavitelé svou tvorbu zcela v duchu principů a zásad 19. století – jako historický atlas12. V průmyslovém paláci tak vyrostl gotický, renesanční, barokní i moderní objekt. Konec 19. století je dobou temného rozpoložení české architektury. Doba je ve varu. Literaturu, hudbu, sochařství, malířství již v této době zastali přední osobnosti, jimiž se doba mohla řídit, ale architektura stále stagnuje. Nesmělé pokusy několika jednotlivců na její regeneraci jsou zavaleny všeobecnou netečností. Nový vítr do plachet jí přinesla až secese. Úsilí architektů skoncovat se všemi těmi eklektickými principy a historismem. Údiv nad moderním uměním. Odvrácení se od klasických, tolikrát napodobených forem do světa ornamentů a barevnosti v rámci nové dekorativní architektury, ve které nejpodstatnější a nejvděčnější úlohu nových forem ztvárnilo železo. Největší vliv na českou secesi bezesporu měla Vídeňská secese (* kolem roku 1897), manifestována pavilonem J. Olbricha v Darmstadtu. Podstatný význam pro českou moderní architekturu mělo nastoupení nové, mladé generace českých architektů, kteří absolvovali Vídeňské učení. Česká architektura počátku 20. století se dá rozdělit do dvou hlavních okruhů – do Kotěrova a Ohhmannova okruhu. Rozhodně ale nejde ještě o jednotný architektonický 12

Jindřich Vybíral, Česká architektura na prahu moderní doby – Devatenáct esejů o devatenáctém století, Praha 2002.

24

styl. Architekti zpravidla ještě vyšli ve svých začátcích z historismu a rané vegetabilní secese, ale snažili se dekor postupně redukovat. Vesměs se snažili preferovat tvorbu a uspořádání prostoru před dekorací.

Kotěrův okruh byl silně ovlivněn jeho učitelem na Vídeňské škole – Ottou Wagnerem. Jan Kotěra, který byl o pouhý rok starší než Alois Dryák, se inspiroval Wagnerovým učením o nauce G. Sempera. Wagner učil své žáky tomu, že zdar stavby je předurčen třemi předpoklady – perfektním vystižením stavby, splněním jejího účelu a dobrou volbou při výběru materiálu. Byl ve svém učení velmi cílevědomý a striktní. Jan Kotěra se postupně odpoutával od okázalé dekorace a začal se spíše zabývat tektonikou, vyhnul se historizujícímu učení té doby. Umělecko – průmyslová škola jej zavedla přímo do stavitelství. Kladl důraz na bezprostřednost, žádné dlouhé přemýšlení. Jeho moderní architekturu vystihuje jeho citát:,,… v tvorbě architektonické jsou hybnou silou účel, konstrukce a místo a forma je jejich následkem¨.13 Jan Kotěra věděl, že každé architektonické dílo dostává již do vínku určitý funkční a konstrukční řád. Toužil ve své práci jak po střídmém projevu, tak i po sochařské a malířské výzdobě. Ale jeho dekorativnost nelpí na povrchu, je srostlá s celým architektonickým organismem díla. Nikdy neschvaloval puristické zásady. Ve svých projektech pracoval tak, že v první řadě konstruktivně vytvořil prostor a poté ho okrášlil. Preferoval jednoduchou konstrukci a jednoduchý materiál. ,, Nezastírejme bohatým materiálem konstrukci, která mu neodpovídá, ale nechme opravdu působit použitou konstrukci a materiál v jejich jednoduchosti a nechme je mluvit vlastní řečí¨.14 Také si v jeho dílech můžeme všimnout volného, metrického projevu, volné skladby, rytmu a volných proporcí. Snažil se najit nová koncepční řešení architektury. Ne náhodou je považován za průkopníka moderní české architektury. Hlavním Kotěrovým přínosem české moderní architektuře je tvůrčí logika, koncepční přehlednost, tvarová jasnost a zejména jeho dokonalý vkus. Za jeho konstrukčně nejvýznamnější díla jsou považována: Městské muzeum v Hradci Králové (1906 -12), Národní dům v Prostějově (1905 -07), Okresní dům v Nových Hradech (1906).

13 14

Jan Kotěra, O novém Umění, in: Volné směry IV, Praha 1900, s. 189. C. Rosenthal, in: Marie Benešová, Česká architektura v proměnách dvou století, Praha 1981.

25

Jan Kotěra uznával z řad svých kolegů např. J. Olbricha, J. Plečnika, V. Hortu, Ch. R. Mackintoshe. Mezi Kotěrovi odpůrce patřili např. A. Wiehl, J. Fanta, A. Balšánek. Velice si rozuměl se slovenským architektem lidových forem Dušanem Jurkovičem. Mnozí z Kotěrových žáků zůstávali věrni dualistické metodě sestavy prostoru sice účelně pojatého podle moderních zásad, ale s průčelím komponovaným nezávisle na půdorysu. Jeho nejnadanějším žákem se stal Otakar Novotný, který se od jeho principů nejméně odpoutával. Byl charakteristický tím, že používal cihly ve fasádě (Štencův dům v Praze 1909, Zemánkův dům v Holicích 1911) – tuto techniku poznal na cestě do Holandska. Jeho práce vyzařovaly přísnou krásu, chladnou střízlivost, mužnou drsnost. Snažil se najít harmonii ve vyvážených proporcích a promyšleném rozvrhu oken. V dílech jeho nástupců jsou vidět slabé nebo silné Kotěrovy invence, někteří se omezili pouze na některé konstrukční prvky v exteriéru.

Druhý okruh je reprezentován Lvovským rodákem Bedřichem Ohmannem, který také velmi ovlivnil vývoj české architektury. Bylo o něm řečeno, že dokázal vystihnout pravou česko – pražskou tradici. Oproti Wagnerovu učení na Vídeňské škole Ohmann vyzařoval smyslovou radost z tvarů, náladu, vtip, která byla u Wagnera podřízena úvaze a rozumu. Bedřich Ohmann dokázal bravurně pracovat jak s barokem, tak s gotikou. Dokázal vkusně těžit z historie a dokázal tehdejší architekturu oprostit od vulgárnosti a brutálnosti. Během svého života strávil 10 let v Praze. Za tuto dobu na místech po asanačních zásazích zrealizoval mnoho historizujících staveb v duchu secese. Ohmann miloval baroko. ,, …barok byl jeho heslem a předmětem jeho lásky…¨.15 Barok pro něj nebyl pouhým bílým štukem, pátral po stopách staré, zašlé mnohobarevnosti. Ohmann rád a směle kombinoval přirozené barvy materiálu, nebo aplikoval umělou barvu v jednotlivých tónech, aby zesílil a zdůraznil jeho architektoniku a svůj umělecký úmysl. Ohmannovými žáky včetně Aloise Dryáka a Bendelmayera byli např. J. Justich, R. Němec – ti pracovali s tím, co se u něho naučili. Pracovali vkusně, ale neuvědomovali si architektonický pokrok a nové myšlenky té

15

Karel B. Mádl, Friedrich Ohmann v Praze, in: Volné směry IV,Praha 1900, s. 181.

26

doby. Dryák spolu s Bendelmayerem se oproti nim dokázali přizpůsobit době, ale nedokázali se ještě úplně oprostit od eklekticismu. Ohmannovi žáci nechtěli a ani nedovedli pochopit Jana Kotěru. Byli zaujatí historismem, dekorem. Byli podporováni ve svých ustálených architektonických tendencích tvrzením, že jejich učitel zasadil historickým slohům poslední ránu a zároveň, že se dovedl přizpůsobit pražskému baroku a tím zachránil stavební ráz Prahy, což bylo velmi ceněno tehdejším památkovým úřadem. Ohmann spolu se svými žáky užívali nového tvarového repertoáru, inspirovaného rostlinnými a přírodními vzory a nahradili tak dosavadní eklekticko – historicistní článkování. Nový dekor ale pojímali způsobem, který měl vlastní základnu ještě v novobarokním cítění formy. Secesní ornamentika nahradila na početných nájemných domech dosavadní historickou ornamentiku. Organická modulace štukové výzdoby se stala téměř synonymem secesní architektury. Dryák s Bendelmayerem se později oba odchýlili od svého učitele a přiklonili se ke Kotěrovu tvarosloví, byť to činili poněkud neotesaně. Sám Alois Dryák se nechal ovlivnit novými architektonickými principy. Postupně se odpoutával od eklektického dekoru a omezil se alespoň na jeho geometrizující formu (Reálné gymnázium v České Třebové). Uprostřed secese se začali projevovat známky organického přerůstání do onoho vývojového stupně moderní české architektury, jehož představiteli byli jak O. Novotný, tak J. Gočár nebo P. Janák. Pohled na soudobé umělecké hnutí v Evropě jim umožnilo, že byli v kontaktu s pokrokovými myšlenkami architektonické tvorby, s díly O. Wagnera, A. Loose, P. H. Berlageho, H. van de Veldeho, T. Garniera a dalších, aby mohli rozvinout nové cítění v dispozici, prostoru a tvaru osobitým způsobem.

27

8. GYMNÁZIUM KLADENSKÉ vs. ČESKOTŘEBOVSKÉ Stavba Reálného gymnázia v Kladně vznikala během let 1903 – 1905 podle projektu Aloise Dryáka, který zde spolupracoval s T. Amenou. Jednalo se v té době o další českou střední školu, která posilovala národní duch Čechů, kteří usilovali stále marně o svou nezávislost a samostatnost. Alois Dryák se u tohoto projektu musel vypořádat a vyřešit malou stavební plochu, na které měla podle obecních představ stát budova gymnázia. Použil tedy proto nepravidelné rozvržení půdorysné kompozice. Nechal se zde ovlivnit novými architektonickými principy – současně se snažil jak o koncepční řešení fasády, tak i o korespondující prostory za ní. Již od pohledu je zřejmé, že je v tomto případě Alois Dryák ještě značně ovlivněn historismem a ornamentální secesí, která v některých částech pomalu přechází v secesi geometrickou. Můžeme zpozorovat historizující nuanci na severovýchodním konci budovy, která odpovídala prostorám kaple – dnes tělocvičny. Z ptačí perspektivy představuje nejdominantnější část stavby. Celkově tato část vypadá, jako kdyby ke zbylé části budovy ani nepatřila. Budí ve mně dojem barokního kostela s klasicistní úpravou a gotizujícími prvky. Oblé tvary apsidy vyznívají až moc opulentně. Podle západní části tohoto stavebního bloku – podle dvou historizujících a jakoby nedokončených věží, soudím, že se Dryák mohl inspirovat jedním z architektonických děl Jana Kotěry – výstavním pavilonem pro Mánes z roku 1902. Ornamentální, florální secesní výzdoba se tu objevuje jako plastická dekorace na fasádě gymnázia a zejména na precizním, secesním kamenném portálu. Oproti gymnáziu v České Třebové se tu vyplnil prvotní plán zřízení školní kaple. Kaple – dnes tělocvična, byla vybavena dřevěným oltářem a štukovou sakrální výzdobou. Prostor má dřevem obložený, geometricky zdobený strop. Ten měl náležet i gymnáziu českotřebovskému. Balkón na západní části je ozdoben štukovými secesními motivy a dřevěným zábradlím. Myslím si, že v tomto období před rokem 1905 působí Alois Dryák ve svých dílech poněkud zmateně. K tomu jistě přispívá ještě doznívající, značný vliv Bedřicha Ohmanna a jeho barokizujících a secesních dekorací. Na realizaci českotřebovského gymnázia je patrné jisté uklidnění a umírnění v jeho tvorbě a postupný vývojový přechod na geometrické prezentování dekoru a od

28

dekorativních principů B. Ohmanna, i když po srovnání s pracemi jeho kolegů – např. Štencův dům od O. Novotného – vyznívá celkový dekor českotřebovského gymnázia poněkud konzervativně.

9. VYSKOČILOVA VILA V ČESKÉ TŘEBOVÉ Jak již bylo uvedeno výše, Alois Dryák vyprojektoval v České Třebové kromě gymnázia i vilu majitele mlýna Miroslava Vyskočila, která dnes slouží jako zázemí Sboru československé církve husitské. Dodnes není zcela jasná datace vzniku objektu – obecně se pokládá na přelom roku 1907 – 08. Odpovídalo by tomu i samotné dekorativní pojetí vily. Jedná se o půdorysně jednoduchou secesní vilu, která byla původně obehnána parkem a přírodou. I když je dnes situována ve středu města, obklopená bytovou zástavbou, jedná se o stále velmi příjemné a tiché místo. Na fasádě si Alois Dryák pohrával opět s ornamentální a geometrickou secesní výzdobou. Oproti českotřebovskému gymnáziu je dekor plastičtější. Střídají se tu opět pravoúhlá a oválná okna. Geometričtěji působí severní fasáda, na které jsou umístěna ve stupňujících polohách vertikální, pravoúhlá, úzká okna. Nejrozsáhlejší část secesní výzdoby skýtá samotný interiér vily. Dominantní částí vily je bezesporu dřevěné, secesní schodiště s různými geometrickými detaily a secesní kovovou lampou s barevnými sklíčky v tónech fialové, zelené a lila, která tu výtečně zastává typický dekorativní prvek secese. Secesní byl i nábytek vily. V jistých dekorativních momentech je tu vidět patrná inspirace anglickým hnutím Arts and Crafts a lidovou architekturou Dušana Jurkoviče (dřevěné vertikální prvky, které naznačují jednotlivé části patra v zadní, severní části domu). Dryák tu použil mnohé dekorativní prvky ze dřeva jak v interiéru, tak jako doplnění plastické štukové výzdoby na některých částech fasády, zejména pak nad hlavním stupem do vily, kde se nachází dřevěný, obdelníkový blok s plastickou geometrickou a florální výzdobou. Je patrné, že tu Dryák ještě pracuje velmi opatrně a obezřetně s novými architektonickými principy, které se pak více snažil uplatnit na stavbě reálného gymnázia.

29

Ne všechny prostory tu jsou stejným způsobem zastřešené. Stejně jako u budovy gymnázia se tu nachází, na severovýchodním nároží do úrovně prvního patra situován pravoúhlý kvádr s plochým zastřešením. Usuzuji tedy podle těchto architektonických prvků, že je opravdu tato vila starší než budova gymnázia.

30

10. ZÁVĚR Práce popsala a shrnula základní informace týkající se budovy Gymnázia v České Třebové, která byla navržena pražským architektem Aloisem Dryákem v duchu modernismu. Zevrubně nastínila historii výstavby objektu, věnovala se do hloubky popisu budovy, ve které si všímala různých architektonických detailů, které se dále použily při komparaci a analýze stavby a celé Dryákovy práce. K tomuto srovnání mi byly nápomocny stavby – Kladenské Gymnázium, Vyskočilova vila v České Třebové.

Práce také zmapovala architektonické soudobé dění kolem Aloise Dryáka, jeho tvůrčí podněty a inspirační vlivy a snažila se zanalyzovat jeho způsob a vývoj užitých dekorativních prvků – to, že od Ohmannovských barokních tvarů, od vegetabilní a ornamentální secese přešel pod vlivem přirozeného vývoje doby k dekorativní geometrické redukci, přičemž se nikdy zcela nevzdal výzdoby tak jako jeho kolegové (př. Jan Kotěra). Dekorace jak fasády,nebo interiéru pro něj po celý život hrála velmi důležitou roli. I když usiloval o moderním architektonickém konceptu prostoru, fasády, vždy ji doplnil o dekorativní prvky – často zde také čerpal z historie a klasicistních motivů. Nikdy se nezbavil pocitu, že objekt bez dekorativních prvků, by byl jakoby nedokončen.

Výhodou této práce bylo to, že stavba vznikla ve 20. století, tudíž přístup k archiváliím, k pramenům byl maličko usnadněn. Tedy za předpokladu že se dokumenty vinou nedbalosti během let neztratily. Na závěr mohu s klidným vědomím souhlasit s dosud vybádanými fakty o práci Aloise Dryáka.

31

11. Exkurz - OSUDY GYMNÁZIA Město Česká Třebová, také jako většina ostatních měst, podléhala mnoha politickým a společenským změnám a bylo zasaženo jak první, tak i druhou světovou válkou. V lednu

a v únoru roku 1915 bylo v budově školy ubytováno vojsko.

Vyučování bylo také narušováno nedostatkem uhlí. Po 1. světové válce čekal Českou Třebovou nový rozkvět. Vznikaly nové ulice a celé čtvrti města, postaveno bylo velké nádraží, nové školní budovy a ulice byly vydlážděny. V roce 193316 byl konečně dokončen strop nad aulou gymnázia. O rok později, u příležitosti dvacátéhopátého výročí založení školy, byl výklenek auly a její čelní stěny ozdoben triptychem profesora ústavu akademického malíře Františka Bělského. Dílo se jmenovalo ,,Vztyčení státní vlajky ” a měřilo tři krát čtyři metry. Ústřední motiv představoval atleta se vztyčeným praporem, v levé části obrazu stáli čestnou stráž voják čsl. armády, sokol a skaut ve slavnostních stejnokrojích, v pravé části byly ztvárněny tři dívky v lidových krojích. Jako modely posloužili Františku Bělskému někteří studenti vyšších ročníků. Realizaci malířské výzdoby auly umožnil finanční příspěvek města a městské spořitelny. V období protektorátu byl obraz odstraněn.

V říjnu roku 1939 bylo město odříznuto od svých krajů a důležitý železniční uzel na pár týdnů utichl. Poté byl plně podřízen vojenskému velení a zásobování. Nejvíce škod v době okupace utrpělo školství a školní mládež. Prvním činem Němců bylo odstranění obrazů prezidentů, učebnic a knih ze škol, zákaz vyučování českých dějin, literatuře, zeměpisu a občanské nauce. Namísto toho byla už od první třídy zavedena němčina. Školy byly postupně zabírány pro německé účely. Velkou pohromou bylo nařízení německých úřadů o postupném rušení reálného gymnázia, jehož budova byla zabrána pro německou střední školu a internát. V lednu roku 1945 byla škola obsazena jako německý lazaret a nemocnice. Střecha gymnázia byla opatřena obrovskými namalovanými červenými kříži jako návěstí nepřátelským letadlům při případném náletu. Nábytek a inventář byl ze škol odstěhován na půdy nebo do hostinců. Reálné gymnázium v této pohroužené době vyučovalo své žáky v hostinci, kuželníku a v sále zdejší sokolovny. Ve školním roce 1945 – 1946 došlo k obnovení normálního chodu školy. 16

Jan Šebela a kol., Toulky minulostí Českotřebovska 2, Česká Třebová 2001, s. 34.

32

Od 50. let 19. století se aula začala využívat jako pomocná tělocvična. V 60. letech proběhla rozsáhlá oprava střechy gymnázia. Zásadní rekonstrukce a přestavba gymnázia proběhla mezi léty 1991 – 199917. Byla dokončena výstavba nové plynové kotelny, rekonstrukce topných rozvodů. U příležitosti 85. výročí založení školy byl zrekonstruován park před budovou, byla zrekonstruována fasáda téměř podle původní podoby, dokončena oprava tělocvičny, oprava auly (podlaha, obložení stěn). Na přelomu 20. století byl také rekonstruován a zmodernizován sportovní areál gymnázia. Gymnázium téměř za sto let své existence také velmi často měnilo název školy18:

17 18

Almanach 1909 – 1999 Gymnázia Česká Třebová, Česká Třebová 1999. Od roku 1909 – 1935 Reálka 1936 – 1953 Reálné gymnázium 1954 – 1960 Jedenáctiletá střední škola 1960 – 1971 Střední všeobecně vzdělávací škola 1971 Gymnázium

33

12. BIBLIOGRAFIE 1. Marie Benešová, Česká architektura v proměnách dvou století, Praha1984.

2. Oldřich Dostál a kol., Moderní architektura v Československu, Praha 1970.

3. Felix Haas, Architektura 20. století, Praha 1983.

4. Milan Mikolecký a kol., Česká Třebová 1278 – 1978, Praha 1979.

5. Olga Nováčková, Architekt Alois Dryák (1872 – 1932), Nástin vývoje jeho architektonické tvorby (diplomní práce), Seminář dějin umění FF MU, Brno1998.

6. Otakar Novotný, Jan Kotěra a jeho doba, Praha 1958.

7. Jan Šebela a kol., Toulky minulostí Českotřebovska 2, Česká Třebová 2001.

8. Vladimír Šlapeta, Otakar Novotný 1880 – 1959 (katalog k výstavě z r. 1980 pořádané v Praze a Olomouci), Olomouc 1980.

9. Božek Štangler, Česká Třebová minulá a dnešní, Česká Třebová 1947.

10. Jan Štenc, Padesát let Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze 1885 – 1935, Praha 1935.

11. Jindřich Vybíral, Česká architektura na prahu moderní doby – Devatenáct esejů o devatenáctém století, Praha 2002.

12. Petr Wittlich, Česká secese, Praha 1985.

34

13. Almanach 1909 – 1999 Gymnázium Česká Třebová, Česká Třebová 1999.

14. Dějiny českého výtvarného umění (IV/1) 1890 – 1938, in: Zdeněk Lukeš: Architektura secese v Čechách 1896 – 1914, Praha1998.

15. Výroční zpráva státní reálky v České Třebové, Česká Třebová 1928.

DOBOVÝ TISK 16. Volné směry IV, in: Karel B. Mádl, Friedrich Ohmann v Praze, Jan Kotěra, O novém umění, Praha 1900.

17. Volné směry VI, in: B. Bendelmayer, A. Dryák, Hotel Central v Praze, Praha 1901.

ARCHIVÁLIE 18. Půdorysy gymnázia v České Třebové, majetek gymnázia v České Třebové.

35

13. SEZNAM VYOBRAZENÍ Exteriér 1. Gymnázium v České Třebové, JV pohled, www.gymnct.cz/index/gd.jpg, vyhledáno 27.2.2008. 2. JV pohled na budovu gymnázia před první světovou válkou, Jan Šebela a kol, Toulky minulostí Českotřebovska 2, Česká Třebová 2001. 3. JV pohled na gymnázium ve třicátých letech, Jan Šebela a kol, Toulky minulostí Českotřebovska 2, Česká Třebová 2001. 4. Jv pohled na gymnázium v padesátých letech s pomníkem padlých občanů města v obou světových válkách, Jan Šebela a kol, Toulky minulostí Českotřebovska 2, Česká Třebová 2001. 5. Triptych ,,Vztyčení státní vlajky“ od Fr. Bělského, Toulky minulostí Českotřebovska 2, Česká Třebová 2001. 6. Původní půdorys přízemí gymnázia, půdorys v majetku gymnázia v České Třebové. 7. Půdorys prvního patra z období německého protektorátu, půdorys v majetku gymnázia v České Třebové. 8. Půdorys druhého patra z období německého protektorátu, půdorys v majetku gymnázia v České Třebové. 9. Pohled na východní průčelí s hlavním vchodem, foto autora. 10. JV nároží gymnázia, foto autora. 11. Železná vyhlídka ve východním křidle, foto autora. 12. Východní průčelí gymnázia, foto autora. 13. JV pohled na budovu gymnázia a bývalou vilu ředitele, foto autora. 14. SZ pohled na dvůr gymnázia, Z a S fasádu, foto autora. 15. Z trakt J křídla, prostory tělocvičen, foto autora. 16. SZ pohled na Z trakt jižního křídla, prostory tělocvičen, foto autora. 17. SZ pohled do dvora gymnázia, foto autora. 18. J fasáda gymnázia, foto autora.

Interiér 19. Pohled z vestibulu do prvního patra, foto autora.

36

20. Detail stropů schodiště a prvního patra, foto autora. 21. Detail zábradlí hlavního schodiště, foto autora. 22. Detail chodby prvního patra, foto autora. 23. Detail dveří, foto autora. 24. Pohled ze třetího patra, z hlavního schodiště ven, foto autora. 25. Okulus ve vestibulu, vedle hlavního vchodu, foto autora.

26. Exteriér Kladenského gymnázia, http://www.gymnasiumkladno.cz/foto.php?akce=pds&id=1, vyhledáno 12.3.2008. 27. Hlavní vchod Kladenského gymnázia, http://www.gymnasiumkladno.cz/foto.php?akce=pds&id=3, vyhledáno 12.3.2008. 28. Detail dveří Kladenského gymnázia, http://www.gymnasiumkladno.cz/foto.php?akce=pds&id=3, vyhledáno 12.3.2008.

29. Vyskočilova vila v České Třebové, foto autora. 30. SV pohled na Vyskočilovu vilu v České Třebové, foto autora. 31. Detail interiéru Vyskočilovi vily v České Třebové, http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/81/Ceska-Trebova-AloisDryak-Vyskocilova-Vila-5.jpg, vyhledáno 14.3.2008.

37

14. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

Obrázek 2

Obrázek 3

38

Obrázek 4

Obrázek 5

39

Obrázek 6

Obrázek 7

40

Obrázek 8

Obrázek 9

41

Obrázek 10

Obrázek 11

42

Obrázek 22

Obrázek 13

43

Obrázek 14

Obrázek 15

44

Obrázek 16

Obrázek 17

45

Obrázek 18

Obrázek 19

46

Obrázek 20

Obrázek 31

47

Obrázek 22

Obrázek 23

48

Obrázek 24

Obrázek 25

49

Obrázek 26

Obrázek 27

50

Obrázek 28

Obrázek 29

51

Obrázek 40

Obrázek 31

52