Rámcový program Středa 7. 9. 2016 13.00 Zahájení 13.15 Přednášky v plénu 16.00 Panel Etické komise ČMPS 17.30 Posterová sekce (2. patro, foyer) 18.40 Uvítací recepce (přízemí, foyer)
Čtvrtek 8. 9. 2016 Paralelní sekce (20 min/referát vč. diskuse) sál N2
auditorium
Reflexe hranic Pozitivní psychologie I psychologie (9.00 – 10.40 5x) a psychologie zdraví (9.00 – 10.00 3x)
10.40 Kávová přestávka
11.00 - 12.45 Sněm ČMPS
12.45 - 14.00 Oběd
uč. P4, přízemí
sál N3
Psychologie sportu (9.00 – 10.40 5x)
Geropsychologie (9.00 – 10.40 5x)
sál N2
auditorium
uč. P4, přízemí
sál N3
Možnosti a hranice psychologie v medicínských oborech – diskusní panel (14.00 – 15.15)
Raný vývoj dítěte a jeho rodiče (14.00 – 16.20 6x)
Otevřené setkání členů Pracovní skupiny pro náhradní rodinnou péči (14.00 – 17.00)
Výuka psychologie (14.00 – 16.20 6x)
Reflexe hranic psychologie II (15.40 – 17.00 5x)
15.20 – 15.40 Kávová přestávka
19.00 Společenský večer, Archa (18.45 odjezdy, zastávka bus ul. 17. listopadu) Vyhlášení Studentské ceny ČASP
Pátek, 9. 9. 2016 sál N2
auditorium
uč. P4, přízemí
Klinická Psychodiagnostika Citová vazba: psychologie (9.00-12.20 9x) výzkum a praxe (9.00-11.40 v ČR 7x) (9.00-11.00 6x)
sál N3 Psychologie ve školství (9.00-11.40 7x)
10.20-10.40 Kávová přestávka
12.30 Ukončení konference
Registrace bude otevřena v následující době: 7. 9. 2016 8. 9. 2016 9. 9. 2016
9.30 – 16.30 8.30 – 16.00 8.30 – 11.00
Kontakty: Jitka Hýbnerová, Konferenční servis UP, Olomouc, tel. 606 928 314 Jindřiška Kotrlová, ČM psychologická společnost, tel. 605 100 844
Za podporu konference děkujeme těmto partnerům:
Studentská cena ČASP
Uděluje Česká asociace studentů psychologie, z.s. Ve dnech 7. - 9. září 2016 se v rámci 34. Psychologických dnů uskuteční další ročník „Studentské ceny ČASP“. Tato cena bude udělena třem nejlepším příspěvkům prezentovaných v posterové sekci. Porota složená ze studentů psychologie olomoucké katedry bude hodnotit a bodovat podle daných kritérií jednotlivé příspěvky a vyhlásí tři nejlepší příspěvky. Slavnostní vyhlášení proběhne ve čtvrtek 8. září na společenském večeru. Vyhlášené příspěvky budou odměněny.
Hodnotící kritéria Porota bude hodnotit a bodovat příspěvky podle 5 kritérií. 1. Formální zpracování 2. Obsahová náplň 3. Grafické zpracování 4. Prezentace 5. Celkový dojem
Studentská porota: Bc. Ondřej Vávra, Bc. Lucie Reichová a Martin Vencel
Přehled programu
PLĚNUM, středa 7. 9. 2016
13.00 Zahájení PhDr. Daniel Heller, doc. PhDr. Irena Plevová, PhDr. Matúš Šucha, Ph.D., doc. PhDr. Ivan Sarmány-Schuller, CSc. Přednášky v plénu (auditorium) 13.15 Jarmila Dosedlová: Pečují čeští optimisté o své zdraví aktivněji? 13.55 Pavel Říčan: Co dělá psychologie s psychologem? 14.45 Kávová přestávka 15.15 Martin Loučka: Konečná hranice: možnosti psychologie v kontextu paliativní péče 16.00 Panel Etické komise ČMPS 17.30 – 18.40 Posterová sekce (1. patro, foyer) 18.40 Uvítací recepce (přízemí, foyer)
Posterová sekce (17.30 – 18.40, 1. patro foyer) 1.
2. 3.
4. 5. 6.
Mária Balážová, Ivan Belica, Jolana Laznibatová, Ľubomír Páleník: Zapamätané rodičovské správanie, stratégie zvládania a životná spokojnosť u intelektovo nadaných detí Jiří Dan: Usnesení o pedologických zvrácenostech opět v mediálním prostoru Ester Gawlasová, Markéta Kucserová, Klára Čikasová, Petra Čechová, Marek Malůš: Terapie tmou jako specifická varianta omezené zevní stimulace a její vliv na úroveň syndromu vyhoření Jakub Jelínek, Lucie Chadimová, Kristýna Ivanková: Škála adaptivních schopností u dětí – přehled pilotních studií Alena Kopányiová, Eva Smiková, Štefan Matula: KomposyT – Digitálny priestor komplexného poradenského systému Dagmar Kopčanová: Striedavá osobná starostlivosť rodičov o dieťa: prínos, či záťaž?
7. Ivana Křížová: Zkušenosti s léčbou závislostí z pavilonu následné péče 8. Lucie Křeménková, Irena Plevová: Současná migrační krize a migranti očima občanů ČR 9. Pavel Michálek, Luděk Kolman: Zkušenosti s používáním Suchdolských dotazníků 10. Marek Páral: Další možnosti testu sémantického výběru 11. Michala Pugnerová, Martina Fasnerová: Problematika grafomotorického projevu u žáků základní školy 12. Kateřina Purová, Marie Marečková: Zvládání nemoci u onkologických pacientů a jejich intimních partnerů 13. Pavel Rusko: Neuroviscerálny integračný model - nový pohľad na psycho-somatické vzťahy 14. Matěj Seifert, Kristýna Ivanková, Jakub Jelínek, Lucie Chadimová: Metody posuzování kulturní přiměřenosti testů 15. Eva Stranovská, Stanislava Stančeková: Afektívne faktory a osvojovanie si cudzieho jazyka 16. Etická komise ČMPS 2014-2016
Paralelní sekce, čtvrtek 8. 9. 2016 (referát 20 min vč. diskuse) 9.00-10.40, sál N2 Reflexe hranic psychologie I. 1.
2. 3. 4. 5.
Jitka Taušová, Michael Bender, Fons Van de Vijver: Které osobnostní rysy ovlivňují postoje ke kultuře hostitelské země či země původu a jaké to má důsledky pro psychickou adaptaci na život v cizí zemi? Pavel Moravec: Postoje studentů psychologie vůči křesťanství Imrich Ruisel: Umožňuje Ortegova hypotéza vedecký progres? Vít Gabrhel, Hynek Cígler, Stanislav Ježek, Jaroslav Gottfried a kol.: Replikovatelnost českého psychologického výzkumu Mária Gablíková: Sledujeme tvár človeka pri sledovaní reklamy. Výhody a výzvy softvérovej detekcie emócií
9.00-10.20, auditorium Pozitivní psychologie a psychologie zdraví 1.
Alena Slezáčková, Alena Pučelíková: Duševní zdraví ve vztahu ke zdraví podporujícímu chování a sociální opoře 2. Radomír Masaryk, Ivana Hudecová, Mária Túnyiová: Dobrou náladou k sexu, či sexom k lepšej nálade: dotazník MSQ-R na slovenskej vzorke 3. Jana Kordačová: Schémy a regulácia emócií v kontexte psychického zdravia
9.00-10.40 hod., učebna P4, přízemí Psychologie sportu 1. 2. 3. 4. 5.
Pavel Vozka, Michal Šafář: Strategie zvládání stresu v běhu na lyžích Michal Šafář: Rodiče, děti a vrcholový sport – Skutečně chcete mít doma šampióna? Dana Štěrbová, Jana Harvanová: Hranice vztahu trenér – svěřenec: případová studie Veronika Kavková: Možnosti využití floatingu ve sportu Marie Blahutková: Podíl rizikových faktorů na sportovním výkonu u vrcholových sportovců v klasickém tanci
9.00-10.40, sál N 3 Geropsychologie 1. 2.
3. 4. 5.
Kateřina Bukačová, Tomáš Nikolai: Předstírání poruchy paměti zjišťované pomocí paměťových testů Hana Marková, Tomáš Nikolai, Hana Štěpánková, Miloslav Kopeček, Ross Andel, Jakub Hort, Martin Vyhnálek: Specificita subjektivních kognitivních stížností v populaci kognitivně normálních seniorů: NANOK studie Alice Pulkrabková: Huntingtonova nemoc s pozdním začátkem Karolína Horáková: Stárnutí v kontextu psychologie práce a organizace Naděžda Špatenková, Ivana Olecká: LGBT senioři – neviditelná menšina
10.45 – 12.30 Sněm Českomoravské psychologické společnosti Auditorium 12.30 – 14.00 Oběd
14.00 – 15.15, sál N2 Možnosti a hranice psychologie v medicínských oborech – diskusní panel Diskusní panel bude věnován spolupráci psychologů a lékařů, vzájemným očekáváním a možnostem. Cílem diskuse je přispět k zlepšování mezioborové komunikace a dobré praxe, a v konečném důsledku ke kvalitě poskytované péče. Moderátor: Mgr. Tomáš Nikolai, Ph.D. Účastníci: Mgr. Hana Jahnová (prezidentka Asociace klinických psychologů) Mgr. Pavel Král (ÚLPO ÚVN Praha a IPVZ Praha) neurolog prof. MUDr. Jan Roth, CSc. (Neurologická klinika 1. LF UK a VFN) neurolog MUDr. Martin Vyhnálek, Ph.D. (FN Motol)
15.40 – 16.40, sál N2 Reflexe hranic psychologie II 1. 2. 3. 4. 5.
Soňa Krnáčová, Ivan Sarmány-Schuller: Chronotyp a adaptačná schopnosť fázového posunu v čase prechodu letného a zimného času Zdeněk Mlčák, Daniel Cabák, Klára Nečekalová: Preferované charakteristiky psychologů Hana Simonová: Nové rodinné konstelace Bronislava Strnádelová: Postoje k striedavej starostlivosti o dieťa po rozvode Jiří Dan: Možnosti a meze aplikované psychologie: aktuální vnější i vnitřní rizika vývoje
14.00 – 16.20, auditorium Raný vývoj dítěte a jeho rodiče 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Kristína Kicková, Petra Daňsová: Temperament dítěte a jeho souvislosti s vybranými charakteristikami na straně matky Daniela Sobotková: Emoční dostupnost (Emotional availability): důležitý konstrukt pro porozumění a hodnocení vztahu matka-dítě Veronika Hanáčková: Možnosti zkoumání teorie mysli u dětí v raném věku Filip Smolík, Veronika Bláhová, Anna Chromá: Osobní zájmena v raném dětství: signál vývoje individuality nebo jazykových znalostí? Lenka Kružíková: Vliv hlasu při muzikoterapeutické intervenci u vybraných klientů Jan Michalík, Petra Tomalová: Specifická forma podpory rodičů dětí od okamžiku sdělení závažné zdravotní diagnózy dítěte
14.00 – 17.00, učebna P4, přízemí Otevřené setkání členů Pracovní skupiny pro náhradní rodinnou péči při ČMPS 14.00 – 16.40, sál N3 Výuka psychologie 1. Alena Nohavová: Výuka psychologie směřující k psychologické gramotnosti 2. Miroslav Charvát, Lucie Viktorová: Možnosti a hranice praktické výuky psychologie na VŠ 3. Lucie Viktorová: Hodnocení bakalářského studia Psychologie na FF UP z pohledu jeho absolventů 4. Josef Lukas, Kateřina Bartošová, Jan Mareš: Reflektivní semináře k výukovým praxím studentů učitelství a návaznosti na výuku psychologických kurzů v pregraduální přípravě 5. Tereza Škubalová, Táňa Fikarová: Možnosti využití metafor ve vzdělávání 6. Ivana Fabianová: Psychologické portrétování
Paralelní sekce, pátek 9. 9. 2016 9.00-11.40, sál N2 Klinická psychologie 1. Markéta Holubová: Diagnostika a terapie u hydrocefalu 2. Jaroslav Chýle, Rudolf Černý: Program Mindfulness-Based Stress Reduction (MBSR) s pacienty s chronickou bolestí – pilotní projekt ve Fakultní nemocnici v Motole 3. Ondřej Bezdíček, Zdeněk Šulc, Tomáš Nikolai, Hana Štěpánková, Miloslav Kopeček, Robert Jech, Evžen Růžička: Rapidní skórování a normativní kalkulačka pro mírnou kognitivní poruchu u Parkinsonovy nemoci 4. Adéla Fendrych Mazancová, Ondřej Bezdíček, Tomáš Nikolai, Robert Jech, Evžen Růžička: Škála frontálního chování: validita u mírné kognitivní poruchy u Parkinsonovy nemoci a česká normativní studie 5. Jan Šmahaj, Panajotis Cakirpaloglu, Simona Dobešová Cakirpaloglu, Martin Zielina: Šikana na pracovišti v České republice: výskyt, dopad a specifika 6. Běla Hátlová, Tereza Louková, Iva Wedlichová, Martin Dlabal, Marit Sörensen, Marte Bentzen, Anders Falhorlm: Motivace k pohybové aktivitě u psychiatrických pacientů 7. Pavel Škobrtal, Miroslav Novotný, Tomáš Žilinčík: Efektivita kognitivního tréninku prostřednictvím internetu
9.00-12.20, auditorium Psychodiagnostika 1. Radim Badošek: Hraniční psychologické metody 2. Hynek Cígler: Recenzní proces testů jako prostředek ke zkvalitnění české psychologické diagnostiky 3. Lucie Chadimová, Jakub Jelínek: Škála adaptivních schopností u dětí – vývoj posuzovacích škál 4. Magdaléna Jačalová: Barnumský efekt a sebaprezentačné skreslenie v teste Lüscherova klinická diagnostika 5. Stanislav Ježek, Jaroslav Gottfried: Jakými empirickými studiemi jsou podpořeny běžně užívané tuzemské diagnostické metody? Předběžná sonda. 6. Luděk Kolman, Pavel Michálek: Validace Suchdolských dotazníků 7. Lenka Krejčová, Marek Vranka: Dynamické vyšetření jako nová možnost v psychodiagnostice 8. Tomáš Nikolai, Hana Štěpánková, Zdeněk Šulc, Martin Vyhnálek, Miloslav Kopeček, Jakub Hort, Ondřej Bezdíček: Česká verze neuropsychologické kognitivní baterie Uniform Data Set pro diagnostiku kognitivního deficitu u Alzheimerovy nemoci 9. Katarína Šafárová, Tomáš Urbánek: Validita projektivních metod: Kresba začarovaného zvířete, Kresba stromu, Kvaziexperiment
9.00-11.20, učebna P4, přízemí Citová vazba: výzkum a praxe v ČR 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Lenka Lacinová, Tomo Umemura, Eliška Horská, Lenka Pivodová: Všichni moji blízcí: Koncept hierarchie citové vazby Eliška Horská, Lenka Pivodová, Tomo Umemura, Lenka Lacinová: Všichni moji blízcí: Hierarchie citové vazby a emoce v adolescenci - pilotní studie Alena Javůrková, Lenka Sehnalová, Tereza Rothbauerová, Jaroslava Raudenská: Kvalita života a citová vazba u pacientů s chronickým onemocněním Jaroslava Raudenská, Jiří Kozák, Dana Vondráčková, Alena Javůrková: Strach z bolesti a citová vazba u pacientů s chronickou nenádorovou bolestí Mária Kuchtová: Vzťah medzi trianguláciou a náboženským hľadaním v štádiu vynárajúcej sa dospelosti Kristýna Bušková: Současná identita dětských přeživších stalinistické násilí v 50. letech: trauma a vztah k většinové společnosti
[11.45 - 12.30 hod. Setkání pracovní skupiny pro výzkum citové vazby] 9.00-11.40, sál N3 Psychologie ve školství 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Martina Baránková: Transformačné líderstvo a emocionálna inteligencia u adolescentov v kontexte rolových rozdielov Jan Krása, Martin Švanda: Role pohádky v kognitivním vývoji Eva Farkašová: Inklúzia - integrácia - oddelené vzdelávanie Ludmila Filipová: Vliv IQ 69 na duševní zdraví psychologa PPP Jana Koróniová: Vzťah črtovej emocionálnej inteligencie a tvorivosti Vendula Šukalová: Možnosti a meze edukace žáka s lehkým mentálním postižením Karolína Voldřichová: Interpretace poezie ve školní výuce
12.30
Ukončení konference.
Mé poznámky
Abstrakty
Abstrakty přednášek jsou řazeny podle pořadí přednášek a posterů v programu.
Mé poznámky
Plénum Středa, 7. 9. 2016 Pečují čeští optimisté o své zdraví aktivněji? Hlavní výstupy dekády výzkumů vztahu mezi optimismem a chováním souvisejícím se zdravím Jaroslava Dosedlová (a kol.) Psychologický ústav FF MU, Brno Příspěvek se věnuje vztahu optimismu/pesimismu ke zdraví, ke zdravotním steskům a k chování, které se zdravím souvisí. Teoretický přehled je doplněn prezentací nejvýznamnějších výstupů řady výzkumných studií, které autorka společně se spolupracovníky zpracovávala jako řešitelka v rámci tří na sebe navazujících projektů podporovaných Grantovou agenturou ČR. Výsledky získané na souborech českých respondentů (N=4501; N=1617; N=1252) jsou doplněny aktuální dílčí studií, která ověřuje prokazatelnost vztahu mezi dispozičním optimismem a jednotlivými komponentami chování souvisejícího se zdravím u dospělých respondentů v ČR (N=88) a v USA (N=88). Ve světové odborné literatuře je větší míra optimismu spojena s větší aktivitou obecně i specificky ve vztahu k vlastnímu zdraví (Ylöstalo, 2003; Giltay, 2007; Posadzki, 2010). U českých dospělých respondentů se nám ani v jednom výzkumném projektu nepodařilo tento vztah plně prokázat, dispoziční optimismus je opakovaně v průkazném vztahu pouze ke komponentě „péče o duševní hygienu“. U amerických respondentů dispoziční optimismus významně koreluje rovněž s komponentou „péče o duševní hygienu“ a navíc i s komponentami chování „zdravá výživa“, „užívání návykových látek“ a „prevence“. Tyto výsledky poukazují na kulturní podmíněnost ověřovaných vztahů, být optimistou či pesimistou v ČR neovlivňuje tolik péči o zdraví, významnějšími prediktory se jeví být dispoziční a demografické charakteristiky. Co dělá psychologie s psychologem? Pavel Říčan Volba psychologie jako povolání dramatizuje život toho, kdo takto volil. Naše profese nabízí jedinečné šance pro růst osobnosti, zároveň však hrozí deformovat jak osobnost, tak také interpersonální vztahy. Nevyhnutelné zpředmětnění druhých lidí, zvláště pacientů a klientů, ale i nejbližších osob a posléze sebe sama jen stěží vyrovnáváme otevřeností k setkání ve smyslu buberovského „Ty“. Kognitivní náskok nese s sebou nebezpečí vztahové superpozice, ztráty bezprostřednosti a iluzorní nadřazenosti. Dokáže-li psycholog kriticky reflektovat svůj sklon jednak k cynické skepsi, jednak k tomu, být inženýrem vlastní duše, otvírá se mu (snad) i šance na autentičtější spiritualitu. Konečná hranice: možnosti psychologie v kontextu paliativní péče Martin Loučka 1) Centrum paliativní péče, Praha 2) Oddělení lékařské psychologie, 3. lékařská fakulta UK v Praze Cílem příspěvku je prezentovat možnosti psychologické podpory pacientů s nevyléčitelnou nemocí a jejich rodin. Paliativní péče, která představuje specifický typ péče o tyto rodiny, je poskytována multidisciplinárním týmem, který se věnuje aktivnímu tišení fyzického, psychosociálního i spirituálního utrpení. Psychologie jako obor má na rozvoj paliativní péče zcela klíčový dopad, ať ve formě posilování komunikačních dovedností zdravotníků, metodologického dohledu nad robustností diagnostických metod nebo přímo terapeutické práce s pacientem a jeho rodinou. Během
1
přednášky bude věnována zvláštní pozornost právě komunikačním nástrojům pro facilitaci cílů péče, definování kvality života jakožto klíčového principu poskytování paliativní péče a práci se zármutkem a doprovázení pozůstalých. Část přednášky bude také věnována reflexi roli psychologa v multidisciplinárním týmu. Zmíněná témata budou podpořena aktuálními daty z výzkumných studií a ilustrována konkrétními kazuistikami z klinické praxe.
Posterová sekce (1) Zapamätané rodičovské správanie, stratégie zvládania a životná spokojnost u intelektovo nadaných detí Mária Balážová, Ivan Belica, Jolana Laznibatová, Ľubomír Páleník Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie V práci sledujeme vzťah zapamätaného rodičovského správania, copingových stratégií a životnej spokojnosti u intelektovo nadaných detí v porovnaní s ich vrstovníkmi, ktorí nedosahujú vysoké skóre v intelektových testoch. Výskumnú vzorku tvorili 14-18 roční adolescenti z bratislavských gymnázií a 8-ročných gymnázií, ktorí vyplnili Skrátený dotazník zapamätaného rodičovského správania (sE.M.B.U), C.S.I. (Coping Strategies Inventory) a Škálu životnej spokojnosti. V príspevku budeme prezentovať vzťah medzi vnímaným rodičovským správaním, spôsobom ako nadaní adolescenti využívajú copingové stratégie pri vyrovnávaní sa so špecifickými stresormi a subjektívne vnímanou životnou spokojnosťou. Význam rodičovskej podpory, či odmietania počas výchovy je významným prediktorom zvládania záťažových situácií a má vplyv na životnú spokojnosť detí. zapamätané rodičovské správanie, zvládacie stratégie, intelektovo nadané deti (2) Usnesení o pedologických zvrácenostech opět v mediálním prostoru Jiří Dan Rektorát Masarykovy univerzity v Brně Usnesení Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků „O pedologických zvrácenostech v systému lidových komisariátů pro vzdělávání“, které bylo uveřejněno v deníku Pravda dne 5. července 1936, je uváděno již posluchačům psychologie na začátku studia. Je známo, že znamenalo konec psychologie v tehdejším SSSR na dlouhých 30-40 let. Širší psychologické komunitě není však znám text tohoto usnesení. Přitom obsahuje výroky a stanovisko, které se v současnosti objevují v našich médiích, artikulují je v diskuzi i někteří ústavní činitelé. Dnes jsou opět v mediálním prostoru formulace o tom, že psychologové (pedologové) „byli pověřeni stanovením příčin neprospěchu“, „snažili se.. najít důvod pro vyloučení žáka z normálního školního kolektivu“, „určovali zařazení žáků do speciálních škol“, „žáci v podmínkách speciální školy získávají špatné návyky a sklony a stávají se stále více obtížněji napravitelnými“. Znamenají riziko pro dosavadní činnost psychologů. Dosavadní obranná strategie psychologů se stala neúčinnou: „Ano, pracovali jsme špatně, situaci však napravíme standardizací nových testů, získáme nové normy, budeme více pozorovat žáky“. Psychologové by se proto měli s obsahem usnesení seznámit.
2
(3) Terapie tmou jako specifická varianta omezené zevní stimulace a její vliv na úroveň syndromu vyhoření Ester Gawlasová, Markéta Kucserová, Klára Čikasová, Petra Čechová, Marek Malůš Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě Metody pracující s omezenou zevní stimulací nabízí mnoho možností vědeckého zkoumání. Jednou z takových možností je ověřování možného účinku v oblasti relaxace až regenerace jak na tělesné tak i na duševní rovině. Rovněž u syndromu vyhoření jsou stále hledány nové vztahy, ať už jde o zkoumání příčin či hledání intervenčních a diagnostických možností. Cílem studie je ověřit předpoklad, zda by pobyt v prostředí snížené zevní stimulace mohl mít příznivý dopad na úroveň syndromu vyhoření. Pro posouzení možného vztahu mezi pobytem typu chamber REST a úrovní syndromu vyhoření byla zvolena test-retestová administrace dotazníku BM (Burnout Measure Ayaly Pinesové a Elliotta Aronsona). Získaná data budou porovnána mezi experimentálními skupinami, která absolvovaly pobyt v prostředí chamber REST, a referenčními skupinami bez intervence. První experimentální skupinu tvoří vysokoškolští studenti podstupující pobyt v rámci kvaziexperimentální studie, druhou experimentální skupinu tvoří klienti (pracující jedinci) pěti různých poskytovatelů terapie tmou v ČR. Na základě získaných údajů jsou k experimentálním skupinám sestaveny skupiny referenční. V současné době ještě není možné výsledky uvést, neboť fáze sběru dat dosud probíhá, a konkrétní výsledky budou předmětem konferenčního sdělení. syndrom vyhoření, omezená zevní stimulace, terapie tmou (4) Škála adaptivních schopností u dětí – přehled pilotních studií Jakub Jelínek Národní ústav pro vzdělávání, Filozofická fakulta UK Lucie Chadimová Národní ústav pro vzdělávání, Fakulta sociálních studii MU Kristýna Ivanková, Národní ústav pro vzdělávání; Matěj Seifert, Národní ústav pro vzdělávání Poster bude prezentovat dosavadní výsledky pilotních studií posuzovacích škál pro hodnocení adaptivních schopností u dětí. Tento nástroj je vytvářen v rámci činnosti Národního ústavu pro vzdělávání jako posuzovací škála pro posouzení chování dítěte rodičem a učitelem dítěte. V rámci úvodní pilotní studie bylo sesbíráno téměř 60 dotazníků škály napříč utvářenými formami pro učitele, pro rodiče a rovněž pro rodiče formou strukturovaného rozhovoru. Účelem studie bylo ověřit srozumitelnost instrukcí, odpověďové škály, srozumitelnost a jednoznačnost položek, relevantnost praktických příkladů v rámci jednotlivých položek, schopnost respondenta položky zodpovědět atp. Po úpravách škály na základě první pilotáže byl proveden elektronický sběr dat dotazníkové formy nástroje pro rodiče s cílem získat informace o obvyklém hodnocení dětí v jednotlivých položkách napříč věkovými skupinami a v závislosti na dalších charakteristikách vzorku (SES, zařazení do vzdělávacího programu, diagnóza mentálního postižení, ADHD nebo PAS). adaptivní schopnosti, vývoj testů, posuzovací škály
3
(5) KomposyT – Digitálny priestor komplexného poradenského systému Alena Kopányiová, Eva Smiková, Štefan Matula Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie Informačný systém KomposyT je jeden z hlavných produktov Národného projektu VÚDPaP – Komplexný poradenský systém prevencie a ovplyvňovania sociálno-patologických javov v školskom prostredí, ktorý bol spolufinancovaný Európskym sociálnym fondom. Prevádzkovateľom a garantom KomposyTu je Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie. Prostredníctvom diagnostického rozhrania bolo za rok fungovania IS otestovaných viac ako 10 000 žiakov a vyhodnotených viac ako 30 000 testov a dotazníkov. Prostredníctvom KomposyTu je v online verzii sprístupnených 34 diagnostických nástrojov pre 300 psychológov, 300 špeciálnych pedagógov a 1300 výchovných poradcov. Od marca 2015 sa realizuje celoslovenský zber dát z diagnostikovania jednotlivých žiakov so ŠVVP s cieľom štandardizácie vybraných testov. poradenský systém, diagnostika, digitalizácia (6) Striedavá osobná starostlivosť rodičov o dieťa: prínos, či záťaž? Dagmar Kopčanová VÚDPaP, VŠ ZaSP sv. Alžbety Cieľom príspevku je zodpovedať otázku, či zavedenie inštitútu striedavej osobnej starostlivosti rodičov o dieťa, ktorý na Slovensku platí od júla 2010 znamená psychologický prínos, alebo je skôr záťažou pre dieťa, resp. aj ďalších zúčastnených. Východiskom pre posúdenie súčasného stavu sú okrem iného aj aktuálne podklady získané od psychológov z centier pedagogicko-psychologických poradní (CPPPaP) na Slovensku, ktorý s rodinami v rozvodovej a porozvodovej situácii vo svojej každodennej praxi pracujú. Odborná intervencia a najmä interdisciplinárna spolupráca viacerých odborníkov a rezortov v tejto oblasti je veľmi žiaduca, výskumne však zatiaľ nebola zmapovaná. Aj tieto námety budú v príspevku pertraktované, so zámerom skvalitniť odbornú poradenskú pomoc deťom a rodinám po rozvode. striedavá osobná starostlivosť rodičov, rozvod a dieťa, poradenská pomoc (7) Zkušenosti s léčbou závislostí z pavilonu následné péče Ivana Křížová PN Bohnice Příspěvek se věnuje shrnutí nejdůležitějších terapeutických zásad a způsobů, které jsou uplatňovány na pavilonu následné péče v PN Bohnice při léčbě závislostí. Východisky posteru jsou tak léčebné postupy a základní zásady léčby, které jsou na pavilonu následné péče užívány v téměř nezměněné podobě 25 let. Cílem je sdílení zkušeností s dalšími odborníky z oblasti péče o závislé na návykových látkách a vytvoření platformy pro diskuzi právě o způsobu léčby a možnosti sdílení informací. Autorka příspěvku působí v rámci své předatestační přípravy na oddělení následné péče léčby závislostí a aktivně se účastní terapeutických léčebných programů na pavilonu. Předpokládaný přínos posteru je sdílení konkrétních zkušeností z práce na oddělení léčby závislostí. Pavilon následné péče číslo 35 patří mezi jedna z nejkvalitnějších zařízení pro léčbu závislostí na návykových látkách a hazardní hře a je vnímáno jako důležité sdílení těchto zkušeností i s dalšími odborníky, stejně jako naslouchání zkušenostem odlišným. adiktologie, psychoterapie, režimová léčba
4
(8) Současná migrační krize a migranti očima občanů ČR Lucie Křeménková, Irena Plevová Katedra psychologie a patopsychologie, Pedagogická fakulta, UP Příspěvek pojednává o současné migrační krizi z pohledu obyvatel ČR. Řešení přistěhovalecké politiky není v EU novou záležitostí, i v ČR existuje nemálo studií zabývajících se postoji vůči migrantům (např. Chaloupková, Šalamounová 2006; Leontiyeva, Vávra 2009). Oblast migrace je jednou ze stěžejních výzev 21. století. Stále více lidí, více než v jakémkoliv jiném období lidských dějin, žije mimo zemi svého narození (původu) (Esses et al., 2010). Z mnoha úhlů pohledu (lidského, morálního, ekonomického, právního, bezpečnostního apod.) je dané téma velice emotivní, složité a významné. Cílem příspěvku je analyzovat pohled občanů ČR na aktuální migrační krizi. Výzkumný soubor zahrnuje 1025 respondentů z toho 499 mužů a 526 žen. Průměrný věk v rámci celého souboru je 39,98 let (SD=15,152; Me=38). Výzkumná data byla získána prostřednictvím online dotazníku, který byl rozdělen do tří částí: analýza postojů vůči současné migrační krizi; analýza struktury osobnosti; vybrané osobnostní charakteristiky. V rámci tohoto příspěvku budou analyzována jen vybraná data: zdroje, z nichž respondenti nejčastěji čerpají informace o migrační krizi; okolnosti, které jsou pro ně při úvahách o možném přijetí migrantů stěžejní; pohled občanů ČR na předpokládané vlastnosti migrantů. Hlavní zjištění příspěvku předpokládáme v analýze výše zmíněných oblastí, které budou sledovány ve vazbě na následující nezávislé proměnné: pohlaví, vzdělání, bydliště a zaměstnání. Jsme přesvědčeni, že to, jak bude vypadat prostor, který budeme společně sdílet, bude silně ovlivněn konkrétními postoji a názory jednotlivých obyvatel ČR, které si vůči migrantům vytvořili či vytvářejí. migrace, migrant, Česká republika (9) Zkušenosti s používáním Suchdolských dotazníků Pavel Michálek, Luděk Kolman Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta Poster uvede informace o Suchdolských dotaznících, možnostech jejich využití jakožto nástrojů hodnocení motivace pracovní činnosti a také o jejich měrných charakteristikách (validita a reliabilita škál). Dále bude obsahovat východiska interpretace měřených veličin, a to zejména ve vztahu k teorii sebedeterminace (self-determination theory). Teorie sebedeterminace je dnes významnou a rozpracovanou teorií motivace, která se uplatňuje v řadě psychologických disciplín (pedagogická, vývojová, práce atp.). Teorie sebedeterminace rozlišuje následující motivační proměnné: amotivaci (tj. chybějící motivaci pro danou činnost), vnitřní motivaci (motivaci jedince činnost provádět pro ni samu), zevní motivaci (danou působením z prostředí) a motivaci introjikovanou. Druhý ze Suchdolských dotazníků je nástroj ke zjišťování dalších motivačních charakteristik, konkrétně vnímané podpory organizací a naplnění potřeby afiliace. Jeho využití se předpokládá především ve výzkumech motivace pracovní činnosti zaměstnanců (případně studentů a jiných sociálních skupin), tak i v rámci organizačních výzkumů, zejména takových, které mají odhalit vnitřní rezervy a možnosti rozvoje organizací v oblasti řízení lidských zdrojů. Individuální využití lze předpokládat zejména v poradenství. suchdolské dotazníky, teorie sebedeterminace, motivace pracovní činnosti
5
(10)
Další možnosti testu sémantického výběru
Marek Páral Brno Východiska - TSV není příliš využívaným testem. Práce prof. Urbánka (2001, 2003) a další (M. Filip, M. Brož) ukazují, že TSV má potenciál stát se plnohodnotným nástrojem, který může nabídnout více než intuitivně vyhodnocovanou matici blízkých a vzdálených slov. Cíl – představení online bezplatné verze TSV na adrese http://jaktomam.cz. Zkušenosti autora - Jde o experimentální prototyp ve vývoji, který bych rád nabídl k dalšímu testování, spolupráci či snad dokonce validaci TSV. Přínos JakToMam.cz: - Bezplatné on-line rozhraní. - Možnost vytváření vlastních sad verbálních podnětů (VP) - Možnost volby sad symbolů - Přiřazení libovolného rozsahu symbolů k VP (standardně 6-11) - Standardní výsledná 2D matice vztažená k libovolným dvěma VP - Matice verbálních podnětů vyhodnocené pomocí multidimenzionálního (optimálního) škálování - Další ukazatele – použití symbolů, oblíbenost symbolů… - Možnost porovnat vědomě zadané matice s maticemi TSV. - Individuální a skupinové testy - Exporty pro statistické zpracování test sémantického výběru, validizace, online (11)
Problematika grafomotorického projevu u žáků základní školy
Michala Pugnerová Katedra psychologie a patopsychologie PdF UP Olomouc Martina Fasnerová Katedra primární pedagogiky PdF UP Olomouc Příspěvek prezentuje výsledky pilotní studie, která se zabývá kvalitou grafomotorického projevu dětí po zahájení povinné školní docházky. Grafomotorické dovednosti mají velký význam pro vývojovou diagnostiku, diferenciální diagnostiku, diagnostiku osobnosti, pro nácvik písemného projevu. Pro účely výzkumného šetření byl použit Test obkreslování (Matějček, Vágnerová, 1972). Výzkumný vzorek byl tvořen žáky 1. tříd z městských a vesnických základních škol. Na základě výsledků pilotní studie byl vytvořen návrh na možnosti zlepšení grafomotorických dovedností žáků. grafomotorický projev, diagnostika, obkreslování (12)
Zvládání nemoci u onkologických pacientů a jejich intimních partnerů
Kateřina Purová Dětské centrum Ostrůvek, Šumperk Marie Marečková Ústav společenských a humanitních věd, Fakulta zdravotnických věd, UP Olomouc Diagnóza nádorového onemocnění zásadním způsobem ovlivní život nemocného a také jeho blízkých, kteří mu poskytují potřebnou podporu a pomoc. Intimní partner se často stává významným zdrojem sociální a emocionální opory pro nemocného pacienta. Náročná životní situace ve smyslu onkologického onemocnění vyžaduje aktivaci vhodných způsobů zvládání na straně obou zúčastněných partnerů. Méně adaptivní způsoby zvládání mohou negativně ovlivňovat psychické i fyzické zdraví a partnerskou spokojenost. Na druhé straně existují i způsoby copingu, které mohou
6
přispět k lepšímu zvládnutí náročné situace a udržet přiměřenou míru spokojenosti v partnerském vztahu. Prvním cílem výzkumu bylo zjistit, zda existují rozdíly v míře užívání vybraných copingových strategií mezi skupinou mužů a žen, kteří žijí v partnerství a čelí náročné životní situaci. Druhým cílem bylo ověřit, zda existují souvislosti mezi mírou vyhledávání sociální opory a vybranými způsoby zvládání. Výzkumný soubor tvořilo 50 respondentů (25 párů). Jednalo se o onkologické pacienty a jejich intimní partnery. Data byla získávána prostřednictvím vytvořeného dotazníku. První část byla zaměřena na zjišťování vybraných sociodemografických údajů. Další část byla tvořena položkami z metody WOC-CA (Dunkel-Schetter et al., 1992) určenými k měření copingových strategií. Na základě statistické analýzy se podařilo potvrdit existenci významné pozitivní souvislosti mezi mírou vyhledávání sociální opory a zaměřením na pozitivní aspekty v rámci náročné životní situace. onkologické onemocnění, copingové strategie, sociální opora (13)
Neuroviscerálny integračný model - nový pohľad na psycho-somatické vztahy
Pavel Rusko Katolícka univerzita v Ružomberku, Filozofická fakulta Neuroviscerálny integračný model patrí v súčasnosti k najrozpracovanejším teóriám, ktoré sa zaoberajú vplyvom autonómneho nervového systému na činnosť kardiovaskulárneho systému. Vysvetľuje vzťahy medzi aktivitou kardiovaskulárneho systému a jednotlivými emocionál-nymi, kognitívnymi, psychosociálnymi a osobnostnými znakmi človeka. Vychádzajúc z predpokladu, že komplexnosť jednotlivých zložiek, ktoré odrážajú adaptabilitu daného systému, sa preukáže v zmenách variability srdcovej frekvencie, je možné považovať toto spojenie za významné. Jedinečnosť tohto modelu spočíva v jeho viacúrovňovej štruktúre a multifaktorovom zameraní. Poskytuje množstvo poznatkov napomáhajúcich k pochopeniu zložitých prepojení a vzťahov kardiovaskulárneho systému a mozgu, ale taktiež ponúka potenciálny priestor pre ďalší výskum možnosti ovplyvňovania zdravia a to hlavne prostredníctvom využitia variability srdcovej frekvencie ako možného psychofyziologického indexu. Pochopenie vzťahov a interakcií medzi kardiovaskulárnym systémom a rôznymi psychickými znakmi človeka zohráva významnú úlohu v predikcii, diagnostike, liečbe a prevencii kardiovaskulárnych ochorení. autonómny nervový systém, variabilita srdcovej frekvencie, kardiovaskulárny systém (14)
Metody posuzování kulturní přiměřenosti testů
Matěj Seifert, Kristýna Ivanková, Jakub Jelínek, Lucie Chadimová Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV), Praha Hlavní teoretická východiska. V souvislosti s psychodiagnostikou v multikulturním prostředí, např. u dětí z prostředí etnických menšin, je stále aktuálnější otázka, jaké metody mohou autoři diagnostických metod zvolit ve vývoji testů k posouzení jejich kulturní přiměřenosti. Poskytnutí adekvátních informací k využitelnosti a validitě diagnostických metod pro jednotlivé cílové skupiny je jedním z klíčových požadavků Standardů pro pedagogické a psychologické testování (AERA, APA, & NCME, 2014), které reprezentují široce akceptované principy dobré praxe ve vývoji diagnostických metod. Smysl, zaměření a cíl studie. Kulturní přiměřenost může být posuzována souborem kvalitativních i kvantitativně založených postupů, které příspěvek ve stručnosti představí. Budou prezentovány nejčastěji využívané metody, včetně některých příkladů ilustrujících výstupy z těchto postupů a posouzení výhod i známých nedostatků jednotlivých řešení. Příspěvek má charakter orientačního
7
přehledu zpracovaného na základě rešerše provedené autory v rámci činnosti Oddělení pro diagnostické a intervenční metody v Národním ústavu pro vzdělávání. kulturní přiměřenost, psychodiagnostika, metodologie (15)
Afektívne faktory a osvojovanie si cudzieho jazyka
Eva Stranovská, Stanislava Stančeková Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre Výskumná štúdia sa zaoberá afektívnymi faktormi v procese osvojovania si cudzieho jazyka a ich možnosťami vplyvu na spracovávanie jazyka. Koncentrujeme sa na emócie a postoje. V teoretickom rámci štúdie vychádzame z Riemerovej teórie endogénnych, resp. afektívnych faktorov, Krashenovej teórie afektívneho filtra a atribučnej teórie z hľadiska vnímaného úspechu a neúspechu. Zohľadňujeme resultatívnu a kauzálnu hypotézu, ako rolu prisudzovania zodpovednosti za vlastný neúspech niekomu inému. Cieľom výskumnej štúdie je zistiť emócie a postoje k osvojovaniu si cudzieho jazyka prostredníctvom úspechu a neúspechu v nemeckom jazyku a sémantickej väzby v závislosti od dimenzie sily a hodnotenia. Výskum sme realizovali v rokoch 2015 a 2016 na Základných školách v Bratislave Petržalke na vzorke 86 žiakov učiacich sa nemecký jazyk, ktorých priemerný vek bol 12,5 rokov. Použité boli výskumné metódy ako Sémantický diferenciál a Sémantický výber. Javí sa, že úspech a neúspech v osvojovaní si nemeckého jazyka, resp. známka z nemeckého jazyka súvisí s emóciami k osvojovaniu si nemeckého jazyka na poli radosť verzus odpor a láska verzus nenávisť. Javí sa, že úspech v osvojovaní si nemeckého jazyka sa sémanticky viaže na osobnosť učiteľa v závislosti od dimenzie hodnotenia a sily. Pozoruhodné sémantické väzby sa prejavili ku knihám nemeckých autorov a nemeckej gramatike. Pozoruhodná je taktiež väzba osvojovanie si nemeckého jazyka a osobnosť otca. emócie, postoje, osvojovanie si cudzieho jazyka (16) Etická komise Českomoravské psychologické společnosti: Činnost v období 2014-2016 Přednášky v paralelních sekcích Čtvrtek 8. 9. 2016, 9.00 – 10.40, sál N2 Reflexe hranic psychologie I. Které osobnostní rysy ovlivňují postoje ke kultuře hostitelské země či země původu a jaké to má důsledky pro psychickou adaptaci na život v cizí zemi? Jitka Taušová Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci Michael Bender Tilburg University, Katedra sociální psychologie, Nizozemsko Fons Van de Vijver Tilburg University, Nizozemsko; North-West University, Jihoafrická republika, University of Queensland, Austrálie Při adaptaci na život v cizí zemi mohou osobnostní dispozice jako otevřenost, sociabilita, emoční stabilita nebo vstřícnost zásadním způsobem ovlivnit, jak se jedinec vyrovná s nároky plynoucími z kulturních rozdílů, sociálního kontaktu s lidmi z odlišného kulturního prostředí a angažování se v kultuře hostitelské země a země původu. Při studiu role osobnostních rysů v procesu adaptace jsme
8
proto vycházeli z Pětifaktorového modelu osobnosti Big Five (McCrae & John, 1992), přičemž jsme testovali, zda je vliv rysů mediován akulturačními orientacemi (postoje ke kultuře země původu a hostitelské země). Tyto jsou v současných teoriích považované za centrální faktory v procesu adaptace (Arends-Tóth & Van de Vijver, 2006; Berry, 1997). K analýze dat z dotazníků vyplněných zahraničními studenty (N = 319) z 60 zemí, kteří pobývali v Nizozemsku, bylo použito modelování strukturálními rovnicemi. K silné orientaci na kulturu hostitelské země (pozitivní postoj k lidem a kultuře hostitelské země), která se pojila s optimální psychickou adaptací, přispívala vysoká míra přívětivosti, svědomitosti a dobrá znalost jazyka hostitelské země. Když respondenti neovládali dostatečně angličtinu, více inklinovali ke kultuře země původu, což se pojilo s problematickou adaptací. Naopak když příliš neovládali jazyk hostitelské země, více inklinovali k ostatním cizincům, což sloužilo ke zvýšení životní spokojenosti. K optimální psychické adaptaci také přispívala vysoká extraverze a nízký neuroticismus, ale jejich vliv nebyl mediován akulturačními orientacemi. Otevřenost se nevztahovala k adaptaci. akulturace, osobnost, akulturační orientace Postoje studentů psychologie vůči křesťanství Pavel Moravec Psychologický ústav, Filosofická fakulta, Masarykova univerzita, Brno Náboženství a psychologie jsou oblasti, které se podle některých autorů vzájemně vymezují a podle jiných se se částečně překrývají. Cílem příspěvku je představit výsledky výzkumu zabývajícího se postoji studentů psychologie vůči křesťanství. Dvě otázky s volnou možností odpovědi na vnímaná pozitiva a negativa byly položeny 88 studentům FF MU v Brně. Odpovědi byly zpracovány kvalitativně metodou zakotvené teorie. Byly vytvářeny společné kategorie témat, která se odpovědích respondentů vyskytovala. Poté byla zjišťována četnost výskytu těchto kategorií v odpovědích respondentů. Studenti nejvíce na křesťanství obdivovali skutečnost, že pomáhá vytvářet společenství lidí, nabízí smysl života a vede k pomoci ostatním. Nejvíce mu vytýkali přílišné dogmatické myšlení a neochotu k reflexi nad sebou, manipulativní jednání vůči věřícím lidem a odmítání odpovědnosti za vlastní život. Výsledky byly kvantitativně porovnány podle pohlaví, osobnostních charakteristik respondentů a jejich míry ztotožnění se s křesťanstvím. postoje ke křesťanství; spiritualita; studenti psychologie Umožňuje Ortegova hypotéza vedecký progres? Imrich Ruisel Ústav experimentálnej psychológie SAV, Bratislava V kontraste s dobre známym aforizmom sira Izáka Newtona, že „videl ďalej než ostatní preto, že stál na ramenách dvoch obrov“, Ortegova hypotéza predpokladá, že k vedeckému pokroku prispievajú najmä priemerní vedci. Pôvod hypotézy možno pripísať dielu španielskeho spisovateľa a filozofa José Ortega y Gasseta Vzbura davov z roku 1930. Avšak detailnejšia analýza tohto diela naznačuje, že Ortega pripúšťal, že špičkoví vedci stanovili vede rámce, v ktorých úzki špecialisti môžu úspešne pôsobiť. Ako však pripomenul, v niektorých oblastiach vedy sa prejavuje potreba systematickej laboratórnej práce, vykonávanej „mechanickou prácou mozgu“ , ktorá nepotrebuje špeciálny talent alebo hlbšie pochopenie výsledkov výskumu. Preto názov hypotézy sa netýka celku Ortegovej teórie, ale len záverečnej časti. Najdôležitejšie práce v jednotlivých odboroch citujú predovšetkým príspevky malého počtu vynikajúcich vedcov, čo naznačuje, že v podstate negovali drobnú výskumnú práci množstva bezmenných spolupracovníkov alebo odborníkov iných špecializácií. Dokonca aj ich menej významné príspevky sa citujú oveľa častejšie než relatívne neznámych autorov, pričom elitní vedci sú často zoskupení v malej skupine špičkových univerzít.
9
Príspevok sa snaží ukážkami publikačnej i citačnej praxe kvalitatívnych zmien v súčasnej vede. Ortegova hypotéza, vedecké poznanie, psychológia vedy
vyprovokovať diskusiu o potrebe
Replikovatelnost českého psychologického výzkumu Vít Gabrhel, Hynek Cígler, Stanislav Ježek, Jaroslav Gottfried, Karolína Bernatová, Hana Blažková, Kitti Farkasová, Světlana Farkašová, Edita Chvojková, Anna Janů, Lenka Knapová, Tomáš Kratochvíl, Vojtěch Mýlek, Ondřej Novák1, Petr Palíšek, Kateřina Prachařová, Karel Rečka, Anna Marie Rosická, Tomáš Rudecký, Klára Šmejkalová, David Vašek Katedra psychologie, FSS MU, Brno 1 Katedra psychologie, FF UK, Praha Východiska: Bezdíček, Preiss a Dočkalová (2009) a Preiss a Mačudová (2012) sledovali počet publikací českých docentů a profesorů psychologie a zhodnotili ji jej jako nedostatečný – samotné množství publikací však neříká nic o jejich kvalitě. Jedním z ukazatelů kvality výzkumu je jeho replikovatelnost, která je přitom jedním z nosných témat současné světové psychologie. Ukazuje se totiž, že přinejmenším část psychologického výzkumu replikovatelná není (zejm. Open Science Collaboration, 2015; Klein a kol., 2016) a že nalezené efekty ve skutečnosti neexistují. Naopak efekty, které existují, mohou zůstat skryty v důsledku špatně naplánovaného výzkumu a nízké síly testů. Cíle: Představíme statistické postupy pro odhad replikovatelnosti výzkumu a aplikujeme je na české psychologické publikace. Soubor: Vzorek byl náhodně vybrán ze všech českých časopiseckých publikací indexovaných na Web of Science, u nichž bylo možné získat full-text a které testovaly alespoň jednu hypotézu. Ke každé publikaci byly dohledány údaje o autorech (počet publikací, citovanost aj.). Metody: V každé publikaci jsme identifikovali hlavní hypotézy a zaznamenali reportované statistiky. Na jejich základě jsme odhadli replikovatelnost těchto studií pomocí několika různých statistických testů, a to jak pro celý soubor dohromady, tak i zvlášť podle počtu publikací autorů a dalších ukazatelů. Výsledky: Výsledky popisují replikovatelnost českého psychologického výzkumu. Zároveň ukazujeme souvislosti mezi publikační aktivitou autora a replikovatelností jeho výzkumu. replikovatelnost výzkumu; kvalita výzkumu; R-index
Sledujeme tvár človeka pri sledovaní reklamy. Výhody a výzvy softvérovej detekcie emócií Mária Gablíková Fakulta sociálnych a ekonomických vied Univerzita Komenského, Bratislava Emócie na tvári považuje Paul Ekman za najpresnejšie zrkadlo prežívania človeka. Počas svojho vyše 40 ročného výskumu identifikoval univerzálne emócie a ich tvárový výraz. V roku 1978 vytvoril taxonómiu pohybov tváre a vyšpecifikoval aké svaly sa podieľajú na ich prejavoch. Jeho psychologické znalosti sa neskôr vďaka pokroku v IT automatizovali a dnes sa dajú emócie merať pomocou obyčajnej webkamery. Softvérová detekcia emócií má 20 rokov a globálne sa stala praxou pre rôzne teoretické ako aj aplikované výskumy. Cieľom tohto príspevku je pozrieť sa skúsenosti z merania tvárových výrazov pri sledovaní video reklamy. Špeciálny dôraz kladieme na korelácie medzi emóciami a individuálne rozdiely medzi ľuďmi súvisiace s automatickou detekciou výrazov. V neposlednom rade sa pozrieme aj na výzvy použitej metódy. Prezentované výstupy sú výsledkom 2 ročného zberu dát a analýzy reakcií na viac ako 120 video reklám. Každý podnet bol meraný na repre vzorke o veľkosti 200 respondentov. softvér, emócie, detekcia
10
Čtvrtek 8. 9. 2016, 9.00-10.20, auditorium Pozitivní psychologie a psychologie zdraví Duševní zdraví ve vztahu ke zdraví podporujícímu chování a sociální opoře Alena Slezáčková, Alena Pučelíková Psychologický ústav, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Brno Studie reaguje na aktuální trendy propojující témata pozitivní psychologie a psychologie zdraví. Hlavním cílem bylo prozkoumat vzájemné souvislosti duševního zdraví, zdraví podporujícího chování, míry zdravotních stesků a sociální opory. Výzkumný soubor se skládal ze 1363 českých respondentů (68 % žen, 32 % mužů, věk 20 až 65 let). Použity byly metody Škála duševního zdraví MHC-SF, Škála zdraví podporujícího chování, Inventář zdravotních stesků a Škála sociální opory. Online sběr dat probíhal v r. 2014-2015, pro analýzu dat byl použit program SPSS. Zjištěny byly významné vztahy mezi celkovým duševním zdravím a četností subjektivně hodnocených zdravotních stesků (r = -0,277; p < 0,001). Nejtěsnější vztah k tělesnému zdraví vykazovala emocionální dimenze duševního zdraví (r = -0,31; p < 0,001). Korelační analýza odhalila významné souvislosti (p <0,001) mezi mírou zdravotních stesků a faktory se zdravím souvisejícího chování Duševní hygiena (r = - ,367) a Pravidelný režim (r = -0,218). Pozitivní signifikantní vztah (r = 0,39; p < 0,001) byl nalezen také mezi duševním zdravím a sociální oporou. Z vývojového pohledu byly prokázány rozdíly v míře duševního zdraví a faktorech zdravého chování napříč věkovými skupinami. Výsledky v souladu s celostním přístupem upozorňují na význam pozitivní emocionality, duševní hygieny a sociální opory pro úroveň fyzického i duševního zdraví. duševní zdraví; zdraví podporující chování; sociální opora Studie vznikla v rámci projektu Chování zdraví podporující a zdraví ohrožující: determinanty, modely, konsekvence (GA ČR 13 -198085 S, 2013–2016).
Dobrou náladou k sexu, či sexom k lepšej nálade: dotazník MSQ-R na slovenskej vzorke Radomír Masaryk Ústav experimentálnej psychológie, CSPV SAV, Bratislava Ivana Hudecová Ústav aplikovanej psychológie, FSEV UK, Bratislava Mária Túnyiová Ústav experimentálnej psychológie, CSPV SAV, Bratislava Otázka vzťahu nálady a sexuality má zásadný význam pri snahe pochopiť emočnú stránku ľudskej sexuality. Cieľom výskumu bolo zistiť vzťah medzi náladou (úzkosť/stres, smútok/depresia, pozitívna nálada, negatívna nálada) a sexualitou (sexuálna túžba; sexuálne vzrušenie/reakcia; masturbácia; správanie, ktoré respondent neskôr ľutuje) v snahe replikovať pôvodný výskum (Janssen, Macapagal & Mustanski, 2012) na slovenskej vzorke. Ako výskumný súbor sme použili dáta od 241 respondentov, z toho 88 heterosexuálnych mužov, 95 heterosexuálnych žien a 58 homosexuálnych mužov, s celkovým vekovým priemerom 23,34 rokov. Účastníkov sme požiadali o vyplnenie nástroja The Revised Mood and Sexuality Questionnaire (MSQ-R). Negatívna nálada rôzneho druhu ani u jednej zo skupín nenavodzuje pocit sexuálnej túžby. Naopak dobrá nálada spojená s pocitom šťastia a spokojnosti u všetkých troch skúmaných skupín zvyšuje chuť na sex, schopnosť vzrušiť sa, či frekvenciu myslenia na sex. Sexuálna aktivita v čase negatívnych pocitov tieto pocity nezhoršuje, no ani nezlepšuje. U heterosexuálnych žien mali negatívne emócie vzťah k vyhľadávaním sexuálnych partnerov na jednu noc. U homosexuálnych mužov sme pozorovali vzťah medzi negatívnymi emóciami a frekvenciou pohlavného styku. nálada, sex, homosexualita Príspevok je súčasťou projektu VEGA 2/0154/13. 11
Schémy a regulácia emócií v kontexte psychického zdravia Jana Kordačová Centrum spoločenských a psychologických vied, Ústav experimentálnej psychológie SAV, Bratislava V posledných rokoch možno v psychológii zaznamenať objavenie sa niektorých nových koncepcií, ktoré pristupujú k otázkam psychického zdravia a poruchy z hľadiska problému efektívneho spracovávania emócií, interpretácie emócií a stratégií emočnej regulácie. K takým patrí aj jeden z posledných prístupov k emóciám a prežívaniu v podobe koncepcie emočných schém amerického psychológa a psychoterapeuta Roberta L. Leahyho. V našom príspevku by sme radi priblížili najmä autorovo špecifické chápanie konštruktu emočných schém, otázku miesta emočných schém pri spracovávaní emócií a v individuálnom prežívaní a problém emočnej regulácie a dysregulácie v kontexte psychického zdravia a poruchy. Leahyho prístup k schémam rozširuje existujúce teórie aj terapeutické metódy predovšetkým o aspekt hodnotenia emócií a stratégií ich zvládania, s tým, že práve týmto otázkam nebola v danej oblasti doposiaľ venovaná dostatočná pozornosť. emočné schémy, stratégie zvládania emócií, emočná regulácia a dysregulácia
Čtvrtek 8. 9. 2016, 9.00-10.40 hod., učebna P4, přízemí Psychologie sportu Strategie zvládání stresu v běhu na lyžích Pavel Vozka Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci Michal Šafář, Katedra společenských věd v kinantropologii, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci Tato studie se zabývá problematikou strategií zvládání stresu u vrcholových sportovců v běhu na lyžích. Závěry z mnoha studií se většinou shodují, že sport je vhodnou strategií pro zvládání stresu. Z vlastní praxe a dalších výzkumů ovšem víme, že sport může být sám o sobě i velmi silným stresorem. Cílem této studie je zjistit diference v používaných strategiích zvládání stresu u jednotlivých skupin sportovců. Výzkumným souborem jsou vrcholoví běžci na lyžích (n=61). V souboru je obsažena téměř kompletní špička běžeckého lyžování v České republice, včetně jedinců, kteří mají medaile ze světových akcí typu mistrovství světa, olympiáda aj. Běžci jsou rozdělení do čtyř definovaných skupin v rámci jednoho pohlaví. Rozdělení proběhlo na základě výkonnosti, příslušnosti k reprezentačnímu družstvu, typu disciplíny nebo věku. Diagnostickou metodou je dotazník SVF 78 zjišťující strategie zvládání stresu. Mezi skupinou mužů a skupinou žen existuje signifikantní rozdíl (p < 0,05) v používaných strategiích zvládání stresu. V rámci ženského pohlaví existuje v používaných strategiích zvládání stresu signifikantní rozdíl mezi skupinou reprezentačního družstva žen a reprezentačního družstva juniorek. běh na lyžích, stres, coping
Rodiče, děti a vrcholový sport – skutečně chcete mít doma šampióna? Michal Šafář KSK FTK UP a APS ČR Přehledová studie zacílená na problematiku rizik vysoké pohybové aktivity (PA) u dětí a mládeže. Vymezuje charakteristiky nevhodné PA dětí z hlediska jejího množství, intenzity a zaměření. Zdůrazňuje psychosociální proměnné vedoucí ke společnému primárnímu rizikovému faktoru předčasné sportovní specializaci (jednostranně zaměřenému intenzivnímu tréninku s cílem dosáhnout 12
vrcholné výkonnosti). Zaměřuje se na působení rodičů a trenérů, popisuje nejčastěji se vyskytující zdravotní komplikace v psychosociální oblasti (poruchy příjmu potravy, narušení sebepojetí a motivace, syndrom vyhoření, předčasné ukončení sportovní kariéry, poruchy vztahů a sociálního rozvoje, týrání a zneužívání). Předkládá vědecké argumenty, zkušenosti z praxe a modelovou kazuistiku prokazující, že předčasná sportovní specializace je výrazně kontraproduktivní způsob dosahování vrcholné sportovní výkonnosti. děti, rodiče, vrcholový sport
Hranice vztahu trenér – svěřenec: případová studie Dana Štěrbová Katedra společenských věd v kinantropologii, FTK UP v Olomouci Jana Harvanová Katedra společenských věd v kinantropologii, FTK UP v Olomouci Pod pojmem vztah trenér-sportovec se rozumí situace, kdy trenérovo a sportovcovo myšlení, cítění a chování je ve vzájemné a příčinné závislosti. Změny v myšlení, cítění a chování jedinců jsou dány proměnou vzájemného vztahu a současně na kvalitu tohoto vztahu zpětně působí. Do podoby vztahu vstupuje sexualita zúčastněných. Cílem příspěvku je upozornit na specifika stanovení a uvědomění si hranic ve vzájemné interakci trenér – sportovec se zaměřením na oblast sexuality; na znalost a adekvátnost užívání pojmů/synonym spjatých se sexualitou, včetně vhodnosti různých forem doteku v interakci trenér - sportovec. Příspěvek vede k zvýšení informovanosti o rizicích překračování hranic a přispívá k prevenci před tendencí k popírání, utajování, bagatelizaci situací spjatých se sexualitou (např. k ne/ohlášení pohlavního zneužívání). Autorky se opírají o poradenskou a lektorskou praxi s trenéry, rodinami svěřenců a sportovci. Na základě případové studie předloží autorky přehled rizik při tvorbě hranic, jejich proměnlivost v čase a rizikové situace spjaté se sexualitou ve vztahu trenér – sportovec – rodič. hranice, trenér, sexualita Možnosti využití floatingu ve sportu Veronika Kavková Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci Cílem tohoto příspěvku je seznámit posluchače s možností využití floatingu ve sportovní praxi. Tato procedura je v odborných kruzích, převážně v místě svého vzniku v Americe, známá pod názvem flotation REST (Restricted Environmental Stimulation Technique). Jedná se o relaxační pobyt ve vodní lázni v nádrži nejčastěji vejčitého tvaru, kdy tato nádrž je naplněna slanou vodou takové hustoty, že umožňuje člověku jako by se vznášet na její hladině. Odtud pramení název procedury z anglického „float“ - vznášet se. Na počátku vzniku byla tato technika nejvíce využívána astronauty pro simulaci stavu beztíže a také vrcholovými sportovci pro získání a udržení všeobecné výkonnosti. Účinnost floatingu byla prokázána několika studiemi především v oblasti relaxace a také byl prokázán její potenciál urychlovat regeneraci svalstva a urychlovat hojení. To je dáno především tím, že průtok krve a lymfatického toku jsou maximalizovány právě díky celkové relaxaci. Vzhledem ke schopnosti navozovat hluboký relaxační stav je také v souvislosti s floatingem zmiňována schopnost mozku přijímat nové informace či zlepšení soustředění. Zajímavým jevem je, že již od počátku, kdy byl floating zvažován jako možný prostředek zvyšování výkonu ve sportu, byl často kombinován s řízenou imaginací. Relaxace, regenerace, učení, imaginace či zlepšení soustředění jsou tak nejčastější důvody pro využití této procedury nejen u vrcholových sportovců. floating, sport, relaxační technika
13
Podíl rizikových faktorů na sportovním výkonu u vrcholových sportovců v klasickém tanci Marie Blahutková Centrum sportovních aktivit VUT v Brně Vrcholný sportovní výkon ve sportovním tanci představuje složitou kombinaci estetickokoordinačních prvků a spolupráci v páru a bývá často ovlivněn řadou faktorů, které je zapotřebí respektovat zejména ve sportovní přípravě. Jedná se o dobrou komunikaci a spolupráci tanečníků i komunikaci trenéra s tanečním párem a současně o časově velmi náročnou práci, která vyžaduje dobrou pozornost jednotlivců a vysokou míru frustrační tolerance nejen při tréninku, ale i při kariérním a výkonnostním růstu. Rizika spojená se sportovním výkonem v tanci bývají ovlivněna zejména prostředím, ve kterém se taneční soutěže odehrávají, dále hodnocením rozhodčích, a současně i spoluprací tanečníků v průběhu dlouhých a náročných soutěžních dnů. Velký podíl na dobrém výkonu a zejména na výkonnosti tanečního páru mají zkušenosti a dobrá spolupráce, která je zárukou zvládání případných rizik. Na rizikové faktory jsme se zaměřili v závislosti na výzkumu faktorů osobnosti prostřednictvím dotazníku osobnosti SPARO (Mikšík, 1993). Vnímání rizika při soutěžení v tanci je závislé na spolupráci tanečního páru a odolnost vůči neúspěšné činnosti je charakterizována řadou komponent (hladina anticipace, úroveň aspirace, tendence spoléhat na náhodu, sociální exhibitovanost a tendence spoléhat na náhodu), které jsme vyhodnotili prostřednictvím taxonomických koeficientů a připravili pro užší spolupráci s trenéry. Výsledky ukazují, že zvládání rizika ve sportovním tanci je u tanečních párů značně obtížné a při dobré taktické přípravě lze zvládat nejen trénink ale také přípravu na případná rizika související s vrcholovým sportovním výkonem v klasickém tanci. klasický tanec, testy osobnosti, zvládání rizika Čtvrtek 8. 9. 2016, 9.00-10.40 Geropsychologie Předstírání poruchy paměti zjišťované pomocí paměťových testů Kateřina Bukačová Katedra psychologie, Univerzita Palackého v Olomouci Tomáš Nikolai 1. Neurologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, 2. Mezinárodní centrum klinického výzkumu, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Brno Spolu se zvyšujícím se věkem dožití populace přibývá i kognitivních poruch způsobených neurodegenerativními onemocněními včetně Alzheimerovy nemoci (AN). Předpokládáme, že s touto tendencí poroste i počet osob předstírajících AN. V České republice (ČR) je prozatím nedostatek validizovaných testů na odhalení předstírání poruchy paměti. Cíle: Cílem této práce bylo ověřit schopnosti paměťových testů odlišit předstírající osoby od pacientů s AN ve stádiu mírné kognitivní poruchy (MKP) a demence. K tomuto účelu jsme použili běžně užívané paměťové testy v ČR a navíc test vizuální rekognice Delayed Matching to Sample task 48 (DMS 48). Výzkumný soubor: Testovou baterii podstoupilo celkem 161 participantů, 46 probandů bylo zařazeno do skupiny zdravých kontrol, 30 jedinců předstíralo paměťový deficit. Následně byli porovnáni s klinickou skupinou pacientů s demencí při AN (N=31) a s MKP (N=54). Metody: Na základě výsledků testů normality jsme zvolili neparametrický Mann Whitneyho U test, pomocí něhož byly porovnány všechny zmíněné skupiny. Výsledky byly interpretovány pro skupinu předstírajících poruchu paměti. Hlavní zjištění: Předstírající poruchu paměti skórovali signifikantně hůř než ostatní skupiny pouze v testu DMS 48, který je tedy vhodnou metodou pro detekci malingeringu. Na základě ROC analýzy navrhujeme cutoff skór 39/40 bodů, jak u předstírajících a pacientů s MKP (senzitivita 76,7 %, specificita 74,1 %), tak u předstírajících a pacientů s demencí (senzitivita 76,7 %, speci-ficita 54,8 %). předstírání, DMS48, Alzheimerova nemoc
14
Specificita subjektivních kognitivních stížností v populaci kognitivně normálních seniorů: NANOK studie Hana Marková (1) Kognitivní centrum, Neurologická klinika, 2.LF UK a FN Motol v Praze; (2) Mezinárodní centrum klinického výzkumu (FNUSA-ICRC), FN u sv. Anny v Brně Tomáš Nikolai (1) Kognitivní centrum, Neurologická klinika, 2.LF UK a FN Motol v Praze; (2) Mezinárodní centrum klinického výzkumu (FNUSA-ICRC), FN u sv. Anny v Brně; (3) Národní ústav duševního zdraví, Klecany Hana Štěpánková (3) Národní ústav duševního zdraví, Klecany Miloslav Kopeček (3) Národní ústav duševního zdraví, Klecany Ross Andel (2) Mezinárodní centrum klinického výzkumu (FNUSA-ICRC), FN u sv. Anny v Brně, (4) School of Aging Studies, University of South Florida, Tampa, FL, USA; Jakub Hort (1) Kognitivní centrum, Neurologická klinika, 2. LF UK a FN Motol v Praze; (2) Mezinárodní centrum klinického výzkumu (FNUSA-ICRC), FN u sv. Anny v Brně; Martin Vyhnálek (1) Kognitivní centrum, Neurologická klinika, 2. LF UK a FN Motol v Praze; (2) Mezinárodní centrum klinického výzkumu (FNUSA-ICRC), FN u sv. Anny v Brně 1. Teoretická východiska. Subjektivní kognitivní stížnosti (SCC, z angl. subjective cognitive complaints) u seniorské populace jsou v literatuře obvykle asociovány se zdravým stárnutím, se zvýšenou mírou depresivity a nově jsou také považovány za možný časný kognitivní marker počínající Alzheimerovy nemoci. Specifičnost SCC pro každý z těchto stavů však dosud objasněna nebyla. 2. Cíle výzkumu. Cílem této studie bylo identifikovat SCC běžné pro zdravé stárnutí a SCC reflektující objektivně oslabenou paměťovou výkonnost a zvýšenou míru depresivní symptomatologie v populaci kognitivně normálních seniorů (KNS). 3. Výzkumný soubor. Výzkumný soubor zahrnoval 340 KNS, jejichž věk byl ? 60 let, reprezentující třetí vlnu longitudinálního projektu Národní normativní studie kognitivních determinant zdravého stárnutí (NANOK). Nebyli zahrnuti jedinci s mírnou kognitivní poruchou a jedinci s aktuálně těžkou depresivní sympto-matologií (tj skórující v GDS-15 > 10 bodů). 4. Metody. Všichni zahrnutí jedinci podstoupili komplexní neuropsychologické vyšetření, vyplnili GDS-15 a 10-ti položkový Dotazník subjektiv-ních kognitivních stížností (QPC; z franc. Le Questionnaire de Plainte Cognitive). Byla provedena regresní analýza s kontrolou pro věk a GDS-15, jednotlivé kognitivní domény byly vyjádřeny ve formě z-skórů. 5. Hlavní zjištění. Pomocí 10-položkového dotazníku QPC jsme identifikovali stížnosti, které jsou v kognitivně zdravé seniorské populaci běžné a bez vztahu k nižšímu výkonu v paměti, dále pak jednotlivé SCC specificky reflektující nižší paměťové výkony a SCC specificky reflektující zvýšenou depresivní symptomatologii. QPC se tak jeví jako nástroj vhodný ke zhodnocení rizikovosti SCC. subjektivní kognitivní stížnosti, stárnutí, depresivní symptomatologie Huntingtonova nemoc s pozdním začátkem Alice Pulkrabková Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha, FF UK Praha Východiska: Huntingtonova nemoc (HN) je autozomálně dominantně dědičné neurodegenerativní onemocnění, vyznačující se úbytkem neuronů v oblasti striata, palida, degenerativními změnami
15
v kortexu a následně celkovou mozkovou atrofií. Klinická symptomatika zahrnuje postižení hybnosti, psychiky a kognitivních funkcí. Klasická forma onemocnění s manifestací klinických příznaků mezi 21.-50. rokem života se projevuje u 90 % pacientů s HN. Juvenilní forma (vznik před 20. rokem věku), která je diagnostikována u cca 5 % všech případů, stejně jako forma HN s pozdním počátkem, kdy se symptomatika projeví po 60. roce, jsou relativně vzácné. Cíl příspěvku: Příspěvek představuje kazuistiku pacientky, u které se první příznaky nemoci projevily až v 82 letech. Nemoc předtím nebyla diagnostikována u nikoho z rodiny. Zkušenosti autorů: Klinický obraz HN s pozdním počátkem se podobá klasické formě onemocnění, s pomalejší progresí a postupným a pomalejším zhoršováním postižení kognice i funkčního postižení. Zpočátku mohou být příznaky pacienty i rodinnými příslušníky mylně přisuzovány známkám normálního stárnutí nebo jiným zdravotním problémům. Pacientka podstoupila neurologické vyšetření včetně zobrazovacích metod, byl proveden screening kognice a specifické neuropsychologické testy, které prokázaly narušenou pozornost, mnestické funkce a dysexekutivní syndrom odpovídající počínající demenci subkortikálního typu. Následně bylo provedeno i potvrzující genetické vyšetření. Předpokládaný přínos příspěvku: Příspěvek shrnuje charakter HN s pozdním počátkem a na kazuistice záchytu nemoci v 83 letech pacientky ilustruje variabilitu příznaků a věku, kdy se nemoc může projevit. Huntingtonova nemoc, diagnostika, kazuistika Stárnutí v kontextu psychologie práce a organizace Karolína Horáková Katedra psychologie, FF UK Národní ústav duševního zdraví Díky lepší zdravotní péči se populace dožívá vyššího věku, vedle toho však porodnost klesá na nejnižší hranici v historii lidstva. Tyto skutečnosti mají za následek zvyšování počtu osob ve věku nad 65 let. Všechny vlády v rozvinutých zemích se potýkají s tímto problémem, jelikož větší množství osob v důchodovém věku vyžaduje více financí na důchodové zabezpečení. Jeden ze způsobů, jak se s touto situací vypořádat, je posunutí věkové hranice odchodu do důchodu. Vedle toho navíc mnoho osob v důchodovém věku je stále ještě v dobré fyzické kondici a nechtějí opouštět svá zaměstnání. Stárnutí tedy začíná být důležitým tématem i pro výzkumy na poli psychologie práce a organizace, přičemž jsou využívány teorie vývojové psychologie aplikované na pracovní prostředí a stárnoucí pracovníky. Výzkumy v této oblasti se věnují samotným pracovníkům a změnám v jejich pracovních schopnostech, přičemž nacházejí nejen pokles (například u fluidní inteligence), ale i nárůst (například u emoční regulace). Na úrovni celé organizace se výzkumy věnují age managementu a možným problémům s věkovou diverzitou v pracovním prostředí. Cílem tohoto příspěvku je tedy podat přehled o tématech, kterými se výzkumy na tomto poli zabývají, shrnout nejdůležitější dosud získané poznatky a naznačit směr, kterým by se mohly budoucí výzkumy propojující geropsychologii a psychologii práce a organizace vydat. stárnutí, pracovní schopnosti, psychologie práce a organizace LGBT senioři – neviditelná menšina Naděžda Špatenková Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP v Olomouci Ivana Olecká Ústav sociálního lékařství LF UP v OLomouci Teoretická východiska: Spolu s ostatními problémy, které přináší stárnutí populace, vyvstává otázka, jak zajistit péči o křehké a nekompetentní LGBT seniory. Tito senioři zpravidla nemohou spoléhat na péči svých dětí, protože rodinu vůbec nezaložili, případně založili, ale vztahy s prokreační rodinou a nezřídka i s rodinou původní mohou být z důvodu jejich sexuální orientace, sexuálního chování či
16
životního stylu napjaté či problematické. Ne všichni LGBT senioři mají partnera, natož takového partnera, který by jim mohl být ve stáří oporou a poskytovatelem péče. Výzkumná otázka: Jak LGBT senioři vnímají svoji vlastní situaci z hlediska poskytování péče? Výzkumný soubor: LGBT senioři byli získáni využitím metody sněhové koule. Celkově bylo provedeno sedm rozhovorů, z toho 3 od L osob (74 let, 68 let, 72 let), 2 od G (65 let, 72 let), 1 od B (69 let) a 1 od T (54 let). Metody: Vzhledem k povaze tématu bylo pro zodpovězení nastolené výzkumné otázky zvoleno kvalitativní výzkumné paradigma, konkrétně interpretativní fenomenologická analýza (IPA). Data byla sbírána technikou nestrukturovaného, chápajícího rozhovoru. Hlavní zjištění: Z výpovědí participantů vyplývá, že společnost je sice vůči LGBT tolerantnější, ale stále je možné se setkat s projevy netolerance, a to dokonce i u zdravotnického personálu. Rozhovory otevírají „velká“ témata LGBT seniorů, kterými jsou např. osamělost, sociální izolace, neintegrace LGBT seniorů do LGBT komunity, nesoulad ve vlastní komunitě, mezigenerační problémy (nezájem mladých LGBT o kontakt se staršími LGBT), rodinné problémy apod. V názorech na péči o seniory ve stáří se nikterak LGBT osoby neodlišují od majoritní společnosti. Preferují péči v domácím prostředí, chtějí dožít a zemřít doma. LGBT, péče, menšina Čtvrtek 8. 9. 2016, 15.40 - 17.20 Reflexe hranic psychologie II Chronotyp a adaptačná schopnosť fázového posunu v čase prechodu letného a zimného času Soňa Krnáčová, Ivan Sarmány-Schuller Katedra psychologických vied, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra Cieľom výskumu bolo preskúmať vzťah osobnej potreby štruktúry a chronotypu so schopnosťou adaptácie pri posune letného a zimného času, a určiť intenzitu adaptačných problémov, predovšetkým rozdiely medzi ranným, večerným a nevyhraneným chronotypom. Výskumu sa zúčastnilo 34 probantov vo veku od 21 do 59 rokov, ktorým sme administrovali Dotazník spánkových návykov SN, na základe ktorého sme súbor rozdelili do troch skupín podľa preferovanej doby aktivity a na určenie osobnej potreby štruktúry sme použili škálu PNS. Problémy v adaptácii pri prechode jednotlivých časov sme sledovali pomocou denníka, ktorý si viedol každý probant, a ktorý obsahoval vybrané každodenné činnosti a ku každej z nich sa probandi vyjadrovali na škále od 0 po 100 v trvaní 10 dní od posunu letného času na zimný a spätne. Výsledky meraní poukazujú ako na najmenej problematickú oblasť sexuálnej aktivity, a to rovnako pri dvoch posunoch letného času na zimný, a jedného posunu zimného času na letný. Najviac problémová pri posunoch na zimný čas bola oblasť večernej doby ukladania a pri nastavení na letný čas to bol problém s ranným vstávaním. V našej výskumnej vzorke sme nezistili významný rozdiel medzi jednotlivými chronotypmi v osobnej potrebe štruktúry ani v schopnosti adaptácie na vybrané činnosti pri jednotlivých časových posunoch. Vo vybraných oblastiach sme pri porovnaní meraní letných a zimných posunov zistili významné rozdiely u všetkých chronotypov s výnimkou komparácie dvoch zimných meraní. Osoby s vyšším skóre osobnej potreby štruktúry, majú väčšie problémy s večernou dobou ukladania a s náladou počas celého dňa pri posune času o 1 hodinu dozadu. A naopak, pri hodinovom predbehnutí so stúpajúcou potrebou štruktúry, stúpajú problémy s náladou, nepokojným spánkom a zmenou v dĺžke zaspávania. cirkadiánne rytmy, adaptácia, osobná potreba štruktúry, posun letného času, posun zimného času
17
Preferované charakteristiky psychologů Zdeněk Mlčák, Daniel Cabák, Klára Nečekalová FF OU v Ostravě, Ostrava Příspěvek pojednává o některých preferovaných sociodemografických a osobnostních charakteristikách psychologů, kteří by mohli poskytovat imaginární poradenské intervence studentům psychologie. Hlavním teoretickým východiskem prezentovaného příspěvku je pětifaktorová teorie osobnosti v rámci koncepce Big Five. Jeho cílem je identifikace atributů osobnosti, mezi něž kromě pěti faktorů osobnosti patří také pohlaví, věk, sexuální a politická orientace, tělesná atraktivita, kvalita životních zkušeností, sociabilita a teoretická orientace preferované osobnosti psychologa. Z hlediska metod je využíván Inventář přídavných jmen a dotazník vlastní konstrukce. Výzkumný soubor tvoří 110 studentů jednooborového a dvouoborového bakalářského studia psychologie na FF OU v Ostravě. Hlavní zjištění vytvářejí profil preferované osobnosti psychologa, o němž lze předpokládat, že se s ním studenti na vědomé i nevědomé úrovni identifikují. osobnost, sociodemografické a osobnostní charakteristiky, preferovaný obraz psychologa Nové rodinné konstelace Hana Simonová Soukromá psychologická praxe v Peru Autorka příspěvku, absolventka magisterského oboru psychologie na FF UP v Olomouci, si ve svém příspěvku klade za cíl seznámit odbornou i laickou veřejnost s Novými rodinnými konstela-cemi. Absolventka je studentkou terapeutického výcviku v Nových rodinných konstelacích pod vedením mexického psychoterapeuta Enriqueho García Díaz v Limě (Peru). Výcvik nese název „nové“ rodinné konstelace kvůli metodám, kterých využívá. Nové rodinné konstelace vycházejí ze systemických/klasických konstelací Berta Hellingera, nově však začleňují prvky šamanské, rituální, archetypální, existenciální, kvantové, biocentrické a rekonstruktivní. Hlavním využívanou metodou je „Movimiento del espiritu/alma“, „Pohyb ducha/duše“. Studenti se během výcviku učí, jak využívat fenomenologických, velmi jemných intuitivních metod, při práci během konstelování. Výcvik probíhá především formou praktickou, nácvikovou a sebeprožitkovou a je prolnut teoretickými výkladovými částmi. Tento typ konstelací se vymyká tradičně, racionálně pojímané psychologii „západního světa“. Překračuje hranice vědomí, vstupuje do sfér spirituálních, o kterých se na klasické půdě psychologie téměř nemluví. Z tohoto důvodu je příspěvek pro zájemce o dané téma přínosný a obohacující. konstelace, terapie, spiritualita Postoje k striedavej starostlivosti o dieťa po rozvode Bronislava Strnádelová Ústav aplikovanej psychológie, Fakulta sociálnych a ekonomických vied Univerzity Komenského, Bratislava Postoje budúcich psychológov a právnikov, od ktorých sa očakáva stanovisko k formám porozvodovej starostlivosti o dieťa sú voči striedavej starostlivosti rozporuplné a zmapované zriedkavo. Práve preto sme považovali za dôležité prispieť k bližšiemu poznaniu tejto problematiky, keďže rozvody sú bohužiaľ aj na Slovensku častým javom. Cieľom bolo zistiť, či sa postoje k striedavej starostlivosti líšia medzi študentmi psychológie a práva. Výskumnú vzorku tvorilo 145 študentov 1. a 2. ročníka magisterského štúdia práva a sociálnej a pracovnej psychológie Univerzity Komen-ského v Bratislave. Použili sme samostatne vytvorený dotazník, ktorým sme merali postoj k strie-davej starostlivosti počas decembra 2013. Študenti psychológie viac súhlasili s tvrdením, že striedavá starostlivosť prináša deťom lásku od viacerých ľudí, no nemyslia si, že sa obaja rodičia rovnako dobre postarajú o dieťa. Študentky viac uvádzali, že striedavá starostlivosť funguje len zriedka menej by
18
ju odporúčali. Študenti psychológie a práva sa zhodli na vhodnom intervale striedania dieťaťa medzi rodičmi – 2 týždne. Otca usilujúceho sa o striedavú starostlivosť vnímajú študenti ako sympatickejšieho, jemnejšieho, lepšieho, starostlivejšieho, zodpovednejšieho a rozvážnejšieho než matku. Najčastejšie uvádzanými podmienkami pre prijatie tejto alternatívy boli dobrý vzťah dieťaťa s rodičmi, schopnosť rodičov kooperovať a uistenie, že dieťaťu nehrozí žiadna forma ohrozenia. Najčastejším dôvodom ZA bol pravidelný kontakt s oboma rodičmi. PROTI študenti psychológie uvádzali dôvod, že dieťa nemá domov a študenti práva náročnosť pre dohodu rodičov. striedavá starostlivosť, postoje, študenti psychológie a práva Možnosti a meze aplikované psychologie: aktuální vnější i vnitřní rizika vývoje Jiří Dan Rektorát Masarykovy univerzity, Brno Vývoj psychologie není charakterizován lineárním vzestupným trendem, ale probíhá ve vlnách. V současnosti můžeme v rámci středoevropské psychologie i přes nesporné pozitivní rysy pozorovat známky ohrožení psychologie jako samostatné profesní disciplíny a pokusy nahradit odbornou spoluúčast psychologa čistě politickými rozhodnutími v oblasti vzdělávání i personálních výběrů. Vnější rizika jsou spojena s útoky proti myšlence různých předpokladů ke vzdělávání nebo výkonu profesí. O rizicích vycházejících přímo z komunity psychologů je možno diskutovat na půdě psychologických společností. K hlavním problémům patří absence nezávislých a přitom kompetentních posuzovatelů v oblasti psychologické diagnostiky. Diskuze mezi „stoupenci“ různých psychodiagnostických paradigmat nebo nedostatek informací v této oblasti jsou často zneužívány proti psychologii. Pokud se chceme v oblasti psychodiagnostiky „vymezit proti neuvěřitelným spekulacím“, měla by být stanovena pravidla diskuze (se znalostí posunu od paradigmatu psychotechniky a paradigmatu celostního přístupu k integrativnímu přístupu) a měla by být diskutována kritéria kvality jednotlivých přístupů i posuzování jednotlivých standardizo-vaných metod. Měli bychom si v roce rostoharovských výročí přinejmenším připomínat diagnostické metody zakladatelů československé psychologie a pokusit se společně čelit pokušením jednorázových finančních výhod jednotlivců a útokům proti psychologii jako vědě. Několik návrhů pravidel pro věcnou diskuzi bude uvedeno v závěru sdělení. paradigma v psychodiagnostice; psychotechnika; integrativní psychodiagnostika Čtvrtek 8. 9. 2016, 14.00 – 16.20, auditorium Raný vývoj dítěte a jeho rodiče Temperament dítěte a jeho souvislosti s vybranými charakteristikami na straně matky Kristína Kicková, Petra Daňsová Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Brno Příspěvek vychází z výsledků longitudinálního projektu “DOMOV – děti, otcové a matky o vývoji“, jehož cílem je sledovat raný vývoj dítěte v jeho rodinném prostředí. Sběr dat probíhá od třetího trimestru těhotenství do tří let věku dítěte. Výzkumná studie se bude zabývat souvislostmi mezi temperamentem dítěte, depresivitou matky a vybranými aspekty rodičovství (mateřské sebehodnocení, gatekeeping, vnímaná podpora ve spolurodičovství). Předchozí studie poukazují na souvislost depresivních symptomů na straně matky se zvýšeným negativním afektem a náročným temperamentem dítěte (Kerstis et al., 2013; McGrath, Records, & Rice, 2008; Muzik, 2010; Porter & Hsu, 2003). Náročný temperament dítěte a vyšší depresivita matky jsou rovněž dávány do souvislosti s nižším mateřským sebehodnocením a s nižší vnímanou podporou ve spolurodičovství (Farrow & Blissett, 2007; Solmeyer & Feinberg, 2011). Jejich souvislosti s mateřským gatekeepingem doposud
19
nebylo věnováno mnoho pozornosti. Prezentovány budou výsledky ze třetí vlny sběru dat (období tří měsíců věku dítěte). depresivita matky; temperament dítěte; vnímaná podpora ve spolurodičovství Emoční dostupnost (Emotional availability): důležitý konstrukt pro porozumění a hodnocení vztahu matka-dítě Daniela Sobotková Pracovní skupina pro raný vývoj dětí, ČMPS Praha Konstrukt „Emoční dostupnost“ (Emotional availability - EA) vychází z Bowlbyho teorie attachmentu – citové vazby, která se vytváří v raném věku mezi matkou a dítětem a z hlediska evoluce je potřebná pro přežití nezralého dítěte (Bowlby, 1969). Pro hodnocení attachmentu vypracovala Ainsworthová metodu „Strange Situation Procedure“ – SSP (Ainsworth et al.). Tato metoda je založena na pozorování chování dítěte ve vyšetřovně s matkou a za stresové situace, když matka dítě opustí, i následně po jejím návratu. Uvedenou metodu je však možné užít jen u dětí ve věku 9 až 18 měsíců. Teorie attachmentu a metoda SSP tak mají své limity. Emoční pouto se neutváří jen při snaze zmírnit či eliminovat distres dítěte, ale hlavně při pozitivních preverbálních interakcích mezi matkou a dítětem v každodenních situacích, kdy emoční signály matky působí na chování dítěte a dítě svými signály působí zpětně na chování matky. Konstrukt „emoční dostupnost“ vypovídá o schopnosti dvou jedinců vzájemně sdílet svá emoční rozpoložení, což osvětluje kvalitu jejich emočního vztahu (Saunders et al, 2015). Emoční klima tohoto vztahu lze měřit pomocí šesti EA škál: čtyři škály hodnotí dospělého, dvě škály jsou určeny pro hodnocení dítěte (Biringen, 1991). Tato metoda se stále vyvíjí a dnes již existuje její 4. vydání (Biringen et al., 2014). Užití metody není limitované prostředím ani věkem dítěte a má tak široké využití (Bornstein et al., 2012), např. pro prevenci, při hodnocení a terapii vztahu u rodin s psychosociálním rizikem (Easterbrooks et al. 2012) či u dětí s postižením (Gul et al., 2016). Cílem příspěvku je poukázat na relativně nové pojetí emočního vztahu, jakým je „emoční dostupnost“, na její hodnocení a možnosti využití v praxi. emoční dostupnost (emotional availability - EA), vztah matka-dítě, EA škály Možnosti zkoumání teorie mysli u dětí v raném věku Veronika Hanáčková Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny, FSS MU, Brno 602 00 Studie zabývající se vývojem teorie mysli u dětí se soustředí zejména na předškolní věk. K měření teorie mysli v předškolním věku se nejčastěji používají úkoly založené na porozumění nesprávnému přesvědčení (false belief). Nicméně, některé výzkumy (Philips, Wellman & Spelke, 2002; Wellman a kol., 2004, Buttlerman, Carpenter & Tomsello, 2009) ukázaly, že děti jsou schopné usuzovat na duševní stavy druhých lidí už v batolecím věku a naznačují tím, že se teorie mysli může u dětí vyvíjet i dříve, než jsou schopny úspěšně řešit testy nesprávného přesvědčení. Testy nesprávného přesvědčení bývají kritizovány za to, že kladou vysoké nároky na verbální schopnosti dětí a spíše než o vývoji teorie mysli vypovídají o úrovni jazykových schopností (Doherty, 2010), což může být důvodem, proč v nich mladší děti selhávají. V rámci tohoto příspěvku budou představeny úkoly, které lze u dětí v batolecím věku použít k měření schopnosti usuzovat na duševní stavy druhých lidí a poznatky z pilotáže těchto úkolů, která bude provedena v červenci a srpnu 2016. teorie mysli, sociální porozumění, batolecí věk
20
Osobní zájmena v raném dětství: signál vývoje individuality nebo jazykových znalostí? Filip Smolík, Veronika Bláhová Psychologický ústav AV ČR Anna Chromá, FF UK V učebnicích vývojové psychologie často najdeme tvrzení, že první výskyty osobních zájmen první a druhé osoby (já, ty) signalizuje rozvoj sebeuvědomování, jáství a uvědomování druhých osob. Souvislost zájmen s těmito příznaky sociálního porozumění se zdá být nasnadě, je však třeba brát v úvahu i jazykovou stránku používání zájmen. Z hlediska jazykových znalostí jsou osobní zájmena obtížná, neboť mají převážně gramatické funkce, a zároveň nemají stabilní referenty, ale jejich referent závisí na kontextu. Vývoj zájmen tedy může souviset nejen s vývojem sociálního porozumění, ale i jazykových schopností. Existuje však jen málo studií, které sledovaly vývoj osobních zájmen a dalších prostředků jazykové reference k osobám a sledovaly přitom zároveň sociokognitivní a jazykovou úroveň dětí. Příspěvek shrne výsledky dvou studií (každá se 60 participujícími dětmi), jedné longitudinální a jedné průřezové, které zjišťovaly různé aspekty znalosti zájmen u dětí ve 30 měsících věku. V obou studiích byl sledování sociální i jazykový vývoj dětí. Výsledky potvrzují, že rozvoj osobních zájmen souvisí jak s vývojem sociální kognice, tak s vývojem jazyka. Při studiu dětských způsobů referování o osobách je tedy třeba sledovat sociální i jazykový vývoj dětí. zájmena; sociální kognice; jazykový vývoj Vliv hlasu při muzikoterapeutické intervenci u vybraných klientů Lenka Kružíková Katedra hudební výchovy, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci Předmětem příspěvku je nástin muzikoterapeutické praxe v kontextu hlasového působení. Cílovou skupinou jsou děti (0-7 let) se zvýšeným sociálním rizikem a děti s autismem. Autorka představí důležitost působení hlasu při muzikoterapii na jednotlivých kazuistických případech. Hlas, jako nejdůležitější hudební nástroj, je prostředkem podpory, poskytuje klientovi pocit bezpečí, dává najevo empatii a vstřícnost. Hlasové vibrace pak pomáhají k uvolnění fyzického a psychického napětí a společně s dechem prohlubují kontakt s klientem. Faktor dechu a hlasové vibrace také může u dětí se specificky vzdělávacími potřebami sloužit jako podpora preverbální komunikace, či jiného sdělení, které je pro klienta důležité. U dětí s autismem autorka v muzikoterapii často aplikuje sdílenou hlasovou pozornost, jejíž zákonitosti představí. Samotná melodie a průběh intonace v muzikoterapii může pomoci motivovat klienta k pozitivnímu pokroku, s ohledem na naplnění cíle (práce s motorikou, mapováním tělesného schématu, s pozorností a koncentrací, očním kontaktem, či kreativitou, hudebním/nehudebním vyjádřením, atd.). Cílem příspěvku je poukázat na metodickou strukturu hlasové intervence v muzikoterapii, s praktickými příklady obsaženými v jednotlivých kazuistikách. muzikoterapie, dítě se zvýšeným sociálním rizikem, dítě s autismem Specifická forma podpory rodičů dětí od okamžiku sdělení závažné zdravotní diagnózy dítěte Jan Michalík Společnost pro MPS, Olomouc Petra Tomalová Centrum provázení, KDDL VFN Praha, Sdělení přináší informaci o systémovém a obsahovém řešení nové formy podpory rodičů, kterým je lékařem stanovena závažná či nepříznivá zdravotní diagnóza jejich dítěte. Nová služba „provázení“
21
zahrnuje podporu rodinných příslušníků od okamžiku sdělení závažné diagnózy, či v období předcházející tomuto okamžiku až po předání rodiny do péče služeb v komunitním prostředí rodiny. Popsána budou specifika práce se třemi cílovými skupinami: rodiče (zákonní zástupci) dětí se vzácnými onemocněními, dětí se zdravotním postižením a děti předčasně narozených a s nízkou a velmi nízkou porodní hmotností. Na konkrétních příkladech je popsán základní model práce a formy poskytované podpory v rámci Centra provázení, samostatného zařízení Společnosti pro mukopolysacharidosu, které od roku 2015 působí při Klinice dětského a dorostového lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Obsahem sdělení bude i seznámení s modelovými kazuistikami ukazujícími problémy cílové skupiny, jakož i formy a metody práce poradenského personálu. Součástí deskripce bude i klasifikační vymezení nového typu služby v rámci dosavadního pojetí služeb zdravotnických a sociálních. vzácná onemocnění, zdravotní postižení, rodiče
Čtvrtek 8. 9. 2016, 14.00 – 16.40, sál N3 Výuka psychologie Výuka psychologie směřující k psychologické gramotnosti Alena Nohavová Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovice, Katedra pedagogiky a psychologie, České Budějovice Příspěvek je zaměřen na analýzu a operacionalizaci konceptu psychologické gramotnosti (McGovern et al., 2010 aj.), který je považovaný za ústřední cílovou kategorii ve výuce psychologie (Chrz, Nohavová, & Slavík, 2015). Výuka psychologie směřující k psychologické gramotnosti se nemůže obejít bez specifické angažovanosti subjektu v obsahu, resp. v učivu. Způsob metodického zvládání takto pojaté výuky je teoreticky objasněn prostřednictvím Searlova (2004) konstruktu ontologie první a třetí osoby a Goodmanovy (2007) typologie symbolizace. V příspěvku je představena kazuistika, která je kvalitativně analyzovaná ve vztahu k výše uvedenému cíli výuky psychologie pomocí metodiky 3A (srov. Janík et al., 2013). Metodika 3A zkoumá učební prostředí, kdy případem se stává výuková situace. Pozorovaná výuková situace je konceptově analyzovaná pomocí tzv. modelu hloubkové struktury výuky, který je zaměřen na integritu (soudržnost) výuky v těchto rovinách: obsah–cíl–činnost. Konceptová analýza probíhá ve třech vzájemně propojených fázích – anotace, analýza, alterace, které tvoří i strukturu výstupu (více Janík et al., 2013; Slavík, Janík, Jarníková, & Tupý, 2014). výuka psychologie, psychologická gramotnost, metodika 3A Možnosti a hranice praktické výuky psychologie na VŠ Miroslav Charvát, Lucie Viktorová Katedra psychologie FF UP, Olomouc Východiska: Při dotazování studentů psychologie a analýze výsledků evaluace se nejčastěji objevují požadavky na co nejvíce prakticky zaměřenou a nácvikovou formu výuky, namísto teoreticky koncipovaných předmětů o psychologii. Cílem příspěvku je podrobit tento častý studentský požadavek či nářek diskuzi a zjistit, zda je oprávněný či nikoliv. Ptáme se tedy, zda je skutečně užitečnější co nejvíce prakticky zaměřená výuka či zda je nutné nejprve vybavit studenty pořádnými teoretickými základy, než se pustíme do nácviků psychologické práce. Tato otázka nabývá ještě více na významu, pokud se budeme věnovat výuce základů psychologie u nepsychologických oborů, kde je časová dotace na předání toho podstatného z psychologie jen velmi malá. Autoři mají zkušenosti jak s výukou spíše teoretickou formou přednášek, tak nácvikovou. V rámci příspěvku představí své
22
argumenty pro i proti těmto změnám kurikula. Předpokládaným přínosem příspěvku je otevření odborné diskuze na téma výuky psychologie v rámci oborů, jejichž absolventi budou primárně pracovat s lidmi a z toho důvodu požadují již v rámci studia větší praktické zkušenosti. Posluchači budou několika otázkami přizvání k hlasování pomocí zpětnovazebných hlasovacích zařízení. Pokusíme se diskutovat i pojmy jako je „psychologické minimum“ či „psychologická gramotnost“. praktická výuka, studium psychologie, psychologická gramotnost Hodnocení bakalářského studia Psychologie na FF UP z pohledu jeho absolventů Lucie Viktorová Katedra psychologie FF UP, Olomouc Teoretická východiska: Z pohledu studentů i vyučujících je jedním z hlavních cílů studia na vysoké škole kvalitně připravit studenty na budoucí uplatnění v praxi. Za tímto účelem má většina oborů definovaný tzv. profil absolventa, který popisuje, jaké znalosti, dovednosti a kompetence má absolvent daného oboru (na dané katedře/fakultě/VŠ) vykazovat, a k jehož naplňování má směřovat obsah a koncepce kurikula. Cíle výzkumu: Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, nakolik se absolventi prezenčního a kombinovaného bakalářského jednooborového studia psychologie cítí splňovat vybrané aspekty a definované charakteristiky absolventa oboru Psychologie na Katedře psychologie FF UP. Výzkumný soubor: K dnešnímu datu se podařilo získat údaje od více než 120 studentů a absolventů z let 2011 – 2013, a to jak z kombinovaného, tak z prezenčního bakalářského studia. Metody: V rámci dotazníku zaměřeného na aktivity před a po nástupu na Katedru psychologie FF UP byla administrována také 30 položková škála zjišťující míru souhlasu s výroky týkajícími se profilu absolventa (0 – naprosto nevystihuje, 3 – zcela vystihuje). Analyzovány byly výsledky respondentů v rámci tří subškál – „Co si studenti odnesli z výuky“, „Vlastní příprava na výuku a výstupy“ a „Vlastní rozhled, přehled a reflexe“. Hlavní zjištění: Ze sebehodnocení absolventů vyplývá, že i přes nepříliš systematickou přípravu na výuku jim nedělá problém četba a orientace v odborných (i cizojazyčných) článcích, naopak se i v současnosti potýkají se statistikou. Znají ovšem možnosti a limity svého uplatnění v oboru." studium psychologie, absolventi, kompetence Reflektivní semináře k výukovým praxím studentů učitelství a návaznosti na výuku psychologických kurzů v pregraduální přípravě Josef Lukas, Kateřina Bartošová, Jan Mareš Katedra psychologie PdF MU, Brno Mezi aktuální výukové trendy při vzdělávání budoucích učitelů patří posun od výuky zaměřené na informace „o psychologii“ k postupům umožňujícím využití psychologických poznatků přímo ve výukové praxi. Tento posun dokládá i aktuální doporučení akreditační komise ohledně skladby předmětů v pedagogicko-psychologickém modulu a navazujících reflexivních praxí. Cílem příspěvku je představit nově akreditovanou podobu studia a zkušenosti s vedením reflektivních seminářů navazujících na výukovou praxi studentů učitelství. Autoři vycházejí ze svých zkušeností s výukou budoucích psychologů i učitelů, a to jak v podobě tradiční výuky, tak i v podobě seminárních aktivit v reflektivních seminářích, jejichž cílem je posílit schopnost aplikovat psychologické poznatky ve výukové praxi. praktická výuka, studium psychologie, psychologická gramotnost
23
Možnosti využití metafor ve vzdělávání Tereza Škubalová, Táňa Fikarová Katedra psychologie, Pedagogická fakulta MU, Brno, 603 00 V důsledku současného posunu ve vzdělávání směrem k většímu důrazu na kultivaci vztahů ve školním prostředí, je významné se orientovat v práci s učiteli na rozvoj jejich sociálně-emočních kompetencí. Pro příznivé vztahy ve třídě je potřeba adekvátní emoční regulace u žáků a u učitelů (např. práce s impulzivními pohnutkami). Příspěvek se zaměřuje na možné souvislosti psychologického konceptu mentalizace (jehož základem je emoční regulace) a metafor. Metaforu chápeme, jako je jeden z nejdůležitějších způsobů, jimiž se snažíme porozumět komplexním jevům (Lakoff , Johnson, 1980), například interpersonálním vztahům. Příspěvek shrnuje důležité studie tematizující úlohu metafor v pedagogickém kontextu: metafory profesní identity učitele, role učitele, myšlení a přesvědčení učitele. Taktéž popíšeme výsledky práce s metaforami v klinické praxi zaměřené na rozvoj mentalizace (reflektivních funkcí). Koncept mentalizace bude blíže představen společně s možnostmi jeho empirického uchopení například pomocí škály interpersonální decentrace v Tematicko-apercepčním testu (Jenkins, Čermák, Fikarová, 2012). Výsledkem uvedené přehledové studie je navržení projektu výzkumu. metafora, mentalizace, vzdělávání Psychologické portrétování Ivana Fabianová Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra psychologie Jednou z dovedností psychologa by mělo být vytváření popisů osobnosti člověka v celé jeho šíři, zachycení charakterových a povahových črt spolu s vlastnostmi či typickými rysy chování a dalšími zvláštnostmi, které podtrhují originalitu každého z nás. Radvan Bahbouh, docent přednášející psychologii osobnosti na Katedře Psychologie FF UK v Praze, tuto dovednost pojmenoval psychologické portrétování. Dal tak vzniknout projektu, kterým chce studenty v rozvoji této dovednosti podpořit. Na webovém portálu psychologickeportrety.cz vytvořil jedinečnou galerii osobnostních profilů z děl nejrůznějších autorů české i světové literatury. Jsou zde k dispozici úryvky osobnostních popisů v podání spisovatelů, kteří jsou schopni jedinečnost lidské osobnosti zachytit ve svých uměleckých dílech. Cílem webové platformy je, jak říká Radvan Bahbouh, podněcovat naši touhu porozumět druhým, a tím i sobě. Příspěvek účastníkům představí projekt s celou škálou jeho využití pro studijní i profesní účely. Seznámí je s postupy, využívanými při psychologickém portrétování a poskytne prostor pro vytvoření a zároveň získání vlastního osobnostního portrétu." psychologie osobnosti, portréty, výuka psychologie Pátek 9. 9. 2016 9.00-11.40, sál N2 Klinická psychologie
Diagnostika a terapie u hydrocefalu Markéta Holubová Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha Východiska: Hydrocefalus neboli nadměrné hromadění mozkomíšního moku v nitrolebním prostoru je klinický syndrom charakterizovaný především poruchou chůze, sfinkterovými obtížemi a narušením kognice. Ve spolupráci s Neurochirurgickou a neuroonkologickou klinikou 1. LF UK při Ústřední vojenské nemocnici v Praze sledujeme vliv zkratové operace na kognitivní výkon pacientů
24
s touto diagnózou. Cíl příspěvku: Příspěvek stručně seznamuje se základními diagnostickými a terapeutickými postupy u pacientů s rozvinutým hydrocefalem. Blíže se pak věnuje vyšetření kognitivních funkcí těchto pacientů. Zkušenosti autorů: Na kazuistice je ilustrován vývoj kognitivních funkcí pacientky s normotenzním hydrocefalem před implementací vertikulo-peritoneálního shuntu a s časovým odstupem. Oproti prvnímu vyšetření, kde byl nalezen multidoménový kognitivní deficit, výsledky vyšetření po roce svědčí pro zlepšení ve většině měřených parametrů. Předpokládaný přínos příspěvku.Příspěvek shrnuje problematiku hydrocefalu a na kazuistice ukazuje efektivitu neurochirurgické intervence. diagnostika, terapie, normotenzní hydrocefalus Program Minfulness-Based Stress Reduction (MBSR) s pacienty s chronickou bolestí – pilotní projekt ve Fakultní nemocnici v Motole Jaroslav Chýle Centrum pro léčení a výzkum bolestivých stavů při Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN v Motole Rudolf Černý Neurologická klinika 2. LF UK a FN v Motole Poslední dobou se více zdůrazňuje role psychické složky při léčbě nejrůznějších onemocnění a poruch. Jednou z forem doplňkové léčby a prevence v medicíně jsou programy využívající trénink všímavosti (mindfulness training nebo mindfulness-based interventions). Meditace všímavosti je významnou oblastí meditativních praktik, kterým je v klinické praxi i výzkumu věnována rostoucí pozornost a zájem o intervence založené na všímavosti v posledních letech exponenciálně roste. Všímavost je atributem vědomí, o kterém se již dlouhou dobu předpokládá, že podporuje osobní pohodu. Podle dostupné literatury trénink všímavosti multifaktoriální cestou pozitivně ovlivňuje různé systémy lidského organismu a působí na zlepšení četných psychických i tělesných příznaků a obtíží. Cílem příspěvku je seznámit účastníky s výsledky pilotního kurzu MBSR ve Fakultní nemocnici v Motole. Autor je kvalifikovaným lektorem programu MBSR, který je nejstarším a nejdéle zkoumaným standardizovaným programem založeným na všímavosti. Autor v roce 2016 realizoval pilotní kurz MBSR pro vybrané pacienty s chronickou bolestí ve Fakultní nemocnici v Motole. Příspěvek by měl přinést lepší informovanost o standardizovaném tréninku všímavosti, jeho klinických účincích, vědeckém výzkumu a praktickém využití v klinické praxi. všímavost, Minfulness-Based Stress Reduction (MBSR), bolest Rapidní skórování a normativní kalkulačka pro mírnou kognitivní poruchu u Parkinsonovy nemoci Ondřej Bezdíček (1) Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, 1. lékařská fakulta University Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Praha 2 (2) Národní ústav duševního zdraví, Klecany Zdeněk Šulc (2), Tomáš Nikolai (1), Hana Štěpánková (2), Miloslav Kopeček (2), Robert Jech (1), Evžen Růžička (1) Teoretická východiska: Mírná kognitivní porucha u Parkinsonovy nemoci (PN-MKP) se chápe jako stádium předcházející syndromu demence. PN-MKP se standardně diagnostikuje na úrovni II dle komplexní neuropsychologické baterie: deset měřítek, vždy dvě pro pět kognitivních funkcí. Studie ověřující validitu baterie PN-MKP na české populaci baterie dosud chybí. Cíle výzkumu: Poskytnout normativní data pro českou verzi baterie PN-MKP, vytvořit kalkulačku pro rapidní skórování komplexní neuropsychologické baterie, ověřit její diskriminační validitu na souboru osob s PN-MKP.
25
Výzkumný soubor: Výzkumný soubor čítal 36 osob s Parkinsonovou nemocí diagnostikovaných dle standardní kritérií UKPDSBB. Tyto osoby jsme rozdělili dle baterie PN-MKP na soubor PN-MKP (N = 13) a bez kognitivního deficitu PN-BKD (N = 23) porovnáním jejich výkonu s kontrolním souborem (N = 39). Dále jsme nasbírali soubor zdravých osob pro normativní studii baterie PN-MKP (N = 599). Metody: Nejcitlivější měřítko v baterii (PN-MKP vs. PN-BKD) je Londýnská věž (AUC = 94 %; CI 95 % 87–100 %), dále nad hranicí AUC > 80 % byla měřítka: test cesty A, opakování čísel pozpátku a podobnosti (WAIS-III), Bostonský test pojmenování a oddálené vybavení z RAVLT. Všechna p < 0,05. Pro rapidní skórování baterie jsme vytvořili normativní kalkulačku na základě regresní analýzy pro každé z deseti měřítek. Hlavní zjištění: Některá měřítka baterie disponují vysokou diskriminační validitou pro odlišení PN-MKP od PN-BKD. Kalkulačka umožňuje rapidní skórování baterie na základě normativní standardů. mírná kognitivní porucha, Parkinsonova nemoc, validita Studie byla podpořena grantem GA ČR č. 16-01781S „Kognitivní prediktory neurodegenerativních onemocnění zdraví“ a výzkumným záměrem PRVOUK- P26/ LF1/ 4. Škála frontálního chování: validita u mírné kognitivní poruchy u Parkinsonovy nemoci a česká normativní studie Adéla Fendrych Mazancová, Ondřej Bezdíček, Tomáš Nikolai, Robert Jech, Evžen Růžička Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, 1. LF UK a VFN v Praze, Praha 2 U významné části pacientů s Parkinsonovou nemocí (PN) se rozvíjí kognitivní deficit manifestující se často narušením exekutivních funkcí. S cílem zachytit kognitivní deficit v rané fázi jeho rozvoje byl definován koncept mírné kognitivní poruchy u Parkinsonovy nemoci (PN-MKP). Cílem této studie bylo analyzovat validitu Škály frontálního chování (Frontal Assessment Battery; FAB) pro screening PN-MKP a poskytnout normativní data testu FAB pro kognitivně zdravou dospělou českou populaci. Celkem 15 pacientů s PN bylo zařazeno do skupiny PN-MKP (klasifikováno na úrovni II. dle neuropsychologické baterie Movement Disorders Society; 52-82 let) a 17 pacientů s PN bylo zařazeno do skupiny PN bez kognitivního deficitu (PN bez deficitu, 45-81 let). Kontrolní skupinu tvořilo 15 kognitivně zdravých jedinců vybraných z normativního vzorku, párovaných dle věku a vzdělání se skupinou PN-MKP. Pro normativní vzorek bylo vyšetřeno 339 kognitivně zdravých osob (24-87 let). Celkové skóre testu FAB rozlišilo skupinu PN-MKP od kontrolní skupiny (p < 0,001) a PN-MKP od PN bez deficitu (p = 0,014). Dle ROC analýzy byla velikost plochy pod křivkou (AUC) 89 % (95 % IS 75-100) pro skupinu PN-MKP vs. kontrolní skupina a AUC 75 % (57-93) pro PNMKP vs. PN bez deficitu. Dle výsledků je test FAB validní nástroj pro screening exekutivního deficitu u PN. Výkon v testu u kognitivně zdravé dospělé populace byl ovlivněn věkem (r = -0,12; p < 0,05) a vzděláním (r = 0,17; p < 0,01). Pro standardní a objektivní interpretaci výkonu v testu FAB je proto vhodné postupovat dle norem. Škála frontálního chování, mírná kognitivní porucha, Parkinsonova nemoc Šikana na pracovišti v České republice: výskyt, dopad a specifika Jan Šmahaj, Panajotis Cakirpaloglu, Simona Dobešová Cakirpaloglu, Martin Zielina Katedra psychologie, FF UP Olomouc Příspěvek přináší výsledky dvouletého projektu zaměřeného na negativní projevy chování a šikanu na pracovištích v České republice. Cílem realizovaného výzkumu je zachycení výskytu šikany a odhalení nejčastějších způsobů projevu a sledování psychických důsledků mobbingu u zasažených obětí. Sběr dat kombinoval elektronickou i papírovou formu sběru dat v terénu. Z celkového počtu oslovených validně vyplnilo dotazník 8500 respondentů. Mezi použité metody v rámci sběru dat jsme použili: Dotazník negativního chování, diagnostickou škálu SUPSO a statusový dotazník. Hlavní
26
zjištění poukazují, že výskyt mobbingu řadí Českou republiku mezi nejvíce zasažené státy Evropské Unie a také na specifické rozdíly ve veřejném a soukromém sektoru. U obětí mobbingu bylo potvrzeno, že trpí různými psychickými problémy, především úzkostí a depresí. mobbing, úzkost, deprese Grantová podpora: Výzkum a příspěvek vznikl díky podpoře Grantové agentury České republiky. GA ČR Mobbing jako rafinovaná forma agrese na pracovišti r. č. 15-18469S. Motivace k pohybové aktivitě u psychiatrických pacientů Běla Hátlová, Tereza Louková, Iva Wedlichová, Martin Dlabal, Marit Sörensen, Marte Bentzen, Anders Falhorlm Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Východiska: U psychicky nemocných osob je pozorovatelná psychopatologie v jejich: • používání pohybu v rozsahu částí, nebo celku těla a využíváním prostoru • s potlačováním nebo explozí emočních projevů zřejmých v tělesném pohybu • sociální tělesná úzkost, kdy pohybové aktivity jsou často vnímány jako sebeprezentační hrozba Je ověřeno, že vnímání sebe sama ve vztahu k pohybu ovlivňuje jak specifické sebehodnocení spojené s tělem a jeho pohybem, tak hodnocení sebe sama na globální úrovni. Výzkumný soubor: Do projektu je zařazeno 400 psychiatrických pacientů ve věku 21-55 let, muži a ženy žijící v ČR a v Norsku. Cíl výzkumu: Zjištění jak motivovat psychicky nemocné k pohybové aktivitě? Vycházíme z předpokladu, že je důležité znovu obnovit vztah k pohybové aktivitě. Vybudovat: • zájem (jedinec si užívá aktivitu) • odhodlání (věří, že je to důležité a nakonec i příjemné) • sebevědomí (zvládá aktivitu bez problémů) Metoda: Motivační rozhovor (Miller, Rollnick, 2002). Výsledky: Aplikace metody Motivačního rozhovoru a sběr dat byl zahájen v České republice a paralelně v Norsku v dubnu 2016. Závěry: Projekt je příkladem úspěšné spolupráce na mezinárodního výzkumného grantu mezi katedrou psychologie PF UJEP, Ústí nad Labem a Norwegian School of Sport Science, Oslo. motivation, physical activity, psychiatry Projekt je podporován grantem, MŠMT ČR, Czech-Norwegian Research Programme (CZ09) 7F14500, 2014-2017. Efektivita kognitivního tréninku prostřednictvím internetu Pavel Škobrtal, Miroslav Novotný, Tomáš Žilinčík Centrum duševního zdraví, Jeseník Náš příspěvek se zabývá relativně novou metodou kognitivní remediace prostřednictvím Internetu. Efektivitu této intervence jsme měřili pomocí testů IVA Plus a Conners' Continuous Performance Test II. Všichni pacienti byli nejdříve podrobeni vyšetření pomocí testů IVA + Plus a Conners' Continuous Performance Test II a poté podstoupili trénink pracovní paměti prostřednictvím programu COGMED. Následně bylo u nich opět provedeno vyšetření pomocí testů IVA + Plus a Conners' Continuous Performance Test II. Výsledky naší studie souhlasí s teoretickými předpoklady, kdy se nám podařilo prokázat statisticky významné zlepšení, které publikoval před námi např. Klingberg, Forssberg a Westerberg (2002). Domníváme se, že námi prezentovaná práce může mít význam pro budoucí studie, které se budou zabývat účinností kognitivní remediace prostřednictvím Internetu a může napomoci při řešení problémů lidí, kteří trpí nejrůznějšími duševními poruchami. kognitivní trénink, pracovní paměť, internetová psychoterapie
27
Pátek, 9. 9. 2016, 9.00-12.20, auditorium Psychodiagnostika Hraniční psychologické metody Radim Badošek Katedra pedagogické a školní psychologie, PdF, OU V rámci psychologie existují různé postupy výzkumu. Jedním takovým je biografická metoda výzkumu osobnosti sledované osoby na základě podkladů, které o ní mohou něco zajímavého vypovědět. Jedná se o zpracovávání zejména textových materiálů jako jsou deníky, osobní korespondence, blogy, nebo jakýkoliv jiný věrohodný dokument, který ukazuje na pohnutky, přání, očekávání, postoje či jiné psychologické determinanty daného člověka. V minulosti bylo mnohokrát využito obdobných materiálů k přisouzení míry inteligence již neživým osobám, a to i s udáním přesného čísla IQ. Je zřejmé, jak jsou tyto metody zavádějící, neboť se nezakládají na skutečných měřeních, ale velmi nepřímých odhadech. Dosud také nebyla provedena věrohodná analýza těchto odhadů – tj. nakolik jsou přesné – např. na žijících autorech, kterým by bylo dán relevantní inteligenční test. Proto takové psychologické šetření je spíše bulvární zkratkou, a dost možná se pohybuje za hranicí psychologie. Existuje ale také možnost, kdy by mohlo být možné na základě statisticky podložené a sofistikované analýzy textu ověřit například autorství literáta, neboť každý má své typické užívání slov. A jedna málo veřejně známá literární záhada týkající se autorství významného českého básníka čeká již půlstoletí na své vyřešení, které však bude i tak těžko prokazatelné. A možná že díky nemožnosti verifikace bude za hranou psychologie a jejími možnostmi. Neboť cílem psychologie je popsat, vysvětlit a predikovat. A jen budoucnost může být kruciálním momentem predikce, tedy zda je predikce dobrá či špatná. Rozhoduje to o tom, zda stojí zato metodu, díky níž byla predikce získána, dále používat. A bohužel mrtví klasici osobní budoucnost, která by rozhodla, z podstaty nemají. biografická psychologie, přiznání autorství, psycholingvistika Recenzní proces testů jako prostředek ke zkvalitnění české psychologické diagnostiky Hynek Cígler Katedra psychologie, Fakulta sociálních studií MU, Brno Jedním z pilířů zajišťujících kvalitu akademických publikací je peer-review. Psychodiagnostické metody přitom jsou svým způsobem rovněž akademickými publikacemi – jejich vydání je doprovázeno validizačními a standardizačními studiemi, jejichž kvalitu by také měl kontrolovat obdobný recenzní proces jako v případě článků či monografií. Zcela běžnou a samozřejmou věcí jsou recenze testů v anglicky mluvících zemích, pro některé účely pak dokonce mohou být vyžadovány pouze recenzované metody. V České republice publikuje recenze diagnostických metod časopis Testfórum od roku 2014, zatím však rozhodně nejde o samozřejmou věc – metody jsou hodnoceny spíše nahodile a zpravidla jen jedním recenzentem, recenzovaných testů je méně než dvacet. V tomto příspěvku vycházím ze svých zkušeností editora časopisu Testfórum a představím, jakým způsobem recenzování v Testfóru probíhá. Shrnu hlavní důvody, proč bychom měli stát o široce rozšířený a transparentní recenzní proces a proč bychom neměli hodnotit pouze metody nově vycházející, ale i ty, které byly vydány dříve a jsou dnes součástí běžné praxe. Popíšu též model recenze testu podle EFPA (Evropské federace psychologických asociací), kterým se recenze v Testfóru řídí, a zaměřím se na jeho strukturu a zdůvodnění jednotlivých kapitol. Závěrem uvedu možnosti, které se nabízejí pro zájemce o recenzní proces z řad autorů testů, vydavatelů i potenciálních recenzentů. recenze testu; diagnostické metody; Testffórum
28
Škála adaptivních schopností u dětí – vývoj posuzovacích škál Lucie Chadimová Národní ústav pro vzdělávání, Fakulta sociálních studií MU, Brno Jakub Jelínek Národní ústav pro vzdělávání, Filozofická fakulta UK Adaptivní dovednosti jsou významné pro nezávislost a soběstačnost člověka v jeho každodenním životě. Jde o široce definovaný konstrukt zahrnující dovednosti sociální, praktické a konceptuální (dle teoretického modelu DSM-5). Vývoj české škály adaptivních schopností pro děti je projektem, který navazuje na činnost odborné skupiny pro diagnostiku lehkého mentálního postižení při Národním ústavu pro vzdělávání. Stanovení diagnózy mentálního postižení předpokládá zevrubné zhodnocení adaptivních schopností dítěte. Doposud však není k dispozici standardizovaný nástroj konstruovaný pro české prostředí. Primárními uživateli nástroje budou odborní pracovníci školských poradenských pracovišť (psycholog, speciální pedagog). Metoda je konstruována se záměrem dosáhnout co nejvyšší kulturní adekvátnosti jak vůči majoritní populaci tak i minoritním skupinám obyvatelstva, zejména romské populaci. V našem příspěvku představíme dosavadní postup vývoje diagnostického nástroje a nastíníme poznatky z pilotních studií, zaměřených na obsahovou validitu položek a srozumitelnost nástroje pro uživatele i respondenty. adaptivní schopnosti, vývoj testů, posuzovací škály Barnumský efekt a sebaprezentačné skreslenie v teste Lüscherova klinická diagnostika Magdaléna Jačalová Katolícka univerzita v Ružomberku, Filozofická fakulta, Ružomberok Barnumský efekt hovorí o akceptácii tvrdenia, ktoré vypovedá o osobnosti, prežívaní a správaní osoby bez ohľadu na pravdivosť výroku a jeho vedecké podloženie. (Holmes a kol, 1986) Self serving bias je tendencia vnímať a hodnotiť svoju osobu, vlastnosti a správanie v pozitívnom svetle a akceptovať tvrdenia, ktoré ju tak popisujú. (McDonald a kol, 2002). Varianty Lüscherovho testu voľby farieb patria v akademickej psychologickej komunite k najkritizovanejším, ale u praktikujúcich psychológov k najpoužívanejším. Primárnym výsledkom je určenie poradia preferencie každej z 8 farieb v porovnaní s ďalšími 7. V širšie koncipovanom výskume overujúcom kritéria kvality overujeme výskyt Barnumského efektu a vplyv sociálnej žiadúcnosti výroku na postoj jedinca, o ktorom výrok vypovedá.Výskumný súbor tvorilo 98 študentov vo veku 16-19 rokov. Po administrácii boli prečítané výroky z manuálu zodpovedajúce voľbe farieb na 1. 2. 7. a 8. mieste. S tvrdeniami repondent vyjadril mieru súhlasu. Súhlas s výrokmi vyjadrilo 76,4 % osôb, môžeme konštatovať, že sa prejavil Barnumský efekt. S pozitívnymi výrokmi súhlasilo 91% opýtaných a s negatívnymi 60 % respondentov. Usudzujeme, že na postoj k výroku vplyva aj jeho percipovaná pozitivita a negativita. Výsledky nabádajú k obozretnosti a kritickosti pri takom zachádzaní s testom, pri ktorom sú dielčie interpretácie zdieľané vyšetreným osobám bez prihliadania ku kontextu, alebo sú uvádzané v správach z vyšetrení pre personálne, forenzné a psychokorektívne účely. Toto použitie vyvoláva otázky po kritériách kvality testu a účeloch jeho použitia. Barnumský efekt, Self serving bias, Lüscherova klinická diagnostika Jakými empirickými studiemi jsou podpořeny běžně užívané tuzemské diagnostické metody? Předběžná sonda. Stanislav Ježek, Jaroslav Gottfried Katedra psychologie, FSS MU, Brno Ozvuky replikační krize v psychologii a stoupající nároky na obhajitelnost aplikace diagnostických metod před ne-psychology (např. soudci) znovunastolují otázku, do jaké míry se může praktik
29
užívající běžně užívané diagnostické metody odkázat na existující empirické studie prokazující obvyklé způsoby interpretace výsledků těchto metod. Navrhujeme provést sondu na vzorku nejpoužívanějších metod, která by nám umožnila odhadnout množství a kvalitu empirické evidence za tuzemskými metodami. Výsledky sondy budou tvořit základ diskuzně orientovaného příspěvku o různých pohledech na potřebnou míru podpory empirickými studiemi. diagnostické metody, validizační studie, standardizační studie Validace Suchdolských dotazníků Luděk Kolman, Pavel Michálek Česká zemědělská univerzita,Provozně ekonomická fakulta, Praha 6 Suchdolské dotazníky byly vyvinuty jako vedlejší výsledek výzkumu podpořeného grantem GAČR (P407/10/1262; 2010-2012). Následně pak byl další postup prací na dotaznících podpořen grantem Technologické agentury ČR (TAČR Omega TD020248; 2014-2015). Východiskovou teorií, o niž se práce na vývoji dotazníků opírala, byla teorie validity, jak byla původně navržena Cronbachem a Meelem a později dále rozpracována zejména Messickem. Stať diskutuje principy teorie validity a dále popisuje výsledky zpracování souboru dat od více než 700 subjektů. Struktura souboru dat odpovídá zastoupení složek dospělé populace zaměstnaných osob. Data byla zpracována pomocí korelační analýzy, výpočtu hlavních komponent a faktorové analýzy. Stať popisuje škály odvozené při zpracování. Reliabilita škál byla ověřena výpočtem Cronbachových alf a tyto výpočty vedly k závěru, že škály jsou dostatečně spolehlivé, aby je bylo možné používat jak v dalších výzkumech, tak i v praxi. Odvozené škály měří proměnné z oblasti motivace pracovní činnosti a jako teorie umožňující interpretaci výsledků měření byla navržena teorie sebedeterminace (self-determination theory). teorie validity, teorie sebedeterminace, suchdolské dotazníky Dynamické vyšetření jako nová možnost v psychodiagnostice Lenka Krejčová Katedra psychologie FF UK v Praze; DYS-centrum Praha z. ú. Marek Vranka Katedra psychologie FF UK v Praze Dynamické vyšetření představuje relativně nový alternativní způsob vyšetření kognitivních funkcí. Na rozdíl od klasického vyšetření je cílem dynamického vyšetření zjistit potenciál rozvoje kognitivních funkcí diagnostikovaného jedince a jeho možnosti učení, nikoli srovnávat individuální výsledky s populační normou. Příspěvek shrne základní principy dynamického testování, stručně seznámí s metodami dostupnými i v českém prostředí a větší důraz bude věnovat metodě ACFS C. Lidz, česky nazvané Dynamické testování kognitivních funkcí u dětí a procesu její lokalizace v České republice. Jedná se o aktuálně jedinou metodu dynamické diagnostiky, která má plně českou verzi. Metodou bylo v průběhu lokalizace diagnostikováno 365 dětí ve věku 3-6 let. Výsledky mimo jiné ukázaly statisticky významné rozdíly (p ? 0,001) mezi intaktní populací a dětmi s některou z diagnóz narušené komunikační schopnosti, avšak po intervenci se výsledky v obou sledovaných skupinách již významně nelišily. V rámci lokalizace byla část dětí diagnostikována bez fáze intervence. Výsledky opět ukázaly statisticky významný (p ? 0,001) efekt intervence. dynamická diagnostika, stadická diagnostika, metoda ACFS
30
Česká verze neuropsychologické kognitivní baterie Uniform Data Set pro diagnostiku kognitivního deficitu u Alzheimerovy nemoci Tomáš Nikolai Neurologická klinika 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice, Praha 2 Hana Štěpánková (2), Zdeněk Šulc (2), Martin Vyhnálek (3,4), Miloslav Kopeček (2), Jakub Hort (3,4), Ondřej Bezdíček (1,2) 1) Neurologická klinika 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice 2) Národní ústav duševního zdraví, Klecany 3) Mezinárodní centrum klinického výzkumu, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně 4) Kognitivní centrum, Neurologická klinika 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Motole Teoretická východiska: Alzheimerova nemoc (AN) je nejrozšířenějším neurodegenerativním onemocněním vedoucím ke kognitivnímu deficitu ve stáří. V České republice dosud chyběla základní baterie pro vyšetření kognitivních funkcí Uniform Data Set, která je základní metodou pro zjišťování kognitivního deficitu u AN v zahraničí. Cíle výzkumu: Základním cílem výzkumu je zjištění normativních a validizačních dat české verze UDS a její standardizace pro použití v klinické praxi. Výzkumný soubor: Normativní studie byla provedena na skupině 455 zdravých seniorů starších 60 let, pro validizační studii předkládáme data na skupině 131 pacientů s amnestickou mírnou kognitivní poruchou (aMCI). Metody: Skupina zdravých osob administrovala neuropsychologickou baterii obsahující UDS ve stálém pořadí testů v rámci studie Národní normativní studie kognitivních determinant zdravého stárnutí prováděné Národním ústavem duševního zdraví v Klecanech. Skupina pacientů s amnestickou MCI byla diagnostikována dle Petersenových kritérií v kognitivním centru neurologické kliniky Fakultní nemocnice Motol v Praze a Mezinárodního centra klinického výzkumu, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Hlavní zjištění: Předkládáme normativní data stratifikovaná dle věku a vzdělání pro skupiny zdravých seniorů 60-97 let a ověření validity kognitivní baterie pro pacienty s aMCI. Součástí studie je i standardizace kognitivní baterie pro použití v českém prostředí. neuropsychologická diagnostika, mírná kognitivní porucha, stárnutí Validita projektivních metod Katarína Šafárová, Tomáš Urbánek Psychologický ústav, FF MU, Brno Diagnostika na základě kresebných projektivních metod nezávisí jenom na tom, co přináší klient, ale také na interpretaci psychologa. Validizace těchto metod by se proto měla zaměřit i na proces získávání diagnózy a proměnné, které mají vliv na interpretaci. Dle zahraničních výzkumů (Meehl, 1954; Groove et al. 2000) psychologové neumí přiřadit obrázek ke klientovi a jejich zkušenost jim v tom často nepomáhá. Cílem našeho výzkumu bylo prozkoumat, které proměnné (praxe, zaměření psychologa, typ klientů, absolvované kurzy atd…) zvyšují úspěšnost psychologů v přiřazování projektivních kreseb a příběhů k anamnézám dětí. Výzkumný soubor tvořilo 130 praktikujících psychologů z různých oblastí psychologie (klinika, poradenství, pracovní psychologie, …) a studentů psychologie v různých ročnících odpovídajících dobrovolně na základě oslovení hromadným e-mailem. Pro sběr podnětového materiálu jsme použili metody Kresba začarovaného zvířete a Kresba stromu. Pro získávání dat od psychologů byl použit námi naprogramovaný webový odpovědník. Naše hypotézy byly potvrzeny. U žádné z 15 proměnných se neprojevil statisticky významný vliv na úspěšnost odhadu u psychologů. Navíc, korelace s praxí (r=-0,151) ukazuje opačné výsledky, než jsou v praxi zažité předpoklady, že validita projektivních metod roste se zkušeností examinátora. Kresba začarovaného zvířete, Kresba stromu, Kvaziexperiment
31
pátek, 9. 9. 2016, 9.00-11.40, uč. P4, přízemí Citová vazba: výzkum a praxe v ČR Všichni moji blízcí: Hierarchie citové vazby a emoce v adolescenci - pilotní studie Eliška Horská, Lenka Pivodová, Tomo Umemura, Lenka Lacinová Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny, FSS MU, Brno Příspěvek vychází z výsledků práce na projektu „Vývoj vztahů v adolescenci: Využití perspektivy citové vazby, dynamicko-systémového přístupu a metody časových řad“, jehož záměrem je prozkoumat, jak se mění a vzájemně ovlivňují vztahy v období rané až pozdní adolescence. Cílem projektu je ověřit a rozšířit poznatky ohledně vývoje hierarchie citové vazby v období adolescence. V českém prostředí se tedy jedná o ojedinělý výzkumný projekt. V rámci příspěvku budou prezentovány předběžné výsledky jedné z pilotáží, které se účastnilo 97 adolescentů ve věku od 11 do 15 let, kteří navštěvují víceleté gymnázium. Cílem pilotního výzkumu bylo ověření psychometrických vlastností a použitelnosti následujících metod: Important People Interview (Rosenthal & Kobak, 2010) zjišťujícího hierarchii citové vazby a The Positive Affect and Negative Affect Schedule - Child Form (Laurent & Catanzaro, 1999), který slouží ke zjištění emočního rozpoložení respondentů během posledních týdnů. Prezentovány budou základní deskriptivní statistiky a základní údaje o podobě hierarchie citové vazby v období rané až střední adolescence. hierarchie citové vazby, adolescence, interpersonální vztahy Všichni moji blízcí: Koncept hierarchie citové vazby Lenka Lacinová, Tomo Umemura, Eliška Horská, Lenka Pivodová Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny, FSS MU, Brno Na základě teorie citové vazby je známo, že člověk má tendenci v situacích, kdy vyhledává blízkost, podporu či bezpečí, preferovat určitou osobu. Dle Bowlbyho a Ainsworthové si dítě vytváří hierarchické preference blízkých osob za účelem zvýšení své šance k přežití. Pro období rané až pozdní adolescence jsou typické dynamické změny ve vztazích s rodiči, vrstevníky a partnery, a vztahy adolescentů se stávají komplexnějšími. Přestože teorie citové vazby představuje v dnešní době významné východisko pro empirické zkoumání, méně výzkumné pozornosti bylo dosud zaměřeno na dynamiku vývoje vazbových vztahů právě v období adolescence, konkrétně na to, jaký vliv má kvalita vztahu s jedním člověkem na další vztahy adolescenta. Je známo, že v průběhu dospívání začínají adolescenti v určitých aspektech preferovat více vrstevníky před svými rodiči, a s postupem času získávají významnou roli v hierarchii vazbových osob partneři. Není však známo, jak spolu tyto vztahy a jednotlivé změny v daných vztazích souvisí, např. jak se mění hierarchie blízkých osob po ukončení partnerského vztahu. Z dostupných výzkumů lze usuzovat, že např. matka zůstává pro adolescenty stálou vazbovou osobou, bez ohledu na kvalitu tohoto vztahu. Dále se ukazuje, že po vzniku partnerského vztahu, stoupá zároveň preference partnera, zatímco preference přátel na počátku vztahu klesá. K porozumění těmto změnám je však potřeba dlouhodobějšího sledování konkrétních změn ve vztazích a v jejich preferenci, dále pak v identifikaci významných prediktorů těchto změn a dynamiky vývoje. hierarchie citové vazby, adolescence, interpersonální vztahy
32
Kvalita života a citová vazba u pacientů s chronickým onemocněním. Alena Javůrková (1,4), Lenka Sehnalová (3,4), Tereza Rothbauerová (4,5), Jaroslava Raudenská (2,4) (1) Oddělení klinické psychologie FNKV, Praha 10-Vinohrady (2) Oddělení klinické psychologie FNM, Praha 5-Motol (3) Kožní ambulance, Oblastní nemocnice Kladno a.s., nemocnice Středočeského kraje Kladno (4) Ústav ošetřovatelství, 2. LF UK, Fakultní nemocnice v Motole, Praha-5 (5) Klinika hepatogastroenterologie, IKEM, Vídeňská 1958/9, Praha-4 1. Teoretická východiska. Citová vazba je v literatuře rizikovým faktorem pro rozvoj chorob a chronických onemocnění, ale v souvislosti s kvalitou života u chronických onemocnění nebyla zatím dostatečně zkoumána. 2. Cíl výzkumu: Zjistit, zda existuje vztah mezi kvalitou života a attachmentovou úzkostností a vyhýbavostí u pacinetů schronickým somatickýnm onemocněním. 3. Výzkumný soubor. Bylo vyšetřeno 66 pacientů po transplantaci jater (etiologie alkoholická cirhóza, virová hepatitida, primární biliární cirhóza a primární sklerozující cholangitida), průměrný věk 57 let, průměrná délka od transplantace 1,5 roku. Dále bylo vyšetřeno 52 pacientů s rosaceou (subtyp erytematoteleangiektatická rosacea, papulopustulózní rosacea, fymatózní rosacea), průměrný věk respondentů 54 let, průměrná doba trvání nemoci 9 let. 3. Metody. Pacienti po transplantaci jater byli vyšetřeni dotazníkem měřícím kvalitu života (SQUALA), pacienti s chronickou rosaceou byli vyšetření Dermatologickým indexem kvality života (DLQI) a obě skupiny dotazníkem měřícím citovou vazbu v dospělosti (ECR). 3. Hlavní zjistění. Ve skupině pacientů po transplantaci jater byl nalezen negativní vztah mezi attachmentovou úzkostností a dimenzí Zdraví (Squala2) a Blízkých vztahů (Squala3). U pacientů s rosaceou byl nalezen signifikantní negativní vztah mezi attachementovou vyhýbavostí a celkovým hodnocením kvality života (DLQI) a mezi dimenzí Volný čas a Léčba a mezi attachmentovou úzkostností a dimenzí Příznaky a pocity (DLQI). Ostatní vztahy nebyly prokázány. 4.Závěr. Negativní vztah mezi specifickými dimenzemi kvality života, attachmentovou úzkostností či vyhýbavostí po lineární mnohočetné regresi by mohl u jednotilvých diagnóz vysvětlit jejich vliv na kvalitu života a bylo by potřeba je v dalším výzkumu prozkoumat. kvalita života, citová vazba, chronická nemoc Podpořeno MZ ČR – RVO, FN v Motole 00064203 Strach z bolesti a citová vazba u pacientů s chronickou nenádorovou bolestí. Jaroslava Raudenská (1,3), Jiří Kozák (4), Dana Vondráčková (5), Alena Javůrková (2,3), (1) Oddělení klinické psychologie FNM, Praha 5-Motol (2) Oddělení klinické psychologie FNKV, Praha 10-Vinohrady (3) Ústav ošetřovatelství, 2. LF UK, Fakultní nemocnice v Motole, Praha-5 (4) Centrum pro léčbu bolesti, 2. LF Fakultní nemocnice v Motole, Praha-5 (5) Neurochirurgické oddělení, ÚVN, Praha 5-Střešovice 1.Teoretická východiska. Nejistá citová vazba je v literatuře rizikovým faktorem pro rozvoj chorob a chronických onemocnění. V dostupných studiích se prokázal vztah mezi attachmentovou úzkostí a chronickou bolestí. 2.Cíl výzkumu: Zjistit, zda existuje vztah mezi strachem souvisejícím s bolestí a attachmentovou úzkostností a vyhýbavostí a zda tento vztah souvisí s péčí a kontrolou matky a otce. 3. Výzkumný soubor: Bylo vyšetřeno 57 pacientů s chronickou bolestí, (31 mužů, 26 žen), průměrný věk 56 let, průměrná doba vzdělání 13 let, průměrná doba užívání opiodů 6 let: průměrná intenzita bolesti 61 (20-100, VAS). 3.Metody. Pacienti byli vyšetřeni Vizuální analogovou škálou bolesti (VAS), dotazníkem Strachu z bolesti (FPQ-III CZ), dotazníkem měřícím citovou vazbu v dospělosti (ECR) a dotazníkem měřícím míru péče a kontroly otce a matky (PBI). 3. Hlavní zjistění. Ve skupině pacientů, kteří užívali těžké opioidy, nebyl nalezen žádný vztah s citovou vazbou a intetnzitou bolesti
33
(VAS). Byl nalezen signifikantní pozitivní vztah mezi attachementovou úzkostí a strachem z malé bolesti (FPQ-III) a negativní vztah mezi škálou péče matky (PBI) a strachem z malé bolesti a strachem z léčebných výkonů. Ostatní vztahy nebyly prokázány. 4.Závěr. Pozitivní vztah mezi strachem z bolesti a attachmentovou úzkostí může znamenat, že je strach z bolesti spíše specifický rys osobnosti pacientů s chronickou nenádorovou bolestí. Negativní vztah mezi nízkou škálou péče matky a strachem z bolesti je potřeba v dalším výzkumu prozkoumat. strach z bolesti, citová vazba, chronická nenádorová bolest Podpořeno MZ ČR – RVO, FN v Motole 00064203 Vzťah medzi trianguláciou a náboženským hľadaním v štádiu vynárajúcej sa dospelosti Mária Kuchtová Katolícka univerzita v Ružomberku, katedra psychológie, Ružomberok Teoretické východisko výskumnej štúdie predstavuje na jednej strane Bowenova teória rodinných systémov, konkrétne koncepty diferenciácie self a triangulácie, na druhej strane koncept náboženského hľadania. Cieľom výskumu bolo overiť vzťah medzi trianguláciou a náboženským hľadaním. Výskumný súbor predstavovalo 98 vysokoškolských študentov Katolíckej univerzity v Ružomberku v období vynárajúcej sa dospelosti. Trianguláciu ako potenciálne deštruktívny vzorec vzťahovania sa k druhým odrážajúci skôr nezrelé ako zrelé fungovanie jedinca sme zisťovali pomocou Subškály medzigeneračnej triangulácie. Na meranie náboženského hľadania, ktoré v sebe zahŕňa otvorené a kritické zápasenie s existenciálnymi otázkami a odráža zrelosť jedinca sme použili Škálu náboženského hľadania. Značná pozornosť bola venovaná otázke psychometrických charakteristík slovenskej lokalizácie daných nástrojov. Pri overovaní vzťahu medzi trianguláciou a náboženským hľadaním sme kontrastne k našej hypotéze zistili štatisticky významný pozitívny vzťah medzi skúmanými konštruktmi. Tieto zistenia ponúkajú klarifikáciu procesu diferenciácie self v triangulovaných systémoch. Bolo navrhnuté možné vysvetlenie, že rodičovská triangulácia, ktorá môže byť zosilnená z dôvodu špecifických zmien týkajúcich sa obdobia vynárajúcej sa dospelosti, môže predstavovať taktiež impulz k snaženiu sa o dosiahnutie zrelého diferencovaného fungovania. Náboženské hľadanie ako odraz spirituálnej zrelosti tak môže byť výborným prostriedkom či pomocníkom pri dosahovaní preferovanej podoby self. triangulácia, náboženské hľadanie, štádium vynárajúcej sa dospelosti Současná identita dětských přeživších stalinistické násilí v 50. letech: trauma a vztah k většinové společnosti Kristýna Bušková University of Nottingham, Institute of Work-Health and Organizations, Jubilee Campus, Nottingham V 50. letech minulého století byla část populace vystavena stalinistickým persekucím z důvodu “nevhodného” třídního zařazení nebo aktivního politického protestu proti komunismu. Část těchto lidí byla odsouzena a uvězněna v tehdejších pracovních táborech. Jejich rodiny tím byly také postiženy (např. sociální pád, odmítnutí přístupu na gymnázia a VŠ, chudoba, sociální ostrakizace). Tento příspěvek představuje výsledek kvalitativní studie zkoumající důsledky věznění rodiče na identitu dětí (dnes lidé ve věku 65+), včetně jejích traumatických aspektů, a postoji k současné společnosti a jejich místa v ní. Za pomocí Life-Narrative Interview struktury (Mcadams, 1993) bylo pořízeno 20 rozhovorů s dětskými přeživšími. Jejich analýza byla ukotvena ve víceúrovňové narativní analýze (multi-level narrative approach, Hammack, 2011). Pro analýzu traumatických aspektů identity byla použita metoda analýzy attachmentu a traumatu vycházejícího z attachmentu – Dynamic Maturational Model of Attachment and Adaptation (Crittenden & Landini, 2013). Analýza přinesla následující konfigurace identity: polarizovaná vůči majoritní společnosti; nekongruentní s majoritní
34
společností; autonomní; zúžená; a polarizovaná vůči rodiči. Nezpracované komplexní trauma je nejvíce přítomno v polarizované a zúžené identitě, kdy její nositelé jsou stále zaměstnáváni myšlenkami týkajících se traumatických zážitků z dětství. Pocity tehdejšího ohrožení si přenáší i do současné společnosti, což dále ovlivňuje jejich současné chování a vztahy. Výsledky budou diskutovány. narrative, attachment, trauma Pátek 9. 9. 2016, 9.00-11.40 hod., sál N3 Psychologie ve školství Transformačné líderstvo a emocionálna inteligencia u adolescentov v kontexte rolových rozdielov Martina Baránková Univerzita Komenského, Fakulta sociálnych a ekonomických vied, Ústav aplikovanej psychológie, Bratislava Pozitívny vzťah medzi transformačným líderstvom a emocionálnou inteligenciou je známy (napr. Lopez-Zafra, Garcia-Teramero & Martos, 2012; Mills, 2009; Sivanathan & Fekken, 2002). Líderstvo sa vyskytuje v určitej miere na akejkoľvek úrovni hierarchie, avšak jednotlivci s vysokou emocionálnou inteligenciou sú hodnotení ako tí s väčšími sklonmi k líderstvu (Mavroveli et al., 2007). Cieľom výskumnej štúdie je popísanie rozdielov v črtovej emocionálnej inteligencii a transformačnom líderstve medzi skupinami adolescentov, na základe ich hierarchie v skupine. Výskumný súbor je tvorený 152 respondentmi vo veku od 15 do 20 rokov s priemerným vekom 17,8 roka (SD = 0,67). Skúmané boli tri skupiny adolescentov, a to adolescenti vo formálne nadriadenej a formálne podriadenej pozícii, a tiež adolescenti bez formálnej pozície. Použitý bol Multifaktoriálny dotazník líderstva – skrátená forma [MLQ – Multifactorial Leadership Questionnaire, Form 5X – Short] (Avolio & Bass, 2004) a Dotazník črtovej emocionálnej inteligencie – skrátená forma pre adolescentov [TEIQ ASF – Trait Emotional Intelligence Questionnaire – Adolescent Short Form] (Petrides et al., 2006). Výskum potvrdil stredne silný signifikantný vzťah medzi skúmanými konštruktmi u adolescentov (r = 0,50; p < 0,01). Signifikantné rozdiely medzi skupinami adolescentov boli zistené v črtovej emocionálnej inteligencii [F (2,0) = 4,857; p = 0,009], ako aj v transformačnom líderstve [F (2,0) = 7,155; p = 0,001]. Popis rozdielov medzi adolescentmi v skúmaných konštruktoch poukazuje na možnosti rozvoja emocionálnej inteligencie aj transformačného líderstva. črtová emocionálna inteligencia, rolové rozdiely, transformačné líderstvo Vzťah črtovej emocionálnej inteligencie a tvorivosti Jana Koróniová Ústav aplikovanej psychológie, Fakulta sociálnych a ekonomických vied, Bratislava Emocionálna inteligencia sa v posledných rokoch stáva čoraz populárnejšou a jej rozvoj je čoraz žiadanejší. Mnoho autorov sa zhoduje na tom, že ide predovšetkým o rozpoznanie, regulovanie a pomenovanie vlastných emócií. Niektorí autori dokonca tvrdia, že emocionálna inteligencia svojou dôležitosťou prevyšuje IQ. V našej práci sme sa venovali aj problematike tvorivosti a zamerali sme sa na ponímanie tvorivosti predovšetkým ako triedy schopností. Ide pritom predovšetkým o schopnosť rýchlej produkcie nápadov v obmedzenom čase, schopnosť redefinovania a reorganizácie informácií. Cieľom nášho výskumu bolo preskúmať vzťah črtovej EI a tvorivosti, pričom sme sa sústredili na faktor flexibility a originality. Výskumnú vzorku tvorilo 84 študentov stredných škôl vo veku 18-20 rokov. Na zber dát sme použili Torranceho figurálny test tvorivého myslenia a dotazník TEIQ-ue, ktorý je určený dospelej populácii a zisťuje skóre 15 dimenzií emocionálnej inteligencie. Autorom tohto dotazníka je K.V. Petrides. Na základe výsledku dosiahnutého vo figurálnom teste tvorivosti sme vytvorili extrémne skupiny a porovnali sme ich skóre
35
črtovej EI. Na základe výsledkov výskumu sa nám nepodarilo preukázať štatisticky významné vzťahy medzi dimenziami črtovej EI a vybranými faktormi tvorivosti. V prípade celkovej črtovej EI a dimenzie sebamotivácie sme zaznamenali v skupine najtvorivejších študentov vyššiu hodnotu v mediánoch než u skupiny študentov s nižšou mierou tvorivosti. Taktiež však nešlo o štatisticky významný vzťah. črtová emocionálna inteligencia, faktory tvorivosti, tvorivá osobnosť Inklúzia - integrácia - oddelené vzdelávanie Eva Farkašová Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie, Bratislava Slovenská republika sa Dohovorom o právach osôb so zdravotným postihnutím (oznámenie MZV SR č. 3187/2010 Z. z.) zaviazala, že osoby so zdravotným postihnutím musia mať na rovnakom základe s ostatnými prístup k inkluzívnemu základnému a stredoškolskému vzdelaniu. V určitých konkrétnych prípadoch je v záujme zabezpečenia optimálnych podmienok vývinu a vzdelávania nevyhnutné, aby bol deťom/žiakom poskytnutý špecifický prístup v osobitných zariadeniach – v špeciálnych školách (deti/žiaci s ťažkým telesným, zmyslovým, mentálnym alebo viacnásobným postihnutím). Pre deti/žiakov, u ktorých boli identifikované špeciálne edukačné potreby na základe sociálne znevýhodňujúceho prostredia, v ktorom vyrastajú (nemajú však zdravotné postihnutie), by mali byť vytvorené primerané podmienky v bežných školách. Tieto by mali zahŕňať rôzne aspekty – personálne (počet a odbornosť vyučujúcich a ďalších participujúcich zamestnancov), materiálne a technické vybavenie. Súčasťou však musí byť napríklad aj adaptácia pedagogických postupov a učebných obsahov a v neposlednom rade zabezpečenie celého radu psychologických služieb (napr. diagnostika, poradenstvo, stimulačné programy, pomoc pedagogickým zamestnancom a rodičom detí). Ako sa záväzok darí realizovať? Je vôbec prax na to dostatočne pripravená? Ktoré opatrenia sa stretávajú s ťažkosťami? Príspevok sa z vyššie uvedených oblastí venuje iba podmienkam psychologickým a pedagogicko-psychologickým. psychologická diagnostika, špeciálne edukačné potreby, rómski žiaci Vliv IQ 69 na duševní zdraví psychologa PPP Ludmila Filipová Pedagogicko-psychologická poradna Pardubice, pracoviště Chrudim Chci citovat známého ekonoma, profesora Zeleného, že vzdělávací systémy v Evropě i ve světě jsou postiženy „intelektuální monokulturou“, všichni se učí stejnému myšlení ve filosofii, ekonomii, pedagogice, ustupuje originalita myšlenek a přístupů. Jako dlouholetý poradenský psycholog předdůchodového věku docházím k přesvědčení, že tyto tlaky prožíváme i v našem aplikovaném oboru poradenská psychologie, v podobě důrazu na sjednocování metod, stylistiky zpráv, podpisů atd. Někdy úpravy vítáme jako potřebné, jindy tyto trendy míří za hranici toho, co ještě lze považovat za přínosné, jak pro naše klienty, tak pro naši psychiku. Prohlubuje se rozpor mezi tím, co musíme dodržovat jako pracovníci školství v rámci vyhlášek a paragrafů a tím, co považujeme pro klienty za skutečně smysluplné, co je v souladu s reálnými podmínkami prostředí, ale nemůžeme jim to dopřát. Koulí na noze se pro poradenského psychologa stalo IQ 69. Nechci řešit, kdo nahradil kombinaci příčin neprospěchu jediným číslem, které získalo hodnotu poukázky na úpravu obsahu a výstupů učiva, chci poukázat na etický kolaps, který díky tomu psycholog prožívá, když nespokojenost s jeho doporučením vyjadřuje dítě, rodina i škola. Jestliže chce psycholog rozumově oslabenému, ale „pouze“ výrazně podprůměrnému dítěti pomoci, místo aby odkrýval jeho silné stránky, raduje se nad každou špatnou odpovědí, protože ta zvyšuje dítěti šanci podat mizivý výkon a následně spadat mezi děti systémem chráněné. Chci zmínit, že nenabízí-li řešení poradna, hledají rodiče naději ve zdravotnictví, u klinických psychologů a proč ti jsou - na rozdíl od nás - považováni za „hodné
36
a chápající“. Na závěr chci uvést, že registruji posun za hranice původních kompetencí poradenského psychologa směrem k roli přepisovače závěrů různých odborných center a k roli „učitele“ učitelů. Smyslem vystoupení je odkrýt fakt, že dobře míněné trendy ve školství mohou ve skutečnosti poskytování podpory školsky slabému dítěti komplikovat a mohou dovést psychologa k vnitřním konfliktům, jaké na své profesionální dráze nepotkal, a musí se naučit konstruktivně jim čelit, pokud to lze. IQ 69, nespokojenost, hranice Možnosti a meze edukace žáka s lehkým mentálním postižením Vendula Šukalová Speciální základní škola Poděbrady Mentální postižení představuje nejen kvantitativní, ale i kvalitativní změnu ve struktuře osobnosti, jejíž míra závisí na stupni tohoto postižení a dalších, přidružených okolnostech. Příspěvek se zaměřuje na skupinu dětí s lehkým mentálním postižením, což je jasně vymezená klasifikační kategorie, a dětí s rozumovými schopnostmi v pásmu tzv. širší normy v souvislosti s edukačním procesem. Snížení rozumových schopností dítě na jedné straně určitým specifickým způsobem limituje, na druhé straně je ovšem možné jej při vhodné individualizované, systematické a komplexnější podpoře rozvíjet a zjistit, že provázení takového dítěte je sice činností náročnou, nicméně krásnou a naplňující. Cílem příspěvku je zmapovat úskalí, s nimiž se lze u dítěte s daným postižením setkat v průběhu výchovně vzdělávacího procesu zejména v období povinné školní docházky, a na podkladě praktických zkušeností poukázat na způsoby podpory a rozvoje jednotlivých oslabených oblastí. Autorka vychází z mnohaleté přímé diagnostické, edukační a poradenské práce s dětmi (nejen) s lehkým mentálním postižením a jejich rodinami. dítě s lehkým mentálním postižením, edukační proces, možnosti rozvoje Role pohádky v kognitivním vývoji Jan Krása Pedagogická fakulta MU, Katedra psychologie, Brno Martin Švanda, A kluby, Brno 1. Teoretická východiska: Pohádka patří mezi typické příběhy, které v rámci naší současné kulturní praxe svým dětem už od útlého věku rodiče vyprávějí (čtou, pouští na obrazovce). 2. Cíle výzkumu: Cíle výzkumu jsou dva: 1. konkrétnější, výzkumný: Zjistit, jak jsou děti různého stáří schopny rekonstruovat ve vlastním vyprávění konkrétní pohádkový příběh. Tuto zkoumanou schopnost zapamatovat/vyprávět příběh chápeme jako nutnou podmínku trvalejšího vlivu pohádky na dítě (na jeho mysl). 2. obecnější cíl: porozumět vlivu pohádek na kognitivní vývoj dětí. 3. Výzkumný soubor: Výzkumný soubor čítal 29 respondentů ve věku 3 – 9 let. 4. Metody: Naše respondenty jsme nechali nejprve vyprávět svoji oblíbenou pohádku a poté pohádku o Červené Karkulce. Jejich vyprávění jsme z audiozáznamu přepsali a podrobili různým typům analýzy. Základní a orientační analýzou příběhů byla kvantifikující analýza inspirovaná analýzou pohádek V. Proppa (1999). Druhý typ analýzy byl inspirován funkcionální psycholingvistickou analýzou (Karmiloff-Smith, 1985; McCabe & Peterson, 1991; Berman, 1988). Třetí typ analýzy spočíval v hledání a výzkumu chyb ve vyprávění – v rámci této analýzy jsme se posunuli do oblasti kvalitativního výzkumu. 5. Hlavní zjištění: Hlavní analýza získaných dětských vyprávění, která sledovala formální aspekty vývoje, potvrdila, že tato schopnost se rozvíjí mezi 5 – 7 rokem. Způsob, jakým pohádku děti vyprávějí, nám může něco říci i o samotné pohádce. Např. odvyprávění všech jemností příběhu o Červené Karkulce vyžaduje zapojení několika rétorických, resp. narativních prostředků (popis postav, popis záměrů postav, popis situací, přímá řeč (ba dialog), paměť na poměrně komplikovaný scénář ad.). Pohádka zmíněný soubor mnoha původně
37
spíš komunikačních prostředků spojuje v tradiční a tudíž zapamatovatelný celek, který kognitivní vývoj dítěte podněcuje a rozvíjí minimálně po „technické“ stránce. příběh; kognitivní vývoj; pohádka Interpretace poezie ve školní výuce Karolína Voldřichová Katedra psychologie, Pedagogická fakulta UK v Praze Příspěvek představí výzkum, který je zaměřen na interpretaci poezie ve školní výuce. Půjde o prezentaci celkového designu výzkumu a o rozbor dat z pilotní studie. Výzkum vychází z předpokladu, že báseň se strukturně i funkčně podobá snu a vtipu ve Freudově pojetí. Freud důkladně popsal mechanismy, prostřednictvím kterých je tvořen sen a ukázal, že analogické mechanismy se podílejí na tvorbě vtipu. Tyto mechanismy lze vysledovat i v literárních konstrukcích jako je metafora a metonymie. Všechny zmíněné fantazijní produkty jsou tedy specifické svou formou. Zároveň nesou jistá sdělení určená pro nevědomí příjemců. V tomto pojetí i báseň ukrývá sdělení určená pro nevědomí čtenářů. Výzkum cílí na prozkoumání toho, jak nevědomá sdělení básně působí na učitele a na žáky. Dále se věnuje tomu, jaké další nevědomé interakce hrají v hodinách věnovaných poezii roli a jak se výukové metody odrážejí v následné recepci básně. Záměrem je pochopit školní výuku interpretace poezie v celé její komplexnosti. Z toho důvodu je výzkum zpracováván prostřednictvím kvalitativních metod. Sběr dat probíhá v rámci terénního výzkumu ve školním vyučování metodou zúčastněného pozorování. Interpretace dat je inspirována metodami zakotvené teorie. interpretace, poezie, škola
38
Mé poznámky
39
Mé poznámky
40
Mé poznámky
41
Mé poznámky
