Rajhradský rukopisný sborník A 7077 z Oddělení hudební historie MZM v Brně Lucie Sýkorová Šestnácté a počátek sedmnáctého století zanechalo skromné dědictví v podobě hudebních rukopisů vokální polyfonie. Přes tuto skromnost zůstaly rukopisy vokální polyfonie z větší části doposud nezpracovány. Česká muzikologie se v případě rukopisů věnovala spíše liturgickým knihám a kancionálům, vícehlasým graduálům a sbírkám motet vzniklých v okolí literátských bratrstev, jejichž repertoár do poslední čtvrtiny 16. století obsahoval více méně archaický materiál, zřejmě z důvodů překládání chorálního repertoáru, cantiones a archaické polyfonie do českého jazyka. Až v sedmdesátých letech 16. století byl doložen zájem o vokální polyfonii u literátských bratrstev, pro něž skládali především čeští autoři1. Na důležitost studia hudebních rukopisů a tisků, ze kterých lze vytušit renesanční hudební život, zejména v druhé polovině 16. a na začátku 17. století, poukázala v osmdesátých letech dvacátého století Theodora Straková 2, nejnověji pak Martin Horyna ve své stati Česká polyfonie 1470–1620, hudba v životě konfesijně rozdělené společnosti Českého království a tvorba českých skladatelů renesanční epochy 3. K místům intenzivního pěstování hudby v ustálených formách provozu patřily vedle kostelů aristokratické dvory tj. hrady, zámky a paláce panovníka, šlechty i vysoké církevní hierarchie. V pohusitské epoše se u nás dvorská hudební kultura rozvíjela v obdobných formách jako v ostatních zemích Evropy v 15. a 16. století. Charakteristickým jevem situace v českých zemích však byl odlišný rozsah tohoto dění. Dvorské kapely, jakožto nositelé intenzivního a pravidelného pěstování hudby ve dvorském prostředí, se u nás objevují teprve v druhé polovině 16. století – narozdíl od německých, francouzských a italských dvorů. Pozice českých, moravských a slezských klášterních center v hudebním dění byla na vysoké úrovni, a to nejen díky její hojnosti, ale také díky čilým stykům se zahraničím. Všechny velké kláštery měli v té době dva kůry: chorální kůr situovaný poblíž oltáře s malými 1
Mezi tyto autory patří Jan Trojan Turnovský (ca 1545/1550 – asi 1606), Jiří Rychnovský (ca 1545/1550–1616), Ondřej Chrysoponus Jevíčský (činný asi 1570–1590), Jan Stephanides Pelhřimovský (činný asi 1580–1600), Jan Simonides Montanus († 1587), Pavel Spongopaeus Jistebnický (asi 1560–1619). 2 Straková, Theodora: Vokálně polyfonní skladby na Moravě v 16. a na začátku 17. století. Příspěvek k poznání hudebního života na Moravě v době předbělohorské. In: Časopis Moravského muzea 1981, č. 66, s. 165–177.
1
varhanami nebo pozitivem, a kůr figurální s velkými varhanami umístěný nad hlavním vchodem, kde byla provozována figurální hudba. Zhruba od 60. let 17. století se začali formovat velké klášterní hudební sbírky, jejichž repertoár se šířil bez ohledu na geografickou vzdálenost po celé Evropě. Rajhradský rukopis A 7077 (dále jen RRS), uložený v Oddělení hudební historie Moravského zemského muzea, představuje unikátní notovaný sborník z druhé poloviny 16. století s obsáhlým repertoárem vokální polyfonie nejvýznamnějších skladatelů evropské renesance, dochovaný na území Moravy. Podobný exemplář se skladbami různých autorů sestávající z kompletu pěti hlasových knih – Cantus, Altus, Tenor, Bassus, Quinta Vox (Sexta vox chybí) – se dnes objevuje již jen velmi zřídka, a to v celosvětovém rozměru. Hlasové knihy jsou vázány v polotuhých obalech, lepených ze starších pergamenových chorálně notovaných liturgických knih. Sborník obsahuje antifony, vánoční zpěvy, žalmy, graduale, jednu mši, dvě pijácké písně na německý text a jednu českou duchovní píseň Milosrdný Bože. Autory skladeb jsou Wenceslaus Figura, Thomas Ludovic de Victoria, Jacob Regnart, Jacobus de Kerle, Jacobus Handl Gallus, Salomon Klein, Jacob Clemens non Papa, Joannes Knefelius, Orlando di Lasso, Vendelinus Kesslerus, Gregorius Lange, Philippe de Monte; malá část skladeb je zapsána bez autorského určení. Na některých listech jsou patrné vodoznaky, avšak v neúplné podobě. Jedná se o zlomky celého obrazce, jenž před rozřezáním tvořil celek v rámci archu papíru. Celkově se na opisu repertoáru podílelo šest písařů, přičemž pět se podílelo na zápisu hudebních skladeb a šestý provedl obsahový soupis a vřadil ho do třetí hlasové knihy Tenor, dále dopsal pořadová čísla motet ve druhé části hlasových knih a v některých případech zasáhl i do původních textů. V pořadí druhý písař nadepsal knihu Altus průvodním nadpisem Selectae aliquot cantiones piae, sex at quinqe vocibus tam voci humanae, quam Instrumentis musicis acommodassimaae, harmonicis numeris continnatae. Varii authoribus at me I. C. singulari studi tedy Různé zpěvy pobožné, pěti a šestihlasé. Do té míry pro hlasy lidské tak i instrumentální přizpůsobených. Souladně čísly uspořádané. Různých autorů s obzvláštní pílí mnou I.C samostatně uspořádané nebo S obzvláštní pílí sebrané různými autory a mnou I. C. Jak je vidět, máme zde dvě možné varianty překladu. První vylučuje písaře jakožto autora motet, druhá naopak písaře mezi autory motet řadí. Pravděpodobnější se zdá první verze překladu, jelikož sloveso studio (snažím se), vyjadřuje 1.osobu singuláru od latinského slovesa studire. 3
Horyna, Martin: Czeska tworczość polifoniczna 1470–1620. Muzyka w zyciu religijnie zróznicowanego Królestwa Czeskiego. In: Muzyka 52, 2007, č. 4, s. 27–45.
2
V pozdější době, v druhé polovině 18. století, pak do celkového rámce zasáhl ještě jeden písař, který připsal provenienční poznámku a nadepsal třetí hlasovou knihu Tenor textem Cantiones variorum Authorum. Autorem těchto přípisků byl knihovník rajhradské knihovny Otmar Conrad. Poprvé na RRS upozornila Theodora Straková ve své studii Vokálně polyfonní skladby na Moravě v 16. a na začátku 17. století4. Jedná se tedy o ojedinělou a unikátní památku z rudolfínského období (1576–1612), která si s sebou do naší doby přinesla nejen několik dílčích odpovědí – zejména k některým osobnostem a jejich díle, nýbrž i otázek, například o době a místu vzniku. Částečným vodítkem jsou zde iniciály autora průvodního nadpisu I. C., i když ani v tomto případě není zcela zřejmé zda rukopis opravdu pochází z rajhradského kláštera nebo zda sem byl importován, ať už z benediktýnského kláštera v pražském Břevnově, pod jehož patronát klášter v Rajhradě spadal (a spadá), a nebo odjinud. Rajhradský klášter byl koncem 16. a na počátku 17. století významným hudebním centrem na Moravě. Probošt Kryštof Soběkursky ze Soběkur a Lipice udržoval čilé styky s olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským5. Další významnou osobností, která podporovala hudební rozvoj rajhradského kláštera, byl probošt Daniel Kornelius Adam Kavka6, jenž pro klášter nakoupil několik hudebních tisků při dražbě majetku české odbojné šlechty po roce 16227. Theodora Straková se ve své studii domnívala, že rukopis vznikal po dobu několika desetiletí a každá ze dvou částí, dle obsahu skladeb ve třetí hlasové knize, který moteta dělí na šestihlasé pro první část a pětihlasé pro část druhou, vznikala v jiném časovém období. Píše: „Původní, starší část měla dva oddíly. V prvním byly skladby pro šest hlasů, v druhém pětihlasé a obojí samostatně číslovány. Číslo, jméno autora, iniciála a první slovo textu jsou v původní části psány červeně. Dvoubarevnost nezachovávají skladby připisované do sborníku až později, i když jsou v obou oddílech průběžně číslovány. Obě části se od sebe liší v písmu i notopisu…Titulní list na předsádce altového svazku…je psán rukou téhož písaře jako později vepsané skladby, kdežto původní, starší část najdeme stručný titul na předsádce tenoru: Cantiones variorum authorum. S písmem původní části rukopisu se nápadně shoduje jak posledně citovaný titul, tak provenienční poznámka, zapsaná nad první skladbou v jednotlivých hlasech: Variorum Auth(orum) Monasterii Raygradensis. Původní části rukopisu pocházejí z 2. poloviny 16. století, novější možno časově vročit na začátek 4
Viz poznámka 2. Kryštof Soběkursky ze Soběkur a Lipice byl proboštem rajhradského kláštera v letech 1575–1607. 6 Daniel Kornelius Adam Kavka byl proboštem v rajhradském klášteře v letech 1621–1623. 5
3
nebo 1. třetiny 17. století. Sborník představuje tedy dva rukopisy – nepočítajíc v to ještě mladší přípisy na konci některých svazků – se skladbami většinou cizích autorů, komponované na latinské texty…poněvadž provenienční poznámka se v písmu shoduje s původní, starší částí našeho rukopisu, docházíme k přesvědčení, že se sborník dostal do Rajhradu ještě v 16.století a zde byl později doplňován patrně řadovým hudebníkem a skladatelem, který nám ze svého jména prozradil pouze iniciály I. C. Zda jednotlivé části vznikly naráz či postupně, nelze dnes říci“8. Některá tvrzení Theodory Strakové jsou však nesprávná. Dnes, po důkladném paleografickém prozkoumání je prokázáno, že provenienční poznámka vepsaná vždy u první skladby v rukopise a rovněž i přípisek na předsádce Cantiones variorum authorum není proveden žádným z šesti dobových písařů, jež se objevují v rukopise jako takovém, ale vznikl až mnohem později a to v 2. polovině 18. století. Je také již známo jméno tohoto písaře. Byl jím Otmar Conrad, knihovník rajhradské klášterní knihovny a později opat rajhradského kláštera v letech 1764–1794. Dále, dle rukopisného písma autorů je jisté, že sborník vznikal naráz, nikoli po částech, a to v druhé polovině 16. století. Další chybou bylo jméno jednoho ze skladatelů. Nejedná se o Salomona Clema nýbrž o Salomona Kleina. Je navíc nepravděpodobné, že by byl rukopis umístěn v Rajhradském klášteře ještě v předbělohorském období. Naopak je více jak pravděpodobné, že rukopis se do vlastnictví kláštera dostal o mnoho desetiletí později (viz níže). Inventář rajhradského kláštera z roku 1851 sestavený Bonno Tirayem uvádí na straně 5 uložené „Unbrauchbare Gradualien und Offertorien, Moteten der Festi, de Tempo von verschiedenen Meistern“9. Bohužel tyto nepoužitelné hudebniny nejsou blíže pospány, tudíž se jen těžko dá usoudit, zda by se mohlo jednat o RRS. Soupis rukopisů rajhradské klášterní knihovny sepsaný Maurem Kinterem v roce 1876 také příliš nenapovídá o vlastnictví RRS v rajhradském klášteře10, jelikož RRS v něm zahrnut není, avšak výskyt rukopisu ani nevylučuje. Klášterní knihovna sestávala z několika desítek tisíc svazků knih a průvodce benediktýnského kláštera Rajhrad uvádí, že na počátku 19. století se počet knih pouze odhadoval na 85 000 – 100 000 svazků, k přepočítání došlo až na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, kdy přesné počty uvádějí 65 000 svazků11 a Maurus
7
Viz poznámka 2, s.153. Tamtéž, s.152–153. 9 Tiray, Bonno P.: Verzeichniss aller dem Stifte Raygern gehörige Muzikalien, Sowie auf den Chore, als auch im Musikalienzimmer vom Stift Raygern vom 31. Oktober 1851. s.5. 10 Catalogus Manuscriptorum in Bibliotheca Morast. Raihradensis Asservatorum compilatus studio et labore P. Mauri Kintero.s.b. bibl. A arch. Anno Salutis reparateae MDCCCLXXVI. 11 Gazda, P. Augustin: Benediktinský klášter Rajhrad. Rajhrad 2006, s. 23. 8
4
Kinter jich do svého soupisu zahrnul pouze několik set. Soupis rajhradských rukopisů12 Vladislava Dokoupila rovněž RRS neuvádí. V tomto případě ale dochází k nedostatečné komunikaci mezi jednotlivými institucemi. V roce 1950 v rámci akce K po zrušení klášterů přešla většina svazků rajhradské knihovny pod správu dnešní Moravské zemské knihovny. Některé rukopisy jsou pak uloženy v dnešním Moravském zemském archivu. Rajhradský rukopisný sborník A 7077 je uložen v Oddělené hudební historie Moravského zemského muzea, avšak Moravský zemský archiv ve své evidenci RRS A 7077 také vede, a to pod názvem Cantiones variorum authorum ( MS. saec. XVII) s poznámkou toho času chybí13. Tudíž nastalá situace nedovoluje zjistit dle původní signatury možnou dobu uložení rukopisného sborníku v benediktinské knihovně v Rajhradě.
Repertoár rajhradského rukopisu Autoři skladeb v RRS byly ve většině případů významnými skladateli své doby. Jacob Regnart a Orlando di Lasso stáli přímo ve službách dvorní císařské kapely. Dalšími významnými osobnostmi byli Joannes Knefelius, Vendelinus Kesslerus a Salomon Klein, kteří ve sborníku zastupují slezskou část zemí Koruny české, a v neposlední řadě nutno jmenovat hudebního solitéra Jacoba Handla Galla, který je ve sborníku velmi hojně zastoupen. Překvapivě se ve sborníku také objevují skladby Thomase Ludovica da Victoria a Jacoba Clemense non Papa, jejichž dílo je v hudební literatuře 16. století v zemích Koruny české neobvyklé. Mezi méně známé osobnosti lze zařadit autora úvodního moteta ve sborníku Wenceslava Figuru, který byl kantorem v Kolíně. Theodora Straková mu připisuje i následující dvě skladby. Tato teorie se nezdá pravděpodobná, jelikož ani v jedné hlasové knize není jméno autora u druhého a třetího moteta uvedeno. Navíc, jak se později v průběhu studia ukázalo, autorem moteta byl Clemens non Papa. Snad vycházela ve svém pojetí z možnosti, že vždy následující neautorizovaná moteta patří předchozímu nadepsanému autorovi. Tato varianta se však potvrdila jen v několika málo případech. Z větší části se tedy jedná o dosud neznámého skladatele české provenience. Komparací RRS s dobovými rukopisy a tisky se ukázalo, že šlo o velice vyspělý hudební materiál, a to v měřítku daleko přesahujícím hranice zemí koruny České. Jak se níže ukáže, byly v RRS zapsány nejpopulárnější skladby konce 16.století. Níže je předloženo 12 13
Dokoupil, Vladislav: Soupis rajhradských rukopisů. Brno 1966. Inventář benediktinů Rajhrad, E 6, sv. 7, s.871.
5
několik ukázek ze soupisů rukopisů a tisků nejen českých středisek a klášterů z druhé poloviny 16. století, ale především i sousedních zemí. Jak je z výčtu patrno, repertoár v RRS obsahoval velmi moderní skladby vokální polyfonie. Moteto Vidi spetiosam sicut columbam Thomase Luisa de Victoria se objevuje téměř ve všech dobových střediscích. Během studia jednotlivých soupisů se podařilo určit i několik anonymních skladeb z RRS. Jedná se o skladby Constitues eos principes super omnes terra, kdy dle incipitů bylo stanoveno, že se jedná o moteto Nicolase Gomberta, které je v RRS bez udání autora, a Domine sancte pater od Michaela des Buissons, zde bylo rovněž dle incipitů stanoveno, že se jedná o totéž moteto, které je uvedeno v RRS bez autora. Třetí skladbou byla Beata Dei genitrix, která se shodovala dle incipitů se stejnojmenným motetem Clemense non Papy. Dále se podařilo určit, že doposud zmiňovaný Salomon Clem (Straková) není Clem, ale Salomon Klein, jehož příjmení je v RRS uváděno s C. Je pozoruhodné, že v žádném z uvedených soupisů se nenachází společně všechna moteta z RRS, tudíž se jen těžko dá určit místo vzniku rajhradského rukopisu. Například moteta Salomona Kleina Cor mundum crea in me Deus (Mnichov) a Pater noster qui in coelis (Vratislav) se v vždy vyskytují pouze v jednom exempláři a navíc ne ve společném. Unikátem ve sborníku RRS je česká anonymní duchovní píseň Milosrdný Bože, prosím za to, rač se znáti. Píseň se nepodařilo identifikovat v žádném bohemiku na základě textu ani melodie. Nápěv není k dohledání ani v centrálním hudebním katalogu Národní knihovny v Praze. Druhým unikem jsou dvě pětihlasá moteta Thomase Sartoria Congratulamini mihi omnes in Deo salutari nostro / Maria die Zart Jungfrau a Ioannese Baptisty Serrana Vidi speciosam sicut collumbam, která se v žádném z vybraných soupisů renesančních rukopisů a tisků nevyskytuje. Rajhradský rukopis dále obsahuje i dvě pětihlasá moteta Transeunte Domino clamabat caecus ad eum a Clamabant sancti canticum novum ante sedem Dei Orlanda di Lassa, která nevyšla v žádné jeho vydané tištěné sbírce. Broumov 14 Tisky Ivo de Vento – Latinae cantiones quas vulgo motteta vocant quatuor vocum, suavissimae melodiae, etiam Instrumentis Musicis attemperatae, nunc primum in lucem editae. 1569, München, Adam Berg. Bkl – sign. 852 (11) – kpl. Jacobus Regnart – Newe kurtzweilige Teutsche Lieder, mit fünff stimmen, welche gantz lieblich zu singen, und auf allerley Instrumenten zu gebrauchen, Componirt Durch Jacobum
14
Daněk, Petr: Tisky vokální polyfonie, hudební teorie a instrumentální hudby v Čechách (1500–1630). Disertační práce, FF UK 2005.
6
Regnart Röm: Key: May: etc. Musicum und Vice Capellmaister. 1580, Norimberk, Catharina Gerlach. Gregorius Lange – Liber secundus cantionum sacrarum quatuor, quinque, sex, octo, cum adjuncto in fine dialogo, decem vocum. 1584, Norimberk, In officina Gerlachiana sumptibus Andrea Wolcken. Rokycanské hlasové knihy Hlasová kniha 1(cd 1): Thomas Ludovic de Victoria – Vidi speciosam 6v. Jacches de Wert – Speremus meliora omnes spem 5v. Hlasová kniha 6 (cd 6, první rukopis): Anonym – Sibona suscepimus 6v. Nicolas Gombert – Constitues eos principes 5v. Anonym – Transeunte domino = Lasso v RRS Vratislav (Wrocłav ) Tisky15 Jacobus de Kerle – Selectae quaedam … Jacobus Handl Gallus – Tomus primus – quartus Gregorius Lange – Cantiones aliquot novae 5 et 6 vocum 1580 Liber secundus Cantionum sacrarum 1584 Vendelinus Kesslerus – Selectae aliquot et omnibus… Jacob Regnart – Sacrae aliquot cantiones, quasi moteta vulgas appelat, 5 et 6 vocum. Mnichov 1575; Newe kerzweilige Teutsche Lieder. Norimberk, 1580 Johan Baptista Serranus – as Christlich Kinderlied. Wüttemberg, 1565. Různě se ve smíšených tiscích objevovali autoři Padovani, Gombert, Clavius, Buissons. Rukopisy16 Annibale Paduanus – Domine a ligna dolosa 5v. (Ms. 1) Salomon Klein – Pater noster qui in coelis (Ms. 15 a 20) Jacob de Kerle – Hodie natus Christus est (Ms. 15) Philippe de Monte – Nasce la penna mia (Ms. 97) Thomas Sartorius – mše Domine Jesu Christe Jacob Regnart – Einmal in tiefen …(Ms. 28) Orlando di Lasso – Non vos me elegisti (Ms. 11) Stabunt justi in magna constantia (Ms. 11; Ms. 15) Gregorius Lange – Vinite concordes (Ms. 15) Veni dilecte mi Thomas Luis de Victoria – Vidi spetiosam sicut columbam (Ms. 47) Quem vidistis pastores (Ms. 41) Michael des Buissons – Domine sancte pater (Ms. 1)
15
Bohn, Emil: Bibliographie der Musik – Druckwerke bis 1700 zu Breslau. Berlin 1883. Bohn, Emil: Die Musikhandschriften des XVI. Und XVII. Jahrhundert in der Staatsbibliothek zu Breslau. Vratislav 1890.
16
7
Lehnice (Legnica)17 Tisky Jacob Regnart – Newe kurtzweilige Teusche Lieder, mit fűnff stimmen, welche gantzlieblich zu singen, und auf allerey Instrumenten zu gebrauchen, Norimberk, K. Gerlach a Johanes vom Erben, 1580 b, č.14. Johanes Knefelius – Cantiones piae, sex et quinque vocibus, tam voci humanae, quam instrumentis musicis accommodae, harmonicis numeris concinnatae. – Norimberk, Catharina Gerlach. Gregorius Lange – Liber secundus cantionum sacrarum quatuor, quinque, sex, octo, cum adjuncto in fine dialogo, decem vocum. 1584, Norimberk, In officina Gerlachiana sumptibus Andrea Wolcken. Rukopisy V rukopisných sbírkách uloženy v Rudolfínské knihovně v Legnici se vyskytují díla autorů P. Christophorus Clavius, Jacob Handl Gallus, Joannes Knefelius, Gregor Lange, Orlandio di Lasso, Jacob de Kerle, Jacob Regnart, Ivo de Vento, Thomas Luis de Victoria a Giaches de Wert.
Řím (Roma)18 Tisky Thomas Ludovic de Victoria: téměř celé jeho dílo Jacob de Kerle: mše z roku 1582 Gregorius Lange: mše Řezno (Regensburg)19 Rukopisy Vyskytují se téměř všichni autoři zastoupeni v RRS (Lasso , Regnart, Clavius, Sartorius, Padovanus, Vento, Wert atd.), ne vždy se však jedná o shodná moteta. Padovanus – Domine a ligna dolosa (opět pro 8 hlasů, stejně jako ÖNB) Thomas Sartorius – Wolauf ihr lieben Geist 4v; Vulnerasti cum mem 6v., Omnia comonda Dominum 5v. Nicolas Gombert – Constitues eos principes super omnes terra 5v., dle incipitů jsem stanovila, že se jedná o totéž moteto, které je v RRS bez autora. Michael des Buissons – Domine sancte pater 6v., dle incipitů jsem stanovila, že se jedná o totéž moteto, které je uvedeno v RRS bez autora. Orlando di Lasso – Cum invicarem exaudi (Ms. 1842) Non vos legisti (Ms. 1842) 17
Kolbuzsevska, Aniela: Katalog zbiorów muzycznych legnickiej biblioteki ksiecia Jerzego Rudolfa „Bibliotheca Rudolphina“. Legnica 1992. Zde na str. 91 pod poř. č. 248, figuruje Zanotti jako součást konvolutu, ve společnosti známých skladatelů (Anerio, Hassler, Lasso, Demantius, Praetorius ad.). 18 Haberl, F. X.: Bibliographischer und Thematischer Musikkatalog des päpstlichen Kapellarchives in Vatikan zu Rom. Lipsko 1888. 19 Haberkeng, Gertraud: Bischöfliche Zentralbibliothek Regensburg. Thematischer Katalog der Musikhandschrfen. 1. Sammlung Proske. Manuskripte der 16. und 17. Jahrhundert. Mnichov 1989.
8
Deus in adjutorium meu (Ms. 1842) Stabant justi (Ms. 1842) Jacob Handl Gallus – Ms.1852 Jacob Regnart – Ein kurzer man hiess (Ms. 1869) Thomas Luis de Victoria – Salve Regina misericordie (Ms. 1839) Vidi speciosam (Ms. 1835) Quem vidisti (Ms. 1835) Benedicta sit sancta Trinitas (Ms. 1835) Congratulamini mihi omnes (Ms. 1835) Ecce dominus veniet et omnes sancti (Ms.1835) Mnichov (München)20 Rukopisy Z autorů zastoupených v RRS se v Mnichovských rukopisech neobjevují autoři Hanibal Padovanus, Ioannes Baptista Serranus a Wenceslaus Figura. Ostatní autoři jsou zde hojně zastoupeni ač se vždy nejedná o stejná moteta jako v RRS. Naopak jsou zde moteta Chriatophora Clavia, Thomase Sartoria a Salomona Kleina. Poslední jmenovaný se v RRS objevoval pod jménem Clem, až mnichovské rukopisy mně odhalily jeho pravé jméno. Salomon Klein – Cor mundum crea in me Deus 6v., rukopis Mus. MS. 1641, Motetten und geistliche Lieder, Augustiner- Chorherrenstifft Au am Inn. Rukopis pochází z let 1596–1610 (jeho druhé moteto Pater noster qui in coelis, zastoupené v RRS je ve vratislavském rukopise Ms. 15 a 20.). P. Christoporus Clavius – Qui seminant in lacrymis 5v.,rukopis Mus. MS. 1640, Augustiner – Chorherrenstifft Au am Inn. Rukopis je datován z let 1596–1610. Moteto Beata dei genitrix z RRS u něhož není uveden autor odpovídá incipitům stejnojmenného moteta Jacoba Clemense non Papa z mnichovského rukopisu Mus. Ms. 1640. Drážďany (Dresden)21 V rukopisech se objevují téměř všichni autoři kromě Paduana, Serrana, Figury, Buissonse a Victorii. Z větší části se jedná o skladby odlišné od RRS. Württenberg22 Jsou zde zastoupeni autoři Lasso, non Papa, Gombert, Kerle, Monte, Serranus, Ioannes Baptista, Vento. 20
Bayerische Staatbibliothek: Katalog der Musikhandschriften. 2 Tabulaturen und Stimmbücher. Mnichov 1979.; Fischer, Kurt von: Handschriften mit mehrstimmiger Musik des 14., 15. und 16. Jahrhunderts; mehrstimmige Musik in italienischen, polnischen und tschechischen Quellen des 14. Jahrhunderts: mehrstimmige Stücke in Handschriften aller Länder aus der Zeit um 1400-1425/30: organale Sätze im älteren Stil und mehrstimmige Stücke in Choralhandschriften des 15. und 16. Jahrhunderts, I . Mnichov 1972.; Katalog der Musikhandschriften. 1 Chorbücher und Handschriften. Herausgegeben von der Generaldirektion der bayerischen staatlichen Bibliothek. Band 5/1. Mnichov 1989. 21 Steude, Wolfram: Die Musiksammelhandschriften des 16. und 17. Jahrhundertin den sächsischen Landesbibliothek zu Dresden. Lipsko 1974. 22 Harrassowitz, Otto: Die Handschriften der Wüttenbergischen Landesbibliothek Stuttgart. Wiesbaden 1964.
9
Vídeň (Wien, prameny v Österreichische Nationalbibliothek) Jacob de Kerle Selectae quaedam cantiones sacrae modis musicis 5 et 6 vocum recens compositae. Norimberk, 1571, T. Gerlach, tisk. Zde je moteto Hodie Christus natus est Philippe de Monte Missa Nasce la penna mia v rukopise Mus. HS. 15946 (obsahuje latinská i německá moteta Anibala Paduana, Christophora Clavia, Orlanda di Lassa), rukopis. Orlando di Lasso: MS 20928 Sacrae cantiones (vulgo mutecta applatae) Quinque vocum, tum viva voce , tum omnis genesis Instrumenti cantatu commodisime. Mnichov, Adams Berg, MDLXXII. MS 20929 Sacrae cantiones (vulgo motecta appelatae) quinque vocum, tum viva Voce, tum omnis eneris Instruments cantatu comodisimae. Venetia 1574. (v RRS se tisk jmenuje stejně, jen je vydán v Norimberku v roce 1568). Sacrae cantiones (vulgo motetcta appelante) quinque et sex voce (liber tertius). Augsburk, 1569, tisk . Liber primus de sancti a 4, 5, 6. (Muteti pecavi domine in quadragessima) MS16704 – rukopis (letopočet neuveden) Orlando di Lasso – Congratulamini mihi omnes…5v Maria die Zart Jungfrau (Stejně jako Thomas Sartorius v RRS) Jachet de Wert – Transeunte domino 5v (2 pars et ait ill Jesus) – začíná stejně jako moteto Orladna di Lasso, ale od 8 noty dochází k menším intonačním rozdílům. Annibale Padovani – Crucem tuam adoramus domine 6v Laetare Jerusalem Jacob Regnart – Regina coeli P. Chrustiophirus Clavius – Regina coeli 6v Slovensko23 Handl Gallus, Jacob: Moralia Iacobi Handl Carnioli, musici praestantissimi, quinqe , sex et octo vocibus concinnata,….Norimberk, T. Alexander, 1596 . Dále dva misáře pro šest hlasů. Clemens non Papa Jacob Kerle: Sex missae suovissims modulationibus referáte ….Venezia, A . Gardano, 1562. RISM A/I/5 K 446 Knefel, Johan: Cantus choralis….5 vocum….Norimberk, T. Gerlach, 1575 Orlando di Lasso Philippe de Monte 23
Kalinayová, Jana a kolektiv: Hudobné inventáře a repertoár viachlasej hudby na Slovensku v 16.–17. storočí. Bratislava 1994.
10
Jacob Regnart Z liturgického hlediska největší část repertoáru tvoří antifony k laudám, nešporám, žalmy především na Bílou neděli a responsoria. Jako součást mešní liturgie jsou zde tracty Nunc dimitis servum tuum, Qui seminant in lacrymis, offertorium Constitues eos principes super omnem terram, communio Pascha nostrum immolatus est Christus, graduale Salvum fac populum tuum, hymny Gloria laus et honor a Tota pulchra es amica mea, introity Viri Galilei, quid admiramini a Jubilate Deo adjutori nostro a zhudebněná modlitba Pater noster qui es in coelis (Otče náš…). V RRS jsou zastoupeny části liturgie propria de sanctorum nejčastěji však propria de tempore Jedná se tedy o repertoár liturgicky nevázaný k určité příležitosti jak už také vyplývá ze samotného názvu rukopisného sborníku Selectae aliquot cantiones piae tam voci humanae, quam Instrumenits musicis acommodassimaae, harmonicis numeris continnatae (Různé zpěvy pobožné, pěti a šestihlasé. Do té míry pro hlasy lidské tak i instrumentální přizpůsobených, souladně čísly uspořádané, různých autorů, s obzvláštní pílí mnou I.C samostatně uspořádané).
Několik hypotéz o původu RRS A 7077 1) První hypotéza vychází z místa uložení rajhradského rukopisného sborníku (RRS), tedy že vznikl na půdě rajhradského kláštera, a to v druhé polovině 16. století, kdy byla většina motet svými autory zkomponována. Neznámý I. C., jehož iniciály jsou vepsány v průvodním nadpisu celého sborníku, by mohl být Abbas administrator Ioannes de Chotov, který po dobu necelého roku zastupoval funkci probošta kláštera. Nastoupil do svého úřadu v benediktýnském klášteře v Rajhradě v roce 1558. Z jeho jména lze tušit, že pocházel z Chodova, tedy tehdejší vesnice u Prahy a do Rajhradu přišel z benediktinského kláštera v pražském Břevnově. Ionnaes de Chotov by tedy mohl být, dle této hypotézy, redaktorem RRS A 7077. Hypotézu však zpochybňuje právě doba příchodu Ioanna de Chotov do Rajhradu, nezdá se navíc pravděpodobné, že by žil ještě v osmdesátých letech 16. století, kdy rukopis s největší pravděpodobností vznikal. Jediným podpůrným faktem pro tuto teorii tedy je to, že rukopis byl v držení rajhradského kláštera, odkud se dostal do Oddělení hudební historie Moravského zemského muzea.
11
2) Rajhradský rukopis vznikl na území českého království, ovšem do rajhradského kláštera byl importován už jako hotový produkt, zřejmě z nějakého příbuzného prostředí. Logicky pak první kroky vedly do sesterských benediktinských klášterů na českém území, a to do nadřízeného břevnovského, dále pak do broumovského kláštera a posléze i do jiných českých a moravských měst. 1-a) V soupisu proboštů a opatů rajhradského kláštera se vyskytuje Ioannes Casparus Wier (Jan Kašpar Výr), který do kláštera přišel z Břevnova v roce 165524. Také jeho iniciály souhlasí s redaktorem rukopisu I. C.. Zde by se nabízela hypotéza, že do zemí Koruny české byly dovezeny konvoluty děl autorů vyskytujících se v rukopise A 7077 a Ioannes Casparus Wier se rozhodl tyto konvoluty pěti a šestihlasých motet uspořádat v celek, jež s sebou přinesl do rajhradského kláštera v druhé polovině 17. století. Zde se však střetáváme s nedostatkem pramenné literatury o životě Ioanna Caspara Wiera, lze tudíž jen s velmi malou pravděpodobností počítat s touto variantou. 2-a) Další krok vedl do broumovského benediktinského kláštera. V klášterní knihovně jsou uloženy hudební tisky z druhé poloviny 16. století, z nichž některé se svým repertoárem i zastoupenými skladateli shodují s RRS. Jsou to tyto hudebniny25: Konvolut: J. Arcadelt – J. Berchem (2) – J. Bultel -S. Boyleau – J. Buus – C. Canis – Clemens non Papa (4) – B. Comes (3) – T. Crequillon (2) – A. Févin – M. Gascongne – N. Gombert (2) – L. Hellinck – Hesdin – C. Hollander – P. Jordan – G. Jonckers – P. de La Rue – Lupi – F. Lupino (3) – P. de Manchicourt (2) – Martin Peu d´Argent – P. Massenus – D. Phinot (3) – J. de Ponte – C. de Rore – C. Souliaert – J. Vaet – Ivo de Vento – A. Willaert – N. Wismes – G. Zarlino (2) – anonym (3). sign. 853, hlasové knihy Altus, Tenor. 1569, Ivo de Vento: Latinae cantiones quas vulgo motteta vocant quatuor vocum, suavissima melodia, etiam Instrumentis Musicis attemperatae, nunc primum in lucem editae. – München, Adam Berg, sign. 852 (11) – komplet. Nesouhlasí s RRS. 1579, Orlando di Lasso: Selectissimae cantiones, quas vulgo motetas vocant. – Norimberk, Catharina Gerlach & Iohannes Montanus, sign. 852 (3) – D, A, T, B, 6. Nesouhlasí s RRS A 7077. 1579, Orlando di Lasso: Altera pars selectissimarum cantionum, quas vulgo motetas vocant. – Norimberk, Catharina Gerlach & Iohannes Montanus, sign. 852 (4) – D, A, T, B. Nesouhlasí s RRS A 7077. 24 25
Ioannes Casparus Wier byl proboštem rajhradského kláštera v letech 1655–1666 Viz poznámka 14.
12
1580, Orlando di Lasso: Magnificat octo tonorum, sex, quinque et quatuor vocum, nunc primum excusa. – Norimberk, Catharina Gerlach & Iohannes Montanus, bez sign. (2) – D, A, T, B, 6. Nesouhlasí s RRS A 7077. 1580, Jacobus Regnart: Newe kurtzweilige Teutsche Lieder, mit fünff stimmen, welche gantz lieblich zu singen, und auf allerley Instrumenten zu gebrauchen, Componirt Durch Jacobum Regnart Röm: Key: May: etc. Musicum und Vice Capellmaister – Norimberk, Catharina Gerlach, Praha-České muzeum hudby, sign. AZ 38 (9), D; Broumov, sign. 852 (14) – kpl. Souhlasí s RRS A 7077. 1581, Orlando di Lasso: Fasciculus aliquot cntionum sacramentum, quinque vocum, nunc primum in lucem editus. – München, Adam Berg, bez sign. (6) – D, A, T, B. Nesouhlasí s RRS A 7077. 1582, Orlando di Lasso: Sacrae cantiones, quinque vocum, quae cum vivae voci, tum omnis generis instrumentis musicis commodissime applicari possunt, opus planè novum, nunquàm alijs typis excusum. - München, Adam Berg, Praha-České muzeum hudby, sign. AZ 38 (9), D; Broumov, sign. 852 (14) – kpl. D, A, T, B. Nesouhlasí s RRS A 7077. 1584, Gregorius Lange: Liber secundus cantionum sacrarum quatuor, quinque, sex, octo, cum adjuncto in fine dialogo, decem vocum. – Norimberk, In officina Gerlachiana sumptibus Andrea Wolcken, sign. 852 (7) – C, A, T, B, 6. Souhlasí s RRS A 7077. Rajhradský klášter aktivně spolupracoval s břevnovským i broumovským klášterem, je tedy hypoteticky možné, že by mohl být rukopis importován z Broumova, kde jsou uloženy výše uvedené tisky z nichž mohly být částečně provedeny opisy. Ve prospěch této hypotézy však nehovoří žádný jiný fakt, než částečná repertoárová podobnost s uvedenými tisky. 1-b) Další hypotézu podporuje nadpis RRS, který se naprosto shoduje se sbírkou motet Joanna Kneffelia Selectae aliquot cantiones piae, sex at quinqe vocibus tum voci humanae, quam Instruments musicis acommodassimaae, harmonicis numeris continnatae z roku 158026. Vezme-li se v úvahu druhý překlad přípisu, tedy že redaktor motet je současně i skladatel, vyvstává tu možnost, že právě Joannes Knefelius by mohl být tím I. C., jelikož jeho jméno v latinském jazyce by mělo iniciály I. C. Joannes Knefelius působil dlouhá léta ve Vratislavi – městě, které bylo důležitým obchodním centrem. Oddělovalo západ Evropy od východu. Vedly odtud obchodní cesty všemi směry, tedy na Prahu, Drážďany, Norimberk a dále na druhou stranu přes Brno, Vídeň
13
až do středomořských zemí. Pro RRS je však určující druhý uvedený tranzit, který nejen vnáší světlo do původu rukopisu, zároveň vysvětluje dosti neobvyklý výskyt skladeb papežského skladatele Jacoba Clemense non Papa. Bohužel i toto zdánlivě jasné vysvětlení je více jak nepravděpodobné. Joannes Knefelius byl luterán, což by nebylo v druhé polovině 16. století takovou překážkou, ale těžko očekávat, že by autor, tedy I. C., který vydává svá díla za života tiskem, opisoval do sborníku nejen své skladby, ale i díla jiných autorů. S největší pravděpodobností si redaktor rukopisu vypůjčil nadpis z jeho tištěné sbírky motet, protože ji do rajhradského rukopisného sborníku vyjma čtyř motet zařadil celou. Tato vyřazená moteta nejspíše svým obsahem nevyhovovala potridentskému římsko-katolickému repertoáru. 2-b) Komparace RRS s podobnými rukopisným repertoárem deponovaným ve Východočeském muzeu v Hradci Králové. Rukopis mohl vzniknout na půdě literátského bratrstva při chrámu sv. Ducha v Hradci Králové v druhé polovině 16. století. Ve Východočeském muzeu v Hradci Králové je uložena velmi bohatá sbírka rukopisů vzniklých právě na půdě literátského bratrstva při chrámu sv. Ducha. Toto bratrstvo bylo utrakvistického vyznání. Jejich hudební repertoár byl velice bohatý, jak nám dochované rukopisy dokazují. Unikátní sbírka hudebních rukopisů z druhé poloviny 16. století nabízí repertoár graduálů, kancionálů, vícehlasých mší, motet a písní, a to jak v českém jazyce tak i v latině. RRS není liturgicky vázán k určitému svátku, jedná se o výběr motet na celý liturgický rok, dále jednu mši Philippa de Monte, jednu českou píseň Milosrdný Bože a dvě pijácké písně Jacoba Regnarta. Pro porovnání rukopisů jednotlivých písařů z RRS mi posloužilo více jak deset rukopisů z druhé poloviny 16. století uložených právě v Královéhradeckém muzeu. S jistotou lze říci, že se nejednalo o stejné písaře, ovšem jsou zde určité prvky a jevy (atypicky psané kustody, totožné nadpisy sekunda pars, stejný systém číslování, doprovodné kaligrafické markanty, atd), které lze považovat za typický znak písařské kanceláře literátského bratrstva při sv. Duchu. Jaromír Černý ve své práci Soupis hudebních rukopisů muzea v Hradci králové uvádí ve jmenném rejstříku dva donátory27, jejichž jména se zkracovala iniciálami I. C., tedy i zde je zjevná stopa a spojitost mezi Hradcem Králové a iniciálami uvedenými v RRS ve druhé hlasové knize. Prvním z I. C. v práci Jaromíra Černého je Cikán z Libína ( rkp. 12/159a), jímž 26
Cantiones piae, sex et quinque vocibus, tam voci humanae, quam instrumentis musicis accommodae, harmonicis numeris concinnatae. Norimberk, Catharina Gerlach, 1580. 27 Černý, Jaromír: Soupis hudebních rukopisů muzea v Hradci Králové. In: Miscelanea musicologica 18, 1966.
14
dotovaný rukopis vznikl v letech 1592–1604. Druhým I. C. je Ignác Cejp z Peclínovce (rkp. 10/242a), jehož rukopis vznikl v roce 1586. Královehradecké provenienci odpovídá i výběr první skladby rukopisu Domine, non sum dignus od Wenceslava Figury, který působil jako kantor v Kolíně28. Českobratrskému repertoáru odpovídá i výběr skladeb luterána Joanna Knefelia. Redaktor rukopisu zařadil do repertoáru téměř celou Knefeliovu sbírku Cantione piae, z níž je pravděpodobně převzat, jak již bylo výše uvedeno, nadpis druhé hlasové knihy altu. O repertoáru literátských bratrstev píše Martin Horyna ve studii Vícehlasá hudba v Čechách v 15. a.16. století a její interpreti29. Rukopisné vícehlasé zpěvníky, kancionály, graduály a sbírky motet i z počátku 17. století nejsou výjimkou. Ač připouští, že v případě motet jsou v čisté podobě spíše vzácné. Tento fakt ale nevylučuje právě existence RRS (A 7077). O jeho unikátnosti z historického hlediska není pochyb, neboť patří mezi skrovný počet dochovaných rukopisů, jež sestávají z kompletního počtu hlasových knih, byť v našem případě Sexta vox chybí. Významnou úlohu v historii RRS zřejmě sehrál jeden z knihovníků rajhradské klášterní knihovny. Knihovna v rajhradském klášteře začala být systematicky budována za probošta Daniela Benedikta Cornelia Kavky, který ve své funkci působil v letech 1621–1623. Kavka skupoval v aukcích zkonfiskovaného majetku odbojné šlechty renesanční rukopisy a tisky. V jeho činnosti pokračoval i jeho nástupce Jiří Vojtěch Kotelicia (Kotelík) z Hornštejna, který ve funkci probošta setrval až do roku 1643. Po jeho odchodu měla knihovna okolo 400 tisků a několika set rukopisů. Během třicetileté války zůstala knihovna zřejmě bez povšimnutí Švédu. Patrně se ji podařilo včas přestěhovat a tak uchránit před švédským rabováním. V druhé polovině sedmnáctého století se rajhradský klášter stal centrem vzdělanosti. Za probošta Celestina Arleta, který svůj úřad zastával v letech 1666–1683, dosahovala knihovna takového rozsahu, že byla poprvé zkatalogizována, katalog se z té doby bohužel nedochoval. Další neopomenutelnou osobností v dějinách knihovny rajhradského kláštera byl probošt Antonín Pirm. Jemu vděčí klášter za celkovou přestavbu dle návrhu architekta Giovanni Santiniho a rovněž zbudování nového knihovní sálu, který pravděpodobně byl dokončen až po jeho smrti. Antonín Pirm byl ve funkci probošta od roku 1709 až do roku
28
Dle Theodory Strakové, viz poznámka 2. Horyna, Martin: Vícehlasá hudba v Čechách a její interpreti v 15. a 16. století. In: Hudební věda 63, 2006, č. 2, s. 117–134.
29
15
1742 a během svého působení získal pro knihovnu mnoho vzácných starých českých a bohemikálních tisků. V osobnosti probošta Bonaventury Pittera, vlastním jménem Josef Pitter, získal rajhradský klášter reprezentanta daleko přesahujícího lokální formát. Bonaventura Pitter byl představený rajhradského kláštera v letech 1756–1764. Narodil se roku 1708 v Třebechovích pod Orebem. První vzdělání získal na obecné škole krásného umění, poté ho matka poslala ke svému bratru Františku Cleutheriovi do Arnau (Hostinné), kde se vzdělával ve františkánském klášteře především v hudbě a připravoval se zde na studium na místním gymnáziu. Po roce odtud Bonaventura Josef Pitter odešel roku 1721 do hornorakouského města Braunau am Inn, kde nastoupil do chlapeckého pěveckého sboru, nejprve jako altista, později jako figurální choralista. V roce 1735 měl primici a stal se knězem v Braunau. Zanedlouho se stal sekretářem česko – moravské benediktinské provincie, přičemž byl v této funkci vyslán jako agent na čtyři roky do Vídně. Za svého pobytu ve Vídni působil jako zpovědník císařovny Marie Terezie, s velkou horlivostí se věnoval badatelské činnosti v archivech a navázal zde významné známosti např. s vyšehradským děkanem Thomasem Adalbertem Berghauerem a dalšími. Bonaventura Pitter ve Vídni uskutečnil svůj plán a s pomocí přátel v dvorské knihovně započal díla Codex diplomaticum a sbírku Scriptores rerum Bohemicarum et Moravicarum. Za tyto počiny jeho přátelé vyžadovali u císařovny Marie Terezie pro Bonaventuru Pittera titul C. K. historiografa, tento nedostal, ale v roce 1755 mu byla císařovnou vyplacena odměna 400 zlatých. Bonaventura Pitter se prezentoval nejen jako nadšený historik, ale také jako literát a autor několika literárních asketických děl, která publikoval ještě za svého působení v břevnovském klášteře, kde zastával funkci subpriora. V padesátých letech již přesídlil Bonaventura Pitter na Moravu, kde se v roce 1756 stal představeným kláštera v Rajhradě. Byl nadšeným cestovatelem a sběratelem, a to především knih. Svojí vášní obohatil klášterní knihovnu o významné historické sbírky, jako například 11 svazků Monasticon Moraviense, které popisují historii moravských klášterů od 11. do 14. století. Jak již bylo výše uvedeno, Bonaventura Pitter pocházel z Třebechovic pod Orebem, tedy z Královehradeckého kraje. S městem Hradec Králové neztrácel kontakt, vyšla mu zde v roce 1748 kniha Hlas na výsosti naříkání a pláče Rachel a tak je velmi pravděpodobné, že si z rodného kraje s sebou do Rajhradu přinesl i rukopis, který pro hudbymilovného a v hudbě vzdělaného Bonaventuru Pittera představoval v 18. století velkou předbělohorskou, tedy archaickou, vzácnost. Knihovníkem za Pittera byl v rajhradském klášteře Otmar Conrad, který se po Pitterovi stal proboštem v letech 1764–1794. Conrad z pověření probošta Pittera nakupoval soudobou 16
literaturu v Brně, Vídni, Gratzu, Lipsku a dalších centrech. Otmar Conrad sestavil v roce 1762 nový katalog knih, který není zcela úplný, ale naznačuje skladbu rajhradské knihovny. Je pravděpodobné, že Otmar Conrad v době, kdy byl v klášteře zaměstnán jako knihovník, nadepsal RRS A 7077 přípisky Varioru Authoru a Monasterii Raigradensis30, čimž mu v pozdější době bylo mylně přisuzováno místo vzniku – Rajhrad. Závěrem je třeba nastínit i poslední možnou cestu rukopisného sborníku. Ten mohl být do Rajhradu importován z některého ze sesterských benediktinských klášterů rakouských. Jak již ve třetí hypotéze bylo naznačeno, je možné, že se do Rajhradu dostal z Vídně, kudy vedl obchodní tranzit z Vratislavi přes Brno a Vídeň do oblasti středomoří. Dalšími vypovídajícími faktory, které podporují tuto hypotézu, jsou skladby Jacoba Regnarta a Philippa de Monte, které vznikly na počátku 70. let 16. století ve Vídni, tedy v době, kdy tam sídlil císařský dvůr i s dvorní kapelou a kde oba uvedení autoři působili. Druhým významným faktorem byla skutečnost, kterou jsem již naznačila ve třetí hypotéze; skladby Clemense non Papa se v českých hudebních sbírkách druhé poloviny 16. století neobjevovaly na rozdíl od sbírek vídeňské provenience. Třetím faktorem je vodoznak na použitém papíru. Vodoznak pochází z dílny v Sant Pöllten a byl užíván v letech 1581–160031. Ovšem ani tato hypotéza se nezdá pravděpodobná a mám k tomu hned tři důvody:
a)
Obchod s knihami byl v 16. století velmi rozšířen, ale přednostně se obchodovalo s tisky; rukopisy v té době v obchodní sféře představovaly již spíše kategorii antikvit.
b)
Protiřečí skutečnost, že první skladba rukopisu je od českého autora Wenceslava Figury. Mohl být také darován nějakým šlechticem po roce 1600, kdy Rajhrad za podpory nejen moravských šlechticů velice vzkvétal a nabýval na své hodnotě i kráse.
c)
Ani samotný vodoznak není směrodatný. Papír mohl ze Sant Pöllten být kamkoliv převezen a použit.
Kdo ještě mohl být záhadný I. C. Jacob Handl Gallus mohl být I. C. Velmi často vystupoval pod svým celým jménem Jacob Handl Gallus Carniolus. Například o tom svědčí i korespondence mezi 30
Typ písma přípisků odpovídá době první poloviny 18. století. Briquet, Charles M.: Les Filigranes dictionnaire historique des marques du papier des leur apparition vers 1282 jusqu´en 1600. T. 1, A – Ch. Lipsko 1923. 31
17
Gallem a olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským, který ho nezřídka oslovoval Jacobi Carnioli. Ve svých tiscích také byl psán celým jménem, tedy i Carnioli např. Moralia Iacobi Handl Carnioli, musici praestantissimi, quinqe, sex et octo vocibus concinnata,…(Norimberk, T. Alexander, 1596)32. Sbírka motet, která je dnes uložena v Oddělení hudební historie Moravského zemského muzea v Brně pod signaturou A 7077, mohla vzniknout až na našem území; klidně v době, kdy byl Gallus v Praze. Za svého života byl velmi bohatý, mohl tedy rukopis nechat vyhotovit na vlastní náklady a v pozdější době mohl být Rajhradu darován. Dalším kandidátem na iniciály I. C. je Jan Kampanus Vodňanský, který jak je známo se podepisoval iniciály M. I. C. V. nebo jen I. C.. K této hypotéze však nejsou další pádnější podklady. Vyloučit ji však zcela nejde. Další možností je Ioannes Christophorus S. R. J. Liber Baro de Abela de st in Lilienberg, jehož jméno nacházíme na předním přídeští rukopisu SVK – MI 472 uloženého v Univerzitní knihovně v Olomouci33. Rukopis vznikl v letech 1590–1598. Je psán na papíře. Obsahuje tříhlasé skladby, notace je mensurální bílá, pětilinková osnova. I.C. nakonec nemusí být iniciál, ale označení například pro prvního kapelníka nebo kantora – 1.C.
Při komparaci rajhradského rukopisného sborníku se zahraničními rukopisy a tisky se podařilo určit ve třech případech autory motet, která byla ve sborníku uvedena beze jména. Jedná se o skladby Constitues eos principes super omnes terra, jehož autorem je Nicolas Gombert, Domine sancte pater od Michaela des Buissons, a Beata Dei genitrix Clemense non Papy. Komparace dále ukázala, že repertoár RRS představuje reprezentativní vzorek dobové vokální polyfonie daleko přesahující hranice českého království. Co se týče repertoáru z hlediska liturgického zařazení, lze jen konstatovat, že se jedná spíše o nahodilý výběr liturgického i neliturgického materiálu, jak o tom i svědčí nadpis celého sborníku Selectae aliquot cantiones piae ... (Různé zpěvy pobožné...). Dalším významným vodítkem k zjištění původu RRS by byly účty benediktinského kláštera v Rajhradě. Fond benediktinů z Rajhradu je vcelku zpracovaný v oblasti listin a celé knihovny, ale hospodářské účty – důležitý pramen k určení původu RRS – na své zpracování
32
Viz poznámka 23. Stanislav Červenka: Katalog hudebních rukopisů Státní vědecké knihovny v Olomouci do roku 1690. FF UJEP 1970. 33
18
bohužel stále ještě čekají. Poslední kapitola nastínila několik možných hypotéz o původu RRS. Bohužel žádná z nich nebyla potvrzena, a to dokonce ani po zjištění původu vodoznaků na použitém papíře.
19
