V!NCULUM J a k o rukopis v y d á v á Pracovní kroužek Unionis apostolicae
NAS!M «Vinculums,
KNEZtM
V
V i a della Conciliazione,
EX!LU 1, R o m a -
I t a l i a . Otisk p o u z e se s v o l e n í m r e d a k c e .
RADA XI.. číslo 2.
V Římě v lednu 1964. O B S A H Z CSSR Z dopisu jednoho kněze Jednání s Vatikánem Z CSSR píší Svatému Otci Kde žijí naši ndpp. biskupové MEZI NÁMI Kněží mimo duchovní službu Z Nepomucena Z Mukařova Letní tábory Ndp. biskup Tomášek Blahopřejeme Katolické noviny Z NASÍ DIASPORY Otázka kněžského dorostu Dpp. Smídl, Lekavý, Hrubý, 0 životě v Litoměřicích čeští jesuité, dp*o. Drapels,, Hořák CMVKD BOJOVNÝ ATEISHUS Nová knížečka Recense; Potoček SV. CYRIL A METODĚJ, LITURGIE A PAPEŽOVI PÁNI DOMÁCÍ Konstituce Druhého vatikánského sněmu o liturgii vyšla v jubilejním roce sv. Cyrila a Metoděje. A prvé setkání římského papeže s cařihradským patriarchou se uskutečnilo v českém domě těšitelů božského Srdce, řeholníků z naší vlasti, kde býval tak živý zájem o unionisrnus. Není to zajímavá shoda okolností? Konstituce Druhého vatikánského sněmu o liturgii se stane jistě důležitým mezníkem v dějinách Církve. Nejen pro novy duch, kterým je prodchnuta /je radostné moci číst o Církvi jako o velké svátosti, která je znamení a nástroj spásy, kterou nám získal Kristus Velekněz v tajemství velikonočním atp./ a také ne pouze pro ty reformy /ještě před několika málo léty se zdály pouhým krásným snem/, které už přímo zavádí. Je snad ještě důležitější pro možnosti, jimž otvírá cestu do budoucnosti. Podle čísel 37-40 oddílu III D bude např. možno časem vytvořit v misiích zcela nové rity, asi tak, jako kdysi v Římě na podkladě obřadů, ještě velmi jednoduchých; které přišly z Východu, se pozvolna vytvořil nový ritus římský, do něhož byl zcela přirozeně přijat mluveny jazyk Římanů, i když doposud zcela pohanský, kterým nikdy nemluvil žádný z apoštolů. Tato misionářská metoda, která byla zcela samozřejmá v prvním tisíciletí a získala Církvi tolik národů, byla bohužel později opuštěna a nahrazena všeobecným polatinštováním. Naposled ji uplatnili právě naši věrozvěstové sv. Cyril a Metoděj, a všichni víme, s jakým úspěchem. Náš národ, kterému už před jejich příchodem křesťanství nebylo neznámé, avšak zůstávalo stále něčím cizím, radostně vstoupil - opravdu jako národ - do Církve, když slyšel číst Písmo v řeči, které rozuměl a mohl chválit Boha jazykem, kterým vyjadřoval své nejvnitřnější city, Je jistě radostné, že tato misionářská metoda, kterou sv. Cyril a Metoděj tak houževnatě hájili v Římě proti nepřátelům, byla v témž Římě slavnostně přijata celou Církví právě v roce zasvěceném jejich památce Druhá událost, která patří k zajímavým shodám, které se nepřímo týkají i našeho národa, se stala při pouti Svatého Otce do Svaté země. Snad to ještě ani všichni naši čtenáři nevědí, že naši čeští těšitelé božského Srdce Páně se stali na několik dní 'domácími pány" Svatého Otce. Jejich dům totiž, který s velikou láskou vybudovali na svahu hory Olivové nedaleko Gethseman a vyzdobili obrazy našich svatých patronů /v kapli na oltářích a na překrásných oknech i v přijímacím sále/ je totiž už po delší řadu let pronajat Apoštolské delegaci /z Otců těšitelů žije v Jerusalemě tč. jen jeden, a ten tam působí jako kaplan v konventu jedněch klausurních sester/. Tak se stalo, že historické setkání římského papeže s cařihradským patriarchou se uskutečnilo v tomto českém domě, přímo pod přívětivými úsměvy svatých patronů, které v naší vlasti ctil pan arcibiskup StoF o l i a circularía cleri Č S R dispersi. I n l i n g u a B o h é m i c a . M a n u s c r i p t i instar. C u m a p p r o b a t i o n s e c c l e s i a s t i c a .
jan a ostatní průkopníci unionistického hnutí. # / Není tato shoda okolností milou pozorností Boží prozřetelnosti vůči našemu národu, kde jisté tolik šlechetných duší obětuje Bohu své utrpení za zdar koncilu a za jednotu mezi křestany? Mons. F. Planner psal mimo jiné 4.1. redaktoru Vincula: "...Právě jsem se díval na televisi na odlet Svatého Otce do Sv. Země. Mám radost, že bude bydlit v našem dome na Hoře Olivetské. Snad si tam při pohledu na nase svaté Patrony vzpomene i na náš národ. Upozornil jsem na tuto okolnost Státní sekretariát a čekám, jaká bude reakce .
JEDNÁNÍ__S_VATIKÁNEM Podle sdělení dobře informovaného londýnského týdeníku The Tablet z 21.XII. 1963, str. 1394, který se odvolává na zprávy^ z Prahy získané novinářskou službou KNA, nedospělo jednání čs. vlády se Svatým Stolcem doposud k žádnému kladnému výsledku. Vláda prý navrhovala, aby do sedmi uprázdněných diecésí byli jmenováni za biskupy nynější kapitulní vikáři. Svatý Stolec tento návrh považoval za nepřijatelný, nebot většina těchto kapitulních vikářů dosáhla svého nynějšího úřadu -'ne bez spolupráce" /tak se vyjadřuje KNA/ s vládním úřadem pro církevní záležitosti a katolíci v CSSR je považují spíše za vládní úředníky než za představitele Církve. Zástupci Sv. Stolce dali najevo, že by souhlasili, aby sídla: Trnava, Nitra a Rožnava byla definitivně obsazena biskupy mone. Lazíkem, mons. Néczeyem a mons. Pobožným, kteří je už spravují, a arcibiskupem olomouckým se stal mons. Tomášek, tč. administrátor v Moravské Hůzové. V diecésích, jejichž biskup žije, ale nemůže vykonávat svůj úřad pro stáří anebo nemoc, je Sv. Stolec ochoten jmenovat biskupy-koadjutory, avšak vždy jen z kněží, kteří by byli přijatelní oběma stranám /i Římu/. Co se týče arcidiecése pražské, Sv. Stolec prý nezavrhl možnost jmenovat i tam světícího biskupa jako koadjutora panu arcibiskupovi Beranovi. Jednání prý ztroskotalo na neochotě čs. vlády poskytnout větší možnosti k přípravě kněžského dorostu a dát více svobody řeholním společnostem. E5E_ZlJl_NASl_NDPP^_BISKIJP0VĚ Tatáž zpráva se zmiňuje i o bydlištích ndpp. biskupů. Mons. Vojtassak ze Spiše pry žije v domě Charity v Senohrabech nedaleko Prahy. Mons. Zela a"mons. Hlad jsou prý v domě Charity v Oseku v severních Cechách. Pan biskup Hlouch prý měl jít na přání pana arcibiskupa Berana do Mukařova /kde, jak známo, žije pan arcibiskup Beran a pan biskup Skoupý/, avšak bude přeložen do charitního domu v Táboře, kde prý už žije pan biskup Trochta. Světící biskup a apoštolský administrátor hradecký mons. Otčenášek prý stále pracuje v mlékařském družstvu v Náchodě. MBŽÍ_MIUO_pUCHOVNÍ_SLUZBU KNA rovněž sděluje, že v poslední době dostali někteří kněží vyloučení z duchovní správy opět povolení vrátit se k výkonu svého povolání. Jde však jen o velmi malý zlomek celkového počtu: z 900 kněží /podle odhadu KNA/ takto pronásledovaných se pry vrátili do duchovní správy v každé diecési jen tak tři až osm kněží. Z_MNKAROVA Njd. pan arcibiskup Beran spolu s panem biskupem Skoupým žijí, jak víme, v Mukařově. Njd. pan biskup Skoupý napsal odtamtud jednomu našemu spolubratrovi: "...Od 4.10. jsem zde s ndp. arcibiskupem v Mukařově. Je to letovisko na východ od Prahy asi 27 km vzdálené při státní silni+i Praha - Kutná Hora. V létě je zde asi velmi hezky. Bydlíme v domečku, jehož obrázek přikládám a prozatím veškeren čas nám oběma zabírá vyřizování korespondence a přijímání náv-
štěv, které přicházejí téměř každý den a někdy v počtu značném, a to nejen^z Prahy a blízkého okolí, nýbrž i z Moravy, až ze Znojemska a Bučovska. Tem tedy za tak dalekou cestu a nesnáze s ní spojené nutno věnovat obzvláštní přízeň a pozornost. Co nám pobyt Ede takřka posvěcuje? je ta okolnost, že celý tento ústav - je to pobočka pražské Růžencové vyrobny - vybudoval biskup svaté paměti Ant. Podlaha a bydlel právě v našem domečku, když zde bydlil o prázdninách. A po pravdě musím vyznati, že jsme zahrnováni láskou a vším potřebným. A toužíme a modlíme se za to, aby se splnilo přání mnohých i tužby naše...." Po zakončení druhého zasedání Vatikánského sněmu byl pánům biskupům doručen dar Svatého Otce: biskupsky prsten a papežova fotografie s vlastnoručním věnováním. Počet návštěv, o nichž píše ndp. biskup Skoupý, se zvětšil zvláště v době vánoční. Někdy tam prý přicházelo ke každému denně až na 30 návštěvníků. Došly jim - zvláště z Ameriky - i tuzexové bony.
NDP^_BISEUP_TOMASBK Jediný koncilovy Otec z českých zemí, ndp. biskup Tomášek, měl ihned po návratu z Říma rozhovor s novináři o svých projevech na posledním zasedání. Katolické noviny zdůrazňují ohlas, který jeho zásah vyvolal ve světe a poznamenávají, že medajli patriarchy celé Rusi udělovanou za záslrhy pro unionismus má mimo našeho pana biskupa pouze kard. Bea a ženevský biskup Charriére. Velmi trapně však působí rozpaky Katolických novin s titulem. Zatím co jiné koncilové Otce titulují "ndp. biskup" anebo "J.E.", panu biskupovi Tomáškovi dávají vždy jen titul "dr. F.T., administrátor z Moravské Hůzové". V odstavci pak, kde zdůrazňují jeho zásluhy, ho titulují "njdp. dr. F.T." anebo "náš koncilní Otec dr. F.T.". Použít pro něho slova biskup je jim zřejmě zakázáno, i když ho už tak tituloval pražský rozhlas - ovšem jen ve zprávách pro zahraničí. MTOLICKÉ_NOVINY měly v posledních měsících docela dobré zpravodajství o průběhu koncilu a poměrně dost zpráv z katolického světa. Referovaly i dosti obšírně o pouti Svatého Otce do Svaté země . 0TAZKA_KNEZSKBH0_D0R0STU Vzhledem k tomu, že přijímání kandidátů kněžství je omezeno - existuje stále "numerus clausus" - je snad stále relativně dost uchazečů, kteří se hlásí do semináře. Tato situace je však"pro budoucnost vážně ohrožena. Do semináře by přece měli vstupovat jen jinoši zbožní, kteří vedou náboženský život. Ti však, právě pro tento důvod, nejsou připouštěni do vyšších tříd střední školy. Mimoto už několik měsíců před maturitou musí studenti oznámit, kterému oboru se chtějí věnovat. Kdo se hlásí na theologii, může být jist, že neudělá maturitu a půjde do výroby. Tak lze pochopit, proč Svaty Stolec - jsou-li pravdivé zprávy, které jsme uveřejnili výše - tolik naléhá na vyřešení této otázky. Pro nás pak je tato smutná situace ustavičné memento, abychom dělali vše, co je v našich silách, pro kněžská povolání v exilu. 0_žIVOTE_V_BITOMBRlCÍCH Z dopisu; -*Mám synovce v Bitoměřicích na bohoslovecké fakultě. Je prý jich tam celkem 57 bohoslovců a jejich I. ročník je nejsilnější. Je pry jich tam dvacet. Jsou prý tam zastoupeny všechny diecése české i moravské. Chodili také na brigády sbírat brambory. Je tam zatím velmi spokojen. Mají k studiu několik knihoven různých oborů, mohou ve volných chvílích číst noviny, hrát šachy, ping-pong, v zahradě volejbal a football, kulečník atd.., že se tam může dělat mnoho, jen toho nejhlavnějšího je tam málo. Musíme se za něho modlit, vyprošovat u Boha sílu, vytrvání, aby došel svého vytčeného cíle a byl ho hoden..."
CMVKD 13. listopadu schůzovalo opěť'předsednictvo ústředního výboru CMVKD CSSR rozšířené o mírové pracovníky všech diecésí". Hlavní projev mel ministr Plojhar, po něm promluvil přednosta odboru pro věci církevní ministerstva školství a kulury K. Hrůza /úředník? který "propouštěl na svobodu" ndp. arcibiskupa Berana/ a potom se ujal slova generální tajemník slovenského MVKD dr. S. Záreczký, jenž na zasedání přijel z Říma, kde dlel jako člen doprovodu koncilních Otců. Jako obvykle řečníci vychvalovali čss. josefinismus, v jehož službách stojí a v "Usnesení schůze" prohlásili, že v době koncilu "tím více si váží výsledků své práce v minulosti a chtějí se přičinit o další rozšíření a prohloubení své práce i aktivity dnes i v době budoucí." 0 osiřelých diecésích, o ndpp. biskupech? kteří jsou "na svobodě" v domech Charity a jejich osudu nepadlo ani jediné slovo. Rovněž Duchovní pastýř a Katolické noviny se o těchto arcipastýřích vůbec nezmiňují, vyjma stručné úřední zprávy, kterou Katolické noviny otiskly v době, kdy byli propuštěni. N0VA_KNÍ2ECKA K závěru cyrilometodějského roku vydalo nakladatelství České katolické Charity v edici Listy víry populární životopis svatých věrozvěstů "Dar nad všechno zlato" od ThDra Václava Bartůňka. Recense Katolických novin chválí na tomto životopisu zvláště jeho aktuálnost, s níž se obrací k dnešnímu čtenáři. Publikaci nazývá "sličně vybavenou knížečkou", nebude tedy asi příliš rozsáhlá. Přesto je to však další krok katolické ediční činnosti, a z toho se lze radovat. Z_DOPISU__JEDNOHO_KNEZE "...Už třikrát epištola byla na cestě, snad tentokrát sub tutela Angelorum Custodum dojde... Divím se naivní touze některých, že po 16.2. /kdy vejde v platnost konstituce o liturgii, pozn. red./ budou pěti chvály Pánu v jazyce rodném, kdo však by jim ty "brožurky" natiskl, vědí přece, že na takové věci není papíru, a kdo as, myslí oni, že jim k tomu dá povolení, an tu přec nemáme "rozhodovati o tom majících"?, já naopak bych se s tou latinčinou těžce loučil... Dominus rétribuât za všechny opravdu vzácné souveniry prostřednictvím jiných už dříve, radost převeliká, netřeba zdůrazňovat... Tuzince vřele bych uvítal ony meditace na invokace litanií k Božskému Srdci, třeba po kapkách, ale je to uskutečnitelný sen? Hlad po takovém koření je tu převeliký, vždyí ve zdejší půdě se vůbec takovým bylinkám nedaří, není prostě podmínek ani ke vzniku ani k životu... Nedovedeš si představit radost sororum /kdysi byly mými farními dětmi/, když jsem jim půjčil opsanou"pouí kloboukovou" /česká pout do Svaté země/, jen na čásek mi byla půjčena a já věru nelitoval nocí, že jsem kolik dní poctivě drápal i ty přílohy některé, adventní pobožnosti si konaly po částech od 17.12 a Via Crucis Hierosolymitana je zvláště tuze zaujala /jsou mezi nimi i maturantky/ a ty "koncilové" konají každou první neděli v měsíci, mel jsem ohromnou radost při sdělení a poctivě ji odesílám tomu, komu vlastně patří, jsou to chuděrky-dříčky, věřím ve zvláštní účinnost jejich proseb.... Při čtení Tvého passusu o půlnoční: tož ne scandalizeris, ale víš, jaká je praxe tuná? Když někdo má ještě sousední farnost, nebo dokonce víc excurrendo /jak se pravíc s výběhem do.../, pak v jedné anticipuje půlnoční v lOh a doma pak je ve 12h a třetí ve 2h, o kvadrinaci /ba i více/ u mnohých a mnohých pp. ani nemluvím. Nahoře se o tom ví, ale praví se; quid faciendum? Já jen obdivuji, jak to fyzicky lze dokázat a ještě raději bych obdivoval, kdybych mohl vidět, že také duchovně se to "dokáže" čili je na výši... Vánočku jsme koupili, ježto nebylo času na zaobírání se s ní, dekorovali jsme jesle oba /se sestrou, která mu vede domácnost, pozn. red./statečně, až máme ruce omrzlé, ježto právě v těch dnech mrzlo neslušně a v rukavicích to pracovat nelze. Děláme všechno sami dva. ''Účast" in prima missa? K pláči- celých 15 a podobně v mnoha místech, docela jinak ovšem města!... Spoléhaje na posilu modliteb slibuji podobně a přeji vše dobré do dnů příštích..." t
Z_^SSR_PÍSl_SVATĚMU_OTei " /.../ Z vatikánského rozhlasu jsme slyšeli tu zprávu, která radostí naplnila celý svět - že Vaše touha povede Vaše kroky do Svaté Země. Jak jinak tedy, než že všechna naše mysl se nese k Vám, Svatý Otče a Poutníku všeho lidstva. /.../ "Jak vděčně děkujeme Pánu Bohu, že Jeho svatá*vůle se rozhodla vyplniti sen Vašeho života! Jak nadšeně spěchají naše srdce k Vám, tiše a tajně, aby se ukryla ve Vašich požehnaných dlaních. Náš Svatý Otče, vezměte je takto s sebou! Ve chvílích, kdy budete kráčet Křížovou cestou, budou na ni padati slzy pokání a lásky z našich srdcí, která jsou majetkem Ježíšovým. Až pokleknete na všech oněch posvátných, nám tolik drahých místech, připojí se naše duše k dokonalému klanění Vašemu. Prosíme, dovolte jim to přes všechnu jejich nehodnost, víme, že jsou velmi nedokonalé, přece jsou však i ony ovocem Kristových muk. Na cestu, po níž půjdou Vaše nohy, klademe svou pokoru a lásku a v duchu vroucně líbáme Vaše drahé otcovské ruce, které snažně prosíme, aby nám poslaly z oněch míst svatých své Apoštolské požehnání. Boží láska, požehnání Panny Marie, ochrana Anděla Strážného a modlitby naše kéž Vás provází na Vaší zbožné pouti. /.../ "
n
a
Z_NEP0MUCENA Na konci cyrilometodějského roku v sobotu adventního kvatembru byli vysvěceni v basilice Lateránské DP. JOSEF V 0 L F, Cech, dříve ve vlasti profesor klasických jazyků na gymnasiu a Dp. EMIL J A K U B í K ze Slovenska. Dp. Josef Volf sloužil první mši svatou "za své rodiče a příbuzné, představené, dobrodince, učitele i žáky a za všechny trpící a ponížené doma i v cizině" 22. prosince v kapli Nepomucena, dp. Jakubík téhož dne u oltáře sv. Cyrila a Metoděje v basilice sv. Klementa. Přejeme oběma spolubratřím milost, radost, pokoj a požehnání Krista Pána, který si je vyvolil. Na podzim vstoupili do Nepomucena 3 noví bohoslovci Slováci /jeden z nich je diplomovaný inženýr/, ve dnech, kdy píšeme tyto řádky, tam snad už přijel i další kandidát původu českého. Na všechny vzpomínáme - právě tak jako na všechny naše kněze, řeholníky a řeholnice doma i v exilu a na všechny, které Pán volá anebo pro naše modlitby v budoucnu povolá zvláště NA KNĚŽSKOU SOBOTU, kdy je obětována na tyto úmysly každý měsíc mše svatá. OHRpžENO_ORGANISOVANI_LETNÍCH_TABORU Z oběžníku, který nám zaslalo Oddělení pro mládež Pastoračního odboru Křestanské akademie /je podepsáno mons. F. Plannerem a salésiánem dp. V. Hrubým/ citujeme: "Pokud se týká táborové činnosti, bohužel dostali jsme během vánočních svátků velmi smutnou zprávu, že nám byla zastavena dosavadní finanční výpomoc. /Pozn* redakce: Jak známo, tuto pomoc poskytovala Ostpriesterhilfe "Speckpatera" Werenfrieda. Jelikož se P. Werenfried nyní stará i o potřeby Církve v jižní Americe, posílá část svých fondů na toto nové pole své působnosti, takže je pak nucen omezovat pomoc v Evropě./ Jelikož všechny tábory z největší části musíme financovat sami, tímto jsme se octli ve velmi svízelné situaci. Nezalekli jsme se a podnikneme vše, co bude v našich silách, abychom potřebný obnos sehnali. Obracíme se i na Vás s prosbou, abyste nám byli nápomocni v této situaci, která nevyřešena, by mela velmi neblahý vliv na celou činnost. Za každou radu jsme vděčni. Předložíme k posouzení některé návrhy, které jsme již dostali: a/ Informovat o naší činnosti zámožné krajany, kteří mají živé cítění s domovem a krajanským životem v zahraničí a požádat je o výpomoc. V případě, že byste nepovažovali za vhodné Vy se na ně obrátit, stačí nás upozornit, poslat adresu a my ochotně se dáme
"na žebrotu". Vždyt se jedná o důstojnou a důležitou vše. b/ Vytvořit kruh přátel okolo našich táborů, kteří by měli pod záštitou tyto tábory a dali příspěvky periodicky neb neperiodicky, dle svých možností." Případné návrhy anebo rady anebo přímo finanční pomoc lze poslat na administraci Vincula, která má stejnou adresu jako Pastorační odbor Křestanské akademie /Via della Conciliazione 1, Roma/. BLAHOPŘEJEME -Mons. Petru LEKAVĚMU k hodnosti papežského preláta, o níž jsme četli v Novém životě. -PhDr. Miroslavu OSTRAVSKÉMU, který byl 28. listopadu promován ve Fribourgu na doktora filosofie. -PhDr. Josefu BENÁCKOVI a PhDr. et ThDr. Karlu VRÁNOVI, kteří dosáhli doktorátu filosofie v Římě 15. listopadu. Y
^ '
/ /
Dp_. Josef_SMÍDL, Německo, 14/11.1963: "Milí přátelé, to poslední číslo Vincula prislo nějak hodně pozdě, já jsem se již nemohl dočkat. V tomto roce jsem velmi málo slyšel o spolubratrech ve světě, sám jsem také neměl příležitost být s někým ve styku, jelikož k tomu chybí čas. Touto cestou zdravím srdečně dp. Drápelu v naději, že se mu zdravotně lépe daří. Nerad jsem slyšel, že opustil Pembinu, stále vidím před sebou ten jeho hezký kostel, který stavěl s takovým nadšením. Nesu s ním tu bolest loučení. Já mám takovou bolest také za sebou a ještě dodnes s ní nemohu být hotov. Kus srdce zůstane jistě v tem kamení zazděno. Přeji mu, aby tam dostal nástupce, který to dovede ocenit, já neměl to štěstí a musel jsem snést mnohou kritiku nedostatků, které na tom díle a na té práci lpěly, jelikož na všechno nestačily ani síly, ani finanční prostředky a jelikož to všechno bylo konáno v době, kdy jsme se dovedli těšit i ze skrovného díla. Dnes musí být všechno velmi moderní a přemrštěné, má-li to vůbec najít nějakého úsudku. Jak útěchyplné je očekávání, že Pán Bůh nejlépe dovede všechno posoudit a zná nejtajnější úmysly. Moje nová farnost přináší nové problémy, které řešit jistě přesahuje mé síly. Proto jsem velmi malomyslný. To jc stará katolická farnost, která šla vždycky svou vlastní cestou a má určité požadavky, které jistě určují běh a způsob kněžské práce a nemusely by být těžké, které ale méně se shodují s dnešní pastorací, jak se zde vyžaduje s ohledem na novou dobu a jak je opravdu potřebná, nebot nikdy ještě jsem nezažil t. zv. generační problém, jako zde, kde jedna část obyvatelstva lpí na přežitých formách farního života a pastorace a druhá, mladší, bouřlivě žádá nového způsobu života, který je ostatně dnes jeho okolím,s kterým se musí vyrovnat a ve kterém se od začátku nově zařizuje. - Z nejchudšího kraje, kromě asi šumavského pohraničí na zdejší straně, se bez přechodu vytváří zindustrialisovaná osada a rostou na okraji nové čtvrti, v nichž se nutně zavádí způsob života, který se v ničem nepodobá životní praksi, jak ji zde utvářela tírkev duchovní správou po celá staletí. A já jsem převzal duchovní správu do posledního zavedenou a nyní pozoruji, že se nedá dobře přizpůsobit novým poměrům a jc třeba hledat nový čas a nový způsob farního života. Mnoho se přenáší na večerní dobu, kromě školy dosáhnu většinu svého lidu jen večer a to pozdě večer, dříve bylo samozřejmé, že naši lidé z velké části začínali svůj den mší svatou, ted ty řady ráno jsou prořídlé, za to večerní mše sv. shromáždí velké množství na bohoslužby. Nejbolestnější je okolnost, že je těžko podchytnout mládež, jelikož prostě nemá času. A když by ho mohla mít, tak vezmou auto a jedou do okolí, dnes stojí před mnohým domem již dvě i tři auta. A tato okolnost je zatím přitěžující, nebo*č z nejvetší chudoby takto osvobozen, je člověk aspoň v prvých letech duševně zcela mimo sebe. Já jsem jist, že další léta přinesou uklidnění, až i tyto poměry budou samozřejmostí a člověk bude na tolik saturován, že už po tom netouží, poněvadž mu to není ničím novým. Pak bn.de zase možno začít s duchovním doplňováním, zatím ale žijí všichni jako v horečce. Tak to
muselo vypadat kdysi na americkém západě. Během času se pak všechno vyvíjí klidněji a lidé zase přijdou k sobě. A tu jsme zase také U vnějšího budování farnosti a jejích institucí. Cím víco sé vesnice a její obraz v těchto horách mění, tím bolestněji se ukazuje, jak jsme s vnějším budováním zůstali pozadu. Okolo nás se staví nové cesty, dosud neschůdny kraj se otvírá světu, který jistě se sem bude hrnout dlouhými hady aut, až zjistí, že ta krajina je vysloveně krásná, všechny domy, i ty staré; se opravují, na jednom z okolních svahů vzniká jedna z nejmodernějších škol v kraji, továrny rozšiřují svou kapacitu, jen náš kostel ruší nesmírně svým zanedbaným zevnějškem ten nový vzhled. Má sice nádhernou věž, na které ovšem omítka v kusech odpadává, stojí v pěkném okolí, které ale je neupraveno. Tak nezbývá nic jiného, než "na stará kolena" ještě jednou začít se stavbou. - Myslím, že jsem o tom již v tomto listě psal, hned jak jsem sem přišel. Ale od té doby jsme se nedostali kupředu. Je opravdu mnohem snadnější stavět nový kostel, než přestavovat starý. Ten problém, jak přizpůsobit stávající kostel novému, je velký, anebo lépe, jak stavět ten nový, aby ten starý nedoznal změny, neboí to je podmínka, a přece aby ten celkový obraz byl jednotný. A když jeden plán tuto otázku dobře vyřešil, tak se zjistí, že na příklad se získá málo místa uvnitř, nebo že to přesahuje finanční možnosti a tak dále. Na našich plánech se opravdu pracuje celé ty dva roky. Mým přáním by bylo, z jara začít se stavbou, více méně jsme se dohodli již na rámcovém plánu, ale jelikož na takové stavbě je svým dovolením zúčastněno asi šest všelijakých institucí a úřadů, musíme ty nové plány znovu a znovu poslat na tuto služební cestu a vždycky má ještě někdo své připomínky a přání a tím ztrácíme mnoho času. Také finanční otázka hraje nemalou roli, my máme zde sice vlastní lesy, ale nemůžeme dříví kácet jak bychom chtěli a také po válce byly naše lesy v rámci reparací značně zpleněny a nedostane se dovolení kácet více, jak bychom chtěli, jelikož ty škody po válce se budou ještě celá léta cítit. - A k tomu musíme nést svým nákladem celou tíži starobince a mateřské školy, platit 3 sestry a udržovat až do postavení nové školy zde také místnosti pro pokračovací školu. Kromě toho máme ještě jiné budovy ve farnosti, které jsou v desolátním stavu a musí byt příštím jarem opraveny. - Tak do veškerých starostí v duchovní správě dnešní doby přicházejí ještě tyto docela světské a klidu není nikdy. Kromě toho nejsem zdráv, srdce mi vypovídá službu, to jsem si přinesl již z poslední mé farnosti a myslel jsem naivně, že si zde odpočinu a zatím to všechno vypadá docela jinak.- Já nezapomínám denně u oltáře všech našich kněžských spolubratři s jejich těžkostmi a problémy a prosím také všechny o malé memento, abychom zde dobře pracovali a aby Pán Bůh byl stále mezi námi chválen a veleben. Srdečné pozdravy všem a horoucí přání, aby ta malá naděje na svobodu Církve svaté doma všechny sílila a stala se skutečností. P. Smídl. Mons. Petr LEKAVÝ, USA: "Právě jsem dostal z domova zprávu od mého spolužáka o umr^í spolužáka dp. Prokopa Aloise Vostala OSB. z Rajhradu. Zahynul v automobilovém neštěstí 27° listopadu. Vracel se z návštěvy u umírajícího spolubratra P. Vojtěcha Horáka a před Brnem byl zabit při srážce aut* Držel prý se vždy dobře, ale rajhradská komunita bude již skoro vymřelá. Vostal byl vysvěcen v Praze v dubnu 1939. Chodil se mnou 8 let do gymnasia a mnoho spolužáků bylo na jeho pohřbu v neděli odpoledne." Dp._Bohumil_HRUBÝ, USA.: "Mnoho se toho za ten rok změnilo. Ztratili*jsme zde dobrého presidenta - stalo se to nedaleko zde od nás a já jsem se nemohl vzpamatovat, když jsem ty tragické události sledoval minutu za minutou v televisi. - Páter Bonhard je mým sousedem a vidíme se pravidelně každý týden. Pater Esterka se zde stavil na cestě do San Antonio a dnes je zde zas, dostal tři dny dovolené. Tak vidíš, že jsem s Nepomucenem nepřímo spojen. V létě jsem zde měl hostem Patera Feřta, který byl tehdy po delší dobu v Ennis. Jinak se nemám zle, jenom někdy cítím, že se blíží Abrahámoviny. Připravujeme se na vánoce, které zde budou pravděpodobně, jako vždy, beze sněhu. Cvičím s dětmi koledy, i české, budeme je zpívat před půlnoční. Dnes jsme dostali od biskupa zprávy o chystanych změnách v li-
turgii, chvála Pánu Bohu, že lidová řeč vyhrála. Připravuji farníky na tyto změny sérií kázání a mši svaté." CESTl^JESUITĚ v Kanadě, Otcové jesuité z Českého misijního domu v Kaňa3e nám poslali k vánocům hektografované "Pozdravy z Českého Misijního Domu v Kanadě", v nichž se rozepisují o veškeré své činnosti, o svých úspěších, radostech, nadějích i strastech. Nejraději bychom ten sešitek celý opsali, ale tím by vzniklo nové číslo Vincula, ba "superčíslo", protože ty "Pozdravy" mají asi 36 stran. Čtenář se z této brožurky dozví, proč šli naši jesuité do Kanady, uvidí fotografie z loňské primice P. Františka Venuty S.J. /vysvěcen 15. června ve Westonu, Mass., primici sloužil mezi českými krajany v Montrealu 22. června mr./, potěší se pohledem na záběry z tábora "Hostýn", poučí se o životě misionářů v Severní Rhodesii, kde pracuje v semináři Mpina P. František Kovanda S.J. a pak mu knížka promítne pásmo o apoštolských pracích našich jesuitů v Kanadě: P. superiora Václava Feřta, P. Františka Dostála, P. Adolfa Pelikána, P. Jaroslava Popelky, P. Jiřího Hořáka, P. Bohuslava Janíčka, P. Jana Nep. Langa. Na dalších stránkách najdeme kapitolky. Kulturní středisko arcibiskupa Josefa Berana, Z naší domácnosti, Kanadský Hostýn, Misie sv. Václava, Z dějin české provincie Tovaryšsta Ježíšova, Pomozte nám vymodlit a vychovat kněze - misionáře, Kruh přátel misijního díla českých jesuitů. - Adresa domu zní; Czech Jesuit Fathers, 4605 West Broadway, Montreal 28 - Canada. USA.: "Srdečné pozdravy a přání požího požehnaní." P. Drapela přiložil ke svým českým pozdravům i anglicky psaný hektografovaný list určený přátelům, z něhož vyplývá, že je na svém novém působišti se svou dvojí prací - asistencí nemocných v "St. Michael'Hospital, Grand Forks" a vyučováním věrouky v "Catholic Student Center of the University North Dakota" spokojen. "The chaplaincy combined with the teaching job at the UND is a real challenge, and I am enjoying it." D]o_._Jiří HOŘÁK S.J^, Kanada: "Blahopřeji milostiplné prožití svátků vanocnicH a požeHnany novy rok všem čtenářům Vincula! Těším se, že opět vyjde." ¿ # € ¿ 3 /?? ¿ ¿ s J. Potoček,
ZáKLADNÍ_PROBLĚMY_M^XISTICKO2ENSTVÍ, Praha 1962. Recense - pokračování /3/, Konkrétně "jaké jsou tedy některé hlavní příčiny trvání náboženských přežitků v současné době u nás?"/lll/: především dlouhodobost revolučního procesu, který je postupný, ponenáhlý, vytvářen týmiž lidmi, kteří žili za kapitalismu a v buržoasní ideologii /významné je opět zdůraznění: "Základním faktem socialismu - z hlediska našeho zkoumání - je skutečnost, že se náboženství stalo přežitkem. Základním faktem komunistických vztahů bude zánik náboženství."/ - /111-112/; autor si pochvaluje, že "nejméně nábožensky zatížená je v současné době u nás dělnická třída, která je spjata s nejrevolučnějším způsobem výroby, a jejíž ekonomické postavení a dlouholetá zkušenost z třídních bojů.ji naučily radikálně vidět svět a společenské vztahy...", kdežto "poměrně nejzatíženější náboženskými představami doposud je rolnictvo", protože rolník byl vlastníkem výrobních prostředků, "sám charakter jeho práce a nízký stupeň kulturní úrovně vedl ke konzervativnějšímu způsobu myšlení" atd. /ll3/. Zajímavé je, jak autor odůvodňuje "mnohem vyšší stupeň religiozity u žen než u mužů'': je to "jistě jedním z pozůstatků těžšího postavení ženy za kapitalismu než muže. Ale i dnešní společnosti, která zrovnoprávnila ženu," dodává, "zůstává řada dosud nevyřešených otázek, spojených hlavně s místem ženy v domácnosti. I to zpomaluje umírání náboženství"/112, pozn. 1/. Inteligence má sice vyšší stupeň vědeckého poznání, ale je odtržena "od revoluční praxe proletariátu" a z toho vyplývá metefyzický stupeň myšlení /114/. V přechodném období od kapitalismu k socialismu existují také "zbytky bývalých vykořistovatelských tříd, které, i když jsou zbaveny soukromého vlastnictví výrobních prostředků, ve většině případů si udržují
kapitalistickou psychologii"/tmt./. "Vždyt náboženská ideologie je jedinou ideologií starého světa? mající možnost širokého legálního ovlivňování /sici/ části našich pracujících"/tmt./. Další příčinou je "opožáování společenského vědomí za společenským bytím"/114/; "náboženství na rozdíl od ostatních přežitků je nejstarší a prodělalo,., nejméně změn. Je nejkonzervativnější a jeho emocionální zabarvení, vzdálenost od ekonomiky z hlediska zprostředkovatelnosti odrazu a slepá víra způsobují, že zaniká pomaleji. .."/115/^ tato připuštění ovšem značně ohrožují marxistickou stavbu! Ale autor nijak nemalomyslní: "Vysoký stupeň relativní samostatnosti /sic!/ náboženských přežitků zdůrazňuje nutnost rozvíjení ideologického třídního boje'-/tmt./. Mluví též, spolu s Leninem? o "ohromné síle tradicí"? -o velké setrvačnosti zvyku", zvláště u starších lidí.../tmt./. Hned nato vypočítává mezi dalšími příčinami náboženskou výchovu dětí, které jsou "téměř bezbranné proti náboženské propagandě" /115/; pak přechází k příčinám objektivním, ale vnějším, jako je vliv kapitalistického světa /sama jeho existence!/, vliv Vatikánu a jiných náboženských center; další příčiny: "domnělá či skutečná životní nejistota", posilovaná "hrozbou nové světové války, která budí strach z možných zítřejších utrpení, prohlubuje víru v osud" atd.; "stále menší vliv /dnes již téměř nepatrný/ na trvání náboženských přežitků mají živelně působící přírodní síly /neúroda? sucho, povodně, zemětřesení atd./"/ll6/. "Náboženskou víru části věřících posilují překážky vědeckého poznání", protože "vědě se dosud nepodařilo dokázat některé vědecké hypotézy /např. problém vzniku života.../", což je pro nás důležité připuštění, ale autor ujištuje, že "před vědou budou stát vždy nezodpověděné otázky, ale nebudou nábožensky interpreťbvány"/ll7/. Církvi, vzdělání kněží, svěcení neděle, církevnímu umění a pastoračním metodám, pozici "loajálního vztahu k socialistickému budování" přisuzuje autor též značný vliv na udržování "náboženských přežitků"/117/' K subjektivním příčinám náleží též "nedostatky vědecko-ateistické výchovy" , i její chyby /117-18/: sama o sobě sice nestačí, ale je přesto nezbytná /118, pozn.l/. "Překonávání náboženských názorů zpomalují také malé znalosti části obyvatelstva v oblasti přírodovědecké a společenskovědní"/118/; autor však hned upozorňuje, že se nejedná"jen"o sumu znalostí.., nýbrž také o světonázorové závěry, které z těchto vědních poznatků vyplývají", tedy o jejich interpretaci marxistickou, protože jinak by platila námitka z víry vědců, s kterou se vypořádává v poznámce, kde tvrdí, že jejich vírou je vinen idealistický světový názor, který... nemusí být bezprostředně spjat s poznatky jednotlivých konkrétních věd /s výjimkou věd společenských/" a souvislost vědy a světového názoru "je komplikovaná jevy individuálního charakteru". Na tomto místě si nemůžeme odpustit poznámku, že marxistická soustava tímto vykrucováním dostává pořádnou ránu a začíná se rozkližovat, jelikož s jedné strany dovozuje ideologii z materiálních podmínek, s druhé strany připouští, že její závislost není bezprostřední atd. Kromě toho vliv individuálního charakteru nemůže být tak velký, aby způsobil, že velká většina vědců různých dob a míst byla a je věřící. Tato kapitola obsahuje pro nás důležité ústupky, k nimž patří ještě tyto: náboženské názory se prolínají s "přežitky" v oblasti morálky, práva, politiky atd.; autor si stěžuje také na "neuvědomělost a nízkou ideově politickou úroveň určité části pracujících.."/118/. Mimoto se autor utíká také k principu nahodilosti, ale nejzávažnejší jsou dvě poslední přiznání: "Těžkosti překonávání náboženství jsou také v tom, že existence nadpřirozených sil /boha/ nelze bezprostředně experimentálně vyvrátit", k čemuž pro jistotu hned připojuje: "i když náboženství je vyvráceno celými dějinami lidské společnosti", což je tvrzení naprosto převrácené. Proto si^ještě pomáhá zlostným citátem z Lenina: "Milión hříthů, špinavostí, násilí a fyzických nákaz je mnohem snadněji odhalováno davem, a proto jsou mňoEěm"méně nebezpečné než rafinovaná? duchovní, do nejparádnějších "ideových" kostýmů oděná idea panbička" /O literatuře, Svoboda, 1950, str. 111-112/, a ujištuje své čtenáře v závorce, že "Z druhé strany
však nelze přímo ani nepřímo náboženské teorie dokázat!" A hned szápětít "Pravdivost dialektického materialismu je dokázána a neustále znovu dokazována veškerou společenskou praxí, zvláště zkušenostmi socialistických zemí, a rozvojem všech věd, nehledě na snahy církví? v cele s nejsvětější papežskou akademií, vyvozovat z dílcích poznatků vědeckého bádání idealistické závěry v souladu s náboženským učením"/ll9/^ tady autorovo znásilňování logiky a "voluntarismus" marxismu jsou snad nejvíce patrné. Druhé přiznání je toto: "Jednou z důležitých psychologických příčin zintensivnění náboženského cítění mohou být také osobní těžkosti a životní tragédie lidí /nemoc, smrt blízkého člověka, neúspěchy atd./": a tu skutečně marxismus nenachází vysvětlení událostí, jimiž nám mluví Bůh skrze náš osobní život a jeho omezenost v čase? Těžko se autor vypořádává s tímto problémem: "Těžkosti a určité neúspěchy i pocity zklamání a nespokojenosti budou vždy...", ale "potřeba náboženské útěchy zanikne, nebot člověk komunistické společnosti bude vyspělym členem vyspělého kolektivu...", vyžije se kulturně, přijme vědecký světový názor namísto škodlivého náboženského hloubání atd. /120/. Ono to ovšem není jen otázka citů... Na závěr této kapitoly se autor zajišíuje ještě dodatkem, že "to jsou jen některé nejdůležitější příčiny" atd. /120/. Převýchova věřícího v ateistu pak vyžaduje: a/ "přesvědčit ho o tom, že náboženství neodpovídá jeho skutečným požadavkům", b/ "přesvědčit ho, že víra v existenci nadpřirozených sil je iluzorní, že žádné nadpřirozené síly neexistují" /tedy ne "dokázat to", ale "přesvědčit o tom"/; c/ "osvojení si vědeckého svštonázoru"/Í2l/. '-Nejpádnějším argumentem odumírání náboženských přežitků" je "aktivní účast lidí v přestavbě světa, pravdivé poznání a úspěchy revoluční praxe"/tmt./. Jinými slovy, lidé se přesvědčí, protože budou přesvědčeni všemi prostředky,.! Vizme nyní tyto prostředky; Třetí a poslední část knihy udává "cesty překonávání náboženských ¡přežitků'*. Začíná citátem z Lenina,"Ktěry je uve3ěn též"už v záHÍavI knihy; ''Musíme bojovat proti náboženství, to je abeceda každého materialismu, tedy i marxismu. Marxismus však není materialismus, který by se zastavil u abecedy. Marxismus jde dál. Říká: je třeba umět bojovat proti náboženství..."/Spisy, sv. 15, SNPL, 1957, str. 410/. První oddíl této části obsahuje krátkou historii ateismu /"t.j. zdůvodněné odmítání existence boha a jakýchkoli nadpřirozených sil vůbec", "boj proti náboženství"/l23/, v němž se dialektický materialismus odlišuje od ostatních forem ateismu. "Ateismus... má své dlouhé a významné tradice."/123/ Ačkoliv starověký ateismus má "naivní charakter", přesto jeho názory "jsou geniálními postřehy a byly na svou dobu a úroveň tehdejšího poznání velkými, smělými a pokrokovými myšlenkami"/l24/. V období feudalismu se komunistům líbí "kacířské protesty proti církevní dogmatice", "nesmírně obtížný, ale nezadržitelný rozvoj přírodních věd", "Bruno, Koperník a Galilei, Morus i Campanella" jako "představitelé rozumu, bojujícího proti scholastice, představitelé vědy bojující proti náboženské iluzi"/tmt./. Reformace svědčila o narůstající síle a aktivizaci nové třídy - buržoasie, o tom, že staré představy neodpovídají novým ekonomickým potřebám-/l24-5/ atd. Pro novější období autor najde snáze ateisty, jako Bacona, Hobbese, Locka, Spinozu... a podotýká, že"pro celé dějiny ateismu je charakteristické, že jeho představitelé byli těsně spjati s nejvyšším stupněm vědeckého poznání dané doby a vyjadřovali zájmy pokrokových tříd"/l25/. /že by Pr. Bacon byl býval ateistou, se však nedá tvrdit a totéž platí o Lockovi./ Následuje zmínka o "klasických představitelích buržoasního ateismu" Diderotovi, Holbachovi, Helvetiovi, La Mettrie, pak Feuerbachovi atd. Autor oceňuje jejich snahy a dílo, ale říká, že "Hlavní nedostatek jejich ateismu tkvěl v tom, že nenalezli skutečné příčiny vzniku a existence náboženství"/126/, t.j. třídní kořeny, jelikož se domnívali, že "náboženství je produktem nevědomosti lidu, který byl oklamán chytrými kněžími"/tmt./; nenašli proto také "správné cesty k jeho odstranění"/tmt./. Feuerbach prý vysvětluje hlouběji náboženství z pozemského základu, ale zároveň je chce zdokonalit náboženstvím lásky, přede-
vším pohlavní a tradičně radí vzdělávat a uvědomovat Iid"/127/. Teprve "ruští demokraté? zvláště G-ercen, Bělinský a Cernyševský... poprvé v dějinách vystupují... jako představitelé vykořisťovaných". Ale ani jim se "nepodařilo pochopit základní otázky o sociální podmíněnosti vzniku a existence náboženství"/128/. "Buržoazní ateismus... je materialismem ve výkladu přírody a idealismem ve výkladu společnosti". "Proletářský ateismus... je právě tak nelítostně nepřátelský vůči náboženství", ale "jde dále.., neboí aplikuje materialistickou filosofii na dějiny, na společenské vědy"/Lenin, 0 náboženství, SNPL, 1954, str. 14-15/ - /129/. "Proletářský ateismus není žádné zvláštní učení marxismu, není ani specifickou součástí marxisticko-leninské filosofie. Učení marxismu je důsledně materialistické, a proto je ateistické. Vědecký ateismus organicky, nevyhnutelně vyplývá z celého marxistického učení i z kterékoliv jeho části"/l30/. Teprve v marxismu se ateismus stává vědeckým a účinným, protože nejen popírá náboženství, nýbrž je nahrazuje vědeckým výkladem světa, naplňuje citový a duchovní /sic!/ život člověka a zaměřuje jej správným směrem /lßo/. "Jaké jsou z hlediska proletářského ateismu nejdúležitější ) zásady, kterými se řídi naše vědecko-ateistická výchova a církevní ] politika?"/lßl/ I 1. "Boj proti všem přežitkům minulosti musí byt podřízen j budování socialismu"/lß2/; 2. Náboženské předsudky je nutno překonáj vat správným způsobem, vědeckými metodami; nutno se vyhnout dvěma ! extrémům: smířlivectví vůči náboženství a rušení náboženství zákazy, i administrativními opatřeními, protože oba vedou k upevňování nábožen} ství /lß2-ß/; ß.zásada konkrétně historického přístupu ke všem otázkám spojeným s náboženstvím a církevní politikou, t.j. ohled na danou politickou a hospodářskou situaci, na stupeň třídních srážek a j úroveň uvědomělosti pracujících atd., pružnost a dialektické chápájní věcí podle oblastí, lidových vrstev atd. /lßß-4/; 4< mít na zřejteli hlavně boj proti sociálním kořenům náboženství a ekonomickou j podmíněnost jeho odumírání; "Na základě zkušeností z vědecko-ateisi tické výchovy a společenské úlohy církví můžeme učiniti závěr, že j v současné době stojí v popředí nutnost boje proti náboženské ideo}logii jako celku a zvláště v oblasti morálky. Vytváření "protiváhy" } ve všech sférách, ve kterých náboženství "uspokojuje" lidské potřeby, j lepší a hodnotnější uspokojení těchto potřeb je podmínkou úspěšného j boje proti němu."/^4/° Jde tedy, dodávám, o boj nepřímý, podvratný, j základní a nahrazovací. 5. "Jedna z důležitých leninských zásad, které mají obecnou platnost ve všech obdobích překonávání náboženství, je požadavek taktního přístupu k věřícím, zásada neurážet city věřících, která vyplyvá z toho, že se nám jedná nejen o překonání náboženství, nýbrž také o získání věřících."/lß5/ 6. "Nakonec je nutné, ; aby ateistická výchova byla prováděna systematicky a cílevědomě..."; ;!proto nutno mít široké znalosti marxistické filosofie, přírodovědecMké poznatky, znalost společenských věd i samotného náboženství /lß5/. Konkrétní prostředky jsou "osvětové besedy, lidové knihovny, muzea, parky kulury a oddechu, lidové hvězdárny, filmy, rozhlas, televize, soubory lidové tvořivosti..., kulturní soboty a neděle" atd./lß6/. "Všude tam, kde se propaguje věda, kde se vytvářejí lepší podmínky života, práce i odpočinku, všude tam se zároveň vytvářejí podmínky zániku náboženství"/tmt./. Kulturní revoluce má uspokojovat potřeby lidí 'lepším, správným a hodnotným způsobem..." Věřící se mají přesvědčit, "že marxismus není studenou abstrakcí", nýbrž že "pravdivě odpovídá a dává návod k řešení aktuálních, důležitých každodenních problémů člověka" atd. "Důležitou podmínkou úspěšné ateistické práce je důsledné dodržování metody přesvědčování, citlivé a trpělivé provádění práce mezi věřícími..."/lß7/. Tedy nejde jen o kritiku náboženství /srv. Iß6, pozn.l/, nýbrž o jeho trpělivé, soustavné a důsledné nahrazování, a to i slavnostmi atd. /Iß7-C/. "Marxistům nikdy nešlo," tvrdí autor? ".o pouhé popření existence boha? zázraků a nadpřirozených sil vůbec. Jde jim o šfastný život člověka."/lß8/, "Ateistická vychová je neoddělitelnou součástí komunistické vychovy pracujících mas"/tmt.,srv. 141/. -
V Závěru autor vyslovuje jistotu, že náboženství je už překonáno, "ráj na zemi" se uskutečňuje, a tím "ráj na nebi" se ruší /140/; "Vítězství vědy, komunismu a porážka náboženství a církve jsou dějinami rozhodnuty. Na straně náboženství je reakce a nevědomost lidí, neznalost, bída světa a bolesti života... Na straně socialismu je pravda a skutečné, reálné štěstí lidstva."/140/ Náboženství platí minulosti jako staré pracovní prostředky a způsoby. To ovšem neznamená, že komunistický ráj se podobá ráji biblickému, "kde všechnu práci za člověka udělají stroje, kde nebude problémů a obtíží, kde se nikdo nebude dopouštět chyb a omylů..."/140-1/ "V socialistických zemích náboženství vstoupilo do poslední fáze své existence. Jeho zánik je zákonitě nevyhnutelný..." "překonávání náboženských přežitků je neoddělitelnou součástí této doby a tohoto boje."/l4l/ II. SYNTESE Komunisté jsou přesvědčeni o zániku náboženství, tak jako my jsme přesvědčeni o zániku jejich ateistické ideologie; a jako oni pracují proti náboženství, tak my musíme pracovat proti ateismu. Otázka je, jak vyvážit boj proti ateismu s onou troškou volnosti, kterou komunisté ještě náboženství a Církvi ponechávají. Nutno se vyhnout dvěma extrémům: bojovat proti komunistickému ateismu čistě negativně, anebo povolovat mu příliš; na poli ideologickém není možná tolerance, jak dobře vědí i oni; na poli praktickém nutno využít všech cest a prostředků k posílení a upevnění náboženství v našich zemích. Cesty "koexistence" jsou těžké a riskantní a nutno je ponechat lidem skutečně povolaným a jistým; dnes je však mnoho lidí oklamaných komunistickou propagandou, kterým se zdá, že i Církev se začíná stavět vůči komunistické ideologii jinak než dříve a že komunismus už není tím pronásledovatelem náboženství, jakým se ze začátku zdál. Tem nutno otevřít oči a poučit je, protože je bohužel velmi málo publikací i přednášek o poměru komunismu k náboženství. Většinou se mluví o nesvobodě v komunistických zemích atd., ale o jeho postoji k náboženství a o učení o něm se ví málo a mluví ještě méně. Prvním plodem tohoto našeho studia by měla být snaha poučit lidi o tomto poměru. Druhým plodem jsou některé závěry, které si můžeme učinit o knize a na jejím základě o principech, prostředcích a stavu protináboženského boje u nás: , ^ , , /Pokračovaní priste/ REDAKČNÍ: Děkujeme všem spolubratřím, kteří projevili svou netrpělivost, když poslední číslo vyšlo se zpožděním. Pro nás to bylo povzbuzení a znamení, že o to naše skromné Vinculum je přece jen zájem. - Pracovní kroužek Vincula by se mohl zcela dobře nazývat i pracovním trojúhelníkem. Strany tohoto trojúhelníka však měří přibližně 250 km, a tyto vzdálenosti jistě práci neusnadňují. Mimoto Vinculum vychází v exilu, a to rovněž znamená, že jeho vydávání není vždy snadné. Tak např. na jednom z vrcholů toho trojúhelníku, kde sídlí autor duchovních obnov, nastaly vcposledních měsících takové poměry, že k minulému číslu nebylo možno přidat duchovní přílohu. Obětavý autor duchovních obnov nám však slíbil, že to vynhradí a že počet duchovních obnov v tomto ročníku nebude snížen. Redaktor, který sídlí na druhém vrcholu toho trojúhelníku však do této chvíle neví, podaří-li se ty slíbené obnovy připojit už k tomuto číslu. Mimoto, jak to už bývá, právě když je člověk v nejlepším, přijde často nějaká naléhavá práce, která zdrží přípravu blan a dojde-li"sazba"na třetí vrcho3/6rojuhelníku se zpožděním, je pak zase tam nebezpečí, že se bude třeba právě expedovat "Nový život" a tím se tištění a rozeslání Vincula opět zdrží. My, kteří žijeme v Itálii, kde je národním ideálem "pazienza", k níž jsou všichni obyvatelé denodenně náležitě vychováváni, jsme už na takovéto věci zvyklí, ostatním čtenářům se však pokorně omlouváme. Nepodaří-li se nám však dodržet vždy termín, který jsme si předsevzali, to ještě neznamená, že by bylo vydávání Vincula nějak ohroženo. Naopak, chceme se podle svých skrovných možností snažit, aby bylo stále dokonalejší a stále věrněji plnilo své určení. K tomu však potřebujeme i Vaši pomoc. Proto prosíme: napište nám, sdělte nám zprávy, které snad máte, spolupracujte! Díky. Uzávěrka příštího čísla: 29. února 1964.
