R o m á n s k é u m ě n í v Čechách a na Moravě předrománské umění na území Čech v 9. a 10. století První křest českých vládců se odehrál roku 845 v Řezně, tehdy se nechalo pokřtít 14 knížat. Když si však velkomoravský panovník Svatopluk podrobil Čechy, prosadil také příslušnost k velkomoravské diecézi vedené Metodějem. Kníže Bořivoj se Metodějem nechal pokřtít a nechal si vystavět rotundu sv. Klimenta na Levém Hradci (severně od Prahy), kam Metoděj vyslal jednoho ze svých kněží. Svatopluk pak podpořil Bořivoje jako hlavního představitele Čech a ten přenesl své sídlo na místo Pražského hradu, kde nechal vystavět podélný kostel Panny Marie. Od té doby je Praha hlavním politickým a kulturním centrem českého státu. Ze stavebních realizací 10. století můžeme uvést:
baziliku sv. Jiří na Pražském hradě (921)
Bazilika byla vystavěna Vratislavem I. (syn Bořivoje), byla však ve 12. st. přestavěna. Šlo o krátkou trojlodní baziliku se třemi apsidami. Byli zde pochováni někteří Přemyslovci a také zde proběhly korunovační mše.
rotundu
sv. Víta
na Pražském
hradě (920-940) Václav získal ostatek sv. Víta (paži) a nechal mu vystavět rotundu na místě dnešní
svatovítské
katedrály.
Pravděpodobně šlo o rotundu se čtyřmi apsidami.
Ve východní
byl
oltář
s ostatkem sv. Víta, v jižní pak byl pohřben sám Václav (dnes je nad tímto místem čtvercová kaple sv. Václava u jižní věže katedrály). Rotundy jsou pak na našem území běžným stavebním typem po celou románskou dobu.
1
Mapa románských Čech s převažujícím zalesněním (hvozdy) Další
kostely
byly
postaveny
v Plzni (Starý Plzenec), v Libici (při
hradišti
Slavníkovců),
na
Malíně u Kutné Hory a snad ve Staré
Boleslavi,
kde
byl
zavražděn Václav. Na konci 10. století bylo v Praze zřízeno biskupství, čímž se Čechy vymanily
z vlivu
řezenské
diecéze. Roku 973 se stal prvním biskupem saský duchovní Dětmar a biskupským kostelem se stala rotunda sv. Víta. Druhým biskupem byl Vojtěch (Adelbert) z rodu Slavníkovců, který byl při své misii na sever zabit pobaltskými Prusy a později prohlášen za svatého. Roku 970 došlo také k založení prvního kláštera u nás a to ženského benediktinského kláštera při bazilice sv. Jiří. Zakladatelkou byla abatyše Mlada, sestra Boleslava II., a k bazilice byly ze severní strany přistavěny klášterní budovy. Nejstarší mužský benediktinský klášter u nás byl založen biskupem Vojtěchem roku 992 v Praze na Břevnově.
románská architektura 11. a 12. století Po vyvraždění Slavníkovců roku 995 Čechy definitivně ovládli Přemyslovci a v průběhu 11. století upevňovali svou moc. Významným panovníkem, který poprvé získal zatím nedědičný titul krále, byl Vratislav II. (1061 – 1092). Vratislav přenesl své sídlo z Pražského hradu na Vyšehrad, kde podnítil velkolepou stavební činnost. nechal zde vybudovat baziliku sv. Petra, která se nedochovala, trojlodní baziliku sv. Vavřince s trojapsidálním závěrem, ze které zbyly jen základy a rotundu sv. Martina, která byla částečně přestavěna, ale stojí dodnes.
Rotunda sv.Martina,Vyšehrad,konec 11.st.,pozdější úpravy
2
bazilika sv. Víta (1061 – 1096)
Bazilika byla inspirována otonským kostelem sv. Michala v Hildesheimu: dvouchórová dispozice s vyvýšenými chóry, pod kterými byly krypty. Na východní straně byl chór ukončen třemi apsidami na západě jen jednou. Vyvýšené chóry byly přístupné po schodišti. Hrob sv. Václava byl zachován na východě pod nejjižnější ze tří apsid.
V první polovině 12. století došlo k přestavbě
pražské
na kamenný
hrad
hradbami
(za
tvrze opatřený
Soběslava I.)
a
k stavbě rotundy sv. Jiří na Řípu, která je první rotundou u nás s válcovou věží se sdruženými okny.
Rotunda sv. Jiří, Říp, 1126, kvádříkové zdivo z opuky 3
Druhý
nedědičný
královský
titul
získal
roku
1158
Vladislav II. za podporu císaře Friedricha I. Barbarossy. Vladislav II. byl významný podporovatel církve, pozval k nám nové řády - premonstráty
(1. klášter založil na
Strahově) a cisterciáky, podnítil také budování mnohých staveb jak církevních tak světských. Za jeho vlády došlo k přestavbě paláce na Pražském hradě a stavbě prvního kamenného mostu u nás spolu s mosteckou věží (Juditin most a malostranská mostecká věž). Stavěly se kamenné domy na Starém městě v okolí Týna a Staroměstského náměstí.
Románský dům v Řetězové ul. čp. 222, velký sál dnes v suterénu, zaklenutí na válcové sloupy, pol. 12. st.
Byla
přestavba baziliky sv. Jiří na Pražském hradě zachována
trojlodní
dispozice,
vyvýšený
chór
s jednou apsidou přístupný dvouramenným schodištěm a s kryptou. Lodě oddělují mohutné pilíře a sloupy, nad bočními loděmi jsou tribuny otevřené do lodi trojdílnými sdruženými okny. Na východní straně stojí při presbytáři dvě věže.
Bazilika sv. Jiří, po 1142, závěr s dvojicí věží po stranách presbytáře a půlkruhovou apsidou
Bazilika sv. Jiří, interiér, k závěru, dřevěný strop 4
pohled
Ve 12. století byl v Chebu vybudován sídelní komplex císařem Friedrichem I. Barbarossou, neboť v té době šlo o území
německých císařů. Součástí
opevněného
komplexu na návrší byla falc (palác), věž, kaple a dřevěné hospodářské budovy. Obdélná kaple byla dvoupatrová, s centrálním průhledem mezi patry.
Cheb, hradní kaple, 1165-1188, pohled z přízemí do patra Kromě dvorských a klášterních staveb jsou na našem území často budovány v rámci panských dvorů tzv. panské kostely. Většinou se jedná o drobné podélné jednolodní stavby s vloženými tribunami feudály, byly
pro které
přístupné
spojovacím můstkem s obydlím. Podle umístění tribun je možno rozlišit tři základní typy tribunových kostelů: kruchtový (sv. Jakub v Jakubu u Kutné Hory), věžový (sv. Jakub ve Stříbrné Skalici) a patrový
(sv.
Mikuláš ve Vinci).
Stříbrná Skalice, sv. Jakub, 1180, tribunový kostel věžový, zachovaná fresková malba
5
Morava Hlavní správní centra byla v Olomouci (roku 1062 zde bylo založeno biskupství), Brně, Znojmě a Břeclavi. V těchto centrech stály první kostely, ne všechny se však zachovaly. Nejvýznamnější
stavbou
je
vzhledem
k zachované freskové výmalbě rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě. K válcovému tělu zde přiléhá apsida na půdorysu tří čtvrtin kruhu.
Rotunda sv. Kateřiny, Znojmo, před 1037, přestavěna a opatřena freskami roku 1134
Zajímavým objektem je kostelík sv. Petra a Pavla v Řeznovicích u Brna (druhá pol. 12. st.) – centrála čtvercového
půdorysu
osmibokou
věží
nad
se
třemi
ústředním
apsidami
a
prostorem
s dvojicemi sdružených oken v nejvyšším patře. Východní apsidu zdobí pod střechou obloučkový vlys.
Řeznovice, kostelík sv. Petra a Pavla, 2. pol. 12. st.
6
Tak zvaný Přemyslovský (nebo taky biskupský) palác v Olomouci u dómu sv. Václava byl vystavěn po roce 1141 biskupem Jindřichem Zdíkem, rádcem krále Přemysla Otakara II. Zachovala se z něj kromě dispozice velice ušlechtile dekorována sdružená okna v patře. Předpokládá
se
zde
účast
renomované
zahraniční stavební hutě.
Olomouc, Přemyslovský palác, sdružená okna v 1. patře, 1141, patky sloupů mají v nárožích „drápky“, stylizovaný dekor hlavic je přenesen i na náběžníky a archivolty oblouků Významnou stavbou pozdního románského slohu (někdy označovanou jako přechodný styl) je bazilika sv. Prokopa v Třebíči (vlevo a dole). Kostel benediktýnského kláštera byl postaven v první čtvrtině 13. století jako trojlodní stavba s věžemi v průčelí, sochařsky pojednaným severním portálem, rozetami a trpasličí galerií v závěru.
Výjimečné je zaklenutí dvěma osmidílnými klenbami – baldachýny.
presbytáře žebrovými
7
románské sochařství Zachovalo
se
několik
vzácných
jednotlivostí
z architektonické výzdoby.
Portál kostela sv. Prokopa v Záboří nad Labem (u Kolína) po r. 1200. Jeden s nejvyspělejších projevů dekorativního sochařství u nás, v archivoltách je geometrický ornament, zvířata a lidské postavy.
Výzdoba kostela sv. Jakuba ve vsi Jakub u Kutné Hory, po r. 1165. Ojedinělá výzdoba exteriéru – figurální reliéfy ve slepých arkádách na jižním průčelí. Donátorkou byla šlechtična Marie, která patřila ke královskému okruhu.
Nad vchodem stojí postava Krista se syny paní Marie, další figury představují české patrony sv. Václava, Prokopa a Vojtěcha. 8
Reliéf tympanonu z baziliky sv. Jiří v Praze - triptych: ve střední části je trůnící Madona s Ježíškem a anděly, u nohou jí klečí abatyše Mlada a Berta (jména jsou vyryta na rámu) a na bočních křídlech se modlí Anežka a Přemysl Otakar I. Reliéfy bočních křídel jsou živější, volnější, s portrétními rysy.
Lvi
z
Kouřimi,
1.
čtvrtina 13. století z kostela sv. Štěpána, první
volné
původně křtitelnice
sochy,
podstavce nebo
trůnu, o čemž ptačí nohy
na
hřbetech,
italský vliv
9
románské nástěnné malířství Celoevropsky významná je zachovaná malba v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Byla zhotovena
při
příležitosti
svatby
přemyslovského údělného knížete Konráda s uherskou princeznou Marií v roce 1134. Tématicky došlo k propojení církevních a světských
námětů
(mytologie
nástupu
Přemyslovců na trůn a doba jejich panování). V apsidě a kupoli jsou náboženské motivy (Kristus
v mandorle
s Pannou
Marií,
sv.
Janem, symboly evangelistů a apoštoly), v lodi jsou ve spodním páse zobrazeny příběhy ze života Krista a ve dvou pásech nad tím jsou seřazena přemyslovská knížata včetně legendy o povolání Přemysla oráče na trůn.
Literární
předlohou
nejspíš
byla
Kosmova kronika. Výtvarné prvky: kresebné pojetí, převažuje linie, linie naznačuje i objem, barva jen vyplňuje plochy vykreslené linií, pozadí v barevně jednolitých horizontálních pásech (střídání modré a zelené).
Král Vratislav (nahoře) a povolání Přemysla oráče (vpravo)
10
románské knižní malířství Díky snadnějšímu zachování rukopisů máme početnější soubor kvalitních příkladů románského malířství v iluminacích.
Gumpoldova legenda o sv. Václavu (před r. 1000) Tato legenda je nejstarší knižní památkou u nás, jsou zde zobrazeny tři výjevy - hostina v Boleslavi, zavraždění
sv. Václava
a
(obr.
vpravo)
Kristus
kladoucí mučednickou korunu Václavovi (kněžna Emma - choť Boleslava II. - v hluboké pokoře, iluminace má výrazné nachové pozadí v podobě tapety)
Kodex Vyšehradský (1085) vznikl u příležitosti Vratislava I. vyzdoben.
korunovace a Kde
je vznikl
krále
velmi
bohatě
není
známo,
možná jde o import na konkrétní objednávku, možná vznikl v klášteře na Břevnově. Tento kodex je svou kvalitou srovnatelný s evropskou produkcí, proto se někteří vědci spíš přiklánějí k cizímu autorství. Objevuje se zde množství scén z Nového a ze Starého zákona. Na reprodukci Narození Páně s pastýři a anděly. Za pozornost stojí kompoziční uspořádání v ploše („obrácená“ nebeská sféra), ornamentální styl dominující linie (přikrývka ležící Panny Marie v popředí), vyvážená barevnost, hra symbolických gest. 11
Olomoucké horologium (1141) Modlitební kniha kalendářně uspořádaná. Známe jména ilustrátora (Hildebert) i jeho pomocníka (Everwin), neboť se zde oba spolu s mnichem R. - písařem textů, pod samotný obraz dedikačního (darovacího) listu zobrazili. Kniha byla vytvořena u příležitosti založení kapituly a výstavby chrámu a paláce v Olomouci (viz výše – architektura). Na iluminaci jsou významné osobnosti – papež Řehoř Veliký, jeho pomocník Petr Diacon, biskup Jindřich Zdík, benediktýni z Hradiska, trůn papeže nesou stavitelé Modlata a Marek.
De civitate dei (O obci boží), polovina 12. století. Opět
práce
Hildeberta
a
Everwina,
jsou
zobrazeni v jedné z iniciál („G“) a navíc se zde objevuje první bezprostřední žánrová kresbička přímo z jejich dílny. Hildebert, s brkem za uchem, se rozčiluje nad myší, která plení svačinku: „Bídná myši, příliš často mne doháníš k hněvu. Bůh tě zatrať!“ Za pozornost stojí rovněž Everwin kreslící ornament a zátiší s iluminátorovými psacími pomůckami na pulpitu, jehož desku nese podstavec v podobě lva.
12
Další rukopis obsahující text De civitate dei – spis sv. Augustina, který pojednává o hierarchickém uspořádání středověké společnosti
(dole
sféra pozemská a
nahoře sféra nebeská) – vznikl kolem roku
1200.
znázorňující
Obsahuje obec
miniaturu
jako
Nebeský
Jeruzalém, jehož součástí jsou i Čechové v podobě čtyř postav vpravo dole – muže,
ženy,
(představitelé
kněze
a
mnicha
jednotlivých
stavů
společnosti), kteří nesou nápis: Naděje, láska
a
víra
zjednává
zde
místo
spravedlivým Čechům.
Kodex Gigas (poč. 13. st.) Název má díky své velikosti (metr x půl metru). Obsahuje různé texty: Bibli, Kosmovu kroniku a další. Jsou zde iniciály i celostránkové iluminace, z nichž nejznámější je obraz pekla v podobě ďáblíka.
13
