R O K Y C A N Y
KAKEJCOV Obec Kakejcov leží 8 km jižnì od Rokycan na trase mezi Mirošovem a Spáleným Poøíèím v 520 m n. m., 1 km od obce smìrem k Mirošovu leží ke Kakejcovu náležející samota Dražky. Celková katastrální rozloha vesnice èiní 186 ha, v souèasné dobì zde žije asi 85 obyvatel.
Ze starších dob nenalézáme o Kakejcovì zmínky a je tedy vidìt, že vznikl teprve v dobì pozdìjší. Kde dnes stojí dvùr Kamínky, stávala kdysi tvrz Kamýk, k níž náležela ves stejného jména. Páni z Kamýku pocházeli z rodu vladykù Drslavicù a mìli v erbu vztyèeného berana. Byli pøíbuzní pánù z Držky, jejichž zøícenina hradu se nachází v lese pod Trokavcem. Ves Kamýk pøipomíná se pøi tvrzi roku 1368, kdy rytíøi ze Šáhlav prodali èást vsi Kamýku Jakubovi z Kamýku. Tvrz zpustla za husitských válek, když Rokycanští táhli na hrad Lopatu a cestou plenili zboží pánù vìrných císaøi Zikmundovi. Vesnice existovala až do tøicetileté války a osamìlá hospoda tu stála ještì na poèátku osmnáctého století. Obyvatelé sežehnuté vesnice Kamýku se odstìhovali dál od cest a založili patrnì nynìjší osadu Kakejcov, nebo v obci není budovy, která by nasvìdèovala, že je starší než ze 17. století.
Ostatnì nasvìdèuje tomu i pøíbuznost jmen. Za tøicetileté války pluk Vernera plenil zdejší krajinu od Poøíèí pøes Tìnovice k Luèištùm, zapálil Poøíèí a znièil také ves Zarubíny za Mešnem. Je tedy pravdìpodobné, že se nìkteøí vesnièané usadili spoleènì s Kamýckými v nové osadì Kakejcovì. Mezi léty 1400–1603 náležel Kakejcov k farnosti rožmitálské, kam Kakejcovští odvádìli desátek. Z toho je vidìt, že Kakejcov patøil v posledních letech ke
zboží mirošovskému, které náleželo nejprve Lvu z Rožmitála, potom Volfovi z Vøesovic a od roku 1550 Florianu Gryspekovi, rytíøi z Gryspachu. Ten vlastnil celou krajinu od Mešna po Rožmitál a vystavìl zámek v Mirošovì. Zemøel roku 1588 a zanechal sedm synù, z nichž Mirošov zdìdil
Florian jako samostatné panství. Florian Gryspek, rytíø z Gryspachu, se, aè katolík, zúèastnil odboje proti Ferdinandovi II. Habsburskému. Zemøel bìhem války a commissio coufiscationis zabavila jeho jmìní, které potom získal Adam starší Vratislav z Mitrovic, který mìl také statek Poøíèí, tehdy ještì ne Spálené. Od tìch dob patøil Kakejcov farou do Poøíèí a teprve roku 1786 byl pøipojen k farnosti mešenské.
Dokud zboží mirošovské náleželo rytíøi Gryspekovi, dolovala se v celé zdejší krajinì železná ruda. Železo se zpracovávalo v hamrech na Padrti, kterou Gryspek založil. V 18. století byl Mirošov pøipojen k panství zbirožskému, ale u Kakejcova se ruda ještì dolovala. Dovážela se nejspíš do Nových Mitrovic, kde hrabì z Mitrovic založil vysokou pec, jež pracovala ještì v 19. století. Roku 1820 se ruda dolovala ještì ve Skalkách. Družstvo pro rozvod elektrické energie bylo v Kakejcovì ustaveno v roce 1932, elektrifikace byla dokonèena až po válce. Od roku 1934 zde vyvíjí èinnost sbor dobrovolných hasièù a dìlnická tìlocvièná jednota. Zaèátkem roku 1939 byl založen fotbalový klub Slavia Kakejcov, vlastní høištì bylo vybudováno až v roce 1948. V roce 1850 zde byl ustaven obecní úøad, který fungoval až do roku 1945, kdy ho vystøídal místní národní výbor. V roce 1960 byl Kakejcov slouèen s Mešnem a Kornaticemi pod hlavièkou MNV Mešno, v roce 1980 pak správnì pøipadl pod Mìstský národní výbor Mirošov. K 1. lednu 1992 vznikl samostatný Obecní úøad Kakejcov, který vykonává správu v Kakejcovì a na Dražkách. V roce 2008 byl obci udìlen znak a vlajka. www.kakejcov.rokycansko.cz
173
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
KAMENEC Kamenec se rozkládá na území o katastrální výmìøe 1 064 hektarù na bøezích Radnického potoka. V souèasné dobì tu žije 50 obyvatel, díky klidu a krásné pøírodì je vesnièka vyhledávaná k rekreaci. První písemná zmínka o této obci se objevuje až roku 1838, byla však pravdìpodobnì založena již roku 1760 s poèátkem dolování bøidlice kamenné a vitriolové. Do roku 1904 fungovala v Kamenci poslední kamencová hu v západních Èechách, stopy po této tìžbì jsou na nìkterých místech dodnes patrné. Do obce byla zavedena autobusová doprava, kterou zdejší obyvatelé využívají k dojíždìní za prací, vzdìláním i lékaøskou
péèí. Kulturním zaøízením je mimo pohostinství pøedevším obecní knihovna s bezplatným pøístupem k internetu. I pøes malý poèet obyvatel je vesnice spoleèensky aktivní. Pùsobí tu sbor dobrovolných hasièù a fotbalové družstvo mužù, oba spolky reprezentují Kamenec v regionálních hasièských a fotbalových soutìžích. Kromì toho se podílí na zvelebování obce a poøádání mnoha kulturních, sportovních a spoleèenských akcí. Na travnatém høišti se každoroènì koná pálení èarodìjnic, v místní restauraci U Øehoøù probíhá oblíbená mikulášská nadílka. www.kamenec.estranky.cz
KAMENNÝ ÚJEZD Obec se nachází 3 km jihovýchodnì od Rokycan na katastrálním území o rozrozloze 773 hektarù. Toto území tvoøí dvì èásti – Kamenný Újezd a Kocanda. V sousouèasné dobì žije v obou èástech dohrodohromady asi 680 obyvatel.
První hodnovìrná písemná zmínka o této vsi pochází z roku 1368, kdy ji první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic daroval rokycanskému proboštství. Díky své pøíznivé poloze nedaleko Rokycan je Kamenný Újezd ideální obcí ke klidnému rodinnému bydlení. Obyvatelùm slouží dobrá obèanská vybavenost,
v obci je vybudována kanalizace, plynofikace a veøejný vodovod, nachází se tu koupalištì, prodejna potravin i restauraèní zaøízení. Bìhem roku probíhají v Kamenném Újezdu zajímavé kulturní a spoleèenské akce, napøíklad dìtský bál, sousedské po sezení, turnaj v mariáši, hasièský ples, stavìní a kácení máje, den matek, prvomájový prùvod, dìtský den èi soutìže v rùzných sportovních disciplínách. Na jejich organizaci se kromì pøedstavitelù obce podílí i oba aktivní obecní spolky, Sbor dobrovolných hasièù Kamenný Újezd a TJ Sokol Kamenný Újezd. www.kamennyujezd.rokycansko.cz
KAØEZ Obec se nachází 4 km od Zbiroha pøi silnici z Prahy do Plznì. Rozloha jejího kakatastrálního území èiní 587 ha, v souèassouèasnosti tu žije pøes 600 obyvatel. K obci patøí i èásti Borek, Pìtidomí a Malý Újezd, roz roz-prostírající se za železnièní tratí. Poprvé v historických pramenech je vesnice zmínìna v roce 1281 v souvislosti s nìjakým Otou z Kaøeza. Její název vznikl hláskovou obmìnou ze slova paøez, ten je vyobrazen i v obecním znaku. Nejvýznamnìjší stavbou v obci je novodobý kostel sv. Jana Nepomuckého, který byl vybudován ve 40. letech 20. století pøevážnì z prostøedkù získaných ze sbírek a darù.
174
Okolí Kaøezu je vyhledáváno pro svou krásnou pøírodu, návštìvníci zde mohou nalézt rozlehlé lesy i rybníky. O atraktivitì této lokality svìdèí množství rekreaèních chat a chalup. www.obeckarez.cz
V poslední dobì je obec postupnì opravována a zvelebována, vybudována byla nová obytná zóna, èistièka odpadních vod i bezdrátový obecní rozhlas. Zrekonstruována byla budova sokolovny, která dnes slouží ke sportovním aktivitám místní mateøské a základní školy a TJ Sokol i k poøádání spoleèenských akcí.
R O K Y C A N Y
KAØÍZEK Vesnice leží 5 km jihovýchodnì od Zbiroha pod Kaøízskou horou (587 m n. m.) v prùmìrné nadmoøské výšce 510 metrù. Na jejím katastrálním území sousouèasné rozlohy 445 ha žije kolem padesáti trvale hlášených obyvatel. Na území dnešní obce stávala støedovìká tvrz, poprvé pøipomínána již v roce 1263 v listinì ostrovského kláštera, jejíž zbytky zde byly patrné ještì v 19. století. První hodnovìrné zprávy o existenci samotné vsi Karziezek se objevují roku 1398. Z kulturních památek se v Kaøízku dochovala dvì lidová roubená stavení a budova obecního úøadu s vìžièkou se
zvonem. Tento zvon sem byl pøemístìn ze staré døevìné zvonièky, která ve vsi stála do roku 1928. Nedaleko obce se nachází místo, na kterém se podle povìsti zastavil tudy projíždìjící císaø Josef II., aby si zde odpoèinul a poobìdval. Dnes je proto nazýváno Studená kuchynì. Katastrem obce vede cyklotrasa è. 6 a èervená, žlutá a modrá turistická trasa. Nedaleko se rozléhají ètyøi chránìné Kaøezské rybníky s hnízdišti mnoha vodních ptákù, v okolních lesích si pøijdou na své hlavnì houbaøi. V blízkosti vesnice se nachází nìkolik rekreaèních objektù, posezení v místní pøíjemné hospùdce jistì ocení i unavení turisté. Kaøízek je èlenem
sdružení obcí Mikroregion Zbirožsko. www.obeckarizek.wz.cz
KLABAVA Obec ležící nad stejnojmennou øekou Klabavou asi 5 km od Rokycan se rozléhá na ploše o katastrální výmìøe 150 hekta hekta-rù. V souèasné dobì v ní žije témìø 450 obyvatel. Jméno získala obec od øeky, která protéká jejím katastrem. Její název byl pravdìpodobnì odvozen od slovinského slova klabotina, tzn. naplavenina. První písemné zprávy o existenci této vsi se dochovaly z roku 1368, jde o zmínky v listinì prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. S historií obce je nejvíce spjato železáøství, v jejím okolí se nacházela znaèná ložiska železné rudy.
Pøedností Klabavy je dobré autobusové i vlakové spojení, v obci byla vybudována kanalizace, plynofikace i veøejný vodovod a funguje zde také poboèka pošty. Pro své kulturní aktivity a spoleèenské akce mají obèané k dispozici obecní klubovnu. Ve vesnici funguje nìkolik zájmových spolkù, které nabízí volnoèasové aktivity pro své èleny a poøádají mnoho zajímavých akcí, jmenovat lze napøíklad TJ Sokol, DTJ Klabava èi Klub cyklistù Klabava. Nedaleko Klabavy se nalézá pøírodní památka Pod starým hradem, paleontologické nalezištì chránìné již od roku 1972. www.klabava.rokycansko.cz
KORNATICE Kornatice se nachází asi 10 km jižnì od Rokycan na katastrálním území o rozrozloze 512 hektarù. V souèasné dobì v obci žije více jak 150 obyvatel, jejich poèet postupnì vzrùstá hlavnì díky výstavbì nových rodinných domù. V okolí dnešních Kornatic se vyskytuje nìkolik mohylových polí, která dokládají zdejší husté keltské osídlení. První písemná zmínka potvrzující existenci obce se objevuje roku 1368. Nejstarší stavbou ve vesnici je malá kaplièka, jejíž stáøí se dosud nepodaøilo urèit a která je spolu s pomníkem obìtí 1. svìtové války obklopena staletými lipami. Kornaticemi vede nauèná stezka F. X.
návštìvníky k zajímavým místùm tohoto kraje, napøíklad na zámek Kozel u Šáhlavic , ke zbytkùm støedovìkých tvrzí Javor a Mydlná, na zøíceninu hradu Lopata èi ke stejnojmenné pøírodní rezervaci o rozloze témìø 5 ha, která hrad obklopuje. www.kornatice.cz France, která má návštìvníky seznámit s bohatou a zajímavou historií tohoto kraje. 10 km dlouhá stezka je pojmenována podle prùkopníka historické archeologie Františka Xavera France, který prozkoumával zdejší mohylová pole. Katastr vesnice protíná hustá sí turistických tras a cyklotras, které dovedou
175
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
KLADRUBY Obec Kladruby u Radnic je malá vesnièka ležící v severní èásti rokycanského okresu, asi 25 kilometrù severnì od Rokycan. Od øeky Berounky je vzdálena zhruba pìt kilometrù, od zøíceniny hradu Krašov pak asi šest. Pøesná lokalizace obo o ce je 49 54´37´´ zemìpisné šíøky a 13 37´53´´ zemìpisné délky, nadmoøská výška èiní 385 m. Obec Kladruby je tvoøena èástmi Kladruby, Høešihlavy, Tøímany a Vojenice o celkové katastrální výmìøe 13,71 km2. Obecní úøad Kladruby spravuje území s celkem 152 obyvateli.
Už pøi vyslovení jména obce Kladruby je dobøe cítit jeho slovanský pùvod. Je vlastnì tak èeské, že na našem území jsou Kladruby hned jedenáctery, nepoèítaje rùzné Kladeruby, Kladrubce a podobnì. Také se hned vybaví neproniknutelné lesy a hvozdy a pracovitý lid, který zde klády rubal a osadu v dávnovìku založil. První písemná zpráva o obci Kladruby pochází z roku 1329, o osadì Vojenice, která s nimi byla vždy spojena, pak z roku 1352. Obì tyto osady byly tehdy majetkem proboštství mìlnického. Pozdìji ale pøešly do držení vrchnosti nedalekého Liblína, jeden èas patøily i k panství Høešihlavy a nakonec byly pøipojeny ke Zbirohu. Obec Høešihlavy se pøipomíná poprvé v roce 1363, kdy dal Jan z rodu Høešihlavù postavit oltáø v dominikánském kostele v Plzni. V této dobì byla ves rozdìlena, jednu èást drželi Høešihlavové, druhou Mikuláš Osovec. Z Høešihlav po-
176
cházel i Rous, purkrabí na Karlštejnì v polovinì 15. století. Obec pak vlastnilo nìkolik majitelù, až ji roku 1734 zakoupili od Bìšínù z Bìšin páni z Rumerskirchenu. Ti zde postavili nejen zámek, ale i dnes dávno zaniklý pivovar, sladovnu, mlýn, ovèín, chmelnici a hospodáøský dvùr, který se ještì èásteènì dochoval. Historie vesnièky Tøímany je od samého poèátku spjata s historií nedalekého hradu Krašova, se kterým sdílela èi trpìla stejný osud, hlavnì husitským obléháním a za tøicetileté války. Tehdy bylo celé okolí hradu vypáleno a velmi zpustošeno, ale ves se brzy vzpamatovala a již roku 1676 mìla 129 obyvatel. Tehdy byla natrvalo pøipojena ke Chøíèi a poddanský lid tak musel docházet na robotu až za øeku.
Kladruby mají udržovanou a malebnou náves s rybníkem a novì opravenou zvonièkou uprostøed. Bohatá zeleò dává obci pìkný vzhled a navozuje pohodovou atmosféru. Vesnièka Høešihlavy se mùže pyšnit malým zámkem ve stylu Ludvíka XVI., který zde dal vystavìt baron Ferdinand Maria z Rumerskirchenu. K zámku pøiléhá nevelký park. Výraznou dominantou je i kostel se zajímavou samostatnì stojící døevìnou zvonicí. Nedaleko kostela stojí unikátní kamenná pieta, která je po celkové opravì, stejnì jako socha sv. Vojtìcha. Za zmínku stojí také prastarý kamenný špýchar. Ve Vojenicích je dominantou filiální kostel sv. Jana Køtitele, prastarý chrám, který dnes již svému úèelu neslouží. Z významných osobností, které jsou
spjaty s obcí Kladruby, lze jmenovat Vojìcha Vlastimila Janotu (1828–1907), uèitele a beletristu, vydavatele a zakladatele èasopisu Poutník od Otavy, který byl také øeditelem školy v Písku. Ve Tøímanech zemøel Jaroslav Cingroš (1895– 1975), spisovatel, myslivec a ochránce pøírody, který sloužil jako plukovník èeskoslovenské armády a ruský legionáø. Ve vsi dnes funguje prodejna smíšeného zboží a pohostinství v kulturním domì s velkým sálem. Zde se obyvatelé schází pøi poøádání taneèních zábav a plesù. Velmi èinný je sbor dobrovolných hasièù, který byl založen již v roce 1895. Pravidelnì se poøádají hasièské soutìže, dìtské dny a i jiné pøíležitostné akce. Pro nejmenší bylo v obci zbudováno dìtské høištì, je tu také høištì na volejbal a pìkná posilovna v budovì obecního úøadu. Nelze zapomenout ani na místní knihovnu. V obci Tøímany je možné atraktivní sportovní vyžití na velkém golfovém høišti nebo ve skautském táboøišti a rekreaèním støedisku u øeky Berounky. Blízkost pøírodního parku Horní Berounka, na jejíž hranici obec leží, dává tušit turisticky pøitažlivou krajinu. Právì pìkné lesy, øeka a zvlnìná kopcovitá krajina s výhledem do dalekého okolí je turisticky velmi vyhledávanou lokalitou. Snad nejpìknìjším místem jsou Tøímanské skály se svým divokým srázem nad záhybem øeky Berounky. Bìhem letních mìsícù se díky tìmto lákadlùm poèet obyvatel vždy znìkolikanásobí. Na své si pøijdou nejen vodáci a rybáøi, ale také houbaøi a rodiny s dìtmi. www.obec-kladruby.cz
R O K Y C A N Y
LHOTA POD RADÈEM Vesnièka leží pod vrchem Èihátko (654 m n. m.) v masivu Radeè, který je souèástí Brd. Rozloha katastrálního úze úze-mí obce èiní 738 ha, v souèasnosti zde žije více jak 300 obyvatel. První písemná zmínka o této Lhotì pochází z roku 1352, v prùbìhu staletí èasto mìnila své názvy. Na kopci nad vesnicí stával hrad, ze kterého do dnešní doby zbyly jen ruiny. Ze 14. století pochází pozùstatky starého mlýna. Nejvýznamnìjší církevní památkou ve Lhotì je barokní kostel sv. Filipa a Jakuba na návsi, postavený kolem roku 1800. Vìtšinu služeb obèanské vybavenosti
vyhledávají obèané Lhoty v nedalekém Zbirohu, slouží jim k tomu také pravidelné autobusové linky. Pøímo v obci funguje nìkolik pohostinství a obchodù a nedaleko pila. V budovì bývalé školy dnes sídlí obecní úøad, knihovna a hostinec. Pøíznivci sportu se v obci sdružují v TJ Sokol, který Lhotu reprezentuje v okresním pøeboru. Dalším aktivním spolkem zde je sbor dobrovolných hasièù, který spolu s fotbalisty poøádá pro své spoluobèany øadu kulturních a spoleèenských akcí. Udržuje se tradice stavìní a kácení máje i mikulášské nadílky, oblíbené jsou plesy a taneèní zábavy. www.obeclhotapodradcem.estranky.cz
LHOTKA U RADNIC Obec se skládá ze dvou èástí – Lhotka u Radnic a Chockov, obì èásti dohromady zabírají území o katastrální výmìøe 2 238 hektarù. V obci v okrese Rokycany dnes žije jen asi 60 obyvatel. První hodnovìrná písemná zmínka o existenci této vesnice pochází z roku 1362. Ke kulturním památkám ve Lhotce u Radnic lze zaøadit udržovanou kaplièku na návsi, v Chockovì stojí také malá kaplièka a zdìný køížek. Stejnì jako v jiných malých obcích Plzeòského kraje není ani v této vesnièce obèanská vybavenost pøíliš rozvinutá. Funguje zde veøejný vodovod, obèané
mohou využívat služeb obecního úøadu, veøejné knihovny a prodejny potravin. Dopravní spojení je zajišováno prostøednictvím linkových autobusù. Nejaktivnìjším obecním spolkem je sbor dobrovolných hasièù, který vykonává požární ochranu a reprezentuje Lhotku v oblastních požárních soutìžích. Hasièi také organizují mnoho spoleèenských akcí pro dìti i dospìlé, napøíklad sportovní odpoledne na høišti. V roce 2011 oslavil sbor 80. výroèí svého založení. Okolí obce je vhodné k pìší turistice a odpoèinku v pøírodì, nedaleko vedou turistické trasy a cyklotrasy. www.lhotkauradnic.cz
LIBLÍN Liblín se rozkládá na katastrálním území o celkové rozloze 605 ha. V souèasné dobì žije v mìstysi, ležícím nedaleko soutoku Berounky se Støelou, témìø 300 osob. Poprvé byl Liblín písemnì zmínìn roku 1180, ve 13. století patøil klášteru sv. Jiøí v Praze. Okolo roku 1360 byla nedaleko osady zahájena stavba hradu Libštejn, který se po svém dokonèení stal správním støediskem širokého okolí. Nejvýznamnìjší památkou Liblína je místní zámek, který však není volnì pøístupný, protože slouží jako ústav sociální péèe. Je však možné si prohlédnout zámecký park a v nìm nìkolik krásných
soch z 18. století. Na námìstí stojí kostel sv. Jana Nepomuckého z let 1751–1752, v jeho blízkosti se nachází nìkolik starých hrobù, které jsou pozùstatky pùvodního høbitova, zrušeného již roku 1846. V Horním Liblínì se nalézá zajímavá kaplièka z 1. poloviny 18. století. Díky svým historickým památkám a okolní krásné pøírodì je mìstys èastým cílem turistù. Pro ty je pøipraveno mnoho možností ke stravování a ubytování, odsud se mohou vydat napøíklad na nedalekou zøíceninu hradu Libštejn, do Krašova èi Mariánské Týnice. Obec je èlenem Mikroregionu Radnicko. www.liblin.radnicko.cz
177
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
LÍŠNÁ Obec se rozkládá na katastru o rozloze 781 ha obklopena poli a lesy. K 1. 1. 2011 zde bylo evidováno 765 obyvatel. První písemná zpráva o vsi Líšná je datována rokem 1539, ve kterém král Ferdinand I. Habsburský povolil zdejším poddaným docházet do zbirožské farnosti. Severozápadnì od Líšné na kopci se kdysi tyèil hrad Øebøík, na jehož místì dnes stojí kostel apoštolù sv. Petra a Pavla, jako farní uvádìný již roku 1348. Kostel je otevøen každoroènì 4. èervence pøi mši konané u pøíležitosti poutì a bìhem koncertù vážné hudby, které se v nìm konají pod názvem Koncert s obrazy. U rybní-
ka na návsi se nachází kostel sv. Václava z roku 1869. Spolkový život v obci je na velice vysoké úrovni. Sbor dobrovolných hasièù tvoøí družstva mužù i žen, SK Líšná má oddíly fotbalu a stolního tenisu. Stálou èlenskou základnu ve vsi má také Spolek rybáøù, Myslivecké sdružení Chrasta Líšná a Honební spoleèenstvo Líšná-Týèek. Spolu s pøedstaviteli obce organizují spolky pro své spoluobèany zajímavé kulturní a spoleèenské akce, jmenovat lze napøíklad dìtský den, neckyjádu, maškarní bál, rybáøské závody, kácení máje, oslavu dne matek aj. www.lisna.cz
LITOHLAVY Litohlavy leží 3,5 km od okresního mìsta Rokycany v údolí Oseckého po po-toka. Na katastrálním území obce, které zabírá plochu o rozloze 777 ha, žije v sou sou-èasné dobì asi 500 obyvatel. První písemné dokumenty, dosvìdèující existenci Litohlav, pochází z roku 1390. Dominantou vesnice je poutní kaple Navštívení Panny Marie se tøemi vìžièkami stojící na pahorku Vršíèek (431 m n. m.), která byla vystavìna v letech 1744– 1747. K dalším památkám patøí kaplièka a nìkolik pomníkù. Litohlavy žijí pestrým spoleèenským životem, jejich obyvatelé dodnes dodržují nìkteré lidové zvyky a tradice. První ne-
Litohlavy, projížïkou na koni a cviènou støelbou pod dohledem èlenù mysliveckého sdružení. V roce 2011 se konal první roèník Øemeslného symposia 3K, který návštìvníkùm pøiblížil práci kováøù, kameníkù a keramikù. www.litohlavy.rokycansko.cz dìli v èervenci se koná Vršíèková pou, v pøírodním areálu se odehrává házenkáøský turnaj i taneèní zábavy. K dalším kulturním akcím je využíván sál místního hostince s pøilehlým sportovním areálem. TJ Sokol poøádá pro nejmenší obyvatele dìtský den spojený s procházkou pohádkovým lesem, ukázkou techniky SDH
MEDOVÝ ÚJEZD Obec leží 15 km východnì od Rokycan, obklopená krásnou podbrdskou pøírodou tvoøenou pøevážnì lesy. Na katastrální ploše 1 330 ha zde žije 220 obyvatel. Poprvé byl Medový Újezd písemnì zmínìn roku 1336, kdy ho darem obdržel Petr z Rožmberka od krále Jana Lucemburského spolu s jinými obcemi v okolí. Náves Újezdu lemuje nìkolik starých roubených lidových staveb z 2. poloviny 18. století. Uprostøed návsi stojí ètvercová barokní kaplièka se zvonièkou, v dolní èásti obce se nachází pomník obìtem 1. svìtové války. V posledních letech prochází Medový Újezd postupnou obnovou. Byly posta-
178
veny nové autobusové zastávky, lavièky a informaèní tabule, dokonèena byla plynofikace. Obèanùm i návštìvníkùm slouží prodejny potravin i restauraèní zaøízení, v létì je v provozu koupalištì se saunou, obèerstvením, antukovými kurty a høištìm pro míèové hry. Okolí vesnièky je ideálním místem k odpoèinku uprostøed pøírody i k nenároèné turistice. Zdejší lesy jsou pravým rájem pro houbaøe i milovníky procházek. Pøi severním okraji vesnice v lokalitì Na Skále bylo už roku 1978 vyhlášeno chránìné paleontologické nalezištì se vzácnými zkamenìlinami hlavonožcù. www.medovyujezd.rokycansko.cz
R O K Y C A N Y
MEŠNO Mešno se nalézá 11 km jižnì od okresního mìsta Rokycany v prùmìrné nadmoøské výšce 492 metrù. V souèasnosti tu žije necelá stovka obyvatel, rozloha katastrálního území èiní 582 ha. První písemná zmínka o vsi Mešno se objevuje v souvislosti se zdejším kostelem v roce 1352. Starý kostel roku 1898 kompletnì vyhoøel, dnes mají vìøící nový kostel Nejsvìtìjší Trojice, který byl vysvìcen roku 1902. Novogotická kulturní památka je pro veøejnost otevøena každou tøetí sobotu v mìsíci, prohlédnout si zde lze krásné okenní vitráže z Císaøské kaple chrámu sv. Víta v Praze. Bohoslužby se v kos-
tele konají pouze pøi poutích. Ve zdi kostelního høbitova se nachází zajímavý smírèí køíž. Pitná voda je zajišována prostøednictvím veøejného vodovodu, byla tu vybudována i kanalizace. Pøíznivcùm sportu je urèeno víceúèelové sportovní høištì, které je vhodným místem k aktivnímu odpoèinku. Mešno žije bohatým spoleèenským životem a jeho obyvatelé dodržují staré lidové zvyky a obyèeje. Oblíbená je tøeba velikonoèní koleda, stavìní a kácení májky, staroèeská pou aj. Na organizaci kulturních akcí se spolu s obcí podílí místní zájmové spolky – sbor dobrovolných
hasièù a myslivecké sdružení. V roce 2010 byl v Mešnu obnoven nohejbalový oddíl. www.mesno.cz
MIROŠOV Mirošov leží 8 km od Rokycan na úpatí Brd. V souèasné dobì zde žije asi 2 200 obyvatel, katastrální území mìsta má rozlohu 1 153 hektarù. Mirošov byl pravdìpodobnì založen již ve 12. století, první písemné zprávy o jeho existenci však pochází až z roku 1366 z dedikaèní listiny. Poèátky mirošovského zámku jsou spjaty s významným rodem Gryspekù z Gryspachu. Ferdinand Gryspek si zde nechal postavit renesanèní tvrz s dvorem a pivovarem, celá stavba byla dokonèena do roku 1594. Po revoluci v roce 1989 získali zámek potomci pùvodních majitelù, kteøí zde uskuteènili rozsáhlé opravy a
èi nìkolik barokních soch. V okolí Mirošova se nalézá nìkolik pozùstatkù tìžby uhlí, kamene, železné rudy a zpracování železa v 19. století, napøíklad soustava kamenolomù zvaných Nad Planinou uprostøed lesù. www.mirosov.cz zpøístupnili veøejnosti hlavní køídlo zámku. V souèasnosti se v budovì konají výstavy, prohlídky, svatby a jiné spoleèenské akce. Kromì zámku se na katastru nachází nìkolik dalších krásných kulturních památek, napøíklad kostel sv. Jakuba Vìtšího, kostel sv. Josefa, budova fary, mirošovská radnice na námìstí Míru, pomník padlým
MLEÈICE Obec se skládá z èástí Mleèice, Prašný Újezd a Skoupý, celková rozloha jejího katastrálního území èiní 1 067 ha. V sou sou-èasné dobì zde žije ttémìø émìø 300 obyvatel. První písemná zmínka o vsi Mleèice pochází z roku 1227, ve kterém ji král Pøemysl Otakar I. vìnoval spolu s dalšími obcemi své dceøi Anežce, abatyši kláštera sv. Jiøí v Praze. V Mleèicích se nachází farní kostel Nejsvìtìjší Trojice, gotická stavba pùvodnì ze 14. století, pseudogoticky opravená roku 1896. Na návsi stojí kopie sochy Panny Marie Svatohorské z poèátku 19. století, ve Skoupém se nachází malá kap-
lièka a v Prašném Újezdu další kaplièka s železným køížem. Mleèice disponují základní obèanskou vybaveností. Obec je napojena na veøejný vodovod, obèanùm slouží prodejna potravin, restaurace, knihovna, kulturní zaøízení, mateøská a základní škola, pošta, tìlocvièna i venkovní høištì. O zdraví obyvatelstva se stará místní zdravotní støedisko, dopravní obslužnost zajišují pravidelné autobusové spoje. Z aktivních spolkù v Mleèicích lze jmenovat Myslivecké sdružení Mleèice, Sbor dobrovolných hasièù Mleèice a Sbor dobrovolných hasièù Prašný Újezd. www.mlecice.cz
179
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
MÝTO Mìsteèko se nachází mezi pahorky severního okraje Brd. Katastrální výmìra je 1 779 ha, žije tu témìø 1 500 obyvatel. První zmínka o mìstì Mýtì se objevuje na konci 13. století, konkrétnì v roce 1296, píše se v ní o mýtském faráøi Gottfriedovi. Význam mìsta urèovala pøedevším jeho poloha, stálo na dùležité obchodní cestì a mìlo právo vybírat mýto. K významným kulturním památkám Mýta patøí pøedevším høbitovní kostel sv. Štìpána a kostel sv. Jana Køtitele. Prvnì jmenovaný pochází ze 13. století, je postaven v gotickém slohu, pùvodní románské prvky svìdèí však o ještì starším
pùvodu. Pod kostelem se nachází krypta, ve které je pochován zasloužilý knìz Jan Ignác Libertin. Druhý kostel sv. Jana Køtitele na námìstí byl postaven roku 1350 pùvodnì jako kaple sv. Jana Evangelisty. Na námìstí je umístìna socha sv. Jana Nepomuckého, pøi cestì ke høbitovu stojí socha sv. Antonína Paduánského, na severním návrší se tyèí kaplièka sv. Vojtìcha. Mýto je zajímavé také svým bohatým spoleèenským životem, koná se tu Vojtìšská pou, dìtský den, Anenská pou, Václavský koncert, drakiáda, adventní akce, ochotnické divadlo i celostátní cyklomaraton Za Èeskou republiku bez drog. www.mestomyto.cz
NÌMÈOVICE Obec Nìmèovice leží v severní èásti okresu Rokycany, v oblasti, která sousedí s CHKO Køivoklátsko a severním okraokrajem Brd, na území pøírodního parku HorHorní Berounka. Rozloha jejího katastrálníkatastrálního území èiní 1 101 ha, žije tu více jak 100 obyvatel. Souèástí obce je i místní èást Olešná. Nemèovice byly poprvé písemnì zmínìny v roce 1240 v listinì, ve které svìdèil jistý Ratík z Nìmèovic. Vedle budovy bývalé školy v Nìmèovicích stojí kaplièka se zvonièkou, vysvìcená roku 1882. Od roku 2004 byla prùbìžnì opravována, stejnì jako kaplièka na olešenské návsi z roku 1907. V obou
parkurového skákání, pùsobí tu støelecký klub a obèanské sdružení Horní Berounka. Spolky jsou spolu s pøedstaviteli obce hlavními poøadateli mnoha akcí, jako je dìtský den s bohatým doprovodným programem èi kácení májky. www.nemcovice.cz èástech obce se nachází památné køíže a pomníky padlým ve svìtových válkách. Obec žije bohatým kulturním a spoleèenským životem, lze tu nalézt i mnoho pøíznivcù sportu. Nejvíce fanouškù tu má oddíl stolního tenisu, jehož èlenové reprezentují obec v mnoha soutìžích v tomto sportu. SK Nìmèovice má také oddíl
NEVID Obec ležící 7 km jižnì od Rokycan zabírá katastrální území o celkové rozlo rozlo-ze 489 hektarù. V souèasné dobì tu žije v malebné krajinì obklopené lesy okolo 170 obyvatel. Vesnièka byla založena nìkdy do roku 1227, z tohoto roku pøinejmenším pochází první hodnovìrná zpráva o její existenci. Ta zmiòuje ves Nevid jako majetek kláštera sv. Jiøí v Praze, tehdy ještì pod názvem Nanewidi. Nevid je postupnì se rozvíjející obcí se slušnou obèanskou vybaveností a všemi pøedpoklady k rozvoji agroturistiky. Na jejím okraji se nachází penzion, který nabízí návštìvníkùm projížïky na koních,
180
tenisový kurt, krytý bazén se saunou a ubytování. Pøímo v obci funguje pohostinství a kulturní dùm, ve kterém se pravidelnì konají rùzné spoleèenské akce. Spojení s okolním svìtem zajišují linkové autobusy, tìmi dojíždìjí nevidské dìti do nedaleké základní školy ve Veselé. Obèané se mohou pøipojit k plynofikaci a kanalizaci, k aktivnímu trávení volného èasu bylo vybudováno nové víceúèelové høištì a také høištì pro nejmenší dìti. Aktivními spolky v obci jsou sbor dobrovolných hasièù a SK Nevid, oba poøádají pro své spoluobèany øadu akcí. www.nevid.rokycansko.cz
R O K Y C A N Y
OSEK Obec leží 6 km severnì od okresního mìsta Rokycany na katastrálním území o rozloze 1 807 hektarù. Žije tu více jak 1 300 obyvatel v místních èástech Osek, Nový Dvùr a Vitinka. Vesnice vznikla kolem roku 1240 díky kolonizaèní èinnosti kláštera v Plasech jako pùvodnì gotická tvrz. Historie obce je neodmyslitelnì spjata s tìžbou železné rudy a zpracováním železa, jeho poèátky spadají až do doby kolem roku 1568. Vitinka byla založena v letech 1696–1698 na katastru zaniklé vsi Levèe. Nejvýznamnìjší církevní památkou v obci je pùvodnì gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, roku 1707 baroknì
základní školu, poštu, dìtskou poradnu a veøejnou knihovnu. Nejen pro dìti je zde poøádáno mnoho kulturních a zábavních akcí, oblíbená je napøíklad drakyjáda, dìtský den èi pálení èarodìjnic. www.obecosek.cz upravený se sochou Panny Marie. Další pamìtihodností je pùvodní støedovìká tvrz, roku 1689 pøestavìná na barokní zámek, barokní fara z roku 1768, zbytky letohrádku Kamýk z roku 1750 a nìkolik malých kaplièek, pomníkù a soch, roztroušených po celém katastru obce. Osek má svou vlastní mateøskou a
OSTROVEC-LHOTKA Malá vesnièka leží 8 km severnì od Zbiroha v okrese Rokycany. Tvoøí ji dvì èásti – Ostrovec a Lhotka. Obì èásti za bízabírají katastrální území o rozloze 2 015 ha, poèet obyvatel se pohybuje kolem stovky. První písemná zmínka o vsi Ostrovec pochází z roku 1115, ve kterém byla knížetem Vladislavem darována kladrubskému klášteru. Název vesnice odráží její polohu, byla jakýmsi ostrovem mezi dvìma potoky. Lhotka byla poprvé zmínìna roku 1362, stávala v ní skelná hu a malý zámeèek, který však zcela shoøel roku 1888. V Ostrovci si lze prohlédnout kapli sv. Vojtìcha, soubor pùvodní lidové architektury, roubenou zvonici a studnu na
návsi, ve Lhotce se nachází obdélníková kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého. V souèasné dobì jsou obì èásti spravovány jedním obecním úøadem, obyvatelùm slouží prodejna smíšeného zboží a restaurace. Kromì místních se ve vesnici vyskytují také chataøi a chalupáøi, stojí tu více jak 200 rekreaèních objektù. Obec leží na okraji CHKO Køivoklátsko, 4 km od ní se rozkládá buková rezervace Kohoutov a Skryjská jezírka ležící na Zbirožském potoce. Okolní krásná pøíroda pøímo vybízí k procházkám a houbaøení. Zajímavostí je soustava ètyø mlýnù, z nichž nejstarší má pøes 400 let. www.ostrovec-lhotka.cz
PLÍSKOV Plískov se nachází asi 3 km od Zbiroha v mírném svahu v prùmìrné nadmoøské výšce 463 metrù. Na katastrální ploše 334 hektarù zde v souèasnosti žije pøibližnì 120 obyvatel. První písemná zmínka o Plískovì, jehož držitelem byl Drahoò z Újezdu, pochází z roku 1377. V 16. století náležela již celá ves k èásti Drahoòova Újezdu, kterou od roku 1533 držel Vratislav z Mírovic. Kulturní památkou v Plískovì je malá kaplièka na návsi z roku 1849 a pomník padlým v 1. svìtové válce z roku 1922. Na dvoøe èp. 9 roste nìkolik památných stromù dubù lesních, zvaných Plískovské duby.
Plískov nedisponuje pøíliš velkou obèanskou vybaveností, je pøipojen k vodovodu a èásteènì ke kanalizaci. Obèané mohou využívat místní pohostinství a obchod se smíšeným zbožím. Obecní kulturní sál je dìjištìm mnoha kulturních akcí, ale lze si ho pronajmout i k soukromým úèelùm, napø. k rodinným oslavám, svatbám, diskotékám apod. Dopravní obslužnost vesnice je zajišována autobusy. Z akcí poøádaných v Plískovì lze jmenovat napøíklad Plískovskou prakiádu, hasièský a sportovní ples, mikulášskou diskotéku èi turnaj v malé kopané na obecním høišti. www.pliskov.cz
181
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
PODMOKLY Podmokly nad Berounkou se nachází v okrese Rokycany, v Plzeòském kraji, zhruba 10 km SZ od Zbiroha a 18 km jižnì od Rakovníka. Obec leží v prùmìrné nadmoøské výšce 398 m, na území o ka ka-2 tastrální výmìøe 8,61 km . V souèasné do do-bì tu žije 284 obyvatel.
Podmokly jsou jednou z nejstarších obcí okresu a povstaly z dávnovìké osady. „…zbytky pøíkopù a valù, osadu ohrazující, možno dosud u è. 17 a 74 stopovati“, poznamenává A. Drachovský. První historickou zmínku o Podmoklech máme z 1. poloviny 11. století. Roku 1045 daroval kníže Bøetislav I. Podmokly s osmi poddanými bøevnovskému klášteru. Vesnice byla zøejmì pro klášter pøíliš vzdálená a ekonomicky nevýhodná, proto ji roku 1256 vymìnil s královskou komorou za Kuromrtvice. V letech 1370–1379 byli pány Podmokel Rožmberkové. Ti roku 1379 prodali všechno své zboží arcijáhnovi Pøibíkovi. Ani Jindøich z Chøíèe nebyl dlouho majitelem obce a roku 1402 ji prodal Albrechtu z Kolovrat, který zde pravdìpodobnì postavil první tvrz. Po jeho smrti zdìdil podmokelské zboží jeho syn Hynek. Hynkovi synové rozprodali dìdictví a Podmokly koupil roku 1549 Jan, nejstarší z Lobkovic, který je daroval své manželce. Ta Podmokly záhy prodala synu Janu, mladšímu z Lobkovic na Krakovci. Za vlády Maxmiliána II. byly Podmokly prodány Salomenì Hochhauserové, man-
182
želce Bohuslava Zvíkovce, která je roku 1606 postoupila Annì z Rokycan, manželce bratra Bernarta, která se svým mužem sídlila v Podmoklech. Jejich dcera byla provdána za Heømana Várlycha z Buben. Jejich syn se postavil proti Ferdinandovi II. a po bìlohorské bitvì musel prchnout ze zemì. Roku 1626 koupila Podmokly Marie Magdalena, vnuèka Salomenina, která se provdala za Heømana, syna jednoho z Várlychù, který vlastnil Podmokly až do roku 1636. Bìhem tøicetileté války byly Podmokly vypáleny a poboøeny. Ustálenìjší pomìry nastaly až v 2. polovinì 17. století, když se stal majitelem vsi Karel, hrabì Michna z Vacínova, který dal roku 1707 postavit nynìjší zámek. V 2. polovinì 18. století pøipadly koupí Podmokly Marii Annì, knìžnì z Furstenberka.
Roku 1771 zde byl nalezen poklad keltských mincí, který vzbudil rozruch v celé Evropì. A. Drachovský uvádí, že vážil asi 80 liber v cenì 76 000 zlatých konvenèní mince. Zlaté mince (asi 5 000 kusù ryzosti až 986/1000) byly nalezeny v bronzovém kotli 11. èervna, když na louce „…sedlák Jan Koch, øeèený Janota z è. 7 seèením trávy zamìstnaný, uvidìl z vymletého bøehu do potùèku jakýsi kotlík. Téhož roku byl pronajat podmokelský mlýn, o osm let pozdìji panský dvùr mezi pozdìjší nové sousedy na jisté díly na vìèné èasy rozdìlen byl.“ Robotní povinnosti byly v obci znaènì tíživé, napøíklad usedlost è. 9 mìla 156 dní roboty potažní a 39 dní roboty ruèní.
Po rozdìlení dvoru platili podmokelští poddaní místo roboty 869 zlatých a 1 krejcaru vídeòského èísla v hotovosti nebo v obilí. Teprve rok 1848, kdy byla zrušena robota, pøinesl obyvatelstvu znaènou úlevu. Tehdy byl zvolen prvním starostou obce Martin Brichta. Do Podmokel zajíždìl vìhlasný francouzský geolog Joachim Barrande, který prozkoumal svìtoznámé nalezištì trilobitù u podmokelského mlýna. V letech 1905–1914 øada obèanù opustila svou rodnou obec a odjela za lepšími hospodáøskými vyhlídkami do ciziny, pøedevším do Ameriky. První svìtová válka zasáhla tìžce do osudù obyvatelstva a vyžádala si 21 obìtí, jejichž jména jsou zvìènìna na pomníku pøed bývalou školní budovou. Chmurné dny druhé svìtové války prožívala obec zvláštì tìžce v letech 1943–1944, kdy plzeòské gestapo odhalilo ilegální organizaci na Zbirožsku, v jejímž èele stál mlynáø František Fronìk. Na jeho poèest byl 22. 5. 1976 za úèasti široké veøejnosti odhalen pomník hrdinùm protifašistického odboje severního Zbirožska. Další významnou osobností je pan Josef Somr z èp. 11, který byl úèastníkem zahranièní armády a je autorem knihy Od Tobrúku do Plznì, která vyšla v roce 1992. Kronika obce zaznamenává za údobí první republiky vzrùstající spoleèenský ruch, zvláštì zásluhou TJ Sokol a DTJ, i když hospodáøská krize zasáhla i Podmokly. www.podmoklynadberounkou.cz
