ROK 1945 Rok tento vešel do dějin lidstva událostmi, které rozhodly nejen o svobodě ale v pravém slova smyslu o životě mnohých národů. A národ český byl v prvních o jehož bytí či nebytí od roku 1938 bylo rozhodováno až do roku 1945. Rozhodnuto bylo spravedlivě a to vojsky spojených mocností Ruska, Ameriky a Anglie jimiž byla dokonale zlomena moc německých nacistů a italských fašistů. Povětrnost: V první půli měsíce napadlo dostatek sněhu . Mírné mrazy trvaly do konce ledna. Počátkem února dostavila se velká obleva, všechen sníh sešel a dostavily se teplé přímo jarní dny. Od půli března do konce dubna bylo krásné jarní počasí, teplota dosáhla až + 28OC. První polní práce byli v dubnu všechny skončeny. Počátkem května nastalo citelné ochlazení, v noci mrazíky a deštivo. Příznivé počasí v létě dovolilo skliditi úrodu do 15. srpna. I podzim byl s krásným suchým počasím až do 15. listopadu kdy se ochladilo a dostavily se první přeháňky. V prosinci málo sněhu, většinou teplo a ke konci roku se sníh úplně ztratil. Důsledky válka: Zásoby uhlí ve školách byly okupanty zabaveny, vánoční prázdniny prodlouženy na neurčito. Nařízeno aby děti jednou týdně docházely do školy pro úkoly. Dne 21. 2. přilétla od východu letadla a vrhla 3 bomby u Letů a v blízkosti Král. Lhoty vrženo as 120 kusů zápalných bomb, k úrazu však nepřišel nikdo. V lednu byla citelně omezena doprava na dráze. U nádražních pokladen prodávali jízdenky do vzdálenosti 75 km tak, že do Prahy a Budějovic se nikdo odtud nedostal. Příčina toho byla nedostatek uhlí i nedostatek vagonů a lokomotiv. Odvody na práci: V březnu 1945 byli v Písku pobočkou úřadu práce konány odvody 17 až 18 letých chlapců na zákopové práce, Z naší obce byl pouze Josef Linhart z čísla 60. Dne 15. 3. byli z Písku odvezeni na Moravu kde počali kopat zákopy mezi Brnem a Slavkovem. Za necelý měsíc se vrátili, vlastně utekli před blížící se ruskou armádou. Nálet letadel: V neděli dne 29. dubna byl z rána proveden nálet hloubkových letců na Zalužany, Lety, Čimelice, Mirotice. Nálet trval až do 1/2 druhé odpoledne. Tento den počali letouni útočiti na vozy německých
uprchlíků pod "Havírnou" kde shořelo auto, pak byl proveden druhý nálet na Čimelice a Mirotice, v Čimelicích na nádraží kde stály 2 vlaky s válečnou kořistí, tanky a zbraně úplně vše rozbito, Mirotice pak byly z obou stran státní silnice úplně rozbity. Před polednem pak byl přímý nálet na zdejší rozvodnu z palubních zbraní a na Lety, což zde trvala střelba z letadel 1 1/2 hodiny. Byly i shozeny bomby hned za Lety z nichž jedna padla na pole a zabila p. Bejčkovou z Letů, která přihlížela jako jiní občané náletu. Kus střepiny z bomby urazil nešťastné paní půl hlavy. Z té samé bomby byl zabit domkář Skala ze Šerkova, který šel z Mirovic. Blížící se konec války: Konec dubna již bylo znatelně k poznání konce blížícího se. Tolik vychvalovaná německá armáda počala se rozpadávati. Již nevzlétlo ani jedno německé letadlo k odporu. Po silnicích počali se objevovati jednotlivé hloučky německých vojínů se zbraní i beze zbraně a to nejvíce z večera by jim nehrozilo nebezpečí od spojeneckých letounů. Doprava na drahách byla přerušována hloubkovými letci , kterým stačilo prostříleti pouze lokomotivy, pošta listovní byla doručována za 4-5 dní, telefonní dráty u státní silnice strhány. Lid náš již se přestával báti surové německé síly a vzepřel se vlastní silou.
OSVOBOZENÍ VLASTI
Počátek revoluce - zabrání rozhlasu: V sobotu dne 5. května 1/2 hodiny před polednem, začal v Praze přímý odboj proti němcům začala revoluce. V tuto chvíli ozvalo se z Pražského rozhlasu nezvyklé rychlé rozčilené volání a hlášení běžných zpráv a po 5-ti minutách bylo odtud voláno: Voláme českou policii do rozhlasu, ..... voláme českou policii, četnictvo a české muže, jsou zde stříleni čeští lidé! A naposledy voláme českou po .... a ženský hlas v rozhlase zmlkl. Liblické stanice se zmocnili nepřátelé a bylo pro Čechy vysíláno z podzemí na vlně 475. Po slyšení těchto výzev se oznamovalo se občanstvo co se děje, že rozhlasová stanice je v rukou němců. Zabrání zbraní: V soboru dne 5. května byl odzbrojen našimi lidmi maďarský vlak s vojskem v Mirovicích a vojáci uvězněni ve škole. Hned na to scházeli se občané z okolních vesnic do mirovic. Na radnici se ujal vojenského velení major Ladislav Olšbaur rodák mirovický. Po odzbrojených Maďarech byli rozdávány různé zbraně. Do naší obce přiděleno 10 pušek a náboje tak, že hned byli postaveny hlídky kol obce a konány služby muži, kteří byli kdysi vojáci. Hlídky vždy po dvou mužích stáli u Háje, U Čížků zahrady u silnice, na lomech a pod Hradci. Někteří naši občané jeli pomáhat ohrožené Praze.
V neděli dne 6. května prší celý den a v Praze se bojuje na život a na smrt. Celé sobotní odpoledne i neděle proběhlo v naší obci celkem klidně. Jen na státní silnici jsou odzbrojovány ojedinělé hloučky SSmanů někdy i tvrdě. Jsou odváděni do Mirovic. Přestřelka u Háje: V neděli 6. května kolem šesté hodiny ranní strhla se přestřelka v zátočině od Křižovatek k Zalužanům mezi hlídkami z Horosedel, Letů a Mirovic s německými vojáky jedoucími na čtyřech nákladních autech. Za jízdy některý občan z hlídek na auta vystřelil, vojáci zastavili, vyskákali z vozů a zahájili z kulometů a pušek palbu na stanoviště hlídek. Naše hlídka měla mimo jiné 1 kulomet těsně pod Hájem a kaštanové áleje a druhý stál ve stoce před Křižovatkama, po levé straně kříže. Oba kulomety byli obsluhovány občany z Horosedel a Mirovic. Po přestřelce Němci se vzdali a pomocí čtyř partyzánů museli Němci okázat našim lidem jak se zachází s pancéřovou pěstí. Během přestřelky, která trvala as 1 hodinu byl jeden němec zabit, 1 těžce raněn jenž v Mirovicích zemřel a ostatní v počtu 36 mužů byli převezeni do Mirovic Zranění Jana Tesky: Z našich byl u Háje raněn prostřelením nohy ve stehně Jan Teska z Mirovic, který měl i kosti roztříštěny. Kapitulace Německa - demarkační čára: Pondělí 7. května podepsal v Německu bezpodmínečnou kapitulaci německé armády admirál Donitz. V Čechách hordy SS neuposlechli tohoto rozkazu a bojují dál. Američané jsou toho času u Mirotic a druhá armáda v Plzni. Část jich dojela do Čimelic kde utvořena a ujednána mezi spojenci demarkační čára v místech kde se spojují silnice z Orlíka se státní silnicí. Úterý 7. května uběhl zde den celkem klidně, hlídky stále bděli a jen jednotlivé malé hloučky nacistů a již beze zbraní se hleděli spasit u Američanů, kterých se tak nebáli jako rudé armády, která se sem již z dáli blížila. Prchající armáda: Ve středu 9. května o páté hodině odpolední počali projížděti po státní silnici od Prahy různé útvary promíchané německé armády v rozkladu ale plně vyzbrojené. Na obrněncích seděly též ženy a děti tak jak z Prahy utíkaly. Jsou to příslušníci hlavně SS útvarů, jimž velel německý generál SS Preckel který se zde pak v následujících dnech i s rodinou zastřelil. V Praze však trvaly boje dále a posluchačům rozhlasu nikdy z paměti nevymizí volání o pomoc naší Praze do Anglie a Ruska. Pražané bojovali téměř holýma rukama proti takové přesile. V té době bylo v Praze 250.000 dobře vyzbrojených Němců a mimoto přijížděla již od Benešova tanková divise německá na Prahu, kteráž zoufale bojuje na barikádách i uvnitř města. Téhož dne 9. května byla Praha osvobozena Rudou armádou, která přišla v pravý čas.
Osvobození Prahy: Ve čtvrtek dne 10. května počala Rudá armáda vytlačovati německé hordy z Prahy a okolí města a zachránila jí od úplného zničení. Tu počala německá armáda všemi směry z Prahy ujíždět. Jedna část této armády jela po státní silnici na Písek tedy zde kol nás. První čelo těžkých obrněných vozů, tanků aut a motorek objevilo se zde na Křižovatkách po poledni tohoto dne. Celé odpoledne až do noci projíždělo 8. divisí k Písku a zčásti se zde uhýbali na Blatnou po okresní silnici. Vše spěchalo k postavení západních armád z panického strachu z Rudé armády. Strach němců: Poněvadž Němcům na demarkační čáře Američané uzavřeli cestu nastavělo se přibývajícího vojska až třema řadama na státní silnici. Provoz i průchod uzavřen. Když další vojsko nemohlo se již vejít na státní silnici, počali vjížděti z obou stran silnice do obilí, stavěli si stany v obilí neb dále nemohli. Ve zlosti ničili vše, zapálili několik aut, zbraně zahazovali do obilí a ničili je. Čekali stále, že je budou Američané odzbrojovat ale oni však stále nic. Počali jsouce plni strachu rozbíhati se do bližších vesnic pro vodu neb bylo velké vedro a ničili úrodu na polích. Od lidí chtěli jenom chléb, neb konservy ještě měli. Zdejší pekař Jos. ¨Dostál musel jim péci zvlášť chléb a oni si naň čekali. Rudoarmějci se blíží k nám: V pátek dne 11. května před večerem přijela do naší obce celá kolona obsazených aut SS i ženy s nimi byly. Utábořili se kol řeky na drahách. Za mostem až po "Buchtu" jak říkáme zde byl německý Červený kříž s raněnými, které přivezli sebou. Tu noc bylo slyšet již střílet od Příbrami, což bylo znamením, že Rudá armáda se blíží. Celou noc jsme nespali a čekali jsme co se bude dále díti. Asi ve tři hodiny v noci celá tato kolona mimi červeného kříže z obce naší odjela směr ke křižatkům. Tam však již pro přeplněnou silnici nemohli se dostati dali po polích k rozvodně a dále " K Roudným". Němci již svých velitelů neposlouchali a rozbíhali od svých útvarů do okolních lesů hlavně směr Mirotice - Blatná a hleděli uniknout Rudé armádě. Této noci německý štábní lékař přeřezal si žíly na rukou v zápětí a skočil ve vápencových lomech ze skály dolů a jeho žena též skočila a pádem ze skály oba se zabili a jsou tam také pochováni. První zachránci: V sobotu dne 12. května časně z rána překvapili nás v počtu asi 6 mužů první Rusové ozbrojeni samopaly a velmi opatrně prošli vesnicí, nikde nic podezřelého odešli z vesnice ke křižovatkům, kdež bylo asi 30 rudoarmějců a počali ihned s odzbrojováním. Již v 8 hodin ráno probudilo tisíce odzbrojených Němců, aby se soustřeďovali za Lety na drahách, to trvalo asi do 4 hodin odpoledne. Na křižovatku dirigováni byli zajatí z celého úseku státní silnice od Chraštic po Čimelice. Počítáno jich bylo as 120 tisíc. Mezi touto dobou přimašírovala a přijela auty ruská armáda, která si musela pro přechod postaviti dřevěný most pod hradem Orlíkem.
Zdejší občané z okolních vesnic chodili ze zvědavosti k státní silnici, rusové jim dávali různé věci z německých aut která byla přeplněna vším možným jako látek, šatstva, potravin,pití zkrátka nač si kdo vzpomněl vše u silnic bylo, ale Němci měli nakradeno samé pěkné věci. Rabunk: Netrvalo dlouho ani hodinu a naši občané nečekali až jim některý ruský voják něco z vozu podá, nalezli do aut a brali co se dalo a na co kdo přišel a dával si to do kufříků, některé věci byli zapakovány již v kufříkách a bednách, vše se bralo a odváželo i na vozech dle toho jak kdo byl hladový. Nastal jak se všeobecně zde říkalo rabunk a bylo tam tolik věcí, že to bylo jak na veletrhu. Veletrh: Různé věci jako kola, motorky odváželo se do Mirovic. Než pancéřové pěsti, miny, granáty a různé náboje zůstaly na místě, jež se potom vybíralo v polích v obilí a uskladněno z našeho katastru v hasičské zbrojnici, což pak později odvezla vojenská zpráva. Trosky aut zůstali kol silnice ve strouhách a na polích a lidé chodili a rozkrádali různé součásti aut jako pneumatiky, kola od tanků, vyndavali motory, tak že za čas tam zbyla jen kostra. Kontrola: Asi na nějaké udání dostavila se dne 25. května kontrola od ministerstva a museli občané různé věci odevzdat, hlavně zbraně, vojenské části stejnokroje a vůbec to co patřilo pro armádu. Opuštění koně pásli se volně v obilí bez dohledu a museli se schytat a dát do ohrady u Háje kde jich bylo jen v naší 100 kusů. Koně ty byli pak připsáni hospodářům jako rezervní koně. Velitelství Rudé armády: Rudá armáda po odchodu Němců měla velitelství na Vrábsku a v lesích tábořilo vojsko v dřevěných nově postavených barácích. Čistili okolní lesy od Němců, dělali kontroly na státních silnicích, by němečtí důstojníci neujížděli v civilu převlečeni v civilu za hranice. Povaha rudoarmějců: Většina rudoarmějců byli dobří, veselí a upřímní lidé. Našli se mezi nimi také kteří vzali co viděli hlavně časy (hodinky),rádi pijí vodku a za tu dali našim lidem co za ní chtěli. Později však bylo zakázáno dávat ruským vojákům kořalku (vodku), neb v opilosti různé nepřístojnosti prováděli. Do naší říčky házeli každý den ruční granáty mezi ryby a pak je chytali a pekli. U řeky bývalo jak na frontě, okna se jen třásla. Ladislav Jouja postřelen: Házením granátů na ryby přehodili jeden takovýto ruční granát nade mlýnem na Joujů louku patřící č.44 a při pohrabování sena Lad. Jouja as 23 letý nabral nevědomky tento granát na hrábě jenž vybuchl a celého potloukl. Přišel tímto výbuchem o jedno oko. Během léta zneškodňovali se různé třaskaviny a náboje, které se dodatečně našli v obilí.
Odjezd rudé armády: Rusové odjeli odtud až na podzim a to do Rakouska. Ze zdejší obce nebyl nikdo nacisty popraven a vězněn byl pouze Václav Dohnal z čísla 20, a to 2 měsíce v Klatovech pro nedovolený prodej malého množství pšenice. Vedení obce: První schůze nově zvolného národního výboru byla konána 10. května 1945. Zvoleni byly: Předsedou Bohumil Vondráček, dále Václav Krejčí, Dostál Boh., Karel Hřídel, Václav Hadač a Zimmerman Vojtěch. Sbírka potravin: Provedena v obci sbírka potravin pro české obyvatelstvo v Praze. Sebráno bylo: 23 bochníků chleba, 220 kusů vajec, 140 kg mouky, 14 kg sádla, 1.50 čerstvého másla a 1 kg tuků. Tyto potraviny byly dodány do Mirovic, odkud byly pak hromadně autem dopraveny do Prahy. Autem tímto byla také dopravena odtud první naše listovní pošta pro Prahu, neb po dráze se nic již nedopravovalo. Veškeré zábavy zakázány, prodej lihovin též, proveden soupis majetku. Trestní řízení s Ant. Lhotou: Obecní hajný Antonín Lhota po celou válku byl nakloněn více pro Němce, také jeho dcera měla německého vojína za muže, každému vyhrožoval udáním gestapu, vyslídil ruského vojína, který prchl z německého zajateckého tábora a skrýval se ve fouskově stohu slámy u lomu ve višňovce a udal jej na četnické stanici v Mirovicích by jej ihned odvezli do Klatov a sám četníky doprovázel by jej do Klatov skutečně odvedli. Zmíněný A. Lhota byl vykázán a vystěhován z obce i s rodinou, sám pak byl uvězněn v Písku. Po delším čase byl však uznán za duševně chorého a z věznice propuštěn. Utvoření strany komunistické a volby MNV : Na návrh nově utvořené strany KSČ byly provedeny volby do místního národního výboru a sice: Předseda Matěj Hřídel č. 17, místopředseda Václav Krejčí č. 10 , členové MNV Jaroslav Tlach, Jan Mrvík, Josef Jelínek č. 66, Karel Hřídel č.48, Václav Hájek č. 54, Jos. Chylík č. 31, Karel Hřídel č. 56, Ant Vágner č. 42, Fr. Kocík č. 37, náhradníci: Em. Korecký č.12, Jos Hudeček č. 54, Fr. Kolář č.52 a Václav Maňas č.63. Sociální činnost: Dne 18.7. 1945 provedena sbírka v obci na zničené Lidice a náletem postižené Mirotice. Vybráno bylo pro Mirotice obnos4595 Kčs, pro Lidice obnos 2615 Kčs. Dne 1.9. provedena sbírka pro postižené kraje Slezska, kdež vybráno a zasláno na MNV v Moravské Ostravě 3845 Kčs. Sbírku provedli v obci Karel Hřídel č. 48 a Jos. Voříšek č. 33. Sbírka knih pro pohraničí vynesla 52 kusů českých knih.
Narozeni: 25.2. František Prokš č. 68 12.5. Jaroslava Svobodová č. 18 Zemřeli: 17.2. Marie Dvořáková č. 58 31.3. Tomáš Šprungl č. 23 11.8. Marie Lexová č. 31 31.8. Anna Kocíková č. 37 Oddáni byli: Dne 7.4. Václav Dohnal č. 20 a Jiřina roz. Ryjantová, 16.8. Zdeněk Šimek a Marie roz. Vítková č.13.
