qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwert yuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop asdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfg Evropské právo pro ekonomy hjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklzx Výpisky – ke zkoušce cvbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvbn mqwertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwe rtyuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuio pasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdf ghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklz xcvbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvbn mqwertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwe rtyuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuio pasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasdf ghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklz xcvbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvbn mrtyuiopasdfghjklzxcvbnmqwertyu iopasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopas Jaro 2007
Petra Beníčková
ESF-MUNI
Evropské právo
jaro 2007
Evropské právo pro ekonomy Rada Evropy – stojí mimo EU, zaměřená na ochranu lidských práv Odstraňování překážek vzájemného obchodu a rozvoj hospodářské spolupráce bylo úkolem několika mezinárodních organizací: Univerzální (neomezené na určitý region) – OECD, GATT WTO Regionální (evropské) – ESVO (Evropské sdružení volného obchodu) Státy, které se nehodlaly vzdát své svrchovanosti nebo které nebyly dostatečně vyspělé, zůstaly u uvedených organizací. Evropská šestka (Francie, SRN, Itálie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko) však jde dále a zakládá tři nadstátní organizace: 1951 – Pařížská smlouva ESUO 1957 – Římské smlouvy EHS a EURATOM Pařížská smlouva byla uzavřena na dobu 50 let od vstupu v platnost. To je důvod, proč její platnost skončila dne 23.7.2002. Pokud jde o obě Římské smlouvy, jejich platnost není časově omezena. Společenství: - z počátku fungovala jako celní unie a tzv. společný trh - uvnitř společenství byla postupně snižována až odbourána cla, rušena kvantitativní omezení obchodu a zakázána daňová diskriminace dováženého zboží. V polovině 60.let (1967) došlo Slučovací smlouvou k vytvoření jednotného systému orgánů všech tří Společenství, aby byla odstraněna zbytečná duplicita, resp.triplicita. V 80.letech se objevuje nutnost urychleně zavést úplně volný pohyb zboží, všech osob (nejen pracovníků) a zcela uvolnit pohyb kapitálu Jednotným evropským aktem (1986) byla vytvořena koncepce jednotného vnitřního trhu, tedy prostoru bez vnitřních hranic, v němž je zcela zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Tímto JEA byl stanoven závazný termín pro vytvoření takového trhu (31.12.1992) Od r. 1992 se tedy Společný trh mění na Jednotný vnitřní trh. Vzhledem k tomu, že věcná působnost EHS překročila ekonomický rámec, bylo také záhodno přejmenování společenství. v r.1992 byla uzavřena Maastrichtská smlouva zakládající Evropskou unii, obsahující dohodu o vytvoření měnové unie a společné měny, přejmenování EHS na ES (Evropské společenství). Rozšiřování Evropských společenství Zakládající státy 1951, 1957 – Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko První rozšíření 1973 – Velká Británie, Irsko, Dánsko tzv. Severní rozšíření Druhé rozšíření 1981 – Řecko tzv. Jižní rozšíření Třetí rozšíření 1987 – Španělsko, Portugalsko Čtvrté rozšíření 1995 – Rakousko, Finsko, Švédsko Páté rozšíření 1.5.2004 – Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko
Šesté rozšíření 2007 – Bulharsko, Rumunsko
[email protected]
-2-
ESF-MUNI
Evropské právo
jaro 2007
Evropská unie = celek tvořený členskými státy Evropských společenství, zavedený Maastrichtskou smlouvou v souvislosti s budováním hospodářské a měnové unie. Z právního hlediska není mezinárodní organizací, protože nemá právní subjektivitu. Mezinárodní smlouvy tedy nemůže uzavírat EU, nýbrž Společenství. (Např. Dohoda o přidružení ČR k Evropským společenstvím, nikoliv k EU!)
Povaha a právní postavení Společenství ES funguje na principu komunitárního práva (práva ES). To znamená, že má nadstátní charakter. Projevy, resp. formy realizace nadstátnosti: - společenství nejsou pouhým souhrnem členských států. Mají své vlastní zájmy a vůli konstituovanou a projevovanou svými orgány s autonomním postavením. Tato vůle se vytváří buď nezávisle na čl.státech (Komise, Soudní dvůr), nebo na principu většiny (Rada), tedy eventuálně i proti vůli některých členských států. - Nejvýznamnějším projevem supranacionality (nadstátnosti) je pravomoc orgánů Společenství tvořit právo, které má bezprostřední závaznost vůči orgánům společenství, členským státům a jejich FO i PO a představuje samostatný právní systém nezávislý na vnitrostátním právu členských zemí - Společenství požívají finanční samostatnost a čerpají zdroje z vlastních příjmů, aby byla vyloučena závislost na členských příspěvcích. Zdroji příjmů jsou cla vybíraná za dovoz z nečlenských států, odvod DPH, …
Další evropské ekonomické organizace, evropský hospodářský prostor Evropská organizace pro hospodářskou hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD
spolupráci
OEEC,
Organizace
pro
OEEC byla ustanovena v r.1948, sdružovala 18 západoevropských států, které přijaly poválečnou pomoc ve formě Marshallova plánu. Cílem bylo plnění Marsh.plánu, ale také hospodářská spolupráce při poválečné obnově evropských zemí. Cílů bylo dosaženo v 50. letech, proto OEEC končí a jejím nástupcem se stává OECD v r.1961. Hlavními cíli jsou: - vysoký trvale udržitelný rozvoj hospodářství a zaměstnanosti v členských zemích - zdravá hospodářská expanze - rozvoj světového obchodu - soustředění na sociální problémů Těchto cílů mělo být dosaženo uvolněním pohybu zboží, služeb, kapitálu a plateb mezi členskými zeměmi. Základna zahrnuje i mimoevropské vyspělé státy, jako USA, Kanadu, Japonsko, Austrálii a Nový Zéland. Od pol. 90. let je členem i ČR. Organizační struktura: Rada, Výkonný výbor a velký počet výbor a jiných prac.orgánů.
[email protected]
-3-
ESF-MUNI
Evropské právo
jaro 2007
Evropské sdružení volného obchodu ESVO, EFTA Bylo vytvořeno státy, pro které nebyl systém nadstátnosti přijatelný a proto se nepřipojily k EHS (jakýsi „protipól“ EHS). Vzniká v r.1960, z iniciativy Švédska, dalšími zakládajícími členy byly Rakousko, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Švýcarsko a Velká Británie. Postupně státy přecházely do Společenství, čímž přestaly být členy EFTA. V současnosti jsou členy Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. Evropský hospodářský prostor EHP Jednání o vytvoření Evropského hospodářského prostoru byla zahájena na konci 80. let současně s procesem vytváření vnitřního trhu (VT) v rámci Evropských společenství. Představitelé Evropských společenství (ES) na straně jedné a představitelé Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) na straně druhé si uvědomovali nutnost novým způsobem upravit vzájemné vztahy vzhledem k blížícímu se spuštění VT uvnitř ES. Základní myšlenkou pro vytvoření EHP tedy bylo vytvořit takový hospodářský prostor, v rámci něhož by se členské země ESVO začlenily do VT Evropských společenství. Jednání o vytvoření EHP byla úspěšně dokončena podepsáním smlouvy o EHP 2. 5. 1992 v Oportu. Původně měl být EHP spuštěn ke stejnému datu jako VT Evropských společenství (tj. k 1. 1. 1993). Avšak vzhledem k problémům s ratifikací dohody ve Švýcarsku, došlo k faktickému vytvoření EHP teprve k 1. 1. 1994. V současné době se na dohodě o EHP podílí 27 členských států Evropské unie a z členských států ESVO se jedná o Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Začlenění zemí ESVO do VT Evropských společenství v praxi znamená, že tyto země musely do své národní legislativy převzít základní mechanismy související s VT ES. Zároveň ale získaly množství výjimek a přechodných období pro uplatňování nařízení souvisejících s VT v některých sektorech. Speciální dohody mezi ES a členskými státy ESVO byly uzavřeny pro oblast zemědělství, rybářství, dopravy. EHP nevystupuje navenek jako celní unie, protože nepoužívá společný celní tarif. Evropská banka pro obnovu a rozvoj EBRD Byla založena v roce 1991, sídlem je Londýn. Pomáhá zemím střední a východní Evropy při budování tržní hospodářství a demokratické prostředí. Členy EBRD je 61 zemí a dvě mezinárodní organizace (Evropské společenství a Evropská investiční banka), cílem finanční pomoci je 27 zemí od střední Evropy po střední Asii. EBRD usnadňuje přechod na tržní hospodářství a restrukturalizaci ekonomik. Orgány jsou Rada guvernérů, Správní rada, prezident a několik viceprezidentů.
[email protected]
-4-
ESF-MUNI
Evropské právo
jaro 2007
Organizační struktura Evropských společenství a EU Orgány společenství mají pravomoci vůči členským státům a jejich subjektům, proto bylo třeba mechanismus, který by zajistil respektování zájmů jak společenství, tak i členských států – na rozhodování se musí podílet rovným dílem jak orgán, který reprezentuje členské státy, tak orgán, prosazující zájmy členských států. Proto vnikl tandem Komise – Rada. Evropská Komise = exekutivní orgán, který reprezentuje zájmy Společenství. - její pravomoci zasahují i do II. a III. pilíře EU. - Sídlem Komise je Brusel Složení: - Evropští Komisaři – 27, z každého státu jeden (z ČR Vladimír Špidla) - Jeden z komisařů je předsedou Komise (v současnosti Jossé Manuel Barroso) - Funkční období je 5 let, aby se shodovalo s funkčním obdobím E.Parlamentu - Postup ustanovování Komise: - členské státy se dohodnou s E. Parlamentem na osobě budoucího předsedy Komise. Každá členská země s ním pak konzultuje návrhy vlastních komisařů. List 27 kandidátů je schvalován Evropským parlamentem a novým předsedou Komise., poté jsou jednotliví komisaři (včetně předsedy) jmenováni dohodou všech členských států. - Komise se schází k řádnému zasedání každou středu - Každý komisař má přidělenu jednu nebo několik oblastí, za než odpovídá (resorty) = DG generální direktoráty (je jich 24) Pravomoci: - komise působí především jako orgán iniciativní - předkládá návrhy legislativních aktů a dalších opatření jiným orgánům (zejména Radě), „motor Společenství“. Návrhy Komise jsou povinně podkladem jednání Rady. - Zároveň je orgánem výkonným – je-li zmocněna Radou, může k aktům sekundárního práva vydávat prováděcí předpisy. - Ve výjimečných případech působí i jako orgán rozhodovací (legislativní) – především v oblasti hospodářské soutěže. - Kontrolní pravomoci spočívají především ve sledování dodržování práva Společenství. V případě zjištění porušení Komise zahajuje příslušné řízení dle čl.226 smlouvy EHS - Ve vztazích navenek zastupuje Společenství (sjednává mezinárodní smlouvy, navazuje a udržuje styky (včetně diplomatických) atd.) Rada EU - dříve Rada ministrů, je orgánem, v němž jsou zastoupeny členské státy, a který tedy reprezentuje jejich zájmy - sídlo v Bruselu - členské státy jsou zastoupeny resortními ministry jednotlivých států, podle projednávaných otázek (27) - předsednictví Rady se mění každých 6 měsíců (ČR je na řadě v 1. pol. r. 2009) - úkolem předsedy rady Pravomoci: - Rada je především orgánem rozhodovacím - Podle čl. 202 (145) Smlouvy ES zajišťuje koordinaci obecné hospodářské politiky čl. států a uděluje Komisi pravomoci k provádění svých aktů - Rozhodnutí mají formu aktů sekundárního práva – směrnic, nařízení, rozhodnutí, stanovisek a doporučení - Rada je hlavním zákonodárcem ve spol. (spolu s Evropským parlamentem)
[email protected]
-5-
ESF-MUNI
Evropské právo
jaro 2007
Hlasování v Radě: - Jednomyslné rozhodování – když je zájem o to, aby rozhodnutí nebylo v rozporu s vůlí některého člena. Znamená žádný záporný hlas. - Rozhodování kvalifikovanou většinou – kombinováno s váženým hlasováním - Rozhodování prostou většinou – jen u procedurálních otázek, každý člen má zde 1 hlas - Výbor stálých zástupců – COREPER – jejich přítomnost je vyžádána nutností vyjasnění a případného sladění rozdílných stanovisek členských států. Zástupci členských států v COREPERu mají od svých vlád stejné směrnice pro jednání, jako zástupci v Radě, proto má předjednávání otázek smysl. Otázky, k nimž bylo v rámci COREPERu dosaženo jednomyslné dohody, jsou na pořad jednání Rady zařazeny do skupiny „A“ a nejsou již předmětem projednávání (přímo se hlasuje). Ostatní otázky jsou v části „B“ a řeší se projednáním v samotné Radě. Evropská rada = vrcholný orgán EU, složený z hlav států a předsedů vlád, reprezentativní orgán - řeší hlavní a nejobecnější problémy EU a ES. - Přijímá zásadní politická rozhodnutí, nezbytná pro vývoj Společenství - Jejím posláním jsou např. zavedení EUR, rozšiřování směrem na východ,… - Tyto koncepty je třeba více rozpracovat, což už je úkolem dalších orgánů EU Evropský parlament = vrcholný zastupitelský orgán EU. Dříve shromáždění. - přímé volby do EP - sídlo ve Štrasburku, dále v Bruselu - parlament se usnáší absolutní většinou odevzdaných hlasů, neplatí-li pro daný případ zvláštní pravidlo. Pravomoci: - spolurozhodovací – přijímání aktů sekundárního práva společně s Radou - účast v legislativní činnosti mimo spolurozhodování – EP je především konzultativním orgánem Rady – poskytuje stanoviska, nebo v rámci tzv. kooperační procedury – stanoviska nejsou závazné - účast v projednávání rozpočtu Společenství - vyslovení nedůvěry Komisi - parlamentní otázky (interpelace), výroční zpráva Komise - pravomoci zavedené Maastrichtskou smlouvou: o schvalování předsedy a dalších členů Komise o vyšetřování vad při implementaci práva Společenství o Petiční právo o Ombudsman Evropský soudní dvůr - Ve společenství působí 2 soudní orgány: ESD a Soud první instance (vytvořený v r.1989 za účelem odlehčení zvětšujícího se objemu agendy Soudního dvora). Sídlí v Lucemburku. Funkce: - řešení sporů – mezi ES (Komisí) a členským státem - působení jako „ústavní soud“ společenství
[email protected]
-6-
ESF-MUNI
Evropské právo
jaro 2007
-
sjednocování a aplikace jednotnosti komunitárního práva ve všech členských státech (formou řízení o předběžné otázce – pomoc při interpretačních problémech komunitárního práva ve členských zemích) Složení: - Soudci – z každého členského státu 1 (tzn. nyní 27 soudců) – funkční období 6 let, po třech letech se ½ vystřídá - Generální advokáti – je jich 8, úkolem je při zahájení řízení po zjištění skutkového stavu vypracování odborného právního posudku – stanoviska, v němž navrhují řešení sporu. Pro soudce je toto stanovisko nezávazné. - Rozhodci (z rozhodčího řízení vnitrostátního práva) nemají právo obracet se na ESD s předběžnou otázkou, protože jsou soukromé osoby, ESD přijímá jen otázky státních organizací. Soud první instance - z každého státu jeden soudce - řeší spory: o pracovně právní mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci – od letošního roku už ne, už je to v pravomoci Soudu pro veřejnou službu – 8 soudců o spory ze žalob podaných FO nebo PO - proti rozhodnutí se dá odvolat k ESD účetní dvůr - 27 auditorů (z každého státu jeden) - Jeho úkolem je finanční kontrola hospodaření Společenství - Sídlo Lucemburk Evropská centrální banka ECB - založena koncem 90.let v souvislosti s ustanovením Měnové unie - má pravomoc vydávat obecné nařízení v oblasti jednotné měnové politiky a vydává také rozhodnutí jako individuální, právně závazný akt.
Pomocné orgány: Hospodářský a sociální výbor Výbor regionů Výbor pro zaměstnanost
Evropská investiční banka = orgán, který má usnadňovat financování investičních programů v rámci Společenství.
[email protected]
-7-
ESF-MUNI
Evropské právo
jaro 2007
Právní systém společenství – Prameny a normotvorba ES mají od členských států pravomoc vytvářet právní normy závazné nejen pro tyto státy, ale i pro vnitrostátní subjekty těchto států (osoby). ES si tak vytvořila svébytný právní systém (právo Společenství, komunitární právo), který nepatří jako celek ani do práva mezinárodního, ani do vnitrostátního práva členských států. Komunitární právo je podsystémem většího podsystému, jímž je právo EU = systém zahrnující právo komunitární a dále právo vznikající v oblastech II. a III. pilíře EU. Vše, co patří do komunitárního práva, patří do práva EU. Opačně to však neplatí, protože komunitární právo se vyznačuje principem subordinace členských států ES, zatímco zbytek práva EU na zásadě koordinace jejich činnosti v rámci EU, tedy bez uplatnění nadstátnosti. Povaha Komunitárního práva: - členské státy v určitých oblastech omezily svou svrchovanost ve prospěch Společenství. Vztahy mezi členskými státy uvnitř Společenství jsou regulovány právem ES. - Zřizovací smlouvy ES mají jinou charakteristiku než jiné mezinárodní smlouvy. Tvoří totiž zároveň „ústavu“ ES a právo od nich odvozené (tzn. Vytvářené druhotně na jejich základě) tvoří vnitřní právo Společenství. - Komunitární právo je specifický právní systém odlišný od mezinárodního i od vnitrostátního práva členských států Systém komunitárního práva (členěno z několika hledisek): 1. Přístup strukturální – podle způsobu, resp. subjektu jejich tvorby: Právo primární – normy vytvářené členskými státy (akty členských států) – zakládající a upravující smlouvy Právo sekundární – normy vytvářené orgány ES (akty Společenství) na základě zmocnění práva primárního Smíšené mezinárodní smlouvy Normy, které nevytváří žádný subjekt 2. hledisko vnitřního uspořádání systému (dle hierarchie jeho norem): „ústava“ ES tvořená zřizovacími smlouvami a smlouvami měnícími a doplňujícími ostatní právní předpisy, které musí být s „ústavou“ v souladu 3. Z hlediska obsahového: právo institucionální – upravuje organizační strukturu ES právo materiální – objemnější, reguluje jednotlivé oblasti vlastních činností Společenství Ad Právo primární – akty členských států - jsou prvotním pramenem základních pravidel, na nichž ES spočívá. Zřízovací smlouvy Pařížská smlouva (ESUO) Římské smlouvy (EHS a EURATOM) Úmluva i některých orgánech společných ES Slučovací smlouva Jednotný evropský pakt Maastrichtská smlouva o EU Amsterodamská smlouva o revizi zřizovacích smluv a Maastrichtské smlouvy Smlouva z Nice + smlouvy rozpočtové a smlouvy o přístupu nových členů
[email protected]
-8-
ESF-MUNI
Evropské právo
jaro 2007
Subsidiární smlouvy = další mezinárodní smlouvy mezi členskými státy Akty zástupců členských států Členové Rady na některých zasedáních Rady přijímají usnesení jako zástupci svých států, a nikoliv jako členové Rady. Přijatý akt pak není aktem Rady, ale aktem těchto zástupců. Ad Právo sekundární – akty orgánů společenství Druhy aktů: Nařízení – závazný akt normativní povahy, pravidlo obecně závazné jak na úrovni ES, tak na úrovni jednotlivých členských států. Může tedy zavazovat jak členské státy, tak i jejich vnitrostátní subjekty práva (osoby). Pro komunitární právo je N. to, co pro vnitrostátní právo zákon. Směrnice – nemá obecnou závaznost. Je to akt zavazující jen subjekty, jimž je adresován – výhradně členské státy. S. předepisuje jen výsledek, jehož má být dosaženo, zatímco formy a metody dosažení tohoto cíle zůstávají na vůli států. Rozhodnutí – zpravidla individuální akt zavazující pouze subjekty, jimž je adresováno. Na rozdíl od směrnice to však mohou být nejen členské státy, ale i jiné subjekty. Doporučení a stanoviska – nejsou právními akty, jsou tedy právně nezávazná. Postup při přijímání aktů Společenství Akty sekundárního práva vydávají podle článku 249 (189) Smlouvy ES tyto orgány: - Rada společně s Evropským parlamentem - Rada sama - Komise (je-li k tomu zmocněna) - Evropská centrální banka – dle článku 110 (108a) Smlouvy ES Postup dle článku 251 (189b) – viz ÚZ Aplikace komunitárního práva v členských státech - zásada přednosti komunitárního práva – jestliže dojde k rozporu mezi pravidlem komunitárním a národním, má přednost komunitární. Národní normu to však neruší, pouze odsouvá - zásada přímého účinku – předpis primárního práva má přímý účinek na jednotlivce, kdekoliv je to možné. Předpis sekundárního práva – nařízení má, avšak směrnice nemá
[email protected]
-9-
ESF-MUNI
Evropské právo
jaro 2007
Významné judikáty řešené Evropským soudním dvorem COSTA vs. ENEL Itálie znárodnila podniky vyrábějící a distribuující elektřinu a převedla jejich majetek na organizaci ENEL. Costa byl milánský advokát a nebyl spokojen s nabízenými službami, odmítl platit účty ze elektřinu a napadl znárodňovací akt, protože se domníval, že má podnik povahu státního monopolu. ESD rozhodl, že nad právem vznikajícím ze smlouvy o EHS, nemohou vzhledem k jeho zvláštní a původní povaze převážit ustanovení vnitrostátního práva, protože v opačném případě by toto právo bylo zbaveno charakteru práva ES a byl by zpochybněn právní základ samotného ES. ESD také rozhodl, že ustanovení práva může ovlivňovat ústavní normy, ale ne vždy. Nemůže ovlivňovat tu část ústavních norem,která se týká organizace státu,kompetencí a pravomocí ústavních orgánů. Může ta, kde se jedná o práva a povinnosti F a P osob rozhodnutí ESD ve věci HANDELSGESSELLSCHAFT
Judikát Van Gend en Loos o nizozemská vláda převedla formaldehyd z jedné tarifní třídy do druhé a tím ve skutečnosti zvýšila clo. Dovozce z Německa- firma Van Gend en Loos- tvrdila, že je tento krok v rozporu s čl. 25 SES, který zakazuje zvyšování existujících cel a domáhal se navrácení rozhodné částky. Národní soud se obrátil na ESD s předběžnou otázkou, zda-li má čl.25 SES přímý účinek, tedy jestli se mohou příslušnicí členských států dovolat svých práv. ESD rozhodl, že ano.
Jedno ze zásadních rozhodnutí ESD, které se týká nejen přímého účinku práva ES, ale i určení soudu, který má o přímém účinku rozhodnout. Nizozemská společnost uvedeného jména se dovolávala práva ES proti nizozemským celním orgánům, a to u nizozemského soudu. Tento soud podal návrh k Soudnímu dvoru na rozhodnutí v rámci řízení o předběžné otázce, zda příslušné ustanovení práva Společenství (tehdejší čl. 25 - dnes změněný čl. 12 - Smlouvy ES) má přímý účinek. Soudní dvůr tuto otázku rozhodl kladně, a to přes námitky nizozemské vlády, že jde o otázku ústavního práva a není tudíž v kompetenci Soudního dvora se jí zabývat. Sporným ustanovením byl uvedený čl. 25 v tomto znění: "Členské státy se mezi sebou zdrží zavádění nových celních dávek ..., jakož i zvyšování těch dávek, které jsou již v jejich vzájemném obchodě ukládány". Toto ustanovení se zdá být na první pohled bez přímého účinku, neboť stanoví povinnosti členským státům a nestanoví žádná práva jednotlivcům. Soudní dvůr však dospěl k závěru, že zmíněné ustanovení stanoví jasnou povinnost států zdržet se určitého jednání. Státy nejsou oprávněny vázat splnění této své povinnosti na jakékoli podmínky stanovené eventuelně vnitrostátním zákonodárstvím. Jasný a bezpodmínečný zákaz určitého jednání tak implikuje právo dotčených subjektů vyloučit následky tohoto jednání, neníli zákaz respektován. Dotčenými subjekty jsou jednotlivci (fyzické a právnické osoby), i když jim tato norma není přímo adresována.
Kauza van Duyn slečna, která se vydala do Anglie a chtěla být zaměstnána v sekretariátu scientologické církve, církev však byla pod přísným dohledem a britské orgány slečnu nepustili, protože podle britského imigračního zákona je možno cizince nepustit na území VB, pokud je úměrná domněnka, že jeho činnost v zemi by byla nepřínosná. Slečna se poradila s právníkem, ten našel směrnici, která říká, že osobu z ciziny lze odmítnout pouze v případě, pokud by to bylo ohrožení veřejnosti či co ESD, předběžná otázka, van Duyn se dožadovala zrušení takového zákazu, směrnice nebyla implementována – rest VB, ESD formuloval revoluční závěr – pokud směrnice jednotlivci směřuje určitá práva a pokud v důsledku porušení práva nemůže jednotlivec svého práva využít, tak se může dovolávat přímo směrnice a obejde se členský stát zde má směrnice přímý účinek, slečnu sice nepustili ani tak, ale z této kauzy vznikla možnost přímého účinku směrnice
[email protected]
- 10 -
ESF-MUNI
Evropské právo
jaro 2007
Stánek jazykové školy na italském nádraží podpora prodeje, jedna italská slečna se na nádraží rozhodla, že se bude učit anglicky a podepsala na nádraží smlouvu o přijetí služby. V rámci ní se zavázala, že do měsíce zaplatí zálohu na kurz. Na druhý den si to rozmyslela a šla smlouvu zruší, JŠ řekla, že smlouvu nezruší, že musí slečna zaplatit zálohu. Ona ji nezaplatila soudní vymáhání. Existuje směrnice, podle které všechny spotřebitelské smlouvy (i smlouva o přijetí služby), které byly uzavřeny mimo hlavní místnosti poskytovatele, je možno do 7 dnů vypovědět bez udání důvodu. Itálie však tuto směrnici ještě implementovánu neměla. Její právník se bránil směrnicí. Občanský zákoník nebyl změněn, odvolávala se na to, že je to účinek vzestupný vertikální, ale interpretace byla chybná, protože JŠ byla, stejně jako ona, jednotlivec. Nakonec musela částku zaplatit, protože se nemohla dovolávat přímého účinku na JŠ. V případě, že by na místě jazykové školy byla nějaká státní instituce, státní zaměstnanec, nebo i státní jazyková škola …, šlo by se neimplementované směrnice dovolat.
Judikát Ratti opět italská firma a v Itálii neimplementovaná směrnice. Firma Ratti vyrábí chemikálie, ředidla,…, které musí být baleny patřičným způsobem a musí být patřičně označeny nejen pro Itálii, ale i pro jiné evropské státy. Nové směrnice týkající se právě označování nebezpečných výrobků byly právě vydány, byly dvě a byly neslučitelné. Firma měla pro italské výrobky označovat podle italských předpisů a produkty pro Evropu podle evropských měřítek. To by však prodražilo výrobu firma Ratti se rozhodla označovat všechny pouze evropským způsobem. Tím však nedodržovala italské předpisy bylo zahájeno soudní řízení proti vedení firmy Ratti. Protiprávně firma jednala pouze, pokud neměla směrnice přímý účinek. Italský soud se obrátil na ESD, ten odpověděl, že Itálie porušila svou povinnost implementace směrnice, Ratti se dovolávala soudního žalobce, Ratti nejednala protiprávně, směrnice měla přímý účinek.
Colping house, Neemögent Holandsko, Colping house – zařízení, kde se poskytuje catering nemajetným osobám. V „našem“ colping house se podávalo pití označené jako minerálka, ovšem byla to pramenitá voda, která nebyla čerpána z hlubokých pramenů. Existuje směrnice (tehdy v Holandsku neimplementovaná), která říkala, že za minerálku mohla být označována jen voda, která neodpovídala kritériím vody podávané v Colping house našeho případu. Byla na ně podána žaloba za klamání spotřebitele – za minerálku označuje vodu, která podle hol.práva minerálkou je, ale podle směrnice není žalování za to, že firma nerespektuje neimplementovanou směrnici. Firma však jednala správně – jinak by totiž šlo o vertikální sestupný přímý účinek, šlo by zde o povinnost, ne o právo!
Judikát Dassonville Firma dovážející skotskou whisky (typ výrobku s průmyslovým právem musí být registrováno) do Belgie, whisky šla přes francouzského distributora. V Belgii byl zákon, že takový výrobek musí být doprovázen osvědčením pravosti, francouzský distributor ale odmítl osvědčení vydat. Firma dovážet nepřestala, trestní žaloba pro porušení průmyslových práv. Firma se bránila, že osvědčení je nedostupné, Soudní dvůr řekl, že dovoz se musí zastavit, pokud chceme trvat na těch osvědčeních – kvantitativní omezení. Vznikla dassonvillská definice = opatření státu, která jsou způsobilá omezit dovoz: přímo nebo nepřímo, skutečně (už se to opravdu stalo) nebo potencionálně (mohlo by se to stát), příliš široká definice, nepoužívá se. Dassonvillská definice Smlouva ES zakazuje v čl. 28 jakákoli kvantitativní omezení pohybu zboží a "opatření s rovnocenným účinkem". V praxi dělá trvale problém interpretace tohoto termínu. V počáteční fázi rozvoje společného trhu měl Soudní dvůr ve své judikatuře tendenci co nejméně omezovat pohyb zboží, a proto tento termín interpretoval velmi široce. Tomu odpovídá především rozhodnutí ve věci Procureur du Roi v. Dassonville (8/74), v němž jsou opatření s rovnocenným účinkem definována jako všechna pravidla pro vzájemný obchod přijatá členskými státy, která jsou způsobilá narušit přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potencionálně, obchod v rámci Společenství. Soudní dvůr nečinil zejména rozdíl mezi opatřeními rozlišujícími a nerozlišujícími domácí a dovážené zboží. To vedlo k tomu, že
[email protected]
- 11 -
ESF-MUNI
Evropské právo
jaro 2007
tzv. dassonvillská definice byla v 70. letech Soudním dvorem aplikována spíše mechanicky s přeceňováním aspektu účinků na vnitřní obchod Společenství. Nebyl brán dostatečný zřetel na skutečnost, že napadená opatření se mohou vztahovat na všechno zboží obecně a mohou být opodstatněná z hlediska veřejného zájmu v členských státech. Prvním naleptáním šíře definice bylo rozhodnutí ve věci Cassis de Dijon (120/78). V následné době Soudní dvůr dále racionalizoval své myšlení a přestal bezhlavě chránit společný trh na úkor oprávněných zájmů členských států.
Judikát Cassis de Dijon Jeden z nejdůležitějších rozsudků ESD, který se týká systémového pojetí volného pohybu zboží [rozhodnutí ve věci Rewe-Zentral AG v. Bundesmonopolverwaltung für Branntwein (120/78), známější pod označením předmětu sporu - Cassis de Dijon - likér z černého rybízu]. Tzv. Dassonvillská definice ESD stanovila v polovině 70. let příliš široce dosah zakázaných opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení pohybu zboží. Poté došlo k obratu v jeho rozhodování. V rozhodnutí Cassis de Dijon vzal ESD v úvahu povahu napadeného opatření (tj. zda je obecné nebo zda rozlišuje zboží domácí a dovážené). Skutečným předmětem sporu byl německý právní předpis, stanovící minimální obsah alkoholu likérů, zahrnujícího i cassis, na 25 %. Francouzský cassis tomuto kritériu nevyhovoval, neboť obsahoval jen 19 %. I když byl tento německý předpis, zakazující obecně prodej tohoto typu likérů s obsahem alkoholu pod 25 %, aplikován stejným způsobem na jakýkoli likér, byl tím cassis francouzský vyloučen z německého trhu. Soudní dvůr sice aplikoval dassonvillskou definici, avšak s tímto dodatkem: "Překážky pohybu zboží uvnitř Společenství, vyplývající z nesouladu mezi právními předpisy jednotlivých států týkajícími se uvádění daných výrobků na trh, jsou akceptovatelné do té míry, v jaké tyto předpisy mohou být uznány za nezbytné pro uspokojení kategorických požadavků týkajících se zejména účinnosti fiskálního dozoru, ochrany zdraví obyvatelstva, poctivosti obchodních transakcí a ochrany spotřebitele." V dodatku formulovaný princip podstatně zmírňující účinky dassonvillské definice je nazýván první princip Cassis a označován jako "pravidlo rozumu". Počínaje tímto rozhodnutím má Soudní dvůr za to, že použití opatření obecného dopadu (tj. na zboží jak dovážené, tak i vlastní) nemusí být porušením čl. 28 Smlouvy ES, je-li nutné k ochraně určitých kategorických požadavků členských států spadajících do oblasti tzv. veřejného zájmu. Konečné rozhodnutí Soudního dvora bylo však ovlivněno dalším faktorem. Soudní dvůr konstatoval, že německý předpis přece jen není v souladu s čl. 28 Smlouvy ES, i když byl přijat v zájmu ochrany zdraví obyvatelstva, ochrany spotřebitele a poctivosti obchodních transakcí, avšak z jiného důvodu. Tímto důvodem byla skutečnost, že vyloučení z trhu nebylo nezbytné k tomu, aby bylo dosaženo požadovaných cílů. Téhož mohlo být dosaženo řádným označením vlastností výrobku. Tento závěr, který je plně v souladu se směrnicí Komise č. 70/50/EHS, znamenal vznik druhého principu Cassis, který říká, že bez řádného důvodu nesmí být bráněno tomu, aby zboží vyrobené a komercializované v souladu s právem v jednom smluvním státě mohlo být uvedeno na trh jiného smluvního státu. Rozhodnutí ve věci Cassis de Dijon položilo základy nového přístupu k uvolnění vnitřního trhu, vyjádřenému v Jednotném evropském aktu. Nyní se Komise koncepčně soustřeďuje spíše na odstraňování rozdílů mezi předpisy jednotlivých členských států, které jsou ve většině případů důvodem opatření omezujících pohyb zboží. Podnětem k tomu byl Cassis de Dijon, kde za důvod obtíží byly uvedeny rozdíly v úpravě jednotlivých členských států, pokud jde o podmínky přístupu zboží na trh.
Judikát Keck Další oslabení dassonvillské definice, štrasburský supermarket dovážející potraviny z Německa, Keck ale prodával v rámci akcí některé výrobky pod cenou, což je ve Francii zakázáno. Keck se bránil tím, že dováží i německé zboží – bylo by to omezení dovozu z Německa do Francie. Keck prohrál, zákaz prodeje zboží pod cenou není diskriminační. Zákon o zákazu prodeje zboží pod cenou není v rozporu s komunitárním právem. VB a Irsko měly problémy s velkým dovozem ze zahraničí – VB devalvovala, zdražila tím dovoz. V Irsku začali propagovat irské zboží, ve VB vytvořili kampaň BB – „by British“. V Irsku BI, které ale bylo podporované státem – opatření státu => článek 28, zakázaná opatření.
[email protected]
- 12 -
