Q

Boskovice 2010 „Co tady pohledáváš, Belzebube“, přivítal mne mile přítel František Vykydal na prezentaci 12. ročníku bleskového turnaje „O putovní pohár Makkabi“ v boskovické sokolovně. On tam přivezl včerejšího spoluvítěze rapidu v Bystrci Jana Píšeho, nás s Vendelínem Hafrovičem dopravil do Boskovic Břetislav Eichler, vyzbrojený superfoťákem s kamerou. Kolem poledne říkal, že má již tři stovky fotek. Letošní turnaj sice kvalitou poněkud zaostával za některými z předchozích ročníků, ale čest velmistrů zachránil svojí avizovanou účasti Radek Kalod, mezinárodní mistry zastupovali Jan Bernášek a Vojta Plát (loňský vítěz) a také trojice FIDE mistrů rozhodně nezklamala – našlo se pro ni čestné místo v první pětce. Také WIM Věra Medunová byla nakonec nejlepší ženou, stejného počtu bodů (8-15) dosáhla i Lucie Bartošová z Jiskry Litomyšl. Hrál jsem jen s posledně jmenovanou v předposledním kole. Když jsem partii vzdával, odtušila moje sympatická mladá soupeřka: „To víte – to je ta výhoda bílých kamenů.“ Sál sokolovny se postupně plnil, několik dvojic zatím trénovalo. Já si zvolil za sparingpartnera kolegu Jana Zemánka z Jevíčka. Naše partie (první dvě jsem prohrál) nebyly tiché a mlčenlivé, naopak „žvanivé“ a to přilákalo početný dav kibiců. Takticky to rozhodně nebylo dobře promyšleno – každý teď viděl, v jaké jsem formě a že se mne bát nemusí. Konečně se všech 56 účastníků sešlo a turnaj mohl být zahájen pěknými a stručnými proslovy místostarostky Boskovic paní Ing. Jaromíry Vítkové a Pavla Hubeného – hlavního pořadatele. A již na stěnách visí los prvního kola. Marně hledám své jméno – že bych se zapomněl přihlásit? Ale ne – je to na úplně posledním řádku a mým soupeřem je tudíž „nejslabší“ ze všech – Tomáš Marcikán z Makkabi Boskovice s ratingem 1000. To bude příjemný začátek – říkám si. Ale když zcela inteligentně rozehrál Pircovu obranu (já měl černé), získal iniciatvu, útok na krále, pěšce a pak mne zmatil – byl jsem trochu zmaten. A všem ochotným poslouchat líčím svůj žal: „Prohrál jsem v prvním kole s úplně posledním hráčem – co bude dál?“ A to jsem měl smůlu i jinou. Mít losovací číslo 29 (místo 28) – byl bych seděl v prvním kole na pódiu, byl bych jistě fotografován a mým soupeřem by byl velmistr Kalod! Ve druhém kole oplácím porážky Janu Zemánkovi a do třetího kola dostávám dalšího „žolíka“ Romana Moce (ASK Blansko-1695). Ale co to, zcela suverénně mne poráží i tento chlapec! Mám tedy jeden ze tří a to mi připadá vskutku deprimující. Vždyť „Normální je“, jak si notujeme s Honzou Uhmannem, „Mít dvaapůl ze tří ve švýcaru“. Neštěstí však nechodí po horách, nýbrž po (některých) šachistech. Dr. Jan Píše v úvodních třech partiích překročil čas! Poprvé s Vendelínem Hafrovičem. To ovšem neznamená, že má tři nuly. Píše hraje bez ohledu na šachové hodiny. Praporek ho vůbec nezajímá. Výsledkem je, že se o to musí starat soupeř. Buď ohlásí Píšemu, že mu praporek již spadl a tím prohrál, nebo si povšimne (většinou v horší pozici), že jsou oba dole a chce remízu. Honza Píše pak léčil svůj žal tím, že po každém kole zval své šachové přátele „na pohárek“ a ke konci turnaje již některé partie údajně zapomínal odehrát. Nebylo to příliš moudré... Jinak si vedl Franta Vykydal. Pokaždé, když byl vylosován s někým extrémně silným na podium (seděl tam nejednou) říkal: „Konečně jsem se vyhrabal z bahna“. Což bral přítel Luboš Riška jako nechtěnou „urážku“, když nás všechny ostatní prý označuje Vykydal za bahno. No názory na úspěch i neúspěch mohou být různé. Například pan Plát, se kterým se nám v bufetu dobře povídalo, tvrdil, že „Vojta hraje dnes jako prase.“ A to skončil jako třetí! Jsme tedy u losu čtvrtého kola. Udiveně koukám: mám bílé s Mocem! Co se děje, počítač se pokazil? Jdu se podívat na svoji „oblíbenou“ 19. šachovnici a – vskutku je to můj soupeř z předchozího kola. Ale před tím, než jdu protestovat k pořadatelskému stolku, zeptám se pro jistotu: „My jsme přece už spolu hráli...“ A šokující odpověď: „To byl můj brácha!“ No komu se to stalo – hrát ve dvou následujích kolech s dvojčaty? Naštěstí bylo toto dvojče Martin Moc (ASK Blansko-1440) trochu slabší než bratr a tak jsem si udržel padesátiprocentní bodový zisk. Ale byly i světlé okamžiky. Po dvojčatech jsem začal dostávat zástupce pořadatelů. Nejprve jsem uhájil remízu

černými v Pircově obraně s ředitelem turnaje Pavlem Hubeným. „Stál jsem trochu lépe, ale vy jste to pak pěkným způsobem vyrovnával a tak je pro mne ctí remízovat s takovým známým hráčem“ byla Pavlova replika na moji nabídku smíru ve věžové koncovce. A pak přišla partie s Milanem Boháčkem. Naše dosavadní skóre bylo 0:2 ne v můj prospěch. A zde si dovolím jednu z mála šachových ukázek, spíše schéma, než přesné postavení z dané partie. Ve hře dámským pěšcem kolem dvacátého tahu Boháček nabídku remízy slušně odmítl: “Já to ještě zkusím“ a pak jsme se dopracovali k (přibližnému) postavení na diagramu: Kalendovský,J (2060) - Boháček,M (1802) Boskovice blitz, 12.09.2010


 + + ++ + + +   + + +  + +  +  +   Q + +  +  + +   + + + +  Černý právě nabídl výměnu dam, navíc hrozí event. šachem na f4, nebo matem po příp. Va2. Tak je třeba hledat záchranu. Následovalo: 1.Vxg7+ Kxg7 2.Df6+ Kg8 3.Dxe6+ Kf8 4.Dd6+ Kf7 5.Dd7+ a po řadě pokusů černého uniknout z věčného šachu a lákání na dobrání věže dáno za remízu. V turnaji nastala obědová přestávka po 8. kole. K dispozici byl skvělý hovězí guláš (45 Kč) nebo klobásky, čepovalo se desetistupňové pivo po 20 korunách a samozřejmě káva (za patnáct tuším) i jiné nápoje. Pavel Hubený nás z pódia před přestávkou vyzval, abychom se ze sokolovny do jiných hospod nevzdalovali, aby se nám turnaj „nerozpadl“. Jak byl kdo z favoritů na tom po osmém kole, si samozřejmě nepamatuji. Já hrál asi tak, že v lichých kolech jsem se silnějšími prohrával, v sudých kolech jsem se vždy vypracoval na padesát procent. Protože měl turnaj 15 kol, hrozilo, jak jsem se svěřil příteli Vránovi, že ani těch padesát procent (ovšem vinou pořadatelů) neudělám. Při pravidelných výpravách na toaletu jsem na chodbách sokolovny vídával diskutující dvojice Vrána-Kapusta, Červený – Bernášek a mnohé jiné, kuřáci byli odkázáni na prostor před budovou. Obecně s potěšením však konstatuji, že kuřáků mezi šachisty podstatně ubylo... V bufetu se k našemu stolu (Píše, Vykydal, Riška, Pláti) často přidal některý z pamětníků, třeba pan Jindřich Melich z PrahyPankráce. „Ty jsi hrál teď dobře v Bulharsku“, říká mu Franta Vykydal. A Melich, který s sebou vzal na turnaj kolegu Gregora (Praga Praha) „Ať vám to Moravákům ukáže, jak se mají hrát šachy“ to radostně potvrzuje. Dokonce líčí, jak přemohl nějakého intermajstra s Elem 2390 a ten o kolo později z turnaje raději vystoupil. A na kolik Tě ten zájezd přišel, ptá se zvědavý Vykydal. Melich to v duchu přepočítává z Eur: „Asi třicet tisíc...“. No to je ta relativita, říkám Riškovi. On si jede na šachový výlet za třicet tisíc a pro mne je to půlroční 2

důchod...“. Na turnaji hráli i bratři Chládkové. Zatímco Václav prohrál „vyhranou“ partii s mladým Honzou Uhmannem tím, že v hektickém závěru tak toužil postavit rychle novou dámu, že táhl pěšcem z a6 rovnou na a8 a dopustil se tak prohrávajícího nemožného tahu, pochlubil se pan ředitel Vlastimil Chládek tím, že byl právě vylosován na první stůl na pódium k utkání s velmistrem Kalodem. Získal tak další kapitolu do své chystané knížky „Moje partie proti mistrům světa a známým velmistrům“. A mne velmi potěšil sdělením: „Turnaj u Pásků na Lokálce se mi líbil a budu tam rád jezdit. Jenom mi tak týden před tím zavolej nebo pošli e-mail“. My zase moc rádi Vlastíka Chládka (znáte jeho pěkný blog na webu Pražské šachové společnosti?) rádi v Lokálce na blicáku uvítáme. Jednu divokou partii s Honzou Uhmannem starším vylovil Vlastimil Chládek v paměti: Chládek,Vl - Uhmann,J. st. [C44] Boskovice blitz (10), 12.09.2010 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.d4 exd4 4.c3 d3 5.Sxd3 Sc5 6.0–0 Jf6 7.e5 Jd5 8.b4 Se7 9.b5 Jb8 10.c4 Jb4 11.Se4 d5 12.cxd5 f5 13.exf6 Sxf6 14.Jd4 Jxd5 15.Dh5+ g6 16.Sxg6+ hxg6 17.Dxg6+


 +    + +  + + Q+ + ++ +  +  + + + + + +  + + 

   +   17...Kd7 18.Df7+ Kd6 19.Sa3+ Ke5 20.Jf3+ Kf5 21.Vd1 Se6 22.Jd4+ Ke5 23.Dxe6+ Kf4 24.Df5# 1–0

No a když už jsme u těch bleskových pochybení, chyb, nepřesností, přehlédnutých figur a šachů, pohleďme, kterak klikař Jan Uhmann ml. poslal pana Vykydala opět mezi „bahno“. Uhmann,J (1964) - Vykydal,F (2151) Boskovice blitz, 12.09.2010

3


  + + ++ + + + +  + + + + + + + +  ++ + + + +  +  + + +  + + + +  1...Df4+ 2.Vg3+ a nyní zahrál černý vítězné 2...h4 (vazba), načež mladý Uhmann mu hlásí "nemožný tah". Jistě šokující závěr. 1–0 Je to příklad zajisté typický. Také mně se podařila „finta“ se soupeřem, kterého jmenovat raději nebudu. Měl jsem v zahájení napadeného střelce, který stál na d3, soupeřovou dámou z d4. Moje dáma stála na d1 a já s ní uhnul na e1, takže střelec d3 krytí pozbyl. Sotva jsem domáčkl hodiny, tak v rozčilení nad svou blbostí pravím „No to byl tah, že?“ a chtěl jsem se po Dxd3 vzdát. A představte si, soupeř přitakal (podotýkám, že jsem tou hrubkou žádnou hrozbu nevytvořil) a střelce si nevzal a táhl jinak! Záhady šachu, nad kterými mohli diváci jen kroutit nevěřícně hlavami... Turnaj se blíží k závěru a Luboš Riška se stěžuje: „Co to je za turnaj? Já hraju jen se samými Brňáky!“ A já mu opáčím – podle mne tady žádní Brňáci nehrají. Neměl jsem zatím ani jednoho! Hraji buď s dvojčaty, nebo se šachisty Talovského jména: Moc, Moc, Hon, nebo s pořadateli!“ A po nich třeba v sedmém kole na 12. stole sedí proti mně mistr Bernášek. Tak se ptám: „Co tady prosím vás děláte?“ A on odpovídá “Dneska se nějak nedaří“. Mistr Bernášek prohrál např. s Karlem Kredlem z Adamova, který mi tu partii přislíbil poslat. A podotkl, že loni vyhrál s mistrem taky... Protože už jsem starý trouba a skleróza se projevuje třeba tím, že se jdu podívat na vyvěšený papír s kým hraji a na kterém stole, a když poodejdu, musím se vrátit, protože jsem to za zlomek vteřiny zapomněl, tak mi promiňte, že vskutku šachových ukázek je v tomto článečku poskrovnu. Pochlubím se však následující (opět přibližnou) pozicí:

4

Kalendovský,J (2060) - Daniel,M (2058) Boskovice blitz, 2010


 +  ++    + Q + +  + +    + +  + +    + + +  + + +   Černý na tahu zahrál zdánlivě velmi silné 1...Jd5 a napadl jak mého nekrytého střelce, tak pěšce c3 i pěšáka f4. Přemýšlím, jak to všecko pokrýt a náhle dostávám nápad 2.Ja5 a černý se po chvíli přemýšlení vzdal a prohlásil: "Pěkný tah - a to jsem myslel, že jsem již vyrovnal hry"... 1–0 Po obědě se už mnoha lidem přestávalo dařit. Stěžoval si i Honza Uhmann – měl jsem 5,5 z osmi a najednou série nul... Ještě si vzpommínám na milého soupeře z Poličky Davida Schaffera. Když jsem ho (náhodou) porazil, připomněl mi můj „dopis“ o mistru Hromádkovi, kterým jsem se pokusil opravit jednu nepřesnost, uveřejněnou na webu ŠK Štefanydes Polička. A připomněl, že ty informace má z kroniky poličských šachistů ze dvacátých let minulého století, kterou mi slíbil oskenovat a poslat. Už se těším, milý pane Schaffere. Někteří účastníci si udělali do Boskovic rodinný výlet, neboť „nejen šachem živ je člověk“. Bratři Šípkové si přivezli kromě manželek i své malé dítky, stejně tak Mirek Jurka manželku a dceru, Vladimír Štefl svoji paní – taková vycházka a prohlídka boskovických památek či Arboreta jistě stála za trochu námahy. Zprávičku o turnaji ukončeme konstatováním, že rozdílení zasloužených cen trvalo pěkně dlouho, než se rozdaly všechny peníze a hodnotné věcné dárky. Na pódiu se seřadili vítězové všech možných kategorií – nejvíc cen získala rodina Medunových, tuším plných sedm! Přejeme boskovickým pořadatelům, kteří suverénně zvládli občasné výpadky nestálé výpočetní techniky – z počátku tiskárna odmítala tisknout remízy, nebo opravit obráceně udaný výsledek: při losu tuším sedmého kola protestuje přítel Arne Zeman, že má mít o bod víc. Právem – a jak tomu došlo? Výsledek svých partií chodil vždy hlásit Pavel Hubený. Opravdu zahlásil svoji prohru, ale zapisovatel, patrně maje na mysli, že hlásí obvykle ten, kdo vyhrál, zapsal mu jedničku. I toto zdržení dlouho netrvalo a chyba byla opravena. Snad trochu překvapivým vítězem se stal sympatický a nenápadný Martin Červený z 2222 ŠK Polabiny ziskem 13 bodů z 15 partií (obvyklá „norma“ vítězů) před velmistrem Radkem Kalodem (1. Novoborský ŠK – Radek se mne vždy vlídně zeptá, když se někde potkáme „Jak se daří pane rredaktore?“) 12, jemuž první místo překazil v posledním kole výhrou Karel Kratochvíl. Třetím byl Vojtěch Plát (TŽ Třinec) 11,5, čtvrtým Fera Vrána (ŠK Staré Město) 10,5, o kterém prohlásil nespokojený Olda Šípek: „To bylo strašné s ním hrát. Pomalými vláčnými pohyby neúprosně tahal co vteřinu – to tah!“ O páté místo se podělili FM Mirek Jurka (ŠK Duras Brno) a Jiří Gregor (Praga Praha) s 10 body. 5

Jurka si tak po Láďovi Urbancovi a Neklanu Vyskočilovi vybojoval právo účasti na finále bleskového přeboru ČR v prosinci 2010 v Praze jako vítěz přeboru JmŠS. Ostatní podrobnosti o výsledcích turnaje a cenách se jistě dozvíte z oficiálních zpráv. (kal)

6