PVT: Evropská firma pro 21. století

PVT: Evropská firma pro 21. století

PVT: Evropská firma pro 21. století

Obsah:

PVT: evropská kvalita s tradicí

2

Kdy na informatice záleží a kdy ne

5

Horizontály: co PVT dodává?

7

Vertikály: komu PVT dodává?

12

PVT v otázkách a odpovědích

16

Pro PVT a.s., vyrobily Softwarové noviny, s. r. o., 2006 Vedoucí projektu: Petr Koubský Grafický návrh a sazba: Jakub Zoubek

1

2



PVT si získal jméno především jako dodavatel některých klíčových projektů pro státní správu České republiky: volby, unikátní technické řešení kupónové privatizace, elektronický podpis, elektronické mýtné. Je součástí nadnárodního holdingu PROKOM a chystá expanzi do více evropských zemí. Málokterá počítačová firma, a to v celosvětovém měřítku, se může pochlubit padesátiletou historií. Jak jinak – celý obor je velice mladý. Zkušenost a tradice se v něm počítá často na měsíce, ne na roky. Společnost PVT je u nás jediná, která hlubokou a dlouhou tradici má. Byla založena na samém úsvitu počítačové éry, v roce 1954. Kdybychom ji přirovnali k automobilovému průmyslu, znamená to něco jako Laurin a Klement.

Báječní muži od počítacích strojů A je to funkční přirovnání. Padesátá a šedesátá léta byla ve v početní technice érou nadšenců a hrdinů, podobně jako začátek století v automobilismu a letectví. Báječní muži od počítacích strojů svými schopnostmi a svým úsilím plně vyvažovali vše, co tehdejším počítačům chybělo. Žádná klávesnice, žádná obrazovka, se strojem se komunikovalo pomocí číselných kódů zapisovaných do děrné pásky; a výkon počítače představoval nepatrný zlomek toho, co má dnes na stole každá sekretářka. Přesto se dokázaly úžasné věci včetně úspěšného řízení celých velkých výrobních podniků, což zpětně působilo jako impuls dalšího rozvoje počítačů. I ten nejmodernější počítač tehdy byl velmi komplikovaným zařízením, které potřebovalo ke svému provozu buď samostatnou budovu, nebo alespoň několik vyhrazených prostor se speciálními nároky na čistotu, kabeláž, klimatizaci apod. O jeho chod se musel starat tým odborníků, většinou úzce specializovaných na konkrétní stroj. Dnes se občas má za to, že tehdejší uspořádání a využití výpočetní techniky bylo jakýmsi přežitkem socialismu. Je to naprostý nesmysl. Zejména v softwarové oblasti dokázali domácí odborníci držet krok

Test 1 V roce 1962 se v PVT začal používat počítač LGP–30. Jak velkou měl vnitřní paměť? a) 32 KB b) 128 KB c) 4 KB (a, b = 0 bodů, c = 2 body)

PVT je jeden z vedoucích středoevropských dodavatelů služeb souvisejících s informačními technologiemi. Realizuje náročné projekty na zakázku pro veřejnou správu i komerční sféru.

se Západem a pomáhali tak hospodářství a celé společnosti fungovat normálněji, více na úrovni doby, než by tomu bylo bez nich. PVT měl v tomto úsilí vždy důležitou úlohu. Zlom v činnosti PVT stejně jako v celé společnosti nevyhnutelně nastal po vzniku demokratického zřízení v roce 1989. Prakticky přes noc se vynořily úkoly související s praktickým chodem nového státu. Velkou technickou a organizační zkouškou byly první svobodné volby v roce 1990, které PVT kompletně zajišťoval co do zpracování výsledků. Byla to mimořádná odpovědnost a zároveň šlo o úlohu, se kterou nikdo v zemi neměl a nemohl mít přímou zkušenost. Tým PVT využil všeho, co se naučil dříve, a poradil si se zadáním bezchybně. Od roku 1991 byl PVT odpovědný za jiný projekt, z hlediska státu strategický, tentokrát však dlouhodobý. Šlo o kupónovou privatizaci. Stejně jako volby se týkala všech občanů státu, zpočátku tedy ještě patnácti milionů. PVT zpracoval jak první, tak druhou vlnu kupónové privatizace a pro další mimoburzovní obchodování s akciemi založil v roce 1993 dceřinou společnost RM–SYSTÉM. Mimořádný a bezprecedentní úkol byl opět splněn na jedničku. Vedle těchto klasických úloh hromadného zpracování dat se PVT zabýval intenzivně tím, čím se liší dobré počítačové firmy od průměrných – sledoval vývoj nových technologií a hledal v nich obchodní příležitosti. Stal se průkopníkem v oblasti internetu, čipových karet, elektronického podpisu a dalších zásadních novinek.

Nadnárodní expanze: Holding PROKOM S velmi silnou pozicí na domácím trhu a obrovskými zkušenostmi se jako logický další krok jevila koncem devadesátých let zahraniční expanze. Proto začali akcionáři PVT pečlivě vybírat vhodného zahraničního partnera. Transakce se realizovala v květnu 2003, kdy se majitelem PVT stala vedoucí polská IT firma, společnost PROKOM Software SA.. Tím začala nová kapitola rozvoje, která již není omezena jen na český a slovenský trh. PVT se tak stal součástí holdingu, který je na rychlém vzestupu. Výsledkem náročné reorganizace je mimo jiné fúze dvou silných polských dodavatelů IT služeb, společnosti Asseco a Softbank, stávajících členů holdingu. PVT se v tomto novém uspořádání stane součástí nadnárodní společnosti Asseco. Nová pozice v rámci skupiny dává společnosti PVT více samostatnosti a pružnosti při zachování všech výhod příslušnosti k silnému svazku firem. Změny v holdingu tím nekončí, protože hlavním úkolem společnosti Asseco je nyní masivní expanze do dalších zemí střední Evropy. V plánu je tedy posílit pozici PVT dalšími akvizicemi. Jasně deklarovaným cílem celého holdingu PROKOM je obsazování dalších trhů a dosažení silné a trvalé pozice v rámci celé Evropy. Kapitálově i odborně na to holding rozhodně má a je připraven tento úkol zvládnout.


3

Silný dodavatel na silném trhu PVT v současné době působí v širokém spektru IT řešení i cílových trhů. K nejdůležitějším dodávaným řešením patří bezpečnost IT, řízení firemního obsahu (enterprise content management), podpora řídicích a rozhodovacích procesů (business intelligence), integrace informačních systémů, outsourcing, správa infrastruktury, vývoj softwaru a podnikové informační systémy. Mezi hlavní cílové trhy patří veřejná správa, finanční instituce, doprava, telekomunikační a poštovní služby, energetika, hutnictví a dobývání nerostných surovin, strojírenství a zpracovatelský průmysl. Dnešní PVT je firma evropského formátu. Trh IT služeb v dnešní a zítřejší Evropě je extrémně náročný a vysoce konkurenční. Firmy starého střihu, zahleděné do minulosti, i kdyby byly sebeúspěšnější, na něm dlouhodobě neobstojí.

PVT je připraven jak pracovat na vlastních obsáhlých projektech, tak zapojit se do spolupráce s jinými dodavateli, aby se dosáhlo optimálního výsledku. Umí tedy dodávat jak ucelená, tak dílčí řešení. Z hlediska dnešních náročných zákazníků jsou obě tyto dovednosti stejně důležité a přítomnost jedné z nich nemusí u IT dodavatele vždy znamenat, že disponuje i tou druhou. PVT díky svým zkušenostem ano. K tradičním dovednostem PVT patří schopnost dodat zákazníkovi; řešení, jaké se nedá realizovat standardními prostředky a nástroji bez velkého množství tvůrčí práce. Dnešní zákazníci působí sami rovněž ve vysoce konkurenčním prostředí a taková řešení nutně potřebují, aby obstáli.

Pro PVT však budoucnost začala již dnes. Společnost prošla zásadní reorganizací struktury a managementu. Má nyní organizační strukturu důsledně maticového typu, která je dostatečně pružná, aby umožnila firmě reagovat rychle na všechny příležitosti a požadavky. Budoucnost je vždy a pro každého zatížena

Společnost PVT je hrdá na to, že vždy měla a má důvěru zákazníků, pokud jde o kriticky důležité projekty. Týká se to zakázek z oblasti veřejné správy (systémy pro řízení krizových situací, elektronické mýtné apod.) i z komerční sféry. Je zjevné, že u takových projektů nic neznamenají sliby. Jen úspěšné realizace z minulosti a prokazatelný trvalý růst organizačních i realizačních dovedností jsou důkazem, že zákazník se může spolehnout i nadále. PVT takové důkazy předkládá denně.

velkou nejistotou, firmy se však liší v tom, jak se na ni dovedou připravit. Dnešní PVT je firma optimálně vyladěná pro tuto a budoucí dobu.

PVT je firma s velikou vizí, zároveň pevně nohama na zemi. PVT je IT dodavatel pro náročné zákazníky v náročné době.

4



5


Víte, jaký je rozdíl mezi prodejcem ojetých aut a prodejcem výpočetní techniky? Stařičký vtip říká: ten první ví, kdy lže. Pokud jste členem vrcholového vedení většího podniku, pak představujete pro prodejce výpočetní techniky a informačních systémů cenného potenciálního zákazníka. To v praxi znamená, že vám nedají pokoj. Budou vás neustále zvát na obědy, vnucovat se s drobnými dárky, posílat výpravné brožury plné zkratek a schémat. Prostě, budou se snažit udělat byznys. To je jistě legitimní. Koneckonců, váš podnik dělá ve svém oboru totéž. Potíž je v tom, že IT je obor, který roste dnes nejrychleji ze všech a to znamená, že musí také nejrychleji prodávat. Poznat, co je užitečná nabídka a co výzva k absurdnímu vyhazování peněz, je v případě IT hodně těžké. Jako bezpečná taktika pak může vypadat odmítat šmahem vše, ale ani to není nejlepší nápad – nehledě na to, že to prostě není možné. Rozhodně však je možné uvažovat o IT kriticky. Redaktor Harvard Business Review jménem Nicholas Carr uveřejnil v květnu 2004 dnes velmi slavný článek s titulem „Na informačních technologiích nezáleží“ (IT Doesn‘t Matter – později napsal knihu s podobným, názvem). Říká v něm zhruba toto: počítače a příbuzné technologie přestaly poskytovat podnikům konkurenční výhodu, protože se už staly samozřejmostí. „Nikdo se nebude přít o tom, že informační technologie dnes tvoří páteř byznysu,“ píše Carr. „Jde však o to, že schopnost těchto technologií odlišit jednu firmu od druhé, vyčlenit ji z řady, neúprosně klesá s tím, jak je informatika dostupná všem.“ Vyvozuje z toho doporučení: omezit investice do počítačových technologií; přestat v nich hledat strategickou výhodu, protože tam není; přestat používat to nejmodernější, co je na trhu a sázet raději na prověřená a stabilní řešení; hledat v použití IT vyšší bezpečnost transakcí a úsporu nákladů, nikoli nové obchodní příležitosti. A oheň byl na střeše. Carr svým textem rozčilil lidi z počítačového byznysu – ne proto, že by byl příliš objevný, ale právě naopak. Neudělal totiž nic jiného, než že vystihl ducha doby. Jeho sadou doporučení se vlastně už několik let řídí většina velkých firem na světě, aniž by musela čekat na Carrovu radu. Do roku 2000 představovaly výdaje na IT téměř přesně polovinu všech investic amerických firem. Po propadu na burzách a nástupu recese se začalo šetřit; první na ráně byly počítače. Je

Test 2 (spojený s procvičováním angličtiny) Jaká je správná odpověď na otázku „Does IT matter?” a) Yes b) No c) I don’t know and don’t give a fuck d) It depends (a = -1 bod, b = 0 bodů, c = 1 bod, d = 3 body)

Většina z toho, co se dočtete o IT, jsou žvásty.

pozoruhodné, jak snadno se firemní zákazníci vzdali investic do toho, na co předtím přísahali. A ještě pozoruhodnější je, jak málo jim to zatím vadí. Počítačový průmysl cítí neblahou zprávu: obejdou se bez nás, přinejmenším po jistou mez. Ale oficiálně tento stav věcí zatím ani jedna strana nepřipustila. Nicholas Carr vlastně vyřkl nahlas veřejné tajemství, navíc s dryáčnickým titulkem, vypočteným na efekt; jeho článek není o tom, že „na informatice nezáleží“, ale o tom, že se pomocí ní už nelze odlišit, což zajisté není totéž. Pro počítačový byznys, hnaný dopředu neustálými inovacemi a vírou, že zákazník rád vyhodí, co koupil před několika lety, jsou však obě tvrzení stejně ničivá. Výrobci informačních technologií tak stojí před zcela novým úkolem: ospravedlnit existenci a budoucnost toho, co nabízejí.


Začínají se proto dělit na ty, kteří to dovedou a na ty, kteří ne. Těch druhých je víc. Přežívají jen proto, že jim zatím ty správné otázky klade málokdo. „Počítače jsou dnes všude kromě statistik produktivity práce,“ napsal už v roce 1987 americký ekonom Robert M. Solow. Asi věděl, co říká, téhož roku totiž získal za své práce zabývající se mimo jiné právě touto otázkou Nobelovu cenu. Od té doby se situace nijak zásadně nezměnila a Solowovy argumenty nikdo nedokázal vyvrátit. Asi nejvážnější námitka proti nim spočívá v názoru, že počítače sice produktivitu práce zvyšují, ale jen lokálně: působí přelévání bohatství z firem, které je používají, do firem, které je nepoužívají, přičemž výkon ekonomiky jako celku se nemění, čemuž se říká hra s nulovým součtem. Někteří ekonomové se otázce snaží vyhnout tím, že produktivitu odepisují jako zastaralé měřítko. Nový počítačový věk je prý třeba hodnotit podle docela jiných kritérií. Částečně s tím lze souhlasit. Zapomínáme totiž, jak drasticky – nebo úžasně, to je věc názoru – se svět změnil a rozrostl během posledních padesáti let. Je nás na planetě stále víc, žijeme propojeněji, ovlivňujeme ve větší míře jeden druhého, naše životní úroveň roste a s ní i naše nároky, zároveň přibývá rizik. Vyhodnotit aspoň jakžtakž všechny údaje, které takový vývoj světa a lidstva denně generuje, to se bez počítačů a digitálních technologií neobejde. Ano, naše soužití s počítači je často komplikované a skřípe, ale to byste teprve koukali, jak by to vypadalo bez nich! Moderní civilizace by bez těch poruchových, náročných a rozmazlených mašinek neuměla fungovat. To je půl pravdy. Druhá půlka spočívá v tom, že – jak jsme si již řekli – počítačový byznys potřebuje prodávat. Vynalézá tedy stále nová zdokonalení, většinou již zcela zbytečná. Proto jsou podnikové i vládní databáze stále objemnější. Proto má každý program desetkrát více rozmanitých funkcí, než vůbec může normální člověk potřebovat a pochopit. Proto se v mobilních telefonech objevují kalendáře, kalkulačky a kamery – vždyť kdyby tam nebyly, nikdo by neměl důvod koupit si nový přístroj, starý by nadále sloužil postačujícím způsobem. Překotný vývoj nových vlastností přístrojů a programů nepotřebuje nikdo kromě jejich výrobců a prodejců – ti však natolik naléhavě, že nám všem nakonec dokážou ty novinky vnutit.

Test 3 (opět spojený s procvičováním angličtiny)

Test 4 Nejpravděpodobněji vás zaujme IT obchodník, který řekne, že vám přišel prodat a) komplexní řešení všech vašich IT potřeb b) unixový server c) snížení vašich nákladů na IT o 25 % (a = –1 bod, b = 0 bodů, c = 4 body)

6

Zákazníkům a uživatelům jde ovšem o něco jiného: aby počítačové technologie fungovaly v zásadě stejně jako dosud, ale doopravdy – aby skutečně plnily sliby, které jejich výrobci již léta trochu lehkovážně rozdávají. Je to obrovský a zároveň velmi jemný rozdíl. Solidní dodavatelé i výrobci neseriózních slibů říkají v podstatě totéž: „komplexní řešení“, „integrace aplikací“, „procesní analýza“ atd. Říkají to proto, že jiná slova nemají k dispozici. A také proto, že se to jaksi očekává. V dnešní době se nedá dost dobře říci: „no, popisujeme to sice stejnými slovy jako jiní, ale když to koupíte od nás, bude to doopravdy fungovat“. Znělo by to – přízemně? Málo elegantně? Možná by se to ale tak říkat mělo. Dokud nebude, dokud to představy o firemní kultuře nedovolují, dokud si to může dovolit napsat jen autor nezávislý na všech konkrétních společnostech jako zde, jak tedy poznáte seriózního dodavatele od… nu, od méně seriózního? Stoprocentní záruka neexistuje, s tím se smiřte. Existují však dobrá vodítka a jsou jednoduchá. Zástupce solidního dodavatele dovede popsat to, co prodává, jednoduše a srozumitelně, nebude po vás házet žádnými anglickými zkratkami, tím méně říkat, že to by laik nepochopil. Zástupce solidního dodavatele bude umět vyčíslit pravděpodobný finanční přínos dodávaného řešení a toto vyčíslení zdůvodnit. (A pokud to nejde, což se v IT může stát, pak bude umět vysvětlit, proč to nejde.) Informatika většinou není komodita. Velmi záleží na tom, od koho ji koupíte. Vybírejte dobře, používejte zdravý selský rozum a ptejte se.

Co znamená zkratka CIO? a) Chief Information Officer b) Central Intelligence Online c) Congress of Industrial Organizations d) Carrier Is Over

Pokud jste členem vrcholového vedení velkého podniku, pak představujete pro prodejce výpočetní techniky a informačních systémů cenného potenciálního zákazníka. To v praxi znamená, že si všechny tyhle rady můžete vyzkoušet už brzy. Petr Koubský, Softwarové noviny, s. r. o.

(a = 3 body, b = 0 bodů, c = 1 bod, d = 3 body)

Horizontály: co PVT dodává? První technologická konference pro vyšší management se konala v roce 1882. Uspořádala ji německá říšská pošta a jejím účelem bylo zbavit ředitele firem strachu z telefonu. Nikdo nepřišel. Ředitelé se urazili: my, a používat telefon? To je pro podřadné pracovní síly. V dnešní době se základní znalost technologií u řídicích pracovníků očekává a předpokládá – většinou právem. Je však třeba si uvědomit, o jaký druh znalostí zde jde. Ani říšská pošta nechtěla své zákazníky naučit, jak telefon zapojit a opravit. Chtěla, aby si uvědomili, jaké obchodní výhody jim může přinést. Přesně tak je tomu s technologickým minimem, které by měl manažer znát dnes. Zní to možná surově, ale příliš detailní znalosti o IT nejsou u řídicího pracovníka příliš dobrým vysvědčením. Naznačují, že jeho zájmy a dovednosti jsou někde jinde, než by být měly. (Výjimky samozřejmě existují, ale potvrzují pravidlo.) V následující části textu shrneme co možná nejsrozumitelněji, avšak bez ztráty přesnosti, hlavní oblasti, v nichž PVT působí, rozčleněné z hlediska technologie. V terminologii IT se používá též pojem horizontální členění: segmentace IT oboru podle toho, jakými technologiemi a soubory dovedností se zabývá. Protikladem je členění vertikální, které se týká oboru podnikání zákazníka: IT pro zpracovatelský průmysl, pro finanční instituce, pro státní správu apod.

Podnikové informační systémy – ERP Vnímáme-li podnikovou informatiku očima uživatele, pak první,

Důležitým trendem současnosti je rozšíření působnosti podnikových informačních systémů směrem k menším a středním firmám. Podnikové informační systémy nejvyšší výkonnostní třídy byly dlouho výlučnou doménou velkých podniků. Tvořily jejich důležitou konkurenční výhodu. Menší podniky si podobná řešení nemohly dovolit nejen kvůli výši investice, ale také proto, že nedisponovaly IT personálem nutným pro obsluhu náročných systémů. Technický vývoj a rostoucí konkurence na trhu však postupně mění rovnováhu sil, což znamená, že karty příležitostí po malé a střední podniky se rozdávají znovu a mnohem výhodněji. V současné době došly počítačové technologie tak daleko, že menší podniky mohou buď zakoupit velmi spolehlivé informační systémy přizpůsobené jejich potřebám, anebo mohou tyto systémy využívat formou outsourcingu.

s čím se každý setká, je zpravidla podnikový informační systém (ERP, Enterprise Resource Planning). Řídit podnik znamená mít před očima něco jako palubní desku, která zobrazuje všechny potřebné údaje o jeho momentálním stavu a dává možnost zasáhnout. Takovou palubní deskou, náležitě automatizovanou, aby se její obsluha dala zvládnout, jsou podnikové informační systémy.

Pojem business intelligence zní trochu špionážně, což není náhoda. Stejně jako v případě rozvědky (angl. intelligence, viz známá Intelligence Service) jde o shromažďování informací, které nejsou zjevné.

Moderní podnikový informační systém představuje sadu nástrojů určených pro řízení všech činností podniku od příjmu objednávek a fakturace, přes správu skladů a zásob až po zpracování mezd,

Pod tento pojem se shrnují softwarové nástroje a technologie, které slouží k propojení všech podnikových dat (finančních, výrobních apod. – běžně se také používá pojem konsolidace dat), k uložení

řízení lidských zdrojů, řízení výroby, výzkumu a vývoje apod. Je modulární, lze jej tedy uzpůsobit jak velikosti a speciálním potřebám zákazníka, tak odvětví, v němž zákazník působí.

těchto dat ve formě vhodné pro další analýzy (to jsou datové sklady) a konečně k tomu, aby se z dat daly snadno a účinně získat relevantní informace potřebné pro přehledy, plánování, řízení, ana-

Podpora řídicích a rozhodovacích procesů (Business Intelligence)


7

lýzy atd. (existují různé techniky, jak to dělat, a různé termíny, které je popisují: On-line Analytical Processing neboli OLAP, data mining a podobně). Jinými slovy: jde o přetvoření dat na informace a znalosti, které jsou následně použity pro podporu kvalifikovaného rozhodování v klíčových procesech zákazníka. Rozdíl mezi pojmy data a informace je zde klíčový. Seznam prodaného zboží v hypermarketu za dva týdny – to jsou data. Zjištění, že ti zákazníci, kteří kupují olivový olej, sahají často také po octu – to je informace. (Přemístit ocet k oleji – to je manažerská a obchodní reakce na tuto informaci.)

Řízení firemního obsahu (enterprise content management, ECM) Všechny informace někde v podniku jsou, jen vědět kde a umět si je dát dohromady! To je ústřední motiv jak výše zmíněných technik a pomůcek spadajících pod pojem business intelligence, tak problematiky řízení firemního obsahu. U něj jde především o nejrůznější druhy kontroly nad dokumenty, které podnikem obíhají. Není to rozhodně triviální úkol. Veškeré údaje se vyskytují uvnitř podniku v nejrůznějších podobách: na papíře, v podobě elektronických dokumentů, v e-mailu. Uloženy mohou být centrálně, anebo lokálně na discích jednotlivých osobních počítačů. A každý z nich má téměř vždy více než jednu verzi. Jde prostě o to, jak se v tom všem vyznat. Zásadní věc je zařídit, aby se používala vždy jen „jedna verze pravdy“, aby prostě bylo jasně definováno, co platí a co ne, která varianta je v případě sporu rozhodující. Dokumenty musí být jednak někde a nějak centrálně uloženy – aby k nim a k jejich historii byl kdykoli přístup – jednak musí obíhat, aby se k nim předepsaným způsobem a v předepsaném čase vyjádřili všichni, jichž se týkají. Úkolem technologií ECM je tyto dva často rozporné požadavky bezchybně splnit.

úkol vyžadující velmi systematický přístup a speciální vybavení – často se řeší formou outsourcingu. I společnost PVT zde využívá služeb externích dodavatelských firem. Stejně tak je zapotřebí mít kontrolu i nad tiskem dokumentů – z hlediska kontroly nákladů, úniku důvěrných informací apod. A samostatnou problematikou je otázka bezpečné skartace elektronických dokumentů – smazat je z disku přirozeně nestačí.

Bezpečnost informačních technologií Je třeba si uvědomit, že otázka bezpečnosti v elektronickém světě je plnou analogií bezpečnosti ve světě reálném, jen použité prostředky jsou jiné. Papírové dokumenty je možné zamknout do trezoru a ke dveřím postavit strážného. Elektronické trezory v plném slova smyslu neexistují, ale stejné úrovně bezpečnosti (po pravdě řečeno, daleko vyšší úrovně) lze dosáhnout jiným způsobem. Stejně tak průniku zlodějů a chuligánů do prostor firmy brání zámky u dveří, poplašná zařízení, vrátný a bezpečnostní služba, případně policie. V elektronickém světě máme namísto pochybných osob pochybná data: počítačové viry, trojské koně, nevyžádanou elektronickou poštu. Nástroje obrany tomu odpovídají – antiviry, firewally, zabezpečené přenosové kanály, virtuální privátní sítě. Zásadní je v otázkách bezpečnosti vždy lidský faktor a větší rizika hrozí zevnitř firmy než zvenčí. Kromě toho nehoda představuje vět-

Test 5 Následující technické otázky jsou seřazeny zhruba podle rostoucí náročnosti. Na kterou z nich už neumíte odpovědět? a) Kolik bitů má jeden bajt? b) Jaká je typická přenosová rychlost u technologie ADSL? c) Na jakém principu technologie ADSL funguje? d) Co je to cache druhé úrovně?

8


e) Jaké jsou hlavní rozdíly mezi modely CORBA a DCOM? (a = -3 body, b = 0 bodů, c = 3 body, d = -2 body, e = -4 body)

Vedle toho je třeba zařídit celou řadu dalších věcí. Papírové dokumenty se dnes prakticky vždy převádějí do elektronické podoby, aby se s nimi dalo zacházet standardizovaným způsobem. To je sám o sobě


Test 6 Dá se elektronický podpis falšovat? a) ano, ale jen tehdy, je-li použit nesprávným způsobem b) prakticky vzato nedá c) ano, ale jen tehdy, není-li certifikovaný ve smyslu zákona d) ano, pokud padělatel disponuje speciálním nákladným vybavením

9

Do problematiky bezpečnosti patří také šifrování a elektronický podpis. Obě technologie jsou hodně příbuzné, ne však totožné. Šifrování dat zabezpečuje, aby si je nepřečetl nikdo nepovolaný. Jeho nejběžnější analogií v reálném světě je obyčejná poštovní obálka. Smyslem elektronického podpisu je především zaručit identitu autora či odesilatele zprávy – stejně jako u běžného podepsaného dokumentu. Elektronický podpis umí ještě navíc věc, kterou obyčejný podpis na papíře zajistit nemůže: ručí za neporušenost dokumentu, za to, že v něm nikdo nezměnil ani písmenko.

(a = 2 body, b = 2 body, c = -2 body, d = -2 body)

ší nebezpečí než zlý úmysl. Přes polovinu mimořádných událostí týkajících se informatiky lze zařadit do jedné ze dvou kategorií: buď jde o hardwarovou havárii se ztrátou dat (nejčastěji havárii pevného disku), anebo o chybu obsluhy. Hackeři a jiné dramatické události se také vyskytují, ale častěji patří do thrilleru než do života. Tomu odpovídají i bezpečnostní opatření. Jejich základem je vždy pečlivě zpracovaná bezpečnostní politika podniku. Popisuje, kdo za které opatření odpovídá, kdo co dělat musí, smí a nesmí, jak se má postupovat, když nastane problém. Jasná pravidla jsou často důležitější než sebepokročilejší technika. Pak je třeba, jak říkají lidé od policie a bezpečnostních služeb, „zajistit perimetr“, neboli opatřit zámky, bytelné dveře a poplašné zařízení. V elektronickém světě tomu odpovídají především firewally – specializované programy nebo i specializované počítače, které kontrolují datový provoz mezi firmou a zbytkem světa. Dávají pozor, aby se dovnitř nedostalo pokud možno nic škodlivého. Firewall v kombinaci s antivirovým programem dokáže eliminovat většinu běžných nebezpečí zvenčí. Požaduje-li se vyšší úroveň zabezpečení, nastupují speciální technická opatření, jichž je k dispozici mnoho a zpravidla se důkladně přizpůsobují na míru konkrétnímu zákazníkovi.

Test 7 Dá se v podnikové síti propojit Microsoft Outlook a Lotus Notes? a) ano, snadno b) ano, obtížně c) nevím, o čem je řeč d) ano, ale není jisté, zda pořizovací a provozní náklady jsou únosné

Přesněji a techničtěji řečeno, podle českého zákona č. 227/2000 Sb. se elektronickým podpisem rozumí „údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které umožňují ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě“. PVT byl a je průkopníkem této technologie v České republice a jedním z hlavních expertních center, jež se jí u nás zabývají.

Integrace informačních systémů Svět výpočetních systémů je dnes fragmentovaný, rozdrobený na kousky. Všichni, od uživatelů v domácnostech po velké podniky, mají nějaké problémy s nekompatibilitou, všichni pořád řeší, co půjde kde spustit, co bude s čím komunikovat, jak co nejsnáze přenést data z jedné agendy do druhé. Technicky se těmto překážkám říká všelijak: odlišná síťová architektura; různé operační systémy; všemožné databáze; široký výběr programovacích jazyků a modelů; nekonečná rozmanitost aplikačních programů a reprezentací dat v nich. „Integrace aplikací začala představovat problém ve chvíli, když první uživatel výpočetní techniky na světě uvedl do chodu svůj druhý systém,“ říká k tomu Robert Hailstone, analytik ze společnosti IDC.

(a = -2 body, b = 2 body, c = 0 bodů, d = 3 body)

10


Úkolem lidí od IT bývá nějak to všechno propojit do funkčního celku. Dost často jej řeší tím způsobem, že před jeho složitostí rezignují a navrhnou „upgrade“, což přeloženo do češtiny zpravidla znamená: vyhoďte to, co máme, a kupte něco nového, co bude aspoň trochu obecnější a pružnější. Tenhle přístup po léta udržoval mnoho počítačových firem šťastných, mnoho uživatelů bezradných a mnoho finančních ředitelů nepříčetných vzteky. Jenže v posledních letech na takový přístup uživatelé prostě nemají peníze. A ejhle – ukazuje se, že když se chce, tak to jde. Vznikla nová oblast informatiky, tzv. integrace aplikací, která se snaží zařídit právě příslušná propojení a dosáhnout toho, aby všechno v počítačích spolupracovalo se vším skutečně, nejen na papíře reklamního letáku. Jejím obsahem je především reagovat na skutečnost, že informační systémy se – až na vzácné výjimky – nestaví na zelené louce, že bývá třeba nové propojit se starým, aby se uchránily investice do hardwaru, softwaru i zaškolení lidí. Velmi důležitou otázku představuje dílčí problém integrace a konsolidace podnikových informačních systémů v užším slova smyslu (viz výše). K tomu dochází tam, kde se podniky slučují formou fúzí, nebo naopak vytvářejí pobočky; anebo tam, kde se prostě jen rozrůstají a jejich nároky na zpracování dat rostou s nimi. Kromě toho je často třeba integrovat například SAP s jinými podnikovými platformami. To je typické právě v případě fúzí, kdy slučované podniky pracují s odlišnými podnikovými informačními systémy.

Outsourcing Outsourcing služeb a kompetencí všeho druhu, nejen informatických, je poslední dobou na velkém vzestupu. Důvod je zřejmý: stále tvrdší konkurenční prostředí ve všech oblastech podnikání. To vede k tomu, že podniky všeho druhu se soustřeďují jen na ty činnosti, kde mají konkurenční výhodu, tedy na takové, které dovedou provádět levněji a efektivněji než někdo jiný. Prakticky vzato to znamená: je třeba se zaměřit jen na svou základní oblast pod-

nikání (i tu je často třeba napřed nově a úžeji definovat!) a vše ostatní nakupovat od specialistů. Hlavní výhodou outsourcingu podnikové informatiky je kvalita. Outsourcingové firmy se živí tím, že prodávají služby na nejvyšší světové úrovni. Služby ve srovnatelné kvalitě si zákazník sám pro sebe zpravidla pořídit nemůže. Bylo by to pro něj jednak příliš nákladné, jednak nedisponuje tím, bez čeho se IT na světové úrovni provozovat nedá: dostatkem vysoce kvalifikovaných lidí. Kouzlo outsourcingových firem, které jim umožňuje špičkové služby za rozumnou cenu dodávat, spočívá ve sdílení zdrojů. Dodavatel outsourcingu nemá jednoho, ale mnoho zákazníků. Mnohé náklady, jež by v případě jediného osamoceného zákazníka byly nepřijatelné, se tak dají rozložit a sdílet. Dochází k synergickým efektům. A jeho pracovníci se samozřejmě díky zkušenostem z rozmanitých zakázek a situací rychle učí a mohou tak poskytovat daleko kvalitnější služby. Konečně, ale nikoli v první řadě, jde i o to, že poskytovatel outsourcingu nakupuje hardware, software, konektivitu a další primární IT zdroje ve velkém a tudíž levněji. Další výhodou outsourcingu je to, že provozované ICT systémy jsou neustále na výši doby, že se pracuje s tím nejnovějším a nejlepším, co je v oboru k dispozici. Je tomu tak opět proto, že dodavatel outsourcingu aktualizuje své vybavení za mnohem výhodnějších podmínek, než by mohl jednotlivý zákazník. A opět – podstata této výhodnosti nespočívá primárně ve slevách od dodavatelů, jak se často mylně usuzuje, ale ve sdílení zdrojů. Velkou výhodou outsourcingu z hlediska zákazníka je podstatné snížení investic – v krajním, ale dosažitelném případě jejich úplná eliminace – do oblasti ICT a jejich náhrada nižšími a hlavně perfektně predikovatelnými operativními výdaji. Jednoduše řešeno, na počátku celou dodávku financuje dodavatel, zákazník poté platí měsíční splátky v předem dohodnuté výši a ani o haléř více. V českých podmínkách, kde chybí zdroje volného kapitálu a podniky jsou velmi citlivé v oblasti cash flow, může být tato výhoda zcela zásadní.

Test 8 Kterým z následujících slangových slov polichotíte programátorovi? a) nerd b) lamer

Nezanedbatelnou skutečností je i to, že poskytovatel outsourcingu zpravidla přebírá stávající aktiva a lidské zdroje zákazníka z oblasti ICT. To znamená podstatné uvolnění dosud vázaných prostředků, jež pak podnik může investovat do své základní činnosti a docílit tak rychlejšího růstu.

c) luser d) hacker

Správa infrastruktury

e) cracker

Podle slovníkové definice je infrastruktura „sada navzájem propoje-

f)

ných prvků tvořících kostru jimi podporované struktury“. V případě města či státu to může představovat například silnice, železnice, rozvod vody, plynu a elektřiny, telekomunikace a tak dále.

geek (a = -1 bod, b = -3 body, c = -3 body, d = 3 body, e = -1 bod, f = 3 body)

Co všechno spadá do infrastruktury informačních systémů? Když to popíšeme techničtěji, jde především o výpočetní prostředky typu „back office“ – servery, vysokokapacitní paměťová zařízení (disková pole), sdílené periférie (například velké tiskárny); dále o koncové stanice, tj. osobní počítače nebo terminály, kapesní počítače, ale také například lokální tiskárny; o lokální či dálkovou síť propojující všechny tyto počítače a periférie včetně jejího připojení k Internetu; a konečně prostředky dohledu a řízení celého informačního systému. Posledně jmenovaná položka je dnes samostatnou disciplínou, a to velice důležitou. Umožňuje mít pod kontrolou věci a náklady, které se donedávna zdály naprosto neuhlídatelné: jak se používají prostředky vynaložené v podniku do informačních technologií, zda se s nimi zachází hospodárně, kde jsou rezervy v jejich využití, jak dosáhnout jejich vyšší efektivity. Jde o aplikaci výhod IT na IT samo. Blízkou analogií správy IT je tzv. facility management neboli správa nemovitostí. Z technického a organizačního hlediska jde téměř o totožnou úlohu, jen se namísto prostředků IT sledují budovy a jejich vybavení. Jde o sledování životního cyklu nemovitostí (výstavba, provoz, údržba, pronájmy, vytíženost ploch), plánování a řízení jejich provozu (popis vybavenosti prostor a použité infrastruktury, smluvní vztahy), o technickou a účetní evidenci všeho, co s provozem budov souvisí.

disponuje, patří k jeho cenným aktivům. Součástí dodávek není jen samotný systém, ale záruka jeho dlouhodobé podpory a údržby. Čím komplikovanější a individuálnější jsou obchodní procesy u zákazníka, čím unikátnější je jeho know-how, tím naléhavěji je zapotřebí software na zakázku. Může jít o zcela nové služby. Může jít o propojení několika standardních programů do jednoho celku, čímž se jejich hodnota pro daný podnik výrazně zvýší. Může jít o dovednosti specifické pro daný obor, pro daný podnik, pro dané období.

Čipové karty Ke specifickým řešením, která PVT dodává, patří rozsáhlá oblast čipových karet. Tato jednoduchá zařízení nacházejí dnes stále širší oblasti uplatnění, protože kombinují jednoduchost použití a naprostou srozumitelnost pro uživatele s velkou pružností a výkonností – lze do nich naprogramovat velmi rozsáhlé dovednosti.

Podobnost mezi oběma zmíněnými oblastmi – správou IT a správou nemovitostí – je zřejmá a usnadňuje chápat problematiku. Jen nezapomínejte, že u IT dochází k daleko častějším změnám a že jde také

K běžným využitím dnes patří zejména docházkové systémy, systémy jednoduchého bezkontaktního placení (například pro městskou dopravu) a podobně. V budoucnu se brzy dočkáme kombinovaných karet plnících úlohu platebního nástroje, identifikačního nástroje i skladu informací – mohou obsahovat například základní lékařskou dokumentaci. V současné době PVT dovede zajistit velmi komplexní úlohy týkající se čipových karet, tedy celý jejich životní cyklus od návrhu a vybudování systému až po jeho trvalé provozování. To potom zahrnuje kompletní správu životního cyklu čipových karet, jejich výrobu, distribuci a evidenci, správu informací o zákazních, transakcích a vydaných dokladech, propojení se stávajícími informačními systémy zákazníka, napří-

o sledování okamžitého provozu jednotlivých zařízení.

klad s účetnictvím… a mnoho dalščích navazujících činností.

Vývoj softwaru Zdaleka ne všechny nároky podniků na informační technologie lze uspokojit hotovými řešeními. Pak nastupuje vývoj softwaru na zakázku, tvorba řešení přesně uzpůsobených na míru zákazníkovi a jeho potřebám. V reálném světě se téměř vždy používá kombinace zakázkového a „konfekčního“ řešení.

S problematikou čipových karet volněji souvisejí také terminálové systémy. To je široký pojem, který zahrnuje například pokladní systémy samoobsluh, automaty pro samoobslužný prodej, systémy pro placení kartami u obchodníků a podobné aplikace. Mnohé nástroje a postupy jsou zde podobné jako u čipových karet, obě technologie se koneckonců často používají společně.

O to jsou nároky na vývoj softwaru větší: musí respektovat mnoho

S touto problematikou úzce souvisejí i projekty z oblasti dopravní tele-

okolností, jež jsou předem dány, musí se svým řešením „vejít“ mezi předem hotové a dané součásti informačního systému. K tomu jsou zapotřebí špičkoví analytici a programátoři. PVT takovými lidmi

matiky, která v sobě spojuje zkušenosti s terminálovými a pokladními systémy i s čipovými kartami – registr dopravců, tachografy a samozřejmě mýtné.


11

Vertikály: komu PVT dodává? Bývaly časy, kdy dodavatelé výpočetní techniky prostě prodávali počítače, programové vybavení a spotřební materiál. Bylo pak na zákazníkovi, co si s tím vším počne. Před třiceti, možná ještě před dvaceti lety to byl rozumný způsob, jak k věci přistupovat. Zdaleka nejdražší položkou byl tehdy samotný počítač. Všechny ostatní náklady vypadaly vedle pořizovacích a provozních cen výpočetní techniky téměř zanedbatelné. Všechny – včetně ztráty času a vynaložené lidské práce. Jenže právě to se během uplynulých dvou desetiletí změnilo. Technologický pokrok vedl k tomu, že počítače a jejich přídavná zařízení jsou – v ceně přepočtené na jednotku jejich výkonu – k mání téměř zadarmo ve srovnání se staršími předchůdci těchto strojů. Náklady na samotnou techniku tedy prudce poklesly. Neméně prudce však stoupla cena kvalifikované práce. Kromě toho vstoupila v posledních letech do úvah další nákladová položka, zpravidla vůbec nejdůležitější. Je to cena zpoždění. Být s výrobkem či službou na trhu včas či pozdě, to dnes ve většině oborů už nepředstavuje rozdíl mezi tím, zda vyděláte více nebo méně, ale rozdíl mezi tím, zda přežijete nebo nepřežijete.

Jde o souhrnné označení pro elektronickou interakci mezi úřady a občany – a ovšem také mezi úřady a podniky, jakož i mezi úřady navzájem. Základní úroveň e-governmentu spočívá v tom, že úřady zveřejňují a zpřístupňují informace v elektronické podobě. Sám o sobě to je cenný krok, protože šetří všem, kdo takové informace potřebují, čas a námahu, činí státní správu průhlednější, otevřenější a přátelštější. To je však teprve začátek. Další úrovní je realizace transakcí: občan může sám s úřadem elektronickou cestou aktivně komunikovat, vyměňovat si s ním právně závazné dokumenty. Zde je úspora nákladů na obou stranách již markantní, ekonomická motivace se stává klíčovým faktorem dalšího zdokonalování celého systému. Jak se e-government rozvíjí, působí na své nositele stejně jako e-byznys v komerční sféře. Vede k proměně organizací i vztahů mezi nimi. PVT je tradičním a velmi zkušeným dodavatelem pro státní správu a samosprávu. Má na svém kontě více úspěšných a dlouhodobě fungujících projektů v této oblasti než kterýkoli jiný IT dodavatel na českém trhu.

Informační technologie nejsou nákladová položka, ale strategická investice. Žádný dnešní podnik se bez ní neobejde. Správný přístup nespočívá v tom, jak ji minimalizovat, ale jak si zajistit její přesně kontrolovanou a rychlou návratnost

V oblasti veřejné správy se uplatňují jak standardní řešení, tak specializované projekty vyvíjené na zakázku. Zejména u informačních systémů pro samosprávu lze s výhodou používat plně standardizovaná řešení, díky kterým je pak nasazení levnější, dá se spravovat centrálně – ať už od dodavatele, nebo od nadřízeného orgánu – a vede k žádoucí standadizaci dat a činností uvnitř samosprávy.

Dobří dodavatelé IT vědí, že každý zákazník je jiný a každý obor činnosti má mnoho specifik. Rozumějí těmto oborům a vědí přesně, co pro který nabídnout a doporučit. PVT samozřejmě k takovým dodavatelům patří.

U centrálních orgánů, jako jsou ministerstva, je naopak nezbytné řešit jejich náročné a často jedinečné agendy zakázkovou formou. Standardizace se naopak může uplatnit u řešení na úrovni komunikace s Evropskou unií, kde je orgány Unie často vyžadována jako nutná

V následující části textu se budeme stručně zabývat právě specifiky vertikálních trhů a připomeneme, jak vidí dodavatel IT jejich priority. Třemi hlavními vertikálami, pro něž PVT dodává, je veřejná správa (tedy státní správa a místní samosprávy), dále finanční instituce a instituce kapitálového trhu, a konečně komerční sféra zahrnující výrobu a služby.

podmínka. PVT má rozsáhlé zkušenosti se všemi těmtito typy řešení. Dovede nejen dodat, co zákazník požaduje, ale především komplexně posoudit jeho potřeby a navrhnout to, co je v dané situaci optimální funkčně i finančně

Finanční instituce a kapitálový trh

Moderní veřejná správa nemůže fungovat jinak než s obsáhlou pod-

Informační systémy bank a dalších finančních institucí patří k tomu nejnáročnějšímu, co se v oblasti IT vyskytuje. O konkurenční výhodě bank dnes rozhoduje velice často, zda dovedou ve svůj prospěch využívat IT technologie – nejen zaběhnuté, ale především ty na hrani-

porou informačních technologií. Nevyhnutelně pracuje s údaji a transakcemi v elektronické podobě. Snaha využít této technologické změny co nejlépe se nazývá e-government.

ci možností, dosud nevyzkoušené, nevžité. Stejně tak rychle se řešení opouštějí, jakmile je začne používat konkurence. Zejména to platí o retailových službách.

Veřejná správa

12



K hlavním trendům v bankovnictví dnes patří především rozšiřování sítě bankomatů, zvyšování počtu obchodních míst, kde lze platit kartou, přechod od debetních karet ke kreditním a masivní rozvoj všech forem přímého bankovnictví. Banky byly vždy velkými uživateli počítačů. V dnešní době však jsou se svými počítačovými systémy téměř ztotožněny. Tím jim vzniká obtížné dilema. Na jednu stranu se na ně kladou stále větší nároky v jejich vlastním podnikání – je třeba vymýšlet a zavádět nové bankovní produkty a služby, hledat nové zákazníky a neztrácet staré. Na druhou stranu musí banky a jiné finanční instituce excelovat ve využití výpočetní techniky. Například celodenní výpadek počítačových systémů banky je nemyslitelná věc; událost, která by ji mohla doslova vymazat ze světa. Po bankách tedy svět požaduje dvě dokonalosti najednou, přičemž kterákoli z nich sama o sobě je náročná až až. Nejde jen o finanční náklady, ale především o schopnost mít potřebné odborníky, uřídit je, sladit jejich činnost. Moderní věk výpočetní techniky představuje pro bankovnictví a finanční instituce obrovskou organizační zátěž. Řešení je zřejmé: dělat vlastními silami jen to, co je nevyhnutelně nutné, a zbytek předat spolehlivému vnějšímu dodavateli. Finanční instituce si dnes tímto způsobem zcela běžně opatřují celou svou výpočetní infrastrukturu. PVT je spolehlivým dodavatelem jak celistvých řešení pro finanční instituce a instituce spravující kapitálové trhy, tak služeb souvisejících s jejich každodenním spolehlivým provozem. V oblasti řešení pro kapitálové trhy je PVT zřetelně vedoucím dodavatelem v České republice s podílem na trhu přes padesát procent. Tyto zkušenosti se chystá zúročit i v dalších středoevropských zemích. Mezi technologiemi vyžadovanými v IT pro finanční instituce a správu kapitálových trhů dominuje z pochopitelných důvodů bezpečnost včetně přístupových systémů a čipových karet, šifrování na bázi infrastruktury veřejného klíče (PKI) a dodávky formou outsourcingu. S rostoucí vyspělostí trhů nabývají na významu systémy správy obsahu (ECM) a systémy pro analýzu dat, např. pro automatické odhalování potenciálních bankovních podvodů.

Komerční sféra V komerční sféře v České republice se stále ještě projevuje značný nedostatek efektivních IT řešení. V této chvíli již většina podniků má svůj základní podnikový systém. Ne vždy je však vyhovující z hlediska funkčnosti a provozních nákladů. Kromě toho se ukazuje, že podnikům citelně chybí nadstavbové systémy, které pak zřetelně přispívají k jejich efektivnosti, zejména správa nemovitostí, správa podnikového obsahu či CRM (analýza vztahů se zákazníky). Do budoucna je a zůstává pro většinu českých podniků klíčovou otázkou produktivita práce a postupný přechod na činnosti s vyšší přidanou hodnotou.

13

14


Test 9 Který obor u nás vydává nejvíce peněz na informační technologie v přepočtu na jednoho zaměstnance? a) Telekomunikace b) Leasingové a úvěrové společnosti c) Elektrorozvodné podniky d) Sítě čerpacích stanic pohonných hmot e) Zemědělství f)

Komerční pojišťovny

Přitom jde o masové odvětví, které pracuje s miliony zákazníků; musí je tedy zvládat všechny, ale přitom každému z nich poskytnout přesvědčivou iluzi, že dodavateli jde jen a pouze o něj. Telekomunikační obor je nadto svázán mnoha předpisy a regulacemi. Je neustálým terčem kritiky náročné spotřebitelské veřejnosti. Je v něm velmi tvrdé konkurenční prostředí. Požadavky na provoz informačních technologií jsou v telekomunikacích extrémní. Stupeň provázání mezi přenosovou sítí a počítačovou sítí je u telekomunikačních operátorů stále větší, hranice mezi nimi postupně zaniká. Klíčovým požadavkem je bezpečnost dat a velká provozní spolehlivost. Žádné řešení však nelze dlouhodobě zafixovat, protože marketing musí mít volné ruce k zavádění nových produktů a služeb, jinak operátor na trhu neobstojí.

(a = -1 bod, b = 4 body, c = 1 bod, d = 2 body, e = -2 body, f = 3 body)

Právě tyto nadstavbové IT systémy jim v tom mohou výrazně pomoci. Podnikatelské subjekty jsou velmi různorodé co do velikosti i oboru činnosti. Podobně různorodé jsou také jejich požadavky na informační technologie. Například moderní telekomunikační byznys je do té míry propojen s použitými technologiemi, až se s nimi téměř ztotožňuje. Jeho cílem je náročný moderní zákazník, který nechce nic menšího než individuální přístup a samoobsluhu s nepřetržitým přístupem.

Telekomunikace se neobejdou bez velkého množství kvalifikovaných zaměstnanců, pro které je počítač základní pracovní pomůckou. Proto jsou v nich značné náklady na pracovní sílu. Telekomunikační firmy mají velký zájem, aby jejich pracovníci byli maximálně produktivní. To například znamená, že by neměli trávit svůj pracovní čas bojem se stávkujícími tiskárnami, porouchanými počítači a nesrozumitelnými programy. Z hlediska telekomunikačních firem má proto smysl předat co největší část svých starostí s informačními technologiemi externímu dodavateli.

Jeho pracovníci tak zůstávají efektivní – problémy s IT za ně v plném rozsahu řeší někdo jiný. Pro energetiku v českých podmínkách je typickým a poměrně novým faktorem konkurenční tlak, který vznikl liberalizací trhu. V podmínkách otevřené konkurence začal probíhat boj o zákazníka, do té doby v tomto segmentu nevídaný. K tomu jsou samozřejmě zapotřebí vyspělá IT řešení. Z uživatele energetických služeb se stal zákazník a začíná na trhu diktovat, dodavatelé se tomu musí přizpůsobit. K dalším důležitým faktorům ovlivňujícím podobu energetického trhu patří velmi vysoké fixní náklady (energetické zdroje, rozvodné sítě), kolísající nepředvídatelná spotřeba a stejně tak kolísající ceny surovin. Nadto je zapotřebí operativní řízení v reálném čase. Opět jde tedy o obor s mimořádnými nároky, které zvládne jen špičkový a zkušený IT dodavatel. Oblast zpracovatelského průmyslu je v České republice velmi široká. Patří k tradičním silným stránkám českého hospodářství a neustupuje ze slávy ani v dnešní době, přestože se ocitá pod stále silnějším konkurenčním tlakem ze strany zahraniční, zejména východní konkurence.

Test 10 Otázky, jež by měl ředitel umět položit šéfovi IT a šéf IT by na ně měl umět odpovědět: 1. Jaký problém našeho byznysu tento projekt řeší? 2. V čem je to lepší než řešení, které používáme dnes? 3. Kolik to bude v naprosto nejhorším případě stát? 4. Co je a co není v této ceně zahrnuto? (Speciálně: náklady na přeškolení lidí, protože bývají větší než samotná cena IT řešení.) 5. Jaká je spolehlivost systému? 99 %? Co se bude dít, až dojde na to jedno procento? 6. Je to kompatibilní s naším dosavadním systémem? 7. Pokud ne, existuje alternativa, která by kompatibilní byla? 8. Pokud ano, má smysl zachovat starý systém paralelně s novým? 9. Jednoduše: jak nám ten projekt pomůže dělat lepší boty, lepší bankovní služby, lepší prodej potravin? (Jste-li jiný člen vedení firmy než šéf IT, spočtěte si, kolik těchto otázek umíte kvalifikovaně položit a použít v praxi odpovědi. Jste-li šéf IT, spočtěte si, na kolik z těchto otázek umíte srozumitelně a pravdivě odpovědět. Počet otázek, které si započtete, se rovná počtu bodů, které zde získáváte.)

České podniky stále ještě dovedou obstát zejména kombinací poměrně levné pracovní síly a ostatních nákladů s vysokou kvalitou. Požadavky, před nimiž se ocitají, jsou v takových podmínkách velmi různorodé – na jedné straně malosériová výroba na objednávku, na druhé straně přesné plnění dodávek na komoditním trhu. Prudce rostou požadavky na procesní řízení podniků, na maximální zefektivnění všech činností. Pracovní síla totiž bude stále dražší, ušetřit je třeba v jiných oblastech. K hlavním trendům v oboru patří zejména rostoucí orientace na export, postupná změna vlastnických vztahů a začleňování podniků do mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězců. Všechny toto změny vyžadují hladkou elektronickou komunikaci se zahraničními subjekty a plnou kompatibilitu s jejich systémy.

Vyhodnocení testu 10 bodů a více: Vyznáte se v IT z hlediska podnikového uživatele velice dobře. Jistě si tedy umíte dobře vybrat i externího dodavatele a spolupráce s PVT je pro Vás tudíž běžnou věcí. Gratulujeme! 0 – 10 bodů: O IT máte jen povšechný přehled, ale to nevadí. Nikdo nemůže znát všechno. Důležité je vědět, na koho se kdykoli s důvěrou obrátit. Schovejte si pečlivě tuto brožuru, určitě ji budete občas potřebovat. záporné číslo: Bezpochyby se výtečně vyznáte v mnoha jiných věcech. Pokud jde o IT, máte štěstí: Vaše starosti má kdo převzít. Kontaktní údaje na PVT najdete na zadní straně obálky.


15


Chrakterizujte PVT jedinou větou! PVT je jeden z vedoucích středoevropských dodavatelů služeb souvisejících s informačními technologiemi.

Charakterizujte PVT několika větami! PVT je jeden z vedoucích středoevropských dodavatelů služeb souvisejících s informačními technologiemi. Realizuje náročné projekty na zakázku pro veřejnou správu i komerční sféru. Tradice firmy je neobvykle dlouhá, sahá do roku 1954, v moderní době si PVT získal jméno jako dodavatel některých klíčových projektů pro státní správu České republiky: volby, kupónová privatizace, elektronický podpis, elektronické mýtné, systém krizového řízení. PVT je součástí nadnárodního holdingu PROKOM, v jehož rámci společnost Asseco chystá expanzi do více evropských zemí. Sídlí v Praze.

Co PVT dodává? Prakticky všechny služby a s nimi související produkty, jež se týkají informačních technologií. Jmenovitě jde především o výpočetní infrastrukturu podniku a její správu; zavádění a provoz podnikových informačních systémů; systémy podpory řídicích a rozhodovacích procesů (Business Intelligence); systémy pro Řízení firemního obsahu (enterprise content management); kompexní řešení související s bezpečností informačních systémů; outsourcnigové služby včetně provozu aplikací na dálku (ASP); vývoj zakázkového softwaru; systémy čipových karet a terminálové systémy; řešení integrace stávajících systémů do provázaného funkčního celku.

Komu PVT dodává? K zákazníkům PVT patří orgány a instituce veřejné správy, finanční instituce i komerční sféra. V ní pak PVT dodává zejména do segmentu dopravy; telekomunikací a pošt; energetiky; hutnictví a dobývání nerostných surovin; strojírenství a zpracovatelského průmyslu. PVT disponuje dovednostmi a prostředky, jak pracovat s velkými i menšími zákazníky. PVT je ideálním dodavatelem pro všechny podniky, jimž záleží na efektivitě procesů, které chtějí obstát nejen na tuzemském, ale na evropském trhu, které chtějí držet krok s dobou nebo ještě lépe být o krok napřed.

Jaká je pozice PVT na relevantním trhu? PVT patří ve svém oboru k absolutní české špičce, mezi cca 5 vedoucích dodavatelů. V současné době se připravuje v rámci holdingu PROKOM, do nějž od roku 2003 patří, k větší expanzi do zahraničí, zejména do sousedních zemí. Ze zahraničních trhů má úzké vazby hlavně na Polsko, kde sídlí vedení skupiny, a na Slovensko.

Kdo jsou hlavní strategičtí partneři PVT z řad IT dodavatelů? PVT dodává technologie většiny vedoucích světových výrobců informačních technologií a s množstvím z nich má nadstandardní vztahy, většinou vyjádřené i formálně autorizacemi a certifikacemi. Nejkratší možný seznam klíčových partnerů zahrnuje (v abecedním pořadí) firmy Hewlett-Packard, IBM, Microsoft, Oracle a SAP.

16


PVT, a.s. Kovanecká 2124/30, 190 00 Praha 9 tel.: +420 266 198 111 fax: +420 266 198 641 e-mail: sales @ pvt.cz http: www.pvt.cz DIČ / ID No.: CZ 27074358

PVT: Evropská firma pro 21. století

Recommend Documents