Původ, smysl a použití Bible
Ulf Ekman Obsah I. Biblické knihy a jejich autoři 3 II. Datování a spolehlivost biblických dokumentů 4 III. Založení biblického kánonu 6 IV. Zaměření a použití Bible 7 V. Ježíšův přístup k Písmu 8 VI. Inspirace Bible 10 VII. Datování a spolehlivost biblických dokumentů 13 Zásady interpretace Bible 14
Tyto materiály jsou určené k použití jen pro Word of Life Biblecenter. Kopírování a tisk není možný bez povolení Word of Life Publications. Copyright © Word of Life Publications, Uppsala, Sweden, 2006
Původ, smysl a použití bible I. Biblické knihy a jejich autoři 66 knih a 40 autorů
Starý zákon Starý zákon se skládá z 39 knih. Byly psány mezi lety 1500 až 400 před Kristem. Knihy mojžíšovi jsou pravděpodobně nejstarší. Kniha Malachijáš je zřejmě tou nejmladší.
Starý zákon má tři části: 1. Knihy historické: Genesis - Ester 17 knih 2. Knihy poetické: Job - Píseň Šalamounova 5 knih 3. Knihy prorocké: Izajáš-Malachijáš 17 knih
Autoři starého zákona Pochází z různých prostředí: Mojžíš: vychován na dvoře faraona Daniel: Babylonský státník David: pastýř, král Ezra: písař Amos: pastýř Habakkuk: zemědělec
Jazyky: Napsány skoro všechny v hebrejštině, ale z části psané v aramejštině, například kniha Daniel.
Nový zákon Skládá se z 27 knih. Napsán mezi léty 45-90 n.l. Pavlovi listy jsou knihami nejstaršími, byly napsány mezi 45-64 n.l. Janovo evangelium je knihou nejmaldší, bylo napsáno mezi léty 80-90 n.l.
Rozdělení 1. Historie: Evangelia, skutky 2. Vyučování: Pavlových 13 epištol, 8 dalších listů 3. Proroctví: Zjevení
Autoři nového zákona
Pavel: Farizej, Žid obeznámený s právem, Římský občan
Lukáš: lékař Peter: židovský rybář Matthew: výběrčí daní John: syn majetného žida Jazyky Řečtina (Petrovy listy byly přeloženy, viz 1 Pet. 5:12)
II.Datování a spolehlivost biblických dokumentů 1.Rozmanitost Nového zákona a) 5,000 řecké rukopisy b) 3,000 rané verze překladů. c) Apoštolští otcové (95-200 n.l.), 86,000 citací Nového zákona.
2. Časová blízkost dokumentů Nového zákona a originálních rukopisů 1.Cester Beatty-papyri, od 150 n.l. obsahuje značnou část Nového zákona 2.Sinaitic Codex, od 350 n.l. obsahuje celý Nový zákon. 3.Bodmer-papyrus, od 350 n.l. obsahuje části Lukáše, Jana, Skutků, 1-2 Petrovi, Jakuba. 4.Rylandsovi Fragmenty, od 120 n.l. Jan 18:31-33, 37-38. 5.Rukopisy od Mrtvého moře, potvrzují spolehlivost Starého zákona. Obsahují časti skoro každé Starozákonní knihy. Datováno od r. 300-125 př. n. l. Dobře zachovaný Izajášův svitek potvrzuje spolehlivost a naprosto se shoduje s Izajášem obsaženým v Bibli.
3.Textová modifikace 1.Zdá se, že kvůli velkému množství rukopisů by měl stoupat i počet chyb. Tak to ale není, protože s narůstajícím počtem rukopisů naůlstá i potenciál sladit rozpory. 2.Existující nesoulad rukopisů se nikdy nedotýká otázky historických faktů, víry nebo morálky. 3.Příklad spolehlivosti rukopisů je srovnání mezi Sinaiským kodexem, 350 n.l. a Rylandsovými Fragmenty, 120 n.l. Změna, která se v dokumentech objevila v rozmezí 230 let může být srovnatelná s pravopisem anglického slova theatre a amerického theater. Jediným rozdílem je pravopis.
Založení biblického kánonu
1. Nový zákon byl původně sbírkou různých dokumentů, které putovali z jedné církve do druhé v okolí středozemního moře, viz Kol. 4:16.
2. Evangelia byla shromážděna okolo 115 n.l. Pavlovi epištoly byly shromážděny zhruba ve stejné době, viz 2 Pet. 3:16.
3. Kánon byl sestaven na základě vnějšího tlaku gnosticismu a dalších falešných doktrín. Okolo 200 n.l. byla většina knih všeobecně přijata.
4. Knihy byly rozlišovány na:
a) přijaté
b) sporné
c) falešné
5. 367 n.l. Athanasius kánon - 27 knih Nového zákona, dva církevní koncily, 393 v Hippiu a 397 v Kartágu, založen kánon obsahujících všech 27 knih jak je známe dnes.
6. Kritéria při rozhodování skladby kánonu: a) Apoštolský původ (nebo inspirace apoštoly). b) Obecně používané ve všech církvích. c) Obsahující správnou doktrínu.
7. Shrnutí založení kánonu: Apoštolové měli privilegium slyšet vyučování přímo z úst Ježíše. A na den letnic, když přijali ducha svatého: a) Duch svatý jim připomněl, co jim Ježíš řekl. Jan 14:25-26. b) Duch svatý je vyučovala vedl je do pravdy, "učení apoštolů". Jan16:12,13, Skutky 2:22, Juda v3. c) Duch svatý se ujistil, aby byly seskupeny ty správné knihy k vytvoření nového zákona. d) Duch svatý se postaral, aby byl nový zákon zachován správným způsobem až do dnešní doby Jer. 1:12.
IV. Záměr a použití bible Záměr bible Záměr bible je, vést nás je spasení. Písmo je inspirované a vdechnuté bohem, 2 Tim. 3:16,17. Cílem je odhalit hřích, činit pokání a víru a pomoci člověku žít život, jaký pro něj Bůh zamýšlí. Jejím cílem není být učebnicí přírodních věd nebo detailní příručkou o tom, jak se chovat v určitých situacích. Problém nastává, pokud v Bibli hledáme věci, pro které nebyla napsána. Bible byla napsána lidmi.
Typy stylů: Právo: Exodus 21:33 - stručný,faktický, doslovný Poezie: Žalm 104:1 - peozie, metaforické slovní obraty, nelze chápat doslovně Příběh: Marek 7:1 - výpravný styl Dopisy: Gal. 3:1 - osobní oslovení,specifické adresování a situace
Inspirace bible Forma: Jazyk přizpůsobený tak, aby byl pochopitelný všem lidem v každé době
Obsah: Stylizován, zjednodušen, ale aby stálepodával celistvý obraz Žalm 119:160Duch svatý je pro písmo jak inspirací, tak jeho vykladač.
Písmo je dostatečné,obsahuje vše, co potřebujeme a můžeme vědět o Bohu a jeho spasení. Deut. 29:29. Písmo je jasné, dává instrukce o cestě ke spasení. Nicméně každý jednotlivý verš musí být zasazen do širšího kontextu bible - plánu spasení. Jeden verš nikdy nemůže dát celistvý obraz. Uniformita písma, každá část svedčí o spasení skrze Krista. Písmo je takové, jaké ho Bůh chce mít. Bible obsahuje jak slovo lidí, tak slovo boží. Bible je součást božího díla.
V. Postoj Ježíše k písmu 1.Základ Ježíš je slovo
John 1:1 "Slovo bylo Bůh". John 1:14 "A to slovo se stalo tělem". Ježíš a slovo boží nemůžou být odděleni. V Lukáši 9:26 Ježíš a jeho slovo se rovná jedno druhému. Žalm 40:7,8 "jako je o mně v knize napsáno."
2.Ježíšův přístup k místům a lidem ve Starém zákoně Adam a Eva: Mat. 19:4, Marek. 10:6. Ježíš cituje Genesis 1:27; 2:24. Abel: Mat 23:35 (Ježíš shrnuje celý starý zákon od Abela po Zacharijáše). Noe: Lukáš 17:26, 27. Ježíš věřil jak v Noeho, tak jeho archu. "Bylo to za dnů Noeho", "den, kdy Noe vstoupil do archy". Jonáš: Mat. 12:40. Jonášova zkušenost je důležitou historickou paralelou se smrtí Ježíše Královna Jihu (Sheba): Mat. 12:42. Sodoma a Gomora: Mat. 11:24, Mat. 10:15. Lot: Lukáš 17:29, "v den, kdy Lot vystoupil ze Sodomy".
3. Ježíšův přístup ke spisům starého zákona a) Knihy mojžíšovy: Marek 10:4,5, Jan 5:46,47.Ježíš věřil, že Mojžíš byl jejich autorem, porovnej s Exodus 17:14. b) Kniha Danielova: Mat. 24:15. Ježíš věřil, že Daniel je jejím autorem. c) Lukáš 16:31. Podle Ježíše veřit starému zákonu je podmínkou k víře v zázraky. d) Lukáš 24:13-27, 44. Víra ve starý zákon důležitější než idět ježíše vzkříšeného.
4. Ježíšova aplikace starého zákona
a) 10% denní konverzace Ježíše byly citace starého zákona b) Ježíš používá boží slovo v každé složité situaci 1. Když je pokoušen satanem, Mat 4:1-11, říká třikrát, "bylo psáno". 2. Když byl zatčen Farizeji, Mat. 15:1-9. 3. Když byl zrazen a uvězněn, Mat. 26:56. 4. Když umíral na kříži. Mat. 27:46. Citace ze Žalm 22:2. c) Ježíš argumentje pomocí písma, Mat 22:43-45. Každé slovo a písmeno obsažené v písmu bylo pro ježíše důležité. Mat. 5:17,18. Pavlovo svědectví o písmu Skutky 24:14 Římanům 15:4 Vše, co je v písmu napsáno je psáno pro naši pomoc, pohodlí a naději. 2 Tim 3:16 Písmo je inspirováno Bohem. Gal 3:16 Cituje samotné slovo semeno. Slovo je inspirováno, porovnej 1 Kor. 2:13. Gen. 3:1 Satan zasévá pochybnosti ohledně božího slova se záměrem zničit člověka. Jan 3:12 Ježíš říká, "Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozemské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské?"
VI. Inspirace bible 1. Bible se o sobě zmiňuje jako o inspirované Slovo inspirovaná pochází ze slova "inspiratio", což je latinský překlad řeckého slova "Boží vdech". Toto slovo se objevuje v 2 Tim. 3:16 což doslova přeloženo znamená "Celé písmo je dáno skrze boží vdechnutí".
2.Jak byla inspirována bible Verbálně: David: 2 Sam. 23:2. "Promlouvá ze mě hospodinův duch, jeho slovo ve svých ústech mám." Izajáš: Skutky 28:25. "Duch svatý správně řekl našim otcům skrze proroka Izaiáše." Jeremiáš: Jer. 1:9. "Hle, vložil jsem ti do úst svá slova."
Písmem: Mojžíš: Ex. 17:14. "Zapiš to na památku do knihy." Ex. 19:6-7; 24:4, 7; 34:2. Jeremiáš: Jer. 30:2. "Všechna slova, která jsem k tobě promluvil, zapiš do knihy." Izaiáš: Iz. 30:8. "Nyní jdi, vyrij to pro ně do tabulky,zaznamenej to do knihy." 3.Teorie inspirace a)Koncepční inspirace
Myšlenky byly inspirovány, ale ne slova použitá k jejich zaznamenání.
Kritika
1. Jak spolu mohou pojmy souviset neverbálně? 2. Jak můžeme vědět, která slova jsou důležitá a která ne? 3. 1 Kor. 2:13 "slova", Jan 10:34,35 "bohové", Gal. 3:16 "semeno".
b) Relativní inspirace
Autoři bible byli inspirováni více, než ostatní
Kritika
Inspirace přechází přímo od Boha k autorům samotným. c) Nově ortodoxní pohled Bible není slovem božím, ale obsahuje slovo boží, pokud to tak cítím. Zkušenost je důležitejší než historická fakta.
Kritika 1. Spíš než Bůh já rozhoduji, co je slovem Božím 2. A proto to co je slovem božím dnes, nemusí jím být i zítra. d) Neo liberalismus
Bible je čistě dílem člověka jakkákoliv myšlenka boží inspirace je zavržena
Kritika
Okrádá bibli o její autoritu. Bůh k člověku nemluvil.
e)Verbální inspirace Dohled Boha, Ducha svatého, aby individuální osonosti, literární styly a historické pozadí neovlivnily boží zjevení, takže je v
originálních rukopisech zapsáno bez chyby.
VII.
Datování a spolehlivost biblických dokumentů Spisy nového zákona byly napsány téměř před 1900 lety. Jak víme, že nejsou zkreslené? Podíváme-li se na nový zákon z historického hlediska zjistíme, že pochází z období antiky. Je tedy velice zajímavé porovnat Nový zákon s ostatními soudobými spisy a tak určit jeho spolehlivost. 1. Ceaesarovi"Zápisky o válce galské" 50 0 850 ||| - 900 let - Zachována nejstarší z deseti kopií 2. Tacitus (55-120 n.l.) Římský historik 0 100 850 1050 |||| Jen dvě kopie 3. Thucydides (460-400 př.n.l.) Řecký historik Herodotus (488-428 př.n.l.) Řecký historik 450 400 0 900 |||| (H) (T) - 1,300 let - T:Nejstarší z osmi kopií H:nejstarší kopie 4. Aristotle (384-322 B.C.) Řeský filosof 350 0 1100 ||| - 1,450 let - Nejstarší kopie 5. Livy (59 B.C. - A.D. 17) Římský historik (142 knih) 0 350 || Nejstarší kopie (pouze fragment) z 20 zachovaných
Zásady pro interpretaci bible
čtyři základní kroky ke studiu bible 1. Pozorování "Co vidím?" 2. Interpretace "Co to znamená?" 3. Aplikace "Co to znamená pro mě?" 4. Spojení "Jak to zapadá do zbytku písma?" Jsou tu zásady které nám s těmito kroky mohou pomoci.Ty jsou založeny na následujících premisách: 1. Bible je spolehlivá - (pravdivá) 2. The Bible contains directives for its own interpretation which are capable of bringing meaning and are sufficient when understood and adhered to correctly. 3. Základní cíl interpretace je rozumět porozumět záměru autora. 4. Jazyk může předat duchovní pravdu. 5. Doslovná spíše než alegogorická interpretace bible ja správným způsobem, jak bibli chápat. 6. Biblické verše nemohou mít více než jeden význam, ale mohou mít více než jednu aplikaci. Záklaní zásady 1. Překladatel pracuje pod premisou, že Bible je pravdivá. Bible vykládá sama sebe. Jedna část vysvětluje druhou 3. Bible může být plně chápána a interpretována pouze s Duchem svatým a vírou. 4. Zkušenosti musí být interpretovány podle bible a ne bible podle zkušeností. 5. Bible nebyla napsána, aby nám poskytla vzdělání, ale aby posílila naši víru. 6. Každý jednotlivec má právo studovat a interpretovat bibli. 7 Historie církve je důležitá, ale ne rozhodující co se týče výkladu bible 8. Boží sliby obsažené v bibli jsou určené všem věřícím v každé generaci skrze ducha svatého.
Lingvistické zásady 1. Slovo má jen jeden význam a mělo by být chápáno doslovně, aby vytvořilo základ pro odbornou interpretaci. 2. Slova by měla být vykládána v souladu se svým významem z doby, kdy byla napsána.
3. Slovo musí být vykládáno jak v souladu s vcelu větu, tak v souladu se zbytkem textu. a) Jak se slovo vztahuje ke zbytku textu? b) Jak se to vztahuje ke zbytku knihy? c) Jak se to vztahuje k bibli jako celku? d) Jak se to vztahuje ke kultuře a pozadí doby, ve které to bylo napsáno? Historické principy 1. Bible pramení z historických fakt a může být chápána pouze ve světle biblické historie. 2. I přesto, že boží zjevení v písmu je progresivní,jak starý, tak nový zákon jsou ze značné části tohoto zjevení kompletní. 3. Historická fakta a událostimohou sloužit jako symboly duchovní pravdy pouze pokud jsou tak použita i v písmu. Teologické zásady 1. Písmo musí být chápáno lingvisticky ještě před tím, než ne pochopeno teologicky. 2. Doktrína nesmí být považována za biblickou, pokud není ve shodě se vším, co bible říká. 3. A meaning can be considered symbolic if an inanimate object is used to describe a living being, or a statement can be considered symbolic if life and movement is attributed to inanimate object. 4. A statement can be considered symbolic if its mode of expression conflicts with the thing being described. 5. The basic elements and figures in a parable represent (show) realities which correspond to these figures and only the fundamental elements should be taken into consideration when conclusions are drawn. 6. The words of the prophets should be interpreted in their normal literal and historical manner of the textual context and the way in which they have been fulfilled do not indicate that their meaning is symbolic. 7. Pokud Bible vede k ustanovení dvou doktrín, ketré se zdají býti v rozporu, měly by se přijmout obě s jistotou, že budou znovu řešeny a přiblíží se.
