PVH a jejich role při práci se starými tisky Jan Hutař
Obsah dnešní hodiny • úvod do PVH • jednotlivé PVH + úvod do archivnictví • úvod do archivnictví
úvod do PVH • v obecném společensko vědním kontextu brány jako obory, které slouží v nejširším slova smyslu jako předpoklady pro každou serióznější práci • Sám termín PVH je kritizován- je to spíše termín pomocný – různé pokusy jej nahradit, ale nepovedlo se – základní vědy historické – sdružené zvláštní vědy historické (V. Vojtíšek)
• spojitost s kritickou historiografií, která přistupovala k pramenům do značné míry rezervovaně, zkoumala jejich autentičnost, potřebovala je poznat >> počátkem osvícenství se z toho rodí svébytná věda – moderní věda
vývoj PVH dodnes – krátce ;-) • potřeba kritického zkoumání pramenů - počátek 15. stol. (renesance) ; předtím se řídilo otázkou autority původce • Lorenzo Valla (Florencie, 15. stol. ; historik) - podrobil kritice tzv. Konstantinovu donaci (= nároky papežů na světskou moc) > nepochází z doby Konstantina Velikého (textová a formální kritika dokumentu) • 1681 vychází kniha Jeana Mabillona De re diplomatica libri sex – základy pro veškeré budoucí bádání - diplomatika, paleografie, sfragistika ; výklad o středověkých listinách
De re diplomatica libri sex • šlo o kritiku písemných pramenů – hagiografie – spor o pravost listin – spor francouzských benediktinů (tvz. Maurini) a nizozemští jezuité (tzv. Bollandisté) – spor o autentičnost odkazu Maurinů – staré listiny některých merovejských panovníků pro jejich kláštery na půdě Francie • jezuita Daniel Papebroch napadl pravost těchto listin 1675, 1681 na obhajobu jejich pravosti vystoupil Jean Mabillon
vývoj PVH pokrač. •
až do zač. 19. stol. bylo smyslem textové kritiky především stanovení pravosti textů a jejich autenticity: – 1) právní nároky ; discerere vera et falsa – 2) náboženské texty (zač. 16. stol.) - kritický výklad textu, polemiky o nejkanoničtější text – 3) filosofie založená na kritičnosti, ke všemu je třeba přistupovat se skepsí
•
od 19. stol. historická výuka na univerzitách, výzkumné ústavy – 1819 Monumenta Germaniae Historica – specializované školy 1821 École de Chartes – 1854 Vídeň Institut für Österreichische Geschichtsforschung - kritické hodnocení listin
• •
už nešlo o právněhistorický účel rozboru - historická věda od pol. 19. stol. - rozšíření základny historické vědy - hospodářské, kulturní dějiny > nutno přesněji vymezit obsah PVH
PVH a jejich pojetí • hovořit o oboru PVH – je dosti nepřesné, jedná se totiž o celou řadu více či méně samostatných disciplín, různě rozvinutých a rozsáhlých – takže i jednu z nich může být náročné zvládnout • každá z věd je svébytnou vědou historickou, plnoprávnou – mají svá témata, metody a literaturu • v širším kontextu jsou tedy PVH: – všechny disciplíny, které mohou historikovi svými specifickými metodami pomoci proniknout hlouběji do podstaty jevů dosavadního vývoje lidské společnosti tím že podrobují specifické historické kritice všechny produkty činnosti společnosti, zejména pak její písemnou pozůstalost
• příliš široká definice – pod tím by se dalo rozumět všelico, např. filologie i psychologie ;-) + obory přírodovědné i technické
PVH a jejich pojetí • v užším slova smyslu jsou PVH tedy: – pomocné vědy/obory, které se věnují specifické kritice jednotlivých kategorií písemných (alespoň do jisté míry písemných) pozůstatků minulosti a to ze 2 základních aspektů
• 1. dán charakterem určitého druhu materiálu dokumentů • 2. nutností analyzovat a tlumočit informace v dokumentech sdělované
PVH a jejich pojetí • další definice > PVH = určený soubor věd, který stanoví genezi, podmínky a účel vzniku písemného pramene ; stanovení míry autentičnosti ; = provede formální kritiku pramene • soubor PVH není pevně dán a neustále se rozšiřuje – spíše mění, podle toho kam se historie obrací – k jakému období minulosti – dochází k rozšiřování pramenné základny – typů dokumentů např. nové dokumenty atd. • PVH pro naši oblast se stabilizovaly na základě středověkého pramenného bohatství a rozšiřují se jen nepatrně v souvislosti s látkou novověkou, ta se spíše začlení do hotového schématu
Dělení PVH 1) materiálové – tj. hodnotí materiál dokladů/dokumentů 2) analytické - hodnotí a analyzují vnější a vnitřní znaky těchto dokladů 3) ostatní
Materiálové PVH • určitému typu dokumentu se věnuje diplomatika- věnuje se úředním písemnostem v nejširším slova smyslu • Sfragistika – vývoj a funkce pečetí • heraldika Vlastní název heraldika se odvozuje od slova Herold (ceremoniář na dvoře, znalec erbů, štítonoš). Heraldika popisuje erby (znaky) zvláštní heraldickou řečí a historizuje je. • z heraldiky se vydělují obory jako – faleristika – nauka o vyznamenáních a řádech či ze starořeckého slova phalera [falera], označující kovové ozdoby na přilbách válečníků a jejich koní – vexikologie (prapory a vlajky) – jsou okrajové – spíše sběratelské aktivity - od latinského vexillum (vlajka)
Materiálové PVH pokrač. • kodikologie – neúřední písemnosti – podoba kodexů • epigrafika – středověká a novověká – nauka o nápisech tesaných do kamene či rytých do kovu. Její funkcí je správně interpretovat a zařadit nápisy na kamenech či v kovech, aby je bylo možno použít jako spolehlivého historického pramene. Epigrafika zkoumá jak jejich vnější podobu, formu, či způsob a místo nápisu, tak i jeho obsah. • numismatika – původně o mincích, dnes kompletní peněžní historie • Kampanologie - od slova campana (latinsky zvon). Kampanologie je tedy nauka o zvonech. • a další – demografie, filigranologie atd., bibliologie – o starých tiscích, historická geografie – o mapách
Analytické PVH • klíčové postavení má paleografie – nejtradičnější PVH, zároveň nejpropracovanější • Paleografie – zkoumá písmo > další PVH z této skupiny dešifrují většinou jeho sdělení (tj. porozumět psanému) - Původ názvu paleografie se odvozuje od slov paleos (starý) a grafein (psát). • Termín paleografie vzniká ve Francii v 18. století, dnes používáme latinskou paleografii (píšeme latinkou). • Diplomatika je nauka o písemnostech, listinách, dopisech, druzích psacích nástrojů a látek. • Termín pochází z latinského termínu „diploma“, ten zas vznikl z řeckého „diplóo“, zdvojuji, což vychází ze starověké formy diplomů vydávaných římským senátem císařským kurýrům nebo vysloužilým žoldnéřům - navzájem bylo spojováno dvě i více destiček obsahujících jeden souvislý text napsaný na vosku.
Analytické PVH pokrač. • Chronologie – věda o způsobech měření času v minulosti a převodu do dnešních forem • Metrologie - věda o váhách a mírách v minulosti a jejich převodushromažďuje informace o mírách a snaží se je přeměnit na moderní měrné jednotky. • Spolu s hospodářskou roztříštěností středověké Evropy byla i měrová roztříštěnost. Až v průběhu 17. - 18. století se Evropa snažila unifikovat měrové jednotky. Metrická soustava byla však založena až v roce 1795 (za velké francouzské revoluce). V roce 1875 byla podepsána metrická konvence. • Genealogie • Historická statistika • historická geografie - prostorové vztahy
Ostatní PVH • lingvistika • onomastika - nauka o vlastních jménech. Zabývá se jejich vznikem, tvořením, rozšířením a povahou. • sémiologie - Oblastí jejího zájmu nejsou jen jazykové znaky, ale obecně i všechny ostatní znakové systémy (piktogramy, dopravní značky apod.). • právní archeologie • historická ikonografie
Archivnictví •
• •
archivnictví – disciplína, kt. pojednává o všem, co se týká archivů a archiválií – výběr, zpracování, zpřístupňování pramenů (praktické; teoretické - spíš archivistika) název archiv je dnes používán ve většině světových jazyků - Archives, das Archiv, archivo SP řeckého původu (archeion) a znamenalo původně vládní či úřední instituci, nebo budovu té instituce, později pak písemné dokumenty v ní uchovávané - latina později archivum
slovo „archiv“ může označovat: 1. budovu 2. soubor písemností urč. původce trvalé hodnoty – dnes spíše archivní fond 3. instituce, shromažďující archiválie z urč. oblasti za účelem zachování a zpracování materiálů (vědecké i praktické využití) – materiál více původců
Archivnictví - vývoj • • • • • • •
• • •
Archivnictví (mgr. Dobeš) Archiv - původně určitá instituce, budova, písemné produkty vzniklé z činnosti úřadu - souhrn dokumentů rozličné formy - součást pokladu panovníka - změna od 16. stol. - písemné řízení, byrokratizace státní správy ; aktový materiál - osamostatňování úřadů - vlastní instrukce -- úřední archivy ; dokumenty mající význam pro správní účely - 18./19. stol. pojetí funkce archivu jako vědecké a kulturní instituce (x historické pojetí) - tendence k veřejnému zpřístupnění archiv – je instituce, shromažďující archiválie podle územní nebo věcné příslušnosti za účelem jejich uchování a archivního zpracování pro vědecké a praktické využití (Wurmová –Archiv jako instituce, SAP 1969 s. 3-40.)
Archivnictví – základní pojmy • • •
Archivní fond výsledek uplatnění provenienčního principu soubor listin, spisů, knih aj. vzniklý z organické činnosti jednoho původce
• • • •
Archivní sbírka výsledek vědecko-kulturní činnosti uměle vytvořený soubor písemností aj. dokumentů ; osobní pozůstalosti i knihovny, sbírky pečetí aj.
• Archiválie • 1992 – archiválie jsou písemné, obrazové, zvukové a jiné záznamy, které vzešly z činnosti státních orgánů, obcí a jiných právnických osob i z činnosti osob a které vzhledem ke svému dokumentárnímu významu mají trvalou hodnotu
Archiv vs. knihovna archiv • tvoří registraturu a má právní účel • automatické získávání (zákon) • způsob vzniku - z činnosti instituce • důležitá je oblastní příslušnost • podklad pro jednání právního charakteru knihovna • slouží pouze literárním účelům • sbírky jednotlivin, zejm. nákup • ze sbírek • bez územního omezení
Literatura k PVH • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Literatura: Šebánek, Jindřich. Pomocné vědy historické. ČSČH 7, 1959. s. 464-473 Sborník archivních prací od r. 1951 dosud Archivní časopis od r. 1951 dosud PVH literatura obecně Hlaváček, I. - Kašpar, J. - Nový, R.: Vademecum pomocných věd historických, Jinočany 2002 (3. vyd.) Marečková, M.: Přehled pomocných věd historických, Brno 2000 Dacík, T.: Pomocné vědy historické 1, 2, Brno 1996, 1999 Krejčíková, J. - Krejčík, T.: Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky, Praha 1987 dřívější historické časopisy ČČH (ČSČH 1953-1989) od 1895, Historický ústav akademie věd http://www.lib.cas.cz/casopisy/cz/Cesky_casopis_historicky.htm Časopis muzea království českého Památky archeologické Časopis společnosti přátel starožitností českých Sborník archivu ministerstva vnitra (1926) Současné časopisy Historický obzor – původně pro učitele, odborné články, od r. 1990
