P.T.Á.K. OPĚT VYLÉTL NA BABÍ LOM Pohledem zúčastněného nečlena. Tak už tu máme zase nový rok. Jaký asi bude? Co nám přinese? Některé události sami ovlivnit nemůžeme, ale běh našeho života si dokážeme různým způsobem alespoň zpříjemnit. Jedním takovým byl i lednový výlet na Babí lom, na který mě docela lehce přemluvila moje dvanáctiletá neteř Dominika. Pořádalo jej občanské sdružení P.T.Á.K. (Parta táborníků a kamarádů).Dominika s touto partou jezdí již od svých pěti let a řadí se tak mezi staré harcovníky. Výlet byl naplánován na sobotu 13. ledna s odjezdem v 9:57 z hlavního nádraží v Brně. Dominika a já přistupujeme do vlaku na nádraží v Řečkovicích. Naší cílovou stanicí je Česká u Brna. Vláček si to do této malé staničky dosupěl pár minut před půl jedenáctou. Vystupujeme a s dobrou náladou opouštíme vesnické nádraží a vyrážíme směr Lelekovice. Třináctka je zřejmě mocné číslo. Skupinka zúčastněných čítá právě tolik lidiček a dva čtyřnohé kamarády. Po patnácti minutách chůze přicházíme do Lelekovic, kde za hotelem Babí lom odbočujeme vlevo a cestou mezi rodinnými domky se dostáváme k odbočce na lesní pěšinku. Ta nás dál povede k našemu prvnímu cíli, jímž je rozhledna Babí lom.
Cestička se zprvu tváří přívětivě, mírně stoupá, avšak všichni víme že tomu tak dlouho nebude. Vrstevnice začínají houstnout a doposud mírný kopeček se mění v prudký svah. Na většině z nás se začínají objevovat první kapky potu a přebytečný tuk se začíná z našich těl tlačit všemi póry ven. Budiž pochváleny vánoční svátky, kdy asi každý o nějaké to kilo přibyl. Pohonným motorem je zpoza stromů na nás vykukující rozhledna. S vervou zdoláváme i poslední úsek výstupu vedoucí mezi ve velkými balvany. Vrchol kopce, na kterém rozhledna stojí, tvoří skála.
Ručičky na hodinách ukazují něco kolem půl dvanácté a my stojíme na spodním ochozu rozhledny. Vydechujeme, pomalu chladnou naše těla, následuje chvilka odpočinku a svačina. Počasí nám také přeje. Meteorologové na dnešek předpovídali dešťové přeháňky a silný vítr. Předpověď jim vyšla jen na půl. Neprší ale větřík fouká. Máme štěstí, že i viditelnost je vcelku dobrá. A tak z obou ochozů vyhlídkové věže můžeme vidět jak okolí Kuřimi, tak i Brno a za ním tonoucím se v oparu vrcholky Pálavy. Dominantou pohledu na východ je vranovský kostel tyčící se nad stejnojmennou obcí.
Právě Vranov bude naší další zastávkou. Po svačinou doplněné energii přichází na řadu i malé doplnění vědomostí. U paty rozhledny sice stojí pěkná informační tabule ale organizátoři tohoto výletu nic nenechali náhodě. Předem si připravili hezký článek o historii rozhledny. Ten teď prochází rukama členů spolku a každý z něho čte pro ostatní kousek nahlas.
Po půl hodinové přestávce se vydáváme k Vranovu vzdáleného asi 3 km. První kilometr vede po nádherném skalnatém hřebenu. Jako terénní kozy poskakujeme z kamene na kámen, nebo se mezi nimi protahujeme. Občas se někomu i kopýtko smekne ale vše se obchází bez jediného pádu.
Za nedlouho se dostáváme na lesní rozcestí a odtud klesáme lesní cestou na okraj obce. Les opouštíme kousek od motokrosového areálu, známého jako Vranovský žleb. Přicházíme k ohradě pro krávy, kterou hlídá velký pes. Silný vítr mu střídavě zvedá obě uši. Když se dostáváme blíž, nemůžeme se ubránit smíchu. Tento velký a udatný ochránce stáda je celý plyšový.
Zvolna procházíme Vranovem, obcí založenou již ve 14. století, která díky baroknímu kostelu z roku 1624 se stala známým poutním místem. Pod kostelem je hrobka knížecího rodu Lichtensteinů z počátku osmnáctého století.
Naší zastávkou však není kostel ale místní restaurace, ve které je naplánovaný oběd. Hospůdka je plná a tak nám ochotný personál vyklízí salonek. Obsluha je sice ochotná, ale rychlost jí chybí. I když se objednávka našich krmí skládala převážně z hotových jídel a pár porcí hranolek, přesto někteří téměř po hodině a půl na svůj oběd ještě čekají. Alespoň byl čas si pořádně poklábosit. Tlačeni časem, se krátce před půl třetí od stolů zvedá ta šťastnější a najezená část výpravy a vydává se k cíli dnešního výletu, jímž je Útěchov. Ti dosud nenajezení přijedou do Útěchova autobusem. Opouštíme osvěžovnu a kolem kostela míříme opět k lesu, kterým projdeme k Útěchovu. Lesní cestička se najednou mění v rozblácenou cestu. Těžká lesní technika, za jejíž pomoci se tu provádí těžba dřeva, tu udělala své. Snad jediným kladem je vůně čerstvě pokáceného dřeva, která nás blátem provází. Všímáme si i zbytků mrkví a chlebem nazdobených stromků, kterými lidé chtěli lesní zvěři zpříjemnit zimu. Zima však letos nepřišla. Přesto si zvířátka pochutiny našla. Přes opadané listnaté stromy začínají prosvěcovat červánky zapadajícího sluníčka.
Po slabé hodince se dostáváme k prvním útěchovským domkům. Kolem nich přicházíme k autobusové zastávce. V autobusu z Vranova, který zanedlouho přijíždí, se setkáváme se zbytkem naší výpravy. Společně pak odjíždíme do Králova Pole, cílové stanice dnešního výletu. Tady se pomalu loučíme a rozcházíme se do svých domovů. Co dodat? Z mého pohledu to byl moc hezký výlet, díky kterému jsem poznal fajnovou partu veselých človíčků. Počasí nám také přálo a třináctka v datumu nás pozlobila snad je ve vranovské hospůdce. Jediné co lednovému výletu chybělo, byl sníh.
